Symbolika rostlin

Transkript

Symbolika rostlin
ŠTÌPÁN ALBERT
PRVNÍ KNIHA - ROSTLINNÁ SYMBOLIKA
ZE SERIE KNIH
ROSTLINY A ROSTLINNÁ VÝZDOBA V CÍRKVI
OD AUTORA ŠTÌPÁNA ALBERTA
JE ROZEBRÁNA
OBSAH
-
- Symbolika
Definice symboliky
Symboly od Boha
Dùvody k vytváøení symbolù
Vliv symboliky
... - Rostlina jako symbol
- Výbìr konkrétních rostlin se symbolickým významem
... - Rostlinné atributy svatých
... - Rostliny, v jejichž názvu je náboženské zabarvení
... - Symbolické rostliny ve výtvarném umìní
- Málo historie
... - Obrazy z dìjin malíøství
Symbolika
Definice symboliky
Je všeobecnì známo,že v prùbìhu dlouhých dìjin mnoho hlubokých a podstatných myšlenek lidstvo sdìlovalo a byly lidstvu
sdìleny jinotaji, pøíslovími, alegoricky, pomocí znakù, symbolù, vizí a úkazù.
Co je symbol? Pøedmìt sloužící k oznaèení nìjakého abstraktního pojmu. Symbol nebo též znak, a je tradièní anebo novì
vytvoøený, reprezentuje urèitý obsah. Lze sice o symbolu øíci i to, že je alegorické podání nìjakého (køesanského) principu ve
formì pøístupné smyslùm; musíme ale dodat, že má víc významù než abstraktní alegorie.
Obraz èehokoli mùžeme obléci do libovolného významu a tím se stane symbolem. Napøíklad obyèejnou rostlinou mùžeme
vyjádøit vlastnosti, dìje, skutky, atd.
Symboly od Boha
Díváme-li se na stvoøené vìci kolem nás, všechno mluví svou tajnou øeèí významu svého zaèlenìní do našeho svìta. Mluví svou
existencí, zpùsobem své existence. Bùh zná rozmìry a potøeby lidského chápání. Dává èlovìku èasto obrazy, které v lidském
chápání vyústí v øešení tajenky. Èlovìk si musel lámat hlavu, absolvovat kus myšlenkové cesty, vplétat do hledání své zkušenosti,
kus sebe a tím se stává výsledek, tedy to sdìlení ménì smazatelným. Zároveò ukazuje, že pøestože i kdyby bývalo by se to dalo
vyjádøit trefnìji obyèejnou lidskou øeèí, øeè èlovìka materiálního svìta není v rozmìru nekoneèna tou pravou øeèí.
Takto Bùh èlovìka vychovává, ukazuje mu svou podstatu a tedy i cestu. Nutí ho naladit se na žádaný tón, což pøináší sebou
nutnost alespoò chvíli se zastavit, zamìrit, zaostøit svou pozornost, protože sdìlení je svým významem èasto existenènì dùležité,
èasovì velice omezené, a rušivé vlivy k chápání sdìleného jsou stále pøítomny. Vytváøí to jakési doèasné vnitøní napìtí v èlovìku. V
procesu správného chápání se zrodí v èlovìku úžas, který pomáhá sdìlenou vìc konzervovat, zachovat v pamìti pro budoucnost,
do klenotnice zkušeností lidstva. Pan Ježíš to svým žákùm pøipomínal víckrát. Když hovoøil k zástupùm, témìø vždy používal
podobenství, neboli zpùsob øeèi, pøi kterém na vyjádøení urèité vìci použil druhou. Myšlenka, používat symbol, pochází tedy z
božského pramene.
Dodejme nyní z lidského hlediska, že tato forma odpovídá potøebì lidského ducha, který pociuje jistou radost, když mùže
dokázat použít svoji rozumovou schopnost a rozluštit hádanku, která se mu podává. Potom si i lehèi zapamatuje øešení shrnuté do
viditelné formule, do trvanlivìjších obrysù. Svatý Augustin výslovnì vyhlásil: „Vìc vyjádøená alegorií je urèitì výraznìjší,
pøíjemnìjší, než když jí vyslovíme v jeho vlastních výrazech."
Dùvody k vytváøení symbolù
Listujeme-li v Katechismu katolické církve, doèteme se, že: "Znamení a symboly zaujímají v lidském životì dùležité místo.
Èlovìk jako bytost tìlesná a zároveò duchová vyjadøuje a vnímá duchovní skuteènosti prostøednictvím hmotných znamení a
symbolù. Jako bytost spoleèenská má zapotøebí znamení a symbolù, aby mohl komunikovat s druhými prostøednictvím øeèi, gest a
èinù. Totéž èiní i ve vztahu k Bohu." (KKC 1146)
Pátráme-li po dùvodech k vytváøení symbolù, všimneme si, že lidé ve všech dobách používali neživé pøedmìty, zvíøata a rostliny,
aby jimi vyjádøili duši a její vlastnosti, její radosti a bolesti, její ctnosti a neøesti. Vìdìli, že zhmotnit myšlenku, znamená lépe jí
zachytit, udìlat jí stálejší, nám bližší, viditelnou, témìø hmatatelnou.
To je pùvod toho, že symbolické znaky, napøíklad ukrutnosti, lstivosti, mírnosti a lásky jsou vtìlené do nìkterých zvíøat anebo do
nìkterých rostlin. Tak se i drahokamùm a barvám pøipisuje duchovní smysl.
Tímto krátkým vysvìtlením ještì nezanikl dùvod ptát se, proè se radìji nevyøkne myšlenka slovy vyprávìním jasnì, konkrétnì k
události? Domnívám se, že pøíliš konkrétnì sdìlené vìci jsou moc ohranièené, dají se konzervovat, založit a lze na nì lehce
zapomenout. Nedokáží v celé šíøi obepnout sdìlený obsah, protože z nich chybí ještì spousta dalších myšlenek, které základní
pøedmìt sdìlení doplòují, rozvíjejí, inspirují, aplikují a fixují dlouho v pamìti a hlavnì také pøivedou ke správné reakci. .
Doba 20. století je výmluvným svìdkem, jak èasto museli, nejen køesané, improvizovat jinotaje a symboly, aby si zachránili
život. Symbol je vlastnì odjakživa i hrází proti vetøelcùm, nebezpeèným lidem, protože jim bere pøímé dùkazy k napadení druhého.
Jak velký je Bùh! Jak chrání své dílo a svùj lid pøed nástrahami zlého! Dokázal dokonce vyloudit i úctu k sobì a k svým lidem, když
napøíklad v dobách prorokù zjevil vyvoleným svým odtajení jistých symbolù, které posílal sám.
Za èasù pronásledování na zaèátku køesanství umožòovala tato tajná øeè, že si vìøící mohli psát a urèit si znak, kterým se
poznávali, anebo heslo, které nemohl rozumìt nepøítel. Zde je i pùvod maleb nalezených v katakombách. Beránek, pelikán, lev,
pastýø, znázoròují Syna.
Anebo ryba, Ichtys, je svými písmeny zkratkou øecké vìty: Ježíš, Syn Boží, Spasitel. Tak si jí nepøímo osvojí duše získané,
ulovené v moøi pohanství, vìdouc, že sám Spasitel øekl dvìma svým apoštolùm, že budou rybáøi lidí. Doba, ve které jsme žili
nejblíže k Bohu, støedovìk , sledovala zjevnou tradici Kristovu a vyjadøovala se symbolickou øeèí hlavnì tehdy, když mìla hovoøit o
Duchu, o Podstatì, o Bytosti nepochopené a beze jména, kterou je náš Bùh. Souèasnì tento zpùsob vyjadøování použila i v praxi,
aby byla srozumitelná.
Když chtìla støedovìká církev napsat knihu pøístupnou nevzdìlaným, nahradila text obrazem a pouèovala názornì. Tuto
myšlenku vyslovila ostatnì roku 1025 i synoda v Arrase: „Co negramotní nemohou pochopit z písma, má se vysvìtlit obrazy."
Støedovìk vyjadøoval tedy pomocí soch, maleb Písmo svaté, teologii, životy svatých, apokryfné evangelia, legendy a tak je
zpøístupnil všem, shrnul je do znakù, které se zachovaly jako stálý souhrn z jeho uèení.
Napøíklad pro oltáø se hodily tato znázornìní: èervená réva, modrý a perleový viniè, snopy zlatých klasù, zrnka hoøèice,
smokvoò, terebint.
Zpoèátku tedy nešlo jen o kratochvilnou hravost, jak bychom dnes rozumìli, ale o potøebu mít dorozumívací prostøedek, a nosný
prvek, který pro svou ale i budoucí generaci dokáže sdìlovat dùležité poselství o orientaci po cestì k bohulibému životu.
Køesanství tak dalo svìtové kultuøe mnoho dìl, která bohatstvím svých znakù nesou jasný vzkaz, poselství pravdy o svìtì i
dnešnímu zvídavému èlovìku.
Tím, že symboly jsou svou podstatou prosté, jednoduché, mohou se v rùzných dobách a souvislostech opakovat, osvìžit sebe,
svùj význam, ale i význam nìèeho jiného co upadalo v zapomnìní. Èlovìk se neustále takzvanì dovtípí.
Vliv symboliky
Podívejme se nyní, jaký vliv mìla symbolika na duši èlovìka. Støedovìk vìdìl, že na zemi je všechno znakem, všechno
symbolem. Viditelné vìci mìly pro nìho hodnotu jen tím, že odkrývaly svìt neviditelný. Nedal se proto oklamat, jako my, vnìjším
zdáním. Symboliku studoval podrobnì a uèinil pomocnicí a zbrojnicí mystiky.
Byl pøesvìdèený, že jediný dùstojný cíl , který má èlovìk na zemi dosáhnout, je navázat pøímý styk s nebem a pøedejít smrti tím,
že se vlije, rozplyne co nejvíc v Bohu. Proto podøizoval duše mírnému klášternictví, oèišoval je od pozemských zájmù a tìlesných
cílù a vždy je usmìròoval myšlenkami odøíkání, pokání, spravedlnosti a lásky. Aby jim pøi tom pomáhal, obklíèil je ohradou podob a
symbolù jako ustaviènou pøipomínkou Boha.
Ježíš se odevšad vynoøoval pøed jejich zrakem. Hlásala ho fauna, kvìtenství, tvary staveb, ozdoby, barvy. Èlovìk ho vidìl všude,
kamkoli se obrátil. Jako v zrcadle, vidìl ve všem i vlastní duši. V rostlinách poznával vlastnosti, které si má získat, anebo neøest,
proti které se má bránit.
Rostlina jako symbol
"Církev je obdìlávaná pùda, Boží pole. Na tom poli roste prastará oliva, jejímž svatým koøenem byli patriarchové a v níž
docházelo a dojde ke smíøení židù a pohanù. Nebeský hospodáø zasadil církev jako vybranou vinici. Pravý vinný kmen je Kristus,
jenž dává život a plodnost vìtvím, totiž nám, kteøí prostøednictvím církve zùstáváme v nìm a bez nìhož nemùžeme nic dìlat." (KKC
755)
Symbolika kvìtin provází lidi všech kultur a epoch. Obecnì jsou kvìtiny znamením krásy stvoøení, tohoto svìta, symbolem
probuzení života, ale pro svùj krátký život také pomíjivostí života.
Støedovìká mariánská a christologická symbolika kvìtù se objevuje od 12. století pøedevším ve výkladech Písnì písní. "Milý"
(Kristus), "milá" (Maria nebo církev) je vonièkou myrhy (1-13), kvítkem šáronským a lilií v dolinách (2-1), "Milý" pøirovnává svoji
"nevìstu" k lilii mezi trním (2,2), èas jejich lásky nastává, když se objevují kvìty (poukaz na zvìstování 2,12),
Již raní køesané zdobili hroby svých mrtvých kvìtinami, které symbolizovaly nádheru rajské zahrady, v níž budou pøebývat mrtví.
S konkrétní pøedstavou rajské zahrady u raných køesanù se setkáváme napøíklad na nádherné mozaice v apsidì baziliky S.
Apollinare in Classe.
Od poèátku 15. století dochází na vyobrazeních k intenzivnìjšímu druhovému vyhranìní rostlin, které mají vìtšinou symbolický
význam, jak lze vidìt napø. na rostlinstvu v zahradì ráje na desce hornorýnského mistra z doby kolem roku 1410.
Vedle medicínské literatury vznikají již ve 13 stol. rukopisy pojednávající o symbolice kvìtin.
Symbolika kvìtin vrcholí v obrazech nizozemských mistrù 15. století (napø. Jana van Eycka, Huga van der Goes). Nejèastìji se
se symbolickým "Mariiným rostlinstvem" setkáme v námìtu Zahrady uzavøené (Hortus conclusus).
V legendách svìtcù a svìtic se vyskytuje pomìrnì èasto pøedstava ráje jako rozkvetlé zahrady, v níž rostou konkrétní stromy èi
kvìtiny. Tak napøíklad v legendì o sv. Dorotì jako dùkaz o existenci jejího "nebeského ženicha" pøináší andìl košík rùží (tøešní) z
rajské zahrady a v legendfì o svaté muèednici z Kartága Perpetue se hovoøí o vidìní, v nìmž svìtice spatøila ráj s rùžemi vysokými
jako cypøiše.
Od 16. stol. je symbolika kvìtin velmi rozvinuta v zátiších zejména manýristických umìlcù (viz. napø. kytice Jana Breughela èi
Roelanta Saveryho a mimiatury Jorise Hoefnagela). "Hra" s kvìtinovou symbolikou trvá prakticky až do poèátku našeho století,
kdy s ní pracují ještì umìlci tvoøící ve stylu symbolismu a secese.
Než se dáme do výètu nìkterých rostlin se symbolickým významem, vzpomeòme si na název této knihy. Nehodláme proto se
zastavovat u významù, které používali pohanské národy v dávných dìjinách, ani u hodnocení dnešní ateistické spoleènosti.
Výbìr z konkrétních rostlin se symbolickým významem
Akácie (akát) - Svou schopností rùst v nepøíznivých podmínkách symbolizuje nesmrtelnost. Je také symbolem posvátnosti a
mravného života. Její bílé a èervené kvìty symbolizují smrt a vzkøíšení.
Akant - (bodlák s velmi èlenitými listy) nesmrtelnost, jeho trny høích, utrpení
Aloe - Aloe je tropická rostlina, jejíž listy obsahují léèivé pryskyøice. „Asi sto liber smìsi" pøenesl Nikodém k pohøbení Kristova tìla
(J 19,39). Øehoø z Nissy považuje v souvislosti s Kristovým pohøbem aloe za symbol zdrženlivosti a pokání.
Amarant (laskavec) - Pro trvalou krásu svých èervenofialových kvìtù symbolizoval nesmrtelnost.
Balzám - V Arábii rostl tropický keø balsamodendron, jehož kùra v létì roní aromatickou šávu (balzám). Egypané využívali
balzámu k balzamování tìl zemøelých. Balzám je jednou ze substancí køižma, které se používá v køesanských církvích ke
svátostnému pomazání.
Bez - Bdìlost ale hlavnì usilovnost.
Bodlák - Patøí mezi plevele. Symbolizuje høích a utrpení. Na mariánských obrazech bodlák znamená høích, nad kterým zvítìzil
Kristus. Ve spojitosti s pašijemi naznaèuje Kristovo utrpení a na trnovou korunu, která v nemalé míøe stupòovala jeho bolesti. Ve
výtvarném umìní zobrazený se stehlíkem poukazuje též na utrpení Kristovo. V Genesi (3,17-18) Èteme: „S námahou se z ní budeš
živit po všechny dny svého života. Trní a bodláèí ti bude rodit." V Písni písní èteme:
„Jako lilie mezi trním, tak má pøítelkynì mezi dcerami." (Pís 2,2)
Borovice (sosna) - Borovice symbolizuje v kulturách Asie a Øecka nesmrtelnost.
Bramboøík - Bramboøík s rudými kvìty patøí mezi mariánské symboly. Rudé zbarvení uvnitø kvìtu nám pøipomíná Mariino
krvácející srdce od bolesti.(L 2,35)
Bøeèan - Jako mnoho jiných stále zelených rostlin, také bøeèan je symbolem nesmrtelnosti a také znamením stálosti,
pøátelství, života. Byvše popínavá, pevnì se pøipne ke svému nositeli, proto vyjadøuje i vìrnost.
Èasto bývá souèástí vìncù na hrob 2.listopadu, kdy vzpomínáme na všechny vìrné zemøelé.
Bøíza - Bøíza zelenající se rašícími lístky byla pokládána za symbol jara, svìtla a panenství. Bøíza byla také spojena se
symbolikou rozmnožování. Zosobòuje krásu a dívèí sliènost. Tradièní materiál rostlinné výzdoby na svátek Tìla Krve Pánì.
Buk - Symbol pevnosti a tvrdosti.
Cedr- Je jehliènatý strom, který pro svou stálost a odolnost proti rozkladu a døevokaznému hmyzu si zasloužil neobyèejnou úctu
a pozornost v dìjinách lidstva. Symbol Ráje, nesmrtelnosti, pokory a poznání. Velmi èasto je cedr zmiòován v knihách Starého
zákona. Ve Starém zákonì symbolizuje sílu i krásu.
Pro svoji krásu, mohutnost, stálou zeleò a dlouhovìkost byl cedr ve starovìkých kulturách Mezopotámie, Egypta a Øecka
považován za témìø posvátný strom, symbol nesmrtelnosti, nebo jeho døevo platilo za neznièitelné. V tradici úcty k cedru v
kulturách Støedního východu pøejal cedr jako symbol moci také král Šalomoun a v tomto smyslu užívali pøímìru k cedru i další
izraelští králové.
Hospodinova všemohoucnost je zdùrazòována jeho mocí nad cedry: „Hospodinùv hlas poráží cedry, Hospodin poráží cedry
libanonské" (Ž 29,5).
Cedr byl považován za krásný ztepilý strom, proto je k nìmu pøirovnáván v Písni písní (5,15) milý.
Pozdìji se stal tento strom symbolem Krista a Boha Otce, zejména pak ve spojitosti s pøedstavou moci. Prý Kristus visel na køíži
vyrobeného z cedru.
K cedru byla pøirovnávána také Panna Maria. Zobrazován bývá jako jeden ze stromù v tzv. Zahradì uzavøené (Hortus
conclusus), symbolizující Mariino panenství.
Cesmína - Symbol vìèného života. Pichlavé listy cesmíny a èervené plody symbolizují Kristovo utrpení.
Citroník - Vìtévka citroníku s plody v rukách dítìte Ježíše èi Marie poukazuje vìtšinou na èistotu Bohorodièky.
Cyklámen - symbolizuje smilstvo.
Cypøiš - Cypøiš v mnohém pøipomíná neposkvrnìnou Pannu: zelená se i v zimì, netrouchniví a není napadán èervy a
housenkami. Pro nepomíjivost své krásy byl vybrán pro chrám v Efezu. Nevyžaduje zalévání, hnojení, proøezávání ani jinou
obvyklou péèi. Poukazuje též na Ráj a nesmrtelnost.
Cypøíšek tupolistý - V Japonsku roste planì a je oblíben pìstiteli bonsají. Symbol nesmrtelnosti a Ráje. Je též mariánský
symbol. Ze starého Øecka pøebralo køesanství význam smrti a smutku.
Dub - Rostlina, která mimoøádnì dlouho odolává zkáze. Pro tuto vlastnost se stal symbolem neporušitelnosti, síly a vìèného
života. Je též znamením vìrnosti pevnosti a vytrvalosti. Kùru, list a žaludy využívají k léèbì.
Podle proroka Izajáše (6,13) symbolizoval dub nepøátele Hospodinovy, kteøí i pøes svoji sílu podlehnou božímu hnìvu. V
souvislosti s Kristovými pašijemi (napø. jako døevo køíže na obraze Vztyèení køíže P.P. Rubense v antverpské katedrále) èi
muèednickými scénami (sv. Šebestián pøivazován k dubu na obraze A. van Dycka v National Gallery of Scotland) symbolizuje dub
utrpení.
Fialka - Pøedstavuje pokoru. Petr z Capuy jí èíní obrazem Kristovým. Plinius píše, že rùže a fialka jsou ode dávna nejznámìjšími
kvìtinami. Pro svojí nenápadnost a krásu je fialka symbolem pokory a podle Øehoøe z Nissy pøipomíná její vùnì libou vùni Kristovu.
Isidor ze Sevilly píše, že fialka (viola) obdržela jméno podle intenzity své vùnì (vis odoris).
Tato opravdu skromná rostlinka s pøíjemnou vùní ve støedovìku vyjadøovala Mariinu pokoru. Na mariánských obrazech se
obvykle vyskytuje spolu s jahodou, konvalinkou a petrklíèem. Fialová barva kvìtu mùže poukazovat tak na Kristovo utrpení, jako i
na jeho nebeské království, protože purpur se èasto ztotožòuje s fialovou barvou.
Není divu, že je znamením pokory, vždy kdo držel fialku v ruce s citem, cítí potøebu pro tu chvíli se stát pokorným. Køesanský
symbol pokory, provází Krista zejména v jeho dìtském vìku. Podle legendy vykvetly fialky u paty Kristova køíže.
V dobì, kdy kvete, je na jaøe vzácná v nabídce pøírody, asi jako pokora mezi lidmi. Podobnì jako u snìženky, vzhledem ke
køehkosti, titìrnosti rostliny, omotáváme svazeèek stonkù buï bøeèanovým listem, nebo vlastním. Šikovná aranžérka dokáže z ní
vyloudit víc než kytièku. Pozor na názvy rostlin! Existuje i fiala (Matthiola) ale ta není fialka. Fiala kvete v srpnu a je až 80 cm vysoká!
Fialka alpská - No, nevím, držel-li z vás nìkdo v ruce filalku alpskou. Mám silné tušení totiž, že se jedná o chránìnou rostlinu.
Jsou to malé vonící kvìtinky, které rostou pouze v lesním chladu. Tøeba je hledat ve vysokých polohách. Z jednoho
mariánského poselství jsem se dozvìdìl, že jsou obrazem lásky, kterou mají mít k Pannì Marii její synové (a budou to asi
pøedevším knìží).
Její synové mají vytvoøit vìnec lásky k ní, neboli symbolický vìnec vzácných alpských fialek. Podle toho máme naaranžovat
sami sebe. Nepovažujme to za nemožné!
Fíkovník - Fíkovník patøí mezi stromy bìžné v Palestinì. Pro Židy byl nejen potravou, ale i znamením pokoje a spásy. Fíkovník je
pøipomínán v ráji, protože jeho listí užili po ochutnání plodu ze stromu poznání Adam a Eva k zakrytí svého ohanbí (Gn 3,7). V
Novém zákonì evangelisté Matouš (21,18-22) a Marek (11,12-14) hovoøí o Kristovì prokletí fíkovníku. Ve støedovìku byl fíkovník
interpretován i jako synagoga.
Jinými slovy, fíkový list byl údajnì prvním odìvem našich pøedkù. Proto bývá jeho symbol zobrazován na znaèkách odìvních
firem a salónù.
Granátové jablko - Objevuje se v 15. stol. jako znamení plodnosti rodu. Množství semen obsažených v jeho tuhé slupce
vyjadøuje jednotu a svornost mnohých pod jednou autoritou. Kreslí se prasklé s puklinou, z níž vylézají jadérka.
Hrách - (snad i hrachor?) Asi díky své popínavé povaze bývá používán jako symbol touhy po Bohu.
Hruška - má význam štìdrosti a dobroty. Kvìt hrušky bývá i mariánský symbol.
Hoøec jarní - Symbolizuje pokání.
Hyacint - ve støedovìku patøil hyacint mezi „rostlinstvo Mariino".
Chudobka- Již od 15. století jeden z nejstarších symbolù Mariiny pokory.
Chryzantéma - Poukazuje na dlouhý život a podzim.
Jablko a jablko granátové (marhaník granátový) - Jeho symbolický význam se dalekosáhle kryje se symbolickým významem
obyèejného jablka. V pašijových hrách mùže symbolizovat zmrtvýchvstání. Obèas i strom života bývá zobrazen tímto stromem.
(viz. Albrecht Durer). Jindy jako symbol ctností a nesmírného milosrdenství Panny Marie.
Podle Písnì písní (4,3*4,13*6,10*7,12) rostli v palestinských zahradách stromy zrnatých jablek. Tato jablka s jaderníkem plným
semen symbolizovala Židùm plodnost a byla posvátná.
Jablko patøí mezi bìžnì mariánské atributy a poukazuje na Pannu Marii jako „druhou Evu", která se aktivnì podílí na potøení
dìdièného høíchu Evy „starozákonní".
Na sochách èi vyobrazeních Immaculaty drží jablko - symbol dìdièného høíchu - v tlamì had, na nìhož šlape Panna Maria.
Jablka patøí také k individuálním atributùm sv. Mikuláše a sv. Doroty.
V Bibli se hovoøí o plodech ze stromu poznání. Teprve raný støedovìk dává zapovìzenému ovoci konkrétní podobu jablka, které
utržené Evou v ráji symbolizuje prvotní høích. Dokonalý høích vyjadøuje jablko nakousnuté, nejlépe z obou stran. Jinak je jablko
považováno za symbol životní síly, lásky, mládí a krásy. Jablko v ruce malého Ježíška vyjadøuje jeho poslání vykoupit lidstvo z
dìdièného høíchu.
Jabloò - V První knize Mojžíšovì (3,6) není rajský strom poznání, z nìhož Eva utrhla plod, druhovì urèen. Pøesto se nejèastìji ve
výtvarném umìní objevuje jako rajský strom poznání právì jabloò.
Podle biblických textù mùžeme odvodit i lásku. „Jak jabloò mezi lesními stromy, tak mùj miláèek mezi jinochy." Pís 2,3
Jahoda - Sladké èervené plody jahod ve støedovìku mìli za rajský pokrm pøedèasnì zemøelých, spasených dìtí.
Patøí k takzvanému „rostlinstvu Mariinu". Protože má léèivou moc, a že najednou kvete i pøináší plody, považovali za symbol
plodnosti, symbol Bohorodièky. Jahody bývají namalovány v pøedním plánu mnoha mariánských obrazù. (viz - Martin Schongauer)
Lze pøedpokládat, že pro své sytì èervené plody symbolizovaly též krev Pánì nebo muèedníkù asi tak, jako èervené kvìty rùže.
Pro své charakteristické trojlistí symbolizuje Nejsvìtìjší Trojici.
Setkáme-li se na nìkterém zobrazení prvotního høíchu (Adam a Eva) s jahodami, mohou v tom pøípadì symbolizovat pokušení a
pozemské slasti. Je atribut svaté Doroty. Obecnì symbolizuje pokoru, skromnost a dobré skutky èlovìka.
Jasan - Plinius píše o tom, že jasan odpuzuje hady, kteøí radìji uteèou do ohnì. Vlastnosti jasanu odpuzovat hady byla
interpretována mariologicky, nebo Panna Maria odmítá veškeré høíchy.
Symbol životní síly, moudrosti, spravedlnosti a houževnatosti.
V rùzných mytologiích jasan symbolizuje moudrost, pøizpùsobivost, skromnost.
Jasmín - mariánský symbol, milost.
Jedle - Protože je stále zelená, symbolizuje svìžest a nemìnnou sílu. Také nadìji, vìrnost a stálost.
Jetel - Ve støedovìku se stal pro své trojèetné listy symbolem nejsvìtìjší Trojice. I svatý Patrik, patron Irska, vysvìtloval tajemství
Svaté Trojice na lístku jetele. Proto je asi také jeho atributem. Maluje se stylizovaný v podobì trojlístku. V køesanské symbolice i
dnes pøedstavuje svatou Trojici.
Jitrocel - Tato bylina, rostoucí pøevážnì u cest a mající lìèivé úèinky, vyjadøuje putování k „lékaøi svìta", ke Kristu.
Jmelí - Léèivá moc jmelí byla nìkdy pøirovnávána k moci Krista uzdravovat nemocné. Stále zelená rostlina, je symbolem života a
ochranným talismanem pro štìstí. Vlastnost nebeského daru mu mohla být pøiètena i proto, že roste vysoko v korunách stromù a
tedy nemá koøeny.
Kapraï - Tato rostlina je synonymem pokory, rozjímavého života, skryté krásy. Zasloužila si toto zaøazení asi tím, že žije co
nejdále od cest v lùnì lesù.
Karafiát - Kvìtina s velmi bohatou symbolikou - napøíklad nevìsta, hoøící láska. Tuto rostlinu pøinesli do Evropy ve 13. století
køižáci z východu. Nejèastìji je symbolem panenství, proto se objevuje na obrazech Madony nebo mladých dívek. Zvláštì èervený
karafiát je symbolem zasnoubení. Èervený karafiát je též jeden ze symbolù pašije. Svým kvìtem i listem pøipomíná høeby Kristovy,
proto mùže být i poukazem na jeho utrpení, takže i v umìní se stává symbolem pøedèasné smrti Ježíše. Napø. na obrazu Albrechta
Dürera s názvem Karafiátová Madona.
Kaštan - Symbolika kaštanu je dána vlastnostmi jeho plodu. Ten se skládá ze slupky s ostny, která chrání vlastní jádro plodu.
Slupka s ostny symbolizovala pokušení. Plod je symbolem èlovìka uchránìného pøed pokušením.
Klas - (obilniny, obilný klas) - Pšenièní klas symbolizuje zmrtvýchvstalého Krista. Dáváme-li ho do souvislosti s poslední veèeøí,
symbolizuje nám svátost oltáøní. Proto vidíme èasto na liturgických pøedmìtech klasy a hrozen. Klas s vinnou révou symbolizují
lásku k eucharistii.
Klasy byly symbolem bohaté èi chudá úrody, proto faraon (Gn 41,5-27) uvidìl ve snu sedm krásných a plných klasù, což
znamenalo sedm úrodných let, a sedm klasù hubených a suchých, symbolizujících sedm let neúrodných.
V Novém zákonì symbolizuje obilné zrno šíøení božího království (Mk 4,27-28) a nového života, který povstane ze zrna, které
padne pøi rozsévání do zemì a zemøe (J12,24).
Obylné klasy jsou známé též jako symbol léta.
Obilné klasy se objevují také na modrém plášti Panny Marie. Motiv tzv. Panny Marie Klasové má své odùvodnìní v textu Písnì
písní (7,2): „Tvé bøicho je stoh pšenièný obrostlý liliemi", interpretovaný jako pøedobraz tìhotné Panny Marie. Jakub ze Zaragozy
zmiòuje Pannu Marii jako „dobré pole, které bez setí vydává snopy obilí".
Klasy se objevují ve výtvarném umìní jako atributy mnoha svìtcù (napø. Apolináøe, Valburgy a Isidora).
Klas je symbol míru a dobré úrody, kterou mùže pouze mír zajistit.
Koniklec - Prý Panna Maria se rodí z neobdìlané zemì, podobnì jako koniklec. Velmi èasto se objevuje koniklec na
vyobrazeních Ukøižování.
Konvalinka - Konvalinka symbolizuje krásu, zdraví, lásku a štìstí.
Symbol Mariiny pokory a znamení spásy na obrazech Narození Krista a Posledního soudu.
Bílé kvìtenství pronikavé vùnì symbolizují Mariino nìžnou dobrotu a panenskou èistotu.
V bibli ztìlesòuje kvìtinu zvanou lilii v dolinách a tedy proto se pøièlenila i k opravdové lilii a na zobrazeních nìkdy ji mùže
zastupovat. Základen jejího vztahování k Ráji a k Marii je Píseò písní(2,1) "Jsem kvítek Šáronský, lilie v dolinách". K tomu
dodám,že jsem èetl v cizojazyèné literatuøe v Bibli o narcisu Šáronském právì na tom stejném místì. V pøekladu vyzní asi takto:
"Jsem jako narcis Šáronský, jsem lilie v dolinách."
Aranžérky, ženy milující rostliny, ètìte Bibli. Tato tlustá kniha není "jen o válkách jak v nich vraždí Bùh nepøátele" - jak slyším od
mnohých. Je také o lásce plné nìhy. Je protkaná symbolikou rostlin. Ètìte tøeba Píseò písní.
Pro své i vaše potìšení zrovna opisuji "Vonièku myrhy".
Pokud je pøi stole král,
vydává nard mùj svou vùni.
Vonièkou myrhy je pro mne mùj milý,
spoèívá na mých prsou.
Hroznem henny je pro mne mùj milý
v éngedských vinicích.
(Pís 1,12-14)
Má radost spoèívá i v tom, že se potvrzuje moje domnìnka, že i pomocí nardu lze velebit Boha a zároveò potìšit vìøící v kostele.
Co je vlastnì nard? Nard je smìsice rùzných voòavých rostlin. Z nich vyrábìjí také vonné masti. Bylo by nesprávné vyrábìt
nesmyslnì tzv. vùnì rostlin do polštáøku na klekátka a nechtìnì odpudit na nìkteré vùnì alergické lidi z lavic ve svém okolí. Takové
vìci si mùžeme radìji vzájemnì darovat, anebo po dohodì se správcem kostela pøi nìjaké pøíležitosti na místo pro to urèené uvnitø
kostela umístit. Za to ne tak cize zní vonièka z myrhy, èili vázaný vìneèek èi kytièka z myrhy. Ale i z jiných rostlin se dìlají vonièky.
Kopretina - Latinské slovo margarita je v pøekladu perla. Podobnì jako sedmikráska, nese význam ronìných slz. Proto
poukazuje na utrpení Krista èi muèedníkù.
Kopøiva- Nìkdy znamená nezøízené žádosti tìla.
Kosatec (Iris) - Díky svým listùm, pøipomínajícím dýku, ve stdøedovìku ho užívali jako mariánský symbol. Stalo se to na základì
slov Simeonových, který øekl pøi pøíležitosti obøezání Ježíška "i tvou vlastní duši pronikne meè". (Lk 2,35) (dle kalendáøe = 2. únor,
uvedení Pánì do chrámu)
Iris je slovo øeckého pùvodu a znamená duhu. Dle knihy Genesis (Gn 9,13) znamená smír, novou smlouvu po potopì (v podobì
duhy položené na oblak) kterou ustanovil Bùh v dobì starozákonní mezi sebou a èlovìkem.
Aplikujeme-li ji na Krista a Marii, iris poukazuje na smlouvu obnovenou skrze obì Kristùv. Proto na obrazech znázoròujících
trest (Adama a Evu) obèas pøítomný kosatec dává pøedem vytušit, že Kristus vykoupí lidstvo z høíchu. (viz. Goes, Hugo Van Der)
Vedle rùže a lilie jedna z nejèastìjších mariánských kvìtin. Poukazuje vìtšinou na vtìlení Krista. Lilie (èistota) a kosatec (vtìlení)
se objevují spoleènì ve váze na obraze tzv. Medicejské Madony od Rogiera van der Weyden (Stadelsches Kunstinstitut, 1449,
Frankfurt nad Mohanem). Nalezneme ho také ve spoleènosti konvalinek a orlíèku na obraze Klanìní pastýøù z tzv. Oltáøe Portinairù
od Huga van der Goes (Galerie Uffizi ve Florencii, 1473-1475).
Velmi pìknì rozvíjí mariánskou symboliku kosatce ve svých Zjeveních Brigita Švédská. Maria je „jako kvìt kosatce, který má dva
ostré okraje a vybíhá do úzké špice. Výškou a šíøkou pøevyšuje kosatec ostatní rostliny. Aèkoliv roste v údolích, tyèí se nade všemi
výšinami. Je kvìtem, který kvete v Nazaretu a rozpíná se vysoko nad Libánem. Jako list kosatce má Maria velmi bøitká ostøí, totiž žal
nad utrpením svého Syna a vytrvalou obranu proti všem lstem a násilnostem ïáblovým… Jako list kosatce, tak také Maria mìla
jemnou špici, tj. pokoru, kterou se tak zalíbila andìlovi, že jí nazval jen dívkou, aèkoliv byla vybrána za panovnici andìlù a lidí."
Jinde èteme, že bývá nìkdy zamìòován s lilií. Podobnì jako lilie je též atributem Panny Marie a jeho symbol bývá spojován
zvláštì s Neposkvrnìným Poèetím Panny Marie.
Nìkdo chápe kosatec jako jeden ze symbolù královské hodnosti, posvátného královského majestátu.
Koukol - Je zmínìn v bibli kralické . Botanicky však ve skuteènosti nejde o koukol, který roste v Evropì, ale o jílek mámivý,
rostoucí divoce po celém Orientu. Jde o zapáchající plevel považovaný Židy za jedovatý, který zapleveluje pole, a symbolizuje tak
heretiky a høíšníky. Podle Kristova podobenství (Mt 13,24-30) budou høíšníci, symbolizováni koukolem, pøi žních, tj. pøi posledním
soudu, zavrženi.
Kristovy trny - Název je inspirován podobou na korunu z trní, kterou mìl Kristus na své hlavì jako nástroj jeho muèení.
Kuklík - V køesanské tradici byl spojován se Svatou Trojicí a jeho pìt korunních lístkù symbolizovalo pìt Kristových ran.
Laskavec - (amarant) Protože neustále kvete nádhernými èervenými kvìty, byl považován za symbol nesmrtelnosti.
Lekno (leknín) - Pøíznivé znamení symbolizující pravdu a vìrnost. Obecná heraldická figura, kterou tvoøí srdcovitý list (stulíku èi
leknínu) na dlouhém prohnutém stvolu.
Lilie - Lilie je symbolem nevinnosti, èistého ušlechtilého smýšlení a panenské èistoty, spojovaným zejména s Pannou Marií a
panenskými svìticemi. Bílá lilie bývá taktéž znamením smrti a jako pohøební kvìtina symbolizuje vìrnou, i po smrti trvající lásku.
Prý rostlina oznaèovaná ve Starém zákonì jménem lilie údolní, lilie polní, je jednoduše sasanka. Jeden z argumentù dokazuje,
že v té dobì v udané oblasti lilie, taková, jak jí známe my nyní, ani neexistovala.
Už ve støedovìku symbolizovala lilie èistotu, mír, vzkøíšení a královskou dùstojnost. Lilie uprostøed trní se stala obrazem
neposkvrnìného poèetí, èistoty uprostøed høíchù.
Lilie patøí mezi nejoblíbenìjší kvìtiny vedle rùží v køesanské symbolice. K tomu zøejmì pøispívá i to, že je o ní èastá zmínka v
Bibli. Napøíklad Píseò písní, nebo u Matouše (6,28-29) kde se Ježíš odvolává na polní lilie jako na pøíklad dùvìry v Boží
prozøetelnost.
Lilii užívalo již starokøesanské umìní jako symbol rajské rostliny a též Krista jako svìtla svìta. Ve støedovìkém zobrazení
Posledního soudu z úst Soudce svìta vedle vycházejícího meèe (symbol soudu, svìtské moci) vytryskne i lilie (duchovní moc,
milost) ›Dìje se to na základ teologického chápání dvojseèného meèe v Apokalypse (Zj 1,16)a též dvou meèù popisovaného u
Lukáše (Lk 22,38).‹ Mùže být atributem i øady svatých.
Lípa - Symbolizuje mírnost, vlídnost, nìžnost a pohostinnost. Lípový list, svým tvarem podobný srdci, znaèí štìstí lásku a
pravdu.
Lišejník - symbolizuje zøeknutí se pozemských majetkù. Zobrazuje samotu.
Symbolika lišejníku (vìèný život, vzkøíšení) je dána jeho biologickými vlastnostmi, nebo za extrémních podmínek zdánlivì
uvadá, ale zavlažením opìt ožívá.
Lotos - Symbolika lotosu souvisí s denním bìhem slunce. Tato vodní bylina se podle Plinia pøi východu slunce objevuje nad
hladinou, pod kterou se pøi západu slunce zase skrývá. Kvìt lotosu se otvírá postupnì a pøibýváním svìtla. Ve starém zákonì je
lotos èasto zamìòován s lilií (napø. pøi popisu hlavic Šalamounova chrámu).
Ve starovìku posvátná kvìtina symbolizující vznik a stvoøení svìta.
Mandlovník - Prý vladaøská žezla, jako výraz bdìlosti si poøizovali pøedstavení jednotlivých židovských kmenù, vèetnì Árona.
Jeho hùl pozdìji opatrovaná „jako znamení pro vpurné" (Nu 17,23-25), vypuèela ze dne na den kvìtem a dozrály na ní mandle.
Ve støedovìku byla mandle symbolem Mariina panenství a nanebevzetí. Maria byla, stejnì jako Kristus" zobrazována èasto v tzv.
mandorle, podobné tvarem plodu mandlonì. Mandle má také význam Mariánský - symbolizuje panenské poèetí Krista. Objevuje
se v podobì mandorly, obklopující Mariino tìlo.
Mìsíèek - Známý již z prastarých èasù. Ve støedovìku vyjadøoval duchovní léèivou sílu Panny Marie
Myrha - Olej svatého pomazání se mìl dle božího pøíkazu (Ex 30,22-23) skládat z myrhy, balzámové skoøice, puškvorce, kasie a
olivového oleje. Svazeèek myrhy byl nošen v sáèku na prsou k povzbuzení ducha. Øehoø z Nyssy v exegezi Písnì písní vykládá
verš 1,13 „Vonièkou myrhy je pro mne mùj milý, spoèívá na mých prsou" jako výzvu k nevìstì církvi, aby ve svém srdci vždy
uvažovala o Kristovì utrpení a hluboce je prožívala.
Myrhu pøinášejí (Mt 2,11) mágové narozenému Ježíši jako jeden ze tøí darù. Církevní autoøi (Augustin, Beda Ctihodný)
darovanou myrhu interpretovali jako pøedpovìï Kristovy smrti a pohøbení. Podle evangélií pøinášejí vonné masti s myrhou k
pomazání Kristova tfìla „po sobotì" tøi ženy, což bylo s oblibou zobrazováno jako souèást námìtu Zmrtvýchvstání èi prázdného
Kristova hrobu.
Myrta - Posmrtný život, Boží pøízeò. Myrta je vonný keø rostoucí ve Støedomoøí. Myrta, ve spojitosti s veršem z knihy proroka
Zacharjáše (1,8) byl považován za pøedobraz nového vìku. Ale najdeme zmínku v Bibli též u Iz 55,13. „Místo kopøivy vzroste
myrta."
Narcis - Žlutá kvìtina vyrùstá brzy na jaøe, proto je spojena se symbolikou zrození a pøedstavou smrti jako spánku (symbol víry v
posmrtný život duše). Podobnì jako lilie a konvalinka, kterými se nachází v Písni písní ve chválách nevìsty, øadí se mezi rostliny
Ráje a taktéž mezi mariánské symboly.
Nard - Rostlina rostoucí pùvodnì v Indii. Pìstována byla pro vonný olej urèený pro významné pøíležitosti. Nardový olej
uchovávaly ženy v alabastrových nádobách a skrápìly jím hosty pøi hostinách. Proto jako výraz nejvyšší úcty vylila Marie
Magdalena olej z èistého nardu na hlavu Krista, což vzbudilo nevoli nìkterých pøítomných a odpor Jidáše. (Mk 14,4-5 a J,12-5)
Kristus se však Marie Magdaleny zastal s pøipomenutím budoucích událostí ‚(Mk 14,8) : „…už napøed pomazala mé tìlo k pohøbu".
Olivovník - Symbol vìèného života. V dobì potopy v zobáku mìl holub vìtvièku olivovou. Mír, soulad, smír. Žehnání, milost
moudrost a dùvìra v Boha. Olivovníky, charakteristické svou plodností, jsou èasto pìstovány v nepøíznivých pøírodních
podmínkách. Proto bývají symbolem vitality a odolnosti. Olivová ratolest byla znamením pokoje a usmíøení, proto ji nosili poslové a
prosebníci. Bohatou symboliku mìl olivovník také ve Starém zákonì. Èerstvý olivový lístek jako znamení božího usmíøení pøinesla
Noemovi do archy v zobáku holubice (Gn 8,11). Zobrazení holubice se snítkou v zobáku nalezneme velmi èasto na malbách v
katakombách jako znamení nadìje zemøelého na vìèný život v Kristu. Olivovník patøil spoleènì s cedry, akáciemi, myrtou, cypøíši,
platany a zimostrázem k sadu Hospodinovu (Iz 41,19).
Snítku olivy jako znamení pokoje drží na nìkterých obrazech Zvìstování sienské školy (14. a 15. stol.) Archandìl Gabriel.
Olivová ratolest znaèí touhu a ochotu k míru. Olivová ratolest bývá vkládána do zobáèku holubice jako symbol míru.
Oliva je v mnoha ohledech dùkazem neposkvrnìného poèetí. Za prvé: jediná byla ušetøena pøed potopou, nebo právì z ní utrhla
holubice ratolest, kterou pøinesla v zobáèku na znamení, že byl usmíøen boží hnìv, kdežto ostatní rostliny podlehly zkáze. Stejnì
tak prvotní høích poskvrnil veškeré lidstvo, jediná Panna zùstala nedotèena. Z ní pøinesla holubice ratolest zvìstující mír, tj. Krista,
zrozeného z Ducha svatého. V katakombách olivová ratolest symbolizuje vysvobození duše z útrap smrti. V helénském svìtì pak
nesmrtelnost, plodnost a bohatství.
Olše - Pøedstavuje pevnost a stálost
Orlíèek - Rostlina s výraznì christologickou, svatodušní a trojíèní symbolikou. Velmi èasto se objevuje na obrazech Narození
Krista a Klanìní pastýøù. Protože kvìt orlíèku pøipomíná také holubici, stává se orlíèek symbolem Ducha svatého. Sedm kvìtù na
jednom stonku rostliny symbolizuje sedm darù Ducha svatého. Maluje se to vzdor tomu, že ve skuteènosti na jedné stopce se to
nevyskytuje sedmkrát. Trojèetné listy orlíèku jsou poukazem na nejsvìtšjší Trojici.
Velmi bohatì je rozvinuta symbolika rostlin na desce s Klanìním pastýøù tzv. Oltáøe Portinariù od Huga van der Goes (Galerie
Uffizi ve Florencii, 1473-1475), spoleènì se snopem, který je symbolem eucharistie, jsou zdobeny dvì vázy s kosatci a orlíèkem,
který má sedm rozvinutých kvìtù (sedm darù Ducha svatého).
Kvìt orlíèku svým tvarem pøipomíná orly nebo holubice v letu. Odtud bývá pokládán za jeden ze symbolù Ducha svatého.
Oøech - Na obrazech, jenž znázoròují Krista a Marii obèas se najde i jeden kus oøechu, který podle Sv. Augustýn se mùže chápat
jako symbol Krista. (Na obrazech bývá málo pozorovatelný.)
Zelený, hoøký obal jakoby utrpení Krista, pod ním tvrdá kùrajako kost jako køíž a sladké jádro se schovající uvnitø je odkaz na
Kristovu životadárnou pøirozenost. Na døívìjších obrazech znázoròujích Madonu, tento plod mohl symbolizovat plodnost. Asi i
proto si vydobil oøech své místo o vánocích.
Takže výmluvnými oøechy nepohrdejte o vánocích ani koledníci, ani aranžéøi.
Pøirovnával-li se oøech ke Kristu, rozdrcená skoøápka poukazovala na Kristovo zmuèené tìlo, jádro pak na jeho božskou
pøirozenost, která je duchovní potravou lidstva, jemuž poskytuje olej vìènosti. Plody oøešáku i lísky poukazují na obrazech na
Kristovo utrpení a ukøižování.
Osika - Je strom, který má stále se chvìjící listí. Legenda vypráví o tom, že Jidáš se obìsil na osice.
Ostrev (ostrve) - Obecná heraldická figura, již tvoøí sukovitý kmen s pahýly po osekaných vìtvích. Je symbolem pravdy, nebo
pravda vyjde najevo právì tak, jako opadlá nádhera listí ze stromù a zùstanou holé vìtve.
Ostrožka, straèka - Pro svùj kvìt pøipomínající ostruhu, symbolizuje šlechtu, a v pøeneseném smylu nejšlechetnìjší ženskou
postavu, která nejvíce se mùže tìšit z jejich úcty, Marii.
Kdysi ji s oblibou užívali na nemoci oèní. Snad proto znamená ve spojení s Kristem a Marií i osvobození od duchovní slepoty.
Takových nás stále pøibývá. Za svùj život jsem potkal hodnì lidí, kteøí mi radostí plakali a sdìlovali svùj hluboký duchovní zážitek,
jako osvobození od duchovní slepoty.
Byla považována za léèivou bylinu. Svùj název získala podle malého výènìlku na kvìtu, pøipomínajícího ostruhu. Právì pro tuto
ostruhu byla považována za symbol rytíøské ctnosti. Spatøujeme ji napøíklad vpletenou do vìnce Panny Marie na Gentském oltáøi
bratøí Van Eyckù. Protože byla používána pøi léèbì oèních onemocnìní, vystupuje ostrožka jako atribut sv. Otýlie.
Ostružiník- Tento keø s trnitými výhonky je v køesanské tradici spojován s hoøícím keøem Mojžíšovým, z kterého Bùh promluvil
(slovo boží) a bývá interpretován v této souvislosti jako symbol Mariina panenství (keø nespalitelný).
Palma - Podle Plùtarcha byla palma symbolem nesmírné síly, odolnosti a vítìzství. Proto byla v Øecku udìlována vítìzùm her.
Na øímských mincích je palma nezbytným atributem triumfu, což se pak pozdìji pøenáší i do køesanské symboliky. Palmovými
ratolestmi byl vítán Kristus jako „triumfátor" pøi vjezdu do Jeruzaléma (J 12,13) a na pamì této události køesané slaví kvìtnou
(Palmovou - Palmare) nedìli. Palma se stává obecným atributem muèedníkù a znamená jejich duchovní vítìzství, jak je o tom
zmínka v knize Zjevení (7,9).Nejèastìji ji vidíme v rukách muèedníkù.
Také Kristus byl pøipodobòován èasto k palmì. Poukazováno bylo na Žalm 92,13 „Spravedlivý roste jako palma" èi na slova
Písnì písní (7,8) „Postavou se podobáš palmì".
Je symbolem poznání.
Palma znamená vítìzství. Palmovou ratolest nalezneme v rukou nìkterých svìtcù jako symbol jejich muèednické smrti.
Vyjadøuje vítìzství nad trudným pozemským životem a spásnou smrt, provázenou vìèným mírem nebeského království.
Je též znamením štìdrosti a plodnosti.
Ostatní stromy více plodí, pøidá-li se jim ke koøenùm hnùj. Pouze palma neèistotu nesnese, dokonce pøestává po pøihnojení
plodit. Hnojení jí patrnì škodí, praví Plinius ve 4. kap. 13 kn., a proto by se mìla vysazovat poblíž èisté pramenité vody, kde není
bahnitá pùda. Tehdy skýtá úrodu tak bohatou, že Egypané napoèítali na jednom stromì 360 plodù, a tak se palma stala
hieroglyfickým oznaèením roku.
Není smrtelníka, jehož koøeny by nepáchly høíchem. V høíchu jsem byl poèat, praví královský prorok. Pouze palma, tj. Marie
smìla být zasazena poblíž tìch nejèistších pramenù, takže jí ke koøenùm nepronikl žádný hnùj a neèistota. Jako je totiž výsadou
palmy, že vzkvétá bez hnojení, tak je výsadou Panny, že byla poèata bez viny.
Palmeta - Ornamentální motiv stylizovaného palmového listu, vìjíøovitì se rozvíjející symetricky podle støední osy, užívaný
pøedevším v architektuøe od románské doby až po 19. století. Je považován za jeden ze symbolù života.
Pampeliška - Symbol zármutku, nebo rozkvétá v dobì ukøižování Ježíše Krista a má hoøkou chu.
Po naøíznutí stonku roní pampeliška hoøkou šávu, jež poukazuje k utrpení Kristovu, proto se s ní setkáme na obrazech utrpení
Pánì a Panny Marie s dítìtem Ježíšem.
Pelynìk- Pro svoji hoøkost symbolizoval utrpení a bolest.
Petrklíè - klíè svatého Petra - nadìje, èistota
Pinie - (borovice) - Pinie, strom s typickými šiškami, byla považována za symbol plodnosti a nesmrtelnosti. U raných køesanù
byla pinie považována za strom života. V renesanci a baroku jsou kamenné piniové šišky využívány architekty k dekorativní
výzdobì, nejèastìji jako zakonèení èlenitých prvkù fasád.
Pivoòka , viz rùže letnic - Kvete na svatodušní svátky. (Letnicové svátky. Boží hod svatodušní = letnice)
Bývá pøirovnána k rùži a nazývána podle bohatství okvìtních lístkù „rùží stolistou" (rosa centifolia). Jako „rùže bez trní" je
pivoòka symbolem Panny Marie a byla velmi èasto zobrazována od 15. století na obrazech Madony.
Rùže bez trní, je symbol èistoty bez høíchù.
Platan - Láska Kristova
Pomeranèovník - Podobnì jako citron jsou i plod a bílé kvìty pomeranèovníku považovány za symbol èistoty a panenství obecnì za mariánský symbol.
Pomeranèovník bývá pro své zlaté plody kladen na roveò rajskému stromu.
Pšenice - Pšenièní, obilné klasy v jeslièkách symbolizují Eucharistii. Pšenice vyrùstající na poli poukazuje na zrození Ježíška z
P. Marie.
Punské jablko - (Puncia granatum), keø nebo stromek známý pod jménem granátové jablko. Plod má tvar kulovité bobule,
nahoøe ukonèené kalichem ve tvaru korunky. Uvnitø plodu je veliké množství pomìrnì velikých semen. Všechny tyto okolnosti
zapøíèinily, že granátové jablko se stalo symbolem nesmrtelnosti, nekoneèné plodnosti, tvùrèí síly a nevyèerpatelné mnohosti v
jednotì.
V køesanství se stalo granátové jablko symbolem vzkøíšení.
Znaènou roli získalo granátové jablko v mariánské symbolice.
Rákos, tøtina +(lýko, orobinec, skøípinec) - Dle starozákonního vyprávìní malého Mojžíše uložili do koše pleteného z
papirusového rákosu a tak ho nechali na bøehu Nylu. Postavy zosoòující øeky drží v ruce rákos (skøípinec). Napøíklad øeku Jordán
na nìkterých zobrazeních køtu Krista. Také pøi pøíležitosti korunování trním dali do ruky Krista rákos jakožto posmìšný symbol
žezla. Kristu umírajícímu na køíži podávali houbu namoèenou v octì a pøipíchnutou na rákos.
Šaty z orobince a z palmového listí nosili Sv. Antonín Veliký (zemøel v roce 356) a Sv. Pavel Poustevník (zemøel v roce 342).
V Novém zákonì (Mt 11,7) je k slabému stéblu rákosu, „kterým kývá vítr", pøirovnáno høíšné lidstvo. Bùh je však nanejvýš
milosrdný, že „nalomený rákos (èi tøtinu) nedolomí". Jako dosvìdèují evangelisté ve Vulgátì, (Mt 27,29 a Mk 15,19), mìl být Kristus
zesmìšnìn tím, že mu jako královské žezlo byl dán do ruky rákos.
Rezeda - Dává tón laskavosti a vlídnosti. Sestra Emmerychová tvrdí, že Panna Maria jí pìstovala a užívala ráda.
Rozrazil - Obvykle bývá spojován s christologickou symbolikou (lat. Veronica - poukaz na roušku Veronièinu jako zázraèný obraz
Kristùv).
Rùže - Znaèí symbol lásky, charity, ctnost trpìlivosti, též muèedníky.
Rùže jako taková, nese mnoho symbolù v závislosti na kulturách rùzných svìtadílù. Tento rozšíøený rostlinný symbol sahá do
nejhlubších dìjin lidstva. Dùstojný obsah dostala rùž v køesanské symbolice. Co se prosáklo z cizích starších kultur do køesanství,
je pøedstava o její mimozemské povaze a vzhlíželo se na ni jako na rostlinu Ráje. Láska Boží, kterou èervená rùže symbolizuje, se
projevila v nejkrásnìjší podobì u Krista. Kristových pìt ran vidìli v pìti lupenech v rùži.
Èervená, silnì vonící rùže pøípomíná nejen jeho prolitou krev a svaté rány, z nichž vyšla pøíjemná vùnì spásy, ale pøedstavuje i
misku, která tuto krev zachycovala. Prolitá krev nám získala nový život a proto je rùže také symbolem duchovního znovuzrození.
Støedovìká mystika rùži, královnu kvìtin vztahovala na královnu nebes. V Písmu svatém, Píseò písní (2,2) zpívá "Jako lilie mezi
trním, tak má pøítelkynì mezi dcerami." Odtud se zrodilo v pøeneseném smyslu "rùže mezi trním" v souvislosti s bolestmi Panny
Marie, anebo myslela se tím také panenská èistota. Ne-li z hlubší souvislosti i tak lze chápat støedovìk, který rùži užíval za atribut
panen a tedy i mariánský. Rùže, nebo rùžový keø, nebo celý špalíø rùží provází Pannu Marii zpoèátku jak projev úcty k ní. Pozdìji,
když byla Panna Maria vzývána v loretánské litanii jako "rùže duchovní", byla rùže konkrétním vyjádøením tohoto oznaèení.
Maria je "rùže bez trní" protože dle legendy rùže v Ráji ještì nemìla ostny, ty se dostaly na ni až pøi pøíležitosti prvotního høíchu.
Proto jsou i rùže letnic (=pivoòky), které nemají ostny, oblíbeným atributem Panny Marie. Jak víme, Panna Marie je oproštìná od
prvotního høíchu.
Ohranièená zahrada, Ráj, který Pannu Marii obklopuje na nìkterých umìleckých obrazech v prùbìhu dìjin, je plná rùží a
pivonìk, a v podobì rùžových alejí nebo dekorativního pojetí celého pozadí, atd..
Dnes všeobecnì, bez ohledu na køesanské tradice, si uchovávají rùže hlavnì nejstarší, základní a univerzální obsahznamenají lásku.
V hlubších souvislostech je známý i výraz "Tajemná rùže" tj. "ROSA MYSTICA".
Jeden obraz mariánského zjevení krásnì dokresluje význam Tajemné Rìže. Zde se ale zmiòuji pouze o tom, jak se vplétá do
obrazu pozoruhodná øeè barev. K významu tøí rùží rùzných barev, které se objevují ve zjeveném obrazu se podává toto. Bílá rùže
pøedstavuje duch modlitby,.èervená rùže pøedstavuje duch smíru a ochoty k obìtem. Zlatá rùže znaèí duch pokání.
Pøi té pøíležitosti bych chtìl poznamenat, že všichni, kteøí se rozhodnou symbolická znamení nebes a umìlecky, výtvarnì nebo
jakkoli tvùrèím zpùsobem ztvárnit pro šíøení nebeské slávy, tak tedy apoštolùm v jakémkoli oboru naší doby, je dobré v nìkterých
pøípadech se zamyslet nad nimi dùkladnì. V obrazu darovaném z nebes má totiž všechno hluboký význam. Barva, její sytost a tón,
umístìní, atd.
Rùže je snad od nepamìti považovaná za královnu kvìtin. Protože spoleènì s liliemi a fialkami rychle vadnou, jsou již od antiky
symbolem pomíjejícnosti, což se vykládalo tak, že nejkrásnìjší události lidského života mají podobnì krátké trvání. Hostitelé èasto
zavìšovali nad stolem rùži, aby záležitosti, které byly projednávány, nebyly vynášeny na veøejnost. Jako symbol mlèenlivosti o
tajných vìcech spoleèného ujednání se proto rùže v podobì rosety objevovala i na zpovìdnicích.
Zajímavé je, že neznáme hebrejský výraz pro rùži, nebo ta byla do Palestiny importována patrnì z Persie. To, co kralický pøeklad
Písnì písní oznaèuje za rùži, je ve skuteènosti kvìt ocùnu jesenního, narcisu èi šáchoru. Nìkterými biblickými exegety však byl
vykládán verš Písnì písní (2,2) „jako lilie mezi trním" ve znìní „rùže mezi trním".
Již od nejranìjších dob køesanství byla rùže symbolem muèedníkù a neviòátek betlémských. Objevují se rùže také na freskách v
katakombách, kde symbolizují prolitou krev muèededníkù.
Poprvé se objevuje rùže jako kvìtina Mariina v básni Sedulovì (5.stol.). Rùží muèedníkù je nazývána Panna Maria, jako
napøíklad v modlitbì Zdrávas Hugova ze Štrasburku: „Královna panen, kvetoucí rùže muèedníkù a sladkosti chudých." Øehoø z
Nyssy považuje rùži za symbol studu.
Rùže se èasto objevují ve spojení s modlitbou rùžence. V roce 1205 modlitebnímu øetìzci svatého Dominika již øíkají rùženec.
Pøipomeòme si napøíklad i slavný Durerùv obraz Rùžencová slavnost (1506, Národní galerie v Praze).
Rùže je také symbolem Krista, nebo její èervená barva pøipomíná barvu krve. Vzácnìji je zobrazován Kristus ukøižovaný na
rùžovém keøi. Jako symbol prolité svaté krve se rùže objevují zobrazeny na ranách v rukách, boku a v nohách.Spasitele. Velmi
krásnì hovoøí o Kristu jako kvìtu rùže sv. Ambrož: „Maria je stvolem, kvìtem Mariiným je Kristus. Aby rozšíøil po celém svìtì vùni
víry, vypuèel z panenského lùna. Na stvolu køíže kvetl ještì krásnìji v purpuru."
Zlatá rùže bývá symbolem Kristovy vlády, její vlastní èervená barva se vztahuje k jeho utrpení.
Rùže èi košík rùží je atributem alegorie jara. Královna kvìtin, všeobecnì bývá pokládána za symbol lásky, krásy a radosti.
Množství jejích okvìtních plátkù v sobì dovede ukrýt tajemství, které rùže chrání svými trny. Proto je pokládána za symbol
mlèenlivosti, vzájemné dùvìry a od dob papeže Hadriána IV. bývá znázoròována na katolických zpovìdnicích. Má-li pøitom zlatou
barvu, vyjadøuje pomíjivost života.
Podle barev kvìtu bývá bílá rùže pokládána za symbol radosti a èistoty, zlatá rùže znaèí moc, ale i její pomíjivost, rùžová
symbolizuje bolest, èervená lásku, ale i muèednickou krev, a modrá vìrnost.
Bývá též spojována s Pannou Marií a její neposkvrnìnou èistotou. V tomto smyslu je zpodobòována bez trnù, pøedstavujících
høích.
Oproti rùži, která je pøedevším symbolem køesanské lásky a Kristova utrpení na Golgotì - rùže prý vyrostla z prolitých kapek
Kristovy krve - je bílá rùže symbolickým obrazem neviny, èistoty a tedy i Panny Marie, která je považována za Rùži nebes. Církev
uèí, že trny na rùži jsou høíchy, zapøíèinìné pádem prvních rodièù v ráji, kdežto rùže bez trní èi Mystická rùže je Panna Maria, která
pro neposkvrnìné poèetí v lùnì své matky je osvobozena od tíže høíchu.
Podle rosikruciánských pøedstav roste rùže na stromì života, èímž je naznaèováno znovuzrození a vzkøíšení. Tajný oheò, který
se skrývá v centru rùže, vyjadrují prostøední rùžice pøedsíní gotických katedrál.
Salvie, šalvìj - Ve støedovìku bylo znamením léèivé moci P. Marie v duchovním smylu.
Sasanka - Pro velmi krátký èas kvìtu byla již od antiky považována za symbol pomíjivosti života a slávy. Pro své rudé kvìty bývá
zobrazována na obrazech s tematikou ukøižování èi oplakávání Krista. Ale lze ji vztahovat i na smrt muèedníkù.
Sedmikráska - Nemá nijak konkretizovanou symboliku. Ale pøeci jenom, vyplatí se zajímat o nádherné legendy kolem útìku
Svaté rodiny do Egypta. Sedmikráska nám pøipomíná jednu z nich. Prý první výhonky se objevily na místech, kam padaly slzy
Panny Marie pøi útìku pøed Herodesovým hnìvem do Egypta. Takže sedmikráska patøí mezi mariánské symboly. Z Mariiných
ctností zejména na pokoru, nevinnost a èistotu míní poukazovat.
Nepatøí k øezu. Je lépe ji nechat v kvìtináèi.
Sluneènice - Symbol oddanosti. Sluneènice, která svùj kvìt toèí stále k slunci, symbolizuje duši, která bez ustání s velkou láskou
v modlitbì smìøuje svoji pozornost k Bohu.
Sluneènice patøí mezi „rostlinstvo Mariino". Objevuje se ve spojení s dalšími kvìtinami, zejména s liliemi na obrazech Madony v
17. stol. (napø. D. Seghers, Madona ve farním kostele v Luxemburgu u Vídnì).
Nejednou již byla øeè o podivuhodné sluneènici, která chová ke Slunci takovou lásku, že se za ním stále otáèí, dokonce i tehdy, jeli skryto za mraky. Stejnì tak je i duše nejsvìtìjší Panny stále spjata se svým Sluncem, a to i za oblaèného dne, tj. v okamžiku poèetí.
Právem jej nazýváš oblaèným dnem, nebo pro ostatní lidi byl zatemnìn høíchem a prost milosti , jedinì pro Pannu byla jasný a plný
svìtla.
Salát- Vyjadøuje støízlivost ale i pùst.
Snìženka - Patøí mezi první kvìtiny jara a je schopna se prodrat i pøes slabou vrstvu snìhu. Symbolizuje nadìji, proto je
atributem ženy, Bohorodièky, která je vzorem veškeré køesanské nadìje v pøíchod spásy, nového jara církve.
Snad se nìkomu podaøí již na nový rok položit k oltáøi, èi soše Panny Marie vìneèek nebo kytièku snìženek. Aby lépe vynikaly
a držely pøi sobì, kytièky se omotávají bøeèanovým listem.
Tím, že patøí k prvním jarním kvìtinám, symbolizuje nadìji, že skonèí vláda zimy, což bylo vztaženo na Pannu Marii, která je
druhou Evou, která pøekonala „zimu" - høích - a znamená pro lidstvo nadìji na vykoupení.
Snop - Obecnì znamená úspìšný život a blahobyt spojený se zemìdìlskou prací. Je též znamením svornosti a hojnosti.
Mysleme také na snop, plný pšenièných klasù a tedy zrn, z nìhož se pøipravuje materiál na hostie.
Svlaèec - Symbolizuje pokoru a to zejména ve spojitosti s Pannou Marií.
Šafrán - Ve støedovìku byl používán jako oblíbené barvivo na látky. Plinius se zmiòuje o tom, že pro zdárný rùst musí být šafrán
udupán a hnìten. Prý proto je symbolem pokory a lásky.
Švestka - Vyskytuje se na vyobrazeních pomìrnì vzácnì, napøíklad jako symbol vytrvalosti. Plod symbolizuje vìrnost.
Tis - Pro tmavou barvu svého jedovatého jehlièí byl vysazován na místech spjatých se smrtí. Pøipisovaly se mu léèebné úèinky pøi
uštknutí hadem èi hmyzem.
Topol - Symbolika topolu je spjata s posledními vìcmi èlovìka.
Štíhlý, vysoký topol je považován za znamení povýšenosti a vznešenosti. Bývá také symbolem nestálosti, protože jeho listy se
podivnì chvìjí i když je bezvìtøí.
Trn - Symbol trestající obrany. Znamení trní, doprovázené heslem „Kdo se otøe, bodne se" bylo pùvodnì emblémem
francouzského krále Ludvíka XI.
Napøíklad trny obklopující srdce P. Marie.- (Fatima 1917, Marie)
„Mìj slitování se Srdcem Svaté Matky, které je pokryto trny, jež do nìho zarážejí nevdìèní lidé, aniž kdo z nich uèiní akt nápravy,
aby je vyjmul."
„Pohleï má dcero na mé Srdce obklopené trny, jež do nìho bez ustání zarážejí nevdìèní lidé, svým rouháním a nevdìkem."
Tøešeò - Nejèastìji se plody tøešnì vyskytují na obrazech Madony (Tizian, Kunsthistorisches Muzeum, Vídeò). Je obvykle
znamením dobrých skutkù.
Znamení mírnosti a pohostinnosti.
Thuje - Rajský strom života.
Tulipán - Podle V. Palivce symbolizuje tulipán péèi, pùvab, vdìk a pravdu, protože v jeho kvìtech se odráží barvy duhy.
Tykev - Na nástìnných malbách v katakombách, na podlahových mozaikách èi na reliéfech sarkofágù leží èi sedí nahý Jonáš
pod pnoucími se úponky, z nichž visí tykve (srov. Jon 4,6). Z tykví si vyrábìli poutníci láhve na vodu, které si pak upevòovali na hole.
Hole s tykví patøí k obvyklým atributùm sv. Jakuba Vìtšího.
Tymián - Bdìlost. Dále pracovitost, ke které povzbuzuje svojí èerstvou a nakyslou šávou.
Vavøín ušlechtilý - Listu pravého vavøínu øíkáme kuchyòsky, bobkový list.
Umìní øecké antiky i øímské pomocí vavøínu symbolizovalo nesmrtelnost, vítìzství a mír. Starší køesanské umìní pøevzala tuto
symboliku a vztahuje ji na Krista. Protože patøí mezi stále zelené rostliny, pøipojuje se ke stromu života a k zobrazení Rajské
zahrady. Listy vavøínu nalezneme mezi rostlinnými motivy na sochaøské výzdobì gotických katedrál.
Keø spojený s oèistou tìlesnou i duchovní a s cudností. Pozdìji se pak stal znamením triumfu. Vavøínového vìnce v tomto smyslu
užívali i køesané: na stìnách katakomb èi na reliéfech sarkofágù se uprostøed vavøínového vìnce objevuje monogram Kristùv chrismon, což poukazuje na jeho vítìzství nad smrtí.
Vavøínový vìnec symbolizuje vítìzství. V køesanství Kristovo vítìzství nad smrtí, tedy všeobecnì také jako nesmrtelnost.
Vinná réva, vinný hrozen, vinný kmen - Je symbolem spoleèenství s Kristem.
Církevní otcové Marii pøipodobnili k vinnému kmeni, který dával uzrávat Kristu, jako plodu, vinnému hroznu. Mimo jiné snad i
tomuto krásnému pøirovnání v Bibli: "Jako vinná réva jsem se zazelenala milostí, a mé kvìty pøinesly ovoce slávy a bohatství."
(Sírachovec 24,17)
Hlavnì pozdní støedovìk zanechal za sebou mnoho takových zobrazení, kde Madona anebo její dítì drží v ruce vinný hrozen.
Na obrazech "oplakávání Krista" je obèas vidìt vytékající krev, kapky krve ve formì hrozna z boku Spasitele. Tento zpùsob
znázoròování existuje i v plastické formì v dìjinách umìní.
Z toho je možno odvodit, že Krista v mystické podobì chápali jako vinný hrozen
Vinná réva patøí mezi nejstarší kulturní rostliny. Sloužila nejen jako hospodáøsky využitelná plodina, ale mìla své místo i v
náboženských obøadech. Pro obecnou známost byla vinná réva èasto využívána v biblických podobenstvích jak ve Starém zákonì,
tak i v Novém zákonì. V novozákonních podobenstvích poukazují na samotného Krista a spoleèenství køesanù (Mt 21,3344*Mk
12,1-11*L 20,9-18).
Již ve Starém zákonì byl Mesiáš symbolizován vinnou révou. Také v Novém zákonì nalezneme podobenství, kdy se sám Ježíš
pøipodobòuje k vinnému keøi (J15,1-8): „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti". Toto církevní autoøi vykládají jako znázornìní
spoleèenství Kristova, konstituujícího se na podkladì køtu.
Vinná réva a její plody mìly již od ranì køesanských dob také eucharistický význam, což jednoznaènì vychází z ustanovení
veèeøe Pánì samotným Kristem. Postupem doby úponky vinné révy se nejèastìji objevují spoleènì s obilnými klasy na
svatostáncích.
Hojné pøíklady Krista ukøižovaného na vinném keøi se vyskytují v Nìmecku.
Vinný keø a jeho plody jsou èasto spojovány i s Pannou Marií. Vinný keø se objevuje nejèastìji na reliéfech s vyobrazením
Madony. Vinný hrozen se vyskytuje jako atribut s eucharistickým podtextem v ruce dítìte Ježíše na pozdnì gotických vyobrazeních
Madony.
Vinná réva je též symbolem poznání. Též symbol veselosti, pravdy a družnosti.
Vinný keø je znamením køesanského zaslíbení života v Kristu, nesoucího plody - hrozny. V pradávném nápoji života je ukryta
pravda, nesmrtelnost a moudrost, jsou v nìm obsažena i slova Ježíše Krista, která pronesl pøi poslední veèeøi k apoštolùm,
pozvedaje kalich s vínem: „Pijte z nìho všichni, nebo toto je má krev, která zpeèeuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštìní
høíchù."
Mimokøesanská symbolika považuje révu za atribut bohù orby, zemìdìlství a plodnosti - proto v køesanství bývá nìkdy klín Evy
zakrýván vinným hroznem, kdežto Adamùv fíkovým listem. Nicménì vinná réva znamená v køesanské ikonografii symbol Krista
(Jan 15, 1-6).
V ranì køesanském umìní a v èase gotiky vinná réva - shodnì s využitím tohoto symbolu v Bibli - je symbolem pøedevším
požehnání. Jindy vinná réva pøedstavuje strom života, koøen Jesse, ba dokonce se objevuje v symbolice køíže.
Violka maceška - Mimo to, že má léèivou moc, pro tøíbarevnou formu jí pøivlastòují právo ji dávat do spojitosti, se Svatou Trojicí.
Vzhledem k tomu, že svátek Sv. Trojice bývá v èervnu, je asi potøeba ji umìt naèasovat pìstováním tak, aby kvetla zrovna v té
dobì.
Vlaštovièník - Název je odvozen z lidové tradice, že šáva vlaštovièníku otevírá oèi ptáèatùm vlaštovek. Pøenesenì pak
vlaštovièník, používaný v medicínì minulých století k léèbì šedého zákalu, poukazoval na slepotu duchovní.
Vratiè obecný - Ve støedovìku symbolizoval Mariinu duchovní léèivou sílu.
Vrba - Palmu kvìtné nedìle v Evropì nahrazuje vrbový proutek, koèièky. Pro tu vlastnost, že uøíznuté vìtve vždy opìt vyraší,
vrba se stala symbolem evangelia. Evangelium bude vždy úplný a živý, nezávisle na tom, jak daleko se šíøí.
U Izajáše je vrba znamením síly vyvoleného národa. „Vyraší mezi trávou jako vrboví, podle tekoucích vod." Iz 44,4. Vrba je
vykládána místy též jako strom cudnosti. Setkáváme se s ní i jako symbolem boží síly, která vtìlením sestoupila na zem.
Vrba je strom trpìlivosti, bolesti a smutku.
.
Yzop - Židé používali popel z yzopu k oèistné obìti, proto žalmista (Ž 51,9) prosí: „Zbav mì høíchu, oèis yzopem a budu èistý".
Augustin psal o tom, že yzop pomáhal pøi plicních nemocech. Plíce prý symbolizují pýchu, yzop rostoucí na kameni lásku a pokoru
Kristovu, která oèišuje.
Rostlinné atributy svatých
Atribut je symbolicky pùsobící pøedmìt individuálního èi obecného charakteru oznaèující ve výtvarném zobrazení urèitého
svìtce èi celou skupinu (palma - muèedníci). Vychází z události jejich života, vlastnosti, èinnosti, zpùsobu smrti, patronátu, atd.
Zkrátka atribut umožní rozpoznání urèité postavy ve výtvarném zobrazení.
Sv. Alois z Gonzagy - lilie
Sv. Anežka øímská - palma
Sv. Antonín Paduánský - lilie
Sv. Apolináø - klasy
Sv. Apologie (+ 249) - palmová ratolest
Sv. Aron - zelenající se prut
Sv. Barbora - palma
Sv. Benedikt s bratøími - palma
Sv. Bonaventura - vyrùstající listy, plody èi kvìty z krucifixu
Sv. Bonifác - hrozen
Sv. Bruno - olivová ratolest
Sv. Cecílie - rùže v košíku nebo kolem hlavy, lilie, palma
Sv. Dominik - lilie
Sv. Donatus - snopy, bleskem zasažený strom
Sv. Dorota - Její atributy jsou: vìnec z rùží, ratolesti, košík s ovocem, palma. Patronka kvìtináøù, zahradníkù.
Sv. Emilián - kvetoucí strom
Sv. Fiakr - divizna
Sv. Filumena - vìnec kvìtù , lilie
Sv. František z Assisi - lilie
Sv. František Xaverský - lilie
Sv. Gabriel (archandìl) - lilie
Hugo Grenobelský - tøi kvìty
Izaiáš - kvetoucí ratolest
Sv. Jan z Boha- Granátové jablko. Též znak øádu Milosrdných bratøí.
Sv. Jan (evangelista) - Má sluneènici, která je alegorií božích vnuknutí.
Sv. Jan Køtitel - èernobyl, høebíèek, bøeèan.
Sv. Jan Nepomucký - palma
Sv. Jan z Boha (s køížem) - granátové jablko
Sv. Jiøí - Kozlíku se øíká tráva svatého Jiøí. Spojitost s jeho jménem vysvìtlujeme tím , že ho užívali pøi léèení nemocí, pøi kterých
vzývali jméno sv. Jiøí.
Sv. Jordán Saský - lilie
Sv. Josef Egyptský - snop
Sv. Josef - pìstoun Pánì - lilie
Sv. Kateøina Sienská - Má lilii. Pojí se k tomu i taková legenda, že sv. Kateøina obrátila svého otce na køesanskou víru, když ho
ovanula zázraèná vùnì lilie.
Sv. Kazimír - lilie
Sv. Klára z Assisi - lilie
Sv. Kordula - palma
Sv. Kryspián - muèednická palma
Sv. Kryšpán - muèednická palma
Sv. Kunhuta - jablko
Sv. Lidvina - panna ovìnèená rùžemi a rùžovým keøem
Sv. Lucie - palma
Sv. Ludmila - hrozen, miska s hrozny
Sv. Ludvík (francouzský král 13. stol.) - štít s liliemi
Sv. Lukáš - Lze ho pøipomenout kytkami rezedy, nebo sestra Emmerychová povídala o tom, že byla jeho oblíbeným lékem.
Rezedu smíchal s palmovým olejem, smìs požehnal a pomazal s ní nemocné znakem køíže na èele a na ústa.
Sv. Markéta - uherská - lilie se tøemi kvìty
Sv. Marek (evangelista) - Má bylinu jménem vratiè, která léèí nervové nemoci.
Maria (matka Ježíšova) - lilie, rùže, oliva, cedr
Panna Marie - Sedmibolestná Matka- Kvìt zasvìcený Sedmibolestné Matce je muèenka. Je to jedineèný kvìt fialovomodré
barvy, jehož semeník má podobu køíže, ènìlka a blizny jsou podobné høebíkùm, tyèinky jsou jako kladiva, a vláknité lístky vytváøejí
podobu trnové koruny. Jedním slovem obsahuje všechny nástroje umuèení.
K ní mùžete pøidat, chcete-li, yzop, cyprus, který je podle sv. Melitona obrazem Spasitele, anebo myrtu, která v textech sv.
Gregora Velikého oznaèuje soucit. Nezapomeòte také na trn Kristùv.
Také konvalinka, o které øíká povìst, že vyrostla ze slzí Panny Marie, které prolila u køíže s Ježíšem.
Sv. Markéta Antiochijská - palma
Sv. Maøí Magdaléna - Maøí list balšámový. Podle povìsti tato patronka padlých žen umývala nohy Ježíše Krista balzámem z této
rostliny.
Sv. Matouš (evangelista) - Vìtvièka skoøicovníku, který je symbolem ctností.
Sv. Mikuláš Tolentinský - lilie
Sv. Mikuláš z Myry - tøi zlatá jablka
Sv. Pankrác - palmová ratolest
Sv. Patrik - trojlist
Sv. Petr- Na jeho oltáø mùžeme dát celou kytici rostlin, které spojili naši otcové s jeho jménem: prvosenku, kozlí list, hoøec,
mydlice, kopøiva, pupenec, atd.
Sv. Roch - Byliny sv. Rocha jsou máta šedivá a dva druhy omanu, u kterých jeden se zlatožlutými kvìty léèí svrab a zpùsobuje
prùjem. Kdysi dávali lidé na svátek svatého Rocha požehnávat kytice z této rostliny a vìšeli je ve stájích, aby chránily dobytek od
moru.
Sv. Rosalie Palermská - rùžemi ovìnèená
Sv. Rut - sbírá klasy
Sv. Rùžena z Limy - rùže v ruce
Sv. Rùžena z Viterba - rùže
Sv. Stanislav Kostka - lilie
Sv. Tereziez Lisieux - rùže
Sv. Trojice - Symbol Nejsvìtìjší Trojice je jetel.
Sv. Urban - hrozen, vinná réva
Sv. Václav - hrozen
Sv. Vavøinec - palma
Sv. Vojtìch - rùže na štítì
Sv. Vít - palma
Sv. Zikmund - jablko
Rostliny, v jejichž názvu je náboženské zabarvení
Musíme brát zøetel na to, že dnešní poøádek, jednotnost v názvosloví rostlin døíve neexistoval. Lidé žili izolovanìji ve svých
lokalitách bez obrovské síly informaèních vln pomocí sdìlovacích prostøedkù, která je charakteristická pro dnešní dobu. Domlouvat
se, pøedávat své vìdomosti ale chtìli a k tomu používali èasto svou pøedstavivost, zkoušeli vystihnout rostliny slovem pøes nìjakou
charakteristickou zvláštnost platnou jen pro ni. Církev byla hloubìji zakoøenìna v lidových masách, každá rodina znala a vìtšinou i
žila napøíklad bìh církevního roku. Dbala na svìtce a dny jejich oslav, žili v rytmu církevních svátkù, atd. Proto není divu, že se
nechali inspirovat i ze strany svého náboženství.
Místních lidových názvù pro urèitou rostlinu existovalo nìkolik, tøeba i desítky. Stávalo se i to, že nìkteré jméno patøilo v jedné
oblasti státu jiné rostlinì než v druhé a tak obèas vznikl i zmatek.
Podívejme se tedy na poøadí jednotlivých vybraných názvù vzniklých vlivem køesanské tradice, øeknìme „lidovou tvorbou".
Abrahámùv strom - drmek obecný
Adamova hlava - posed bílý,
Adamovo jablko - citroník nejvìtší
aleluja - šavel kyselý
amen - kmín lesní
andìlika, andìlika lékaøská, andìlika lesní - bolševník obecný, pomnìnka bahenní
andìlika lékaøská vìtší, andìlský koøen, koøen sv. Ducha, tráva andìlù, (Archangelika offic. Hoffm.) - andìlika lékaøská vìtší
aron skvrnitý, Aronova brada, Aronova hùl, sv. Jana tváø - (Arum maculatum)
biblická lilie - øebøík královský
bílá josefská hùl, bílá josefská lilie - lilie bílá
biskupská èepice - tykev obecná, patison
biskupské èepièky, faráøské èepièky - brslen evropský, resp. jeho èervenooranžové plody
boží byt - Ambozie perlièkolistá
boží dar - vlaštovièník vìtší
boží fousky vlaštovièník vìtší nebo bedrník obecný
boží koláèky - sléz lesní
boží koøení - prha arnika
boží láska - smil píseèný
boží list, boží milost - vlaštovièník vìtší
boží milost, boží list - vlaštovièník vìtší, kakost smrdutý
boží nohavièky - straèka ostožka
boží tráva - svìtlík lékaøský
bylina matky Boží, maøí list obecný - máta peprná
bylina panny Marie - kontryhel obecný
bylina sv. Petra - prvosenka jarní, tj. Petrklíè
èaj jezuitský - cesmína paraguajská
devatero odìní matky Boží - meèík (Gladiolus)
faráøské èepièky, biskupské èepièky, knìzové klobouèky, knìzovo moudí - brslen evropský, resp. jeho èervenooranžové plody
gracia Dei - sedmikráska chudobka
hùl Josefova - narcis žlutý
Ježíšova koruna - muèenka opletní
Jidášovy penízky - mìsíènice vytrvalá
Jidášovy uši - bez èerný (Sambucus nigra L.)
Jonášovo stínidlo - skoèec obecný
josefská lilie- lilie bílá
kadeøe sv. Jana - komonice lékaøská (Melilotus offic. L.)
kapucínka - lichoøeøišnice vìtší
kapucínské semeno, zrnko sv. Štìpána, štìpánská jádra - straèka vysoká
klíè svatého Petra - petrklíè, prvosenka jarní
knìzové klobouèky,faráøské èepièky, biskupské èepièky, knìzovo moudí - brslen evropský, resp. jeho èervenooranžové plody
knìzové syrèíky - bramboøík evropský (Cyclamen europ. L.)
knìžská pleš - pampeliška smetanka
koruna Krista Pána, Krista Pána pláè - døišál obecný (Berberis vulg. L.)
koruna trnová - pupava bílá
korunka panny Marie - granátovník obecný, marhaník granátový (Punica granatum L.)
koøen andìlský, koøen sv. Ducha - andìlika lékaøská vìtší
koøen benedyktový - kuklík obecný
koøen sv. Ducha, koøen andìlský - andìlika lékaøská vìtší
koøen svatodušní - èemeøice èerná, èemeøice zelená
koøen sv. Petra - èekanka obecná
krev Pána Ježíše, rùže Panny Marie, rùžièka sv. Marie - kohoutek luèní (Lychnis flos cuculi L.)
krev sv. Jana - tøezalka teèkovaná
Krista Pána pláè, koruna Krista Pána - døišál obecný (Berberis vulg. L.)
Kristova rùže - èemeøice
Kristovo oko - oman pravý
Kristùv kvìt - muèenka opletní
kropenka - petrklíè, prvosenka jarní
kvìty sv. Jana - tøezalka teèkovaná
kvítí panny Marie - tøezalka teèkovaná
kvítko svatojánské - kopretina bílá
líèko panny Marie - podbìl léèivý
Lucifer - dosna indická (Canna indica L.)
maøí list obecný, bylina matky Boží - máta peprná
milost Boží - kakost smrdutý
muèenka - muèenka; Název souvisí s umuèením Ježíše Krista. Prý nìkteré èásti rostliny pøipomínají nástroje jeho umuèení.
mníšek dobrý - omìj tenkolistý
mníšek zlý -omìj šalamounek
nebeský dar - vlaštovièník vìtší
odìní pána Ježíše - èesnek hadí (Allium victorialis L.)
oko ïáblovo - blín èerný
pánbíèkovy oèièka - pomnìnka bahenní
pánbíèkovy šateèky - rožec polní
pánbíèkovy vlásky - suchopýr
pánbíèkùv chlebíèek - sléz okrouhlolistý
panny Marie boteèky - èièoreèka pestrá
panny Marie oèièka - rozrazil rezekvítek
panny Marie pantoflíèky - štírovník obecný
panny Marie slzièky - hvozdík kartouzek, tøeslice prostøední
Petrova hùl - divizna velkokvetá
pl᚝ panenky Marie, pláštíèek Panny Marie - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris L.)
potìšení Boží - svìtlík lékaøský
ruka Kristova - pìtiprstka žežulík
rùže Panny Marie, krev Pána Ježíše, rùžièka sv. Marie - kohoutek luèní (Lychnis flos cuculi L.)
sladká mana - blahovièník kulatoplodý (Eucalyptus globulus L.)
sláma panny Marie - svízel povázka
slze Boží - kamejka lékaøská (Lithospermum offic.L.)
slzièky panny Marie - hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides L.)
strom sv. Lucie - støemcha hroznovitá
svaté Máøí košile - rdesno èervivec
sv. Barbory zelí - barborka obecná (Barbarea vulgaris R.Br.)
sv. Jana hvìzdièka - routa zahradní
sv. Jana pás - plavuò obecná
sv. Jana tváø - aron skvrnitý (Arum maculatum R.)
sv. Jindøicha bylina - merlík všedobr
sv. Václava kopí - pøeslièka rolní
svatojánský chléb - bika ladní (Lazula campestris Lam.et DC), lusky rohovníku obecného
štìpánská jádra, zrnko sv. Štìpána, kapucínské semeno - straèka vysoká
tráva andìlù - andìlika lékaøská vìtší
trnová koruna - pupava bezlodyžná
zrnko sv. Štìpána, štìpánská jádra, kapucínské semeno - straèka vysoká
Symbolické rostliny ve výtvarném umìní
Nejrozšíøenìjším a ve své pùsobnosti nejuniverzálnìjším motivem všech umìlcù na celém svìtì byly odedávna kvìty a
kvìtinové motivy ve všech rozmìrech, typech, druzích, barvách a stylech. Hrály si s nimi všechny historické etapy, pøetváøely je do
nejfantastiètìjších forem a považovaly je pak za hlavní nebo dopòkové vzory svých dìl.
Stalo se tak snad proto, že právì kvìtiny jsou symbolem pøírodní krásy a svou bohatou nádherou a køehkou i prostou nìžností
lidi rozradostòovaly a dojímaly.
Jakoby se Stvoøitel u kvìtin zastavil, pohnut myšlenkou na èlovìka a rozhodl se nechat mu kus nebe na zemi.
Lidé všech dob chtìli mít rostliny stále kolem sebe, chtìli jejich krátký život prodloužit tím, že je zvìèòovali tam, kde nikdy
nevadnou: na vìcech, které používali, i na látkách, do nichž oblékali sebe i své domovy ale i chrámy. Proto je malovali, vyšívali,
zatkávali a zpracovávali do tkanin, sušili, konzervovali a tak je lepili na jiné materiály. I naše doba zná krásu kvìtinových vzorù,
maluje je a komponuje je do nejrùznìjších výtvarných dìl a již užitkové nebo jiné tvorby.
Málo historie
V jiné stati již padla zmínka o tom, že støedovìké období bylo nejcitlivìjší na nacházení symboliky v rostlinách. Za tento dar svìtu
si støedovìk zaslouží trochu chvály. Chceme-li pátrat alespoò okrajovì po prapùvodu této skuteènosti, musíme se trochu vrátit v
èasu.
Køesanství nejprve pohrdalo umìním. Tím, že bylo pronásledováno, muselo se na èas stáhnout do katakomb, kde se malovalo
na stìny podzemních prostor a vytvoøilo se svérázné malíøské umìní nikoli originální svým výtvorem. Svùj pùvod má totiž v Øímì,
Palestinì. Výzdoba køesanských pohøebiš pøebírala pohanské námìty, z nichž vynechávala obrazy modloslužebné a smyslné, a
vykládala je podle své tajné symboliky. Od 3. století se tak utváøela ona svérázná náboženská ikonografie.
Pøíchodem køesanství datujeme i konec antického svìta a jeho estetiky, kde ztìžejní úlohu hrál realismus spojený s fyzickou
krásou. (4. století.) Z dùsledku konverze Konstantina (po roce 312), zmìnila se rychle povaha køesanského umìní. Nová víra,
pronásledovaná ještì roku 303 za Diokleciána a Maximiána, se stala uznaným a zanedlouho dokonce státním náboženstvím.
Vyšla ze svého polovièního podzemí a slavila triumfální vstup do všech oblastí veøejného a kulturního života.Postavy prozrazují
svým stylem návrat ke kánonu tradièní krásy, i když jsou nadány dùstojností a soustøedìným výrazem, jaký pøedtím nemìlo ranì
køesanské umìní.
Støedovìk ovládalo dlouho uèení sv. Augustína, který ve 4. století uskuteènil syntézu novoplatonismu a køesanství. Obraz nebyl
nièím víc, než symbolem ideje, jež se tak stávala srozumitelnou i nevzdìlaným. Symbolický význam i uspoøádání výtvarného díla
mìly vést diváka k poznání Boží pøítomnosti. "Bìda tìm, kdo milují Tvá znamení, místo aby milovali Tebe!" Øekl sv. Augustin. Sv.
Augustin zavrhoval jednostrannost smyslového pozorování a dával pøednost "zraku rozjímání" nebo "zraku srdce", jež jsou jedinì s
to proniknout pod povrch jevù a nalézt za nimi ideální skuteènost, odlesk Boha. "Toužím poznat Boha a duši": to byl jediný cíl, který
si mìl klást èlovìk a jeho umìní. "Obrazy smyslového svìta" byly povoleny jen tehdy, jestliže sloužily jako mosty vedoucí k idejím,
anebo byly pøímo jejich symboly. Pro splnìní tohoto požadavku právì skvìle posloužily rostliny. Mnohé beztak nosily v sobì již od
pradávna tento náboj. Muselo vše na sebe obléci jakousi posvátnou formu. Nejedná se tedy ještì o rostliny v podobì, jaké
produkovala renesance.
Støedovìk do 12. století vytvoøil a vedl, tøíbil tzv. románský sloh. Po nìm následoval nejvýš pùvodní tvùrèí proces, jehož
výsledkem byl od základu nový sloh, gotika.
Na konci první tøetiny 12. století, kdy vznikaly první stavby ohlašující gotiku, vzrùstal neobyèejnì vliv sv. Bernarda, opata v
Clairvaux. Sv. Bernard zavrhoval tedy posvátné formy románského umìní a žádal, aby se jich neužívalo. Návrat k prostotì, jež
hlásal, když zároveò nabádal køesana, aby více miloval Boha a Pannu Marii než jemnosti filosofického myšlení, pøipravoval
obrodu citlivosti a bezprostøedního vnímání. Èlovìk se mìl pozdvihnout k Bohu tím, že odvrhl vše, co stálo mezi ním a "Boží tváøí".
Umìlci se oprošovali od starých tradic dekorativního umìní. Uèili se milovat pøírodu, tvary luèních kvìtù a listoví stromù, jejichž
krásu krátce na to opìvoval i sv. František. Málokdo nezná nìžnou postavu svatého Františka.
Na poèátku 13. století uznal sv. František z Assisi svou mystickou láskou svìt konkrétní skuteènosti. Jestliže poskytl tužbám
lidské duše tak silný nový podnìt, bylo tomu tak proto, že uèil milovat Boha prostøednictvím jeho díla - všeho, co stvoøil v
nejrùznìjších podobách, ve hvìzdách ptácích, stromech. Všude pocioval pøítomnost boží lásky.
Nyní bych rád zpestøil zhora uvedená fakta, které nìkdo mùže pøijímat jako suché údaje, trochu románovým pøístupem,
povšimnutím jedné legendy o svatém Františkovi. V perugijské legendì o nìm se píše ve stati o jeho lásce ke všemu tvorstvu toto:
›Bratru zahradníkovi pøikázal, aby nevysázel celou zahradu sazenièkami pro kuchyò ale aby kus pozemku nechal ladem, aby tam
rostly stébla všelijakých trav, která ve svùj èas pøinesou sestry kvìtinky. Ba navíc øíkával, že bratr zahradník je povinen založit malou
kvìtinovou zahrádku a starat se o ni.
Všelijaké voòavé rostliny a krástné kvìtiny má pøinášet a pìstovat je, aby ve svùj èas lákaly každého ke chvále Boží, kdo se jen na
nì podívá; protože každé stvoøení øíká, ba køièí:
"Bùh mì stvoøil pro tebe, èlovìèe."‹
Vrátíme-li se k umìní a k umìlcùm v raném støedovìku - a to hlavnì v románském období -, byl svìt potud dokonale logický a
pochopitelný, pokud se myslilo, že se pravdy nelze dobrat experimentálním zkoumáním, ale že byla zjevena v posvátných
textech. Bylo tedy filosofovým úkolem pøizpùsobit materiální svìt tìmto textùm a jimi také svìt vykládat, aby se dokázala existence
božského poøádku, jejž texty stanovily. Nešlo tedy o zkoumání, ale o vykládání pøírody. Umìní bylo obrazem pøírody jen do míry
nutné k tomu, aby èlovìk mohl pochopit tváø boží, která se za obrazem skrývá. Toto stanovisko vedlo umìlce ke stylizaci,
geometrickému rozvrhu a symetrii, jež konec koncù dávaly jevùm skrytý øád, který nad nimi panuje. Tento názor, který ovládá
románské umìní, trval ovšem i v období gotiky.
Nasvìdèuje tomu užívání symboliky èísel i plány stavitelù, a sochaøù, které se øídí "ideálními" pomìry zlatého øezu a
dvojnásobných ètvercù.
Novì smíšlející gotický umìlec, sochaø pro svou vizi mìl již pøed sebou vzory, napøíklad ornamentální listy (paznehtíku, atd.) na
korintských sloupech starého Øecka, šel ale dál a své motivy zaèal hledat kolem sebe, na poli a v lese, pøeplòoval hlavice sloupù a
vlysy bøeèanem, orlíèkem, kapradím, èekankou nebo jahodníkem. Každá další fáze slohu pøekonávala pøedchozí v bohatství
rostlinných forem - jako rostlina, která ze skromného poupìte rozkvetla do košatosti kvìtù a listoví. Malíøství se však mìnilo
pomaleji.
Mùžeme také øíci, že pro støedovìkého èlovìka pøed gotickou epochou byla viditelná skuteènost jen zprostøedkujícím èlánkem
mezi èlovìkem a pravou skuteèností, jíž je Bùh, kterého nelze poznat smysly vùbec a rozumem jen stìží. Bùh se zjevuje dvojím
zpùsobem: èlovìk vnímá jeho pøítomnost "nejen zjevením, ale také v zrcadle jeho stvoøení". Lidé gotického období mohli jít nejen
první cestou (vždy støedovìký symbolismus trval nadále), ale otevírala se jim i druhá, stále dùležitìjší a svùdnìjší, na níž nakonec
zapomnìli na božský cíl. Omezili se na pouhý pozitivismus, smìøující vlastnì k sobì samému, k realismu. Dnešek ukázal, že tato
cesta vedla v podstatì do slepé ulièky. Asi tak se dá krátce shrnout støetnutí ideí a jejich odraz v umìní.
A už se názor prosazoval v jednotlivých druzích umìní více nebo ménì rychle, byla hlavním podnìtem pøemìny v každé oblasti
sílící touha vyjádøit spíše vìci vidìné než výsledky úvah. Vše se zaèalo opírat o údaje ze smyslového svìta. Aèkoli byl náboženský
život intenzivnìjší než døíve (sbíhavé køivky lomeného oblouku byly symbolem jeho hloubky), formovala umìleckou øeè nyní
pèedevším realita.
Umìní støedovìku bylo ušlechtilé, cituplné. Novotomisté se až dìsili nové moci iluzí a obviòovali renesanci, že pustil z øetìzu to
veliké zvíøe krásu a nechala je, aby pøepadlo èlovìka i umìní. Renesanèní malíø ovšem dal objektùm „vyšší koeficient reality" totiž
koeficient estetické pøedstavy. Starý støedovìký øád ideální boží soustavy by byl stìží mohl obsáhnout tuto svìtskou estetickou
oblast, kde bylo zapotøebí uvést tvary do vzájemného vztahu nìjakým formálním zákonem krásna, proporèním kánonem, jejž
lineární sloh gotického umìní nepotøeboval.
Ikonografie 15. století se stávala epiètìjší a citovìjší rostlinná symbolika dosáhla svého vrcholu
15. století bylo závìreènou fází støedovìku, ale i poèátkem moderní doby. Zanikala kultura, se kterou je spjato ustavení
køesanské Evropy, a s renesancí nastupovala kultura nová.
Baroko - Z køesanského umìní co do symboliky rostlin v této fázi dìjin je již opravdu málo k povšimnutí. I kdyby chtìli barokní
umìlci udržovat jakousi vùli zachovat tradici støedovìku, bránila by jim v tom stavba obrazu. Totiž kompozici lze zde chápat nikoli
staticky, kterou by vyžadovalo mnoho rostlinek, ale jako moment dynamického procesu. Obraz statický, bez pohybu a vzruchu lépe
vyhovuje v zemi zakoøenìným drobným rostlinkám.
Proto v barokním obrazu, plného pohybu, jednotlivé rostliny, chtìjí-li být platnou souèástí kompozice, musí být v øezané podobì,
èili nejsou zakoøenìny v zemi. Musí totiž za každou cenu sledovat jakýsi švih, pohyb. Neplatí to na stromy, které jsou kvùli tomu v
baroku myslím dost èasto vyšší, štíhlejší, a naklonìnìjší než ve skuteènosti. Øekl bych dokonce, že jsou nìkdy tak vykroucené,
jako postavy a nepøirozenì se vznášející drapérie. Ne však v tak nápadných deformacích, aby to oku pøíliš vadilo. Øekl bych že
iracionální deformace tvarù jsou znázornìny rafinovanì, jakoby vìtšina malíøù byly aranžéøi, nikoliv kvìtin. (viz Bartolomé Murillo)
Velkým vynálezem barokních umìlcù bylo zobrazování síly - zejména se nauèili, jak vyjádøit sílu prostøednictvím hmoty.
Renesanèní umìlci to nedokázali ani v období slohového rozkvìtu.
Vrcholný barok objevil umìlecké vlastnosti hmoty - zbavil i nejvìtší objemy statiènosti, nebo je obdaøil reaktivností a velkou
energií.
Obrazy z dìjin malíøství
Staré obrazy jsou jakousi stopou svìdèící o vztahu našich dávných pøedkù k symbolickému významu rostlin v oblasti
køesanské. Staèí jen trochu sledovat a prožijeme opìtovnì s nimi vøelý vztah jak ke kráse rostlin, tak i k objektùm, postavám, na
které chtìjí upoutat hloubìji naší pozornost. Jsou èasto ztvárnìni lidmi, kteøí byli velcí jak svým životem tak i svým umìním.
Z jejich tvorby vyèteme, že ve vrcholném a pozdním støedovìku postupnì dominuje typ trùnící èi stojící Panny Marie královny
nebes (Regina coeli, Maestá) s královskou korunou na hlavì a s žezlem v ruce, nìkdy také drží jablko (Panna Marie jako druhá
Eva) èi køíž v podobì vinné ratolesti. V rukou Krista se èetnìji objevují nové atributy, jako napøíklad ptáèek, stehlík (symbol utrpení,
nebo podle legendy vytrhl z Kristova èela trn zbarvený krví) èi jablko (symbol Krista jako druhého Adama).
Ménì èastìji se vyskytují - hrozen vína (poukaz na eucharistii), obylné klasy (poukaz na eucharistii), granátové jablko (symbol
zmrtvýchvstání), stejná symbolika jako jablko - høích, škapulíø (osvobození duší z oèistce), lilie, symbol èistoty), rùže (symbol
utrpení), hrách (symbol cesty vzhùru k Bohu), karafiát (svatební symbol), jahoda (symbol pokory a Nejsvìtìjší Trojice), tøešnì
(ovoce Ráje), vlašský oøech (dle Augustyna vnìjší slupka oøechu symbolizuje Kristovu lidskou pøirozenost, skoøápka døevo køíže a
jádro božskou pøirozenost).
V severní Itálii se tìšil velké oblibì námìt Panny Marie Pokorné (Umiltá), sedící na zemi nebo na rozkvetlé louce s kvìtinami
symbolicky poukazujícími na vlastnosti Panny Marie (napø. Madona Vyšehradská, NG v Praze, po 1355). Z tohoto typu se pak vyvíjí
námìt Panny Marie sedící v rajské zahradì (s rùžovým keøem), oblíbený zejména v Porýní (obrazy Stefana Lochnera) a ve
Vestfálsku, pøípadnì námìt Hortus conclusus (viz napø. Madona v uzavøené zahradì od Mistra Tiburtinské Sibyly , biskupství
litomìøické, 1494).
V jihonìmeckém prostøedí a ve støední Evropì dosáhl zvláštné obliby obraz Panny Marie Klasové. Prototyp pochází z Mílána a
souvisí s rodinou Viscontiù. Kateøina, manželka vládce Milána, Giana Galezza po delší dobì porodila dìdice a jako výraz díkù, roku
1396 založila kartuziánský klášter S. Maria Della Grazie. Ve zdejším klášterním kostele je Kateøina Visconti vyobrazena ve
svatebních šatech posetých klasy. Malíø Christophoro de Mottis namaloval v letech 1464-1465 obraz Panny Marie v šatech
posetých klasy. Milánský obraz, který se nedochoval, byl do celé Evropy šíøen èetnými kopiemi.
V Èechách se od poèátku 15. stol. setkáváme se zvláštní formou Asumpty Madonou v kvìtnici, kde stromy èi keøe tvoøící
mandorlu okolo stojící Madony symbolizují rajskou zahradu nebo nìkdy poukazují na hoøící keø Mojžišùv - symbol Mariina
panenství.
Reprezentativní vyobrazení Madony se v románském a ranì gotickém umìní objevuje v podobì reliefù na portálech chrámù
(napø. Madona s vinnou révou z hradní kaple na Èeském Šternberku, poslední tøetina 13. stol.).
Okolo poloviny 15. století se stalo velmi aktuálním zobrazení Asumpty v kvìtnici (napø. Asumpta z Deštné, NG v Praze, kol.
1450).
V 16. stol. ikonografii jednotlivých scén z Mariina života podstatnì ovlivòoval grafický cyklus Život Panny Marie od Albrechta
Dürera (20 døevoøezù z let 1502-10).
Andrea Del Sarto (1486-1530) dává rùži dítìti Ježíškovi do ruèièky.
Stefano da Zevio (asi 1374), na svém obrazu „Klanìní králù" (1435) se rozhodl, aby dìj doprovázel bramboøík.
Zmíníme se namátkovì o konkrétních dílech nìkterých umìlcù známých v této souvislosti v dìjinách. Rád bych tak prohloubil
nejen rozhled ale i úctu našich aranžérù a aranžérek k tìmto skvostem malíøského umìní.
Baldung Hans asi 1484
Svatá rodina (asi 1515) jahody
Do pøedního plánu vpravo namaloval blízko postav svaté rodiny jahody, které zároveò kvetou i pøinášejí plody.
Bosch Hieronymus asi 1450
Sv. Jan Køtitel a zvláštní rostliny
Sv. Jan Køtitel byl zvláštní èlovìk, mìl zvláštní úkol životní, dlouho žil ve zvláštní pøírodì a to se právì povedlo vystihnout
Boschovi se zvlášními rostlinami v tomto obrazu.
Šikovný aranžér nemá problém s výrobou zvláštních rostlin. Otázka zní, kam s nimi? Že by k soše Jana Køtitele?
Bosschaert, Ambrosius
Váza s kvìtinami kolem 1608 - mušle
Nejedná se o obraz s køesanskou tematikou, zato má velký symbolický náboj. Øádová sestra Wendy Beckettová ho komentuje
takto: "Obraz vyniká skrytým, leè zámìrným patosem. Bosschaert zobrazuje kytici v triumfálním rozpuku, pronikajícím do
nejposlednìjšího stonku. Nakonec však všechny kvìtiny uschnou - nìkolik lístkù je již teï na cáry, a na øímse leží pøekrásný kvìt
karafiátu bez stopky. Pouze lastury a ozdobná váza pøežijí mnohobarevnou nádheru kvìtin.
Nic tu není takové, jak se na první pohled zdá. Složitá krása mušlí zavání smrtí, jsou to prázdné schránky moøskýh živoèichù,
které kdysi obsahovaly tolik života. Navíc staèí jedno postrèení, a váza se všemi svými ozdobami bude dole.
Bosschaert nám tady ustaviènì pøipomíná, že vše matriální podléhá smrti.
Botticeli - (granátové jablko)
Madona s granátovým jablkem - 1487- Firenze, Uffizi
Ve støedovìku se vztahovalo granátové jablko i jako symbol ctností a nesmírného milosrdenství Panny Marie. Granátové jablko
se výbornì hodí jako pøízdoba do kvìtinového aranžmá na stole. Velkoobchody prodávají krásná jablka ke zdobení. Ovšem, èetl
jsem, ani nevím v kterém mariánském zjevení asi v tom smyslu, že Panna Maria vyjádøila touhu mít na oltáøi a pokud možno všude
místo umìlých rostlin rostliny živé. Snad jsem s tím neøekl nìco zavádìjícího, pøeci zvažme, která žena by se nechala obdarovat
radìji umìlou kvìtinou než živou?
Crivelli, Carlo
Vlaštovèí Madona kolem 1453 - jablko
S oblibou cituji postøehy øádové sestry Wendy Beckettové. "Crivelli maloval s neobyèejnou, až tvrdou pøesností, která pùsobí
témìø, jako by tesal svou pøedstavu do kamene. Jeho šperky ozdobená Marie má na sobì vyjímeènì bohatý, zlatem vyšívaný
šat a Jezulátko na jejím klínì drží v ruce jablko.
Peèlivì znázornìné ovoce plných tvarù, které je pro Crivelliho tak typické, zdobí celý obraz. Má dvojseèný význam a symbolizuje
na jedné stranì plodnost Kristova narození a života a zároveò jeho zranitelnost (i když ovoce v Crivelliho dílech nikdy nenese
známky rozkladu). Stejnì pozoruhodní jsou dva svìtci: staøièký, rozhnìvaný svatý Jeroným se svým lvem, vyvážený na druhé
stranfì mladým vojákem, sv. Sebastiánem, v elegantním šatu kavalíra.
Jediným pøirozeným prvkem je na obraze samotná vlaštovka, která má možná symbolizovat nanebevzetí ducha. Také nám
pøipomíná, že svìt existuje i za mramorovou zdí této vyumìlkované, pozlacené sínì."
Dürer Albrecht
Apokalypsa - granátové jablko
Ve svém cyklu "Apokalypsa" na jednom listu (na základì Zj.7,1) kde andìlé chrání strom života pøed ètyømi vìtry zemì, používá
za symbol právì strom granátového jablka.
Eyck, Jan Van (1390-1441)
a- Maria mit dem Kinde - perly
Nachází se ve Frankfurtu- Stadelsches Kunstinstitut. Ozdoba hlavy je pojatá spíše jako velice vkusná èelenka zdobená
perlami, pøièemž jako ztìlesnìná vznešenost krmí své dítì z prsou.
b- Die Madonna des Kanzlers Rolin - perly
Nachází se v Paøíži v Louvru Koruna bohatì zdobená perlami je pøekrásná, ale hlava Panny Marie je mnohem krásnìjší. Byl si toho
vìdom asi i autor, proto korunu dal výš nad hlavu do rukou andìla.
Goes, Hugo Van Der
a- Prvotní høích (kolem 1475) (kosatec a jablko)
Obraz znázoròuje malou svùdnou Evu, jež si utrhla jablko pro sebe a právì se chystá utrhnout další a podat jej Adamovi, jenž
poslušnì a bezmyšlenkovitì nastavuje ruku. Vidíme zároveò Evino zakulecené bøíško, pøipomínající, že se stane matkou celého
lidského pokolení ale i vtipnì umístìný modrý iris dávající vytušit, že Panna Maria (jejíž barva je modrá) Evu jako matku vystøídá.
b- Klanìní pastýøù asi 1475 - kosatec
Zde se chopil umìlec opìt námìtu s kosatcem. Chce tím øíci, že to je ta druhá Eva, tedy Panna Maria, která høíšnou Evu vystøídá.
Panna porodila dítì, Spasitele. Celá pøíroda jásá, protože na tuto chvíli èekala dlouhá tisíciletí.
Grünewald Matthias - (1470 1529)
Madona
Nachází se v kostele v Stuppack Margentheim. Madona sedí v krajinì, pøed ní kvete rùže a lilie, na nebi se klene duha a v pozadí v
kvìtináèi je karafiát.
Murillo Bartolomé - (kolem 1660) lilie, pivoòky
Pøestože toto malíøské dílo nepøedvádí všechny polohy barokního malíøského projevu, lze téma obrazu i zpùsob prezentace
považovat za charakteristický. Andílci nesou kvìtiny jako symboly mariánské. Takže jak lilie, pivoòky i palmový list snad i vavøín
vzadu se pøizpùsobují dynamice kterou prezentují andílci.
Schongauer Martin (1450-1491) - rùže, jahody
Maria v rùžovém altánku (Maria im Rosenhag)
Panna Maria odìná bohatou draperií drží v náruèi Ježíška. Až násilnì se zvedne od zemì èást draperie, jakoby ty jahody jí
nedovolovaly sebe zakrýt. Mimo èervených plodù vidíme témìø demonstrativnì pøimalované trojlistí jahod. Pozadí impozantnì
dekoruje rùžemi a pivonòkami. Zpìvavé ptactvo mezi listím je též nositelem milých symbolù.
Simone, Martini - kolem 1284
Zvìstování
Øádová sestra Becketová vídí obraz takto.
"Simone Martini má instinktivní smysl pro pùvab, elegantní gesta a efektní pohyb. Má obdivuhodnou schopnost vytváøet étericky
pùsobící postavy a zároveò jim vtisknout hmatatelnou fyzickou podobu. Jeho zvìstování se vyznaèuje neobyèejnou krásou barev
a nadpozemskou elegancí obou protagonistù nebeského výjevu. Jedna Mariina ruka spoèívá delikátnì v rozevøené knize, druhá
je vztyèena a jen dvìma rozechvìlými prsty se dotýká hrdla. Pøes veškerou svou svatost je Marie bytostí pozemskou, postava
andìla však nese všechny atributy náležející poslu nebes. Jeho krása nespoèívá jen v dokonalém pùvabu tváøe, lemované
elegantními prameny zlatých kadeøí, ani ve zlaté øíze plývající v dokonalých záhybech až k zemi.
Nejvìtší podíl na impozantnosti jeho postavy mají nejspíš elegantní
perutì - každé jednotlivé pøekrásné pero zdobí výrazná kresba - a
pøedevším jeho kostkou podšitý pláštì, který krouží a víøí, žije svým
vlastním životem a
signalituje pøítomnost
božského elementu
výmluvnìji než shluk andìlù ve støedu obrazu. Andìl pozvedá dokonalý
prst a ukazuje jím vzhùru ve smìru, který nám již naznaèily dlouhé, útlé
stonky nìžnì bìlostných lilií, symbolizující Mariinu èistotu a svìdèí
zároveò o Martiniho zalíbení ve všem, co je pùvabné."

Podobné dokumenty

Homeopatie a děti osvit 1.vp

Homeopatie a děti osvit 1.vp U znaèné èásti novorozencù se do jednoho až do dvou týdnù po porodu objevuje výsev drobné dráždivé vyrážky v oblièeji a na trupu. Ano, potnièky. Jde o bìžnou a pøirozenou èisticí reakci novorozenec...

Více

o Souhrn

o Souhrn la linimenta založenana bázi alkoholu a iritaèníchpreparátùkafrového typu. Proto také popisygladiátorskýchher spolus dramatickým vylíèenímvlastníhodìje vždy upozoròovalyna zcelatypickou vùni (èi pr...

Více

leták - Afrika online.cz

leták - Afrika online.cz Dva bratøi, Fall a Seck, pøišli pøed lety z Afriky do Belgie. Nyní se po deseti letech setkávají. Jejich základní otázkou je, zda se vrátit do Afriky, anebo zùstat. Napjatý noèní rozhovor, který je...

Více

Jaroslav Seifert: JABLKO S KLÍNA

Jaroslav Seifert: JABLKO S KLÍNA Jak nástroj beze strun, na který hraje èas. A vešly do vichøice všem vìtrùm na pospas. Jako tváø mrtvého, již vìnèí dlouhý vlas. Ve svìtle okenice se zachvìl útlý pás.

Více

7 - Farnost Brumov

7 - Farnost Brumov Pokud se týká vnìjšího drení tìla, pro mnohé bude dobré èíst Bibli v kleèe. Z Písma toti dostáváme to, co v nìm hledáme, kdo je však ète v kleèe, ukazuje tím, e v modlitbì chce dostat od Boha nì...

Více

Doba Seniorů 10/2011

Doba Seniorů 10/2011 situace důchodců jsou tu snahy, dostat valorizace dokonce pod úroveň stanovenou zákonem. Senioři v předdůchodovém věku jsou při ztrátě zaměstnání odepsáni, byť věková diskriminace podle zákona není...

Více

současné trendy výzkumu buněčných mechanismů nocicepce

současné trendy výzkumu buněčných mechanismů nocicepce o nìco pozdìji plnì potvrzeny E. R. Perlem a jeho spolupracovníky, jimž se podaøilo intracelulárnì registrovat aktivitu z tìl senzorických neuronù ve spinálních gangliích, která pøichází jednotlivý...

Více

a něco pro rozveselení - Římskokatolická farnost Slavičín

a něco pro rozveselení - Římskokatolická farnost Slavičín takového, jaký je. Sebe umenšuje, aby druhý rostl. Snad proto posílal Pán své uèedníky hlásat evangelium Božího království po dvou. Sám byl mezi nimi, a proto mohli konat veliké skutky. Zmrtvýchvst...

Více