dostupnost veřejnou linkovou dopravou v čr

Transkript

dostupnost veřejnou linkovou dopravou v čr
DOSTUPNOST VEŘEJNOU LINKOVOU DOPRAVOU
V ČR
Jiří, HORÁK, Igor, IVAN, David, FOJTÍK, Tomáš, INSPEKTOR, Lenka, ZAJÍČKOVÁ,
Vít, VOŽENÍLEK
Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Institut geoinformatiky
17. listopadu 15, 708 33 Ostrava-Poruba
e–mail: {jiri.horak, igor.ivan, david.fojtik, tomas.inspektor}@vsb.cz
Univerzita Palackého Olomouc, Katedra geoinformatiky, 17. listopadu 50, 771 46 Olomouc
e–mail: {lenka.zajickova, vit.vozenilek}@upol.cz
Abstrakt
Dostupnost veřejnou linkovou dopravou lze hodnotit z pohledu občana a jeho bydliště (jaká je
dostupnost požadovaných cílů z bydliště) nebo z pohledu dostupnosti jednotlivých služeb
(zejména jaká je spádovost dané služby). Jednotlivé metody se liší použitou metrikou (např.
četnosti spojů veřejné linkové dopravy, počet dostupných lokalit při scénářovém požadavku),
skladbou faktorů a jejich parametrizací, což má významný dopad na výsledné geografické
a dopravní hodnocení. K hlavním parametrům patří výběr výchozích míst, výběr cílových
míst, dopravní limity (maximální doba cestování, maximální délka cestování, maximální
počet přesedání atd.), čas odjezdu či příjezdu. Jejich nastavení musí odpovídat sledovanému
účelu a respektovat individuální požadavky a tím směřovat k tvorbě typických scénářů
požadavků na přepravu. Příspěvek představuje vybrané přístupy výpočtu dostupnosti veřejnou
linkovou dopravou, upozorňuje na jejich nedostatky a na příkladu úlohy dostupnosti obcí ČR
demonstruje závislost výsledků na parametrizaci úlohy. Jedním z možných řešení je použití
relativních indikátorů, které jsou méně závislé na konkrétním nastavení. Dostupnost obcí je
analyzována také s ohledem na místní závislost na veřejné dopravě. V regionech, kde je
poptávka po veřejné dopravě nízká díky intenzivní individuální automobilové dopravě, není
dopad nízkého hodnocení dostupnosti významný. Avšak i v takových regionech je vhodné
se zaměřit na dopravní požadavky skupin osob, které jsou v přístupu k automobilové dopravě
hendikepovány. To v důsledku vede opět k vytváření hodnocení na základě integrování
individuálních typizovaných požadavků.
Klíčová slova: dostupnost, veřejná doprava, geoinformační technologie
Keywords: accessibility, public transportation, geoinformation technology
ÚVOD
Veřejná doprava se stále významně podílí na přepravě osob. Podle výsledků Dopravní
ročenky 2012 (https://www.sydos.cz/cs/rocenky.htm) bylo 58 % osob přepravováno
prostřednictvím veřejné dopravy, z větší části městskou dopravou, na veřejnou linkovou
1
dopravu (bez městské dopravy, dále jen VLD) připadá 11 % veškeré přepravy osob.
Z hlediska přepravního výkonu (oskm) připadá na veřejnou dopravu 40 %, ovšem podíl VLD
představuje 25 % z celkového přepravního výkonu.
Význam VLD však není dán pouze jejím podílem na přepravovaných osobách či výkonech.
Společnost má zájem na poskytování lepších služeb VLD, aby se zvýšila efektivnost,
atraktivnost a dostupnost služeb veřejné dopravy pro všechny individuální potřeby cestujících.
Zároveň je kladen důraz na zmírňování negativních ekologických dopadů dopravy na trvale
udržitelný rozvoj území.
Hodnocení dostupnosti je zaměřeno na charakterizování vlivu dopravního systému na
uspokojení potřeb obyvatel. Často se posuzuje dostupnost jednotlivých lokalit z hlediska
přístupu ke službám VLD a jejím prostřednictvím k dosažení různých požadovaných
destinací. K tomuto hodnocení je možné využít několika odlišných přístupů. Výsledky se pak
liší zejména v důsledku různého nastavení požadavků či podmínek dopravy. K hlavním
parametrům patří výběr výchozích míst, výběr cílových míst, dopravní limity (maximální
doba cestování, maximální délka cestování, maximální počet přesedání atd.), čas odjezdu či
příjezdu.
Problematika dopravní dostupnosti a jejího hodnocení je ústřední tématem grantu GAČR
Prostorové simulační modelování dostupnosti (14-26831S). Jeho cílem je vyvinout
a zhodnotit nové prostorově-simulační modely vhodné pro přesnější hodnocení dostupnosti
v regionálních a lokálních studiích, které budou postaveny na simulacích individuálního
chování osob. Pro návrh a optimalizaci modelů budou využity dvě regionální (Ostravsko
a Olomoucko) a dvě městské pilotní oblasti (Ostrava, Olomouc).
ZPŮSOBY HODNOCENÍ DOSTUPNOSTI VLD
Dostupnost je obvykle vnímána jako relativní blízkost jednoho místa vůči ostatním. Jedna
z komplexních definic říká, že dostupnost vyjadřuje “the extent to which the land-use
transport system enables (groups of) individuals or goods to reach activities or destinations by
means of a (combination of) transport mode(s)” (Geurs, Ritsema van Eck, 2001). Geurs, van
Wee (2004) identifikují čtyři typy měr dostupnosti:
1. Míry založené na infrastruktuře (infrastructure-based measures) se používají pro
hodnocení výkonnosti a úrovně služeb dopravní infrastruktury a jsou tedy vhodné pro
plánování dopravy. Využívají se např. ukazatelé typu "úroveň kongesce" nebo
"průměrná rychlost jízdy v silniční síti" nebo "dostupnost zastávek veřejné dopravy".
Hodnocení fyzické dostupnosti zastávek VLD prováděli např. Ivan (2009), Boruta,
Ivan (2010), Křižan (2007) nebo Horňák (2005). Hodnocení průběhu dopravních sítí
a hustoty zastávek jako příklad využití fraktálních charakteristik je dokumentováno
v Lampart et al. (2013).
2. Míry založené na geografické poloze (location-based measures) se používají pro
analýzu dostupnosti v lokalitách. Typické je hledání relevantních objektů (služeb)
2
v sousedství lokality, měří se úroveň spojení mezi zkoumanou lokalitou a každým
nalezeným objektem a získané dílčí výsledky jsou pak agregovány pro danou lokalitu.
Příkladem jsou analýzy jako "celková nákupní zóna v dosahu 1 km od bydliště" nebo
"počet volných pracovních míst do 1 hodiny cesty z bydliště". Využívají se
v geografických studiích a územním plánování.
3. Míry založené na osobních potřebách (person-based measures) hodnotí dostupnost na
individuální úrovni a možnosti uspokojení potřeb s využitím konceptu časoprostorové
geografie (Hägerstrand, 1970). Mohou hodnotit sérii navštívených míst, počítat
s dobou trvání povinných aktivit v těchto místech, s dostupným časovým plánem pro
flexibilní činnosti a zahrnovat i různé podmínky jako je kapacita nebo rychlost
dopravního systému.
4. Míry prospěšnosti (utility-based measures) analyzují a hodnotí ekonomické přínosy,
které lidé získávají při využití prostorově distribuovaných činností. Jejich současné
využití v geografických výzkumech je omezené. Pro další výzkum se doporučuje
kombinovat míry prospěšnosti a míry založené na osobních potřebách, aby se dosáhlo
lepšího ekonomického hodnocení individuálního chování.
Nejčastěji se využívá měr dostupnosti lokality, které zahrnují míry potenciálu a míry
konektivity (Geurs, van Wee, 2004). První skupina hodnotí očekávané vzájemné vztahy
v systému a zpravidla využívá gravitační modely. Jeho použití udává např. Marada et al.
(2010), který hodnotil vzájemné vazby mezi regionálními středisky. Druhá skupina hodnotí
úroveň konektivity mezi lokalitami. Takové hodnocení obsahuje složku geografickou
(v originále land-use) a dopravní, což znamená, že výsledek je ovlivněn geografickým
faktorem a faktorem efektivity dopravního systému. Jednou z možností je využít frekvence
dopravních spojení nebo vozidel. Hůrský (1978) byl jedním z prvních autorů, který použil
tento přístup k vytvoření dopravní regionalizace na území bývalého Československa. Marada
et al. (2010) využili jízdní řády pro roky 2000 a 2006 a aplikovali vážené četnosti dopravních
spojení. V městském prostředí použil Křižan (2007) počet dopravních linek k hodnocení
situace v Bratislavě. V některých případech se používá hodnocení počtu příjezdů autobusů či
vlaků do každé zastávky (např. Yigitcanlar et al., 2008).
Jiný přístup k vyjádření dostupnosti lokality je založen na využití nákladových
charakteristik za pomoci kumulace silničních vzdáleností, cestovního času, cestovních
nákladů nebo počtu přesedání (metrická, časová, cenová, topologická dostupnost podle
Horák, 2006). Takové výpočty je možné výhodně realizovat s pomocí síťových analýz
v prostředí GIS. Zpravidla se hodnotí dostupnost individuálními dopravními prostředky
(automobily) (např. Hudeček 2008 pro ČR, Kraft a Vančura 2008 pro Prahu, Voženílek et al.
2009 pro Přerov). Podobné hodnocení pro veřejnou dopravu je méně časté v důsledku obtíží
se zpracováním dat nebo nedoceněním role tohoto druhu cestování. Městskou situaci
analyzoval např. Burns, Inglis (2007), místní situaci např. Horák (2006) (pro okres Bruntál) a
Janošíková, Kubani (2000), kteří použili vážený cestovní čas pro vyhodnocení dostupnosti v
3
Žilinském kraji. V poslední době někteří autoři doporučují kombinované hodnocení
dopravních vzdálenosti a měření frekvence dopravy (např. Curtis, Scheurer, 2010).
Při studiu dostupnosti lokalit je užitečné rozlišit 2 hlavní typy hodnocení – dostupnost
bydliště (včetně možnosti uplatnění alespoň některých osobních charakteristik) nebo
hodnocení dostupnosti služby (vč. např. hodnocení spádovosti dané služby). V prvním
případě je lokalita zdrojem (počátkem) generovaných cest, zatímco ve druhém případě je
lokalita cílem generovaných cest.
Při hodnocení VLD se mohou uplatnit všechny čtyři základní typy dostupnosti, převládá však
opět hodnocení dostupnosti lokalit. Jednotlivé metody se liší použitou metrikou (např. četnosti
spojů VLD, počet dostupných lokalit při scénářovém požadavku), skladbou faktorů a jejich
parametrizací, což má významný dopad na výsledné geografické a dopravní hodnocení.
K hlavním parametrům patří:
• výběr výchozích a cílových míst. Jejich nastavení musí odpovídat sledovanému účelu
– co dostupnost měří a pro jaké objekty je hodnocena. Analýzy prováděné na úrovni
celého státu zpravidla měří dostupnost center – Rölc (2001) se soustředil na
14 krajských měst, Kraft, Vančura (2008) na Prahu, Marada et al. (2010) hodnotili 171
regionálních středisek (resp. 140 středisek podle SLDB 2001). U studií regionálních
a lokálních jsou pochopitelně výchozí a cílová místa lépe specifikována (např.
Voženílek et al., 2009). Jako cílová místa nejčastěji figurují vybrané služby (obchody,
školy, zdravotní střediska). Velký význam pro hodnocení situace na trhu práce má
zejména zjišťování podmínek dostupnosti zaměstnavatelů. Poloha velkých
zaměstnavatelů byla použita jako cílová místa v článcích (Horák, 2006, Šeděnková et
al. 2009),
• dopravní limity (maximální doba cestování, maximální délka cestování, maximální
počet přestupů atd.),
• čas odjezdu či příjezdu, volba dne v týdnu.
Jejich nastavení musí odpovídat sledovanému účelu a respektovat individuální požadavky
a tím směřovat k tvorbě typických scénářů požadavků na přepravu.
Jak velký vliv na výsledky má způsob hodnocení dokumentovali např. Křižan et al. (2008).
Hodnotili dostupnost obchodů v Bratislavě pomocí MHD na základě 8 různých typů
hodnocení, včetně vzdálenostních měr a dotazníkového šetření, a zjistili, že se výsledky
mohou dramaticky lišit a vyhodnocený podíl nedostupných městských částí kolísá mezi 1,5 %
a 22,1 %!
Velký dopad na hodnocení VLD a zejména jejího srovnání s IAD má skutečnost, zda je
doprava realizovaná veřejnou dopravu chápána jen jako přemístění ve vozidlech VLD nebo
zda jsou do ní zahrnuty další činnosti nezbytné pro realizaci cesty z pohledu uživatele této
služby. V užším pohledu se hodnotí jen výkonové ukazatele VLD mezi zastávkami VLD,
v širší koncepci se do nich započítávají také ukazatele spojené s cestou na/z zastávku VLD,
4
s čekáním na zastávce, případně i činnosti spojené s přípravou cesty VLD (plánování cesty –
zjišťování dopravních informací vč. výluk a zpoždění, sestavení jednotlivých variant
a rozhodování o optimální variantě, zajištění rezervace a jízdenky předem). Uvedené rozšíření
se používá zejména pro navýšení přepravního času, méně často při hodnocení vzdálenosti
(vzdálenost pro pěší přesun na/ze zastávky, spojené s uplatněním určitých vzdálenostních
limitů pro jednotlivé skupiny cestujících), poměrně obtížně pak pro cenové hodnocení
(cenová hodnota času je velmi individuální a navíc časově proměnná) nebo komplexní
hodnocení typu náročnost nebo spokojenost cestujícího.
Použité ukazatele hodnocení dostupnosti jsou závislé na velikosti okolní nabídky (množství
poptávaných služeb v okolí, počet okolních obcí v závislosti na velikosti obce), na
geografických faktorech (členitost území, přítomnost hranice či přirozených bariér) a na
dopravních faktorech (vlastní výkon VLD). Bohužel málokdy jsou tyto faktory ve studiích
zřetelně odlišeny, k čemuž přispívá i obecný charakter používaných ukazatelů.
Jedním z možných řešení je použití relativních indikátorů, které jsou méně závislé na
konkrétním nastavení. Konkrétní situace se pak hodnotí mírou změny proti celkovému
průměru (např. celorepublikovému), proti minulému hodnocení (časový index) nebo proti
alternativnímu hodnocení (srovnání vůči vybrané základní variantě, tzv. baseline).
DOSTUPNOST OBCÍ ČR
Na příkladu úlohy dostupnosti obcí ČR autoři demonstrují závislost výsledků na parametrizaci
úlohy.
Hodnotí se dostupnost obcí ve smyslu dostupnosti cílů z obce jako výchozího místa pro
dojíždění; za cíle jsou považovány okolní obce. Posuzuje se tedy vhodnost obce z pohledu
bydliště, ze kterého je realizována denní dojížďka.
K hodnocení byl použit podíl dostupných obcí RAh,i v obci i, který se vypočte jako počet
dostupných obcí NMA ku počtu všech obcí testovaných na existenci dopravního spojení VLD
NMT v definovaném časovém intervalu h. Testované obce byly v tomto případě omezeny
Euklidovskou vzdáleností středů obcí do 100 km.
RAh ,i =
NMAh ,i
NMTh,i
*100
[%]
Tento ukazatel závisí na explicitně deklarovaném časovém intervalu a na uvedeném použití
limitní vzdálenosti. Proto byl výpočet následně relativizován vůči celorepublikovému
průměru. V obr. 1 je rozlišena dostupnost obce podle tohoto hodnocení ke dni 5. 10. 2011.
Dle očekávání jsou hůře dostupné obce v pohraničních horách či na Jesenicku, podobně
špatně dostupná je ale také řada obcí ve středních a západních Čechách. Lepší dostupnost obcí
byla zjištěna zejména ve větší části území Moravy a Slezska.
5
Obr. 1 Podíl dostupných obcí z dané obce pro časový interval 4:30-5:45 vůči
celorepublikovému průměru (stav k 5. 10. 2011) (Horák et al., 2014)
Citlivost výsledků na nastavení časového intervalu pro zkoumání možnosti dojíždění VLD je
dokumentována na obr. 2 (na okresní úrovni). Zde je posuzován stejný ukazatel RA pro
časový interval 7:30-8:45 (vlevo) a pro časový interval 20:30-21:45 (vpravo) relativizovaný
k situaci v časovém intervalu 4:30-5:45. Není překvapující, že výsledky pro noční interval
jsou mnohem horší, ovšem toto zhoršení není geograficky konstantní. Zatímco Praha má
velmi vyrovnané hodnocení dopravní dostupnosti téměř bez vlivu nastavení časového
intervalu, největší vliv nastavení času je v případě tmavě červeně zobrazených okresů, kdy
dostupnost obcí klesá na ¼ dostupnosti zjištěné pro dojížďku brzy ráno.
Obr. 2 Relativní podíl dostupných obcí pro časový interval 7:30-8:45 (vlevo) a pro časový
interval 20:30-21:45 (vpravo) relativizovaný vůči situaci v časovém intervalu 4:30-5:45
(Horák et al., 2014)
6
V některých případech se při hodnocení používá scénářový model, kdy lze lépe nastavit
všechny podmínky, aby co nejlépe odpovídaly konkrétní hodnocené situaci. Např. Inspektor,
Horák (2014) hodnotili podmínky dostupnosti obcí u vybraných okresů z úřadu v okresním
městě pomocí celkového spotřebovaného času buď pouze pro jednosměrnou cestu, nebo cestu
tam a zpět s následujícími variantami (obr. 3):
• celkový čas strávený ve VLD = cesta z úřadu na zastávku + doba jízdy do dané obce +
5 minut čekání + doba jízdy zpět + cesta ze zastávky zpět na úřad,
• celkový čas strávený na služební cestě při využití VLD = celkový čas strávený na
cestě + doba strávená v cíli (doba mezi příjezdem a odjezdem).
Obr. 3 Čas strávený na cestě při využití VLD a čas celé služební cesty při využití VLD
v okrese Klatovy (Inspektor, Horák, 2014)
Interpretace je ovlivněna i dalšími faktory, např. zastoupením velikostí obcí.
Dostupnost obcí by měla být analyzována také s ohledem na místní závislost na veřejné
dopravě. V regionech, kde je poptávka po veřejné dopravě nízká díky intenzivní individuální
automobilové dopravě, není dopad nízkého hodnocení dostupnosti významný (Ivan, Horák,
2014). Obr. 4 ukazuje podíl využití VLD pro dojížďku do obcí ze SLDB 2011. Je zřejmé, že
se vysoká závislost na VLD koncentruje v pohraničních částech Čech, v severovýchodní části
území a v okolí populačně velkých měst.
7
Obr. 4 Podíl využití VLD pro dojížďku do obcí ze SLDB 2011
PODĚKOVÁNÍ
Příspěvek byl podpořen grantem GAČR 14-26831S Prostorové simulační modelování
dostupnosti.
ZÁVĚR
Hodnocení dostupnosti veřejnou linkovou dopravou je komplikováno řadou faktorů. Používají
se rozdílné metody, např. frekvence dopravních spojení, frekvence příjezdů, nákladové
charakteristiky s využitím akumulace cestovních vzdáleností, času, nákladů či počtu
přesedání. Příspěvek popisuje základní parametry, které je při hodnocení nutné použít
a dokumentuje vlivy na výsledky hodnocení.
Zejména záleží na přesném vymezení účelu a odpovídajícímu nastavení požadavků na
nalezení vyhovujícího dopravního spojení. To se ukazuje jako klíčový problém. Účel vždy
vychází z individuálních požadavků, které se mohou vzájemně výrazně lišit. Hodnocení
s konstantními parametry může uspokojovat jednotou kritérií a zdánlivou jednoduchostí
interpretace, nicméně nemusí odpovídat reálným požadavkům a tedy získané výsledky nemusí
mít dostatečnou validitu.
8
Současné možnosti výpočetně náročných přístupů, kombinované s adekvátním statistickým
hodnocením, dovolují postavit hodnocení dostupnosti VLD na simulování reálných
požadavků individuí a tomu odpovídajícímu flexibilnímu nastavení parametrů. Výsledky tak
umožní lépe mapovat situaci v území, odhalovat místa s nedostatečnou úrovní nabídky VLD,
zlepšovat efektivitu a výkon VLD a zejména zvyšovat atraktivnost a dostupnost služeb
veřejné dopravy pro individuální potřeby cestujících.
LITERATURA
BORUTA, T., IVAN, I. (2010): Public transport in rural area of the Czech Republic – case
study of Jeseník region. Moravian Geographical Reports. Vol. 18, No. 2, p. 2-15. ISSN 12108812.
BURNS, C.M., INGLIS, A.D. (2007): Measuring food access in Melbourne: access to healthy
and fast foods by car, bus and foot in an urban municipality in Melbourne. Health Place, 13,
pp. 877–885
CURTIS, C., SCHEURER, J. (2010): Planning for sustainable accessibility: developing tools
to aid discussion and decision-making. Prog. Plann., 74, pp. 53–106
GEURS, K.T., RITSEMA van ECK, J.R. (2001): Accessibility measures: review and
applications. RIVM Report 408505 006. National Institute of Public Health and the
Environment.
GEURS, K., WEE, B. (2004): Accessibility evaluation of land-use and transport strategies:
review and research directions. J. of Transport Geogr. Vol. 12, No. 2, 127-140.
HAGERSTRAND, T. (1970): What about people in regional science? People of the Regional
Science Association. Vol. 24, No. 1, 7-21.
HORÁK, J. (2006): Transport Accessibility Evaluation. Geografie. Vol. 111, No. 1. p. 115132.
HORÁK, J., IVAN, I., FOJTÍK, D. (2014): Time of day dependency of public transport
accessibility in the Czech Republic. In sborník „GIS Ostrava 2014 - Geoinformatics for
Intelligent Transportation “, Ostrava, 27-29.1.2014. 13 p.
HORŇÁK, M. (2005): Dostupnosť siete diaľnic a rýchlostných ciest v Slovenskej republike.
Horizonty dopravy. Výskumný ústav dopravný Žilina. Vol. 13, No.1, p. 31-34. ISSN 12100978.
HUDEČEK, T. (2008): Model časové dostupnosti individuální automobilovou dopravou.
Geografie. Vol. 113, No. 2, p. 140-153. ISSN 1212-0014.
HŮRSKÝ, J. (1978): Regionalizace České socialistické republiky na základě spádu osobní
dopravy. Brno: Studia Geographica, Geografický ústav ČSAV. 182 p.
9
IVAN, I. (2009): Prostorové hodnocení zajištění dopravní obslužnosti zaměstnavatelů.
Disertační práce. HGF, VŠB – Technická univerzita Ostrava. 133 p.
IVAN I., HORÁK J. (2014): Demand and Supply of Transport Connections for Commuting in
the Czech Republic. In sborník „GIS Ostrava 2014 - Geoinformatics for Intelligent
Transportation“, Ostrava, 27-29.1.2014.
INSPEKTOR, T., HORÁK, J. (2014): Srovnání individuální automobilové a veřejné linkové
dopravy ve vybraných okresech ČR. In sborník „GIS Ostrava 2014 - Geoinformatika v
pohybu“, Ostrava, 27-29.1.2014.
JÁNOŠÍKOVÁ, Ľ., KUBÁNI, A. (2000): Dopravná dostupnosť obcí. Komunikácie.
Vydavatelství Žilinské univerzity. Vol. 2, No. 4, 9-15., ISSN 1335-4205.
KRAFT, S., VANČURA, M. (2008): Regionální vyhodnocení efektivity dopravního systému
České republiky a jeho prostorových dopadů. XI. Mezinárodní kolokvium o regionálních
vědách. Brno: KRES, ESF., 252-260. ISBN 978-80-210-4625-2.
KRIŽAN, F. (2007): Regionálna typológia územia Bratislavy na základe dostupnosti
supermarketov a hypermarketov. Geografický časopis. Vol. 59, No. 4, 373-385.
KRIŽAN, F., TOLMÁČI, L., LAUKO, V. (2008). Identifikácia „potravinových púští“ na
území mesta Bratislava aplikáciou mier dostupnosti. Ekonomický časopis. Vol. 56, No. 10,
959-972.
LAMPART, M., HORÁK, J., IVAN, I. (2013): Úvod do dynamických systémů: teorie a praxe
v geoinformatice. VŠB-TU Ostrava. 200 s. ISBN 978-80-248-3185-5.
MARADA, M., KVĚTOŇ, V., VONDRÁČKOVÁ, P. (2010): Doprava a geografická
organizace společnosti v Česku. Geographica. Praha: Česká geografická společnost. 165 p.
RÖLC, R. (2001): Dopravní dostupnost a regionální význam krajských měst. Geografie. Vol.
106, No. 4, p. 222-233.
ŠEDĚNKOVÁ, M., HORÁK, J., IVAN, I., FOJTÍK, D. (2009): Hodnocení rozdílů při
sledování dojížďky do zaměstnání jedním či oběma směry. Proc. Sympozium GIS Ostrava
2009, Ostrava, 13 p.
VOŽENÍLEK, V., STRAKOŠ, V. et al. (2009): City Logistics – dopravní problémy města
a doprava. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 192 p. ISBN 978-80-244-2317-3.
YIGITCANLAR T., SIPE N., EVANS R., PITOT M. (2008): A GIS-based land use and public
transport accessibility indexing model. Aust. Planner, 44 (2008), 30-37.
10

Podobné dokumenty

Paměťový video displej Polyx

Paměťový video displej Polyx Spustí scénáře uložené ve scénářovém modulu.

Více

Geografie času - Herber.kvalitne.cz

Geografie času - Herber.kvalitne.cz jde tedy o místa, kde se setkávají jednotlivé cesty  v průběhu všedního dne tak většina lidí prochází dvěma nejvýraznějšími svazky, což jsou bydliště a pracoviště

Více

Životopis - buracek.net

Životopis - buracek.net Burian, J., Zapletalová, Z., Brus, J., Svobodová, J., Hladišová, B., Vondráková, A. (2010): Změny funkčních ploch v Olomouci v období 1930 - 2009. Univerzita Palackého v Olomouci Burian, J., Zaplet...

Více

Zahraniční nabídky a poptávky 24_2012

Zahraniční nabídky a poptávky 24_2012 Projekt Rozvoj West Bohemia (dále jen R-W-B), který je spolufinancovaný z Evropského sociálního fondu a rozpočtu ČR prostřednictvím operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost realizuje ...

Více

sborník abstraktů s ISBN

sborník abstraktů s ISBN řídí jejich koordinátor/organizátor. Právě rozsah území tvoří při práci s daty o veřejné dopravě největší úskalí, protože území pokrývají tisíce zastávek, stovky linek a tisíce vozidel spojů jednot...

Více