Vitamin D

pře h l e d ov é č l á n k y
Deficit vitaminu D
Radka Fuchsová / Ondřej Topolčan / Jindra Vrzalová / Jaroslav Novák / Jiří Šmejkal
MUDr. Radka Fuchsová
Centrální radioizotopová laboratoř
LF UK a FN Plzeň
Prof. MUDr. Ondřej Topolčan, CSc.
Centrální radioizotopová laboratoř
LF UK a FN Plzeň
RNDr. Jindra Vrzalová, Ph.D.
Centrální radioizotopová laboratoř
LF UK a FN Plzeň
MUDr. Jaroslav Novák
Ústav tělovýchovného lékařství LF UK,
Plzeň
MUDr. Jiří Šmejkal
Ústav tělovýchovného lékařství LF UK,
Plzeň
Ú
Souhrn
Neustále se množící doklady o vysoké frekvenci nedostatku vitaminu D v běžné populaci i u různých skupin
onemocnění nás nutí k zamyšlení nad současným stavem v naší populaci. Na základě našich i zahranič‑
ních výsledků jsou vyvozovány závěry podporující vhodnost vyšetřování sérových hladin vitaminu D jako
podkladu pro případnou suplementaci.
Klíčová slova: vitamin D / suplementace / deficience / insuficience
Sumary
There is an ever‑increasing body of evidence of a high frequency of vitamin D deficiency in the general population as well as
in different groups of diseases. This forces us to reflect on the current state of affairs in our population. Based on our own
and foreign results, conclusions are drawn to support the suitability of investigating the serum levels of vitamin D as a basis
for possible supplementation.
Key words:?????????????????????????
vodem je nutno si upřesnit, co
je vlastně vitamin D. Po léta si
všichni pamatují definici vita‑
minu D jako jednoho z mála vitaminů,
který je rozpustný v tucích. Na druhé
straně jeho chemická struktura, vlast‑
nosti a nejnovější poznatky nás oprav‑
ňují řadit ho mezi hormony. Nepochyb‑
ně je pravdou obojí, ale pohlédneme‑li
na problém z hlediska vývoje znalostí
o této látce, tak jednoznačně musíme
říci, že v současné době je třeba vyzdvih‑
nout jeho silné účinky na nejrůznější
funkce v organismu, tj. jeho hormonální
povahu. Ještě v 70. letech minulého stole‑
tí se nedostatek vitaminu D rovnal pou‑
ze diagnóze křivice. Pokud by tomu tak
bylo, mohl by zde článek končit konsta‑
továním: výskyt křivice je raritní, proto
neexistuje problém nedostatku vitami‑
nu D. Opak je však pravdou. Dramatic‑
ký nárůst počtu publikací o vitaminu D
od roku 1950 je významnou skutečností.
K tomuto nárůstu jistě nedošlo náhodně.
Je dán dvěma důvody: prvním je skuteč‑
nost, že v současné době je sérová hladi‑
na 25‑hydroxyvitaminu D (­vit25OHD)
běžně stanovována, a druhým důvodem
je, že bylo nalezeno nespočetné množ‑
ství možných vlivů, které více či méně
souvisejí se změnou jeho hladiny, nej‑
častěji sníženou hladinou vitaminu D.
V následujícím textu se budeme zabývat
tím, jaké riziko pro vznik a rozvoj zá‑
važných chorob má nízká hladina vita‑
minu D, a diskutovat, kdy, proč a u koho
provádět stanovování hladin a optimální
substituci vitaminem D.
Základní charakteristiky
vitaminu D
Vitamin D patří svojí chemickou struk‑
turou mezi sekosteroidy. Podle způ‑
sobu vzniku se rozlišují dvě chemicky
rozdílné hlavní formy vitaminu D: vi‑
tamin D2 (ergokalciferol) a vitamin D3
(cholekalciferol). Metabolismus obou
látek je však v organismu obdobný, pro‑
to termín „vitamin D“ bez bližší speci‑
fikace odkazuje na obě formy, ať už D2
nebo D3. Vitamin D vzniká u člověka
především přeměnou 7‑dehydrochole‑
sterolu (7‑DHC), v kůži vystavené slu‑
nečnímu světlu.1 Účinnost syntézy vi‑
taminu D v kůži vlivem slunečního zá‑
ření závisí nejen na době expozice, ale
i na zeměpisné šířce, ročním období,
úhlu dopadu slunečních paprsků, denní
době, pigmentaci kůže, obsahu 7‑DHC
v kůži a tedy věku, používání opalova‑
cích krémů a povrchu těla krytém oble‑
čením.2‑4 Tvorba vitaminu D v kůži má
autoregulační mechanismy. Déle trvající
expozice UVB zářením vede k přeměně
na různé inaktivní produkty, proto ani
při dlouhodobém vystavení kůže slu‑
nečnímu záření nemůže dojít k intoxi‑
kaci vitaminem D.5 Vitamin D přijímaný
potravou, tedy ergosterol, je pouze rost‑
linného původu. Tvorba vitaminu D je
fylogeneticky velmi stará. Funkce vita‑
minu D u primitivních organismů je ne‑
jasná. Vysoká hladina vitaminu D v tu‑
kové tkáni a játrech ryb je vysvětlitelná
právě jeho bohatým příjmem z potrav‑
ních zdrojů, jako je fytoplankton. Ačko‑
li produkce v kůži ryb je možná, bude
pravděpodobně zanedbatelná, protože
jen málo UVB záření proniká pod vodu
do hloubky, kde většina ryb žije.6
Obě formy vitaminu D, ergokalci‑
ferol i cholekalciferol, jsou biologicky
Deficit vitaminu D
medicína po promoci // ročník 14 / číslo 1 / leden–únor 2013
51
pře h l e d ov é č l á n k y
inaktivní a vyžadují dvoukrokovou ak‑
tivaci hydroxylací v játrech a následně
v ledvinách nebo v periferních tká‑
ních. V játrech dochází k hydroxylaci
na uhlíku 25 a vzniká tak vit25OHD
(25‑hydroxyvitamin D, kalcidiol).
V játrech vzniklý vit25OHD se dru‑
hou hydroxylací na uhlíku 1 přeměňuje
α‑hydroxylázou na hormonálně aktivní
formu vit1,25(OH)2D (1,25‑dihydro‑
xyvitamin D, kalcitriol). Tato forma je
zodpovědná za vlastní biologické funk‑
ce vitaminu D.7,8
V krvi je transportován ve vazbě
na vitamin D vázající protein (DBP, vi‑
tamin D binding protein), jen malá část
je přenášena albuminem a lipoproteiny.
Vitamin D vázající protein patří do stej‑
né genové rodiny jako albumin a α‑feto‑
protein a je také tvořen v játrech. Biolo‑
gický poločas je krátký (2,5–3 dny), s tím
souvisí i jeho relativně vysoká denní pro‑
dukce (10 mg/kg).9
Vitamin D vázající protein limitu‑
je dostupnost a prodlužuje biologický
poločas vitaminu D a jeho metabolitů
a současně se jednotlivé metabolity liší
svou afinitou k DBP. Aktivní forma vi‑
taminu D kalcitriol se v buňkách váže
na jaderný receptor (VDR). Tímto me‑
chanismem, podobným jako u steroid‑
ních hormonů, kalcitriol zprostředková‑
vá svůj cílový účinek.
Tab. 1 Stanovování hodnot
vitaminu D
Pro porozumění rozdílům ve výsledcích
mezi jednotlivými stanoveními je nutné
pochopit, že vitamin D není pouze jedi‑
ná molekula.
Vit25OHD je nejlepším ukazatelem
stavu zásobení vitaminem D v těle, jed‑
ná se o nejhojnější metabolit vitaminu D
v krevním séru, který navíc zohledňu‑
je jak vitamin D vytvořený endogenně
v kůži, tak i exogenní přívod vitaminu D
potravou nebo suplementací.10
Stanovení vitaminu D je analyticky
poměrně náročným úkolem. První me‑
toda pro měření hladin vit25OHD byla
popsána v 70. letech minulého století.
Na konci 70. let se objevily první me‑
tody založené na chromatografických
postupech. V roce 1985 byla vyvinuta
první radioimunoanalytická (RIA) me‑
toda zahrnující specifickou protilátku
a jako první byla uznána FDA (Food and
Drug Administration) pro klinickou dia‑
gnostiku nutriční deficience vitaminu D.
Postupně byly vyvíjeny metody s detekč‑
ní koncovkou enzymovou (EIA) nebo
chemiluminiscenční (CLIA). Pokroky
v tandemové hmotnostní spektrometrii
umožnily zavedení i rutinní metodiky
stanovení na principu kapalinové chro‑
matografie s detekcí tandemovou hmot‑
nostní spektrometrií LC‑MS/MS v roce
2004.11 Pro stanovení hladin vitaminu D
nejsou k dispozici data o biologické vari‑
abilitě ani v nejrozsáhlejší databázi www.
westgard.com, nelze tedy jednoznačně
určit požadavky na analytické charak‑
teristiky metod. Jednoznačnou je jedině
variabilita sezónní.
Výsledky stanovení v evropském
prostředí by měly být uváděny v nmol/l
u vit25OHD a v pmol/l u vit1,25(­OH)2D,
což odpovídá mezinárodní soustavě
jednotek (SI). V americkém prostředí
a literatuře jsou často uváděny hmot‑
nostní jednotky µg/L (u nás odpoví‑
dá ng/ml) pro vit25OHD a ng/L (u nás
odpovídá pg/ml) pro vit1,25(OH)2D.
Převodní koeficient pro vit25OHD je
nmol/L × 0,40 = µg/l; pro vit1,25(OH)2D
je nmol/L × 0,42 = ng/ml.
Přehled současných dostupných imu‑
noanalytických metod pro stanovení vi‑
taminu D je uveden v tabulce 1.
Velkým problémem je nedostatečná
srovnatelnost výsledků mezi jednotlivý‑
mi metodami. Tento fakt může být teo‑
reticky do budoucna překonán, protože
již byl zaveden mezinárodně uznávaný
standardní referenční materiál od ame‑
rického National Institute of Standards
and Technology (NIST) pod označením
SRM 972. Otázkou je, zda zavedení stan‑
dardu skutečně přinese úplnou srovna‑
Přehled dostupných imunoanalytických metod pro stanovení hladin vit25OHD
Metoda
Detekční limit
(nmol/l)
Funkční citlivost (nmol/l)
Rozsah měření
(nmol/l)
Velikost vzorku
(µl)
Specifičnost pro D2 a D3
Manuální
DiaSorin RIA
4
Neuvedena
4–250
2× 50
IDS RIA
3
Neuvedena
3–300
2× 50
IDS EIA
5
Neuvedena
5–250
2× 50
Automatizované
DiaSorin Liaison Total CLIA
25(OH)D3 100 %
25(OH)D2 100 %
25(OH)D3 100 %
25(OH)D2 75 %
25(OH)D3 100 %
25(OH)D2 75 %
Neuvedeno
17,5
17,5–375
25
IDS iSYS CLIA
Roche Elecsys Vitamin D total ECLIA
9
7,50
14
22,5 (jako LOQ při RSD 40 %)
14–350
7,5–175
25(OH)D3 100 %
25(OH)D2 100 %
15
25(OH)D3 98 %
25(OH)D2 81 %
Siemens Advia Centaur CLIA
8
8,3
9,3–375
20
Abbott Architect
25 OH Vitamin D CLIA
7,75
–
20–400
60
25(OH)D3 100 %
25(OH)D2 100 %
25(OH)D3 < 100 %
25(OH)D2 52 %
Deficit vitaminu D
52
medicína po promoci // ročník 14 / číslo 1 / leden–únor 2013
pře h l e d ov é č l á n k y
telnost výsledků. Velkou výhodou stano‑
vení vitaminu vit25OHD je jeho vysoká
stabilita v séru a plazmě. Již tradičním
se stalo tvrzení, že je odolný jako skála
(„as solid as a rock“).12 Bylo dokázáno, že
po dobu dvou dnů může být krev sklado‑
vána při 24 °C a že ani při opakovaných
zmražení a rozmražení séra nedochází
k degradaci. Při skladování při ‑20 °C
nedochází k degradaci materiálu ani
po deseti letech.
Referenční hodnoty
a interpretace výsledků
Pro každého klinického i laboratorní‑
ho pracovníka je důležité vybrat vhod‑
né referenční rozmezí. Obvykle se refe‑
renční rozmezí určuje naměřením hod‑
not ve zdravé populaci a vypočtením
95% intervalu dle Gaussova rozdělení.
Je ale jasné, že toto u takového analytu,
jakým je vitamin D, nelze vůbec využít.
Jeho hladiny kolísají v závislosti na roč‑
ním období. Již ve studiích, kde kromě
běžné populace byla změřena i hladina
vitaminu D u zaměstnanců pobřežní
hlídky (hladiny 2,5krát vyšší) se uká‑
zalo, že dnešní „zdravá„ populace trpí
ve skutečnosti nedostatkem vitaminu,
a není proto vhodné ji považovat paušál‑
ně za referenční. Vlivem našeho životní‑
ho stylu jsou celkově v populaci hladiny
vitaminu D neadekvátní fyziologickým
požadavkům cílových tkání. Na základě
stále probíhajících studií je nedostatek
vitaminu D potvrzován jako rizikový
faktor pro mnohá onemocnění, a je pro‑
to nutné stanovovat optimální hladiny
vitaminu D na základě těchto dat spíše
než na základě populačních studií. Po‑
dobně jako je tomu např. u hladiny cho‑
lesterolu, která je také určena arbitrárně
Tab. 2 na základě důkazů EBM o nejpříznivější
hladině. Někteří autoři používají termín
subklinické deficience, která je charakte‑
rizována nízkou hladinou vit25OHD bez
specifických alterací stavu kostního me‑
tabolismu (viz tab. 2).13
Vitamin D jako rizikový
faktor
Význam nedostatku vitaminu D v kli‑
nické medicíně neustále roste a indika‑
ce optimální saturace stoupá. Již dávno
neplatí, že vitamin D je jen účinný lék
na rachitidu, které lze zabránit jeho po‑
dáváním v kojeneckém a dětském věku.
Ukazuje se, že nedostatek vitaminu D
nepříznivě ovlivňuje prakticky všech‑
ny chorobné děje v lidském organismu,
protože svým účinkem přes jaderný re‑
ceptor, který se nachází ve většině tkání
těla, má systémové účinky. Hypovita‑
minóza D nepříznivě působí na vznik
a průběh aterosklerózy, kardiovasku‑
lárních a cerebrovaskulárních chorob,
většiny maligních onemocnění, diabetu
1. i 2. typu, stále přibývají doklady o ne‑
příznivém vlivu nedostatku vitaminu D
na rozvoj infekčních onemocnění. Je
zajímavé, že dostatečné zásobení vita‑
minem D příznivě ovlivňuje imunitní
systém prakticky při všech chorobách
imunity, v poslední době se zaměřu‑
je pozornost zejména na autoimunit‑
ní procesy. Jako určité potvrzení, že při
autoimunitních onemocnění VDR není
schopen dostatečně vázat vitamin D,
jsou klinická data ukazující, že se u pa‑
cientů s autoimunitním onemocněním
přes vysoké dávky vitaminu D neobje‑
ví hyperkalcémie.14 Tato pozorování se
potvrzují i v onkologické praxi. Aktivní
VDR inhibuje růst nádorových buněk
a indukuje apoptózu v tumoru. Sou‑
časně se také ukazuje, že deficit vitami‑
nu D může negativně ovlivňovat účin‑
nost chemoterapie, např. u nádorů plic.
Mechanismus, kterým vitamin D chrá‑
ní před autoimunitními onemocněními,
není zatím jasný, ale je nutné připustit
teorii, že perzistující bakteriální infek‑
ce mohou vést k rozvoji autoimunitní‑
ho onemocnění přes blokaci VDR. Je‑li
tomu tak, potom nízká hladina vitami‑
nu D u pacientů s autoimunitním one‑
mocněním je spíše výsledkem než příči‑
nou daného onemocnění. Jeho nedosta‑
tek také pravděpodobně působí nepříz‑
nivě na fertilitu a na průběh těhotenství,
málo je dosud známo o jeho působení
na činnost centrální nervové soustavy.
Epidemiologická data
Už v polovině minulého století ze sta‑
tistických dat vyplývalo, že incidence
některých chorob včetně nádorových
onemocnění má vyšší výskyt v severních
krajinách, kde koreluje s expozicí ultra‑
fialového světla. Dokonce se ukázalo, že
rozvoj některých nemocí může být vázán
i na narození dítěte v zimě oproti jiným
ročním obdobím, což by mohlo odpoví‑
dat menšímu množství mateřského vita‑
minu D v těhotenství.15
Koncem loňského roku byla publi‑
kována velmi zajímavá epidemiologická
data ze Švýcarska.16 Zajímavá jsou ze‑
jména proto, že výchozí parametry stu‑
dované populace by se mohly velmi při‑
bližovat populaci naší. Ze zmiňovaných
faktů v úvodu totiž vyplývá, že status
vit25OHD v populaci výrazně ovlivňuje
zeměpisná šířka, míra slunečního svitu,
etnické složení populace, BMI, stravova‑
cí návyky a hlavně zastoupení mořských
Hodnocení hladin vitaminu D
Status VD
nmol/l
ng/ml
Těžký deficit
Deficience
Insuficience
Dostatek
Optimální hladina
Toxicita
< 25
25–50
50–75
75–250
100
> 400
< 10
10–20
20–30
30–100
40
> 160
Riziko rozvoje
křivice
+
+
–
–
–
–
Svalová funkce
+
+
–
–
–
–
Účinek na metabolismus
vápníku a fosforu
+
±
–
–
–
+
Účinek v periferních
tkáních
+
+
+
–
–
+
Deficit vitaminu D
medicína po promoci // ročník 14 / číslo 1 / leden–únor 2013
53
35
pře h l e d ov é č l á n k y
Vhodnost suplementace
Obecně jsou uznávané jako vysoce rizi‑
kové skupiny, které je potřeba monitoro‑
vat a eventuálně suplementovat, novoro‑
zenci i děti, těhotné, staré osoby, obézní,
osoby v dlouhodobé ústavní péči, pra‑
80
70
%
60
50
40
30
20
10
Obr. 1 20
15
35
10
30
5
25
0
20 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 110 120
sérová koncentrace25-hydroxyvitamin D
(nmol/l)
15
10
5
0
celoroční
červenec-září
říjen-prosinec
leden–březen
38,2
36,5
25,3
16,9
39,1
44
42,5
35,5
22
61,6
26,4
12
Procentuální rozložení hladin vitaminu D v různých obdobích roku
duben–červen
34
43,2
22,8
0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 110 120
sérová koncentrace25-hydroxyvitamin D
(nmol/l)
Procentuální rozložení zimních hodnot vit25OHD v české populaci
Obr. 2 35
30
relativní četnost (%)
V České republice máme dosud velmi
málo publikovaných dat, která by mapo‑
vala rozsah stavu zásobení vitaminem D.
Řada článků se zabývá problematikou
nedostatku vitaminu D a jeho důsledky
pro organismus. Otázka adekvátní suple‑
mentace je ale potřeba diskutovat právě
v souvislosti s konkrétními údaji o hladi‑
nách v populaci. Uvádíme tedy výsledky
sledování našich zdravých dobrovolníků
v letním a zimním období. Výsledky jsou
velmi podobné jako ve zmiňované švý‑
carské studii (viz obr. 2 a 3).
90
< 50 nmol/l
50–75 nmol/l
> 75 nmol/l
25
Stav v České republice
100
0
relativní četnost (%)
zde prezentovali epidemiologická data
o nedostatku vitaminu D v Evropě. Jed‑
noznačnou snahou organizátorů byla
výzva k zajištění dostatečných podkladů
pro návrh rozšíření a optimalizaci suple‑
mentace v celé populaci. V závěru bylo
bohužel konstatováno, že pro bezpečnou
plošnou suplementaci bez kontroly hla‑
din a masivnější fortifikaci potravin ne‑
existuje prozatím dostatek validních dat.
relativní četnost (%)
ryb v jídelníčku, pigmentace kůže, zne‑
čištění ovzduší apod. Cílem této studie
bylo posoudit status zásobení vitami‑
nem D u 1 309 osob dospělé popula‑
ce Švýcarska a porovnat ho i s výsledky
získanými v předchozích sledováních
z let 1988–1989 a 2005–2006. Současně
autoři vyhodnotili subjekty podle jed‑
notlivých oblastí (německy, francouzsky
a italsky mluvící), ročního období, po‑
hlaví, BMI, stravovacích návyků, suple‑
mentace, pohybové aktivity, počtu hodin
slunečního svitu, kouření a dalších para‑
metrů. Účinnost slunečního záření v naší
zeměpisné šířce je adekvátní pouze asi
od května do září. Z výsledků vyplývá,
že průměrné adjustované hladiny v prů‑
běhu roku u dospělé populace Švýcarska
jsou 57,7 nmol/l. Rozdíl mezi hladinami
v letních vs. zimních měsících byl 72,4
vs. 42,9 nmol/l. Současně je alarmující
frekvence insuficience a deficitu v prů‑
běhu jednotlivých období roku. Toto
rozdělení ukazuje obrázek 1. Statisticky
významně nižší hladiny vit25OHD byly
ve skupině s vyšším BMI, u pacientů bez
suplementace, bez hormonální antikon‑
cepce a bez pravidelné pohybové aktivi‑
ty. V porovnání s výsledky z minulých let
se průměrné hladiny nelišily.
Ukázkou snahy řady evropských
odborníků na tuto problematiku byla
i konference s názvem Witamina D –
Minimum, maximum, optimum. Ta se
konala na konci roku 2012 ve Varšavě
a zástupci jednotlivých evropských zemí
relativní četnost (%)
30
25
20
15
35
10
30
5
25
0
20 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 110 120
sérová koncentrace25-hydroxyvitamin D
(nmol/l)
15
10
Obr. 3 Procentuální
5
rozložení letních hodnot vit25OHD v české populaci
0
0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 110 120
sérová koncentrace25-hydroxyvitamin
D
cující v nočních
směnách a s omezenou
(nmol/l)
solární expozicí (např. obava z rozvoje
melanomu). Pokud se týká specifických
skupin nemocných, pak to budou pa‑
cienti s osteoporózou, malabsorpčním
syndromem, opakovanými infekcemi,
chronickými autoimunitními onemoc‑
něními včetně diabetu a roztroušené
mozkomíšní sklerózy, hypertenzí, meta‑
bolickým syndromem, pacienti po CMP,
s poruchou hydroxylace 25OH (s jater‑
ním onemocněním, léčbou antiepilep‑
tiky a některými dalšími léky), předčas‑
ným ovariálním selháním. V současné
době už je vitamin D v USA doporučo‑
ván jako součást léčby většiny maligních
onemocnění (až 4 000 IU/den). Další
velmi specifickou otázkou jsou pacienti
s ledvinným onemocněním. Zde je za‑
potřebí hodnotit nejen status vit25OHD,
Deficit vitaminu D
54
medicína po promoci // ročník 14 / číslo 1 / leden–únor 2013
pře h l e d ov é č l á n k y
ale i vit1,25(OH)2D (kalcitriolu). Dopo‑
ručované denní dávky se pohybují dle
výchozí hladiny a ročního období v roz‑
mezí 600–4 000 IU/ den.
Je pravděpodobné, že zajištění opti‑
mální saturace vitaminem D bude v bu‑
doucnosti stále více závislé na fortifikaci
přirozených zdrojů potravy.
Tato práce byla podpořena projektem
SVV 2640801 Vitamin D.
Literatura
1. Chiellini G, DeLuca HF. The importance of stereochemis‑
try on the actions of vitamin D. Curr Top Med Chem 2011;11:
840–859.
2. Webb AR, Kline L, Holick MF. Influence of season and lati‑
tude on the cutaneous synthesis of vitamin D3: Exposure to
winter sunlight in boston and edmonton will not promote vi‑
tamin D3 synthesis in human skin. J Clin Endocrinol Metab
1988;67:373–378.
3. Armas LA, Dowell S, Akhter M, et al. Ultraviolet‑B radia‑
tion increases serum 25‑hydroxyvitamin D levels: The effect
of UVB dose and skin color. J Am Acad Dermatol 2007;57:
588–593.
4. Chen TC, Chimeh F, Lu Z, et al. Factors that influence the
cutaneous synthesis and dietary sources of vitamin D. Arch
Biochem Biophys 2007;460:213–217.
5. Webb AR, DeCosta BR, Holick MF. Sunlight regulates the cu‑
taneous production of vitamin D3 by causing its photodegra‑
dation. J Clin Endocrinol Metab 1989;68:882–887.
6. Bikle DD. Vitamin D: An ancient hormone. Exp Dermatol
2011;20:7–13.
7. Christakos S, Ajibade DV, Dhawan P, et al. Vitamin D: Me‑
tabolism. Rheum Dis Clin North Am 2012;38:1,11, vii.
8. Spustova V, Dzurik R. Vitamin D: Synthesis, metabolism,
regulation, and an assessment of its deficiency in patients
with chronic renal disease. Vnitr Lek 2004;50:537–543.
9. Kawakami M, Blum CB, Ramakrishnan R, et al. Turnover
of the plasma binding protein for vitamin D and its metab‑
olites in normal human subjects. J Clin Endocrinol Metab
1981;53:1110–1116.
10. Adams JS, Hewison M. Update in vitamin D. J Clin Endocri‑
nol Metab 2010;95:471–478.
11. Wallace AM, Gibson S, de la Hunty A, et al. Measurement of
25‑hydroxyvitamin D in the clinical laboratory: Current proce‑
dures, performance characteristics and limitations. Steroids
2010;75:477–488.
12. Lissner D, Mason RS, Posen S. Stability of vitamin D
metabolites in human blood serum and plasma. Clin Chem
1981;27:773–774.
13. Cianferotti L, Marcocci C. Subclinical vitamin D deficiency.
Best Pract Res Clin Endocrinol Metab 2012;26:523–537.
14. Taylor AV, Wise PH. Vitamin D replacement in asians with
diabetes may increase insulin resistance. Postgrad Med J
1998;74:365–366.
15. Avenell A, Cook JA, MacLennan GS, McPherson GC, RECORD
trial group. Vitamin D supplementation and type 2 diabe‑
tes: A substudy of a randomised placebo‑controlled trial in
older people (RECORD trial, ISRCTN 51647438). Age Ageing
2009;38:606–609.
16. Guessous I, Dudler V, Glatz N, et al. Vitamin D levels and
associated factors: A population‑based study in switzerland.
Swiss Med Wkly 2012;142:0.
Deficit vitaminu D
56
medicína po promoci // ročník 14 / číslo 1 / leden–únor 2013