Taháky nejen k maturitě

Radka Wallerová
Taháky nejen k maturitě
ISBN
PDF: 978-80-87970-00-3
PDF pro čtečky: 978-80-87970-01-0
ePUB: 978-80-87970-02-7
Mobi: 978-80-87970-03-4
Kniha byla zakoupena na serveru knihy.idnes.cz.
Kupující: Míchalová Pavla
Adresa: , ,
ID 1686-58081979949482565075-11715-735
Upozorňujeme, že kniha je určena pouze pro potřeby kupujícího.
Kniha jako celek ani žádná její část nesmí být volně šířena na internetu, ani jinak dále
zveřejňována. V případě dalšího šíření neoprávněně zasáhnete do autorského práva s
důsledky dle platného autorského zákona a trestního zákoníku.
Neoprávněným šířením knihy poškodíte rozvoj elektronických knih v České republice.
Tak nám, prosím, pomozte v rozvoji e-knih a chovejte se ke knize, k vydavatelům, k
autorům a také k nám fér.
Obsah
Karel Hynek Mácha: Máj ......................................................................................................................... 4
William Shakespeare: Hamlet .................................................................................................................. 7
S. Puškin: Evžen Oněgin ........................................................................................................................ 10
Molière: Lakomec .................................................................................................................................. 13
Karel Jaromír Erben: Kytice .................................................................................................................. 16
Milan Kundera: Směšné lásky ............................................................................................................... 19
E. M. Remarque: Na západní frontě klid ............................................................................................... 22
Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Hrovitzovou ............................................................................... 25
Karel Čapek: Válka s mloky .................................................................................................................. 28
Bohumil Hrabal: Ostře sledované vlaky ................................................................................................ 31
Ota Pavel: Smrt krásných srnců ............................................................................................................. 34
Květa Legátová: Jozova Hanule............................................................................................................. 37
George Orwell: Farma zvířat ................................................................................................................. 40
J. R. R. Tolkien: Společenstvo prstenu .................................................................................................. 43
John Steinbeck: O myších a lidech ........................................................................................................ 46
Franz Kafka: Proměna ........................................................................................................................... 49
Ernest Hemingway: Stařec a moře ......................................................................................................... 52
Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol ............................................................................................................. 55
Ken Kensey: Vyhoďme ho z kola ven ................................................................................................... 58
Michal Viewegh: Výchova dívek v Čechách ......................................................................................... 60
Jak na maturitní sloh? ............................................................................................................................ 65
Rozbor textu ........................................................................................................................................... 77
Didaktické testy ..................................................................................................................................... 80
Nenechte se nachytat .............................................................................................................................. 86
Míchalová Pavla » , ,
Karel Hynek Mácha: Máj
Nejznámější Máchovo dílo, které si autor poprvé vydal vlastním nákladem v roce 1836, figuruje v
maturitních seznamech velmi často. Tato lyricko-epická básnická skladba se na středních školách
probírá už dvě století. Děj díla je na začátku knihy shrnut a pak se teprve autor vrací k detailním činům
svých hrdinů. Básnické dílo má čtyři zpěvy a dvě intermezza. Na svou dobu mělo dílo velmi
neobvyklý pesimistický námět a tragické vyznění, přičemž autor je do velké míry pojal jako osobní
zpověď člověka plného nejistot a otázek po smyslu života.
Místo milého přišla špatná zpráva
Jednou z postav je Jarmila, která hned v úvodu díla spáchá sebevraždu skokem ze skály do jezera,
když marně čeká na svého milého. Básník zde mimo jiné nádherně líčí přírodu a navozuje tak tesknou
atmosféru celého díla. Jarmila se nedočkala a místo toho se od neznámého muže dozvěděla, že jejího
Viléma čeká poprava, protože zabil svého otce. Teprve po této expozici nás autor seznamuje s
Vilémem a s tím, co ho vedlo k vraždě, za kterou má být potrestán - jeho otec, který ho kdysi vypudil z
domu a dohnal ho k životu mezi loupežníky, svedl jeho milenku Jarmilu. Žárlivý a výbušný Vilém ho
proto zabil.
Mladík, kterého od popravy dělí jediný den, ve vězení přemýšlí o tom, co může následovat po smrti,
tragický hrdina soudí, že nic. Stejně to zřejmě viděl i sám Mácha. Přemýšlí také o vině a nevině. I tady
se básník vrací k motivu přírody, jejíž věčnost klade do kontrastu s krátícím se životem Viléma.
Kde se vzal strašný lesů pán?
Mladík se navíc musí vyrovnávat s tím, že zabil svého otce, což v okamžiku vraždy netušil. Loupežník
Vilém ovšem svého otce v úvahách také obviňuje z toho, že kvůli nedostatku jeho otcovské lásky
skončil na okraji společnosti jako obávaný „lesů pán“. Vilém nakonec upadá do vyčerpaného spánku,
ve snu se ale stále probírá tím, co ho trápí. Takto, aniž by o to usiloval, dojme strážného věznice, který
mu naslouchá.
V první mezihře (intermezzu), která následuje po druhém zpěvu, vystupují v ději duchové, kteří zpívají
o Vilémově blížící se smrti, zatímco spolu s mrtvými na popravišti oslavují jeho blížící se příchod
mezi ně. Ve třetím zpěvu dílo vrcholí. I tady Mácha použil popis krajiny, po němž následuje Vilémova
cesta na popraviště, obklopené zástupy lidí. Vilém se před popravou modlí a trochu překvapivě se
loučí s vlastí. V další mezihře po Vilémovi pláčou ostatní loupežníci, kteří teskní po svém vůdci,
zatímco Mácha líčí krásnou horskou krajinu. V posledním zpěvu (je psán v první osobě) se na místo
popravy vrací básník, který sám o sobě mluví jako o poutníku Hynkovi, zatímco se zamýšlí nad
tragikou lidského osudu. Když nalezne na pahorku, kde bylo popraviště, lebku, nechá si další den od
hospodského odvyprávět celou tragickou historku, načež básník svůj osud přirovná k Vilémovu.
Nakonec mluví o lásce jako o stavu bez konce, zatímco se děsí neznámé budoucnosti a teskní po
dětství, do nějž se už nejde vrátit.
Karel Hynek Mácha se zřejmě nechal inspirovat skutečnou událostí, protože v roce 1774 byl poblíž
Mladé Boleslavi popraven lámáním v kole Hynek (Ignác) Schiffner, který zavraždil v Dubé u Doks
svého otce. Mácha toto vyprávění zaslechl o šedesát let později během některého ze svých pobytů u
dnešního Máchova jezera. Rukopis Máje byl objeven během první světové války v Katusicích u Mladé
Boleslavi v pozůstalosti obrozence Jana Nepomuka Krouského.
O knize, historie a současnost
Nejvydávanější česká kniha doposud vyšla ve více než 260 různých vydáních. První Máj si autor vydal
vlastním nákladem v roce 1836 v počtu 600 kusů, dnes je dochováno v archivech a soukromých
sbírkách několik desítek kusů. Velmi známá jsou vydání s kresbou Jana Zrzavého.
Filmové zpracování
Poslední zpracování je film F. A. Brabce natočený roku 2008. Jde o kombinaci úryvků z původní
Máchovy básně, kterou recituje kat a vypravěč v jedné osobě, a hraného příběhu nešťastného
milostného trojúhelníku Hynka, Viléma a Jarmily. Hlavní role ztvárnili Jan Tříska, Juraj Kukura,
Matěj Stropnický, Sandra Lehnerová. Hudbu k filmu nahrála skupina Support Lesbiens. Více
informací najdete na http://www.filmykmaturite.eu/maj.
Další Máchova díla
Další díla K. H. Máchy prózy Cikáni, Křivoklát, Pouť krkonošská, Večer na Bezdězu, Márinka
Rozbor díla u ústní zkoušky
Jak u zkoušky postupovat, pokud si vytáhnete Máj od Karla Hynka Máchy? Radí češtinářka Veronika
Valíková z Arcibiskupského gymnázia v Praze.
Druh a žánr uměleckého díla:
Lyricko-epická básnická skladba s romantickou zápletkou.
Charakterizujte postavy
Za růžového večera pod dubem sličná děva sedí,
se skály v břehu jezera daleko přes jezero hledí.
To se jí modro k nohoum vine, dále zeleně zakvítá,
vždy zeleněji prosvítá, až v dálce v bledé jasno splyne.
Po šírošíré hladině umdlelý dívka zrak upírá;
po šírošíré hladině nic mimo promyk hvězd nezírá;
Dívčina krásná, anjel padlý, co amarant na jaro svadlý,
vybledlých lících krásy spějí. Hodina, jenž jí všecko vzala,
ta v ústa, zraky, čelo její půvabný žal i smutek psala.
Začněte ukázkou na pracovním listě, tuto najdete hned v prvním zpěvu. Vysvětlete: Proč je Jarmila
zoufalá? - Čeká na milého, který už nikdy nepřijde, protože zavraždil jejího svůdce, který byl náhodou
i jeho otcem. Tím jste zároveň charakterizovali i „strašného lesů pána“ Viléma. Zde bude dobré zmínit
i to, že romantismus obecně měl v oblibě vyděděnce všech kategorií. Také Jarmila podléhá
romantickému stereotypu: muže lákaly buď nedostupné chladné krásky, padlé dívky (bylo nutné
pomstít jejich čest, nikoli se s nimi oženit), nebo umírající labutě.
Prostředí, v němž se odehrává děj:
Tragický příběh se odehrává na Máchově jezeře pod Bezdězem. Líčení přírody, používání barev a
jemných odstínů je to nejkrásnější, co nám Máj nabízí.
Výstavba textu a vyznění básně:
Předzpěv, čtyři zpěvy a dvě intermezza. V prvním zpěvu je shrnut děj, ve druhém se Vilém připravuje
na popravu, rekapituluje život, aniž lituje svého činu, ve třetím, nejobraznějším, je popraven a jeho tělo
se vrací „v kolébku svou, hrob svůj, matku svou…“ Popřemýšlejte o předzpěvu, zřejmě ironickém.
Možná najdete spojitost s verši v závěru básně: „Bez konce láska je! - Zklámánať láska má.“ Ty
bohužel ironicky míněny nejsou. Brzy nato Mácha zemřel.
Rozbor jazykových zvláštností:
V ukázce je třeba najít obrazná pojmenování. Určitě si všimněte hry barev - růžový večer (básnický
přívlastek-epiteton), modro se vine (metafora); obratů: hvězdy zírají (personifikace), anjel padlý
(metonymie); hodina vzala (synekdocha). Nezapomeňte na Máchovu zvukomalbu (onomatopoie) a
oxymóron (zborcené harfy tón).
Kontext (literárněhistorický a tematický)
Můžete hovořit o Máchovi a českém romantismu. Srovnání můžete nalézt třeba u Erbena, který psal
Záhořovo lože jako polemiku s Májem. Můžete pohovořit o romantismu obecně a vyzdvihnout některé
prvky romantické literatury, jako již zmíněný vyděděný hrdina, typ romantické ženy, případně literární
práce s popisem přírody, která svým charakterem dobarvuje rozervanost a temnotu v ději. Existuje také
kontext tematický: konflikty synů a otců (Zeus, Oidipus, rytíř Ivanhoe, později Karamazovi a z nových
děl film Magnólia) či jiní odsouzenci před popravou (v Camusově Cizinci, Nabokovově Pozvání na
popravu nebo Zelené míli).
William Shakespeare: Hamlet
Jedna z nejlepších Shakespearových tragédií, která se dodnes běžně hraje na jevištích divadel celého
světa. Příběh dánského kralevice vzbuzuje emoce i po několika stoletích. Škoda, že mnoho lidí ze hry
zná pouze repliku „být, či nebýt“, kterou pronáší Hamlet, když přemýšlí o tom, zda má zabít vraha
svého otce a sám zemřít, nebo zda žít, aniž by se pomstil.
Jak je pro Shakespeara a jeho tragédie typické, děj je plný postav, z nichž na konci naprostá většina
tragicky umírá, hlavní hrdina Hamlet jako poslední. Autor si navíc dává záležet na vykreslení
charakteru svých hrdinů a vždy ukazuje motivy jejich jednání. Hra je plná filozofických monologů,
které přednáší především Hamlet, jenž tu navíc má dvě polohy. Jednu rozumnou, druhou vyjadřující
šílenství, které předstírá. Tehdy například používá dvojsmyslné slovní hříčky. Výstupy tragických
postav občas také přeruší sarkastické či cynické poznámky.
Mluvil duch pravdu?
Děj dramatu se odehrává většinou na hradě Elsinor a začíná krátce po králově smrti v době, kdy už na
trůn usedl jeho bratr Claudius, který si vzal za ženu svou švagrovou, vdovu po Hamletově otci
Gertrudu. Otcův duch kralevicovi na hradbách svěří tajemství – jeho smrt nebyla náhodná, jeho bratr
Claudius ho zabil tak, že mu během spánku nalil jed do ucha. Hamlet logicky zatouží po pomstě, ale
nemá v ruce jediný důkaz.
Předstírá šílenství s vidinami o otcově smrti, aby dal okolí najevo, co ví, přičemž si sám není jistý, zda
je Claudius skutečně vrahem. Jistotu získává, když na hrad přijíždějí potulní herci, kteří na jeho popud
do repertoáru zařadí pasáž s otcovraždou, která Claudia rozčilí a donutí k útěku. Hamlet přesto s
pomstou váhá, zdá se mu, že modlící se strýc svého činu lituje.
Rozhodne se však vše svěřit matce, jenže během jejich rozhovoru někdo stojí za závěsem a naslouchá.
Rozčilený Hamlet neváhá a dotyčného bodne, předpokládá, že je to Claudius. Jenže to byl nejvyšší
komoří, otec jeho milé Ofélie Polonius, který padá mrtvý k zemi.
Pověste ho, prosím
Claudius neváhá a Hamleta i s jeho bývalými spolužáky Rosencrantzem a Guildensternem posílá do
Británie, přičemž jim s sebou dá průvodní dopis s výzvou, aby tamní král nechal Hamleta popravit.
Hamlet vše včas zjistí a dopis vymění, takže anglický král nakonec nechá popravit právě jeho dva
průvodce.
Mladý kralevic se vrací do Dánska zrovna v době, kdy má pohřeb Ofélie. Utopila se, přičemž předtím
zešílela z otcovy tragické smrti a z toho, že ji Hamlet odmítl. Ofélii chce pro změnu pomstít její bratr
Laertes. Toho využívá proradný Claudius a spolčí se s ním, doufá přitom, že se tak díky rozhněvanému
Laertovi zbaví Hamleta, aniž by pro to on sám musel přímo něco udělat.
Poradí mu, aby vyzval Hamleta na souboj, a vyzbrojí jej do boje otráveným mečem, zatímco kralevic
má nevědomky bojovat tupou zbraní. Bojovníci si však v průběhu bitky meče vymění, takže Laertes
umírá a Hamlet vychází z boje coby vítěz, ale těžce raněný rovněž otráveným mečem.
Než zemře, stihne zabít vraha svého otce Claudia. Svědkyní souboje byla i jeho matka Gertruda. Když
vidí celou tragédii, vypije číši s otráveným vínem, kterou původně připravil Claudius rovněž pro
Hamleta. Vše přežil pouze Hamletův přítel Horacio.
O Hamletovi
Shakespeare se při psaní Hamleta inspiroval starým skandinávským příběhem nazvaným Ur-Hamlet,
který vyprávěl o princi jutském – Jutsko je součástí Dánska. Sepsal jej na přelomu dvanáctého a
třináctého století dánský kronikář Saxo Grammaticus. Existuje více českých překladů, z novějších jsou
nejznámější překlady Martina Hilského a Jiřího Joska.
Filmové zpracování
Určitě se podívejte na film Zamilovaný Shakespeare a rovněž na některou z filmových adaptací
Hamleta, mezi něž se dá zařadit i animovaný Lví král. Skvělá je například adaptace z roku 1996 od
Kennetha Branagha, který si rovněž zahrál hlavní roli. Klasikou je verze z roku 1948, kterou natočil
Laurence Olivier.
Další díla W. Shakespeara
Tragédie (Macbeth, Othello, Romeo a Julie), komedie (Zkrocení zlé ženy, Kupec benátský), historické
hry (Richard III.), pohádkové hry (Bouře) a mnoho dalšího.
Rozbor díla u ústní zkoušky
Ukázka:
Hamlet (vede matku k portrétům na stěně):
Vidíte tyhle portréty dvou bratří? Pohleďte blíž na tenhle
obličej, na jeho půvab, na ty kadeře, na božské čelo,
velitelský zrak, na celou postavu, tak vzepjatou,
jako by stála na vrcholu hor. Do tkáně jeho těla, do všech
rysů vepsali bohové svou záruku, že svět v něm právem
vidí příklad muže. To byl váš manžel. Teď se dívejte,
kdo přišel po něm -nynější váš choť, klas nakažený rzí,
jež zasáhla tak zhoubně jeho bratra! Máte oči?
Jak jste se mohla vzdát těch horských pastvin
a hledat štěstí v bahně? Máte oči? Ne, neříkejte, že to
bylo z lásky. Ve vašem věku je krev skromná, spí
a čeká na rozum, co přikáže.
Byl to však rozum, ty dva vyměnit?
Nejdříve zařaďte dílo z hlediska druhu a žánru:
Hamlet je tragédie o pěti dějstvích, psaná částečně prózou, částečně veršem, jen zřídka rýmovaným.
Vysvětlení situace v ukázce:
Ukázka na pracovním listu je ze třetího dějství, Hamlet právě zabil Polonia, schovaného za závěsem, a
vyčítá matce sňatek se strýcem, který mu zabil otce. Nezapomeňte dodat, že Shakespearův jazyk je
velmi obrazný (klas nakažený rzí, s čertem hrát na slepou bábu).
Stavba dramatu:
Jelikož jde o drama, určitě se počítá s tím, že v díle poznáte prvky tohoto žánru. Tedy například
expozici, či že popíšete vrcholící katastrofu, proto byste si měli zopakovat, co se kdy v Hamletovi
stane.
Expozice (uvedení do děje): Dánsko, asi měsíc po smrti Hamletova otce. Novým králem se stává jeho
bratr Claudius, který se žení s jeho ženou Gertrudou. Hamlet se dozví o zákeřné bratrovraždě a začne
přemýšlet o pomstě.
Kolize (zauzlení): Myšlenky na pomstu otráví Hamletovu duši. Přestává si rozumět s matkou, přáteli i
Ofélií, která sní o sňatku. Claudius začíná tušit, že se synovcem budou problémy.
Krize: Slavný monolog „být, či nebýt“ a důsledné předstírání šílenství i před Ofélií; herecká družina
hraje hru o vraždě krále, při níž Claudius uteče ze sálu; Hamlet omylem zabije otce Ofélie.
Peripetie (zvrat): Hamlet odjíždí do Anglie, kde má být na přání strýce popraven. Ofélie zešílí a utopí
se, její bratr Laertes prahne po pomstě.
Katastrofa: Při závěrečném souboji umírají všichni kromě Horacia, který vydává svědectví o příběhu.
Charakteristika postav a jejich konflikty:
Zásadní konflikt je samozřejmě mezi králem a princem, který váhá, kdy, jak a jestli se má mstít. Z toho
plynou i jeho vnitřní rozpory. Pak je tu Claudiovo téma bratrovraždy a touhy po moci. A nešťastná
láska mezi Hamletem a Ofélií, která příliš mnoho pověděla tatínkovi. A ještě Duch – do divadelní
rekonstrukce vraždy můžeme o jeho obvinění z bratrovraždy pochybovat, potom se z děje vytrácí. Hra
především klade věčné otázky po smyslu života ve zkaženém světě.
Zařazení do literárněhistorického a tematického kontextu:
Měli byste znát pět nejslavnějších Shakespearových tragédií (Romeo a Julie, Othello, Macbeth, Král
Lear), vědět, co byla renesance (i baroko, Shakespeara nelze přesně zařadit) a co napsali Dante,
Boccaccio, Cervantes a Villon.
S. Puškin: Evžen Oněgin
Podobné osudy hrdiny a autora
Když Puškin psal své nejslavnější dílo, román ve verších nazvaný Evžen Oněgin, nemohl tušit, že za
pár let skončí podobně jako jeden z jeho romantických hrdinů. Jedna legenda přitom říká, že když
básník a spisovatel s prostřeleným břichem umíral, neloučil se s nikým jiným než s knihami, které ho
obklopovaly. Nesmrtelnost mu však nezajistil jen trochu výstřední život a tragická smrt, ale především
jeho dílo, mezi nímž čestné místo zaujímá příběh petrohradského floutka Oněgina. Ten si roky užíval
života vysoké společnosti, plesů, milenek, aniž by dělal něco užitečného, ale nakonec jej rušný
velkoměstský život unavil. Chudší než dřív zamířil na venkov, kde umíral jeho bohatý strýc a Oněgin
podle očekávání získal jeho majetek. Zde se spřátelil s mladým statkářem Lenským, naivním snílkem
píšícím básně, který byl v mnohém jeho protikladem. Právě do postavy Lenského promítl Puškin do
velké míry sám sebe.
V románu spolu oba hrdinové tráví mnoho času a vedou spoustu debat o literatuře.
Veselá Olga, zádumčivá Taťána
Lenský Oněgina seznámil se dvěma dcerami vdovy Larinové. Byly podobně odlišné, jako oba mladí
muži. Lenského láskou byla bezstarostná Olga, zatímco Oněgin okamžitě okouzlil její starší a citověji
založenou, ovšem nezkušenou sestru Taťánu, vášnivou čtenářku romantických knih. Napsala mu
vyznání lásky, ale cynický mladík jí ani neodpověděl, byť ho takový zájem vlastně potěšil.
Taťáně to nedalo, nakonec se ho přímo zeptala, zda ji miluje a proč nijak nereagoval na její vroucí
slova, Oněgin se neměl k přímé odpovědi, snažil se jí vyhnout a nakonec chladně vysvětlil, že by s ním
nebyla šťastná, protože on po manželství netouží a jeho vztahy jsou jen povrchní. Odmítnutí dívku
hluboce ranilo.
Miluji vás, ale zůstanu věrná svému muži
Když o nějaký čas později Oněgin na oslavě Taťánina svátku zjistil, že ho všichni považují za dívčina
nápadníka, z trucu protančil celý večer s Lenského milenkou Olgou. Chtěl tak dát najevo svůj postoj
vůči Taťáně a nejspíše se i pomstít Lenskému, který ho přesvědčil, aby s ním na oslavu šel. Olga se
jeho dvoření nijak nebránila, snad jí dělalo dobře, což rozhněvalo jeho přítele Lenského a vyzval ho na
souboj. Oněgin měl lepší mušku a Olžina snoubence zabil, načež odjel a deset následujících let putoval
po Rusku. Nakonec se znovu ocitne v Petrohradu, kde na plese nečekaně potkává Taťánu, když mu ji
jeho letitý známý, generál Gremin, představí jako svou ženu.
Taťána kvůli Oněginovi roky odmítala všechny nápadníky, ale nakonec na matčin nátlak odjela do
Moskvy a provdala se za bohatého knížete Gremina. Šťastná rozhodně není, stala se z ní smutná a
zklamaná žena z vyšší společnosti. Oněgina však okouzlila. Taťána nicméně jeho dvoření odmítla, na
jeho vášnivé dopisy neodpověděla, ačkoli ve skutečnosti na Oněgina nikdy nezapomněla a milovala ho
celý život. Role se nakonec obracejí. Evžen Oněgin krásné Taťáně při návštěvě u ní doma vyznal
lásku, od plačící ženy se však dozvěděl, že i ona jej sice miluje, ale že zůstane věrná muži, za kterého
se vdala.
O Puškinovi a jeho knize
O Oněginovi Puškinův román ve verších poprvé vycházel jako seriál mezi lety 1823 až 1831, jako
celek vyšel poprvé o dva roky později a definitivní podobu získal ve vydání z roku 1837. Sám Puškin
skončil podobně jako jeho hrdinové. Zemřel po souboji ve střelbě pistolí, když ho zabil francouzský
milenec jeho ženy. Nebylo mu ještě ani osmatřicet. Puškin pocházel z ruské šlechtické rodiny, ovšem
jeho pradědeček Ibrahim Petrovič Hannibal pocházel ze šlechtického rodu v africké Eritrei a do Ruska
se dostal přes krátkou epizodu v Konstantinopoli, kde byl držen jako rukojmí.
Další Puškinova díla:
Romantická novela Piková dáma, poéma Cikáni, historická novela Kapitánská dcerka, drama Boris
Godunov.
Filmové zpracování a opera
Za zhlédnutí stojí americký film Oněgin z roku 1999 s hereckou dvojicí Ralph Fiennes a Liv Tyler v
hlavních rolích. Sehnat se dá záznam oceňované divadelní adaptace Oněgina Divadelní společnosti
Petra Bezruče z Ostravy. Existuje i operní podoba románu, kterou napsal Petr Iljič Čajkovskij.
Rozbor díla u ústní zkoušky
Ukázka:
Ne, brzy nabažil se lásky a city vystřídal vněm chlad.
Myšlenky na úchvatné krásky ho přestávaly vzrušovat.
Žárlit a šílet neměl síly, přátelé už ho otrávili.
Kdo by se také každý den nad paštikou a biftekem
obíral lahví šampaňského a vtipem bodal okolí,
zvlášť když ho hlava rozbolí? Byl vznětlivý, teď však i jeho
znudilo bít se pro slovo na šavle nebo olovo.
Choroba, jejíž prapříčinu sotvakdo opravdově zná,
podobná anglickému spleenu, ta ruská chandra pověstná,
zmocnila se ho zponenáhla. Ne že by ho až ke dnu stáhla,
střílet se nebyl jeho styl. Život se mu však zprotivil. Jako
Childe Harold podmračený vstupoval do všech salonů.
Nevěnoval se bontonu, pohled či vzdechy krásné ženy,
pletichy světských klevetnic, to vše mu neříkalo nic.
Definujte román
Delší epický útvar, v němž vystupuje více postav, jejichž zájmy se střetávají. Hlavní hrdina se vyvíjí a
zraje.
Rozbor ukázky
Ukázka je z první kapitoly, autor nám právě představil hrdinu, neodolatelného svůdníka a rozkošníka,
kterého unavil dosavadní způsob života, a také mu došly peníze, proto odjíždí jako možný dědic k
bohatému strýci. Střídá se tu sdružený a střídavý rým, verše jsou zpěvné a lehké, přestože vyjadřují
závažná sdělení. Román je plný francouzských výrazů, protože francouzská kultura Rusko hodně
ovlivňovala.
Charakteristika dalších postav a vývoj děje
Na venkově se Evžen spřátelí s Lenským. Romantický snílek od dětství miluje sladkou Olgu, zatímco
Evženovi by se mohla líbit její starší komplikovanější sestra Taťána, kdyby po prvním setkání
nepodlehla upřímnosti a nenapsala: „Vešels, já k tobě oči zdvihla/ a bleskem zasažená, zjihlá/ má duše
řekla: tvoje jsem.“ Nebojte se říct vlastní názor na Taťánin dopis i Oněginovu reakci, která nebyla
hrubá ani nelogická. I další vývoj pro vás bude pochopitelný: Oněginovy rozpaky, flirtování s Olgou,
Lenského hněv. Otevřený konec, studentův názor: Karta se obrací. Oněgin potká vdanou Taťánu a píše
dopisy on jí. Nakonec si přijde pro ortel: „Miluji vás (nač lhát a komu)/ nepatřím ale přesto vám/ a
muži věrnost zachovám.“ Je to póza? Přijme Taťána Evženovu lásku? Je to logická odpověď vdané
ženy? Nebo pochopila, že jako nedostupný ideál bude potřebnější než milenka, kterou časem odkopne?
Nezapomeňte, že ho zná - a miluje. Literárněhistorický a tematický kontext: Romantismus (Byron,
Scott, Hugo, Lermontov) a romantické konvence: rozháraný hrdina, nedostupná krasavice. Ale pozor,
v Oněginovi si autor s romantismem vyřizoval účty. Je dobré vědět něco o Puškinovi, jeho problémech
s cary i koketní ženou a o souboji, který si v díle předpověděl.
Tematický kontext díla
Nenaplněná, platonická láska jako silná motivace k proměně i tvorbě. Můžete srovnat s Goethovým
Wertherem, který ten boj vzdal. Nebo s nedávno vydaným románem O. Pamuka Muzeum nevinnosti,
který příběh novodobé Taťány a Oněgina posouvá do dalších rovin.
Molière: Lakomec
Když Molièrovi rodiče zjistili, že jejich syn se chce dát k divadlu, nadšeni rozhodně nebyli. Sami
patřili k vážené měšťanské elitě, však jejich syn se dal ke kočovné divadelní společnosti – nejdříve
jako herec, později jako ředitel a autor mnoha divadelních her. Těžko říct, jaké měl ambice, psal
zejména komedie a frašky, které se hrály především pro chudinu. Hrají se i po třech a půl století, a to i
v těch nejváženějších kamenných divadlech. Mimochodem, jméno Molie`re je uměleckým
pseudonymem, které si autor zvolil proto, aby nedělal ostudu své původní rodině.
Všichni mě chcete okrást!
Děj jeho nejslavnější hry se odehrává v Paříži roku 1670 – jejím hrdinou je bohatý, ale nesmírně
lakomý
Harpagon, pro kterého peníze znamenají více než láska nebo vztah k vlastním dětem. Shromažďování
majetku
a zejména obava o něj jej úplně pohlcují, takže každou návštěvu podezírá z toho, že ho jde okrást, a
šidí i své děti. Ty si proto musí peníze půjčovat.
Krom toho se snaží docílit toho, aby dětem nemusel dávat žádné věno, a proto jim plánuje sňatky s
bohatými protějšky, ačkoli o ně nestojí.
Dceru Elišku hodlá tento intrikán provdat za bohatého vdovce Anselma, protože představa, že by si
vzala chudého sluhu Valéra, je pro něj nepřijatelná, stejně jako odmítá povolit synu Kleantovi sňatek s
chudou dívkou Marianou. Tu si k dovršení toho všeho chce vzít on sám, čímž syna šokuje.
Harpagonovi však vyhovuje, že chudá dívka nemá zájem o jeho bohatství. Ke kterému přišel i díky
tomu, že půjčuje lidem peníze na vysoký lichvářský úrok.
Lakomcovým dětem pomáhá proti otcovým intrikám sluha Čipera, který najde na zahradě poklad,
který si tam Harpagon zakopal, aby ho nikdo neokradl. Eliška s Kleantem se rozhodnou poklad otci
vzít a donutit ho tím, aby pochopil, jak šílený život vede. Zjištění, že někdo „unesl“ jeho peníze,
Harpagona rozběsní a přivede na kraj šílenství. Zběsile pátrá po viníkovi a podezřívá každého ve svém
blízkém i vzdálenějším okolí, přičemž si myslí, že mu bohatství vzal sluha Valér, kterého miluje jeho
dcera Eliška.
Vrať mi snoubenku, vrátím ti peníze
Když navíc zjistí, že se tito dva mladí lidé zasnoubili, je dokonce vzteklý tak, že uvažuje o oběšení
jako o vhodném trestu pro mladíka, který byl mezitím obžalován z krádeže. Valér proto raději
Harpagonovi prozradí, že jeho skutečným otcem je boháč Anselm a že Mariana, kterou pro změnu
miluje Kleantes, je jeho sestrou, a tudíž také boháčovou dcerou.
Syn Kleantes prozradí, že třicet tisíc dukátů, které sluha Čipera našel na zahradě, skončilo u něj, ale
míní je otci vrátit jedině pod podmínkou, že si on sám bude moci vzít Marianu. Harpagon v podstatě
okamžitě souhlasí, protože právě na pokladu mu vlastně záleží ze všeho nejvíce. Když navíc pochopí,
že Valér a Mariana, milenci jeho dětí, jsou ve skutečnosti z bohaté rodiny, a že tedy svým potomkům
nebude muset dávat žádné věno, s jejich sňatky souhlasí. Marianu si sice chtěl vzít sám pro její půvab,
ale peníze jsou pro něj důležitější. Valér se nakonec ožení s Eliškou a Kleantes si vezme Marianu za
ženu.
O Lakomci
Celovečerní komedie o pěti dějstvích odehrávající se v Paříži byla poprvé uvedena v roce 1668 – ve
Francii zrovna vládl Ludvík XIV. – a patří do období klasicismu. Molie`re, vlastním jménem
Jean-Baptiste Poquelin, napsal hru, když mu bylo 46 a už byl váženým principálem divadelní
společnosti, jež se těšila přízni a ochraně samotného panovníka.
Televizní a divadelní Lakomec
Existuje několik televizních záznamů divadelního provedení Lakomce například s Milošem Kopeckým
nebo Viktorem Preissem. V půjčovnách nebo prodejnách s levnými DVD lze narazit na francouzský
film z roku 1980 s Louis de Funesem v hlavní roli.
Další Molièrova díla
Veršovaná komedie Misantrop, dále hry Zdravý nemocný, Pán z Prasečkova, Tartuffe, Měšťák
šlechticem, Don Juan aneb Kamenná hostina. Většinou jde o satirické komedie odehrávající se ve
francouzské vyšší společnosti, z jejíchž vlastností si utahuje, zápletka bývá dost jednoduchá, často jde
o nevěru.
Rozbor Lakomce u ústní zkoušky
Následující text vám pomůže připravit se na to, o čem byste měli s učitelem mluvit, pokud si u ústní
zkoušky z literatury vytáhnete Lakomce.
Zařazení dramatu
Ze všeho nejdříve byste měli dílo správně zařadit do literárního klasicismu, ačkoli jeho autor se
pohyboval ještě na pomezí baroka a tohoto nového stylu.
Literární inspirace
V jeho díle je také zřetelná inspirace komedií dell’arte. Pro klasicismus je zde příznačná inspirace
antickou hrou a také jednota místa, času a děje. Typické pro autora jsou spíše jednoduché zápletky a
naopak důmyslná práce s jazykem či použitým druhem humoru, které přesně zaměřoval podle cílové
skupiny, kterou chtěl oslovit. Což se mu v případě Lakomce původně moc nepodařilo, protože hru
napsal v próze a lidé tehdy dávali přednost hrám veršovaným.
Harpagon: …Nestůj tady jako tvrdý y a nečíhej, co se kde semele, aby ti z toho něco káplo. Já nechci mít pořád v
patách špicla, křiváka s krysíma očima, co všude čmuchá a strká nos do všeho, co dělám, slídí, kde by co ukrad, a
nejradši by sežral všecko, co mám.
Štika: Jak hrome chcete, aby vás někdo okrad? Vás a okrást, to mě podržte, když všecko zamykáte na deset
západů avedne vnoci se od toho nehnete?
Harpagon: Zamykat si budu, co chci, a hlídat si to, kdy a jak bude potřeba.
–(Stranou) Není to jeden z těch čmuchalů, co špiclujou po domácnostech? Snad proboha neví, kde ty prachy mám.
(Nahlas) Snad nejseš z těch, co o mně rozhlašujou, že doma schovávám bůhvíjaký prachy?
Štika: Vy doma schováváte bůhvíjaký prachy?
Harpagon: To jsem neřek, ty darebáku! (Stranou) Do prkýnka! …
O co jde v ukázce ze hry?
Určitě zmiňte použití nespisovných a hovorových výrazů, které překlad věrně přejímá z francouzského
originálu (zde v podobě českých slov „ukrad, nejradši, všecko, špicl, špiclujou, prachy, nejseš,
rozhlašujou, neřek“), nechybí ani přirovnání („jako tvrdý y“) či metafora ( „co se kde semele“– co se
kde stane, „aby ti z toho něco káplo“– abys z toho měl prospěch, „co všude čmuchá a strká nos do
všeho, co dělám“). Autor rovněž používá epiteton, což je básnický přívlastek („s krysíma očima“–
očima někoho, kdo všude šmejdí, snaží se ho podvést), vulgarismy („špicl, křivák, sežral, čmuchalů,
darebáku, do prkýnka!“).
Charakteristika postav
V celém díle se autor snaží charakterizovat postavy především vyzdvižením jejich komických
vlastností, aby diváky pobavil, postavy neustále uvádí do situací, v nichž jejich povaha nejvíce
vynikne. Jednotliví hrdinové v této i jiných Molie`rových komediích vždy představují vyhraněné typy.
Zařazení díla do kontextu,
Nezapomeňte zmínit to, že námět není původní, ale že pochází už z antiky, předlohou byla Plautova
komedie Aulularia, která je v češtině spíše známá jako Komedie o hrnci. Také jejím hrdinou je
lakomec, který opatruje hrnec s penězi, avšak na rozdíl od Harpagona je Euklio chudý. Intriky kolem
svých potomků však spřádají oba. Na latinský původ nepřímo odkazuje i jméno Molie`rova hlavního
hrdiny, které autor odvodil z latinského harpagé, neboli chamtivost a nenasytnost. Na druhou stranu
Lakomcem se inspirovala mnohá další díla, v české literatuře jsou to například Chrobáci ve hře Ze
života hmyzu od bratří Čapků. Slovo harpagon se navíc dostalo do běžné řeči coby označení pro
lakomce.
Karel Jaromír Erben: Kytice
Zatímco některá literární díla si musela na svou slávu počkat dlouhá léta a čtenáři je často docenili až
po smrti autorů, s Kyticí to bylo jiné. Když po několika desetiletích příprav konečně vyšla, byl z toho
okamžitý úspěch. Ostatně, autor o tom, co chystá, mluvil nejméně deset let předtím.
Erben se nikdy netajil tím, že lidové pověsti, které sbírá, chápe jako díla s kolektivním autorem. Viděl
v nich odvěký mravní řád, aniž nějak blíže specifikoval místo nebo čas, v němž se odehrávají. Básně
ve sbírce doplnil informacemi o jejich původu.
Vina a trest, matky a děti
V knize je celkem třináct básní, z toho jedenáct balad a úvodní báseň Kytice a závěrečná Věštkyně,
přičemž obě hrají na vlasteneckou notu. Prakticky ve všech baladách se řeší otázka viny a trestu a také
milenecké vztahy nebo vztahy rodičů, zejména matek, a dětí. Většina z příběhů navíc končí špatně. Na
Kytici se však lze dívat také jako na knihu o lásce: milenecké, manželské i mateřské.
Ve sbírce najdete básně s těmito názvy: Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat,
Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně. Je-li překročen
odvěký řád (například opuštění dítěte v Pokladu, rouhavá modlitba ve Svatebních košilích,
neuposlechnutí matčina příkazu ve Vodníkovi), musí hrdinové nést těžké následky, jež je možné
odvrátit jen upřímnou lítostí. Díky pokání se dočká odpuštění i loupežník a otcovrah v Záhořově loži,
které lze podle některých odborníků číst také jako polemiku s Máchovým Májem. Naopak ve Zlatém
kolovratu zahynou vražedkyně stejnou smrtí, jakou přichystaly své nevlastní dceři a sestře. Před
osudem, který se hrdinkám zjevil po rouhačském věštění, se nedá uniknout.
Asi nejslavnější je Polednice následována Štědrým večerem, Vodníkem a baladou Svatební košile, ale
když se začtete do obsahu, zjistíte, že více či méně znáte všechny. Přiblížíme vám, o co jde alespoň v
těch nejznámějších:
POLEDNICE – příběh matky, která vaří oběd a zároveň se snaží zvládnout unavené malé dítě,
dožadující se pozornosti, zatímco otec má přijít z práce. Žena na potomka přivolala Polednici, ale
nakonec se jí tak vyděsila, že ze strachu dítě sama zadusila.
ŠTĚDRÝ VEČER – báseň má několik částí, zaobírá se mimo jiné lidovými zvyky v době Vánoc.
Hlavní zápletka se týká dvou dívek, Hany a Marie, které potká opačný osud. Obě se podle tradice
dívají do jezera, aby se dozvěděly, co je nemine. Podle věštby čeká jednu štěstí a druhou smrt, což se i
stane. Zatímco se Hana ve čtvrté části balady vdá za hezkého mladíka, Marie přesně podle věštby z
jezera zemře. V poslední části se opakuje motiv dívek předoucích len z úvodu, avšak navíc všichni
oplakávají mrtvou Marii.
VODNÍK – mladá dívka nedbá matčina věšteckého varování a jde si k jezeru vyprat prádlo, avšak
stáhne ji k sobě vodník. Stane se jeho ženou, narodí se jim dítě. Po čase chce žena navštívit svou
matku, což jí vodník povolí až po dlouhém přemlouvání s tím, že se musí vrátit přesně podle dohody.
Neudělá to však, a tak vodník přichází až k chalupě a nakonec ke dveřím přináší jejich mrtvé dítě.
SVATEBNÍ KOŠILE – zbožná mladá žena chce, aby se vrátil její milý, který před dlouhým časem
odešel na vojnu. Muž k ní přichází v podobě démonického ducha, což ona hned nepozná, a chce ji
zabít, aby na tom byla stejně jako on. Žena se obrátí o pomoc k Bohu a je zachráněna.
Historie Kytice
Je to jediná básnická sbírka K. J. Erbena. V prvním vydání z roku 1853 bylo 12 balad, později přibyla
ještě Lilie. Erben se původně měl stát učitelem, ale kvůli vadě řeči šel studovat práva, po čase
nastoupil jako praktikant k hrdelnímu soudu. Zajímal se však o jazyk a historii a nakonec se stal
pražským městským archivářem. Na co se podívat, co si poslechnout
Filmové a hudební zpracování
Kytice z roku 2000 od F. A. Brabce, najdete v něm sedm ze třinácti balad. Básně zhudebnil i Antonín
Dvořák (Vodník – opus 107, Polednice – opus 108).
Další Erbenova díla
Erben se zabýval především sběrem lidové tvorby, hlavně písní. Lidovou slovesností se inspiroval i v
Kytici. Zmínit určitě můžete jeho České pohádky (Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Hrnečku, vař nebo
Dlouhý, Široký a Bystrozraký), stejně jako pětidílnou sbírku folkloru Prostonárodní české.
Rozbor Kytice u ústní zkoušky
Definice balady
Balada je lyricko-epická báseň s pochmurným dějem a většinou špatným koncem. Erbenovy balady
jsou ovlivněny mýty, vystupují v nich nadpřirozené bytosti, některé mají blízko k hororu.
Ukázka:
Kytice – Svatební košile
„Moc, má panenko, moc se ptáš,
jen honem pojď – však uhlídáš.
Jen honem pojď – čas nečeká,
a cesta naše daleká.
Co máš, má milá, v pravici?“
„Nesu si knížky modlicí.“
„Zahoď je pryč! To modlení
je těžší nežli kamení!
Zahoď je pryč, ať lehce jdeš,
jestli mi postačiti chceš.“
Knížky jí vzal a zahodil,
a byli skokem deset mil
Dívka se modlí k Panně Marii: „Milého z ciziny mi vrať, aneb můj život náhle zkrať!“ Z křesťanského
hlediska je to považováno za rouhání (člověk nemůže klást Bohu ultimáta). Trest přijde okamžitě –
milý odvádí hříšnici s sebou. Psi vyjí, temná noc hrozí, dívka ztrácí pud sebezáchovy, což je zřejmě
následkem jejího prohřešku. A odhazuje vše, co ji chrání: modlitby, růženec, křížek. Někdy jsou
Svatební košile vykládány jako varování před špatným sňatkem. Všimněte si hororových motivů a
trojího opakování, jež slouží k vystupňování děje (podobnou stavbu má Zlatý kolovrat).
Erbenův jazyk a stavba balad
Jasný, prostý, vybroušený. Erben upravoval Kytici 30 let. V ukázce najdete rým sdružený, v jiných
baladách i rým střídavý či obkročný. Není tu mnoho obrazných výrazů (přirovnání „těžší nežli
kamení“). Balady mají pevný řád, nefunguje tu náhoda, motivy se opakují a logicky vedou k vyústění.
Tematická struktura Kytice
Základní témata: problém viny a trestu (Svatební košile, Vodník, Polednice, Záhořovo lože…), vztah
matky a dítěte (Kytice, Poklad, Polednice, Vodník, Dceřina kletba…), střet reality a nadpřirozeného –
může být vykládán jako sugesce (Polednice) či obraz špatného kroku (Vodník, Svatební košile).
Erbenova přísná spravedlnost
Matka v Pokladu dítě najde, Matka v Polednici ho usmrtí (zavolala na dítě temnou sílu). Vhodná k
diskusi je i Dceřina kletba (matka vražednice a odpovědnost rodičů) či Štědrý den (odhalování
budoucnosti).
Literárněhistorický a tematický kontext
Erben byl zakotven v klasicismu (pevný mravní řád), mýty a nadpřirozené bytosti patří k romantismu.
Zlatý kolovrat si vypůjčil od Němcové, některé motivy od jiných romantiků (Goethe: Král duchů).
A tematický kontext
Od Dceřiny kletby se dostanete k Viktorce, Markétce či Irvingovým Pravidlům moštárny. Před
špatným partnerem varují Austenová, Dostojevskij i Nabokov v Lolitě. A odpovědnost rodičů najdete
v Anně Karenině i Almodóvarově filmu Vše o mé matce.
Milan Kundera: Směšné lásky
Ačkoli patří Směšné lásky mezi Kunderova raná díla (vycházely od roku 1963), už tady je patrný jeho
zájem o velká existenciální témata, kterými se zabývá později ve svých románech. Zaměřujeme se
především na povídku Falešný autostop, z níž je naše ukázka a kterou rozebíráme na této stránce.
Falešný autostop, popis děje
Hlavními aktéry jsou mladík a jeho dívka, kteří spolu právě vyrážejí na čtrnáct dní do Tater. Jemu
imponuje její stud a nevinnost, ona se trápí tím, že není smyslná a lehkovážná, a zároveň ji sžírají
pocity žárlivosti. Když zastaví na benzince, ona poodejde dál, aby svého milence za chvíli zastavila
jako neznámá stopařka. V tom momentě začíná hra, v níž mladík představuje cizího řidiče, kterého
dívka svým chováním, tolik odlišným od jejího běžného vystupování, provokuje a svádí. Také mladík,
jinak něžný a ohleduplný, se začíná chovat jako někdo jiný, ztrácí zábrany, zatímco dívka je coby cizí
stopařka mnohem sebevědomější. Hra je baví, ale oba začínají žárlit, protože mají nezávisle na sobě
pocit, že přesně takhle se jejich protějšek chová i jindy, když zrovna nejsou spolu. Dokonce se
pohádají, ale i tak stále pokračují ve hře na to, že se neznají, a chovají se k sobě jako cizí lidé. Nakonec
dojde i na sex, který však nemá nic společného s mileneckými něžnostmi, chovají se k sobě nadále
jako cizí lidé a zároveň jim dochází, že jejich hra zašla příliš daleko. A že jejich vztah už nebude moci
pokračovat tak jako dřív.
Sedm povídek o lásce a konfliktech
Celkem je v knize sedm povídek: Nikdo se nebude smát, Zlaté jablko věčné touhy, Falešný autostop,
Symposion, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Doktor Havel po dvaceti letech a Eduard a Bůh.
Vyšly postupně v letech 1963, 1965 a 1969, knižně pak najednou v roce 1970. Ve všech se autor
věnuje lásce a zároveň konfliktům mezi pohlavími, které mají různé a někdy až absurdní důvody,
typické pro Kunderu jsou erotické motivy a více či méně otevřený konec povídek. Příběhy jsou
většinou spíše vážné, ale v Kunderově podání groteskní až tragikomické, odtud název knihy Směšné
lásky. Samotná stavba příběhů není složitá, autor vypráví vesměs chronologicky, ovšem proplétá
povídky vzpomínkami na minulost. Složitá naopak jsou souvětí, jimiž autor líčí příběhy svých hrdinů,
zejména v popisech událostí, děj často posouvají dopředu krátké dialogy.
O co jde v dalších povídkách?
Nikdo se nebude smát – příběh historika umění, který odmítá zrecenzovat špatné dílo a místo toho se
zaplete do série výmluv a obvinění, kvůli nimž nakonec ztrácí práci i svou dívku. Zlaté jablko věčné
touhy – dva přátelé, každý po svém, touží po ženách a dobrodružstvích s nimi, přičemž jeden je ženatý
a druhý nezkušený. Symposion – povídka plná filozofických úvah o lásce, ženách a erotice, v níž
vystupuje zdravotnický personál čítající sestru, lékaře a medika během noční služby v nemocnici. Ať
ustoupí staří mrtví mladým mrtvým – starší žena po mnoha letech potkává svého mladšího milence,
kterému nakonec zase podlehne, ačkoli původně kvůli svému věku nechtěla. Doktor Havel po dvaceti
letech – vystupuje tu lékař z povídky Symposion, který při pobytu v lázních zjišťuje, že o něj už ženy
kvůli věku moc zájem nemají. Eduard a Bůh – vesnický učitel Eduard chodí s katoličkou Alicí, kvůli
níž začne také dělat horlivého katolíka, místo toho si však přivodí problémy v zaměstnání. Nakonec
mu Alice podlehne, ale je to spíše zklamání.
O Kunderovi
Milan Kundera psal tyto povídky v průběhu celého desetiletí, byly vydány postupně ve třech sešitech –
celkem jich bylo deset, do knihy jich však autor nakonec vybral jen sedm. Autor od roku 1975 žije ve
Francii. Je nositelem mnoha světových cen a byl nominován na Nobelovu cenu. Nová díla vydává
výhradně v zahraničí a odmítá, aby je do češtiny překládal někdo jiný.
Filmová zpracování limitovaná autorem
Dvě z povídek (Já truchlivý Bůh – byla jen v původních třech sešitech – a Nikdo se nebude smát) byly
zfilmovány. Další nabídky k filmovým zpracováním autor odmítá.
Další díla Milana Kundery
Píše především romány (například Žert, Kniha smíchu a zapomnění, Nesnesitelná lehkost bytí,
Nesmrtelnost, Nevědomost – novější knihy píše francouzsky). Loni vyšla jeho nejnovější kniha Oslava
bezvýznamnosti, a to nejdříve v italštině, do níž byla přeložena rovněž z francouzštiny. Je autorem
mnoha esejů (například O sporech dědických, Můj Janáček, Nechovejte se tu jako doma, příteli),
několika divadelních her (Majitelé klíčů, Jakub a jeho pán: Pocta Denisu Diderotovi) a básnických
sbírek (Poslední máj, Monology) .
Rozbor Kunderova díla u ústní zkoušky
Nejdříve dílo zařaďte z hlediska druhu a žánru:
Sedm povídek, tematicky sjednocených, avšak formálně velmi rozmanitých.
Ukázka:
Mladík se naklonil k okénku, vytočil je dolů, usmál se a zeptal se: „Kam byste chtěla, slečno?“ „Jedete do
Bystrice?“ zeptala se dívka a koketně se na něho usmála. „Prosím, posaďte se,“ otvíral mladík dveře. Dívka usedla
a auto se rozjelo. Mladík byl vždycky rád, když byla jeho dívka veselá; nebývalo to tak často; měla dost obtížné
zaměstnání, nevrlé prostředí, mnoho přesčasových hodin bez náhradního volna, doma nemocnou matku, bývala
unavená; nevynikala ani zvlášť dobrými nervy ani sebejistotou a propadala snadno úzkostem i strachu. Dovedl
proto přivítat každý projev její veselosti sněžnou starostlivostí pěstouna. Usmál se na ni a řekl: „Mám dnes štěstí.
Jezdím autem už pět let, ale tak hezkou stopařku jsem nikdy nevezl.“
Charakteristika díla po stránce obsahové a kompoziční:
Zápletka všech povídek je založena na mystifikaci; aktéři milostných příběhů se dostávají do
tragikomických situací. Sex je únikem ze světa nesvobody, láska je pouhou iluzí. S lidskými vztahy a
city se kalkuluje. Povídky přinášejí i svědectví o životě v totalitní společnosti; lidé trpí nejen chudobou
materiální, ale i duchovní. Dvě z povídek (Falešný autostop, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým)
se odehrávají během několika hodin a jsou podrobnou analýzou jediné situace, další dvě povídky
(Symposion, Doktor Havel po dvaceti letech) mají stejného hrdinu – doktora Havla, jenž řeší svá
erotická dobrodružství. V povídce Nikdo se nebude smát se hlavní postava stává dokonalou obětí své
hry, aktéři příběhu Zlaté jablko věčné touhy zase ironicky boří šrámkovskou představu mládí.
Závěrečnou povídku Eduard a Bůh lze chápat různě; je nejen absurdní parodií na ateismus... Formálně
je každá povídka jiná, nejzajímavější kompozici má Symposion (vaudeville) – můžete pohovořit o
Kunderově vztahu k hudbě.
Rozbor povídky Falešný autostop, charakteristika postav:
Vyjděte z úryvku, který zachycuje chvíli, kdy začíná „hra“ dívky a jejího přítele na svůdnou stopařku.
Na začátku příběhu jsou oba protagonisté ještě zčásti sebou samými, postupně hra přerůstá v drama,
jež nejde zastavit. V ději najdete několik momentů, kdy jedna z postav chce hru ukončit, ale ta druhá
ve hře pokračuje dále. Vrcholem povídky je drsná sexuální scéna, v níž se spojí dvě těla, nikoliv
milující bytosti. Dívka štká, hledajíc svou identitu („Já jsem já, já jsem já…“), hra se vymkla z
kontroly a milenci jsou již někým jiným. Postavy v této povídce nemají vlastní jména; představují
modelové charaktery, jsou však jemně psychologicky prokresleny.
Literárněhistorický a tematický kontext:
Kundera je úzce spjat s politickým vývojem naší země, pohovořte tedy o literatuře 60. let a následně o
exilové literatuře (Škvorecký, Salivarová, Kohout). Z tematického kontextu je možné zmínit hru E. F.
Albee Kdo se bojí Virginie Woolfové?, můžete se také zaměřit na soubor povídek Zdeny Salivarové
Nebe, peklo, ráj (povídka Pas de trois je Kunderovi věnována).
E. M. Remarque: Na západní frontě klid
Obejde se působivý protiválečný román bez toho, aby popsal velké bitvy a velké hrdiny, kteří se v
zákopech nevzdávají ani pod palbou nepřítele? Kniha Na západní frontě klid ukazuje, že ano. Autor v
ní působivě přiblížil první světovou válku a to, jak se cítí němečtí vojáci, kteří se vraceli domů z fronty
a už nikdy se nedokázali úplně zařadit do společnosti. Nejde mu o hrdinské boje, zaměřuje se
především na utrpení vojáků, kteří doplácejí na rozhodnutí mocných a celý nesmyslný konflikt. Autor
navíc chápe válku jako hrůzu, která postihla celou generaci jeho vrstevníků, „jejímž prvním povoláním
bylo vyrábění mrtvol“. Tento termín poprvé použila spisovatelka Gertruda Steinová a vztahoval se
zprvu především na skupinu spisovatelů narozených kolem roku 1900, kteří za sebou měli válečnou
zkušenost poznamenávající jejich dílo. Krom Remarqua sem patří také Ernest Hemingway, William
Faulkner, John Steinbeck či Francis Scott Fitzgerald.
Válka jako samozřejmost
Hlavním hrdinou románu Na západní frontě klid je pruský voják Paul Bäumer, který spolu se svými
kamarády podlehne vlasteneckému nadšení třídního profesora a místo dokončení gymnázia se přihlásí
k vojenskému výcviku a počítá s tím, že brzy půjde na frontu. Už vlastní výcvik je plný šikany, což vše
Paul popisuje, stejně jako válku či život v kasárnách. Nějakou dobu mu vydrží prvotní nadšení, avšak
spolu s tím, jak jeho kamarádi (hned na začátku jeho přítel Kemmerich, s nímž se znal od dětství)
umírají, i on sám je čím dál skeptičtější. Děsivě na něj působí plynové útoky, bombardování, budování
zákopů, utrpení raněných, smrt přátel i krvavé boje muže proti muži. Remarque se drží pohledu
obyčejného vojáka, vše líčí s až novinářskou precizností, přičemž se nevyhýbá ani naturalistickým
detailům. Paul se někdy neubrání vzpomínkám na šťastnější doby, které se prolínají s líčením života v
zákopech a průběhu bitvy z pohledu řadového bezvýznamného vojáka.
Padl v den, kdy byl na západní frontě klid
Šokem pro něj je návrat domů, když dostane dvoutýdenní propustku. Jednak zjistí, že jeho matka je
vážně nemocná, navíc na něj naplno dolehne fakt, že se už úplně odtrhl od běžného života a že jej
válka zcela deformovala – a hlavně, že on sám se změnil, protože boje bere jako samozřejmost,
zatímco nic z dřívějšího života už ho nebaví, stejně jako nedokáže najít společné téma s lidmi, s nimiž
strávil minulá léta.
S posledním žijícím kamarádem Katczinským, velitelem roty, se setká uprostřed bitvy, a když tohoto
čtyřicetiletého Poláka postřelí, Paul jej nese přes bojiště k polní nemocnici, jenže život mu tím stejně
nezachrání. Ze sedmi kamarádů zůstává naživu poslední, netečný k okolí, moc nereaguje už ani na
zprávy o příměří, protože tuší, že stejně nedokáže žít ve světě po válce. Sám umírá v den, kdy se
vlastně nic neděje. Jeho smrt coby smrt pěšáka autor popisuje celkem stručně, jak ukazuje následující
věta. „Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství
omezila na větu: Na západní frontě klid.“
Veřejně pálená kniha
První německé vydání vyšlo v lednu 1928 – během jediného roku se prodalo milion výtisků v
Německu a další milion v zahraničí, v češtině vyšla kniha poprvé o rok později. Autor se narodil coby
Erich Paul Remark. V roce 1916 odešel v osmnácti letech do první světové války, na západní frontě
byl brzy vážně raněn a konec války prožil v lazaretu. Ve třicátých letech po nástupu nacismu se stal
zakázaným autorem, jeho knihy byly veřejně páleny, v roce 1938 přišel o německé občanství.
Nacistická propaganda navíc prohlásila, že Erich Maria Remarque je ve skutečnosti Žid Paul Kramer
(Remarque pozpátku), který ve válce nikdy nebyl, a tudíž o ní nemohl psát. Roku 1939 emigroval do
New Yorku, kde získal americké občanství.
Filmové zpracování
Na základě knižní předlohy byl v roce 1930 natočen stejnojmenný film, který získal Oscara. Podruhé
byl román zfilmován v roce 1979 Brity, film se natáčel v tehdejším Československu poblíž města Most
i přímo v něm. Epizodní role a komparz hráli i čeští herci a vojáci. Tato verze vyšla před několika lety
na DVD a měla by být k mání v půjčovnách.
Rozbor díla u ústní zkoušky
Ukázka:
Je podzim. Někdejších lidí zde už mnoho není. Jsem tu poslední ze sedmi z naší třídy. Kdekdo mluví o míru a
příměří. Všichni čekají. Skončí-li to zase zklamáním, všechno se zhroutí, naděje jsou příliš silné, nedají se odklidit
bez výbuchu. Nebudeme-li mít mír, budeme mít revoluci. Mám čtrnáct dní volna, protože jsem se trochu nalokal
plynu. Celý den sedím v malé zahrádce na slunci. Příměří bude co nevidět, i já už v to věřím. A potom pojedeme
domů. Zde mé myšlenky váznou a ne a nechtějí dál. Co mě neodolatelnou přesilou přitahuje a očekává, jsou
pocity. Je to lačná touha po životě, je to pocit domova, je to krev, je to opojení z představy: jsem zachráněn. Ale
nejsou to cíle. Kdybychom se byli vrátili domů v šestnáctém roce, byli bychom z bolesti a síly našich prožitků
rozpoutali vichřici. Vrátíme-li se nyní, vrátíme se unavení, rozpadlí, vyhořelí, z kořenů vyvrácení a bez naděje.
Když si u maturity vytáhnete knihu Na západní frontě klid, měli byste mluvit nejen o obsahu, ale i
době, v níž dílo vyšlo.
Nejdříve dílo zasaďte z hlediska druhu a žánru
Jde o realistický válečný historický román založený na líčení zážitků hrdinů, prokládaných
filozofickými úvahami. Určitě zmiňte výrazné autobiografické prvky a dokumentární preciznost při
líčení dějů na frontě, jíž autor dosahuje silné působivosti.
Charakteristika díla po stránce obsahové a kompoziční
Příběh je vyprávěn chronologicky z pohledu běžného vojáka, autor používá dlouhé (vnitřní) monology
hlavního hrdiny, občas je děj prokládán retrospektivními vzpomínkami na minulost.
Charakteristika postav
Hlavním hrdinou je student Paul Bäumer, který se s nadšením hlásí k armádě, ale posléze kvůli válce
přišel o všechny kamarády i duševní zdraví. Zvolená ukázka přináší svědectví o tom, že už nevítá s
radostí ani zprávy o příměří, protože válka z něj udělala jiného člověka. I strašné zážitky líčí věcně,
stručně („Mám čtrnáct dní volna, protože jsem se trochu nalokal plynu.“ – více zranění nerozvádí).
Autor ukazuje, že válka neničí lidi jen fyzicky, ale že má i psychický dopad.
„A potom pojedeme domů. Zde mé myšlenky váznou a ne a nechtějí dál.“ – hrdina se těší, že válka
skončí, ale neví, čím potom naplní svůj život. Ne proto, že by chtěl neustále bojovat, ale proto, že
prožití utrpení změnilo jeho pohled na svět).
Míchalová Pavla » , ,
Paul je solidární se svými kamarády, na rozdíl například od desátníka Himmelstosse, který vedl
výcvik, k nováčkům je krutý, avšak vůči nepříteli zbabělý. Jazyk díla je spisovný s občasným použitím
prvků hovorové řeči zejména v dialozích. Silného čtenářského efektu se dosahuje podrobným líčením
krutých scén pomocí popisu a podobně. Smrt hlavního hrdiny je popsána v odstupu v er-formě, ačkoli
většina románu je vyprávěna v první osobě.
Literárněhistorický a tematický kontext
Román poprvé vyšel v době, kdy se v Německu, které se teprve vzpamatovalo z první světové války,
dostával k moci národní socialismus a sílily fašistické tendence. Autor se v něm vyrovnává právě se
svou osobní zkušeností s minulou válkou, kdy podobně jako jeho hrdina prošel deziluzí a místo
mladistvého idealismu začal pociťovat spíše rozčarování. Dosavadní kultura a ideologie se náhle
autorovi jeví jako zbytečná a absurdní, falešná a nepřátelská.
Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Hrovitzovou
Pouhých 12 dní potřeboval Arnošt Lustig na napsání Modlitby pro Kateřinu Horovitzovou. Autor ji
považoval za jedno ze svých nejlepších děl, proto ho opakovaně nepřepracovával, ani nedoplňoval, jak
bylo jeho zvykem u jiných knih. Do většiny z nich Lustig promítá své tragické osobní zkušenosti s
pobytem v terezínském ghettu a v koncentračních táborech v Osvětimi a v Buchenwaldu. Platí to i pro
Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou, působivý příběh založený na skutečných událostech. Roku 1943
zajali Němci na Sicílii skupinu židovských podnikatelů a pod záminkou, že je vymění za své zajaté
důstojníky, od nich získali veškerý jejich majetek. Nakonec je zabili. Pro postavu Kateřiny
Horovitzové byla Lustigovi předlohou polská herečka stejného jména, která při cestě do plynové
komory vytrhla stejně jako románová hrdinka z ruky zbraň německému důstojníkovi a zastřelila ho.
Důvod však měla jiný - podle pozdějších zjištění autora byla aktivní konfidentkou gestapa, která
slibovala bohatým Židům odjezd do Ameriky, místo toho je však nalákala do hotelu, kde na ně čekalo
gestapo. Za své služby měla od Němců slíbený odjezd do Švýcarska. Sliby zůstaly sliby, Kateřina měla
skončit v plynové komoře, a proto střílela.
Tragický osud bohatých Židů
Novela, která se odehrává v roce 1943, líčí tragický osud skupiny bohatých Židů, kterým se podařilo
uprchnout do Ameriky, a tak se zachránit před německým nacismem. Neprozřetelně se však vrátili do
Itálie, kde padli do rukou nacistů. Ocitají se v zajateckém táboře, kde se jich ujímá cynický důstojník
SS, Němec Bedřich Brenske. Jeho úkol je jasný -chce od bohatých Židů vymámit peníze, které mají
uložené na švýcarských kontech. Za to jim slíbí záchranu, návrat do Ameriky. Mluvčím celé skupiny
se stane obchodník Herman Cohen. Setkává se s mladou, krásnou polskou Židovkou Kateřinou
Horovitzovou, tanečnicí, která má být i se svou rodinou transportována do terezínského
koncentračního tábora. Díky Cohenovi se Kateřina může přidat k obchodníkům a odjet s nimi do
Ameriky. Není to ale pochopitelně zadarmo - její záchrana stojí sto tisíc franků. Esesák Brenske
skupinu bohatých Židů ujišťuje, že je vymění za zajaté německé důstojníky a nic už nebude překážkou
jejich cesty do USA. Všichni nastupují do vlaku a jedou směrem na Hamburk, kde na ně má čekat loď.
Brenske se zajatými Židy krutě manipuluje. Vystupuje velmi věrohodně, budí dojem, že se opravdu
velmi snaží a dělá všechno pro to, aby se skupina Židů dostala zpět na svobodu. Neustále však vymýšlí
další a další podmínky, které je potřeba splnit, a tak z nich postupně vymámí veškerý majetek. Někteří
začínají tušit, že je to celé léčka a že se svobody nedočkají. Kateřina nemá americký cestovní pas, ale
získá ho tím, že se provdá za Cohena. Jsou oddáni v táboře polským židovským rabínem Dajemem z
Lodže. Po návratu do tábora Němci přikážou Židům, aby se kvůli hygieně svlékli a šli do očistné
místnosti. To už je tragický konec jasný všem. Ponížená Kateřina musí ještě před odchodem do
komory nahá tančit před vojákem, vzbouří se, zmobilizuje v sobě síly, překoná strach i pud
sebezáchovy, sebere Němci zbraň a postřelí dva vojáky. Brenske se vrací a nemilosrdně přikáže
Kateřinu zastřelit.
O knize i autorovi
Světově známá novela byla brzy po svém vydání v roce 1964 v Československu zfilmována, zároveň
také vyšla v mnoha cizích jazycích. Ke stěžejním dílům Arnošta Lustiga, nominovaného opakovaně na
Nobelovu cenu za literaturu, patří dále zfilmovaná novela Dita Saxová, Miláček či román Krásné
zelené oči, navržený v roce 2003 na Pulitzerovu cenu za literaturu.
Filmové a divadelní zpracování
Filmovou adaptaci novely, ve které hráli například Jiří Adamíra, Martin Růžek, Lenka Fišerová,
Vladimír Ráž či Čestmír Řanda, natočil roku 1965 Antonín Moskalyk. Světovou divadelní premiéru
mělo dílo v roce 2012 v Divadle na Palmovce, neopakovatelnou atmosféru pak mělo stejné představení
přenesené do vlaku. Pod názvem Vlak Lustig bylo inscenované v roce 2012 a 2013 v divadelních
vlacích na různých nádražích Česka a Slovenska. Děj Modlitby pro Kateřinu Horovitzovou se
odehrává na peroně a v odstavených vagonech. Pod vedením režiséra Petra Kracika vzniklo velmi
emotivní a působivé představení. http://vlaklustig.cz/modlitba-pro-kateri nu-horovitzovou/
Za zhlédnutí stojí i 13. komnata Arnošta Lustiga na webu České televize
Rozbor novely u ústní maturity
Ukázka:
Pan Bedřich Brenske se díval na své dílo, jak bylo úhledně zachyceno. Mezitím nechal svého adjutanta otevřít
okno a uslyšel z blízké sušárny rabína Dajema z Lodže, jak úpěnlivě a přitom nepochybně pěkně zpíval. Usmál se
zamyšleně a řekl: „Pro ně je to přirozené a pro nás je to šílené. Anebo obráceně?“ Ale odpověď si na to nedal. A
rabín Dajem z Lodže začal hladit Kateřinu Horovitzovou po vlasech, jako už jednou, a po tvářích. Říkal jí stále:
„Ty má maličká, ty má něžná, ty má statečná. Pochváleno budiž tvoje jméno, dříve než jméno boží. Ty má
kurážná, ty má bojující. Stokrát budiž pochváleno tvoje jméno.“ A pak se díval, jak hořelo její tělo, zbaveno
předtím vlasů, a říkal vše znova ve svém zpěvu, kterému pan Bedřich Brenske ani jeho adjutant a ostatní
nerozuměli. „Stokrát kurážná, stokrát dobrá, tisíckrát spravedlivá, tisíckrát krásná.“
Nejdříve dílo zařaďte z hlediska druhu a žánru
Jde o psychologickou novelu (útvar střední epiky, postavy se vyvíjejí). Inspirací bylo několik
skutečných příběhů (zajetí bohatých židovských obchodníků v roce 1943, vzpoura mladé polské
tanečnice, která na prahu plynové komory zastřelila svého dozorce).
Charakteristika postav
Zaměřte se na analýzu jednotlivých postav a všimněte si, jakým jazykem promlouvají. Kateřina je
mladá, odvážná žena, nechce zemřít, její postava je symbolická a je spjata s biblickým poselstvím
(Judith a Holofernes). Bedřich Brenske je typem inteligentního padoucha - zdvořilý, uhlazený, jeho řeč
je plná dvojsmyslů („…konečné řešení je na dosah ruky; vaše starosti shoří jako seno…“). Rabín
Dajem a krejčí jsou anticipační (předjímající) postavy, objevují se v klíčových situacích a pomáhají
čtenáři předvídat události a přisuzovat jim správný význam (rabín zpívá Kateřině a Cohenovi na svatbě
zpěv za mrtvé). Herman Cohen je mluvčím skupiny židovských obchodníků, myslí si, že všechny
zachrání, nechápe, proč jsou lidé zabíjeni, procitá postupně.
Námět, jazyk, kompoziční výstavba
Kniha zachycuje nelidskost fašismu, hrůzné zážitky z koncentračního tábora, ale i naději a touhu po
životě a lidské důstojnosti. Jazyk je spisovný, věcný, emocionálně zabarvené výrazy autor používá jen
ve vypjatých situacích, objevují se hebrejská slova. Příběh se odehrává zčásti ve vlaku, zčásti v
nejmenovaném koncentračním táboře. Kompozice je založena na číselném principu magické trojky (tři
kapitoly, tři hlavní hrdinové, tři příjezdy do tábora). Název knihy koresponduje s postavou rabína
Dajema, jenž se na konci díla nad tělem mrtvé Kateřiny modlí, zmiňuje její statečnost. Napětí je
založeno na kontrastu mezi tím, jak vnímají situaci hlavní postavy (nic netuší či nechtějí tušit) a jak ji
vnímá čtenář.
Literárněhistorický a tematický kontext
Pohovořte o autorech zabývajících se židovskou tematikou (Weil, Fuks, Aškenázy). Z tematického
kontextu můžete také zmínit Deník Anny Frankové a ceněný film Hořící keř (zamyslete se nad
tématem vzpoury za cenu života).
Karel Čapek: Válka s mloky
„Vybral jsem si za podobenství zrovna mloky, že jednou byl opravdu otisk třetihorního mloka
považován za zkamenělinu našeho lidského předka. Mloci se stali záminkou, aby byly vylíčeny věci
lidské.“ Těmito slovy vysvětlil spisovatel a dramatik Karel Čapek, proč psal právě o těchto
obojživelnících, z nichž se v průběhu děje stanou lidským přičiněním hrozivá ozbrojená monstra
ovládající celou planetu.
Já vám nože, vy mně perly
Děj začíná, když kapitán Van Toch (neboli původem Čech Vantoch z Jevíčka) objeví na tichomořském
ostrově Tana Masa obří a zároveň inteligentní mořské mloky. Hned s nimi domluví výhodný výměnný
obchod. Oni pro něj budou lovit perly, on je za to vyzbrojí noži, aby se mohli bránit svým největším
nepřátelům, žralokům. Svým projektem a nápadem, jak díky mlokům vydělat, se pochlubí dávnému
kamarádovi z dětství, továrníku G. H. Bondymu, který začíná s mloky čile obchodovat, zatímco
kapitán Van Toch je pomáhá díky továrníkovým lodím šířit i na další ostrovy.
Když Van Toch, který měl k mlokům poměrně laskavý vztah, po čase zemře a obchod s perlami začne
upadat, změní Bondy své záměry ohledně mloků a začne s nimi již poměrně bezohledně obchodovat
jako s levnou pracovní silou, založí kvůli tomu takzvaný Salamandří syndikát. Prodává mloky
obyčejným lidem a ti se stávají běžnou součástí lidské společnosti. O mlocích se přitom dlouho
nevědělo. Vše prasklo, když se krásná dívka nechala s mloky vyfotografovat na pláži. Mezitím rovněž
proběhne vědecký výzkum zaměřený na původ mloků, který odhalí, že jde o druh dávno považovaný
za vyhynulý. Jinak se však ti, kdo o mlocích vědí, snaží jejich existenci před lidstvem utajit. Některé
státy je vyzbrojují, aby jim pomohli bojovat s nepřáteli, zvláště na mořském pobřeží, objevuje se však
také snaha vzdělávat je podobně jako lidi a zacházet s nimi jinak než s otroky.
Mlok ve Vltavě
Každý stát má své mloky, přičemž jejich inteligence mezitím stoupá a tvorové se přemnožují. Lidstvo
vůbec neřeší, co dělají mloci ve své domovině v moři. Ti začínají pod vedením Chiefa Salamandera
lidem vyhrožovat válkou, pokud jim nedovolí bourat břehy pevnin, aby vytvořili mělčiny, na nichž se
jim žije nejlépe. Tvrdí, že nic nemají proti lidstvu, ale že potřebují životní prostor.
Na dně moře si mezitím postavili velká sídla a pevnosti. Mloci se dále šíří a útočí, stojí za výbuchy a
zemětřeseními, z mapy mizí Brazílie, Francie, Anglie, lidé utíkají, zatímco jejich vůdce Chief
Salamander přednáší v rádiu mločí ultimáta. Mloci sami zároveň začínají být nejednotní. Objevuje se
mezi nimi snaha rozlišovat se na rasově čisté a nečisté. V přímořských státech je přesto situace dost
zoufalá, ale vnitrozemské jsou klidnější, protože mloci nedokážou žít ve sladké vodě. Až do momentu,
kdy starý vrátný Povondra spatří mloka i ve Vltavě.
Úplný závěr knihy tvoří fiktivní dialog autora s jeho vnitřním hlasem, který ho přesvědčuje, ať lidstvo
nechá přežít a mloky zemřít na otravu, kterou si způsobí sami.
O Válce s mloky
Karel Čapek se jako první český spisovatel výrazně prosadil i v zahraničí. V jeho knihách se krom
klasického vzdělání projevuje i vliv vědecko-technické revoluce, román obsahuje prvky sci-fi, stejně
jako jiná jeho díla. Čapek ho napsal v houstnoucí atmosféře 30. let. Sám se snažil varovat před
zvyšujícím se nebezpečím, ale emigraci do Anglie coby vlastenec odmítl. Už ve 30. letech byl navržen
na Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel náhle v předvečer druhé světové války.
Co vidět, co si poslechnout
Čapkův román se dočkal i operního zpracování. Vladimír Franz napsal stejnojmennou operu, která
měla premiéru v říjnu 2013. Libretista využil i tří písňových textů Jiřího Suchého z roku 1980, kdy
Suchý plánoval tento námět sám zhudebnit. Chystá se velkofilm Válka s mloky, na jehož vzniku se
podílí slavná polská režisérka Agnieszka Hollandová, více na webu www.valkasmloky.cz, kde najdete
i on-line knihu zdarma ke stažení.
Rozbor díla u ústní zkoušky
Ukázka:
„Ve jménu Kultury a Práva.“ A ve jménu Pravého Mloctví. Ve jménu národní Slávy a Velikosti. Heslo je: Buď
my, nebo oni! Lemurové, ozbrojení dýkami jógů, podřežou bez milosti atlantské vetřelce; za to pokročilejší,
evropsky vzdělaní Atlantové vpustí do lemurských moří chemické jedy a kultury zhoubných bakterií s takovým
válečným úspěchem, že se tím zamoří všechny světové oceány. Moře je infikováno uměle vypěstovaným
žaberním morem. A to je konec, člověče. Mloci vyhynou. „Všichni?“
Všichni do posledního. Bude to vymřelý rod. Uchová se po nich jenom ten starý öhningenský otisk Andriase
Scheuchzeri. „A co lidé?“ Lidé? Ah pravda, lidé. Nu, ti se začnou pomalu vracet z hor na břehy toho, co zůstane z
pevnin; ale oceán bude ještě dlouho smrdět rozkladem Mloků. Pevniny zase pomalu porostou nánosem řek; moře
krok za krokem ustoupí a všechno bude skoro jako dřív.
Antiutopický román z roku 1936 s prvky alegorie (nezapomeňte oba pojmy vysvětlit). Čapek sám o
díle řekl: „Není to utopie, nýbrž dnešek. Není to spekulace o čemsi budoucím, nýbrž zrcadlení toho, co
jest.“
Námět díla:
Varování před nebezpečím fašismu a rasismu („německý nadmlok, lepší mločí rasa“), nechybí kritika
nezodpovědného podnikání („To udělaly státy, to udělal kapitál ... Všichni na nich chtěli vydělat.“).
Čapek kritizuje faleš reklamních sloganů, prázdnotu proslovů, honbu za zvýšením prodeje novin. Jako
vždy u něj najdeme apel na rozum a morálku.
Jazyk:
Spisovný, častý sarkastický tón, ironie, satira. Bohatá slovní zásoba, vhodně použité hovorové výrazy
(„Ožralý jste nebyl?“), dále cizojazyčné výrazy nebo jejich počeštěné obdoby („moc je žerou šarks - ty
žraloci“) nebo nářečí („zvíře to je halt enom příroda“).
Kompoziční výstavba:
Děj je vyprávěn chronologicky s využitím publicistického stylu (starý Povondra shromažďuje
novinové výstřižky atd.), časté jsou výkladové odkazy. Román je členěn do tří knih. Upozorněte na
poslední kapitolu třetí knihy. Autor mluví sám se sebou. Je to dialog mezi pisatelem a vnitřním hlasem
autora. Hlas naléhá na autora, aby nenechal lidstvo zničit. Pisatel nachází možnost záchrany - najdete v
úryvku.
Charakteristika postav:
Kniha víceméně nemá hlavní postavu. Můžete zmínit starého Povondru (vrátného pana Bondyho, který
objeví první mloky ve Vltavě), průmyslníka Bondyho (financuje šíření mloků coby levné pracovní
síly), kapitána Van Tocha z Jevíčka (objevitele mloků v první knize), Chief Salamandera (vůdce
mloků) - alegorie na Hitlera?
Literárněhistorický a tematický kontext:
Zmiňte další představitele demokratického proudu v meziválečné próze (J. Čapek, Bass, Poláček) a
zároveň další směry tohoto období. I dnes je dílo vysoce aktuální - podnikavost se proměňuje v
byznys. Kundera to charakterizuje stručně: pokrok - vpřed - kamkoli. Až k sebezničení. Podobná
témata najdete především u samotného Čapka (R. U. R.), později u Orwella (1984 nebo Farma zvířat),
také u Bradburyho (451 stupňů Farenheita) a dalších.
Bohumil Hrabal: Ostře sledované vlaky
Ostře sledované vlaky jsou vlastně pro Hrabala dost netypické. Sevřený děj s klasickým členěním,
jasným dělením vět a odstavců směřující k výrazné pointě je v jeho díle spíše výjimkou. Daleko častěji
u něj najdeme knihy skládající se z epizod, bez děje, který by se dal snadno odvyprávět a který je navíc
třeba odchytávat z proudu řeči často halasných hlavních postav.
Aféra s razítkem
Novela o mladém železničáři je však tak trochu podobná svému hrdinovi, nenápadnému Miloši
Hrmovi, který se do práce na malé železniční stanici vrací po delší rekonvalescenci, během níž se
vzpamatovával z pokusu o sebevraždu. Psychicky labilní dvaadvacetiletý mladík si podřezal žíly,
protože se mu nedařilo pomilovat se s přítelkyní Mášou.
Citlivý mladík nemá nejlepší pověst, přesněji řečeno, nemá ji jeho rodina. Podivíni, jimiž byli jeho
otec, děda i praděd, nikde nepracovali a žili z invalidního důchodu od státu a ještě se ostatním
vysmívali. Naivní a nezkušený Miloš Hrma je jiný, proti práci nic nemá, jenže opovržení společnosti
se tak trochu přeneslo i na něj.
Příběh se odehrává za druhé světové války na malé stanici, kterou občas projíždějí ostře sledované
vlaky – německé transporty s municí. Partyzáni z okolí se je snaží zničit, ale většinou jen zabijí nějaké
vojáky, případně sami padnou, vlakům se nikdy nic nestane. Samotná železniční stanice mezitím žije
menší aférkou – výpravčí Hubička otiskl razítko stanice na hýždě slečny Zdeničky, zdejší telegrafistky,
na což si její matka přišla stěžovat, a provinilce tak čeká výslech před komisí.
Přednosta, starší muž, je přístupem pana Hubičky pohoršen, protože podle něj by se měl věnovat spíše
kariéře než mladým dívkám, Hubička však na sobě nic měnit nemíní a vyšetřovatel jej nakonec beztak
shledává nevinným. Mladík Hubičku obdivuje, zvláště pro jeho úspěchy u žen i pro to, jak si dovede
život užít.
Nečekaný hrdina
Sám se však nadále trápí. Rád by měl sex s přítelkyní Mášou, ale bohužel toho není schopen. Nakonec
uspěje jako muž, i když v trochu jiné situaci, než si plánoval.
Přímo na nádraží se pomiluje s půvabnou Rakušankou Viktorií Freie, účastnicí protinacistického
odboje. Do odboje se pak také zapojí a díky účasti v něm a tomu, že se cítí důležitější, stoupne i jeho
dosud velice nízké sebevědomí. Najednou se přestává trápit každou maličkostí a naopak se chová
odvážně.
Dostane úkol hodit do německého muničního transportu nálož a vyhodit ho do vzduchu tak, aby byl
skutečně zničen. Výbušninu a zbraň mu na stanici doručila právě krásná cizinka. Miloš odvážně vyleze
na stožár, aby nálož hodil dolů, když ho spatří německý voják a okamžitě mu přikáže, aby se už ani
nehnul. Mladý železničář však neposlechne, nálož hodí na transport a ještě po Němci vystřelí. Trefí se,
ale voják stihne střelbu opětovat a oba tak umírají bok po boku. Miloš Hrma si ještě stihne prohlédnout
medailon s fotografiemi nepřítelovy rodiny a uvědomit si, že je to obyčejný pěšák, podobně jako on. A
že válka vlastně není bojem ani jednoho z nich.
O knize a autorovi
Autor se při psaní Ostře sledovaných vlaků (poprvé vyšly v roce 1965) inspiroval skutečným
odpálením muničního skladu u Stratova a zároveň vyšel ze svých zkušeností výpravčího, kterým za
války byl v Kostomlatech nad Labem. Počátkem 70. let Hrabal, vystudovaný právník, který se od 60.
let živil jen psaním, dostal od režimu zákaz publikování. V roce 1975 sepsal sebekritické prohlášení a
jeho knihy se opět objevily na pultech. Kam se jít podívat Do pražské Libně, kde žil v ulici Na Hrázi,
dům byl sice zbourán, ale na místě je malba na zdi u východu z metra Palmovka. A do Kerska, kde měl
s manželkou chatu. O obou místech a jejich obyvatelích hojně psal ve svých dalších, do velké míry
autobiografických dílech.
Filmová a audio verze
Audioknihu načetl herec Kryštof Hádek. Podívejte se na stejnojmenný slavný film Jiřího Menzela, v
němž hrál hlavní roli Václav Neckář. Film získal v roce 1968 Oscara za nejlepší zahraniční snímek a
byl ve stejné kategorii nominován i na Zlatý glóbus.
Jak hovořit o zřejmě nejpopulárnější knize Bohumila Hrabala u
zkoušky.
A potom se ozvala detonace. A já, který jsem se ještě před chvílí těšil na ten pohled, ležel jsem vedle německého
vojáka dál, natáhl jsem ruku a otevřel jeho tuhnoucí dlaň a dal jsem mu do ní ten zelený čtyřlístek, který přináší
štěstí, zatímco z krajiny vyrůstal do nebe hřibovitý oblak, který neustále rostl o vyšší patra a vyšší kouřová
mračna, slyšel jsem, jak tlak vzduchu proběhl krajinou a syčel a hvízdal o holé větve stromů a keřů, jak zatřásl v
semaforu převodovými řetězy a opřel se o rameno a zatřásl jím, ale já jsem se kuckal a chrčela ze mne krev. Do
poslední chvíle, než jsem začal ztrácet z dohledu sebe sama, držel jsem se s tím mrtvým za ruku, a pro jeho
neslyšící uši jsem opakoval slova vlakvedoucího té rakety, která přivezla ty zbědované Němce od Drážďan: „Měli
jste sedět doma, na prdeli...“
Nejdříve dílo zařaďte z hlediska druhu a žánru
Próza se souvislým dějem (epika), rozsahem novela, při níž se autor soustředí zejména na hlavní
dějovou linku a s minimem odboček (výjimkou jsou vzpomínky hlavního hrdiny) míří k pointě.
Typicky tu vystupuje jen málo postav a dílo se zároveň odehrává v rámci krátkého časového úseku.
Charakteristika postav
Hlavní hrdina Miloš Hrma je v podstatě jediný, jehož charakter se během příběhu vyvíjí a mění se z
bojácného naivního mladíka v dospěle a odvážně se chovajícího muže. Ostatní postavy se nemění
(rozšafný záletník Hubička, starší opatrný přednosta, nevýrazná přítelkyně hlavního hrdiny Máša,
naivní telegrafistka Zdenička).
Námět, jazyk, kompoziční výstavba
Hrabal novelu vytvořil přepsáním dvou kratších povídek (Legenda o Kainovi a Fádní stanice),
výsledná válečná novela vypráví děj chronologicky, s občasnými retrospektivami. I v ukázce jsou vidět
dlouhá Hrabalova souvětí, stejně jako kontrast (ticho a klid x cákající krev; vybuchující vlak x voják
volající matku), utrpení a jeho zranění zdůrazňují použitá slovesa (crčet). Celá tragická scéna, v níž
umírá hlavní hrdina, je tak trochu tragikomická, což ještě podtrhuje závěrečná věta s použitým
vulgarismem („Měli jste sedět doma, na prdeli...“). Hovorová slova a vulgarismy jsou pro Hrabalův
písemný projev příznačné, používá je například k vykreslení atmosféry namísto podrobné
charakteristiky postav.
Literárněhistorický a tematický kontext
Novela vznikla v polovině 60. let, v době společenského uvolnění po tuhém režimu 50. let, které se
týkalo i literatury.
Další Hrabalova díla
Příliš hlučná samota, Postřižiny, Obsluhoval jsem anglického krále vyšla nejdřív v exilu či samizdatu.
Ostře sledované vlaky se řadí do takzvané druhé vlny válečné literatury, která se zaměřuje především
na vnitřní pocity hrdiny (zmiňte také román Zbabělci od Josefa Škvoreckého nebo Démanty noci od
Arnošta Lustiga, do první vlny se řadí například Jan Drda s Němou barikádou nebo Jiří Weil a jeho
Život s hvězdou). Ostře sledované vlaky kritika neřadí k vrcholným Hrabalovým dílům s poukazem na
to, že cennější jsou knihy psané za použití originálnějších výrazových prostředků a sestávající z
různých, na první pohled nesouvisejících epizod.
Ota Pavel: Smrt krásných srnců
Furiantský od začátku až do konce. Takový byl tatínek spisovatele Oty Pavla, hlavní hrdina povídkové
knihy Smrt krásných srnců – dnes se věnujeme poslední z nich nazvané Králíci s moudrýma očima, z
níž je i vybraná ukázka. Povídka Králíci s moudrýma očima končí smrtí hlavního hrdiny, tatínka Lea.
Jeho rodinu tak jako skoro vždycky trápil nedostatek peněz. Spásou se tentokrát měli stát králíci
šampánského plemene, které chtěl Leo Pavel chovat a posléze prodávat. V radotínském domečku pro
ně stloukl kotce, v nichž nechyběly ani závěsy. Zatímco maminka úspěšně chovala a prodávala
krocany, slepice a vajíčka, projekt s králíky ani po letech tak úspěšný nebyl. Všechno vyvrcholilo
nápadem vyrazit s králíky na výstavu. Tatínek si plánoval, jak tam všechny šedé a stříbrné krasavce
prodá a nakoupí za ně spoustu jídla, pro své děti. Ženě řekl, aby kvůli tomu vyklidila poloprázdnou
rodinou spíž. Nechal králíky potetovat, aby je rozlišil, za poslední peníze si pronajal nákladní auto a
všech sto odvezl na výstavu, kde mu porota řekla, že žádnou cenu nedostanou, protože nemají pořádně
upravené drápy.
Tatínek se děsil toho, jak přijde domů, zatímco jeho žena bude čekat spoustu jídla. Vypustil proto
všechny králíky do přírody a teprve pak šel domů, pěšky, nezbylo mu ani na vlak. Cestou se mu
udělalo špatně od srdce, ale domů ještě dorazil, aby viděl, že žena spíž raději nevyklidila. Jeho stav se
nelepšil, a tak pro něj musela přijet sanitka. Na dveře ještě stačil starý obchodník dát cedulku Přijdu
hned, ale už se nikdy nevrátil.
Další povídky
Nejdražší ve střední Evropě – Leo Popper se nechal napálit a koupil rybník jen s jedinou rybou. Aby
se nepoctivému prodejci pomstil, prodal mu po letech tu „nejdražší“ lednici ve střední Evropě, která
neměla žádný vnitřek. Za stejnou cenu, za kterou kdysi koupil prázdný rybník.
Ve službách Švédska – tatínek pracuje pro firmu Elektrolux jako prodavač ledniček a vysavačů. Je
nejlepší z celé republiky, takže si nechává šít pěkné šaty, chodí k drahému holiči a pořídí si auto.
Smrt krásných srnců – nad celou rodinou se vznáší hrozba odjezdu do koncentračního tábora.
Tatínek se rozhodl, že svou rodinu před takovou cestou naposledy pořádně nakrmí. Pomoci mu však
nechtěl ani nejlepší pytlák v okolí, strejda Prošek, protože za pomoc Židům hrozila smrt. Půjčil
tatínkovi alespoň psa Holana. Tatínek s jeho pomocí ulovil srnce a maminka navařila.
Kapři pro wehrmacht – během války tatínkovi vzali jeho milovaný rybník, a tak alespoň chodí své
kapry krmit. A nakonec je dokonce jednou v noci tajně vyloví. Když příslušníci wehrmachtu za velké
slávy vypustili rybník, nenašli v něm nic.
Jak jsme se střetli s Vlky – poválečná povídka o návštěvě Popperových u starého Proška, která se
celá točí kolem lovu štik, na něž se sjeli rybáři z celého okolí. Tatínek s Otou soutěží s rodinou
Vlkových o to, kdo vyloví větší štiky. A prohrají.
Otázka hmyzu vyřešena – tatínek rozjíždí byznys s mucholapkami, který po počátečních úspěších
čekal krach. Mucholapky se chytnou až o pár let později, když je s velkým úspěchem začala vyrábět
holandská firma.
O knize a autorovi
Ota Pavel svou povídkovou knihu napsal v psychiatrické léčebně, kde se léčil z duševních potíží, jimiž
trpěl od poloviny 60. let. Předtím pracoval především jako sportovní reportér.
Většinu knih napsal už v době, kdy jej trápila maniodepresivní psychóza.
Povídky z knihy Smrt krásných srnců je možné chápat také jako oslavu rodinné pospolitosti a soužití s
přírodou (postava pana Proška, který učí malého Otu rybařit a rozumět přírodě). Celkem je zde sedm
povídek, osmá – Prase nebude – neprošla cenzurou, protože kritizovala socialistické zemědělství.
Přečtěte si knihu Arnošta Lustiga nazvanou Okamžiky s Otou Pavlem.
Filmová a další zpracování
Určitě se podívejte na film Smrt krásných srnců od režiséra Karla Kachyni z roku 1986 s Karlem
Heřmánkem v hlavní roli Leo Poppera. Strejdu Proška hrál Rudolf Hrušínský. Film vypráví příběh
jako jeden celek, nečlení ho do povídek. Nebo na film Zlatí úhoři s Vladimírem Menšíkem.
Poslechněte si audionahrávku povídek, které načetli Karel Heřmánek a Miroslav Horníček, vydal
Supraphon.
Rozbor díla u ústní zkoušky
Ukázka:
Spatřil řeku. Řeka byla pro něho v životě vším. Atak k ní šel, podle řeky musel také dojít do svého
domku a ke své ženě. Šel při měsíci, který z řeky udělal stříbrnou silnici. Místy se natáhl do trávy,
všechno ho bolelo. Srdce jako by mělo puknout a nohy jako by se měly zastavit. Poprvé v životě šel
takovou štreku bez hvízdání a bez zpěvu, nezpíval si ani tu z legií o slonech, ani tu o červeném
šátečku. Jako by prasklo péro u gramofonu, jako by dohrál hrací obraz s veselým poutníkem a
rybářem. Šel a jenom na nebi jako by občas spatřil špajzku vystlanou čistými papíry přesně tak, jak
rozkázal. Pak prý spatřil u břehu rybu. Byla to dlouhá ryba s vypoulenýma očima. Dívala se na něho a
on se díval na ni. Ryba tak chytrá, že ji po celý život žádná jiná ryba nezabila a žádný rybář nechytil.
Proto mohla být tak velká a stará. Tvrdil, že se na něj přišla podívat, jak umírá, protože zabil za svůj
život tisíce ryb.
Nejdříve dílo zařaďte z hlediska druhu a žánru:
Jde o epický žánr – povídku. Vyprávěnou v er-formě, tedy ve třetí osobě, přičemž vyprávění je
chronologické. Navíc jde o psaní autobiografické, všech sedm povídek přibližuje vzpomínky na
autorovo dětství a dospívání za války a těsně po ní, místy idealizované. V povídkách se objevují
humorné momenty včetně satiry, ale také dramatické chvíle (například odchod bratrů Huga a Jiřího do
koncentračního tábora, zmínka o hořících Lidicích a spolužáku Příhodovi, který nepřežil jejich
likvidaci).
Charakteristika postav:
Hrdinou je tatínek Leo, který vždy hledá způsob, jak uživit rodinu, což se mu daří se střídavými
úspěchy. Zatímco kdysi prodával luxy, teď se dal na chov králíků. Je dobré, když budete znát i ostatní
povídky, pomoci si tu můžete i díky znalosti stejnojmenného filmu. Připomeňte, že tatínka žádný
neúspěch neodradil, zmíníte jeho laskavou a trpělivou ženu Hermu, ačkoli Ota Pavel jí nevěnuje
zdaleka tolik pozornosti jako otci.
Námět, jazyk, kompoziční výstavba:
Povídka popisuje dobu po válce, kdy se rodina přestěhovala do domku u Radotína (už se nejmenovali
Popperovi, ale Pavlovi) a tatínek Leo, hlavní postava celé povídkové knihy, začal podnikat – chovat
králíky – a nevedlo se mu. Králíci neuspěli na výstavě, on je posléze všechny pustí do volné přírody a
dává se na cestu domů. Na konci povídky umírá. Vypravěč splývá s hlavní postavou, hlavně v
posledních větách úryvku. Jde vlastně o vnitřní monolog postavy a poslední věta je nevlastní přímá
řeč. Určitě byste měli zmínit, že je zde použita čistá, kultivovaná čeština a žádná obecná řeč, zajímavé
jsou básnické obrazy dokládající zklamání a únavu hlavního hrdiny („srdce mohlo puknout“, „prasklé
péro u gramofonu“, „jako by dohrál hrací obraz s veselým poutníkem a rybářem“ – to je vlastně obraz
hlavní postavy – tatínka).
Důležitá jsou i místa, kde se příběh odehrává – Kladensko a povodí Berounky.
Literárněhistorický a tematický kontext:
Autor navazuje na prózu šedesátých let, patřil k běžně vydávaným spisovatelům, měla by zaznít i jeho
další díla (Jak jsem potkal ryby, Zlatí úhoři). Psal i knihy se sportovní tematikou (Dukla mezi
mrakodrapy, Pohádka o Raškovi). Smrt krásných srnců vyšla na samém počátku normalizace.
Květa Legátová: Jozova Hanule
Novela Jozova Hanule se dá zařadit mezi válečnou literaturu, ačkoli vyšla dlouhou dobu po válce.
Ústřední téma je však jasné – netradiční milostný vztah na pozadí válečných událostí, které příběh
spustily i tragicky ukončily.
Hlavní hrdinkou je mladičká medička Eliška, která kvůli válce nemohla pokračovat na fakultě, tak
pracovala v jedné brněnské nemocnici a zároveň se prostřednictvím svého milého Richarda zapojila do
protinacistického odboje. Jednou však v domě, kam doručovala zásilky, narazila na gestapo. Podařilo
se jí sice uniknout, ale po návratu do nemocnice zjistila, že už není v bezpečí.
Cesta do zapadlých hor
Její milý, Richard, který byl zároveň jejím nadřízeným, emigroval a od přátel se Eliška dozvěděla, že i
ona by měla zmizet, aby unikla pátrání gestapa. Zprvu je proti, ale nakonec souhlasí, že si vezme
falešné doklady a odjede do zapadlé vesnice Želary na moravsko-slovenském pomezí spolu s Jozou
Jandou, pacientem z nemocnice, kterému před časem zachránila život darováním krve. V nemocnici se
spřátelili – Joza Elišce vyprávěl o zapadlé krajině, v níž žije, jemu se líbil její zájem o jeho přítomnost
a vyprávění. Avšak zase tolik důvěry v Elišce, podle nových dokladů Haně – Hanuli, nevzbuzuje,
přesto ho podle dohody požádá o ruku, což muž s klidem přijme.
Není však možné, aby šla rovnou k němu domů, a tak nějaký čas žije v sousední vsi jménem Šádova
Huť, kde o mužích ze Želar nemluví zrovna dobře, podle zdejších obyvatel jsou to opilci, hrubiáni a
vesničtí blbové. Joza se tak sice nejeví, ale Hanule přesto není novým životem příliš nadšená.
Veselka se koná za měsíc, den před ní si Joza přivedl Hanuli do chalupy s hliněnou podlahou, a ona
poznává nové sousedy – vesnickou rodinu Jurigových s několika dětmi, upovídanou Julišku s
manželem Pavlem, která Hanuli učí dojit krávy, babku kořenářku Lucku a vdovu Žeňu s dcerou
Jiřinkou – právě Žeňa oblékala Hanuli na svatbu do místního kroje půjčeného z divadelního kroužku.
Večer po svatbě se Hanule s Jozou poprvé miluje – ona z povinnosti a se vzdorem, avšak vzápětí ji
překvapí jeho něžnost.
Joza je na Hanuli hodný, ona však dlouho nemůže uvěřit tomu, že je takový skutečně, jakoby čekala na
nějaký zádrhel třeba v podobě opileckého výstupu. Definitivně mu uvěří, až když nešťastnou náhodou
rozbije petrolejku, což jí Joza oproti očekávání nijak nevyčte. Nakonec se do sebe oba zamilují,
zatímco se Hanule zapojuje čím dál víc do zdejšího života – například chodí s Luckou k porodům.
Fatální nedorozumění
Jejich příběh však končí tragicky, když do vesnice přicházejí Rusové – místo klidu propukne
znásilňování a boj, protože vojáci si spletli vesničany s Němci. Hanule spolu s Luckou ošetřovali
raněné, zatímco místní chlapi bojovali s Rusy. Nakonec se zdejšímu doktorovi sice podařilo přesvědčit
ruského velitele, že v Želarech žádní Němci nejsou, ale těžce zraněný Joza umírá své ženě v náručí. Po
válce se Hanule – Eliška vrací zpět do Brna do nemocnice, ale sama neví, zda se dokáže provdat za
Richarda, který se vrátil z emigrace.
O Jozově Hanuli
Spisovatelce Květě Legátové, vlastním jménem Věře Hofmanové, bylo přes osmdesát let, když tato
kniha v roce 2002 vyšla poprvé. Do té doby napsala pár drobností, v 50. letech publikovala i v časopise
Host, ale jinak se až na tvorbu několika rozhlasových her odmlčela. V novele, v níž se odráží
zkušenost s životem na zapadlých valašských Kopaninách, psané v ich-formě, zaujala živým jazykem s
účelně použitými hovorovými či nářečnými výrazy i množstvím dobře napsaných dialogů. Autorka
byla profesí učitelka a svému povolání se věnovala celý život. Literární kritici po vydání knihy
pochvalně mluvili o návratu silného baladického příběhu. Český rozhlas před několika lety natočil a
jako seriál vysílal autorčiny Vzpomínky.
Další díla a filmová zpracování děl Květy Legátové
Co si ještě přečíst Sbírku povídek Želary, která vyšla jen o rok dříve. Podívejte se na film Želary z
roku 2003, který natočil režisér Ondřej Trojan s Annou Geislerovou v hlavní roli Elišky, protože
navzdory svému názvu vznikl právě podle novely Jozova Hanule.
Rozbor díla u ústní zkoušky
Pak se to stalo. Rozbila jsem petrolejku, jediný zdroj světla v naší chalupě. Vypadla mi z rukou, když
jsem ji brala z police. Střepy mi ležely u nohou, měla jsem pocit, že slzí, protože se kolem nich dělala
kaluž. „Jozo, rozbila jsem petrolejku,“ vyškrtila jsem ze sebe, jako by to neviděl. Upřel na mě
zaprášené oči. To znám. Nemáte ponětí, pane Jando, jaké jsem měla dětství. Zvedla jsem ze zvyku
ruku, abych si chránila obličej. Joza postoupil o pár kroků a jeho dlaně mi přilnuly k pažím. To znám.
Nejdřív ze mě vytřepe duši. Byl tak blízko, že jsem ho přestala vidět. Bez ptaní si položil mou hlavu na
prsa. „Nic se nestalo,“ promluvil zdálky. „Ještě dnes řeknu Prokopovi, aby zítra přinesl ze Šádovy Huti
jinou. S punčoškou. Uvidíš, že se ti bude líbit.“
Určete dílo z hlediska druhu a žánru
Jozova Hanule je označována za novelu (středně dlouhý epický útvar), hlavní hrdinka ovšem projde
zásadním vývojem. Příběh je vyprávěn v ich-formě, má chronologickou kompozici a vytříbený
básnický jazyk.
Vysvětlení situace, charakteristika hlavních postav z ukázky
Ukázku najdeme ve střední části novely. Hrdinka Eliška právě prožívá zásadní zvrat ve vztahu k
Jozovi, který jí byl vnucen jako manžel a ochránce. Jsme v období protektorátu, medička Eliška se
zapletla do odboje a musí zmizet z Brna. Prostý venkovan Joza Janda, jemuž předtím darovala krev,
neodmítne prosbu jejích přátel a odveze dívku do zapadlé vesnice Želary, která se nachází v horách
kdesi na moravsko-slovenském pomezí. Hlavním motivem je proměna skrze lásku. Jozova Hanule je
variací příběhu o Krásce a zvířeti (či Esmeraldě a Quasimodovi, kterého hrdinka jmenuje hned při
prvním setkání s Jozou). Městem zhýčkaná studentka se ocitá v chudé chalupě, s mužem, který jí sice
není nemilý, jehož by si však ke společnému životu sama nevybrala. Postupně praskají obruče Eliščiny
(nyní Hanuliny) nedůvěry a mezi překvapenými novomanželi vykvete mírně neuvěřitelný vztah.
Hanule mění své názory a přehodnocuje život. Apokalyptický závěr nedovolí domýšlet, jak by se
manželství vyvíjelo po válce.
Propojení novely s cyklem Želary
Jozova Hanule původně vznikla jako filmový námět pro film Želary. Ten ovšem nese název podle
souboru osmi povídek, volně propojených postavami, jež najdeme i v Hanuli. Jsou to především
vědma a léčitelka Lucka Vojničová, laskavý želarský kněz, šikovná Žeňa s nevlastní dcerou Jiřinkou,
Jurigovi, sirotek Lipka, jeho „sestra po mléce“ Helenka a další. Želarský svět má zvláštní kouzlo
odcházející kultury.
Literárněhistorický, tematický kontext
Dobou vzniku, časem a místem děje jsou Jozově Hanuli nejblíže nedávno vydané Žitkovské bohyně
Kateřiny Tučkové. Můžeme ji zařadit i do kontextu děl o druhé světové válce: útěk intelektuála na
venkov najdeme i v románu Eduarda Valenty Jdi za zeleným světlem, skrývání ohrožené dívky v
novele Romeo, Julie a tma. Hlavně je však Jozova Hanule čistým příběhem o lásce, chcete-li, osudové.
George Orwell: Farma zvířat
Příběh románu Farma zvířat začíná nenápadně. Na běžné malé farmě pana Jonese, kde žili psi, kočky,
prasata, ovce, krávy, koně, osel, myši, holubi, kozy a kachny. Farmář se o zvířata nestaral příliš dobře
a ta někdy i hladověla. Když jednou opilý majitel zvířata nezavřel a ona se sešla ve stodole, začalo jim
prase jménem Major vyprávět o revoluci, která přijde, protože není možné, aby lidé zvířata na statku
týrali.
Sedm zvířecích přikázání
Netrvalo dlouho a Major zemřel a zvířata skutečně spustila revoluci, během níž ze statku vyhnala
všechny lidi včetně majitele Jonese. Statek se změnil na Zvířecí farmu, jejíž hymnou se stala píseň
Zvířata Anglie a heslem věta „čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné“.
Zvířecí vládci statku zároveň přišli se sedmi přikázáními, jimiž vyhlašovali boj alkoholu, zakazovali
zabíjení mezi zvířaty navzájem a prohlašovali všechna zvířata za sobě rovná. Vedení farmy se ujala
prasata coby nejchytřejší, všem vládli Kuliš a Napoleon. Ty většina zvířat, až na pár výjimek, které se
naučily číst a psát, na slovo poslouchala. Pod vedením prasat zvířata odrazila lidský útok v bitvě u
kravína a začala plánovat zavedení elektřiny na statek. Mezitím však vypukly mezi Napoleonem a
Kulišem hádky, z nichž vychází vítězně Napoleon, zatímco Kuliše vyhnali divocí psi.
Že nemáte co jíst? Vždyť se máte lépe a lépe
Napoleon začal svého bývalého společníka před zvířaty osočovat z toho, že se spolčil s lidmi. Mezitím
se podmínky k životu na statku zhoršují, zvířata dřou na stavbě větrného mlýna, který neustále padá,
trápí je těžká práce a zároveň nedostatek jídla. Zatím však obyvatelé statku nadále věří praseti
Pištíkovi, které jim na základě čísel dokládá, že ve skutečnosti se mají lépe a lépe.
Jediní, koho se dřina netýká, jsou prasata, která většinu času lenoší v domě pana Jonese. Tam se válí v
postelích (to také původní zvířecí sedmero přikázání zakazovalo), popíjejí alkohol a připravují změnu
sedmera přikázání. Prasata také vraždí ostatní zvířata, zatímco tvrdí, že zapomněla, jak doopravdy
znělo sedm přikázání.
Na jatkách skončí kůň Boxer, oddaný a tvrdý dříč, který se řídil heslem, že vždy může pracovat lépe a
s chutí. Předře se a nedočká se slíbeného důchodu, protože slabé zvíře prasata na statku nechtějí. I
zvířata, která neumějí číst, vše málem pochopí, když pro Boxera přijede řeznické auto. Nechají se však
uchlácholit tvrzením, že ve skutečnosti patří doktorovi, který koně odvezl do nemocnice.
V závěru románu už prasata chodí po dvou a hlásají, že čtyři nohy jsou dobré, ale dvě lepší, a pohánějí
ostatní bičem. Už neplatí, že jsou si všechna zvířata rovna, protože některá jsou si podle jediného
nového přikázání rovnější. Nevadí jim už ani spolupráce s lidmi, s nimiž popíjejí a mastí karty.
Farma už se opět jmenuje Panská a ostatní zvířata, která oknem pozorují společnou hostinu prasat a
lidí, už od sebe hosty nedokážou rozeznat. Vypadají totiž úplně stejně.
O Farmě zvířat
George Orwell psal svou knihu během války a vydal ji v roce 1945. Aniž cokoli vysvětloval, kniha je
všeobecně chápána jako alegorie stalinistického Sovětského svazu. Až do konce 50. Let nečekal toto
dílo žádný velký úspěch, dnes však patří mezi světovou literární klasiku. V češtině vyšla už v roce
1946, ale později v Československu za minulého režimu byl Orwell na seznamu zakázaných autorů a
jeho kniha nemohla vycházet. Výjimkou byla coby Zvířecí farma v samizdatu a jako Zvířecí statek u
exilového nakladatelství Index.
Filmová zpracování a audiokniha
Existuje povedený britský animovaný film Farma zvířat režisérské dvojice Joy Batchelor a John Halas,
který v roce 2011 vyšel v rámci edice Levná DVD. Poslechněte si audioknihu Farma zvířat. Namluvil
ji herec Josef Vinklář, ukázka a kapitola zdarma na http://audioteka.cz/. Knihou se také nechala volně
inspirovat kapela Pink Floyd na svém slavném albu Animals (Zvířata), hlavními hrdiny jsou prasata,
psi a ovce, autorem písní je lídr skupiny Roger Waters.
Rozbor díla u ústní zkoušky
Zařaďte dílo z hlediska druhu a žánru
Středně dlouhý epický útvar, bajka s dystopickými rysy. Bajka – příběh, ve kterém zvířata jednají jako
lidé, pracuje s alegorií (jinotajem). Dystopie – obraz světa ovládaného totalitní silou; jeho opakem je
utopie.
„Copak není úplně jasné, soudruzi, že toto zlo našeho života pochází z tyranie lidských bytostí? Produkty naší
práce nám budou patřit jedině tehdy, zbavíme-li se Člověka. Mohli bychom získat svobodu a bohatství téměř ze
dne na den. Co tedy musíme udělat? Ve dne v noci, tělem i duší pracovat na svržení lidské rasy. A to je moje
poselství, soudruzi: REVOLUCE! Nevím, kdy přijde. Možná za týden, možná za sto let, ale vím tak jistě, jako
vidím pod nohama tuhle slámu, že dříve či později zvítězí spravedlnost. A na to se soustřeďte, soudruzi. A
především předejte toto mé poselství těm, kteří přijdou po vás, aby budoucí generace dovedly bitvu až do jejího
vítězného konce.“
Ukázka, jazyk, téma:
Ukázka je z proslovu prasete Majora, který dá impulz ke vzpouře. Všimněte si jazyka a frází, podobají
se frázím totalitních ideologií: soudruzi; tyranie lidských bytostí (tyranie buržoazie); zbavíme- li se
Člověka (boháčů, Židů); svržení lidské rasy (kapitalismu, nadvlády židovské rasy); bitvu až do jejího
vítězného konce („Poslední bitva vzplála, dejme se na pochod…“– Internacionála). Klíčovým slovem i
hlavním tématem knihy je REVOLUCE, na to určitě nezapomeňte. Farma zvířat je alegorickým,
zobecňujícím obrazem jakékoli revoluce (vyhnání Jonese není jen 7. listopad 1917, vzpomeňte si také
na vývoj Francouzské revoluce 1789). Objevují se tu jevy typické pro násilné převraty, z nichž
vznikají totalitní režimy: líbivá ideologie; společný nepřítel; jeho svržení; nadšení ze svobody; hesla;
práce do úmoru; první pochyby; rozpory vůdců; procesy a potrestání zrádců; hořké konce, které
popřou všechny prvotní ideály.
Charakteristika postav:
Zvířecí postavy ztělesňují konkrétní obrazy. Starý Major je obrazem Marxe, možná Lenina. Napoleon
nese rysy Stalina, vyhnaný Kuliš Trockého. Zajímavé jsou další typy: kontrarevolucionářka Molina,
věrná členka strany Lupina, skeptik Benjamin, prospěchář Pištík, psi představují tajnou policii, ovce
tupý dav. Nejdojemnější je osud dříče Boxera.
Literárněhistorický a tematický kontext:
Rozhodně zmiňte Orwellův román 1984, který řeší konkrétní podoby totalitního režimu. Do kontextu
zařaďte i všechny slavné literární i filmové dystopie: Huxleyho Krásný nový svět, Bradburyho 451°
stupňů Fahrenheita, Equilibrium… A samozřejmě sem svým tématem patří i Čapkova Bílá nemoc,
Pasternakův Doktor Živago, Kunderův Žert a Škvoreckého Mirákl.
J. R. R. Tolkien: Společenstvo prstenu
Kolem málokteré knihy vyrostl takový kult jako kolem díla J. R. R. Tolkiena. Jeho dětští a především
dospělí fanoušci se například scházejí na speciálních akcích, aby převlečení za oblíbené hrdiny
poslouchali přednášky na tolkienovská témata. Hlavními hrdiny jeho nejslavnějších děl jsou půlčíci,
vzrůstem nevelcí hobiti, kteří mají ze všeho nejraději klid, ale místo toho se zapletli do velkých dějin
Středozemě. Nejde samozřejmě jen o strhující děj, za úspěchem knih stojí i jazyk, kterým autor
příběhy sepsal.
Prsten je třeba zničit
Společenstvo prstenu je začátkem příběhu o velké odvaze mladého hobita Froda, na kterého připadne
těžký úkol – musí odnést prsten moci až do Mordoru, kde jedině má být zničen. To však na začátku
neví, původně prsten, který mu dal jeho strýc Bilbo, považuje spíše za zábavný předmět, díky němuž
může být občas neviditelný. Až časem se od čaroděje Gandalfa dozví, že prsten kdysi vyrobil temný
pán Sauron, aby si s jeho pomocí podmanil Středozem. Kdysi o něj po těžkých bojích přišel a stáhl se,
teď však jeho moc zase sílí, a proto je potřeba prsten ukrýt a odnést z hobitího Kraje. Frodo vyráží s
dalšími třemi přáteli, kteří jej odmítli nechat jít samotného – Samem, Smíškem a Pipinem – a míří do
Roklinky, kde sídlí elfové se svým moudrým vůdcem Elrondem. Tam zatím Sauronova moc nesahá.
Už cesta do Roklinky je dramatická, protože hobitům jsou v patách Sauronovi služebníci, Černí jezdci,
a proto rádi uvítají nabídku osamělého hraničáře Aragorna, aby je doprovodil. Přesto se Frodo nevyhne
těžkému zranění, z něhož se už nikdy úplně nevzpamatuje. Elrond uspořádal poradu, na níž byli elfové,
lidé, trpaslíci, Frodo se svými hobitími přáteli, kde se od čaroděje Gandalfa všichni dozvědí, co za
prsten Frodo nese a že je potřeba ho zničit v samém srdci zla, v Hoře osudu v Mordoru. Je jasné, že
podobný úkol může zvládnout pouze malý hobit, protože příslušníky mocných národů Středozemě by
prsten mohl příliš pokoušet. Ustanoví se Společenstvo prstenu, které má Frodovi po cestě pomáhat.
Tvoří jej všichni jeho hobití přátelé, dále Aragorn, Gandalf, elf Legolas, trpaslík Gimli a Boromir, syn
vládnoucího správce Gondoru. Družina se vydá do opuštěné trpasličí říše Morie. Prsten přitom působí i
na ně, Boromir se ho pokusí Frodovi ukrást. Krátce na to umírá, když pomohl odrazit útok
Sauronových skřetů. Frodo chápe, že Boromir na chvíli podlehl moci prstenu, a protože nechce, aby se
to opakovalo s kýmkoli dalším, rozhodne se jít do Mordoru sám jen se Samem, který ho nechce
opustit.
A jak to bylo dál?
I když maturitním tématem bývá pouze první díl trilogie, neuškodí vědět, jak příběh pokračuje. Díl
Dvě věže popisuje osudy rozděleného společenstva. Zatímco Aragorn, Legolas a Gimli míří dál na jih
a přitom pátrají po dvou hobitech, které unesli skřeti, Frodo se Samem se pomalu blíží do Mordoru. Po
cestě musí překonat například obří pavoučici Odulu. Na scéně se objevuje i čaroděj Saruman ze
Železného pasu, který se dal na stranu Saurona. Válka je na spadnutí. Příběh vrcholí v díle Návrat
krále, v němž je Sauron poražen díky zničení prstenu a Aragorn se stává králem Gondoru.
O Společenstvu prstenu
Jde o první díl třídílné ságy, již napsal vážený profesor lingvistiky J. R. R. Tolkien – v Oxfordu
vyučoval mimo jiné starou angličtinu. Společenstvo prstenu, první díl trilogie, vyšlo poprvé v roce
Míchalová Pavla » , ,
1954 – velký znalec keltské a starogermánské mytologie jej původně zamýšlel především jako
pohádku pro děti, nakonec však sepsal složitý a poměrně temný příběh. V roce 1999 zákazníci
internetového knihkupectví Amazon.com zvolili Pána prstenů za nejvýznamnější knihu tisíciletí.
Další díly ze Středozemě
Přečtěte si druhý a třetí díl trilogie (Dvě věže, Návrat krále), lépe tak pochopíte i děj první části. Přidat
můžete Hobita, který trilogii dějově předchází.
Filmové zpracování a audiovize
Určitě se podívejte na filmové zpracování celé trilogie, autoři se až na pár přidaných vtípků věrně
drželi předlohy. Za zhlédnutí stojí i další filmové ságy s podobnými dějovými motivy, jako jsou
Hvězdné války (kombinace fantasy a sci-fi, stejně jako Adamsův Stopařův průvodce po Galaxii).
Poslechněte si audioverzi trilogie, jedenáct hodin na devíti CD namluvil Michal Dlouhý.
Rozbor díla u ústní zkoušky
Ukázka:
"Gandalf!" vykřikl Frodo a posadil se. A byl to starý čaroděj, v křesle u otevřeného okna. "Ano," řekl. "Jsem tu. A
ty máš štěstí, že jsi tu taky, po všech těch hloupostech, cos natropil…" "Co se stalo u Brodu?" řekl Frodo.
Všechno vypadalo nějak mlhavě; apořád mi to tak připadá." "Jinak to ani být nemohlo. Začínal jsi blednout,"
odvětil Gandalf. "Rána tě konečně začala přemáhat. Ještě několik hodin a už by ti nikdo nepomohl. Ale máš v
sobě dobrý kořínek, hobitíku můj drahá! Jako jsi ukázal v té mohyle…" "Zdá se, že toho spoustu víte," řekl Frodo.
"Vždyť jsem ostatními o mohyle nemluvil. Nejdřív to bylo příliš hrozné a pak už jsem měl vhlavě jiné věci. Jak o
tom víte vy?" "Dlouho jsi mluvil ze spaní, Frodo," řekl Gandalf jemně, "a nebylo pro mě těžké číst tvé myšlenky
avzpomínky. Nedělej si starosti. I když jsem mluvil o"hloupostech", nemyslel jsem to vážně...
Zařazení díla z hlediska druhu a žánru:
Pán prstenů je román, který řeší několik zásadních témat lidské existence – touhu po moci,
odpovědnost za svět, cestu za poznáním a složitost lidských vztahů. Poté ho zařaďte do žánru fantasy.
Vysvětlení situace v ukázce:
Pochází ze začátku druhé části trilogie – Frodo se právě probouzí v Elrondově domě a dozvídá se od
Gandalfa nové informace. Ten se také zmiňuje o prstenu, který Frodo nese a jehož tíži pociťuje.
Charakteristika hlavních postav:
Nejdůležitější je Frodo, ten, který nese prsten. Vzal na sebe úkol vypořádat se s touhou po moci, která,
personifikovaná temným Sauronem, ovládá Středozem. Frodovým učitelem je moudrý Gandalf, který
prsten nést odmítl – uvědomuje si, že by ho jeho moc zničila a že jen malý Frodo může obstát. V
Elrondově domě vznikne Společenstvo prstenu: kromě Froda a Gandalfa tam patří hraničář Aragorn,
syn správce Minas Tirith Boromir, elf Legolas, trpaslík Gimli a Frodovi přátelé, Pipin, Smíšek a Sam.
Zvláště Samova věrnost bude pro Froda důležitá.
Kompozice románu, jazyk, prostředí, alegorie:
Společenstvo prstenu má chronologickou kompozici s retrospektivními částmi (Gandalfovy výklady
dějin Středozemě). V dalších dílech románu (Dvě věže, Návrat krále) se příběhy jednotlivých hrdinů
rozdělí (paralelní kompozice). Zajímavý je Tolkienův jazyk i svět, který vytvořil: příběh se odehrává
ve fiktivní Středozemi, každý národ má vlastní řeč i písmo, objevují se tu nová slova (hobit, ent,
nazgúl). Tolkien hledal inspiraci ve starých ságách a eposech (Beovulf, Edda, Píseň o Nibelunzích,
artušovská tematika; sám Frodo nese jisté rysy Percevala). Přestože to Tolkien odmítal, mnozí spatřují
v temné zemi Mordor obraz tehdejších totalitních režimů.
Literárněhistorický a tematický kontext:
Výrazná tradice fantasy začíná v anglické literatuře u Swiftových Gulliverových cest, pokračuje
Carrollovou Alenkou a vrcholí právě u Tolkiena a C. S. Lewise (Narnie, Rady zkušeného ďábla),
přátel z Oxfordského kroužku. Předstupněm Pána prstenů je pohádkový příběh Hobit, na román
navazuje filozofickomytologický Silmarillion. Konec 20. a začátek 21. století je pro fantasy příznivý
(lidé zase potřebují příběhy o dobru a zlu): A. Sapkowski: Zaklínač, S. Lukjaněnko: Noční hlídka, N.
Gaiman: Američtí bohové.
John Steinbeck: O myších a lidech
Tragická novela se odehrává ve Steinbeckově rodném kraji, v salinaském údolí poblíž města Soledad,
což mimochodem znamená španělsky samota. Výběr města, poblíž něhož se příběh odehrává, není
náhodný - osamocení člověka je jedním z ústředních témat novely, která se odehrává ve 30. letech
minulého století.
Marná touha po farmě s králíky
V jejím úvodu přicházejí dva chudí zemědělští dělníci pracovat na farmu do salinaského údolí. George
se stará o Lennieho, protože to kdysi slíbil jeho tetě Kláře. Má ho rád, i když si občas posteskne, že
kvůli němu nemá žádný svůj život. Lennie je totiž slabomyslný, ale velmi silný a svou sílu a hlavně její
důsledky si bohužel neuvědomuje.
Každý z nich má jinou povahu, oba však spřádají sny a iluze, že jednou se jim podaří mít své vlastní
hospodářství, kde budou chovat králíky. Právě králíky, myšky a další malá zvířata miluje Lennie, který
je rád hladí po hebké srsti, bohužel však kvůli své slaboduchosti často nepozná míru a zvíře omylem
zabije. George nad ním drží ochrannou ruku, protože katastrofa je stále na obzoru.
Touhu po klidném životě obou přátel zničí souhra nešťastných náhod. Na ranči, kde pracovali, se
seznámili s mrzákem Candym a jeho psem. Candy chce společně s nimi koupit ranč a na rozdíl od nich
na něj má peníze. Díky Candyho financím se tak sen George a Lennieho blíží naplnění, jenže situace
se vyvine úplně jinak. Zakomplexovaný syn majitele ranče Curley retardovaného Lennieho provokuje,
Lennie se nechá strhnout a v následném souboji mu kvůli své síle, kterou nevnímá, zlomí ruku. Jeho
živočišnost naopak imponuje Curleyho ženě. Kdysi se chtěla stát herečkou, ale místo toho žije s
mužem, kterého nemiluje, a cítí se osaměle. Koketuje s dělníky, včetně Lennieho. Jednou ho vybídne,
aby ji hladil po vlasech. Hromotluk však neumí odhadnout svou sílu, žena se vyděsí a začne křičet zaskočený Lennie ji chce utišit a místo toho jí zlomí vaz. Dostane strach a z ranče raději uteče k tůňce.
Setkává se s Georgem, který Lennieho s těžkým srdcem zastřelí, aby ho ušetřil lynčování.
Novela z divadelní hry
Krom samotného propleteného příběhu hlavních hrdinů stojí za zmínku kompozice novely, která byla
původně psána jako divadelní hra, což jí dává zvláštní tempo. Výsledkem je novela s rychlým sledem
událostí, v jejím textu převažují dialogy a na začátku kapitol najde čtenář vždy popis prostředí, v němž
se následující děj odehrává. Naopak v textu téměř nenajdete úvahové pasáže, bez nichž se děj rychle
posouvá dopředu. Kromě první kapitoly najdete v každé z pěti dalších vyvrcholení (klimax).
Ve druhé kapitole je to konflikt s rančerem Curleym, ve třetí kapitole je zabit Candyho pes a hrdinové
bojují s Curleym, ve čtvrté kapitole si ubližují ty nejzranitelnější postavy novely, obyvatelé farmy Candy, Crooks, Curleyova žena, zatímco Lennie pozoruje situaci. Pátá kapitola vrcholí smrtí
Curleyovy ženy, v poslední kapitole umírá Lennie.
O myších a lidech a autorovi
Autor knihy za své dílo dostal Nobelovu cenu a za román Hrozny hněvu také Pulitzerovu cenu.
Vystudoval historii a literaturu, a než se prosadil jako spisovatel, živil se novinařinou, což se odráží i
na jeho stylu psaní. Mnoho jeho děl včetně novely O myších a lidech z roku 1937 zachycuje osudy
chudých lidí, zemědělců a různých vyděděnců za hospodářské krize, kterou sám zažil. Zachycuje
tragédie, ale psal i humorné knihy - Pláň Tortilla. Spolu s Ernestem Hemingwayem a Williamem
Faulknerem tvoří John Steinbeck takzvanou velkou trojku americké literatury. Název novely odkazuje
k básni Polní myšce od skotského básníka Roberta Burnse. ¨
Filmová a divadelní zpracování
Dílo vybízí k četným dramatizacím (Městské divadlo Zlín - režie Ivo Krobot, či slavná inscenace
pražského Divadla pod Palmovkou -režie Petr Kracik). Velmi podařená filmová zpracování jsou z roku
1939 a 1992 - ve druhém z nich hrál slabomyslného Lennieho John Malkovich, jeho ochránce George
ztvárnil Gary Sinise, který film i režíroval.
Rozbor díla u ústní zkoušky
Ukázka:
"Povídej mi zas jako jindy," loudil chytrácky Lennie. "A co ti mám povídat?" "O těch druhejch a o nás." George
začal: "Takovej člověk, co chodí jako my po rančích, nemá žádnou rodinu. Nastřádá si pár šesťáků a zas je
rozfofruje. Je na tom světě jako kůl v plotě..."
"Ale s náma je to jiný!" vykřikl blaženě Lennie. "Povídej teď o nás." George chvilku mlčel. "Ale s náma je to
jiný," začal potom. "Protože..." "Protože já mám tebe a..."
"A já zas tebe. My přece máme jeden druhýho, atak se jeden stará odruhýho," rozjásal se Lennie. Volným
prostranstvím zavál lehký večerní vánek, listí zašelestilo apozelené tůňce vypluly proti proudu větrné vlnky.
Aznovu se ozvalo volání mužských hlasů, tentokrát mnohem blíž než předtím...
Nejdříve dílo zařaďte z hlediska druhu a žánru
Jde o baladickou novelu s alegorickým podtextem (jednotlivé postavy prezentují sociální skupiny lidí
americké společnosti v době hospodářské krize).
Tematika díla, místo a čas příběhu
Příběh popisuje život námezdních zemědělských dělníků, kteří ve 30. letech 20. století migrovali za
prací. Hlavními tématy jsou: osamocenost člověka, líčení sociálních kontrastů (bohatí - chudí, bílí černí, stálí obyvatelé - migranti, muži - ženy). Steinbeck polemizuje s americkým snem, zároveň však
svým hrdinům umožňuje nacházet naději v přátelství a v pocitu odpovědnosti za druhé.
Charakteristika postav:
George Milton je inteligentní muž, jenž se staví do role ochránce Lennieho; je postavou otcovskou.
Lennie Small je dospělý muž s duší dítěte, mentálně zaostalý, oddaný Georgovi, fyzicky velmi silný,
psychicky však zranitelný. Žije přítomným okamžikem, jediné, co v jeho mysli směřuje do
budoucnosti, je jeho sen o farmě. Další obyvatel farmy charakterní koňák Slim je téměř romantický
hrdina, má přirozenou autoritu. Candy a jeho pes reprezentují staré a fyzicky postižené lidi, společnost
je odmítá. Crooks je představitelem amerických černochů, hrdý, dokáže bránit své teritorium (to mu
naruší pouze nechápající Lennie), avšak cítí se osamělý. Zakomplexovaný Curley je synem šéfa ranče,
jeho autorita je vynucená. Vytváří konflikty, všechny vyzývá na boxerský souboj; je postavou, která
vnáší do děje napětí, jeho vstupy se děj dramaticky posouvá dopředu. Krásná a vyzývavá, nudící se
Curleyova žena předstírá, že hledá svého muže, ve skutečnosti hledá porozumění a oporu; to se jí však
nedaří, protože se jako jediná žena na ranči stává pro muže sexuálním objektem. Carlson je povrchní,
krutý člověk, jedná necitlivě - zabije Candyho psa. Atributem každé z postav je určitá rekvizita.
Literárněhistorický a tematický kontext:
Pohovořte o americkém realismu, o kontextu americké meziválečné prózy (Hemingway, Faulkner,
Fitzerald). V rámci tematického kontextu se zamyslete nad hloubkou přátelství v díle K. Keseyho
Vyhoďme ho z kola ven (náčelník Bromden zabíjí McMurphyho ve chvíli, kdy jeho život již nemá
cenu); inspirující je literatura i film o „lidech, které pánbůh nedodělal“ (Dostojevského Idiot či filmy
Návrat idiota, Rain Man).
Franz Kafka: Proměna
Dnes se to brouky ve velikosti člověka hemží v kdejakém béčkovém filmu, ale když před sto lety přišel
s takovou postavou spisovatel Franz Kafka ve své Proměně, bylo to pro čtenáře poněkud šokující. Sám
hlavní hrdina přitom šokován nebyl - Řehoř Samsa se jednoho rána probudil, zjistil, že se proměnil v
odporný obří hmyz, ale nijak nepátral po tom, proč a co by s tím mohl dělat. Místo toho přemýšlel nad
tím, jak se coby brouk vypraví do zaměstnání, protože na jeho výdělku byla závislá celá rodina. Tedy
otec, matka i sestra.
Pracoval jako obchodní cestující a dosud na něj vždycky bylo naprosté spolehnutí, doma i v
zaměstnání. Nejdříve se před rodinou snaží svou proměnu utajit, ale to se mu nepovede, protože od
rána všichni řeší, proč nevstal jako jindy. Jeho blízcí jsou v šoku, navíc nerozumějí Řehořovým
marným pokusům o domluvu s nimi, zatímco on jim rozumí stále stejně dobře jako předtím. Snad
proto v povídce, členěné na odstavce, nikoli kapitoly, zcela chybí přímá řeč.
Dohodnou se na tom, že Řehoř nesmí opouštět svůj pokoj, aby nevyděsil někoho dalšího a nepadla tím
ostuda na celou rodinu. Stačí, že z bytu vyděšeně utekl prokurista z firmy, kde Řehoř pracoval, který se
pokusil zjistit, proč tak spolehlivý pracovník přestal chodit do zaměstnání.
Ten obraz tu nechte
Zatímco Řehoř se změnil především fyzicky, rodina se mění psychicky - proměněný Řehoř je jim čím
dál odpornější, a to i sestře Markétce, která se o něj zprvu jako jediná i nadále láskyplně starala. Řehoř
ji však nechce děsit a vždycky, když má přijít, schovává se před ní pod postel. Jediný, komu pohled na
něj nijak moc nevadí, je otrlá starší posluhovačka, vdova. Otec a matka naopak do jeho pokoje nikdy
nevstupují. Zatímco Řehoř tráví dny ve svém pokoji, ostatní členové rodiny museli začít vydělávat
peníze. Z otce, který už si předtím užíval penze, se znovu stává živitel a hlava rodiny, což je role, o
kterou už moc nestál.
Situace se vyhrotí, když matku s Markétkou napadne, že by mohly z Řehořova pokoje odstranit
nábytek, aby se mohl volně pohybovat po zdech a po stěnách, což má rád. Řehoř však nechce, snad
pořád doufá, že nábytek bude ještě potřebovat, až se zase vrátí do své lidské podoby. Zvláště urputně
brání obraz, který mu chtějí sundat ze zdi, což vyděsí otce rodiny a začne po něm házet jablka, čímž
svého syna v hmyzí podobě vážně zraní.
Rodina už se na Řehoře nedovede dívat jako na člověka, bratra či syna, z jeho pokoje dělají spíše
odkladiště nepotřebných věcí, zatímco dříve milující Markétka vymýšlí, jak by mohli brouka sprovodit
ze světa. Další dramatická chvíle nastane, když Řehoř vyleze z pokoje, aby si poslechl sestřinu hru na
housle, a vyděsí podnájemníky, kteří měli pomoci rodině od finančních problémů.
Po krátké době Řehoř umírá. Mrtvého jej najde stará posluhovačka, která jeho mrtvolu bez emocí
vyhodí. Rodina se netají úlevou a všichni začínají plánovat nový život již bez brouka. Pokud jde o
místo a čas děje, celá povídka se odehrává v blíže neurčeném čase na nejmenovaném městě.
O Proměně
Netrapte se tím, že tak úplně nevíte, co si o Kafkově povídce myslet - ani vědci se nedokázali
dohodnout, zda je to tragédie, groteska nebo snad humorná příhoda. Profesor německé literatury na
univerzitě v Princetonu Stanley Corngold sepsal v knize nazvané Komentátorova beznaděj zhruba sto
třicet různých možností výkladu Proměny, kterou pražský německý spisovatel židovského původu
poprvé publikoval v roce 1915. Spisovatel Gabriel Garcia Márquez kdysi prohlásil, že jen díky
Kafkovi pochopil, že je možno psát jinak - nebát se překročit hranici nepravděpodobného. A tak
hlouběji pochopit svět.
Filmové a další verze
Kafkovu povídku Proměna osobitě načetl Jan Budař. Podívejte se V roce 1975 vznikl televizní film na
námět povídky režiséra Jana Němce (ten už byl tehdy v německé emigraci), natočený z pohledu
hlavního hrdiny. V Británii rovněž televizní zpracování s Timem Rothem v hlavní roli podle slavného
divadelního představení režiséra Stevena Berkoffa.
Rozbor díla u ústní zkoušky
Ukázka:
Když už Řehoř napůl čněl z postele ven -nová metoda byla spíš hrou než námahou, stačilo, aby se vždycky jen
trhnutím kousek pohoupl -, napadlo ho, jak by bylo všechno jednoduché, kdyby mu přišli na pomoc. Dva silnější
lidé -měl na mysli otce a služebnou - by docela stačili; musili by mu jen vsunout paže pod vypouklý hřbet,
vyloupnout ho tak z postele, sehnout se s břemenem a pak jen opatrně vyčkat, až provede přemet na podlahu, kde
snad nožičky dostanou nějaký smysl. Nu, nehledě k tomu, že dveře jsou zamčené, má snad vážně volat o pomoc?
Přes všechnu bídu nemohl při tom pomyšlení potlačit úsměv. Byl už tak daleko, že při silnějším zhoupnutí sotva
držel rovnováhu, a teď už se co nejdřív musel definitivně rozhodnout, neboť bylo za pět minut čtvrt na osm -když
se u dveří od bytu ozval zvonek. „To je někdo z obchodu,“ řekl si a skoro strnul, kdežto nožičky se roztančily tím
rychleji
Zařazení z hlediska druhu a žánru:
Povídka (útvar střední epiky), zmiňte určité autobiografické prvky (viz dopis Kafky otci. Píše, že před
ním utíkal, schovával se… ke knihám, k výstředním myšlenkám. Také otec Řehoře Samsy je bezcitný,
přísný a Řehoř (brouk) se schovává.
Tematika díla, místo a čas příběhu:
Hlavním tématem je odcizení člověka v moderním světě i mezi nejbližšími, jež graduje fyzickou i
psychickou proměnou hrdiny i ostatních postav. Hrdinové se dostávají do absurdních situací (Řehoř
přemýšlí, jak se jako brouk oblékne do práce), nikde se nic nezdůvodňuje. Příběh je popsán do
nejnepatrnějších podrobností (metoda zvětšovacího skla), avšak chladným úřednickým stylem.
Zápletka je iracionální, ústí v téma ubohosti člověka, ztráty důstojnosti a ponižující odkázanosti na
druhé.
Charakteristika postav:
Řehoř Samsa (v originále Gregor) - obchodní cestující, který ze své výplaty ochotně živí otce, matku i
sestru Markétu. Bere svoji proměnu jako fakt, necítí se ublížen. I v závěru vzpomíná na rodinu s
láskou. Sestra Markéta (Gréta) - sedmnáctiletá hudebně nadaná, bratra má velice ráda. Jediná z rodiny
o něj po proměně pečuje. Z finančních důvodů musí začít pracovat, její charakter se mění, bratrův stav
začíná nenávidět. Otec - přísný a rázný muž, netrpělivý, z pasivního a unaveného člověka se mění v
muže činu, najde si práci, neváhá pronásledovat brouka. Matka - starostlivá, ale musí si najít
zaměstnání a syn se pro ni také stává nenáviděným břemenem.
Kompoziční výstavba, jazyk díla:
Povídka má tři části, jež odpovídají třem fázím Řehořova bytí v podobě brouka. Děj je vyprávěn v
neosobní er-formě chronologicky (jen občas se objevují vzpomínky na minulost). Všimněte si, že autor
používá spisovné formy jazyka, bez slangových či hovorových výrazů (ty se nevyskytují ani v přímé
řeči: „Řehoři, není ti dobře? Potřebuješ něco?“). Vyjadřování je strohé, bez složitých metafor. Časté
jsou vnitřní monology hlavního hrdiny.
Literárněhistorický a tematický kontext:
Měli byste znát další jména z okruhu německy píšících autorů z první poloviny 20. století (M. Brod, F.
Werfel, E. E. Kisch, G. Meyrink, R. M. Rilke). Vliv Kafkových próz byl obrovský zejména po 2.
světové válce (existencionalismus, absurdní drama).
Ernest Hemingway: Stařec a moře
Snad každý ví, o čem vypráví novela Stařec a moře, ale už ne každý si pamatuje, že povídka má
výraznou pointu – starý rybář Santiago sice svůj dlouhý a statečný boj s rybou vyhrál a dovezl ji domů,
ale nakonec mu z ní zbyla jen holá kostra. Přesto jej ani to nezlomilo.
Osmdesát čtyři dní bez úlovku
Hemingwayův hrdina předtím zažíval dlouhé smolné období. Autor píše o osmdesáti čtyřech dnech,
během nichž Santiago neulovil nic pořádného, co by mohl prodat a mít tak peníze na obživu. A nejen
to, přichází i o pomoc mladíka Manolina, kterého učil chytat ryby a s nímž ho pojilo přátelství, protože
jeho rodiče si přáli, aby jezdil na moře s rybáři, kterým se při lovu daří, a něco se od nich naučil. Kvůli
Santiagovým neúspěchům rodiče chlapci lov zakázali.
Ryba, co si zaslouží obdiv
Stařec, na němž byly podle popisu autora mladé a jiskrné už jen jeho oči, se proto sám na malé loďce
vydal daleko od pobřeží, na rozdíl od ostatních, ale ani tento den to nevypadá na štěstí, kolem návnady
se pohybují jen samí malí tuňáci. Pak se však náhle chytí velká ryba – mimochodem, obřího mečouna
nalákala návnada, kterou už předtím přichystal právě mladík Manolin. Ten se kromě toho o Santiaga
staral i jinak, nosil mu například jídlo. O to více nyní jeho pomoc starému rybáři schází. Santiagovi je
jasné, že zabít takovou rybu není snadné, a proto ji nechává, aby táhla vratkou loďku dál na širé moře.
Doufá, že se ryba unaví a on ji pak bude moci usmrtit harpunou. Starý muž celou dobu svírá v ruce
provazy od udice, únavou omdlévá, nemá co jíst ani pít, ale nevzdává se. Souboj přitom pokračuje do
rána a celý další den. Starý muž přitom rybu obdivuje, považuje ji svým způsobem za sobě rovnou a
během dlouhých hodin s ní hovoří. Když ji druhý den zabije, je mu jí vlastně líto.
Já to nevzdám
Santiago nemá dostatek pitné vody ani jídla. Nezbývá mu než sníst tuňáka, kterého chytil předtím, ale
boj nehodlá vzdát. Když rybu konečně zabije harpunou, zjistí, že je to největší úlovek v jeho životě a
že se mu nevejde do loďky. Proto ji přiváže k boku loďky a vrací se domů. Po cestě na obří mrtvou
rybu několikrát zaútočí žraloci a Santiago s nimi musí bojovat jen nožem a kyjem, protože harpunu v
boji se žraloky ztratil. Jeho zbraně jsou příliš slabé. Nevzdává se však, i když riskuje svůj vlastní život.
Teprve když se mu podaří dostat zpět do vesnice, zjistí, že z úlovku mu zbyla jen kostra, tudíž nemá,
co by prodal. Vyčerpaný rybář usíná ve své bambusové chýši na nuzném lůžku vystlaném pouze
novinami. Tam jej najde Manolin, který je rád, že se jeho starý přítel vrátil, a se slzami v očích
poslouchá popis jeho dvoudenního boje na moři. Mezitím se kolem mužovy loďky shromáždí dav,
který obdivuje kostru ulovené ryby. Byla to největší ryba, kterou kdy Santiago chytil.
Nakonec se snad i jeho celková situace zlepší, protože lidé o něm přestanou mluvit jako o smolaři.
Obrovským úlovkem a tím, že rybu přemohl, u nich stoupl v ceně. A také Manolinovi rodiče souhlasí,
aby s ním mladík opět mohl jezdit na moře a pomáhat mu.
O knize a autorovi
Kubánci tvrdí, že k napsání novely Stařec a moře Hemingwaye inspiroval skutečný starý rybář
Gregorie Fuentes, ale spisovatel to nikdy nepotvrdil. „Já nedělal nic víc, než že jsem poslouchal, co mi
kubánské moře diktovalo,“ prohlásil autor na tiskové konferenci po udělení Nobelovy ceny, kterou
dostal zejména za toto své poslední dílo v roce 1954. V té době už žil prakticky trvale na Kubě, kam z
USA odešel už v roce 1940. Tehdy se přiznal, že cítí vinu za to, že západní demokratické státy
nedokázaly pomoci španělské republice. Sám v ní bojoval po boku republikánské armády. Udává se,
že knihy Stařec a moře se prodalo za pouhých pár dní po vydání více něž pět milionů výtisků.
Filmové zpracování a audiokniha
Za zhlédnutí stojí filmové zpracování z roku 1958 s excelentním Spencerem Traceym v hlavní roli,
případně novější britský film z roku 1990.
Nezkrácenou verzi díla na třech CD vydal Radioservis v podání Ladislava Mrkvičky.
Rozbor díla u ústní zkoušky
Ukázka:
"Za chvilku se setmí," uvědomil si nahlas. To bych pak měl uvidět světla Havany. A jestli jsem se dostal moc
daleko na východ, uvidím světla na některé z těch nových pláží."
Teď už nemůžu být tak daleko od břehu, pokračoval v myšlenkách. Doufám, že si se mnou nedělal nikdo moc
velké starosti. Starosti si ovšem může dělat jenom chlapec. Ale ten na mě určitě spoléhá. Hodně starších rybářů
bude mít starosti. A spousta ostatních taky, pomyslil si. Žiju mezi dobrými lidmi. Nemohl už mluvit k rybě,
protože ryba byla tak zle poničena. Pak se mu něco kmitlo hlavou."Polorybo," řekl nahlas. "Rybo, která jsi byla.
Lituju, že jsem se vypravil tak daleko. Zničilo nás to oba. Ale zabili jsme spoustu žraloků, ty i já, a spoustu jiných
jsme zle potrefili. Kolik jsi jich vůbec zabila ty, stará vojno? Nemáš to kopí na hlavě jen tak zbůhdarma."
Zařaďte dílo z hlediska druhu a žánru
Jde o lyrickou novelu vydanou v roce 1952.
Charakteristika díla po stránce obsahové:
Odehrává se ve 40. letech 20. století na moři a v kubánské vesnici blízko Havany během dvou dní a
dvou nocí. Starému kubánskému rybáři Santiagovi se už delší dobu nedaří. Nakonec málem uloví obří
rybu, ale po dvoudenním boji mu z ní zbude jen kostra. Dílo je obrazem souboje člověka s přírodou,
oslavou věčné lidské aktivity. „Člověka je možno zničit, ale ne porazit.“ Smyslem lidského života není
hmotný zisk, ale hluboké uspokojení ze své práce, čestného zápasu.
Charakteristika postav
Santiago je houževnatý, fyzicky i duševně silný člověk. Je schopen bojovat do posledních sil a v
nebezpečí smrti prokazuje své morální kvality. Santiago žije osaměle, jeho nejbližším přítelem je
chlapec, kterého učí lovit ryby. Ale i toto přátelství je ohroženo, rodiče chlapce už nechtějí, aby se u
Santiaga učil, protože je starý a v lovu se mu nedaří. Muž se však necítí osamělý a lidi ve svém okolí
vnímá jako dobré. Když je už dlouho na moři, domnívá se, že o něho budou mít starost.
Kompozice a jazyk a styl díla:
Příběh je vypravován chronologicky, er-formou. Samota a vnitřní odhodlání starce jsou zde vyjádřeny
prostřednictvím mnoha vnitřních monologů. Stařec často oslovuje sám sebe nebo ulovenou rybu
(„stará vojno“), kterou považuje za rovnocenného soupeře, jehož si váží. Příběh je zdánlivě prostý. Za
ním je však skryto významové bohatství. Stařec, ryba a moře jsou metaforami o životě symbolizujícími
člověka, přírodu a zlo. Proto zřejmě autor často užívá obecná označení místo konkrétních pojmenování
(stařec, ryba, chlapec). V díle nacházíme odkazy ke křesťanské symbolice (starcovo utrpení – stigmata
zranění na jeho rukou, těžké lano jako kříž). Autor píše spisovným jazykem, vyskytují se zde španělské
výrazy. Stylizace je strohá, pro autora je typický úsporný výraz (metoda ledovce).
Literárněhistorický kontext:
Spisovatel patřil do takzvané ztracené generace, která prošla boji první světové války, což se odráželo
v jeho díle. Sám tento termín použil v románu Fiesta, válečné zkušenosti vylíčil v knize Sbohem,
armádo. Jeho vrcholným dílem je román Komu zvoní hrana zachycující španělskou občanskou válku.
Kromě něj do této skupiny spisovatelů patří například William Faulkner nebo Scott Fitzgerald.
Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol
„Co abych tě, drahá, oběsil?“ Lakonický dotaz a pak už jen rychlá smrt, kterou své ženě přichystal
Karel Kopfrkingl. Usmrtil ji v domnění, že to pro ni coby poloviční Židovku bude vzhledem k válce a
tažení proti tomuto národu lepší.
Zaměstnanec krematoria Kopfrkingl svou práci vždycky chápal jako poslání, protože věřil, že pomáhá
duším nalézt nové tělo. O smrti mluvil obdivně jako o krásné jistotě, což vyčetl z oblíbené knihy o
Tibetu, zatímco krematorium (jím nazývané Chrám smrti) pro něj představovalo místo s pevně daným
řádem, což měl rád. Na jedné straně stojí nesmírná vlídnost a laskavost hlavního hrdiny, na začátku
knihy zapřisáhlého pacifisty, na straně druhé hrůznost celého příběhu a neustálá přítomnost smrti.
Celý příběh Spalovače mrtvol je navíc neobyčejně působivě napsaný, přičemž hranice mezi realitou a
snovými představami je občas hodně nevýrazná, ačko- li vždy rozlišitelná. Jenže sama skutečnost
nabývá absurdních rozměrů. Fuks navíc úmyslně líčí děj tak, aby vyzníval do velké míry hororově a
zároveň groteskně, čímž dává hrůzám vyznít nečekaným způsobem.
Čarokrásná, ale mrtvá
Vzorný otec rodiny dával původně vždycky najevo, že je romantik a že své blízké miluje. Jeho rodinu
kromě ženy Marie (sám o ní mluvil jako o Lakmé a o sobě jako o Romanovi) tvořily děti Zina a
Milivoj. Kopfrkingl se vyžívá v láskyplných osloveních (nebeská, čarokrásná), kterými častuje i
rodinnou kočku. Ovšem jeho postoj se mění s postupující válkou, sílícím nacismem a etnickými
čistkami. Hlavní hrdina v sobě má po předcích trochu německé krve, zatímco žena byla částečná
Židovka a Karel Kopfrkingl v průběhu děje uvěří, že na tom záleží. Stále více totiž podléhá vlivu
svého nacistického přítele Wilhelma Reinkeho, ačkoli se původně, poté, co Willy vstoupil do
sudetoněmecké strany, v mnoha věcech neshodli. Nakonec ho však Němec, s nímž se zná už z dob
první světové války, přesvědčí, že Hitler to myslí dobře, a tak Kopfrkingl uvěří třeba i tomu, že jeho
syn Milivoj je slaboch, protože se nevěnuje třeba boxu.
Sám Karel se stává kolaborantem, členem nacistické strany, špehuje své přátele, udává Židy a zřekne
se i své manželky, kterou oběsí v koupelně (autor popisuje její smrt velice stručně, bez emocí)a
úřadům oznámí, že spáchala sebevraždu. Sám sobě namlouvá, že je to nezbytný a laskavý krok, kterým
ženu zbaví utrpení ve společnosti, v níž už pro Židy nebude místo.
Děti nehodné další lásky
Neušetří ani syna, když si uvědomí, že by děti pro svůj částečně židovský původ už nemohly studovat
na gymnáziu. Milivoje proto zabije železnou tyčí a spálí v krematoriu spolu s mrtvolou nějakého muže.
Mezitím se Kopfrkingl dočká za své vzorné služby povýšení na ředitele krematoria, v němž má
experimentovat s novými popravišti v podobě plynových komor. Právě v milovaném krematoriu chce
zabít i dceru Zinu, ale už to nestihne, místo toho končí v blázinci. Na konci války pozoruje lidi
vracející se z koncentračních táborů, což si však poněkud pomýleně vykládá jako začátek nového řádu,
k němuž svými činy také přispěl.
Kniha a život autora
Spalovač mrtvol Ladislav Fuks se ve svém díle velice často zabývá válkou a holokaustem, časté jsou
autobiografické prvky, projevující se postavou slabého hocha, který se spíše než vnějším světem
zabývá svými myšlenkami. Spisovatel prožil život v osamění, což bylo do velké míry dáno jeho
homosexuální orientací. Hlavní postavou novely Spalovač mrtvol z roku 1967 je nicméně dospělý
muž. Autor knihu uvedl citátem „Největší lstí ďábla je, když sám o sobě prohlašuje, že není...“ od
italského básníka Giovanni Papiniho.
Slavný film
Za vidění stojí výborný film Juraje Herze z roku 1968, v němž v hlavní roli září Rudolf Hrušínský.
Černobílý film skončil brzy v trezoru, znovu promítán byl až v roce 1990. Kameraman filmu Stanislav
Milota totiž mimo jiné natáčel příjezd cizích vojsk v roce 1968 a pohřeb Jana Palacha, později
podepsal Chartu 77 stejně jako jeho žena Vlasta Chramostová, která ve filmu hrála manželku hlavního
hrdiny.
Přečtěte si ještě knihu Příběh spalovače mrtvol, kterou o Ladislavu Fuksovi napsal Jan Poláček.
Vycházel z Fuksových memoárů i vzpomínek pamětníků.
Rozbor díla u ústní zkoušky
Zařaďte z hlediska druhu a žánru, určete téma a čas děj:
Spalovač mrtvol je novela s groteskními a hororovými prvky. Odehrává se za druhé světové války a
během ní, tématem je proměna malého úředníčka v děsivé monstrum ovládané nejen nacistickou
ideologií, ale i vlastními bludy. Čtenář si neustále klade otázku: je pan Kopfrkingl šílenec, nebo své
jednání podřizuje vůli vyšší ideologie, které propadl? Možná obojí.
Ukázka:
Po večeři pan Kopfrkingl nebeskou políbil a řekl: „Pojď, nevýslovná, dřív než se svlékneme, připravíme
koupelnu. A vzal židli a šli, dívala se na ně kočka.
„Je tu horko,“ řekl pan Kopfrkingl v koupelně a postavil židli pod ventilátor, „asi jsem to přehnal s topením.
Otevři ten ventilátor, drahá.“ Když Lakmé vylezla na židli, pan Kopfrkingl jí pohladil lýtko, hodil jí smyčku na
krk a s něžným úsměvem jí řekl:
„Co abych tě, drahá, oběsil.“ Usmála se na něho dolů, snad mu dobře nerozuměla, on se usmál též, kopl do židle a
bylo to.
Ukázka, děj, charakteristika a vývoj postav:
Ukázka je ze závěru novely – pan Kopfrkingl, až dosud vzorný manžel a otec, začne svou rodinu
likvidovat, neboť je pro něj nepohodlná. Obyčejný úředník v krematoriu, který žije svou prací, nekouří,
nepije, zajímá se o tibetskou filozofii a vzorně chodí na lékařské prohlídky. Právě při pravidelných
testech na pohlavní choroby, které opakovaně podstupuje, si čtenář poprvé výrazně uvědomí rozpor
mezi tím, co o postavě prozrazuje autor a co o sobě mezi řádky prozradí postava sama. Marie, Mili,
Zina jsou v tom panoptikálním světě jen figurky, vstupují do děje jakoby ze snových představ hlavního
hrdiny.
Všimněte si Kopfrkinglova jazyka (nebeská, blažená, nevýslovná) a srovnejte s jeho racionálním
jednáním a myšlením. Pan Kopfrkingl přijme nacistickou ideologii stejně oddaně a účelově, jako dříve
sloužil „chrámu smrti“ a „šťastné rodině“. Je jednou z typově nejpropracovanějších postav české
literatury a jeho zešílení v závěru má jistě i symbolickou rovinu.
Jazyk, kompozice, styl:
Autor velmi promyšleně pracuje se stylizací, symboly, alegorií, celý příběh je protkán opakujícími se
motivy: potrhlý pár, had hypnotizující dívku, podivné atrakce, návštěvy krematoria a cukráren
(„rakvičku, nebo věneček?“). Neustálý rozpor mezi slovy a skutky, groteskou a hororem vytváří
napětí, díky němuž příběh logicky graduje do děsivého závěru.
Literárněhistorický a tematický kontext:
Díla o nacismu a pronásledování Židů (Lustig, Weil, Škvorecký; Potok, Singer, Styron). A také
podivný svět L. Fukse (Pan Theodor Mundstock, Variace na temnou strunu), ve kterém se proplétá
šílenství s děsivou skutečností. Na podobném rozporu (jsou hrdinovy vize šílenstvím, nebo realitou?)
staví své hororové prózy třeba R. Bradbury, I. Levin nebo S. King.
Ken Kensey: Vyhoďme ho z kola ven
Tři roky trvalo, než kniha Vyhoďme ho z kola ven v roce 1962 vyšla, pak si však získala velkou
oblibu. Notoricky známý příběh odboje grázlíka McMurphyho proti Velké sestře končí tragicky, přesto
však v sobě uchovává naději a sdělení, že obhajoba vlastního názoru, svobody a odpor vůči příliš
tvrdým autoritám, nesmyslným omezením nebo třeba totalitě má smysl.
Užívat si života venku i v léčebně
Hlavní hrdina knihy je Randle McMurphy. Randle není žádný svatoušek, do blázince se vlastně nechal
zavřít tak trochu dobrovolně, aby se vyhnul nuceným pracím. Raději předstíral pomatenost. Tvrdý
režim v léčebně, kterému vládne sestra Ratchedová ho však zaskočí. Zprvu se jím nenechá vykolejit a
porušuje ho, kde může, zatímco ostatní obyvatelé ho trpně snášejí. On si však hodlá život užívat v
léčebně stejně, jako to činil předtím venku. McMurphy proto navádí ostatní, aby s ním hráli karty,
pouštěli si televizi i v době, kdy se to podle režimu dne nesmí, nebo vyráželi na výlet na rybolov. Na
jeho vrub jde také rozbité okno u sesterny.
Sestra však na eskapády zrzavého provokatéra, který si odmítá sundat svou čepici, v podstatě
nereaguje. Je si jistá svým postavením a tím, že dříve nebo později každého za použití někdy poněkud
drsných metod zkrotí. Rozhodně nedává znát, jak moc ji nový klient štve.
Muž, který nebyl tak úplně hluchoněmý
Na jeho stranu se postupně přidávají někteří pasivní obyvatelé, zejména indián Bromden, o němž si
všichni myslí, že je hluchoněmý. To však není pravda, přesto ale trpí halucinacemi a McMurphyho
příchod nejdříve nenese moc dobře. Vadí mu narušení zavedených pořádků, na které si zvykl. Je to
však právě Bromden, kdo se spolu s McMurphym jednou postaví proti černým ošetřovatelům,
pomocníkům Velké sestry, a oba za to skončí na elektrošocích.
Sestra dlouho vůči McMurphymu jinak používá spíše psychický nátlak, ale to se definitivně změní,
když v léčebně vypukne mejdan, který se zvrtne - na konci večírku spáchá sebevraždu pacient Billy
Bibbit. Tomu McMurphy sehnal prostitutku Candy, s níž strávil noc a ráno ho s dívkou najde právě
Ratchedová. Chlapec se zabije poté, co mu Velká sestra pohrozí, že všechno prozradí jeho matce. V
rámci večírku chtěl přitom McMurphy utéci, ostatní o to nestáli, ale vhodný okamžik zaspal.
Billyho smrt Randla rozzuřila a snažil se Velkou sestru uškrtit, ale tento boj nemohl vyhrát, už proto,
že jí pomáhali zřízenci nazývaní černí frajeři. Sestra se mstí svými metodami - McMurphy podstupuje
lobotomii, po níž se za několik týdnů na oddělení vrací jako zlomená troska, která už nikdy nebude
tím, čím dřív.
Bromden se proto po dohodě s ostatními rozhodne McMurphyho udusit polštářem, aby nemusel žít
život, o jaký by rozhodně nestál. Náčelník pak z ústavu utíká způsobem, o němž mu před časem řekl
právě Randle McMurphy. Prohodí sklem velký těžký betonový blok s kohoutky, který vyrval v
umývárně, a otevře si tak dveře ke svobodě. Mohl se díky tomu vrátit na místa, na která v léčebně
často vzpomínal, a lovit lososy v rodném kraji.
O knize a autorovi
Spisovatel Ken Kesey vystudoval divadelní umění a tvůrčí psaní. Inspiraci pro svůj první a hned
nejslavnější román Vyhoďme ho z kola ven z roku 1962 našel, když se jako dobrovolník účastnil
výzkumu o vlivu halucinogenů, jako je LSD. Slavná je jeho koupě školního autobusu, s nímž s přáteli
cestoval přes USA na světovou výstavu. Byl mezi nimi i beatnik Neal Cassady, podle nějž vytvořil
Jack Kerouac hrdinu svého románu Na cestě. O cestě napsal knihu další z přátel, Tom Wolfe, česky
vyšla pod názvem Kyselinovej test.
Filmové a divadelní zpracování
Nesmíte minout vynikající film Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem (tak se kniha jmenuje
v originále) z roku 1975, který získal pět Oscarů (nejlepší film, scénář, režie, hlavní mužská i ženská
role). McMurphyho ztvárnil Jack Nicholson. Spisovatel sám tvrdil, že film nikdy neviděl, vadilo mu
například, že tu na rozdíl od knihy není hlavním vypravěčem indián Bromden.
Divadelní hru na námět románu má momentálně na repertoáru divadlo v Mostě. Autorem je americký
dramatik Dale Wasserman
Rozbor díla u ústní zkoušky
Zařaďte z hlediska druhu a žánru, pojmenujte hlavní téma:
Román z prostředí psychiatrické léčebny, není to však psychologická próza. Spíš drsné podobenství o
společnosti ovládané falešnými autoritami. A o moci, která nemilosrdně likviduje každého, kdo se jí
postaví na odpor. Je napsaný v 1. osobě metodou nevěrohodného vypravěče.
Ukázka:
"Jedinej z vás, pro všechno na světě! Copak nechápete, že tohle je vaše jediná šance? Náčelníku, co ty?" Stojí v
mlhavém oparu nade mnou. Proč mě jen nenechá na pokoji? "Náčelníku, ty seš naše poslední naděje!" Velká
sestra skládá papíry. Sezení se odročuje," slyším, jak říká. "Asi tak za hodinu bych ráda viděla celý tým v
místnosti zdravotního personálu. Jestli tedy už nikdo nic…" Teď už ji nezastavím. McMurphy s ní něco provedl
hned ten první den, nějak ji zaklel tou svou rukou, vůbec mě neposlouchá. Už jen z toho, jak na mě sestra zírá s
otevřenou pusou, je jasné, že si koleduju o pořádný průšvih, ale nemohu ji zadržet. Mc Murphy ji pověsil na skryté
drátky, pomalu ji zdvihá, aby mě vytáhnul z mlhy na nechráněnou půdu, kde jsem lovnou zvěří… Ne. To není
pravda. Zdvihnul jsem ji sám. "Jedenadvacet. A jestli tohle není většina, tak přisámbohu sežeru svou bekovku."
Ukázka a charakteristika postav:
Ukázku najdete v polovině románu, představuje první zlomový bod ve vztahu pacientů k
McMurhpymu i jeho střetům s Velkou sestrou. Nejdříve charakterizujte McMurpyho: násilník,
podvodník, obviněný ze zneužití nezletilé, který se nechává přeložit na psychiatrii, protože se mu
nechce odpykávat trest na pracovní farmě. Jeho protivníkem je Velká sestra Ratchedová, faktická
vládkyně oddělení, která vede pacienty tvrdě a neúprosně k lepší budoucnosti. Mezi pacienty vyniká
několik mimořádně nešťastných jedinců - nastolený řád jim nevyhovuje, sami ovšem nejsou schopni se
proti němu postavit. Právě v ukázce se také poprvé projeví náčelník Bromden, dvoumetrový indián,
který předstírá, že je hluchý a němý. Bromden příběh vypráví, ale my netušíme, zda skutečně netrpí
schizofrenií, proto nevíme, zda jeho vizím a popisům událostí můžeme věřit.
Hrdina jako nedobrovolný spasitel:
McMurphy nejdříve dráždí Velkou sestru ze sportu. Po stmelujícím hlasování na sebe vezme úlohu
vůdce, než zjistí, že téměř všichni zoufalci, za které si pálí prsty, jsou na oddělení dobrovolně a mohou
kdykoli odejít. Přesto ho nějaká síla žene do dalších konfliktů, které gradují v krvavém finále. Velká
sestra zničí jeho tělo, ale nemůže zabránit ostatním v cestě za svobodou.
Literárněhistorický a tematický kontext:
Kesey bývá řazen mezi beatnické autory. Zatímco on kritizoval odosobněnou americkou společnost
(Kombajn), v komunistických zemích byl jeho román čten jako obraz boje jedince s totalitní mocí.
Ačkoli má McMurphy jisté rysy antihrdiny, v konečné fázi příběhu se vzchopí k obraně utlačovaných a
stane se jejich nedobrovolným spasitelem. Proto do tematického kontextu lze zařadit příběh
Antigony, Promethea, Sokrata, Krista a další díla s kristovskou tematikou: Dostojevského Idiota,
Kazantzakisovo Poslední pokušení a Bulgakovova Mistra a Markétku.
Michal Viewegh: Výchova dívek v Čechách
Příběh učitele Oskara začíná obálkou. Dopisem, v němž ho zbraslavský podnikatel Král vyzývá, aby
začal jeho dvacetileté dceři dávat lekce tvůrčího psaní, protože Beáta tak „trochu píše“. To Oskara
trochu překvapilo, spíš by očekával, že po něm rodina bude chtít doučování mladší dcery Agáty. Král
ovšem učiteli zapomněl říci, že poněkud pozérská a rozmazlená dívka momentálně s nikým nemluví.
Když z ní Oskar během první dvouhodinovky dostane jednu nenávistnou větu, je podnikatel tak
nadšený, že mu zaplatí deset tisíc korun na ruku.
Místo Gigola láska s učitelem
Právě peníze Oskara, který je spisovatelovým alter egem přesvědčí, aby práci vzal. Král ho mimo jiné
vzal do svého nevěstince a ukázal mu tamního gigola, do něhož byla Beáta nešťastně zamilovaná. To
ještě Oskar netuší, že časem Beátě podlehne a stanou se na několik měsíců milenci. První lekce jsou
však hodně těžké, protože dívka mu maximálně nadává, pokud se s ním vůbec baví.
Vše se otočí až po dovolených. Oskarova rodina vyrazí k moři za peníze od Krále, ovšem on sám se
musí vrátit dříve, protože pro něj přijedou Královi lidé s tím, že musí za Beátou. Udělá to, ostatně i za
tohle narušení volna s rodinou mu Král bohatě zaplatil. Dívka se z rodinných prázdnin vrací jako
vyměněná, je z ní najednou optimistické veselé stvoření, které spolu s Oskarem předělává svůj pokoj
(do té doby vybavený například kusem barelu od ropy), aby byl útulnější. Jejich blízkost je čím dál
větší, chodí spolu na nákupy, stanou se z nich milenci. Beátin otec podnikatel Král, Oskara ke konci
prázdnin vyhodí.
Příliš nezávislá a výstřední
Pár ale našel řešení, jak si být nablízku – z Beáty se stane hrdinova kolegyně, protože začíná učit
angličtinu na stejné škole, kde je češtinářem. Učitelka to byla pečlivá a výborná. Svůj vztah
pochopitelně skrývali, mnozí učitelé o nich však věděli a to, že má milenku, se doneslo i ke
spisovatelově ženě. Vztah nevydržel, protože Beáta se beztak nadchla pro dalšího učitele, Američana
Stevea, s nímž chtěla dokonce odjet do Států. Nakonec však ani tohle nevyšlo, protože mladý muž
odjel bez ní, což Beáta vysvětlila tím, že na něj byla příliš nezávislá a výstřední.
Následující děj se do velké míry točí právě kolem ní, ačkoli hrdina už ji moc nevídá, už proto, že
přestal učit a odešel dělat nakladatelského redaktora. Dívka postupně vystřídala několik poměrně
odlišných životních stylů. Nejdříve se zamilovala do Jakuba z Hnutí Duha, kvůli němuž chodila nahá
po demonstracích proti oblékání kožešin a nakonec se dala na víru. Chvíli zvažovala třeba hnutí Hare
Kršna, nakonec však skončila u zbraslavských jehovistů. Poslední setkání Beáty a Oskara trochu
připomíná to první. Moc toho nenamluví, nemají si totiž co říci – Oskarovi je víra cizí. Později se už
dozví jen to, že dívka spáchala sebevraždu, když autem úmyslně v rychlosti najela do betonového
můstku poblíž místa, kde se kdysi scházeli. Na úplném konci románu si knihu čte Oskarova žena. Z její
poznámky vyplývá, že učitel nabídku bohatého podnikatele odmítl a místo toho ve volných chvílích
psal příběh, který si vymyslel.
O knize autorovi
Michal Viewegh momentálně prožívá složité období. V roce 2012 jen se štěstím přežil těžké
zdravotní komplikace se srdcem a sám přiznává, že těžce nese, že se mu už nepíše tak snadno
jako dříve, kdy psal prakticky každý rok jednu knihu. Zatím posledním dílem je
autobiografický Můj život po životě, jeho již pětadvacátá kniha. Výchova dívek v Čechách
naopak patří mezi jeho první díla, vyšla už v roce 1994 a z románů jsou starší jen Báječná léta
pod psa. Pro většinu knih jsou příznačné autobiografické rysy, včetně toho, že píše o svých
blízkých, i když nejde o deníkové záznamy.
Na co se podívat
Podívejte se na stejnojmenný film z roku 1997, který natočil Petr Koliha, Beátu hrála Aňa
Geislerová, Oskara herec Ondřej Pavelka. Zfilmováno bylo i několik dalších autorových knih
(například Báječná léta pod psa, Účastníci zájezdu, Román pro ženy).
Rozbor díla u ústní zkoušky
Román Výchova dívek v Čechách není těžkým čtením a přitom toho na něm můžete u maturitní
zkoušky mnoho ukázat, protože autor hodně pracuje s jazykem.
Ukázka:
Včera jsem pod vlivem staršího článku Přemysla Ruta
Egoismus jako umělecký směr opětovně zvažoval onu
trapnou skutečnost, že jsem se samozvaně učinil
protagonistou této knihy. Zkoušel jsem to dokonce s
vyprávěním ve třetí osobě:
Kvido se vrátil zvýchovného koncertu na pokraji
vyčerpání. „Děkuji za kávu, paní Králová,“ řekl Kvido
způsobně. 0Beátině sebevraždě se Kvido dozvěděl v
noci po návratu zDánska, vyťukal jsem zkusmo.
Potom jsem si to po sobě přečetl.
Okamžitě mi bylo jasné, že takhle to nepůjde.
Co je to za idiota, ten Kvido?
Co si osobě vůbec myslí?
Zařazení z hlediska druhu a žánru:
Jde o román s výrazně autobiografickými prvky, ačkoli to autor sám v závěru knihy svým prohlášením
shazuje (s odkazem na Grahama Greena, který to s oblibou dělal také). Mísí v sobě milostnou romanci
a tragédii, vyznění je spíše tragikomické (o smrti hrdinky se čtenář dozví z neumělé slohové práce),
místy až satirické (kritika školství, jeho přílišné feminizace, i bývalých kolegů).
Tematika díla, místo a čas příběhu:
Jde o román ze současnosti, autor vyšel ze svého vlastního života, používá skutečné reálie ze svého
rodinného i pracovního života na Zbraslavi. Snaží se zachytit i dobová témata v podobě zvětšujících se
sociálních rozdílů. Práci u bohatého Krále vezme, aby jeho rodina nebyla závislá jen na mizerném
učitelském platu, příklon k přírodnímu životu (Beátino ekologické období), Beáta chodí s Američanem
a podobně.
Charakteristika postav:
Hlavní hrdina je stejně jako Viewegh původní profesí učitel a (v té době) začínající spisovatel, autor do
jehož života přidává milostnou zápletku s poněkud nevyrovnanou Beátou, dcerou místního zbohatlíka.
Oskar se postupem času do Beáty zamiluje a lavíruje mezi ní a manželkou, navíc se snaží neztratit
devítiletou dceru. Obě hlavní postavy se v průběhu děje hodně mění, zvláště Beáta, ačkoli jde
především o proměnu vnějšího chování. Ze studentky, která zkouší psát se přes poněkud bouřlivý život
na konci stává věřící mladá žena, které však nic z toho nepomohlo překonat deprese. Román je možno
chápat také jako knihu o hledání mužské identity.
Kompoziční výstavba, jazyk díla:
Autor píše román v ich-formě, v zásadě chronologicky a za použití běžných vyprávěcích postupů, ale
zároveň používá mnoho jazykových ozvláštnění, na která ještě úmyslně upozorňuje. V ukázce je to
například pokus vyprávět děj nezúčastněně, ve třetí osobě, což je odlišeno kurzivou. Hojně používá
citáty, odkazy, zmiňuje své (skutečné) spisovatelské úspěchy, nabízí různé verze příběhu, pracuje i se
jmény, proto se Královy dcery jmenují neobvykle Beáta a Agáta.
Literárněhistorický a tematický kontext:
Vieweghův román vyšel v první polovině 90. let v době, kdy už běžně vycházela také samizdatová a
exilová literatura, Výchovu dívek v Čechách je možno zařadit k literárnímu mainstreamu.
Na rozborech děl spolupracovaly:
Kolektiv učitelek z gymnázia v Olomouci-Hejčíně
Ivana Táborská, učitelka českého jazyka a literatury ze Slovanského gymnázia v Olomouci.
Veronika Valíková, učitelka českého jazyka z pražského Arcibiskupského gymnázia,
Užitečné rozbory děl k maturitě:
http://www.kampomaturite.cz
http://www.cesky-jazyk.cz
http://www.rozbor-dila.cz/
http://www.filmykmaturite.eu
http://audioteka.cz/
Míchalová Pavla » , ,
Jak na maturitní sloh?
Maturitní sloh může být pro mnohé nejnáročnější součástí zkoušky. Je při něm totiž třeba dbát nejen na
délku (minimálně 250 slov), ale také na strukturu textu a naplnění zvoleného žánru. Maturant si volí
z deseti tematicky různorodých zadání a na vypracování má 90 minut. Při psaní jsou k dispozici
Pravidla českého pravopisu.
Připravili jsme několik příkladů dobrých i špatných slohů (zdrojem zadání i vypracování je
CERMAT), které by měli posloužit jako praktický podklad k přípravě na písemnou maturitní zkoušku.
Jak se v následujících ukázkách dozvíme, text se hodnotí ve třech oblastech: vytvoření textu podle
zadaných kritérií, funkční použití spisovného jazyka a kompoziční výstavba textu.
Hodnocení ukázek textů vypracovala Gabriela Baumgartnerová z CERMATu.
Podívejte se, jak by měla vypadat dobrá slohovka
Výchozí text:
A přijde ten, který opět přinese řád do tohoto města…
Bylo to město na kraji pouště. Slunce pálilo. Ze saloonu se ozýval řev opilců a hádky hazardních
hráčů. Na náměstí se houpala ve větru mrtvola posledního šerifa. Zákony už dávno neplatily, jediný
zákon, který platil, byl zákon silnějšího… Kdo chtěl projít tímto vyprahlým hnízdem, musel být
zatraceně dobrým střelcem!
Zadání: Vypravování rozvíjející situaci z výchozího textu (viz ukázka).
Ukázka slohové práce
Město Blackville se probouzelo do dalšího nádherného jitra. Náměstí uklizené, před saloonem se
neválely ani rozbité sklenky, ani pijáci se zlomenými srdci, lidé se na sebe usmívali. Vše bylo tak, jak
má být. Ale ještě nedávno… Dveře do saloonu se prudce rozrazily. V záři poledního slunce se rýsovala
silueta mohutného muže. Byl to Diego. Obávaný, strašlivý, děsivý Diego. Ten, o němž si místní s
hrůzou v očích jenom špitali. Ten, jehož jméno se nesmí vyslovit. Krvelačná bestie Diego. "Hej,
barmane, hoď sem dvojitou tequillu." Protřepal, nemíchal, vypil na jeden lok a jedním nepatrným,
přesto výhružným gestem si poručil další rundu. Už víc než měsíc měl město pod palcem Diego a jeho
věčně nadraný kámoši. Chlast, rvačky, chlast, rvačky a pak pro změnu zas chlast. Blackvillu se každý
obloukem vyhýbal. Každý se bál. Jenže touha po pomstě je někdy silnější než strach a pro Diegova
nemanželského syna to platilo dvojnásob. Diego si kdysi násilím podmanil mnoho žen, z těch chvílí
plných slz se rodili další násilníci, kteří končili v poušti s kulkou v hlavě. John byl ale jiný. Když si
vyslechl příběh svého početí, zatoužil se Diegovi pomstít. John hledal Diega celé roky. Až konečně
zaslechl zvěsti o Blackville. Příliš si od toho nesliboval, už mnohokrát se zklamal. Ale tentokrát…
"Hej, barmane, hoď sem dvojitou tequillu." Diego protřepal, nemíchal, vypil na jeden lok a jedním
nepatrným, přesto výhružným gestem si poručil další rundu. Netušil, že právě vypil svou poslední. V
zaprášeném koutě saloonu totiž seděl s nabitými kolty John. A to byl panečku zatraceně dobrý střelec.
"Hej, Diego…!" (kráceno)
Hodnocení:
Písemná práce zcela odpovídá zadání, vypravování je zpracováno s invencí. Autor textu plně
respektuje atmosféru Divokého západu navozenou výchozím textem, zdařile zpracovává westernovou
tematiku: představuje město, v němž platí zákon silnějšího - Diega. Dominuje zde vyprávěcí slohový
postup, v textu se uplatňují autorský styl, fantazie, umělecké prostředky. Pisatel do svého textu
funkčně zapojil výchozí text. Celý příběh oživuje přímá řeč, pisatel také odkazuje na jiná díla (Ten,
jehož jméno se nesmí vyslovit; protřepal, nemíchal). Pravopisné a tvaroslovné chyby se v textu
vyskytují pouze ojediněle, např. chyby v interpunkci. Vypravování je založeno na spisovném
vyjadřování, použití nespisovného tvaru slova je v kontextu textu funkční (např. nadraný kámoši).
Slovní zásoba je poměrně bohatá, pisatel pracuje s prostředky, které text ozvláštňují (např. pijáci se
zlomenými srdci, krvelačná bestie, z těch chvílí plných slz se rodili další násilníci, jedním nepatrným,
přesto výhrůžným gestem si poručil další rundu). Kompozice textu je precizní, pisatel využívá velmi
funkčně i retrospektivní prvky, příběh má propracovanou zápletku a zajímavé rozuzlení.
Úvahy: pozor na banální myšlenky a chudý slovník
Téma: Čest a sláva na prodej?
Výchozí text:
Na tomto světě na prodej je všechno i čest a sláva všichni o tom ví jen čisté srdce krásné lidské srdce
na žádném rynku není ke koupi.(Jan Skácel)
Zadání zpracování: Úvahový text nad tím, zda je možné koupit si za peníze čest a slávu.
Ukázka slohové práce
Dnešní lidé jsou velice bezohlední. Celý svět je takový. Proč lidé válčí, nemají se rádi, prodávají čest a
slávu za peníze? Čím to je? To jsou otázky, na které se ptáme dnes a denně, a přece se nic nemění.
Často si pak říkáme: „Vždyť s tím nic neuděláme.“ A tak bychom se nad tím měli zamyslet. Válka.
Proč existuje když jen ubližuje lidem, zvířatům, přírodě? Zdá se mi velice pošetilé vyhlásit někomu
válku, protože vyznává jiné náboženství než já. Už tohle je ta bezohlednost k druhým. Nedávání
prostoru pro život jiným, ať černochům, bělochům či asiatům. Už jenom to, jak nad tim přemýšlíme je
důvodem k zamyšlení. Co když právě já jednou napomohu k tomu, aby se náš náhled na tento problém
změnil!? Většina lidí tuto myšlenku může považovat za velmi idealistickou, ale kdo z nás může vědět,
co se stane za pět, deset nebo patnáct let? Jsou tací, kteří tento názor se mnou sdílet nemusí, ale podle
mého přesvědčení si každý člověk může vydobýt nějaké své postavení ve společnosti. Tak jak to od
pradávna dělala zvěř mezi sebou smečkách. Kdybychom to tedy vzali obecně, znamená to že pro
nějaké naše místo ve společnosti musí utrpět jiný člověk této společnosti. To je ale takzvaný Zákon
silnějšího. Bezohlednost nyní se stává jedným z několika globálních problémů lidstva.
Hodnocení:
Písemná práce zjevně nekoresponduje se zadaným tématem. Je zřejmé, že pisatel nepochopil výchozí
text, nerozumí stěžejním pojmům zadání – čest a sláva. Tyto pojmy jsou pouze okrajově zmíněny v
jedné úvodní větě (Proč lidé válčí, nemají se rádi, prodávají čest a slávu za peníze?), dále se otázce
nastolené v zadání pisatel vůbec nevěnuje. Tématem této písemné práce je krutost a bezohlednost lidí,
v textu převládají patetické otázky, které jsou bezobsažné a v kontextu textu zcela nefunkční.
Vyskytují se zde četné generalizace (například: Dnešní lidé jsou velice bezohlední.), písemná práce je
zaplněna výplňkovými frázemi (například: A tak bychom se nad tím měli zamyslet.). Text také
vykazuje nedostatky vzhledem k zadané komunikační situaci a útvaru, převažuje sice úvahový postup,
chybí však například nahlížení daného problému z různých úhlů pohledu, kladení dosud netušených
otázek. V souladu s kritérii hodnocení je písemná práce celkově hodnocena 0 body a v dalších
sledovaných oblastech se nehodnotí.
Co je úvaha?
Mnoho lidí, včetně autorů písemných maturitních prací, se mylně domnívá, že napsat úvahu není těžké,
protože stačí dát na papír to, co si člověk myslí. Jenže úvaha má jasná pravidla: autor by měl na
problém nahlížet z více úhlů, přinášet argumenty a protiargumenty, vycházet ze svých zkušeností a
dospět k obecnějšímu tvrzení s tím, že přiměje čtenáře k tomu, aby se také zamysleli. Sepsané banální
myšlenky, navíc s chudou slovní zásobou, úvahou nejsou.
Pozor na členění a soudržnost textu
U maturitní písemné práce můžete dostat například toto zadání.
Výchozí text:
Kdybychom spolu jednoho odpoledne před několika lety seděli v parku na lavičce, povídali si a
přeskakovali z jednoho tématu na druhé a vy se mě zeptali, o čem v těch dnech přemýšlím a píšu,
odpověděl bych vám: „O rituálech.“ (Robert Fulghum, Od začátku do konce – naše životní rituály)
Zadání zpracování: úvahový text o potřebě rituálů v životě
Ukázka slohové práce
Když se zamyslím nad rituály. Tak si myslím, že je to věc, nad kterou se každý aspoň jednou v životě
zamyslel. Vy snad ne? Já tedy ano. Rituály jsou všude. Kolem nás. Ať už rituály jako promoce nebo
pohřby. Tak i rituály po různých osobních bitvách. Které mají zahojit rány. Když jsem jednou seděl na
lavičce a vy byste se mě zeptali, o čem v těch dnech přemýšlím a píšu, řekl bych vám: "o rituálech".
Spoustu lidí se vyptávali na modlitbu před jídlem, obnovení manželského slibu a také se chtěli poradit
se soukromými rituály, které provádíme o samotě. Potřeba rituálů v našem celém životě je přílišná. Už
samo naše samotné narození je vlasně takový rituál. Udržovaný po staletí. A pak tu máme další rituály.
Třeba pro někoho čištění zubů. To může být takový rituál, když ráno vstaneme. Nebo ráno když si
dáme kafe a někdo k tomu cigaretku to může taky být takoví rituál. A my je prostě potřebujeme. K
životu. Pak třeba vstup do Základní školy. I když to je často rituál hlavně pro rodiče protože řekněte.
Má někdo radost z toho, že jde do školy? Asi možná někdo jo, ale to je spíš menčina. Máme třeba další
rituály jako vánoce nebo velikonoce kdy kluci mají rituál, že šupou děvčata aby rostli do krásy a holky
jim dávají vajíčka. A bez tohodle rituálu by nebyli velikonoce. Teď se zrovna všichni blížíme k
dalšímu rituálu a tou je maturita. To je pro nás asi ten největší rituál který nás teď zajímá. A je hodně
potřebný v našem životě. Protože to potřebujeme do práce nebo když chceme jít na vysokou školu.
Hodnocení:
Zadané téma je zpracováno velmi povrchně. V písemné práci sice převažuje úvahový postup, z
hlediska zadaného slohového útvaru však text vykazuje značné nedostatky. Pisatel předkládá výčet
toho, co považuje za rituál, text není smysluplně veden odněkud někam. Práce s výchozím textem je
zcela nefunkční, zapojení některých textových pasáží z výchozího textu do textu písemné práce je
nelogické (např.: Když jsem jednou seděl na lavičce…).
Práce vykazuje značné nedostatky i v dalších sledovaných oblastech. Pravopisné a tvaroslovné chyby
se v textu objevují ve vysoké míře. Pisatel např. chybuje v interpunkci (rituál který nás teď zajímá), ve
shodě přísudku s podmětem či v psaní velkých písmen (nebyli velikonoce), nerozlišuje hranice slov
(ktomu). Slovní zásoba je spíše chudá, pisatel nepracuje se synonymií (potřebný x potřebujeme), v
textu se objevují slova nevhodně volená vzhledem k označující skutečnosti (Potřeba rituálů v našem
celém životě je přílišná.). Výstavba větných celků je velmi jednoduchá, často také chybná (Teď se
zrovna všichni blížíme k dalšímu rituálu a tou je maturita.), věty jsou od sebe nelogicky oddělovány
(Když se zamyslím nad rituály. Tak si myslím…). A to je můj názor na rituály. Jakou mají sílu v
našem životě, že jsou potřeba. A co si o tom myslíte vy?
Text není vhodně členěn, argumentačně je nezvládnutý, jako celek je nesoudržný. Uvedený text není
akceptovatelný jako práce maturitní.
Snadněji napíšete dopis než vyprávění
Výchozí text:
Tak dneska to pěkně začíná… Přeběhla mi černá kočka přes cestu, projela kolem mě houkající sanitka
a já jsem nestihl dupnout, za ní zelený trabant, a to má prý člověk třikrát povyskočit, šlápl jsem na
kanál, a ještě ke všemu je pátek 13. To mně to dneska pěkně začíná…
Zadání: Vypravování inspirované výchozím textem
Ukázka slohové práce
Jak jsem se stal pověrčivým
Nikdy jsem nebyl pověrčivý. Všichni doma pověrčiví byli jen já ne a ne k tomu dospět.
Jednoho dne jsem se probudil a řekl si: "To mně to dneska pěkně začíná..." Když jsem vstal z postele,
obul jsem si boty a šel jsem do školy. Přeběhla mi černá kočka přes cestu, projela kolem mě houkající
sanitka a já jsem nestihl dupnout, za ní zelený trabant, a to má prý člověk třikrát povyskočit, šlápl jsem
na kanál, a ještě ke všemu je pátek 13. Jenže já jsem tomu nevěnoval pozornost, protože, jak jsem říkal
pověrčivý jsem nebyl. Prostě jsem si vykračoval dál. Před školou jsem potkal kamaráda. Povídá mi:
"Ahoj. Tak co, učil ses na matiku?" Povídám, že ne. A už jsem se začal bát.
Matika dopadla špatně, nespočítal jsem jediný příklad. Zapomněl jsem přinést omluvenku a tak jsem
dostal od třídního učitele důtku. V jídelně jsem zakopl a vylil si na sebe polévku. Když jsem šel domů
ze školy, tak jsem ještě upadl do louže a umazal si kalhoty. A když jsem ležel ještě na zemi, tak se mi
do kalhot zakousl cizí pes a roztrhl mi je. Přišel jsem domů a říkám mamce: "Ode dneška jsem
pověrčivý." A to je můj příběh o tom, jak jsem se stal pověrčivým.
Hodnocení
Zadané téma je zpracováno velmi povrchně, zápletka je banální, text nevykazuje znaky dobrého
vypravování. Výchozí text je pouze opsán, v tomto konkrétním případě je do písemné práce začleněn
spíše nefunkčně. Pravopisné a tvaroslovné chyby se v textu vyskytují pouze ojediněle, jde o chyby v
interpunkci. V dalších sledovaných oblastech vykazuje písemná práce značné nedostatky: slovní
zásoba je vzhledem ke zvolenému zadání spíše chudá, výstavba větných celků je jednoduchá, text není
logicky členěn a vhodně uspořádán, jeho kompozice je spíše nahodilá.
Písemná práce nesplňuje požadavky na stanovený minimální rozsah. V případě prostého opsání
výchozího textu se tento text nezapočítává do celkového rozsahu písemné práce (písemná práce
obsahuje dohromady s výchozím textem 209 slov, z toho vlastní autorský text tvoří 165 slov). Z tohoto
důvodu je tato písemná práce celkově hodnocena 0 body, v dalších kritériích se nehodnotí.
Rada: Až si budete vybírat téma maturitní písemné práce, zvažte své schopnosti. Vyprávění je
umělecký sloh, a pokud má být uznáno jako úspěšná maturitní práce, je náročné na zpracování,
přičemž nerozhoduje ani tak délka jako spíš kvalita. Na zpracování je jednodušší praktické téma, dopis
či žádost.
Bezchybný pravopis na jedničku nestačí
Výchozí text:
Vždycky musíš něco obětovat, abys mohl něco získat.
Zadní zpracování: Úvaha
Ukázka slohové práce
Vždycky musíš něco obětovat, abys mohl něco získat Není tajemstvím, že si lidé navzájem závidí, je to
tak snad od nepaměti. Přijde mi, že spousta z nich si vůbec neuvědomí, co za tím vším stojí. Závistivci
si všímají jen slávy, úspěchu a peněz. Kdybychom se zeptali té osoby, která nám je pro svoji
spokojenost a úspěch trnem v oku, jistě by odpověděla, že tomu tak vždy nebylo. Dotyčný se musel
aspoň na chvíli zapřít, vzdát se například radovánek. Když se chceme dostat na vysněnou školu,
musíme věnovat určitý čas učení, přestože bychom se raději šli například projít nebo se bavili se
spolužáky. Jestliže chceme mít úspěch v zaměstnání, vybudovat si kariéru, těžko se tak stane, když
budeme pouze čekat se založenýma rukama. Samozřejmě se najdou i tací jedinci, kterým všechno, po
čem normální smrtelníci touží, spadlo do klína a nemuseli pro to hnout ani prstem. Je jim co závidět?
Přece nikdy nepoznají tu nepopsatelnou radost, když dosáhnou svého a to tím větší, čím větší
předcházela dřina. V mém okolí se najde mnoho případů, kde se člověk obětoval, odříkal si a často dřel
tak, že uvažoval, jestli to snažení bude mít cenu. Dnes jsou z těch, kteří ve snažení vytrvali, účastníci
olympijských her, vlastníci prosperujících firem nebo jsou šťastnými majiteli rodinných domů se
zahradou, které si vždycky přáli. Mohou si říci, že námaha se vyplatila, ne? Neměli bychom si všímat
jen pozlátka, ale cenit vynaložené práce. Za úspěch se musí platit, a proto když jdeme za svým snem,
bude nás to něco stát.
Hodnocení
Uvedený text je akceptovatelný jako práce maturitní, plný počet bodů však získá pouze za pravopis. V
dalších sledovaných oblastech text vykazuje nedostatky, písemná práce jako celek je spíše průměrná.
Student zadané téma sice reflektuje, textu ale chybí hlubší zamyšlení, pisatel se v některých případech
uchyluje k prázdným bezobsažným frázím, které mají vliv na kvalitu vyvozovaných závěrů. Také
naplnění útvaru není zcela důsledné, autor na danou problematiku nenahlíží z různých úhlů pohledu.
Pravopisné a tvaroslovné chyby se téměř nevyskytují, chybí pouze jedna čárka (když dosáhnou
svého a to tím větší). Slovní zásoba je vzhledem k zadání sice postačující, nikoli však potřebně pestrá a
bohatá. V práci se vyskytují výrazy, které nekorespondují se stylem textu (přijde mi; dřel), někdy se
slova opakují (snažení).
Výstavba větných celků je spíše jednoduchá, většinou však nenarušuje porozumění textu. V textu se
ojediněle objeví chybné odkazování, které má vliv na srozumitelnost textu (Není tajemstvím, že si lidé
navzájem závidí, je to tak snad od nepaměti. Přijde mi, že spousta z nich si vůbec neuvědomí, co za
tím vším stojí. – není zřejmé, k čemu autor na tomto místě odkazuje), výstavba některých větných
celků není zcela promyšlená (je to vidět třeba na větě Mohou si říci, že námaha se vyplatila, ne?) nebo
věty nejsou vhodně spojeny (viz spojení: případů, kde se člověk).
Kompozice práce není příliš vyvážená, text není logicky členěn. Způsob argumentace je spíše
povrchní, pisatel někdy nevhodně generalizuje, například v úvodní větě práce.
Vtipným titulkem můžete zaujmout adresáty textu
Výchozí text:
Chcete se seznámit? Jedině na internetu! Lidem na netu nevadí, že zrovna dneska nejsi jako ze
škatulky, nemusí ani vůbec vědět, jak vlastně vypadáš! Můžeš si tak snadno najít spoustu nových
známých třeba z jiného města nebo i z úplně jiného kontinentu. Na internetu se prostě můžeš bavit
kdykoliv s kýmkoliv, a to je právě zábava. Napadlo tě ale někdy, že ve skutečnosti nemusí být všechno
tak, jak se to tváří? Že ta čtrnáctiletá Evička, se kterou si právě píšeš, může ve skutečnosti být pán po
čtyřicítce? A že to nemusí vždycky skončit úplně nevinně? (www.bezpecne-online.cz, 4. 1. 2011)
Zpracování: Článek do školních novin o nebezpečí on-line seznamování
Ukázka slohové práce
Internetová pravda
„Ahoj, krásko, moc se mi líbí tvá fotka. Je mi sedmnáct a jsem děsně sám. Jmenuju se Petr. Máš ráda
kafe? Mohli bychom se seznámit. Kdybys měla zájem, odepiš.“ Právě jsi dočetla milou zprávu od
neznámého kluka s velice ucházející fotkou a zajímavou informací v profilu. Nezadaný. Bude to tvůj
nový známý, kamarád, nebo dokonce přítel? Jaký vlastně je? Ty jsi naprosto svá. Veškeré informace v
profilu jsou pravdivé. Věk, bydliště, kontakty i místo narození. Pouze na fotkách to nejsi ty. Ale na
internetu se vzhled neřeší. Nebo snad ano? Právě si píšeš s kluky podobným těm z nejlepších filmů a
předních stran časopisů. Každý se chce sejít, líbíš se přece a to je paráda. A co oni? Je jim šestnáct
nebo sedmnáct? Kam vlastně chodí do školy a co je vážně baví? Jak vypadají? Napadlo tě někdy
přemýšlet o tom, že nic nemusí být tak, jak se zdá? Že na druhé straně může sedět čtyřicátník se sto
kily toužící po slečnách podobných tvému profilu? A jemu přece nemůže jít o city! Jasně, že napadlo,
ale taky víš, že na internetových seznamkách to dopadá i dobře. Někdy. Zrodila se tu nejedna láska. A
to špatné? To se přece tobě stát nemůže. Měla by sis uvědomit, že ani ty nejsi úplně tak „pravá“. Tak
proč by měli být oni? Zatím je to jedno, píšete si, ale jednou to nemusí zkončit tak nevinně. Stojí ti
takové riziko za pár hezkých slov na chatu? Mně ne, a proto běžím ven za přáteli mezi kterýma je více
než dost milých a pohledných nápadníků. Jednou se k nám přidáš i ty. Zdroj: CERMAT
Hodnocení:
Písemná práce zcela odpovídá zadání. Pisatel reflektuje zadané téma, text vykazuje rysy
publicistického stylu. Orientace na adresáta je zřejmá v celém písemném projevu, pisatel s ním
navazuje kontakt (např. právě jsi dočetla milou zprávu; napadlo tě někdy přemýšlet o tom), nenuceným
způsobem poukazuje na nebezpečí on-line seznamování a předkládá jasný závěr.
Textu nechybí ani titulek, významný stavební prvek publicistického textu, který by u těchto typů
zadání neměl chybět.
Pravopisné a tvaroslovné chyby se v textu vyskytují spíše ojediněle, jedná se např. o chybu v
interpunkci (za přáteli mezi kterýma) nebo chybnou předponu (zkončit). Slovní zásoba je dostačující.
Výstavba větných celků je spíše promyšlená a většinou podporuje záměr pisatele. Pouze občas se
objeví syntaktická chyba (píšeš s kluky podobným těm z nejlepších filmů), někdy by bylo vhodnější
větu stylizovat jinak (např. každý se s tebou chce sejít). Hodnocení bylo redakčně kráceno
Na co dávat pozor u maturitní slohové práce
Výchozí text:
Kdyby člověk od mladosti až do stáří svého zapisoval všecky poklesky a hlouposti, kterých se dopustil,
měl by každý velkou knihu… (Josef Jungmann, Zápisník, upraveno)
Zadání: Vypravování o tom, jak jste udělali něco, co vás následně mrzelo.
Ukázka slohové práce
Tohle se nemělo stát!
Kdo z nás někdy neudělal chybu? Takový člověk snad vůbec neexistuje. Děláme chyby stále a bohužel
je stále dělat budeme, ať se poučíme nebo ne, protože vždycky přijdou chyby jiné. Už když se
narodíme, je náš život poznamenán chybami. Třeba saháme na horký sporák, i když nám táta říká
"heiss". A i když se poučíme, že na horké se nesahá stejně přijde něco dalšího, kdy zase uděláme něco,
co nás potom bude mrzet.Když jsem byla malá, tak jsem si přála, aby se dal vrátit čas a já jsem mohla
všechno, co mě mrzí udělat znovu a správně. Dle mého názoru, když nějakou chybu spácháme jako
malé děti nebo dospívající, není to tak hrozné jako když chybu spácháme jako dospělí. S naším věkem
roste totiž i závažnost našich prohřešků a chyb. Můžu třeba nechtěně otěhotnět, opustí mě partner a já
pak můžu zvolit interupci jako řešení. Čas pline jako voda - jak se říká - a my se stále dopouštíme
chyb. Velkou roli v našem životě hrají rodiče. Jsou sice náš vzor, ale často si říkáme, že tohle my
určitě dělat nebudeme. Třeba se nám nelíbí vztah mezi nimi a říkáme si, že takovýhle vztah by jsme
nechtěli, a že my se vdáme z lásky. Moje máma se vdala už ve dvaceti, měla rychle 3 děti, nic si
neužila a jen se honila, aby vydělala nějaké peníze. Je smutná a myslím, že na ní úplně pasuje zmíněný
citát a název práce. Je na všechno sama a možná kdyby mohla vrátit čas tak by se určitě nevdávala tak
brzy. Nejhorší je, že si všechno uvědomíme až pozdě, neposloucháme ničí rady. zdroj: CERMAT,
kráceno
Hodnocení:
Dnešní ukázka slohové maturitní práce je v podobě, která je zcela nedostatečná, protože autor se
odchýlil od zadání, a navíc je v ní spousta chyb, byť ty už se kvůli celkově špatnému pojetí
nehodnotily. Práce neodpovídá zadání. Text je založen na úvahovém postupu, jde tedy spíše o text
úvahového charakteru inspirovaný výchozím textem (citátem Josefa Jungmanna), nikoli o
vypravování. Textu chybí podstatné znaky vypravování, není zde minimální zápletka. Písemná práce
prokazatelně nevykazuje charakteristiky zadaného útvaru, reaguje na jiné vymezení komunikační
situace. V souladu s kritérii hodnocení je tedy celkově hodnocena 0 body a v dalších sledovaných
oblastech (užití jazykových prostředků s ohledem na jazykovou normu; syntaktická a kompoziční
výstavba textu) se nehodnotí.
Rada: Na této práci je dobře vidět, že napsat text na požadovanou délku (v původní verzi měl cca 400
slov) a zhruba se držet tématu rozhodně nestačí. Nepočítejte s tím, že byste mohli získat body navíc za
to, že jste se více rozepsali. Slohové práce se sice píšou obvykle delší, ale i na délce 250 slov můžete
ukázat, že se dokážete vyjádřit a naplnit zadanou formu. Někdy to může být paradoxně i těžší než v
delším útvaru. Než se pustíte do samotného psaní, dobře zvažte, jaký žánr se po vás chce, a zvolte
vhodné stylistické prostředky. Pomůže vám také, když si napíšete stručnou osnovu. Nakonec
zkontrolujte pravopisné chyby.
Líčení musí být založeno na uměleckém popisu
Výchozí text:
Do srdce temnoty
I mně zde bylo samotno a truchlivo. Ještě jednou prošel jsem zřiceniny slavné, ještě jednou pohlédl
jsem v zbořenou kapli, a pak jsem kráčel k nejvnitřnější bráně po hladkém velkém kamení asi přes sto
kroků dlouhou cestou. Nade mnou se koupala veliká kulatá věž v čistém papršlku nového měsíce; okna
zříceného kláštera v polosvětle míhala se pod ní; a vždy se mi zdálo, jako by vyhlídaly šedé hlavy
zemřelých mnichů ze zřicené kobky své v tichou noc. Doleji stálo někdejší vězení krále Václava,
rozeznávající se od kláštera starou černou stavbou, a nejblíže brány menší věž... (Karel Hynek Mácha,
Večer na Bezdězu)
Zadání: Líčení místa, které vás přitahuje a zároveň děsí
Ukázka slohové práce
Večerní zámek
Dobrý den, vítám Vás na prohlídce prostějovského zámku. Jak vidíte sami je poněkud neobvyklý. …
Jen nakoukneme na nádvoří, na kterém není skoro nic zajímavého a pokračujeme dále. Schodiště je
velmi staré, tak prosím vstupujte jednotlivě, mohlo by se propadnout. Ne, dělám si legraci, samozřejmě
můžete jít všichni najednou. Nečekejte prosím žádné krásné komnaty tvořené dobovým nábytkem, dále
půjdeme do prava a na chodbě se zastavíme. Dávejte prosím pozor kam šlapete, protože je zde velké
množství mrtvých zvířat, především holubů. Prostějovský zámek je nyní tvořen pouze pozůstatky bytů
lidí, kteří zde pobývali přibližně v 70. letech 20. století. … První byt jsme nazvali „U nesmrtelné tety“.
To proto, že jsme zde našli spoustu dámských oděvů, botů a doplňků. Koupelnu jsme trošku okořenili
krví ve vaně a po stěnách.
Vrcholem naší prohlídky je stará půda, která je jen pro otrlé jedince. Takže prosím ty nejodvážnější z
vás aby mě následovali. Prosím, aby jste dávali velký pozor na hlavu, a to z důvodů nízkých trámů a
poletujících netopýrů. Držte se pohromadě, aby tu nikdo nezabloudil. Já bych tedy osobně nikoho
nehledala, na to se moc bojím. Střecha je poměrně nová, ale ani tak nezůstává bez pestré minulosti.
Stali se zde dva činy. Místo jednoho vidíte po pravé straně. Bylo to znásilnění mladé dívenky a ještě
vidíte její bílou noční košilku. Druhý čin se stal přímo nad vámi, ano, je to obrátka a stalo se to co si
myslíte. Muži bylo dívenky líto a tak se oběsil. Nyní se nacházíme u tajného schodiště. Zde vás
opustím a dále už budete pokračovat sami po směru šipek. Já Vám děkuji za pozornost a těším se na
další setkání s Vámi. Zdroj: CERMAT, (redakčně kráceno)
Hodnocení:
Písemná práce neodpovídá zadání a nesplňuje požadavky na maturitní práci, proto za ní autor dostal
nula bodů. Textu chybí charakteristiky zadaného útvaru, práci nelze považovat za líčení, je to spíše
výklad. V líčení jsou důležité emoce, které v autorovi popisované skutečnosti vyvolávají, text by měl
„útočit“ na adresátovy smysly. Ačkoliv se pisatel v textu snaží zohlednit i temné stránky popisovaného
objektu (netopýři, znásilnění, sebevražda), nedá se celkově téma zadání považovat za splněné.
V textu se navíc vyskytuje množství pravopisných a tvaroslovných chyb. Pisatel chybuje v
interpunkci, v psaní souhláskových skupin, ve shodě přísudku s podmětem. Výstavba větných celků
není promyšlená, objevují se zde chyby v odkazování (touto obrovskou bránou; Stali se zde dva činy.
Místo jednoho vidíte po pravé straně.), někdy chybí předmět (Až si prohlédnete, budeme pokračovat
dále.).
hodnocení připravila Gabriela Baumgartnerová, CERMAT, redakčně kráceno
Pozor na zdrobněliny a opakování slov
Zadání: popis oblíbené části vašeho města / vaše obce
Ukázka slohové práce
Moje rodná vesnička
Moje rodná vesnička leží nedaleko okresního města Třebíče. Vesničkou protéká říčka Rokytná, je to
malý potůček, který pramení v nedalekém lese. Na nepravidelném náměstíčku uprostřed vesničky sídlí
obecní úřad, škola a sokolovna. Domy kolem náměstíčka mají barevné fasády a nové
střechy. Kolem školy je upravená školní zahrada, zde je malé hřiště a ovocné stromy. Zahrada kolem
sokolovny je mnohem větší než zahrada kolem školy. Na sokolské zahradě je tenisový kurt a fotbalové
hřiště. Za školou, na mírném kopečku se tyčí malý kostelík. Ke kostelu vedou z hlavní silnice schody.
Po stranách schodů jsou sochy světců. Kolem kostela se tyčí vzrostlé kaštany. Jednou ročně na
náměstíčku a sokolské zahradě probíhá pouť. Celá náves i zahrada je zaplněna pouťovými atrakcemi.
Všude je slyšet hudba a křik dětí. V kostele je také svátek a je vyzdobený čerstvými květinami.
Vesnice má také koupaliště, kde trávíme horké letní dny, ve dvou bazénech můžeme plavat a dovádět.
Odpočívat na lehátku pod slunečníkem v krásném prostředí, kde jsou louky a stráně. Koupaliště leží na
jihozápadní straně vesnice. Na jižní straně najdeme fotbalové hřiště, zde se konají okresní přebory
místního fotbalového družstva. Na konci vísky se nachází hřbitov, hřbitov má jednu hlavní cestu a od
ní pokračují další menší cestičky. Na severní straně v kopci je největší dominantou vesničky třešňový
sad. V tomto sadě jsme jako malé děti hrály nejrůznější hry a trávily veškerý volný čas. Co říci na
závěr? Moje rodná vesnička je mím nejoblíbenějším místem, kam se ráda vracím.
Hodnocení:
Písemná práce splňuje zadaná kritéria pouze okrajově. Pisatel se věnuje popisu celé vesnice, nikoliv
jednomu konkrétnímu oblíbenému místu. Textu chybí větší citové zaujetí prozrazující oblíbenost
místa. Lze také zaznamenat jistou nedůslednost vzhledem k zadanému útvaru, jde sice o popis, ten ale
nemá vhodnou strukturu, protože adresát si na základě textu nemůže vytvořit příliš přesnou představu
o popisovaném objektu.
Práce jako celek je velmi jednoduchá, téma je zpracováno povrchně. Pravopisné nedostatky se zde
téměř nevyskytují, pouze v posledním odstavci je chyba v psaní i/y (mím). V textu se nefunkčně
hromadí zdrobněliny (vesnička, potůček, náměstíčko) nebo je nadužíváno sloveso „být“. Větná
stavba je velmi prostá, pisatel převážně využívá vět jednoduchých (Ke kostelu vedou z hlavní silnice
schody. Kolem kostela se tyčí vzrostlé kaštany.).
Z hlediska syntaktického se v práci vyskytují různé nedostatky: chyby v odkazování (V kostele je také
svátek a je vyzdobený čerstvými květinami.), chybějící sloveso v určitém tvaru (Odpočívat na lehátku
pod slunečníkem v krásném prostředí…) nebo nevhodné spojování vět v souvětí (Na konci vísky se
nachází hřbitov, hřbitov má jednu hlavní cestu…). Kompozice písemné práce je poměrně nelogická,
její strukturování je nahodilé. Na soudržnost celého textu může mít vliv například odstavec věnovaný
popisu pouti.
hodnocení připravila Gabriela Baumgartnerová, CERMAT, redakčně kráceno
Rozbor textu
O zubních implantátech
Přečtěte si, jak byste měli správně rozebrat ukázku neuměleckého textu, kterou najdete na pracovním
listě spolu s uměleckým výňatkem. Umělecký i neumělecký text mohou a nemusí mít souvislost. Naše
ukázka byla například na pracovním listě s úryvkem z knihy Smrt krásných srnců.
Ukázka neuměleckého textu
Co jsou to zubní implantáty? Zubní implantáty plní funkci umělé náhrady chybějícího kořene zubu.
Implantát je zaváděn přímo do čelisti, na místo skutečného kořene. Má tvar šroubku nebo válečku a
základním materiálem je titan. Implantát je převážnou částí objemu skryt v čelisti, pouze jeho vrchní
část je viditelná v dásni. Na implantát se nasazuje takzvaný abutman, který tvoří nosný základ pro
zubní korunku nebo můstek.
Implantát může sloužit jako základ pro náhradu zubu v případě jeho ztráty. Může také tvořit základ pro
fixní můstek, kdy odpadá nutnost broušení okolních, třeba i zdravých zubů. Implantáty lze také použít
jako náhrady větších mezer zubů. Výhodou oproti klasickému můstku je, že jednotlivé zuby nejsou
spojené a náhrada je esteticky zcela přirozená. Další použití implantátů je jako kotvení pro snímatelné
náhrady - v tomto případě může být řešením i použití takzvaných miniimplantátů.
zdroj: CERMAT (www.lekari-online.cz/stomatologie/zakroky/zubni-implantaty)
Rozbor textu
Posuďte souvislost mezi oběma výňatky: Správně byste měli odpovědět, že ukázky nemají vůbec nic
společného.
Posuďte účel textu: Účelem textu je podat přesné informace. Měli byste určit adresáta, kterým je
široká veřejnost. Okomentujte, že jde o písemnou formu, například informační členěný odborný text z
internetu.
Posuďte výstavbu textu: Text je odborný a výkladový. Když se učitel zeptá, komu je určen, zda
veřejnosti, nebo odborníkům, dojdete k tomu, že se jedná o populárně-naučný text, a doložíte to tím, že
v textu najdete odborný výraz, sousloví, což je například implantát, titan, abutman.
Na otázku, proč je text členěn na dvě části, odpovězte, že v první se popisuje, o co jde, a v druhé
způsob použití. Dále se dá nad textem volně povídat. Například na otázku, jaký je typický syntaktický
znak pro odborný text, odpovíte užití trpného rodu. Kompozici má text přehlednou, logickou a
srozumitelnou.
Charakterizujte slovní zásobu: Ukázka je psána spisovnou češtinou. Můžou vás požádat, ať najdete
odborný výraz. Musíte uvést třeba latinský výraz, přesné označení.
Rozeberte typologii žárlivosti
Posuďte souvislost mezi oběma výňatky:
Mají texty souvislost?. Například naše ukázka (viz níže) byla na pracovním listě s úryvkem ze
Shakespearova Othella.
Správně byste měli odpovědět, že ukázky mají společné téma žárlivosti v mezilidských vztazích. Na
příkladech žárlivosti lze ukázat, k jakému typu patřil Othello (žárlení mající povahu bludu). Téma se
dá rozvést.
Posuďte účel textu:
Účelem textu je informovat neodbornou veřejnost o typologii žárlivosti. Jedná se o popis tohoto jevu
podle zkušeností známého psychiatra. Okomentujte, že jde o písemnou formu -článek pro ženské
internetové stránky.
Posuďte výstavbu textu:
Text je populárně-naučný. Kompozici má text přehlednou, logickou a srozumitelnou.
Charakterizujte slovní zásobu:
Ukázka je psána spisovnou češtinou, ale přestože jde o psychologické téma, chybějí zde odborné i
lékařské výrazy. Pro větší srozumitelnost je problém popisován pomocí příkladů a oživen přímou řečí.
Ukázka textu
Typologie žárlivosti
MUDr. Miroslav Plzák, CSc., rozlišuje žárlení mající povahu bludu, žárlivost podmíněnou konstituční
povahovou vlohou, žárlivost podmíněnou situačně a žárlivost nutkavého charakteru. A jaký je mezi
nimi rozdíl? Žárlení, které má povahu bludu, je asi nejtěžší formou. Jedná se o skutečnou duševní
nemoc, kdy je dotyčný naprosto přesvědčen, že má pravdu, a je úplně hluchý vůči všem rozumným
vysvětlením a důkazům. „Celkem snadné je určit žárlivost jako vážnou duševní chorobu, pokud má
blud v sobě takzvané bizarní prvky: Vnitřní hlas mi říká, že jsi mi nevěrná. Slyším, jak si lidé šuškají,
že máš milence. Jakmile ulehnu, slyším v bytě kroky mužů, kteří čekají, až usnu, abyse s tebou mohli
pomilovat,“ vysvětluje MUDr. Miroslav Plzák, CSc. Trochu lehčí mají situaci partneři lidí s žárlivostí
nutkavého charakteru. Ti obvykle cítí, že jsou nemocní a že jejich podezření vyvolává neustálé
hloubání o věrnosti partnera, které jim vrtá do mozku, aniž by mu dokázali odolat. zdroj: CERMAT
(www.mladazena.cz)
Odborný text poznáte podle jazyka a kompozice
Posuďte souvislost mezi oběma výňatky:
Naše ukázka (viz níže) byla na pracovním listě spolu s úryvkem z knihy O myších a lidech od Johna
Steinbecka, ve které vystupuje jako jedna z hlavních postav mentálně zaostalý Lennie. Na jiném listě
může být například u románu Paní Bovaryová naprosto nesouvisející publicistický text o trendech v
rekreačním sportu.
Úkolem studenta je posoudit souvislost mezi oběma výňatky. Správně by měl odpovědět, že ukázky
mají společné téma ve zobrazení mentálního postižení.
Posuďte účel textu:
Účelem textu je podat přesné informace. Měli byste určit adresáta, kterým je odborná a může být i
široká veřejnost. Okomentujte, že jde o písemnou formu. V tomto konkrétním případě úryvek z
odborné publikace (diplomové práce).
Posuďte výstavbu textu:
Text je odborný a výkladový. Když se učitel zeptá, komu je určen, zda veřejnosti, nebo odborníkům,
měli byste dojít k tomu, že se jedná o odbornou publikaci a v tomto konkrétním úryvku citaci lékařů.
Že jde o odborný text, snadno doložíte tím, že zmíníte odborné termíny a výrazy. Což je například
sugestibilita, rigidita, poruchy v interpersonálním vývoji. Kompozici má text přehlednou, logickou a
srozumitelnou.
Charakterizujte slovní zásobu:
Ukázka je psána spisovnou češtinou, odborným jazykem. (mich)
Ukázka textu
Bajo, Vašek (1994), Valenta, Müller (2003, s. 39) zmiňují tyto znaky: zvýšenou závislost na rodičích,
infantilnost, sugestibilitu a rigiditu v chování, nedostatky v osobní identifikaci a ve vývoji „já“,
opoždění v psychosexuálním vývoji, nerovnováhu v aspiraci a výkonu, poruchy v interpersonálních
vztazích a v komunikaci, malou přizpůsobivost sociálním požadavkům, citovou vzrušivost,
zpomalenou chápavost, ulpívání na detailech, sníženou mechanickou a logickou paměť, nedostatečnou
slovní zásobu a neobratnost ve vyjadřování, impulzivitu, hyperaktivitu nebo zpomalené chování a řadu
dalších projevů. Děti s mentálním postižením si často nedokážou odříci něco bezprostředně žádoucího
ani kvůli věci mnohem zajímavější a důležitější, která je ale časově vzdálená. Citová a volní labilita,
impulzivnost, obvykle také agresivita jsou projevy nezralé osobnosti. To vede často k
bezmyšlenkovitým reakcím na vnější podněty.
(Kateřina Rosecká: Postoje společnosti k osobám s mentálním postižením, upraveno) zdroj: CERMAT
Didaktické testy
Čtěte pozorně, otázky mohou být záludné
V didaktickém testu z češtiny, který je součástí státní maturitní jazykové zkoušky, můžete dostat
například otázky zobrazené v ukázce vpravo. Didaktický test prověřuje zejména pravopisné znalosti,
znalosti z jazykovědy, obecnou práci s textem a osvojení čtenářských dovedností. Na celkovém
hodnocení maturitní zkoušky se výsledek didaktického testu podílí jednou třetinou (stejně jako sloh a
ústní zkouška). Na začátku zkoušky obdržíte testový sešit a záznamový arch. Na úvodní straně
testového sešitu jsou uvedeny základní informace (počet úloh, kolik za kterou úlohu dostanete bodů,
pokyny pro vyplňování záznamového archu). Didaktický test je tvořen uzavřenými testovými úlohami
pouze s jednou správnou odpovědí, kterou vybíráte ze čtyř možností. Testové úlohy mají různou
bodovou hodnotu, kterou znáte předem. Čas na vypracování didaktického testu je 60 minut. Za špatné
nebo neuvedené odpovědi se body neodečítají.
Ukázka 1
Úloha 1:Ve které z následujících výpovědí je chybně napsaná číslovka?
a) Dva nejbohatší lidé světa mají více peněz, než kolik činí součet HDP čtyřicetipěti nejchudších zemí.
b) Na světě je jednadvacet obrovitých velkoměst s více než deseti miliony obyvatel.
c) Většina obyvatel však žije v tisících měst s méně než půl milionem lidí.
d) Jedna miliarda lidí – dvojnásobek obyvatel Evropské unie – žije ve slumech roztroušených po
celém světě.
Úloha 2: Které z následujících souvětí je napsáno jazykově správně?
a) Každé dítě, které dostane do kolépky vysoce konzumní životní styl, v průmyslovém světě tak běžný,
má šanci ovlivnit životní prostředí několikanásobně destruktivnějším způsobem než dítě narozené v
rozvojové zemi.
b) Jsme příčinou svých ekologických problémů a samy je ovládáme, proto se můžeme rozhodnout, zda
je přestaneme nadále vyvolávat a začneme je řešit.
c) Teprve když jsem spatřil Zemi z vesmíru v celé její kráse a křehkosti, uvědomil jsem si, že
nejnaléhavějším úkolem lictva je pečovat o ni a chránit ji pro budoucí generace.
d) Život musí být víc než kdy dřív určován pocitem všeobecné odpovědnosti nejen státu vůči ostatním
státům a člověka vůči lidem, ale také člověka vůči ostatním formám života.
Úloha 3: Ve kterém z uvedených příkladů je užito lichocení za účelem manipulace?
a) „Podívej, jsi chytrá, dobře se učíš, máš hezkou postavu, přece se nenecháš vyvést z míry, když ti
někdo řekne, že máš vlasy jako hřebíky!“
b) „Ty tak krásně zpíváš, že to člověku bere dech!“
c) „Ta prezentace knihy se ti skutečně podařila, to ti každý potvrdí!“
d) „Ty jsi taková šikovná, viď, že to pro mě uděláš!“
Správné odpovědi: 1 a), 2 d), 3 d), zdroj: Didaktis
Ukázka 2
Úloha 1 Která z následujících možností neobsahuje chybu v tvarosloví?
a) Seděl spokojeně v parku na lavičce a klátil nohami.
b) Konečně ses odhodlal požádat mě o ruku.
c) Dorazili jsme na místo i našimi dvěmi dětmi.
d) Psi vběhli do pokoje a usli spokojeně na pohovce.
Úloha 2: Která z následujících vět obsahuje chybný tvar slova?
a) Šumavské lesy jsou nepochybně hustší než lesy v Brdech.
b) Svetry z vlněné příze jsou jemnější a hebčí než výrobky bavlněné.
c) Zrcadlové dalekohledy jsou lepší než čočkové, ale zase křehší a dražší.
d) K nejvlhčím oblastem Afriky patří oblast Guinejského zálivu a Konžská pánev.
Úloha 3 Ve které z následujících vět se vyskytuje nefunkčně utvořené slovo?
a) Všechna zvířata nakažená morem brzy pomřela.
b) Panovník porozkázal zasadit růže kolem celého parku.
c) Do finále postoupil černooký svalnatý boxer ze Zambie.
d) Kvůli špatné úrodě rajčata ze Španělska výrazně podražila.
Úloha 4: Ve kterém z následujících větných celků se vyskytuje předložka?
a) Tvou vinou jsme se přestali vídat.
b) Úpěnlivě je prosil, aby nikam neodjížděli.
c) Byl svědkem přepadení, když šel náhodou kolem.
d) Během krátké chvíle byl celý dům vzhůru nohama.
Správné odpovědi: 1 b), 2 c), 3 b), 4 d) zdroj: CERMAT
Ukázka 3
Úloha 1- Výchozí text:
Do programu mezinárodního festivalu Slim Jim, který trval pět dní, bylo zařazeno pětadvacet
samostatných programů. Cílem organizátorů bylo zaujmout něčím netradičním, snažili se například o
propojení poezie s jinými žánry. Mezi návštěvníky vyvolala novátorská koncepce programu ohlas.
Otázka: Který z následujích výrazů nejpřesněji vystihuje význam slova žánr v daném kontextu?
a) druh umění
b) styl hudebního provedení
c) zobrazení scén s námětem z denního života
d) literární způsob ztvárnění autorovy myšlenky
Úloha 2 Výchozí text:
Vyhlášená pražská elegance vznikala spojením tradice dokonalého řemeslného zpracování a aktuálních
francouzských módních trendů.
Otázka: Které z následujících slov je v kontextu výchozího textu antonymem ke slovu
aktuálních?
a) dnešních
b) soudobých
c) přítomných
d) zastaralých
Úloha 3 Výchozí text:
V roce 1968 vybuchla čtenářská bomba. Poté, co ho asi dvacet vydavatelství odmítlo, Däniken
nakonec uspěl a Vzpomínky na budoucnost dobyly svět. Tvrdí v nich, žebohové všech náboženství
nebyli ve skutečnosti nikdo jiný než mimozemšťané na návštěvě Země.
Otázka: Která z následujících možností vystihuje v kontextu výchozího textu význam slovního
spojení vybuchla čtenářská bomba?
a) nastala krize
b) nastala diskuse
c) vypukla senzace
d) vypukla katastrofa
Správné odpovědi: 1 a), 2 d), 3 c) zdroj: CERMAT
Ukázka 3: Nevíte odpověď? Zkuste vylučovací metodu
Výchozí text k úlohám:
Knižní tvorbu Josefa Čapka, významného českého spisovatele, i unikátní obrazy, které podle jeho
přání chtěla rodina zničit, představí návštěvníkům výstava s názvem Vidět knihu v olomouckém
Muzeu moderního umění. Kromě vystavených obálek knih si tak návštěvníci mohou prohlédnout i
obrazy, z nichž řada je vystavena vůbec poprvé. Po skončení 27. září poputuje výstava do Chebu, kde
si ji návštěvníci budou moci prohlédnout po dobu tří týdnů
Úloha 1 Která z následujících možností nejlépe odstraňuje nedostatky ve výstavbě posledního
souvětí výchozího textu?
a) Čapkova tvorba bude v Olomouci až do 27. září, až skončí, poputuje po dobu tří týdnů do Chebu.
b) Čapkova výstava potrvá v olomouckém muzeu až do 27. září, poté poputuje na tři týdny do Chebu.
c) Po 27. září se tato výstava přesune do Chebu, kde si ji mohou prohlížet do tří týdnů její návštvníci.
d) Až výstava dne 27. září skončí, poputuje do Chebu, kde si ji za tři týdny mohou prohlížet její
návštěvníci.
Úloha 2 Kolik vět obsahuje první souvětí výchozího textu?
a) dvě b) tři c) čtyři d) pět
Úloha 3: Kterým větným členem je ve výchozím textu slovo knih?
(Slovo je ve výchozím textu zvýrazněno.)
a) podmět
b) předmět
c) přívlastek neshodný
d) příslovečné určení místa
Správné odpovědi: 1 b), 2 a), 3 c) zdroj: CERMAT
Ukázka 4: Připravte se i na otázky ze stylistiky či historie
Výchozí text k úlohám 1 a 2:
Kurník stál uprostřed menšího parčíku za tenisovým kurtem. Byla to spíš voliéra, kde chovali všechno
možné od slepic přes pávy a holuby až po papouška. Okolo byly záhony s květinkami, nějaké okrasné
keře a lavičky. Dva pánové, podle všeho pacienti, právě zametali listí z cestiček. Oba vypadali na něco
kolem pětačtyřiceti let. (H. Murakami, Norské dřevo, upraveno)
Úloha 1: Který z následujících slohových postupů se ve výchozím textu uplatňuje nejvýrazněji?
a) popisný b) úvahový c) výkladový d) informační
Míchalová Pavla » , ,
Úloha 2: Který z následujících jazykových prostředků se uplatňuje ve výchozím textu?
a) slova zveličelá b) slova zdrobnělá c) prvky knižní češtiny d) prvky obecné češtiny?
Výchozí text k úloze 3:
S postupujícím rozmachem národního hnutí vzrůstal i počet českých hospod a bohatší vrstvy již
zamířily i do lepších hostinců. Uvědomělí měšťané a řemeslníci si své centrum vytvořili u Zlaté husy,
jejímž majitelem byl svérázný vlastenec Petr Faster. Důležitým krokem v tomto směru pak bylo
založení Měšťanské besedy – její restaurace se stala střediskem vznikajících elit českého měšťanstva a
sehrála potom významnou úlohu i jako místo porad českých politiků v revolučním roce *****.
Úloha 3 Která z následujících možností patří na vynechané místo (*****) ve výchozím textu?
a) 1848 b) 1868 c) 1938 d) 1948
Správné odpovědi: 1 a), 2 b), 3 a) zdroj: CERMAT
Ukázka 5: Čtěte pozorně výchozí texty, najdete tam řešení
Úloha 1-Výchozí text:
práce 1 činnost, úsilí, námaha 2 zaměstnání 3 chod (stroje), fungování 4 dílo, výtvor, výrobek
Ze které z následujících publikací je nejspíš převzat výchozí text?
a) Nová slova v češtině
b) Slovník českých synonym
c) Pravidla českého pravopisu
d) Slovník české frazeologie a idiomatiky
Správné odpovědi: 1 b), 2 d), 3 b)
Úloha 2- Výchozí text:
Však se podle díla mistrův rozum vidí, císař dělá šlechtu, Pán Bůh stvořil lidi. Pán Bůh stvořil lidi,
krejčí tvoří pány; kdo je malý mistr, mívá velké plány.
Otázka: Ke kterému z následujících žánrů patří výchozí text?
a) óda
b) elegie
c) pásmo
d) epigram
Úloha 3- Výchozí text:
Nikdy slovem nevyzradím, co spí v srdci přehluboko, dost na tom, když v chvíli štěstí mluví tvář a mluví
oko. S divým jekem prázdné škeble vlna hází na pobřeží, ale v srdci jako v moři pravé perly na dně
leží.
Otázka: Která z následujících možností vystihuje povahu výchozího textu?
a) vlastenecká lyrika psaná volným veršem
b) intimní lyrika složená z osmi veršů ve dvou slokách
c) lyrická báseň s dominantními přírodními motivy, v níž se pravidelně vyskytuje střídavý rým
d) lyrická báseň s převažujícími sociálními motivy, v jejíchž čtyřech slokách se uplatňuje přerývaný
rým
Nenechte se nachytat
V pravopisném taháku jsme připravili přehledně vysvětlené pravopisné jevy, které byste si
rozhodně měli k maturitě zapamatovat.
•
10–13 hodin: Časová rozmezí ve významu „až“ píšeme s pomlčkou a bez mezer (přestávka
12.00–12.45; návštěvní hodiny květen–září 9–17 h).
•
Ačkoli – ačkoliv; kdokoli – kdokoliv: Možná je podoba s -v na konci i bez něj.
Podobně zájmena cokoli(v), kterýkoli(v), příslovce kdykoli(v), kamkoli(v),
odkudkoli(v), částice nikoli(v)
•
ČEZ x Čez: Všemi písmeny velkými, v mluveném projevu se běžně skloňují („byl z
čezu“), v psaném se skloňování nedoporučuje, ale je přípustné například v
publicistice (akcie ČEZu, zasedání NERVu, doporučení SÚKLu)
•
Dagmar – bez Dagmar: Přestože mluvnice češtiny přiřazuje většinu jmen tohoto
typu ke skloňování podle vzoru „žena“ (Dagmar, bez Dagmary), úzus je jiný a tato
jména zůstávají obvykle nesklonná (Dagmar – bez Dagmar; Karin – bez Karin),
výjimkou jsou ta, která mají českou koncovku (Karina – bez Kariny). Je rovněž dobré
řídit se tím, co vyžaduje nositelka jména.
•
Génius - bez génia: Životná podstatná jména zakončená na -ius se v jednotném čísle
skloňují podle vzoru pán, v množném čísle podle vzoru muž, je tedy génius - bez
génia -ke géniovi/géniu - pro génia - hej, génie - o géniovi/géniu - s géniem, v
množném čísle působí problém 4. pád (pro génie) a 7. (s génii), pozor, slovo génius
nemá ženskou obdobu, je třeba například opsat za použití jsou sice tvořena od sloves
slova geniální »Výčitka, výjimka, námitka vyčítat, vyjímat či namítat, ale délka
samohlásky se mění, dvojí způsob psaní má slovo výhrůžka – vyhrůžka
•
Hipodrom x hypoalergenní: Slovo hipodrom se píše pouze s měkkým -i-, protože základem
je řecké slovo hippos neboli kůň, samo slovo hipodrom rovněž pochází z řečtiny, píše se
česky ovšem jen s jedním p, podobně jako hipoterapie, léčba nejen pohybových chorob
pomocí jízdy na koni. S předponou hypo (hypoaktivita, hypoalergenní) nemá nic společného,
ta znamená malý, snížený, dolní.
•
Horký – horčejší: Výraz horčejší coby druhý stupeň slova horký je zcela spisovný,
avšak v jazykové praxi se běžně nepoužívá, chyba by to však nebyla.
•
III. patro x Hlava XXII; díl V: Za číslicemi, které označují řadovou číslovku, se
píše tečka a mezera: XIX. ročník = devatenáctý ročník; III. patro = třetí patro; 8. V.
1945 = osmého května 1945. Jestliže se číslo může číst jako číslovka základní i
řadová, tečka se nepíše. V tom případě však číslice stojí vždy za jménem: Hlava
XXII; díl V
•
Laktóza – laktosa; vízum – visum: Správně jsou obě možnosti, druhá je však
stylově zabarvená, je třeba dbát na to, aby se nemísily prvky vlastní stylově neutrální
podobě s prvky stylově zabarvenými, nemůže se proto psát laktósa. Podobně je
správně báze nebo base, ale ne báse; vízum nebo visum, ale nikoli vizum nebo vísum.
•
Lišaj a lišej - noční motýl se píše jedině takto, ačkoli ve starých pravidlech se někdy
objevuje podoba lyšaj; s měkkým -i- se rovněž píše kožní vyrážka lišej - obě slova
mají stejný původ ve staročeském lich (špatný, zlý).
•
Lobby - lobbista Slovo lobby může být ženského nebo středního rodu a je v češtině
nesklonné. Přípony -ista, -ismus se nepřipojují mechanicky k celému základovému
slovu, ale ze dvou stejně vyslovovaných samohlásek y - i zůstává pouze jedna.
Píšeme tedy lobbista (stejně jako třeba ragbista), lobbistický, lobbismus, lobbing.
•
Magistrát města Pardubic – Magistrát města Pardubice: Je možné použít oba
způsoby, první je sice jazykově správnější, ale druhý je například v administrativním
stylu vhodnější pro svou jednoznačnost, podobně vyhláška města Holešov i vyhláška
města Holešova
•
Miss České republiky 2014.- Přišla miss České republiky. Ve jménu soutěže se
píše velké písmeno ve slově Miss, pokud označujeme vítězku, píšeme malé m.
•
Mlýn – mlít: Pozor, nejde o slova příbuzná, slovo mlýn pochází z němčiny (mühle),
slovo mlít z praslovanského melti (později mleti - mléti a nakonec mlíti), podobně
jako třeba slovo „mletí“
•
Mýtit x vymítat: Slovo „mýtit“ má význam „kácením zbavovat porostu, kácet“,
přičemž existuje i ve verzi s předponou vy (vymýtit porost; pozemek potřebuje
vymýtit) a používá se v přeneseném významu (vymýtit korupci) „vymítat“ je
variantou slovesa vymetat a používá se většinou v přeneseném významu (vymítat
ďábla = vyhánět ďábla)
•
Na Plzeňsku, na Ostravsku: – pojmenování územních oblastí se pojí s předložkou
na, jméno oblasti se píše s velkým písmenem
•
Na shledanou: Toto spojení se často píše dohromady, ale jedinou správnou variantou
je oddělené psaní předložky. Týká se to všech zpodstatnělých přídavných jmen ve 4.
pádě, která se pojí s předložkou „na“, například na viděnou, na zotavenou, na
vybranou atd.
•
Napajedla, do Napajedel:Pomnožná jména zakončená na koncovku a (Napajedla,
Čihadla, Koryta, Blata) patří ke střednímu rodu. V pádových tvarech mají koncovky
podle vzoru „město“ (2. pád bez Napajedel, Čihadel, Koryt, Blat)
•
Otec je ředitelem pojišťovny.: V podobných větách je správné použití sedmého
pádu (nikoli tedy „Otec je ředitel pojišťovny.“). Obdobně Karel Čapek byl českým
spisovatelem. Jde o vyjádření toho, čím se podmět zabývá, co dělá (jaké vykonává
povolání, jakou má funkci a podobně).
•
Paní, pí, p.: Slovo paní se dá psát i zkratkami; a to buď p., nebo pí, přičemž za
druhou z nich se na rozdíl od první nepíše tečka.
•
Platit na pokladně, na pobočce, sedět na baru: Spojení tohoto typu je stylově nižší,
protože pro užití předložky „na“ zde obvykle chybí významová motivace, i když
vyložená chyba to není, správně je u pokladny, v pobočce, sedět u baru, zboží najdete
v prvním patře, koupit něco v prodejně
•
Politicko-ekonomický x politickoekonomický- použití či nepoužití spojovníku
rozhoduje o významu: politicko-ekonomický (význam souřadicí; týkající se politiky a
ekonomie), politickoekonomický (podřadicí; týkající se politické ekonomie)
•
Polyglot x poliklinika: Předpony poly- i poli- mají původ v řečtině, ale jejich
význam se hodně liší; první z nich poly- znamená „mnohý, četný, hojný“ (polygamie,
polykulturní, polyglot - člověk hovořící mnoha jazyky); poli- vychází z řeckého
„pólis“ neboli město (poliklinika, kosmopolitní, metropolitní) Tři, čtyři číslovky se
skloňují podle vzoru kost, ale každá s jednou odchylkou; u číslovky tři je to 7. pád,
kdy je správně tvar třemi (byl tam se třemi lidmi); u číslovky čtyři je to 2 .pád,
správně je tvar čtyř (bez čtyř chyb)
•
Pýchavka: Název houby se odvozuje od již neexistujícího slovesa „pýchati“ ve
významu „dout, foukat“, nemá tedy nic společného se slovesem „píchat“. Stejný
původ jako pýchavka má slovo „pýcha“, a proto se i v něm píše tvrdé y.
•
Ranná spála: Ve slově ranná se píší dvě -nn-, protože nemoc pochází od rány, jíž se
infekce dostane do těla. Nejde o ranou, časnou fázi choroby.
•
Se strašpytly - se strašpytli: Podstatné jméno strašpytel kolísá mezi tvrdým a
měkkým skloňováním, což je vidět například ve druhém pádě jednotného čísla (bez
strašpytla i strašpytle) - v 7. pádě množného čísla lze volit mezi podobou „strašpytly“
a „strašpytli“
•
Sečtělejší – více sečtělý: Obě varianty jsou správné, podobně jako „zkušenější – více
zkušený“ nebo „produktivnější – více produktivní“, používat výraz ve tvaru „více
sečtělejší“ je chyba, protože bychom vyjadřovali dvakrát totéž
•
Sirup - starší generace jej psala s tvrdým -y-, protože se učila o jeho spojitosti se
slovem syrý, avšak slovo sirup pochází z arabštiny, do češtiny se dostalo přes latinu a
němčinu už v této podobě
•
Slunce - slunce, Měsíc – měsíc: Pokud jsou použity jako hvězdářské termíny, pak se
píší s velkým písmenem (zatmění Měsíce, první let na Měsíc, skvrny na Slunci,
magnetické pole Země) - jinak s malým písmenem (měsíc zaplul za mraky, slunce
pěkně pálilo) - názvy ostatních planet se píší vždy s velkým písmenem, obrazná
pojmenování s - pojmenování územních malým (jitřenka, večernice)
•
Tchán x tchyně: Zatímco tchán se (stejně jako slovo tcháni) píše s dlouhou
samohláskou, tchyně vždycky s krátkou, druhá a mnohem používanější varianta
„tchýně“ je nespisovná, stejně se s krátkou samohláskou píše i lidový název rostliny
„tchynin jazyk“
•
V celku x vcelku: Slovo „vcelku“ se používá ve významu „celkem“ (vcelku dorazilo
třicet lidí = celkem dorazilo třicet lidí); případně jako částice (vcelku je to hodný
chlapec = je to docela hodný chlapec) „v celku“ psáno zvlášť odpovídá původnímu
významu (plavky v celku = jednodílné, salám v celku = nenakrájený)
•
Viceprezident: Předpona vice- pochází z latiny, znamená místo (viceprezident,
vicemiss) předpona více- nemá s latinou nic společného (vícečlenný, vícepráce,
víceciferný).
•
Vsunutí „prosím“: Můžeš to, prosím, položit sem? V této větě se čárky oddělující
výraz prosím psát mohou, ale nemusí, týká se to nejen slova prosím, ale i dalších
výrazů, jako mimochodem, bohužel, samozřejmě, upřímně řečeno,
naštěstí/naneštěstí. Čárky většinou naznačují důraz (Přestaň, prosím, okamžitě), nebo
jimi naopak dáváme najevo, že výraz mezi nimi není tak důležitý a že sdělení jen
doplňuje (Mně se tam upřímně řečeno nechce).
•
Zabít čas x zabýti pohany: Předpona „za“ se pojí pouze s tvarem „bít“ v měkké
podobě, zabít lze zvíře, čas, používá se také ve významu zatlouci (zabít kolík do
země), slovo „zabýti“ se už nepoužívá, je zastaralé, zkratková slova se píší se
znamená zapomenout
•
Jedenadvacet x dvacet jedna - složené číslovkové výrazy se píší dohromady;
podobně dvaadvacet, čtyřiapadesát, devětadevadesát, pětadvacátý, stopadesátý,
devítistý a podobně; avšak jinak se číslovky píší zvlášť, tedy dvacet jedna, padesát
čtyři, devět set, stý padesátý, čtyřstý sedmdesátý osmý
Pán Bůh; Matka boží/ Matka Boží - náboženské a mytologické postavy se píší
s velkými písmeny Bůh, Pán Bůh, Duch svatý (svatý Duch), Panna Marie,
Bohorodička, Matka boží i Boží, Svatý otec, Buddha, Alláh, Zeus, Perun
•