MAKROEKONOMIE

Transkript

MAKROEKONOMIE

INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
HAVÍŘOV o.p.s.
VYSOKÁ ŠKOLA SOCIÁLNĚ - SPRÁVNÍ
MAKROEKONOMIE
pro bakalářské studium
Tibor Paulík, Pavlína Pellešová
HAVÍŘOV 2006
Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie
2
OBSAH MODULU MAKROEKONOMIE A
1 ÚVOD DO MAKROEKONOMIE .....................................................................................................8
1.1 Předmět ekonomické teorie........................................................................................................10
1.2 Makroekonomický koloběh........................................................................................................12
1.3 Makroekonomické veličiny ........................................................................................................16
2 ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V DVOUSEKTOROVÉ EKONOMICE.......................................26
2.1 Spotřební funkce .........................................................................................................................31
2.2 Úsporová funkce..........................................................................................................................33
2.3 Rovnovážná úroveň produktu ...................................................................................................36
3 ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V TŘÍ A ČTYŘ SEKTOROVÉ EKONOMICE ..........................46
3.1 Třísektorová ekonomika.............................................................................................................48
3.2 Čtyřsektorový model...................................................................................................................61
4 MODEL AGREGÁTNÍ NABÍDKY A AGREGÁTNÍ POPTÁVKY ............................................68
4.1 Agregátní poptávka ....................................................................................................................70
4.2 Agregátní nabídka ......................................................................................................................75
4.3 Makroekonomická rovnováha ...................................................................................................79
5 EKONOMICKÝ RŮST A HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS ...............................................................89
5.1 Ekonomický růst .........................................................................................................................91
5.2 Hospodářský cyklus ..................................................................................................................106
3
6 PENÍZE A TRH PENĚZ.................................................................................................................116
6.1 Peníze a bankovní systém .........................................................................................................118
6.2 Trh peněz ...................................................................................................................................127
7 OTEVŘENÁ EKONOMIKA A VNĚJŠÍ EKONOMICKÁ ROVNOVÁHA.............................136
7.1 Mezinárodní obchod .................................................................................................................139
7.2 Vnější ekonomická rovnováha.................................................................................................144
7.3 Devizový trh...............................................................................................................................151
8 NEZAMĚSTNANOST ....................................................................................................................162
8.1 Pojetí nezaměstnanosti a její měření.......................................................................................164
8.2 Trh práce ...................................................................................................................................169
9 INFLACE A PHILLIPSOVA KŘIVKA........................................................................................177
9.1 Inflace, její formy a měření......................................................................................................179
9.2 Příčiny inflace............................................................................................................................183
9.3 Phillipsova křivka .....................................................................................................................188
10 MONETÁRNÍ POLITIKA ...........................................................................................................195
10.1 Cíle a nástroje monetární politiky.........................................................................................197
10.2 Typy a účinky monetární politiky .........................................................................................203
11 FISKÁLNÍ POLITIKA .................................................................................................................218
11.1 Pojetí fiskální politiky, státní rozpočet..................................................................................220
4
11.2 Cíle a nástroje fiskální politiky ..............................................................................................227
11.3 Typy fiskální politiky ..............................................................................................................228
12 VNĚJŠÍ OBCHODNÍ A MĚNOVÁ POLITIKA ........................................................................235
12.1 Pojetí vnější obchodní a měnové politiky, její cíle a nástroje .............................................237
12.2 Kooperace a integrace ............................................................................................................245
13 HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA A JEJÍ ÚČINNOST ..................................................................251
13.1 Cíle hospodářské politiky .......................................................................................................255
13.2 Nástroje hospodářské politiky ...............................................................................................256
13.3 Typy hospodářské politiky .....................................................................................................256
13.4 Účinnost hospodářské politiky...............................................................................................258
SEZNAM POUŽITÝCH ZNAČEK, SYMBOLŮ A ZKRATEK ...................................................267
Informativní, navigační, orientační...............................................................................................267
Ke splnění, kontrolní, pracovní .....................................................................................................268
Vlastní značky, symboly, zkratky..................................................................................................268
5
ÚVODEM MODULU MAKROEKONOMIE A
Předmět Makroekonomie pro je závazným předmětem bakalářského
studijního programu Hospodářská politika a správa, studijního oboru Sociální
management a studijního oboru Veřejná ekonomika a správa na Vysoké škole
sociálně – správní v Havířově.
Závaznost
Makroekonomie je určena pro studenty prvního ročníku kombinované formy
vzdělávání na Vysoké škole sociálně – správní, navazující na předmět
Mikroekonomii.
Cílová skupina
Předmět Makroekonomie je možno zapsat pouze v případě úspěšného
absolvování předmětu Mikroekonomie. Předmět je ukončen ústní zkouškou.
Cílem předmětu je seznámit posluchače se základními teoretickými poznatky
makroekonomických vztahů. Těžiště spočívá ve výuce podstaty teorie tvorby
a rozdělování produktu, fiskální a monetární politiky i zahraničně ekonomické
politiky. Předmět objasňuje problémy spojené s inflací a nezaměstnaností
a vytváří tak teoretický základ všech dalších ekonomických kurzů a základ
profilace posluchače VŠSS.
Předmět studia
Distanční studijní opora je zpracována tak, aby v maximální míře usnadnila
samostatné studium posluchačů kombinované formy studia. Lze ji však
úspěšně využít i pro studium v prezenční formě studia.
Práce z textem
6
CÍL MODULU MAKROEKONOMIE A
Po úspěšném a aktivním absolvování tohoto MODULU
Budete umět:
•
Pojmy jako ekonomická teorie, model důchod výdaje, model AS-AD,
ekonomický růst, hospodářský cyklus, peníze, trh peněz, otevřená
ekonomika, devizový trh, nezaměstnanost, inflace, Phillipsova křivka,
monetární politika, fiskální politika, vnější obchodní a měnová
politika, hospodářská politika.
Získáte:
•
•
•
•
•
Získáte
Znalosti o jednotlivých makroekonomických agregátech, fázích
hospodářského cyklu a o průběhu ekonomického růstu.
Schopnost vysvětlit cíle jednotlivých politik a adekvátnost použití
nástrojů k dosažení sledovaných cílů.
Budete schopni:
•
•
•
Budete umět
Vybrat metodu pro měření výkonnosti ekonomiky.
Vypočítat základní makroekonomické agregáty.
Rozlišit a graficky ilustrovat expanzivní a restriktivní politiku, včetně
rozdílu jejich krátkodobých a dlouhodobých dopadů.
Vysvětlit a aplikovat nástroje fiskální, monetární a vnější obchodní
politiky.
Analyzovat účinnost použití nástrojů jednotlivých politik.
Vysvětlit účinnost hospodářské politiky.
Budete schopni
ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU
Celý text je rozdělen do 13 kapitol a každá kapitola vyžaduje určitý
čas k jejímu prostudování. Tento čas je vždy uveden na začátku každé
kapitoly. Komplexně by jste měli tuto studijní oporu zvládnout včetně
splnění všech úkolů za 50-60 hodin.
PRŮVODCE STUDIEM 1
Věříme, že studium makroekonomie Vám umožní se lépe orientovat
a pochopit její praktickou aplikaci.
V průběhu studia této distanční studijní opory můžete aktivně
využívat možnosti psát vlastní poznámky i v elektronické podobě do
okraje, což Vám bezesporu usnadní práci s předloženým materiálem.
7
8
1 ÚVOD DO MAKROEKONOMIE
RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY ÚVOD DO
MAKROEKONOMIE
Předmět ekonomické teorie – mikroekonomie a makroekonomie,
mikroekonomické základy makroekonomie. Makroekonomický
koloběh statků, služeb výrobních faktorů a důchodů,
makroekonomické subjekty, vztahy mezi subjekty v ekonomice, tok
výrobních faktorů a tok statků.
Základní makroekonomické veličiny – makroekonomický produkt
a jeho měření, alternativní pojetí makroekonomické výkonnosti (čistý
ekonomický blahobyt), zaměstnanost, cenová hladina, zahraničně
ekonomické postavení národního hospodářství, platební bilance.
Rychlý náhled
9
CÍLE KAPITOLY ÚVOD DO MAKROEKONOMIE
Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY
Budete umět:
•
Budete umět
Základní pojmy jako ekonomická teorie, mikroekonomie,
makroekonomie, pozitivní a normativní funkci makroekonomie,
makroekonomické subjekty, makroekonomický koloběh, tok
výrobních faktorů a tok statků, základní makroekonomické veličiny,
GDP, GNP, národní důchod, osobní důchod, disponibilní důchod.
Získáte:
•
Znalosti o základních makroekonomických veličinách a způsobech
jejich měření.
•
Schopnost vysvětlit makroekonomický koloběh a objasnit nutnost
realizace stabilizační politiky v ekonomice.
Budete schopni:
•
Definovat ekonomickou teorii, mikroekonomii, makroekonomii
a rozlišit pozitivní a normativní funkci makroekonomie.
•
Pojmenovat a charakterizovat jednotlivé makroekonomické subjekty.
•
Objasnit makroekonomický koloběh obsahující tok výrobních faktorů
a tok statků.
•
Klasifikovat základní makroekonomické veličiny a vyjádřit způsoby
jejich výpočtu.
Získáte
Budete schopni
10
Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 3 hodiny.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY ÚVOD DO MAKROEKONOMIE
Ekonomie, mikroekonomie, makroekonomie, makroekonomické
subjekty, tok výrobních faktorů, tok statků, hrubý domácí produkt,
hrubý národní produkt, národní důchod, osobní důchod, disponibilní
důchod, zaměstnanost, cenová hladina.
Klíčová slova
PRŮVODCE STUDIEM 2
V této části se seznámíte ze základními pojmy makroekonomie, které
budeme používat ve všech dalších částech této studijní opory.
1.1 Předmět ekonomické teorie
Obecná ekonomická teorie (ekonomie) je odvozena z řeckých slov oikos =
dům, nomos = pravidlo, zákon. Zahrnuje studium vybraných oblastí
hospodářské aktivity. Předmětem poznání současné standardní ekonomie
je popis problémů, které zkoumáme nebo zobecnění těchto problémů,
tj. definice.
Ekonomie
11
Chceme-li definovat pojem ekonomie, najdeme řadu různorodých definic,
například:
•
•
•
•
Ekonomie je vědou, která studuje způsob, jakým lidé používají vzácné,
omezené zdroje k výrobě užitečných statků a služeb a jak si tyto statky
a služby rozdělují a vzájemně směňují;
Ekonomie je vědou o penězích, bankovnictví, kapitálu a bohatství;
Ekonomie je věda o činnostech, které se týkají výroby a směny statků;
Ekonomie je věda, která pojednává o pořádku, ve kterém jednotliví lidé
a celé národy pečují o udržení a zlepšení svého života.
Standardní ekonomie
a makroekonomii.
bývá
zpravidla
členěna
na
mikroekonomii
Mikroekonomie se zabývá chováním dílčích ekonomických subjektů
(domácností, firem, státu, zahraničí) na dílčím trhu, tedy trhu určitého statku
nebo trhu určitého výrobního faktoru.
Mikroekonomie
Makroekonomie se zabývá chováním ekonomiky jako celku. Zkoumá
souhrnné, tedy agregátní ekonomické jevy a vzájemné vztahy mezi nimi.
Zkoumá souhrnné ekonomické veličiny jako například nezaměstnanost,
inflaci, národní produkt.
Makroekonomie
Mikroekonomie a makroekonomie se liší přístupem ke zkoumání hospodářství.
Společné je pro ně poznání hospodářských procesů.
Mikroekonomické základy makroekonomie (mikroekonomická fundace
makroekonomie) znamenají využití mikroekonomických přístupů při
charakterizování makroekonomických veličin.
Zatímco makroekonomický rámec fungování mikroekonomických procesů
znamená, že rozhodování mikroekonomických subjektů je ovlivněno
makroekonomickými okolnostmi.
Makroekonomie plní praktickou funkci:
•
•
pozitivními sděleními, tedy teoretickou analýzou a interpretací
skutečnosti, kterou nazýváme pozitivní funkce makroekonomie,
normativními soudy, tedy stanovením určité normy nebo směru
praktického jednání interpretovaného jako politický závazek vlády
nebo zákon, kterou nazýváme normativní funkce makroekonomie.
12
Funkce
makroekonomie
1.2 Makroekonomický koloběh
Makroekonomie zkoumá rozhodování ekonomických subjektů na úrovni
národního hospodářství. Rozlišujeme čtyři subjekty, které jsou součástí
makroekonomického koloběhu statků, služeb výrobních faktorů, důchodů
a výdajů. Patří mezi ně:
•
•
•
•
domácnosti,
firmy,
vláda,
zahraničí.
Domácí subjekty, které mají sídlo v dané zemi, označujeme jako tuzemce,
resp. rezidenty. Jako zahraničí označujeme zahraniční subjekty, tj. domácnosti,
firmy a vlády nebo-li cizozemce, resp. nerezidenty.
Rezidenti
a nerezidenti
Domácnosti jsou vlastníky zdrojů, nebo-li výrobních faktorů, které známe
z mikroekonomie (půdy, práce a kapitálu). Zdroje používají firmy k výrobě
statků. Domácnostem z vlastnictví zdrojů plynou od firem důchody ve formě
renty, mzdy, dividendy, nájemného apod. Vlivem přerozdělování důchodů
obdrží domácnosti také transferové platby v podobě sociálních dávek, podpor
a příspěvků.
Domácnosti
Domácnosti využívají důchody:
•
•
•
na zaplacení daní,
ve formě spotřebních výdajů, za které domácnosti nakupují od firem
statky a označujeme je C,
k tvorbě osobních úspor a označujíc se S.
C
S
Firmy jsou označováni výrobci jak z materiální výrobní sféry, tak i ze sféry
služeb, firmy ve veřejném i soukromém vlastnictví, v tržní i netržní sféře, které
používají zdroje k výrobě statků a služeb, které prodávají všem zbývajícím
subjektům. Část statků zůstává firmě jako meziprodukt. Mezi firmy řadíme
i jednotlivce - soukromé vlastníky nemovitostí, které pronajímají nebo užívají
pro vlastní potřebu, i když přitom nejsou statisticky vykazováni jako firmy.
Firmy získávají své důchody z prodeje svých statků a poskytování služeb
a získávají také transferové důchody, které mají například podobu subvencí ze
státního rozpočtu. Investiční výdaje jsou financovány úsporami všech sektorů
a označujeme je I.
13
Firmy
I
Firmy využívají důchody na:
•
•
•
úhradu nákladů za zdroje a meziprodukty,
zaplacení daní,
firmě zůstávají hrubé úspory, které mají podobu důchodů ve výši
opotřebení fixního kapitálu a podobu nevyplacených zisků.
Vláda jako makroekonomický subjekt je vymezena soustavou veřejných
rozpočtů, tvořenou státním rozpočtem, místními rozpočty, rozpočty fondů
hospodařících s povinnými odvody jako jsou státní fondy, fondy zdravotního
pojištění apod.
Vláda
Příjmy vlády tvoří především daně a povinné platby na sociální a zdravotní
zabezpečení.
Celkové výdaje vlády jsou tvořeny:
•
•
vládními nákupy zboží a služeb G, které představují výdaje veřejných
rozpočtů, za které vláda získá odpovídající ekvivalent. Vládní nákupy
zahrnují GC vládní spotřebu (např. výdaje na zdravotnictví, školství)
a vládní investice GI (nákupy investičních statků);
vládními transferovými platbami TR, za které vláda nezíská
odpovídající ekvivalent. Transfery zahrnují transfery domácnostem
(sociální dávky, příspěvky a podpory), subvence firmám ve veřejném
i soukromém sektoru a úroky z vládního dluhu.
G
TR
14
Rozpočtové saldo je rozdíl mezi příjmy a výdaji vlády. Kladné saldo se nazývá
rozpočtový přebytek a záporné saldo rozpočtový schodek.
Čisté vládní úspory NGS získáme
a spotřebních nákupů od příjmů vlády.
odečtením
transferových
plateb
NGS
Zahraničí představuje domácnosti, firmy a vlády jako cizozemce, kteří jsou
odběratelem domácích statků a od nichž domácí firmy dovážejí statky
ze zahraničí. Rozdíl mezi vývozem (exportem EX=X) a dovozem (importem
IM=M) se nazývá čistý export, NX. Převyšuje-li import nad exportem, může
zahraničí svými úsporami doplňovat národní úspory. Oproti tomu, je-li export
větší než import, je část národních úspor poskytována do zahraničí.
Zahraničí
Makroekonomický koloběh je uzavřený a znázorňuje
makroekonomickými subjekty (sektory) v podobě:
•
•
•
•
vztahy
mezi
toku výrobních faktorů mezi domácnostmi a firmami, kdy firmy
nakupují výrobní faktory od domácností;
toku statků mezi firmami a ostatními subjekty, který navazuje na tok
výrobních faktorů a ostatní subjekty nakupují statky od firem;
toku důchodů – domácnosti získávají důchody z prodeje výrobních
faktorů firmám,
toku výdajů na nákupy statků (zboží a služeb), který navazuje na tok
důchodů a domácnosti zde za prodej výrobních faktorů získávají
peníze, za které nakupují statky od firem.
Výdaje na investiční statky pocházejí z kvazisektoru úspory. Ty jsou tvořeny
všemi sektory. V koloběhu je také vyjádřen pohyb čistých daní (vypočtené
jako daně mínus transferové platby) mezi domácnostmi a vládou a mezi
firmami a vládou.
První schéma znázorňuje makroekonomický koloběh pouze dvou sektorů,
domácností a firem. Vnější koloběh představuje toky statků a služeb
a výrobních faktorů, pohybující se proti směru hodinových ručiček. Vnitřní
koloběh uskutečňují peněžní toky. Druhé schéma ukazuje makroekonomický
NX=X-M
Makroekonomický
koloběh
15
koloběh ve čtyřsektorové ekonomice.
statky
statky
celkové výdaje
Trh statků
celkové výdaje
Domácnosti
Firmy
platby za výrobní faktory
výrobní faktory
Trh
výrobních
faktorů
platby za výrobní faktory
výrobní faktory
Obrázek 1-1: Makroekonomický koloběh (dvousektorová ekonomika –
obsahuje dva subjekty, domácnosti a firmy).
vývoz
Zahraničí
dovoz
spotřeba
výdaje na HDP
Trh statků
čisté daně
Stát
výdaje na investice
státní
půjčky
státní výdaje
Domácnosti
úspory
příliv kapitálu
národní důchod
Finanční trhy
Trh
výrobních
faktorů
Firmy
investiční fondy
výdaje za výrobní faktory
Obrázek 1-2: Makroekonomický koloběh (otevřená ekonomika – zahrnuje
čtyři subjekty: domácnosti, firmy, stát a zahraničí).
16
NEZAPOMEŇ NA ODMĚNU A ODPOČINEK
Pomalu se vnořujete do problematiky makroekonomie. Myslíme si,
že na posílení nervů a dodání elánu do dalšího studia si zasloužíte dát
si nějakou „dobrůtku“.
Odměna a odpočinek
1.3 Makroekonomické veličiny
Produkt, zaměstnanost, cenová hladina a pozice vůči zahraničí jsou
makroekonomické veličiny, které jsou považovány za základní.
Makroekonomický koloběh vyjadřuje pohyb základní makroekonomické
veličiny, tj. makroekonomického produktu. Produkt definujeme jako množství
finální produkce dosažené za jeden rok. Představuje výkon národního
hospodářství založený na využívání existujících výrobních faktorů.
Produkt
Základní veličinou pro měření výkonnosti ekonomiky je hrubý domácí produkt
GDP a hrubý národní produkt GNP.
Hrubý domácí produkt GDP vyjadřuje produkci finálních statků nově
vytvořených za určité období (nejčastěji rok) výrobními faktory na území
daného státu bez ohledu na to, kdo je vlastníkem výrobních faktorů.
GDP
Hrubý národní produkt GNP vyjadřuje produkci finálních statků nově
vytvořených za určité období (nejčastěji rok) výrobními faktory, jejich
vlastníky jsou příslušníci daného státu, bez ohledu na to, kde byl tento produkt
vyroben.
GNP
Je-li GDP vyjádřen v tržních cenách běžného roku, hovoříme o nominálním
GDP. Z nominálního GDP získáme reálný GDP přepočtem na hladinu stálých
cen, kdy ceny určitého roku zvolíme jako základ, ve kterém je produkt
oceňován. Tím se odstraní zkreslení vyvolané pohybem cenové hladiny.
17
Nominální a reálný
GDP
GDPn = GDPr .P
Použití stálých cen umožňuje vyjádřit vývoj produktu v delším časovém
období. Pokud produkt vyjádříme na jednoho obyvatele v zahraniční měně,
například v dolarech, umožňuje nám to mezinárodní srovnání výkonnosti
několika ekonomik.
Výši vytvořeného hrubého domácího produktu můžeme měřit třemi metodami:
•
•
•
výdajovou,
důchodovou,
odvětvovou, tj. součtem přidaných hodnot.
GDP představuje souhrn výdajů všech subjektů v ekonomice, tj. domácností,
firem, vlády a zahraničí. Můžeme jej vyjádřit v tržních cenách a v cenách
výrobních faktorů, které nezahrnují nepřímé daně TN (například DPH) a mají
tedy větší vypovídací schopnost. Hrubý domácí produkt v tržních cenách
GDPMP vypočteme:
GDPMP = C + I G + G + NX
Hrubý domácí produkt v cenách výrobních faktorů GDPFC vypočteme:
GDPFC = C + I G + G + NX − TN
Výdajová metoda
GDP představuje souhrn důchodů plynoucích z vlastnictví výrobních faktorů.
Můžeme jej vyjádřit v tržních cenách GDPMP a v cenách výrobních faktorů
GDPFC. Hrubý domácí produkt v tržních cenách GDPMP vypočteme:
18
Důchodová metoda
GDPMP = w + i + z + n + s + a + TN
GDPMP = NI + a + TN , kde NI je národní důchod.
kde, w jsou mzdy a platy, i – čisté úroky vypočtené jako úroky přijaté mínus
úroky placené, n – renty z půdy a nemovitostí, z – zisky firem zapsané
v obchodním rejstříku, s – příjmy firem nezapsaných v obchodním rejstříků
a příjmy ze samozaměstnání, a – amortizace = opotřebení, TN – nepřímé daně.
Hrubý domácí produkt v cenách výrobních faktorů GDPFC vypočteme:
GDPFC = w + i + z + n + s + a
Pro výpočet makroekonomického produktu vytvořeného za určité období
budeme sčítat pouze přidané hodnoty vytvořené ve firmách tvořících dané
odvětví, resp. ve všech odvětvích. Nemůžeme sčítat v daném odvětví hodnotu
absolutně všech vyrobených statků, neboť celková produkce by potom za dané
odvětví byla například 2,5 krát vyšší, než hodnota hledaného GDP. Proto
je zapotřebí vyloučit hodnotu meziproduktů.
Odvětvová metoda
Meziprodukty představují vstupy firem, které mají podobu statků jednorázově
spotřebovaných nebo dále zpracovaných a upravených ve výrobě. Například
můžeme jmenovat suroviny, materiály, energii.
Meziprodukt
Přidaná hodnota je tvořena hodnotou výstupu firmy, která má podobu
prodávaného statku sníženou o hodnotu spotřebovaných a zpracovaných
meziproduktů.
Přidaná hodnota
19
PRŮVODCE STUDIEM 3
Pro vysvětlení metody odvětvové výpočtu uvádíme příklad: pro
zjednodušení předpokládejme, že meziprodukty jsou výrobky
předchozí firmy.
Těžba rudy
Železárny
Automobilka
Obchodník
Celkem
meziprodukty
0
60
100
310
470
přidaná hodnota
60
40
210
50
360
tržní cena
60
100
310
360
830
Z GNP odvodíme disponibilní důchod (využijeme výdajovou metodu):
GDP = GNP ± NPI
NPI – čistý příjem majetku ze zahraničí
GDPMP = C + I G + G + NX
NDPMP = C + I G + G + NX − a
nebo:
NDPMP = C + I N + G + NX
IN – čisté investice
NDPFC = C + I N + G + NX − TN = NI
NI – národní důchod
PI = NI − nerozdělené zisky firem - příspěvky na sociální a penzijní
připojištění - daně z firemních zisků + transferové platby + čisté
kde: PI – osobní důchod
úroky
DI = PI − TD
kde: TD – přímé daně
20
Disponibilní důchod DI je tvořen spotřebou C a úsporami S:
DI = C + S
Národním bohatstvím je obecně vše, co má tržní hodnotu a může být směněno
za peníze a nebo jiné komodity. Zahrnuje finanční a fyzická aktiva a také
osobní zkušenosti umožňující vytvářet důchod. Rozlišujeme formu bohatství
jako hmotné substance, tj. kapitál a nehmotnou substanci, tj. lidský kapitál.
Národní bohatství
Národní důchod NI je součet plateb za užití výrobních faktorů bez ohledu
na to, jestli je skutečně domácnosti obdrží.
NI
Osobní důchod PI představuje celkové příjmy, které skutečně domácnosti
získají a který podléhá zdanění.
PI
Disponibilní důchod DI získáme když od osobního důchodu odečteme osobní
daně (přímé daně), které platí domácnosti, jako např. daň z příjmů a daně
majetkové. Součástí disponibilního důchodu jsou transferové platby TR.
Disponibilní důchod je tvořen spotřebními výdaji domácností C a úsporami S.
DI
Úroveň ekonomického blahobytu, který je měřen výkonem ekonomiky pomocí
GDP je ovlivněn i dalšími aspekty kvality života. Proto byl vytvořen ukazatel
čistý ekonomický blahobyt NEW, který upravuje GDP o:
NEW
•
•
•
•
hodnotu volného času jako jednu z forem široce pojímaného bohatství,
netržní statky to je statky vytvářené v domácnosti, například úklid,
kvalitu statků – mnohdy cenový vývoj ukazuje opačný směr než kvalita
statků,
stínovou (šedou) ekonomiku - zahrnuje legální aktivity, které ale
neprocházejí oficiálním trhem, je utajená a není evidovaná, souvisí
s daňovými úniky,
•
21
škody na životním prostředí - tzv. negativní externality, které
ve skutečnosti hodnotu GDP snižují.
Zaměstnanost je další základní makroekonomickou veličinou, kterou
se budeme podrobněji zabývat v kapitole nezaměstnanost. Pro tvorbu produktu
je nezbytné určité množství zdrojů, tedy i práce. Proto tvorba produktu souvisí
s určitou úrovní zaměstnanosti a bezesporu i nezaměstnanosti, která se může
stát ekonomickým, sociálním, ale i politickým problémem.
Zaměstnanost
Nezaměstnanost vyjadřujeme v absolutní výši nebo jako míru
nezaměstnanosti (jako podíl nezaměstnaných U na celkové pracovní síle L,
kterou vypočteme jako součet zaměstnaných E a nezaměstnaných osob).
Pod pojmem nezaměstnaný budeme chápat člověka, který je nezaměstnaný
a hledá práci.
u=
U
.100
L
nebo
u=
U
.100
E +U
Třetí makroekonomickou veličinou je cenová hladina. Vytvořený produkt má
hodnotu, která je vyjádřená cenami (ty se však mění). Všeobecná cenová
hladina se vyjadřuje pomocí cenových indexů, podrobněji se s ní seznámíme
v kapitole inflace. Například ji můžeme vyjádřit pomocí implicitního
cenového deflátoru nebo indexu spotřebitelských cen, které vyjadřují
všeobecný vývoj cen statků.
Implicitní cenový deflátor IPD, vypočte se jako poměr nominálního produktu
a reálného produktu v daném roce. Koš tvoří všechny statky, obsažené v GDP
a vahami je podíl daného statku v produktu, váhy jsou každý rok odlišné.
IPD =
GDPn
.100
GDPr
Cenová hladina
22
Index spotřebitelských cen CPI vyjadřuje průměrnou úroveň cen koše
spotřebních statků, spotřebovávaných průměrnou domácností, vypočte se:
n
CPI =
∑ p .q
i =1
n
i
t
i
0
∑ p .q
i
0
⋅100
i
0
i =1
kde 0 - základní období, t - běžné období, pi - ceny i-tého statku, qi množství i-tého statku, ∑ p0i q0i - náklady na pořízení spotřebního koše
v základním období,
∑p q
i
t
i
0
- náklady na pořízení téhož spotřebního
koše v roce t.
Vnější ekonomická pozice je makroekonomickou veličinou vyjadřující pozici
dané národní ekonomiky vůči zbytku světa. Může být vyjádřena různými
způsoby, například vývojem platební bilance dané země (ta vyjadřuje
mezinárodní obchod se statky a mezinárodní pohyb kapitálu). Podrobněji
se budeme věnovat vnější ekonomické pozici v kapitole vnější obchodní
a měnová politika.
Vnější ekonomická
pozice
SHRNUTÍ KAPITOLY ÚVOD DO EKONOMIE
•
•
•
Ekonomie je vědou, která studuje způsob, jakým lidé používají
vzácné, omezené zdroje k výrobě užitečných statků a služeb
a jak si tyto statky a služby rozdělují a vzájemně směňují.
Člení se na mikroekonomii a makroekonomii.
Makroekonomie se zabývá chováním ekonomiky jako celku.
Zkoumá souhrnné, tedy agregátní ekonomické jevy a vzájemné
vztahy mezi nimi.
Makroekonomie zkoumá rozhodování ekonomických subjektů:
domácností, firem, státu a zahraniční, které jsou součástí
makroekonomického koloběhu. Makroekonomický koloběh
Shrnutí
•
•
•
•
•
23
znázorňuje vztahy mezi makroekonomickými subjekty
v podobě toku výrobních faktorů, toku statků, toku důchodů
a toku výdajů na nákupy statků.
Čtyři makroekonomické veličiny jsou považovány za základní,
patří mezi ně produkt, zaměstnanost, cenová hladina a pozice
vůči zahraničí.
Hodnotu produktu - hrubého domácího produktu můžeme
měřit třemi metodami: výdajovou, důchodovou a odvětvovou,
tj. součtem přidaných hodnot.
Pomocí výdajové metody vypočteme GDP jako součet výdajů
všech subjektů v ekonomice, tj. domácností, firem, vlády
a zahraničí.
Pomocí důchodové metody vypočteme GDP jako součet
důchodů plynoucích z vlastnictví výrobních faktorů (půdy,
práce a kapitálu).
Pomocí odvětvové metody vypočteme GDP součtem
přidaných hodnot vytvořených ve firmách tvořících dané
odvětví, resp. všech odvětví.
Zcela jistě jste zvládli první kapitolu z této opory. Je nasnadě, aby jste
si po dobře vykonané práci trochu oddechli, udělali dostatečně
dlouhou přestávku a vstřebali první informace. K tomu určitě přispěje
meduňkový čaj s medem.
SAMOSTATNÝ ÚKOL 1
a) V roce 1981 činil nominální GDP 3 055 Kč, deflátor 94%.
Vypočtěte reálný GDP.
b) Vypočtěte velikost GDP v tržních cenách a v cenách výrobních
24
faktorů a odvoďte disponibilní důchod z následujících údajů:
Položka
• Výdaje domácností na spotřebu
• Vládní nákupy statků
• Nákupy krajských úřadů
• Přímé daně
• Hrubé investice
• Amortizace
• Export
• Import
• Nepřímé daně
mld.Kč
800
150
50
500
250
70
420
460
290
c) Vypočtěte velikost hrubého a čistého domácího produktu v tržních
cenách a v cenách výrobních faktorů. V ekonomice jsou dány tyto
údaje v mld. peněžních jednotek: hrubé mzdy a platy 950, renty 45,
amortizace 80, čisté úroky 120, zisky firem zapsaných
v obchodním rejstříku 75, příjmy firem zapsaných v živnostenském
rejstříku a příjmy ze samozaměstnání 55, nepřímé daně 115.
TEST A OTÁZKA
1. Rozdíl mezi potenciálním a skutečným GDP se označuje jako
a) reálný produkt
b) produkční mezera
c) nominální produkt
2. Makroekonomie se zabývá studiem
a) chování jednotlivých ekonomických subjektů
b) rovnováhou na dílčích trzích
c) ekonomiky jako celku
3. Hrubý národní produkt představuje
a) hodnota všech statků a služeb vyprodukovaná výrobními faktory
ve vlastnictví obyvatel dané země během daného roku
b) hodnota všech statků a služeb vyrobená v ekonomice během
daného roku
c) peněžní míra hodnoty statků a služeb, které národ získává
ekonomickou činností
Určete správný výrok:
4. Mikroekonomie analyzuje procesy hospodářské politiky
odstraňující poruchy ekonomiky.
5. Produkční (odvětvová) metoda měření produktu se vypočítá jako
součet přidaných hodnot.
6. Čisté úroky jsou do výpočtu GDP zahrnuty, pokud k jeho měření
využíváme důchodovou metodu výpočtu.
7. Osobní důchod je celkový důchod po odečtení daní a přičtení
transferových plateb.
8. Makroekonomický
koloběh
znázorňuje
vztahy
mezi
makroekonomickými subjekty.
ŘEŠENÍ A ODPOVĚDI, NÁVODY
1a, 2b, 3a, 4 NE, 5 ANO, 6 ANO, 7 NE, 8 ANO
PRŮVODCE STUDIEM 4
Pokud jste bedlivě studovali první kapitolu, určitě se budete snadno
orientovat v základních pojmech, se kterými budeme v následující
kapitole pracovat. Seznámíme s v ní s fungováním dvousektorového
modelu ekonomiky a ustanovením rovnováhy v tomto modelu.
25
26
2 ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V DVOUSEKTOROVÉ EKONOMICE
RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY ROVNOVÁŽNÝ
PRODUKT V DVOUSEKTOROVÉ EKONOMICE
Dvousektorový model ekonomiky – spotřební a úsporová funkce,
jejich změny, investiční výdaje, určení rovnovážného produktu,
investiční multiplikátor, paradox spořivosti.
Rychlý náhled
27
CÍLE KAPITOLY ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V DVOUSEKTOROVÉ EKONOMICE
Budete umět
Budete umět:
•
Základní pojmy - složky agregátních výdajů, spotřební funkce,
úsporová funkce, funkce agregátních výdajů, rovnovážný produkt,
jednoduchý výdajový multiplikátor.
Získáte
Získáte:
•
Schopnost popsat mechanizmus fungování modelu s multiplikátorem
v dvousektorové ekonomice a určení rovnovážného produktu.
Budete schopni
Budete schopni:
•
Definovat jednotlivé složky agregátních výdajů.
•
Vyjádřit spotřební funkci, úsporovou funkci, funkci agregátních
výdajů v dvousektorové ekonomice.
•
Určit velikost rovnovážného produktu v dvousektorové ekonomice
a ilustrovat změny rovnovážného produktu způsobené například
změnou investičních výdajů pomocí modelu s linií 45°.
•
Vypočítat velikost rovnovážného
v dvousektorové ekonomice.
•
Stanovit velikost multiplikátoru a interpretovat jeho dopad na úroveň
rovnovážného produktu.
produktu
a
jeho
Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 6 hodin.
změnu
28
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT
V DVOUSEKTOROVÉ EKONOMICE
Celkové plánované výdaje, spotřební funkce, mezní sklon ke spotřebě,
úsporová funkce, mezní sklon k úsporám, investiční výdaje, investiční
multiplikátor, paradox spořivosti, rovnovážný produkt.
Klíčová slova
PRŮVODCE STUDIEM 5
Jednou z možností jak určit rovnovážnou úroveň produktu
v ekonomice je model důchod výdaje, na který se zaměříme ve dvou
následujících kapitolách.
Východiskem pro určení rovnovážného produktu je odvození jednoduchého
keynesovského modelu určení rovnovážné produkce agregátními výdaji, který
vychází z předpokladu, že agregátní výdaje jsou stimulem růstu produktu
a naopak růst produktu výrazně ovlivňuje růst agregátních výdajů. Tento
model je také nazýván model s linií 45° nebo model s multiplikátorem.
Východiska
Dvousektorovým modelem ekonomiky rozumíme model zahrnující pouze
domácnosti a firmy a jejich ekonomické aktivity. Prvním krokem postupu pro
určení rovnovážného produktu ve dvousektorové ekonomice je stanovení
skutečných agregátních výdajů na produkt.
Předpoklady pro stanovení rovnovážného produktu ve dvousektorové
Předpoklady
29
ekonomice jsou následující:
•
•
•
•
•
cenová hladina je stálá, neovlivňuje agregátní poptávku,
zásoba kapitálu je dostatečná, může být vyrobena produkce, která
je poptávaná,
nabídka práce je dostatečná, může být vyrobena produkce, která
je poptávaná při dané stálé nominální mzdě,
všechny nominální veličiny jsou reálnými veličinami,
ekonomika je uzavřená.
Z předpokladu dostatečné zásoby kapitálu a dostatečné nabídky práce lze
usuzovat, že v ekonomice existuje produkční mezera, tj. skutečný produkt Y je
pod úrovní potenciálního produktu Y*. V těchto předpokladech se také
projevuje keynesovský charakter ekonomiky, tj. skutečnost, že se tržní
ekonomika v keynesovském chápání projevuje nedostatečnou agregátní
poptávkou, poptávkově omezenou ekonomikou.
Skutečné agregátní výdaje na produkt AE jsou souhrnem spotřebních výdajů
C a investičních výdajů I, a platí pro ně tedy vztah:
AE = C + I
Skutečné výdaje se mohou od plánovaných (zamýšlených) výdajů lišit.
Východiskem pro určení rovnovážného produktu je předpoklad, že skutečné
spotřební výdaje budou rovny plánovaným spotřebním výdajům., liší se pouze
plánované a skutečné investiční výdaje. Rozdělíme proto skutečné celkové
investiční výdaje na investiční výdaje plánované Ip a na investiční výdaje
neplánované In, které mají charakter zásob. Vyrobí-li firmy více produktu než
je poptáváno, hromadí se vyrobená produkce v zásobách, dochází
k neplánovanému hromadění zásob a neplánované investice jsou kladné, platí
In > 0. Naopak, vyrobí-li firmy méně produkce, dochází k neplánovanému
čerpání zásob, neplánované investice jsou záporné, platí In < 0.
Pro další postup
abstrahujeme od:
určování
rovnovážné
produkce
pro
zjednodušení
•
•
•
•
30
rozdílu mezi hrubým národním produktem a národním důchodem,
opotřebení kapitálu, tj. od rozdílu mezi hrubým a čistým národním
produktem,
rozdílu mezi hrubými a čistými investicemi a budeme hovořit
o investičních výdajích,
nepřímých daní a transferových plateb firem.
Celkový objem plánovaných výdajů zahrnuje výdaje, které tvoří agregátní
poptávku AD. Jsou rozdílné od skutečných agregátních výdajů AE, proto
budeme-li mít na mysli tyto výdaje, jednoznačně to uvedeme. Agregátní
poptávka je tedy celkovým plánovaným objemem statků poptávaným při dané
cenové úrovni. Ve dvousektorové ekonomice tvoří tak AD spotřební výdaje C
a plánované investice I.
AD = C + I
Rovnovážnou úrovní produktu Y je ta úroveň skutečného produktu, která
se rovná agregátní poptávce AD:
Y = AD
V dvousektorové ekonomice platí, že vyrobený produkt se rovná produktu
realizovanému, který můžeme vyjádřit jako souhrn spotřebních a investičních
výdajů:
Y =C+I
Tento vztah platí následně (ex post) vždy, protože vyrobí-li firmy větší objem
produktu než mohou prodat, hromadí se neprodaná produkce v neprodejných
Agregátní poptávka
31
zásobách. Neplánovaný nárůst zásob je však součástí skutečných investic.
Proto platí, že produkce je spotřebovaná nebo investovaná.
2.1 Spotřební funkce
Nejprve odvodíme první součást agregátní poptávky, spotřební výdaje C.
Důchod domácností Y se rozděluje na spotřební výdaje C a na úspory S. Firmy
jsou součástí celkového soukromého sektoru a jejich zisk je rozdělen
vlastníkům, potom důchod soukromého sektoru tvoří hodnota vyrobených
statků za určité období (rok). Disponibilní důchod soukromého sektoru je celý
důchod a část tohoto důchodu je užita na spotřebu a část je uspořena:
Důchod
Y =C+S
Spotřební funkci můžeme zapsat:
Spotřební funkce
C = f (Y )
C - celkové spotřební výdaje, jsou funkcí důchodu. Spotřební výdaje se
zvyšují proporcionálně s úrovní důchodu, spotřeba je rostoucí funkcí důchodu.
Za předpokladu, že vztah mezi důchodem Y a spotřebou je lineární, můžeme
spotřební funkci psát jako:
C = C A + CI
C = C A + c.Y
kde
c=
ΔC
= MPC
ΔY
CA - autonomní spotřební výdaje, které nezávisí na velikosti důchodu,
autonomní spotřeba vyjadřuje spotřební výdaje, když je důchod roven
nule.
CI - indukovanou spotřebu (spotřební výdaje), která je funkcí důchodu
a je násobkem mezního sklonu ke spotřebě c a důchodu Y.
c (MPC) - mezní sklon ve spotřebě, vyjadřuje velikost, o kterou se zvýší
spotřební výdaje při zvýšení důchodu o každou dodatečnou jednotku.
Mezní sklon vyjadřuje poměr přírůstku spotřeby ΔC a přírůstku důchodu
ΔY a ukazuje jaká část přírůstku důchodu je spotřebovaná. Spotřební
funkce je funkcí lineární, tzn., že mezní c je stálý. Jakékoliv změny
Y budou rozděleny na C a S ve stejných proporcích. Mezní sklon
ke spotřebě je tedy vždy kladný (je větší než nula a menší než jedna)
a stálý.
O podílu dané úrovně důchodu užitého na spotřebu vypovídá průměrný sklon
ke spotřebě APC, který lze vyjádřit:
APC =
C
Y
32
33
C
45 0
S1
C = C A + cY
F
C I = cY
•
CA
Y0
Y1
Y
Graf 2-1: Spotřební funkce.
Sklon funkce spotřeby je c, tj. mezní sklon ke spotřebě, je všude stejný.
Funkce spotřeby je posunuta nahoru o hodnotu (velikost) autonomní spotřeby
CA. Přímka 450 je souhrnem bodů, ve kterých je spotřeba rovna důchodu.
Při úrovni důchodu Y0 je celý důchod spotřebován v průsečíku funkce spotřeby
a přímky 450, označeném F. Nalevo od bodu F při nižší úrovni důchodu než
Y0 převyšuje spotřeba důchod. Napravo od bodu F při vyšší úrovni důchodu
než Y0 jsou spotřební výdaje nižší než důchod. Rozdíl mezi spotřební funkcí
a přímkou 450 vyjadřuje rozsah celkových úspor, pro úroveň důchodu
Y1 v rozsahu S1. Nalevo od úrovně důchodu Y0 dochází k záporným úsporám,
napravo od této úrovně důchodu dochází k tvorbě celkových úspor.
2.2 Úsporová funkce
Úspory jsou rostoucí funkcí důchodu a protože jsme předpokládali,
že spotřební funkce je funkcí lineární, je lineární i funkce úspor. Funkci úspor
můžeme zapsat:
Funkce úspor
34
S = f (Y )
Předpokládáme, že skutečné úspory se rovnají plánovaným úsporám. Funkci
úspor pak můžeme psát:
S = −S A + SI
S = − S A + s.Y nebo-li
S = −C A + s .Y
kde s =
ΔS
= MPS
ΔY
- SA jsou záporné úspory, když důchod je roven nule, tj. autonomní
úspory. Velikost záporných úspor je rovna autonomní spotřebě,
- SA = CA.
SI - indukované úspory, které jsou násobkem důchodu a mezního sklonu
k úsporám z důchodu,
s (MPS) - mezní sklon k úsporám, vyjadřuje poměr přírůstku úspor
k přírůstku důchodu. To znamená, že část přírůstku důchodu ΔY
je vynaložena na přírůstek spotřeby a nespotřebovaná část přírůstku
důchodu tvoří přírůstek úspor ΔS. MPS má kladnou hodnotu, je větší než
nula a menší než jedna.
Mezní sklon ke spotřebě a mezní sklon k úsporám jsou rovny jedné,
tj. 100% důchodu, kterou domácnost rozdělí na spotřebu a úspory. Platí:
c + s = 1, tedy: 0,8 + 0,2 = 1, proto 0,8 znamená 80% důchodu, kterou
domácnost spotřebuje a 0,2 znamená 20% důchodu, která je uspořena.
35
Průměrný sklon k úsporám APS, tj. poměr celkových úspor k důchodu získáme
vydělením funkce úspor důchodem. Platí vztah:
APS =
S − SA
=
+s
Y
Y
S
+
S = - SA + sY
•
Y0
SA
Y
-
Graf 2-2: Funkce úspor.
Funkce celkových úspor je od začátku posunuta dolů co je způsobeno prvkem
- SA, tj. autonomními úsporami. Nalevo od bodu Y0 jsou záporné úspory,
napravo od tohoto bodu pak dochází k tvorbě úspor. Sklon funkce úspor je s,
tj. mezní sklon k úsporám je všude stejný.
Vzájemný vztah funkce spotřeby a funkce úspor je patrný ze vztahu Y=C+S,
tzn. odečteme-li od důchodu (přímka 450) celkovou spotřebu, dostaneme
celkové úspory. Odečtením indukované spotřeby CI od důchodu (opět přímka
450) dostaneme indukované úspory. Při úrovni důchodu Y0 se úspory S=0
a celý důchod je spotřebován, je tedy shodný se spotřební funkcí.
36
C
450
B
S I,1 = sY1
C = C A + cY
C I = cY
A
C I,1 = cY1
S I,0 = sY0
CA
C I,0 = cY0
Y0
Y1
Y
S
S = -C A + sY
S I,1 = sY1
SA
Y0
Y1
Y
Graf 2-3: Vztah funkce spotřeby a funkce úspor.
2.3 Rovnovážná úroveň produktu
Agregátní poptávka je množství statků, které subjekty skutečně koupí, tedy je
souhrnem spotřebních výdajů a investic. V souladu s touto úvahou je produkt
v rovnovážné úrovni, je-li roven agregátní poptávce. Platí vztah Y=AD.
Rovnovážný produkt
37
Při rovnovážné úrovni produktu se neplánované investice do zásob rovnají
nule, tj. In = 0. Když se agregátní poptávka nerovná produktu (AD<Y),
vznikají neplánované investice do zásob IU. Můžeme tedy psát:
IU = Y − AD
a následně z toho platí: Y = AD + I n
Rovnají-li se plánované spotřební výdaje domácností a plánované investice
firem skutečné produkci (skutečnému produktu), je tato úroveň produktu jeho
rovnovážnou úrovní. AD výrazně determinuje rovnovážnou úroveň produktu.
Y = AD
Analyzujme druhou součást agregátní poptávky AD, tj. plánované investiční
výdaje, plánované investice. Budeme předpokládat, že tyto výdaje jsou dány
autonomně, tj. nezávislé na úrovni důchodu a na úrokové míře. Plánované
investice označíme IA a nazveme je autonomními investicemi. AD je souhrn
spotřebních výdajů a investiční výdajů, platí:
AD = C + I A a vyjádříme-li celkovou spotřebu
C = C A + c.Y , je:
AD = C A + c.Y + I A
Z uvedeného vztahu je patrné, že agregátní poptávka je:
•
•
tím větší, čím větší je úroveň autonomní spotřeby, autonomních
investic a mezního sklonu ke spotřebě,
tím menší, čím menší je úroveň autonomní spotřeby,
autonomních investic a mezního sklonu ke spotřebě.
Označíme-li souhrn autonomní spotřeby a autonomních investic jako
autonomní výdaje, či plánované autonomní výdaje, tj. CA + IA = AA, potom
můžeme AD ve dvousektorovém modelu zapsat:
AD = AA + c.Y
kdy víme, že: c.Y = C I
Autonomní investice
38
Část AD tvoří autonomní výdaje nezávislé na důchodu a indukovaná spotřeba
závislá na výši důchodu. AD se při růstu důchodu zvyšuje, protože se
indukovaná spotřeba s růstem důchodu zvyšuje. Rovnováha potom nastává
v případě, když platí Y=AD, respektive:
Y = A A + c.Y
Řešením tohoto vztahu pro úroveň rovnovážného produktu, resp. důchodu,
kterou označíme jako Y0, dostáváme:
Y0 =
1
AA
1− c
Podmínku rovnováhy, tj. rovnovážný produkt lze však vyjádřit také:
Y0 =
1
(C A + I A ) = AA
s
s
Rovnovážná úroveň produktu je tím:
•
•
větší, čím větší je mezní sklon ke spotřebě a čím větší jsou
autonomní výdaje,
menší, čím menší je mezní sklon ke spotřebě a čím menší jsou
autonomní výdaje.
Určení rovnovážného produktu znázorňuje následující obrázek.
Rovnovážný produkt,
nebo-li důchod
AD
39
450 (AD = Y)
J
In >0
AD = AA + cY
K
E0
L
C = CI = cY
S=I
In <0
AA
M
C
Y2
Y0
Y1
Y
Graf 2-4: Určení rovnovážného produktu.
Křivka AD je křivkou agregátní poptávky a její sklon je určen mezním
sklonem ke spotřebě c z důchodu. Platí:
•
•
čím větší je mezní sklon ke spotřebě, tím strmější je křivka AD,
čím menší je mezní sklon ke spotřebě, tím plošší je křivka AD.
Křivka agregátní poptávky protíná přímku 450 (v bodech na této přímce
se agregátní poptávka rovná produktu) v bodě E0, který je bodem rovnováhy
v ekonomice. Produkce odpovídající tomuto bodu je rovnovážnou produkcí
Y0 a křivka AD jednoznačně determinuje rovnovážnou úroveň produktu.
Je-li skutečný produkt Y1 větší než rovnovážný produkt Y0, vznikají
neplánované investice In do zásob, tj. In > 0. Naopak, je-li skutečný produkt
Y2 nižší než rovnovážný produkt Y0, dochází k neplánovanému čerpání zásob,
tj. In < 0. Neplánované zvyšování zásob a neplánované čerpání zásob jsou pro
výrobce signálem, aby v případě vzniku neplánovaných zásob produkci snížily
nebo v případě neplánovaného čerpání zásob ji zvýšily.
Tímto přizpůsobovacím mechanizmem je ekonomika naváděna k rovnováze.
Rovnováha je takový stav ekonomiky, kdy neexistují žádné tlaky na změnu.
Domácnosti a firmy plánují vynaložit právě takový objem výdajů (důchodu)
jaká je úroveň produktu.
40
Ve všech ostatních bodech přímky 450, kromě bodu E0, je ekonomika
v nerovnováze. V bodě J je produkce větší než agregátní poptávka a vznikají
neplánované zásoby. Produktu Y1 odpovídá agregátní poptávka v bodě K.
Obdobně produktu Y2 odpovídá agregátní poptávka v bodě M.
Firmy však nechtějí vytvářet neplánované zásoby, jinak by je zahrnuly
do svých plánovaných investic. Na výchozí úroveň sníží firmy své zásoby tím,
že začnou omezovat výrobu. Ekonomika se začne pohybovat z bodu J směrem
k bodu rovnováhy, bodu E0. Svislá vzdálenost mezi body J a K na obrázku
označuje přebytek produktu Y1 nad agregátní poptávkou, tedy vznik
neplánovaných investic In, tj. In > 0. Snahou výrobců proto bude, dostat
produkt na úroveň E0, tj. do bodu rovnováhy, kde In = 0. Naopak, v bodě L je
agregátní poptávka vyšší než je úroveň produktu. Převis agregátní poptávky
nad úrovní produktu Y2 označuje svislá vzdálenost mezi body L a M. Dochází
k neplánovanému čerpání zásob, tj. In < 0. Na výchozí úroveň doplní firmy
zásoby zvýšením výroby, ekonomika se začne pohybovat směrem k bodu
rovnováhy E0.
Svislá vzdálenost mezi body E0 a Y0 představuje agregátní poptávku a její dvě
složky, spotřební výdaje a investiční výdaje. Plocha nad spotřební funkcí
C = c.Y, CA = 0, označuje nespotřebovaný produkt (důchod), tj. celkové
úspory S. Pouze v bodě E0 se celkové úspory rovnají investicím, tj. S = I.
Právě rovnost mezi plánovanými úsporami a plánovanými investicemi je
podstatnou charakteristikou rovnovážné úrovně produktu. Je pouze jiným
vyjádřením vztahu, který vyjadřuje rovnovážný produkt, tj. vztahu Y = AD.
Toto tvrzení lze doložit tak, že od obou stran tohoto vztahu odečteme spotřební
výdaje, tj. Y – C = AD – C a dostáváme S = I.
S=I
Úspory ve své podstatě jsou únikem z důchodu (agregátní poptávky). To proto,
že je nelze použít na nákup spotřebních předmětů. Jedná se však o úspory,
které zde chápeme jako ekonomické veličiny, které mají tokový charakter.
Tím odlišujeme od úspor zásoby aktiv domácností. Nastolení rovnováhy
vyžaduje kompenzaci těchto úniků nespotřebními výdaji, což
ve dvousektorové ekonomice představují autonomní investice.
Závažnou úlohu při určování rovnovážného produktu má multiplikátor.
Obecně lze multiplikátor vyjádřit jako výslednou změnu endogenní, závislé
proměnné v důsledku jednotkové změny nezávislé, exogenní veličiny.
Jednoduchý výdajový multiplikátor nebo-li investiční multiplikátor je dán
Jednoduchý výdajový
multiplikátor
(investiční
multiplikátor)
41
poměrem změny rovnovážného produktu vyvolané změnou investičních
výdajů o jednotku. Proto dále budeme krátce hovořit jen o multiplikátoru.
Výraz 1/(1 – c) je označován jako jednoduchý výdajový multiplikátor nebo
jako multiplikátor autonomních výdajů. Jednoduchý proto, že předpokládáme,
že se změnou autonomních výdajů (investičních výdajů), tj. jejich zvýšením
či snížením, nemění cenová hladina a úroková míra.
Jednoduchý výdajový multiplikátor α potom můžeme zapsat:
α=
1
1−c
kde: 1-c lze nahradit s
c – mezní sklon ke spotřebě, s – mezní sklon k úsporám.
AD
450(AD = Y)
E1
AD1
AD1 = AA,1 + cY
AD0 = AA,0 + cY
E0
ΔAA
AA,1
AA
Y0
Y1
Y
Graf 2-5: Působení multiplikátoru.
Výchozí rovnováha je v bodě E0 při výši autonomních výdajů AA,0. Za tohoto
stavu dojde ke zvýšení autonomních výdajů, tj. investičních výdajů o ΔAA = IA,
takže celková úroveň autonomních výdajů je AA,1, tj. AA,1 = AA,0 + ΔAA.
Zvýšení investičních výdajů o ΔAA vede při výchozí rovnovážné úrovni
produktu Y0 k neplánovanému snížení zásob o ΔAA jako důsledek zvýšení AD.
AD se zvýšila také o ΔAA. Neplánované snížení zásob je pro výrobce signálem
ke zvýšení produkce o ΔAA, k doplnění zásob na výchozí úroveň.
42
Zvýšení investičních výdajů způsobí růst AD, následně vyvolává růst produktu
z Y0 na Y1. Tento přírůstek investičních výdajů vyvolal přírůstek rovnovážného
produktu o násobek přírůstku investičních výdajů, tj. ΔAA, nebo-li ΔIA .
Velikost rovnovážného produktu lze vypočítat pomocí multiplikátoru. Vlivem
zvýšení (snížení) investičních výdajů o jednotku se zvýší (sníží) produkt
multiplikovaně, několikanásobně krát. Změnu produktu vypočteme:
ΔY = α .ΔI A
Novou úroveň rovnovážného produktu pak vypočteme podle vzorce:
Y1 = Y0 + ΔY
Paradox spořivosti je jev, který je vyvolán zvýšením úspor domácností
(tj. posun úsporové funkce rovnoběžně nahoru). Toto zvýšení úspor může být
chápáno jako podmínka růstu investičních výdajů, a tím i budoucího růstu
zaměstnanosti a produktu. Výsledkem růstu úspor je paradoxně ne zvýšení, ale
pokles produktu a dalším paradoxním důsledkem je následný pokles úspor
na jejich původní úroveň.
Paradox spořivosti
Důvodem je skutečnost, že růst úspor je doprovázen poklesem spotřebních
výdajů, který není ničím kompenzován. Křivka AD se posune dolů o stejnou
vzdálenost, jako činil posun křivky úsporové funkce nahoru. V důsledku toho
produkt klesá, klesají i úspory, až se vyrovnají investicím.
Chvilka odpočinku, než se dáte do dalšího čtení a k tomu něco
dobrého Vám určitě přijde vhod.
43
SHRNUTÍ KAPITOLY ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT
V DVOUSEKTOROVÉ EKONOMICE
•
•
•
•
•
•
•
Model důchod výdaje, který slouží k určení rovnovážného
produktu porovnává celkové plánované výdaje se skutečně
vytvořeným produktem. Předpokladem jeho fungování jsou
nevyužité výrobní faktory, stabilní cenová hladina a další.
Skutečné agregátní výdaje na produkt AE jsou souhrnem
spotřebních a investičních výdajů.
Agregátní poptávka je tedy celkovým plánovaným objemem
statků poptávaný při dané cenové úrovni. Ve dvousektorové
ekonomice tvoří AD spotřební výdaje a plánované investice.
Důchod je tvořen spotřebou a úsporami. Spotřební výdaje
se zvyšují proporcionálně s úrovní důchodu, spotřeba
je rostoucí funkcí důchodu a je tvořena autonomní
a indukovanou spotřebou. Úspory se zvyšují s růstem důchodu,
tvoří je autonomní a indukované úspory.
Rovnají-li se plánované spotřební výdaje domácností
a plánované investice firem skutečné produkci (skutečnému
produktu), je tato úroveň produktu jeho rovnovážnou úrovní.
Jednoduchý výdajový multiplikátor vyjadřuje násobenou
účinnost změny investičních výdajů na změnu rovnovážného
produktu.
Ke změně rovnovážného produktu dochází v důsledku změny
autonomních výdajů.
SAMOSTATNÝ ÚKOL 2
a) Domácnost v případě, že obdrží důchod 24 000 Kč, vydá na nákup
spotřebních statků a služeb přesně 21 000 Kč. Pokud tato
domácnosti disponuje důchodem 17 000, jsou její úspory nulové.
Vypočtěte průměrný a mezní sklon ke spotřebě.
b) Ekonomika je dána údaji: C = 300 + 0,8Y, investice jsou 200 mld.
peněžních jednotek. Vypočtěte:
-
rovnovážný důchod a graficky jej znázorněte;
Shrnutí
-
a ilustrujte rovnovážný důchod, klesne-li s na 0,1;
jak se změní rovnovážný důchod, zvýší-li se investice o 100 mld.,
tento výpočet ověřte pomocí multiplikátoru a graficky znázorněte.
TEST A OTÁZKA
1. Autonomní úspory jsou takové, které
a) s růstem důchodu rostou
b) s růstem důchodu klesají
c) nezávisí na velikosti důchodu
2. Investiční multiplikátor vyjadřuje, že vlivem
a) změny investičních výdajů o jednotku se produkt nemění
b) růstu investičních výdajů o jednotku se produkt zvýší
multiplikovaně
c) růstu investičních výdajů o jednotku se produkt sníží
multiplikovaně
3. Důchod domácností Y se rozděluje na
a) spotřební a investiční výdaje
b) spotřební výdaje, investiční výdaje a úspory
c) spotřební výdaje a úspory
4. Dvousektorový model ekonomiky zahrnuje pouze domácnosti,
firmy, jejich ekonomické aktivity a stát.
5. Spotřební výdaje se mění proporcionálně vlivem změny důchodu.
6. Mezní sklon ke spotřebě a mezní sklon k úsporám jsou rovny
nule.
7. Model důchod výdaje slouží k determinaci rovnovážného
produktu a porovnává celkové plánované výdaje s investičními
výdaji.
8. Vlivem
změny
(růstu)
investičních
výdajů
dochází
k multiplikované změně (růstu) produktu.
44
45
1c, 2b, 3c, 4 NE, 5 ANO, 6 NE, 7 NE, 8 ANO
PRŮVODCE STUDIEM 6
Dvousektorový model ekonomiky, který slouží k určení
rovnovážného produktu v následující kapitole rozšíříme o další
sektory ekonomiky. V první části kapitoly rozšíříme model o další
ekonomický subjekt, kterým je stát a prozkoumáme jeho vliv
na rovnovážnou úroveň produktu. V druhé části kapitoly rozšíříme
model o další ekonomický subjekt, a to zahraničí a opět
prozkoumáme jeho vliv na ustanovení rovnováhy.
Průchod modulem
46
3 ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V TŘÍ A ČTYŘ SEKTOROVÉ
EKONOMICE
RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY ROVNOVÁŽNÝ
PRODUKT V TŘÍ A ČTYŘSEKTOROVÉ EKONOMICE
Třísektorový model – vládní výdaje a daně, transferové platby,
celkové plánované výdaje, rovnovážný produkt, multiplikátor
vládních výdajů, multiplikátor transferových plateb, multiplikátor
autonomních daní, ustanovení rovnováhy.
Čtyřsektorový model - čistý export, rovnovážný produkt v otevřené
ekonomice, ustanovení rovnováhy, vývozní multiplikátor.
Rychlý náhled
47
CÍLE KAPITOLY ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V TŘÍ A ČTYŘSEKTOROVÉ EKONOMICE
Budete umět:
•
Základní pojmy – agregátní poptávka v třísektorové ekonomice,
agregátní poptávka ve čtyřsektorové ekonomice, rovnovážný produkt,
multiplikátor vládních výdajů, multiplikátor transferových plateb,
multiplikátor autonomních daní, vývozní multiplikátor.
Získáte:
•
Budete umět
Získáte
Schopnost popsat mechanismus ustanovení rovnovážného produktu
jak v tří, tak i čtyřsektorové ekonomice a charakterizovat vliv
rozhodujících faktorů na ustanovení rovnováhy.
Budete schopni:
•
Ilustrovat změny rovnovážného produktu způsobené různými vlivy,
například změnou autonomních daní, poklesem vládních výdajů
pomocí modelu s linií 45°.
•
Vysvětlit vliv změny jednotlivých složek autonomních výdajů
na velikost rovnovážného produktu.
•
Vypočítat velikost rovnovážného produktu a jeho změnu v tří
a čtyřsektorové ekonomice.
•
Stanovit velikost jednotlivých multiplikátorů a interpretovat jejich
dopad na úroveň produktu.
Budete schopni
48
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V TŘÍ
A ČTYŘSEKTOROVÉ EKONOMICE
Celkové plánované výdaje, agregátní poptávka v třísektorové
ekonomice, autonomní a indukované daně, multiplikátor autonomních
daní, transferové platby, multiplikátor transferových plateb, vládní
výdaje, agregátní poptávka ve čtyřsektorové ekonomice, čistý export,
mezní sklon k importu, multiplikátor čistého exportu, rovnovážný
produkt.
PRŮVODCE STUDIEM 7
Model důchod výdaje v tří a čtyřsektorové ekonomice navazuje
na model důchod výdaje v dvousektorové ekonomice. Poznatky
z fungování tohoto modelu použijeme a postupně rozšíříme tento
model o další sektory ekonomiky.
3.1 Třísektorová ekonomika
Východiskem pro určení rovnovážného produktu je určení rovnovážné
produkce agregátními výdaji, který vychází z předpokladu, že agregátní výdaje
jsou stimulem růstu produktu a naopak růst produktu výrazně ovlivňuje růst
agregátních výdajů. Tento model je také nazýván model s linií 45°.
Klíčová slova
49
Po zahrnutí vlády agregátní poptávku v třísektorovém modelu ekonomiky
vedle již zmíněných prvků tvoří výdaje domácností na spotřebu C, investiční
výdaje firem I a je rozšířena o vládní výdaje na nákup zboží a služeb G.
Agregátní poptávku můžeme tedy zapsat:
AD = C + I + G
Pro třísektorovou ekonomiku musíme také rozšířit skutečné agregátní výdaje
AE. Tento vztah je třeba rozšířit o rozdíl mezi celkovými daněmi
TT a transferovými platbami TR, tj. o TT – TR. Takto upravený vztah potom
můžeme zapsat jako:
C + I + G = AE = Y = C + S + ( TT − TR )
Zahrnutí vládního sektoru do analýzy se projeví v tom, že soukromý sektor
platí z běžného důchodu daně a dostává transferové platby.
Spotřební výdaje tak již nejsou funkcí běžného důchodu, ale funkcí
disponibilního důchodu YD. Protože abstrahujeme od opotřebení kapitálu
a nerozděleného zisku firem, předpokládáme, že daně platí pouze domácnosti.
Proto disponibilní důchod má charakter disponibilního osobního důchodu,
krátce ho budeme označovat jako disponibilní důchod.
Disponibilní důchod (DI=YD) proto definujeme jako rozdíl mezi běžným
důchodem Y po odečtení celkových daní TT a přičtení transferových plateb TR:
YD = Y − TT + TR
kde: TT – TR = T
a T jsou čisté daně
Spotřební funkce v třísektorovém modelu ekonomiky pak dostává tvar:
C = C A + c.( Y − TT + TR )
Vstup vlády do ekonomiky se projevuje ve fiskální politice, která zahrnuje
konkrétní úroveň a charakter vládních výdajů za zboží a služby, konkrétní
úroveň daní vč. jejich struktury a konkrétní charakter a úroveň transferových
plateb. Celkové daně TT tvoří jednak autonomní daně TA a jednak daně
Disponibilní důchod
50
důchodové TR, kdy sazbu důchodové daně označujeme jako t. Platí, G = GA,
TR = TRA, TT = TA + TR.
Předpokládáme, že skutečné a plánované vládní výdaje jsou stejné. Celkové
vládní výdaje jsou souhrnem vládních výdajů na nákup zboží a služeb
a vládních transferových plateb.
Celkové daně označujeme jako TT a tvoří je:
•
•
Celkové daně
autonomní daně TA, tj. daně nezávislé na důchodu,
důchodové daně, závislé na úrovni důchodu, takže TR = t.Y. Sazba
důchodové daně t znamená, že určitá část důchodu musí být odvedena
ve formě daní do státního rozpočtu. Budeme předpokládat, že t je stálá.
Vztah mezi daněmi a důchodem můžeme v lineární formě zapsat jako:
TT = T A + t .Y
Po začlenění daní a transferových plateb do analýzy můžeme spotřební funkci
zapsat:
C = C A + c( Y − T A − t .Y + TR )
a po úpravě:
C = C A + c.Y − c.T A − c.t .Y + c.TR
Substituujeme-li do vztahu, který charakterizuje
v třísektorové ekonomice tento vztah, dostáváme tvar:
agregátní
poptávku
AD = c.Y − c.t .Y + C A − c.T A + c.TR + I A + G
kde na pravé straně jsou součásti AD, kde se již projevuje zapojení státu
do chodu ekonomiky je patrné, že:
•
zavedením sazby důchodové daně t se snižují spotřební výdaje,
resp. agregátní poptávka v rozsahu – c.t.Y,
• autonomní daně TA mění spotřební výdaje, resp. agregátní
poptávku v rozsahu – c.TA,
transferové platby mění spotřební výdaje, resp. agregátní poptávku
51
srozsahu + c.TR.
Autonomní výdaje v třísektorové ekonomice můžeme zapsat:
AA = C A − c.T A + c.TR + I A + G
Potom AD v třísektorové ekonomice můžeme vyjádřit:
Vyjádření AD
AD = AA + c.Y − c.t .Y a po úpravě: AD = AA + c( 1 − t )Y
Zvýšení vládních výdajů na nákup zboží a služeb nebo zvýšení transferových
plateb posunuje křivku agregátní poptávky nahoru, zvýšení autonomních daní
posouvá křivku agregátní poptávky směrem dolů. Zvýšení sazby důchodové
daně zplošťuje křivku agregátní poptávky tím více, čím vyšší je sazba daně.
Vedle úspor tak představují daně další únik z důchodu.
AD
450(AD = Y)
E1
AD1 = AA,1 + c(1 – t)Y
AD0 = AA,0 + cY
(dvousektorová AD)
E0
AA,1
Δ AA
AA
Y0
Y1
Graf 3-1: AD v třísektorovém modelu.
Y
52
Křivka agregátní poptávky v třísektorovém modelu AD1, tj. po zavedení vlády,
je v porovnání s křivkou agregátní poptávky z dvousektorového modelu AD0
posunuta od počátku směrem nahoru. To proto, že autonomní výdaje
charakterizované ve formalizovaném zápisu zahrnují nyní kromě vlivu
autonomních daní, také vlivy transferových plateb a vlivy výdajů vlády
na nákup zboží a služeb. Sklon křivky agregátní poptávky je menší, křivka
je plošší, protože zde působí vliv sazby důchodové daně.
Křivka AD
Rovnovážný produkt v třísektorovém modelu ekonomiky určíme substitucí
formalizovaného zápisu agregátní poptávky v třísektorovém modelu
ekonomiky do vztahu, který vyjadřuje rovnováhu, tj. Y = AD. Dostáváme:
Y = AA + c( 1 − t )Y
Y0 =
a po úpravě:
1
AA je rovnovážný produkt v třísektorové ekonomice.
1 − c( 1 − t )
53
Nebo také můžeme rovnovážný produkt vypočítat takto:
Y0 = C A + c.Y − c.T A − c.t .Y + c.TR + I A + G
AD
450(AD = Y)
E0
AD = AA + c(1 – t)Y
AA
Y0
Y
Graf 3-2: Rovnovážný produkt v třísektorovém modelu ekonomiky.
Tento formalizovaný zápis vyjadřuje podmínky rovnovážného produktu
v třísektorové ekonomice. Výraz:
1
=α
1 − c( 1 − t )
je výdajový multiplikátor za předpokladu, že sazba důchodové daně je větší
než nula, tj. t > 0 a označuje se α. Rovnovážný produkt v třísektorové
ekonomice pak můžeme zapsat jako:
Y0 = a.AA
Vraťme se nyní ještě jednou ke vztahu, který charakterizuje skutečné agregátní
výdaje v třísektorové ekonomice, tj. AE = C + I + G. Příjmy, které domácnosti
obdrží se skládají z důchodu odvozeného z produktu Y a transferových plateb
TR. Tyto příjmy jsou sníženy o celkové daně TT. Po odečtení celkových daní
od celkových příjmů domácností, tj. důchodu odvozeného z produktu
54
a transferových plateb dostáváme disponibilní důchod. Můžeme psát:
YD = Y + TR − TT a po úpravě. Y = YD + TT − TR
Disponibilní důchod domácností je rozdělen na spotřebu C a úspory S,
můžeme psát:
Y = C + S + TT − TR
Protože AE =Y lze předchozí vztah zapsat jako:
C + I A + G = C + S + TT − TR
nebo I A + G = S + TT − TR
kde TT − TR =T a potom můžeme psát: I A + G = S + T , kde:
I A + G jsou nespotřebované výdaje a S + T jsou úniky.
Z tohoto vztahu vyplývá, že v modelu třísektorové ekonomiky se úniky,
tj. úspory a čisté daně rovnají nespotřebním výdajům na finální produkci,
tj. autonomním investicím a vládním výdajům na nákup zboží a služeb.
Z tohoto vztahu lze odvodit i způsob financování rozpočtového schodku:
S = I A + G −T
a názorněji potom: S = I A + ( G + TR ) − TT
Součet G + TR vytváří celkové vládní výdaje. Rozdíl celkových vládních
výdajů a celkových daní, tj. G + TR - TT charakterizuje stav rozpočtu.
Je-li G + TR - TT = 0 je rozpočet vyrovnaný.
V případě, že G + TR - TT > 0, tj. G + TR > TT je rozpočet schodkový,
je-li G + TR - TT < 0, tj. G + TR < TT je rozpočet přebytkový.
O rozpočtovém přebytku hovoříme také jako o úsporách vlády, zatímco
55
rozpočtový schodek je označován jako záporné úspory vlády.
Model určení rovnovážné produkce, který je modelem keynesovským vychází
z předpokladu nedostatečné poptávky, při které vzniká produkční mezera mezi
skutečným produktem a potenciálním produktem. V keynesovském modelu
může být tato mezera řešena uplatněním fiskální politiky, tj. změnou vládních
výdajů nebo změnou daní.
Z modelu rovnovážného produktu v třísektorové ekonomice vyplývají závěry
pro účinnost vládních výdajů a daní, které mohou mít několik podob:
a)
b)
c)
d)
Multiplikátory
zvýšení (snížení) vládních výdajů G,
zvýšení (snížení) transferových plateb TR,
zvýšení (snížení) autonomních daní TA,
zvýšení (snížení) sazby daně t.
a) změna vládních výdajů
Zvýšení (snížení) vládních výdajů na nákup statků (zboží a služeb) G povede
ke zvýšení (snížení) rovnovážného produktu, a to stejným multiplikačním
procesem, jako při zvýšení investičních výdajů v dvousektorovém modelu.
Multiplikátor vládních výdajů označujeme αG a vypočteme:
αG =
ΔY
1
=
ΔG 1 − c(1 − t )
kde t je sazba důchodové daně, ∆G zvýšení vládních výdajů, ∆Y nárůst
produktu v důsledku zvýšení vládních výdajů. Je-li t > 0, je αG < α, což
je důsledek vyšších úniků z důchodů domácností: kromě tvorby úspor
uniká nyní část důchodu do daní.
Čím vyšší bude t, tím menší bude sklon křivky AD, a tím bude
i rovnovážný produkt nižší. Oproti tomu pokles t způsobí růst sklonu
AD a povede k růstu produktu. Změna t dále ovlivní i velikost
multiplikátoru αG, a tím i účinnost např. G nebo investičních výdajů.
Multiplikátor
vládních výdajů
56
Změnu rovnovážného produktu v důsledku změny vládních výdajů stanovíme
následovně:
ΔY =
1
ΔG
1 − c( 1 − t )
nebo-li: ΔY = α G .ΔG
a z toho novou rovnovážnou úroveň produktu:
Y1 = Y0 + ΔY
AD
450(AD = Y)
AD1 = AA,1 + c(1-t)Y
E1
AD0 = AA,0 + c(1-t)Y
E0
ΔG
AA,1
AA,0
Y0
Y1
Y
Graf 3-3: Vliv růstu vládních výdajů na rovnovážný produkt.
Východiskem analýzy je křivka agregátní poptávky AD0 = AA,0 + c(1 - t)Y.
Předpokládáme, že se změní pouze vládní výdaje za zboží a služby o ∆G.
Ostatní součásti AD zůstávají nezměněné (c a t). Bodem rovnováhy je za této
situace bod E0.
Po zvýšení vládních výdajů o ∆G nová křivka agregátní poptávky
AD1 = AA,1 + c(1 - t)Y již zahrnuje toto zvýšení, tj. AA,1 = AA,0 + ∆G a je
posunuta o ∆G od výchozí křivky AD0 směrem nahoru. Při výchozí úrovni
57
produktu Y0 vyvolá zvýšení vládních výdajů o ∆G převis AD. Působením
multiplikátoru vládních výdajů se rovnováha ustaví v bodě E1 při rovnovážné
úrovni produktu Y1. Přírůstek produktu činí Y1 – Y0 a je větší než ∆G, který
tento nárůst vyvolal, má hodnotu α G . ∆G.
b) Změna transferových plateb
Transferové platby se dělí na část spotřebovanou, a to v rozsahu cTR a část
uspořenou, tj. (1-c)TR = sTR. V analýze transferových plateb předpokládáme,
že jejich příjemci neplatí daně. Při zvýšení transferových plateb o ΔTR a při
nezměněné úrovni dalších součástí AD, bude jejich účinnost na růst produktu
slabší, než účinnost zvýšení vládních nákupů ∆G o stejnou částku.
Multiplikátor transferových plateb αTR má menší hodnotu než multiplikátor
vládních nákupů nebo multiplikátor investičních výdajů, vypočte se:
αTR =
c
ΔY
=
ΔTR 1 − c( 1 − t )
Vliv transferových plateb na změnu rovnovážného produktu vypočteme:
ΔY =
c
ΔTR
1 − c( 1 − t )
nebo-li: ΔY = α TR .ΔTR
a z toho novou rovnovážnou úroveň produktu Y1 = Y0 + ΔY
Multiplikátor
transferových plateb
AD
58
450(AD = Y)
AD1 = AA,1 + c(1-t)Y
E1
AD0 = AA,0 + c(1-t)Y
E0
Δ TR
AA,1
AA,0
Y0
Y1
Y
Graf 3-4: Vliv růstu transferových plateb na rovnovážný produkt.
c) Změna autonomních daní
Změna úrovně autonomních daní TA změní AD pouze o část změněného
objemu autonomní daně, protože nejdříve dochází v důsledku změny
autonomní daně ke změně disponibilního důchodu, a tím k jeho rozdělení na
spotřebu a úspory. Předpokládejme, že se autonomní daně zvýší o ∆TA, ostatní
prvky AD se nezmění. Zvýšení autonomních daní o ∆TA způsobí snížení
disponibilního důchodu a následně i snížení spotřeby o ∆C. Multiplikátor
autonomních daní vypočteme:
αT =
A
ΔY
−c
=
ΔT A 1 − c(1 − t )
Srovnání multiplikátoru autonomních daní s multiplikátorem vládních
výdajů ukazuje, že:
•
•
změna G a změna TA má opačný účinek na úroveň rovnovážného
důchodu, kdy zvýšení G za jinak nezměněných podmínek
zvyšuje úroveň rovnovážného produktu, zatímco zvýšení TA za
jinak nezměněných podmínek snižuje rovnovážný produkt,
multiplikátor vládních výdajů je větší než multiplikátor
autonomních daní, protože daně působí nepřímo na spotřebu
prostřednictvím jejich vlivu na disponibilní důchod.
Multiplikátor
autonomních daní =
daňový multiplikátor
59
Změna TA způsobí změnu rovnovážného produktu v opačném směru,
tj. zvýšení daní produkt snižuje a snížení daní produkt zvyšuje. Změnu
rovnovážného produktu vypočteme:
ΔY =
Změna produktu
−c
ΔT A nebo-li. ΔY = α TA .ΔT A
1 − c( 1 − t )
Y1 = Y0 + ΔY
AD
450(AD = Y)
E0
AD 0 = AA,0 + c(1-t)Y
AD 1 = AA,1 + c(1-t)Y
E1
Δ TA
AA,0
AA,1
Y1
Y0
Y
Graf 3-5: Vliv růstu autonomních daní na rovnovážný produkt.
d) změna sazby daně
Vliv změny sazby důchodové daně t na úroveň rovnovážného produktu Daňový multiplikátor
analyzujeme za předpokladu nezměněné úrovně autonomní spotřeby, při existenci daňové
autonomních daní, autonomních investic, transferových plateb a vládních
sazby větší než nula
výdajů. Ve výchozím období uvažujeme sazbu důchodové daně t0. Pro výchozí
období lze agregátní poptávku zapsat AD0 = AA + c(1 - t0)Y. Za této situace
dojde ke zvýšení sazby daně na t1. AD po zvýšení sazby důchodové daně má
strukturu AD1 = AA + c(1 - t1)Y, viz následující graf. Multiplikátor má tvar:
αt =
60
ΔY
1
=−
ΔTD
1 − c(1 − t )
Pro přírůstek rovnovážného produktu vyvolaný zvýšením sazby důchodové
daně platí vztah:
ΔY = −
1
c.Y .Δt
1 − c(1 − t )
Y1 = Y0 + ΔY
AD
450(AD = Y)
AD 0 = AA + c(1- t 0 )Y
E0
AD 1= AA + c(1- t 1 )Y
E1
AA
Y1
Y0
Y
Graf 3-6: Vliv růstu sazby důchodové daně na rovnovážný produkt.
Před zvýšením sazby důchodové daně byla ekonomika v rovnováze v bodě E0
při úrovni rovnovážného produktu Y0. Po zvýšení sazby důchodové daně z t0
na t1 se rovnovážný produkt snížil na Y1. Nová křivka AD má strukturu
AD1 = AA c(1 - t1)Y a bodem nové rovnováhy je bod E1. Nová křivka agregátní
poptávky v porovnání s původní křivkou je plošší. Zvýšení sazby důchodové
daně z t0 na t1 tedy vede ke změně sklonu křivky AD, a jejím důsledkem
je multiplikované snížení rovnovážného produktu.
61
Po náročném studiu si zasloužíte dávku odpočinku a k tomu
je zapotřebí si dát šálek dobrého čaje.
3.2 Čtyřsektorový model
Čtyřsektorový model ekonomiky zahrnuje kromě domácností, firem a vládního
sektoru zahraniční obchod.
Čtyřsektorový model
ekonomiky
Zahraniční obchod je realizovaný vývozem či dovozem statků. Část produkce
je vyvážena do ostatních zemí, zatímco část zboží a služeb, která je
spotřebovaná tuzemskými subjekty je dovážená ze zahraničí. Vývoz (export)
EX=X můžeme tedy označit jako poptávku po statcích vyprodukovaných
tuzemskými subjekty v zahraničí. Naproti tomu dovoz (import) IM=M
představuje uspokojení části tuzemské poptávky po statcích produkty
vyrobenými v zahraničí. Znamená to tedy, že zatímco vývoz se na vytváření
tuzemského důchodu podílí, představuje dovoz určitý únik důchodu, tj. část
důchodu, který je vynaložen za statky vyprodukované v zahraničí. Je proto
pochopitelné, že jiná bude i jejich úloha při determinování agregátní poptávky.
Vývoz a dovoz výrazně determinují úroveň agregátní poptávky a v konečném
důsledku také úroveň produkce.
Vývoz, tj. zahraniční poptávku po tuzemském zboží a službách ovlivňuje celá
řada faktorů, mezi nimi úroveň zahraničního důchodu, poměr tuzemské
a zahraniční cenové hladiny, podpora či restrikce vývozu ze strany vlády,
preference spotřebitelů, úroveň nominálního měnového kurzu. Je patrné, že
vývoz je nezávislý na úrovni tuzemského důchodu, je autonomní. Platí vztah
EX = EXA, což znamená že změní-li se některý z uvedených determinantů,
změní se i vývoz při každé úrovni domácího důchodu.
Úroveň vývozu je ovlivněna změnou úrovně důchodu v zahraničí. Za jinak
nezměněných podmínek, bude při růstu zahraničního důchodu vývoz růst, při
jeho poklesu dojde také k poklesu vývozu při každé úrovni tuzemského
důchodu. Vývoz ovlivňuje i změna poměru tuzemské a zahraniční cenové
Vývoz
62
hladiny zboží a služeb. Při růstu tuzemské cenové hladiny se stává za jinak
nezměněných podmínek tuzemské zboží pro zahraniční subjekty dražší a jeho
vývoz proto klesá. Pokles tuzemské cenové hladiny naopak vývoz zvyšuje.
Dovoz statků je závislý na úrovni tuzemského důchodu, poměru tuzemské
a zahraniční cenové úrovně statků, měnovém kurzu, spotřebitelských
preferencích, na uplatňovaných obchodních omezeních apod. Citlivost změny
dovozu na změny úrovně důchodu charakterizuje mezní sklon k dovozu
m = ∆IM/∆Y, který vyjadřuje jaká část přírůstku důchodu je vynaložena na
dovoz statků ze zahraničí. Dovozní funkci můžeme zapsat:
Dovoz
IM = IM A + m ⋅ Y
kde IMA je autonomní dovoz nezávislý na úrovni domácího důchodu
a m.Y (IMI ) je dovoz závislý na úrovni důchodu.
Úroveň dovozu ovlivňuje za jinak nezměněných podmínek také změna
poměru tuzemské cenové hladiny a zahraniční cenové hladiny. Zvyšujeli se tuzemská cenová hladina, stává se tuzemské zboží v porovnání se
zbožím zahraničním pro tuzemské subjekty dražším a dovoz roste. V
opačném případě, tedy klesá-li tuzemská cenová hladina a dovoz klesá.
Čistý export je rozdíl mezi vývozem a dovozem. Vývoz je na tuzemském
důchodu nezávislý, je autonomní, ale je závislý na zahraničním důchodu.
Dovoz je závislý na úrovni tuzemského důchodu. Proto můžeme psát funkci
čistého vývozu:
NX = EX − IM nebo: NX = EX A − IM A − m ⋅ Y
Z funkce čistého vývozu můžeme učinit některé dílčí závěry, a to:
•
•
roste-li v zahraničí důchod, autonomní vývozy rostou a za jinak
nezměněných podmínek se čisté vývozy zvyšují, což
v konečném důsledku zvyšuje agregátní poptávku,
roste-li reálný měnový kurz, rostou za jinak stejných podmínek
také čisté vývozy a následně roste také agregátní poptávka,
Čistý export
•
63
roste-li domácí důchod, čisté vývozy se za jinak nezměněných
podmínek snižují, což ve svém důsledku snižuje i úroveň
agregátní poptávky.
Pro agregátní poptávku v otevřené ekonomice pak platí vztah:
AD
AD = AA + EX A + IM A + c( 1 − t )Y − m ⋅ Y
Rovnovážný produkt v čtyřsektorovém modelu funguje za předpokladu: Y=AE,
IU=0. Další podmínkou rovnovážného produktu je rovnost celkových
plánovaných nespotřebních výdajů (injekcí) a celkových úniků, tedy:
I + G + EX = S + NT + IM
Je-li produkt rovnovážný musí se celkové úniky S + NT + M přeměnit
v poptávku po plánovaných investicích, vládních nákupech a po exportu.
Pokud jsou I > S (a G = NT) musí současně ve stejné výši být M > X, má-li
zůstat produkt ve své rovnovážné úrovni, tzn. vysoké plánované investiční
výdaje jsou doprovázeny deficitním čistým exportem. Domácí úspory jsou
doplněny růstem zahraničních závazků, které se přemění v poptávku
po dovážených statcích. Pokud jsou S > I (a G = NT) získá část úspor ve výši
rozdílu X > M podobu pohledávek vůči zahraničí, tzv. čistého přírůstku
zahraničních aktiv, které se přemění v poptávku po exportu. Pokud jsou
I + G +X > S + NT + M, je dosavadní produkt nerovnovážný a dochází k jeho
růstu do nové rovnovážné úrovně.
Změna čistého exportu NX má multiplikovaný účinek na úroveň rovnovážného
Multiplikátor
produktu. Jednoduchý výdajový multiplikátor v otevřené ekonomice, otevřené ekonomiky =
tj. multiplikátor otevřené ekonomiky, který udává o kolik se zvýší produkt, vývozní multiplikátor
jestliže se zvýší export o jednotku; označuje se ω:
ω=
1
1 − c(1 − t ) + m
Pro přírůstek rovnovážného produktu vyvolaný zvýšením čistého exportu platí:
ΔY =
64
1
ΔNX
1 − c( 1 − t ) + m
Y1 = Y0 + ΔY
AD
450(AD = Y)
E1
AD 1=AA,1 +c(1-t)Y-mY
AD 0 = AA,0 + cY
E0
AA,1
Δ NX
AA
Y0
Y1
Y
Graf 3-7: Vliv růstu čistého exportu na rovnovážný produkt.
SHRNUTÍ KAPITOLY ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V TŘÍ
A ČTYŘSEKTOROVÉ EKONOMICE
•
•
•
Východiskem určení rovnovážného produktu je určení
rovnovážné produkce agregátními výdaji, který vychází
z předpokladu, že agregátní výdaje jsou stimulem růstu
produktu a naopak.
Pro třísektorovou ekonomiku skutečné agregátní výdaje AE
obsahují ještě rozdíl mezi celkovými daněmi a transferovými
platbami. Disponibilní důchod definujeme jako rozdíl mezi
běžným důchodem po odečtení celkových daní a přičtení
transferových plateb.
V třísektorovém
modelu
rozlišujeme
multiplikátory:
Shrnutí
•
•
•
multiplikátor vládních výdajů, multiplikátor transferových
plateb a multiplikátor autonomních a důchodových daní.
Pro třísektorovou ekonomiku platí, že se úniky, tj. úspory
a čisté daně rovnají nespotřebním výdajům na finální produkci,
tj. autonomním investicím a vládním nákupům statků.
Rozdíl celkových vládních výdajů a celkových daní, tj. G + TR
- TT charakterizuje stav rozpočtu, který může být vyrovnaný,
přebytkový nebo deficitní.
Čtyřsektorový model ekonomiky zahrnuje kromě domácností,
firem a vládního sektoru zahraniční obchod. Čistý export
je rozdíl mezi vývozem a dovozem. Jednoduchý výdajový
multiplikátor v otevřené ekonomice, tj. multiplikátor otevřené
ekonomiky; udává o kolik se zvýší produkt, jestliže se zvýší
export o jednotku.
SAMOSTATNÝ ÚKOL 3
a) Ekonomika je dána údaji: spotřební funkce má tvar
C = 300 + 0,8Y, investice jsou 200 mld. peněžních jednotek, vládní
výdaje na nákup statků činí 80 mld., transferové platby jsou
30 mld., nepřímé daně 100 mld. a sazba důchodové daně je 0,25.
Vypočtěte:
1. velikost
jednoduchého
výdajového
multiplikátoru
a multiplikátoru autonomních daní;
2. rovnovážnou úroveň produktu a ilustrujte pomocí modelu 450;
3. změnu rovnovážného produktu způsobenou zvýšením
investičních výdajů o 100 mld.;
4. změnu rovnovážného produktu způsobenou snížením vládních
výdajů o 40 mld.;
5. změnu rovnovážného produktu způsobenou zvýšením
transferových plateb o 20 mld.;
6. změnu rovnovážného produktu způsobenou snížením
nepřímých daní o 20 mld.;
7. změnu rovnovážného produktu způsobenou snížením sazby
daně o 5%;
8. graficky ilustrujte 3.-7.
b) Ekonomika je zadána výše uvedenými údaji. Vypočtěte novou
rovnovážnou úroveň produktu, jestliže vláda zvýší výdaje
65
o 10 mld., ale zároveň sníží daně o 10 mld. Tento výpočet ověřte
pomocí multiplikátoru a znázorněte graficky.
TEST A OTÁZKA
1. Čistý export vyjadřuje rozdíl mezi
a) hrubým exportem a amortizací
b) exportem a importem
c) exportem a opotřebením
2. Čisté daně vypočteme jako
a) celkové daně mínus nepřímé daně
b) celkové daně mínus transfery
c) celkové daně mínus inflace
3. Zvýšení vládních výdajů na nákup zboží a služeb způsobuje posun
křivky agregátní poptávky
a) nahoru
b) dolů
c) mění její sklon
4. Disponibilní důchod je jako osobní důchod po odečtení celkových
daní.
5. Celkové daně jsou tvořeny autonomními daněmi a důchodovými
daněmi.
6. Pokud jsou celkové vládní výdaje menší než celkové daně jedná
se o deficitní stav rozpočtu.
7. Multiplikátor vládních výdajů je větší než multiplikátor
autonomních daní.
8. Sníží-li vláda autonomní daně, dojde k multiplikovanému poklesu
produktu.
66
67
1b, 2b, 3a, 4 NE, 5 ANO, 6 NE, 7 ANO, 8 NE
PRŮVODCE STUDIEM 8
Další možností jak určit rovnovážnou úroveň produktu je model
AS-AD, který je analyzován v následující kapitole.
Průchod modulem
68
4 MODEL AGREGÁTNÍ NABÍDKY A AGREGÁTNÍ POPTÁVKY
RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY MODEL
AGREGÁTNÍ NABÍDKY A AGREGÁTNÍ POPTÁVKY
Agregátní poptávka - její složky, průběh křivky agregátní poptávky,
posun křivky agregátní poptávky, pozitivní a negativní poptávkové
šoky, vliv vládní regulace. Keynesův efekt, efekt reálných peněžních
zůstatků (Pigouův efekt).
Agregátní nabídka – agregátní nabídka v krátkém období,
Keynesiánský předpoklad krátkodobě stabilních nominálních
mzdových sazeb, vliv mzdových dohod, pozitivně skloněná křivka
krátkodobé agregátní nabídky a její posuny, pozitivní a negativní
nabídkové šoky, křivka dlouhodobé agregátní nabídky a její posuny,
změna potenciálního produktu, přirozená míra nezaměstnanosti.
Makroekonomická rovnováha – makroekonomická rovnováha
v krátkém období, rovnovážný produkt a rovnovážná cenová hladina
v krátkém období, grafické vyjádření makroekonomické rovnováhy,
změna makroekonomické rovnováhy a její dopad na rovnovážnou
cenovou hladinu, rovnovážný produkt a zaměstnanost, potenciální
produkt. Recesní a inflační mezera.
Rychlý náhled
69
CÍLE KAPITOLY MODEL AGREGÁTNÍ NABÍDKY A AGREGÁTNÍ POPTÁVKY
Budete umět:
•
Základní pojmy - agregátní poptávka a agregátní nabídka, krátkodobá
a dlouhodobá agregátní nabídka, makroekonomická rovnováha
v krátkém a dlouhém období.
Získáte:
•
Budete umět
Získáte
Znalosti o ustanovení makroekonomické rovnováhy a faktorů, které na
ni působí včetně dopadů v krátkém a dlouhém období.
Budete schopni:
•
Definovat agregátní nabídku a agregátní poptávku.
•
Specifikovat jak jednotlivé složky agregátní poptávky ovlivní její
posun a dopad na makroekonomickou rovnováhu.
•
Graficky aplikovat změny faktorů působící na posun agregátní
nabídky nebo agregátní poptávky a jejich dopady na změnu
makroekonomické rovnováhy jak v krátkém, tak i v dlouhém období.
•
Interpretovat změny působící na posun křivky agregátní poptávky
a krátkodobé i dlouhodobé agregátní nabídky.
Budete schopni
70
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY MODEL AGREGÁTNÍ NABÍDKY
A AGREGÁTNÍ POPTÁVKY
Agregátní poptávka, spotřební výdaje, investiční výdaje, vládní nákupy,
čistý export, poptávkové šoky, krátkodobá agregátní nabídka,
dlouhodobá agregátní nabídka, nabídkové šoky, potenciální produkt,
plná zaměstnanost, makroekonomická rovnováha, tj. model AS - AD,
krátkodobá a dlouhodobá makroekonomická rovnováha, recesní mezera
a inflační mezera.
Klíčová slova
PRŮVODCE STUDIEM 9
Dalším z modelů určení rovnovážné úrovně produktu je kromě
modelu důchod výdaje model AS-AD.
4.1 Agregátní poptávka
Obecně je agregátní poptávka AD charakterizovaná jako celkové poptávané
množství zboží a služeb konečné spotřeby při rozdílných cenových hladinách.
Ale také jako celkové zamýšlené výdaje všech subjektů v ekonomice při určité
cenové hladině. Je patrné, že výše celkové poptávky zboží a služeb bude
ovlivněna pohybem cenové hladiny. Platí, že roste-li cenová hladina AD klesá
a naopak při poklesu cenové hladiny roste. Dochází k posunu po křivce
agregátní poptávky. Se změnou cenové hladiny se mění i objem poptávaného
71
produktu. Vztah mezi pohybem cenové hladiny a celkovou poptávkou zboží
a služeb charakterizuje křivka agregátní poptávky, křivka AD.
Pokles cenové hladiny znamená, že k běžným výdajům postačuje držba
nižšího nominálního množství peněz. Proto klesá poptávka po penězích a roste
poptávka po ostatních finančních aktivech, roste jejich cena a klesá nominální
úroková sazba, která má dopad na investiční výdaje, ale i na spotřební výdaje
domácností na statky dlouhodobé spotřeby, ovlivní také vládní výdaje a čistý
export. Tento vztah je vymezen jako keynesiánská interpretace vztahu cenové
hladiny a rostoucích výdajů, tj. Keynesův efekt. Tento efekt nevylučuje
selhání. V tomto případě úroková sazba neklesá anebo investiční výdaje na její
pokles nereagují. Důsledkem je rozdílná interpretace růstu poptávaného
množství produkce, která ignoruje vliv úrokové sazby. Jedná se o efekt
bohatství, kdy domácnosti drží část svých finančních aktiv v podobě peněz.
Pokud klesá cenová hladina, nominální výše peněz se nemění, ale roste jejich
reálná hodnota. Tzn., že kupní síla nebo-li množství statků, které si lze koupit
za dané nominální množství peněz roste. Proto jsou domácnosti bohatší a proto
také více utrácejí, rostou jejich spotřební výdaje. Tento efekt nazýváme efekt
reálných peněžních zůstatků jako složku efektu bohatství (Pigouův efekt).
Křivka agregátní poptávky je klesající. Každý bod na křivce AD představuje
určitou rovnovážnou úroveň produktu, kdy platí, že se plánované výdaje
se rovnají skutečným výdajům. AD je tvořena složkami, které představují
výdaje všech subjektů, které tvoří ekonomiku.
Formalizovaný zápis křivky AD, rovnice křivky AD, usnadňuje analýzu faktorů
určujících polohu křivky, ale současně také naznačuje, že křivka AD je ve
skutečnosti hyperbolou. (Pro zjednodušení se v modelech využívá
znázornění přímkou.)
AD = C + I + G + NX
kde C – spotřební výdaje domácností na nákup statků, I – investiční
výdaje, G vládní nákupy = výdaje vlády na nákup statků, NX – čistý
export.
Keynesův efekt
Pigouův efekt
72
AGR EGÁTNÍ POPTÁVKA
AD = C + I + G + NX
C = konečná spotřeba domácností
C A = autonomní konečná spotřeba domácností
C Z = zamýšlená konečná spotřeba domácností = c.Yd
c = mezní sklon ke spotřebě = Δ C/Δ YH
Δ C = změna C
Δ YH = změna hrubých důchodů domácností
Yd = disponibilní důchod domácností = YH – TH
YH = hrubé důchody domácností
TH = daně domácností
I = zamýš lené investice podnikatelského sektoru
i = úroková míra
YdB = disponibilní důchod podnikatelského sektoru = YdB – TB
YB = hrubé důchody podnikatelského sektoru
TB = daně podnikatelského sektoru
G = vládní výdaje
NX = čistý export = export – import = EX - IM
Obrázek 4-1: Keynesovské pojetí AD.
P
P0
E0
AD
Y0
Graf 4-1: Agregátní poptávka.
Y
73
Poloha křivky agregátní poptávky je ovlivněna:
•
•
•
•
•
vládními výdaji za zboží a služby,
transferovými platbami,
autonomními daněmi,
očekáváním investorů,
očekáváním spotřebitelů.
Analyzujme vliv změn autonomních výdajů na změnu polohy křivky agregátní
poptávky. Všechny složky agregátní poptávky ovlivňují polohu křivky AD.
Vlivem zvýšení (snížení) jednotlivých složek AD se křivka AD zvyšuje
(snižuje), tj., posouvá směrem vpravo (vlevo) a tomu odpovídá vyšší (nižší)
úroveň produktu. Příčiny změn agregátní poptávky, tj. posunů křivky AD jsou
charakterizovány jako poptávkové šoky. Rozlišujeme pozitivní a negativní
poptávkové šoky. Pozitivní šoky způsobují růst AD a negativní její pokles.
P
↓G
P0=P1=P2
↑G
E1
•
E2
•
E0
Y1
Y0
AD1
AD
AD2
Y2
Y
Graf 4-2: Růst a pokles agregátní poptávky (obecně může být způsoben
změnou každého prvku AD).
Křivka agregátní poptávky se v důsledku zvýšení (změny) vládních výdajů ∆G
zvýší a posune se směrem doprava. Nová křivka AD1 vyjadřuje vyšší celkové
poptávané množství statků při dané cenové hladině, zvýšené o ∆G. Nová
křivka AD1 se zvýšila, má tvar: AD1=C+I+G1+ NX.
Křivka agregátní poptávky se v důsledku snížení vládních výdajů ∆G sníží
a posune se směrem doleva. Nová křivka AD2 vyjadřuje nižší celkové
poptávané množství statků při dané cenové hladině, snížené o ∆G. Nová
křivka AD2 se snížila, má tvar: AD2=C+I+G2+ NX.
Posun AD
Poptávkové šoky
74
Mezi faktory působící růst (zvýšení) agregátní poptávky řadíme:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
růst bohatství domácností zvyšuje spotřební výdaje,
pokles míry zdanění zvyšuje osobní disponibilní důchod, a tím
i potřební výdaje. U firem může vést ke zvýšení poptávky
po investicích,
pokles úrokové míry zvyšuje spotřebitelské výdaje, investiční výdaje,
případně i vládní nákupy a vlivem změny měnových kursů může
stimulovat čistý export,
optimistická očekávání budoucího hospodářského vývoje ze strany
domácností a firem,
růst populace vede k růstu spotřebních výdajů,
zvyšování vládních nákupů, zvyšování transferových výdajů vlády
se projeví v růstu spotřebních a investičních výdajů,
vývoz je stimulován růstem zahraničního důchodu a růstem zahraniční
cenové hladiny, znehodnocením kurzu domácí měny, proexportními
opatřeními vlády, odstraněním protekcionistických opatření
zahraničních vlád,
znehodnocení kurzu domácí měny ovlivňuje dovoz a může změnit
směr výdajů, kdy při zdražení dovozů znehodnocením kurzu dojde
k nahrazení dovozu domácími statky a tedy k růstu AD
zavedení nebo zvýšení dovozních cel, zavedení ochranářských
opatření,
očekávání růstu cenové hladiny způsobí růst plánovaných výdajů,
další faktory, například změna preferencí spotřebitelů.
Mezi faktory působící pokles (snížení) křivky agregátní poptávky řadíme výše
uvedené faktory, které ovšem působí opačným směrem například snížení
vládních výdajů, zvýšení daní, růst úrokové míry.
Po vstupu do problematiky modelu Vám prospěje zcela jistě dobrá
kávička a něco na mls k tomu.
75
4.2 Agregátní nabídka
Agregátní nabídka představuje celkové množství produkce, které firmy
nabízejí při daných cenách a mzdách. Firmy o nabízeném a tedy vyráběném
množství rozhodují na základě maximalizace zisku. Musí proto vzít v úvahu
ceny, za kterých bude vyrobená produkce realizovaná, náklady na služby
výrobních faktorů, zásobu kapitálu a v neposlední řadě i dostupnou
technologii. Stejně tak se rozhodují domácnosti o množství práce, které
nabídnou. Jejich nabídka je závislá na úrovni reálné mzdy.
Agregátní nabídka
Rozlišujeme:
•
krátkodobou agregátní nabídku – označujeme SRAS nebo také AS,
vyjadřuje přímo úměrný vztah mezi produktem a cenovou hladinou,
dlouhodobou agregátní nabídku – značíme LRAS, má vertikální tvar,
který je způsoben tím, že růst cenové hladiny vyvolá silnější tlak
na růst mezd a růst cen ostatních nákladových položek, firmy pak
v důsledku růstu nákladů nemají zájem zvyšovat produkci a křivka
se stává vertikální; dlouhodobá agregátní nabídka je totožná
s potenciálním produktem.
•
Krátkodobá křivka agregátní nabídky, křivka AS charakterizuje funkční
závislost mezi celkovou produkcí a cenovou úrovní. S růstem cenové hladiny
roste celkové množství produktu a naopak s poklesem cenové hladiny klesá,
což vyjadřuje posun po křivce AS. Tato křivka je rostoucí a odpovídá
podmínkám Keynesovského modelu (viz předcházející kapitola). Křivka AS
představuje kombinace úrovní cenové hladiny a úrovní produkce, které jsou
firmy maximalizující zisk ochotny vyrábět a nabízet.
AS0
P
P0
E0
Y0
Graf 4-3: Krátkodobá agregátní nabídka.
Y
Krátkodobá AS
76
Změny agregátní nabídky, tj. posunů křivky AS jsou charakterizovány jako
nabídkové šoky. Rozlišujeme pozitivní a negativní nabídkové šoky. Pozitivní
šoky způsobují růst AS a negativní její pokles.
Mezi faktory působící pokles (snížení) agregátní nabídky řadíme například:
•
•
•
•
•
•
•
•
rostoucí reálné mzdy,
růst cen surovin,
růst očekávané míry inflace,
pokles počtu pracovní síly,
pokles kapitálové zásoby ekonomiky,
pokles zdrojů v ekonomice,
horší klimatické podmínky,
pokles podnětu k práci a podnikání.
Nabídkové šoky mají podobu změn nákladů v důsledku změn cen vstupů:
•
•
•
růst nákladů na pracovní sílu, tj. zvýšení nominálních mzdových sazeb,
které je důsledkem růstu cenové hladiny a poklesu reálných mzdových
sazeb. Další příčinou je zvyšování zdanění, které má opět dopad na
pokles disponibilního důchodu, což vede k tlaku pracovníků nebo
odborů na růst nominálních mezd,
růst cen surovin na světových trzích, například ropy, kdy firmám
rostou náklady, a proto za jinak nezměněných podmínek snižují AS ,
růst daní, které přímo zvyšují ceny statků prostřednictvím nepřímých
daní nebo růst daní z podnikatelské činnosti,
Mezi faktory působící růst (zvýšení) agregátní nabídky můžeme kromě výše
uvedených (které však působí opačně než v případě snížení AS), například
pokles cen surovin, můžeme jmenovat:
•
•
změny v produktivitě výrobních faktorů, například zvýšení kvalifikace
pracovní síly, zvýšení úrodnosti půdy,
zvýšení disponibilních výrobních faktorů, například přirozený přírůstek
obyvatelstva.
Růst krátkodobé agregátní nabídky AS je způsoben poklesem cen surovin, což
vede k poklesu nákladů firem a firmy proto mohou za jinak nezměněných
podmínek při dané cenové hladině vyrobit větší množství produktu. Nová
křivka krátkodobé agregátní nabídky AS1 se zvýšila a posunula se vpravo.
Pokles krátkodobé agregátní nabídky AS, tj. její posun vlevo je způsoben
opačně působícím faktorem, tedy růstem cen ropy, který způsobí za jinak
Nabídkové šoky
77
nezměněných podmínek zvýšení nákladů firem. To má dopad na
makroekonomickou rovnováhu, především na růst cenové hladiny, jak
uvidíme v dalších grafech. Nová křivka AS2 se tedy snížila.
AS 2
P
AS 0
pokles
P0=P1 =P2
E2
Y2
E0
Y0
AS 1
růst
E1
Y1
Y
Graf 4-4: Posun krátkodobé agregátní nabídky.
Koncept klasické křivky agregátní nabídky, tzv. klasické pojetí AS vychází
z předpokladu, že ekonomika trvale operuje na úrovni potenciálního produktu,
při plné zaměstnanosti. Při plné zaměstnanosti je trh práce vždy v rovnováze,
což znamená, že v důsledku dokonalé přizpůsobivosti nominálních mezd
a cen neexistuje nedobrovolná nezaměstnanost. Pracovníci, kteří při dané
úrovni reálné mzdy mají zájem pracovat pracují a pokud existuje za těchto
podmínek nezaměstnanost, pak se jedná o nezaměstnanost dobrovolnou. Tento
předpoklad také naznačuje, že neexistuje ani výraznější odklon skutečného
produktu od potenciálního produktu. Rozpor s reálnou ekonomikou, ve které
nezaměstnanost existuje, je pak vysvětlován frikční a strukturální
nezaměstnaností.
Protipólem klasické křivky agregátní nabídky je koncept vodorovné
keynesovské křivky krátkodobé agregátní nabídky. Koncept je tedy založen na
předpokladu, že nominální mzdy jsou v krátkém období stálé a nepřizpůsobují
se změnám agregátní poptávky. Stejně tak stálá je v krátkém časovém období
i cenová hladina. Za těchto podmínek je keynesovská křivka krátkodobé
agregátní nabídky vodorovná. Předpokládá, že průměrné náklady firem se při
změně úrovně jejich produkce nemění. Firmy na trhu práce najdou vždy
dostatečné množství práce při dané nominální mzdě. V pozadí tohoto konceptu
krátkodobé agregátní nabídky je předpoklad, že mezní produktivita práce je
konstantní.
Klasický model AS
78
Pokud jsou nominální mzdy stálé a je konstantní mezní produkt práce, je stálá
i cenová hladina a produkce je zcela determinovaná agregátní poptávkou
firmy, proto mohou nabízet jakékoliv množství produkce při existující úrovni
cenové hladiny. Vodorovná keynesovská křivka krátkodobé agregátní nabídky
určuje, že při dané cenové úrovni jsou subjekty ochotny vyrábět a nabízet
jakékoliv množství produkce poptávané při této cenové úrovni. Křivka
agregátní nabídky je proto vodorovná.
Dlouhodobá agregátní nabídka LRAS vychází ve srovnání s krátkým obdobím
z odlišného vývoje nominálních mzdových sazeb. Zvýší-li se cenová hladina
a nominální mzdové sazby zůstaly stálé, klesají v důsledku toho reálné
mzdové sazby. Tato situace vyvolává tlak na růst reálných mezd, které
se přizpůsobí růstu cenové hladiny a firmy tak nejsou ochotny vyrábět větší
množství produkce. Dlouhodobá agregátní nabídka LRAS je svislá, tedy
dokonale neelastická, firmy nabízejí stejné množství produktu při jakékoliv
cenové hladině. LRAS je totožná s potenciálním produktem.
Potenciální produkt Y* je produkt, kterého je schopna ekonomika dosáhnout
při plném využití zdrojů, aniž dochází k inflaci. Nebo-li produkt, který se
vyrábí při plné zaměstnanosti, nebo-li přirozené míře nezaměstnanosti.
Při plné zaměstnanosti (která neznamená 100 % zaměstnanost) je trh práce
vždy vyrovnaný, tzn., že v důsledku dokonalé přizpůsobivosti nominálních
mezd a cen neexistuje nedobrovolná nezaměstnanost. Dokonalá přizpůsobivost
nominálních mezd tak vyrovnává nabídku práce a poptávku po práci, nastoluje
rovnováhu na trhu práce.
Při plné zaměstnanosti pracovníci, kteří při dané úrovni reálné mzdy mají
zájem pracovat pracují a pokud existuje za těchto podmínek nezaměstnanost,
pak se jedná o nezaměstnanost dobrovolnou. Ta je tvořena frikční
a strukturální nezaměstnaností.
Růst dlouhodobé agregátní nabídky LRAS je způsoben například zavedením
nových technologií a znamená její růst, tj. posun vpravo na LRAS1. Naopak
pokles dlouhodobé agregátní nabídky LRAS je způsoben například poklesem
množství disponibilních zdrojů a znamená její pokles, tj. posun vlevo
na LRAS2.
Dlouhodobá
agregátní nabídka
P
LRAS 2
L RAS 0
po kles
E2
79
LRAS 1
rů st
E1
E0
P 0=P 1= P 2
Y2
Y*
Y1
Y
Graf 4-5: Posun dlouhodobé agregátní nabídky.
Jakoukoliv úroveň reálného produktu Y nazveme skutečný produkt. Jenom
v jediném případě je tento produkt také potenciálním produktem Y=Y*.
4.3 Makroekonomická rovnováha
Makroekonomická rovnováha znamená takovou rovnovážnou úroveň
produktu Y0, které firmy nabízejí při určité cenové hladině a který je stejně
velký jako agregátní poptávka, tj. jako celkové plánované výdaje při shodné
cenové hladině, tedy při rovnovážné cenové hladině P0. Při této úrovni
produktu neexistují tlaky na jeho změnu, neexistuje přebytečná ani
nedostatečná poptávka nebo nabídka. Makroekonomická rovnováha je v tomto
modelu charakterizována kombinací těchto uvedených dvou rovnovážných
veličin a graficky je to průsečík křivek AD a AS.
Makroekonomická
rovnováha
80
P
AS 0
E0
P0
AD 0
Y0
Y
Graf 4-6: Krátkodobá makroekonomická rovnováha.
Mezera produktu vzniká, pokud je skutečný produkt Y menší nebo větší než
produkt potenciální Y*.
•
•
Pokud je skutečný produkt menší než potenciální, vzniká recesní neboli deflační mezera, udává o kolik statků vyrábí ekonomika méně oproti
svým potenciálním možnostem, tedy: Y < Y* ;
Pokud je skutečný produkt větší než potenciální, vzniká inflační
mezera. Jedná se o velikost produktu, o kterou převyšuje AD
potenciální produkt při dané cenové hladině, tedy Y* < Y.
P
P0
LRAS
AS0
E0
AD 0
Y0
Y*
Graf 4-7: Recesní (deflační) mezera.
Y
Mezera produktu
Recesní mezera
Inflační mezera
P
81
LRAS
AS 0
E0
P0
AD 0
Y*
Y1
Y
Graf 4-8: Inflační mezera.
Na změnu makroekonomické rovnováhy mají vliv poptávkové a nabídkové
šoky. Poptávkové šoky mají odlišné účinky z hlediska krátkodobého
a dlouhodobého, v kombinaci s agregátní nabídkou mají odlišný dopad na:
•
•
•
změnu reálného produktu a zaměstnanosti při stabilní cenové hladině,
změnu cenové hladiny při stabilním reálném produktu a stejné
zaměstnanosti,
změnu reálného produktu a zaměstnanosti i cenové hladiny.
Změna krátkodobé makroekonomické rovnováhy může být způsobena
poptávkovými šoky. Jedná se například o zvýšení vládních nákupů G, které
zvyšují agregátní poptávku na AD1 a ta způsobí změnu makroekonomické
rovnováhy z E0 na E1, a výsledným efektem je změna cenové hladiny, její růst
(z P0 na P1) a produktu, který roste z Y0 na Y1.
Poptávkový šok
P
82
AS 0
LRAS
E1
P1
P0
E0
AD 0
Y0
AD 1
Y1 Y*
Y
Graf 4-9: Změna krátkodobé makroekonomické rovnováhy - poptávkový šok.
Změna krátkodobé makroekonomické rovnováhy může být způsobena také
nabídkovými šoky. Jedná se například o zvýšení cen surovin, které snižují
krátkodobou agregátní nabídku na AS1 a má dopad na změnu
makroekonomické rovnováhy z E0 na E1 a výsledným efektem je souběžná
změna cenové hladiny, její růst (na P1) a reálného produktu, který klesá na Y1.
P
AS1
Nabídkový šok
AS0
E1
P1
E0
P0
AD0
Y1
Y0
Y
Graf 4-10: Změna krátkodobé makroekonomické rovnováhy - nabídkový šok.
Dlouhodobá makroekonomická rovnováha je průsečíkem křivky dlouhodobé
agregátní nabídky LRAS a agregátní poptávky AD. Znamená takovou
rovnovážnou úroveň produktu, který se udržuje na potenciální úrovni
Dlouhodobá
makroekonomická
rovnováha
83
a odpovídá plné zaměstnanosti, tj. přirozené míře nezaměstnanosti.
P
L R AS
E0
P0
AD 0
Y 0= Y *
Y
Graf 4-11: Dlouhodobá makroekonomická rovnováha.
Změna dlouhodobé makroekonomické rovnováhy může být způsobena
poptávkovými šoky. Jedná se například o zvýšení vládních nákupů G, které
zvyšují agregátní poptávku na AD1 a ta způsobí změnu makroekonomické
rovnováhy z E0 na E1, a výsledným efektem je změna cenové hladiny, její růst
(z P0 na P1), avšak reálný produkt a tedy i nezaměstnanost se nemění.
Poptávkový šok
P
P1
P0
84
LRAS
E1
E0
AD 0
Y 0= Y *
AD 1
Y
Graf 4-12: Změna dlouhodobé makroekonomické rovnováhy – poptávkový
šok.
Změna dlouhodobé makroekonomické rovnováhy může být způsobena
reálnými nabídkovými šoky. Jedná se například zavedení nových technologií,
které zvyšují dlouhodobou agregátní nabídku na LRAS1 a ta způsobí změnu
makroekonomické rovnováhy z E0 na E1. Výsledným efektem je změna
cenové hladiny, její pokles (z P0 na P1), ale i růst potenciálního produktu
a také růst zaměstnanosti.
Nabídkový šok
P
LR AS 0
P0
85
LRAS 1
AS 0
AS 1
E0
E1
P1
AD 0
Y 0=Y *0
Y 1 = Y *1
Graf 4-13: Změna dlouhodobé makroekonomické rovnováhy – nabídkový šok.
SHRNUTÍ KAPITOLY MODEL AGREGÁTNÍ NABÍDKY
A AGREGÁTNÍ POPTÁVKY
•
•
•
•
•
•
•
Křivka agregátní poptávky představuje celkové výdaje
C +I + G + NX při určité úrovni cenové hladiny.
Posuny křivky agregátní poptávky jsou způsobeny
poptávkovými šoky, mohou AD zvyšovat nebo snižovat.
Keynesovské vysvětlení krátkodobé agregátní nabídky
předpokládá fixní nominální mzdové sazby, podmíněné
mzdovými dohodami. Křivka SRAS je horizontální nebo
rostoucí.
Posuny křivky agregátní nabídky způsobují nabídkové šoky,
například změny cen vstupů, produktivity výrobních faktorů.
Rozlišujeme
krátkodobou
agregátní
nabídku
AS
a dlouhodobou agregátní nabídku LRAS. AS vyjadřuje přímo
úměrný vztah mezi produktem a cenovou hladinou, je rostoucí.
LRAS má vertikální tvar, který je způsoben tím, že růst cenové
hladiny vyvolá silnější tlak na růst mezd a růst cen ostatních
nákladových položek, firmy pak v důsledku růstu nákladů
nemají zájem zvyšovat produkci. LRAS je totožná s Y*.
Potenciální produkt Y* je produkt, kterého je schopna
ekonomika dosáhnout při plném využití zdrojů, aniž dochází
k inflaci.
Makroekonomická rovnováha pomocí modelu AS-AD
Shrnutí
•
•
•
předpokládá proměnlivou cenovou hladinou a uvažuje
poptávkové i nabídkové omezení ekonomiky.
Mezera produktu je rozdíl mezi skutečným produktem
a potenciálním produktem. Recesní mezera vyjadřuje, že je
skutečný produkt menší než potenciální a inflační mezera
opak, tedy je skutečný produkt větší než potenciální.
Poptávkové
a
nabídkové
šoky
způsobují
změnu
makroekonomické rovnováhy, která mění jak rovnovážnou
úroveň Y a zaměstnanosti, tak i rovnovážnou P.
Z dlouhodobého hlediska je makroekonomická rovnováha
vždy na úrovni potenciálního produktu, a proto nabídkové
a poptávkové šoky ovlivňují pouze rovnovážnou cenovou
hladinu a nemění velikost rovnovážného produktu, který
je shodný s potenciálním a také nemění úroveň zaměstnanosti,
která je na své přirozené míře.
SAMOSTATNÝ ÚKOL 4
a) Pomocí modelu AS-AD graficky znázorněte situaci: ekonomika
produkuje výstup odpovídající přirozené míře nezaměstnanosti.
Jaký vliv má na výši produktu a cenovou hladinu zvýšení
mzdových nákladů?
b) Graficky ilustrujte pomocí modelu AS-AD vliv poklesu vládních
výdajů na makroekonomickou rovnováhu, pokud se ekonomika
nachází v recesní mezeře.
c) Jak se v modelu AS-AD projeví pokles investičních výdajů, pokud
se ekonomika nachází na úrovni plné zaměstnanosti?
d) Za předpokladu, že s ekonomika nachází v inflační mezeře
znázorněte vliv poklesu TR na makroekonomickou rovnováhu.
e) Nachází-li se ekonomika v dlouhodobé rovnováze, znázorněte
dopad růstu autonomních daní na tuto rovnováhu.
86
TEST A OTÁZKA
1. Potenciální produkt je produkt, který je vždy shodný s
a) LRAS
b) SRAS
c) nominálním GDP
2. Pokud je skutečný produkt větší než potenciální, vzniká
a) reálný produkt
b) inflační mezera
c) recesní mezera
3. Pokles křivky agregátní nabídky může být způsoben
a) růstem cen surovin
b) poklesem mzdových nákladů
c) poklesem investičních výdajů
4. Posun křivky AD doprava, tj. její růst způsobí zvýšení úrokových
měr.
5. Křivka agregátní nabídky vyjadřuje vztah mezi cenovou hladinou
a potenciálním produktem.
6. Příčiny změn agregátní poptávky, tj. posunů křivky AD jsou
charakterizovány jako poptávkové šoky.
7. Mezi složky agregátní poptávky patří spotřeba, úspory, investice,
výdaje vlády na nákup statků, čistý export.
8. Nabídkové šoky mají shodné účinky z hlediska krátkodobého
a dlouhodobého na makroekonomickou rovnováhu.
1a, 2b, 3a, 4 ANO, 5 NE, 6 ANO, 7 NE, 8 NE
87
88
PRŮVODCE STUDIEM 10
Nyní známe dva modely, které slouží k určení rovnovážného
produktu, a to model důchod výdaje a model AS-AD. Model AS-AD
budeme používat při znázornění makroekonomické rovnováhy
a jejich změn v následujících kapitolách.
Průchod modulem
89
5 EKONOMICKÝ RŮST A HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS
RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY EKONOMICKÝ
RŮST A HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS
Ekonomický růst – rozlišení růstu skutečného produktu
a potenciálního produktu, pojetí ekonomického růstu, ekonomického
rozvoje, úrovně a síly; zdroje růstu, metody měření ekonomického
růstu, bariéry růstu ekonomické úrovně, teorie ekonomického růstu,
prorůstová politika.
Hospodářský cyklus - fáze hospodářského cyklu: kontrakce, dno,
expanze, vrchol, příčiny hospodářských cyklů a jejich dopady,
proticyklická politika.
Rychlý náhled
90
CÍLE KAPITOLY EKONOMICKÝ RŮST A HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS
Budete umět:
•
Základní pojmy jako ekonomický růst, ekonomická úroveň, způsoby
měření ekonomického růstu, hospodářský cyklus, fáze hospodářského
cyklu, typy cyklu a příčiny vzniku hospodářských cyklů.
Získáte:
•
Budete umět
Získáte
Vědomosti o ekonomickém růstu a hospodářském cyklu.
Budete schopni:
•
Použít metodu měření ekonomického růstu a určit zda se jedná
o ekonomický růst, pokles nebo stagnaci produktu.
•
Definovat jednotlivé fáze hospodářského cyklu.
•
Vysvětlit příčiny kolísání skutečného produktu kolem potenciálního.
•
Rozlišit a specifikovat sociálně-historické modely a matematickoekonomické modely.
Budete schopni
91
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY EKONOMICKÝ RŮST
A HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS
Ekonomický růst, rozdíl, tempo růstu, koeficient růstu, ekonomická síla
země, ekonomická úroveň země, prorůstová politika, hospodářský
cyklus, expanze, vrchol, kontrakce, dno, krátkodobé, střednědobé
a dlouhodobé cykly, teorie vnitřních příčin hospodářských cyklů, teorie
vnějších příčin hospodářských cyklů, kombinace příčin, teorie
multiplikátoru a akcelerátoru.
Klíčová slova
V této kapitole využijeme znalostí z modelu AS-AD.
5.1 Ekonomický růst
V rámci chápání ekonomického růstu, který znamená růst produktu
rozlišujeme dvě situace.
•
krátkodobé zvýšení produktu, které je po určité době vystřídáno jeho
poklesem. V krátkém časovém období je úroveň rovnovážného
produktu determinovaná změnami agregátní poptávky, které
determinují také pohyb skutečného produktu kolem potenciálního
produktu. V tomto případě jde o růst skutečného produktu ve smyslu
jeho cyklického kolísání;
Pojetí ekonomického
růstu
•
dlouhodobý trend, který je spojen se zvyšováním produkčních
možností ekonomiky. Jedná se o dlouhodobý růst potenciálního
produktu neboli ekonomický růst (tzv. růst „v pravém slova smyslu“).
V nejužším pojetí je ekonomický růst dlouhodobý růst potenciálního
produktu na 1 obyvatele.
Základním cílem ekonomického růstu je zabezpečení růstu životní úrovně
obyvatelstva země. V dlouhém časovém období lze zvyšování životní úrovně
obyvatelstva trvaleji udržet pouze růstem potenciálního produktu. Je tedy
patrné, že zlepšování životní úrovně nezávisí na celkovém objemu
potenciálního produktu, ale na jeho růstu na obyvatele. Znamená to, že roste-li
počet obyvatelstva, potom v dlouhém období poroste jejich životní úroveň
pouze tehdy, bude-li potenciální produkt růst rychleji, než obyvatelstvo.
Základním problémem zabezpečení růstu potenciálního produktu je znalost
determinantů růstu a jejich působení v delším časovém období. Ve své
podstatě se jedná o charakteristiku determinantů agregátní nabídky v dlouhém
časovém období.
Ekonomický růst (růst potenciálního produktu) lze vyjádřit dvojím způsobem:
•
•
pomocí modelu AS – AD. V tomto modelu je výše potenciálního
produktu vyjádřena umístěním krátkodobé AS a dlouhodobé křivky
agregátní nabídky LRAS. Růst potenciálního produktu znamená posun
AS i LRAS doprava (roste-li AS stejně rychle jako AD, pak
je označován jako růst při stabilních cenách),
pomocí hranice produkčních možností PPF, která vyjadřuje všechny
kombinace výroby dvou statků při plném využití všech výrobních
faktorů, při tzv. plné zaměstnanosti.
92
P
LRAS 0
93
Růst při stabilních
cenách
LRAS 1
AS 0
AS 1
P0= P1
E0
E1
AD0
Y*
Y1
AD1
Y
Graf 5-1: Růst potenciálního produktu.
Posun PPF
statek R
PPF 1
PPF2
PPF 3
statek S
Graf 5-2: Hranice produkčních možností.
Úroveň ekonomického růstu můžeme vyjádřit jako rozdíl, koeficient růstu Měření ekonomického
nebo jako tempo růstu. Uvedenými metodami lze změřit stagnaci růstu, tj.
růstu
v případě, že se produkt nemění (rozdíl je kladné číslo, koeficient je nad 100%)
nebo také ekonomický pokles (rozdíl je záporné číslo, koeficient je pod 100%).
1. rozdíl vyjádříme ekonomický růst pomocí skutečného produktu a produktu
v předchozím období (roce):
94
Rozdíl
Y = Yt − Yt −1 v mld. peněžních jednotek
2. koeficient růstu vyjádříme jako:
Koeficient růstu
⎛ Y
⎞
r = ⎜⎜ t .100 ⎟⎟ v %
⎝ Yt −1
⎠
3. tempo růstu vypočteme jako:
Tempo růstu
⎛ Y − Yt −1 ⎞
⎟⎟.100 v %
G = ⎜⎜ t
⎝ Yt −1 ⎠
Rozlišujeme tempo růstu skutečného produktu a potenciálního produktu.
Tempo růstu skutečného produktu neustále kolísá vlivem změn v AD a AS.
Z aktuálních temp růstu pak lze vypočítat dlouhodobý trend tempa růstu.
Tempo růstu potencionálního produktu vypočteme jako součet dlouhodobého
tempa růstu souhrnné produktivity a objemu výrobních faktorů při jejich
plném využití. Tempo růstu potencionálního produktu závisí na tempu růstu
výrobních faktorů (roste-li jejich množství poroste za jinak nezměněných
podmínek i potencionální produkt) a na tempu růstu souhrnné produktivity
(při lepším využití stejného množství výrobních faktorů se zvýší potencionální
produkt).
Tempo růstu
potenciálního
produktu
P
95
AS
E1
P1
Y0
AD
AD1
Y1
Y
P
Y0
P1
E0
Y1
P1
Pokles skutečného
produktu způsobený
a) AD (např.↓G)
E0
AD
E1
AD0
AD1
Y1
AS 0
E1
P0
b) růstem AS
(vyvolaný např.
poklesem mzdových
nákladů)
Y
AS 1
P
AS
P0
E1
P1
AD0
AS 1
E0
P0
E0
P0
AS 0
P
Růst skutečného
produktu způsobený
a) růstem AD
(vyvolaný např.↑G)
Y0
Y
Y1
Y0
Y
b) poklesem AS (např.
růstem mzdových
nákladů)
Graf 5-3: Ekonomický růst a pokles skutečného produktu.
Ekonomická úroveň vyjadřuje, jak účinně země využívá disponibilní výrobní
faktory a slouží k vyjádření životní úrovně v dané zemi. Měříme ji nejčastěji
pomocí GDP nebo národního důchodu, který připadá na 1 obyvatele. Vývoj
ekonomické úrovně je pak vyjádřen jako tempo růstu produktu na jednoho
obyvatele a je označován jako základní ukazatel vývoje životní úrovně.
Ekonomická úroveň
Ekonomická síla země je dána absolutním objemem finálních statků, který se
v ekonomice vyrobí za určitý čas. Množství finální produkce určitého státu
měříme nejčastěji hrubým domácím produktem (GDP). Porovnáním absolutní
velikosti GDP země s GDP jiných zemí zjistíme postavení dané země
ve světové ekonomice.
Ekonomická síla
Pojmy ekonomická úroveň a ekonomická síla nejsou totožné. Ekonomika
může disponovat rozsáhlými zdroji výrobních faktorů (tj. být silná), ale
nemusí je účinně využívat (tj. nachází se na nízké ekonomické úrovni.)
96
Ekonomický růst a ekonomický rozvoj používány jako synonyma. Avšak
ekonomický rozvoj je chápán v širším smyslu a zahrnuje další aspekty vývoje
ekonomiky, především strukturální změny, technologické změny, zvyšování
životní úrovně obyvatelstva apod. Proto je ekonomický růst chápán jako
předpoklad ekonomického rozvoje.
Obecně rozlišujeme zdroje ekonomického růstu:
•
•
kvantitativní – kdy do výroby je zapojováno větší množství práce,
přírodních zdrojů a kapitálu, označován jako extenzívní růst.
kvalitativní – uskutečňuje se zvyšováním kvalifikace pracovníků,
využíváním kvalitnějších přírodních zdrojů, rozvojem technické úrovně
kapitálu, ale také dělbou práce v národním i mezinárodním měřítku
a s ní spojenou liberalizací mezinárodního pohybu statků i výrobních
faktorů, informačním vybavením firem, rozvojem informačních
technologií, přístupem k informacím, technologickými změnami,
tzv. intenzívní růst.
Zdroje růstu jsou tvořeny složkami, například zdroje:
•
•
•
Zdroje růstu
-kvantitativní
-kvalitativní
Složky růstu
lidské - jejich množství, kvalifikace a náklady na její získání, zvýšení
a udržení a motivace lidských zdrojů jako předpoklad podnikání,
přírodní - množství půdy a nerostného bohatství a jejich kvalita,
kapitálové - kapitálové statky jako jsou stroje a zařízení, budovy,
stavby, jejich technická úroveň.
V ekonomikách dochází k využívání všech zdrojů růstu, což je ale podmíněno
specifickou alokací a jejich kombinací ve výrobě. Jedná se o takové využití
zdrojů, které vede k dlouhodobému růstu.
Vývoj ekonomické úrovně, tj. reálného produktu na jednoho obyvatele má
v jednotlivých zemích rozdílnou úroveň. Příčinou jsou bariéry růstu, které
vyplývají ze zdrojů ekonomického růstu. Jedná se o vývoj obyvatelstva,
zásoby kapitálu a technologických změn.
Dalším vysvětlením jsou nedokonalé institucionální podmínky růstu,
především demografický vývoj, kdy v rozvinutých ekonomikách roční tempa
růstu obyvatelstva nepřevyšují 1%, oproti tomu v rozvojových zemích jsou
několikanásobně vyšší, a to působí pokles produktu na 1 obyvatele.
Bariéry růstu
97
Jako základní bariéra růstu je označována nedostatečná zásoba kapitálových
statků. Její zvyšování závisí na tvorbě úspor, které nelze vytvářet při nízké
úrovni důchodu a navíc zde vzniká otázka úniku kapitálu, který je spojen
s (nelegálním) přesunem úspor do zahraničí, které přinášejí vyšší zhodnocení
nebo stabilnější prostředí. Pokud v zemi neroste zásoba kapitálu a existuje
nedostatek úspor, vzniká bludný kruh chudoby.
Další bariérou, která souvisí s nedostatkem kapitálových statků
je nedostatečný technologický pokrok. Také nízká úroveň kvalifikace
ovlivňuje úroveň technologického pokroku. S tím úzce souvisí tzv. únik
mozků, který znamená odliv kvalifikované pracovní síly do rozvinutých zemí
s vyšší životní úrovní.
Kromě ekonomických příčin, které jsou bariérou růstu, rozlišujeme
neekonomické příčiny jako jsou přírodní katastrofy.
Následující bariéry souvisí s institucionálními aspekty a představují bariéry,
které jsou příčinou rozvoje podnikání, například právní rámec podnikání,
byrokratický státní aparát, náboženské, příbuzenské a další vztahy, které se
mohou stát bariérou ekonomického růstu, kulturní tradice a zvyky, politická
stabilita. Uvedené bariéry ovlivňují tvorbu zdrojů ekonomického růstu
a mohou se tak stát jeho brzdou.
Teorie ekonomického růstu patří v ekonomické teorii k problematikám, které
jsou charakterizovány značnou rozdílností přístupů. Tyto přístupy lze rozdělit
do dvou skupin, a to:
•
•
sociálně-historické modely,
matematicko-ekonomické modely.
Každé členění je však do jisté míry značným zjednodušením, nicméně otázky
ekonomického rozvoje se nejčastěji spojují se sociálně-historickými modely
a teorie ekonomického růstu s matematicko-ekonomickými modely.
V nejobecnější podobě lze rozhodující determinanty ekonomického rozvoje
a ekonomického růstu charakterizovat pomocí následujícího znázornění.
Teorie ekonomického
růstu
98
Reálný produkt
Množství výrobních
faktorů
Růst
množství
práce
Zlepšení kvality
výrobních faktorů
Růst
množství
kapitálu
Zlepšení
kvality
pracovní síly
Zdokonalování
výrobních
faktorů
Zlepšení
kvality
kapitálu
Zlepšení
kombinace
výrobních faktorů
Zlepšení
organizace
Zlepšení
zavádění
techniky
Obrázek 5-1: Determinanty ekonomického rozvoje a ekonomického růstu.
Grafické zobrazení umožňuje charakterizovat rozdíly mezi pojetím
ekonomického rozvoje a ekonomického růstu. Ve vztahu k reálnému produktu
řeší teorie ekonomického růstu zejména problematiku kvantitativních změn.
Teorie ekonomického rozvoje se v této souvislosti zaměřuje na problematiku
účelnosti růstu reálného produktu z hlediska výroby a užití. Ve vztahu
ke zvětšování množství výrobních faktorů vychází teorie růstu z předpokladu,
že množství pracovních sil je dáno exogenně, zatímco teorie ekonomického
rozvoje zkoumá vliv neekonomických faktorů na pracovní sílu. Ve vztahu
ke zlepšování kvality výrobních faktorů zkoumá teorie ekonomického růstu
kvantitativní důsledky, nebo jejich racionální formy kombinace.
Teorie ekonomického rozvoje se zaměřuje na původ příčin zlepšení, zda
a do jaké míry jsou důsledkem sociální struktury společnosti, nebo jsou
důsledkem uplatnění technického pokroku. Mezi teorií ekonomického růstu
a teorií ekonomického rozvoje se tedy nejedná o protikladnost, ale o rozdílný
pohled na problematiku ekonomického vývoje. V další části výkladu
se zaměříme na problematiku ekonomického růstu.
Teorie ekonomického
rozvoje
Při výkladu ekonomického růstu budeme vycházet z těchto předpokladů:
1. cenová hladina je stálá a můžeme proto psát Y = Yn = Yr,
tj. nominální produkt je totožný s produktem reálným,
2. ekonomika je dvousektorová, tj. abstrahujeme od vlivu státu
a zahraničí, proto platí vztahy Y = C + S a Y = C + I,
3. ekonomika je v rovnováze, nabízený reálný produkt se rovná
poptávanému reálnému produktu, tj. YrS= YrD a objem investic
se rovná objemu úspor, tj. I = S,
4. míra nezaměstnanosti je na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti,
tj. u = u*.
Produkční funkce vyjadřuje množství reálného produktu, které ekonomika
v daném časovém období může vyrobit. Produkční funkce kvantifikuje vztah
mezi výrobními vstupy a reálným produktem. Produkční funkce v modelech
ekonomického růstu charakterizuje národohospodářské souvislosti mezi
nezávisle proměnnými vstupy, tj. kapitálu K a práce L a závisle proměnné,
tj. reálného produktu Y.
99
Předpoklady modelů
ekonomického růstu
Produkční funkce
V nejobecnější podobě lze produkční funkci zapsat:
Y = f ( K ,L )
kde K je funkcí nabídky kapitálu a L je funkcí nabídky práce.
Nabídku práce budeme v dalším výkladu považovat za exogenní proměnnou,
tj. tempo růstu práce budeme v modelech ekonomického růstu považovat
za danou veličinu, která není ovlivňovaná ekonomickými veličinami. Protože
modely ekonomického růstu analyzují vývoj ekonomiky v dlouhém období,
předpokládají, že investice se rovnají úsporám a obě veličiny jsou považovány
za veličiny endogenní, jejichž determinací se dané modely zabývají.
Neoklasické teorie růstu
Východiskem neoklasické teorie ekonomického růstu je neoklasická
produkční funkce ve smyslu které můžeme ekonomický růst zapsat jako:
ΔY = ΔK .MPK + ΔL.MPL
Neoklasická
produkční funkce
100
Podle neoklasické teorie ekonomického růstu je růst reálného produktu
determinován změnami množství kapitálu ΔK a práce ΔL násobený jejich
mezní produktivitou, tj. MPK a MPL, kdy MPK = ΔY/ΔK, resp. MPL = ΔY/ΔL.
Neoklasická teorie
ekonomického růstu
Nejznámější neoklasickou funkcí je Cobb-Douglasova produkční funkce,
kterou při respektování neoklasických předpokladů můžeme zapsat:
Cobb-Douglasova
produkční funkce
Y = A ⋅ K b ⋅ La
kde, koeficient A vyjadřuje produktivitu práce i kapitálu a charakterizuje
vliv faktorů, které můžeme označit jako technologické změny,
koeficienty a, b vyjadřují pružnost reálného produktu na změnu práce
a kapitálu.
Vyjadřují o kolik vzroste reálný produkt, vzroste-li množství kapitálu
nebo práce o 1%.
Běžně používanou Cobb-Douglasovou produkční funkcí je tvar a + b = 1, kde
a = MPK(K/Y), b = MPL(L/Y). Cobb-Douglasovu produkční funkci můžeme
potom zapsat také:
Y = A.K b .L1−b
Z Cobb-Douglasovy produkční funkce a + b = 1 můžeme vyvodit tyto závěry:
•
•
•
za předpokladu a + b = 1 znamená současné zvýšení množství práce
a kapitálu o 1% vzroste reálný produkt rovněž o 1%, hovoříme
o konstantních výnosech z rozsahu výroby,
v případě, že a + b > 1, jsou výnosy z rozsahu výroby rostoucí,
v případě, že a + b < 1, výnosy z rozsahu výroby jsou klesající.
Kvantifikací úrovně vlivu jednotlivých faktorů vyvolávajících ekonomický
růst se zabývá růstové účetnictví. Na základě empirických poznatků
z uplatnění růstového účetnictví lze konstatovat, že kombinovaná změna
výrobních faktorů a technologických zlepšení vede k většímu růstu reálného
důchodu, než činí jeho růst v důsledku samostatných změn výrobních faktorů.
Růstové účetnictví
101
Míru růstu reálného produktu vyjádříme úpravou Cobb-Douglasovy
produkční funkce a dostáváme:
G = a + b.k + a .n
nebo
G = a + b.k + ( 1 − b )n
kde G je tempo růstu reálného produktu ΔY/Y, α je tempo růstu úrovně
technologie ΔA/A, k je tempo růstu kapitálu ΔK/K a n je tempo růstu
práce ΔL/L. tento vztah říká, že míra růstu reálného produktu je součtem
tempa růstu technologických změn α a vážených průměrů růstu kapitálu
b.k a práce a.n, resp. (1 – b)n.
Přesnějším vyjádřením míry ekonomického růstu je míra růstu reálného
produktu na osobu. Budeme-li předpokládat, že tempo růstu obyvatelstva je
shodné s tempem růstu pracovní síly, lze tempo růstu reálného produktu na
osobu (v tomto případě i na pracovníka) vyjádřit jako G – n, tj. odečtením
tempa růstu pracovní síly n od tempa růstu reálného produktu G.
Míra růstu reálného
produktu na osobu
Tedy:
g =G −n
a můžeme psát:
g = α + b.k + a.n − a
a po úpravě:
g = α + b.k − n )
Míra růstu reálného produktu na osobu je součtem tempa růstu
technologických změn α a tempa růstu kapitálu na osobu, kapitálové intenzity.
Solowův model vychází z neoklasické produkční funkce a zaměřuje se na
růstovou úlohu úspor a akumulace kapitálu na straně jedné a na úlohu
technologických změn na straně druhé. Východiskem pro tento model
je průměrná produktivita práce a determinace jeho růstu, tj. jakým způsobem
je růst průměrné produktivity práce, reálného produktu na osobu ovlivněn
růstem kapitálové intenzity.
Solowův model
102
Solowův model vychází z předpokladů, že čím větší je kapitálová intenzita,
tím větší je reálný produkt na osobu, a tím vyšší je dosažená životní úroveň.
Tento předpoklad vyjadřuje intenzivní produkční funkce:
K
Y
= f ( ,A)
L
N
Při stálé úrovni technologie je tak průměrná produktivita práce výrazně
determinována kapitálovou intenzitou. Proto má-li být udržena průměrná
produktivita práce na stálé úrovni, musí tempo růstu kapitálu ΔK/K odpovídat
tempu růstu práce (pracovní síly) ΔL/L. Zda ekonomika je schopna zabezpečit
odpovídající tempo růstu kapitálu závisí na objemu úspor.
Solowův model se z těchto důvodů zaměřuje na to, jak, jakým způsobem
úspory zabezpečují zdroje pro akumulaci kapitálu. Model vychází
z předpokladu, že úspory jsou součástí reálného produktu (důchodu) a platí
vztah: S = s.Y. Současně se úspory rovnají investicím, tedy přírůstku kapitálu:
S = I = ΔK = s.Y.
Pro stanovení přírůstku kapitálové intenzity je třeba stanovit výši úspor na
osobu, platí vztah:
S I ΔK s .Y
= =
=
L L
L
L
Substitucí intenzivní produkční funkce za s.Y/L při abstrakci od faktoru A
dostáváme:
S I ΔK
⎛K⎞
= =
= s⋅ f ⎜ ⎟
L L
L
⎝L⎠
Objem nového kapitálu na osobu ΔK/K je determinován existujícím objemem
kapitálu na osobu, který výrazně ovlivňuje úroveň reálného produktu na osobu
a objem úspor na osobu.
Úspory a akumulace
kapitálu
Kapitálová přiměřenost charakterizuje přírůstek kapitálu na osobu ΔK/L
nezbytný pro udržení stálého objemu kapitálu na osobu K/L a stálé průměrné
produktivity práce Y/L. Objem kapitálu na osobu zůstává stálý, pokud tempo
růstu kapitálu odpovídá tempu růstu pracovní síly, platí:
ΔK
K
=
103
Kapitálová
přiměřenost
ΔL
L
Vynásobením tohoto vztahu objemem kapitálu na osobu K/L dostáváme
podmínku kapitálové přiměřenosti:
ΔK
L
=
ΔL K
L
⋅
L
Ekonomika nacházející se ve stavu, kdy úspory na osobu odpovídají
kapitálové přiměřenosti a růst reálného produktu bude stálý
je charakterizovaná jako ekonomika se stálým ekonomickým růstem.
Ekonomika se stálým
ekonomickým růstem
Keynesovské modely ekonomického růstu
Keynesovský přístup k modelování ekonomického růstu zvýrazňuje efektivní
agregátní poptávku a podmínkou pro nastolení rovnováhy je rovnost úspor
a investic, S = I.Vzhledem k tomu, že podíl úspor je až na výjimky považován
za stálý, rozhodujícím úkolem keynesovských modelů růstu je objasnění
faktorů determinujících velikost investic. Tento problém je řešen ve dvou
nejčastěji uváděných keynesovských modelech růstu, Domarova modelu
a Harrodova modelu.
Keynesovský přístup
Domarův model vychází z předpokladu, že investice se projevují efektem
tvorby důchodu, ale vytvářejí také nové kapacity. V modelu je výrobní
kapacita X, resp. agregátní nabídka AS definovaná jako velikost čisté výroby,
kterou lze dosáhnout při plné zaměstnanosti a reálný produkt Y představuje
agregátní poptávku AD. Dynamická rovnováha vyžaduje, aby se přírůstek
poptávky ΔAD, resp. ΔY rovnal přírůstku nabídky ΔAS, resp. ΔX. Toho lze
dosáhnout určitým tempem růstu kapitálu, investováním.
Domarův model
Přírůstek nabídky lze potom v uvedeném smyslu zapsat jako ΔX = I.s, kde s je
produktivita investic, tj. kolik nového produktu se vytvoří jednotkou investic.
104
Přírůstek poptávky lze zapsat jako ΔY = k. ΔI, kde k = 1/s.
Pro dynamickou rovnováhu platí ΔX = ΔY , což můžeme zapsat jako: I.s= k. ΔI
nebo jako:
1
ΔI = I .σ nebo po úpravě
s
ΔI
I
= s .σ ,
vyjadřuje hledané tempo růstu investic a pouze při tomto tempu bude přírůstek
reálného produktu zabezpečovat využití rostoucích výrobních kapacit při plné
zaměstnanosti.
Harrodův model vychází z předpokladu, že investice mají akcelerační účinek
a to znamená, že výše investic je závislá na přírůstku reálného produktu.
Akcelerátor odpovídá kapitálovému koeficientu CK = K/Y, resp. I/ΔY a model
tedy uvažuje s indukovanými investicemi, které představují extenzivní
rozšíření kapitálu. Efekt akcelerace pak lze zapsat jako:
I = a. ΔY = CK. ΔY, kde a, resp. CK je akcelerátor závislý na typu technického
pokroku. Velikost investic lze stanovit ze vztahu: I = CK.(Y1 –Y0) a při rovnosti
úspor a investic S = I můžeme tento vztah zapsat jako: s.Y0 = CK(Y1 – Y0).
A po úpravě:
s=
C K (Y1 − Y0 )
Y0
a růstovou funkci, tj. skutečnou míru růstu G jako:
G=
ΔY
Y
=
s
CK
I když Domarův model řeší problematiku rovnovážné míry růstu investic
a Harrodův model rovnovážnou míru růstu reálného produktu, jsou si oba
modely velmi podobné. Budeme-li předpokládat, že ΔI/I = ΔY/Y, můžeme
Harrodův model
105
modely spojit a zapsat jako:
s .σ =
s
CK
Proto se také velmi často hovoří o Harrod – Domarově modelu.
Harrod-Domarův
model
Současné modely ekonomického růstu zahrnují v sobě jak problematiku růstu,
tak i rozdělování. Tyto modely jsou již poměrně složité a matematicky náročné
a jsou předmětem pokročilejších kurzů makroekonomie.
Prorůstová politika je směr ekonomické teorie, označovaný jako ekonomie
strany nabídky, znamená přístup ke stimulaci ekonomického růstu ve smyslu
růstu potenciálního produktu, a to ve smyslu dlouhodobého udržení
disponibilních výrobních zdrojů ve výrobě a jejich rozšiřování, zahrnuje také
přístup k zabezpečení stabilní vysoké zaměstnanosti, a proto je označován jako
forma proticyklické politiky. Ekonomie strany nabídky zkoumá faktory, které
ovlivňují množství práce (i její kvalifikaci), tvorbu úspor a ochotu investovat.
Podstatným faktorem stimulace je míra zdanění důchodu ekonomických
subjektů, neboť vysoké zdanění nestimuluje subjekty k větší nabídce práce, ani
k vyšším úsporám a negativně ovlivňuje tvorbu kapitálu, a tím vede k poklesu
produktu.
Prorůstová politika
Prorůstová politika zavádí opatření podporující rozvoj zdrojů ekonomického
růstu, například financování vědecko výzkumné aktivity, podporu dopravní
infrastruktury.
Pokud si myslíte, že jste tuto část kapitoly ještě zcela nepochopili,
dopřejte si chvilku na zasloužený odpočinek a pozorně přečtěte ještě
jednou.
106
5.2 Hospodářský cyklus
Hospodářský cyklus lze obecně vymezit jako výkyvy ekonomické aktivity,
které mají podobu kolísání reálného produktu kolem potenciálního a střídají
se s určitou pravidelností.
V ekonomice dochází k neustálým výkyvům ve vývoji reálného produktu,
jedná se o fluktuací skutečného produktu kolem trendu, tj. potenciálního
produktu. Cyklické výkyvy mohou po určitou dobu probíhat nad nebo pod
úrovní trendu. Hospodářský cyklus je tvořen čtyřmi fázemi:
1. Dno - nejnižší úroveň výkonu ekonomiky, hospodářská aktivita a reálný
produkt poklesnou na svou nejnižší úroveň. Je-li pokles hospodářské
aktivity velmi prudký, hovoříme spíše o depresi. Dno je charakterizováno
nevyužitými kapacitami, zvýšenou mírou nezaměstnanosti a nízkou úrovní
spotřebitelské poptávky ve vztahu k možnostem výroby spotřebních statků
v ekonomice. Zisky firem jsou velmi nízké nebo záporné. Očekávání
ohledně budoucího ekonomického vývoje jsou pesimistická a firmy nejsou
ochotny přijímat rizika spojená s realizací nových investičních projektů.
Dno je nazýváno jako dolní bod obratu.
2. Expanze – růst úrovně skutečného produktu je označován také jako
konjunktura, následuje poté, co bylo dosaženo dna. Dochází k poklesu
míry nezaměstnanosti, nahrazování opotřebeného kapitálu, růstu
spotřebitelské poptávky a k optimističtějším očekáváním budoucího vývoje
ekonomiky. Postupně se realizují investiční projekty, agregátní poptávka
roste a produkce je rozšiřována relativně snadno využíváním nevyužitých
kapacit a zaměstnáváním dočasně propuštěných dělníků.
Fáze cyklu
Dno
Expanze
107
3. Vrchol - maximální úroveň skutečného produktu, ekonomická aktivita se
nachází na nejvyšší úrovni, kapacity ekonomiky jsou zcela nebo nadměrně
využity a začíná se objevovat nedostatek pracovních sil. Produkci lze
zvyšovat pouze investováním do nových kapacit a zaměstnáváním nových
pracovníků. Vysoká míra investic vyčerpává úspory a vzniká nedostatek
finančních prostředků. Existuje přebytečná poptávka a nedostatkovost se
rozšiřuje na všechny trhy, důsledkem toho je růst cen. Vrchol je nazýván
jako horní bod obratu.
4. Kontrakce - dochází k poklesu skutečného produktu, jde o pokles výkonu,
ale i výnosů. Trvá-li více než 6 měsíců, nazývá se recese. Fáze
je charakterizována poklesem produkce, zaměstnanosti a poklesem
využívání kapacit. S rostoucí mírou nezaměstnanosti částečně klesají
důchody domácností, což vede k dalšímu snížení poptávky. Firmy
se dostávají do finančních potíží, jejich zisky klesají, realizované investice
nepřinášejí očekávané výnosy. Snižuje se míra realizace nových
investičních projektů a agregátní poptávka dále klesá. Až se ekonomika
dostane na dno, celý hospodářský cyklus začne znovu.
Cyklické výkyvy mohou po určitou dobu probíhat i nad nebo pod potenciálním
produktem. Pokud vykazuje produkt nulové přírůstky, jedná se o období
stagnace. Zvláště prudká kontrakce je označována jako propad a výrazná
expanze jako boom, hluboká a dlouhá recese je depresí.
Y
t re n d Y *
VR C H OL
VR C H OL
DNO
K O N TR AK C E
E X P AN Z E
DNO
Graf 5-4: Fáze hospodářského cyklu.
Vrchol
Kontrakce
108
Alternativní členění rozlišuje v cyklickém pohybu ekonomiky dvě fáze:
•
•
kontrakce - pokles reálného produktu, který je zakončen dolním bodem
obratu, sedlem nebo-li dnem,
expanze - růst reálného produktu, který je ukončen horním bodem obratu
nebo-li vrcholem.
Hospodářský cyklus lze znázornit v modelu AS-AD. Nejprve graficky
znázorníme expanzi, která může být vyvolána pozitivním poptávkovým
šokem. Nachází-li se ekonomika v rovnováze v recesní mezeře, Y0<Y*, pak
zvýšení vládních výdajů G způsobí růst agregátní poptávky z AD0 na AD1, tím
dojde ke změně makroekonomické rovnováhy z E0 na E1 , zvýší se rovnovážná
úroveň produktu na Y1 a vzroste cenová hladina na P1 , dochází k expanzi.
Hospodářský cyklus
v modelu AS-AD,
poptávkový šok
Expanze může být vyvolaná pozitivním nabídkovým šokem. Nachází-li
se ekonomika v rovnováze v recesní mezeře, Y0<Y*, pak snížení cen vstupů
způsobí růst agregátní nabídky z AS0 na AS1, tím dojde ke změně
makroekonomické rovnováhy z E0 na E1, zvýší se rovnovážná úroveň
produktu na Y1 a klesne cenová hladina na P1 .
Nabídkový šok
Recesi naopak způsobí negativní poptávkový šok. Pokud se opět jako
v předchozím grafu ekonomika nachází v rovnováze v recesní mezeře, snížení
vládních výdajů G, který povede k poklesu agregátní poptávky na AD1, změní
makroekonomickou rovnováhu z E0 na E1, tím klesne rovnovážná úroveň
produktu a klesne i rovnovážná cenová hladina na P1 a dochází tak
k prohloubení recese.
Poptávkový šok
Recese může být zapříčiněna negativním nabídkovým šokem. Například
zvýšení cen vstupů způsobí pokles agregátní nabídky z AS0 na AS1, tím dojde
ke změně makroekonomické rovnováhy z E0 na E1, sníží se rovnovážná
úroveň produktu na Y1 a vzroste cenová hladina na P1 .
109
expanze - poptávkový šok,
LRAS
P
LRAS
AS
E1
AS 0
P
P1
E0
Y0
Y*
AD
Y
LRAS
Y0
P
AS
P0
E1
AD 1
Y1
P
- expanze
P1
AD 0
P1
E0
Y1
LRAS
AS 0
E1
- recese
E0
E1
AD 1
Y1
Y* Y
AS 1
P0
P1
AS 1
E0
P0
P0
Hospodářský cyklus
modelu AS-AD
nabídkový šok
AD
AD 0
Y0
Y
Y1
Y0
Y
Graf 5-5: Expanze a recese způsobená poptávkovým a nabídkovým šokem.
Cyklické pohyby produktu se vyskytují s různou periodou. Jednotlivé fáze se
střídají, a proto jsou v realitě sledovány typy hospodářských cyklů z hlediska
délky jejich trvání:
•
•
•
krátkodobé – nebo-li Kitchinovy cykly, trvají 36-40 měsíců, jsou
způsobeny výkyvy v zásobách a rozpracované výrobě, pod vlivem
sezónních událostí,
střednědobé – pojmenované jako Juglarovy cykly, trvají 10-11 let, jsou
způsobeny investicemi do strojů a zařízení,
dlouhodobé – nazývány jako Kuznětzovy nebo Kondratěvovy cykly, trvají
50-60 let, jsou způsobeny změnami ve výrobních technologiích, nebo jsou
spojovány s monetárními a politickými jevy, s objevy nových nalezišť,
klimatickými změnami, rozšiřováním světového trhu, apod.
Typy cyklů
Příčiny kolísání agregátní poptávky a agregátní nabídky mohou být způsobeny
vlivy uvnitř nebo vně hospodářství nebo kombinací těchto příčin.
110
Příčiny cyklu
Teorie externích, tj. vnějších příčin - příčiny kolísání AD a AS vidí mimo Teorie vnějších příčin
národní hospodářství a řadí mezi ně:
•
•
•
•
•
nerovnoměrné tempo objevení nových vynálezů a objevů,
nedostatečné informace, kterými disponují tržní subjekty,
politické příčiny jako například volby, války,
korelace mezi výskytem slunečních skvrn a objemem zemědělské
produkce,
uplatňovaná hospodářská politika státu.
Teorie interních, tj. vnitřních příčin – příčiny kolísání AD a AS spatřují uvnitř
hospodářství, například:
•
•
•
Teorie vnitřních
příčin
snaha firem maximalizovat zisk úsporami mzdových nákladů, které
vyvolávají zaostávání poptávky za nabídkou,
nestabilita investičních výdajů, vyvolaná výkyvy v AD a související
s očekáváním budoucích výnosů z investic,
bohatí a šetrní lidé získávají příliš velké příjmy v relaci k možným
investicím ve společnosti.
Kombinace příčin - prvotní příčnu vzniku cyklu spatřují v externích faktorech
a když ale ekonomika dostane prvotní impuls, začnou procyklicky působit
i interní faktory. Pokud se reálný produkt vychýlí z rovnováhy, zajistí
multiplikátor s akcelerátorem, že kolísání neskončí.
Kombinace příčin
Podstatou principu akcelerátoru je vztah mezi objemem produkce a stavem Princip multiplikátoru
kapitálu, který je nutný k výrobě produktu. Poměr kapitálu k produkci K/Y je
a akcelerátoru
kapitálový koeficient (5), vyjadřující, že k výrobě produkce v hodnotě x pen.
jednotek (1000) je potřeba množství kapitálu ve výši kapitálový koeficient krát
x pen. jednotek produkce (5.1000=5000). Potom platí obdobný vztah mezi
přírůstkovými veličinami, tzv. koeficient akcelerace (akcelerátor) a = ΔK/ΔY,
který vyjadřuje: zvýší-li se produkt o jednotku (100), musí dojít
k akcelerovanému růstu kapitálu (a.100), tj. o 500, tzn. hodnota čistých
investic IN =500 pen. jednotek. Koeficient akcelerace je tedy 5 a má stejnou
hodnotu.
Na růst investičních výdajů navazuje multiplikační efekt, tj. zvýší-li
se investiční výdaje o jednotku, zvýší se produkt multiplikovaně. Tímto
dochází ke střídání akcelerátoru a multiplikátoru. Postupně však růst produktu
111
narazí na kapacitní možnosti ekonomiky a přírůstek produktu ΔY=0 a produkt
se dostal do fáze vrcholu, tj. horního bodu obratu. Proto bude akcelerátor
působit opačným směrem, tj. s nulovým růstem produktu klesne poptávka
po investicích, investiční výdaje klesnou. Snížením investic klesne
akcelerovaně produkt a tento pokles produktu se prohlubuje působením
multiplikátoru.
Klesá-li produkce, firmy omezují i obnovu kapitálu. Dochází k znehodnocení
fixního kapitálu, klesá jeho zásoba a čisté investice jsou záporné. Hrubé
investice nemohou být záporné, proto abstrahujeme od zásob, a proto se pokles
produktu zastaví. Přírůstek produktu je roven nule do doby, kdy firmy začnou
nakupovat investiční statky, aby obnovily opotřebený kapitál. Dochází k růstu
produktu vyvolaném multiplikačním efektem, který vyvolá působení
akcelerátoru. Tyto principy na se vzájemně navazují a vysvětlují tak střídání
fází hospodářského cyklu.
Důsledky hospodářských cyklů mohou být ekonomické a politické. Mezi
ekonomické důsledky patří:
•
•
•
Důsledky cyklu
růst nezaměstnanosti ve fázi kontrakce, který souvisí s poklesem produkce
(vzniká recesní mezera), tím klesá i ekonomická úroveň a životní úroveň
obyvatelstva a přináší i sociální dopady,
nestabilita cenové hladiny spojená s růstem míry inflace, a to buď
v případě inflační mezery jako důsledku pozitivního poptávkového šoku
nebo v případě recesní mezery jako důsledku negativního nabídkového
šoku,
změnu vnější ekonomické pozice, která souvisí především se změnou
indukovaného importu, který ovlivní čistý export.
Ekonomické důsledky jsou doprovázeny politickými problémy, které jsou
důsledkem poklesu životní úrovně.
Proticyklická politika je zaměřena zejména na regulaci agregátní poptávky, Proticyklická politika
tj. na její stimulaci nebo restrikci a sleduje vyhlazování hospodářského cyklu.
Regulace AD může mít podobu politiky vysoké zaměstnanosti realizované
snižováním cyklické nezaměstnaností nebo protiinflační politiky. Znamená
aktivistickou politiku realizovanou uplatňováním:
•
•
fiskální politiky, tj. změnou vládních výdajů (G, TR) a daňového zatížení,
monetární politiky, tj. když centrální banka ovlivňuje množství peněz
•
v ekonomice, tím se mění úroková míra vlivem které se mění i výdaje
tvořící agregátní poptávku; nebo
vnější obchodní a měnovou politikou, která ovlivňuje čistý export
například cly, kvótami.
K předvídání cyklického vývoje slouží konjunkturní indikátory:
•
•
•
112
Předstihové – stávající hodnota indikátorů předurčuje jejich průběh.
Řadíme mezi ně počty přijatých zakázek především odvětví produkující
investiční statky, indexy akciových trhů apod.
Souběžné – popisují probíhající fáze cyklu a patří k nim reálný GDP, míra
nezaměstnanosti, počet nezaměstnaných osob, počet volných pracovních
míst, ceny výrobců.
Zpožděné - představují doznívání určité fáze cyklu a řadíme k nim
například mzdy, maloobchodní obrat, spotřebitelské ceny.
Konjunkturní
indikátory
SHRNUTÍ KAPITOLY EKONOMICKÝ RŮST A HOSPODÁŘSKÝ
CYKLUS
•
•
•
•
•
•
•
•
Ekonomický růst je chápán jako krátkodobé zvýšení produktu,
které je po určité době vystřídáno jeho poklesem, v tomto případě
jde o růst skutečného produktu ve smyslu jeho cyklického
kolísání.
Ekonomický růst „v pravém slova smyslu“ je chápán jako
dlouhodobý růst potenciálního reálného produktu, který je spojen
se zvyšováním produkčních možností ekonomiky. V nejužším
pojetí je ekonomický růst dlouhodobý růst potenciálního produktu
na 1 obyvatele. Pro měření ekonomického růstu se používají tři
metody: rozdíl, koeficient růstu a tempo růstu.
Ekonomická úroveň vyjadřuje, jak účinně země využívá
disponibilní výrobní faktory a slouží k vyjádření životní úrovně.
Ekonomická síla je dána absolutním objemem finálních statků,
který se v ekonomice vyrobí za určitý čas.
Zdroje ekonomického růstu členíme na kvantitativní a kvalitativní.
Rozlišujeme tři složky ekonomického růstu, tj. lidské, přírodní
a kapitálové.
Bariéry ekonomického růstu souvisí například s institucionálními
překážkami, demografickým vývojem.
Prorůstovou politiku prezentuje ekonomie strany nabídky
v podobě stimulace k práci, úsporám a investování.
Hospodářské cykly vyjadřují kolísání ekonomické aktivity,
tj. výkyvy reálného produktu kolem potenciálního, které se střídají
Shrnutí
•
•
•
•
•
•
•
s jistou pravidelností. Z hlediska délky trvání rozlišujeme
krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé cykly.
Hospodářský cyklus je tvořen čtyřmi fázemi, tj. dno - nejnižší
úroveň výkonu ekonomiky, hospodářská aktivita a reálný produkt
poklesnou na svou nejnižší úroveň, expanze - růst úrovně
skutečného produktu, je označován také jako konjunktura, , vrchol
- maximální úroveň skutečného produktu, ekonomická aktivita se
nachází na nejvyšší úrovni, kontrakce - dochází k poklesu
skutečného produktu, trvá-li více než 6 měsíců, nazývá se recese.
Můžeme se setkat s odlišným členěním fází hospodářského cyklu
na kontrakci - pokles reálného produktu, ukončený dnem
a expanzi - růst reálného produktu, ukončený vrcholem.
Vysvětlením příčin kolísání skutečného produktu jsou poptávkové
a nabídkové šoky.
Příčiny hospodářského cyklu mohou být externí, způsobené vlivy
mimo národní hospodářství (které ovlivňují AS a AD), interní
příčiny způsobené uvnitř hospodářství a kombinace příčin, kdy
impulsem jsou externí příčiny, které vyvolají působení interních
příčin. Princip akcelerátoru a multiplikátoru objasňuje cyklické
výkyvy ekonomiky, kdy investiční výdaje rostou akcelerovaně
s růstem produktu a produkt roste multiplikovaně s růstem
investic.
Důsledky hospodářského cyklu jsou jednak ekonomické jako
například pokles zaměstnanosti, ale i politické.
Hospodářské cykly jsou vysvětlovány: například keynesovskou
teorií akcelerátoru a multiplikátoru.
Proticyklická politika je zaměřena na regulaci agregátní poptávky
a je realizovaná fiskální, monetární, ale i vnější obchodní
a měnovou politikou.
SAMOSTATNÝ ÚKOL 5
1. Pomocí modelu AS-AD graficky znázorněte ekonomický růst
za předpokladu, že se ekonomika nachází v recesní mezeře.
2. Graficky znázorněte negativní nabídkový šok, pokud se ekonomika
nachází na úrovni plné zaměstnanosti.
3. Vypočtěte ekonomický růst třemi možnými způsoby, byla-li v roce
113
2001 výše reálného produktu 90 mld. peněžních jednotek a v roce
následujícím 102 mld. peněžních jednotek.
4. Vyjdeme-li z předcházejících hodnot reálného produktu, vypočtěte
tempo růstu nominálního produktu, pokud víte, že se cenová
hladina změnila z 1,01% na 1,03%.
TEST A OTÁZKA
1. K hospodářských cyklů patří
a) krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé
b) nákladové a poptávkové
c) nominální a reálné
2. Akcelerátor vyjadřuje závislost mezi přírůstkem
a) zaměstnanosti a produkce
b) produkce a investic
c) investic a úspor
3. Pozitivní poptávkový šok může být vyvolán
a) zvýšením vládních výdajů
b) zvýšením cen surovin
c) poklesem mzdových nákladů
4. Ekonomická síla země je poměr tempa růstu a koeficientu růstu.
5. Podstatu multiplikátoru spočívá v tom jak rychle se přemění
investice na úspory.
6. Pojmy ekonomická síla země a ekonomická úroveň země nelze
ztotožnit.
7. Ekonomická úroveň vyjadřuje, jak účinně země využívá
disponibilní výrobní faktory.
8. Prorůstová politika znamená přístup ke stimulaci ekonomického
růstu ve smyslu růstu potenciálního produktu.
114
115
1a, 2b, 3c, 4 NE, 5 NE, 6 ANO, 7 ANO, 8 ANO
V této kapitole jste se seznámili s problematikou ekonomického růstu.
V kapitole následující se zabýváme jedním z rozhodujících faktorů
ekonomického růstu, trhem peněz.
Průchod modulem
116
6 PENÍZE A TRH PENĚZ
RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY PENÍZE A TRH
PENĚZ
Peníze, jejich funkce a druhy peněz. Peněžní zásoba, peněžní
agregáty, likvidita a výnosnost. Komerční banky a jejich funkce,
centrální banka, její úkoly, míra povinných minimálních rezerv.
Multiplikovaná tvorba bankovních depozit, multiplikátor depozitních
peněz.
Poptávka po penězích, nabídka peněz, rovnováha na trhu peněz,
změna rovnováhy na trhu peněz. Rovnice směny, rychlost oběhu
peněz. Nominální a reálná úroková míra.
Rychlý náhled
117
CÍLE KAPITOLY PENÍZE A TRH PENĚZ
Budete umět
Budete umět:
•
Základní pojmy: peníze, komoditní peníze, papírové peníze, peněžní
zásoba, peněžní agregáty, likvidita, výnosnost, komerční banky,
centrální banka, míra povinných minimálních rezerv, multiplikátor
depozitních peněz, poptávka po penězích, nabídka peněz, rovnováha
na trhu peněz, rovnice směny, rychlost oběhu peněz, nominální
úroková míra, reálné úroková míra.
Získáte
Získáte:
•
Vědomosti o trhu peněz a jeho fungování včetně institucí, které
na tomto trhu působí.
Budete schopni
Budete schopni:
•
Definovat funkce a formy peněz.
•
Charakterizovat základní peněžní agregáty.
•
Popsat roli centrální banky a systém komerčních bank.
•
Vypočítat a interpretovat rychlost oběhu peněz.
•
Ilustrovat rovnováhu na
i dlouhodobou a její změny.
•
Rozlišit nominální a reálnou úrokovou míru.
trhu
peněz
jak
krátkodobou,
tak
118
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY PENÍZE A TRH PENĚZ
Peníze, komoditní (zbožové) peníze, papírové peníze, peněžní zásoba,
peněžní agregáty, likvidita, výnosnost, komerční banky, centrální
banka, povinné minimální rezervy, multiplikátor depozitních peněz,
poptávka po penězích, nabídka peněz, rovnováha na trhu peněz, rovnice
směny, rychlost oběhu peněz, nominální a reálná úroková míra.
Klíčová slova
V této kapitole se budeme věnovat trhu peněz, který je základem
pro studium monetární politiky.
6.1 Peníze a bankovní systém
Vznik peněz je spojen s rozvojem dělby práce a rozvojem směny. Peníze
představují všeobecně přijímaný prostředek směny a platební prostředek.
Peníze
Nejprve měly podobu zbožových, tzv. komoditních peněz – docházelo
k přímé výměně určitého statku za jiný, například plátno, drahé kovy,
hovoříme o barterové směně. Ta se projevuje dodnes například v případě, kdy
selhává peněžní systém nebo v mezinárodním obchodě, pokud nejsou
přijímány národní měny. Z komoditních peněz díky vlastností převážily
drahé kovy - zlato a stříbro.
119
Formy peněz
Aby se barterový obchod mohl realizovat bylo nutné, aby množství a druh
směňovaných statků odpovídal potřebám obou výrobců, jinak byla směna
neuskutečnitelná. Zbožové peníze byly postupně nahrazeny moderními
formami peněz.
Tento typ směny byl mnohdy nákladný a nerealizovatelný a vedl ke směně
prostřednictvím vyčlenění statků, které byly všeobecně přijímány, tedy
ke vzniku peněz.
V počátcích šlo o papírové peníze, bankovky jako speciální dlužní úpisy
komerčních bank na základě uložení zlata v bance případně při nákupu
obchodní směnky bankou. Bankovky byly směnitelné za zlato a musely být
též kryty zlatem. Státovky jsou formou papírových peněz, jde o peníze
emitované z rozhodnutí státu ke krytí finančních potřeb, zlatem kryté a za
zlato směnitelné. Vyspělá podoba peněžního systému se zlatem se nazývala
zlatý standard. Zánikem zlatého standardu zaniká směnitelnost bankovek
za zlato. Zlato se stává nepeněžním zbožím, ale má specifické postavení,
například vlády je zahrnují do měnových rezerv a jsou spolehlivou formou
uchování majetku. Docházelo k procesu demonetarizace zlata, byla tedy
narušována přímá vazba peněžních prostředků na zlato.
Papírové peníze
V současné době jsou peníze penězi nekrytými neboli penězi s nuceným
oběhem. Stejný charakter jako papírové peníze mají drobné mince. Současné
peníze jsou přijímány proto, že jsou zákonem předepsaným platidlem. Mezi
soudobé peníze patří bankovní peníze, tj. depozitní peníze, mají podobu
bezhotovostních peněz a tvoří je:
Soudobé formy peněz
•
•
depozita na požádání (běžné účty) – je možné je bez omezení čerpat,
termínované vklady v pevné výši a úsporová depozita s proměnlivým
zůstatkem apod., jedná se o vklady s určitou výpovědní lhůtou.
Peníze plní následující funkce:
•
•
•
•
•
•
•
•
Funkce peněz
Prostředek směny je primární funkcí peněz, peníze zprostředkovávají
koupi a prodej zboží, nemusí však vystupovat vždy současně
se směnou statků, například prodej zboží na úvěr.
Zúčtovací jednotka - peníze vyjadřují ceny statků, hmotná a nehmotná
aktiva.
Uchovatel hodnoty – jsou jednou z forem bohatství, představují
pohotovou kupní sílu.
Na základě rozlišení forem peněz lze charakterizovat peněžní agregáty.
Peněžní zásoba M vyjadřuje množství peněz v ekonomice k určitému
okamžiku a je vymezena peněžními agregáty, rozlišujeme:
•
120
M0 – nejužší definice peněz, je tvořen oběživem, tj. mince a bankovky
včetně prostředků v pokladnách bank. Jedná se o klasické pojetí peněz
jako prostředku směny;
M1 – agregát zahrnující oběživo (M0) a depozita na požádání,
tj. šekovatelné účty. Jde o peníze držené z motivu oběhu a opatrnosti;
M2 – širší agregát, obsahuje M1 a termínovaná depozita do určité výše
a vklady v cizích měnách. Jde o prostředky, které se dají snadno použít
ke směně, jsou to peníze držené z motivu spekulace;
M3 – zahrnuje M2 a velká termínovaná depozita;
L – M3 a vysoce likvidní aktiva jako státní cenné papíry a cenné papíry
ministerstva financí. Nebo také jako M2 a krátkodobé cenné papíry
(státní pokladniční poukázky, poukázky ČNB a poukázky Fondu
národního majetku) v držení nebankovních subjektů;
D – úvěr, tj. všechny dluhy domácích nefinančních sektorů, zahrnuje
hypotéky, obligace a podobné nástroje spolu s likvidními aktivy.
Skoro peníze vyjadřují formu bohatství, která sice nemůže sloužit jako
prostředek směny, ale můžeme ji relativně snadno a rychle směnit za peníze,
například krátkodobé vládní pokladniční poukázky.
Platí, že s rozšiřováním peněžních agregátů klesá jejich likvidita, to znamená
schopnost sloužit jako prostředek směny, ale naopak roste jejich výnosnost.
Peněžní agregáty
Vzájemný vztah mezi peněžními agregáty a domácím produktem vyjadřuje
rovnice směny, která znamená vyrovnávání toků statků s tokem peněz
určených na nákup tohoto statku.
121
Rovnice směny
P.Y = M .V
kde: P – cenová hladina, Y – reálný produkt, M – množství peněz
v oběhu, V – rychlost oběhu nebo-li obratu peněz.
Rychlost oběhu peněz vyjadřuje kolik koupí a prodejů zprostředkuje jedna Rychlost oběhu peněz
peněžní jednotka za určité období, zpravidla jeden rok. Vzorec rychlosti oběhu
peněz v ekonomice odvodíme z rovnice směny:
V=
P.Y
M
kde P.Y je nominální produkt
Z rovnice směny vyplývá, že cenová hladina závisí nepřímo úměrně
na množství peněz a rychlosti oběhu peněz v ekonomice. Nepřímo úměrně
závisí na množství reálného produktu.
Množství peněz, které je potřebné v dané ekonomice k jejímu hladkému
chodu, jak plyne z rovnice směny, závisí přímo úměrně na nominálním
produktu a nepřímo úměrně na rychlosti oběhu peněz.
Finanční zprostředkovatelé tvoří:
•
Bankovní soustava, tj. depozitní instituce - instituce zprostředkující
pohyb peněžních fondů od věřitelů k dlužníkům, přijímají vklady
a poskytují úvěry. Tvoří ji centrální banka, komerční banky a instituce,
kde vznikají depozitní peníze jako jsou úvěrová sdružení.
Finanční
zprostředkovatelé
•
Nebankovní instituce – například pojišťovny, penzijní a investiční
fondy, které mají příjmy z pojistného nebo z emise akcií a obligací.
Tvorbou vkladů nevznikají depozitní peníze.
Definičními znaky centrální banky CB jsou:
•
•
•
122
Centrální banka
emisní monopol na hotovostní peníze stanovuje výsadní právo
centrální banky k emisi hotovostních peněz na daném území,
provádění monetární politiky umožňuje centrální bance regulovat
množství peněz v ekonomice s cílem udržovat měnovou stabilitu,
regulace bankovního systému stanovuje základní povinnosti a pravidla
činnosti dalších bank působících na daném území.
Centrální banky se mohou lišit stupněm samostatnosti, hlavními konečnými
cíli monetární politiky, podílem na bankovním dohledu, formou vlastnictví
centrální emisní banky, její ziskovostí a organizační strukturou.
Centrální banky mají v zemích s vyspělou tržní ekonomikou v podstatě stejnou
náplň činnosti, kterou lze shrnout do dvou vzájemně provázaných základních
funkcí:
•
•
Makroekonomická zahrnuje především provádění monetární politiky,
emise hotovostních peněz a operace s devizovými prostředky
a devizovou činnost.
Mikroekonomická znamená regulaci a dohled bankovního systému,
postavení centrální emisní banky jako banky bank a banky státu, ale
také její vystupování vůči veřejnosti a zahraničí jako reprezentant státu
v měnové oblasti.
Hlavním cílem centrální banky při naplňování makroekonomické funkce je
zabezpečení stability měnového vývoje, u mikroekonomické funkce pak
bezpečnost, efektivnost, spolehlivost a důvěryhodnost bankovního systému.
Postavení centrální banky ve vyspělých tržních ekonomikách je nezastupitelné.
Závažnou otázkou související s plněním jejich funkcí je stupeň její
samostatnosti. Je-li centrální banka nezávislá na vládě, rozhoduje sama
o charakteru monetární politiky. V opačném případě, pokud je centrální banka
Funkce CB
123
na vládě závislá, rozhoduje o charakteru monetární politiky ve své podstatě
vláda.
Tendence vývoje v této oblasti směřují k posilování samostatnosti centrálních
bank především v oblasti monetární politiky, respektive v širším pojetí
u makroekonomické funkce. Nadále však platí požadavek, že centrální banka
i při své samostatnosti musí respektovat existující ekonomickou situaci
a celkovou hospodářskou politiku včetně jejich cílů. Samostatnost centrální
banky je upravena zákonem. Absolutní samostatnost centrální banky však
neexistuje v žádné vyspělé ekonomice. Určení stupně samostatnosti je obtížné.
Mezi základní charakteristiky se nejčastěji uvádějí tři druhy charakteristik:
•
•
•
politické jako například způsob jmenování a možnosti odvolání
guvernéra a členů nejvyššího vedení, jejich funkční období, zákonná
povinnost centrální banky podporovat měnovou stabilitu,
ekonomické, například podmínky poskytování úvěrů centrální bankou,
přímé a nepřímé úvěrování vlády bankou, nástroje monetární politiky,
finanční zahrnují sestavení rozpočtu centrální banky, pravidla hrazení
ztráty nebo rozdělování zisku centrální banky.
Kromě stanovení stupně samostatnosti centrální banky, je vhodné přímo
v příslušném zákoně stanovit hlavní cíl monetární politiky centrální banky,
vnitřní měnovou stabilitu. Stanovení konečného cíle monetární politiky
v zákoně lze v jistém smyslu považovat za omezení samostatnosti centrální
banky v měnové oblasti, která však dále může být samostatná při rozhodování
o nástrojích a postupech dosahování cíle. V návaznosti na takto stanovený cíl
je také vhodné stanovit přímou odpovědnost vrcholových představitelů
centrální banky za dosahování tohoto cíle.
Hlavními úkoly centrální banky jsou:
•
•
•
•
realizace monetární politiky podle cílů, které sleduje nebo podle
pokynů vlády. Mezi opatření centrální banky zahrnujeme operace na
volném trhu, stanovení povinných minimálních rezerv, poskytování
úvěrů komerčním bankám,
udržování stability komerčního bankovního systému využíváním míry
povinných minimálních rezerv, úvěrů komerčním bankám,
prosazováním pravidel obezřetného podnikání bank, pravidel vzniku
bank,
povinné pojištění určitých bankovních depozit,
další aktivity jako je správa oficiálních devizových rezerv, emise
bankovek, regulace měnového kurzu, finanční operace uskutečňované
pro vládu nebo instituce veřejného sektoru.
Úkoly CB
Komerční banky vykonávají:
•
•
•
124
Komerční banky
aktivní operace - poskytují úvěry,
pasivní operace - přijímají vklady, vydávají obligace, akcie apod.,
zprostředkovatelské operace – poskytují služby klientům jako
například vedení účtů, směnárenské služby.
Rozvaha komerční banky je tvořena aktivy a pasívy. Součástí pasív nebo-li
zdrojů banky jsou depozita a půjčky, součástí aktiv nebo-li užití jsou
pohledávky v podobě úvěrů, cenných papírů a rezerv. Rezervy jsou částí
nevyužitých aktiv sloužící například k poskytování úvěrů, nákupu cenných
papírů, ale také jako hotovost v trezorech komerčních bank a také jako rezervy
u centrální banky. Současně důvodem jejich držby je nutnost mít dostatek
prostředků pro případ nadměrných výběrů klientů.
CB určuje komerčním bankám velikost závazné povinné minimální rezervy
jako podíl rezerv na daném typu depozit, jejíž cílem je sledování stability
bankovního systému. Změna této míry slouží jako nástroj monetární politiky.
Banky mohou držet také přebytečné nebo-li dobrovolné rezervy.
Vznik peněz nebo stahování peněz z oběhu lze objasnit pomocí Multiplikovaná tvorba
multiplikované expanze nebo restrikce bankovních depozit. Předpokládáme,
bankovních depozit
že neexistují přebytečné rezervy a že všechny peníze mají podobu bankovních
depozit a neunikají z bankovní soustavy jako hotovost do oběhu.
Proces multiplikované expanze začíná přílivem nových peněz do bankovního
systému, tedy prvotním přírůstkem peněz, například prostřednictvím:
•
•
•
nákupů vládních cenných papírů centrální bankou na otevřeném trhu,
úvěrem centrální banky komerčním bankám,
přílivem peněz ze zahraničí, které komerční banky smění u centrální
banky za domácí měnu apod.
Komerční banky jsou povinny držet určitou výši povinných minimálních
rezerv. Předpokládejme, že komerční banky zvýší rezervy o 1000 peněžních
jednotek. Je-li sazba povinných minimálních rezerv v = 2%, potom zbývající
část peněz, která přišla bance, tedy (980) se přemění v jakákoliv aktiva.
Komerční banka je může poskytnut klientům v podobě úvěru. Souhrnná
bilance komerčních bank nám ukazuje proces tvorby bankovních depozit
po ukončení prvního stadia, stejně tak účetní bilanci centrální banky.
125
Po prvním stádiu tento proces pokračuje stejným způsobem. To znamená, že
celá část zapůjčených prostředků (980) se objeví zpět v bankách jako depozita.
I v tomto stadiu drží banky z depozit (980) povinné minimální rezervy (19,6)
a opět zbytek mohou půjčit (960,4). Souhrnná bilance komerčních bank i CB
se opět změní. Celý proces tvorby bankovních depozit se zastaví vyčerpáním
prvotního přírůstku peněz (1000) na tvorbu nových rezerv, což vidíme
v tabulce, v souhrnné bilanci soustavy komerčních bank i centrální banky.
Rozvaha komerční banky po 1. stádiu
Aktiva
rezervy
Pasíva
20 depozita
půjčky
1000
980
celkem
1000 celkem
1000
Rozvaha komerční banky po 2. stádiu
Aktiva
rezervy
půjčky
celkem
Pasíva
19,6 depozita
980
960,4
980 celkem
Tabulka 6-1: Rozvaha komerční banky.
980
126
stádium
nová depozita
nové úvěry
nové rezervy
1
1000
980
20
2
980
960,4
19,6
3
960,4
941,192
19,208
4
941,192
922,369
18,823
.
.
.
.
.
.
.
.
50 000
49 000
1 000
celkem
Tabulka 6-2: Proces tvorby bankovních depozit.
Mezi přírůstkem depozit D a přírůstkem rezerv R platí vzájemný vztah, který
obsahuje multiplikátor nabídky peněz. Multiplikátor nabídky peněz
se označuje jako jednoduchý multiplikátor depozitních (bankovních) peněz
a vyjadřuje o kolik se zvýší peněžní zásoba (jaký je přírůstek depozit), zvýší-li
se rezervy komerčních bank o peněžní jednotku.
1
D = .R
r
kde r – míra povinných minimálních rezerv, tzv. rezervní poměr,
1/r – multiplikátor nabídky peněz.
Pro přírůstek depozit ΔD potom platí:
Multiplikátor
bankovních depozit
127
1
ΔD = .ΔR
r
Proces multiplikované tvorby bankovních depozit je v praxi ovlivněn:
•
•
únikem peněz do oběhu mimo bankovní soustavu,
možností bank udržovat vyšší rezervy než je stanovená jejich
minimální míra.
Na výši povinných minimálních rezerv, které ovlivňuje CB závisí velikost
peněžní zásoby, která je dána multiplikátorem. Rezervy jsou také označovány
jako měnová báze, tzv. mocné peníze. Příčiny, které způsobují prvotní
přírůstek peněz v bankovním systému, které zvyšují rezervy komerčních bank,
jsou představují zdroje měnové báze. Její součástí je rovněž oběživo, jehož
zvýšení má stejný dopad na zvýšení peněžní zásoby, ale neovlivňuje množství
depozitních peněz. Měnová báze, tj. peněžní základna je tvořena rezervami
a oběživem. Platí: zvýší-li se měnová báze, zvýší se shodně peněžní zásoba.
Měnová báze
V rámci sledování účinnosti monetární politiky centrální banka rozlišuje část
měnové báze, která má podobu půjček komerčním bankám a část nevypůjčené
báze, která je pod její účinnější kontrolou.
Po náročném studiu Vám
multivitamínového nápoje.
jistě
přijde
vhod
sklenička
6.2 Trh peněz
Trh peněz je tvořen poptávkou po penězích a nabídkou peněz. V tomto případě
je peněžní trh pojímán jako mezibankovní trh s krátkodobými peněžními
128
prostředky, umožňující vyrovnání přebytků a deficitů likvidity úvěrových
institucí a je označován jako krátkodobý trh peněz. Oproti tomu jako trh
kapitálu je označován trh se střednědobými a dlouhodobými cennými papíry.
Na peněžním trhu se střetem nabídky a poptávky utváří cena peněz,
rovnovážná nominální úroková míra in. Nominální úroková míra vyjadřuje
cenu peněz.
Nominální úroková
míra
Skutečnou cenu peněz vyjadřuje reálná úroková míra vypočtená jako rozdíl
mezi nominální úrokovou mírou a mírou inflace (π):
Reálná úroková míra
i r = in − π
Nabídka peněz MS vyjadřuje vztah mezi množstvím statku, tj. peněz a jeho
cenou, úrokovou mírou. Rozlišujeme krátkodobou nabídku peněz, vyjádřenou
jako dokonale neelastickou, má podobu vertikální linie a je zcela necitlivá na
změny úrokové míry. Dlouhodobá nabídka peněz je citlivá na výši nominální
úrokové míry i, platí, že s růstem úrokové míry roste nabízené množství peněz
M a naopak.
i
MS 0
i
MS 1
i0=i1
MS 0
MS 1
i1=i2
M0
M1
M
M0
Graf 6-1: Dlouhodobá a krátkodobá nabídka peněz.
M1
M
Nabídka peněz
129
Poptávka po penězích MD je dána množstvím peněz, které jsou ochotny Poptávka po penězích
ekonomické subjekty držet při určité nominální úrokové míře. Pro křivku
poptávky po penězích platí, že s růstem úrokové míry i klesá množství
poptávaných peněz M a naopak. Poptávka po penězích roste z MD0 na MD1,
posune se směrem vpravo vlivem růstu reálného produktu nebo vlivem růstu
cenové hladiny. Pokud cenová hladina nebo produkt klesají, poptávka klesá
do MD2 a posouvá se směrem vlevo.
Ke změně poptávky po penězích dochází vlivem následujících faktorů:
•
•
•
•
•
•
•
změna platebních zvyklostí,
změna počtu podnikatelských subjektů v ekonomice,
změna (růst) cenové hladiny způsobí změnu (růst) množství peněz,
potřebné k nákupu stejného množství statků, čímž se mění (roste)
i transakční držba peněz,
změna (růst) reálného důchodu je spojena se změnou (růstem)
transakcí, například rostou spotřební výdaje, je vypláceno více mezd,
změny všech ostatních transakcí a plateb, zprostředkovaných penězi
jako například nákup nemovitostí, platby daní,
finanční inovace jako je například urychlení platebního styku,
změna preferencí při utváření struktury aktiv apod.
i
pokles
růst
i0 =i1
=i2
MD0
MD2
M2
M0
Graf 6-2: Poptávka po penězích.
M1
MD1
M
130
Z funkcí peněz můžeme odvodit motivy držby peněz. Ekonomické subjekty
chtějí držet část svých finančních aktiv ve vysoce likvidní podobě.
Motivy držby peněz
Z funkce peněz jako prostředku směny vyplývá transakční motiv, od kterého
je odvozená transakční poptávka po penězích. Subjekty drží peníze za účelem
například výdajů domácností na spotřebu, výdajů firem na mzdy, suroviny
a realizaci plateb. Poroste-li úroková míra, bude stimulovat ekonomické
subjekty k menší transakční držbě peněz.
- transakční
Dalším motivem držby peněz je opatrnostní motiv, který znamená držbu
peněz pro případ neočekávaných výdajů nebo neočekávaného poklesu příjmů.
- opatrnostní
Spekulační motiv vychází z nejistoty výnosů alternativních finančních aktiv,
především úroků nebo kapitálové ztráty nebo také zisku v souvislosti
s vývojem cen na trhu cenných papírů. Pokud bude nízká úroková míra
a vysoká úroveň cen cenných papírů, budou ekonomické subjekty očekávat
pokles cen cenných papírů a růst úrokové míry, což bude znamenat ztrátu
kapitálu, a proto bude upřednostňována držba peněz. Vyšší výnos v podobě
úrokové míry stimuluje k držbě rizikovějších aktiv, ale i k nižší držbě peněz.
- spekulativní
Z funkce peněz jako uchovatele hodnoty je odvozena majetková poptávka.
Ekonomické subjekty drží část svého majetku v podobě peněz jako vysoce
likvidní formy majetku.
Krátkodobá a dlouhodobá rovnováha E0 na trhu peněz vzniká střetem
poptávky po penězích a nabídky peněz, jejíž výsledkem je rovnovážná
úroková míra i0 a rovnovážné množství peněz, tedy poptávané množství
se shoduje s nabízeným množstvím M0.
Rovnováha na trhu
peněz
i
131
MS
i0
i
E0
i0
MS
E0
MD
MD
M0
M
M0
M
Graf 6-3: Dlouhodobá a krátkodobá rovnováha na trhu peněz.
Změna rovnováhy na trhu peněz může být způsobena růstem poptávky
po penězích (MD0 na MD1) vyvolané růstem cenové hladiny. Alternativní
finanční aktiva jsou přeměna na peníze, například prodejem cenných papírů.
Změní se jak krátkodobá, tak i dlouhodobá rovnováha na E1.
Změna krátkodobé rovnováhy způsobí růst rovnovážné úrokové míry na i1
a růst rovnovážného množství peněz na M1.
V případě změny dlouhodobé rovnováhy dochází k růstu rovnovážné úrokové
míry na i1 jako v případě krátkodobé rovnováhy, avšak rovnovážné množství
peněz zůstává nezměněno M1 a je dáno stálou nabídkou peněz. Ekonomické
subjekty budou ochotny držet i po zvýšení poptávky po penězích stejné
množství peněz v důsledku vyšší výnosnosti alternativních finančních aktiv.
132
i
MS0
i
i1
E1
i1
E0
i0
E1
i0
MD0
M0
MS
M1
E0
MD1
MD1
MD0
M
M0 = M1
M
Graf 6-4: Změna dlouhodobé a krátkodobé rovnováhy na trhu peněz
způsobená změnou poptávky po penězích.
Změna rovnováhy na trhu peněz může být způsobena také růstem nabídky
peněz ((MS0 na MS1), tím se změní jak krátkodobá, tak i dlouhodobá
rovnováha z E0 na E1. V obou případech se sníží rovnovážná úroková míra
na i1 a zvýší rovnovážné množství peněz na M1.
i
i0
MS 0
i
MS 1
i0
E0
i1
E1
MS 0
MS 1
E0
E1
i1
MD0
M0 M1
MD0
M
M0
M1
M
Graf 6-5: Změna dlouhodobé a krátkodobé rovnováhy na trhu peněz
způsobená změnou nabídky peněz.
Změna rovnováhy
133
SHRNUTÍ KAPITOLY PENÍZE A TRH PENĚZ
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Peníze plní několik funkcí, jsou všeobecně přijímaný
prostředek směny, zúčtovací jednotka a uchovatel hodnoty.
Peníze mají několik forem, a to formu zbožových peněz
v podobě například zlata nebo formu papírových peněz.
Rozlišujeme hotovostní a bezhotovostní peníze.
Peněžními agregáty vyjadřují peněžní zásobu, mají podobu
M 0, M 1, M 2, M 3, L, D.
Vzájemný vztah mezi peněžními agregáty a domácím
produktem vyjadřuje rovnice směny. Ta charakterizuje
vyrovnávání toků zboží s tokem peněz. Rychlost oběhu peněz
vyjadřuje kolik peněžních transakcí uskuteční jedna peněžní
jednotka za rok.
Centrální banka je banka bank, udržuje stabilitu komerčních
bank, realizuje monetární politiku, provádí devizové
intervence, apod. Mezi pasiva komerčních bank řadíme
depozita klientů a mezi aktiva patří především rezervy.
Tvorba peněz se uskutečňuje v procesu multiplikované
expanze bankovních depozit a závisí na výši multiplikátoru
depozitních peněz a na změně rezerv komerčních bank.
Měnovou bázi tvoří prvotní zdroje peněz, například nákup
vládních cenných papírů centrální bankou a užití má podobu
tvorby rezerv komerčních bank a oběživa. Na vývoji měnové
báze závisí vývoj peněžní zásoby.
Nabídka peněz je tvořena peněžní zásobou a je pod kontrolou
centrální banky. Rozlišujeme krátkodobou a dlouhodobou
nabídku peněz.
Poptávka po penězích je tvořena transakční a spekulační
poptávkou. Poptávka po penězích je klesající, s růstem
úrokové míry klesá množství poptávaných peněz a naopak.
Rovnováha na trhu peněz vzniká střetem poptávky a nabídky
a určuje rovnovážnou úrokovou míru. Změna rovnováhy na
trhu peněz je způsobena vlivy, které působí změnu poptávky
nebo nabídky peněz.
Reálná úroková míra je rozdíl mezi nominální úrokovou mírou
a mírou inflace.
Shrnutí
SAMOSTATNÝ ÚKOL 6
a) Graficky znázorněte vliv růstu dlouhodobé nabídky peněz
na rovnováhu na trhu peněz.
b) Na trhu peněz ilustrujte jak se liší vliv poklesu nabídky peněz
v dlouhém a krátkém období.
c) Vypočtěte reálnou úrokovou míru, je-li nominální úroková míra
5% a míra inflace 2%.
d) Vypočtěte rovnovážnou úrokovou míru a rovnovážné množství
peněz z údajů v tabulce:
úroková míra
nabízené množství
poptávané množství
peněz v mld. Kč
peněz v mld. Kč
3
250
350
4
250
300
5
250
270
6
250
250
7
250
230
Jak se změní rovnováha na trhu, pokud se nabídka peněz sníží
o 50 mld.? Jaký dopad má tato situace na trh peněz a na
makroekonomickou rovnováhu, znázorněte rovněž graficky.
TEST A OTÁZKA
1. Určete, která uvedená aktiva patří do agregátu M1
a) šekovatelné účty
b) termínované vklady
c) vklady v cizí měně
2. Peníze představují
a) státem stanovené prostředky placení
b) mince a bankovky
c) cokoli, co slouží jako běžně přijímaný prostředek směny
3. Vlivem růstu poptávky na trhu peněz se z krátkodobého hlediska
134
135
a) zvyšuje rovnovážná úroková míra
b) zvyšuje rovnovážná úroková míra a rovnovážné množství peněz
c) snižuje rovnovážná úroková míra a rovnovážné množství peněz
4. Druhy peněz jsou zbožové, hotovostní, bezhotovostní a náhražky
peněz.
5. Centrální banka drží devizové rezervy především z důvodu
zajištění potřebných devizových zdrojů pro komerční banky a pro
kursové intervence.
6. Aktiva komerčních bank jsou tvořeny rezervami, úvěry
a depozity.
7. Jednoduchý multiplikátor bankovních depozit vyjadřuje o kolik se
zvětší peněžní zásoba v podobě přírůstku bankovních depozit,
zvýší-li se rezervy komerčních bank o peněžní jednotku.
8. Vztah mezi nabízeným množstvím peněz a úrokovou mírou
je označován jako nabídka peněz.
1a, 2c, 3a, 4 ANO, 5 ANO, 6 NE, 7 ANO, 8 ANO
Znalosti načerpané v této kapitole Vám usnadní pochopení souvislostí
v kapitole monetární politika.
Průchod modulem
136
7 OTEVŘENÁ EKONOMIKA A VNĚJŠÍ EKONOMICKÁ
ROVNOVÁHA
RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY OTEVŘENÁ
EKONOMIKA A VNĚJŠÍ EKONOMICKÁ ROVNOVÁHA
Mezinárodní obchod – vymezení zahraničního obchodu, jeho přínosy,
absolutní výhody, komparativní výhody, mezinárodní pohyb kapitálu.
Platební bilance a její struktura. Zahraniční dluh, hrubý a čistý dluh.
Vnější ekonomická rovnováha jako vyrovnaný běžný účet platební
bilance. Přebytková a deficitní platební bilance, včetně dopadu na
velikost měnových rezerv. Vnější makroekonomická nerovnováha
a vnitřní nestabilita, vládní regulace.
Devizový trh - poptávka po národní měně, nabídka národní měny,
rovnovážný měnový kurz, apreciace a depreciace, revalvace
a devalvace, intervence centrální banky, fixní měnový kurz, čistý
floating a řízený floating.
Rychlý náhled
137
CÍLE KAPITOLY OTEVŘENÁ EKONOMIKA A VNĚJŠÍ EKONOMICKÁ ROVNOVÁHA
Budete umět:
•
Budete umět
Základní pojmy jako je absolutní a komparativní výhoda, mezinárodní
pohyb kapitálu, krátkodobý a dlouhodobý kapitál, platební bilance
a její struktura, zahraniční dluh, hrubý a čistý dluh, vnější ekonomická
rovnováha, měnový kurz a měnová parita, zhodnocení a znehodnocení
měny, přímé a nepřímé intervence v oblasti měnového kurzu, pevný
(fixní) měnový kurz, pružný měnový kurz (floating), řízený floating.
Získáte:
•
Vědomosti o mezinárodním pohybu statků a kapitálu a devizovém
trhu.
•
Znalosti o struktuře platební bilance a důsledcích její nevyrovnanosti.
Budete schopni:
•
Objasnit rozdíl mezi otevřenou a uzavřenou ekonomikou.
•
Vymezit krátkodobý a dlouhodobý kapitál a možnosti jeho
zhodnocení.
•
Specifikovat výnosnost finančních aktiv.
•
Specifikovat strukturu platební bilance.
•
Charakterizovat zahraniční dluh a vymezit rozdíl mezi hrubým
a čistým dluhem.
Získáte
Budete schopni
•
Vysvětlit proč dochází ke změně devizových rezerv.
•
Charakterizovat měnový kurz a měnovou paritu.
•
Definovat devizový trh, nabídku měny a poptávku po dané měně.
•
Kvantifikovat a graficky vyjádřit vlivy působící na změnu měnového
kurzu.
•
Charakterizovat rozdíl mezi apreciací a depreciací, ale také mezi
revalvací a devalvací.
•
Vymezit jednotlivé systémy měnových kurzů.
138
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY OTEVŘENÁ EKONOMIKA A VNĚJŠÍ
EKONOMICKÁ ROVNOVÁHA
Otevřená ekonomika, specializace, absolutní výhoda, komparativní
výhoda, mezinárodní pohyb kapitálu, krátkodobý kapitál, dlouhodobý
kapitál, vnější ekonomická rovnováha, platební bilance, běžný účet,
výkonová bilance, obchodní bilance, bilance služeb, bilance výnosů,
bilance transferů, kapitálový účet, finanční účet, statistická diskrepance,
účet oficiálních devizových rezerv, zahraniční dluh, hrubý a čistý dluh,
měnový kurz, měnová parita, devizový trh, nabídka měny, poptávka po
dané měně, apreciace, depreciace, revalvace, devalvace, přímé
a nepřímé intervence centrální banky v oblasti měnového kurzu, fixní
měnový kurz, čistý floating a řízený floating.
Klíčová slova
139
V této kapitole navážeme na uzavřenou ekonomiku, kterou jsme
se zabývali doposud a rozšíříme ji o další sektor zahraničí, kdy
se budeme věnovat mezinárodnímu obchodu, vnější ekonomické
rovnováze a devizovému trhu.
7.1 Mezinárodní obchod
Národní ekonomiky se specializují a realizují dělbu práce s cílem zvýšit
efektivnost produkce a zapojit se do mezinárodního obchodu. Mezinárodní
dělbu práce lze charakterizovat jako specificky rozvinutou formu společenské
dělby práce, při které se mezi jednotlivými zeměmi vytvářejí kooperační
a výměnné vztahy. Jejím projevem je mezinárodní specializace firem na určité
činnosti, determinované vybaveností jednotlivých zemí výrobními faktory.
Produkce vyrobená v rámci mezinárodní specializace je realizovaná formou
mezinárodního obchodu. Mezinárodní dělba práce je tak základem
mezinárodní výměny zboží, určuje obsah a směr, tj. komoditní a teritoriální
strukturu mezinárodního obchodu.
Mezinárodní dělba
práce
Účast země v mezinárodní dělbě práce je determinovaná produkčními
možnostmi a absence určitých produkčních možností země v rozhodující míře
určuje strukturu a rozsah zapojení země do mezinárodní dělby práce.
Rozhodujícími podmínkami jsou přírodní podmínky, historické podmínky,
ekonomické podmínky a politické podmínky.
Výsledky mezinárodní dělby práce se směňují prostřednictvím zahraničního
obchodu, který je částí sféry oběhu zboží. V užším pojetí ho chápeme jako
výměnu hmotných statků se zahraničím. V širším pojetí zahrnuje zahraniční
obchod vedle výměny zboží také výměnu služeb a nehmotných statků.
Zahraniční obchod vytvářejí dvě složky, a to vývoz a dovoz, jejichž součet
za určité období (nejčastěji rok) představuje obrat zahraničního obchodu.
Kromě pojmu zahraniční obchod se setkáváme i s pojmem mezinárodní
obchod, který zahrnuje zahraniční obchod několika zemí seskupených
Zahraniční obchod
140
do určitých integračních celků. Souhrnem mezinárodního obchodu zemí
zapojených do mezinárodní (světové) dělby práce je světový obchod.
Zahraniční obchod má dvě základní funkce:
•
•
Transformační funkce spočívá v přizpůsobování se (transformaci)
věcné struktury vytvořeného GDP před jeho užitím. Hmotná stránka
domácí produkce je zaměřena na uspokojení potřeb domácích
i zahraničních
spotřebitelů.
Výměnou
domácí
produkce
se zahraničními výrobci se jeho věcná struktura transformuje podle
potřeb spotřebitelů.
Růstová funkce vychází z předpokladu, že zahraniční obchod formuje
zapojení země do mezinárodní dělby práce, vytváří prostor pro využití
specializačního efektu. Realizují se tak dodatečné zisky, zvyšuje se
objem vytvořeného produktu, a tím se zabezpečuje dodatečný zdroj
ekonomického růstu.
Funkce zahraničního
obchodu
- transakční
-
růstová
Otevřenost národní ekonomiky je dána úrovní jejího- zapojením Otevřenost ekonomiky
do mezinárodních ekonomických vztahů, které jsou charakteristické pohybem
statků, služeb výrobních faktorů a finančních aktiv mezi rezidenty různých
národních ekonomik. Míra otevřenosti národní ekonomiky se vyjadřuje
na základě poměru vývozu statků ke GDP.
Příčiny zapojení se země do mezinárodního obchodu vyplývají z monopolu
přírodních a klimatických podmínek některých zemí, například pěstování
jižního ovoce, rybolov. Další příčinou mohou být odlišné preference
spotřebitelů v různých zemích nebo také absolutní a komparativní výhody
plynoucí z
mezinárodního obchodu. Přínosy mezinárodního obchodu
vyplývají z porovnání produkčních možností obou ekonomik před a po
mezinárodní specializaci.
Přínosy mezinárodního obchodu jsou dány rozdělením výrobních faktorů mezi
odvětvími v každé zemi na základě mezinárodního srovnání výrobních
nákladů na jednotku určitého statku. Země tak realizují absolutní výhodu
z mezinárodního obchodu.Úspory z mezinárodního obchodu jsou realizovány
na základě využití teorie absolutních výhod. V následujícím modelu
předpokládáme dvě země C,D a dva statky, ovoce a oděvy.
141
Absolutní výhody
V tabulce jsou vyjádřeny náklady na produkci jednotky statku v zemi C a D.
Předpokládejme konstantní velikost nákladů. V tomto případě zaostávají firmy
v zemi D u obou statků za zemí C. Tedy firmy v zemi C jsou produktivnější
v produkci ovoce i oděvů, mají proto u obou statků absolutní výhodu.
Mezinárodní obchod by v případě těchto dvou zemí nebyl realizovatelný,
neboť země C má při produkci obou statků absolutní výhodu.
ZEMĚ C
ZEMĚ D
ovoce
4
6
oděvy
5
10
Tabulka 7-1: Absolutní výhoda.
Země C je v produkci ovoce 2,5 krát produktivnější než země D, ale při Komparativní výhody
produkci oděvů jenom pouze 2 krát (potřebuje 2 krát méně času pro produkci
jednotky). Země C má proto tzv. komparativní výhodu při produkci ovoce.
Země D má sice absolutní nevýhodu při produkci obou statků, ale má
komparativní výhodu při produkci oděvů. To znamená, že při produkci oděvů
má země D náklady 2 krát vyšší než země C, ale u ovoce je má 2,5 krát vyšší.
Princip komparativní výhody spočívá v tom, že dané odvětví jedné země
oproti jiné zemi má relativně nižší náklady ve srovnání s jinými odvětvími.
Určení komparativní výhody znamená nalezení nejvyšší absolutní výhody
nebo nejnižší absolutní nevýhody. Absolutní výhoda k přínosům z obchodu
nestačí. Pokud by země D potřebovala k produkci jednotky ovoce 8 hodin
práce, neexistovala by komparativní výhoda.
142
Přínosy z mezinárodního obchodu se realizují podle toho, v jakém poměru se
budou statky směňovat. Směnný poměr představuje relativní cenu a musí
odpovídat nákladům příležitosti. V uvedeném modelu je směnný poměr
v jednotlivých zemích následující:
•
•
•
•
v zemi C je relativní cena ovoce, vyjádřená množstvím oděvů, 4/5
jednotky oděvů, tj. relativní cena oděvů je 5/4 jednotek ovoce,
v zemi D je relativní cena ovoce 6/10 oděvů, tj. relativní cena oděvů je
10/6 jednotky ovoce,
výrobci ovoce v zemi C mohou tudíž směňovat svou produkci
v rozmezí 4/5-6/10 jednotky oděvů,
výrobci oděvů v zemi D smění jednotku oděvů za 10/6-5/4 jednotek
ovoce.
Schopnost dosáhnout vyšší relativní ceny v zahraničí ve srovnání s domácí
cenou vede k exportu potravin do země D a k exportu oděvů do země C.
To způsobí růst relativní ceny potravin u výrobců v zemi C (a její pokles
u výrobců v zemi D), obdobně v případě oděvů. Tento pohyb bude doprovázen
postupným přesunem výrobních faktorů mezi uvažovanými dvěma odvětvími
v obou zemích. Budeme dále uvažovat extrémní modelovou situaci, kdy
v zemi C zcela zanikne výroba oděvů a v zemi D nikdo nebude vyrábět
potraviny.
Konkrétní mezinárodní směnná relace, při které bude obchod probíhat, závisí
na momentálním stavu poptávky po uvedených statcích a jejich nabídce.
Předpokládejme úroveň této směnné relace (jde o libovolně zvolené poměry
v daném intervalu): 1 jednotka ovoce = 0,6 jednotky oděvů, neboli 1 jednotka
oděvů = 1,25 jednotky ovoce.
Podstatné přitom je, že tato směnná relace se odchyluje od nákladů příležitosti
v obou zemích. Teoretické zobecnění tohoto směnného poměru je vyjádřeno
pomocí tzv. reciproční poptávky: jde o poptávku země C po oděvech,
vyjádřenou nabídkou ovoce (a o poptávku země D po ovoci vyjádřenou
nabídkou oděvů). Změna těchto poptávek mění i směnnou relaci.
Mezinárodní pohyb kapitálu je charakteristický změnou pohledávek
a závazků subjektů dané ekonomiky, tzv. rezidentů vůči zahraničí. Zahrnuje:
Mezinárodní pohyb
kapitálu
•
•
•
143
pohyb peněžních fondů, tj. hotovosti a bankovních depozit,
pohyb cenných papírů, například obligací,
poskytování nebo splácení úvěrů.
Mezinárodní pohyb kapitálu je způsoben platbami za dodávky statků, které
mají například podobu hotovostní, úvěrů nebo mají podobu transferových
plateb a intervenčních operací CB. Tento pohyb může být vyvolán rovněž
držbou finančních aktiv jako jedné z forem bohatství s cílem jejich
zhodnocení.
Zhodnocení finančních aktiv závisí především na těchto faktorech:
•
•
•
•
•
Odlišné očekávané výnosnosti finančních aktiv v jednotlivých
ekonomikách. Velikost úrokové míry je ovlivněna vývojem cenové
hladiny, a proto je významným faktorem úrokový diferenciál,
vyjadřující rozdíl mezi domácí a zahraniční úrokovou mírou a inflační
diferenciál.
Výnosnost finančních aktiv determinuje i zdanění výnosů a transakční
náklady na pořízení finančních aktiv, očekávaná změna měnového
kurzu. Změny v očekávání vývoje měnových kurzů jsou podmíněny
řadou faktorů například očekávaným vývojem inflace doma
a v zahraničí.
Likviditou finančního aktiva, která vyjadřuje schopnost přeměnit dané
aktivum na jiné aktivum.
Rizikem finančního aktiva, která bere v úvahu míru spolehlivosti.
Vládní regulací.
Z pohledu časové vázanosti má mezinárodní pohyb finančních aktiv v dané
národní ekonomice odlišný charakter, rozlišujeme:
•
•
Krátkodobý kapitál - zahrnuje krátkodobý příliv bankovních depozit,
úvěrů, nákup cenných papírů s krátkodobou splatností. Tato finanční
aktiva pak se rychle pohybují z jedné země do druhé, jde o tzv. horký
kapitál.
Dlouhodobý kapitál - představuje dlouhodobé úvěry, nákupy velkých
balíků akcií, sledující dlouhodobé ovládnutí firmy – mají podobu
přímých zahraničních investic. Realizace dlouhodobého kapitálu závisí
zejména na dlouhodobě očekávané výnosnosti, rizikovosti aktiv,
zohledňuje také překážky mezinárodního obchodu.
Zhodnocení
finančních aktiv
Krátkodobý
a dlouhodobý kapitál
144
Nezaškodilo by trošku dobré kávy a relaxace, která Vám usnadní další
studium, ve které se budeme věnovat devizovému trhu.
7.2 Vnější ekonomická rovnováha
Vnější hospodářská politika je chápána jako zásahy státu, regulace toku
zboží, služeb a kapitálu se zahraničím, nebo-li vnější obchodní a měnová
politika. Vnější vztahy mají podobu peněžních, finančních nebo zbožových
toků mezi domácí ekonomikou a vnějším světem a procházejí platební bilancí.
Záměrem státu v dlouhodobém časovém horizontu proto je snaha o dosažení
vyrovnanosti všech toků se zahraničím, tedy vyrovnaností platební bilance.
Vnější hospodářská
politika
Platební bilance je ekonomická veličina ovlivňující klíčové makroekonomické
veličiny, jako hrubý domácí produkt, zaměstnanost, úroveň cenové hladiny,
úroková míra a devizový kurz. Současně však na platební bilanci tyto veličiny
zpětně působí. Zejména krátkodobě umožňuje předpovídat kapacitu trhu
příslušné země a je důležitým indikátorem devizového kurzu, resp. tlaků, které
mohou vést k jeho zhodnocení či znehodnocení.
Platební bilance
Platební bilanci pojímáme jako systematický účetní výkaz, který souhrnně
zachycuje veškeré ekonomické transakce mezi tuzemskými rezidenty
a rezidenty ostatních zemí (mezi devizovými tuzemci a cizozemci), které
se uskutečnilo za určité období, nejčastěji za jeden rok. Ekonomické transakce
jsou spojeny s toky zboží a služeb, kapitálu a peněz mezi domácí ekonomikou
a zahraničím a ve většině případů vyvolávají pohyb deviz, jejich příliv nebo
odliv. Proto je také platební bilance spojena s devizovým trhem.
Položky platební bilance spojené s tvorbou deviz, jsou položkami kreditními
a jsou označovány znaménkem plus. Transakce, které vedou k vynakládání
deviz jsou položkami debetními a jsou označovány znaménkem mínus.
Z účetního hlediska je platební bilance výrazem zdrojů a užití fondů, a proto
musí být vždy vyrovnaná. Každá kreditní položka nachází v platební bilanci
svůj odraz v položce debetní a naopak.
145
Z hlediska významu platební bilance pro formování poptávky a nabídky deviz
na devizovém trhu rozlišujeme běžný účet platební bilance, kapitálový
a finanční účet platební bilance a účet oficiálních devizových rezerv.
Struktura platební
bilance
Běžný účet platební bilance zahrnuje dovoz a vývoz zboží a služeb, výnosy
a náklady spojené s mezinárodním pohybem kapitálu a pracovní síly
a jednostranné mezinárodní transfery. Součástí běžného účtu je obchodní
bilance zahrnující pohyb zboží, jeho dovoz a vývoz, členěna komoditně
a teritoriálně. Rozdíl mezi vývozem a dovozem představuje saldo obchodní
bilance. Další součástí běžného účtu je pohyb služeb se zahraničím, který
zachycuje bilance služeb. Souhrn obchodní bilance a bilance služeb
je označována jako výkonová bilance.
Běžný účet
Bilance výnosů (důchodů) zahrnuje výnosy a náklady spojené s investováním
v zahraničí, příjmy ze zaměstnání v cizině, výdaje na platy cizinců
zaměstnaných v tuzemsku. Nejčastěji jde o zisky, úroky, dividendy a renty.
Bilance transferů zachycuje jednostranné platby do zahraničí nebo
ze zahraničí, které nevedou ke vzniku zahraničních pohledávek či závazků
země. Mohou být členěny na běžné převody (soukromé a vládní) a kapitálové
převody, v současné době jsou kapitálové převody součástí kapitálového účtu.
Bilance výnosů
Bilance transferů
Kapitálový účet platební bilance respektuje novou metodiku platební bilance
MMF. Zahrnuje pouze tzv. kapitálové transfery, kam patří kapitálové transfery
související s pohybem obyvatelstva, vlastnickými právy, převody nevýrobních
hmotných aktiv a nehmotných práv.
Kapitálový účet
Finančním účtem platební bilance je podle nové metodiky nazýván dřívější
kapitálový účet. Finanční účet zachycující mezinárodní pohyb kapitálu jak
z hlediska charakteru investování, tj. přímé investice, portfoliové investice,
ostatní, tak i hlediska časového, tj. dlouhodobý a krátkodobý kapitál. Kritériem
pro začlenění kapitálového toku do přímých investic je stupeň kontroly
zahraničního podniku. Do přímých investic zařazujeme pohyb kapitálu, při
kterém se jedná o získání 25% podílu na celkovém kapitálu. Přímé investice
mohou být spojeny s nákupem akcií, může jít i o reálné investování
či reinvestování zahraničního zisku. Portfoliové investice, nepřímé investice,
představují nákupy a prodeje akcií, nebo jiných majetkových cenných papírů.
Součástí mohou být i finanční deriváty. Ostatní kapitál pak zahrnuje
poskytnuté a přijaté dlouhodobé úvěry a pohyby krátkodobého kapitálu.
Finanční účet
Celková platební bilance je saldem jednotlivých částí platební bilance,
tj. běžného, kapitálového a finančního účtu a položky chyb a opomenutí
(statistické diskrepance). Vyrovnávací položkou zůstává změna devizových
rezerv. V případě aktivní platební bilance dochází ke zvýšení devizových
rezerv a při schodkové platební bilanci dochází ke snížení devizových rezerv.
Protože změna devizových rezerv je vyrovnávací položkou, má zvýšení
devizových rezerv znaménko (-) a snížení devizových rezerv znaménko (+).
PLATEBNÍ BILANCE
BĚŽNÝ ÚČET (běžná bilance)
výkonová bilance
obchodní bilance
vývoz zboží
dovoz zboží
bilance služeb
příjmy za služby
výdaje za služby
bilance výnosů (důchodů)
výnosy a náklady spojené
s investováním v zahraničí
bilance transferů
běžné převody soukromé a vládní
KAPITÁLOVÝ ÚČET
FINANČNÍ ÚČET
přímé investice v zahraničí a zahraniční
portfoliové investice v zahraničí a zahraniční
ostatní dlouhodobý kapitál,
úvěry poskytnuté a úvěry přijaté
SALDO CHYB A OPOMENUTÍ
CELKOVÁ PLATEBNÍ BILANCE
ZMĚNA DEVIZOVÝCH REZERV
Obrázek 7-1: Struktura platební bilance.
146
Celková platební
bilance
147
Vývoj platební bilance je určující pro vývoj zadluženosti domácích subjektů,
rezidentů vůči zahraničí. Zadluženost zahrnuje zadluženost sektoru firem,
včetně bankovního sektoru a vlády. Zahraniční věřitelé představují firmy,
vlády a mezinárodní organizace.
Zahraniční
zadluženost
Zahraniční dluh vyjadřuje investiční pozicí vůči zahraničí a je označován
jako hrubý (brutto) dluh. Zahraniční dluh tvoří veškeré pohledávky zahraniční
vůči domácím subjektům, které mají charakter pohledávek v podobě
peněžních úvěrů, obligací, vkladů v bankách, pohledávek v podobě dodávek
zboží a podobných výkonů, podílů na kapitálu.
Zahraniční dluh
Pokud od závazků domácích subjektů odečteme investiční pozici v podobě
pohledávek vůči zahraničí, obdržíme čistý (netto) dluh, tj. saldo investiční
pozice. Vývoj čistého dluhu je vyjádřen saldem běžného účtu platební bilance.
Aktivní saldo běžného účtu platební bilance čistý dluh snižuje nebo také
zvyšuje čistou věřitelskou pozicí. Naopak pasivní saldo čistý dluh zvyšuje.
Otevřenost národních ekonomik s sebou přináší tvorbu zahraničních dluhů
všemi zeměmi. U rozvinutých zemí je doprovázen značnými pohledávkami
vůči zahraničí, které vykazují obvykle čistou věřitelskou zahraniční pozici.
Značná část rozvojových zemí a některé vyspělé země jsou naopak zpravidla
čistými dlužníky.
Vnější ekonomickou rovnováhu lze charakterizovat jako vyrovnanou platební
bilanci, to znamená nulová salda vybraných položek platební bilance nebo také
jako kompenzaci přebytkových a deficitních sald jednotlivých položek
platební bilance.
Vnější ekonomická rovnováha je prezentována jako vyrovnaný běžný účet
platební bilance. Zjednodušeně, pomineme-li transfery a důchody, jedná
se o vyrovnaný čistý export, NX = 0. Vnější ekonomická nerovnováha
vykazuje přebytkový čistý export NX > 0, X > M nebo schodkový čistý export
NX < 0, X < M. Běžný účet tak obsahuje NX položky zboží a služby a jedná
se o bilanci výkonů.
Vnější ekonomická
rovnováha
148
Hodnotu NX nebo salda běžného účtu vyjadřujeme v absolutní výši nebo
častěji jako poměr NX nebo salda běžného účtu k nominálnímu GDP.
Příčiny vnější ekonomické nerovnováhy jsou způsobeny faktory, které
ovlivňují export a import a mají vliv na mezinárodní konkurenceschopnost
ekonomiky:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Příčiny vnější
ekonomické
nerovnováhy
vývoj domácího a zahraničního produktu,
nesoulad mezi vytvořeným produktem a výdaji v dané ekonomice,
kolísání nominálních měnových kurzů,
vývoj domácí a zahraniční cenové hladiny,
protekcionistická a proexportní opatření v dané ekonomice
a v zahraničí,
změna preferencí spotřebitelů,
navzájem se nekompenzující salda běžného a finančního účtu platební
bilance, například deficit běžného účtu doprovázený nedostatečným
čistým přílivem kapitálu,
očekávaná výnosnost finančních aktiv doma a v zahraničí,
likvidita a rizikovost finančních aktiv.
Důsledky vnější ekonomické nerovnováhy jsou specifikovány v případě
nevyrovnaného čistého exportu a v případě nevyrovnané celkové platební
bilance.
Přebytkový čistý export NX > 0 způsobuje:
•
•
nižší užití statků než je vytvořený produkt,
růst zahraničních aktiv nebo pokles zahraničních závazků subjektů
dané ekonomiky a tedy i pokles čistého zahraničního dluhu, pokud jde
o čistou věřitelskou pozici země. V tomto případě se část
nespotřebovaného důchodu nepřeměnila na domácí nespotřební výdaje
a vedla ke změně kapitálového účtu nebo zvýšení devizových rezerv.
Deficitní čistý export NX < 0 má dopad na:
•
•
vyšší užití statků než je vytvořený produkt,
růst zahraničních závazků nebo pokles zahraničních aktiv subjektů
dané ekonomiky.
Nevyrovnaná platební bilance je způsobena například vývojem čistého Nevyrovnaná platební
exportu, vývojem mezinárodního pohybu kapitálu. Suma sald běžného
a finančního účtu platební bilance (pomineme kapitálový účet a diskrepanci)
má vliv na změnu devizových rezerv centrální banky, která znamená změnu
peněžní zásoby a ta potom ovlivňuje buď přímo nebo nepřímo agregátní
poptávku, a tím i vývoj makroekonomických veličin. Vnější ekonomická
nerovnováha má vliv na vnitřní nestabilitu, způsobuje změnu zaměstnanosti,
produktu i cenové hladiny.
149
bilance
Z krátkodobého hlediska je možné krýt deficit jednoho účtu přebytkem jiného
účtu. To ale není možné dlouhodobě, platí, že vnější ekonomická rovnováha
v podobě vyrovnané platební bilance je dlouhodobě podmíněna vyrovnaným
běžným účtem a dlouhodobě vyrovnaným finančním účtem platební bilance.
Nevyrovnaná celková platební bilance vede k růstu nebo poklesu měnových
rezerv centrální banky a projevuje se ve vnitřní ekonomické nestabilitě.
Uvedená kritéria pro posouzení zahraniční zadluženosti vycházejí z produkční
a exportní schopnosti ekonomiky ve srovnání s odlivem devizových
prostředků při splácení dluhů a úroků. Nadměrný odliv omezuje dovozy pro
výrobu i pro spotřebu. Tím tvoří bariéru ekonomického růstu a tedy i dalšího
splácení dluhů.
V případě rozvojových zemí znamená situaci, která je součástí tzv. dluhové
krize. Nové úvěry jsou poskytovány s nadějí na zvýšení produkční a exportní
výkonnosti této země, ale rovněž s cílem realizovat alespoň úrokové platby
dlužníků.
Vyrovnávání a udržování vnější ekonomické rovnováhy je vždy podmíněno
režimem měnových kurzů dané ekonomiky.
Pokud existuje v dané ekonomice systém pevných měnových kurzů, je vnější
ekonomická rovnováha udržována automatickým přizpůsobovacím
mechanizmem, který znamená v případě deficitního čistého exportu tlak
na znehodnocení kurzu domácí měny. Kursové intervence CB představují
restriktivní monetární politiku spojenou s růstem úrokové míry, která vede
k poklesu agregátní poptávky a ta způsobí změnu makroekonomické
rovnováhy, tedy pokles cenové hladiny, a tím k růstu čistého exportu. Pokles
cenové hladiny stimuluje zahraniční poptávku, vede k přesunu části domácích
Vyrovnávání vnější
ekonomické
rovnováhy
150
výdajů z dovážené na domácí produkci, které způsobí zvýšení čistého exportu,
jedná se o tzv. klasický přizpůsobovací proces. Pokud je snížení cenové Cenový mechanizmus
hladiny doprovázeno nejprve poklesem produktu a poté jeho návratem
k potenciální úrovni, je mechanizmus obnovení čistého exportu NX=0
složitější, je doprovázen recesí a nezaměstnaností, má však stejný výsledek.
Udržení vnější ekonomické rovnováhy bylo způsobeno vlivem přizpůsobení,
poklesu cenové hladiny, hovoříme o cenovém mechanizmu.
Další možností vyrovnávání vnější ekonomické rovnováhy je důchodový
mechanizmus, který vychází z vlivu deficitu nebo přebytku běžného účtu
na agregátní poptávku, a tím i na velikost produktu. Pokud vykazuje země
deficit čistého exportu, dochází ke snížení agregátní poptávky, a tím k poklesu
produktu a k růstu čistého exportu. Tento deficit vede k tlaku na znehodnocení
kurzu domácí měny, který opět jako v předchozím případě, vede k restriktivní
monetární politice, která způsobí snížení agregátní poptávky a tedy i změnu
produktu. Tím je důchodový mechanizmus zesilován. Stejný efekt může být
způsoben např. fiskální restrikcí, sledující omezení indukovaného dovozu.
Důchodový
mechanizmus
Existuje-li v dané ekonomice systém pohyblivých měnových kurzů, je vnější Kursový mechanizmus
ekonomická rovnováha udržována působením tzv. kursového mechanizmu.
Pokud je čistý export kladný, způsobí zhodnocení kurzu domácí měny, které
pak omezuje vývoz a stimuluje dovoz a obnovuje tak rovnováhu NX = 0.
Omezená citlivost kurzu na stav běžného účtu a omezená citlivost vývozu
a dovozu na změnu kurzu vedou k nespolehlivosti působení tohoto
mechanizmu. Proto je kursový mechanizmus doprovázen makroekonomickou
regulací, například regulací agregátní poptávky.
Při vyrovnané platební bilance v podmínkách fixních měnových kurzů,
sledujeme-li vývoj kapitálového účtu působí automatický proces udržování
rovnováhy platební bilance. Je-li běžný a kapitálový účet v rovnováze, dojde
poklesem zahraniční poptávky k deficitu čistého exportu, který je doprovázen
odlivem kapitálu do zahraničí způsobený klesající úrokovou mírou. To vede
k tlaku na znehodnocení kurzu a kursovým intervencím znamenající restrikci
peněžní zásoby, a tím růst domácí úrokové míry na původní úroveň. Tím dojde
Vyrovnaná platební
bilance
151
k zastavení odlivu kapitálu do zahraničí, což znamená oslabení tlaku na
znehodnocení kurzu. Ke zlepšení dojde vlivem působení cenového
nebo důchodového mechanizmu.
Mechanizmus udržování vyrovnané platební bilance v podmínkách
pohyblivých měnových kurzů působí obdobně jako v případě vyrovnávání
čistého exportu. Dojde-li při poklesu zahraniční poptávky k deficitu čistého
exportu, klesá vlivem snížení produktu a cenové hladiny úroková míra
a vlivem odlivu kapitálu do zahraničí dochází ke znehodnocení kurzu domácí
měny, které vede ke zlepšení čistého exportu, čímž poté roste úroková míra
a dochází k zastavení odlivu kapitálu.
Udržování vnější ekonomické rovnováhy se realizuje automatickým procesem,
který je doplněn vládní regulací. Důvodem regulace je pomalost
a nespolehlivost fungování přizpůsobovacích mechanizmů, ale i spojení
s cyklickou nezaměstnaností a recesí. Vláda využívá k regulaci:
•
•
•
Vládní regulace
přímé usměrňování čistého exportu, které realizuje prostřednictvím
podpory exportu a omezení importu, tzv. proexportní opatření, ale
i protekcionistická opatření jako je zavedení cel, kvót, zdravotních
předpisů, apod.,
opatření směřující ke změně výdajů z dovážené produkce na domácí,
v případě systému fixních měnových kurzů stimuluje čistý export
znehodnocením kurzu, což se může odrazit v růstu domácích cen.
7.3 Devizový trh
Měnový kurz je cena určité národní peněžní jednotky vyjádřená v jiných
národních penězích, například měnový kurz dolaru (cenu dolaru) lze vyjádřit
27,8 CZK/1 USD nebo jako 3,9 PLN/1 USD. Měnový kurz (nominální) mezi
měnami dvou konkrétních zemí je určen poměrem cenových úrovní těchto
P
dvou zemí: e = d , kde Pd je tuzemská cena vybraného referenčního koše
Pf
zboží a Pf je cena stejného koše prodávaného v zahraničí, vyjádřená
v příslušné zahraniční měně.
Měnový kurz
Reálný měnový kurz vyjadřuje konkurenceschopnost v mezinárodním obchodě
a výrazně ovlivňuje úroveň rovnovážného produktu v otevřené ekonomice.
Reálný měnový kurz vyjadřuje množství zboží, které lze za jednotku tuzemské
měny koupit v zahraničí v poměru k množství zboží, které lze koupit za stejnou
jednotku v tuzemsku.
e⋅
152
Reálný měnový kurz
Pf
Pd
kde e je nominální měnový kurz, Pf označuje cenovou hladinu
v zahraničí, Pd tuzemskou cenovou hladinu.
Nominální měnový
kurz
Pojem měnová parita se liší od pojmu měnový kurz. Měnová parita vyjadřuje
úředně stanovený poměr dvou měnových jednotek.
Měnová parita
Pokles úředně stanoveného poměru dvou měn se nazývá devalvace a růst
úředně stanoveného poměru dvou měn, nebo-li měnové parity je nazýván
revalvací.
Devalvace
a revalvace
Změny ústředního kurzu, devalvace či revalvace, mohou probíhat jako
pravidelné či nepravidelné, skokem nebo postupně, ohlášené dopředu nebo
vyhlášením v době jejich uskutečnění.
Základní teorií zabývající se ovlivňováním měnového kurzu v krátkém období
je teorie parity kupní síly PPP. Je založena na působení zákona jedné ceny,
tj. předpokladu, že na dokonale konkurenčním trhu a při neexistenci překážek
bránících mezinárodnímu obchodu musí být stejné zboží prodáváno v různých
zemích za stejnou cenu vyjádřenou ve stejné měně. Vystupuje jako forma
absolutní a relativní.
Teorie parity kupní
síly
Devizový trh plní z pohledu vývozců a dovozců dvě hlavní úlohy, a to realizaci
transferu kupní síly jedné měny do měny druhé a zajištění proti kursovému
riziku. Z hlediska druhu plateb, lze rozlišovat trh valut a trh deviz.
Na valutovém trhu se obchoduje s hotovostními cizími měnami, které mají
formu bankovek a mincí (s valutami). Směňuje se zde národní měna za měnu
cizí. Protože obchodování s hotovostními penězi je spojeno s vyššími náklady
i riziky, mají valutové kurzy širší rozpětí mezi nákupním a prodejním kurzem.
Devizový trh je trhem se zahraničními měnami, které však zde vystupují
v bezhotovostní formě. Devizový trh umožňuje nakupovat a prodávat devizy
jak jednotlivcům, tak firmám a bankám.
153
Devizový trh
Měnový (devizový) kurz se vyvíjí v závislosti na poptávce po devizách Poptávka po devizách
a nabídce deviz. Křivka poptávky po devizách D vyjadřuje vztah mezi
množstvím poptávaných deviz a jejich cenou v daném čase. Poptávané
množství zahraniční měny se bude zvyšovat, jestliže cena zahraniční měny
v měně tuzemské bude klesat a naopak poptávané množství bude klesat, budeli cena zahraniční měny vyjádřená v měně tuzemské růst. Platí, že s růstem
ceny (měnového kurzu) poptávané množství měny klesá. Křivka poptávky
po devizách je tedy klesající.
Křivka nabídky deviz S vyjadřuje vztah mezi množstvím nabízených deviz
a jejich cenou v daném období, tj. měnovým kurzem. Zájem tuzemských
vývozců o prodej výrobků na zahraničním trhu poroste, pokud se cena
zahraniční měny vyjádřená v měně zahraniční bude zvyšovat a naopak. Křivka
nabídky deviz je tedy rostoucí.
Nabídka deviz
Rovnováha na devizovém trhu je stav, kdy celkové množství poptávaných
deviz (CZK) je v rovnováze s celkovým množstvím nabízených deviz. Kurz
eura (e = €/CZK), při kterém je rovnováhy dosaženo označujeme jako
rovnovážný devizový kurz.
Rovnováha na trhu
deviz
154
e= €/CZK
S
E
e0
D
CZK0
CZK
Graf 7-1: Rovnováha na trhu deviz.
Ke znehodnocení tuzemské měny (depreciaci) může dojít v důsledku vyšší
poptávky po devizách. Poptávková křivka po devizách se posouvá doprava D1.
Při původní hodnotě devizového kurzu e0 vzniká na devizovém trhu převis
poptávky nad nabídkou. Důsledkem vyšší poptávky po devizách jsou tlaky na
znehodnocení tuzemské měny. Při znehodnocení tuzemské měny se zahraniční
měna stává dražší. Cena deviz vyjádřená v měně tuzemské roste, naopak cena
tuzemské měny vyjádřená v zahraniční měně klesá. Tuzemský vývoz roste
a nabídka deviz se zvyšuje až na novou rovnovážnou úroveň E1.
Znehodnocení tuzemské měny může být způsobeno také snížením nabídky
deviz při poklesu vývozu zboží a služeb pod vlivem hospodářské stagnace
v zahraničí. Snížení vývozu způsobuje pokles nabídky deviz, křivka nabídky
deviz se posunuje z polohy S0 na úroveň S1, tuzemská měna se znehodnocuje
a novým rovnovážným bodem je E1.
Depreciace
e
155
S
E1
e1
E0
e0
D0
CZK0
D1
CZK1
CZK
Graf 7-2: Znehodnocení měny na trhu koruny.
V souvislosti se zvýšením vývozu zboží a služeb dochází ke zvýšení nabídky
deviz, která se posouvá z úrovně S0 do polohy S1. Při původní hodnotě
devizového kurzu e0 vzniká na devizovém trhu převis nabídky deviz nad jejich
poptávkou a tuzemská měna vykazuje tendence ke zhodnocení (apreciaci).
Tuzemská měna se stává dražší, její cena vyjádřená v zahraniční měně roste,
cena zahraniční měny vyjádřená v měně tuzemské klesá. Rovnováha mezi
nabídkou a poptávkou deviz je obnovena při novém rovnovážném kurzu.
kurz CZK
e1
S1
S0
E1
E0
e0
D0
CZK 1
CZK 0
Graf 7-3: Zhodnocení měny na trhu koruny.
D1
CZK
Apreciace
156
Devizový kurz je považován za významný faktor hospodářského vývoje, proto
centrální banka a vláda považují za nutné zasahovat do tohoto přirozeného
vývoje. Zásahy mohou mít charakter:
•
přímých intervencí, kdy cena deviz je přímo ovlivňovaná
prostřednictvím nákupu a prodeje deviz na devizovém trhu. Centrální
banky tím, že na devizových trzích nakupují (prodávají) svou měnu za
devizy při současném snížení (zvýšení) devizových rezerv, a tím
regulují cenu deviz. Cílem intervencí je zabránit nepřiměřené
nestabilitě vývoje kurzu, a tím vytvářet stabilnější prostředí pro rozvoj
obchodu a investování. Devizové intervence mohou být:
d) fakultativní, kdy centrální banka intervenuje příležitostně dle
svého uvážení cílů měnové politiky,
e) povinné, vázané na povolené rozpětí pohybu kurzu,
nepřímých intervencí, při kterých je cena deviz ovlivňována nepřímo
prostřednictvím úrokové, daňové, celní a dotační politiky.
•
Vliv devizových intervencí na devizový kurz a to jak formou přímé devizové
intervence na straně nabídky deviz, tak i formou nepřímé intervence omezením
poptávky po devizách objasníme graficky. Důvodem devizových intervencí
je obvykle snaha centrální banky nepřipustit růst tuzemské úrokové míry,
pokles výstupu a růst nezaměstnanosti.
e
1
2
S0
E0
S1
e0
E1
e1
D0
D1
Q´
2
Q0
1
Q1
Q
Graf 7-4: Vliv devizových intervencí centrální banky.
Intervence CB
-
přímé
- nepřímé
157
Předpokládejme, že devizový kurz má podle záměrů hospodářské politiky
dosahovat úrovně e1, což je oproti skutečné situaci na devizovém trhu, kde
se křivky poptávky po devizách a nabídky protínají v bodě E0 při kurzu e0,
kurz nadhodnocený. Centrální banka může v tomto případě volit ze dvou
možností, jak požadované ceny deviz dosáhnout. Pomocí přímých intervencí
může přímo zvýšit nabídku deviz na devizovém trhu, intervencí na vrub svých
devizových rezerv. CB proto bude na devizovém trhu prodávat devizy
a nakupovat vlastní měnu. Křivka nabídky deviz S0 se posouvá do polohy S1
a nový intervenovaný kurz bude odpovídat požadované úrovni e1. Může však
nepřímo působit na snížení poptávky po devizách např. restrikcí agregátní
poptávky, zvýšením daní nebo úrokových sazeb, snížením vládních výdajů za
nákup zahraničního zboží nebo zvýšením dovozních cel. Křivka poptávky po
devizách se posune z D0 do D1 a kurz dosáhne požadované úrovně e1.
Vyrovnání poptávky a nabídky deviz na úrovni, která odpovídá záměrům
kurzovní politiky centrální banky, prostřednictvím změny jejich devizových
rezerv, je primárním efektem přímých devizových intervencí.
Devizový kurz jako nástroj makroekonomické politiky má značně rozdílná
uspořádání kurzovních vztahů. Kurz má svou objektivní, ale i svou subjektivní
stránku, která se projevuje zejména v používaných pravidlech a mechanizmech
ovlivňování devizového kurzu a při řízení plateb do zahraničí a příjmů
ze zahraničí. Soubor těchto pravidel a mechanizmů vytváří systém devizových
(měnových) kurzů. Existují různé systémy měnových kurzů:
•
•
•
V minulosti se používaly fixní měnové kurzy, jednalo se o období tzv.
zlatého standardu, které skončilo mezí dvěma světovými válkami.
Stabilita kurzů byla dána tím, že docházelo k nepatrným odchylkám
kurzů od zlaté parity, hranice odchylky byly určena tzv. zlatými body,
které tvořila zlatá parita plus, mínus náklady na mezinárodní převoz
zlata. Pokud změny poptávky nebo nabídky odchýlily kurz
od uvedených bodů, došlo k transakcím se zlatem a k návratu kurzu
na úroveň ke zlaté paritě.
Volně pohyblivé, tj. plovoucí měnové kurzy nazývané jako čistý
floating se vyznačují volným pohybem kurzů, který je utvářen
nabídkou a poptávkou po devizách, bez zásahů státních institucí.
V současné době je nejčastěji používán tzv. řízený floating, řízený
proto, že v rámci tohoto systému dochází k devizovým intervencím CB
na devizových trzích.
Systém devizových
kurzů
Fixní měnový kurz
Volně pohyblivý
měnový kurz
Řízený floating
158
Systém devizových kurzů je také ovlivňován rozsahem povolené či dohodnuté
oscilace měnového kurzu. Úzká pásma oscilace jsou na jedné straně výhodná
pro tuzemské vývozce a dovozce, protože minimalizují jejich kurzovní riziko.
Jsou však značně nevýhodná z pohledu monetární politiky centrální banky.
SHRNUTÍ KAPITOLY OTEVŘENÁ EKONOMIKA
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Ekonomika je otevřená, uskutečňuje-li zahraniční obchod,
vyjadřuje se podílem exportu ke GDP. Zahraniční obchod
se realizuje na základě mezinárodní specializace národních
ekonomik.
Absolutní výhoda v mezinárodním obchodě je dána absolutně
nižšími náklady ve srovnání se zahraničím. Kdežto
komparativní výhoda znamená relativně nižší náklady, tedy
realizaci nejvyšší absolutní výhody nebo nejnižší absolutní
nevýhody. Existují bariéry pro uplatnění komparativních
výhod, například v podobě protekcionismu, cenové regulace.
Mezinárodní pohyb kapitálu vyjadřuje změny pohledávek
a závazků rezidentů vůči zahraničí a je ovlivněn řadou příčin.
Pohyb kapitálu lze rozčlenit na krátkodobý a dlouhodobý.
Platební bilanci tvoří ekonomické transakce rezidentů se
zahraničím za jeden rok. Obsahuje položky: běžný, kapitálový
a finanční účet, statistická diskrepance a změnu devizových
rezerv CB. Rozlišujeme kreditní a debetní položky.
Zahraniční dluh tvoří veškeré pohledávky zahraniční vůči
domácím subjektům a vyjadřuje tedy stav závazků rezidentů,
ze kterých plyne nutnost splátek jistiny a úroky.
Pokud od závazků domácích subjektů odečteme investiční
pozici v podobě pohledávek vůči zahraničí, obdržíme
z hrubého dluhu čistý dluh.
Vnější ekonomická rovnováha může mít podobu
nevyrovnaného čistého exportu. Příčinou je nesoulad mezi
vytvořeným produktem a celkovými domácími výdaji.
Vnější nerovnováha znamená nevyrovnanou celkovou platební
bilanci, tedy salda jednotlivých účtů se nevykompenzují.
Nevyrovnaná celková platební bilance vede k růstu nebo
poklesu měnových rezerv centrální banky a projevuje se ve
vnitřní ekonomické nestabilitě.
Přebytkový čistý export je spojen s růstem zahraničních aktiv,
Shrnutí
•
•
•
•
•
•
•
oproti tomu deficitní čistý export má opačné dopady
především růst zahraniční zadluženosti.
Vyrovnávání a udržování vnější ekonomické rovnováhy může
být dosaženo pomocí cenového, důchodového a kursového
mechanizmu.
K obnovení vnější ekonomické rovnováhy je využívána vládní
regulace, například podporou exportu.
Měnový kurz vyjadřuje cenu národní peněžní jednotky
vyjádřenou v jiných národních penězích. Rovnovážný měnový
kurz vzniká devizovém trhu střetem poptávky po dané měně
a nabídky dané měny. Poptávku a nabídku měny ovlivňují
například cenové podmínky obchodu, intervence CB.
Zhodnocení měnového kurzu, jeho růst se nazývá apreciace
a může být způsoben změnou nabídky nebo poptávky po dané
měně. Naopak znehodnocení měnového kurzu, jeho pokles
se nazývá depreciace a rovněž je způsoben změnami nabídky
nebo poptávky po dané měně.
Měnová parita je chápána jako úředně stanovený poměr dvou
měn. Její pokles je označován jako devalvace a naopak zvýšení
úředně stanoveného poměru dvou měn je nazýván revalvací.
Devizový kurz je významný faktor hospodářského vývoje,
proto centrální banka a vláda zasahují do tohoto vývoje
prostřednictvím přímých a nepřímých intervencí.
Devizový kurz má objektivní i subjektivní stránku, která
se projevuje
zejména
v
používaných
pravidlech
a mechanizmech ovlivňování devizového kurzu a při řízení
plateb do zahraničí a příjmů ze zahraničí, který vytváří systém
devizových (měnových) kurzů. Rozlišujeme fixní měnový
kurz, čistý floating a řízený floating.
SAMOSTATNÝ ÚKOL 7
a) Graficky vyjádřete a odůvodněte vliv růstu poptávky
pošpanělském vínu na trhu koruny.
b) Jak ovlivní růst poptávky po českých cenných papírech trh eura?
Tuto situaci ilustrujte na trhu eura a na trhu koruny.
c) Znázorněte apreciaci na trhu koruny.
d) Jaké znáte možnosti vyrovnávání vnější ekonomické rovnováhy?
e) Čím se od sebe liší důchodový a cenový mechanizmus?
f) Vyjmenujte a charakterizujte jednotlivé položky platební bilance.
159
TEST A OTÁZKA
1. Devalvace znamená
a) pokles měnového kurzu jedné měny vůči ostatním měnám
b) růst měnového kurzu jedné měny vůči ostatním měnám
c) oficiální snížení měnového kurzu jedné měny vůči ostatním
měnám
2. Pokud od závazků domácích subjektů odečteme pohledávky vůči
zahraničí, obdržíme
a) čistý dluh
b) hrubý dluh
c) zahraniční dluh
3. Nabídka na devizovém trhu vyjadřuje
a) přímý vztah mezi množstvím dané měny a jeho cenou
b) nepřímo úměrný vztah mezi množstvím dané měny a jeho cenou
c) nepřímo úměrný vztah mezi množstvím dané měny a cenovou
hladinou
4. Přebytkový státní rozpočet znamená, že v něm převažují výdaje
nad příjmy.
5. Reálný měnový kurz je cena měny vyjádřená hmotnostními
jednotkami zlata.
6. Otevřenost ekonomiky spočívá v zapojení se do mezinárodních
ekonomických vztahů, které jsou představovány pohybem statků
a výrobních faktorů.
7. Mezinárodní pohyb kapitálu představuje změnu pohledávek
a závazků subjektů dané země vůči zahraničí, tj. například
přesuny hotovosti, poskytování úvěrů.
8. Nevyrovnaná celková platební bilance vede k růstu nebo poklesu
měnových rezerv centrální banky.
160
161
1c, 2a, 3b, 4 NE, 5 NE, 6 ANO, 7 ANO, 8 ANO
Poznatky z problematiky otevřené ekonomiky využijete ve vnější
obchodní a měnové politice.
Průchod modulem
162
8 NEZAMĚSTNANOST
RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY
NEZAMĚSTNANOST
Ekonomicky
aktivní
obyvatelstvo,
ekonomicky
neaktivní
obyvatelstvo, pracovní síla, míra nezaměstnanosti, plná zaměstnanost,
typy nezaměstnanosti, hystereze na trhu práce, náklady
nezaměstnanosti, Okunův zákon.
Poptávka po práci, nabídka práce, rovnováha na trhu práce s dokonale
pružnými
nominálními
mzdovými
sazbami,
dobrovolná
nezaměstnanost.
Trh práce s nepružnými nominálními mzdovými sazbami,
nedobrovolná nezaměstnanost, nerovnováha na trhu práce, dopady
nezaměstnanosti.
Rychlý náhled
163
CÍLE KAPITOLY NEZAMĚSTNANOST
Budete umět
Budete umět:
•
Základní pojmy jako ekonomicky aktivní obyvatelstvo, pracovní síla,
míra nezaměstnanosti, přirozená míra nezaměstnanosti, Okunův
zákon, poptávka po práci, nabídka práce, rovnováha na trhu práce,
dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost.
Získáte
Získáte:
•
Znalosti o další základní makroekonomické veličině, kterou sleduje
makroekonomická politika.
Budete schopni
Budete schopni:
•
Vymezit pracovní sílu a rozčlenit na zaměstnané a nezaměstnané.
•
Charakterizovat jednotlivé typy nezaměstnanosti.
•
Specifikovat a graficky znázornit nabídku a poptávku po práci.
•
Ilustrovat rovnováhu na trhu práce v případě předpokladu pružných
a nepružných mezd.
•
Objasnit rozdíl mezi dobrovolnou a nedobrovolnou nezaměstnaností.
•
Vysvětlit
dopady
na nezaměstnanost.
změn
makroekonomické
rovnováhy
164
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY NEZAMĚSTNANOST
Ekonomicky aktivní obyvatelstvo, ekonomicky neaktivní obyvatelstvo,
pracovní síla, míra nezaměstnanosti, frikční nezaměstnanost,
strukturální, cyklická, sezónní nezaměstnanost, poptávka po práci,
nabídka práce, rovnováha na trhu práce, plná zaměstnanost, přirozená
míra nezaměstnanosti, Okunův zákon.
Klíčová slova
V této kapitole se budeme věnovat jedné
makroekonomických veličin, a to nezaměstnanosti.
ze
základních
8.1 Pojetí nezaměstnanosti a její měření
Obecně je nezaměstnanost definovaná podle mezinárodní organizace práce,
kde za nezaměstnaného je považována osoba určitého minimálního věku
a starší, která je bez placené práce, je schopná pracovat a po určité období
hledá práci. Všechny uvedené podmínky musí být splněny současně.
Zaměstnané představuje obyvatelstvo, které má placené zaměstnání nebo
sebezaměstnání, včetně osob dočasně v prácí nepřítomných, například osoby
na nemocenské nebo na mateřské dovolené.
Nezaměstnanost
165
Ekonomicky aktivní obyvatelstvo neboli pracovní sílu dané země tvoří
zaměstnaní a nezaměstnaní.
Ekonomicky aktivní
obyvatelstvo
Mezi ekonomicky neaktivní obyvatelstvo patří studenti, penzisté, invalidé,
ženy v domácností atd., pokud nesplňují podmínky předchozích dvou skupin.
Velikost nezaměstnanosti je určována mírou nezaměstnanosti, kterou Míra nezaměstnanosti
vypočteme jako poměr počtu nezaměstnaných osob U k ekonomicky
aktivnímu obyvatelstvu (pracovní síle) L. Pracovní sílu tvoří ti, kdo práci mají,
tj. zaměstnané osoby E a ti, kteří práci aktivně hledají, nezaměstnané osoby U.
Míru nezaměstnanosti pak lze vyjádřit vztahem (v procentech):
u=
U
.100
L
nebo
u=
U
.100
E +U
Nezaměstnanost se nejčastěji dělí na:
•
•
•
Frikční nezaměstnanost je důsledkem neustálého pohybů na trhu
práce, pracovníci práci opouštějí, hledají novou a hledání nové práce
nějakou dobu trvá. Pracovníci také nemusí novou práci okamžitě
přijmout, stejně tak do pracovních sil vstupují některé osoby poprvé,
či vstupují do pracovních sil znovu. Frikční nezaměstnanost je složkou
přirozené míry nezaměstnanosti.
Strukturální nezaměstnanost se projevuje jako nesoulad mezi
kvalifikačními požadavky na pracovní sílu a kvalifikací pracovní síly.
Je důsledkem probíhajících strukturálních změn a projevuje
se změnami skladby poptávky po pracovní síle v jednotlivých
odvětvích. Strukturální nezaměstnanost trvá déle než nezaměstnanost
frikční, je složkou přirozené míry nezaměstnanosti.
Cyklická nezaměstnanost je spojovaná s cyklickými výkyvy
ekonomiky, je rozdílem mezi skutečnou mírou nezaměstnanosti
a přirozenou
mírou
nezaměstnanosti.
Velikost
cyklické
nezaměstnanosti se vymezuje Okunovým zákonem, vyjadřující
negativní vztah mezi poměrem produktu, tj. poměru skutečného
produktu Y a potenciálního produktu Y* a mírou nezaměstnanosti.
Formy
nezaměstnanosti
- frikční
-
strukturální
-
cyklická
•
Sezónní nezaměstnanost je důsledkem sezónního pohybu poptávky
po práci, je pokládána za součást frikční nezaměstnanosti a je tedy
součástí přirozené míry nezaměstnanosti.
166
- sezónní
Délka trvání nezaměstnanosti je charakterizovaná průměrnou délkou období,
kdy je osoba nezaměstnaná. Rozlišujeme krátkodobou (do jednoho roku)
a dlouhodobou nezaměstnanost. Doba nezaměstnanosti závisí jednak na
strukturálních charakteristikách trhu práce, ale také na cyklických faktorech.
Přitom prodlužování průměrné délky doby nezaměstnanosti má řadu
negativních dopadů, kromě jiného i na přirozenou míru nezaměstnanosti, nese
sebou značné náklady.
Trvání
nezaměstnanosti
Frekvence nezaměstnanosti je dána průměrným číslem počtu nezaměstnaných
pracovníků za určité dané období. Je závislá na výkyvech agregátní poptávky
po zboží a službách, která pak následně determinuje i poptávku
po práci v odvětvích a oblastech.
Frekvence
nezaměstnanosti
Přirozená míra nezaměstnanosti u* je míra nezaměstnanosti, která
je slučitelná s dlouhodobou rovnováhou ekonomiky, lze ji však
charakterizovat také jako míru nezaměstnanosti, při které je skutečná
a očekávaná inflace stejná. Proto se také velmi často označuje jako míra
nezaměstnanosti neakcelerující inflaci.
Přirozená míra
nezaměstnanosti
Přirozenou míru nezaměstnanosti ovlivňují především:
•
•
•
•
•
•
•
hledání práce z důvodů frikční a strukturální nezaměstnanosti
vyžadující určitý čas,
demografická skladba obyvatelstva,
pojištění v nezaměstnanosti,
systém rekvalifikace,
institut minimální mzdy,
systém přesné a zejména včasné evidence volných pracovních míst,
vývoj jednotlivých sektorů ekonomiky.
Přirozená míra nezaměstnanosti je označována také jako plná zaměstnanost,
neznamená však, že by neexistovala žádná nezaměstnanost, existuje frikční
a případně strukturální nezaměstnanost. V tomto smyslu existuje globální
167
rovnováha na trzích práce.
Řada ekonomů poukazuje na skutečnost, že dlouhé období vysoké
nezaměstnanosti má dopad na zvyšování přirozené míry nezaměstnanosti.
Tento jev označují jako hystereze na trhu práce, která může mít různé příčiny.
Nezaměstnaní si mohou zvyknout na to, že nepracují, mohou se naučit, jak
získat podporu v nezaměstnanosti a přitom se vůbec nesnažit hledat práci.
Nezaměstnaní pracovníci ztrácejí svou kvalifikaci a stávají se tak
nezaměstnavatelnými i když náraz, který způsobil nezaměstnanost již pominul.
To je signálem pro potenciální zaměstnavatele, kteří nebudou příliš ochotni
takovéhoto pracovníka zaměstnávat. Rostoucí nezaměstnanost se tak může stát
stálým jevem.
Hystereze na trhu
práce
Přesné vyjádření nákladů nezaměstnanosti je velmi obtížné. Je proto zapotřebí
oddělit náklady nezaměstnanosti jednotlivých pracovníků od nákladů
nezaměstnanosti v celém hospodářství. Dále je třeba vyjadřovat samostatně
náklady frikční a strukturální nezaměstnanosti a nezaměstnanosti cyklické.
Náklady
nezaměstnanosti
Hledají-li pracovníci práci, za kterou dostanou nejvyšší mzdy, přispívají
k efektivní alokaci zdrojů a k růstu produktivity v celém hospodářství. V tomto
smyslu se část nákladů na strukturální a frikční nezaměstnanost projevuje jako
kladný přínos v růstu produktivity. Někteří pracovníci po delší dobu
nezaměstnaní ztrácejí reálné šance získat zaměstnání a s tím již vznikají
skutečné ztráty. Je proto důležité rozlišit tyto překážky, zda jsou dány
selháním trhu práce, zda mohou či nemohou být tato selhání řešena změnou
hospodářské politiky.
V případě cyklické nezaměstnanosti, která je spojena s nevyužíváním
výrobních faktorů, tedy i práce, dochází ke ztrátám produktu v rozsahu rozdílu
mezi skutečným produktem a produktem potenciálním. Spojení mezi
cyklickou nezaměstnaností a ztrátou produkce vyvolané cyklickou
nezaměstnaností charakterizuje již uvedený Okunův zákon.
Dopady nezaměstnanosti můžeme rozdělit na:
•
Ekonomické důsledky znamenají:
f) ztrátu produkce, tedy jeho nevytvoření, která je vyjádřena
rozdílem mezi skutečným a potenciálním produktem. Znamená
dopad cyklické nezaměstnanosti. Kvantifikaci tohoto rozdílu
Dopady
nezaměstnanosti
168
vymezuje Okunův zákon, který říká: je-li skutečná míra
nezaměstnanosti na úrovni přirozené míry, pak Y = Y*, nebo
také Y/Y* = 1. Je-li skutečná nezaměstnanosti vyšší u > u*,
ekonomika nevyužívá své potenciální možnosti a Y klesá pod Y,
resp. Y/Y* <1. nebo-li zvýší-li se skutečný produkt oproti
potenciálního o 2%, změní se míra nezaměstnanosti v opačném
směru o 1%,
g) snížení nebo ztrátu kvalifikace pracovníků jako jednoho
ze zdrojů ekonomického růstu.
•
Sociální důsledky, kam patří:
h) psychické zatížení vyvolané nezaměstnaností a s tím související
například růst nemocnosti,
i) destrukce etických hodnot a s ní spojená kriminalita,
narkomanie, apod.,
j) radikalizace postižených skupin, která může mít politické
dopady nebo extrémní následky v podobě například rasových
nepokojů,
k) v případě dlouhodobé nezaměstnanosti.
Vláda může zmírnit dopady nezaměstnanosti dávkami v nezaměstnanosti, což
realizuje prostřednictvím pasivní politiky zaměstnanosti. Naopak aktivní
politika zaměstnanosti se snaží předcházet vzniku nezaměstnanosti a spočívá
v omezení cyklické nezaměstnanosti:
•
•
stimulací agregátní poptávky například tvorbou pracovních míst,
snižováním přirozené míry nezaměstnanosti zpružněním trhu práce.
Malá chvilka na výborný multivitamínový nápoj Vám zcela jistě
přijde vhod, poté se můžete v klidu dát do dalšího čerpání vědomostí.
169
8.2 Trh práce
Obecně lze trh práce charakterizovat jako trh, na kterém domácnosti
(pracovníci) nabízejí práci a firmy práci poptávají. Nabídka práce, v tomto
případě rozhodování zda pracovat nebo nepracovat, má podobu
spotřebitelského rozhodování. Jedná se o rozhodování mezi prací a volným
časem, na který můžeme nazírat jako na zvláštní statek.
Pro zobrazení poptávky po práci platí výchozí předpoklad: firmy operují
v podmínkách dokonalé konkurence při stálém objemu kapitálu, mzdy a ceny
jsou dokonale pružné. Firmy jsou příjemci cen, ceny jsou tvořeny exogenně,
nominální a reálná mzdová sazba je utvářena trhem. Firmy maximalizující svůj
zisk optimalizují rozsah zaměstnanosti právě na úrovni, kdy příjem z mezního
produktu práce MRPL se rovná reálné mzdové sazbě w, tj. prostředkům
na pořízení práce (mezním nákladům na práci MFC).
Poptávka po práci D je tedy odvozena z příjmu z mezního fyzického produktu
práce MRPL, tj. z dodatečného příjmu vyvolaného zaměstnáním dodatečné
jednotky práce. Je dána nepřímo úměrným vztahem, tj. roste-li cena práce,
mzdová sazba w, klesá množství poptávané práce L.
Při poklesu poptávky po produkci dojde k poklesu poptávky po práci a při
fixní mzdové sazbě w budou firmy zaměstnávat méně pracovníků, naopak
tomu bude při růstu poptávky po produkci firem.
Poptávku po práci ovlivňuje změna mezního produktu práce vyvolaná
technologickým pokrokem nebo prohlubováním kapitálu nebo změna
poptávky po statcích.
Poptávka po práci
170
w
w2
E2
E0
w0
E1
w1
D
L2
L0
L1
L
Graf 8-1: Poptávka po práci.
Při odvozování křivky agregátní nabídky práce budeme předpokládat,
že domácnosti nabízející práci dělí veškerý svůj čas mezi nabídku práce
a volný čas, rozhodují se mezi prací a volným časem. Dále platí, že pracovní
důchod, příjem za výrobní faktor práce, je jediným zdrojem důchodu
domácností a celý je vynaložen na spotřebu.
Nabídka práce
Pro nabídku práce S při maximalizaci užitku pracovníků platí, že s růstem
mzdové sazby w roste nabízené množství práce L. Dochází k substitucí
volného času mzdou. Pracovníci při svém rozhodování budou po určitém čase
brát v úvahu vývoj reálné mzdy, potom při poklesu cenové hladiny, bude dané
množství práce nabízeno při nižších nominálních mzdových sazbách a při
růstu cenové hladiny tomu bude naopak.
Zvýšení reálné mzdy nemusí nutně vést ke zvýšení nabídky práce nebo může
docházet ke snížení nabídky práce, což je zapříčiněno tím, že souběžně
se zvýšením reálných mezd působí také dva efekty, a to:
•
•
substituční efekt, který se projevuje zdražováním volného času
v důsledku růstu reálných mezd a růst reálné mzdy znamená, že volný
čas představuje větší množství nerealizované spotřeby domácností,
proto ho domácnosti substituují delší pracovní dobou,
důchodový efekt, který se projevuje tím, že v důsledku zvýšení
reálných mezd získávají domácnosti za pracovní sílu vyšší důchod a při
určité cílové úrovni spotřeby si mohou dovolit snížit nabídku práce
a zvýšit volný čas.
Substituční efekt
Důchodový efekt
171
Je patrné, že účinek zvýšení reálných mezd je na nabídku práce
nejednoznačný. Výsledný efekt závisí na domácnostech, který z uvedených
efektů upřednostní. Upřednostnění substitučního efektu má za důsledek
zvyšování množství nabízené práce, naopak upřednostňování důchodového
efektu nabídku práce snižuje.
Nabídka práce se mění například vlivem změny cenové hladiny, migrací
obyvatelstva, demografického vývoje, prodloužením věku odchodu
do důchodu.
w
S
w1
T
L1
L
Graf 8-2: Nabídka práce.
Rovnováhu na trhu práce E* můžeme znázornit jako průsečík křivky agregátní
poptávky po práci D a křivky agregátní nabídky práce L, na svislé ose měříme
úroveň nominální mzdové sazby w, na ose vodorovné množství nabízené
a poptávané práce, souhrnně označované jako L. Ke změně rovnováhy na trhu
práce dochází vlivem změn nominální mzdové sazby způsobené
institucionálními vlivy jako odbory nebo stanovením zákonné minimální mzdy
apod. nebo změnou poptávky nebo nabídky práce.
Rovnováha na trhu
práce
172
V podmínkách klasického modelu trhu práce bez nedokonalostí trhu,
rovnováha na trhu práce znamená, že domácnosti nabízejí při dané reálné
mzdě tolik práce, kolik práce při této úrovni reálné mzdy firmy poptávají.
Znamená to, že ekonomika je na úrovni plné zaměstnanosti u*, tj. na úrovni
přirozené míry nezaměstnanosti. Nominální mzda w* je výsledkem působení
rovnovážné reálné mzdové sazby (w/P)* a rovnovážné cenové úrovně P*.
Klasická ekonomie tedy předpokládá na trhu práce existenci dokonale
pružných nominálních mzdových sazeb a ceny statků a dokonalé informace.
Vzhledem k tomu, že však také nominální mzdové sazby w jsou dokonale
pružné a hned se přizpůsobují změně cenové hladiny, jsou reálné mzdové
sazby w/P neustále fixní.
Protože v klasickém modelu trhu práce platí, že úrovni plné zaměstnanosti
odpovídá potenciální produkt Y*, je potenciální produkt úrovní produktu
vyrobeného při plné zaměstnanosti u* a při použití neměnného množství
ostatních výrobních faktorů. Na trhu práce existuje vždy rovnováha, která tvoří
rovnovážnou mzdovou sazbu w1 a rovnovážné množství práce L1 a vzniká
pouze dobrovolná nezaměstnanost, ekonomicky aktivní obyvatelstvo se člení
na zaměstnané (0-L1) a dobrovolně nezaměstnané (L1- L2).
w
S
E
w1
D
za m ě s tn a n í
L1
L2
L
d o b ro v o ln ě n e za m ě s tn a n í
Graf 8-3: Rovnováha na trhu práce za předpokladu pružných mezd a cen.
Klasický model
173
Keynesovské pojetí trhu práce předpokládá strnulost mzdových sazeb,
tj. nepružné nominální mzdové sazby i ceny. Předpokládá, že existující
nominální mzdová sazba wN je vyšší než její rovnovážná úroveň, a při této
sazbě existuje určitá míra nedobrovolné nezaměstnanosti. Ekonomicky aktivní
obyvatelstvo je potom tvořeno zaměstnanými a nezaměstnanými, kteří se člení
na dobrovolně nezaměstnané a nedobrovolně nezaměstnané.
Při dané nominální mzdě dané exogenně, která však pro svou nepružnost
nemůže klesnout na úroveň čistící trh, a tedy i při reálné mzdové sazbě wN /P,
existuje na trhu práce převis nabídky nad poptávkou. Úroveň skutečné reálné
mzdy je tedy vyšší než je úroveň rovnovážné reálné mzdy.
Úroveň produkce je determinovaná zaměstnaností, která je ale nižší než plná
zaměstnanost, což je důsledkem nepružnosti nominální mzdové sazby wN,
která nemůže klesnout na úroveň, která by vyčistila trh.
w
S
w1
za m ě s tn a n í
n e d o b ro v o ln ě
n e za m ě s tn a n í
d o b ro v o ln ě n e za m ě s tn a n í
E
wE
D
L1
LE L2 L3
L
Graf 8-4: Rovnováha na trhu práce za předpokladu nepružných cen a mezd.
Keynesovský model
174
SHRNUTÍ KAPITOLY NEZAMĚSTNANOST
•
•
•
•
•
•
•
Ekonomicky aktivní obyvatelstvo, tj. pracovní sílu tvoří
zaměstnaní a nezaměstnaní.
Za nezaměstnaného je považována osoba určitého
minimálního věku a starší, která je bez placené práce, je
schopná pracovat a po určité období hledá práci. Míru
nezaměstnanosti vypočteme jako podíl nezaměstnaných
k pracovní síle.
Plné zaměstnanosti odpovídá přirozená míra nezaměstnanosti,
je tvořena frikční a strukturální nezaměstnaností.
Okunův zákon vyjadřuje ztrátu produkce, vztah mezi změnou
skutečného produktu oproti potenciálnímu a změnou míry
nezaměstnanosti.
Existují různé formy nezaměstnanosti, frikční nezaměstnanost
je vyvolána pohybem pracovníků, strukturální nezaměstnanost
v jednom odvětví je doprovázena volnými pracovními místy
v jiném odvětví, cyklická nezaměstnanost je spojována
s cyklickými výkyvy, sezónní nezaměstnanost je důsledkem
sezónního pohybu poptávky po práci a je součástí frikční
nezaměstnanosti.
Dopady nezaměstnanosti mohou být ekonomické, především
ztráta produkce a sociální.
Rovnováha na trhu práce vzniká střetem nabídky a poptávky
po práci. Rozlišujeme klasický a keynesovský model.
SAMOSTATNÝ ÚKOL 8
a) Graficky ilustrujte rovnováhu na trhu práce za předpokladu
existence nepružných mezd a cen a vysvětlete.
b) Jak se změní rovnováha na trhu práce za předpokladu pružných cen
a mezd, dojde-li k růstu poptávky po práci?
c) Vypočtěte míru nezaměstnanosti za předpokladu, že v daném
období 2% zaměstnaných osob ztrácí zaměstnání a současně 28%
nezaměstnaných nachází práci.
d) V dané ekonomice míra nezaměstnanosti 11%, přirozená míra
nezaměstnaností je 5 %. Jaký je odhad potenciálního produktu, jeli skutečný produkt 5,8 mld. peněžních jednotek?
Shrnutí
TEST A OTÁZKA
1. Míra nezaměstnanosti vyjadřuje
a) poměr počtu nezaměstnaných k celkovému počtu pracovních sil
b) poměr počtu nezaměstnaných k celkovému počtu zaměstnaných
c) poměr počtu zaměstnaných k celkovému počtu nezaměstnaných
2. Domácnosti představují na trhu práce
a) požadavky na rekvalifikaci a zvyšování kvalifikace
b) poptávku po práci
c) nabídku práce
3. Na úrovni potenciálního produktu zahrnuje přirozená míra
nezaměstnanosti
a) frikční a strukturální nezaměstnanost
b) frikční a cyklickou nezaměstnanost
c) cyklickou a strukturální nezaměstnanost
4. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo představují pouze lidé
zaměstnaní na plný úvazek.
5. Strukturální nezaměstnanost je část nezaměstnanosti vyvolaná
vyhledáváním práce, opatrností a spekulací.
6. Nezaměstnaný je člověk schopný a ochotný pracovat, který práci
aktivně hledá a nemůže ji najít.
7. Za předpokladu pružných mzdových sazeb a cen statků neexistuje
na trhu práce nedobrovolná nezaměstnanost.
8. Pokles poptávky po práci zvyšuje nezaměstnanost.
1a, 2c, 3a, 4 NE, 5 NE, 6 ANO, 7 ANO, 8 ANO
175
176
Nezaměstnanost je jedním ze závažných makroekonomických
ukazatelů a je sledován jako jeden z cílů makroekonomické politiky,
a proto se s ním setkáme v průběhu všech dalších kapitol.
Průchod modulem
177
9 INFLACE A PHILLIPSOVA KŘIVKA
RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY INFLACE
A PHILLIPSOVA KŘIVKA
Inflace – míra inflace, deflace a dezinflace, měření inflace: index
spotřebitelských cen, indexy cen výrobců, deflátor GDP, typy inflace.
Stupně závažnosti inflace: inflace mírná, pádivá, hyperinflace.
Příčiny inflace – poptávková inflace, nákladová inflace, stagflace,
inflační spirála, míra nezaměstnanosti nezrychlující inflaci NAIRU,
důsledky inflace. Protiinflační politika brzdící agregátní poptávku.
Krátkodobá a dlouhodobá Phillipsova křivka.
Rychlý náhled
178
CÍLE KAPITOLY INFLACE A PHILLIPSOVA KŘIVKA
Budete umět:
•
Základní pojmy jako inflace, míra inflace, způsoby měření inflace,
typy inflace, poptávková inflace, nákladová inflace, stagflace, inflační
spirála, NAIRU, protiinflační politika, krátkodobá a dlouhodobá
Phillipsova křivka.
Získáte:
•
Budete umět
Získáte
Znalosti o inflaci, která je jednou ze základních makroekonomických
veličin a která doprovází změny makroekonomické rovnováhy.
Budete schopni:
•
Vyjmenovat způsoby měření inflace a vypočítat míru inflace.
•
Charakterizovat jednotlivé typy inflace a stupně závažnosti inflace.
•
Graficky interpretovat poptávkovou a nákladovou inflaci a vysvětlit
dopady na makroekonomickou rovnováhu.
•
Vysvětlit příčiny inflační spirály a její dopady.
•
Specifikovat rozdíl mezi krátkodobou a dlouhodobou Phillipsovou
křivkou.
Budete schopni
179
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY INFLACE A PHILLIPSOVA KŘIVKA
Inflace, deflace, dezinflace, index spotřebitelských cen, indexy cen
výrobců, deflátor GDP, poptávková inflace, nákladová inflace,
stagflace, inflační spirála, míra nezaměstnanosti nezrychlující inflaci
(NAIRU), inflace mírná, pádivá, hyperinflace, protiinflační politika,
krátkodobá a dlouhodobá Phillipsova křivka.
Klíčová slova
Nyní se budeme věnovat další ze základních makroekonomických
veličin, která je ovlivňována změnami makroekonomické rovnováhy
a je jedním z cílů makroekonomické politiky, inflaci.
9.1 Inflace, její formy a měření
Inflace je v nejobecnější podobě charakterizovaná jako nepřetržitý růst cenové
hladiny v dlouhodobém časovém horizontu. Proces snižování míry inflace
je označován jako dezinflace.
Inflace a dezinface
180
Dochází-li ve zkoumaném období k poklesu cenové hladiny, to znamená
k záporným přírůstkům cenové hladiny, hovoříme o deflaci. Cenová hladina P
představuje průměrnou úroveň cen určitého souboru statků v běžném období pt
ve srovnání s cenami určitého vybraného základního období p0. Cenová
hladina je vyjádřena indexem jako poměr souboru statků oceněných cenami pt
a cenami p0. Cenové hladině v období základním je přiřazen nejčastěji index
100,00 nebo také 1,00.
K vyjádření vývoje všeobecné cenové hladiny se nejčastěji používají index
spotřebitelských cen, index cen výrobců, deflátor GDP (GNP).
Index spotřebitelských cen CPI vyjadřuje průměrnou úroveň cen koše
spotřebních statků, spotřebovávaných průměrnou domácností, vypočte se:
n
CPI =
∑ p .q
i =1
n
i
t
i
0
∑ p .q
i
0
Index
spotřebitelských cen
⋅100
i
0
i =1
kde 0 - základní období, t - běžné období, pi - ceny i-tého statku,
∑ p .q - náklady na pořízení spotřebního
období, ∑ p .q - náklady na pořízení téhož
qi - množství i-tého statku,
koše v základním
i
0
i
0
i
t
i
0
spotřebního koše v roce t.
Index cen výrobců PPI je sestaven pro různá odvětví a obory, má podobu
indexu cen průmyslových výrobců, zemědělských výrobců, stavebních prací
apod. Vypočítá se podle stejného vzorce jako CPI, koše obsahují příslušné
statky. Vývoj PPI signalizuje nadcházející změny v CPI.
Index cen výrobců
181
Deflátor GDP (GNP) je označován také jako implicitní cenový deflátor IPD,
vypočte se jako poměr nominálního produktu a reálného produktu v daném
roce. Koš tvoří všechny statky, obsažené v GDP a vahami je podíl daného
statku v produktu, váhy jsou každý rok odlišné.
IPD =
GDPn
.100
GDPr
nebo
∑ Y .P
∑ Y .P
1
1
1
0
.100,
Deflátor GDP
kde
Y1 - finální produkce v běžném roce, P1 - ceny v běžném roce, P0 - ceny
ve výchozím roce.
Změnu agregátní cenové hladiny mezi dvěma obdobími potom označujeme
jako míra inflace, někdy také jen jako inflace. Představuje tempo růstu cenové
hladiny a vyjadřuje se pomocí indexu spotřebitelských cen (CPI), cenovým
deflátorem hrubého domácího produktu a indexem cen výrobců (PPI).
Míra inflace π vyjadřuje, o kolik procent se zvýšila cenová hladina, vztahující
se k období t, ve srovnání s cenovou hladinou, vztahující se k období t-1
a vypočte se pomocí vzorce:
π=
Pt − Pt −1
.100 v %.
Pt −1
Dosadíme-li za cenovou hladinu uvedené indexy, dostaneme míru inflace:
π=
CPI t − CPI t −1
⋅ 100
CPI t −1
Míra inflace
π=
PPI t − PPI t −1
⋅ 100
PPI t −1
π=
IPDt − IPDt −1
⋅ 100
IPDt −1
182
IPD zahrnuje mnohem širší skupinu statků oproti CPI, také koš statků
se každoročně v IPD mění a obsahuje pouze ceny statků vyrobené v dané
ekonomice, kdežto v CPI je koš méně proměnný a zahrnuje i ceny dovážených
statků.
Podle stupně závažnosti dopadů rozlišujeme typy inflace:
•
•
•
Mírná inflace (plíživá) - lidé ji obvykle považují za přijatelnou, jedná
se o nízkou, jednocifernou míru inflace. Ekonomické subjekty důvěřují
penězům, nesnaží se měnit peníze ve prospěch reálného bohatství,
tempo růstu cen nepřekračuje tempo růstu výroby.
Pádivá inflace (cválající) - lidé ztrácejí důvěru k penězům, snaží se je
držet co nejméně, peníze tedy ztrácejí kupní sílu. Tempo růstu výroby
zaostává za tempem růstu cen.
Hyperinflace - cenová hladina je vysoce nestabilní, roste o tisíce a více
procent ročně. Peníze přestávají plnit své funkce, dochází k barterové
směně. Tempo růstu výroby nemá žádnou souvislost s tempem růstu
cen. Je nutná měnová reforma.
Typy inflace
-
mírná
pádivá
- hyperinflace
Chvilka odpočinku strávená u lahodného nápoje jistě povzbudí
do dalšího studia.
183
9.2 Příčiny inflace
Pro potřeby prozkoumání vztahů mezi mírou růstu cenové hladiny, tj. mírou
inflace a mírou růstu rovnovážného produktu je třeba jako základní
východisko vymezit charakter prvotních zdrojů vyvolávajících inflaci. Podle
těchto zdrojů, můžeme inflaci rozdělit do dvou skupin na:
•
•
poptávkovou inflaci, inflaci taženou poptávkou, která má prvotní zdroj
v nadměrném růstu agregátní poptávky, tedy na straně agregátní
poptávky,
nabídkovou inflaci, inflaci tlačenou nabídkou (náklady), kdy prvotním
zdrojem je nadměrný růst cen na straně agregátní nabídky v důsledku
růstu nákladů firem vyvolaný růstem cen vstupů.
Prvotním zdrojem poptávkové inflace je nepřetržitý nadměrný růst agregátní
poptávky. Příčiny takovéhoto nadměrného růstu mohou být snaha udržovat
míru nezaměstnanosti pod její přirozenou mírou, a tím také úroveň skutečného
produktu nad úrovní potenciálního produktu v delším časovém období, dále
rozpočtové schodky vlády, které musí být kryty emisí peněz. To naznačuje, že
poptávkovou inflaci vyvolává nadměrně expanzivní fiskální nebo monetární
politika.
Mezi příčiny inflace patří také investiční výdaje spojené s multiplikačním
a akceleračním principem, kdy nadměrné investiční výdaje vedou
k poptávkové inflaci.
Protože poptávkovou inflaci vyvolává inflační monetární politika a neúměrně
expanzivní fiskální politika, je dezinflace, tj. decelerace inflace spojena
se snížením tempa růstu nabídky reálných peněžních zůstatků, restriktivní
monetární politikou nebo s restriktivní fiskální politikou.
Důvody, proč nepřetržitý nadměrný růst agregátní poptávky vede
k neustálému zvyšování cenové hladiny, vyvolává inflaci, budeme analyzovat
pomocí grafického zobrazení, kdy na ose x měříme úroveň reálného produktu
a na ose y změnu cenové hladiny.
Poptávková inflace
184
Výchozí situace je charakterizovaná rovnováhou v bodě E1, kdy se ekonomika
nachází v recesní mezeře. Například vlivem expanzivní fiskální politiky, která
jako nástroj použije zvýšení vládních výdajů G, dochází ke změně
makroekonomické rovnováhy, dojde ke zvýšení rovnovážného produktu na Y2
(ke snížení míry nezaměstnanosti), ale i k růstu cenové hladiny na P2.
LRAS
P
AS
E2
P2
E1
P1
AD1
Y1
Y2
AD2
Y
Graf 9-1: Poptávková inflace.
K inflaci dochází také v případě, kdy se ekonomika nachází na úrovni
potenciálního produktu (E1), tedy v dlouhodobé rovnováze. Opět jako
v předchozím grafu vlivem expanzivní fiskální politiky, zvýšením vládních
výdajů G, dochází ke změně makroekonomické rovnováhy, která zvyšuje
rovnovážný produkt na Y2 (snižuje míru nezaměstnanosti), ale i cenovou
hladinu na P2.
185
P
AS
P2
E2
P1
E1
AD 1
Y1
AD 2
Y2
Y
Graf 9-2: Poptávková inflace.
LRAS
AS
P
E2
P2
P1
E1
AD2
AD1
Y1 Y2
Y
Graf 9-3: Poptávková inflace (lze znázornit pomocí křivek).
Druhým typem inflace je inflace nabídková, označována také jako nákladová
inflace, kterou vyvolává růst nákladů firem, například růst mzdových nákladů,
růst cen surovin, znehodnocení kurzu domácí měny. Může být však také
důsledkem snah firem zvyšovat ceny své produkce. Jde o nepříznivé
nákladové šoky, které vedou k přímému růstu nákladů firem a ke zvýšení
cenové hladiny.
Nabídková inflace
186
Důsledky nepříznivého nabídkového šoku jako zdroje nabídkové inflace a jeho
důsledky na míru inflace a pohyb reálného produktu lze vysvětlit na příkladu
zvyšování cen surovin. Růst cen surovin vede ke zvýšení nákladů firem, které
za jinak nezměněných podmínek vyprodukují méně produkce a křivka AS1
klesne na AS2, což způsobí změnu rovnováhy, která zvyšuje cenovou hladinu
na P2 a snižuje rovnovážné množství produktu na Y2 (zvyšuje u).
P
LRAS0
P2
AS2
AS1
E2
P1
E1
AD1
Y2
Y1
Y
Graf 9-4: Nabídková inflace.
Je-li inflace udržovaná pouze setrvačností, jsou očekávaná a skutečná míra
inflace stejné a jsou stabilní. Jde o rovnovážnou inflaci, při které je zároveň
dosaženo tzv. plné zaměstnanosti,resp. přirozené míry nezaměstnanosti, kterou
označujeme jako NAIRU, tj. míra inflace, která neakceleruje nezaměstnanost.
NAIRU
V ekonomice zpravidla nedochází ke změně všech cen statků, mění se relativní
ceny. Rozlišujeme proto následující důsledky inflace:
Důsledky inflace
•
přerozdělování důchodů a bohatství mezi jednotlivými skupinami
a subjekty v ekonomice. U důchodů sociálního charakteru majících
podobu transferových plateb jsou tyto valorizovány během delšího
•
•
187
období proto, aby kupní síla neklesla. Inflace postihuje i vlastnické
důchody, například úroky z úspor, ale nepostihuje věcné formy
bohatství jako například nemovitosti, umělecká díla, jejich ceny
s růstem inflace rostou;
zatěžuje ekonomické subjekty dodatečnými náklady spojenými se
snahou minimalizovat držbu hotovosti a běžných účtů s nízkými úroky;
k omezení zdrojů podporujících ekonomický růst v podobě snižování
ekonomické aktivity ekonomických subjektů a při alokaci výstupu.
Domácnosti i firmy mohou být destimulování jednak od ekonomické
aktivity přinášející důchody, ale rovněž od tvorby úspor, což vede
k růstu spotřebních výdajů na úkor úspor. Rozhodování o nákupech
investičních statků jsou podmíněna očekáváním určité reálné míry
jejích výnosu a určité reálné úrokové sazby, což je podmíněno určitým
inflačním očekáváním.
Ekonomiku neustále zasahují poptávkové a nabídkové šoky, způsobující růst
cenové hladiny. Růst cen má vnitřní mechanizmus, jehož podstatou je inflační
očekávání. Očekávání růstu cen, který byl vyvolaný inflací v minulém období,
se projevují růstem nákladů, pracovnicí očekávají růst cen a tato očekávání se
promítají do jejich požadavků na růst nominálních mezd. Tento růst mezd je
započítán do nákladů a způsobuje tak pokles AS, tedy inflaci. Pokud se ceny
tvoří přirážkou ke mzdovým nákladům, je v rostoucích cenách zohledněn růst
cen ostatních vstupů, odpovídající očekávané inflaci. Křivka AS se posunuje
neustále nahoru a růst cen se tak udržuje inflačními očekáváními. Dosud jsme
předpokládali, že očekávaná míra inflace je 0%, ve skutečností jde však
o neustálý pohyb křivky AS nahoru.
Inflační spirála
Zvyšování nákladů je doprovázeno zvyšováním agregátní poptávky
a výsledkem je zvyšování cenové hladiny, tzv. trvalá inflace. V tomto případě
je růst cenové hladiny založen na inflačních očekáváních a inflace se udržuje
setrvačností, je označována jako setrvačná inflace (tzn., že lidé očekávající
inflaci, zvyšují své ceny, očekávaná inflace se mění na skutečnou, a tím se
stává setrvačnou). Tento proces vzájemného doplňování růstu mzdových
nákladů a monetární akomodace se označuje jako inflační spirálu (mzdyceny).
Setrvačná inflace
188
LRAS0
P
AS3
P5
P4
P3
E5
AS2
E4
P2
P1
E3
AS1
E2
E1
AD3
AD2
AD1
Y2 Y4 Y1 = Y3=Y5
Y
Graf 9-5: Inflační spirála.
Protiinflační politika využívá k ovlivňování inflace regulaci agregátní
poptávky. Antiinflační politika musí mít takový charakter monetární, fiskální
nebo vnější obchodní a měnové politiky, která nestimuluje růst agregátní
poptávky při plné zaměstnanosti, tzn. neměla by být realizována v případě,
když se ekonomika nachází v inflační mezeře, jde o přehřátou ekonomiku.
Antiinflační politika
Tato politika je zaměřena také na snižování inflačních očekávání, které
realizuje prostřednictvím měnové akomodace, která vede k cyklické
nezaměstnanosti a k recesní mezeře.
9.3 Phillipsova křivka
Důkaz, že existuje vzájemný vztah mezi mírou nezaměstnanosti a nominální
mzdou podal A. W. Phillips, který formuloval závěr o inverzním vztahu mezi
mírou nezaměstnanosti a mírou změny nominálních mezd, nazývaný
Phillipsovou křivkou PC. Původní tzv. mzdová Phillipsova křivka tak
vyjadřuje vzájemný inverzní vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mírou
Phillipsova křivka
189
změny nominální mzdy. Na vodorovné ose je uvedena míra nezaměstnanosti u
a na ose svislé míra změny nominální mzdy ∆wt/wt-1, resp. gw.
Základní závěr, který z prací A. W. Phillipse vyplývá je, že existuje substituce
mezi mzdovou inflací a nezaměstnaností. Ze znázornění je patrné, že čím nižší
je míra nezaměstnanosti, tím vyšší je mzdová inflace a naopak. Při míře
nezaměstnanosti rovnající se přirozené míře je mzdová inflace nulová.
Mzdová Phillipsova křivka však naznačuje, že mají-li narůst nominální mzdy,
musí nejdříve klesnout míra nezaměstnanosti pod její přirozenou míru. Teprve
tento pokles vyvolá růst nominálních mezd ve stejném rozsahu jako je růst
nominální peněžní zásoby. Toto přizpůsobení však vyžaduje čas a ekonomika
se k přirozené míře nezaměstnanosti u* a produktu na úrovni potenciálního
produktu vrátí až na konci tohoto přizpůsobovacího procesu.
gW
PC
u*
u
Graf 9-6: Mzdová Phillipsova křivka.
V původní mzdové Phillipsově křivce nahradili P. A. Samuelson a R. M.
Solow míru mzdové inflace mírou cenové inflace, mírou růstu agregátní
cenové hladiny. Výsledkem je modifikovaná Phillipsova křivka,
tzv. krátkodobá Phillipsova křivka SRPC která vyjadřuje inverzní vztah mezi
mírou růstu inflace a mírou růstu nezaměstnanosti. Křivka naznačuje, že
je žádoucí nízká míra nezaměstnanosti doprovázená nežádoucí vysokou mírou
Krátkodobá
Phillipsova křivka
190
inflace a naopak, vysoká míra nezaměstnanosti je doprovázená nízkou mírou
inflace.
Inverzní substituční vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace, který
naznačuje rozšířená Phillipsova křivka označovaná jako krátkodobá
Phillipsova křivka, SRPC.
π
SRPC
u*
u
Graf 9-7: Krátkodobá Phillipsova křivka.
Silné kritice podrobili závěr o dlouhodobě stálém inverzním vztahu mezi
pohybem mzdové resp. cenové inflace a míry nezaměstnanosti M. Friedman
a E. Phelps. Ukázali, že klesající Phillipsova křivka předpokládá tzv. peněžní
iluzi na straně pracovníků. Tato peněžní iluze je však podle jejich názoru
krátkodobá, a proto substituční vztah mezi mírou pohybu cen a mírou
nezaměstnanosti může existovat pouze krátkodobě. V dlouhém období tento
substituční vztah neexistuje, proto dlouhodobá Phillipsova křivka je svislá.
Peněžní iluze znamená, že pracovníci přizpůsobují své mzdové požadavky
očekávané cenové úrovni a nikoliv skutečné cenové úrovni. Označíme-li
očekávanou cenovou úroveň jako π1 a budeme-li předpokládat, že je určovaná
vnějšími podmínkami, je stálá, potom nabídka práce bude ovlivňovaná
nominální mzdou. Po určité době pracovníci rozpoznají růst cenové hladiny
a postupně přizpůsobí své očekávání cenové hladiny směrem ke skutečné
cenové úrovni. Budou požadovat odpovídající zvýšení nominálních mezd, aby
191
nahradili své ztráty způsobené růstem cenové hladiny, aby udrželi původní
úroveň reálných mezd. Pracovníci formují svá očekávání adaptivně, a oba
ekonomové z toho vyvozují, že dlouhodobý substituční vztah mezi mírou
inflace a mírou nezaměstnanosti být nemůže, že jde pouze o vztah dočasný.
Průsečík SRPC0 s vodorovnou osou na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti
je bod A, ve kterém je cenová hladina stálá a míra inflace je nulová, π0.
Centrální banka může využitím monetární expanze snížit nezaměstnanost pod
její přirozenou míru. Nárůst nominální zásoby peněz způsobuje růst cenové
hladiny o stejnou hodnotu z π0 na π1 (např. zvýšení nominální peněžní zásoby
o 5% zvyšuje cenovou hladinu také o 5%). Po čase pracovníci růst cenové
hladiny (inflace) rozpoznají a přizpůsobí svá očekávání vyšší cenové hladině
vyvolané monetární expanzí a budou požadovat zvýšení nominální mzdy na
takovou úroveň, aby se jejich reálné mzdy dostaly na původní úroveň. Výchozí
PC se posune do úrovně SRPC1 a míra nezaměstnanosti se vrátí na úroveň
přirozené míry. Tento stav je charakterizován bodem B, kde míra
nezaměstnanosti je nezměněna, produkt je na úrovni potenciálního, ale to vše
při vyšší míře inflace, kdy π1 > π0.
Centrální banka může znovu podpořit inverzní substituční vztah mezi mírou
nezaměstnanosti a mírou inflace. Musí však míru růstu nabídky reálných
peněžních zůstatků zvýšit více než bylo předchozí zvýšení, protože cenová
očekávání se přizpůsobují míře růstu cen, úrovni π1. Stejný mechanizmus
způsobí růst míry inflace na úroveň π2, platí π2 > π1. Tento stav
je charakterizován bodem C.
Z provedené analýzy vyplývá, že není stálý dlouhodobý inverzní vztah mezi
nezaměstnaností a inflací, ale pouze vztah mezi přirozenou mírou
nezaměstnanosti a změnami míry inflace. Podle M. Friedmana a E. Phelpse tak
míra nezaměstnanosti může být snížena zásahy hospodářské politiky jen
dočasně a to za cenu vyšší inflace.
V dlouhém období inverzní substituční vztah mezi mírou nezaměstnanosti
a mírou inflace neexistuje, v dlouhém období je Phillipsova křivka svislá.
Dlouhodobá
192
Dlouhodobá Phillipsova křivka LRPC vychází z úrovně přirozené míry
nezaměstnanosti u* a vytváří průsečíky s krátkodobými Phillipsovými
křivkami na úrovni, kde skutečná a očekávaná míra inflace jsou stejné. Tato
skutečnost vyplývá z formalizovaného zápisu rozšířené Phillipsovy křivky,
která říká, že je-li skutečná míra nezaměstnanosti na úrovni přirozené míry
nezaměstnanosti, míra skutečné inflace se rovná míře očekávané inflace.
π
π2
Phillipsova křivka
LRPC
C
•
SRPC 0
π1
•
B
A
•
π0
SRPC 2
SRPC 1
u
Graf 9-8: Dlouhodobá Phillipsova křivka.
SHRNUTÍ KAPITOLY INFLACE A PHILLIPSOVA KŘIVKA
•
•
•
•
Inflace je růst všeobecné cenové hladiny, která je průměrnou
úrovní cen určitého souboru statků. Míra inflace znamená
tempo růstu cenové hladiny. Dochází-li ve zkoumaném období
k poklesu cenové hladiny, to znamená k záporným přírůstkům
cenové hladiny, hovoříme o deflaci.
Inflace se měří pomocí indexu spotřebitelských cen, indexů
cen výrobců a deflátorem GDP.
Podle stupně závažnosti rozlišujeme inflaci mírnou, pádivou
a hyperinflaci.
Příčiny inflace mohou být ze strany nabídky nebo poptávky.
Rozlišujeme inflace taženou poptávkou, která je způsobena
poptávkovými šoky, například zvýšením vládních výdajů
a inflaci tlačenou náklady, která je způsobena například růstem
Shrnutí
•
•
•
•
mezd, růstem nákladů.
Lidé očekávající inflaci, zvyšují své ceny, očekávaná inflace se
mění na skutečnou, a tím se stává setrvačnou inflací. Je-li
inflace udržovaná pouze setrvačností, jsou očekávaná
a skutečná míra inflace stejné a stabilní. Jde o rovnovážnou
inflaci, při které je zároveň dosaženo tzv. plné zaměstnanosti
resp. přirozené míry nezaměstnanosti (NAIRU).
Inflace má dopady na přerozdělování důchodů a bohatství,
nese s sebou dodatečné náklady a ovlivňuje ekonomickou
aktivitu subjektů, způsobuje deformace ve výstupech
a v alokaci zdrojů.
Antiinflační politika reguluje agregátní poptávku, využívá
k tomu fiskální, monetární, ale i vnější obchodní a měnovou
politiku. Původní Phillipsova křivka vyjadřuje inverzní vztah
mezi
mírou změny nominální mzdy a změnou
nezaměstnanosti.
Rozlišujeme krátkodobou PC a dlouhodobou PC.
SAMOSTATNÝ ÚKOL 9
a) Vypočtěte míru inflace z následujících údajů: CPIt=100,
CPIt+1=115, CPIt+2=130, CPIt+3=125.
b) Jestliže se nominální produkt zvýšil z 2100 mld. peněžních
jednotek na 2700 mld. peněžních jednotek a reálný produkt se
pohybuje na úrovni 2300 mld. peněžních jednotek, vypočtěte
hodnotu implicitního cenového deflátoru v jednotlivých obdobích
a jeho změnu.
c) Graficky ilustrujte nákladovou inflaci.
d) Vysvětlete a znázorněte jaký dopad na makroekonomickou
rovnováhu má růst vládních nákupů statků.
TEST A OTÁZKA
1. Implicitní cenový deflátor vyjádříme jako poměr
a) nominálního produktu a reálného produktu v daném roce
b) reálného produktu a nominálního produktu v daném roce
193
194
c) reálného produktu a potenciálního produktu v daném roce
2. Druhy inflace jsou
a) nákladová, poptávková, cyklická
b) mírná, pádívá, přirozená
c) otevřená, skrytá, potlačená
3. Phillipsova křivka znamená
a) přímou závislost inflace a důchodu
b) přímou závislost inflace a nezaměstnanosti
c) nepřímou závislost inflace a nezaměstnanosti
4. Pod pojmem deflace rozumíme stabilní cenovou hladinu.
5. Inflace se nejvíce projevuje růstem úrokové míry.
6. Inflační spirála může být způsobena růstem vládních nákupů
statků
7. Poptávková inflace znamená zvyšování nákladů.
8. Nejčastěji používanými indexy pro vyjádření vývoje cenové
hladiny jsou index spotřebitelských cen, index cen výrobců
a implicitní cenový deflátor.
1a , 2c, 3c, 4 NE, 5 NE, 6 ANO, 7 NE, 8 ANO
Poznatky z této kapitoly využijeme ve všech následujících typech
makroekonomické politiky.
Průchod modulem
195
10 MONETÁRNÍ POLITIKA
RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY MONETÁRNÍ
POLITIKA
Monetární politika – konečné a zprostředkující cíle monetární
politiky, přímé a nepřímé nástroje.
Typy politiky - expanzivní a restriktivní monetární politika, její
krátkodobé a dlouhodobé účinky, transmisní mechanizmus. Dilema
centrální banky.
Rychlý náhled
196
CÍLE KAPITOLY MONETÁRNÍ POLITIKA
Budete umět:
•
Základní pojmy jako monetární politika, zprostředkující cíle, konečné
cíle, nástroje monetární politiky, expanzivní a restriktivní monetární
politika, krátkodobé účinky expanzivní a restriktivní monetární
politiky, dlouhodobé účinky expanzivní a restriktivní monetární
politiky, transmisní mechanismus, dilema centrální banky.
Získáte:
•
Budete umět
Získáte
Znalosti o možnostech uplatňování jednotlivých typů politiky a jejich
krátkodobých i dlouhodobých účincích.
Budete schopni:
•
Vysvětlit pojetí monetární politiky a užití jejich nástrojů.
•
Objasnit dilema centrální banky a graficky tuto situace znázornit.
•
Interpretovat a ilustrovat situaci, když centrální banka reaguje a nebo
nereaguje na růst poptávky po penězích.
•
Znázornit a vysvětlit krátkodobé účinky expanzivní nebo restriktivní
monetární politiky.
•
Vysvětlit dopady působení expanzivní nebo restriktivní politiky
v modelu AS-AD, pokud ekonomika plně nevyužívá své zdroje nebo
v případě, že využívá všechny výrobní faktory.
Budete schopni
197
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY MONETÁRNÍ POLITIKA
Monetární politika, zprostředkující cíle, konečné cíle, nástroje
monetární politiky, expanzivní monetární politika, restriktivní
monetární politika, krátkodobé účinky expanzivní a restriktivní
monetární politiky, dlouhodobé účinky expanzivní a restriktivní
monetární politiky, transmisní mechanismus, dilema centrální banky.
Klíčová slova
Prostudování této kapitoly Vám ulehčí znalost problematiky trhu
peněz, na kterou monetární politika úzce navazuje.
10.1 Cíle a nástroje monetární politiky
V nejširším pojetí představuje monetární politika čili peněžní a úvěrová
politika souhrn opatření a zásad určitého subjektu, který se prostřednictvím
monetárních nástrojů snaží regulovat množství peněz v oběhu, a tím
dosáhnout cíle monetární politiky, tj. dlouhodobou stabilitu měny.
Ta je v podmínkách tržní ekonomiky dosahovaná za stavu, kdy skutečné
množství peněz v oběhu se rovná ekonomicky potřebnému množství peněz
v oběhu. Jinak řečeno, když se nabídka peněz rovná poptávce po penězích.
Pojetí monetární
politiky
198
Základními determinanty monetární politiky jsou role peněz v ekonomice,
jejich úloha při rozhodování ekonomických subjektů a postavení centrální
emisní banky v institucionálním uspořádání systému regulace ekonomiky.
Monetární politiku dále ovlivňuje existující struktura bankovního systému
jakož i rozsah a intenzita platebního styku se zahraničím. Vrcholovým
subjektem monetární politiky je centrální banka, která prostřednictvím řízení
peněžní zásoby nebo pohybu úrokové míry ovlivňuje úroveň rovnovážného
důchodu, úroveň zaměstnanosti (nezaměstnanosti), pohyb cenové hladiny
(míry inflace) a platební bilanci.
Pro realizaci a využívání monetární politiky musí být splněny určité základní
předpoklady. Mezi ně patří dva předpoklady označované jako systémové, a to
existence trhu peněz a trhu kapitálu a třetí institucionální předpoklad, centrální
banka ve vlastnictví státu.
Centrální banka při provádění monetární politiky využívá nástroje a ovlivňuje
tak bezprostřední cíle (množství peněz, úroková míra), pomocí kterých
dosahuje konečných cílů monetární politiky (zaměstnanosti, cenové stability).
Makroekonomická stabilizační regulace je zaměřena na usměrňování vývoje
určitých základních makroekonomických veličin. Jedná se o konečné cíle
makroekonomické politiky, a to především o ovlivňování vývoje
zaměstnanosti nebo cenové hladiny.
Dosažení konečných cílů je smyslem regulace množství peněz v ekonomice.
Konečné cíle monetární politiky však nemusí být v tržních ekonomikách zcela
totožné. Jeden z nich ale, a to vnitřní stabilita měny, ve smyslu stabilizace
cenové hladiny, se vyskytuje ve všech ekonomikách. CB však mohou při
provádění monetární politiky sledovat i další cíle. Tyto cíle, včetně stability
měny, se však mohou dostávat, především v krátkodobém časovém horizontu,
do vzájemných rozporů, a jejich dosažení tak může vyžadovat protikladná
řešení. V tomto případě musí dojít ke stanovení preferencí cílů a jejich splnění
na úkor cílů dalších.
Ve vyspělých tržních ekonomikách se v posledních letech stále více prosazují
názory o jednoznačné prioritě vnitřní stability měny jako jediného hlavního
cíle monetární politiky. Jako následující cíle se pak uvádějí podpora
ekonomického růstu a stabilita měnového kurzu. Podpora zaměstnanosti
a rovnováha běžného účtu platební bilance se uvádějí jako doprovodné cíle
Cíle monetární
politiky
199
ekonomického růstu. Preferování cíle vnitřní stability měny je výsledkem
převládajícího přesvědčení o tom, že základní podmínkou ekonomického růstu
v dlouhém či středním období je cenová stabilita.
operace na
volném trhu
množství peněz
diskontní
politika
politika povinných
minimálních rezerv
úrokové míry
zaměstnanost
cenová
stabilita
Obrázek 10-1: Cíle a nástroje monetární politiky.
Volba nástrojů a jejich použití centrální bankou je mimo jiné závislá na stupni
samostatnosti této instituce. U méně samostatných centrálních bank mohou
o použití nástrojů a jejich konkrétní podobě rozhodovat i další subjekty.
Nepřímé nástroje monetární politiky jsou charakteristické plošným působením
na celý bankovní systém a především tím, že banky na ně mohou, ale nemusejí
reagovat. Tyto nástroje tedy přímo neomezují samostatnost rozhodování
dalších bank v ekonomice, pouze vymezují základní rámec pro jejich
podnikání.
Nástroje monetární
politiky
Nepřímé nástroje
200
KLASIFIKACE NÁSTROJŮ MONETÁRNÍ POLITIKY
PODLE DOPADŮ NA BANKOVNÍ SYSTÉM
nepřímé
operace na volném trhu
diskontní nástroje
povinné minimální rezervy
intervence na devizovém trhu
přímé
pravidla likvidity
limity úvěrů bank
absolutní
relativní
limity úrokových sazeb bank
povinné vklady
doporučení, výzvy, dohody
Obrázek 10-2: Nástroje monetární politiky.
Operace na volném trhu představují nákup nebo prodej cenných papírů
centrální bankou ve vztahu k dalším tuzemským bankám v tuzemské měně
s hlavním cílem regulace množství peněz v oběhu nebo krátkodobé úrokové
míry. Jde o nástroj permanentní, operativní, zaměřený na regulaci operativního
kritéria. Centrální banky tyto operace provádějí se státními cennými papíry,
popř. s vlastními cennými papíry, kterými regulují množství peněz v oběhu.
Při prodeji cenných papírů stahuje peníze z oběhu, tím roste rovnovážná
úroková míra, která snižuje agregátní poptávku, mění se makroekonomická
rovnováha, klesá produkt a klesá i cenová hladina. Tímto banka uplatňuje
restriktivní monetární politiku. Opačně působí nákup cenných papírů.
Operace na volném
trhu
201
Diskontní politika je klasickým nástrojem monetární politiky, historicky
nejstarším a v široké míře se používá i v současnosti. Ve zjednodušeném
vyjádřená diskontní nástroje zahrnují úrokové míry a další podmínky úvěrů
poskytovaných centrální bankou ostatním tuzemským bankám v tuzemské
měně. Diskontní nástroje regulují množství peněz v oběhu a ovlivňují
krátkodobé úrokové míry. Roste-li diskontní sazba, dochází k růstu úrokové
míry, tím se stávají peníze dražšími, ekonomické subjekty více spoří, snižují
spotřební výdaje, firmy méně investují, tím klesá agregátní poptávka, mění se
makroekonomická rovnováha, klesá produkt a cenová hladina, opět dochází
k uplatnění restriktivní politiky. Pokud centrální banka sníží diskontní sazbu,
realizuje expanzivní politiku.
Diskontní politika
Povinné minimální rezervy patří mezi klasické nástroje monetární politiky
i když jejich význam v posledních letech v rozvinutých tržních ekonomikách
klesá. Představují pravidla pro pohledávky, které musí banky vytvářet
u centrální banky, s hlavním cílem ovlivňovat množství peněz v oběhu. Jde
o nástroj permanentní, neoperativní, zaměřený na regulaci vztahu mezi
operativním a zprostředkujícím kritériem v transmisním mechanismu
monetární politiky. Zvýší-li centrální banka míru povinných minimálních
rezerv, snižuje tím množství peněz v ekonomice, uplatňuje restriktivní
politiku.
Povinné minimální
rezervy
Povinné minimální rezervy jsou bankami vnímány jako nástroj, který velmi
výrazně narušuje samostatnost rozhodování bank. Protože je navíc vliv tohoto
nástroje na množství peněz v oběhu omezený, je samotná jeho existence
v rozvinutých tržních ekonomikách poměrně sporná. A tak povinné minimální
rezervy mají zřejmě své opodstatnění v ekonomikách, kde je omezený prostor
pro využívání jiných nástrojů monetární politiky, zejména operací na volném
trhu a diskontních nástrojů.
Pravidla likvidity stanovují závaznou strukturu aktiv a pasiv, a závazné vazby
mezi nimi v bilancích bank za účelem regulace likvidity bank. Jedná se
o nástroj přímý, permanentní i výjimečně používaný, neoperativní, zaměřený
na podporu stability bank.
Přímé nástroje
202
Limity úvěrů bank stanovují maximální rozsah úvěrů, které mohou banky
poskytnout svým klientům, s hlavním cílem regulovat úvěrové agregáty. Jedná
se o nástroje používané výjimečně, neoperativní, zaměřené na regulaci
zprostředkujícího kritéria. Lze je stanovit v absolutní výši, což zvýrazňuje
přímý charakter nástroje, a relativně ve vztahu k určitému časovému období či
určitému základu. Limity úvěrů, někdy také úvěrové stropy či úvěrové
kontingenty, přímo a s vysokou účinností vymezují maximálně možnou změnu
zprostředkujícího cíle monetární politiky, úvěrových agregátů. Mohou ovlivnit
i krátkodobou úrokovou míru. Limity úvěrů ale ovlivňují i měnové agregáty.
Nepřímo tak mohou ovlivňovat vývoj množství peněz v oběhu, ale také
měnový kurz tuzemské měny.
Limity úvěrů
Limity úrokových sazeb z úvěrů bank stanovují vždy maximální hodnoty
těchto sazeb. Zvýšení limitů tak může vést k růstu úrokových sazeb z úvěrů
tedy krátkodobé úrokové míry, a při snížení limitů by krátkodobá úroková
míra měla klesat. Tento nejistý vliv limitů je spojen především s reakcí bank
na změny limitů a reakcí klientů. Limity úrokových sazeb bank mohou také
ovlivnit vývoj množství peněz v oběhu. Při zvýšení limitů a zachování
diskontní sazby může vzrůst poptávka bank po diskontních úvěrech a následně
množství peněz v oběhu. Při snížení limitů je potom pohyb obrácený.
Limity úrokových
sazeb
Nepříliš významným nástrojem monetární politiky jsou povinné vklady,
představují stanovení povinností některým subjektům otevírat běžné účty,
ukládat volné peněžní prostředky a provádět některé další operace výhradně
prostřednictvím centrální banky. Cílem je získat kontrolu nad pohybem
peněžních prostředků těchto subjektů. Povinnost se nejčastěji týká některých
centrálních orgánů a orgánů místní správy a samosprávy. Povinné vklady
těchto subjektů představují vysoce likvidní prostředky a centrální banka tak
má kontrolu nad prostředky, které by v případě jejich ukládání v jiných
bankách výrazně zvyšovaly likviditu bank. Povinnými vklady se rovněž
zvyšuje závislost bank na zdrojích od centrální banky, což se může pozitivně
projevit na účinnosti monetární politiky.
Povinné vklady
Centrální banka může ovlivňovat vývoj operativních i zprostředkujících
kritérií monetární politiky prostřednictvím formulací doporučení, výzev
a dohod s bankami. Jedná se o písemná doplnění některých nástrojů monetární
politiky, kterými centrální banka konkretizuje své záměry pro nejbližší vývoj
v měnové oblasti a bankovním systému. Charakter těchto nástrojů závisí na
konkrétních případech. Mohou být permanentní i výjimečně používané, jsou
spíše neoperativní, zaměřené na regulaci operativních i zprostředkujících
kritérií a na podporu stability bank.
203
10.2 Typy a účinky monetární politiky
Subjektem monetární politiky je centrální banka, která k regulaci množství
peněz v oběhu, respektive nabídky peněz využívá nástroje monetární politiky.
Regulace může být dvojího typu, centrální banky může v zásadě provádět dva
typy monetární politiky:
•
•
Typy monetární
politiky
politiku expanzivní, kdy centrální banka pomocí nástrojů monetární
politiky nabídku peněz zvyšuje nebo
politiku restriktivní, kdy naopak nabídku peněz snižuje.
V souladu se základním cílem monetární politiky, který je dosahován za stavu
rovnováhy na peněžním trhu, je třeba odpovědět na otázku týkající se dopadů
obou typů monetární politiky na tuto rovnováhu. Protože změna nabídky peněz
je doprovázena také změnou poptávky po penězích, je třeba postupovat
ve dvou krocích. V prvním kroku je třeba kvantifikovat vliv změny nabídky
peněz na rovnováhu na peněžním trhu za předpokladu neměnné poptávky
po penězích. Následně, ve druhém kroku je třeba analyzovat vliv změny
nabídky peněz za situace, kdy se mění také poptávka po penězích.
Vycházejme z předpokladu, že centrální banka využitím nástrojů monetární Expanzivní monetární
politiky zvýší nabídku peněz v ekonomice. Předpokládejme dále, že k tomuto
politika
zvýšení dojde při nezměněné poptávce po penězích.
Důsledky expanzivní monetární politiky, zvýšení nabídky peněz z úrovně MS1
na úroveň MS2, je nárůst množství peněz v ekonomice z M1 na M2, pokles
úrokové míry z i1 na i2 a změna rovnováhy na peněžním trhu, kdy původní
rovnováha E1 se posouvá na úroveň E2.
204
MS1
i
MS2
E1
i1
E2
i2
MD1
M1
M2
M
Graf 10-1: Expanzivní monetární politika (na trhu peněz).
Vliv růstu nabídky peněz znázorníme pomocí modelu AS-AD. Zvýšení
nabídky peněz z úrovně MS1 na úroveň MS2, způsobí změnu rovnováhy na trhu
peněz, zvýší se rovnovážné množství peněz v ekonomice a poklesne
rovnovážná úroková míra. Pokles úrokové míry způsobí růst investičních
a spotřebních výdajů, které zvýší AD, změní se tím makroekonomická
rovnováha na E1, zvýší se produkt na Y1 a zvýší se i cenová hladina na P1.
P
LRAS
Expanzivní monetární
politika
AS 0
E1
P1
E0
P0
AD 0
Y0
Y1
Y*
AD 1
Y
Graf 10-2: Expanzivní monetární politika v modelu AS-AD.
205
Tato poměrně jednoduchá analýza se stává poněkud složitější, budeme-li
předpokládat, že se poptávka po penězích změní. První úvaha se bude proto
týkat situace, kdy na snížení poptávky po penězích centrální banka
prostřednictvím nástrojů monetární politiky nereaguje.
CB nereaguje na růst
poptávky po penězích
Pokles poptávky po penězích z úrovně MD0 na úroveň MD1 způsobuje pokles
množství peněz v ekonomice z hodnoty M0 na M1, pokles úrokové míry z i0 na
i1 a změnu rovnováhy na peněžním trhu posunem z E0 do E1.
i
MS 0
i0
i1
E0
MD0
E1
MD1
M1
M0
M
Graf 10-3: CB nereaguje na pokles poptávky po penězích.
Předpokládejme, že centrální banka na pokles poptávky po penězích zareaguje
expanzivní monetární politikou, zvýší nabídku peněz.
Expanzivní monetární politika centrální banky zvýšením nabídky peněz
z úrovně MS0 na MS1 zabránila poklesu množství peněz v ekonomice
způsobené poklesem poptávky po penězích na MD1. Oproti situaci, kdy
centrální banka na pokles poptávky po penězích nereagovala, se dále snižuje
úroková míra z i0 na i1 a rovnováha se posouvá z polohy E0 do E1.
V ekonomice však zůstává původní množství peněz v oběhu M0.
CB reaguje na pokles
poptávky po penězích
206
i
MS 0
i0
MS 1
E0
E1
i1
MD0
i2
E2
M1
MD1
M 0 = M2
M
Graf 10-4: CB reaguje na pokles poptávky po penězích.
Vliv restriktivní monetární politiky na rovnováhu na trhu peněz opět Restriktivní monetární
prozkoumáme ve dvou krocích. Předpokládejme, že poptávka po penězích
politika
se nemění a centrální banka uplatněním restriktivní politiky sníží množství
peněz v ekonomice.
Pokles nabídky peněz na MS2 snižuje množství peněz v oběhu z hodnoty M1
na M2, úroková míra se zvyšuje z i1 na i2. Rovnováha na peněžním trhu
se posouvá z bodu E1 do E2. Předpokládejme nyní, že se poptávka
po penězích změní zvýší, a centrální banka na tuto skutečnost nereaguje.
Situace je znázorněna na následujícím obrázku.
MS 2
i
MS 1
E2
i2
i1
E1
MD1
M2
M1
M
Graf 10-5: Restriktivní monetární politika (na trhu peněz).
207
Vliv poklesu nabídky peněz znázorníme pomocí modelu AS-AD. Pokles
nabídky peněz z úrovně MS1 na úroveň MS2, způsobí změnu rovnováhy na trhu
peněz, sníží se rovnovážné množství peněz v ekonomice a zvýší se rovnovážná
úroková míra. Růst úrokové míry způsobí pokles investičních a spotřebních
výdajů, které sníží AD, změní se tím makroekonomická rovnováha na E1,
klesne reálný produkt na Y1 a klesne i cenová hladina na P1.
P
LRAS
AS 0
E0
P0
P1
E1
AD 1
Y1
Y0 Y*
AD 0
Y
Graf 10-6: Restriktivní monetární politika v modelu AS-AD.
Protože centrální banka na pokles poptávky po penězích nereaguje, nabídka
peněz se nezmění. Zvýší se ale množství peněz v oběhu z M0 na M1 a úroková
míra z i0 na i1. Bod rovnováhy se posouvá z bodu E0 do bodu E1.
CB nereaguje na
pokles poptávky
po penězích
208
i
MS 0
i1
E1
MD1
E0
i0
MD0
M0
M1
M
Graf 10-7: CB nereaguje na růst poptávky po penězích.
Na růst poptávky po penězích bude centrální banka reagovat restriktivní CB reaguje na pokles
monetární politikou, snížením nabídky peněz. Výsledkem restriktivní poptávky po penězích
monetární politiky centrální banky je zachování stálého množství peněz
v oběhu M0, ale při zvýšení úrokové míry z i1 na i2 a posunu rovnováhy
na peněžním trhu z E1 do E2.
i
MS1
i2
Restriktivní
monetární politika
MS0
E2
i1
E1
E0
i0
MD0
M0=M2
MD1
M1
Graf 10-8: CB reaguje na růst poptávky po penězích.
M
209
Centrální banka může využíváním nástrojů monetární politiky provádět
expanzivní nebo restriktivní monetární politiku, jejichž důsledkem jsou změny
množství peněz v oběhu a úrokových sazeb. Dilema centrální banky spočívá
v tom, zda banka volí expanzivní nebo restriktivní politiku.
Při změně poptávky po penězích ve snaze zachovat stálé množství peněz
v oběhu by reagovala centrální banka v případě poklesu poptávky po penězích
expanzivní monetární politikou a v případě jejího růstu monetární politikou
restriktivní. V obou případech byla stabilizace množství peněz v oběhu
na centrální bankou žádoucí úrovni doprovázená změnami úrokové míry.
V případě uplatnění expanzivní monetární politiky došlo k jejímu snížení,
naopak v případě restriktivní monetární politiky k jejímu zvýšení.
Pokud by se CB rozhodla bránit úroveň úrokové míry, musela by v případě
poklesu poptávky po penězích uplatnit restriktivní a v případě růstu poptávky
po penězích pak naopak, monetární politiku expanzivní. V obou případech
by ale došlo ke změnám množství peněz v oběhu.
BRÁNÍ MNOŽSTVÍ PENĚZ
(restriktivní monetární politika)
MS 1
i1
E1
i0
E0
BRÁNÍ ÚROKOVOU MÍRU
(expanzivní monetární politika)
MS 0
MS 0
i0
MS 1
E1
E0
MD 1
MD 1
MD 0
MD 0
M0
Graf 10-9: Dilema centrální banky.
M
M0
M1
M
Dilema centrální
banky
210
Je tedy patrné, že centrální banka nemůže současně zvyšovat a snižovat
nabídku peněz, tzn. nemůže provádět současně expanzivní i restriktivní
politiku. Nemůže tedy současně bránit úroveň množství peněz v oběhu
a úroveň úrokové míry. Nemůže současně sledovat dva cíle, stabilitu úrokové
míry a současně stabilitu množství peněz v ekonomice. Musí proto zvolit jeden
z těchto cílů a k tomu pak také odpovídající typy nástrojů. CB musí volit mezi
dvěma navzájem se vylučujícími možnosti. Rozhodování CB pro výběr
jednoho z možných cílů je rozhodováním mimořádně závažným a obtížným,
proto je velmi často označováno jako dilema centrální banky.
V transmisním mechanismu monetární politiky se centrální banka
ovlivňováním operativních a zprostředkujících kritérií (cílů) snaží o dosažení
konečných cílů monetární politiky. Naplnění těchto záměrů, ovlivnění
operativních a zprostředkujících cílů však ještě vůbec nemusí znamenat
splnění konečných cílů. Základními podmínkami jejich dosažení jsou známé
nebo alespoň dopředu odhadnutelné vazby mezi zprostředkujícími kritérii
a cíli monetární politiky. To je otázka spojená s výběrem konkrétních
střednědobých mezicílů, kde by CB měla postupovat podle míry vlivu na
vývoj zprostředkujících kritérií, dostupnosti a spolehlivosti údajů o vývoji
zprostředkujících kritérií a vazby, resp. stupně korelace mezi vývojem
zprostředkujících kritérií a vývojem konečného cíle či konečných cílů
monetární politiky.
Pokud centrální banka najde alespoň jedno zprostředkující kritérium, které
dostatečně splňuje požadavky výběru, může jej využít jako kvantitativní
mezicíl, kterého hodlá dosáhnout v předem určeném střednědobém časovém
období za účelem dosažení konečného cíle monetární politiky.
Aby příslušné zprostředkující kritérium odpovídalo požadavkům, musí jeho
plnění zaručit splnění konečných cílů. Pokud tomu tak není, je třeba se pokusit
vybrat jiné zprostředkující kritérium, nebo již vybrané kritérium považovat za
indikátory vývoje ekonomiky. Jejich vývoj pak pouze předpovídá možné
splnění konečných cílů monetární politiky. Takováto kritéria nemůže pak
centrální banka využívat jako střednědobých mezicílů.
Transmisní
mechanismus
211
Gratulujeme, zvládli jste pasáž monetární politiky končící
vysvětlením dilematu centrální banky a k duhu Vám přijde chvilka
odpočinku u dobré kávy s malou dietní sladkostí.
Účinky monetární politiky rozlišujeme ve dvou časových horizontech,
a to v krátkodobém a dlouhodobém. Krátkodobé účinky monetární politiky
budeme sledovat za předpokladu, že v ekonomice nejsou plně využity výrobní
faktory. Za těchto podmínek pak centrální banka ve snaze zlepšit využití
výrobních faktorů, uplatní expanzivní monetární politiku a zvýší množství
peněz v ekonomice, zvýší nabídku peněz.
Zvýšení nabídky peněz se projeví zvýšením úvěrových kapacit obchodních
bank, zvýšení jejich nabídky úvěrů a poklesu úrokové míry, které umožní
realizaci investic. Protože investiční výdaje jsou součástí agregátní poptávky,
vede zvýšení investičních výdajů ke zvýšení agregátní poptávky do AD1.
Zvýšení agregátní poptávky pak vyvolá spíše růst produktu na Y1,
zaměstnanosti a cenové hladiny do P1.
Pokud se skutečný produkt blíží produktu potenciálnímu Y*, má křivka
krátkodobé agregátní nabídky velmi strmý tvar. Realizovaná expanzivní
monetární politika se opět projeví posunem křivky agregátní poptávky.
Vzhledem k velmi strmé křivce agregátní nabídky se však její zvýšení projeví
více v růstu ceny, než v růstu produktu.
Účinky monetární
politiky
P
LRAS
212
AS 0
E1
P1
P0
E0
AD0
Y0
Y1 Y*
AD1
Y
Graf 10-10: Krátkodobé účinky expanzivní monetární politiky v případě,
že v ekonomice existují nevyužité výrobní faktory.
Krátkodobé účinky expanzivní monetární politiky v případě, že v ekonomice
existují nevyužité výrobní faktory, zvyšuje úroveň reálného produktu
a zaměstnanosti, i když dochází také k určitému růstu cenové hladiny.
Při úplném využití zdrojů je výsledkem expanzivní monetární politiky
především výrazné zvýšení cenové hladiny a pouze minimální zvýšení
produktu.
Krátkodobé účinky
Restriktivní monetární
politika
Restriktivní monetární politika má opačné účinky než monetární politika
expanzivní, způsobují pohyb stejných ekonomických veličin jako v případě
expanzivní politiky, ale v opačném směru.
Krátkodobé účinky expanzivní monetární politiky se vedle růstu produktu
projevily také růstem cenové hladiny. Vytvořila se nová krátkodobá
rovnováha, která je začátkem postupného procesu, tzv. přizpůsobovacího.
Krátkodobé účinky
expanzivní monetární
politiky
P
213
LRAS
AS
E1
P1
P0
E0
AD1
AD0
Y0 Y1
Y
Graf 10-11: Krátkodobé účinky expanzivní monetární politiky v případě, že
ekonomika plně využívá existují výrobní faktory.
Uplatnění expanzivní monetární politiky prostřednictvím zvýšení nabídky
peněz vede k poklesu rovnovážné úrokové míry, která stimuluje investice,
a tedy zvyšuje agregátní poptávku na AD1. Růst agregátní poptávky způsobuje
změnu makroekonomické rovnováhy, roste cenová hladina, produkt
se nemění.
Dlouhodobé účinky
monetární politiky
Vlivem růstu cenové hladiny dochází také ke zvyšování cen výrobních faktorů.
Růst cen zvyšuje úroveň nominálního produktu, což vyvolává zvýšenou
poptávku po penězích. Tím roste rovnovážná úroková míra a následně se
snižují investiční výdaje. Proces přizpůsobování se zastaví na úrovni, kde nová
křivka agregátní poptávky protíná dlouhodobou křivku agregátní nabídky.
Z dlouhodobého hlediska účinky expanzivní monetární politiky jsou
nezměněná úroveň reálného produktu Y0 = Y1 = Y* a zaměstnanosti, růst expanzivní monetární
cenové hladiny na P1 odpovídající růstu množství peněz v oběhu a nezměněné
politiky
úrovni úrokové míry.
214
Mechanismus dlouhodobého působení restriktivní monetární politiky je stejný,
působí na pohyb stejných ekonomických veličin, s tím, že tento pohyb
je opačný. Pokles cenové hladiny je v tomto případě stejný jako pokles
množství peněz v oběhu.
Účinnost transmisního mechanismu, a tím i monetární politiky je závislá
na stabilitě nebo předvídatelnosti vazeb mezi nástroji, zprostředkujícími
a konečnými cíli monetární politiky. Tyto vazby se při praktickém provádění
monetární politiky stávají ještě složitějšími v důsledku existence časových
zpoždění.
P
P1
P0
LRAS
E1
E0
AD0
Y0 = Y1 = Y*
AD1
Y
Graf 10-12: Dlouhodobé účinky expanzivní monetární politiky.
P
E2
P2
215
LRAS
AS
E1
P1
E0
P0
AD2
AD1
Y 2= Y 0
Y1
Y
Graf 10-13: Dlouhodobé účinky expanzivní monetární politiky (lze vyjádřit
pomocí křivek)
SHRNUTÍ KAPITOLY MONETÁRNÍ POLITIKA
•
•
•
•
Monetární politika je realizována opatřeními centrální banky
prostřednictvím trhu peněz, především ovlivňováním nabídky
peněz. Sleduje konečné cíle, kterých dosahuje prostřednictvím
bezprostředních cílů, které jsou realizovány uplatňováním
nástrojů. CB tedy sleduje určitý konečný cíl nebo-li regulaci
vybrané makroekonomické veličiny. Bezprostředně se však
soustředí na naplnění zprostředkujících cílů jako jsou úroková
míra a peněžní zásoba.
Nástroje monetární politiky se dělí na přímé a nepřímé. Mezi
nepřímé nástroje řadíme operace na otevřeném trhu, změnu
sazby povinných minimálních rezerv, diskontní politiku.
Výjimečně jsou používány přímé nástroje jako například
limity úvěrů, povinné vklady.
Keynesiánská měnová politika aktivně ovlivňuje vývoj
ekonomiky. Transmisní mechanismus postupuje od změny
peněžní zásoby a úrokové sazby ke změně agregátní poptávky
až ke stimulaci zaměstnanosti nebo zmírnění inflace.
CB může provádět dva typy monetární politiky. Politiku
expanzivní, kdy pomocí nástrojů monetární politiky zvyšuje
Shrnutí
•
nabídku peněz nebo politiku restriktivní, kdy naopak, nabídku
peněz snižuje. Dilema CB spočívá v tom, zda udržuje stejné
množství peněz v ekonomice nebo stejnou výši úrokové míry.
Z časového hlediska rozlišujeme účinky monetární politiky
na krátkodobé a dlouhodobé. Krátkodobé účinky monetární
politiky za předpokladu, že v ekonomice nejsou plně využity
zdroje, proto centrální banka ve snaze zlepšit využití
výrobních faktorů, realizuje expanzivní monetární politiku
a zvýší množství peněz v ekonomice, což vede k růstu
produktu, ale i k růstu cenové hladiny. Krátkodobé účinky
restriktivní politiky působí v opačném směru.
SAMOSTATNÝ ÚKOL 10
a) Graficky ilustrujte expanzivní monetární politiku na trhu peněz
a pomocí modelu AS-AD.
b) Jaký bude dopad na trhu peněz, pokud centrální banka bude
reagovat na růst poptávky po penězích a bude sledovat udržení
stejné úrokové míry. Vysvětlete o jaký typ politiky se jedná a tuto
situaci graficky naznačte.
c) CB nakoupí cenné papíry. Jak tato situace ovlivní rovnováhu
na trhu peněz a jak se změní makroekonomická rovnováha?
TEST A OTÁZKA
1. Součástí mechanismu fungování monetární politiky jsou povinné
rezervy, prostřednictvím kterých CB
a) ovlivňuje výši úrokové míry
b) uskutečňuje operace na volném trhu
c) reguluje množství peněz
2. Centrální banka prodejem cenných papírů
a) ovlivňuje monetární bázi
b) neovlivňuje monetární bázi
c) ztrácí kontrolu nad monetární bází
216
217
3. Mezi nástroje monetární politiky patří
a) úroková míra a množství peněz
b) úroková míra a diskontní sazba
c) míra povinných minimálních rezerv a diskontní sazba
4. Diskontní sazba je úroková míra, kterou banky poskytují jejich
nejlepším klientům.
5. Monetární politiku lze definovat jako systém opatření centrální
banky, jejichž cílem je ovlivňovat peněžní zásobu nebo úrokové
sazby s cílem stabilizovat ekonomiku.
6. Nákupy na volném trhu zvyšují diskontní sazbu.
7. Expanzivní monetární politika v dlouhém období ovlivňuje pouze
velikost produktu a zaměstnanosti.
8. Bankovní soustava je tvořena centrální bankou a komerčními
bankami a institucemi, ve kterých vznikají depozitní peníze.
1c, 2a, 3c, 4 NE, 5 ANO, 6 NE, 7 NE, 8 ANO
Monetární politika je součástí makroekonomické politiky, a proto
navážeme další politikou a to fiskální politikou, kterou na rozdíl
od monetární politiky realizuje vláda.
Průchod modulem
218
11 FISKÁLNÍ POLITIKA
RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY FISKÁLNÍ
POLITIKA
Soustava veřejných rozpočtů, rozpočtové příjmy, rozpočtové výdaje,
rozpočtový přebytek, rozpočtový deficit, veřejný dluh, jeho důsledky
a rizika zahraničního dluhu vlády. Typy rozpočtu: skutečný,
strukturální a cyklický, rovnice rozpočtového salda, Lafferova křivka.
Cíle fiskální politiky, nástroje - automatické vestavěné stabilizátory,
diskreční politika, expanzivní a restriktivní fiskální politika, její
krátkodobé a dlouhodobé účinky, vytěsňovací efekt, ekonomie strany
nabídky, koordinace měnové a fiskální politiky.
Rychlý náhled
219
CÍLE KAPITOLY FISKÁLNÍ POLITIKA
Budete umět:
•
Základní pojmy jako rozpočtová politika, fiskální politika, státní
rozpočet, rozpočtové saldo, deficitní státní rozpočet, cíle a nástroje
fiskální politiky, expanzivní a restriktivní fiskální politika, krátkodobé
a dlouhodobé účinky fiskální politiky.
Získáte:
•
Budete umět
Získáte
Znalosti o centralizovaném peněžním fondu, fiskální politice, jejich
typech a účincích.
Budete schopni:
•
Vymezit rozdíl mezi rozpočtovou a fiskální politikou.
•
Charakterizovat státní rozpočet, jeho příjmy, výdaje a saldo.
•
Graficky interpretovat použití nástrojů fiskální politiky a stanovit, zda
se jedná o expanzivní nebo restriktivní politiku.
•
Ilustrovat krátkodobé a dlouhodobé účinky fiskální politiky.
Budete schopni
220
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY FISKÁLNÍ POLITIKA
Rozpočtová politika, fiskální politika, státní rozpočet, příjmy státního
rozpočtu, výdaje státního rozpočtu, rozpočtové saldo, deficitní rozpočet,
přebytkový rozpočet, vyrovnaný rozpočet, veřejný dluh, vnitřní a vnější
dluh, hrubý a čistý dluh, Lafferova křivka, cíle a nástroje fiskální
politiky, expanzivní a restriktivní fiskální politika, krátkodobé
a dlouhodobé účinky fiskální politiky.
Klíčová slova
Součástí makroekonomické politiky je i fiskální politika, která bývá
ztotožňována s rozpočtovou politikou. V této části vysvětlíme rozdíly
mezi uvedenými politikami a budeme se zabývat jejími dopady
na makroekonomickou rovnováhu.
11.1 Pojetí fiskální politiky, státní rozpočet
V obecné podobě lze fiskální politiku chápat jako makroekonomicky Pojetí fiskální politiky
motivované využití systému veřejných financí. Jedná se o využití záměrných
změn objemu a struktury veřejných příjmů a výdajů, záměrné volby typu
a objemu rozpočtového salda a způsobu jeho krytí k dosažení žádané úrovně
či stabilizaci úrovně reálných makroekonomických proměnných, především
míry ekonomického růstu a úrovně zaměstnanosti.
221
V běžné ekonomické mluvě se pojmy rozpočtová a fiskální politika ztotožňují,
pro účely makroekonomické (hospodářské) politiky je velmi důležité jejich
obsahové odlišení podle významu, který přisuzují uplatnění jednotlivých
funkcí veřejných financí.
Rozpočtová politika upřednostňuje ve svých přístupech alokační
a redistribuční funkci veřejných financí, fiskální politika klade důraz
na stabilizační funkci veřejných financí. Rozpočtová politika tak vyjadřuje
logiku veřejných financí v ryze finančním pojetí. Výrazem takto pojaté
rozpočtové politiky je státní rozpočet, který soustřeďuje veřejné zdroje na
financování produkce veřejných statků, na odstranění či vyrovnání efektů
externalit, na sociálně motivovanou redistribuci důchodu, bez snahy ovlivnit
reálné makroekonomické charakteristiky. Vyrovnanost takto chápaného
rozpočtu vyjadřuje úspěšnost rozpočtové politiky, vypovídá o dobrém státním
finančním hospodaření. Svým pojetím je rozpočtová politika pojmem starším
a vzniká vlastně se vznikem rozpočtu státu, státního rozpočtu. Rozpočtovou
politiku provádí ministerstvo financí.
Rozpočtová politika
Fiskální politika vyjadřuje aktivní pojetí veřejných financí, klade důraz na
stabilizační funkci veřejných financí. Určující je vliv veřejných financí na
reálné makroekonomické proměnné, jejichž vývoj je rozhodující pro
ustanovení makroekonomické rovnováhy. Státní rozpočet je v tomto případě
využíván jako nástroj fiskální politiky, jako jeden z nástrojů hospodářské
politiky. Svým pojetím je fiskální politika ve srovnání s rozpočtovou politikou
pojmem novějším, vzniká později v souladu s konceptem aktivních veřejných
financí ve vazbě na keynesovsky pojatou hospodářskou politiku.
Fiskální politika
Základní rozdíl mezi rozpočtovou politikou a fiskální politikou je i v nazírání
na rozpočtový schodek. Pro rozpočtovou politiku je dosažení vyrovnaného
rozpočtu konečným cílem, který zcela logicky jeho subjekt, ministerstvo
financí jednoznačně prosazuje. Naopak fiskální politika nemusí chápat
vyrovnanost státního rozpočtu jako cíl konečný, ale jako jeden z množiny cílů,
který navíc nemusí být za všech okolností bezpodmínečně prioritní.
Veřejné finance jsou nejčastěji definovány jako peněžní vztahy vznikající
v souvislosti s tvorbou, rozdělováním a použitím finančních fondů spojených
Veřejné finance
222
s činností veřejných institucí, kdy jedním z nevýznamnějších subjektů při
utváření těchto vztahů je stát. Ve vztahu k subjektům podílejících se na těchto
vztazích lze veřejné finance rozdělit na relativně samostatné součásti, a to
státní rozpočet, rozpočty místní samosprávy, speciální fondy a finance státních
podniků.
Obecně je státní rozpočet definován jako peněžní fond, který vytvářejí,
rozdělují a používají státní orgány. Je tedy spojován s hospodařením státu a je
považován za centralizovaný peněžní fond, který se tvoří, rozděluje a používá
na principu nenávratnosti, neekvivalence a nedobrovolnosti.
Státní rozpočet
Státní rozpočet je schvalován zákonodárnými sbory, nabývá formy
rozpočtového zákona. Sestavovatel je ministerstvo financí, které odpovídá i za
jeho plnění.
Státní rozpočet je historickou kategorií, která prošla určitým vývojem
souvisejícím s rozvojem výroby, postavením státu a jeho funkcemi.
V obecném pojetí je proto vhodnější hovořit o veřejném rozpočtu jako
o finanční bilanci využívané příslušným stupněm veřejné vlády k zajištění
potřeb veřejné ekonomiky a cílů rozpočtové politiky. Vyjdeme-li z tohoto
pojetí je veřejný rozpočet soustava rozpočtů za všechny vládní úrovně. Státní
rozpočet plní funkce odvozené od funkce veřejných financí, funkci alokační,
redistribuční a stabilizační.
Alokační funkce se realizuje prostřednictvím financování potřeb veřejného
sektoru. Funkce redistribuční je spojena s nenávratným přerozdělováním části
GDP a zmírňováním nerovností mezi subjekty, ke kterým vede tržní
mechanismus
prostřednictvím
finančních
transferů,
progresivních
důchodových daní, vyšším zdaněním luxusního zboží, nebo dotováním
vybraného sortimentu zboží. V případě stabilizační funkce státního rozpočtu
se jedná o ovlivňování ekonomické stability pomocí příjmů a výdajů státního
rozpočtu. Prostřednictvím stabilizační funkce se veřejné finance stávají
mimořádně důležitou součástí hospodářské politiky a prorůstají tak
do makroekonomické problematiky.
Funkce státního
rozpočtu
Uplatnění státního rozpočtu jako nástroje fiskální politiky je založeno
na využívání rozpočtového salda k ovlivňování agregátní poptávky,
hospodářského růstu a ve svém výsledku k ovlivňování zaměstnanosti.
Nejvýznamnější příjmovou skupinou státního rozpočtu jsou běžné příjmy,
zejména příjmy daňové. Největší část daňového výnosu plyne z daní se stálým
výnosem, jako je daň spotřební včetně nejvýnosnější daně z přidané hodnoty,
které označujeme jako daně nepřímé. Významný podíl na příjmech státního
rozpočtu mají také daně z příjmů, označovaná jako přímé daně. Výlučným
příjmem státního rozpočtu jsou cla. Jsou to platby charakteru jednorázově
placené daně a mají charakter nepřímé selektivní spotřební daně. V některých
zemích plynou do státního rozpočtu i stálé a výnosné příspěvky na sociální
zabezpečení. Výdaje státního rozpočtu, a to jak alokační, tak redistribuční
i stabilizační mají charakter běžných (například G, TR) a kapitálových výdajů.
STRUKTURA STÁTNÍHO ROZPOČTU
Příjmy (celkové pří jmy a dotace)
Celkové příjmy
běžné příjmy
daňové příjmy
nedaňové příjmy
kapi tál ové příjmy
Dotace
Výdaje (celkové výdaje a čisté půjčky)
Celkové výdaje
běžné výdaje
výdaje za zboží a služby
úrokové pl atby
subvence a jiné transfery
kapitálové výdaje
Čisté půjčky
Obrázek 11-1: Struktura státního rozpočtu.
223
224
Státní rozpočet bilancuje příjmy a výdaje. Rozpočtové saldo vyjadřuje do jaké
míry příjmy státního rozpočtu pokrývají jeho výdaje. Jsou-li výdaje státního
rozpočtu vyšší než jeho příjmy pak je státní rozpočet schodkový, deficitní.
Krátkodobý schodek státního rozpočtu je kryt emisí státních pokladničních
poukázek a výsledný emisí střednědobých a dlouhodobých státních dluhopisů.
Využití přímého bankovního úvěru na krytí výsledného schodku státního
rozpočtu je nežádoucí a v mnoha zemích, vč. ČR je přímo zakázáno.
V případě, že příjmy státního rozpočtu převyšují výdaje je státní rozpočet
přebytkový a při rovnosti příjmů a výdajů se jedná o rozpočet vyrovnaný.
Rozpočtové saldo
Rozpočtový schodek je tedy financován půjčkami zpravidla v podobě
dluhopisů vlád, které nakupují domácí subjekty, jedná se o tzv. vnitřní dluh
nebo je nakupují zahraniční subjekty a vzniká zahraniční dluh vlády.
Rozpočtový schodek je zpravidla hlavním faktorem vzniku nebo změny
veřejného dluhu.
Vnitřní a vnější dluh
Rozpočtové saldo vypočteme jako rozdíl mezi příjmy rozpočtu (důchodovými
daněmi, jejichž výše je určena sazbou daně t) a rozpočtovými výdaji (vládními
nákupy statků G a transferovými platbami TR).
BS = t .Y − ( G + TR )
Makroekonomické důsledky rozpočtového schodku jsou v dlouhodobém
časovém horizontu negativní. Dlouhodobý schodek vede k růstu veřejného
dluhu a dluhová služba se stává pro rozpočet břemenem. Vysoké úrokové
náklady veřejného dluhu jsou pak faktorem, který brání nebo ztěžuje dosažení
vyrovnaného rozpočtu. Navíc vysoká dluhová služba omezuje aktivní využití
nástrojů fiskální politiky. Schodek státního rozpočtu vyvolává silné inflační
tlaky. Krytí chronických schodků se děje na úkor omezování soukromých
investic, dochází k vytěsňovacímu efektu. Vláda má značně omezené možnosti
stabilizovat hospodářský růst a její opatření v důsledku realizačního časového
zpoždění mohou cyklus spíše zvýraznit, než zmírnit.
Dlouhodobý schodek
Schodek státního rozpočtu lze financovat dluhovým financováním, peněžním
financováním a ze státních aktiv, čímž vzniká veřejný dluh. Veřejný dluh
je suma minulých rozpočtových schodků.
Dluhové financování souvisí s emisí státních dluhopisů a jejich prodejem
soukromému sektoru nebo do zahraničí. Prodej státních dluhopisů
soukromému sektoru vč. komerčních bank však znamená použití soukromých
úspor na financování státního dluhu a omezení jejich použití na soukromé
investice, vzniká tím vnitřní dluh. V případě prodeje státních dluhopisů
do zahraničí vzniká vnější dluh, který má dopad na růst záporného salda
běžného účtu platební bilance.
Financování znamená krytí schodku státního rozpočtu půjčkou od centrální
banky nebo půjčkou ze zahraničí. Přímý bankovní úvěr poskytnutý CB na
krytí schodku státního rozpočtu má charakter úvěrové emise. Stejně je tomu
tak v případě přímého nákupu státních dluhopisů CB. Velký objem přímých
půjček od CB pro krytí rozpočtového schodku vedl k tomu, že poskytnutí
přímého úvěru CB na krytí rozpočtového schodku je ze zákona zakázáno.
Proto CB může nakupovat státní dluhopisy pouze na sekundárním trhu, což
vede k tzv. monetizaci státního dluhu. Tyto formy financování schodku
zvyšují monetární bázi, zvyšují množství peněz v oběhu. Navíc je tento efekt
znásoben efektem multiplikačním. Půjčka ze zahraničí způsobuje tlak na
pasivní saldo platební bilance a růst zahraničního dluhu.
225
Veřejný dluh
- vnitřní dluh
- vnější dluh
Monetizace státního
dluhu
Dlouhodobým řešením schodku státního rozpočtu je financování ze státních
aktiv, z rezerv vytvořených v minulosti, z výnosů privatizace státního majetku.
Určitou možností je zvýšení daní, což je možné pouze v delším časovém
období vzhledem k složitosti při realizaci změny daňových zákonů.
Z metodického hlediska je důležité odlišovat hrubý a čistý dluh. Hrubý dluh
představuje celkový objem závazků státu, čistý dluh je hrubý dluh snížený
o objem pohledávek státu. Přitom konvenčně je dluh vykazován jako dluh
hrubý, jako celkový objem závazků státu.
Obvykle je čistý vládní dluh nižší od dluhu hrubého o částku státních
finančních aktiv, zahrnujících půjčky soukromému sektoru, hotovost, státní
podíl na akciovém majetku soukromých společností a devizové rezervy.
Hrubý a čistý dluh
226
Důsledky veřejného dluhu jsou zejména rozpočtové, redistribuční, fiskální,
zvyšování podílu dluhu na hrubém domácím produktu a inflační. Řešení
dluhového problému lze hledat zejména ve využití pozitivních exogenních
faktorů a v oblasti aktivních vládních opatření.
Změna míry zdanění ovlivňuje rozpočtové příjmy. Ekonomie strany nabídky
říká, že příliš vysoké zdanění destimuluje od ekonomické aktivity, a tím vede
ke zpomalení růstu nebo k poklesu důchodu. Růst daňové sazby za určitou
hranici může být doprovázen klesajícím množstvím vybraných daní,
označovaným jako daňový výnos. Naopak pokles příliš vysokých daňových
sazeb vede krátkodobě k poklesu množství vybraných daní, dlouhodobě vede
ale v důsledku stimulace růstu důchodu k jejich růstu. Graficky lze ilustrovat
tuto situaci pomocí Lafferovy křivky.
Bude-li daňová sazba nulová, budou i daňové příjmy T nulové. V případě
daňové sazby 100% bude odčerpán celý důchod. V tomto případě ale nebudou
ekonomické subjekty vyvíjet žádnou činnost, důchod bude nulový a nulový
bude i daňový příjem. Mezi těmito extrémními stavy je celá řada možností,
například body A a B. Průběh křivky naznačuje existenci určité daňové sazby
t opt, za kterou již zvyšování daňové sazby nepřináší vyšší výnos, ale výnos
se snižuje.
T
E
T opt
•
•
A
B
•
0
Graf 11-1: Lafferova křivka.
t opt
100%
Lafferova křivky
227
11.2 Cíle a nástroje fiskální politiky
Cíle fiskální politiky lze charakterizovat jako usměrňování vývoje hlavních
makroekonomických veličin, především zaměstnanosti a cenové hladiny.
Regulací agregátní nabídky a agregátní poptávky, to je pomocí
bezprostředních cílů dosahuje fiskální politika konečné cíle.
Cíle
Základním nástrojem fiskální politiky je státní rozpočet, resp. jeho změny ve
výdajové a příjmové struktuře. Pro dosažení stanoveného makroekonomického
cíle může fiskální politika využít jako nástroj záměrná opatření (diskreční).
Fiskální politika na rozdíl od rozpočtové politiky, jejímž cílem je vyrovnaný
státní rozpočet, záměrně využívá plánovaný přebytek či schodek státního
rozpočtu k ovlivnění vývoje ekonomiky.
Nástroje
Záměrná opatření fiskální politiky mají charakter jednorázových záměrných
opatření, která jsou vědomým působením na dosažení stanovených
makroekonomických cílů. Jedná se zejména o jednorázové změny v soustavě
daní, změny daňových sazeb a výdajů státního rozpočtu.
Diskreční opatření
V případě dlouhodobých opatření se jedná o opatření, která po jejich
zabudování do systému působí proticyklicky, samočinně. Jsou to tzv.
vestavěné stabilizátory a patří mezi ně zejména progresivní důchodové daně,
dávky v nezaměstnanosti, pojištění v nezaměstnanosti, výkup zemědělských
přebytků, subvence k cenám zemědělské produkce. Proticyklické působení
vestavěných stabilizátorů funguje však jen za podmínky alespoň relativně
stabilní cenové hladiny. Není-li splněn tento předpoklad, působí procyklicky,
což je případ stagflace, při které důchod klesá a roste cenová hladina.
Vestavěné
stabilizátory
čisté daně
výdaje na nákup
statků
agregátní poptávka
agregátní
nabídka
Obrázek 11-2: Cíle a nástroje fiskální politiky.
zaměstnanost
cenová
stabilita
228
Určitě Vám přijde vhod krátká přestávka na kávičku nebo zelený čaj,
čímž načerpáte síly pro další studium.
11.3 Typy fiskální politiky
Protože fiskální politika je politikou poptávkově orientovanou, jde
v konečném účinku o ovlivnění agregátní poptávky s důsledkem pro změnu
produktu a zaměstnanosti. Z hlediska svého vlivu na agregátní poptávku může
být fiskální politika expanzivní anebo restriktivní. Působí-li vláda
prostřednictvím fiskálních operací na zvyšování agregátní poptávky, hovoříme
o fiskální expanzi. Expanzivní fiskální politika je tedy uplatňovaná s cílem
zvýšit úroveň rovnovážného důchodu a tím zvýšit také úroveň zaměstnanosti.
Stejně jako v případě monetární politiky i zde budeme sledovat účinky fiskální
politiky, fiskální expanze a fiskální restrikce za předpokladu nedostatečného
využití výrobních faktorů a za předpokladu, kdy zdroje jsou plně využité.
V případě, kdy skutečný produkt nedosahuje úrovně potenciálního produktu
je ekonomika charakterizovaná existencí nevyužitých výrobních faktorů,
existuje poměrně vysoká nezaměstnanost. Stát ve snaze snížit úroveň
nezaměstnanosti využitím fiskálních operací na výdajové či příjmové straně
státního rozpočtu uplatní expanzivní fiskální politiku. Výsledkem expanzivní
fiskální politiky v krátkém období je, že růst agregátní poptávky výrazněji
zvýší produkt na Y1 a tedy i zaměstnanost, než cenovou hladinu na P1.
Expanzivní fiskální
politika
P
LRAS
P1
P0
229
AS 0
E1
E0
AD 1
AD 0
Y0 Y1 Y*
Y
Graf 11-2: Expanzivní fiskální politika při neúplném využití výrobních
faktorů.
Opačný je efekt fiskální expanze v případě, kdy v ekonomice jsou výrobní
faktory plně využívány. Fiskální expanze i v tomto případě zvýší agregátní
poptávku, ale její růst se projeví více v růstu cenové hladiny, než v růstu
produktu.
P
LRAS
AS
E2
P2
P1
E1
AD2
AD1
Y1 Y2
Y
Graf 11-3: Expanzivní fiskální politika pokud ekonomika plně využívá zdroje.
Fiskální expanze
230
Z dlouhodobého hlediska se však rovnováha neustálí v bodě E1, ale E2. Růst
produktu vyvolává růst poptávky po penězích, což při nezměněné nabídce
peněz způsobí zvýšení úrokové míry a vyšší úroková míra omezí uvažované
investiční záměry soukromého sektoru (posun z E1 do E2). Dochází
k vytěsňovacímu efektu, jeho princip spočívá v tom, že expanzivní fiskální
politika snižuje úroveň soukromých investičních výdajů. Pokud pokles úrovně
soukromých investičních výdajů odpovídá úrovni fiskální expanze a nezmění
se ani velikost ostatních součástí agregátní poptávky, velikost produktu
se nemění. Dochází k úplnému vytěsňovacímu efektu. Fiskální expanze
z dlouhodobého hlediska nemění úroveň produktu a zaměstnanosti, zvyšuje
cenovou hladinu a úrokovou míru, snižuje úroveň soukromých investičních
výdajů.
P
P2
E2
Vytěsňovací efekt
LRAS
AS
E1
P1
P0
fiskální politiky
E0
AD2
AD1
Y 2= Y 0
Y1
Y
Graf 11-4: Dlouhodobé účinky expanzivní fiskální politiky.
Působí-li vláda prostřednictvím fiskálních operací na snižování agregátní
poptávky, hovoříme o fiskální restrikci, jejíž cílem je tlumit růst agregátní
poptávky, a tím vyvolané inflační procesy v ekonomice, případně snížit
rozpočtový deficit. Pokud jsou v ekonomice nevyužité výrobní faktory,
fiskální restrikce v krátkém období snižuje cenovou hladinu, produkt
a zaměstnanost. Jsou-li v ekonomice výrobní faktory plně využité, potom
restriktivní fiskální politika snižuje pouze cenovou hladinu.
Restriktivní fiskální
politika
P
LRAS
231
AS 0
E0
P0
P1
E1
AD 1
Y 1 Y0
AD 0
Y*
Y
Graf 11-5: Restriktivní fiskální politika při neúplném využití výrobních
faktorů.
Z dlouhodobého hlediska restriktivní fiskální politika způsobuje pokles
cenové hladiny a pokles úrokové míry, zvýšení úrovně soukromých
investičních výdajů, úroveň produktu se nezmění, pokud nárůst soukromých
investičních výdajů odpovídá úrovni (velikosti) fiskální restrikce.
Mezi bariéry účinnosti fiskální politiky řadíme:
•
•
•
•
Účinky dlouhodobé
restriktivní fiskální
politiky
Bariéry účinnosti
časová zpoždění,
vytěsňovací efekt,
negativní dopady veřejného dluhu,
pohyblivé měnové kurzy.
Až doposud jsme analyzovali monetární a fiskální politiku odděleně.
V ekonomické realitě se však uskutečňuje makroekonomická regulace oběma
politikami současně, jedná se o kombinaci monetární a fiskální politiky. Tyto
politiky jsou přitom prováděny navzájem obvykle nezávislými autoritami,
tj. centrální bankou a vládou.
Koordinace fiskální
a monetární politiky
232
Koordinace může být dosaženo několika způsoby (značnou roli sehrává časové
zpoždění):
•
•
řízením agregátní poptávky - její stimulací, kdy vláda nebo CB sledují
růst zaměstnanosti a produktu nebo omezováním agregátní poptávky,
v případě sledování snižování inflace. Například vláda provede fiskální
expanzi, zvýší vládní nákupy na statky G a účinnost této politiky může
být zesílena expanzivní monetární politikou (efekt vytěsňování
je minimalizován). Realizuje-li vláda fiskální restrikci, při poklesu
úrokové sazby by restriktivní monetární politika tento pokles brzdila.
Přizpůsobování monetární politiky typu fiskální politiky se zesiluje
v ekonomice s existencí volně pohyblivých měnových kurzů.
Pokud je preferována monetární politika, pak je koordinace fiskální
politiky nezbytná v ekonomice, kde existuje systém fixních měnových
kurzů. Je-li expanzivní monetární politika málo účinná měla by být
podporována expanzivní fiskální politikou;
řízením struktury produktu – například vlivem expanzivní fiskální
politiky (růstem transferových plateb TR) spolu s monetární restrikcí
způsobí zvýšení podílu spotřebních výdajů domácností C a pokles
investičních výdajů I. Došlo tedy ke změně struktury produktu, zvýšil
se podíl TR a klesl podíl C.
SHRNUTÍ KAPITOLY FISKÁLNÍ POLITIKA
•
•
•
•
Obecně je státní rozpočet definován jako centralizovaný
peněžní fond, který vytvářejí, rozdělují a používají státní
orgány. Používá se na principu nenávratnosti, neekvivalence
a nedobrovolnosti.
Mezi příjmy státního rozpočtu patří daně přímé a nepřímé,
sociální pojistné, výdaje zahrnují běžné a kapitálové výdaje.
Saldo státního rozpočtu může být přebytkové, pokud převyšují
příjmy nad výdaji, nebo deficitní, je-li tomu naopak.
Deficit zvyšuje veřejný dluh. Dluhové financování souvisí
s emisí státních dluhopisů a jejich prodejem soukromému
sektoru a vzniká tím vnitřní dluh nebo do zahraničí a vzniká
vnější dluh.
Rozpočet plní funkci alokační, redistribuční a stabilizační
funkce. Skutečný rozpočet má složku strukturální a složku
cyklickou. Strukturální deficit vyjadřuje vliv diskreční
politiky, cyklický umožňuje separovat vliv kolísání
Shrnutí
•
•
•
•
•
•
konjunktury a vestavěných stabilizátorů.
Lafferova křivka vyjadřuje souvislosti mezi rostoucí daňovou
sazbou a daňovým výnosem. Zpočátku roste a od určité výše
klesá vlivem destimulace ekonomické aktivity.
Konečnými cíly fiskální politiky je usměrňování vývoje
hlavních makroekonomických veličin, hlavně zaměstnanosti
a cenové hladiny. Regulací agregátní nabídky a agregátní
poptávky, to je pomocí bezprostředních cílů dosahuje fiskální
politika konečné cíle a využívá k tomu nástroje.
Nástroje fiskální politiky se člení na vestavěné stabilizátory
a diskreční opatření.
Mezi bariéry účinnosti keynesiánské fiskální politiky řadíme
časová zpoždění, efekt vytěsňování, negativní dopady
veřejného dluhu a pohyblivé měnové kurzy.
Vláda působí prostřednictvím fiskálních operací na agregátní
poptávku a realizuje expanzivní fiskální politiku v případě,
že stimuluje AD nebo uplatňuje fiskální restrikci. Oba typy
politik
mají
krátkodobé
a
dlouhodobé
účinky
na makroekonomické veličiny.
Koordinace měnové a fiskální politiky probíhá buď s cílem
účinného řízení agregátní poptávky nebo s cílem řízení
struktury produktu.
a) Graficky ilustrujte expanzivní fiskální politiku za předpokladu plné
zaměstnanosti a její dopad na makroekonomickou rovnováhu.
b) Jak se v modelu AS-AD projeví vliv růstu daní
c) Jaký dopad má pokles autonomních daní na velikost produktu
a zaměstnanost, použijete-li model důchod výdaje.
TEST A OTÁZKA
1. Státní rozpočet představuje
a) rozpočet vlády určený k financování státního aparátu
b) souhrn vládních nákupů statků
c) centralizovaný peněžní fond
233
234
2. K nepřímým daním patří
a) daň z převodu nemovitostí
b) daň z přidané hodnoty
c) daň z příjmu fyzických osob
3. Záměrná opatření fiskální politiky tvoří
a) veřejné práce
b) veřejné práce a transferové platby
c) transferové platby
4. Fiskální politiku lze definovat jako systém opatření centrální
banky, jejichž cílem je ovlivňovat peněžní zásobu nebo úrokové
sazby s cílem stabilizovat ekonomiku.
5. Z krátkodobého hlediska má expanzivní politika dopad na růst
produktu a zvýšení cenové hladiny.
6. Cílem fiskální politiky je snižování daní a zvyšování důchodů.
7. Pokles daní způsobí pokles produktu.
8. Příjmová část státního rozpočtu je tvořena daněmi, dary, cly.
1c, 2b, 3a, 4 NE, 5 ANO, 6 NE, 7 NE, 8 ANO
V této kapitole jsme se zabývali fiskální politikou jako jednou
ze součástí makroekonomické politiky a nyní se budeme věnovat
poslední z námi uvedených politik, a to vnější obchodní a měnové
politice.
Průchod modulem
235
12 VNĚJŠÍ OBCHODNÍ A MĚNOVÁ POLITIKA
RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY VNĚJŠÍ
OBCHODNÍ A MĚNOVÁ POLITIKA
Vnější obchodní a měnová politika – cíle a nástroje, liberalismus
a protekcionismus, teorie optimálního cla, měnové kurzy, vliv
kursových výkyvů na čistý export a makroekonomickou rovnováhu
v krátkém a dlouhém období.
Mezinárodní hospodářská spolupráce – pásmo volného obchodu, celní
unie, společný trh, hospodářská unie, měnová unie, politická unie.
Rychlý náhled
236
CÍLE KAPITOLY VNĚJŠÍ OBCHODNÍ A MĚNOVÁ POLITIKA
Budete umět:
•
Základní pojmy jako cíle a nástroje vnější obchodní a měnové
politiky, liberalizmus a protekcionizmus, měnové kurzy, mezinárodní
hospodářská spolupráce, pásmo volného obchodu, celní unie, společný
trh, hospodářská unie, měnová unie, politická unie.
Získáte:
•
Budete umět
Získáte
Vědomosti o fungování vnější obchodní a měnové politice.
Budete schopni:
•
Ojasnit cíle vnější obchodní a měnové politiky a nástroje, které
používá k dosahování těchto cílů.
•
Charakterizovat protekcionizmus a liberalizmus.
•
Popsat jednotlivé typy mezinárodní hospodářské spolupráce.
•
Vysvětlit a ilustrovat vliv kursových výkyvů na čistý export
a makroekonomickou rovnováhu v krátkém a dlouhém období.
Budete schopni
237
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY VNĚJŠÍ OBCHODNÍ A MĚNOVÁ
POLITIKA
Vnější obchodní a měnová politika, liberalizmus, protekcionizmus,
měnový kurz, mezinárodní hospodářská spolupráce, pásmo volného
obchodu, celní unie, společný trh, hospodářská unie, měnová unie,
politická unie.
Klíčová slova
Problematika vnější ekonomické rovnováhy, které jste již věnovali
pozornost Vám dává určité předpoklady k prostudování vnější
obchodní a měnové politiky.
12.1 Pojetí vnější obchodní a měnové politiky, její cíle a nástroje
Vnější obchodní a měnovou politikou VOMP chápeme jako zásahy státu,
regulaci toku zboží, služeb a kapitálu se zahraničím, s vnějším světem
a procházejí platební bilancí. Jedná se o politiku usměrňování exportu
a importu (obchodní politika), regulací mezinárodního pohybu kapitálu,
regulaci měnových kurzů (měnová politika), a to z hlediska národní
ekonomiky, ale i z hlediska mezinárodní koordinace těchto politik.
Dlouhodobým záměrem státu je snaha o dosažení vyrovnanosti všech toků
se zahraničím, dosažení vyrovnanosti platební bilance.
Vnější obchodní
a měnová politika
238
VOMP působí na ekonomiku příslušné země v takové míře, jaká je míra
zapojení země do mezinárodní dělby práce. Představuje souhrn zásad a jim
odpovídajících prostředků - nástrojů, pomocí kterých stát vědomě působí
na pohyby v zahraničním obchodě s cílem ovlivnit komoditní a teritoriální
strukturu svého zahraničního obchodu. VOMP každé země osciluje v podstatě
mezi dvěma hraničními zásadami, mezi liberalizmem a protekcionizmem.
Liberalizmus, svoboda obchodu, je zásada, která spočívá v nezasahování státu
do zahraničně obchodních vztahů. Stát svými opatřeními pouze napomáhá
nebo vytváří podmínky pro rozvoj mezinárodní dělby práce. Svobodu obchodu
nejčastěji uplatňují ekonomicky silné země, které se tak snaží rozšířit odbytové
trhy pro svou produkci. Těmto zemím je vlastní liberální pojetí zahraničního
obchodu především ve směru vývozu s cílem podpory domácích výrobců,
zatímco v oblasti dovozu jsou přijímána nejrůznější protekcionistická opatření
na ochranu domácích výrobců, a tím na omezení nebo odstranění zahraniční
konkurence. Země zapojené do různých forem integračních seskupení
projevují tendence k liberalizmu především uvnitř těchto seskupení.
Protekcionizmus, ochranářství, představuje soubor opatření na podporu
domácích výrobců. Může mít charakter:
•
•
•
progresivního protekcionizmu - stát uplatňuje opatření na ochranu
vnitřního trhu před zahraniční konkurencí,
agresivního protekcionismu - stát svými opatřeními podporuje
uplatnění některých výrobků na zahraničních trzích. Pro zvýhodnění
vývozu a posílení konkurenceschopnosti domácích výrobků
na zahraničních trzích může stát využít celou řadu podpor, jako jsou
vývozní subvence, státní úvěry na vývoz, státní záruky;
degresivního protekcionismu - hospodářsky vyspělé země uplatňují
na ochranu svých zanikajících odvětví, má především sociální
podstatu. Snahou je zachovat pracovní místa pro zaměstnance těchto
odvětví.
Liberalizmus
Protekcionizmus
-progresivní
-agresivní
- degresivní
Cíle protekcionizmu:
•
•
•
•
239
Cíle protekcionizmu
Podpora domácí výroby s cílem udržení pracovních míst a vysoké
zaměstnanosti.
Řešení strukturálních problémů určitého národního hospodářství, kdy
příčinou může být obava z příliš úzké specializace země a z ní plynoucí
možné zranitelnosti ekonomiky při výkyvech zahraniční poptávky.
Cílem opatření je udržet odvětví, která by jinak v zahraniční
konkurenci podlehla. Dalším cílem je tvorba podmínek pro počáteční
rozvoj určitého odvětví v dané zemi, které by jinak nevzniklo. Nebo
se také může jednat o zavedení cla na odvětví, které ztrácí
komparativní výhodu a prochází úpadkem.
Zavedení celní ochrany zdůvodnitelné vývojem směnných relací
(poměr indexu cen exportu k indexu cen importu) s cílem
maximalizace spotřeby. Rostou-li směnné relace, daná ekonomika
může se stabilním množstvím exportu uhradit větší množství importu.
Je-li zavedeno dovozní clo, poklesne poptávka po tomto statku a tím
i jeho světová cena.
Mezi neekonomické cíle patří:
l) strategické vojensko politické zájmy, například těžba
vybraných surovin,
m) udržení národní tradice určité výroby,
n) udržení odvětví, kde je vysoce koncentrován výzkum,
o) ekologické aspekty, například v zemědělství.
Základními metodami, uplatňovanými při realizace záměrů zahraničního
Metody realizace
obchodu jsou:
zahraničního obchodu
•
•
•
•
Diskriminace - znamená znevýhodňování zboží určitého druhu nebo
původu, může se týkat fyzických osob nebo subjektů účastnících
se obchodních transakcí. Může dočasně přinést určité výhody či zisky
některým účastníkům zahraničních obchodních aktivit.
Preference - jde o výhody poskytované vybrané zemi či skupině
vybraných zemí.
Bilateralita - je uplatňovaná při úpravě obchodních a platebních vztahů
mezi dvěma státy.
Multilateralita - uplatňuje se mezi státy určitého mezinárodního
seskupení nebo v rámci mezinárodních organizací.
Diskriminace
Preference
Bilateralita
Multirateralita
240
Každá politika má své konečné cíle, které jsou dosahovány prostřednictvím
naplnění bezprostředních cílů. Každá politika používá k dosažení
bezprostředních cílů nástroje. VOMP sleduje konečné cíle, které mají podobu
cenové stability a zaměstnanosti. Mezi bezprostřední cíle patří sledování stavu
platební bilance a ovlivňování měnových kurzů.
Cíle VOMP
cla
kvóty
intervence na devizových trzích
stav platební bilance
měnový kurz
zaměstnanost
cenová
stabilita
ostatní nástroje
Obrázek 12-1: Cíle a nástroje VOMP.
Nástroje VOMP podle jejich rozsahu a účinku se člení na:
•
Autonomní – jsou jednostranná opatření státu, kterými je regulovaná
výměna statků se zahraničím, vycházejí ze zájmů vlastní ekonomiky
při respektování uzavřených smluv a dohod. Pokud autonomní nástroje
výměnu statků se zahraničím podporují aktivně nebo pasivně omezují,
lze tyto nástroje rozdělit do dvou skupin:
p) Pasivní autonomní nástroje mají omezovat dovoz, jejich cílem
je ochrana vnitřního trhu a tuzemské ekonomiky před
zahraniční konkurencí, nebo také vyrovnaná platební bilance.
Jsou to nástroje omezující dovoz, například se jedná o cla, celní
sazebník, celní řízení, licenční konání, kvantitativní restrikce,
autolimitace a devizové restrikce. Pasivní autonomní nástroje
VOMP dělíme na tarifní (cla, celní sazebník, celní řízení)
a netarifní (kvantitativní restrikce, vydávání licencí, embargo,
hygienické překážky, obchodní válka, devizové restrikce).
q) Aktivní autonomní nástroje jsou nástroje, které podporují
vývoz, jsou označované jako nástroje proexportní politiky.
Nástroje VOMP
- autonomní
•
Smluvní – jsou výsledkem vzájemné dohody alespoň dvou
zúčastněných států, zahrnují dohodnutá pravidla vzájemné spolupráce
v určité oblasti, mohou mít charakter obchodních dohod, platebních
dohod, dohod o zamezení dvojího zdanění a dalších dohod. Dohody
mohou být uzavírány na:
r) dvoustranné úrovni, jedná se o bilaterální dohody – patří zde
obchodní smlouvy, obchodní dohody, platební dohody, dohoda
o pásmu volného obchodu, dohoda o celní unii mezi 2 státy.
s) mnohostranné úrovni, jde o multilaterální dohody - patří zde
mnohostranné dohody o pásmech volného obchodu
a mnohostranné dohody o celní unii mezi nejméně třemi státy.
Klasickým tarifním nástrojem jsou cla. Vliv cla na cenu a objem dovozu lze
demonstrovat pomocí analýzy. Při analýze vlivu cla na cenu a objem dovozu
předpokládáme, že měnové kurzy jsou pevné, země nemá možnost ovlivnit
úroveň světových cen, země může za světovou cenu dovézt požadované
množství statků a může prodat na světovém trhu za světovou cenu libovolné
množství svých výrobků.
Předpokládejme, že daná země se zahraničím neobchoduje, bude se prodávat
QA statku při ceně PA. Pod vlivem mezinárodní dělby práce začne země
dovážet statky za světovou cenu PW a za tuto cenu může dovážet potřebné
množství, aniž by ovlivnila světovou cenu. Při ceně PW budou subjekty
nakupovat QW statků a tuzemští výrobci nabízet QP statků. Rozdíl mezi QW
a QP udává rozsah dovozu.
Zavede-li stát clo, světová cena se zvýší na úroveň PT a při této ceně
se poptávka po zboží sníží na QT. Objem tuzemské produkce se zvýší na QR
a dovoz se sníží na úroveň QW – QP. Z analýzy je patrné, že vlivem zavedení
cla je světová cena společně se clem vyšší než výchozí cena PA, dovoz statků
se zcela zastaví. Vyšší ceny však umožní produkci tuzemských subjektů, kteří
by v konkurenci se zahraničím neobstáli (A). Vyšší produkce pak znamená
také vyšší zaměstnanost tuzemské pracovní síly. Avšak alokace výrobních
faktorů je méně efektivní, než by tomu tak bylo v případě obchodu
se zahraničím. Oblast označená A představuje náklady neefektivní výroby, B je
ztráta spotřebitelského přebytku (neboť spotřebitel platí vyšší cenu než je jeho
mezní užitek) a C znamená clo, které je příjmem státu.
241
- smluvní
Clo
242
Výsledkem zavedení cla je pokles dovozu, pokles celkové nabídky produktu,
růst cen, růst produkce podniků pracujících pod ochranou cla, růst
zaměstnanosti, pokles efektivnosti alokace výrobních faktorů.
OBCHOD BEZ CLA
OBCHOD PO ZAVEDENÍ CLA
P
P
S
S
PA
PA
DOVOZ
PT
DOVOZ
PW
A
PW
C
D
QP
QA
QW
B
D
Q
QP
QR QA
QT QW Q
Graf 12-1: Účinky cla.
Součástí VOMP je také kromě ochrany domácích výrobců politika podporující
export. Tuto politiku lze graficky interpretovat v modelu AS-AD pomocí
tzv. pozitivního poptávkového šoku. Proexportní politika používá nástroje
k dosahování cílů:
•
•
•
Poskytování a financování poradenské činnosti, poskytování informací
vládou.
Poskytování a pojišťování úvěrů exportérům různými vládními
agenturami.
Subvence, daňové úlevy a další podobné nástroje, které umožňují
udržet produkci pro domácí trh, ale také mohou stimulovat firmy
k pronikání na zahraniční trhy.
Proexportní politika
243
VOMP reguluje i pohyb mezinárodního kapitálu. V rámci uplatňování
protekcionizmu je prováděna regulace mezinárodního pohybu kapitálu. Jejím
cílem je:
•
•
Stabilizaci mezinárodního pohybu kapitálu, která sleduje stabilní vývoj
peněžní zásoby, a tedy dosažení vnější ekonomické rovnováhy, nebo
omezení kolísání měnových kurzů (omezují pohyb horkého kapitálu).
Dalším cílem je uplatnění devizových restrikcí (například uzavření
přístupu zahraničních investorů na finanční trh) nebo opatření měnové
politiky ovlivňující úrokovou míru, a tím i pohyb kapitálu.
Doplnění nedostatečných národních úspor sloužících k financování
výdajů domácích subjektů zahraničními úsporami, která znamenají
stimulaci přílivu přímých zahraničních investic například pomocí
subvencí, daňových úlev.
Vývoj měnových kurzů je typický neustálým kolísáním, fluktuací. Systém
měnových kurzů můžeme rozdělit na kurzy neregulované a regulované.
Regulace měnových
kurzů
Neregulované kurzy se vyskytují v různé podobě:
Neregulované kurzy
•
•
Kurz vzniká střetem nabídky a poptávky bez zásahů státu, jedná
se o volně pohyblivé, plovoucí měnové kurzy (čistý floating).
Kurz vzniká bez zásahů státu v systému tzv. zlatého standardu
(fungoval v období mezi dvěma světovými válkami), kdy působí
automaticky fungující mechanismus, který udržuje kurzy relativně
stabilní. Systém zlatého standardu se vyznačoval směnitelností
národních měn za zlato nebo směnitelností za národní měnu
směnitelnou za zlato, volným mezinárodním pohybem zlata a poměry
měn vyplývaly ze zlatých obsahů, zlatou paritou.
Neregulované kurzy byly relativně stabilní, to znamená, že docházelo
k nepatrným odchylkám kurzů od zlaté parity. Pokud se kurz odchýlil více,
došlo k transakcím se zlatem a tedy k návratu kurzu na úroveň ke zlaté paritě.
Regulované kurzy jsou regulovány centrální bankou především kursovými
intervencemi, které jsou realizovány nákupem nebo prodejem zahraničních
měn centrální bankou za domácí měnu s cílem stabilizace kurzu. Tedy, aby
cena domácí měna dosáhla požadované úrovně.
Regulované kurzy
244
Nákup domácí měny za měnu zahraniční znamená čerpání devizových rezerv
a je proto omezeno jejich výší. Nákup a prodej domácí měny přináší náklady
způsobené rozdíly v úrokových mírách doma a v zahraniční.
Rozlišujeme přímé a nepřímé intervence (viz kapitola 7).
Intervenované kurzů mohou nabývat těchto forem:
•
•
•
Kurzy relativně fixní jsou typické velmi malými výkyvy kolem úředně
stanoveného oficiálního kurzu, který je vyjádřen přímo fixním vztahem
dané měny k ostatním měnám nebo je přepočten pomocí koše
vybraných měn. Změna těchto kurzů je označována jako devalvace,
dochází-li k znehodnocení kurzu nebo revalvace v případě zhodnocení.
Povolená oscilace kurzu kolem centrální úrovně v předem vymezeném
pásmu, kdy centrální banka intervenuje v případě odchýlení kurzu
od povolené hranice.
Řízený floating, kdy centrální banka intervenuje s cílem zmírnit
výkyvy kurzu, které jsou podle jejího uvážení nadměrné. Neexistuje
zde centrální úroveň kurzu, kterou musí centrální banka udržovat.
V případě regulace sledující stimulaci čistého exportu je konečným cílem
stimulace agregátní poptávky s cílem udržení vysoké zaměstnanosti, nebo
s cílem udržení vnější ekonomické rovnováhy ve smyslu vyrovnaného čistého
exportu.
Vztah měnového kurzu a čistého exportu znamená například v případě
znehodnocení kurzu domácí měny zlevnění exportovaných statků pro
zahraniční odběratele a zvyšuje objem exportu, rovněž způsobuje zdražení
dovážených statků, a tím se omezuje objem dovozu. Zhodnocení kurzu má
opačný účinek.
Intervence
Formy
intervenovaných
kurzů
245
Určitě si vytvořte chvilku pro odpočinek než se vetnete do poslední,
myslíme tak trochu odlehčené části této kapitoly.
12.2 Kooperace a integrace
Ekonomiky jednotlivých států se snaží redukovat negativní dopady světového
trhu na národní ekonomiky. Vytvářejí proto různé formy spolupráce
a kooperace.
První formou mezinárodní spolupráce je koordinace hospodářských politik
zemí, vznikající na základě dohod mezi zeměmi a je zaměřena na dílčí otázky
hospodářské politiky. Státy si ponechávají pravomoc k regulaci chodu svých
ekonomik a při mezinárodních jednáních musí dojít ke shodě mezi zeměmi.
Takto vzniklé mezinárodní organizace mohou provádět samostatnou
hospodářskou politiku a do mezinárodního obchodu mohou zasahovat přímo
(napomáhat snižování cel) nebo nepřímo (poskytování úvěrů slabším zemím).
Mezinárodní instituce může mít podobu stabilní instituce s permanentní
činností analytickou, konzultační, publikační případně jinou činností,
například OECD, MMF, WTO.
Koordinace
hospodářských politik
Vyšší formou spolupráce je ekonomická integrace jako proces vzájemného Ekonomická integrace
slučování menších celků ve větší komplexy. Liší se od koordinace tím,
že nezůstávají zachovány jednotlivé národní ekonomiky, dochází k jejich
splývání a tvorbě nových nadnárodních ekonomických komplexů. Země
se snaží o to, aby určité hranice mezi nimi zanikly, aby byl trh liberalizovaný
a nelišil se od národních trhů. Existuje mnoho příčin internacionalizace
ekonomik, například získat přístup k surovinám, zapojit se do výzkumu, snížit
nezaměstnanost způsobenou pohybem pracovní síly.
Rozlišujeme několik forem integrace podle odlišných hledisek:
•
•
•
246
Formy integrace
z teritoriálního hlediska ji členíme na regionální a globální,
pokud se integrace týká celé ekonomiky nebo pouze vybraných odvětví
rozlišujeme sektorovou a úplnou integraci,
podle toho, zda zkoumáme jednotlivé ekonomické subjekty nebo
hospodářství
jako
celek
rozlišujeme
mikroekonomickou
a makroekonomickou integraci.
Mikroekonomická integrace vytváří a prohlubuje kontakty mezi
podnikatelskými subjekty. Je základem integračního procesu, protože budou-li
mít ekonomické subjekty zájem o integraci, bude mít úspěch i celý integrační
proces. Stát ovlivňuje prostřednictvím makroekonomických podmínek
a opatření rozvoj zájmů mikroekonomických subjektů, působí na ně přímo
nebo nepřímo.
Mikroekonomická
integrace
Mikroekonomická integrace je charakteristická několika formami:
•
•
•
•
•
•
výměna informací mezi firmami,
společný výzkum trhu,
společný servis a poradenství,
dohody o specializaci a kooperaci,
společný výzkum a vývoj,
rozvoj transnacionálních korporací.
Mezinárodní koordinace národních ekonomických intervencí mohou být
spojeny s částečným omezením kompetencí národních autorit, například
spolupráce v oblasti obchodní politiky. V tomto případě se vlády jednotlivých
zemí zavazují dodržovat určitá pravidla v mezinárodním obchodě.
Předpokladem sjednocování je zhruba stejná ekonomická úroveň
sjednocujících se zemí, sblížení jejich stabilizačních politik a akceptování
pravomocí nadnárodních institucí. Podle úrovně propojení národních trhů
rozlišujeme tyto stupně makroekonomické integrace:
•
Pásmo (zóna) volného obchodu – členské země zruší dovozní kvóty
a cla ve vzájemném obchodě, každá země si ale ponechá svoji
autonomní celní politiku vůči nečlenským zemím. Například NAFTA
(Severoamerická dohoda o volném obchodu), CEFTA (Středoevropská
Makroekonomická
integrace
Pásmo volného
obchodu
•
•
•
•
•
dohoda o volném obchodu), EFTA (Evropské sdružení volného
obchodu).
Celní unie – kromě odstranění cel a kvót mají členské země jednotnou
obchodní politiku vůči nečlenským zemím. (Počátky dnešní Evropské
unie byly položeny v roce 1957 vytvořením celní unie v podobě
Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství
pro atomovou energii.)
Společný trh – jde o rozšíření celní unie o volný pohyb výrobních
faktorů, tj. kapitálu a osob. (Současná EU se postupně přeměnila
na společný trh s názvem Evropské společenství, 1967.)
Měnová unie – dochází navíc k zániku národních měn a vzniká nová
jednotná měna, nová jednotná centrální banka, včetně jednotné měnové
politiky. (Od roku 1993 směřuje EU pod názvem Evropská unie
k vytvoření hospodářské a měnové unie.)
Hospodářská unie – je nejvyšší formou mezinárodní ekonomické
integrace, předpokládá sjednocení měnové, fiskální, sociální
a anticyklické politiky.
Politická unie – z formálního hlediska se jedná o konečný stupeň
integrace, představuje politické sjednocení dříve samostatných subjektů
do jednoho politického a hospodářského celku.
247
Celní unie
Společný trh
Měnová unie
Hospodářská unie
Politická unie
Součástí Evropské unie je Evropský měnový systém EMS, jeho součástí byla
tzv. evropská měnová jednotka ECU jako koš národních měn sloužící jako
zúčtovací jednotka, k definování centrálních kurzů národních měn a také jako
platební prostředek oficiálních institucí, v omezené míře se používala
v soukromém sektoru. ECU zanikla počátkem roku 1999 převodem na euro
v poměru jedna ku jedné.
SHRNUTÍ KAPITOLY VNĚJŠÍ OBCHODNÍ A MĚNOVÁ POLITIKA
•
•
•
Vnější obchodní a měnovou politikou rozumíme zásahy státu,
regulaci toku zboží, služeb a kapitálu se zahraničím, s vnějším
světem, procházející platební bilancí.
Liberalizmus nebo-li svoboda obchodu, je zásada, která
spočívá v nezasahování státu do zahraničně obchodních
vztahů. Stát svými opatřeními pouze napomáhá nebo vytváří
podmínky pro rozvoj mezinárodní dělby práce.
Protekcionizmus představuje soubor opatření na podporu
domácích výrobců. Může mít charakter progresivního,
agresivního a degresivního protekcionismu.
Shrnutí
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Mezi nástroje protekcionizmu patří cla, kvóty, zdravotní
předpisy, embargo, apod. Kromě ekonomických cílů může mít
protekcionizmus cíle neekonomické. Protekcionizmus má
nežádoucí důsledky na konkurenceschopnost, omezuje
komparativní výhody apod.
Při realizace záměrů zahraničního obchodu jsou uplatňovány
základní metody, jako diskriminace (znevýhodňování zboží
určitého druhu, původu, nebo fyzických osob), preference
(výhody poskytované vybrané zemi či skupině zemí),
bilateralita (při úpravě obchodních a platebních vztahů mezi
dvěma státy), multilateralita (při úpravě obchodních
a platebních vztahů mezi více než třemi státy).
VOMP sleduje konečné cíle (zaměstnanost a cenovou
stabilitu), kterých dosahuje pomocí bezprostředních cílů
(platební bilance, měnový kurz) a využívá k tomu nástroje
(autonomní a smluvní).
Clo jako z nástrojů VOMP zvyšuje ceny, ty však umožní
produkci tuzemských subjektů, kteří by v konkurenci se
zahraničím neobstáli. Vyšší produkce přináší vyšší
zaměstnanost, ale alokace výrobních faktorů je méně efektivní.
Clo s sebou přináší náklady neefektivní výroby, ztrátu
spotřebitelského přebytku, ale je příjmem do státního rozpočtu.
Proexportní politika využívá nástroje podporující export.
Cílem regulace mezinárodního pohybu kapitálu je jeho
stabilizace nebo doplnění nedostatečných národních úspor.
Vývoj měnových kurzů je typický neustálým kolísáním, díky
tomu rozlišujeme neregulované a regulované kurzy.
Neregulované měnové kurzy mají podobu čistého floatingu,
regulované kurzy jsou ovlivňovány kursovými intervencemi,
mohou mít podobu relativně fixní nebo mohou oscilovat
ve vymezeném pásmu, anebo mají podobu řízeného floatingu.
Systém měnových kurzů ovlivňuje stabilitu, promítá se do
inflace, ovlivňuje účinnost makroekonomických politik
a konkurenceschopnost domácích výrobců.
Ekonomiky jednotlivých států vytvářejí různé formy
spolupráce a kooperace. Rozlišujeme různé formy integrace
například
mikroekonomickou
a
makroekonomickou.
Mikroekonomická integrace vytváří a prohlubuje kontakty
mezi podnikatelskými subjekty. V rámci makroekonomické
integrace podle úrovně propojení národních trhů rozlišujeme
stupně integrace: pásmo volného obchodu, společný trh,
hospodářská, měnová a politická unie.
248
a) Jak se graficky projeví situace, když vláda odstraní cla. Co se stane
s náklady neefektivní výroby?
b) Znázorněte vliv podpory exportu v modelu AS-AD a v modelu
důchod výdaje.
c) Specifikujte základní metody, uplatňované při realizaci záměrů
zahraničního obchodu.
d) Vysvětlete, čím se liší zóna volného obchodu a společný trh?
TEST A OTÁZKA
1. Progresivní protekcionismus je typický tím, že stát
a) svými opatřeními podporuje uplatnění některých výrobků
na zahraničních trzích
b) uplatňuje opatření na ochranu vnitřního trhu před zahraniční
konkurencí
c) vytváří podmínky pro rozvoj mezinárodní dělby práce
2. Mezi bezprostřední cíle VOMP patří
a) platební bilance a měnové kurzy
b) měnové kurzy a úroková míra
c) agregátní nabídka a agregátní poptávka
3. Rozlišujeme několik forem integrace, mezi ně však nepatří
a) makroekonomická a mikroekonomická
b) sektorová a úplná
c) dlouhodobá a krátkodobá
4. Pokud vláda intervenuje na měnovém trhu, aby ovlivnila cenu
domácí měny, hovoříme o floatingu.
5. Souhrn zásad a jim odpovídajících prostředků, kterými stát působí
na pohyby v zahraničním obchodě s cílem ovlivnit komoditní
a teritoriální strukturu zahraničního obchodu nazýváme vnější
obchodní a měnová politika.
249
250
6. Zavede-li stát clo, světová cena se zvýší a objem tuzemské
produkce se sníží.
7. Aktivní autonomní nástroje podporují vývoz a jsou také
označovány jako nástroje proexportní politiky.
8. Proexportní politiku lze graficky interpretovat v modelu AS-AD
pomocí pozitivního poptávkového šoku.
1b, 2a, 3c, 4 NE, 5 ANO, 6 NE, 7 ANO, 8 ANO
Vnější obchodní a měnová politika je jednou z makroekonomických
politik státu, kterou ve vzájemných souvislostech naznačuje další,
poslední kapitola.
Průchod modulem
251
13 HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA A JEJÍ ÚČINNOST
RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY
HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA A JEJÍ ÚČINNOST
Hospodářská politika – definice hospodářské politiky, ekonomická
úloha státu, cíle hospodářské politiky, nástroje hospodářské politiky,
typy hospodářské politiky, účinnost hospodářské politiky.
Rychlý náhled
252
CÍLE KAPITOLY HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA A JEJÍ ÚČINNOST
Budete umět:
•
•
•
•
Budete umět
Vysvětlit pojem hospodářská politika.
Charakterizovat ekonomickou úlohu státu.
Klasifikovat cíle a nástroje hospodářské politiky.
Charakterizovat typy hospodářské politiky a měření účinnosti
Získáte:
•
Poznatky o formách zásahů státu do hospodářství, hospodářské
politice, jejich cílech a nástrojích.
•
Poznatky (vědomosti) o typech hospodářské politiky a o možnosti
měření její účinnosti.
Budete schopni:
•
Vysvětlit pojem hospodářská politika.
•
Charakterizovat ekonomické úlohy státu.
•
Objasnit cíle hospodářské politiky.
•
Členit nástroje hospodářské politiky.
•
Charakterizovat typy hospodářské politiky.
•
Vysvětlit možnosti měření účinnosti hospodářské politiky.
Získáte
Budete schopni
253
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA A JEJÍ
ÚČINNOST
Hospodářská politika, ekonomické úlohy státu, cíle hospodářské
politiky, nástroje hospodářské politiky, typy hospodářské politiky,
měření účinnosti hospodářské politiky.
Klíčová slova
Dospěli jste zdárně k poslední kapitole makroekonomie, kde
se seznámíte s tím, co je to hospodářská politika a jak lze měřit její
účinnost.
Stejně jako ostatní ekonomické subjekty se chová k trhu i stát. Sleduje vlastní
cíle a využívá specifické nástroje pro dosažení těchto vytyčených cílů.
Sledování cílů vytyčených státem a využívání nástrojů k dosažení těchto cílů
považujeme v obecném pojetí za hospodářskou politiku státu.
Hospodářskou politiku státu můžeme vymezit jako souhrn cílů, nástrojů,
rozhodovacích procesů a opatření státu v jednotlivých oblastech ekonomické
reality.
Hospodářská politika
státu
254
Východiskem pro formování hospodářské politiky státu jsou koncepce
hospodářské politiky. Jejich tvorbou se zabývá teorie hospodářské politiky.
Z teorie hospodářské politiky vychází praktická hospodářská politika. Opírá
se o teoretická doporučení, ale bere na sebe i politickou a ekonomickou
zodpovědnost za svá rozhodnutí.
Mezi teorií hospodářské politiky a její praktickou aplikací je vždy určitý
odstup. Reálná hospodářská politika není nikdy dokonalým převtělením
teoretické koncepce, spíše přebírá rozhodující a relevantní podněty, ale má
v sobě i určitou pragmatičnost.
V tržní ekonomice plní stát současně tři navzájem propojené úkoly:
•
•
•
působí na efektivnost tržního mechanismu,
ovlivňuje rozdělení důchodů,
podporuje stabilní rozvoj hospodářství.
Působení na efektivnost tržního mechanismu, vychází z poznatků,
že efektivnost ekonomiky řízené trhem se snižuje v důsledku existence
nedokonalé konkurence. Proto stát přistupuje k regulaci trhu zabezpečením
konkurenčního prostředí spočívající v zabezpečení rovného přístupu všech
ekonomických subjektů na trh. Neefektivnost trhu se projevuje i v případě
výskytu externalit. I v tomto případě musí stát spolupůsobit s tržním
mechanismem.
Stát svými nástroji může ovlivnit rozdělení, resp. přerozdělení důchodů
vytvořených trhem. Může přerozdělovat důchody tržních subjektů a měnit tím
jejich postavení na trhu produktů i na trhu výrobních faktorů. To vše ve snaze
zachovat přijaté preference ve společnosti a existujícího konsensu. Stát svými
zásahy do hospodářství podporuje jeho stabilní rozvoj. Rozvíjí a upevňuje
tržní systém a jeho schopnosti překonávat vzniklé poruchy a vracet
hospodářství do rovnovážného stavu.
Ekonomické funkce
státu
255
13.1 Cíle hospodářské politiky
V rámci podpory stabilního rozvoje hospodářství sleduje stát dva rozhodující
cíle:
•
•
Cíle hospodářské
politiky
cenovou stabilitu,
dostatečně vysokou zaměstnanost.
Stát neočekává svým vstupem do hospodářství že ceny na všech trzích budou
zcela neměnné, ale snaží se minimalizovat cenové výkyvy a zabránit tak
neočekávaným cenovým šokům, dlouhodobému a stálému růstu cenové
hladiny, inflaci.
Cenová stabilita
Podpora dostatečně vysoké zaměstnanosti znamená udržení zaměstnanosti
na úrovni, která je na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti nebo se k ní blíží.
Dostatečná
zaměstnanost
Podmínkou pro úspěšné splnění obou předchozích cílů jsou opatření, která
působí na další cíl:
•
ekonomický růst.
Ekonomický růst
Opatření státu směřují k zabezpečení rovnoměrného růstu reálného produktu,
a to takovým tempem, aby byla zabezpečena cenová stabilita a dostatečně
vysoká zaměstnanost.
Další podmínkou cenové stability a dostatečně vysoké zaměstnanosti
je zabezpečení vnější rovnováhy, tj.:
•
vyrovnanost platební bilance, která představuje jeden ze čtyř uvedených
cílů hospodářské politiky.
Opatření státu se zde zaměřují na zabezpečení rovnovážnosti vztahu národní
ekonomiky se zahraničím tak, aby jeho dlouhodobý vývoj neohrožoval
naplnění výše uvedených dvou základních cílů.
Vyrovnaná platební
bilance
256
13.2 Nástroje hospodářské politiky
Nástrojem rozumíme ekonomickou veličinu nebo ekonomicky relevantní Nástroje hospodářské
veličinu, které může subjekt hospodářské politiky určit, měnit a kontrolovat.
politiky
Pomocí nástrojů působí na cílové proměnné. Hovoříme-li o nástrojových
proměnných, máme na mysli jen veličiny, které lze množstevně vyjádřit.
Nástrojové proměnné lze také označit jako akční parametry hospodářské
politiky.
V podmínkách tržní ekonomiky disponuje stát z hlediska působení na vývoj
vztahů mezi účastníky trhu přímými a nepřímými nástroji. Pomocí přímých
nástrojů stát přímo ovlivňuje chování a rozhodování ekonomických subjektů.
Jsou to nástroje s tržním mechanismem nekonformní, proto jejich používání
má krátkodobý a selektivní charakter. Nepřímé nástroje vytvářejí
ve vzájemných vztazích hospodářských subjektů široké ekonomické vazby.
Jejich uplatněním vytváří stát žádoucí prostředí pro realizaci stanovených cílů,
nenarušuje však samostatnost individuálních ekonomických subjektů,
neovlivňuje jejich rozhodovací proces.
Další nástroje, které má stát k dispozici pro zabezpečení vytyčených cílů
hospodářské politiky jsou nástroje systémově ucelených skupin, tj. nástroje
dílčích politiky, a to:
•
•
•
nástroje monetární politiky,
nástroje fiskální politiky,
nástroje vnější obchodní a měnové politiky.
Strukturou a účinností těchto nástrojů jsme se zabývali v předchozích
kapitolách, proto nepovažuje za žádoucí se k těmto nástrojům vracet.
13.3 Typy hospodářské politiky
Z volby cílů vyplývá i otázka nejvhodnějších nástrojů, nebo jejich kombinace
pro naplnění těchto cílů. Podle odpovědi na tuto otázku se hovoří o třech
typech hospodářské politiky, a to:
•
•
•
keynesovký typ hospodářské politiky,
neokeynesovský typ hospodářské politiky,
konzervativní (neokonzervativní) typ hospodářské politiky.
257
Keynesovský typ hospodářské politiky požaduje, aby stát pružně reagoval
na vývoj hospodářství a svými opatřeními plynule korigoval nastalé poruchy
v ekonomice (státní intervencionismus). Stát má proto zasahovat permanentně
a neustále dolaďovat chod ekonomiky. Za hlavní cíl hospodářské politiky
je třeba považovat vysoký stupeň zaměstnanosti. K naplnění tohoto cíle
je třeba vytvořit stimuly pro dostatečně vysokou poptávku a tím i pro růst
nabídky. Stát by měl proto podporovat růst poptávky zvyšováním svých
výdajů za statky. Jako nevhodnější nástroj pro naplnění stanoveného cíle
je považovaná fiskální politika.
fiskální politika
růst poptávky
Keynesovský typ
hospodářské politiky
zaměstnanost
Obrázek 13-1: Keynesovský typ hospodářské politiky.
Neokeynesovský typ hospodářské politiky ve své podstatě se o zásazích státu
do ekonomiky vyjadřuje shodně s keynesovskou hospodářskou politikou.
Za svůj hlavní cíl považuje také dostatečně vysokou zaměstnanost. S ohledem
na vývoj tržních systémů obrací svou pozornost také k problematice cenové
stability jako nezbytné podmínce realizace vytyčených cílů hospodářské
politiky. Stát proto musí působit svými opatřeními vhodnou kombinací fiskální
a monetární politiky.
fiskální politika
růst poptávky
zaměstnanost
úroková míra
Obrázek 13-2: Neokeynesovský typ hospodářské politiky.
Neokeynesovský typ
hospodářské politiky
258
Konzervativní (neokonzervativní) typ hospodářské politiky požaduje, aby stát
Konzervativní
vytvářel optimální podmínky pro fungování tržního mechanismu. Má stanovit (neokonzervativní) typ
přesná a dlouhodobě platná pravidla pro tržní subjekty a minimalizovat státní hospodářské politiky
regulaci. Hlavní podmínkou činnosti tržního mechanismu je cenová stabilita.
Při její nestabilitě (inflaci) tržní subjekty ztrácejí stálé měřítko pro vyjadřování
úspěšnosti své činnosti. Cenová stabilita a dobře fungující tržní mechanismus
zajistí i dostatečně vysokou zaměstnanost. Cenové stabilitě má stát napomáhat
stálým růstem nabídky peněz v souladu s dlouhodobým růstem hospodářství.
Proto hlavním nástrojem pro vstup státu do hospodářství je monetární politika.
cenová hladina
nabídka peněz
zaměstnanost
Obrázek 13-3: Konzervativní (neokonzervativní) typ hospodářské politiky.
13.4 Účinnost hospodářské politiky
Jak jsme uvedli cílem hospodářské politiky je zabezpečení dostatečně vysoké
zaměstnanosti a cenové stability. Podmínkou pro dosažení obou cílů
je dostatečné tempo ekonomického růstu a z dlouhodobého hlediska
vyrovnaná platební bilance. Stát by tudíž měl současně zabezpečovat čtyři cíle.
Cenovou stabilitu může stimulovat restriktivní fiskální a monetární politika.
Vytváří se ale předpoklad pro pomalé tempo ekonomického růstu, vysoké
nezaměstnanosti a případně i nerovnovážné platební bilance.
Opatření vnější obchodní a měnové politiky prosazující stabilitu měnového
kurzu a rovnováhu platební bilance mohou ohrožovat cenovou stabilitu
a úroveň zaměstnanosti.
Funkční vazby mezi zaměstnaností, cenovou hladinou, ekonomickým růstem
a platební bilancí jsou tedy takové, že zlepšení jedné z těchto
makroekonomických veličin lze realizovat jen při zhoršení jiné veličiny.
Je tedy patrné, že stát nemůže dosáhnout všech čtyř cílů současně. Musí proto
volit při realizaci hospodářské politiky určité priority. Maximální naplnění
všech čtyř cílů nelze potom chápat jinak, než jako dosažení určitého
kompromisu. Úspěšnost plnění cílů na základě již zmiňovaných preferencí
a kompromisu charakterizuje dvourozměrné zobrazení uvedených čtyř cílů,
makroekonomických veličin, magický čtyřúhelník.
G
-
U
B
•
+
P
Obrázek 13-4: Magický čtyřúhelník.
V grafickém zobrazení jsou čtyři cíle hospodářské politiky vyjádřeny:
•
•
•
•
G je průměrné roční tempo růstu reálního produktu v %,
U je průměrná roční míra nezaměstnanosti v %,
P je průměrná roční míra inflace v %,
B je průměrný podíl salda běžného účtu platební bilance na nominálním
produktu v %.
a šipky označují směr růstu hodnoty příslušné makroekonomické veličiny,
opět v procentech.
259
Magický čtyřúhelník
260
Při dodržení těchto požadavků o úspěšnosti státu při naplňování jednotlivých
cílů vypovídá vzdálenost vrcholu čtyřúhelníku od průsečíku os. Čím je tato
vzdálenost větší, tím úspěšnější byl stát při plnění příslušného cíle. O celkové
úspěšnosti hospodářské politiky poskytuje představu velikost plochy
čtyřúhelníku. Čím větší je plocha čtyřúhelníku, tím úspěšnější byla
hospodářská politika.
SHRNUTÍ KAPITOLY HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA A JEJÍ
ÚČINNOST
•
•
•
•
•
•
Hospodářskou politiku státu můžeme definovat jako souhrn cílů,
nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu v jednotlivých
oblastech ekonomické reality.
V tržní ekonomice plní stát současně tři navzájem propojené
úkoly, působí na efektivnost tržního mechanismu, ovlivňuje
rozdělení důchodů a podporuje stabilní rozvoj hospodářství.
V rámci podpory stabilního rozvoje hospodářství sleduje stát
rozhodující cíle, kterými jsou cenová stabilita, dostatečně vysoká
zaměstnanost, ekonomický růst a vyrovnanost platební bilance.
Pro své zásahy do hospodářství využívá stát přímé a nepřímé
nástroje a nástroje charakteristické pro jednotlivé dílčí politiky,
tj. nástroje monetární, fiskální a vnější obchodní a měnové
politiky.
Rozlišujeme keynesovký, neokeynesovský a konzervativní typ
Účinnost hospodářské politiky lze vyjádřit pomocí magického
čtyřúhelníku.
a) Znázorněte situaci, kdy vláda využije ke stimulaci ekonomiky,
která se nachází v recesní mezeře, jednoho z nástrojů fiskální
politiky. Volbu nástroje odůvodněte a uveďte, o jaký typ politiky
se jedná.
b) Vysvětlete pojetí hospodářské politiky a její cíle v návaznosti
na ekonomické úlohy státu.
Shrnutí
c) Objasněte podstatu členění nástrojů hospodářské politiky.
d) Vysvětlete rozdíly v typech hospodářské politiky.
e) Pokuste se využitím statistické ročenky vyjádřit účinnost
hospodářské politiky České republiky v letech 1998 – 2003.
TEST A OTÁZKA
1. Mezi nástroje hospodářské politiky řadíme
a) vnější obchodní a měnovou politiku, monetární a důchodovou
politiku
b) fiskální a monetární politiku, vnější obchodní a měnovou politiku,
důchodovou politiku
c) vnější obchodní a měnovou politiku, fiskální politiku
2. Magický čtyřúhelník znázorňuje
a) základní nástroje hospodářské politiky státu
b) základní cíle hospodářské politiky státu
c) základní nástroje a cíle hospodářské politiky státu
3. Mezi základní typy hospodářské politiky patří
a) keynesovský, postkeynesovský, konzervativní
b) monetaristický, keynesovský, novokeynesovský
c) keynesovský, neokeynesovský, konzervativní
4. Mezi nositele hospodářské politiky patří vláda a státní instituce,
mezinárodní organizace a nadnárodní orgány.
5. Teorie hospodářské politiky se zabývá tvorbou koncepcí
6. Vláda z krátkodobého hlediska může ovlivnit pomocí nástrojů
hospodářské politiky pouze cenovou hladinu.
7. Účinnost hospodářské politiky se vyjadřuje prostřednictvím
magického čtyřúhelníku.
8. Reálná hospodářská politika je dokonalým převtělením teoretické
koncepce, přebírá všechna doporučení teorie hospodářské politiky
a je zbavena jakékoliv pragmatičnosti.
261
262
1b, 2b, 3c, 4 ANO, 5 ANO , 6 NE, 7 ANO, 8 NE
SHRNUTÍ MODULU MAKROEKONOMIE A
Ekonomická teorie je úvodní kapitolou, která seznamuje studenty se
základními pojmy, veličinami makroekonomie a makroekonomickými
subjekty.
Model důchod výdaje je modelem dvousektorové ekonomiky pro
vyjádření rovnováhy za předpokladu existence sektorů domácností
a firem.
Třísektorová a čtyřsektorová ekonomika je předmětem studia
navazující kapitoly, která rozšiřuje model dvousektorové ekonomiky
o další subjekty, stát a zahraničí a vysvětluje nastolení
makroekonomické rovnováhy a její změny.
Dalším modelem, který objasňuje možnosti nastolení a změny
makroekonomické rovnováhy jak v dlouhém, tak i v krátkém období
je model AS-AD.
Model AS-AD použijeme při znázornění a vysvětlení ekonomického
růstu a hospodářského cyklu. Ekonomický růst a pokles je součástí
hospodářského cyklu, který má řadu příčin a dopady
Trh peněz je jedním z rozhodujících faktorů ekonomického růstu,
a proto se zde zabýváme nabídkou, poptávkou, rovnováhou, ale
i jejími změnami, které pak ovlivňují makroekonomické veličiny.
Shrnutí modulu
Čtvrtým makroekonomickým subjektem je zahraničí, jehož existence
souvisí s otevřenou ekonomikou, vnější ekonomickou rovnováhou, ale
i devizovým trhem, které jsou pojaty ve vzájemných souvislostech
včetně dopadů na makroekonomickou rovnováhu.
Nezaměstnanost je závažný makroekonomický problém, který
je charakterizován včetně typů, příčin a je spojen s fungováním trhu
práce, kde vzniká jak dobrovolná, tak i nedobrovolná nezaměstnanost.
Inflace je další makroekonomickou veličinou, která je cílem
hospodářské politiky. V této kapitole jsou vysvětleny příčiny vzniku
inflace, její formy a přístupy k dezinflaci. Vzájemný vztah inflace
a nezaměstnanosti je interpretován v krátkém i v dlouhém období
pomocí Phillipsovy křivky.
Monetární politika je součástí makroekonomické politiky,
je realizována centrální bankou a jako každá politika sleduje cíle,
kterých dosahuje prostřednictvím různorodých nástrojů a působí tak
na makroekonomickou rovnováhu jak v dlouhém, tak i v krátkém
období.
Fiskální politiku na rozdíl od monetární politiky realizuje vláda, která
prostřednictvím nástrojů dosahuje sledovaných cílů a působí
v krátkém i v dlouhém období na základní makroekonomické
veličiny.
Vnější obchodní a měnová politika využívá poznatků z problematiky
otevřené ekonomiky, vnější ekonomické rovnováhy a devizového
trhu. Jako předcházející politiky rovněž sleduje své cíle a k jejich
dosahování využívá komplex nástrojů, kterými ovlivňuje
makroekonomickou rovnováhu. Předmět této kapitoly jsou také
jednotlivé formy mezinárodní ekonomické spolupráce.
Závěrečnou
kapitolou
je
hospodářská
politika.
Zabývá
se problematikou cílů a disponibilních nástrojů k jejich dosažení. Jsou
zde charakterizovány typy hospodářské politiky a objasněn přístup
k měření její účinnosti.
263
264
KLÍČOVÁ SLOVA MODULU MAKROEKONOMIE A
Ekonomie, mikroekonomie, makroekonomie, makroekonomické
subjekty, tok výrobních faktorů, tok statků, hrubý domácí produkt,
hrubý národní produkt, národní důchod, osobní důchod, disponibilní
důchod, zaměstnanost, cenová hladina.
Celkové plánované výdaje, spotřební funkce, mezní sklon ke spotřebě,
úsporová funkce, mezní sklon k úsporám, investiční výdaje, investiční
multiplikátor, paradox spořivosti, rovnovážný produkt.
Celkové plánované výdaje, agregátní poptávka v třísektorové
ekonomice, autonomní a indukované daně, multiplikátor autonomních
daní, transferové platby, multiplikátor transferových plateb, vládní
výdaje, agregátní poptávka ve čtyřsektorové ekonomice, čistý export,
mezní sklon k importu, multiplikátor čistého exportu, rovnovážný
produkt.
Agregátní poptávka, spotřební výdaje, investiční výdaje, vládní
nákupy, čistý export, poptávkové šoky, krátkodobá agregátní nabídka,
dlouhodobá agregátní nabídka, nabídkové šoky, potenciální produkt,
plná zaměstnanost, makroekonomická rovnováha, tj. model AS - AD,
krátkodobá a dlouhodobá makroekonomická rovnováha, recesní
mezera a inflační mezera.
Ekonomický růst, rozdíl, tempo růstu, koeficient růstu, ekonomická
síla země, ekonomická úroveň země, prorůstová politika, hospodářský
cyklus, expanze, vrchol, kontrakce, dno, krátkodobé, střednědobé
a dlouhodobé cykly, teorie vnitřních příčin hospodářských cyklů, teorie
vnějších příčin hospodářských cyklů, kombinace příčin, teorie
multiplikátoru a akcelerátoru.
Peníze, komoditní (zbožové) peníze, papírové peníze, peněžní zásoba,
peněžní agregáty, likvidita, výnosnost, komerční banky, centrální
banka, povinné minimální rezervy, multiplikátor depozitních peněz,
poptávka po penězích, nabídka peněz, rovnováha na trhu peněz,
rovnice směny, rychlost oběhu peněz, nominální a reálné úroková míra.
Otevřená ekonomika, specializace, absolutní výhoda, komparativní
Klíčová slova
výhoda, mezinárodní pohyb kapitálu, krátkodobý kapitál, dlouhodobý
kapitál, vnější ekonomická rovnováha, platební bilance, běžný účet,
výkonová bilance, obchodní bilance, bilance služeb, bilance výnosů,
bilance transferů, kapitálový účet, finanční účet, statistická
diskrepance, účet oficiálních devizových rezerv, zahraniční dluh, hrubý
a čistý dluh, měnový kurz, měnová parita, devizový trh, nabídku měny,
poptávka po dané měně, apreciace, depreciace, revalvace, devalvace,
přímé a nepřímé intervence centrální banky v oblasti měnového kurzu,
fixní měnový kurz, čistý floating a řízený floating.
Ekonomicky aktivní obyvatelstvo, ekonomicky neaktivní obyvatelstvo,
pracovní síla, míra nezaměstnanosti, frikční nezaměstnanost,
strukturální, cyklická, sezónní nezaměstnanost, poptávka po práci,
nabídka práce, rovnováha na trhu práce, plná zaměstnanost, přirozená
míra nezaměstnanosti, Okunův zákon.
Inflace, deflace, dezinflace, index spotřebitelských cen, indexy cen
výrobců, deflátor GDP, poptávková inflace, nákladová inflace,
stagflace, inflační spirála, míra nezaměstnanosti nezrychlující inflaci
(NAIRU), inflace mírná, pádivá, hyperinflace, protiinflační politika,
krátkodobá a dlouhodobá Phillipsova křivka.
Monetární politika, zprostředkující cíle, konečné cíle, nástroje
monetární politiky, expanzivní monetární politika, restriktivní
monetární politika, krátkodobé účinky expanzivní a restriktivní
monetární politiky, dlouhodobé účinky expanzivní a restriktivní
monetární politiky, transmisní mechanismus, dilema centrální banky.
Rozpočtová politika, fiskální politika, státní rozpočet, příjmy státního
rozpočtu, výdaje státního rozpočtu, rozpočtové saldo, deficitní
rozpočet, přebytkový rozpočet, vyrovnaný rozpočet, veřejný dluh,
vnitřní a vnější dluh, hrubý a čistý dluh, Lafferova křivka, cíle
a nástroje fiskální politiky, expanzivní a restriktivní fiskální politika,
krátkodobé a dlouhodobé účinky fiskální politiky.
Vnější obchodní a měnová politika, liberalizmus, protekcionizmus,
měnový kurz, mezinárodní hospodářská spolupráce, pásmo volného
obchodu, celní unie, společný trh, hospodářská unie, měnová unie,
politická unie.
265
Hospodářská politika, ekonomické úlohy státu, cíle hospodářské
politiky, nástroje hospodářské politiky, typy hospodářské politiky,
měření účinnosti hospodářské politiky.
DOPLŇUJÍCÍ ZDROJE
FRANK, H., R., BERNANKE, S.,B. Ekonomie. Praha: Grada Publishing,
2003. ISBN 80-247-0471-4.
HELÍSEK, M. Makroekonomie. Základní kurz. II. vydání. Praha: Melandrium,
2002. ISBN 80-86175-26-X.
HOLMAN, R. Ekonomie. Praha: C. H. Back, 1999. ISBN 80-7179-255-1.
MANKIW, G., N. Zásady ekonomie. Praha:Grada,1999. ISBN 80-7169-891-1.
PAULÍK, T., PELLEŠOVÁ, P. Makroekonomie. Karviná: SU OPF, 2002.
ISBN 80-7248-159.
RUSMICHOVÁ, L., SOUKUP, J. A KOL. Makroekonomie. Základní kurz. 3.
vyd. Praha, Melandrium, 1995. ISBN 80-901801-3-2.
266
SEZNAM POUŽITÝCH ZNAČEK, SYMBOLŮ A ZKRATEK
Informativní, navigační, orientační
Průvodce studiem
Průvodce textem, podnět,
otázka, úkol
Shrnutí
Tutoriál
Čas potřebný k prostudování
Nezapomeň na odměnu
a odpočinek
267
Ke splnění, kontrolní, pracovní
Samostatný úkol
Test a otázka
Řešení a odpovědi,
návody
Náměty k zamyšlení, myšlenkové, pro další studium
Další zdroje
Vlastní značky, symboly, zkratky
αT
Multiplikátor autonomních daní
A
π
Míra inflace
α
Investiční multiplikátor
ω
Multiplikátor otevřené ekonomiky=vývozní multiplikátor
αG
Multiplikátor vládních výdajů
268
αTR
Multiplikátor
1/r
Multiplikátor nabídky peněz
a
Amortizace, opotřebení,
AA
Autonomní výdaje
AD
AE
Agregátní výdaje
APC
Průměrný skon ke spotřebě
APS
Průměrný skon k úsporám
AS
Agregátní nabídka
BS
Rozpočtový deficit
C
Spotřeba
CA
Autonomní spotřeba
CB
Centrální banka
CEFTA
Středoevropská dohoda o volném obchodu
CI
Indukovaná spotřeba
CPI
Index spotřebitelských cen
269
ČNB
Česká národní banka
D
přírůstkem depozit D
D
úvěr
DI
Disponibilní důchod
e
Měnový kurz
E
Počet nezaměstnaných
ECU
evropská měnová jednotka
EFTA
Evropské sdružení volného obchodu
EMS
Evropský měnový systém
EU
Evropská unie
G
Vládní nákupy zboží a služeb
G
Tempo růstu
GDP
Hrubý domácí produkt
GDPFC
Hrubý domácí produkt v cenách výrobních faktorů
GDPMP
Hrubý domácí produkt v tržních cenách
GDPn
Nominální produkt
270
GDPr
Reálný produkt
GNP
Hrubý národní produkt
i
Čisté úroky
I
Investice
i
Úroková míra
IA
Autonomní investice
in
Mzdová sazba nominální
In
Neplánované investice
Ip
Plánované investice
IPD
Implicitní cenový deflátor
ir
Mzdová sazba reálná
IU
Neplánované investice do zásob
L
Vysoce likvidní aktiva
L
Pracovní síla, množství práce
LRAS
Dlouhodobá agregátní nabídka
LRPC
Dlouhodobá Phillipsova křivka
271
m
Mezní sklon k importu
M
Množství peněz
M=IM
Import
M0
nejužší definice peněz, mince a bankovky včetně prostředků v pokladnách
bank L – M3 a vysoce likvidní aktiva
M1
užší agregát zahrnující oběživo a depozita na požádání
M2
širší agregát, obsahuje M1 a termínovaná depozita do určité výše a vklady
v cizích měnách.
M3
šekovatelné účty; zahrnuje M2 a velká termínovaná depozita
MD
Poptávka po penězích
MFC
Mezní náklady na výrobní faktor
MMF
Mezinárodní měnový fond
MPC=c
Mezní sklon ke spotřebě
MPS=s
Mezní sklon k úsporám
MRPL
Příjem z mezního produktu práce
MS
Nabídka peněz
n
Zisky firem zapsané v obchodním rejstříku
272
NAFTA
Severoamerická dohoda o volném obchodu
NAIRU
míra nezaměstnanosti nezrychlující inflaci
NEW
Čistý ekonomický blahobyt
NGS
Čisté vládní úspory
NI
Národní důchod
NPI
Čistý příjem majetku ze zahraničí
NX
Čistý export
P
Cenová hladina
PC
Phillipsova křivka
Pd
Tuzemská cena vybraného referenčního koše zboží
Pf
Cena stejného koše prodávaného v zahraničí, vyjádřená v příslušné
zahraniční měně
PI
Osobní důchod
PPF
Hranice produkčních možností
PPI
Index cen výrobců
R
přírůstkem rezerv
r
Koeficient růstu
273
S
Úspory
s
Příjmy firem nezapsaných
ze samozaměstnání
SA
Autonomní úspory
SI
Indukované úspory
SRAS (AS) Krátkodobá agregátní nabídka
t
Sazba daně
TD
Přímé daně
TN
Nepřímé daně
TR
Transferové platby
TT
Celkové daně
U
Počet zaměstnaných
u
Míra nezaměstnanosti
u*
Přirozená míra nezaměstnanosti
V
Rychlost oběhu peněz
w
Mzdy a platy
w
Mzdová sazba
274
v
obchodním
rejstříků
a
příjmy
X=EX
Export
Y
Reálný produkt
Y*
Potenciální produkt
z
Renty z půdy a nemovitostí
275

MAKROEKONOMIE

Transkript

Podobné dokumenty

Produktový list #8154

TECHNICKÝ LIST TOTALSEAL 7016 Podpora přilnavosti

Certifikát CE - protipozarnibarva.cz

Rodney Friend (housle) Julie Svěcená (housle)

Detailní informace o akci zde (PDF 293kB)

Stáhnout materiál Otázky ke zkoušce