2010 EnykyBenyky 2

Časopis Základní školy Edvarda Beneše a
Mateřské školy Písek, Mírové nám. 1466
Škola v akci
Projektový den
Pohádkový den
Ţijete zdravě
Sportovní den
Náš názor
Facebook
English
Page
Číslo 2 – 2009/ 2010
0
Obsah čísla:
Rozhovor
Ústředna
-
Milí čtenáři,
Škola v akci
Projektový den
Soutěţe a sport
Olympiády
Anglie
Sportovní den
Den jako z pohádky
Kurz pro 9. ročníky
rok opět uplynul jako voda a my uţ balíme svá
zavazadla na prázdniny.
A kdo by se vlastně netěšil? Po tolika náročných dnech
plných učení aţ do úplného vyčerpání! Ale kdybych Vám
tvrdila, ţe jsme nic jiného nedělali, lhala bych, neboť
máme za sebou také mnoho příjemných dnů plných her a
zábavy. Jako je například týden zdravé výţivy, který u nás
nebyl poprvé, ale tentokrát se i jídelna opravdu
vyznamenala.
Náš názor – Facebook
Ţijete zdravě?
A co se dělo dále? Přiznejte se, kdo z Vás nekouří
nebo to uţ zkusil, ale dech beroucí kouř z cigaret ho
odradil? Kdo z Vás přidal modře zbarvený prouţek do
našeho protikuřáckého řetězce? Zdá se, ţe to dopadlo lépe
neţ minulý rok.
Co nás zajímá
-
Letem světem – New York
Fenomén Facebook
Souboj Titánů
Mladí Romové v USA
Někteří z nás se také pokusili nahradit naše milující
kantory a ukočírovat třídu plnou zběsilých kobylek. Řeknu
Vám, v některých momentech mi vrhkly slzy smíchu do
očí.
English Page
A pak přišel Pohádkový den. Tolik krásných a
skvostných bytostí jako jsou princezny, šmoulové,
Karkulky či dokonce elfové jsem dlouho pohromadě
neviděla. Pěkně jsme si to uţili.
- My Dream Country
REDAKCE
Mgr. Lucie Zemanová
Mgr. Helena Wdowyczynová
Mgr. Jaroslav Chval
Mgr. Martina Kocourková
Bedřich Mikl
Zdeněk Šrot, 7.A
Martin Doleţal, 7.A
Jan Titlbach, 8.A
Sara Koluchová, 8. A
Karolína Novotná, 8.A
Jan Matějka, 8.B
Matěj Kučera, 8. B
Kamila Pipková, 9.A
Lucie Marešová, 9.A
Tereza Reichlová, 9.A
Jolana Humpálová, 9.A
Sylva Schacherlová, 9.A
Jaroslav Fořt, 9.B
Michal Miţígár
A nakonec se jako třešnička na dortu skví Projektový
den o přírodě, o městě nám tak důvěrně známém, o naší
budoucí kariéře nebo o Evropské unii. Jak se nám ta
témata povedla zpracovat, snad ani říkat nemusím. Stačilo
se jen projít školou či nahlédnout do tříd a hned jste si
mohli udělat představu, jak jsme pracovali a dozvědět se
mnoho zajímavých informací.
Ale přece, kdyţ se tak nad tím zamyslím, ještě nám tu
něco chybí. Ţe by Sportovní den? Ale kdepak, ten je
naplánovaný na 15. června 2010. Jen jestli o něm náš
časopis stihne informovat… Takţe sportu zdar a
sportovcům hodně štěstí!
A teď bohuţel i smutná zpráva. Kromě toho, ţe zemřel
známý zpěvák Petr Muk a krátce na to herec a reţisér
Ladislav Smoliak, odchází nám náš poklad a chlouba
školy. Jsme to my, Vaši deváťáci, kteří jsme se po letech
strávených na základce rozhodli stát staršími a okusit nové
tempo středních škol. A i kdyţ budeme moţná zahleděni
do budoucnosti, na Vás nezapomeneme, protoţe to by se
dělalo s velkými obtíţemi.
Svůj názor, námět, návrh obálky a příspěvek do dalšího čísla
časopisu můţete poslat na e-mail:
[email protected]
Časopis najdete také na internetových stránkách na adrese:
Tereza Reichlová, 9.A
http://www.zsebenese.cz
1
Rozhovor
Rozhovor s Lucií Fučíkovou o Ţákovském parlamentu
Jak se ti líbila funkce předsedkyně Ţákovského
parlamentu? V čem spočívala?
Práce v parlamentu se mi moc líbila. Funkce předsedy
parlamentu spočívá hlavně v tom, ţe po kaţdé schůzi
informuje školu o tom, co se dělo a probíralo.
Přinesla ti tato práce něco nového? Nějaké záţitky či nové poznatky?
Je jasné, ţe kdyţ kaţdý měsíc píšu hlášení, tak si musím dávat pozor, abych neopakovala
slova, rozšiřuji si tedy své slohové znalosti. Také se uţ lépe vyrovnávám s trémou, která byla
před prvním hlášením obrovská. Klepaly se mi ruce i hlas.
Záţitky mám díky parlamentu také hezké, organizovali jsme různé akce, prodávali pohledy
koní, lepili protikuřácký řetěz a jezdili na výlety, coţ slibovalo uvolnění z výuky :-).
Kdyţ se ohlédneš zpátky, vzpomeneš si, co tě nejvíce bavilo?
Určitě jiţ zmiňované výlety, ty byly super! Také mě bavila moje úplně první parlamentní
schůze, kde jsem měla vyvalené oči dokořán a nevěřila, ţe něco takového vůbec na naší škole
existuje a já se toho účastním. Bavilo mě „dělání se důleţitou“ :-), řešení problémů,
navrhování různých zlepšováků... zkrátka všechno, co se obvykle na schůzkách dělá.
Vadilo ti hodně ranní vstávání?
Ehm, určitě to nebylo nic příjemného, ale protoţe se mi líbila celá ta atmosféra a probírání
nových událostí, tak se to samozřejmě dalo jednou za měsíc přeţít.
Kolik času jsi věnovala parlamentu, svým přípravám a podobně?
To bylo různé, podle toho, jak byly problémy důleţité a jestli akce byly uskutečnitelné.
Nápady přišly samy. I kdyţ příprava určitě nějaký čas zabrala, nevadilo mi to. Bylo to
příjemné odreagování se od učení.
Co bys poradila nově zvolenému předsedovi?
Poradila bych mu, aby si pokaţdé nařídil budík, aby chodil včas. A aby se nebál hlášení, tak
jako já na začátku. A jinak bych Matějovi chtěla popřát hodně štěstí a úspěchů v práci.
Sara Koluchová, 8.A
2
Škola v akci
Kaţdé pololetí vás pravidelně informuji o akcích školy
a informace mi poskytuje naše paní ředitelka.
Model krásné školní zahrady
Přes rok se uţ opravují školní
pozemky a dne 10. 6. 2010 byly
slavnostně otevřeny společně se
zástupci Ministerstva ţivotního
prostředí a se zástupci města Písku.
Školní pozemky byly financovány z
fondů Evropské unie a od příštího
školního roku by na nich měli ţáci i
Slavnostní otevření zeleného areálu
pracovat.
Velká
rekonstrukce
proběhne na 1. stupni, kde se vymění celá střecha. Budova bude rovněţ zateplena. Jako
kaţdoročně se v některých třídách bude malovat a v některých třídách se vymění podlahy i
tabule. Na celém druhém stupni by měly být vyměněna i světla za nové úsporné ţárovky.
V 2.MŠ budou dokončeny opravy
sociálního zařízení.
Změny čekají i našeho pana
školníka. Pan školník dostane do své
dílny novou podlahu, protoţe
stávající
podlaha
nevyhovuje
hygienickým předpisům.
Ve školní kuchyni se taky bude
pracovat. Naše paní kuchařky budou
mít vymalovanou celou kuchyň.
Zahrada má být místem k výuce i k odpočinku…
Do budoucna by si paní ředitelka přála přestavbu dílen, kde by se vyučoval nový předmět
– robotika. Ale budeme si muset ještě chvilku počkat. Projekt paní ředitelky byl pozastaven a
bude se přehodnocovat. A druhé přání paní ředitelky je celková přestavba toalet a sprch
u velké tělocvičny.
Přes prázdniny se budou jako kaţdý rok mýt okna, leštit parkety a nábytek. Po prázdninách
bude vše vonět novotou a čistotou.
Jan Titlbach 8.A
3
Projektový den
Dne 6. dubna 2010 se jako kaţdý rok konal projektový
den. Tento den se uţ na naší škole stal tradicí, která se
nesmí vynechat.
Šesté třídy pracovaly na tématu Strom - základ ţivota.
Ţáci přemýšleli o tom, jak důleţité jsou stromy pro náš
ţivot, jak nás mohou ovlivnit, co pro nás znamenají a jak
se o ně musíme starat.
Šesté třídy se svými stromy
Sedmáci se pustili do projektu o našem městě
Písku, zabývali se tím, jak se tu lidem ţije, co
jim ţivot ulehčuje a zpříjemňuje a co naopak
ţivot lidí ztěţuje a jak by to chtěli změnit.
Někteří vyrobili 3D makety našeho kostela,
které jste si mohli prohlédnout v 1. mezipatře
schodiště na 2. stupni.
Osmáci se zamysleli nad svým budoucím
Vyrábění modelu věţe píseckého kostela
povoláním. Mají uţ nevyšší čas přemýšlet o tom,
jaké mají předpoklady pro to, co by chtěli
v budoucnu dělat a která střední nebo případně
vysoká škola jim umoţní splnit jejich sen. Ovšem při
projektu si také uvědomili, ţe záleţí především na
nich, co pro svou budoucnost udělají.
Tématem devátých ročníků byla Evropská unie,
studovali různé aspekty ţivota v jednotlivých zemích
EU.
Kaţdá skupina téma zpracovala po svém
Deváté třídy dozvěděly něco o EU
Všechny země EU jsou něčím zajímavé
Jiţ druhý rok projekt probíhal v menších smíšených skupinách, kde spolupracovali ţáci
různých tříd a podle jejich hodnocení se jim práce na projektech líbila.
Jan Matějka, Matěj Kučera 8.B
4
Soutěţe a sport
Sportovní výsledky ZŠ E. Beneše
Vánoční futsalový turnaj 6. a 7. tříd - 4. 12. 2009
Naše škola se umístila na prvním místě!
O tento úspěch se zaslouţili: Zámečník Jan, Valach Marek, Pelikán Václav, Forejt Martin,
Jevčák Jakub, Grobár Miroslav, Hudák Ondřej, Šourek David
Soutěţ na dopravním hřišti - okresní kolo 2010
Benešovka si zaslouţí pochvalu, skončili na 5. místě.
Tuto pozici vybojovali: Jestřábová Lucie, Deméňová Tereza, Pavlovec Petr, Mareš Vojtěch.
Okresní kolo ZŠ ve volejbale chlapců ,,B" - 14. 4. 2010
Naši chlapci si zajistili skvělým výkonem 1.místo.
Okresní kolo ZŠ ve volejbale dívek ,,B" - 7. 4. 2010
Dívky hrály trochu hůře neţ chlapci, skončily na druhém místě.
Orion Florbal Cup okresní kolo, 8.- 9. třída chlapci - 8. 10. 2009
Kluci vybojovali výborné 2. místo.
12. 5. 2010 - Pohár rozhlasu: starší ţáci – 5. místo
19. 5. 2010 - Atletický čtyřboj: 1. Zámečník Jan, 2. Štěpán Jan, 5. Karel Tomáš
Přejeme našim sportovcům štěstí a spoustu výborných sportovních výsledků.
Olympiády
Biologická olympiáda kat.C, okresní kolo - 13. 4. 2010
Děti z naší školy se umístily takto : 2. Aneţka Bartošíková, 3. Sandra Nováková a 7. Ondřej
Koc.
Zeměpisná olympiáda kat. A, okresní kolo - 17. 3. 2010
Na 1. místě se umístil Tomáš Hesoun, a na 5. místě Vratislav Vokurka.
Olympiáda v českém jazyce, kat.1., okresní kolo - 16. 3. 2010
Na skvělém 2. místě skončil Jaroslav Fořt, na 3. Kristýna Valentová, a na 7.-8. místě Ondřej
Vilímek.
Recitační soutěţ rok 2009/2010, okresní kolo - 9. 3. 2010
5
Ve IV.kategorii vybojovala 1. místo Denisa Dlouhá.
Biologická olympiáda kategorie D - 1. 3. 2010
1.místo - Pavlovec ze 6.A, 2.místo - Kotalová ze 7.A, a 3.místo Skoblíková ze 7.B
Konverzační soutěţ v AJ, okresní kolo - 24. 3. 2010
Kategorie B1
1. místo - Habartová Romana, 2. místo - Sitterová Lucie
Kategorie B2
3. - 4. Bartošíková Aneţka, 8.A, Valentová Kristýna, 9.A, 5. Lauer Ondřej, 9.A
Biologická olympiáda kat.C, školní kolo - 22. 2. 2010
1. Bartošíková, 2. Nováková, 3. Koc (všichni z 8.A)
English Communication Skill Test, kat.B2, školní kolo - 4. 2. 2010
1. Bartošíková, 8.A, 2. Lyga, 8.A, 3. Koštel, 9.B
Konverzační soutěţ v NJ, okresní kolo - 2. 2. 2010
Kategorie B1
1. Lednická Jindřiška, 2. Hrabáková Anna, 5. Černická Aneta
Kategorie B2
1. Fořt Jaroslav, 2. Špírková Petra, 3. Koštel Jakub
English Communication Skill Test, kat.B1, školní kolo - 28. 1. 2010
1. Habartová, 2. Sitterová, 3. Morozová
Matematická olympiáda Z9, okresní kolo - 27. 1. 2010
1. Jakub Koštel, 5. Ondřej Vokurka, 6. Ondřej Rozhoň
Olympiáda v Českém jazyce, kat.1, školní kolo - 17. 12. 2010
1. - 2.místo - Fořt, Valentová, 3. místo - Vilímek
Dějepisná olympiáda, školní kolo - 30. 11. 2010
Zde měli čtyři ţáci 38 bodů (coţ bylo nejvíce, co bylo dosaţeno), a to : Kučera, Špírková,
Vokurka a Koc.
Martin Doleţal, Zdeněk Šrot, 7.A
6
Naše cesta za poznáním Anglie
Za doznívající písničky Tipperary na
nás vystupoval s rozedněním zachmuřený
ranní Londýn, tak prázdný a klidný. Nebylo
divu, však kdo by se také v pět ráno
procházel po Londýně, ţe? Ještě
zalepenýma očima jsme mţourali na
Londýn, procházeli okolo Temţe a fotili si
první obrázky s proslulým mostem Tower
Bridge.
Vyčerpávající výklad našeho průvodce
Odváţlivci, kteří se vydali do anglických rodin
pana Klika nás poučil i pobavil, ale extázi v
luxusním autobusem
nás vyvolala katedrála Sv. Pavla svou
bohatostí, krásou a výhledem na město z vyhlídkové kopule. Zde se kromě jiných vdávala
princezna Diana s princem Charlesem. Následoval pěší okruh po části Londýna zvané the
City a návštěva pamětihodností a pozoruhodností, poobědvali jsme velkou plněnou bramboru
zvanou „jacket potato“, prohlédli jsme si kříţník Belfast, zavítali jsme do Tate Gallery a po
celodenní procházce jsme utahaní večer ulehli v anglických rodinách do anglických
s neobvyklými anglickými večeřemi
v ţaludku.
Plné sil nás probudil slunečný den
s oblohou barvy pomněnek. Tudíţ
nebylo nic lepšího, neţ strávit
dopoledne na jednom z nejkrásnějších
středověkých hradů v Anglii – na
Warwicku. Sluníčko nás donutilo
odhodit i mikiny a uţívat si jej po
celý den. Nasávat jeho energii,
abychom zvládli bohatý program.
Středověký hard Warwick se líbil všem romanticky
zaloţeným.
Po Warwicku následoval Stradford nad Avonou,
rodiště nejslavnějšího dramatika všech dob Williama
Shakespeara, krátce předtím jsme zhlédli film
Zamilovaný Shakespeare, takţe jsme byli náleţitě
připraveni. Pak jsme se prošli po nejstarším
univerzitním městě na světě Oxfordu, kde se mimo
jiné točil také Harry Potter, nakoupili jsme suvenýry a
Typická anglická poštovní schránka,
očekávali další den, který doslova praskal ve švech.
snad jí brzy neodzvoní…
V plánu byl Stonehenge, prehistorické kultovní místo,
který dle očekávání všichni nadšeně fotografovali, jako o ţivot. Kdyţ uţ jsme u těch rarit,
mohli bychom zmínit i nádhernou gotickou katedrálu v Salisbury s nejvyšší věţí v celé
Anglii. Zde jsme si uţili vysněný rozchod vstříc nákupům, někteří zamířili do One-pound
7
shopu, kde byl kaţdý kousek k dostání za 1 libru a konečně jsme poznali pravý chladný
anglický déšť, který nás vskutku moc nešetřil. Ale poslední den nám nezkazil, neboť
prohlídka Windsorského zámku, patřícího anglickým panovníkům, proběhla za přísných
kontrol opět se sluníčkem a teplem. Perlou nakonec, tím střípkem radosti, se stalo muzeum
voskových figurín Madame Tussauds se Zacem Efronem, Bradem Pittem a dalšími miláčky
mnohých z nás, bohuţel jen z vosku.
Ale na fotkách vypadají jako ţiví!
Konečnou nám hlásila večeře
v čínské čtvrti, osvícený Big Ben a
světoznámé ruské kolo London´s
Eye. Bolavé nohy naposledy tedy
ťapkaly nočním Londýnem, neţ jsme
za zvuku písní Tipperary a Lady
Godiva unaveni odjíţděli směrem
domů a vše se opět ve tmě ztrácelo…
Světově proslulý Stonehenge, přitaţlivý zejména pro
záhadology
Hrad Warwick v zeleni
Odpočinek na
prosluněném
Piccadilly
Lucka Marešová, 9.A
8
Sportovní den
Den D zahájila paní ředitelka s panem
učitelem Chvalem.
V úterý 15. června 2010 se na naší škole pořádal
formou atletických závodů sportovní den pro ţáky
druhého stupně. Jednalo se jiţ o čtvrtý ročník
atletického přeboru školy. Počasí bylo téměř ideální a
tak jsme se dočkali skvělých výkonů i výsledků. O
příjemnou atmosféru se postarali i fanoušci, kteří
dorazili v hojném počtu. Závody byly rozděleny na
dvě soutěţe, v té první společně závodili ţáci 6. a 7.
ročníků, v té druhé soupeřili ţáci 8. a 9. ročníků.
Nejprve nastoupili mladší chlapci a dívky. Jejich
soutěţ obsahovala tyto disciplíny - běh 50 metrů, běh
600 metrů, skok daleký a štafetu 4x150 metrů. Ţák
mohl nastoupit ve dvou disciplínách a štafetě.
Prvních pět nejlépe umístěných závodníků získalo
body pro svou třídu. Součet těchto bodů pak stanovil
konečné pořadí tříd. V kategorii 6. a 7. tříd vyhrála
jednoznačně třída 7.B (celkem 45 bodů) a potvrdila
roli velkého favorita. V této třídě je řada ostřílených
Fanoušci byli připraveni podpořit své
borců, kteří reprezentují naší školu na závodech
sportovce.
pravidelně. Celkově druhá byla třída 7.A a třetí místo
obsadila 7.C. Musíme zároveň pochválit všechny šesťáky za snahu a sportovní nadšení. Tyto
školní závody objevily několik nadějných talentů. Nejúspěšnější závodnicí se stala Anna
Hrabáková, která zvítězila ve skoku dalekém a v běhu na 600 metrů (zde vytvořila nový
školní rekord) a byla členkou vítězně štafety. Velmi úspěšná byla i její spoluţačka Natálie
Brousilová, kdyţ vyhrála běh na 50 metrů (a ve
skoku dalekém obsadila druhé místo). Mezi chlapci
si nejlépe vedl Jan Zámečník ze 7.C. Honza vyhrál
běh na 50 a 600 metrů, navíc na trati 50 metrů
vylepšil školní rekord. Výborný výkon podal i Jan
Štěpán (7.B), který vyhrál skok daleký a v běhu na
50 metrů skončil druhý.
Závody 8. a 9. ročníků měly také velmi solidní
úroveň a nabídly zajímavou podívanou. Starší ţáci a
ţákyně soutěţili v běhu na 60 metrů, v běhu na 800 Soutěţ ve skoku dalekém byla napínavá.
metrů, ve skoku dalekém, ve vrhu koulí a štafetě
4x150 metrů. Z celkového prvního místa se překvapivě radovala třída 8.B (celkem 37 bodů),
která o svém vítězství rozhodla aţ v závěrečné štafetě. Druhá skončila třída 9.B a třetí
v pořadí byla třída 9.A. Nejúspěšnější závodnicí se stala Hanka Petříková z 8.B, která vyhrála
skok daleký a skončila druhá v běhu na 60 metrů. Velký bodový zisk pro svou třídu
zaznamenala i Anna Ledecká z 8.B, ta se radovala z vítězství v běhu na 800 metrů a na
šedesátce byla třetí. Obě tyto dívky byly navíc členkami vítězné štafety. Za zmínku určitě
stojí nový školní rekord v podání Kamily Pipkové ve vrhu koulí. Mezi chlapci si nejlépe vedl
Ondra Lauer z 9.A. Ondra ovládl běh na 60 metrů a s přehledem zvítězil i ve vrhu koulí.
9
Skvělé výkony předvedl i Jakub Koštel (vítězství a osobní rekord ve skoku dalekém, druhé
místo běh 60 metrů) a Ondra Vilímek (vítěz běhu na 800 metrů, druhé místo skok daleký).
Tradičním vrcholem závodů byla kombinovaná
štafeta na 4x150 metů. Kombinovaná znamená, ţe za
třídu musí nastoupit dva chlapci a dvě dívky. Na tuto
disciplínu se i letos přihlásila učitelská štafeta.
Závodům to dodává ten správný náboj, protoţe kaţdá
třída chce získat skalp učitelů a porazit je. Štafetu
učitelů tradičně rozbíhal Jan Koutník, druhý úsek
běţela Radka Němcová, na třetím úseku nastoupil
Jaroslav Chval a finišovala Bára Uhrová. Učitelé svůj
rozběh vyhráli, ale celkově skončili druzí za vítěznou 8.B. Učitelé si dali závazek, ţe natrénují
předávku kolíku a příští rok budou útočit na zlato.
Fanoušci 8.B připraveni na vše…
Slavnostní vyhlášení závodů proběhne na venkovním hřišti. Budou oceněni nejlepší
závodnici v jednotlivých disciplínách. Vítězné
třídy se mohou těšit na dorty, který dodá sponzor
akce.
Jaroslav Chval
Doběhli do cíle z vypětím všech sil.
Na startu panovalo vzrušení.
Před závodem je dobré se protáhnout a zahřát
svaly.
Závodníci zvyšovali svůj výkon silou vůle.
10
Štafeta prokázala sehranost
druţstev.
Den jako z pohádky
Máte rádi pohádky? Asi se divíte, proč se ptám. Pohádky má rád snad kaţdý, a tak není
divu, ţe se v pátek 30. dubna proměnila v pohádkovou říši celá škola E. Beneše v Písku. Po
chodbách se míjely řady pohádkových bytostí. A jak uţ to tak v pohádkách bývá, všechny ty
čarodějnice, Jeníčkové a Mařenky, brouci a berušky, princezny a králové spolu vycházeli ....
inu, jako v pohádce.
Na chodbách se potkávali čerti s vílami, dokonce i různé „moderní“ postavičky z
televizních večerníčků. O zábavu a legraci samozřejmě nebyla nouze.
Poprvé zazvonilo a pohádkové ţactvo se nahrnulo do pohádkových tříd. Hodiny probíhaly
velice příjemně, paní učitelky a páni učitelé si se zájmem prohlíţeli kostýmy a někteří
( nechceme se nikoho dotknout, ale přeci jenom ne všichni sledují vývoj v pohádkových říších
bedlivě a svědomitě) se nechali i poučit o nových obyvatelích těchto krajin. K naší velké
radosti i někteří učitelé se dostavili k pohádkové audienci v převlecích a vyučovali jako
královny, pohádkové víly, různí zástupci z říše elfů....... velmi obdivovaný byl i kostým
berušky s několika tečkami.
Kdo má rád hororové pohádky, mohl se setkat s celou smuteční rodinou truchlící nad
skonem své královské nevěsty, s větším počtem různých čertů a rarachů, i kdyţ ti většinou uţ
od pohledu dávali vědět, ţe se jich bát není třeba. A aby toho smutku nebylo moc, navštívili
nás i všichni trpaslíci s lucerničkami pečlivě si hlídající Sněhurku, protoţe po škole se
potulovalo dost ošklivých jeţibab a člověk nikdy neví.....
11
12
A protoţe v pohádkovém
světě se nezkouší a ani se
nepíší prověrky, byl celý
den opravdu příjemný a
usměvavý. Zbývalo udělat
ještě jen pár společných
fotografií, abychom viděli,
jak nám to v tom
pohádkovém světě sluší. A
protoţe ve škole by nebyl
den dnem, kdyby nepadla
alespoň
jedna
jediná
známka – tady tedy je: POHÁDKOVÝ DEN DOPADL NA JEDNIČKU. A po poslední
hodině zazvonil pohádkový zvonec a pohádkám byl pro tentokrát konec.
Ţáci Ţákovského parlamentu z 8.A
Kurz pro 9. ročníky
Deváté ročníky mají jiţ za sebou poslední společný
týdenní pobyt. Šlo o intenzivní výukový kurz se zaměřením
na matematiku, český jazyk a všeobecné studijní
předpoklady připravující ţáky na přijímací zkoušky na
střední školy (které se nekonaly), s doplňující
cykloturistickou náplní, hojně tedy přezdívaný „cyklisťák“.
Kurzu se zúčastnili někteří ţáci tříd 9.A, 9.B a někteří ţáci
z 9.C. Účast bych si netroufl označit za extrémně masivní,
zúčastnilo se 21 ţáků naší školy. To ale nebylo nikterak na
závadu, neboť v menší skupině vznikla příjemná a přátelská
atmosféra. Ta byla cítit z řad pedagogického zastoupení kurzu. Věřím, ţe paní ředitelka i
pánové Chval a Vojtěšek byli s průběhem kurzu (v rámci moţností) spokojeni.
I přesto, ţe se přijímací zkoušky na střední školy nakonec nekonaly, jsem přesvědčen, ţe
intenzivní opakování aktuální i starší látky se odrazí nejen v aktuálních studijních výsledcích
ţáků
(2. pololetí tohoto škol. roku), ale je také dobrou výbavou pro studium na střední
škole.
Co se týče sportovní části programu, první den jsme byli jsme rozděleni podle fyzických
předpokladů („výdrţe“). Pokud mohu mluvit za 1. skupinu, najeli jsme celkem 186 km.
Zaznamenali jsme, jak pan učitel Chval sám konstatoval...„ nejlepší výsledek, jaký kdy ţáci
ZŠ E. Beneše na cyklistickém kurzu vytvořili“. S přihlédnutím k tomu, ţe se jezdilo pouze
odpoledne (v jednom případě pouze dopoledne), ţe se zde vyskytovali méně fyzicky zdatní
jedinci a terén byl značně kopcovitý, můţeme dle mého názoru označit tento výkon za velmi
solidní. Co se týče trasy, několikrát jsme se podívali na Kvildu,
Horskou Kvildu nebo Nové Hutě. Viděli jsme i Zhůří, Filipovu
Huť, Modravu, Churáňov a také mnoho nádherných míst v první
zóně NP Šumava – např. Bučinu nebo Zlatou Studnu.
Těţko asi můţeme tuto akci označit za teambuildingovou, jelikoţ
se konala v posledních měsících našeho působení na této škole.
Podle mého názoru měla spíše charakter shrnující, relaxační a
rozlučkový.
Jaroslav Fořt, 9. B
13
Facebook
Co je „Facebook“ se v dnešní době ani nemusíte ptát. Skoro kaţdý má na této internetové
stránce svůj profil a denně ho navštěvuje, chatuje si s kamarády nebo případně ukládá fotky
do své fotogalerie. Na „facu“ najdete skoro všechno o ostatních lidech, jako třeba co právě
dělají , jestli mají přítele či přítelkyni nebo kolik je jim let a podobné informace. „Facebook“
je převáţně doménou teenagerů. Otázkou ale zůstává, jestli by měli i učitelé zveřejňovat své
názory o ţácích „ na zeď “, jako to občas dělají někteří ţáci o učitelích. Zeptali jsme se
našich spoluţáků a tady jsou jejich názory.
Tentokrát bylo zbytečné dělat graf, protoţe se nám nepodařilo najít ţáka, který by neměl
facebook!
Myslíte, že by bylo dobré, kdyby všichni měli Facebook?
Vojta: To určitě ne.
Lenka: Nevím. To je asi kaţdého věc.
P. uč. Mikl: Já si myslím, ţe ne.
Může být člověk na Facebooku závislý?
Vojta: Ne. Já také nejsem závislý.
Lucka: Určitě ano.
Lenka: To asi ne. To je dost přehnané.
P. uč. Mikl: Mladí lidé jsou na tom určitě závislí.
Měli by učitelé prezentovat své názory na žáky na Facebooku?
Vojta: Ne.
Lucka: Učitelé by rozhodně neměli mít svůj vlastní Facebook, protoţe by se dozvěděli
spoustu nepříjemných věcí. A to s těmi názory uţ vůbec není dobrý nápad.
p. uč. Mikl: Určitě ne. To by si měli vyřídit soukromě.
Máte na Facebooku dostatek soukromí?
P. uč. Mikl: Já mám dostatek soukromí, protoţe jsem si tam dal pouze fotky a moc často ho
nenavštěvuji.
Lucka: Dostatek soukromí nemám. Myslím, ţe normální člověk o sobě nebude zveřejňovat
nějaké moc intimní informace.
Matěj Kučera, Jan Matějka, 8.B
14
Pro letošní vydání našeho oblíbeného časopisu, jsem si připravila rozhovor s naší paní
učitelkou Sobotkovou.
Co si představíte pod pojmem zdravý životní styl?
Určitě dodrţování zdravé ţivotosprávy, pak pohyb, do kterého samozřejmě započítávám i
sport a hlavně odpočinek.
Jaké je vaše oblíbené jídlo?
Oblíbených jídel mám více, ale klasika nikdy nezklame, takţe svíčková.
Jaké je vaše nejzdravější jídlo?
Mezi mé nejzdravější jídlo počítám hlavně zeleninové saláty, které si v létě připravuji
z vlastních surovin.
Jak relaxujete?
Většinou tak, ţe si vezmu kníţku a lehnu si, ale u toho hned usnu. Jinak si kaţdý
den udělám pár cviků jógy před spaním.
Jaký byl váš koníček v dětství, zůstal vám nějaký dodnes?
Od malička miluji lyţování, na které teď uţ bohuţel nemám čas, ale stále se pravidelně věnuji
józe.
Myslíte si, že žijete zdravě?
Snaţím se.
Karolína Novotná, 8.A
Welcome to New York City
Byl to vlastně takový můj sen podívat se tam a na konci května se mi splnil. Dostala
jsem moţnost skutečně vidět to krásné město. Můj první let nebyl nijak příjemný, protoţe
turbulencím jsme se samozřejmě nevyhnuli a uţ jenom ten pocit, ţe letíme nad oceánem, mě
strašil po celý let, který trval osm a půl hodiny. Ale hned po příletu jsem věděla, ţe tohle bude
opravdu velký záţitek. Na letišti J. F. Kennedyho jsem se ztrácela v davu lidí, coţ mě trochu
rozhodilo, protoţe na Ruzyni tohle nezaţijete. Kdyţ jsme vyšli ven, odhodila jsem bundu,
kterou jsem v Česku opravdu vyuţila, a nasadila jsem si sluneční brýle. Bylo tady 25 stupňů,
jako by sluníčko, které u nás chybělo, obklopovalo celý NY☼. Při jízdě do hotelu jsme
projíţděli Manhattanem a já jsem se nestačila divit. Ostrov plný vysokých skleněných
mrakodrapů, všude spousta ţlutých taxíků a hlavně moře lidí, bylo to přesně takové, jaké jsem
si to představovala - jako ve filmu. Trochu jsem si připadala jako Alenka v říši divů. Hotel
„Holiday Inn“ na nás čekal v New Jersey - jak říkala paní průvodkyně ve čtvrti „boháčů“.
Leţí na druhém břehu Hudsonu, řeky, která odděluje tuto část od Manhattanu. Unavená jsem
si vybalila věci a doslova padla do postele.
15
Druhý den byl opravdu vyčerpávající, hned ráno jsme se vydali na Manhattan lodí přes
Hudson a poté podstoupili prohlídku celého ostrova přímo z paluby lodi. Z vody jsme si
detailně vyfotili Sochu Svobody, poté jsme měli moţnost vidět místo, kde dříve stála
„dvojčata“ (World Trade Center). Empire State Building (102 pater) na nás shora shlíţela a
hned vedle se tyčila Chrysler Building, která není o moc menší. Vody uţ bylo dost, tak jsme
chtěli vyzkoušet let vrtulníkem, při kterém nám
opravdu nic neuniklo. Celý ostrov je plný
ohromných staveb nalepených blízko u sebe,
ale také takzvaných „villages“, to jsou části
Manhattanu, kde nesmí být výškové budovy.
Středu ostrova vévodilo jezero v Central Parku.
Po deseti minutách ve vrtulníku a při neustálém
naklánění mi nebylo zrovna nejlíp, ale to brzy
přešlo a vydali jsme se na oběd. Američani
opravdu stravu moc neřeší, takţe jsme si mohli
vybrat mezi několika přeplněnými fast foody,
kterých jsem měla ke konci pobytu opravdu
dost.☺
Další den jsme se vydali přímo do ulic a prohlédli si město z dvoupatrového autobusu.
Na projíţďce mě nejvíce překvapila informace, ţe v roce 1626 holandští kolonizátoři koupili
ostrov od Indiánů za pouhých 24 dolarů a dali mu jméno New Amsterdam. Zblízka jsme
viděli i nově vyrůstající nejvyšší budovu New Yorku, která by měla stát přímo na místě
bývalých dvojčat. Autobus nás vysadil na kraji Central Parku přímo naproti Dakota House,
před kterým byl v roce 1980 zastřelen John Lennon, člen britské skupiny Beatles. Poté jsme
ještě vyuţili pěkného počasí a vyjeli jsme si výtahem na vrchol Rockefeller Building (budova,
před kterou se sešel malý Kevin s maminkou na konci filmu Sám doma - Ztracen v New
Yorku). Budova stojí přímo naproti Empire State Building, a proto jsme měli moţnost si ten
443 metrů vysoký mrakodrap prohlédnout zblízka a samozřejmě se s ním vyfotit.
Poté přišel jeden z největších záţitků - noční New York. Všechny budovy byly krásně
nasvícené a jako celek to vypadalo neuvěřitelně. Některé svítily červeně, některé zase modře,
oranţově nebo ţlutě, barev byla spousta a dohromady tvořily hravý prolínající se celek. New
York v noci opravdu ţije, coţ bylo vidět na první pohled. Ale já uţ jsem měla plnou hlavu
pondělka, coţ byl „Den nákupů“.
Konečně nastal nejočekávanější den. Těšila jsem se na to, aţ se budu procházet
ulicemi a pozvolna utrácet své těţce vyprošené peníze, 210 dolarů. Děda s babičkou ale chtěli
proţít den úplně jinak, v poklidu, a tak jsem navrhla rozchod. Nakonec na to plni obav
přistoupili, a tak jsme si brzy dopoledne domluvili sraz v sedm večer na Times Square. Měla
jsem celý den v NY jen pro sebe. Ze začátku jsem se přece jen trochu bála, ale vyznat se na
Manhattanu není nic těţkého. Stačí si pamatovat, ţe Avenue vede po celé délce ostrova a
Streets jsou na šířku. Jelikoţ ulice jsou očíslované postupně za sebou, tak jsem neměla
problém. A kdyby něco, v záloze byli příjemně se usmívající „policemani“, kteří stáli na
kaţdém rohu a byli tam právě od toho, aby pomáhali turistům, kterých tam bylo víc neţ
místních obyvatel. Nejdřív jsem si sedla a trochu se nechala inspirovat módou New Yorku.
Při tom jsem zjistila, ţe nejvíce letí dlouhé legíny s tričkem, kraťasy, klobouky, boty
Converse a barevné holinky se zajímavými vzory. Poté jsem vyrazila do víru velkoměsta a
postupně jsem si prošla známé obchody, ve kterých jsem si nakoupila nějaké to oblečení.
16
Unavená jsem se najedla a vyrazila zpět na Times Square, náměstíčko, které vzniklo
zkříţením dvou Avenue v NY (Broadway a 7th Avenue). Times Square je pro mě jedním
z nejhezčích míst v tomto městě. Je to přesně to náměstíčko celé pokryté blikajícími
reklamami a všude okolo jsou obchůdky a dokonce i mladými oblíbené Starbucks Cafe.
Uprostřed jsou vysoké umělé schody, kde všichni odpočívají a s chutí pozorují rušné ulice.
To byla moje návštěva New Yorku. Z vlastní zkušenosti teď vím, ţe angličtiny se
vůbec nemusíte strachovat, protoţe New Yorčané jsou velmi milí a trpěliví lidé, kteří vám vše
důkladně vysvětlí tak, ţe to opravdu pochopíte. Sama jsem si v hotelu našla dva kamarády
z USA, kteří můj malý jazykový handicap vůbec neřešili a já jsem se krásně rozmluvila. Oni
se také pokoušeli mluvit česky, ale samotné „dobrou noc“ znělo víc neţ vtipně. Na tento
týden plný záţitků nikdy nezapomenu a doufám, ţe jsem tam nebyla naposled. Good Bye,
New York!
Sylva Schacherlová, 9.A
Fenomén Facebook
– ţivotu napomáhající i ţivot ničící
Tak jako má mince dvě strany, jako košile má svůj rub a líc, i Facebook má svou dobrou i
špatnou stránku. I já jsem ta „připojená“, takţe vím, o čem mluvím. Facebook je takový anděl
s ďáblem v těle. Pro spoustu lidí znamená jediné moţné spojení s přáteli – bydlí-li od vás
třeba 200 km daleko. Pro spoustu lidí je jejich profil i profilem pracovním. Kde jinde totiţ
shánět kontakty, neţ na internetu – Facebooku. Ale pro naprostou většinu z nás se stal
Facebook nepřiznanou posedlostí. Ani si to neuvědomujeme, ţe přijdeme domů ze školy,
jakoby náhodou zapneme počítač a naše prsty uţ píšou do vyhledávače písmeno F. Víc psát
netřeba, vyhledávač tu stránku na F zná aţ příliš dobře. Úkoly do školy? To počká, ještě si
musím napsat jeden „status“…nebo dva. Nevnímáme čas, co na tom, ţe si uţ přes hodinu
prohlíţíme profily úplně cizích lidí. Je to tak v pořádku? Je to správné, ţe se z nás pomalu (ale
jistě) stávají virtuální bytosti, jeţ si nechávají říkat třeba PeťulQa BeRuShQaA?! Neřekla
bych. Pojďme si shrnout celý ten slavný facebook do pěti kladných a pěti záporných bodů.
PLUSY :





Nemusíme psát drahé textovky, po facebooku je všechno zdarma a rychlejší.
„Poznáme“ zde spoustu nových lidí.
Je to super pocit, kdyţ se naše fotky a příspěvky lidem líbí.
Hry jako Farmville a Akvárko nás baví.
Člověk je zavřený doma, a přitom „všechno ví“.
MÍNUSY :
 Totálně se potírá jakákoli osobní komunikace, na facebooku jsme si uţ přece
všechno dávno řekli.
 Falešný pocit oblíbenosti.
 Šikana a pomluvy – stále nebezpečnější a bohuţel i častější.
 Hry (viz Plusy) zabírají hodně času, naprosto zbytečně trávíme u počítače celý
večer, jen abychom dali naţrat svým ovcím na Farmě.
 Hloupé skupiny jako „Holka XX je ta největší …., vůbec se s ní nebavte.“
Smutný je fakt, ţe takové skupiny mají vţdy velkou spoustu členů. ¨
17
+ jeden dodatečný mínus navíc: Posílání pusinek a šťouchání je
zajisté obrovská legrace, ale nemyslíte, ţe je mnohem příjemnější dát tu
pusu někomu naţivo?
Vezměte si z toho shrnutí co chcete, je jen na vás, jak s touto sociální sítí
naloţíte. Zda-li ji budete brát jako doplněk ţivota, nebo jako ţivot sám. Ţe nám tato síť ţivoty
často i bere, dokázalo pár případů z tohoto roku, kdy kvůli facebookové šikaně spáchalo
několik teenagerů sebevraţdu. Internet dává pocit bezpečí, pocit anonymity, takţe je tam
kaţdý „velký boss.“ Jedna slečna se kvůli takovému pocitu svých spoluţáků oběsila. Ne
kaţdý snese nátlak internetu, proto buďte opatrní. Facebookujte, ale své soukromí si chraňte,
jak nejlépe to jde. …Ani farma, ani 50 likes u vašich fotek nejsou k ţivotu potřebné věci. Jak
by řekl klasik: Rozum do hrsti!
Jolana Humpálová, 9.A
Souboj Titánů
15. dubna 2010 přišel do kin jeden
z nejočekávanějších snímků letošního
roku. Podle mnohých se tento film,
Souboj Titánů, měl zapsat do
historie popkornového obecenstva.
Inspirací tohoto filmu je snímek
z roku 1981. Film sám se dokonce
ke svému staršímu bratrovi hrdě
hlásí. Reţisér nového Souboje Louis
Leterrier dokonce slibuje, ţe diváci
nepřijdou o své oblíbené postavy a
příběh. Jen ho uvidí v odlehčeném a
super moderním kabátku. Sledujeme
příběh Persea, syna boha, vychovávaného chudým rybářem-člověkem. Ten ztratí svou rodinu,
kdyţ zaútočí Hád, pomstychtivý bůh podsvětí. Kdyţ uţ nemá co ztratit, rozhodne se pro
nebezpečnou misi, jejíţ cílem je pomstít se Hádovi za ztrátu rodiny. Perseus se spolu s dalšími
neohroţenými bojovníky vydává na nebezpečnou cestu, kde zjistí, ţe je synem samotného
Dia…je tedy polobůh. A vydávají se hluboko do zakázaných světů. Musí se utkat s pekelnými
démony a hrůzostrašnými příšerami. Zvítězí pouze, pokud přijme svou moc a sílu jako bůh,
vzepře se svému osudu a půjde svou vlastní cestou. Souboj Titánů samozřejmě nebude
oslavou antických mýtů ani ničím podobným. Slibuje kvalitní, moderní zábavu, při níţ se
nemusí moc přemýšlet. Nabízí rychlé akční scény, erotiku, lásku i strach. Tvůrci slibují
klasické i nové ztvárnění Medúzy i Kerbera (dočkáme se i podivných mumií a oblud) a
třešničkou na dortu pak bude Kraken - obrovská nestvůra vypuštěná samotným Diem, jejíţ
povstání slibuje překonat vše, co jsme doposud byli zvyklí povaţovat za hrůzostrašné.
Herecké obsazení
Hlavních rolí se zhostil v současné době velice oblíbený Sam Worthington (Avatar,
Terminator: Salvation), Ralph Fienes (Červený drak, Harry Potter) jako Hádes a Liam
Neeson (Star Wars, Schindlerův seznam) jako Zeus. Dalšími důleţitými postavami budou
tajemné bytosti a nepřátelé Persea.
Kamila Pipková, 9.A
18
Mladí Romové z České republiky, Slovenska a Maďarska
v USA
Bývalý žák naší školy Michal Mižigár zvaný Mižu, který nedávno složil úspěšně maturitu
na Obchodní akademii v Písku, před časem navštívil USA a nebyla to jen dovolená, ale byl
to mezinárodní projekt.
Zdravím čtenáře Enyky benyky a chci
se s nimi podělit o své zkušenosti a záţitky
ze Spojených států amerických. Jak a proč
jsem se tam dostal? Inu, byl to projekt,
který se jmenoval Emerging Youth Leaders
(Objevování mladých lídrů), který plně
financovalo Ministerstvo zahraničí USA a
který pořádaly slovenský Orbis Institute z
Bratislavy a americký Critical Mass
Leadership Education (CMLE) z Denveru
(Colorado). Cílem projektu bylo vybrat 18
romských studentů z České republiky,
Slovenska a Maďarska, ze kterých se stanou lídři svých komunit a poté, co se vrátí z Ameriky
domů, uskuteční projekt, jímţ by pomohli své komunitě.
Jak se to vše stalo? Nejdříve jsem vyplnil přihlášku, kterou mi poslaly mailem Katka a Ida
Kelarovy, kterým za to moc děkuji. Vyplnil jsem pěkně náročnou přihlášku, která mě nutila
přemýšlet do budoucna a napsat esej v angličtině, coţ mi přišlo k smíchu, poněvadţ jsem ještě
v té době neuměl psát eseje v češtině. Tak jsem vyplnil přihlášku, napsal esej, dopis pro
hostující rodinu, u které bych měl bydlet a přiloţil jsem ještě k tomu povinné doporučení své
angličtinářky, spoluţačky a spolupracovníků. A vybrali mě!
A takjsem se vydal na dlouhou cestu. Letěli jsme z Budapešti do Frankfurtu nad
Mohanem, odtud do Washigtonu D. C. a z Washigtonu do Denveru (Colorado, USA), po
dlouhém letu nás ještě čekala přibliţně dvě hodiny dlouhá cesta mikrobusy na Glacier View
Ranch, kde jsme byli ubytováni v horských chatách, dorazili jsme aţ po půlnoci. Pro mne to
byly samé ohromné záţitky: poprvé v letadle, poprvé ve Spojených státech, let nad
Atlantikem ve výšce 10,5 km nad mořem.
Druhý den po probuzení jsem šel na
procházku s ostatními, byli jsme unavení,
ale stálo to za to. Byl jsem fascinován
krásnou přírodou, horami a jezerem.
Kaţdý den jsme vstávali v 7 hodin ráno,
nasnídali jsme se a od 9 hodin jsme měli
workshop - oběd - pauza - workshop večeře - pauza - workshop. Končili jsme
vţdycky po 23. hodině a někdy i později.
Workshopy byly zaměřeny na moje "já",
na práci se sebevědomím a jednou jsme
hráli hru na důvěru: skákali jsme z výšky
19
asi přibliţně 1,5 m zády dolů na sloţené ruce ostatních kamarádů a ještě jsme třeba i lezli na
skály. Nikdy na to nezapomenu. Bylo to veliká zkušenost. Do té doby jsem nevěděl, ţe se
bojím výšek, musel jsem překonat svůj strach a věřit si, ţe vylezu nahoru a pak mi byl
odměnou krásný výhled do hor. Úţasné a nezapomenutelné... Tak to probíhalo po celý týden
a kaţdý večer, ať jsme končili před nebo po půlnoci, se ještě promítaly filmy s podobnými
tématy našich workshopů o sebedůvěře. Pro mě byl ten týden opravdu velmi náročný, obtíţně
jsme si zvykali na časový posun, náročné workshopy a navíc v cizím jazyce od
rodilých mluvčí, kteří občas mluvili tak rychle, ţe to museli zopakovat, ale stálo
to za to. Mnozí z nás si velmi vylepšili angličtinu.
Po týdnu jsme nasedli do mikrobusů a jeli jsme do Bolderu k řece, kde se konal piknik, při
kterém jsme se seznámili s našimi hostitelskými rodinami. Všichni jsme se drţeli pohromadě,
byli jsme nervózní, mně dokonce i bušilo srdce napětím, jaká bude moje rodina. Otočil jsem
se a viděl jsem tam jednu paní, pána a jejich malého kluka, mohlo mu být asi 8 let. Byli to
oni. Rozjeli jsme se do našich nových domovů. Kdyţ jsme přijeli do Denveru ve státě
Colorado, byl jsem uchvácen krásou toho města a horami za mrakodrapy. Krása. Ubytoval
jsem se a šli jsme na procházku do parku. Divil jsem se, jaké je to tam jiné neţ u nás. Tolik
rozdílů. Ten park byl rozlehlý, nebyly tam lavičky, samá tráva a hodně lidí. Lidé tam
piknikovali, pouštěli rakety se svými dětmi, hráli fotbal, někteří spali nebo četli. Byl jsem
překvapený čistotou a pořádkem (v některých parcích platil i zákaz nosit s sebou jídlo a pití) a
přátelským chováním těch lidí. Kaţdý byl jiné národnosti nebo rasy, ale přátelsky se spolu
bavili. Kdyţ jsme přišli domů, lehl jsem si ve svém pokoji a nemohl jsem usnout. Přemýšlel
jsem o svých nových kamarádech, o rodině a kamarádech z domova, od kterých jsem byl za
oceánem na druhém konci světa. Stýskalo se mi. Naštěstí stesk byl krátký, pořád jsme měli co
dělat. I v Denveru jsme se vzdělávali. První workshop jsme měli s Dominikou, černoškou,
která nám vyprávěla o černošské historii, kultuře a o tom, jak černochy převáţeli z Afriky do
Ameriky v lodích, v nichţ ţili v nelidských podmínkách, ţe někteří tu cestu ani nepřeţili a
kdyţ ji přeţili, prodávali je... Byl jsem šokován tím, co všechno si museli proţít jako otroci aţ
do 50. let minulého století. Ještě dodneška jsou diskriminováni a nejen oni, hodně tamních
národnostních menšin. Mluvili jsme také o Martinu Lutherovi Kingovi, jehoţ památník jsme
navštívili a také tam byly jeho nejslavnější věty. Mně se nejvíce líbila "I have a dream" Mám sen... A také o současném americkém prezidentovi, Baracku Obamovi. Také jsme
navštívili úţasné Mizel Museum, muzeum asi 5 kultur - muslimské, ţidovské, mexické,
africké a čínské. Maďarští účastníci se přihlásili, ţe jim budou pomáhat, aby tam mohl stát
panel i o Romech a jejich kultuře. Nezapomenu nikdy na pracovní tábor Amache, který jsme
navštívili, dnes uţ tam jsou jen betonové základy. Za války tam drţeli v hrozných
podmínkách Japonce po 4 roky. Měli tam minimální příděl jídla, 100 lidí pouţívalo jeden
záchod! Bylo to hrozné, vyprávěla nám to jedna paní, která to na vlastní
kůţi zaţila. Nebo jsme navštívili v Severní Dakotě, kam jsme cestovali z
Colorada 12 hodin krásnými prériemi a pásli se tam bizoni a krávy,
indiánskou rezervaci Sand Creek Masacre, kde je koncem 19. stol. jedné
noci všechny vyvraţdili. Bylo mi moc líto, ţe Indiáni byli vlastně
původní obyvatelé amerického kontinentu a běloši je masakrovali.
Jednou jsme navštívili jeden indiánský kmen, naučili nás svoji tradiční
hru a nabídli nám své jídlo - polévku s bizoním masem a zeleninou a
takový puding, který jsem nikdy nejedl. Bylo to moc dobré.
Ještě bych se měl zmínit o tamních školách. Já jsem s kamarádem
Tomášem a s jeho hostitelkou navštívil její střední školu George Washigton High School. Byl
20
jsem šokován, před školou obsazená parkoviště auty školáků (zákony povolují řídit auto uţ od
15 let), škola měla 2000 studentů různých národností. Dokonce zde byl i nápis, na kterém byl
namalován zákaz zbraní. Školy v Americe jsou úţasně vybaveny. Měli tam 4 druhy hřišť,
bazén, divadlo s velikým jevištěm jako má Městské divadlo v Písku a hudební třídu, kde byla
moţnost se učit na všechny moţné druhy hudebních nástrojů přes flétny, kytary, housle,
klavír aţ po tympány. Ţáci hráli ve svém školním orchestru. Fantastické. Ale moc bych
školství tam fantasticky nehodnotil. Aby děti měly kvalitní vzdělání, musí navštěvovat
soukromé školy, které jsou drahé, a to si mohou dovolit jen ty bohatší děti. Jinak děti na
obyčejných školách se začínají učit psát aţ v 9 letech a celou dobu do 9 let jen diskutují.
Takţe jsem jim mohl závidět jen ty moţnosti, ale vzdělávací systém vůbec. Překvapilo mě, ţe
zrovna v ten den, kdy jsem byl ve škole, se v literatuře učili o Milanu Kunderovi, coţ mi
připomnělo domov. Bylo to velice
příjemné.
Po dvou týdnech jsme letěli do
Washigtonu D. C. Moc se mi zde líbilo,
všude plno lidí, no prostě, hlavní město.
Navštívili jsme americký úřad, kde jsme
mluvili s lidmi, kteří tento projekt
podpořili. Dvakrát jsme stáli před Bílým
domem, sídlem prezidenta Obamy, měli
jsme moţnost vidět i Washigtonský
kapitol a navštívit památník Abrahama
Lincolna. Nejvíce jsem byl šťastný na
české ambasádě ve Washigtonu, kde
jsme česky mluvili o záţitcích, jak se nám líbilo v USA a o tom, co nového je doma. Bylo to
skvělé. Čas rychle uplynul a já vůbec nechtěl odejít. Zde jsem se cítil nejvíce jako doma - pro
mne taková malá Česká republička v Americe.
Necelý měsíc plný zábavy, učení a poznávání něčeho nového uplynul jako voda a my
jsme letěli domů. Z Washigtonu jsme odlétali 11. září.
Co mi tento pobyt dal? Musím říci, ţe neţ jsem letěl do Ameriky, tak jsem si věřil, ale pořád
to nebylo ono. Nyní vím, ţe je všechno moţné, nejsou ţádné překáţky, ale jen okolnosti, se
kterými člověk musí bojovat. Uvědomil jsem si, ţe Romové potřebují vůdce jako černoši v
Americe měli Martina Luthera Kinga. A hlavně, jak říká prezident Obama "Ano, my
můţeme." Také jsem našel hodně kamarádů, poznal úţasné lidi, americký rodinný ţivot,
vylepšil jsem si angličtinu a získal schopnosti pro vedení. Naučil jsem se být více vděčný,
umět poděkovat a více si váţit lidí a mám nezapomenutelné záţitky na celý ţivot. Inspirovali
mě mladí romští gymnazisté, kteří se chtějí stát doktory medicíny, práv a podobně. Někteří se
rozhodli pro studium vysoké školy v USA.
(redakčně kráceno) Mižu Mižigár
21
My Dream Country
Well, if I had to choose my dream country, I’d
choose the United States. I love the UK too, but I think
the US is more interesting – they have got a black
president, right? With Obama or without him… it’s still
the country of my dreams. I’ve always wanted to travel
to New York and stay there for a while. But my mum
said: “You’re joking. You haven’t been eighteen yet
and you want to go to NY although you can say just Hi
and Excuse me”. Yes, I am really not eighteen and I can say just a little more than Hi or
Excuse me, so what? Life is about having good times, even you have just one dollar in your
pocket and you live in a dirty hotel on the 15th
Avenue. I love to watch Sex and the City ( I know,
maybe it’s not for me but the city, the fashion!) and
gossip girls Rich Girls from “the better parts of
NY” are spending time at Barney’s, Bendel’s and
their only problem is that they forgot their golden
card in their Hilton’s apartment.
I want to stand on the top of Statue of Liberty
and shout: “New York, I’m here!”
When I breathe the New York air for the first time, I’ll know I’m really alive. I want to sit in
the Central Park on the grass, have some coffee and smile. I want to study at NY University,
be “someone from NY”, be the NY. I know it’s a dream but what can I do more than dream?
Maybe in the future I will (be sitting on the chair in my own PR office, watching the Empire
State Building) say: “I was a little dreaming child – but sometimes the dreams come true.”
Everybody has his own dream.
Somebody wants to be a pilot,
somebody wants to be the best boxer in
the world. And I want to be a writer
from NY. (With my English… I know
it can’t happen…)
And that’s all. The rest will be
written by the FUTURE!
Jolana Humpálová, 9.A
Dear Jolana, we wish you that all your dreams come true! Hope you’ll send us a picture postcard from NY.
Editors
22
Redakce přeje všem
čtenářům
krásné prázdniny!
23