Dokument ke stažení ZDE.

1
Slovo úvodem
Milí čtenáři,
psát Slovo úvodem je opravdu těžká věc. Čím vlastně začít? Přáním všeho dobrého do nového roku, nostalgickým ohlédnutím se za rokem uběhlým nebo snad typickou větou ,,Do rukou se vám dostalo nové číslo
časopisu TiGy…“? Řeknu vám, že mně tohle všechno zní jako nehorázné klišé. Naštěstí úvod stejně nikdo
nečte (až na češtináře, ti čtou úplně všechno), takže je to vlastně úplně jedno.
Přeji příjemné a učiteli nerušené čtení (a upřímně se omlouvám všem češtinářům)!
Jménem celé redakce,
N.
Obsah
Gympláci na cestách..................................................................... 3
Knižní rubrika............................................................................... 6
Filmová rubrika ............................................................................ 8
Jamboree: Výlet do Japonska........................................................ 9
Bojujeme za práva studentů........................................................ 11
Slavíme ve Vietnamu a USA........................................................ 12
Novoroční předsevzetí gympláka................................................. 14
Perličky........................................................................................ 10
Perličky naruby aneb maturanti píšou diktát.............................. 17
2
Gympláci na cestách
Zájezd do Anglie
Ve dnech 8.–13. 11. 2015 jsme se jakožto vybraní studenti vyššího gymnázia a kvarty zúčastnili jazykového
pobytu v Anglii. Pod svá křídla si nás vzali profesoři Zelinková, Vašíčková, Vykoukalová a Trojánek. Někteří
z nás již podobnou cestu absolvovali, a tak věděli, co je čeká, našli se však i tací, kteří jeli do Anglie poprvé a
mohli si jen představovat, co asi všechno zažijí.
Prvním (a možná trochu nepříjemným) překvapením byl dálkový autobus, který byl menší, než jsme čekali.
Přestože jsme neměli moc místa, nakonec jsme se do něj všichni i s milou paní průvodkyní a dvěma řidiči
namačkali. A naše dobrodružství mohlo začít!
Cesta probíhala nad očekávání rychle, jen těsně před Calais se vyskytl drobný problém v podobě zavřené
dálnice (překvapivě kvůli uprchlíkům!) a my se modlili abychom stihli trajekt. Řidiči však situaci bravurně
zvládli a my se mohli nalodit. Nebýt toho, že bylo asi půl páté ráno a my byli unavení, asi bychom si plavbu
více užívali. Ráno jsme se v Doveru vylodili a pokračovali v cestě. Po pár hodinách se před námi objevil Londýn v celé své kráse. Snad nejvíce nás všechny překvapilo počasí. Jak se o Anglii říká, že tam prší snad celý
rok, a když náhodou neprší, je mlha, tak nás přivítalo sluníčko.
Vystoupili jsme kousek od Tower Bridge a vydali se na prohlídku památek. Samozřejmě první musel být
již zmíněný a všem známý most nad Temží, poté sa motný Tower, několik gift shopů, The Monument,
kde si někteří z nás zlepšili kondičku vyšlápnutím
311 schodů. Dále jsme obhlédli Big Ben, Houses of
Parliament, Westminster abbey, Buckingham palace.
Celí utahaní jsme skončili na Piccadilly Circus, kde
nastal rozchod. Nikomu se však naštěstí nechtělo vydávat moc daleko, a tak jsme se na místě srazu všichni zase včas potkali. Už se nám chtělo jen do postele,
ale museli jsme nejdřív dojít na smluvené místo, kde
na nás měl čekat autobus, proto jsme si prošli ještě
Trafalgar Square. Ani jsme nemuseli na náš autobus
čekat a už nás vezl na meeting point –místo, kde čekaly „naše“ rodiny.
No, čekaly, přijeli jsme dřív, takže to čekání připadlo na nás. Netrvalo moc dlouho a už si odvážely první z
nás. Někdo měl to štěstí a „schytal“ milou, upovídanou paní domácí, někdo však to štěstí neměl a dostal nerudného, uzavřeného pána domu. Důležité však bylo, že na parkovišti nikdo nezůstal a každý měl kde spát.
Druhý den nás čekala škola, do které jsme se, tedy alespoň většinově, těšili. Rozdělili si nás do tří skupin a každou odvedli do jiné třídy. Vyučování mělo jen tři hodiny a vystřídali se vždy 2 učitelé. Celkem na nás všechny
byli 3 – milá, usměvavá Akshana, starší, dobrácký Tom a mladý, vtipný Nic. Povídali jsme si o cestování,
zločinech, luštili zapeklité hádanky, vymýšleli si vlastní noční klub a hráli různé hry. Snad všichni jsme byli
prvním školním dnem nadšeni.
Po škole nás čekal výlet do Rochestru, kde jsme navštívili katedrálu, obhlédli hrad, a navštívili muzeum Charlese Dickense. Občas sice spadlo pár kapek, ale nikomu to nezkazilo dobrou náladu.
Třetí den nás ráno opět čekala škola a po škole návštěva tolik známého a slavného Britského národního muzea. Autobus nás vysadil před zadním vchodem a my dostali rozchod asi na tři hodiny. Avšak ani ty tři hodiny
nestačily k tomu, abychom si stihli projít celé muzeum a ještě stačili navštívit nedalekou Oxford Street.
3
Čtvrtý den nás nejdříve čekal Greenwich, kde se všichni chtěli vyfotit u nultého poledníku. Myslím však, že
nás více zaujalo natáčení filmu pod observatoří v parku, jehož herci měli dobové kostýmy z viktoriánské Anglie. Dále jsme navštívili britské námořní muzeum a Psí ostrov. A pak už nás čekala jen škola a odjezd domů.
Zpáteční cesta byla pohodová, a přestože se nám všem v Anglii moc líbilo, tak jsme se těšili domů. Nejvíc asi
na pořádný oběd, který jsme tam moc postrádali – ty jejich toasty se již druhý den nedaly jíst. Samozřejmě, že
jsme se těšili na své rodiny a blízké. Druháci byli rádi, že stihli svoji dokončenou, a učitelé se mohli radovat, že
jsme se vrátili ve stejném počtu, jako jsme vyjeli. Až doma jsme zjistili, s jakým štěstím jsme projeli Francií.
Vždyť jen o pár hodin později po našem průjezdu došlo k oněm tragickým atentátům v Paříži a následnému
uzavření silnic.
A na závěr jeden z mnoha zážitků: Poslední den jsme čtyři dívky, pobývající v jedné rodině, vstaly brzy ráno,
abychom se stihly sbalit a nic nezapomněly. Bylo nám divné, že paní domácí ještě není vzhůru a nechystá nám
snídani a „oběd“. Myslely jsme si však, že jsme třeba vstaly moc brzy a ona ještě dospává. Tak jsme si vše sbalily a nachystaly. Stačilo jen se nasnídat, sbalit oběd a vyrazit, ale paní domácí stále nebyla k nalezení, dokonce
ani její mladší syn. Počkaly jsme tedy, až její starší syn vstane, a ptaly se ho, kde má mámu. Ani on nevěděl,
co se děje. To už jsme začaly mít strach, že se nedostaneme včas na meeting point. Sedmnáctiletý kluk však
neztrácel hlavu a zavolal mamince. Dozvěděl se, že jeho sestra v noci porodila a jejich matka u toho nemohla
chybět, také že za chvíli přijede a my se máme nasnídat, oběd nám stihne nachystat už sama. Nakonec jsme
přijely včas a jako bonus na rozloučenou jsme ještě viděly fotky z porodu. Nezapomněly jsme ani na zhotovení
selfie se svéráznou paní bytnou a věděly, že na toto ráno asi budeme dlouho vzpomínat.
Štěpi
4
Bratislava
Dne 3. listopadu se uskutečnil poznávací zájezd do hlavního města Slovenské republiky – Bratislavy, kterého se zúčastnily třídy tercie a kvarta. Po dvou a půl hodinách jízdy dvoupatrovým autobusem, které osvěžil
výklad pana průvodce, si žáci mohli protáhnout nohy při prohlídce města. První, co mnozí z Bratislavy
spatřili, byl Grasalkovičův palác, postavený v roce 1760, jehož součástí je rozsáhlá francouzská zahrada. V
dnešní době je ovšem znám spíše pod názvem Prezidentský palác.
Směr prohlídky byl však poněkud jiný – k Bratislavskému hradu. Jedná se o soubor staveb v historickém
areálu, který zabírá vrchol návrší na jihozápadním ostrohu malokarpatského hřebenu na levém břehu Dunaje. Hradu dominuje stavba bývalého královského paláce, roku 1961 byl vyhlášen Národní kulturní památkou
Slovenské republiky.
Při pohledu na panorama Bratislavy a most SNP jsme se dozvěděli dvě bratislavská NEJ: že z Bratislavy je
zároveň vidět na území dvou států a že blízko Bratislavy leží další hlavní město – Vídeň.
Po cestě do centra města bylo možné zhlédnout katedrálu sv. Martina (gotická sakrální stavba, největší a
nejvýznamnější kostel v Bratislavě, korunovační kostel uherských králů a královen), Michalskou bránu (součást bývalého opevnění města) a různé sochy v ulicích. Mezi unikátní a turisty oblíbené sochy patří Čumil
vykukující z kanálu, Schöne Náci – muž v cylindru (Ignác Lamár) anebo napoleonský voják u lavičky. Po
prohlídce následoval hodinu a půl trvající rozchod, během něhož studenti mohli navštívit nějakou z místních
útulných kavárniček anebo si prostě zajít do McDonald´s.
Po skončení rozchodu byli žáci převezeni autobusem na hrad Děvín, který je důležitou historickou památkou
města. Zříceniny gotického hradu, později přestavovaného, vypínajícího se nad stejnojmennou obcí a městskou částí Bratislavy, v nichž v současnosti probíhá rozsáhlý archeologický výzkum, jsou z jedné strany
chráněny Děvínskou Kobylou a z druhé řekami Dunajem a Moravou.
Po prohlídce Děvína žáci nastoupili zpět do autobusu a vydali se na cestu domů.
T. Heinrichová, Kvarta
5
Knižní rubrika
Forrest Carter – Škola Malého stromu
Málokterá kniha zanechá tolik dojmů jako Škola Malého stromu, příběh o porozumění přírodě, zvířatům,
stromům a hvězdám...
Autobiografické vyprávění ze života indiánského chlapce, který vyrůstá v horách
u dědečka a babičky z kmene Čerokíů. Jedna z čtenářsky nejúspěšnějších knížek
posledních let. Kniha je vyprávěním skutečných událostí ze života indiánského
chlapce v Tennessee třicátých let, kterého se po smrti rodičů ujali moudrá babička
a svérázný dědeček, moudří lidé z kmene Čerokíů. V Americe se stala bestsellerem a postupně vyšla ve všech světových jazycích. Je to vyprávění o zážitcích vzešlých ze skotských a čerokíjských tradic amerického východu. Podstatou
knížky není historická dokumentace, ale oslava Čerokíů a skotského odporu k
životu v područí.
Malý strom se učí naslouchat a mít úctu k přírodě, rozumět stromům a zvířatům.
Vyrůstá obklopen láskou, učí se řemeslu (pálení whisky) a orání malého políčka,
někdy s dědečkem zajde dolů do vesnice do obchodu, chodí často do lesů sbírat
různé plody přírody nebo se jen tak dívat, jak ožívá dolina pod ním ve chvíli, kdy
na ni ráno zasvítí první sluneční paprsky.
Reflexe studentů kvarty:
Kniha mě velmi zaujala tím, jak se Malý strom učil věcem ze života. Jak vždy naslouchal dědečkovi, který ho
učil pálit whisky, zasévat obilí, kukuřici, jak chodili do kostela… Malému stromu bylo pět let, ale uměl více
věcí než my v našem věku.
LT
Byla to moje první kniha, která mě dokázala rozbrečet. Velmi se mi líbil vztah dědečka a Malého stromu a také
jsem si uvědomil důležitost rodičů. Velmi mě zaujaly dovednosti, kterým se Malý strom naučil.
DT
6
Jostein Gaarder – Anna (Jaký bude rok 2082?)
Dva příběhy, dva světy, ten současný i ten v budoucnosti se prolínají a čtenáře
udržují v napětí. Kdo je ve skutečnosti dívka Nova? Je to Anna před sedmdesáti lety? Jak mohla prababička vědět, jak se její vnučka bude jmenovat?
V knize najdou čtenáři řadu motivů ze Sofiina světa. Tentokrát však není tématem filosofie, ale příroda a ekologie. Kniha norského filosofa a světoznámého spisovatele Josteina Gaardera vyšla v českém překladu Jarky Vrbové a má
podtitul Bajka o klimatu a životním prostředí Země.
Reflexe studentů kvarty:
Kniha byla velice zajímavá – jako všechny knihy J. Gaardera – měla myšlenku,
kladla otázky o životě a nutila člověka, aby se zamyslel sám nad sebou. Varovala před globálním oteplováním a před hrozivou budoucností, kdy vyhynou
rostlinné a živočišné druhy a Země zpustne. Každý musí začít sám u sebe.
SF
Naprosto fantastická, úžasná kniha. Moje pátá nejoblíbenější. (Měla by být povinná pro studenty ve všech školách.) Moc se mi líbilo, jakým způsobem vyplnil
džin Annino přání napravit zničenou přírodu.
MK
Kniha má velice chytrý příběh, řeší vážné problémy a nabízí řešení, na rozdíl od podobných děl, která pouze
konstatují, že je nutné NĚCO udělat, ale neví co. Přiměje člověka zamyslet se nad světem.
AM
Bylo to zajímavé a poučné počtení, které by mělo být povinnou četbou všech lidí. Poté by se mnohým otevřely
oči a všichni by viděli, k čemu lidstvo spěje.
TS
Za článek děkujeme paní Rohlínkové.
7
Filmová rubrika
Sinister 2 (54% podle csfd.cz), režie: Ciaran Foy
Druhé pokračování série Sinister nepřineslo takový ohlas jako první díl.
Hlavní zápletka – rodina se nastěhuje do opuštěného domu, kde jeden
člen rodiny najde staré pásky s filmy, na kterých jsou natočeny drastické
vraždy celých rodin – zůstává stejná jako v případě Sinistru 1 a není
nezajímavá, ale protože divák už od začátku ví, kdo a proč tyto vraždy
udělal, tak příliš napjatý u filmu nebude. Dalším minusem pro tento film
je okoukaná rodinná zápletka, divák si tedy od začátku může domyslet,
jak vše nakonec dopadne. Vyzdvihnout lze občasnou strašidelnou atmosféru, hudbu a „lekavé“ momenty při některých scénách. Celkově je
tento film bohužel pouze komerční záležitost – není příliš propracovaný
a režisér zřejmě spoléhal na úspěch prvního dílu, který fantasticky zpracoval Scott Derricskon.
G.
Hodný, zlý a ošklivý (90% podle csfd.cz), režie: Sergio Leone
Nejspíš jste si všimli, že každý rok vychází celá řada filmů odehrávajících se na Divokém západě. Westerny jsou opět na vzestupu – slyšeli
jste ale někdy o tzv. spaghetti westernech? Jak ostatně napovídá název,
natáčela je italská studia, a to především v 60. letech. Mezi nejlepší
spaghetti westerny patří legendární trilogie režiséra Sergia Leona (jeho
největší westernovou klasikou je ale Tenkrát na Západě). Filmy můžete zhlédnout v libovolném pořadí, protože na sebe dějově nenavazují,
jejich pojícím prvkem je Clint Eastwood v hlavní roli. Pokud rádi sledujete akční filmy, nejspíš vás čeká menší šok v podobě několikaminutových záběrů, kdy se na sebe postavy pouze dramaticky dívají a u toho
se připravují na souboj. Plynutí času je prostě pojato úplně jinak než u
drtivé většiny současných filmů. Z celé trilogie si nejvíce cením filmu
Hodný, zlý a ošklivý, který popisuje cestu tří pistolníků
za 200 000 dolary. Jejich putování je doprovázeno legendárním soundtrackem, jehož autorem je skladatel Ennio Morricone.
N.
8
Jamboree: Výlet do Japonska
Jamboree je celosvětové setkání skautů a skautek ve věku 14–17 let konající se každé čtyři roky v jiném státě
světa. Koncem letošního června se konal 23. ročník v zemi vycházejícího slunce, trval 13 dní. Přihlašování
na tuto akci skončilo už asi před dvěma lety, ale v té době jsem jí nepřikládala nějakou důležitost. Japonsko je
sice zajímavá země, ale příliš nesympatizuji s japonskou povahou a kulturou. Až v březnu letošního roku, kdy
se uvolnila tři místa a začala jsem si uvědomovat, že by možná tahle příležitost stála za to, jsem se přihlásila.
Následovala dvě setkání, kde probíhaly příprava na akci a lekce angličtiny, bez níž se mezinárodní akce určitě
neobejde. Setkání se zúčastnilo téměř 35 tisíc skautů z více než 200 zemí světa, z toho 300 z České republiky.
Jamboree se uskutečnilo na pobřeží moře u města Jamaguchi. Byl to obrovský prostor, rozlohou srovnatelný
s Kuřimí, jen s dvakrát větším počtem obyvatel.
Pohled na tábor Jamboree
Já a další necelá stovka českých účastníků měla to štěstí letět do Japonska vládním speciálem Airbus A319-11X Cj (ano správně – tím létají sportovci na olympijské hry nebo pan prezident), který nám vláda poskytla.
Konec konců předseda poslanecké sněmovny Jan Hamáček a místopředseda Petr Gazdík, jakožto aktivní
skauti (skautskými přezdívkami Vrtul a Nek), letěli s námi. A tak se stalo, že 27. července 2015 se část české
výpravy sešla na armádním letišti Praha Kbely. Celý odlet proběhl za velké mediální pozornosti, točily nás
tři kamery, probíhaly proslovy, rozhovory a povzbudivá slova poslanců. Let byl samozřejmě velmi příjemný,
žádné přestupy, jen hodinová zastávka v Novosibirsku na dočerpání paliva (že by takové letadlo nemělo dostatečně velkou nádrž?). Cesta trvala asi 12 hodin s časovým posunem 7 hodin, takže jsme letěli skoro celý den.
Japonsko je země, kde vás překvapí hned několik zvláštností. První, velmi znepříjemňující skutečnost je
nesnesitelné počasí. Reálně se teplota pohybuje kolem 35°C, ale všude panuje strašné vlhko a dusno, takže
pocitový stav přesahuje 50 °C. No a dva týdny ve skleníku, to není úplně to, na co je moje tělo zvyklé. Velké
teploty také způsobovaly, že nás v pět ráno rychle vyháněly ze spacáků (stejně bylo už úplně světlo, takže
nebyl důvod se ve spacácích zdržovat). Druhé šokující překvapení se mi naskytlo hned na letišti, když jsem
šla na záchod. Japonky používají záchody podobné tureckým, já jsem ovšem zvolila záchod evropského typu.
Jakmile jsem se ale posadila, začaly se ozývat zvuky podobné šumění vody tekoucí po skalinách (ach, kde
domov můj?). Těžko říci, k čemu to má sloužit, zda k navození správné atmosféry, či ,,odhlučnění‘‘? Po levé
straně se nacházelo menu, ve kterém se dala kromě tekoucí vody navolit i hudba a další věci, bohužel popsané
japonskými znaky. Naštěstí moje touha po vyzkoušení nebyla tak velká. Poté, co jsem vykonala svoji potřebu,
záchod mi velice laskavě moje pozadí opláchl i osušil. Zprvu se nám tento způsob hygieny moc nezamlouval,
ale při odletu domů jsme si po tomto komfortu často posteskly.
9
Další kapitolou sama pro sebe jsou povaha a chování Japonců. Vystupují nesmírně mile, vždy se nabízejí s
pomocí, brání tomu ovšem jejich špatná angličtina. Zkoušela jsem potlačovat svoje předsudky, ale některé
můj japonský výlet ještě prohloubil. Určitě se každý setkal s problémem na Pražském hradě, kdy kolem něj
stojí nespočetné skupinky Asiatů, co si vše pečlivě fotí. Sice neměří více než metr padesát, ale jejich vztyčené
ruce s foťáky váš rozhled rozhodně omezují. Pochopím, že ne každý Japonec viděl Evropana, ale to, že vytáhne svoje tři foťáky a neprodleně si se mnou musí udělat nejméně čtyři selfie, už mi rozum nebere. Příjemně
jsem byla překvapená jejich znalostí Česka a Prahy, skoro každý po zjištění mé národnosti zvesela pokřikoval
,,Čekó Čekó!‘‘. Nezapomenutelná je jejich bezmezná systematičnost a organizovanost. Všechno musí být do
puntíku přesně, i stromy v lese rostou podle pravítka. Ovšem velký zmatek nastane, když dojde k narušení
onoho systému, to jsou pak opravdu bezradní.
Světové Jamboree bylo velmi inspirativní, seznámila jsem se se spoustou skautů, s mnohými jsem v kontaktu,
poznala jsem jiné kultury, náboženství a pojetí skautingu. Na to vše tam byla spousta prostoru formou společných programů, večeří nebo jen náhodných setkání.
Jedním z hlavních témat byl mír. Celý den jsme věnovali výletu do Hirošimy a účasti na mírovém ceremoniálu
k připomenutí 70. výročí od spuštění atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki. Navštívili jsme muzeum, po
jehož návštěvě se klepou kolena. Podívali jsme se k Atomovému dómu, k jedné z mála nezničených budov,
která byla vyprojektována a postavena českým architektem Janem Letzelem.
Další náplní byly různě zaměřené programy, za zmínku stojí určitě vodní program. Čekali jsme nějakou formu
osvěžení, ale místo toho jsme pluli na kajacích v plaveckém bazéně. (My jsme to pojali po svém a každou
chvíli se takzvaně ,,cvakali“.) Dále jsme měli programy zaměřené na ekologii, globální problémy, vědu, přírodu nebo společnost. Mimo jiné jsme navštívili také japonskou školu.
Pro mě byla tato cesta velikou zkušeností, přestože ne všechno probíhalo tak, jak mělo. Rozhodně jsem ale
zažila spoustu nezapomenutelných chvil, na které budu vždy ráda vzpomínat. Za čtyři roky se chystám už jako
pomocná síla do americké Virginie, třeba se tam s nějakými skautskými kamarády z Japonska potkám.
Za článek děkujeme Elišce Špačkové (Sp).
10
Bojujeme za práva studentů
Za sedmero horami a sedmero řekami…
…žilo bylo jedno království a v tom království vládl pan král se svou radou. Ti rozhodovali o všech větších i
menších záležitostech království. Ty větší, jako například podpora alchymie a dalších věd, byly samozřejmě
důležitější, proto se nad těmi menšími mnohdy jen mávlo rukou, cosi se rozhodlo, aby byl pokoj. „Vždyť se o
to stejně nikdo nestará, no ne?“ říkali si páni radní.
Jenomže poddaní se starali. Skoro o každou, snad i bezvýznamnou, záležitost. Možná ne všichni, ale někdo
přece. „Proč pan král s radou rozhodli právě pro tohle?“ říkali ti, kteří si všímali. „Vždyť by pro nás bylo daleko lepší, kdyby to bylo jinak.“ A ostatní jen přikyvovali.
Jednoho dne se ozvalo: „Tak jim to pojďme dát vědět!“ Vybraná skupinka poddaných tedy vyrazila za radními. Ohlásili se u brány a páni radní je přijali. Poddaní se vznešených pánů zeptali, proč rozhodli právě tak, jak
rozhodli. Ti žádnou kloudnou odpověď neměli, proto jen opáčili: „Proč se ptáte?“ Poddaní jim vysvětlili, že
jejich řešení lidem nic kloudného nepřinese a že by byli daleko spokojenější s jiným. „Ale my žádné jiné nemáme!“ vymlouvali se radní. „To nevadí,“ odpověděli poddaní. „My už jedno máme!“ To páni radní nečekali.
Situace pro ně začínala být nepříjemná, přece nemohou dát lidem právo sami nad sebou rozhodovat, no kdo to
kdy viděl? Proto se rozhodli dát poddané hezky rychle vyprovodit z paláce a na nemilé setkání zapomenout.
Poddaní se však ani potom nevzdávali. Když se naskytla další nešťastně vyřešená záležitost, znovu šli za radními. Někteří z pánů začali o jejich návrzích přemýšlet a posléze jim dokonce i dali zapravdu! To ale bohužel
byli pouze nižší radní. Ti, kteří opravdu mohli něco změnit, lidem naslouchat odmítali.
Tak se královští poddaní (ač s dobrým úmyslem) se zlou potázali.
11
A.F.
Slavíme ve Vietnamu a USA
Naše redakce vyzpovídala dvě studentky, a to především na téma Vánoce a Nový rok. Pokud vás zajímá, jak
probíhá Nový rok ve Vietnamu anebo si chcete procvičit angličtinu, čtěte dál!
1. Slaví se ve Vietnamu Vánoce?
Vánoce se ve Vietnamu neslaví, protože tam není křesťanství, ale buddhismus. Děti chodí normálně do školy
a Štědrý den pro ně nic neznamená. Tudíž ani neznají třeba tradici víry v Ježíška. Moc si nedokážu představit
život ve Vietnamu, protože jsme si tu všichni už zvykli a Vánoce slavíme každý rok. Máme stromek (škoda,
že není živý!), dáváme si dárky a celkově si užíváme klid s rodinou a hlavně spolu trávíme čas, povídáme si…
2. Existuje ve Vietnamu nějaký svátek, který Vánoce nahrazuje?
Řekněme, že Vánoce nahrazuje Vietnamský nový rok (podle lunárního kalendáře). Slaví se někdy
v lednu až do půlky února (podle toho, jak ty dny má lunár. kalendář – každý rok je to jindy ) Tento rok vychází
na 8. 2. Říká se mu Tết – je to nejdůležitější svátek (lásky, pohody, odpočinku) ve Vietnamu a všichni mají,
myslím, pár dní volno. Je to vlastně také oslava příchodu jara (asi o dost dříve, než je jaro v ČR). Děti dostávají
od rodičů, rodinných příbuzných peníze pro štěstí v červených obálkách (červená = štěstí, vítězství). Doma
má každá rodina broskvoň, která je krásně rozkvetlá a symbolizuje zdraví, příchod jara. Také se třeba kupují
květiny, musí být 5 druhů ovoce (+další jídlo), které se dává na ,,modlící místo“. To je v podstatě polička/stolek, kde se zapalují vonné tyčinky a dává se tam jídlo... Tímto způsobem vzpomínáme na své předky a na ty,
kteří již s námi nejsou. Tuto tradici dodržujeme doma i my. Obvykle je 1. 1. rodina pohromadě, 2. 1. se chodí
navštěvovat příbuzní, 3. 1. zase přátelé. V ulicích je v době Nového roku rušno – všichni nakupují jídlo, někde
taky vystupují takoví ,,draci“ (které vedou lidi, drak nebo asi lev se vlní, vypadá, jako kdyby tančil – těžko
se vysvětluje, jak to vypadá). No a jídla musí být na Nový rok vždycky spousta – nesmí chybět tradiční Bánh
chưng (rýžový dort z rýže a vepř. masa, fazolí, zabalený ve velkých listech rostliny dong), pak třeba kuře, polívka pho, lepkavá rýže xôi (může být obarvená na červeno) atd. Další chody záleží na každé rodině, ten banh
chung je ale hlavní. Pak je třeba slušnost svému šéfovi třeba v práci nebo ve škole třídním učitelům dát láhev
vína/vodky/nějaký dárek... A také existují tradiční vietnamské písničky, které jsou o jaru, radosti a oslavách
Tết... To je asi vše, co vím.V České republice tohle také slavíme, ale atmosféra pravého Tết zde samozřejmě
není.
3. Jaké další významné svátky se slaví ve Vietnamu?
Tết je asi ten nejdůležitější, ale jinak se slaví svátky menší (den žen, matek, učitelů, den vzniku Vietnamu, ale
to svátky v pravém slova smyslu nejsou).
Trần Thùy Linh
12
1. What is the biggest difference between American and Czech Christmas?
The biggest difference between a typical American Christmas and a Czech one is the day on which it‘s celebrated. We celebrate it on the morning of Dec. 25th while Czechs celebrate it on the evening of the 24th. Also,
the foods we eat are totally different. Whereas Czechs traditionally eat carp with potato salad, our traditional
meals include a roasted ham or turkey, or even lamb. We also tell the little children that Santa Claus brings the
gifts during the night, flying through the air with his reindeer, going from house to house down their chimneys.
As Czechs, Americans also put up and decorate a Christmas tree, although typically, we put ours up a couple
weeks before Christmas. We also bake lots of assortments of Christmas cookies and candy as do Czechs.
Another commonality are Christmas lights on houses or trees in the yard which can already be seen beginning
of December, although Americans use more lights than Czechs. And of course, there‘s gift-giving which is
common among Americans as well as Czechs.
2. What is the typical Christmas meal in the USA?
Our typical Christmas meal usually includes a roasted ham or turkey, sometimes lamb, with whatever side
dishes a family chooses. We don‘t have a typical dessert, although Christmas cookies are always plentiful.
3. And what about New Year’s Eve?
New Year‘s Eve is celebrated much like it is here in the CR, either at home with the family or at a party with
friends. We ring in the New Year by wishing everyone well and toasting the year with champagne. Many major
towns also shoot off fireworks. One event many people watch on their TV is the countdown to the New Year
in New York City when the ball is dropped in Times Square
4. What are the most important holidays?
Our other most important holidays for Americans other than Christmas are Easter, Memorial Day (commemorating all the war veterans on the last Monday in May), the 4th of July (Independence Day), Labor Day (Sept.
1), and Thanksgiving (4th Thursday in November)
5. How do you like celebrating Christmas in the Czech Republic?
Well, certain things did take adjusting to, for example, celebrating it in the evening on the 24th. Yet our family
found a way to try to mix both cultures, so we usually celebrate it with our Czech family on the 24th and with
our kids in the morning on the 25th. I admit my first Czech Christmas meal was a little bit of a shock when I
learned we‘d be eating carp as fish isn‘t really considered a „celebratory“ meal for us. Also, most Americans
don‘t eat carp in general as we have so many other freshwater fish to choose from. I did find it interesting to
learn most Czech people put up their Christmas tree
that very day, especially as we like to have ours up to
enjoy several weeks before. But one tradition I really
like is that Czechs ring a bell, calling everyone to the
tree with gifts, saying Baby Jesus brought them.
Elizabeth Tichá
13
Novoroční předsevzetí gympláka
• Pokusím se přijmout fakt, že fyzika je věda určená lidem, tudíž bych ji jakožto člověk měla být schopna
alespoň zčásti pochopit.
• To stejné budu aplikovat na matematiku.
• A na chemii.
• Pojedu na všechny přednášky, na které nás upozorní paní Havlátová. A taky začnu pravidelně sledovat
Hyde Park Civilizace.
• Nacvičím si stejně úžasný úsměv, jako má pan Miovský.
• Dám na radu pana Lorence a strávím alespoň hodinu denně se svou kalkulačkou.
• Přečtu si všechny knížky, o kterých nám kdy říkal pan Urbánek, aby o mně nadále nemohl tvrdit, že jsem
kulturní barbar.
• Přestanu se s paní Pezlarovou bavit jako s kámoškou. Anebo ne, radši jí koupím kafe a poklábosím s ní o
tom, jak příští rok nezvládnu napsat FCEčka.
• Jakmile si udělám řidičák, pokusím se zbavit nutkání zaparkovat na místa učitelů.
• Koupím si nové papuče a přestanu nosit ty, co mám už od primy.
• Přestanu ječet: ,,Jéé, primáni!“ pokaždé, když na chodbě uvidím skupinku studentů menšího vzrůstu.
• Přestanu svačit v hodině a místo toho budu stravu konzumovat výhradně o přestávkách.
• Přestanu používat hlavní vchod.
• Přestanu vinit gympl a jeho všestranné zaměření za to, že nevím, co chci studovat na výšce.
G. a N.
14
Perličky
Vašíčková: ,,Kluci, jestli balíte holky tak jako v angličtině, tak se nerozmnožíme.“
Urbánek: (posílá ukázku z kroniky a jednomu žákovi upadne papír na zem) ,,Vy zvíře, vždyť mi to zašpiníte!
Podívejte, jak to mám po tolika letech krásně čistý.“
Urbánek: ,,Chlapec je sebevědomý, z toho vás vyléčím.“
Lorenc: ,,Začíná mi připadat, že někteří berou ten test jako los do sazky.“
Lorenc: ,,Máte se tvářit nadšeně, že máte tolik fyziky, a ne si říkat: ‚Jéžiši, co po nás ten Lorenc zase chce?!‘„
Vašíčková (na studenta, který nedává pozor): ,,Víš, jak popravovalo letectvo? Přivázalo člověka ke kůlu a
nechalo u něj odstartovat stíhačku. Ale tebe zabiju svým hlasem, co je jak motorová pila.“
Urbánek (o Persii na mapě): ,,A tento flek se nám rozplizne po celé Mezopotámii.“
Urbánek (přijde do třídy a v první lavici jsou židle ,,nahoře“): ,,Co je to za obranný val? Sundejte to, stejně
vám to nepomůže.“
Prof: ,,Takže příští pátek vám oznámím to magické datum písemky.“
Student: ,,To magické datum, kdy polovina třídy zmizí!“
Mašková: ,,Jak vám vyšlo další číslo (0,007)?“
Student: ,,Nula celá James Bond!“
Prof: ,,Kdo se to tam vzadu baví?!“
Student 1: ,,B*****!“
Prof: ,,A vy?“
Student 2: ,,F******...“
Prof: ,,Píšu si vaše jména! Za trest domácí úkol na straně 18! Na známky!“
Student 3: (Potichu) ,,To je jednička zdarma...“ (Nahlas) ,,Paní učitelko, já bych si ten úkol za trest vzal taky!“
Urbánek: ,,Po rozhovoru se mnou přejde smích každého.“
Hanus: ,,Nenechávejte vítězit hormony nad neurony.“
Hanus: ,,Jaký je tento státní znak?“
Student: ,,Střední!“
Hanus: ,,Špatně, malý!“
Student: ,,Ale ten znak, co mají hokejisti na dresu, je ještě menší, takže tenhle musí být střední…“
Lorenc (o učebním plánu): ,,To není tak, že by si někdo dal nohy do lavoru a řekl si: ‚Tak, co se bude probírat
v septimě ve fyzice?‘“
Matula: ,,Byla to skutečně monumentální práce. Kdybych to rozložil na stůl, tak bych to… ani nerozložil.“
Matula: ,,Kdo ví, jaká tragédie se udála 11. prosince 1949 na Vysočině?“
Student: ,,Volba Zemana.“
15
Mašková: ,,Proč nemáš přezůvky?“
Student: ,,Mně se rozpadly…“
Mašková: ,,To se ti určitě rozpadly dneska, že?“
Student: ,,Ne, včera.“
Mašková (na studenta, který neustále vyrušuje): ,,Proč se pořád bavíš s Frantou?“
Student: ,,Ale já se bavím s Petrem!“
Student: ,,Další příčinou zámořských objevů bylo přelidnění Evropy.“
Urbánek: ,,Přelidnění? A jak přesně to myslíte? To už těch Evropanů bylo tolik, že přepadávali do moře?“
Student: ,,Půjčíte si 10 000 Kč a doplatíte 60 000 Kč. Takže doplácíte prakticky dvojnásobek.“
Pezlarová: ,,Jak se jmenoval záporák v Robin Hoodovi?“
Student: ,,Captain Hook! (třída se směje) Počkat, ten byl vlastně v Peterovi Panovi…“
Sexta píše test z jedné tragédie a jedné komedie od Shakespeara.
Lanková: ,,Z jedné strany papíru máte komedii, z druhé tragédii. Doufám, že to neskončí jako tragédie na obou
stranách!“
Student: ,,… He can assassinate someone.“
Navrátilová: ,,Assassinate someone means to kill someone because of political reasons, I know it from games.
Jak tam běhaj s tou kapucí.“
Drlíková: ,,A malá porodnost je způsobena čím?“
Student: ,,Lidma.“
Student (bavíme se o nějaké kytce): ,,Je to jedlý?“
Havlátová: ,,Já snad pojedu k vašim a zeptám se jich, jestli ti dávají najezt!“
vaše perličky můžete zasílat na emailovou adresu [email protected]
Děkujeme!
16
Perličky naruby aneb Když maturanti píšou diktát
Kdo je nejblíže pravdě?
Strastiplný úděl kostnického mučetníka
Ztrastiplný útěl kostnického mučedníka
• Kolem desáté hodiny raní na břehu Rýna splály otepy slámy i chrastí, jimiž byla obložena Husova hranice.
• Kolem desáté hodiny ranní na břehu Rýna, vzplály otepy slámy i chrastí, jimiž byla obložena husova
hranice.
• Kolem desáté hodiny ranní na břehu Rýna, vzplály otepy slámi i chrastí, jimiž byla obložena Husova
hranice.
• Kolem desáté hodiny ranní, na břehu Rýna, vzplály otepy slámy i chrastí, jimiž byla obložena Husova
hranice.
• Kolem desáté hodiny ranní, na břehu Rýna, vzplály otepy slámy i chrastí jimiž byla obložena husova
hranice.
• Kolem desáté hodiny raní na břehu Rýna, vzplály otepy slámy i otepy chrastí jimiž byla obložena Husova hranice.
• Dne 7. června 1415 v den první reprízy jeho výslechu se však náhle setmělo, slepice uplašeně kdákaly,
lidé vzhlíželi s obavami k nebi.
• Dne 7. června 1415, v den 1. reprízy jeho výslechu se však náhle setmělo, slepice uplašeně gdákaly, lidé
vzhlíželi s obavami k nebi.
• Dne 7. června 1415 v den první reprýzi jeho výslechu, se však náhle setmělo, slepice uplašeně gdákaly,
lidé vzhlíželi s obavami k nebi.
• Dne 7. června 1415, v den první reprízy jeho výslechu se však náhle setmělo, slepice uplašeně dákaly,
lidé vzhlíželi s obavami k nebi.
• Začalo to ve chvíly kdy před domem vdovy, kde přebýval, zastavil jakýsi forman a po městě se rozkřikly
výmysli, že ten rebelanský čech si vše rozmyslel a že chce zběhnout.
• Začalo to ve chvíli, kdy před domem vdovy kde přebýval, zastavil jakýsi forman a po městě se rozkřikly
výmysli, že ten rebelantský Č(?)ech si vše rozmyslel, a že chce sběhnout.
• Začalo to ve chvíli, kdy před domem vdovy, kde přebíval, zastavil jakýsi forman a po městě se rozkřikly
výmysly, že ten rebelánský Čech si vše rozmyslel a že chce sběhnout.
• Začalo to ve chvíli, kdy před domem vdovy, kde přebýval, zastavil jakýsi forman, a po městě se rozkřikly výmysly, že ten rebelantský čech si vše rozmyslel, a že chce sběhnout.
• Začalo to ve chvíli, kdy před domem vdovy, kde přebýval, zastavil jakýsi forman a po městě se rozkřily
výmysly, že ten rebelantský Čech si vše rozmyslel, a že chce zběhnout.
• Štěstěna prostě Husovy nepřála.
• Stěstěna prostě Husovy nepřála.
• Štěstěna prostě Hosovi nepřála.
• Husovi přátelé dojemně uchovávali Husovi listy určené přátelům do čech.
• Husovi přátelé dojemně uchovávali husovi listy určené přátelům do Čech.
• Husovi přátelé dojemně uchovávaly Husovi listy, určené přátelům do Čech.
17
REDAKCE
N.
G.
A. F.
saiima
Tyna
D.
H.
Štěpi
L.
T
GRAFIKA
V.
A.
DĚKUJEME ZA POMOC
Mgr. Helena Zelinková
Mgr. Petr Matula Ph.D.
18