STOPY MINULOSTI VeSTIgeS Of The PaST

STOPY MINULOSTI
VeSTIgeS Of The PaST
VĚDA V MORAVSKÉM ZEMSKÉM MUZEU NA PRAHU TŘETÍHO TISÍCILETÍ
SCIENCE IN THE MORAVIAN MUSEUM ON THE THRESHOLD OF THE THIRD MILLENIUM
STOPY MINULOSTI
VeSTIgeS Of The PaST
VĚDA V MORAVSKÉM ZEMSKÉM MUZEU NA PRAHU TŘETÍHO TISÍCILETÍ
SCIENCE IN THE MORAVIAN MUSEUM ON THE THRESHOLD OF THE THIRD MILLENIUM
Jiří Mitáček, Luděk Galuška (eds.) a kolektiv
BRNO 2011
Knihu recenzovali / Reviewers: prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc.
doc. PhDr. Martina Pavlicová, CSc.
Tato kniha vznikla v rámci institucionárního záměru Moravského zemského muzea IZ MK00009486202 Výzkum vývoje
lidské společnosti ve vztahu k Moravě a ideje českého národa ve středoevropském kontextu.
This book was published as part of the institutional project of the Moravian museum IZ MK00009486202 Research into
the Development of Human Society in Relation to Moravia and the Ideas of the Czech Nation in the Central European Context.
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována bez předchozího souhlasu vydavatele.
All right reserved. No part of this publication may be reproduced without prior permision of the publisher.
© 2011, Text: Ludvík Belcredi, Helena Beránková, Jaroslav Blecha, Jan Břečka, Jana Čižmářová, Hana Dvořáková, Zdeněk Fišer,
Luděk Galuška, Dagmar Grossmannová, Alena Kalinová, Hana Kraflová, Zdeňka Měchurová, Jiří Mitáček, Petr Neruda, Martin Oliva,
Jarmila Pechová, Martin Reissner, Milan Salaš, Jiří Sekerák, Eva Večerková, Jiří Zahrádka.
© 2011, Photographs: fotografie na obálce Jan Cága, Tereza Novotná
© 2011, Translation: CHICORy v.o.s., Graeme Dibble, Vojtěch Reynolds, Simon Hooper
© 2011, Layout: Lea Novotná
© 2011, Moravské zemské muzeum, Brno
ISBN: 978-80-7028-384-4
OBSah / cONTeNTS
ÚVOd
INTrOdUcTION
MaRtIN REISSNER ............................................................................................................................................................. 9 – 10
ÚVOd K archeOLOgIcKé čáSTI
INTrOdUcTION TO archaeOLOgIcaL ParT
LuDVík BELCREDI a MaRtIN OLIVa ........................................................................................................................ 11 – 14
Prostorová analýza sídlišť ze starší doby kamenné
prostřednictvím geografických informačních systémů
e Spatial analysis of Palaeolithic Settlements Using
geographic Information Systems
PEtR NERuDa ................................................................................................................................................................... 15 – 39
Spiritualita pavlovienského „lovce mamutů“
e Spirituality of the Pavlovian “Mammoth hunters”
MaRtIN OLIVa ................................................................................................................................................................. 41 – 64
asepulkrální polydepozita jako archeologický pramen a stav jejich výzkumu
pro dobu bronzovou na Moravě na konci prvního decennia třetího tisíciletí
asepulchral Polydeposits as an archaeological Source and Progress with research
into Such deposits for the Bronze age in Moravia at the end of the first decade
of the ird Millennium
MILaN SaLaš .................................................................................................................................................................... 65 – 77
Současný stav výzkumu keltských pohřebišť na Moravě
e current state of research of celtic cemeteries in Moravia
JaNa ČIžMářOVá ........................................................................................................................................................... 79 – 96
architektura doby velkomoravské v severní části středního Pomoraví
architecture of the great Moravian period in the northern part of the central Morava region
LuDěk GaLuška ........................................................................................................................................................... 97 – 127
Středověká každodennost ve sbírkách Moravského zemského muzea
everyday Medieval Life in the collections of the Moravian Museum
ZDEňka MěCHuROVá .............................................................................................................................................. 129 – 142
archeologický výzkum zaniklé středověké vsi Bystřec a hradu Skály
archaeological research into the deserted Medieval Village of Bystřec and Skála castle
LuDVík BELCREDI ...................................................................................................................................................... 143 – 157
5
ÚVOd K hISTOrIcKé čáSTI
INTrOdUcTION TO hISTOrIcaL ParT
JIří MItáČEk ................................................................................................................................................................ 159 – 163
česká provincie řádu johanitů a doba lucemburská
e czech province of the Knights hospitaller and the era of the Luxembourgs
JIří MItáČEk ................................................................................................................................................................ 165 – 192
Pohled na měnu a peníze na Moravě v letech 1648–1750
a View of currency and Money in Moravia in 1648–1750
DaGMaR GROSSMaNNOVá ...................................................................................................................................... 193 – 210
Zamyšlení nad jednou edicí aneb mé roky s danielem Slobodou
“contemplation on an edition” or “my years with daniel Sloboda”
ZDENěk FIšER .............................................................................................................................................................. 211 – 224
K otázce interpretace Mendelova objevu
a quest in the interpretation of Mendel’s discovery
JIří SEkERák ................................................................................................................................................................ 225 – 235
Leoš Janáček – člen a činitel družstva českého národního divadla v Brně
Leoš Janáček – Member and functionary of the czech National eatre Society in Brno
JIří ZaHRáDka ........................................................................................................................................................... 237 – 255
Specifikum, jazyk a umělecké hodnoty
tradičního českého loutkového divadla – odkaz nebo anachronizmus?
Particularity, language and artistic values
of the traditional czech Puppet eatre – heritage or anachronism?
JaROSLaV BLECHa ...................................................................................................................................................... 257 – 270
česká literatura pro děti a mládež doby nové
aspekty vývoje prozaických žánrů pro nedospělé
czech Literature for children and Young People in Modern Times
aspects of the development of Prosaic genres for Young People
MaRtIN REISSNER ...................................................................................................................................................... 271 – 314
Několik kapitol z brněnské žurnalistiky mezi dvěma světovými válkami
Several chapters on Brno Journalism between the Two World Wars
HaNa kRaFLOVá ........................................................................................................................................................ 315 – 346
Přicházeli za svítání… (Na domácí frontě v týlu nepřítele)
Okolnosti vzniku, přehled a průběh výsadkových operací
čs. exilové vlády v Londýně v letech 2. světové války
ey Used to come at dawn… (on the home front behind the enemy’s back)
circumstances surrounding the creation, awareness and course
of Paratrooper Operations of the czechoslovak exile government in London in the Years of WW II
JaN BřEČka .................................................................................................................................................................. 347 – 373
6
ÚVOd K eTNOgrafIcKé čáSTI
INTrOdUcTION TO eThNOgraPhIcaL ParT
HaNa DVOřákOVá .................................................................................................................................................... 375 – 378
Na okraj studia lidové religiozity v českých zemích
about the studies of folk religiosity in the czech lands
HaNa DVOřákOVá .................................................................................................................................................... 379 – 398
Keramika z území Moravy ve sbírce Österreichisches Museum für Volkskunde ve Vídni
ceramics from Moravia in the collection of Österreichisches Museum für Volkskunde in Vienna
aLENa kaLINOVá ....................................................................................................................................................... 399 – 422
Zaměstnání obyvatel bývalého německého ostrůvku na Vyškovsku
The occupations of inhabitants of a former german-language island in the Vyškov region
JaRMILa PECHOVá ..................................................................................................................................................... 423 – 439
Zeleň v lidových obyčejích. Tři příspěvky ke studiu obřadních artefaktů
greenery in folk customs. Three contributions to the study of ceremonial artefacts
EVa VEČERkOVá ......................................................................................................................................................... 441 – 463
Souvislosti etnografické fotografie
The context of ethnographic photography
HELENa BERáNkOVá ................................................................................................................................................ 465 – 477
7
ÚVOd
Vážení čtenáři,
kniha, kterou právě otvíráte, je badatelským výstupem mnohaletého úsilí pracovníků nejstarší moravské kulturní
instituce, Moravského zemského muzea. Završuje se a naplňuje se v ní rozsáhlý muzejní projekt – institucionální záměr
(IZ MK00009486202) nazvaný Výzkum vývoje lidské společnosti ve vztahu k Moravě a ideje českého národa ve středoevropském
kontextu.
Tato publikace v sobě slučuje texty a obrazové dokumenty i doklady, jež pokrývají celé společenskovědní spektrum
oborů muzea. Z této druhdy univerzální muzejní organizace byly sice nepřízní historických okolností v minulém století
vytrženy sbírky volného a užitého umění a také mnohé ze sbírek historických, přesto lze bez nadsázky konstatovat, že šíří
badatelského záběru patří Moravské zemské muzeum k nejpřednějším institucím svého druhu i ze středoevropské perspektivy. Nemálo disciplín je zde ovšem rozvíjeno neopomenutelně v kontextu celého starého kontinentu. Všechny odbornosti bez rozdílu se pak touto publikací představují se silou dosud nebývalou.
Jsem pyšný na to, že mohu tato konstatování učinit i nyní, v době, jež je vnějškovými ekonomickými parametry málo
příznivá. Jsem hrdý na fakt, že v podmínkách skromnějších a skromných dokázali badatelé naší instituce finalizovat své
vědecké projekty v tak jednoznačných, přesvědčivých a sumarizujících souvislostech.
Předkládaná díla ukazují, že rozprostřenost zájmů vědeckých týmů i jednotlivých osobností Moravského zemského
muzea je neobyčejně široká jak z perspektivy časové, tak předmětné. Vzdor vší tematické různorodosti i metodologické
pestrosti laskavý a pozorný čtenář jistě nalezne jednotící prvky, ba i mohutnější spojující linie, jakožto doklady souznícího
a soustředěného úsilí vědců Moravského zemského muzea o pokornou službu vědě jako celku. Za to, ale též za vynikající
práci, kterou milí kolegové odvedli, jim zde a nyní upřímně děkuji.
Brno 28. října 2011
PhDr. Mgr. Martin Reissner
ředitel Moravského zemského muzea
9
INTrOdUcTION
Dear Reader,
this book is the results of many years’ research carried out by the staff of the oldest cultural institution in Moravia – the
Moravian Museum. It is the culmination of an extensive museum project – the Institutional Plan (IZ MK00009486202)
entitled Research into the Development of Human Society in Relation to Moravia and the Ideas of the Czech Nation in the Central
European Context.
This publication brings together texts, images and documentation which encompass the whole spectrum of the social
sciences the museum’s departments are involved with. Although the adversities of the last century led to this once universal
museum organisation being stripped of its collections of free and applied art and also many historical collections, it is no
exaggeration to say that the breadth and diversity of its research projects make the Moravian Museum the leading institution
of its kind, not only in the Czech Republic, but also from a Central European perspective. It is of course indispensable that
a number of disciplines be developed in the context of the old continent as a whole. All fields of expertise are represented
in this publication indiscriminately, with unprecedented force.
I am proud that I can make such a claim now, with the economic situation as unfavourable as it is. I am proud of the fact
that under more modest and austere conditions our researchers have managed to finalise their scientific projects in such a clear,
convincing and succinct manner.
These works show the unusually broad range of interests of the scientific teams and individual members of the Moravian
Museum, in terms of both the time span and subjects they cover. Despite the diversity of the topics and methodology
presented here, the kind and attentive reader is sure to find elements that link them together, even a stronger thread running
through them, as well as evidence of the concerted and concentrated effort put in by the Moravian Museum’s scientists to serve
science as a whole. I would like to take this opportunity to offer them my sincere thanks for this, and for all the excellent
work my dear colleagues have done.
Brno, October 28, 2011
PhDr. Mgr. Martin Reissner
Director of the Moravian Museum
10
ÚVOd K archeOLOgIcKé čáSTI
archeologie v Moravském zemském muzeu
Ústav Anthropos Moravského zemského muzea se v uplynulých letech věnoval interdisciplinárnímu výzkumu pravěkých
populací se zvláštním zaměřením na starší a střední dobu kamennou. Většina jeho projektů byla zajištěna granty Grantové
agentury České republiky či Ministerstva kultury České republiky. To se týká i mnohaletého výzkumu pravěké těžby rohovce
v Krumlovském lese, v němž Martin Oliva pokračoval za podpory výzkumného záměru Ministerstva kultury České republiky. V této etapě výzkumu se podařilo objevit stopy mezolitické těžby, nejstarší dosud známé v Evropě. Za účelem přírodovědného a archeometrického vyhodnocení výzkumu byl sestaven tým dvanácti odborníků, jejichž studie a analýzy byly
publikovány v monografii Martina Olivy z roku 2010. Další studie jmenovaného autora se týkaly civilizace lovců mamutů,
tj. moravského gravettienu, respektive pavlovienu. Studovány byly zejména štípané industrie, ale i otázky získávání kamenných surovin, lovu, depozic kostí mamutů a pohřebních zvyklostí. Výsledkem je monografie Gravettien na Moravě z roku
2007. Nyní se v rámci Výzkumného záměru zpracovávají stratifikované soubory téže kultury z území Čech, a to ve spolupráci
s Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky v Praze. Petr Neruda se zabýval technologií a surovinami kamenné industrie středního paleolitu z moravských jeskyní. Jeho monografie z roku 2011 podává též rekonstrukci subsistenčních strategií moravských neandertálců. Spolu se Zdeňkou Nerudovou zkoumali a publikovali řadu stanic z doby
přechodu středního a mladého paleolitu (Moravský Krumlov IV, Pravlov IVd), epigravettienu (Brno – Vídeňská ul.) a z magdalénienu (Loštice). Martin Oliva se spolu s Petrem Kostrhunem věnovali dějinám paleolitického bádání. Výsledkem je
knížka, bohatě ilustrovaná unikátními snímky z Absolonova archívu. Samostatným příspěvkem Martina Olivy je studie
o osudech Karla Absolona za protektorátu. Prostředky Výzkumného záměru bohatě přispěly k účasti na četných mezinárodních konferencích a k rozšíření ústavní knihovny, jež dnes vlastní největší množství publikací o paleolitu v České republice. Na výzkumu vývoje člověka a jeho kultury se v Ústavu Anthropos ovšem podílejí i přírodovědné obory
(antropologie, osteologie), podporované jinou kapitolou institucionálního záměru.
Také v Archeologickém ústavu Moravského zemského muzea vycházejí hlavní směry práce odborných pracovníků
v plnění úkolů Výzkumného záměru z dlouhodobé koncepce vědecké činnosti. Aktivity pracovníků zahrnují zkoumání
všech období pravěku a středověku. Téměř každé období přitom vychází ze systematického výzkumu některé významné
moravské lokality. Pro období neolitu to je sídliště ve Vedrovicích (Alena Humpolová), pro dobu bronzovou Blučina (Milan
Salaš), pro slovanské období Staré Město (Luděk Galuška) a pro středověk zaniklá osada Bystřec a hrad Skály (Ludvík Belcredi).
Na dobu laténskou se specializuje Jana Čižmářová, která se v poslední době zabývá především zpracováním materiálu z moravských keltských pohřebišť. Dalším okruhem činnosti je prospekce a mapování laténských sídlišť, především v návaznosti
na nově objevené keltské mocenské a obchodní centrum v Němčicích nad Hanou. Milan Salaš průběžné zkoumá otázku
asepulkrálních kovových a keramických depozit („depotů“) a jejich socio-rituálních kontextů v době bronzové na Moravě,
zpracovává sídelní strukturu a osídlení vybraných regionů doby bronzové a řeší problematiku kostrových pohřbů v nádobách ve starší době bronzové. Výsledkům výzkumů ve Starém Městě v širokém kontextu raného středověku se věnuje Luděk
Galuška. Porovnáním výsledků výzkumu dvou zcela odlišných prostředí středověku, zaniklé osady a hradu, se zabývá
Ludvík Belcredi. Tuto problematiku též zkoumá v širších historických souvislostech. Těžiště práce Zdeňky Měchurové spočívá v bádání o předmětech středověké každodennosti, spojeném především s vyhodnocením tzv. staré sbírky archeologie
středověku, při zdůraznění interdisciplinárních vazeb archeologie s etnografií a uměleckou historií. Odborné činnosti
těchto pracovníků sekunduje dobře vybavená konzervátorská dílna, práce dokumentátora a kvalitně doplňovaná knihovna,
které dotvářejí obraz tohoto ústavu.
Ludvík Belcredi, Martin Oliva
11
INTrOdUcTION TO archaeOLOgIcaL ParT
archaeology in the Moravian Museum
In the recent years the Anthropos Institute of the Moravian Museum focused on the interdisciplinary research into prehistoric
populations, specialising in the Palaetholitic and Mesolithic. Most of its projects were funded by grants from the Grant Agency
of the Czech Republic or the Ministry of Culture of the Czech Republic. This is also true of the many years of research into
the prehistoric quarrying of flint in the Krumlovský les (Krumlov Forest), which was continued by Martin Oliva with the support of the Research Plan of the Ministry of Culture of the Czech Republic. This stage of research managed to discover traces
of Mesolithic quarrying, the oldest found so far in Europe. In order to make a natural science and archaeometric assessment
of the research a team was set up consisting of twelve experts, whose studies and analyses were published in a monograph by
Martin Oliva in 2010. Other studies by this author related to the civilisation of the mammoth hunters, i.e. the Moravian Gravettian, or the Pavlovian. Subjects studied included particularly chipped industry, but also how stone raw materials were obtained,
hunting, the deposition of mammoth bones, and funereal customs. The result of these studies is the monograph entitled
Gravettien na Moravě (The Gravettian in Moravia) from 2007. Currently, part of the Research Plan involves processing
stratified collections from the same culture from Bohemia, in collaboration with the Institute of Archaeology of the Academy
of Sciences of the Czech Republic in Prague. Petr Neruda has focused on the technology and raw materials used by the stone
industry of the Middle Palaeolithic from the caves of Moravia. His 2011 book also reconstructs the subsistence strategies
of Moravian Neanderthals. He and Zdeňka Nerudová have researched and published details of a series of stations from
the transition period between the Middle and Upper Palaeolithic (Moravský Krumlov IV, Pavlov IVd), the Epigravettian
(Brno – Vídeňská ul.) and the Magdalenian (Loštice). Martin Oliva and Petr Kostrhun have explored the history of Palaeolithic research. The result is a book, lavishly illustrated with unique pictures from the Absolon Archive. A separate article
by Martin Oliva is a study of the fate of Karel Absolon under the Protectorate. The funds from the Research Plan have
greatly helped in attending numerous international conferences and in expanding the Institute’s library, which now contains
the largest collection of publications on the Palaeolithic in the Czech Republic. Of course, the Anthropos Institute’s research
into the development of mankind and his cultures has also involved the natural sciences (anthropology and osteology),
supported by another part of the institutional plan.
The main aspects of the work done by specialised staff of the Institute of Archaeology of the Moravian Museum
dealing with the tasks assigned by the Research Plan are also based on long-term scientific concepts. The staff ’s work involves exploring all the phases of prehistory and the Middle Ages. Studies of almost every period are based on systematic
research into certain significant Moravian localities. For the Neolithic period, this is the settlement in Vedrovice (Alena
Humpolová); for the Bronze Age it is Blučina (Milan Salaš), for the Slavic period Staré Město (Luděk Galuška), and for
the Middle Ages the former village of Bystřec and Skály Castle (Ludvík Belcredi). The La Tène period is the specialisation
of Jana Čižmářová, who recently has been working primarily on processing material from Celtic burial sites in Moravia.
Another sphere of activity is prospecting and mapping La Tène settlements, especially in relation to the newly discovered
Celtic power and trading centre in Němčice nad Hanou. Milan Salaš is continuously working in the issue of asepulchral
metal and pottery deposits (“depots”) and their socio-ritual contexts in the Bronze Age in Moravia, exploring the settlement
structure and settlement of selected regions during the Bronze Age, and investigating skeleton burials in pots in the Early
Bronze Age. Luděk Galuška is processing the results of research carried out in Staré Město in the broader context of the early
Middle Ages. Ludvík Belcredi’s work involves comparing the results of research into two completely different mediaeval
environments, one in a former village and the other a castle. He is also studying this topic in a broader historical context.
The main aspect of Zdeňka Měchurová’s work consists of researching mediaeval everyday items, a task that is particularly
linked to the assessment of the old collection of mediaeval archaeology, with emphasis on the interdisciplinary ties between
archaeology, ethnography, and art history. The specialised work done by these members of staff is supported by a wellequipped conservation workshop, the work of a documentalist, and a well-stocked library, which together complete the picture of this Institute.
Ludvík Belcredi, Martin Oliva
12
Mgr. Petr Neruda, Ph.D. (nar. 1970 ve Frýdku-Místku), v letech 1989–1995 studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, obor archeologie (diplomová práce: Ekonomie
využití surovin v mladém paleolitu Ostravska), v letech 1996–2003 pokračoval tamtéž externím postgraduálním studiem (disertační práce: Střední paleolit v moravských jeskyních).
Od roku 1993 je zaměstnán v Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea (od roku 1997 jako kurátor ústavu). Od roku 1998 přednáší jako odborný asistent Ústavu historie a muzeologie
na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě. Odborné zaměření: Archeologie středního a mladého paleolitu. Specializuje se na technologii kamenné štípané industrie,
kamenné suroviny moravského paleolitu a prostorovou analýzu sídelních a sídlištních struktur. Publikace: (s M. Lázničkovou-Galetovou a G. Dreslerovou) Retušéry a kosti s rýhami z jeskyně
Kůlny v Moravském krasu. Interdisciplinární analýza tvrdých živočišných tkání ze středopaleolitických horizontů. Anthropos Vol. 33, N. S. 25 (Brno 2011); Střední paleolit v Moravských
jeskyních. Dissertationes archaeologicae Brunenses/Pragensesque 8 (Brno 2011); (se Z. Nerudovou) Moravský Krumlov IV – a New Multilayer Palaeolithic Site in Moravia (Czech Republic).
Archäologisches Korrespondenzblatt 40, Heft 2, 2010, s. 155–174; (se Z. Nerudovou) Moravský Krumlov IV – vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého paleolitu na Moravě.
Anthropos Vol. 29, /N. S. 21/ (Brno 2009).
Doc. PhDr. Martin Oliva, Ph.D. (nar. 1951 v Brně), vystudoval na Masarykově univerzitě (tehdy Univerzita Jana Evangelisty Purkyně) v Brně obor archeologie – historie. Po přechodném
působení na Pravěkém oddělení Moravského muzea a v Západomoravském muzeu v Třebíči zakotvil natrvalo roku 1986 v Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea, jehož je od
roku 1994 vedoucím. Nejprve zkoumal sídliště lovců mamutů v Milovicích, kde došlo k objevu chýše z mamutích kostí, poté se věnoval lokalitě Vedrovice Ia a výzkumu v Krumlovském
lese. Zabývá se též teoretickými otázkami sociálních struktur v pravěku a symbolického chování našich předků včetně pohřebního ritu. V současné době přednáší na univerzitách v Brně,
Praze a Plzni, dříve i v Opavě, Bratislavě a jako hostující profesor v Paříži. Hlavní práce z posledních let: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu (Brno 2005); The Upper Paleolithic
finds from the Mladeč Cave. In: M. Teschler-Nicola (Ed.): Early Modern Humans at the Moravian Gate. The Mladeč Caves and their Remains. Wien–NewYork 2006, s. 41–74; Gravettien na
Moravě. Disertationes archaeologicae brunenses/pragensesque 1 (Brno–Praha 2007); Sídliště mamutího lidu u Milovic pod Pálavou. Otázka struktur s mamutími kostmi. Milovice. Anthropos
N. S. 19 (Brno 2008); Obrazy z výzkumu moravského paleolitu (Brno 2009, s P. Kostrhunem); Pravěké hornictví v Krumlovském lese. Vznik a vývoj industriálně-sakrální krajiny na jižní
Moravě. Anthropos N. S. 24 (Brno 2010).
PhDr. Milan Salaš, DSc. (nar. 1957 ve Velkém Meziříčí), výzkumný a vývojový pracovník Archeologického ústavu Moravského zemského muzea. Specializuje se na dobu bronzovou,
zejména na její mladší a pozdní úsek (dobu popelnicových polí), tematicky se věnuje především depozitům doby bronzové, jejich socio-rituálním kontextům a archeometalurgii barevných
kovů. Dlouhodobě se zabývá výzkumem a zpracováním nálezového fondu hradiska a kultovního centra z doby bronzové na Cezavách u Blučiny. Realizoval řadu terénních archeologických
výzkumů (například Blučina – Cezavy, Blučina – Padělky, Polešovice, Olbramovice – Leskoun), výstav (například Býčí skála – záhada a legenda moravského pravěku, Lidské oběti na
oltářích bohů – náboženské rituály v době broznové na Cezavách u Blučiny) a je řešitelem či spoluřešitelem několika vědeckých projektů Grantové agentury České republiky a Ministerstva
kultury České republiky. Stěžejní publikační výstupy: Únětická sídlištní jáma s lidskými kosterními pozůstatky na Cezavách u Blučiny. Památky archeologické 81, 1990, s. 275–307; Osídlení
Brněnské kotliny v době popelnicových polí. Příspěvek ke studiu sídelní struktury. Pravěk NŘ 4, 1994. Brno 1996, s. 165–203; Der urnenfelderzeitliche Hortfund von Polešovice und die
Frage der Stellung des Depotfundhorizonts Drslavice in Mähren (Brno 1997); Neue urnenfelderzeitliche Depotfunde von Cezavy bei Blučina (Mähren). Das Altertum 43, 1997, s. 3–20;
Hromadný bronzový nález ze Služína (okr. Prostějov). Příklad sémanticky signifikantního depozita doby popelnicových polí. Pravěk – Supplementum 2, s. 6–42 (Brno 1999,
s M. Šmídem); Depoty keramických nádob doby bronzové na Moravě a v sousedních zemích. Pravěk – Supplementum 9 (Brno 2002, s H. Palátovou); Bronzové depoty střední až pozdní
doby bronzové na Moravě. Vol. I–II (Brno 2005).
PhDr. Jana Čižmářová (nar. 1950 v Brně), kurátorka Archeologického ústavu Moravského zemského muzea, ve své péči má sbírky protohistorického období (doba laténská, doba
římská a doba stěhování národů) a antiky. Specializuje se na dobu laténskou, v posledním období především na zpracování materiálu z moravských keltských pohřebišť, který postupně
nově zveřejňuje. Dalším okruhem její činnosti je prospekce a mapování laténských sídlišť, především v návaznosti na nově objevené keltské mocenské a obchodní centrum v Němčicích nad
Hanou. Hlavní výstupy za posledních sedm let: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku. Praha 2004; Keltské pohřebiště v Brně-Maloměřicích. Pravěk – Supplementum 14 (Brno 2005);
Keltská pohřebiště z Křenovic a Holubic. Pravěk – Supplementum 19 (Brno 2009) a Keltská pohřebiště na Moravě. Okresy Brno město a Brno venkov (Brno 2011, v tisku).
Doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc. (nar. 1960 v Uherském Hradišti). Je absolventem Filozofické fakulty Komenského univerzity v Bratislavě, kde vystudoval obor archeologie (1983)
a v roce 1985 získal titul doktora filozofie (PhDr.). Od roku 1983 je zaměstnancem Moravského zemského muzea v Brně, vědeckým pracovníkem jeho Archeologického ústavu, od roku
1986 doposud pak vedoucím archeologických výzkumů v oblasti Starého Města u Uherského Hradiště. Zaměřuje se na archeologii a historii Velké Moravy a starých Slovanů, zejména na
otázky etnogeneze a nejstaršího slovanského osídlení Moravy, na problematiku počátků christianizace středoevropského prostoru, dále na problematiku hmotné kultury velkomoravských
mocenských center a na vývoj osídlení Moravy po zániku Říše Velkomoravské. Je autorem pěti monografií, editorem nebo spoluautorem dalších devíti knih či reprezentačních sborníkových
publikací, dále autorem více něž 150 recenzí, krátkých sdělení, zpráv a jiných statí. V letech 1998 až 2011 byl hlavním řešitelem a koordinátorem vědecko-výzkumných institucionálních
záměrů společensko-humanitních věd Moravského zemského muzea a spoluřešitelem několika úkolů Grantové agentury Akademie věd ČR. Od roku 1996 je Luděk Galuška pedagogem,
členem Oborové komise doktorandského studia a oponentem diplomových a habilitačních prací Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Brno. Zde také
v roce 1993 získal titul kandidáta historických věd (CSc.) a posléze se v roce 2006 na Masarykově univerzitě habilitoval v oboru středověká archeologie (doc.). Luděk Galuška je členem
vědecké rady Slovenského národního muzea, členem-korespondentem Archeologického ústavu SAV v Nitře, členem Rady centra základního výzkumu Centra medievistických studií Akademie
věd ČR a Univerzity Karlovy v Praze, členem redakčních rad několika odborných periodik, například Slovenské archeológie nebo Slovácka. Je autorem a vědeckým garantem Archeologického
skanzenu v Modré u Velehradu, autorem nebo spoluautorem více než patnácti výstav a expozic – včetně zahraničních – s tematikou Velké Moravy, naposled v Památníku Velké Moravy
ve Starém Městě. Podílel se na tvorbě celé řady filmů, dokumentů a rozhlasových relací. V roce 2005 mu byla arcibiskupem Olomouckým, Msgre. Janem Graubnerem, udělena pamětní
medaile jako ocenění za přínos v bádání o Velehradu.
PhDr. Zdeňka Měchurová, CSc. (nar. 1955 v Ostravě), studovala obory archeologii a historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (tehdy Univerzita Jana Evangelisty Purkyně)
v Brně, absolvovala v roce 1979 diplomovou prací se zaměřením na slovanskou archeologii. Poté až do současnosti pracuje v Archeologickém ústavu Moravského zemského muzea na
pracovišti středověké archeologie. V devadesátých letech 20. století se věnovala hmotné kultuře středověké vesnice, jako kandidátskou disertační práci zpracovala v roce 1992 archeologický
materiál z výzkumu zaniklé středověké vsi Konůvky u Slavkova. Jiným tématem její odborné práce byla problematika osudů archeologických lokalit po ukončení terénního výzkumu
a možnosti využití těchto lokalit v rámci naučných stezek pro region a veřejnost (grant Ministerstva kultury ČR v letech 1999–2002). V poslední době se zabývá (především v rámci institucionálních záměrů Ministerstva kultury ČR) středověkou každodenností podrobněji a snaží se v tomto směru o interdisciplinární spolupráci zejména s dalšími humanitními obory, jako je
etnografie a historie umění (zemědělství a zemědělské nářadí, keramika a kamnářství, drobná hrnčířská plastika, umělecké řemeslo a kov). Vybrané publikace: Konůvky – zaniklá
středověká ves ve Ždánickém lese. Studie AÚ AV ČR v Brně, roč. 17/1 (Brno 1997); Zaniklá středověká ves Konůvky ve Ždánickém lese. Archeologický průvodce naučnou stezkou (Brno
2002); Středověký svět dětí a her v archeologických pramenech. Archaeologia historica 35, 2010, č. 1, s. 95–110; Ze středověkých dějin Moravy. In: Luděk Galuška, Jiří Mitáček a Lea
Novotná (Eds.) a kolektiv: Poklady Moravy. Příběh jedné historické země. Brno 2010, s. 95–115.
PhDr. Ludvík Belcredi (nar. 1954 v Brně), vedoucí Archeologického ústavu Moravského zemského muzea. Specializuje se na období tzv. historické (středověké) archeologie. Dlouhodobě
se zaměřoval především na výzkum zaniklých středověkých vesnic (Bystřec). V novější době soustředil svoji pozornost na srovnávání výsledků výzkumů zaniklých středověkých sídlišť
a opevněných lokalit (současné době především dlouhodobě zkoumaný hrad Skály). V minulosti též věnoval značnou pozornost interpretaci kovových nálezů ve středověku. Stranou jeho
zájmu nezůstává ani problematika historická. Je členem mezinárodní organizace European academy of sciences end arts, její historické sekce. Hlavní publikace: Bystřec. O založení, životě
a zániku středověké vsi (Brno 2006); Svatý Jan to vše viděl. Historie městyse Líšně k 700. výročí první doložené zprávy o Líšni (Brno 2006); Hrad Skály aneb o prstenu paní Elišky. Historie
hradu a archeologický výzkum. (Brno 2010); Z nejnovějších prací to jsou články: Panská sídla v Jimramově a jejich majitelé. Sb. k 650letému výročí první zprávy o Jimramově. 2011;
Stavební podoba jádra hradu Skály a další příspěvky ve spolupráci s M. Plačkem, M. Nývltovou-Fišákovou a J. Mlíkovským ve sborníku Hrad jako technický problém. Archaeologia madiaevalis
Moravica et Silesiana 2, 2010 (Brno 2011).
13
Mgr. Petr Neruda, Ph.D. (born 1970, in Frýdek-Místek), studied archaeology at the Faculty of Arts of Masaryk University in Brno between 1989–1995 (with a diploma thesis entitled: Ekonomie využití
surovin v mladém paleolitu Ostravska / The raw Materials Economy of the Ostrava Region Upper Palaeolithic). Between 1996–2003 he undertook in the same place external doctoral studies (with a dissertation
thesis entitled: Střední paleolit v moravských jeskyních / The Middle Palaeolithic in Moravian Caves). Since 1993 he has been an employee of the Anthropos Institute of the Moravian Museum, and since 1997
a curator of the Institute. From 1998 he has lectured as an assistant professor of the Institute of History and Museology at the Faculty of Arts and Sciences of the Silesian University in Opava. His specialisation
is the Archaeology of Middle and Upper Palaeolithic, and in particular the technology of the lithic chipped industry and lithic raw material of Moravian Palaeolithic, and 3-D analysis of settlement and residential
structures. Publications: Retušéry a kosti s rýhami z jeskyně Kůlny v Moravském krasu. Interdisciplinární analýza tvrdých živočišných tkání ze středopaleolitických horizontů (Retouchers and Bones with
Grooves from Kůlna Cave in the Moravian Karst. An Interdisciplinary Analysis of Hard Animal Materials). Anthropos Vol. 33, N. S. 25 (Brno 2011, with M. Lázničková-Galetová and G. Dreslerová); Střední
paleolit v Moravských jeskyních (The Middle Palaeolithic in Moravian Caves). Dissertationes archaeologicae Brunenses/Pragensesque 8 (Brno 2011); Moravský Krumlov IV – a New Multilayer Palaeolithic
Site in Moravia (Czech Republic). Archäologisches Korrespondenzblatt 40, Heft 2, 2010, pp. 155–174 (with Z. Nerudová); Moravský Krumlov IV – vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého
paleolitu na Moravě (Moravský Krumlov IV – A Multilayer Middle and Early Upper Palaeolithic site in Moravia). Anthropos Vol. 29, N. S. 21 (Brno 2009, with Z. Nerudová).
Doc. PhDr. Martin Oliva, Ph.D. (born 1951, in Brno), studied archaeology and history at Faculty of Arts of Masaryk University (formerly University of Jan Evangelista Purkyně) in Brno. After
some time spent at the Moravian Museum Department of Prehistory and the Western Moravian Museum in Třebíč, in 1986 he took up a permanent post with the Anthropos Institute of the Moravian
Museum, which he has been running since 1994. He first explored the mammoth hunter settlement in Milovice, where he discovered a hut made from mammoth bones, and later investigated
the locality of Vedrovice Ia and did research in Krumlovský les (the Krumlov Forest). He also deal with theoretical questions relating to prehistoric social structures and the symbolic behaviour of our
ancestors, including burial rites. Nowadays he lectures at universities in Brno, Prague, and Pilsen, formerly also in Opava and Bratislava and as a visiting professor in Paris. His principal publication
in recent years include Civilizace moravského paleolitu a mezolitu (Palaeolithic and Mesolithic Moravia) (Brno 2005); The Upper Paleolithic finds from the Mladeč Cave. In: M. Teschler-Nicola (Ed.):
Early Modern Humans at the Moravian Gate. The Mladeč Caves and their Remains. Springer Verlag, Wien–New York 2006, pp. 41–74; Gravettien na Moravě (The Gravettian in Moravia). Disertationes
archaeologicae brunenses/pragensesque 1 (Brno–Praha 2007); Sídliště mamutího lidu u Milovic pod Pálavou. Otázka struktur s mamutími kostmi. Milovice, (Milovice, Site of the Mammoth People
below the Pavlov Hills. The Question of Mammoth Bone Structures). Anthropos N. S. 19 (Brno 2008); Obrazy z výzkumu moravského paleolitu (Pictures from Research into the Moravian Palaeolithic).
(Brno 2009, with P. Kostrhun); Pravěké hornictví v Krumlovském lese. Vznik a vývoj industriálně-sakrální krajiny na jižní Moravě. (Prehistoric Mining in the “Krumlovský les”. The Origin and
Development of an Industrial-Sacred Landscape in Southern Moravia). Anthropos N. S. 24 (Brno 2010).
PhDr. Milan Salaš, DSc. (born 1957, in Velké Meziříčí), is a research and development employee at the Institute of Archaeology of the Moravian Museum. He specialises in the Bronze Age, particularly
the middle and late periods (the Urnfield Period), and primarily focuses on Bronze Age deposits, their socio-ritual contexts, and the archaeometallurgy of non-ferrous metals. For a long time now he has been
involved in researching and processing the collections of finds from the Bronze Age hillfort and cultic centre at Cezavy u Blučiny. He has carried out a number of archaeological field surveys (e.g. Blučina –
Cezavy, Blučina – Padělky, Polešovice and Olbramovice – Leskoun), set up exhibitions (such as Býčí skála – the Mysteries and Legends of Prehistoric Moravia, Human Victims on the Altars of the Gods –
Bronze Age Religious Rituals at Cezavy u Blučiny), and has performed or helped to perform several scientific projects for the Grant Agency of the Czech Republic and the Ministry of Culture of the Czech
Republic. Key publications: Únětická sídlištní jáma s lidskými kosterními pozůstatky na Cezavách u Blučiny (Unetice Settlement Pits with Human Skeletal Remains at Cezavy u Blučiny). Památky archeologické
81, 1990, pp. 275–307; Osídlení Brněnské kotliny v době popelnicových polí. Příspěvek ke studiu sídelní struktury (Settlement of the Brno Basin during the Urnfield Period. An Article on the Study of the Settlement Structure). Pravěk NŘ 4, 1994. Brno 1996, pp. 165–203; Der urnenfelderzeitliche Hortfund von Polešovice und die Frage der Stellung des Depotfundhorizonts Drslavice in Mähren (Brno 1997);
Neue urnenfelderzeitliche Depotfunde von Cezavy bei Blučina (Mähren). Das Altertum 43, 1997, pp. 3–20; Hromadný bronzový nález ze Služína (okr. Prostějov). Příklad sémanticky signifikantního
depozita doby popelnicových polí (The Mass Bronze Find from Služín. District of Prostějov. An Example of a Semantically Significant Deposit from the Urnfield Period). Pravěk – Supplementum 2. Brno 1999,
pp. 6–42 (with M. Šmíd); Depoty keramických nádob doby bronzové na Moravě a v sousedních zemích (Deposits of Pottery Vessels in Moravia and the Neighbouring Lands). Pravěk – Supplementum 9
(Brno 2002, with H. Palátová); Bronzové depoty střední až pozdní doby bronzové na Moravě (Bronze Deposits of the Mid- to Late Bronze Age in Moravia). Vol. I–II (Brno 2005).
PhDr. Jana Čižmářová (born 1950, in Brno), curator of the Institute of Archaeology of the Moravian Museum, has been in charge of collections of the proto-historic period (La Téne and Roman
periods and the Migration of Nations era) and antiquity. She has been concerned with the La Téne period, especially in the current processing of materials from Celtic burial-grounds in Moravia
which she has recently been releasing to the public. Another area of concern of PhDr. Jana Čižmářová is the prospecting and mapping of La Téne settlements, especially in relation to the recently
discovered Celtic trade and administrative centre in Němčice nad Hanou. The main publications in the last seven years: Encyclopaedia of Celts in Moravia and Silesia (Praha 2004); Celtic Burialground in Brno-Maloměřice. Pravěk – Supplementum 14 (Brno 2005); Celtic Burial-grounds in Křenovice and Holubice. Pravěk – Supplementum 19 (Brno 2009); Celtic Burial-grounds in Moravia.
Brno-město and Brno-venkov Districts (Brno 2011, to be published).
Doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc. (born 1960, in Uherské Hradiště), is a graduate of the Faculty of Arts of Comenius University in Bratislava, where he studied archaeology (1983) and in 1985
was awarded the degree of Doctor of Philosophy (PhDr.). From 1983 he has been an employee of the Moravian Museum in Brno, a scientific employee of its Archaeological Institute, and from 1986
until the present in charge of archaeological explorations in the area of Staré Město near Uherské Hradiště. He concentrates on the archaeology and history of Great Moravia and the ancient Slavs,
especially concerning the issues of ethnogenesis and the oldest Slavic settlement of Moravia, the issues surrounding the beginnings of Christianization in the Central European region, the material
culture of the Great Moravian cultural centres, and the development of settlements in Moravia after the decline of the Great Moravian Empire. He is the author of five monographs, editor or co-author
of another nine books or representative publications in scientific collections, and the author of more than 150 reviews, short notes, reports, and other articles. In 1998–2011 he was the chief creator
and coordinator of the institutional scientific and research plan of the Moravian Museum in social and human sciences, and a co-creator of several projects of the grant agency of the Academy
of Sciences of the Czech Republic. From 1996 Luděk Galuška has been a pedagogue, a member of the departmental committee for doctorate studies, and an opponent of diploma and doctoral
theses in the Institute of Archaeology and Museology of the Faculty of Arts of Masaryk University in Brno. This was where he obtained in 1993 the degree of Candidate of Historical Sciences (CSc.),
and where he habilitated in medieval archaeology (Doc.) at Masaryk University in 2006. Luděk Galuška is a member of the Scientific Board of the Slovak National Museum, a member-correspondent
of the Archaeological Institute of the Slovak Academy of Sciences in Nitra, a member of the Board of Basic Research of the Centre for Medieval Studies of the Academy of Sciences of the Czech
Republic and Charles University in Prague, and a member of the editorial teams of several professional periodicals, e.g. Slovenská archeologie (Slovak Archaeology) and Slovácko (Moravian
Slovakia). He is an author and scientific guarantor of the Archaeological open-air museum in Modrá near Velehrad, and author or co-author of more than fifteen exhibitions and expositions – also
abroad – with the theme of Great Moravia, the last occasion being in the Memorial of Great Moravia in Staré Město. He has also had a share in the creation of many films, documents and radio
programs. In 2005 the Archbishop of Olomouc, Monsignor Jan Graubner conferred on him a memorial medal in appreciation of his contribution to the exploration of Velehrad.
PhDr. Zdeňka Měchurová, CSc. (born in 1955, Ostrava), studied Archaeology and History at Faculty of Arts of Masaryk University (formerly University of Jan Evangelista Purkyně) in Brno, and graduated
in 1979 with a thesis focusing on Slavic archaeology. Since then she has worked for the Institute of Archaeology at the Moravian Museum in the archaeology centre. In the 1990s she concentrated on the material
culture of a medieval village, and for her candidacy dissertation in 1992 she compiled the archaeological material acquired during research on the deserted medieval village of Konůvky, near Slavkov.
Another aspect of her professional work has been the fates of archaeological localities after the completion of field surveys, and the possibility of using these sites as part of educational trails for the region
and the public (grant from the Ministry of Culture of the Czech Republic in 1999–2002). Recently (especially as part of institutional plans of the Ministry of Culture of the Czech Republic) she has been
devoting her time to studying everyday life in the Middle Ages in greater detail and has been attempting to establish interdisciplinary collaboration particularly with other fields of the humanities, such
as ethnography and art history (agriculture and agricultural tools, pottery and stove-making, small pottery sculptures, artistic crafts and metalworking). Main publications: Konůvky – zaniklá středověká ves
ve Ždánickém lese (Konůvky – A Deserted Medieval Village in Ždánice Forest). Institute of Archaeology of the Academy of Sciences of the Czech Republic in Brno, Vol. XVII, 1 (Brno 1997); Zaniklá středověká
ves Konůvky ve Ždánickém lese. Archeologický průvodce naučnou stezkou (The Deserted Medieval Village of Konůvky in Ždánice Forest. An Archaeological Guide to the Educational Trail) (Brno 2002);
Středověký svět dětí a her v archeologických pramenech (The Medieval World of Children and Games in Archaeological Sources). Archaeologia historica 35, 2010, No. 1, pp. 95–110; Ze středověkých dějin
Moravy (From the Medieval History of Moravia). In: Luděk Galuška, Jiří Mitáček a Lea Novotná (Eds.) a kolektiv: Poklady Moravy. Příběh jedné historické země. Brno 2010, pp. 95–115.
PhDr. Ludvík Belcredi (born 1954, in Brno), head of the Institute of Archaeology of the Moravian Museum, specialises in the period of so-called historical (medieval) archaeology. In the past, PhDr. Ludvík
Belcredi focused his long-term research on deserted medieval villages (e.g. Bystřec), and also on the interpretation of metal findings from the Middle Ages. Currently he has been concentrating on the comparison
of the results of research on extinct medieval settlements and fortified sites (at present especially the systematically explored Skály castle). He also concerns himself with historical issues. He is a member
of the historical section of the European Academy of Sciences and Arts. Publications: Bystřec. O založení, životě a zániku středověké vsi (Bystřec. On the Founding, Life, and Extinction of the Mediaeval Village)
(Brno 2006); Svatý Jan to vše viděl. Historie městyse Líšně k 700 výročí první doložené zprávy o Líšni (Saint John saw it all. The History of the Township of Líšeň to the 700th Anniversary of the First Written
Record of Líšeň) (Brno 2006); Hrad Skály aneb o prstenu paní Elišky. Historie hradu a archeologický výzkum (Skály Castle or On the Ring of Lady Eliška. The History of the Castle and Archaeological Survey)
(Brno 2010); Current publications: Panská sídla v Jimramově a jejich majitelé. Sb. k 650 letému výročí první zprávy o Jimramově (Manor-houses in Jimramov and their Owners. Compilation for the 650th
anniversary of the First Written Record of Jimramov) (2011); Stavební podoba jádra hradu Skály (Structural Form of Skály Castle Core) and other contributions in collaboration with M. Plaček, M. NývltováFišáková, and J. Mlíkovský in the collection Hrad jako technický problém (The Castle as a Technical Issue). Archaeologia mediaevalis Moravica et Silesiana 2, 2010 (Brno 2011).
14
Prostorová analýza sídlišť ze starší doby kamenné
Prostřednictvím geografických informačních systémů
the sPatial analysis of Palaeolithic settlements Using
geograPhic information systems
PETR NERUDA
Úvod
introduction
Archeologie se dlouhá léta zaměřovala hlavně na popis a kulturní
klasifikaci artefaktů vytvořených člověkem v různých fázích jeho vývoje.
Určité nálezy nebo jejich skupiny byly detailně popisovány a analyzovány
za účelem správného kulturního, a tudíž i chronologického zařazení. Toto
směřování oboru bylo logické vzhledem k nutnosti rozčlenit nesmírně
dlouhou dobu vývoje člověka do dílčích časových struktur. Typologická
tradice, která se zaměřuje na předmět jako takový, je v mnoha případech
stále silná i v soudobé vědě. Získaná data jsou ale po výtce spíše statická,
což je hlavním problémem většiny archeologických pramenů.
V posledních dvou desetiletích se však dynamicky rozvíjí i poněkud
odlišný způsob bádání nad životními zvyklostmi našich předků. Moderní trendy interdisciplinární spolupráce pronikají i do archeologie, což
se odráží ve vzniku celé řady nových oborů (archeozoologie, petroarcheologie apod.). Kombinace různých metodologických přístupů umožňuje mnohem komplexnější rekonstrukci chování pravěkých populací,
přičemž mnohdy se daří rekonstruovat i vývoj některých kulturních projevů v čase. Z odborného hlediska jsou mnohdy kontextuální informace
hodnotnější než vlastní archeologická památka. Důležité vztahy se
mohou nacházet jak ve vlastním předmětu, tak i jeho vazbě na okolní
prostředí. A právě tyto prostorové relace mezi nálezy, lokalitami a okolním prostředím lze analyzovat a vizualizovat pomocí geografických informačních systémů, které nám umožňují aplikaci mnoha moderních
postupů, založených na matematických a statistických algoritmech.
V oblasti paleolitického bádání nastoupilo využití geoinformačních
technologií mnohem později než v pravěké a raně historické archeologii.
Je to dáno zejména charakterem zpracovávaných informací. Dobře
patrné je to na příkladu pravěkých pohřebišť. Jednotlivé hrobové jámy
jsou většinou velice přesně vymezenými objekty, vytvořenými člověkem,
s více méně jasnou funkcí. Mnohdy nejsou taková místa ani příliš poškozena postdepozičními procesy. Pokud ano, pak jsou většinou spojena
opět s činností člověka v mladších obdobích a lze je poměrně snadno
rozlišit. Při analýze se tedy můžeme soustředit na skutečné doklady antropické činnosti – rozložení a hustota hrobů, skladba předmětů v hrobových jamách apod.1
Výzkum prostorových struktur na paleolitických lokalitách je naproti
tomu zatížen celou řadou vedlejších vlivů, které v mnoha případech nejsme schopni kontrolovat současnými archeologickými ani přírodovědnými metodami. Na podkladě stratigrafických postulátů sice chápeme
všechny nálezy v jedné geologické vrstvě jako více méně současné, ale
v tom je největší úskalí studie sídlištních struktur. Jsou všechny nálezy
For many years archaeology has focused mainly
on the description and cultural classification of artefacts created by man in various phases of his development. Certain finds or groups of finds have been
described in detail and analysed in order to make
the proper cultural, and therefore also chronological
classification. is was a logical direction if we consider the need to divide up the immense duration
of human development into a structured time classification system. e typological tradition which focuses on the object as such is in many cases still
a strong one in contemporary science. e data acquired therefore tend to be static, which is the main
problem with the majority of archaeological sources.
Over the last two decades, however, there has
been a dynamic upsurge in a somewhat different method of investigating the customs of our ancestors.
Modern trends of interdisciplinary collaboration are
also appearing in archaeology, which is reflected
in the emergence of a number of new fields (archaeozoology, petroarchaeology, etc.). e combination of various methodological approaches allows
us to make much more complex reconstructions
of the behaviour of prehistoric populations, and
in many cases also enables us to reconstruct the development of certain cultural phenomena over time.
From a professional viewpoint contextual information is oen much more valuable than actual archaeological remains. Important relations can be
found both in the object itself, as well as in its relations to the environment around it. It is these spatial
relations between finds, localities and surrounding
environments that can be analysed and visualised
using geographic information systems, which allow
us to apply many modern procedures based on mathematical and statistical algorithms.
Palaeolithic research came to use geoinformation
technology much later than prehistoric and early
historical archaeology. is is notably due to the nature of the information being processed. is is particularly evident in the case of prehistoric burial
sites. Individual grave pits are mostly much more
precisely delineated structures, created by man,
whose function is much less clear. In many cases
these places have not been too badly damaged by
15
post-depositional processes. Where they have, such
interference is mostly linked to the activities of people during earlier periods of history and is relatively
easy to distinguish. Our analyses can focus
on the actual evidence of anthropic activity – the distribution and density of graves, the composition
of objects in grave pits, etc.1
Research into spatial structures in Palaeolithic localities, however, is hampered by a number of external influences, which in many cases we are unable
to check using methods currently available to archaeology or the natural sciences. On the basis
of stratigraphic presuppositions we see all finds
in one particular geological layer as being more or
less contemporary, but herein lies the greatest pitfall
in the study of settlement structures. Were all
the finds deposited by one group of people at the same
moment? Does their distribution represent the actual
spatial structure at a particular period of time? We
could say that is a micro-chronological problem, as we
are attempting to reconstruct people’s behaviour at periods of time that are not beyond the differentiational
capacities of methods applied in the natural sciences.
Unlike the burial sites mentioned above, in many
cases we do not know the purpose of the individual
Palaeolithic structures. is means that we are not
comparing the same structures, but are trying to use
analyses to determine their possible purpose. is
creates another problematic factor in our analysis,
as the preserved situations were not necessarily only
created by man.
What is documented at the majority of Palaeolithic
localities is the considerable influence animals had
on the deposition of artefacts, in three respects. If
caves were also used by predators, such as the hyena
or bear, then many of the bones found were not necessarily deposited or even hunted by man. is can
completely distort our picture of both the actual anthropic accumulation, as well as the economic behaviour of the people who shared the locality (generally
a cave) with these very predators.
e second of these influences is related to the relocation of artefacts through the activity of animals,
for example the bear, which clears out a place
to sleep and piles things lying on the ground up
against the walls of the cave. is can easily lead
to the creation of a non-anthropic accumulation
of bones and stones.
e third influence is linked to the immediate
transformation of certain remains of human occupation through the activities of animals. A large proportion of the osteological material bears traces
of gnawing and biting, which can complicate the interpretation of the objects as such.2
Aer all, man himself has had an effect on the original deposition created by his ancestors, in some cases
to such an extent that he could have completely destroyed an older locality. In practical terms this is still happening today, oen to a considerable extent.3
As well as the actions of animals, other factors are
mainly geological processes that greatly influence
the nature of spatial structures in Palaeolithic localities. In many cases the effect of these processes is
surprisingly marked. Modern attempts to measure,
for example, the vertical movement of artefacts in sediments susceptible to freezing have made the astonishing discovery that nowadays an object can move
16
deponovány jednou skupinou lidí ve stejný okamžik? Reprezentuje jejich
rozmístění skutečnou prostorovou strukturu v určitém časovém úseku?
Problém bychom mohli označit jako mikrochronologický, neboť se snažíme rekonstruovat chování lidí v časových úsecích, které jsou mimo
rámec rozlišovacích schopností přírodovědných metod.
Na rozdíl od zmíněných pohřebišť ani mnohdy neznáme funkci jednotlivých struktur. Neporovnáváme tedy stejné struktury mezi sebou,
ale snažíme se spíš na podkladě analýz určit jejich možnou funkci. Tím
vstupuje do analýzy další problematický faktor, protože člověk nemusí
být jediným tvůrcem dochovaných situací.
Na většině paleolitických lokalit je dokumentován výrazný vliv zvířat
na depozici artefaktů, a to ve třech směrech. Jestliže využívaly jeskyni
i šelmy jako hyena nebo medvěd, pak mnohé nalezené kosti nemusí být,
ani uloveny ani deponovány člověkem. To může zcela zkreslovat jak skutečné antropické akumulace, tak i ekonomické chování lidí, kteří ve využívání lokality (zpravidla jeskyně) alternovali právě s těmito šelmami.
Druhý z vlivů souvisí s přemísťováním artefaktů vlivem činnosti zvířat. Například medvědi, kteří si čistí místo pro spánek, odhrnují předměty ležící na zemi ke stěnám jeskynních kaveren. Takto může velice
snadno dojít k vytvoření neantropické akumulace kostí a kamenů.
Třetí vliv je spojen s bezprostřední transformací některých pozůstatků po pobytu člověka, ke kterým dochází činností zvířat. Značná část
osteologického materiálu nese stopy po ohryzech a prokousnutích, čímž
se může komplikovat interpretace předmětů jako takových.2
Konec konců i člověk sám ovlivňoval původní depozice vytvořené
svým předchůdcem, a to někdy takovou měrou, že mohl zcela zničit
starší lokalitu. K tomu prakticky dochází dodnes a mnohdy ve značném
rozsahu.3
Kromě vlivu zvířat to jsou hlavně geologické procesy, které významnou měrou ovlivňují charakter prostorových struktur na paleolitických
lokalitách. Mnohdy je jejich vliv až nečekaně velký. Moderní pokusy
změřit například vertikální pohyb artefaktů v promrzajících sedimentech
přinesly překvapivé zjištění, že v současné době se může předmět pohnout o více než 20 cm.4 A to rozhodně nemůžeme srovnávat současné
teploty s obdobím doby ledové. Komplexní problematika se pojí s přesunem artefaktů vlivem soliflukce, gravitace, fluviální činností řek či činnosti ledovce.
Přestože se řešení všech těchto otázek věnovala prehistorie velice brzy,
přece jenom velké množství problémů brzdilo nástup moderních metod,
což se projevilo určitým zpožděním ve využití geoinformačních technologií. Torzovitost dochovaných pramenů však vedla archeology zkoumající paleolitické lokality k mnohem detailnější evidenci prostorového
umístění artefaktů, než je tomu běžné například v pravěké archeologii.
Tento trend je patrný dodnes a je stále více akcentován. Evidence polohy
a orientace artefaktů patří na paleolitických lokalitách ke standardům
archeologické práce.5 Hlavní problém se proto skrývá spíše ve vyhodnocování získaných údajů a v jejich vizualizaci.
Význam nálezových okolností, které se pojí s určitým nálezem, byl
rozpoznán již poměrně záhy, ale v některých evropských zemích trvalo
velice dlouho, než badatelé přizpůsobili metody výzkumu takovým způsobem, aby bylo možné získat relevantní data k analýze. Detailní registrace polohy artefaktů započala v České republice až v devadesátých
letech 20. století. Zřejmě i proto nebyly rozvíjeny ani metody vlastní prostorové analýzy. Z dřívějších výzkumů máme k dispozici spíše verbální
popisy s hrubou lokalizací. Touto cestou bylo sice možné vydělit v rámci
osídlené plochy archeologicky zajímavá místa (obr. 1a), v ideálním případě bylo možné přesněji specifikovat funkce takových míst. Podložení
interpretací objektivnějšími metodami bylo ale prakticky nemožné.
Přestože byl nástup relevantních technologií opožděn, pracovalo se
prakticky neustále, nezávisle na možnostech analýzy a vizualizace, na
Obr. 1. / Fig. 1. Příklady grafické analýzy sídlištních struktur: a – jeskyně Šipka, b – Milovice, c–d – Stránská skála III, e – Milovice, f – Kůlna, g – Moravský Krumlov IV. /
Examples of the visualisation of settlement structures: a – Šipka Cave, b – Milovice, c–d – Stránská skála III, e – Milovice, f – Kůlna, g – Moravský Krumlov IV. Převzato z prací
/ Copied from NERUDA, Petr: Neandertálci na Kotouči u Štramberka [Neanderthals at Kotouč near Štramberk]. Archeologické památky střední Moravy. Sv. 12. Olomouc 2006
(a); OLIVA, Martin et al.: Sídliště mamutího lidu u Milovice pod Pálavou [Settlement of the Mammoth People at Milovice pod Pálavou]. Anthropos 27 (N.S. 19). Brno 2009 (b, e);
VALOCH, Karel – NERUDOVÁ, Zdeňka – NERUDA, Petr: Stránská skála III – Ateliers des Bohunicien. Památky Archeologické 95, 2000, pp. 5–113 (c–d); NERUDA, Petr –
LÁZNIČKOVÁ-GALETOVÁ, Martina – DRESLEROVÁ, Gabriela: Lidské zásahy na zvířecím osteologickém materiálu z jeskyně Kůlny [Human Interference with the Animal Osteological
Material from Kůlna Cave]. Anthropos 32 (N.S. 24). Brno, being prepared for printing (f) a NERUDOVÁ, Zdeňka: Kapitola 11. Archeologie szeletienské vrstvy 0 z Moravského
Krumlova IV. [Chapter 11. Archaeology of the Szeletian layer 0 from Moravský Krumlov IV]. In: Petr Neruda – Zdeňka Nerudová (Eds.): Moravský Krumlov IV – vícevrstevná
lokalita ze středního a počátku mladého paleolitu na Moravě. Anthropos 29 (N.S. 21). Brno 2009, pp. 148–173.
17
more than 20 cm,4 and we certainly cannot compare
present-day temperatures with those in of the ice ages.
is complex issue is also linked to the movement
of artefacts as the result of solifluction, gravitation,
the fluvial activities of rivers, or glaciers.
Although prehistory devoted itself to resolving
these problems very early on, a huge number of problems hampered the introduction of modern methods,
which was reflected in a certain delay in the use of geoinformation technology. However, the fragmented
nature of the sources led archaeologists exploring Palaeolithic localities to make much more detailed records of the spatial distribution of artefacts than was
common, for example, in prehistoric archaeology.
is trend is still apparent today and is becoming increasingly marked. Making records of the position
and orientation of artefacts in Palaeolithic localities
is standard archaeological practice.5 e main problem therefore lies in assessing and visualising the data
obtained.
e importance of the find circumstances linked
to a certain find was recognised relatively early, but
in some European countries it took researchers
a very long time until they adapted their methods
to allow them to acquire the relevant data for analysis. Archaeologists did not begin to make detailed
recordings of the position of artefacts in the Czech
Republic until the 1990s. is is also evidently why
no distinct spatial analysis methods were developed.
What we have from earlier research tends to be verbal descriptions together with rough data about
the location. is made it possible to mark out areas
of archaeological interest in settled areas (Fig. 1a),
and in ideal cases it was also possible to specify
the purpose of such places. However, it was practically impossible to corroborate these interpretations
with more objective methods.
Although the relevant technology came relatively
late, work continued independently of the analysis
and visualisation methods available to improve
the standard of documentation on Palaeolithic localities. A great step forward came with the introduction of find records in a graticule, which allowed for
a certain objectification of analysis, but the main
problem continued to be the visualisation of data.
In publications we can find plans of areas with systems of marks or numbers which are supposed
to quantify the occurrence of a particular phenomenon in spatial terms (Fig. 1b–e). However, it is difficult to compare data like this, and so most
publications used separate plans which always showed only a limited number of marks. The surface
image of an archaeological locality became more
precise, but it was still not possible to make a detailed
analysis of the deposition and post-deposition processes that formed it. erefore, ever greater emphasis was placed on creating find records that were
as accurate as possible, allowing the find distribution
to be drawn much more realistically using point fields, which can be categorised by significance (Fig.
1f). It was also possible to draw a flowchart of the artefacts, which provided a much more detailed insight
into the topic in question (Fig. 1g).
However, the development of information technology has introduced a modern utility that provides
a number of tools, from data archiving, analysis, and
visualisation. The use of this utility subsequently
18
zdokonalování dokumentace paleolitických lokalit. Značný posun přinesla evidence nálezů ve čtvercové síti, což již umožňovalo určitou objektivizaci analýzy, ale hlavním problémem zůstávala vizualizace dat.
V publikacích se setkáváme s plány zkoumaných ploch, se systémy značek anebo čísel, které mají kvantifikovat výskyt určitého jevu v prostoru
(obr. 1b-e). Srovnávání takových údajů je ale obtížné a bylo řešeno většinou publikací samostatných plánů, které zobrazovaly vždy jenom omezený počet znaků. Plošný obraz archeologické lokality se sice zpřesňoval,
ale stále nebylo možné detailně analyzovat depoziční a postdepoziční
procesy jejího formování. Proto se stále větší důraz kladl na co nejpřesnější evidenci nálezů, což umožnilo vykreslovat mnohem reálněji nálezovou situaci pomocí kategorizovaných bodových polí (obr. 1f). Touto
cestou lze navíc vykreslovat spojnice složených artefaktů a tím analyzovat
vzájemné vztahy mezi nimi a nalezenými strukturami (obr. 1g).
S rozvojem informačních technologií se nám ale dostává do rukou
moderní prostředek, který poskytuje celou řadu nástrojů od archivace
dat, přes jejich analýzu až po vizualizaci získaných údajů. Jejich aplikací
byly následně odhaleny „nedostatky“ v dokumentaci a bylo možné přizpůsobit metodologii výzkumu novým požadavkům. Tím došlo k žádoucí zpětné vazbě přinášející kvalitativně nové údaje i možnosti.
obecné principy prostorové analýzy
Geoinformační technologie lze při výzkumu prostorových struktur
paleolitických lokalit uplatnit zejména při řešení tří základních otázek,
které jsou klíčové pro rekonstrukci lidského chování na konkrétní archeologické lokalitě v určitém čase. Mezi tyto hlavní problémy patří:
– Prostorové členění lokality, tj. definování funkce dílčích koncentrací.
Doklady lidských aktivit na určité lokalitě nejsou za normálních okolností volně a pravidelně rozptýlené, ale koncentrují se do určitých
míst. V případě paleolitických lokalit to bývají často ohniště jako centrum společenské interakce. Kromě toho jsou běžné různé odpadní
zóny, místa výrobních aktivit, místa na zpracování ulovené zvěře
apod. Pouze ve výjimečných případech jsou antropické struktury definované terénními úpravami (například trojrozměrné objekty na
gravettienských sídlištích).
– Určení vztahů mezi koncentracemi. V jedné geologické vrstvě na lokalitě můžeme zachytit několik koncentrací nálezů, ale nelze k nim
mechanicky přistupovat jako k a priori současným, či vytvořeným
stejnou skupinou lidí. Je proto potřeba hledat doklady jejich vzájemného propojení (například skládanky kamenné industrie).
– Rekonstrukce depozičních a postdepozičních procesů. Určení faktorů,
které ovlivňovaly vytvoření archeologické situace, patří v současné
době k základním prvkům analýzy archeologické vrstvy. Jen tak jsme
schopni určit, zda nepracujeme s pseudostrukturami (z archeologického hlediska), nebo zda lze eliminovat, alespoň do určité míry vedlejší vlivy nesouvisící s činností člověka. Tato část analýz patří
k jedné z nejobtížnějších, protože je nutné zahrnout výsledky analýz
mnoha vědních oborů, a i tak mnohdy nejsme schopni jednotlivé
prvky odlišit.
Pro řešení těchto otázek lze využít různé nástroje od klasických papírových forem zpracování až po moderní geoinformační technologie.
Abychom dosáhli uspokojivých výsledků, je nutné provádět co nejpodrobněji dokumentaci polohy jednotlivých nálezů. V současné době se
za standard považuje evidence předmětů v trojrozměrném systému, přičemž takto bývají absolutně zaměřeny všechny artefakty větší než 2,5 cm
(tuto hranici lze ale nastavit i jinak). Drobné šupiny (menší než stanovená
hranice) se evidují většinou kvantitativně z různě velkých ploch (obvykle
plocha 25 × 25 cm a mocnost vrstvy nebo mechanicky po 5 či
10 cm). V takových případech můžeme georeferencovat střed subčtverce
a přiřadit mu kvantitativní hodnotu, odpovídající množství drobných
šupin, které získáme obvykle plavením sedimentu.
U větších, podélných artefaktů je dobré zaměřit i jejich vodorovnou
orientaci a sklon. Dříve jsme testovali verbální popis sklonu tří os předmětu, ale z hlediska vyhodnocení se jako nejvhodnější jeví zaměření nejméně dvou hodnot pro jeden předmět (obvykle obou extremit). Takto
detailní měření lze provádět především prostřednictvím totální laserové
stanice, která je v současnosti nejpřesnějším, ale i nejrychlejším prostředkem sběru prostorově orientovaných dat. Výhody se projeví, propojíme-li tuto technologii přímo s počítačem, což nám umožní shromažďovat
data v databázovém programu (například volně dostupný balík programů pro evidenci archeologických dat).6
V ideálním případě je tedy předmět zaměřen totální stanicí na jeden
nebo více bodů. Přes interface jsou údaje převedeny do počítače a doplněny jednoznačným identifikátorem (například nálezové číslo a čtverec). Stále více se prosazuje využití čárového kódu pro identifikaci
předmětu. To je výhodné v následující etapě sběru dat, neboť odpadají
chyby, vzniklé překlepem nebo přehlédnutím správného údaje při zápisu
dalších atributových informací do databáze.
Údaje, které se pojí s konkrétním předmětem lze rozdělit na dvě základní skupiny, prostorové a atributové. Prostorové informace obsahují
číselné vyjádření polohy artefaktu (relativní čtvercová síť nebo absolutní,
zeměpisné souřadnice) v rámci archeologické lokality (souřadnice x, y
a z). Atributové informace mohou být rozděleny do několika skupin:
kontextuální (označení vrstvy, typu sedimentu apod.), archeologické
(techno-typologická klasifikace), petrografické (určení suroviny) aj.
Všechny tyto prvky by měly být relačně propojeny, a tudíž přístupny databázovým dotazů s možností jejich prostorové vizualizace.
Programové vybavení, které můžeme využít ke shromažďování a vyhodnocení dat, je v současné době značně rozsáhlé, ale praxe posledních
let ukazuje, že pro paleolitické bádání se pozornost soustředí zejména
na několik produktů. Pro vlastní sběr dat se prosazuje prostředí volně
dostupného programu NewPlot, který sestavil Shannon P. McPherron
a Harold L. Dibble.7 Výhodou této aplikace je možnost kontrolovat pozici
artefaktů v trojrozměrných grafech. Tento komplexní program je vybaven nadstavbami pro sběr dat (propojení s totální stanicí, zpracování čárového kódu, technologická analýza, propojení s digitálními měřícími
prostředky) a navíc obsahuje i statistické nástroje pro vyhodnocení polohy artefaktů, které lze i vizualizovat. Běžně dostupné jsou histogramy
a tzv. „Schmidt Equal Area“, ale v současné době se testuje využití trojúhelníkových grafů, které, jak se zdá, velice dobře indikují různé geologické postsedimentační procesy.8
Nevýhodou zmíněného programového balíku jsou omezené možnosti
editace v rámci grafického rozhraní. Tento problém je řešen exportními
filtry, které umožňují převod do prostředí specializovaného programu na
zpracování geograficky orientovaných dat – Surfer (Golden Soware,
Inc.). V současné době se využívá na mnoha archeologických pracovištích, protože poskytuje dobré editační možnosti při vizualizaci výsledků
analýz, zejména pak těch zaměřených na trojrozměrné modelování.
Mezi nejkomplexnější nástroje geografických informačních systémů
patří platforma ArcGISu, která se stále častěji prosazuje nejen do historické a pravěké archeologie, ale nachází uplatnění i ve výzkumu paleolitických sídelních strategií i sídlištních struktur. Značnou výhodou je
modulární stavba prostředí a velký výběr formátů, které je možné zpracovat nebo do nichž je možné výsledky vlastní aplikace uložit. Získaná
data lze zpracovávat jak ve vektorovém, tak i rastrovém formátu, což
umožňuje využít velké množství externě dostupných dat pro modelaci
a analýzu terénu (například z wms serverů). Pro vlastní analýzu slouží
nástroje sdružené do aplikace „Spatial Analyst“, „3D Analyst“ a „Geostatical Analyst“. Jak si ukážeme dále, je tento systém dostatečně flexibilní,
revealed “shortcomings” in the documentation and
allowed research methodology to be adapted to the new
requirements. is led to valuable feedback bringing
with in qualitatively new data and possibilities.
general principles of spatial analysis
Geoinformation technology can be used in research
into the spatial structures of Palaeolithic localities particularly to resolve three fundamental questions which
are of crucial importance in reconstructing human behaviour at a specific archaeological locality at a particular time. e main problems are as follows:
– e spatial classification of the locality, i.e. defining the function of partial concentrations.
In normal circumstances evidence of human activity at a certain locality is not regularly distributed, but is concentrated in particular places.
In the case of Palaeolithic localities, such places
tend to be the fireplace as the centre of social interaction. In addition to this there are a variety
of waste zones, workshops, places where hunted
animals were skinned and disarticulated, etc. It is
only in exceptional cases that anthropic structures are defined by terrain modifications (e.g.
three-dimensional sites at Gravettian sites).
– Determining relationships between concentrations. In a single geological layer at a locality we
can find several accumulations of finds, but we
cannot consider them as being a priori contemporary, or created by the same group of people.
It is therefore necessary to find proof of how they
are interrelated (e.g. in mixed stone industry collections).
– Reconstructing deposition and post-depositional
processes. Determining factors which influenced
how an archaeological situation was formed is
now one of the basic steps involved in analysing
archaeological layers. Now we can easily determine whether or not we are working with pseudostructures (from an archaeological viewpoint),
or whether we can eliminate, at least to a certain
extent, subsidiary factors which are not connected with human activity. is is one of the most
difficult parts of the analysis, as it is necessary
to include the results of many different types
of research and so we are oen unable to distinguish between the individual elements.
To resolve these questions we can use a variety
of tools from classic paper drawings to modern geoinformation technology. In order to achieve satisfactory results, it is essential to record documentation
of the position of each find in as much detail
as possible. Nowadays recording objects in a threedimensional system is considered to be standard
practice, while this kind of system is used to take absolute measurements of all artefacts larger than
2.5 cm (although this limit can be adjusted). Small
flakes (that are smaller than the limit size) are generally recorded in quantitative terms from areas
that vary in size (generally a 25 × 25 cm subsquare
and geological layer thickness) or mechanically
at intervals of 5 or 10 cm). In such cases we can
georeference the centre of the subsquare and
allocate it a quantitative value corresponding
to the number of small flakes acquired, usually by
water screening.
19
With larger, longitudinal artefacts it is best to also
measure their horizontal orientation and degree of inclination. Previously we tried giving a verbal description of the degree of slant of the three axes of an object,
although from an assessment point of view it seems
more suitable to measure at least two values per object
(generally both extremities). is kind of detailed
measurement can be made using a total laser station,
which is currently the most precise and also the fastest
means of collecting spatially oriented data. e advantages really become evident when we link this technology directly to a computer, which allows us to collate
all the data in a database program (e.g. a freely available
archaeological records soware package).6
In an ideal case the object is measured by the total
station at one or more points. An interface is used
to enter the data into the computer and add a clear
identifier (e.g. find number and square). Bar codes are
becoming more and more commonly used to identify
items. is is an advantage in subsequent stages of data
collection, as there are no mistakes caused by typing
errors or incorrectly reading the data when entering
other attribute information into the database.
Data linked to a specific object can be divided up
into two basic groups – spatial and attribute. Spatial
information contains numerical details of the position (coordinates x, y and z) of the artefact (relative –
graticule or absolute – geographic coordinates)
in the archaeological locality. Attribute information
can be divided up into several groups – contextual
(indicating the layer, sediment type, etc.), archaeological (techno-typological classification), petrographic
(specification of raw materials), etc. All these features
should be interrelated and thus accessible to a database of queries with the option of spatial visualisation.
Nowadays there are plenty of programs that can
be used to collate and assess data, but in recent years
a few products in particular have appeared that focus
especially on Palaeolithic research. A good freely
available program for data collection is NewPlot, by
Shannon P. McPherron and Harlod L. Dibble.7
e advantage of this application is that it allows
the user to check the position of artefacts in threedimensional graphs. is complex program features
addons for data collection (connection to a total station, bar-code processing, technological analysis,
connection to digital measuring equipment) and
also contains statistical tools to assess the position
of artefacts, which can also be visualised. Histograms
are commonly available, as is the so-called “Schmidt
Equal Area”, but are triangular graphs, currently
being tested which, as it seems, clearly show a variety
of geological postsedimentation processes.8
e disadvantage of this package is that it has limited options for editing in a graphic interface. is
problem is resolved through the use of export filters,
which allow data to be exported into a specialised
program used to process geographically oriented
data – Surfer (Golden Soware, Inc.). At present this
is used at a number of archaeological worksites, as it
provides good editing options while visualising analysis results, particularly those focusing on three-dimensional modelling.
One of the most comprehensive geographic information systems tools is the ArcGIS platform, which
is increasingly being used in historical and prehistorical archaeology, but also has uses in the research
20
aby s ním bylo možné zpracovat i data, která původně neodpovídala
standardům běžným v geoinformačních technologiích. Týká se to hlavně
starších lokalit, které jsou ale pro řešení problematiky prostorové distribuce nálezů mnohdy klíčové. Nálezové informace jsou sice velice heterogenní, ale často lze najít algoritmy, jak jednotlivé položky georeferencovat,
případně významově sjednotit.
horizontální distribuce nálezů
Taubachien a micoquien v jeskyni Kůlně
Z hlediska sledovaného tématu patří mezi jedinečné lokality jeskyně
Kůlna v Moravském krasu, která byla opakovaně zkoumána mnoha badateli již od 19. století, ale za zásadní můžeme považovat až komplexní
interdisciplinární výzkum Karla Valocha v letech 1961–1976.9 Na jejím
příkladu si můžeme ukázat možnosti použití geoinformačních technologií u lokalit, které nebyly zkoumány podle současných standardů (zejména se jedná o otázku prostorové evidence nálezů).
O rekonstrukci prostorových struktur v jeskyni Kůlně jsme se pokusili z několika důvodů. Především se jedná o jednu z nejkompletněji prokopaných jeskyní ve střední Evropě. To je významné zejména proto,
že v případě plošně omezených výzkumů se může stát, že naše výsledky
budou zkresleny funkcí dílčích koncentrací (výseků lokalit). Druhou významnou výhodou je zvolená metoda výzkumu, která na svou dobu
splňovala dostatečně požadavky na dokumentaci nálezové vrstvy, takže
dnes můžeme pracovat s dosti přesně vymezenými nálezovými celky.
Třetí, neméně významnou, skutečností je možnost sledovat chování neandertálců v delším časovém úseku, protože lze využít superpozice několika nad sebou uložených středopaleolitických horizontů, které jsou
dostatečně přesně definovány. Pro prostorově orientované analýzy je rovněž důležité, že se dochovaly artefakty jak z kamene, tak i zbytky fauny
a předměty z nich vyhotovené. Lze tak sledovat korelace různých skupin
nálezů, což do určité míry verifikuje naše poznatky.
Jedinečné skloubení vhodných podmínek však naráží na problém,
který vyplývá ze systému dokumentace jednotlivých předmětů. Jeskyně
Kůlna byla z metodologického hlediska zkoumána na tehdejší dobu moderními postupy, ale pozornost byla věnována zejména stratigrafické pozici nalezených artefaktů. Systém výzkumu spočíval v postupném
otevírání menších ploch, které umožňovaly dobrou vertikální korelaci
podle dosud odkrytého profilu. Metoda však omezovala možnosti determinace případných plošných struktur. Ty byly dokumentovány spíše
ojediněle, a to zejména verbálních popisem. Prostorové umístění nalezených předmětů bylo určeno pozicí ve čtvercové síti a hloubkovým intervalem (například čtverec 25/T, hloubka 230–240 cm). Bohužel ale
docházelo i k tomu, že nálezy z méně bohatých čtverců byly slučovány
dohromady, přičemž nebyl zvolen jednotný systém slučování, takže se
přes sebe kříží jednotlivé odběry. Někdy byly sloučeny čtverce do různě
orientovaných pruhů, lišil se často i rozsah slučovaných ploch.
Z těchto důvodů nebyla provedena rekonstrukce prostorových struktur v jeskyni. Prvním pokusem bylo vynesení několika situací zaznamenaných v nálezových denících do plánu jeskyně (obr. 2).10 Tento postup
sice naznačil, že využití jeskyně ve středním paleolitu bylo strukturované,
ale přesná prostorová identifikace sídlištních objektů a určení jejich
funkce nebylo možné. Prvotním úkolem nové prostorové analýzy bylo:
– definování případných akumulací nálezů v jeskyni;
– určení rozsahu akumulací a celkového osídlení;
– určení skladby sídlištních struktur;
– určení funkce struktur.
Sekundárními, ale neméně důležitými byly otázky týkající se:
– tafonomie kulturní nebo nálezové vrstvy;
– určení míry vlivu postdepozičních procesů;
Obr. 2. / Fig. 2. Příklad starší analýzy sídlištních struktur v jeskyni Kůlně. / Example of older analysis of spatial structures in Kůlna Cave. Upraveno podle práce / Modified
according to NERUDA, Petr: Střední paleolit v moravských jeskyních [The Middle Palaeolithic in the Caves of Moravia]. Dissertationes archaeologicae Brunenses/Pragensesque 8.
Brno 2011.
– charakter formování vrstvy ve vztahu k mechanismu využívání jeskyně.
Pro řešení těchto otázek bylo ale nutné nalézt způsob, jak převést původní zápis prostorové evidence nálezů do systému absolutních souřadnic (georeferencování). Pro georeferencování nálezů (relativní) byla
využita původní čtvercová síť založená na kartézském souřadném systému. Algoritmus převodu je založen na systému, který určuje množství
předmětů sledované skupiny nálezů v daném čtverci nebo skupině sloučených čtverců. Střed čtverce nebo čtverců lze lokalizovat souřadnicemi
x a y; vertikální pozice nebyla absolutně stanovena, ale zahrnuty byly
pouze nálezy jedné nálezové vrstvy. Touto cestou bylo možné získat bodová pole pro různé vrstvy a různé skupiny nálezů (jádra, odštěpy, měkké
retušéry, antropicky dotčené kosti apod.), které bylo možné kategorizovat
podle množství těchto nálezů ve stanoveném bodě.
Druhým problémem bylo zvolení systému vizualizace, kterým budou
získaná data prezentována. V zásadě přicházely v úvahu dva způsoby,
bodové pole a spojité datové pole. Jednoduché datové pole přineslo první
představu o rozmístění artefaktů v jeskyni s tím, že se ztrácela informace
of Palaeolithic settlement strategies and settlement
structures. One great advantage is its modular conception and the wide choice of formats the user can
work in or in which the results from the application
can be saved. e data obtained can be processed
in both vector and raster format, which allows a lot
of externally available terrain modelling and analysis
data to be used (e.g. from GIS servers). For the actual
analysis itself there are the tools bundled with
the "Spatial Analyst" or "3D Analyst" applications.
As we will see later, this system is flexible enough
to allow us to process data that originally did not
comply with the standards commonly used in geoinformation technology. is is particularly true
of older localities, which are oen of crucial importance in resolving questions of the spatial distribution of finds. Find information is very heterogenous,
but it is oen possible to find algorithms with which
to georeference or unify individual items in terms
of their significance.
21
horizontal distribution of finds
e Taubachian and Micoquian in Kůlna Cave
One unique locality in respect to this topic is Kůlna
Cave in the Moravian Karst, which has been explored a number of times by several researchers since
the 19th century, but work that can be considered
of fundamental importance is the comprehensive interdisciplinary research carried out by K. Valoch between 1961 and 1976.9 Using this research as a basis
we can show how geoinformation technology can be
used at localities which have not y et been explored
according to contemporary standards (especially
as regards spatial records of finds).
We tried to reconstruct the spatial structure
of Kůlna Cave for several reasons. In particular, this
is one of the least dug-out caves in Central Europe.
is is important, especially as with surface-restricted
excavations it can happen that the results will be distorted by the function of partial concentrations.
e second major advantage is the research method
that has been chosen, which for its time adequately
met the requirements concerning the documentation
of the find layer, so nowadays we can work with precisely defined find assemblages. e third, no less relevant fact is that it is possible to monitor the behaviour
of Neanderthals over a longer period of time, as several precisely defined Middle-Palaeolithic horizons
are in direct superposition. For spatially oriented
analyses it is also important that stone artefacts have
been preserved, as well as the remains of fauna and
items made from animals. It is therefore possible
to monitor the correlation between various groups
of finds, which verifies our findings to a certain extent.
However, even if all the conditions are favourable,
there is a problem in the system used to document
the individual items. From a methodological viewpoint Kůlna Cave was explored using what were modern methods at the time, but attention focused
particularly on the stratigraphic position of the artefacts found. e research system involved the gradual opening-up of small areas, which allowed for
good vertical correlation according to the profile
so far uncovered. is method, however, limited
the chance of determining spatial structures. ese
were only sporadically documented, generally with
a verbal description in field notebooks. e spatial
layout of the objects found was determined by their
position in a graticule and with a depth interval (e.g.
Square 25/T, Depth 230–240 cm). Unfortunately,
this resulted in finds from less abundant squares
being merged together; as there was no unified system used to merge them, individual collections overlap. In some cases squares were merged into strips
oriented in various directions, where the extent
of the merged areas oen differed.
For these reasons no reconstruction of spatial
structures in the cave was performed. e first attempt was to mark several situations recorded
in field notebooks into a plan of the cave (Fig. 2).10
is procedure, however, indicated that during
the Middle Palaeolithic the cave was used in a structured manner but it was not possible to make a precise spatial identification of the settlement units,
or to ascertain their purpose. e primary task
of the new spatial analysis was:
22
Obr. 3. / Fig. 3. Příklady vizualizace georeferencovaných dat. a – jednoduché bodové pole bez kategorizace; b – kategorizované bodové pole; c – rastr hustoty, metoda „simple“; d – rastr hustoty, metoda
„kernel“ (poloměr výpočtu 1 m); e – rastr hustoty, metoda „kernel“ (poloměr výpočtu 3 m); f – rastr
hustoty, metoda „kernel“ (poloměr výpočtu 5 m). / Examples of the visualisation of georeferenced data.
a – simple points field with no categorisation; b – categorised points field; c – density raster, “simple”
method; d – density raster, “kernel” method (search radius 1 m); e – density raster, “kernel” method
(search radius 3 m); f – density raster, “kernel” method (search radius 5 m).
o množství předmětů v dané souřadnici (obr. 3a). Přidáním pole s počtem kusů ke každému bodu (středu čtverce nebo čtverců) bylo možné
využít nástroje pro kategorizaci bodů a vhodně nastavenými parametry
vizualizovat i kvantitativní aspekt (obr. 3b). Tento přístup již byl mnohem
přesnější a na jeho podkladě bylo zřejmé, že využití jeskyně v období
středního paleolitu bylo skutečně strukturované. Opět ale docházelo
k překryvům, přičemž se blízké hodnoty nesčítaly, a navíc bylo obtížné
srovnávat mezi sebou prostorovou distribuci různých skupin předmětů.
Nejvýhodnější formou prezentace se jevilo využití spojitého datového pole, reprezentovaného tzv. rastrem hustoty, který lze vypočítat pomocí ArcGisové nadstavby „Spatial analyst“ (obr. 3c–f). Bylo
ale nutné stanovit několik proměnných, které ovlivňují výsledný rastr.
Kvantitativní aspekt byl definován v poli „Population“, které bylo využito k zadání počtu kusů nálezů v dané souřadnici. Na podkladě grafického vyhodnocení byla za způsob výpočtu zvolena metoda
„Kernel“ (obr. 3d–f). Poněkud složitější byla otázka stanovení poloměru, ve kterém byly hledány hodnoty pro výpočet hustoty. Toto kritérium významně ovlivňuje rozlišovací schopnosti vypočítaného
rastru (srov. obr. 3d – 1 m, e – 3 m, f – 5 m) a bylo od počátku zřejmé,
že hodnota poloměru musí vycházet ze systému slučování čtverců.
Proto bylo určeno, kolik čtverců bylo v každém jednotlivém případě
sloučeno (22–24/J–K = hodnota 6) a z nich byl pro určitou vrstvu
a skupinu nálezů vypočítán medián (eliminuje statisticky extrémní
hodnoty). Hodnoty mediánu pro sledované druhy nálezů a určitou
vrstvu byly vzaty jako hodnota poloměru pro výpočet (tab. 1).
První analýzy ukázaly, že definovaný rastr hustoty uvádí minimální
množství nálezů i ve čtvercích, kde nebyly zaznamenány. Proto byla zdrojová tabulka dat doplněna o souřadnice čtverců bez nálezů a do pole „Po-
Tab. 1. Jeskyně Kůlna. Srovnání počtu nálezů, průměru a mediánu sloučených čtverců pro různé skupiny
předmětů v taubachienu a micoquienu. / Kůlna Cave. Comparison of the number of finds, the diameter
and median of merged squares for various groups of objects in the Taubachian and Micoquian.
Vrstva
Industrie
TŽM
Retušéry
Bifasy
Drasadla
Jádra
Layer
Lithics
HAM
Retouchers
Bifaces
Side scrapers
Cores
Medián / Median
11
4
2
2
3
2
2
7a
3
3
2
3
3
3
Průměr / Average
11
3.87
3.58
3
3.8
2.86
3.7
7a
4.7
3.22
2.98
3.3
4.3
3.97
11
1 202
919
61
5
122
210
7a
2 422
1 299
75
68
274
251
Počet / Quantity
pulation“ byla doplněna hodnota 0. Takto modifikované bodové pole
lépe definovalo změny plošné hustoty v jeskyni Kůlně.
Dalším problémem rekonstrukce byla různá validita rastrů, která vyplývala z výrazně odlišného kvantitativního zastoupení jednotlivých skupin předmětů (srov. tab. 1). Pro každý rastr bylo stanoveno pět
kvantitativních kategorií (hustota nálezů) s vyloučením hodnoty „0“
a ty byly rozděleny do intervalů podle funkce „Natural breaks“. Takto
upravený rastr byl následně znovu reklasifikován, přičemž jednotlivým
kvantitativním kategoriím byly přiřazeny hodnoty 1–5 (1 nejméně, 5 nejvíce). Touto cestou mají rastry vypočítané z rozdílných hodnot stejnou
validitu pro analýzu. Vzhledem k velkému množství prvků v mapě pak
byly před závěrečným modelováním rastry ještě jednou reklasifikovány,
přičemž do výpočtu byly zahrnuty pouze intervaly 2–5 a pro snadnější
vizuální orientaci jim byla přiřazena nová společná hodnota 1. Takto
byly v ploše jeskyně definovány spojité plochy, které reprezentovaly signifikantní výskyt zvoleného znaku v prostoru, přičemž tyto rastry bylo
možné převést do vektorové grafiky (shapefiles), která umožňuje využít
kombinace šrafování ploch. Vzájemné relace byly analyzovány překryvem jednotlivých rastrů, případně kategorizovaných bodových polí
(u skupin předmětů s minimálním výskytem).
Výsledky prostorové analýzy lze nejlépe představit pomocí rozdílů
v chování neandertálců dvou hlavních technokomplexů – taubachienského (vrstva 11) a micoquienského (vrstva 7a + 7a1).
Taubachienský horizont byl kvantitativně dosti bohatý, takže můžeme
předpokládat dostatečnou validitu předloženého modelu. Překryjeme-li
získané rastry, pak se jeví jako nejdůležitější partie kolem dvou ohnišť
v sektoru D2 a C. U severozápadního ohniště probíhala mimo jiné výroba kamenných nástrojů, a to od fáze těžby polotovarů až po vlastní retušování pracovních hran. To dokazuje prostorová korelace mezi jádry,
odštěpy a retušéry z tvrdých živočišných tkání.
Druhá významná koncentrace se nachází spíše v jihovýchodní části
vstupní partie jeskyně. Dominuje jí rozsáhlá plocha s vyšším výskytem
uhlíků. Osteologický materiál s doklady lidské manipulace není v těchto
místech tak bohatý, ale kryje se s výskytem většího počtu jader v centru
této plochy. Pravděpodobně v těchto místech mohlo docházet k těžbě
polotovarů z jader, ale získané odštěpy byly asi zpracovávány jinde, neboť
hustota debitáže zde nedosahuje ve srovnání s předcházející koncentrací
tak průkazných hodnot.
Nalezené sídlištní struktury jsou dosti jednoduché a nevykazují
známky složitějšího přístupu k členění prostoru. Obě koncentrace sice
vykazují mírně odlišnou skladbu, ale interpretace jevu není jednoduchá.
– to define any accumulations of finds in the cave
– to determine the extent of these accumulations
and the settlement as a whole
– to determine the composition of settlement
structures
– to determine the purpose of the structures.
Secondary, yet equally important, questions related to:
– the taphonomy of the cultural or find layer
– determining the degree of influence of the postdeposition processes
– the nature of how the layers were formed in relation to the mechanism by which the cave was
used.
In order to resolve these questions, however, it
was necessary to find a way of transferring the original spatial find records into the absolute coordinates system (georeferencing). e original graticule
based on the Cartesian coordinates system was used
to georeference the finds (relative). e transfer algorithm is based on a system which determines
the number of objects in the relevant group of finds
in a particular square or in a group of merged squares. e centre of the square or squares can be localised using the x and y coordinates; the vertical
position was not specified in absolute terms, but only
finds from one layer were included. is enabled
point fields for various layers and various groups
of finds (cores, chipped fragments, so retouchers,
anthropically affected bones, etc.), which could be
categorised according to the number of such finds
at the designated point.
e second problem was to choose a visualisation
system to present the data obtained. Basically, two
methods were considered – a point field and a continuous data field (raster). e simple point data field
gave the first picture of how the artefacts were laid
out in the cave, although there was no information
about the number of objects at the given coordinates
(Fig. 3a). Adding a field with the number of items for
each point (the centre of the square or squares) allowed the researchers to use point categorisation tools
and preset parameters to also visualise the quantitative aspect (Fig. 3b). is approach was much more
precise and clearly showed that the use of the cave
during the Middle Palaeolithic really was structured.
Again, however, categorised points overlapped and
nearest values were not counted together, and, moreover, it would be difficult to compare the spatial distribution of various groups of objects.
e most suitable means of presenting the results
was evidently to use a continuous data field, represented by a density raster, which can be computed
using the ArcGis tool “Spatial Analyst” (Fig. 3c–f).
However, it was necessary to set several variables
which affect the resulting raster. e quantitative
aspect was defined in the “Population” field, which
was used to enter the number of finds at the given
coordinates. Based on a graphical assessment,
the “Kernel” computation method (function) was selected (Fig. 3d–f). It was a somewhat more complicated matter to ascertain the search radius in which
the values were sought to calculate the density. is
criterion greatly affects the resolution of the computed raster (cf. Fig. 3, d – 1 m, e – 3 m, f – 5 m) and
from the beginning it was clear that the search radius
value must come from the system used to merge
23
the squares. erefore, the number of squares merged
in each particular case was determined (22–24/J–K =
value 6) and from this was calculated the median for
the particular layer and group of finds (eliminating
statistically extreme values) representing the value
of the radius for the computation (Tab. 1).
e first analyses showed that the defined density
raster also shows the minimum number of finds
in squares that had not been recorded. For this reason the source data table was extended by the coordinates of squares with no finds and the value of 0
was added to the “Population” field. is modified
point field better defined changes in the find density
in Kůlna Cave.
Another problem involved in this reconstruction
was the varying validity of the rasters, due to the great
differences in the quantitative representation of individual groups of objects (cf. Tab. 1). Five quantitative
categories (find density) were set for each raster, excluding values of "0", and these were divided up into
intervals according to the “Natural breaks” function.
e modified raster was then again reclassified, while
the individual quantitative categories were allocated
values of 1–5 (1 being the least, 5 the most). is
means that rasters calculated from differing values are
equally valid for analysis.
Considering the sheer number of elements
on the map, before the final modelling process the rasters were once again reclassified, with the computation
only including intervals 2–5 and, to facilitate visual
orientation, these were allocated a new common value
of 1. is defined linked areas in the cave which represented a significant occurrence of a chosen characteristic in space, while these rasters could be converted
to vector graphics (shapefiles), allowing a combination
of area cross-hatch shading to be used. Mutual relations were analysed by the overlapping of individual rasters or categorised point fields (in the case of groups
of objects with only minimal occurrence).
e results of the spatial analysis can best be presented by comparing the behaviour of Neanderthals
from the two main techno-complexes – the Taubachian (layer 11) and the Micoquian (layer 7a + 7a1).
e Taubachian horizon was very rich in quantitative terms, so we can assume that the model as presented is sufficiently valid. If we overlap the rasters
we have obtained, the most important area seems
to be around the two fireplaces in sectors D2 and C.
By the north-western fireplace stone tools, amongst
other things, were manufactured from the blanks extraction phase to the actual retouching of the tool
edges. is is proven by the fact that there was a spatial correlation between the cores, chipped fragments
and retouchers made from hard animal tissue.
e second important concentration seems to be situated in the south-eastern part of the entrance
to the cave. is part is dominated by a large area with
a lot of charcoal. ere is not such a great deal of osteological material showing evidence of human manipulation in these places, but, on the other hand, there is
a higher number of cores in the centre of this area. is
is probably where semi-products were made from cores,
but the blanks acquired were likely to have been worked
elsewhere, as the density of debitage is not as high
in comparison with the previous concentrations.
e settlement structures found are very rudimentary and there are no signs that any particular
24
Obr. 4. / Fig. 4. Jeskyně Kůlna. Prostorová distribuce artefaktů v taubachienu (vrstva 11). / Kůlna Cave.
Spatial distribution of artefacts in the Taubachian (layer 11).
Na první pohled je zřejmé, že neandertálci na konci eemského interglaciálu osídlili pouze vstupní část jeskyně. Toto omezení je ale dáno charakterem jeskyně, neboť severně od využité plochy vstupní partie jeskyně
se nachází výrazný skalní stupeň, nad kterým bylo obnaženo škrapové
skalní dno bez sedimentů. V těchto místech by se bez dodatečných terénních úprav sídlit nedalo.
Řešení druhého okruhu otázek (proces depozice, postdepoziční procesy, cyklus osídlení jeskyně) je mnohem obtížnější. Vzhledem k tomu,
že nebyla měřena poloha artefaktů a nalezené struktury jsou dosti jednoduché, nemůžeme se k procesu deponování archeologické vrstvy vyjádřit dostatečně spolehlivě. Lze pouze konstatovat, že dosud provedené
remontáže kamenné industrie nebyly kvantitativně příliš úspěšné, ale je
zřejmé, že obě koncentrace v okolí uhlíkatých poloh jsou navzájem propojeny (obr. 4), což by mohlo indikovat jejich současnost. Detailnějšímu
rozboru brání fakt, že řada nálezů je ještě deponována ve zbytku kontrolního bloku mezi sektory D2 a C profilu.
Možnosti rekonstrukce středopaleolitických sídlištních struktur v jeskyni Kůlně mnohem lépe vyniknou po rozboru mladšího, micoquienského osídlení. Nejkomplexnější situaci jsme zachytili ve vrstvě 7a
a horizontu 7a1 ze zadních prostor jeskyně (sektory G, H a J). V době
okolo 50 000 let BP můžeme rozlišit několik koncentrací s různou
funkční orientací (obr. 5). Poprvé v průběhu osídlení jeskyně Kůlny došlo
k významnému využití jeskynního výklenku v pravé stěně v sektoru G2.
Středem této poměrně malé prostory se táhl pás rozpadlých uhlíků, který
asi reprezentuje podlouhlé ohniště. Odtud pochází také lidské mléčné
moláry. V jeho blízkosti se soustřeďovala jak výroba retušovaných kamenných nástrojů (ne těžba odštěpů), tak zřejmě i zpracování osteologického materiálu. Prakticky jen zde a v přilehlé koncentraci
v sektoru G1 se objevil významný výskyt kostěných retušérů, které se ale,
na rozdíl od vrstvy 7c, nekryjí s vyšším výskytem bifaciálních nástrojů.11
V těchto místech není dokonce zaznamenán ani výraznější podíl drasadel. Zřejmě zde byly pouze vyráběny nástroje, které byly použity jinde,
například v koncentraci v sektoru E.
Významným centrem v jeskyni Kůlně byl prostor při levé stěně v sektoru E, kam ještě dopadá dostatečné množství přirozeného světla. Ve
středu rozsáhlé koncentrace se nacházelo malé ohniště s nálezem nean-
Obr. 5. / Fig. 5. Jeskyně Kůlna. Prostorová distribuce artefaktů v micoquienu (vrstva 7a + 7a1). / Kůlna
Cave. Spatial distribution of artefacts in the Micoquian (layer 7a + 7a1).
dertálské maxily. V těchto místech byla vložena nejrozsáhlejší depozice
antropicky dotčených kostí. Zaznamenali jsme zde ale i výrazný podíl
kamenné štípané industrie, přičemž dominují drasadla, bifaciální nástroje a jádra. Významný je rozhodně fakt, že zde nejsou výrazně zastoupeny retušéry z organických materiálů jako v sektoru G1 a G3.
Směrem ke vchodu do jeskyně můžeme definovat místa, kde probíhalo převážně zpracování kamenné suroviny. Indikována jsou větší koncentrací jader. Můžeme je nalézt na jižním okraji sektoru E a v sektoru F
při pravé stěně jeskyně. Specifickou roli mohl sehrávat prostor v sektoru
D1, kde se našla neandertálská parietální kost, která byla deponována
podle Karla Valocha v mělké prohlubni asi 1 × 0,6 m (obr. 2), navíc jakoby vyčištěné od nálezů a kamenů (kosti a kameny vytvářely kumulaci
západně od místa nálezu).
Zvláštní roli můžeme přisoudit místu v pravé části vstupu do jeskyně,
které sice není v rámci rastrů hustoty dostatečně indikováno, ale při výzkumu zde bylo zaznamenáno velké množství rozbitých zvířecích kostí
(veškerá fauna není zatím do analýzy zahrnuta vzhledem k tomu, že nebyla dosud provedena specializovaná studie). Pravděpodobně zde probíhalo čtvrcení ulovených zvířat, přičemž ale ke spotřebě byly jednotlivé
části zvířecích těl odneseny do střední části jeskyně.
Velké mamutí kosti a kly byly odnášeny i do zadních partií jeskyně
(sektory H1–3), ale reklasifikovaný rastr bez nejnižších hodnot hustoty
attempt was made to divide up the space. e composition of both concentrations varies slightly, but
this is not an easy phenomenon to interpret. At first
glance it is evident that at the end of the last interglacial the Neanderthals only occupied the entrance
part of the cave. is, however, is due to the nature
of the cave, as to the north of the area that was used
there was a distinct stone step, above which only
the sediment-free lapies rock bottom had been exposed. It would probably not be possible to inhabit
these places without making changes to the terrain.
It is much more difficult to resolve the second
group of questions such as the depositional process,
post-depositional processes, cave settlement cycle.
Considering the fact that the position of the artefacts
was not measured and the structures found are very
simple, we cannot draw any reliable conclusions regarding the process by which the archaeological layer
was deposited. All we can do is state that up to now
refittings of the stone industry have not been particularly successful in quantitative terms, but it is clear
that both concentrations in the vicinity of the positions with charcoal residues are connected (Fig. 4),
which could indicate that they are contemporaneous.
More detailed analysis is hampered by the fact that
a number of finds are still deposited in the remainder
of the control block between sectors D2 and C.
It is much easier to reconstruct the Middle Palaeolithic settlement structures in Kůlna Cave aer analysis of the later Micoquian occupation. We found
the most complex situation in layer 7a and horizon
7a1 from the back parts of the cave (sectors G, H and
J). At around 50,000 years BP we can distinguish several concentrations with a variety of functions (Fig. 5).
e cave niche in the right wall in sector G2 was
used for the first time during the occupation of Kůlna
Cave. Running through the centre of this relatively
small space was a band of broken charcoal, which probably represents an elongated fireplace. Human milk
molars also come from here. e concentration
of finds nearby indicates that stone tools were produced by retouching (not the extraction of blanks from
cores) and that animal bodies were also processed.
In practical terms it is only here and in the adjacent
concentration in sector G1 that any significant occurrence of bone retouchers was found, although, however, unlike layer 7c, there was not such a high
occurrence of bifacial tools.11 ere were no notable
finds of scrapers in these places, either. Evidently this
area was only used to make tools which were used elsewhere, e.g. in the concentration in sector E.
A prominent centre in Kůlna Cave was the area
by the le wall in sector E, which still received an adequate amount of natural light. A small fireplace with
a Neanderthal maxilla was found in the centre of this
extensive concentration. In these places more extensive deposition of bones with anthropic impact was
found. However, we also uncovered a large proportion of stone chipped industry dominated by scrapers, bifacial tools, and cores. What is definitely
of importance is the fact that there is no significant
presence of retouchers made from hard animal materials like those in sectors G1 and G3.
Towards the entrance to the cave we can define
places that were predominantly used for raw material processing (reduction of cores and extraction
of blanks). Here there are higher concentrations
25
of cores that are abundant also at the southern edge
of sector E and in sector F by the right wall
of the cave. A specific role could have been played by
the space in sector D1 where a Neanderthal parietal
bone was found, which, according to Karel Valoch
had been deposited in a shallow recess which was
roughly 1 x 0.6 m in size (Fig. 2) and, moreover, had
seemingly been cleared of finds and stones (bones
and stones were accumulated to the west of this spot).
We can assume that the place in the right part
of the entrance to the cave played a special role; although it is not adequately indicated in the density
raster, a survey found a large quantity of broken animal bones but all the fauna has been included
in the analysis due to the fact that no specialised
study had yet been performed. is is probably where
nálezů zde indikuje spíše dílčí zpracování kamenné industrie, jen s minimálním podílem antropicky dotčených kostí a bifaciálních nástrojů.
Komplexnost nalezených struktur dobře koresponduje s předpokládanou funkcí jeskyně jako základního sídliště. Jednotlivé koncentrace jsou
poměrně jednoznačně definovány a liší se skladbou sledovaných znaků,
což by naznačovalo diverzifikaci prostoru podle různých aktivit. Charakter
prostorových struktur se ale dostává poněkud do rozporu s předpokládaným způsobem formování archeologické vrstvy. Na podkladě vertikální
distribuce nálezů se může zdát, že vrstva 7a byla formována v průběhu delšího časového úseku opakovanými návštěvami neandertálců. Pak je ale
s podivem, že jsou struktury jasně prostorově definovány a hlavně funkčně
diverzifikovány. To by indikovalo, že v případě opakovaných návštěv se
muselo jednat přinejmenším o stejnou skupinu neandertálců, případně
struktury musely být dlouho viditelné. Rovněž se zdá, že nedocházelo ani
Obr. 6. / Fig. 6. Moravský Krumlov IV, vrstva 0 (szeletien). Prostorová distribuce artefaktů, a – šedá kolečka znázorňují množství drobného odpadu, b – model se spojnicemi
skládanek kamenné industrie. / Moravský Krumlov IV, layer 0 (Szeletian). Spatial distribution of artefacts, a – grey circles indicate quantities of small waste, b – model with
joins of refittings of stone industry.
26
k výrazným redepozicím na větší vzdálenost. Vlivem klimatických podmínek se artefakty pohybovaly spíše jen vertikálně.
Moravský Krumlov IV, vrstva 0
Hlavním problémem plošné distribuce artefaktů v jeskyni Kůlně je
rozlišovací schopnost vytvořených rastrů. Možnosti detailnější analýzy,
založené na evidenci polohy artefaktů ve třech souřadnicích, si můžeme
představit na příkladu jiného výzkumu Moravského zemského muzea.
V letech 2000–2004 prováděli pracovníci Ústavu Anthropos výzkum
vícevrstevné lokality Moravský Krumlov IV,12 která se nachází na východních svazích Krumlovského lesa JZ od Brna. V nejvýše položené
vrstvě 0 bylo nalezeno na ploše 43 m2 více než 6 000 kamenných artefaktů. Nálezy byly zaměřovány absolutně ve třech souřadnicích, drobné
šupiny byly vybírány ze subčtverců 25 × 25 cm.
Vynesením všech artefaktů do plánu se jasně projevily dvě koncentrace
kamenných artefaktů, a to ve čtvercích 10–11/N–O a 11/R (obr. 6a). Dílčí
koncentrace nálezů byly zachyceny i ve čtvercích 12/N–O a 10–11/K–L.
Celá lokalita plnila ateliérovou funkci (zpracování rohovce typu Krumlovský les), a tudíž jsme nepředpokládali funkční rozdíly mezi koncentracemi. Analýza drobných šupin potvrzovala interpretaci míst, kde mělo
docházet ke zpracování suroviny. Nejvyšší podíl byl zaznamenán u akumulace ve čtverci 10–11/N–O. V případě tohoto místa, a zejména pak
plochy ve čtverci 11/R, se dokonce podle experimentálních analýz zdá,
že můžeme i určit polohu sedícího člověka, který úkony prováděl.13 Na
to by ukazoval podlouhlý tvar akumulace kamenných artefaktů. Technologickým rozborem se podařilo navíc zjistit, že ve čtverci 11/R probíhala hlavně výroba listovitých hrotů.14
Tyto závěry jsou rovněž potvrzeny i promítnutím spojnic složených
kamenných předmětů do celkového plánu (obr. 6b). Důležité je, že spojnice nevykazují usměrnění souhlasně s vektorem tehdejšího svahu. Skládanky mezi vzdálenějšími čtverci jsou reprezentovány většinou
frakturami. Sekvence více úštěpů nebo úštěpů a jader se koncentrují na
menší ploše a respektují místa s větší hustotou nálezů. To přímo dokazuje, že tato místa nejsou nějakým náhodným shlukem, vzniklým například zastavením transportu předmětů o nějakou terénní nerovnost, ale
jsou výsledkem antropické činnosti. Takový důkaz bychom asi bez zpětného skládání a přesného mapování skládanek jinak nenašli (výhod této
metody je možné využít i při analýze depozičních a postdepozičních procesů).
analýza postdepozičních procesů
Mnohem složitější se jeví analýza depozičních a postdepozičních procesů, neboť se na nich projevuje celá řada vlivů často ve vzájemné interakci.
Na podkladě vyhodnocení rozboru sedimentace jsme sice často schopni
odhadnout, zda došlo k nějaké formě přesunu artefaktů, ale již méně můžeme něco říci o tom, jaký charakter toto narušení nálezové situace mělo.
Komplexní výzkumy složitých stratigrafických situací na lokalitách jako
Jonzac,15 Combe-Capelle,16 Fontéchevade17 nebo Pech de l’Azé18 stále častěji dokazují, že lze úspěšně využít i prostředků geostatistické analýzy. Ta
se stává nejenom důležitým prostředkem pro určení způsobů depozice,
míry transformace archeologické vrstvy, podílu geologických procesů,
ale promítá se i do otázek prostorové identifikace plošných struktur,
neboť nám umožňuje odlišit pseudostruktury od skutečných situací vytvořených člověkem.
Moravský Krumlov IV – střední paleolit
V rámci moravských lokalit se komplexnost problému postdepozičních procesů zřetelně projevila při zpracování středopaleolitických vrstev v Moravském Krumlově IV.19 Kromě evidence nálezů ve
hunted animals were disarticulated; however, the parts
of the animal bodies to be used for consumption purposes were then removed to the middle of the cave.
Large mammoth bones and tusks were also taken
to the back part of the cave (sectors H1–3),but without lower find density values the reclassified raster
indicates partial working of stone industry, with only
a minimal proportion of bifacial tools and bones
with an anthropic impact.
e complexity of the structures found corresponds
well to the assumed purpose of the cave as a base camp.
e individual concentrations are relatively clearly
defined and vary in terms of the composition
of items monitored, which would indicate that
the space was diversified and used for a variety of activities. e nature of the spatial structure, however,
somewhat conflicts with the way in which we assume
the archaeological layer was formed. Based
on the vertical distribution of finds it might seem
that layer 7a was formed over a longer period of time
during repeated visits by Neanderthals. Yet it is then
surprising that the structures are clearly defined
in spatial terms, and diversified as regards their function or purpose. is would indicate that if there were
repeated visits, it must at the very least have been
the same group of Neanderthals, as any structures
must have been visible for a long time. It also seems
that there was no significant redeposition at a greater
distance. Due to the climatic conditions the artefacts
apparently only moved in a vertical direction.
Moravský Krumlov IV, layer 0
e main problem with the surface distribution
of artefacts in Kůlna Cave is the differentiation capacity of the rasters. We can present the possibilities
offered by a more detailed analysis based on records
of the exact position of artefacts.
In 2000–2004 staff of the Anthropos Institute
of the Moravian Museum excavated the multi-layer
open-air site of Moravský Krumlov IV,12 which is situated on the eastern slopes of the Krumlov Forest,
SW of Brno. Across an area of 43 m2 the uppermost
layer 0 contained more than 6 000 stone artifacts.
e finds were measured in absolute terms in three
coordinates, while small flakes were collected from
subsquares measuring 25 × 25 cm.
Once all the artefacts had been entered into
the plan it was obvious that there were two concentrations of stone artefacts, in squares 10–11/
N–O and 11/R (Fig. 6a). Partial concentrations
of finds were also found in squares 12/N–O and
10–11/K–L. The whole locality served as a workshop (for knapping of chert of the Krumlov Forest
type), and so we did not expect to find any functional differences between the concentrations.
Analysis of the small flakes confirmed the existence of places where the processing of raw materials was concentrated. The highest proportion was
found in the accumulation in square 10–11/N–O.
In the case of this place and particularly the area
in square 11/R experimental analyses imply that
we can also even determine the position of the seated person who did this work.13 This is indicated
by the elongated shape in which the stone artefacts
were accumulated. Technological analysis has also
enabled us to ascertain that square 11/R was
mainly used for the manufacture of leaf points.14
27
Obr. 7. / Fig. 7. Moravský Krumlov IV. a – srovnání orientace artefaktů vrstvy 2 mezi sektory; b – čelní a boční průmět polohy artefaktů vrstev 1 a 2 v sektoru IV–1 před
úpravou sklonu vrstev; c – nastavení sklonu vrstev v programu NewPlot; d – průmět artefaktů vrstev 1 a 2 po úpravě sklonu vrstvy (zřetelně se projevuje vydělení vrstev 1 a 2
v bočním pohledu). / Moravský Krumlov IV. a – comparison of the orientation of artefacts in layer 2 between sectors; b – front and side projection of the position of artefacts
in layers 1 and 2 in sector IV-1 before modification of the layer inclination; c – setting the inclination of the layers in NewPlot; d – projection of artefacts in layers 1 and 2 after
modification of the layer inclination (layers 1 and 2 are evidently divided in the side view).
28
třech rozměrech jsme evidovali i orientaci tří hlavních os plochých
artefaktů. Verbálně byly rozlišovány hodnoty orientace jednotlivých
os – vodorovně (H), šikmo (S) a vertikálně (V). Kombinace těchto
tří hodnot umožňovala popsat polohu artefaktu v trojrozměrném
prostoru.
Již od počátku výzkumu bylo zřejmé, že středopaleolitické horizonty, které se nacházejí v podloží již zmíněné vrstvy 0, se pravděpodobně nenacházejí in situ a že geneze každé z nich se může lišit.
Zřejmé je to na příkladu vrstvy 2, která byla zachycena ve třech sektorech (IV–1, IV–3 a IV–4). Grafické srovnání poloh artefaktů jasně
ukázalo, že i tento způsob evidence umožňuje jednoduchou analýzu
(obr. 7a). V sektoru IV–1 jsou artefakty uloženy relativně naplocho,
kdežto v sektorech IV–3 a IV–4 je patrný výrazný podíl reorientace
artefaktů. Je zřejmé, že tafonomie téže vrstvy se v různých místech
(sektorech) liší a že se musely od sebe lišit i sedimentační a postsedimentační procesy.
Výsledky ukázaly na nutnost vyhodnotit každý sektor zvlášť. V případě sektoru IV–1 byl hlavní problém v tom, že holocenní pedogeneze
ovlivnila jak sediment D, ve kterém byly uloženy nálezy z vrstvy 1, tak
místy i sediment E s nálezy vrstvy 2.20 Při vyhodnocování a grafickém
zpracování narážíme na problém optického zkreslení svislého průmětu.
Sklon svahu na lokalitě se pohybuje okolo 6–10°. Promítneme-li si
všechny nálezy v bočním pohledu kolmém na profil (obr. 7b, vlevo), že
vrstva se jeví mocnější, než skutečně byla a zároveň dojde k „promíchání“
nálezů jednotlivých vrstev (obr. 7b, vpravo). Vynikající pomůckou pro
vyhodnocení vertikálních aspektů nálezové vrstvy je jeden z nástrojů
programu NewPlot (obr. 7c). V něm je možné srovnat průběh vrstev do
vodorovného směru, čímž se významně eliminuje zkreslení vlivem svahu
(obr. 7d). Po té je možné vyhodnotit polohu jednotlivých vrstev s mnohem větší přesností.
Tento postup jsme aplikovali i na vrstvu 2, která v sektoru IV–1
dosahovala mocnosti okolo 20 cm, ale v blízkém sektoru VI–3 již mocnost sedimentů s artefakty byla téměř 1 m. Hlavním problémem se
tedy jevila geneze vrstvy z geologického i archeologického hlediska.
Interdisciplinární analýza indikovala značnou redepozici sedimentů,
což se jevilo pravděpodobné zejména vzhledem k poměrně příkrému
svahu, na kterém jsou sedimenty uloženy.21 Rovněž analýza orientace
artefaktů (obr. 7a) podporovala závěr, že všechny nálezy jsou do této
polohy sekundárně deponovány z vyšších poloh. Vzhledem k tomu,
že půdní sediment vykazoval znaky půdního komplexu V nebo VI
(holstein), přicházela v úvahu datace industrie do konce starého paleolitu, přestože absolutní datum, získané z tohoto horizontu, kladlo
redepozici do období na přechod eemského interglaciálu a viselského
glaciálu (cca 100 000 let BP).
Poté byly do analýzy zahrnuty i výsledky zpětného skládání kamenné
industrie, které jsme prováděli v souvislosti s technologickou analýzou.
Spojnice složených artefaktů mohou, jak jsme si již ukázali, do určité
míry detekovat míru a směr redepozice, a to jak horizontální, tak i vertikální. Vycházeli jsme z předpokladu, že v případě výrazné redepozice
artefaktů nebude procento složených artefaktů velké a že skládanky
budou reprezentovány především lomy a ne složenými technologickými
sekvencemi.
Získané výsledky ale neodpovídaly předpokladům založeným na vyhodnocení interdisciplinárních analýz.22 Především se podařilo složit relativně vysoké procento technologických sekvencí. Minimum remontáží
vykazuje zároveň výraznější vertikální posun artefaktů. Některé z nich
se dokonce nacházely na ploše menší než 0,5 m2 a s výškovým rozptylem
do 10 cm. Jednalo se především o remontáže jader s různě velkými úštěpy (obr. 8). To by znamenalo, že se nám podařilo zachytit i místa, kde
byly bloky suroviny bezprostředně exploatovány. Tím se ale dostáváme
ese conclusions are also confirmed by projection of the refitting joins (Fig. 6b). What is important
is that these joins are not aligned with the vector
of the slope as it existed then. Refittings between
more distant squares are mostly represented by fractures. Sequences of several blanks or blanks and
cores are concentrated in a smaller area and correspond to places with a higher density of finds. is
is direct proof that these places are not some kind
of random cluster, caused, for example, by the transport of objects being held up by some sort of obstacle
in the terrain, but are the result of anthropic activity.
Without retrospective assembly and the precise
mapping of refittings we would probably otherwise
not have found this proof (the advantage of this is
that it can also be used to analyse deposition and
post-deposition processes).
analysis of post-deposition processes
e analysis of deposition and post-deposition processes seems to be a much more complex matter,
as they include a large number of influences which
oen interact. On the basis of an assessment of a sedimentation analysis we are oen able to estimate
whether artefacts have been replaced, but it is harder
to say what actually disturbed the find horizon. Comprehensive research of complex stratigraphic situations in localities such as Jonzac,15 Combe-Capelle,16
Fontéchevade17 and Pech de l’Azé18 has increasingly
shown that geostatistic analyses can also be used.
is not only makes it an important means of determining how depositions were formed, the degree
to which an archaeological layer has been transformed, and geological processes, but also in answering
questions concerning the spatial identification of settlement structures, as it allows us to differentiate
between pseudostructures and situations that were
actually created by human hands.
Moravský Krumlov IV – Middle Palaeolithic
In the Moravian localities the complexity of the
problem of post-deposition processes became evident when working on the Middle Palaeolithic layers
in Moravský Krumlov IV.19 As well as recording
finds in three dimensions, we also recorded the orientation of the three main axes of flat artefacts. We
used letters to differentiate between the orientation
values of the individual axes – horizontally (H), sideways (S) and vertically (V). Combining these three
values allowed us to describe the position of a particular artefact in three-dimensional space.
From the very beginning of the research it was
evident that the Middle Palaeolithic horizons under
the Szeletian layer 0 would probably not be found
in situ and that the genesis of each could vary. is
is clear in layer 2, which was recorded in three sectors (IV–1, IV–3 and IV–4). A graphical comparison
of the positions of the artefacts clearly showed
that this means of recording details also enabled
a simple analysis to be carried out (Fig. 7a). In sector
IV–1 the artefacts are laid relatively flatwise, whereas
in sectors IV–3 and IV–4 it is evident that a high proportion of the artefacts have been reoriented.
e taphonomy of this layer also clearly differs in various places (sectors), and so the sedimentation and
post-sedimentation processes must also have varied.
29
ese results indicate that each sector needs to be
assessed separately. In the case of sector IV–1,
the main problem was that the Holocene pedogenesis affected sediment D, which contained finds from
layer 1, as well as in places sediment E, with finds
from layer 2.20 When making our assessment and
graphical representation we have the problem that
the vertical projection is optically distorted. e degree of slant on the slope at the locality ranges from
around 6 to 10°. If we project all the finds from
the side view perpendicular to the profile (Fig. 7b,
le), the layer seems thicker than it really was, and
it leads to a “mix-up” of the finds from the individual
layers (Fig. 7b, right). One excellent means of assessing the vertical aspects of the find layer is one
of the tools bundled with NewPlot (Fig. 7c). is
enables comparison of the layers in a horizontal direction, which considerably reduces the degree
of distortion caused by the slope (Fig. 7d, right). It is
then possible to gauge the position of the individual
layers with much greater precision.
We also applied this procedure with layer 2,
which in sector IV–1 reached a thickness of around
20 cm; in the nearby sector IV–3, however, the sediments with artefacts were almost 1 m thick.
The main problem seemed to be the genesis
of the layer from a geological and archaeological viewpoint. An interdisciplinary analysis indicated that
there had been considerable sediment redeposition,
which seemed likely particularly due to the relatively
steep slope on which the sediments lay.21 An analysis
of how the artefacts were oriented (Fig. 7a) also corroborated the conclusion that all the finds had been
redeposited in this position from a higher elevation.
Considering the fact that the soil sediment showed
signs of soil complex V or VI (Holstein), it was likely
that the industry could be dated to the end of the Lower Palaeolithic, despite the fact that the absolute
date as acquired from this horizon dated the redeposition to the transition of the Eemian interglacial
and the Weichselian glacial period (approximately
100 000 years BP).
e results of the refitting of the stone industry we
performed together with the technological analysis
were then added to this analysis. To a certain extent
the joins of refitted artefacts may, as we have already
shown, indicate the degree and direction of redeposition, both horizontal and vertical. We based our assumptions on the supposition that in cases where
there was considerable redeposition of artefacts there
would not be a high percentage of refitted artefacts
and that the refittings will primarily be represented
by breaks and not by technological sequences.
However, the results did not live up to the expectations implied by assessment of interdisciplinary
analyses.22 Most of all, the researchers managed
to put together a relatively high percentage of technological sequences. e fact that they are minimal
also shows a greater vertical shi of artefacts, and
they were even found in an area covering less than
0.5 m2 with an elevation range of up to 10 cm. ese
were represented by cores with flakes of various sizes
(Fig. 8). is would mean that we also managed
to find the places where blocks of raw material were
immediately exploited. is, however, conflicts with
the geological assessment of the layers, from which
2 main conclusions were drawn.
30
Obr. 8. / Fig. 8. Moravský Krumlov IV, sektor IV–3. Prostorová distribuce artefaktů vrstvy 2 s naznačením rozsahu skládanek jader a úštěpů. / Moravský Krumlov IV, sector IV–3. Spatial distribution
of artefacts in layer 2 indicating the extent of composite cores and flakes. Podle / According to NERUDA, Petr: Kapitola 6. Stratigrafie sedimentů v Moravském Krumlově IV. [Chapter 6. Stratigraphy
of Sediments in Moravský Krumlov IV]. In: Petr Neruda – Zdeňka Nerudová (Eds.): Moravský Krumlov IV
– vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého paleolitu na Moravě. Anthropos 29
(N. S. 21). Brno 2009, pp. 59–83.
do rozporu s geologickým vyhodnocením vrstev, přičemž z toho vyplývají dva hlavní závěry.
1. Sedimentace celého nálezového horizontu je zřejmě výsledkem několika procesů, přičemž v krátkém časovém úseku se střídal (nebo
byl paralelní) cyklus redepozice z vyšších míst a přímá depozice spojená s antropickou činností. Sekundárně byl ovlivněn charakter vrstvy
i kryogenní procesy, které mohly způsobit místní migraci artefaktů
ve vertikálním směru.
2. Stáří industrie nebude korespondovat s původním stářím půdy, ale
bude korelovat s dobou redepozice, a tudíž OSL datum lze použít pro
rámcové chronologické zařazení zkoumané industrie.
Analýza vertikální distribuce artefaktů ze středopaleolitického souvrství 2 v Moravském Krumlově IV jasně ukázala vypovídací schopnosti
prostorové analýzy pro problematiku postsedimentačních procesů. Hlavním nedostatkem ale byla forma evidence polohy jednotlivých artefaktů.
Postupy použité v průběhu výzkumu sice umožňují vytvořit základní
modely, ale nelze na nich uplatnit například statistické metody, které by
sledované jevy dokládaly průkaznějším způsobem.23 K tomu je zapotřebí,
jak jsme již několikrát zdůraznili, zaměřovat artefakty pomocí dvou
a více bodů.
Loštice I – Kozí vrch (magdalénien)
Výše popsaným způsobem jsme evidovali nálezy v průběhu výzkumů
Ústavu Anthropos v Lošticích I – Kozím vrchu. Archeologická vrstva se
dochovala v pásu orientovaném od severovýchodu k jihozápadu. Na západě je prostor vymezený hranou těžební stěny a na východě ostrým
údolím s bezejmennou vodotečí.24 Šířka tohoto pásu je cca 7–8 m. Jižní
a jihozápadní okraj je silně porušen skrývkou sedimentů při přípravě těžebního záboru. V otevřeném profilu těžební stěny jsme postupně detekovali dvě koncentrace kamenné štípané industrie. V těchto místech byl
výzkum plošně rozšířen za účelem zjištění prostorových vztahů mezi kamennými artefakty (obr. 9a).
Nálezy byly zaměřovány ve čtvercové síti, přičemž podlouhlé artefakty (čepele a čepelky) byly měřeny na obou extremitách. Větší ploché
balvany (zde místní droby), byly lokalizovány prostřednictvím více bodů
(suffixů v programu NewPlot), aby byl zachycen digitálně jejich plošný
rozsah. Drobné šupiny byly evidovány v rámci subčtverců 25 × 25 cm
z odběru o mocnosti 10 cm. Středy těchto subčtverců byly georeferencovány v rámci použité sítě a k danému bodu byla přiřazena informace
o počtu nalezených šupin a fragmentů.
Koncentrace č. 1 se jevila jako oválná kumulace silicitových artefaktů a zaoblených bloků místní horniny (droba) o průměru cca 7 m.
Detailní analýza naznačuje možnost, že i v jejím rámci lze vyčlenit
místa se specifickou funkcí (obr. 9b). Ve čtvercích 2–3/E se objevila
nejvyšší hustota drobných šupin i neretušovaných úštěpů. To indikuje
1. e sedimentation of the find horizon as a whole
is evidently the result of several processes, while
over a short period of time there was either an alternating or parallel cycle of redeposition from
higher places and direct deposition as part of anthropic activity. To a lesser extent the nature
of the layer was also affected by cryogenic processes that could have resulted in the vertical
local migration of artefacts.
2. e age of the industry will not correspond
to the original age of the soil, but it will correlate
with the redeposition time, and so the OSL date
can be used to place the industry in question into
a general chronological framework.
Analysis of the vertical distribution of artefacts
from the Middle Palaeolithic layer 2 in Moravský
Krumlov IV clearly highlighted the predictive capacity
of spatial analysis as regards the matter of post-sedimentation processes. e main drawback, however,
was the form in which the positions of the individual
artefacts were recorded. Although the procedures used
during the research enable the creation of basic models, they cannot be used with, for example, statistical
methods which would prove the phenomena in question in a much more demonstrative way.23 For this it is
necessary, as we have stressed several times now,
to measure artefacts using two or more points.
Obr. 9. / Fig. 9. Loštice I – Kozí vrch. Prostorová distribuce artefaktů: a – celkový plán; b – detailní rozbor. / Loštice I – Kozí vrch. Spatial distribution of artifacts: a – overall
plan; b – detailed analysis. Podle / According to NERUDA, Petr – NERUDOVÁ, Zdeňka – ČULÍKOVÁ, Věra: Magdalénienská stanice v Horním Pomoraví [The Magdalenian Station
in Horní Pomoraví]. Acta Musei Moraviae. Sci. soc. 94, 2009, pp. 39–64.
31
Loštice I – Kozí vrch (Magdalenian)
is is how we recorded our finds during a survey
carried out by the Anthropos Institute in Loštice I –
Kozí vrch. e archaeological layer had been preserved in a band running from northeast to southwest.
To the west the area is limited by a quarry wall and
to the east by a steep valley with an unnamed
stream.24 e width of this band is approximately
7–8 m. e southern and southwestern edges have
been considerably disturbed by the removal of sediments during preparations for quarrying work.
In the open profile of the quarry wall we gradually
detected two concentrations of chipped stone industry. e surface area of the survey was extended
in these places in order to determine the spatial relations between the stone artefacts (Fig. 9a).
e finds were measured in a graticule, while
elongated artefacts (blades and bladelets) were measured at both extremities. Larger flat greywacke
rocks were localised using more points (using so-called suffixes in NewPlot) in order to make a digital
record of their surface area. Small flakes were recorded in subsquares measuring 25 × 25 cm and
at a thickness of 10 cm. e centres of these subsquares were georeferenced within the graticule and
each point was allocated information about
the number of flakes and fragments.
Concentration No. 1 seemed to be an oval accumulation of silicite artefacts and oblong blocks
of greywacke approximately 7 m in diameter. A detailed analysis implies that it is possible to differentiate between spots with a specific function within
this concentration (Fig. 9b). In squares 2–3/E there
was the highest density of small flakes and unretouched chipped fragments. This indicates that
the place was used to make semi-products. It is, however, surprising that these places yielded only one
whole silicite core. More core pieces were found
in square 5/F, around which retouched types also
appeared. The density raster (created using
the Kringing function in Surfer) of small chips
shows that there was a certain disturbance
in the central part of the concentration, but this was
probably caused by man, as the root system
of a mature tree was left in place.
Concentration No. 2 in squares 2–5/K–M is
also oval in shape, but the find structure is different. Concentrated in places featuring the largest
occurrence of small flakes were cores and also
tools. This phenomenon occurs particularly in places where they were chipped blanks from cores,
which were then transformed into retouched types
(Fig. 9b). The sharp demarcation of the western
edge of the place is difficult to interpret because
of the contact with a disturbance in square 2–3/
H–J, 4–5/H–I. is situation could indicate the existence of some form of defence (a shield or pavilion),
but as the original locality has been so badly damaged and research is restricted in terms of area, there
is no reliable solution to this problem.
Both of these concentrations were separated by
an areacontaining a small number of finds in mixed
sediment, which, in addition to the light ochre-coloured laminar sediment B, also contained underlying sandy sediments with smaller blocks of corroded
greywacke. As we will see later, the artefacts in this
spot show clear signs of redeposition.
32
místo výroby polotovarů. Je však s podivem, že se v těchto místech
vyskytlo jenom jedno celé silicitové jádro. Více jádrových kusů se
našlo ve čtverci 5/F, v jehož okolí se pak objevovaly i retušované typy.
Rastr hustoty (vytvořen funkcí Kringing v programu Surfer) drobných šupin vykazuje určité přerušení ve střední části koncentrace, ale
tento jev je umělý, neboť zde byl ponechán kořenový systém vrostlého
stromu.
Koncentrace č. 2 ve čtvercích 2–5/K–M vykazuje sice rovněž oválný
tvar, ale jinou strukturu nálezů. V místech s maximálním výskytem
drobných šupin se soustřeďují rovněž jádra i nástroje. K takovému jevu
dochází zejména v místech, kde byly odbíjeny z jader polotovary, které
byly následně transformovány na retušované typy (obr. 9b). Výrazné
ohraničení západního okraje je obtížné interpretovat, protože v těchto
místech se objevil okraj poruchy ve čtv. 2–3/H–J, 4–5/H–I. Ostré vymezení koncentrací kamenné industrie může indikovat existenci nějaké
zábrany (zástěna, stan), ale při tak výrazné destrukci původní lokality
a omezeném plošném rozsahu výzkumu, není možné tuto problematiku
spolehlivě řešit.
Obě zmíněné koncentrace byly mezi sebou odděleny polohou s malým
množstvím nálezů, uložených v promíseném sedimentu, který vedle světle
okrového lístkovitého sedimentu B obsahoval i podložní písčité sedimenty
s menšími bloky korodované droby. Jak uvidíme později, artefakty v těchto
místech vykazují jasné známky redepozice.
Omezený plošný rozsah lokality bohužel neumožňuje demonstrovat
všechny výhody geoinformačního zpracování dat. Rekonstrukce původního terénu v prostředí ArcGis na podkladě mapových vrstev wms serveru
cenia.cz sice ukázala, že se mohlo jednat o značně velkou lokalitu, ale
poškození je již dnes tak rozsáhlé, že přesné stanovení rozlohy není
možné. Bohaté koncentrace nalezené na samé periferii stanice, navíc
v místech ostrého terénního zlomu, však evokovaly několik důležitých
otázek.
První z nich je určení, zda se jedná skutečně o antropickou strukturu
nebo aspoň o její zbytek. Druhým důležitým problémem bylo určení homogenity nalezeného souboru, tj. zda pracujeme s jedním nebo více archeologickými horizonty, uloženými v témže sedimentu. Pro řešení
těchto otázek bylo zároveň nutné stanovit, jakými prostředky dokázat
postdepoziční procesy, případně určit místa, kde je tafonomie kulturní
vrstvy horší a kde lze se zjištěnými strukturami pracovat jako s více méně
intaktními.
Pro řešení této problematiky jsme využili té výhody, že všechny podlouhlé artefakty byly zaměřovány na dva body (dva suffixy) a tím bylo
možné využít k vyhodnocení polohy artefaktů i statistické metody. Jejich
aplikace se zdála být vhodná zejména vzhledem k indiciím, které naznačovaly možnou redepozici původní paleolitické vrstvy (holocenní uhlíky
a keramika v úrovni paleolitické vrstvy, vystupující podloží mezi koncentracemi apod.).
K řešení těchto otázek jsme využili specializovanou nadstavbu programu NewPlot. Nejkomplexnějším dostupným nástrojem byl v době
řešení výzkumného úkolu „Schmidt Equal Area“ diagram (spodní hemisféra), pomocí kterého lze popsat jak plošné (horizontální), tak
i vertikální usměrnění nálezů (obr. 10a). Principiálně vychází analýza
z průmětu předmětu do plošného kruhového grafu, kde třetí rozměr
je naznačen vzdáleností bodu od středu. Geometricky je výše položený
bod (nebo první u vodorovně uloženého artefaktu) umístěn do středu
grafu a podélná osa předmětu protíná spodní hemisféru. Společný bod
osy předmětu a této spodní polokoule je promítnut do plochy kruhového grafu.25 Artefakty, které leží vodorovně, se pak v grafu promítají
při vnějším okraji a ty, které jsou nakloněné, pak blíže ke středu. Touto
cestou lze v jednom grafu vyhodnocovat orientaci artefaktů v trojrozměrném prostoru.
Obr. 10. / Fig. 10. Loštice I – Kozí vrch: a – princip metody analýzy s využitím „Schmidt Equal
Area“ diagramu; b–c – porovnání koncentrace 1, 2 a prostoru mezi koncentracemi prostřednictvím
programu NewPlot. / Loštice I – Kozí vrch: a – principle of a “Schmidt Equal Area” diagram;
b–c – comparison of concentrations 1, 2 and the area between the concentrations using NewPlot.
Podle / According to NERUDA, Petr – NERUDOVÁ, Zdeňka – ČULÍKOVÁ, Věra: Magdalénienská stanice v Horním Pomoraví [The Magdalenian Station in Horní Pomoraví]. Acta Musei Moraviae.
Sci. soc. 94, 2009, pp. 39–64.
Plošné usměrnění je indikováno skladbou kruhových výsečí v intervalu 10° (obr. 10b). Jestliže převažuje jeden směr, například při usměrnění
podélných os předmětů shodně s vektorem svahu, pak lze konstatovat sekundární migraci artefaktů vlivem určitých geologických procesů.26
V případě loštické stanice vykazují artefakty v některých místech
větší vertikální rozptyl (obr. 10c, koncentrace 2), ale vzhledem k malé
hloubce pod povrchem a výraznému vlivu kořenového systému stromů
není takový stav překvapující. Podle rozložení artefaktů (obr. 9) se v Lošticích podařilo zachytit jednu kulturní vrstvu. Nalezené struktury by
mohly být více méně neporušeným zbytkem původních antropických
struktur. Analýza vertikálního sklonu artefaktů ukazuje, že v případě
obou koncentrací výrazně převažují artefakty s minimálním sklonem
(obr 10c). Rozdíl zvláště vynikne při srovnání se zónou mezi koncentracemi, kde se podloží dostalo až do povrchových vrstev sedimentu. Zde
je přetočení artefaktů do svislé polohy častějším jevem (obr. 10c, sektor
mezi koncentracemi 1 a 2). Zkombinujeme-li tyto znaky s plošným usměrněním, pak vidíme, že nepřevažuje jeden konkrétní směr. Takový model
by se dal vysvětlit vytržením kořenového systému, který by změnil
vertikální distribuci artefaktů, ale plošně by je neusměrnil (obr. 10b).
Unfortunately the surface area does not allow us
to demonstrate all the advantages of geoinformational data processing. Reconstruction of the original
terrain in ArcGis based on WMS map layers from
the cenia.cz server has shown that this could have
been a considerably large locality, but nowadays it is
so extensively damaged that it is not possible to precisely determine the exact extent of the site. However,
the rich concentrations found right on the periphery
of the site, in places where there is a sharp terrain
break, raise several important questions.
e first of these is to determine whether this really is an anthropic structure or at least the remains
of one. e second important problem was to ascertain the homogeneity of the collection, i.e. whether
we were working with one or more archaeological
horizons deposited in the same sediment. In order
to resolve these questions it was also necessary to
determine what means we could use to prove postdeposition processes or specify places where the taphonomy of the cultural layer was poorer and where
we could work with the structures we found more or
less intact.
To resolve this issue we took advantage of the fact
that all the elongated objects were measured at two
points (2 suffixes), making it possible to also use statistical methods to assess the position of the artefacts. ese methods seemed particularly suitable
with regard to the circumstantial evidence which implied the possible redeposition of the original Palaeolithic layer (Holocene charcoals and pottery at the level
of the Palaeolithic layer, sediments from the bottom
of the sequence between concentrations, etc.).
In order to answer these questions we used a specialised tool of the NewPlot program. e most
complex one available at the time was the “Schmidt
Equal Area” diagram (lower hemisphere), using
which it was possible to assess both the areal (horizontal) and the vertical polarization of the finds
(Fig. 10a). In principle the analysis involves projecting
the object into a pie chart, where the third dimension
is indicated by the distance of points from the centre.
In geometrical terms the highest point (or the first
on an elongated artefact) is placed in the centre
of the chart and the object’s longitudinal axis bisects
the lower hemisphere. e point shared by both
the object’s axis and this lower hemisphere is projected into the pie chart.25 Artefacts lying horizontally
are then projected onto the outer edge of the chart,
with those that are tilted appearing closer to the centre. This allows a single chart to be used to assess
the orientation of artefacts in three-dimensional
space.
e horizontal orientation is indicated by the composition of circular sectors at an angle of 10° (Fig. 10b).
If one direction predominates, e.g. when aligning
the longitudinal axes of the objects with the vector
of the slope, we see the secondary migration of artefacts as the result of certain geological processes.26
In the case of the Loštice site, artefacts in some
places are dispersed more widely on the vertical
plane (Fig. 10c, concentration 2), but this is not surprising when we consider how close to the surface
they were and how they have been affected by
the root systems of trees. According to the distribution of the artefacts (Fig. 9) it seems that in Loštice
only a single cultural layer has been found. e struc-
33
tures found could have been a more or less undisturbed remnant of the original anthropic structures.
Analysis of the vertical inclination of the artefacts
shows that in both concentrations there is a marked
predominance of arteefacts with minimal shiing
(Fig. 10c). e difference is particularly evident
in comparison with the zone between the concentrations, where the underlying sediments have risen
to the level of the surface layers of sediment. Here it
was common to find that artefacts had twisted into
a vertical position (Fig. 10c, sector between concentrations 1 and 2). If we combine these factors with
the horizontal orientation, we then see that no specific direction predominates. is model could be
explained by the tearing out of the root system,
which would have changed the vertical distribution
of the artefacts, but it would not align them in facecentred terms (Fig. 10b).
discussion
ese examples of the use of geographic information
technology in the study of Palaeolithic settlement
structures clearly show that there is a need for the documentation recording how each object lay to be
as detailed as possible. is is true of both the horizontal and the vertical. e method we are currently
using seems adequate, although new technology is
now being tested which focuses on the three-dimensional documentation of archaeological sites.27
e development of information technology and
the fact that it is becoming cheaper allows specific archaeological sites to be digitised. Nowadays laser
scanners are used relatively oen to document archaeological research, but these only record the position of larger three-dimensional structures (pits, walls,
etc.). In the case of Palaeolithic cultural layers, however, with a few exceptions we are working with accumulations of much smaller finds. e technology used
to record these is a lot more complex. e best thing
for this currently seems to be a suitable 3D scanner,
which uses so-called structured light.28 At present this
technique is time consuming and is demanding
in terms of hardware requirements, but we can expect
to see developments in this area in the near future.
However, this kind of approach to a find site is
more a question of acquiring high-quality image documentation. Assessing the positions of artefacts
continues to be a matter for soware, while it is only
a question of time as to when we begin to make greater
and more frequent use of geoinformation systems
for Palaeolithic research. Using these examples we
have showned the options for visualising data, including for cases where the data records do not wholly
comply with the requirements regarding the documentation system (cf. Kůlna Cave). We might even
say that in the case of localities where the find records are less precise, there is even more of an advantage to using the tools bundled with the ArcGis
platform. Less precise data can be geostatistically assessed, allowing the retrospective reconstruction
of a picture of the find layer, which if all three coordinates were surveyed, would be clearly apparent just
by drawing the individual points.
Based on the results of a study from Kůlna Cave
it is necessary to consider the question of the validity
of the rasters acquired, or that of the entire models.
34
diskuse
Z uvedených příkladů použití geografických informačních technologií při studiu paleolitických sídlištních struktur celkem jasně vyplývá
potřeba co nejdetailnější dokumentace uložení jednotlivých předmětů.
A to platí jak v horizontální, tak i vertikální rovině. Metoda, kterou používáme v současnosti, se zdá být dostačující, ale i tak se již dnes testují
nové technologie, zaměřené na trojrozměrnou dokumentaci archeologických situací.27 Rozvoj informačních technologií a jejich zlevňování
umožňuje digitalizaci konkrétních archeologických situací. Pomocí laserového skeneru se dnes již poměrně často dokumentují archeologické
výzkumy, ale ty snímají pozici větších trojrozměrných struktur (jam, zdí
apod.). V případě paleolitických kulturních vrstev ale pracujeme, až na
výjimky, spíše s kumulacemi drobnějších nálezů. Technologie snímání
je o to složitější. K tomu účelu se zdá být v současnosti vhodný 3D skener,
založený na snímání tzv. strukturovaného světla.28 Prozatím je tato technika časově i hardwarově náročná, ale v blízké budoucnosti lze očekávat
její rychlý rozvoj.
Takový přístup k nálezové situaci je už ale spíše otázkou pořízení kvalitní obrazové dokumentace. Vyhodnocení poloh artefaktů je i nadále
sowarová záležitost, přičemž je jen otázkou času, zda i pro paleolitické
bádání budeme využívat geoinformačních systémů ve větší míře. Na uvedených příkladech jsme si ukázali možnosti vizualizace dat, a to i pro
případy, kdy evidence dat ne zcela splňuje požadavky na systém dokumentace (jeskyně Kůlna). Lze dokonce říci, že v případě lokalit s méně
přesnou evidencí nálezů je výhoda použití prostředků programového
prostředí ArcGis ještě markantnější. Méně přesná data lze geostatisticky
vyhodnocovat a tím zpětně rekonstruovat obraz nálezové vrstvy, který
by v případě zaměřování všech tří souřadnic jasně vynikl pouhým vynesením jednotlivých bodů.
Na podkladě výsledků studia z jeskyně Kůlny je potřeba zastavit se
u otázky validity získaných rastrů, případně celých modelů. Vzhledem
ke slučování nálezů ze čtverců je jasné, že definované struktury nejsou
skutečnými obrazy původní nálezové situace. Je tedy nutné řešit dva základní problémy:
– Je pozice definovaných struktur správná?
– Jaké jsou rozlišovací schopnosti rastrů hustoty?
V prvém případě je nutné vyhodnotit, zda redistribucí nálezů ze sloučených čtverců do jednoho bodu vzniká výrazná prostorová chyba v lokalizaci případné akumulace. Kdyby byly slučovány čtverce podle
stejného principu (například tři čtverce v jednom pruhu, orientace
V–Z), pak by bylo možné spočítat odchylku přesněji a provést korekci.
Dodržet takto jednotný systém v průběhu výzkumu ale nebylo možné,
protože bylo nutné se přizpůsobovat celkovému vývoji výkopových prací
s ohledem na stabilitu sedimentů apod. V případech bohatších míst se
nálezy evidovaly po jednom metru, a proto není možné stanovit jednoznačný koeficient pro transformaci polohy definovaných akumulací. Paradoxně se však ukázalo, že nejednotný systém slučování není výraznou
nevýhodou. Jeho vliv na danou situaci můžeme přirovnat k určitému
druhu průměrování. Nálezy se sice virtuálně prostorově přesouvají, ale
vzhledem k tomu, že každá kulturní vrstva byla zkoumána prostřednictvím dvou až tří navzájem se křížících odběrů (systém slučování se
měnil), je střed výsledné koncentrace průměrován.
V tomto směru ale vyvstává do popředí druhá otázka, která je s problémem pozice definovaných akumulací úzce spojena, a to je přesnost modelu, případně jeho rozlišovací schopnosti. Testy s tvorbou rastru
ukázaly, že záleží výrazně na poloměru, ve kterém se provádí výpočet
hustoty (srov. obr. 3d–f). Použitá hodnota byla stanovena podle mediánu,
vypočítaného z počtu sloučených čtverců. Při použití poloviční hodnoty,
což je matematicky možné, se zdá být získaný rastr přesnější (obr. 3d).
Větší koncentrace se rozpadnou na několik menších ploch s větší hustotou artefaktů. Vzhledem k tomu, že nemáme prostředky pro zpětnou
kontrolu (nemůžeme stanovit koeficient transformace souřadnic), se
může stát, že vytvoříme nevědomky umělé koncentrace, navíc v místech,
která neodpovídají původním situacím.
Proto se zdá být správnější nastavit vyšší hodnotu pro výpočet. To sice
vede k tomu, že se koncentrace jeví poněkud rozsáhlejší a celistvá (srov.
obr. 3f), ale při vědomí toho, že se jedná o do určité míry generalizovaný
model, je hodnota takových výsledků spolehlivější. Pracujeme-li s tak
velkým prostorem jako je jeskyně Kůlna, pak nám stačí hodnotit mezi
sebou větší plochy (sektory). Je to stejné, jako bychom pracovali
s méně podrobnou mapou.
Všechny popsané příklady ale evokují celou řadu nových otázek
a mají různé konotace ke zkoumané problematice. V případě jeskyně
Kůlny je nejpřekvapivější významná funkční diferenciace mezi koncentracemi. Ta společně s jejich poměrně přesným vymezením (a to i v kontextu omezených rozlišovacích schopností analýzy) ukazuje na specifické
chování neandertálců, kteří využívali různé části jeskyně k různým účelům.
Již jsme se zmínili o problému, zda tak činila jedna skupina v kratším časovém úseku, či zda k tomu mohlo dojít i v případě, že by ve využití jeskyně
alternovalo více skupin. Jedná-li se skutečně o dlouhodobý palimpsest, pak
by lidé museli rozlišovat výhody jednotlivých částí jeskyně stejně. To by
nepřekvapilo v případě stejného využívání mikroklimatických podmínek
v jeskyni, ale respektování stejných technologických zón je již takovým
přístupem obtížně vysvětlitelné. Zřetelné vymezení koncentrací rovněž indikuje malý podíl postdepozičních změn spojených s činností zvířat.
Rozhodně je z rozboru středopaleolitického osídlení v jeskyni Kůlně
patrné, že se chování neandertálců vyvíjelo v čase. Změny ve strategii
souvisí nejenom s kulturním, ale i ekonomickým vývojem. Neandertálci
na konci svého vývoje členili své sídliště na několik zón s různým funkčním zaměřením, což někteří autoři pro neandertálce nepředpokládají
dodnes.29 Určitě bude více než zajímavé zahrnout v budoucnu do analýzy
i výsledky studia ulovené zvěře a promítnout místa s jejich zvýšeným výskytem do stávajících rastrů.
Neméně přínosná se jeví analýza depozičních a postdepozičních procesů, která je založená především na orientaci artefaktů ve třech rozměrech. K tomu je již zapotřebí dostatečně přesná prostorová evidence
nálezů. Statistické vyhodnocení sklonu artefaktů může ledacos napovědět o geologických procesech na lokalitě. Na Moravě sice nemáme prozatím k dispozici reprezentativní lokality jako v západní Evropě,30 ale
i na příkladu magdalénienské lokality v Lošticích je zřejmé, že zvolená
metoda rozlišuje různé postdepoziční procesy, které na lokalitě probíhaly.
Pozorováním různých situací a experimenty se podařilo určit schémata
orientací a rozložení bodů v Schmidt-Equal Area grafu, které více méně
odpovídají konkrétním geologickým procesům (soliflukce, fluviální činnost, gravitační řícení apod.). Tento přístup se dále rozvíjí a je vizualizován prostřednictvím trojúhelníkovitých grafů, ve kterých určité
geologické procesy mají specifické místo v grafu.31 Je jen otázkou času,
kdy bude příslušný statistický algoritmus implementován například do
programu NewPlot.
Důležité indicie pro rekonstrukci procesu vzniku archeologické lokality jsme získali studiem středopaleolitického souvrství v Moravském
Krumlově IV. Za asi nejvýznamnější můžeme považovat zjištění, že nelze
vycházet při analýze sedimentačních a postsedimentačních procesů čistě
z charakteru geologické vrstvy. Ač se zdálo, že celá vrstva 2 v sektoru IV–3
je redeponovaná, a svědčila pro to i výrazná vertikální distribuce nálezů, rozbor prostorových vztahů skládanek kamenné industrie ukázal,
že způsob ukládání artefaktů byl mnohem komplexnější a že se mohou
prolínat i různé, mnohdy protikladné procesy, aniž bychom je byli
schopni makroskopicky zaznamenat studiem profilu. Je potřeba počítat
Considering how finds from the squares are merged,
the structures as defined here do not provide a real
picture of the original find horizon. erefore, two
fundamental questions need to be resolved:
– Is the position of the defined structures correct?
– What is the resolution of the density rasters?
In the first case it is necessary to assess whether
the redistribution of finds from merged squares into
one point causes a major spatial error as regards
the localisation of any possible accumulations.
If the squares were all merged according to the same
principle (e.g. 3 squares in one strip, E–W orientation), it would then be possible to calculate the deviation with greater accuracy and correct it. It was,
however, impossible to keep to a consistent system
during the research, as it was necessary to adapt
to the overall development of the excavation works
with respect to sediment stability, etc. In cases where
finds were more abundant they were recorded metre
by metre, making it impossible to determine a single
coefficient for transforming the position of defined
accumulations. Paradoxically, however, it has been
shown that an inconsistent merging system is no
great disadvantage. Its impact on the situation
in question may be likened to a certain type of averaging. Finds do virtually move in spatial terms, but
owing to the fact that each cultural layer was explored by means of two or three criss-crossing collections (the merging system changed), the centre
of the resulting concentration is averaged out.
However, another question arises here, one closely linked to the problem of the position of defined accumulations, this being the accuracy
of the model, or its predicative capacity. Raster
creation tests have shown that this greatly depends
on the search radius in which the density calculation is made (cf. Fig. 3d–f). e value used was set
according to the median, which was calculated from
the number of merged squares. When using half values, which is mathematically possible, the raster
seems to be more precise (Fig. 3d). Larger concentrations are broken up into several smaller areas with
a greater density of artefacts. As we have no means
of carrying out retrospective checks (we cannot set
a coordinate transformation coefficient), it can happen that we are unwittingly creating artificial concentrations in places that do not correspond
to the original situation.
It therefore seems more correct to set a higher
value for the computation. Although this makes
the concentration seem somewhat larger and “coarser” (cf. Fig. 3f), when we bear in mind the fact that
to a certain extent this is a generalised model,
the value of such results is much more reliable. If we
are working with a larger area, such as Kůlna Cave,
all we need to do is compare larger (sectors) against
one another. is is just the same as if we had worked with a lower-resolution map.
All these examples, however, raise a whole series
of fresh questions and have a variety of connotations
for the topic in hand. What is most surprising
in the case of Kůlna Cave is the considerable functional
differentiation between the concentrations. is, together with their relatively precise definitions (even taking account of the limited predictive capacity
of the analysis) points to specific behaviour on the
part of the Neanderthals who used various parts
35
of the cave for different purposes. We have already
mentioned the problem of whether this involved just
one group of Neanderthals over a short period
of time, or whether the cave was alternately occupied
by a number of groups. If this really is a long-term palimpsest, the people must all have been able to distinguish the advantages of the different parts of the cave
in the same way. It would be no surprise if microclimatic conditions in the cave were used as the main
differentiation factor, but such an approach makes it
difficult to explain why zones with same technological
features were respected. e evident limitation
of the concentrations also indicates a low proportion
of post-deposition changes caused by animal activity.
What is definite is that analysis of the Middle Palaeolithic settlement in Kůlna Cave shows that
the behaviour of the Neanderthals developed over
time. However, changes in their strategies were not
just linked to cultural advancement, but also to economic progress. At the end of their evolutionary
stage the Neanderthals divided up their living space
into several zones set aside for a variety of purposes,
which some authors still believe that Neanderthals
did not do.29 In the future it would certainly be more
than interesting to add to this analysis the results
of a study of the hunted animals and to project areas
with a higher occurrence of such animals into
the existing rasters.
No less beneficial is the analysis of deposition and
post-deposition processes, which is primarily based
on the orientation of artefacts in three dimensions.
is requires sufficiently precise find records. Statistical assessment of the inclination of artefacts may tell
us something about the geological processes in the locality. Although in Moravia we do not have any representative localities such as those in Western Europe,30
taking the Magdalenian locality in Loštice as an
example it is clear that the method chosen distinguishes between various post-deposition processes
which occurred in the locality. By comparing various
situations and using experiments it was possible
to determine schematics on the orientation and distribution of points in a Schmidt-Equal Area graph
which more or less correspond to specific geological
processes (solifluction, fluvial activity, gravitational
landslides, etc.). is method is still being developed
and is visualised using triangular graphs in which
certain geological processes occupy a specific place
on the graph.31 It is merely a question of time as to
when the appropriate statistical algorithm will be
implemented, e.g. in NewPlot.
We obtained important circumstantial evidence
for the reconstruction of the process that led
to the formation of the archaeological locality by studying the Middle Palaeolithic complex of strata
in Moravský Krumlov IV. One of our most important
findings was the fact that we cannot base the reconstruction of sedimentation and post-sedimentation
processes purely on the nature of the geological layer.
Although it might seem that the whole of layer 2
in sector IV–3 has been redeposited, which is also
corroborated by the marked vertical distribution
of finds, analysis of the spatial relations between refittings of stone industry has shown that the way
in which the artefacts were deposited was much
more complex and that it could have involved a combination of various processes, oen contradictory,
36
i s tím, že přirozená redepozice artefaktů se může na jednom místě prolínat s přímým ukládáním (in situ) pozůstatků v souvislosti s nějakou
činností člověka.
Každopádně v tomto směru lze jistě metody analýzy dále rozvíjet.
Jednou z možností je skutečná evidence trojrozměrné orientace artefaktů. V případě Moravského Krumlova IV jsme sice zaznamenávali polohu tří os předmětu, ale verbální popis lze jen obtížně analyzovat
a srovnávat. V případě měření polohy na dva body zase vypadává z popisu polohy předmětu do určité míry třetí rozměr. Změříme-li pouze dvě
extremity, pak nezaznamenáme, zda například čepel ležela na ploše
šikmo nebo na hraně šikmo. V obou případech je totiž výsledek měření
obou vrcholů stejný (jeden je níž a druhý výš). V současné době se testuje
řešení této problematiky měřením více bodů (u čepele například čtyři).
Problém je ale ve značném prodloužení doby nutné k záznamu údajů
a ani vyhodnocení není bez problémů.
Z metodologického hlediska je nutné zdůraznit, že ani statistické vyhodnocení polohy artefaktů, vizualizované graficky formou například
Schmidt-Equal Area diagramu nebo trojúhelníkového grafu, není při
analýze sedimentačních a postsedimentačních procesů samospasitelným
prostředkem. Je to sice důležitá indicie, ale nelze ji brát jako jediný důkaz;
výsledky musí být konfrontovány s geologickým a zejména sedimentologickým záznamem.
závěr
K nejzákladnějším projevům člověka patří teritoriální chování, které
se projevuje i budováním domů, přístřešků či využíváním přirozených
skrýší v přírodě. Ve všech případech nešlo jen o prostou ochranu před
negativními vlivy okolí, ale i o vymezení „privátního“ území v rámci jím
obývaného světa.
V užívaném prostoru docházelo k vytváření různě složitých prostorových struktur podle potřeb té které populace. Faktorů, které ovlivňují
složitost sídlištních struktur, je celá řada a jejich vlivy se navzájem prolínají, takže je mnohdy obtížné je kategorizovat. Detailní analýzou prostorových vztahů mezi nalezenými artefakty ale můžeme do jisté míry
rozlišit biologické a postdepoziční vlivy a rekonstruovat tak s různou
mírou přesnosti způsoby využití lokality i základní principy lidského
chování, které se na tvorbě struktur podílely. Důraz přitom obecně klademe, i když poněkud neoprávněně, na složitost či jednoduchost dokumentovaných situací, což je markantní zejména u výzkumů, které jsou
zaměřeny na otázku mentálních rozdílů mezi populací neandertálců
a anatomicky moderních lidí. Často totiž aplikujeme naše současná kritéria a a priori předpokládáme, že čím složitěji se nalezená struktura jeví,
tím vyspělejší populace ji musela vytvořit. Tento přístup je asi odvozen
od našeho současného bytové jednotky, kdy soudíme, že rozvinutější společnosti využívají kvalitnější materiály, ze kterých budují komplexnější,
architektonicky propracovanější díla. Tento přístup je ale poněkud zavádějící, neboť charakter našich sídlištních struktur je ovlivněn mnohem
více ekonomicko-kulturními faktory a módními trendy než v raných dobách vývoje našeho druhu a nemusí vůbec souviset s mentální úrovní
populace (srov. například evropskou a japonskou tradiční architekturu).
Někteří autoři dokonce srovnávají prostorové struktury neandertálců
z jeskyní s prostorovými strukturami, které vytvořila magdalénienská
(mladopaleolitická) populace v otevřeném terénu, a zdůrazňují, že ty neandertálské jsou velice jednoduché a podobají se medvědím doupatům.32
To je nesprávné z mnoha důvodů, ale zřetelně to demonstruje hlavní interpretační problém, který spadá již za rámec využití geoinformačních
technologií.
Problém je v tom, že srovnávat můžeme mezi sebou jen srovnatelné,
to jak v časové, tak geografické rovině. Konfrontovat mezi sebou dvě roz-
dílné populace v časovém rozestupu více než 30 000 let je určitě problematické. I v rámci neandertálců se sídelní strategie vyvíjely.33 Navíc je
nutné srovnávat mezi sebou stejné typy lokalit. V jeskynním prostředí
mohou být struktury jednodušší, protože životní prostor je již vymezen
rozsahem jeskyně. Zde již není třeba budovat další přístřešky a členit složitě místo sídliště. A to, že vydělíme jenom aktivní, odpočinkovou a odpadní zónu, není dokladem nedostatečných mentálních schopností. Tyto
tři zmíněné jednotky jsou vlastně logickým vyústěním základních potřeb, které se snažíme uspokojit. Vždyť i naše současná obydlí mají tuto
strukturu. V otevřeném terénu je obraz poněkud jiný, protože zde musíme vymezit sídlištní prostor pomocí různých chýší, stanů, zástěn a dalších objektů, a struktury se pak jeví mnohem komplexnější. V takovém
případě i sídliště neandertálců v otevřeném terénu jsou mnohem složitější a prakticky se neliší od těch, která po sobě zanechali mnohem „vyspělejší“ anatomicky moderní lidé (například Molodovo I a V).
Každopádně propracovaná interpretace bude muset vždy stát na základech kvalitní dokumentace a analýzy a v tomto směru představují
geoinformační technologie jeden z nejdůležitějších nástrojů, které můžeme využít, a to i pro tu část archeologické obce, která se zabývá výzkumem starší doby kamenné. Výsledky nebudou mnohdy tak spektakulární
jako v případě pozdějších epoch, ale je možné, že právě omezená informační základna, která je tak charakteristická pro paleolitické lokality
a která vyplývá z obrovské časové propasti mezi paleolitem a dneškem,
bude v budoucnu hybnou silou rozvoje těchto metod. Čím méně totiž
máme informací, tím detailněji je potřeba tyto indicie zkoumat.
which we are unable to macroscopically register by
studying the profile. We should also take into account the fact that in a certain place the natural redeposition of artefacts could be combined with
the direct deposition (in situ) of remains through
the actions of man.
In any case, certain analysis methods can surely
be developed in this respect. One possibility is
to make actual records of the three-dimensional orientation of artefacts. In the case of Moravský Krumlov
IV, although we logged the position of three
of the objects’ axes, it is difficult to analyse and compare verbal descriptions. When position is measured
at two points, to a certain extent the third dimension
is lost from the positional description. If we only
measure two extremities, we do not then record, for
example, whether a flake lay sideways on its face or
sideways on its edge. In both cases, the result of measuring both apexes will be the same (one is lower and
the other higher). A solution to this problem is currently being tested by measuring more points (e.g. 4
in the case of flakes). e problem, however, is that
it takes much more time to record the data and
the assessment itself is not without difficulty.
From a methodological viewpoint it is essential
to emphasise that even the statistical assessment
of the position of artefacts visualised in graphical
form, e.g. Schmidt-Equal Area or a triangular graph,
is not the be all and end all in the analysis of sedimentation and post-sedimentation processes. It is
indeed an important piece of circumstantial evidence, but it cannot be taken as the sole proof;
the results must be corroborated with geological and
particularly sedimentological records.
summary
Poznámky / notes
1 Viz například / See e.g. ŠMEJDA, Ladislav: Prostorové analýzy pravěkého
pohřebiště u Holešova [Spatial Analyses of the Prehistoric Burial Site
at Holešov]. Arc revue 2, 2010, pp. 7–10.
2 Srov. problém flétny z Divje Babe ve Slovinsku; například / Cf. the problem
of the flute from Divje Babe in Slovenia; e.g. D’ERRICO, Francesco: Palaeolithic origins of artificial memory systems: An evolutionary perspective. In:
Colin Renfrew – Chris Scarre (Eds.): Cognition and Material Culture:
The Archaeology of Symbolic Storage. McDonald Institute. Cambridge 1998,
pp. 19–50.
3 Například / E.g. NERUDOVÁ, Zdeňka – NERUDA, Petr: Brno-Štýřice.
Přehled výzkumů 51, 2010, pp. 275–278.
4 MIHEVC, Andrej: Cryoturbation of the sediments at the cave entrances – case
studies from Skednena jama, Potočka zijalka and Bestažovca cave. In: Abstrac
from 51st Annual Meeting in Ljubljana, 14th–18th April, 2009, pp. 26–27.
5 MCPHERRON, Shannon P. – DIBBLE, Harold L.: Using Computers in Archaeology:
A practical guide. New York 2002.
6 Viz / See www.oldstoneage.com; cit. 15. 8. 2011.
7 Viz / See www.oldstoneage.com; cit 15. 8. 2011; DIBBLE, Harold L. –
MCPHERRON, Shannon P.: On the Computerization of Archaeological
Projects. In: Journal of Field Archaeology. Volume 15. Number 4, 1988, pp.
431–440; MCPHERRON, S. P. – DIBBLE, H. L.: Using Computers in Archaeology:
A practical guide. New York 2002.
One of the most fundamental manifestations
of human activity is territorial behaviour, which appears in the form of the construction of houses and
shelters or the use of natural shelters in the wild.
In all these cases, this was not just to provide protection against threats around them, but was also a way
of marking out “private” territory in the world
in which these people lived.
e space used was divided up into spatial structures of varying complexity according to the needs
of the people who lived there. ere are a great many
factors that influence the complexity of settlement
structures and these influences are interlinked, so it
is oen difficult to categorise them. However, using
detailed analysis of the spatial relations between artefacts, we can to a certain extent distinguish between biological and post-deposition influences and
thus with varying degrees of accuracy reconstruct
the ways in which the locality was used as well
as the basic principles of human behaviour which
played a role in the creation of the structures.
In doing this we also generally emphasise, albeit somewhat unjustifiably, the complexity or simplicity
of the sites we document, which is particularly striking as regards research focusing on the question
of the mental differences between populations of Neanderthals and anatomically modern humans. We
oen apply our own contemporary criteria and assume a priori that the more complex a structure
appears, the more advanced the people who made it
37
must have been. is approach is perhaps derived
from our modern appraisal of housing tenements,
when we presume that more developed societies use
better quality materials to build more complex, architecturally more elaborate structures. However,
this approach is somewhat misleading, as the nature
of our settlement structures is influenced by many
more economic-cultural factors and fashion trends
than in the early phases of the development of our
species and is not necessarily related to the mental
level of the population (cf. e.g. European and Japanese traditional architecture).
Some authors even compare the spatial structures
of Neanderthals from caves with the spatial structures created by the Magdalenian (Late Palaeolithic)
peoples in open terrain, emphasising that these Neanderthal ones are very simple and are similar
to bear dens.32 is is very misleading for a number
of reasons, but clearly demonstrates the main interpretational problem, which goes beyond the use
of geoinformation technology.
It is essential to compare things that are comparable at both the chronological and geographical
level. It certainly leads to problems if we compare
two different populations more than 20 000 years
apart. Settlement strategies were developed even
amongst the Neanderthals.33 Moreover, it is also necessary to compare localities that are of the same
type. In caves the structures may be more rudimentary, as the living space is limited by the size
of the cave. Here there is no need to build additional
shelters or divide up the living space in a complex
way. e fact that only active, rest and waste zones
(typical for Neanderthal cave sites) are set aside is
not proof of underdeveloped mental abilities.
e three units mentioned in the previous sentence
are really the logical outcome of the basic needs we
attempt to satisfy. Even our modern-day dwellings
are structured in this way. In open terrain the situation is somewhat different, as there we have to mark
out our territory using a variety of shacks, tents,
screens, and other things, making our structures
seem much more complex. In this case Neanderthal
open-air sites are also much more complex and
in practical terms do not differ from those le behind by much “more advanced” anatomically modern humans (cf. Molodovo I and V).
In any case, any elaborate interpretation must always be based on high-quality documentation and
analysis, and in this respect geoinformation technology is one of the most important tools we can use,
including that aspect of archaeology that deals with
research into the Palaeolithic period. e results will
oen not be as spectacular as those from later
epochs, but it is possible that a properly defined information base which is characteristic for Palaeolithic localities and based on the huge time gap
between the Palaeolithic and the present day will
in the future be the driving force behind the development of these methods. e less information we
have, the more detailed an investigation of the circumstantial evidence is required.
38
8 JAUBERT, Jacques – HUBLIN, Jean-Jacques – MCPHERRON, Shannon –
SORESSI, Marie – BORDES, Jean-Guillaume – CLAUD, Émilie –
COCHARD, David – DELAGNES, Anne – MALLYE, Jean-Baptiste –
MICHEL, A. – NICLOT, Marion – NIVEN, Laura – PARK, S.-J. – RENDU,
William – RICHARDS, Michael – RICHTER, Daniel – ROUSSEL, M. –
STEELE, Teresa E. – TEXIER, Jean-Pierre – THIÉBAUT, Celine:
Paléolithique moyen récent et Paléolithique supérieur ancien a Jonzac (Charente–Maritime): premiers résultats des campagnes 2004–2006. In: J. Jaubert
– J.-G. Bordes – I. Ortega (Eds.): Les Sociétés du Paléolithique dans un
Grand Sud–ouest de la France: nouveaux gisements, nouveaux résultats,
nouvelles méthods. Mémoire de la Société préhistorique française. Vol. 48,
2008, fig. 17.
9 VALOCH, Karel: Die Erforschung der Kůlna–Höhle 1961–1976. Anthropos
24 (N.S. 16), Brno 1988.
10 NERUDA, Petr: Economic Behavior and Mental Capacity of Neanderthals.
In: Ivana Fridrichová-Sýkorová (Ed.): Ecce Homo. In memoriam Jan
Fridrich. Knižnice České společnosti archeologické, O.P.S. Praha 2010,
pp. 111–129; TÝŽ [ID.]: Střední paleolit v moravských jeskyních [The Middle
Palaeolithic in the Caves of Moravia]. Dissertationes archaeologicae
Brunenses/Pragensesque 8. Brno 2011.
11 NERUDA, Petr – LÁZNIČKOVÁ-GALETOVÁ, Martina – DRESLEROVÁ,
Gabriela: Lidské zásahy na zvířecím osteologickém materiálu z jeskyně Kůlny
[Human Interference with Animal Osteological Material from Kůlna Cave].
Anthropos 32 (N. S. 24). Brno, v tisku / being prepared for printing.
12 NERUDA, Petr – NERUDOVÁ, Zdeňka (Eds.): Moravský Krumlov IV.
Vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého paleolitu na Moravě
[Moravský Krumlov IV. Multi-layer Locality from the Middle and Beginning
of the Late Palaeolithic in Moravia]. Anthropos 29 (N. S. 21). Brno 2009.
13 NERUDOVÁ, Zdeňka: Kapitola 11. Archeologie szeletienské vrstvy 0
z Moravského Krumlova IV. [Chapter 11. Archaeology of the Szeletian
layer 0 from Moravský Krumlov IV]. In: Petr Neruda – Zdeňka Nerudová
(Eds.): Moravský Krumlov IV – vícevrstevná lokalita ze středního
a počátku mladého paleolitu na Moravě. Anthropos 29 (N. S. 21). Brno
2009, pp. 148–173.
14 TAMTÉŽ [IBID.]; NERUDA, Petr – NERUDOVÁ, Zdeňka: The development
of the production of lithic industry in the Early Upper Palaeolithic of Moravia.
Archeologické rozhledy 57, 2005, pp. 263–292.
15 JAUBERT ET AL.: Paléolithique moyen récent, pp. 203–244.
16 DIBBLE, Harold L. – LENOIR, Michel (Eds.): The Middle Paleolithic site
of Combe–Capelle Bas (France). Philadelphia 1993.
17 CHASE, Philip G. – DEBÉNATH, André – DIBBLE, Harold L. – MCPHERRON, Shannon P.: The Cave of Fontéchevade. Recent Excavations and Their
Paleoanthropological Implications. Cambridge 2009.
18 DIBBLE, Harold L. – RACZEK, Teresa – MCPHERRON, Shannon P.:
Excavator bias at the Site of Pech de l’Azé IV, France. Journal of Field Archaeology
30, 2005, pp. 317–328.
19 NERUDA, Petr: Kapitola 6. Stratigrafie sedimentů v Moravském Krumlově IV.
[Chapter 6. Stratigraphy of Sediments in Moravský Krumlov IV]. In: Petr
Neruda – Zdeňka Nerudová (Eds.): Moravský Krumlov IV – vícevrstevná
lokalita ze středního a počátku mladého paleolitu na Moravě. Anthropos 29
(N. S. 21). Brno 2009, pp. 59–83 a TÝŽ [ID.]: Kapitola 9. Archeologie
středopaleolitického souvrství 1–3 v Moravském Krumlově IV. [Chapter 9.
Archaeology of the Middle Palaeolithic Complex of strata 1–3 in Moravský
Krumlov IV]. In: Tamtéž [Ibid.], pp. 99–144.
20 NERUDA, P.: Kapitola 6. Stratigrafie sedimentů v Moravském Krumlově IV.,
fig. 2 a 6.
21 TAMTÉŽ [IBID.], pp. 59–83; SMOLÍKOVÁ, Libuše: Kapitola 5. Mikromorfologie fosilních půd z Moravského Krumlova IV. [Chapter 5. Micromorphology
of Fossil Soils from Moravský Krumlov IV]. In: Petr Neruda – Zdeňka Nerudová (Eds.): Moravský Krumlov IV – vícevrstevná lokalita ze středního
a počátku mladého paleolitu na Moravě. Anthropos 29 (N. S. 21). Brno 2009,
pp. 54–58.
22 NERUDA, P.: Kapitola 9. Archeologie středopaleolitického souvrství 1–3
v Moravském Krumlově IV., pp. 99–144.
23 MCPHERRON, Shannon P. – DIBBLE, Harold L.: Artifact Orientation from
Total Station Proveniences. In: Alexandra Figueiredo – G. Velho (Eds.):
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
The World is in your eyes. Proceedings of the XXXIII Computer Applications and Quantitative Methods in Archaeology Conference
(March 2005 – Tomar, Portugal). Tomar 2007, pp. 161–166.
NERUDA, Petr – NERUDOVÁ, Zdeňka – ČULÍKOVÁ, Věra: Magdalénienská stanice v Horním Pomoraví [The Magdalenian Station
in Horní Pomoraví]. Acta Musei Moraviae. Sci. soc. 94, 2009, pp. 39–64.
MCPHERRON, S. P. – DIBBLE, H. L.: Artifact Orientation, fig. 1.
K problematice viz / On this issue see MCPHERRON, S. P. – DIBBLE, H. L.: Artifact Orientation, fig. 2.
PIERACCINI, Massimiliano – GUIDI, Gabriele – ARTZENI, Carlo: 3D digitizing of cultural heritage. Journal of Cultural Heritage
2, 2001, pp. 63–70; PAVLIDIS, George – KOUTSOUDIS, Anestis – ARNAOUTOLOGLOU, Fotis – TSIOUKAS, Vassilios –
CHAMZAS, Christodoulos: Methods for 3D digitization of cultural heritage. Journal of Cultural Heritage 8, 2007, pp. 93–98; JAUBERT
ET AL.: Paléolithique moyen récent, pp. 203–244.
MCPHERRON, Shannon – GERNAT, Tim – HUBLIN, Jean-Jacques: Structured light scanning for high–resolution documentation
of is situ archaeological finds. Journal of Archaeological Science 36, 2009, pp. 19–24.
PETTITT, Paul B.: High Resolution Neanderthals? Interpreting Middle Palaeolithic Intrasite Spatial Data. World Archaeology. Volume 29,
Issue 2 (High Definition Archaeology: Threads through the past), 1997, pp. 208–224.
Srov. například / Cf. e.g. Combe–Capelle Bas, MCPHERRON, S. P. – DIBBLE, H. L.: Artifact Orientation, pp. 161–166.
JAUBERT ET AL.: Paléolithique moyen récent, pp. 203–244.
PETTITT, P. B.: High Resolution Neanderthals?, pp. 208–224.
Srov. například / Cf. e.g. NERUDA, P.: Střední paleolit v moravských jeskyních [The Middle Palaeolithic in the Caves of Moravia].
Dissertationes archaeologicae Brunenses/Pragensesque 8. Brno 2011.
39
STOPY MINULOSTI
VESTIGES OF THE PAST
VĚDA V MORAVSKÉM ZEMSKÉM MUZEU NA PRAHU TŘETÍHO TISÍCILETÍ
SCIENCE IN THE MORAVIAN MUSEUM ON THE THRESHOLD OF THE THIRD MILLENIUM
Uspořádali / Edited by Mgr. Jiří Mitáček, Ph.D., doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc.
Text: PhDr. Ludvík Belcredi, PhDr. Helena Beránková, Mgr. Jaroslav Blecha, PhDr. Jan Břečka, PhDr. Jana Čižmářová,
PhDr. Hana Dvořáková, PhDr. Zdeněk Fišer, doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc., Mgr. Dagmar Grossmannová, Ph.D.,
PhDr. Alena Kalinová, Mgr. Hana Kraflová, PhDr. Zdeňka Měchurová, CSc., Mgr. Jiří Mitáček, Ph.D., Mgr. Petr Neruda, Ph.D.,
doc. PhDr. Martin Oliva, Ph.D., PhDr. Jarmila Pechová, PhDr. Mgr. Martin Reissner, PhDr. Milan Salaš, DSc.,
PhDr. Eva Večerková, CSc., Mgr. Jiří Zahrádka, Ph.D.
Překlad do angličtiny / English Translations: CHiCORy v.o.s., Graeme Dibble, Vojtěch Reynolds, Simon Hooper
Jazyková revize českých textů / Czech language editor: Mgr. Anna Recmanová
Jazyková revize anglických textů / English language editor: Simon Hooper
Fotografie / Photographs: fotografie na obálce Jan Cága, Tereza Novotná
Grafický návrh a úprava / Graphic concept and design: PhDr. Lea Novotná
Sazba / Typesetting: Milan Mačinec
Tisk / Printed by: Tiskárna Helbich, a.s., Valchařská 36, 614 00 Brno
Vydavatel / Published by the Moravské zemské muzeum, Zelný trh 6, 659 37 Brno
Vydání první / First edition
Brno 2011
iSBN: 978-80-7028-384-4