Stáhnout

MAGAZÍN ASEKOL
Legislativa bude přísnější
Nová evropská směrnice o elektroodpadech
Rozebrat do posledního šroubku
V Trutnově udělají ze starého harampádí poklad
Plastový ostrov
Opuštěný ostrov v oceánu
není vždy romantika
p ř í l o h y Smočr a ecobat
1/2012
Ag
Stříbro (latinsky Argentum) je ušlechtilý kov bílé barvy, který se vyznačuje nejlepší elektrickou a tepelnou vodivostí ze všech známých kovů. V zemské kůře se nachází pouze vzácně, jeho průměrný obsah činí kolem
0,07–0,1 mg/kg. V přírodě se vyskytuje většinou ve sloučeninách například s rudou olova, mědi, niklu nebo zinku.
Nejčastěji používanou metodou pro získávání i čištění stříbra je elektrolýza. Největšími světovými producenty
stříbra jsou Mexiko, Peru a Čína. V posledních pěti letech se světová těžba pohybovala v rozmezí 19,5–21,5 kt ročně, z toho z těžby stříbrných rud pochází pouze 25–30 % stříbra. Větší část představuje vedlejší produkt z úpravy
olovnato-zinkových (cca 35 %) a měděných (cca 25 %) rud. Stříbro nachází využití ze 40 % v průmyslovém odvětví
(např. na deskách tištěných spojů), z 18 % v klenotnictví a dalších 15 % tvoří tzv. investiční stříbro. Velký potenciál
se pro tento vzácný kov skýtá ve fotovoltaice, nanotechnologiích či v nových stříbro-zinkových bateriích, které
mají o polovinu vyšší výdrž, takže s nimi do budoucna počítají třeba výrobci notebooků. I když je recyklace stříbra
technologicky velmi jednoduchá, projde jí pouze něco přes 20 % z celkové spotřeby. Přitom např. z jedné tuny
vysloužilých mobilů lze recyklací získat 3,14 kg stříbra. Účinky stříbra na lidský organismus a životní prostředí se
nyní, zvláště s rostoucím používáním nanostříbra, důsledně zkoumají.
EDITORIAL
OBSAH
Vážení čtenáři, na počátku letošního roku
Evropská komise završila několikaletou práci na aktualizaci
směrnice, která upravuje nakládání s elektroodpady napříč
kontinentem. Nové parametry i cíle jsou a budou výzvou
pro všechny, kterých se zpětné odběry týkají. Tématu se
proto podrobně věnujeme i v našem magazínu. Také další
článek reaguje na problém, který se dotýká současně obcí,
zpracovatelů, kolektivních systémů i spotřebitelů samotných.
Nekompletnost elektrospotřebičů odevzdávaných k recyklaci
vnímá každý jinak citlivě a cesta k řešení zatím nevypadá
zrovna přímočaře.
Smysluplností recyklace starého elektra se zabýváme
hned ve dvou textech. Naši redaktoři se s diktafonem
a fotoaparátem rozjeli za jedním z našich zpracovatelů
a v ostrém provozu třídicích linek ho důkladně vyzpovídali.
Pozoruhodné a především pozitivní jsou výsledky analýzy
životního cyklu zpětného odběru drobných elektrozařízení.
Podařilo se nám v ní přesně vyčíslit přínosy recyklace malých
spotřebičů pro životní prostředí.
I v letošním roce jsme připravili zábavnou osvětovou kampaň
pro veřejnost. Jejím cílem je plošná propagace červených
kontejnerů a sběru drobného elektra. Pokud jste se s naším
červeným týmem ještě nesetkali, můžete si s námi zasoutěžit
a pobavit se při podzimní části turné.
Školní rok se chýlí ke svému závěru a s ním také další
ročník vzdělávacího projektu Recyklohraní. Dík patří všem
pedagogům, kteří zpracovávají se svými žáky tematické
úkoly a zapojují se do pravidelně vyhlašovaných soutěží.
Jedním z míst na Zemi, které si moderní civilizace za rámeček
nedá, je plovoucí ostrov odpadků v severním Pacifiku.
S příčinami jeho vzniku a návrhy likvidace smrtonosné skvrny
se můžete seznámit v závěrečném článku.
Gramofon,
7
který pamatuje Elvise
Kufříkový gramofon Supraphon GE080 byl
ve své době legendou mezi přístroji
československé výroby.
Téma: Nová evropská
8
směrnice
Novela směrnice o odpadních elektrických a
elektronických zařízeních by měla vstoupit v platnost
v polovině tohoto roku.
který není
16Onadpad,
vyhození
Vypravili jsme se do Trutnova, kde nás ve firmě
Elektro Dohnal přesvědčili o tom, jakou cenu mají
zdánlivě bezcenné věci...
Petrou Pavičovou
20So společenské
odpovědnosti
S manažerkou společenské odpovědnosti
společnosti T-Mobile si povídáme o osvětě
a eliminaci ekologické stopy.
Přeji vám všem příjemné prázdniny a zaslouženou
dovolenou.
Hana Ansorgová
manažerka komunikace
Zpětný odběr, magazín společnosti ASEKOL, číslo 1/2012
název Zpětný odběr VYDAVATEL ASEKOL s.r.o., Československého exilu 2062/8, 143 00 Praha 4,
IČO: 27373231 ŠÉFREDAKTORKA Hana Ansorgová Redakční rada Mgr. Jan Vrba, RNDr. Eva Zvěřinová,
Hana Ansorgová, Mgr. Jan Pomykal Číslo registrace MK ČR E 17603 Místo vydání Praha
Vyšlo 4. 6. 2012 VÝROBA © Boomerang Publishing, s. r. o., www.bpublishing.cz. V časopisu jsou použity
ilustrační fotografie. Změny uvedených údajů nebo tiskové chyby jsou vyhrazeny. Vychází 2× ročně.
Náměty a dotazy [email protected], tel.: 234 235 111, 234 235 282
ZPRÁVY / NOVINKY
Nadějné vyhlídky
pro recyklaci CRT obrazovek
Evropské analýzy upozorňují na skutečnost, že
televizory s CRT technologií jsou ve velké míře
nahrazovány LCD a plazmovými televizory,
do budoucna lze počítat i s nárůstem OLED
televizorů. Díky této postupné „generační obměně“
je pravděpodobné, že v nejbližších letech nedojde
k výraznému snížení podílu CRT televizí na zpětném
odběru. Hlavní materiálový podíl CRT televizorů přitom
tvoří sklo, které představuje více než 50 % jejich váhy.
Je tedy zřejmé, že je potřeba hledat ekonomicky
i ekologicky přijatelná řešení, která umožní znovu
využít obrovské množství nepotřebné CRT skloviny.
V České republice zajišťuje zpětný odběr televizorů nezisková organizace ASEKOL. Ta v současnosti
sklo z obrazovek předává německé společnosti,
která ho čistí, rozděluje obrazovky na stínítko a kónus a následně materiál v podobě střepu odesílá do
Asie na výrobu nových obrazovek. Přestože ASEKOL
pracuje na možnosti využití CRT skloviny na výrobu
tepelně izolačních materiálů přímo v České republice, rád využil nabídky italského kolektivního systému
Consorzio Remedia připojit se k projektu Glass Plus,
který vznikl jako reakce na vývoj ve zpětném odběru
spotřebičů s CRT obrazovkou.
Projekt Glass Plus nabízí řešení v podobě nové
zpracovatelské technologie, při které je obrazov-
Sběr CRT
monitorů
a televizorů
4
kové sklo přidáváno do keramické směsi při výrobě
obkladů. Nový produkt je ojedinělý díky své technické i estetické kvalitě a umožňuje získat certifikaci LEED (Leadership in Energy and Environmental
Design) za podíl obsahu recyklovaných materiálů
na výsledném výrobku podle amerického systému
ratingu, který se používá v oblasti stavebnictví.
V současné době přechází projekt z teoretické
a testovací fáze do etapy realizace. Consorzio Remedia zajišťuje dodávky televizorů partnerským
zpracovatelským firmám, které se specializují na
získávání druhotných surovin využitelných při
další průmyslové výrobě. Následně je upravená sklovina od zapojených subjektů využita pro
Z CRT skloviny 30 průměrně velkých televizorů lze vyrobit
obklad z LEED dlaždic pro byt o ploše 70 m2
produkci LEED keramických obkladů. Pro jejich
výrobu se používá směs, která obsahuje více než
20 % CRT stínítkového obrazovkového skla, což je
mezinárodně největší procentuální využití recyklovaného materiálu.
Kolektivní systém ASEKOL se na projektu podílel
zpracováním „Rešerše reálných možností uplatnění obrazovkové skloviny v České republice
a v rámci Evropské unie“. Důvodem, proč právě
ASEKOL zpracovával tuto část projektu, byla aktivní účast kolektivního systému na přípravě norem
WEEELABEX, které se věnují specifickým požadavkům na zpětný odběr a zpracování zařízení s CRT
obrazovkou (v rámci asociace WEEE Forum).
Obklady
vyhovující
parametrům
LEED
Drcení skla
Oddělení skleněné CRT
obrazovky od kovových
a plastových částí
ZPĚTNÝ ODBĚR
1/2012
Využití upraveného skla
do keramické směsi jako náhrada
tradičních surovin
ZPRÁVY / NOVINKY
Zachraňte vzácné primáty,
stačí vám starý mobil
Kolektivní systém ASEKOL a Zoo Ústí nad Labem připravily
společný projekt na záchranu indonéské džungle. Lidé mohou
odevzdáním jednoho vysloužilého mobilního telefonu pomoci
pozastavit devastaci tropických pralesů.
O projektu:
Okolí města Balikpapan je unikátní pobřežními mangrovy, tropickým pralesem
i korálovými útesy. Hrozbu pro Balikpapanský záliv představuje plán na vybudování provinční dálnice podél pobřeží
a výstavbu průmyslové infrastruktury.
Problémem celé oblasti je rovněž velkoplošné zakládání plantáží olejné palmy,
které je sice nezákonné, ale ze strany
vládních orgánů nekontrolované. Jednou
z hlavních činností projektu je monitoring
ilegálních aktivit spojený se vzděláváním.
Na místních vysokých a středních školách
probíhá formou přednášek, diskusí a společných výjezdů do terénu osvětová kampaň. Zoologická zahrada Ústí nad Labem
podporuje projekt od května 2007, aktuální zprávy z postižené lokality jsou zveřejňovány na stránkách www.zoousti.cz
v oddíle Bornejský deník.
„Od 1. dubna 2012 mohou návštěvníci naší zoo
vhodit svůj vysloužilý mobilní telefon do připraveného sběrného boxu. Odevzdáním jednoho takového mobilního telefonu přispějí deset
korun na záchranu ohrožené oblasti,“ vysvětlil
MVDr. Václav Poživil, ředitel Zoo Ústí nad Labem.
Cílem projektu je zvýšit povědomí o ohroženém
Balikpapanském zálivu v Indonésii, zabránit hromadnému kácení stromů, vymírání živočichů,
výstavbě dálnic a dalším nebezpečným aktivitám
devastujícím tropické pralesy.
Nejohroženějším druhem a „maskotem“ projektu je endemický primát kahau nosatý, kterému
na tomto území hrozí v blízké době vyhynutí.
Odevzdáním nepoužívaného mobilního telefonu
mohou navíc lidé pomoci také dětem z dětských
domovů. Všechny sebrané přístroje totiž projdou kontrolou a ty, které budou plně funkční,
získá občanské sdružení Život dětem. Nefunkční
mobilní telefony se poté rozeberou, přičemž až
80 % jejich hmotnosti se zrecykluje. „Nejen, že
si lidé odevzdáním vysloužilého mobilního telefonu v ústecké zoo odnesou dobrý pocit ze záchrany ohrožených oblastí na Zemi, ale zbaví se
nepotřebné věci, která může být ještě užitečná,“
dodala Hana Ansorgová ze společnosti ASEKOL.
Akce na podporu indonéského pralesa je součástí úspěšného projektu Věnuj mobil, díky němuž
se doposud podařilo sebrat přes 80 000 mobilních telefonů. Jejími partnery jsou nezisková
společnost Asekol, Zoologická zahrada Ústí nad
Labem a Zoologický klub. Projekt dále podporují
Zoo Liberec, Podkrušnohorský zoopark Chomutov, Hedvábná stezka, Primate Conservation Inc.
a Primate Society of Great Britain.
krátce
Pytlový sběr ELEKTRA v Novém Boru
Radnice v Novém Boru dala svým obyvatelům jedinečnou možnost chránit životní prostředí
a zároveň přímo ovlivnit výši poplatků, které
budou platit za svůj odpad. Již druhý rok tam probíhá sběr odpadů do pytlů opatřených čárovým
kódem. Po zvážení pytle a registraci kódu čtečkou
se občanům na účet připočte částka za každý
kilogram vytříděného odpadu. Výsledná hodnota
za sběrové období je pak odečtena z poplatku za
svoz komunálního odpadu, který v Novém Boru
činí pět set korun za rok. Výši svého pomyslného
konta si můžou lidé kontrolovat na webových
stránkách města v sekci Odboru správy majetku.
Nově se radní rozhodli ve spolupráci s KS ASEKOL
rozšířit pytlový sběr i o vysloužilé elektrospotřebiče. O výsledcích aktuálního testování této novinky
vás budeme informovat v dalším čísle časopisu.
Sbírej-toner.cz v Národním divadle
Unikátní ekologicko-charitativní projekt Sbírej-toner.cz, který organizuje společnost OTTO Office CZ,
se i v letošním roce dočkal hned několika krajských
nominací na Cenu Ď. Toto ocenění je každoročně
udělováno mecenášům, morálním vzorům a dobrodincům v oblasti kultury a charity. Sbírej-toner.cz,
jenž za dobu své čtyřleté existence rozdělil ústavům
a zařízením pro mentálně postižené spoluobčany po
celé ČR téměř milion korun, byl na Cenu Ď nominován celkem pětkrát. Doporučila jej zařízení, která se
projektu buď účastnila či aktuálně účastní. I když se
projektu zatím nepodařilo obdržet nejvyšší regionální
ocenění – krajskou cenu Ď, jeho představitelé věří, že
v samotném finále v Národním divadle (21. 6. 2012)
mají šanci získat některou z mnoha cen.
Perníková popelnice 2011 zná vítěze
Pátý ročník soutěže obcí Pardubického kraje
v třídění odpadů s názvem „O Perníkovou popelnici“
zná své vítěze. V kategorii nejmenších obcí, tedy
do 500 obyvatel, zvítězila obec Pustina z Orlickoústecka. Mezi obcemi v kategorii od 500 do 5000
obyvatel bylo nejúspěšnější město Třemošnice na
Chrudimsku. V kategorii největších obcí, tedy nad
5000 obyvatel, se vítězem stalo město Letohrad.
Ocenění Skokana roku si odnesla obec Vysoká
z okresu Svitavy. Novinkou ročníku 2011 byla Cena
kolektivního systému ASEKOL za nejvyšší výtěžnost
sběru elektrozařízení na obyvatele se zaměřením
na drobné elektro. Ocenění získaly obce Čeperka,
Opatovice nad Labem a Přelouč.
5
zprávy / novinky
Fond ASEKOL
podpořil nadějné projekty!
krátce
Rada Fondu ASEKOL se letos rozhodla podpořit 45 projektů celkovou
finanční dotací 2 milionů korun. O příspěvek se ucházelo 73 obcí,
nevládních a neziskových organizací, provozovatelů sběrných dvorů, ale
také například Karlova univerzita nebo Akademie věd České republiky.
Všechny vybrané projekty by měly být dokončeny během tohoto roku.
Vyhodnocení projektů měla jako každoročně na
starosti devítičlenná Rada Fondu ASEKOL, jež byla složena ze zástupců Svazu měst a obcí, Sdružení
veřejně prospěšných služeb a výrobců. Stejně jako celý chod společnosti ASEKOL, i tento grantový
program je financován klienty systému – výrobci
a dovozci elektrozařízení. Ing. Vladimír Doležal
ze společnosti SONY EUROPE LIMITED, člen Rady
Fondu ASEKOL, k tomu řekl: „Fond ASEKOL se zrodil z našeho rozhodnutí podporovat partnery, kteří
se podílejí na plnění našich zákonných povinností
a tím pomáhají chránit životní prostředí. Po pěti
letech existence fondu můžeme zodpovědně říci,
že se podařilo přispět ke vzniku a realizaci mnoha
důležitých a prospěšných projektů, které v současnosti plní svůj cíl.“
Za dobu existence Fondu pomohl ASEKOL na svět
194 projektům, přičemž celkový příspěvek na jejich
realizaci se vyšplhal na téměř 13 000 000 korun.
Kromě finančních dotací je podpora poskytována
také materiálovou formou nebo v podobě dlouhodobých pronájmů. Fond ASEKOL byl zřízen na podporu veřejně prospěšných počinů zaměřených na
zlepšení efektivity sběru elektroodpadu.
Pátý ročník grantového řízení Fondu ASEKOL nabídl
zájemcům o dotaci čtyři tradiční programy: Rekonstrukce, Intenzita, Osvěta a po roční přestávce staronový tematický okruh Výzkum. Ten se v letošním
roce zaměřuje na často diskutované téma získávání
tzv. „prvků vzácných zemin“ (lanthanoidů) z recyklovaných elektrospotřebičů, nikoliv z primárních
zdrojů. Nejvíce žádostí bylo podáno jako každý rok
do programu Rekonstrukce, v kategorii Výzkum se
přihlásily projekty dva.
„Nejčastěji se na nás obracely firmy či obce s prosbou o zabezpečení sběrných dvorů nebo úpravy
a rozšíření kontejnerových stání či zpevněných
ploch pro tříděný odpad,“ uvedl Pavel Drahovzal,
předseda rady Fondu ASEKOL za Svaz měst a obcí
České republiky, a dodal: „Je potěšující, že i program Výzkum si našel své zájemce. Oba projekty,
které se v něm ucházely o dotaci, považujeme za
velmi kvalitní a přínosné. Očekáváme z nich zajímavé výsledky.“ Nejvyšší příspěvek 100 000 korun
obdržel projekt rekonstrukce kontejnerových stání
v Plzni a shodně právě projekty Přírodovědecké fakulty UK v Praze a Ústavu chemických procesů AV
ČR ze zmíněného programu Výzkum.
Finanční plnění Fondu ASEKOL podle krajů a programů v roce 2012
Kraj
Intenzita
Osvěta
Rekonstrukce
Jihočeský
Jihomoravský
25 000 Kč
Královéhradecký
Liberecký
Moravskoslezský
60 000 Kč
Olomoucký
87 725 Kč
Pardubický
58 000 Kč
Plzeňský
Ústecký
40 320 Kč
11 120 Kč
Zlínský
Celkový součet
6
237 000 Kč
193 000 Kč
218 000 Kč
179 500 Kč
179 500 Kč
71 000 Kč
71 000 Kč
139 205 Kč
199 205 Kč
110 000 Kč
197 725 Kč
58 000 Kč
50 000 Kč
Středočeský
100 320 Kč
181 845 Kč
ZPĚTNÝ ODBĚR
Celkový součet
237 000 Kč
196 000 Kč
Praha
Vysočina
Výzkum
196 000 Kč
200 000 Kč
250 000 Kč
160 000 Kč
160 000 Kč
62 000 Kč
62 000 Kč
70 000 Kč
121 440 Kč
50 000 Kč
50 000 Kč
1 517 705 Kč
1/2012
200 000 Kč
1 990 870 Kč
Nejčistší obce Královéhradeckého kraje
Celý loňský rok soutěžily obce v Královéhradeckém kraji o titul „Čistá obec 2011“. Hodnocena
byla výtěžnost tříděného odpadu, hustota sběrné
sítě, efektivita svozu odpadů, úroveň sběru
nebezpečných odpadů, bioodpadů a stavebních
odpadů. Kromě titulu získaly vítězné obce také
finanční odměnu. V kategorii do 500 obyvatel
zvítězila obec Říčky v Orlických horách, v kategorii od 500 do 5000 obyvatel město Police nad
Metují a v kategorii nad 5000 obyvatel vyhrálo
město Úpice. To se také stalo absolutním vítězem.
Titul Skokan roku 2011 získala obec Březina ležící
na okraji Českého ráje. Zvláštní cenu společnosti
ASEKOL v oblasti zpětného odběru elektrozařízení
získaly za rok 2011 obec Sadová, město Rokytnice
v Orlických horách a město Chlumec nad Cidlinou.
Technika ochrany prostredia 2012
Ve dnech 26.–28. června 2012 se pod
záštitou Ministerstva životního prostředí SR
koná již 18. ročník mezinárodní konference
Technika ochrany prostredia 2012. Akce,
kterou pořádá Strojnická fakulta Slovenské
technické univerzity v Bratislavě, proběhne
na půdě Účelového zařízení Národní rady
Slovenské republiky v obci Častá-Papiernička.
Konference se stane platformou pro prezentaci
výsledků výzkumů a výměnu zkušeností ve
všech oblastech odpadového hospodářství.
V letošním roce je setkání odborníků zaměřené
na následující tematické okruhy: Energetické
zhodnocování odpadů, Materiálové zhodnocování
odpadů a recyklace, Zhodnocování biologicky
rozložitelného odpadu, Odpadové hospodářství
– politika, posuzování, plánování, řízení
a ekonomické nástroje. Více informací najdete na
http://top.sjf.stuba.sk/index.html.
WEEE Forum má nové představenstvo
Na konci dubna proběhly volby do představenstva WEEE Fora, evropské asociace kolektivních systémů. Prezidentem se stal José Ramón
Carbajosa ze španělského systému Ecolec. Novým
členem představenstva byl zvolen také Jan Vrba,
jednatel společnosti ASEKOL. WEEE Forum sdružuje 42 kolektivních systémů zpětného odběru
elektrozařízení. Je platformou pro spolupráci
a výměnu zkušeností, pomáhá optimalizovat
činnost členských organizací a usiluje o neustálé
zlepšování ochrany životního prostředí.
legendA / text: lucie kettnerová / FOTO: archiv asekol
Když hudba zněla z kufříků
Poválečné Československo se toužilo stát jedničkou ve výrobě
gramofonů nejen v rámci spřátelených států, ale i celé Evropy.
To se mu sice nepodařilo, ale některé výrobky byly aspoň u nás
skutečné hvězdy. Třeba kufříkového gramofonu Supraphon GE080
se prodalo přes 30 000 kusů.
Za vynálezem gramofonu stojí Thomas Alva Edison,
i když se nakonec ukázalo, že jeho nápad zaznamenávat zvuk na voskový váleček je odsouzen k cestě
do propadliště dějin. Protože fyzikové už znali
vlnovou podstatu zvuku, rozhodl se Edison převést
kmitání vzduchu pomocí membrány na mechanické
kmitání. Použil pro to jehlu, která vyrývala drážku
do otáčejícího se válečku pokrytého voskem. Čím
silněji zvuk na membránu působil, tím hlubší drážka
byla. Když potom k válečku přiložil snímací jehlu
a roztočil ho, došlo přes pružnou membránu k reprodukci zvuku. Tak vznikl slavný fonograf, který si
Edison nechal patentovat 19. února 1878.
Nepraktický váleček nahradila deska
Brzy se však ukázaly slabiny tohoto vynálezu. Měkký
voskový váleček se velmi jednoduše poškodil, vosk
tedy nahradil šelak (přírodní materiál na bázi rostlinné pryskyřice), který byl však velmi křehký a válečky
často praskaly. Navíc bylo složité, a tedy i nákladné,
záznam kopírovat – výroba probíhala kus po kuse
Kufříkový gramofon
Supraphon GE080, který byl
odevzdán k recyklaci ve sběrném dvoře
v Záluží, se vyráběl mezi lety 1960 a 1970
a patřil k nejúspěšnějším výrobkům
národního podniku Tesla Pardubice.
V závodu Litovel jich světlo světa spatřilo
přes 30 0000 kusů. Čtyřrychlostní přístroj
nabízel na výběr 78, 45, 33 1/3 a 16 2/3
otáček za minutu, vypínání již bylo
automatické radiálním posuvem raménka
přenosky. Piezoelektrická přenoska se
safírovým hrotem umožňovala přehrávání
gramofonových desek s úzkou i širokou
drážkou. Elektrodynamický reproduktor byl
umístěný ve víku kufříku, který byl vyroben
z papíru a potažen koženkou.
z jednoho „matičního“ válečku. Po deseti
letech přišel Emile Berliner s vylepšením
a navrhl použít místo hloubkového
záznamu záznam stranový a místo válců
desky. Ploché desky už bylo možné
jednodušeji reprodukovat lisováním
a navíc se na dvě strany vešlo daleko více
záznamu. Standardní rychlost byla 78
otáček za minutu.
Původní gramofony se poháněly
ručně natahovaným hodinovým
mechanismem na pero
a zvuk byl vytvářen
mechanickým
přenosem záznamu
z drážky gramofonové desky na velkou
ozvučnou troubu.
Teprve s rozvojem
elektrotechniky a elektroniky došlo ke zdokonalení přístrojů o elektrický pohon
a zesilování zvuku.
Velké plány, pomalý
rozjezd
Řízenou výrobou gramofonů
v Československu byl po válce pověřen národní podnik
Gramofonové závody, který
postupně převzal jednotlivé
firmy znárodněné buď podle
prezidentského dekretu z roku
1945, nebo po únoru 1948.
Výroba se však rozbíhala jen
s obrovskými komplikacemi,
jednotlivé součástky byly
značně poruchové a příliš
hlučné, motorky měly nízký
výkon a trvalo několik let, než se
podařilo tyto mouchy vychytat.
7
TÉMA ČÍSLA / směrnice
Nová směrnice
o odpadních elektrických
a elektronických
zařízeních
19. ledna 2012 schválil Evropský parlament novou
směrnici o odpadních elektrických a elektronických
zařízeních (dále OEEZ), která přináší přísnější pravidla
pro nakládání s vysloužilými elektrospotřebiči. Dokument
nyní musí formálně potvrdit Rada EU, tedy členské státy.
Pokud se tak stane v plánovaném termínu, vstoupí nová
směrnice v platnost v polovině roku 2012. Co všechno tato
„novelizace“ přinese?
9
TÉMA ČÍSLA / směrnice / text: Mgr. Jan Vrba, MBA / FOTO: profimedia, shutterstock, archiv asekol
Oblast působnosti
Na rozdíl od staré směrnice dochází v novém
dokumentu ke koncepční změně, která má za
následek širší působnost směrnice (tzv. open
scope). To znamená, že elektrozařízení spadající pod působnost směrnice již nebudou definována jejich pozitivním výčtem, ale pouze se
vymezí, na která elektrozařízení se směrnice nevztahuje (tzv. negativní výčet). Tím se podstatně rozšiřuje spektrum elektrozařízení, na které
se budou vztahovat povinnosti definované ve
směrnici, mj. i zpětný odběr. Od okamžiku platnosti nové směrnice jde víceméně jen o solární
panely. Ty budou zařazeny do skupiny 4 ke spotřební elektronice. Po ukončení přechodného
období v roce 2018 se však aplikuje open scope
v plném rozsahu a současně se změní i kategorie, do kterých budou elektrozařízení seskupena
(viz odstavec Kategorizace).
Jen malá ukázka toho, co bude open scope znamenat v praxi – pod křídla směrnice spadnou
např. nově komponenty pro elektroinstalace,
jako jsou zásuvky, krabice, vypínače, rozvaděče
a elektroměry.
Mezi výjimky, na které se nová směrnice i nadále nebude po uplynutí šestiletého přechodného období vztahovat, patří například velké
stacionární průmyslové nástroje, velké pevné
instalace, zařízení specificky určená výhradně
pro účely výzkumu a vývoje, která jsou k dispozici pouze mezi podniky. Příkladem jsou ropné
plošiny, přepravní systémy zavazadel na letištích
nebo výtahy.
Kategorizace
Ve stávající směrnici jsou elektrozařízení rozdělena do 10 kategorií, které víceméně respektují
dělení zavedené při prodeji (velká bílá, spotřební
elektronika, IT a výpočetní technika apod.). Toto staré členění bude platit (po přidání fotovoltaických panelů do kategorie 4) až do roku 2018.
Od roku 2018 bude změněno členění elektrozařízení do 6 kategorií. Nově jsou tyto kategorie
definovány s ohledem na dělení při jejich sběru.
Jednotlivé kategorie, do kterých jsou elektrická a elektronická zařízení zařazena, obsahuje
příloha III směrnice, přičemž v příloze IV je pak
stanoven neúplný seznam EEZ, která spadají do
jednotlivých kategorií uvedených v příloze III.
Nové kategorie jsou následující:
• Zařízení pro tepelnou výměnu;
• Obrazovky, monitory a zařízení obsahující obrazovky s povrchem o ploše větší než 100 cm2;
• Svítidla;
• Velká zařízení, u kterých je jakýkoli vnější rozměr větší než 50 cm, přičemž do této kategorie
nepatří zařízení kategorií 1, 2 a 3;
• Malá zařízení, u kterých není žádný vnější
rozměr delší než 50 cm, přičemž do této kategorie nepatří zařízení kategorií 1, 2 a 3;
• Malá zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení (žádný vnější rozměr
není delší než 50 cm).
Nárůst sběru především
Nová směrnice stanoví povinnost, aby byl v maloobchodních prodejnách, které mají prodejní
plochou vyhrazenou pro prodej elektrozařízení
nejméně 400 m2, zajištěn bezplatný sběr velmi malých elektrozařízení (žádný jejich rozměr
nesmí přesáhnout 25 cm). Tento sběr nebude
podmíněn zakoupením nového elektrozařízení
(doposud byl zpětný odběr EEZ jejich prodejci
podmíněn výměnou tzv. „kus za kus“). Současně jsou prodejci povinni odevzdat sebraná
elektrozařízení do systémů organizovaných výrobci.
Cílové úrovně sběru stanovené pro jednotlivé
členské státy se v novém znění směrnice vztahují na všechna odpadní elektrická a elektronická zařízení, tedy jak na B2C, tak i B2B. Nově
definované cíle sběru vypadají takto:
Do konce roku 2015
cíl 4 kg na osobu (pouze u OEEZ třídy B2C)
nebo průměrné množství OEEZ sebraných v předešlých 3 letech
(třídy B2C a B2B)
• podle toho, která z hodnot je vyšší
Od roku 2016
45 % průměrné hmotnosti zařízení uvedených na trh v předešlých
třech letech*
Od roku 2019
65 % průměrné hmotnosti zařízení uvedených na trh v předešlých
třech letech nebo
85 % z vyprodukovaných OEEZ**
* Odlišné cíle: Bulharsko, Česká republika, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Rumunsko,
Slovensko a Slovinsko musí dosáhnout nejméně 40% úrovně sběru nejpozději do roku 2016 (nikoli
45 %) a konečné úrovně (65 % / 85 %) do roku 2021. Komise je navíc zmocněna provést přechodné
změny ve vztahu k členským státům, které mají obtíže s dosahováním cílů.
** Do roku 2015 musí Komise stanovit společnou metodiku pro výpočet produkce OEEZ v každém
členském státě.
10
ZPĚTNÝ ODBĚR
1/2012
Jak z výše uvedené tabulky vyplývá, mohou
si od roku 2019 členské státy vybrat jeden ze
dvou cílů úrovně sběru, což je v odpadových
směrnicích krajně neobvyklé řešení. Zejména
druhý cíl bude asi obtížně měřitelný, protože se má jednat o úroveň sběru ve výši 85 %
z množství elektrozařízení, která jsou ke
sběru připravena. V podstatě by se tedy měly
změřit všechny způsoby sběru OEEZ (včetně
např. odevzdání do kovošrotu, vyhození do
popelnice apod.) a z toho množství by se v oficiálním systému sběru mělo sebrat a vykázat
alespoň 85 %.
Ostatní ustanovení
Jaké jsou další novinky, které s sebou nová směrnice přináší? Zde uvádíme zkrácený výčet nejzajímavějších z nich:
• Mění se definice výrobce, nově může být výrobcem i subjekt se sídlem v jiném členském
státě. Členské státy zajistí, aby bylo subjektu
založenému v jiném členském státě umožněno
jmenovat zmocněného zástupce, který převezme odpovědnost za splnění povinností výrobce
(umožňuje se tedy tzv. „agentský model“).
• Recyklační poplatek se mění z nepovinného
finančního nástroje výrobců na nástroj sloužící
k posílení informovanosti spotřebitelů, který je
pro výrobce povinný, pokud se jej členské státy
rozhodnou uplatnit, tj. členské státy mohou požadovat, aby výrobci recyklační poplatek uváděli
povinně viditelný.
• Členské státy mohou požadovat, aby byla sebraná OEEZ předána výrobcům.
• Nová směrnice požaduje vytvoření nových celoevropských standardů pro zpracování elektrozařízení.
• Členské státy zajistí, aby výrobci nebo kolektivní systémy vyvinuli mechanismy nebo postupy vrácení peněz, aby byla vyúčtována EEZ
vyvezená z členského státu (tj. upravuje se tzv.
„refundace při vývozu“).
Řekli o nové směrnici:
Luigi Meli, generální ředitel, CECED
Nová směrnice ve skutečnosti stanoví vyšší cíle, nikoli však přísnější pravidla. Sdružení CECED, které zastupuje evropské výrobce domácích spotřebičů, vnímá tuto dohodu jako promarněnou příležitost, pokud tedy jde o stanovená pravidla. Zásadní nedostatek úpravy, na nějž zástupci tohoto odvětví upozornili v rámci revize, nebyl v konečném schváleném znění předpisu opraven.
Konkrétně jde o to, že jiné subjekty než výrobci EEZ mohou i nadále nakládat s elektroodpadem, aniž se na ně vztahují tytéž cíle
recyklace, které musí dodržovat výrobci. V současné době se podstatná část (dvě třetiny) OEEZ nevrací zpět do recyklačních
systémů zřízených výrobci. Jelikož subjektům mimo výrobce nebyl výslovně uložen standard kvality, mohou získat konkurenční
výhodu na základě případného méně pečlivého zpracování, než které je zákonem uloženo výrobcům. Klíčovým problémem je
tedy pečlivý dohled na všechny toky elektroodpadu. Kvůli rozhodnutí, na jehož základě budou cíle sběru OEEZ i nadále založeny
na „nových EEZ uvedených na trh“, a kvůli nezavedení odpovědnosti všech subjektů nakládajících s OEEZ bude plnění cílů sběru
v některých zemích mírně řečeno obtížné.
Pascal Leroy, generální tajemník, WEEE Forum
Přepracované znění směrnice způsobí, že veškeré subjekty, které se zabývají sběrem OEEZ, tj. zástupci maloobchodu, sběrná zařízení zřízená obcemi, příslušné orgány, systémy zřízené za účelem dodržování směrnice a provozovatelé, začnou více přemýšlet
o způsobech plnění vyšších cílů sběru. V ideálním případě by členské státy měly převzít odpovědnost a zajistit, aby celostátní
kolektivní systémy s jasně vymezenými pravidly a povinnostmi pečlivě zaznamenávaly a dokládaly veškeré toky OEEZ. Ty toky
OEEZ, které nevstupují do systémů zřízených výrobci za účelem dodržování směrnice, například do systému ASEKOL, by měly
být centrálně evidovány a započítány do plnění cílů. Nejhorší řešení nastane, pokud v členském státě budou odpovídat za dosažení požadovaných limitů systémy zřízené za účelem dodržování směrnice (nebo výrobci) a těm budou také ukládány pokuty,
pokud dané cíle nenaplní, přičemž se nic neudělá pro to, aby byly doloženy ostatní toky OEEZ. Jinými slovy – není možné, aby
jedna strana, tj. výrobci, nesla odpovědnost, aniž by jí byly poskytnuty nástroje k plnění této povinnosti. Přepracované znění
směrnice je výzvou pro všechny, pro společnost jako celek, nikoli jen pro výrobce. Jsem si jist, že nové cíle jsou stanoveny realisticky v případě, že budou mít všechny zainteresované strany přidělenu konkrétní roli a systém bude řádně uplatňován jak na
úrovni vstupu OEEZ na trh, tak na úrovni jejich zpracování.
Jan Pavlíček, vedoucí Oddělení zpětného odběru, MŽP
Kolektivní a individuální systémy by měly zejména zvýšit hustotu sběrné sítě a zajistit větší alokaci finančních prostředků určených na informační kampaně pro spotřebitele. Spotřebitel vedle toho bude mít ze zákona nárok na odevzdávání malých elektrozařízení u posledních prodejců s nadlimitní prodejní plochou bez vazby na nákup nového. Nově by měl být zřízen jednotný registr
míst zpětného odběru. Je jasné, že spotřebitel bude mít v budoucnu v důsledku zlepšování sběrné sítě odevzdávání elektrozařízení usnadněné a bude mít více informací. Další rozvoj a zlepšení závisí na tom, jaké právní prostředí bude v ČR v budoucnu
vytvořeno tak, aby se nevytvářely bariéry, které zpětný odběr zásadně omezí, a aby na druhé straně byla zajištěna maximální
kontrolovatelnost a vymahatelnost požadavků. Zde je nutné zdůraznit, že vedle pravidel stanovených samotnou směrnicí by
měla být na národní úrovni nastavena přísnější a do velké míry omezující pravidla pro provozování systémů vedoucí k vyšší
transparentnosti a podrobné mechanismy auditování, dozorování a sankcionování ze strany MŽP a ČIŽP. Uvedená výše kvót
pro zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení bude pro ČR velkou výzvou, v současnosti se pohybujeme někde na 33 % úrovně
sběru. Úroveň sběru je ovlivněna řadou faktorů, mezi něž vedle legitimní retence spotřebičů v domácnostech v ČR patří také
zbavování se drobných EEZ v rámci směsného komunálního odpadu, doposud nepodchycené toky OEEZ a nelegální demontáže.
Všemi těmito skutečnostmi se vedení MŽP při přípravě nové legislativy týkající se zpětného odběru zabývá.
11
asekol info / TEXT: Ing. Tomáš Řezníček / foto: Profimedia
Nekompletnost elektrozařízení
– lidový (zlo)zvyk?
Kolektivní systémy, které ve spolupráci se specializovanými zpracovatelskými firmami zajišťují
systém zpětného odběru, dlouhodobě bojují s nešvarem „vykradených“ elektrospotřebičů. Neúplná
elektrozařízení odevzdaná na sběrné dvory však nejsou problémem jen pro kolektivní systémy
a zpracovatele, ale především pro obecní pokladny. Neúplné spotřebiče totiž nejsou podle zákona
předmětem zpětného odběru a obce je musí likvidovat na vlastní náklady.
Narušování procesu
Základní kámen úrazu spočívá v tom,
že zpracovatelské společnosti získávají
zakázky na ekologickou likvidaci elektroodpadu na základě dlouhodobých
kontraktů, které jsou uzavírány po pravidelných výběrových řízeních, kde do
své cenové nabídky zohledňují i vlastní
očekávání ohledně výsledků prodeje
vytěžených materiálů z recyklovaných
spotřebičů. Nekompletní elektrozařízení
jsou tedy pro kolektivní systémy a jejich
zpracovatele problematické z hlediska
dopadů na životní prostředí a ekonomické nerentability. Z tohoto důvodu
12
ZPĚTNÝ ODBĚR
1/2012
pak často zůstávají obcím na krku, hromadí se na sběrných dvorech a bývají
příčinou zakládání černých skládek.
Jistě není potřeba zdůrazňovat, že vykrádáním spotřebičů mnohdy nedojde
k recyklaci nebezpečných a škodlivých
látek. Dále se s nimi čile obchoduje, čímž
zůstávají hrozbou pro životní prostředí.
Nutno podotknout, že elektrospotřebiče jsou vykrádány jak běžnými uživateli (majiteli), tak zaměstnanci sběrných
dvorů či přímo zloději „z ulice“.
„Elektromechanické části s obsahem
drahých kovů často zpeněží ve výkupnách, kterých je v České republice asi
čtyři tisíce, včetně mobilních, a to vše
se souhlasem krajských úřadů. Zbytky
z těchto demontáží poté předávají do
odpadového systému obcí, které je ovšem nemohou zcela logicky předat kolektivním systémům ke zpracování jako
zpětně odebraná (tedy kompletní) elektrozařízení. Výrobci se zcela v souladu se
zákonem o odpadech mohou zachovat
tak, že takto znehodnocený elektroodpad nepřevezmou v režimu zpětného
odběru, který je pro spotřebitele bezplatný, respektive jeho zpracování si již
zaplatili při nákupu nového elektrospotřebiče. Toto pak samozřejmě celkově degraduje logisticky a organizačně
provázaný systém zpětného odběru,“
vysvětluje Mgr. Pavel Drahovzal, starosta obce Velký Osek a předseda Komise
životního prostředí Svazu měst a obcí
České republiky.
Poté je jen na dobré vůli kolektivních
systémů, že některé ne zcela kompletní
spotřebiče přebírají. Jednají tak zásadně
nad rámec svých povinností a stojí je to
nemalé prostředky, které by jinak musely vynaložit města a obce.
Z pohledu majitele
Pravdou je, že si majitel často svůj
nefunkčního spotřebič „vypreparuje“
podle libosti a jeho části zpeněží ve
výkupně. Připočteme-li k tomu tuzemskou přehnanou šetrnost a ono příslovečné – co Čech, to kutil, vyjde nám,
že procento selektivně demontovaných elektrozařízení nebude nejmenší. Přesto je v této souvislosti potřeba
zdůraznit, že problémem zůstává spíše vyhazování vysloužilého elektra do
směsného odpadu. To může být pokutováno částkou 20 000 Kč. To, že je tato sankce prakticky nevymahatelná, je
věc jiná. Jak již bylo řečeno, těžko lze
v dnešní době zamezit tomu, že zištný
majitel z vysloužilého spotřebiče vymontuje cenné komodity a zpeněží je
v provozovnách výkupu druhotných
surovin. Z tohoto pohledu sice mají výkupny své opodstatnění, ale celospolečenský problém neřeší. „Vnímáme
dvě problematické oblasti. Za prvé, finanční zátěž pro obec, pokud musí nekompletní zařízení odstraňovat sama,
a za druhé zásadní dopady na životní
prostředí vlivem neodborné demontáže – to zejména platí pro lednice, ale
také pro televizory a monitory,“ říká
Ing. Jan Pavlíček z ministerstva životního prostředí.
Nelegální rozebírání
Individuální demontáží některých
druhů elektrospotřebičů mimo systém zpětného odběru může docházet k únikům škodlivých látek, přičemž zbylé části se víceméně stávají
směsným odpadem. Ten je nutno na
náklady obcí odstraňovat na skládkách nebo jen výjimečně energeticky
využít ve spalovnách. Daleko závažnějším problémem jsou však nenechavci, kteří přímo na sběrném dvoře rozebírají elektrozařízení a dobře
zpeněžitelné části odvážejí do výkupen surovin. Někdy jde přímo o organizované skupiny, pro které nejsou
překážkou vysoké ploty ani kamerové
systémy. Ve výkupnách by však takto
získané komodity neměly být přijaty,
přesně jak říká litera zákona. Kdo by
však ve výkupně zjišťoval, zda něco
je nebo není součást elektrozařízení?
Spokojené jsou přece obě strany. Fenomén nekompletnosti se zkrátka nepodařilo vymýtit ani po legislativních
úpravách, kdy se nesmí ve sběrnách
vykupovat celá elektrická a elektronická zařízení ani jejich části (novela
vyhlášky č. 383/2001 Sb.). Podtrženo
sečteno, finanční motivace tu markantně převyšuje šanci, že se na takovéto nelegální chování přijde.
Obce jako součást systému
Ze zákona jsou výrobci odpovědni
za materiálovou využitelnost zpětně
odebíraných spotřebičů v zákonem
stanovené procentní míře. Pokud toto jako republika nesplníme, můžeme
být orgány Evropské unie sankcionováni. Zatím však, díky kolektivním
systémům, předepsané kvóty plníme
(4 kg elektrozařízení na osobu a rok).
Dále mají zpracovatelé možnost, v rámci trhu pro každý obchodovatelný materiál, nabídnout kolektivním systémům
lepší cenu za předpokladu dostatečného
množství a kvality získaných druhotných
surovin. Tím roste šance, že i obce, které
jsou důležitým článkem celého systému,
mohou dostat za vytříděný materiál větší příspěvek. Pokud však dojde k nelegálnímu rozebírání, stávají se zbylé části
elektrozařízení odpadem, nestanou se
druhotnou surovinou, dostávají se do
směsného komunálního odpadu a končí
převážně na řízených skládkách, za které musí obce, respektive občané platit.
Od obecních skládek pak není daleko ke
skládkám divokým, o nichž koneckonců
bylo psáno již v úvodu.
Podle zákona o odpadech „… není provozovatel místa zpětného odběru elektrozařízení povinen v režimu zpětného
odběru odebrat elektrozařízení, které není kompletní“. Tím se snižuje jak
množství využitelného elektrozařízení,
a tím i ekonomika systému, tak míra využitelnosti druhotných surovin, což zase
sledují evropské orgány. Dále zákon říká,
že „... nekompletním se rozumí elektrozařízení bez technologických částí, které
jsou podstatné pro jeho klasifikaci“. Jde
o poněkud obecné konstatování, které
si lze vykládat různě. Proto některé kolektivní systémy specifikují obcím, jaké
základní komponenty by mělo obsahovat zpětně odebírané elektrozařízení,
aby se nestalo odpadem.
13
asekol info / TEXT: Ing. Tomáš Řezníček / foto: Profimedia
republice je k recyklaci odevzdávána
méně než polovina vysloužilých elektrospotřebičů, problémem je zejména
sběr drobného spotřebního elektrozařízení. Pro občany je zkrátka nejjednodušší odhodit vysloužilé mobily,
discmany, nabíječky, počítačové součásti, elektronické hračky a další drobné elektro do směsného komunálního
odpadu. Řešením je masivní instalace
stacionárních kontejnerů i menších
interiérových sběrných nádob spolu
s plošnou environmentální výchovou.
Mnohé obce bohužel chápou zajištění
nakládání s komunálními odpady tak,
že uzavřou smlouvu o sběru a odvozu odpadů s profesionální svozovou
firmou a o další se nestarají. Z tohoto
důvodu je potěšitelné, že se zvyšuje
počet kvalitně vybavených a zabezpečených sběrných dvorů a že obce
přistupují na smlouvy a partnerské
dohody s oprávněnými osobami v odpadovém hospodářství pro tříděný
sběr papíru, plastů, skla i zpětný odběr
elektrozařízení.
V neposlední v řadě jde o ochranu
životního prostředí. Při každém nelegálním rozebírání elektroodpadů na
nezabezpečených plochách může do-
něný zájem odebírat z míst zpětného
odběru pouze kompletní elektrozařízení, jelikož musí plnit taxativně stanovené kvóty využitelnosti odpadu
Demontáží některých druhů elektrospotřebičů mimo
systém zpětného odběru může docházet k únikům
škodlivých látek.
cházet k uvolňování škodlivých látek
do ovzduší, půdy a vody. Z výše uvedeného je zřejmé, že prospěch z vykrádání elektrospotřebičů mají pouze provozovatelé výkupen odpadů, kteří získají
jen odpad s kladnou peněžní hodnotou, a pak samozřejmě ti, kteří dostanou od výkupen zaplaceno. Naopak
obce a jejich životní prostředí a provozovatelé kolektivních systémů tímto
strádají – obcím se zvyšují náklady na
úklid a sanaci veřejných prostranství,
na nakládání s nebezpečnými odpady
atd. Kolektivní systém má zase opráv-
14
ZPĚTNÝ ODBĚR
1/2012
a kvótu pro sběr za Českou republiku.
A zapomenout nemůžeme ani na zpracovatele, kteří prodejem využitelných
částí generují svůj zisk.
Osvěta, spolupráce a sběrná síť
Kolektivní systémy ve svém zájmu
pochopitelně navazují s obcemi spolupráci, zajišťují nádoby, odvoz, osvětu občanů a další podporu zpětného
odběru. Díky tomu efektivita zpětného odběru elektrozařízení postupně
roste, avšak stále není na úrovni například skandinávských zemí. V České
Závěrem
Obecně je v odborných kruzích konstatováno, že došlo k mírnému zlepšení v oblasti nekompletnosti elektrozařízení. Především byly nastaveny
přísnější podmínky výkupu kovových
odpadů dané právními předpisy. Dále
se dokonaleji zabezpečují sběrné dvory, například kamerovými systémy,
přítomností ochranky apod. Sběrné
dvory jsou stále více vybavovány speciálními kontejnery (např. E-domky),
které ztěžují vykrádání. Svou roji hrají
i výkyvy výkupních cen. Evergreen vykrádání elektrospotřebičů však zdaleka nekončí. Proto je nezbytné na něj
permanentně upozorňovat, realizovat
systémová a bezpečnostní opatření
a organizovat co nejširší osvětu. Vedle uvedených řešení je nutné dbát
o důslednější kontrolní mechanismy,
respektive o zkracování cest mezi odevzdáním a zpracováním elektrozařízení. Akcentována by měla být rovněž
přesně daná otevírací doba sběrných
dvorů, distribuce většího počtu stacionárních kontejnerů v obcích a realizace
velkých pevně organizovaných sběrových akcí před jednorázovými, obtížněji kontrolovatelnými. Svou pozitivní
roli by jistě sehrála také intenzivnější
kontrolní aktivita obcí v rámci provozu
výkupen surovin a osvěty odpovědných pracovníků.
asekol info / text: Jan Pomykal
Drobné elektro:
přínosy recyklace vyčísleny
Je třídění a recyklace starého elektra přínosem pro životní prostředí? Vyplatí se – viděno environmentální
optikou – realizovat náročný proces zpětného odběru elektrozařízení? A jestli ano, dají se tato pozitiva
důvěryhodně vyčíslit? Na tyto otázky spolehlivě odpověděla tzv. LCA (Life Cycle Assessment) analýza
životního cyklu drobného elektroodpadu, kterou pro ASEKOL v roce 2011 zpracovala firma MT KONZULT.
Přínosy pro životní prostředí při zpětném odběru vybraných elektrozařízení
Kategorie
Jednotka
Notebook
1 ks
Tiskárna
1 ks
Mobilní telefon
100 ks
Drobné EZZ
1 kg
Drobné EEZ sebrané
ASEKOLem v roce 2011
3 872 t
Úspora energie
MWh
0,103
0,037
0,475
0,024
93 896
Úspora pitné vody
l
392
186
2 340
92,6
358 547 200
Úspora ropy
l
6,809
1,912
29,264
1,723
6 670 682
Snížení produkce odpadů
kg
91,5
36
563
19,2
74 342 400
Snížení emisí skleníkových plynů
kg CO2 ekv. 25,5
2,13
122
4,46
17 269 120
Studie byla zpracována s podporou grantového programu Fond ASEKOL a navázala na předešlou LCA
analýzu vyřazených televizorů a počítačových monitorů z roku 2010. Jejím cílem bylo popsat objektivním, transparentním a mezinárodně uznávaným postupem environmentální dopady spojené se zpětným
odběrem, přepravou a zpracováním drobného elektrozařízení, a to od okamžiku sběru až do fáze náhrady primární suroviny. Zkoumána byla nejen drobná
elektrozařízení jako směs spotřebičů, ale i jednotlivé
výrobky, a to notebook, tiskárna a mobilní telefon.
Součástí studie bylo rovněž zpracování modelu, který bude sloužit k evidenci environmentálních efektů
individuálních zákazníků (osoby, firmy, obce) společnosti ASEKOL. V rámci inventarizační analýzy bylo
jako funkční jednotka (základ, ke kterému jsou vztahovány vstupy a výstupy) stanoveno nakládání s 1 kg
zpětně odebraného drobného elektrozařízení (popř.
100 ks mobilních telefonů, 1 ks notebooku a 1 ks tiskárny), přičemž výchozím podkladem k výpočtům
byla podrobná materiálová bilance reprezentativních
zástupců vybraných elektrospotřebičů.
Inventarizační analýza zpětně odebraného elektrozařízení popsala a vyčíslila pozitivní i negativní vstupy
do životního prostředí i výstupy z něj, a to u všech
vytyčených procesů (sběr, přeprava a zpracování
elektroodpadu). Stejně jako v předchozí studii došlo
k určení přepravních vzdáleností ze sběrných míst ke
zpracovatelům a vyčíslení vlivu dopravy na životní
prostředí. Následně byla specifikována zpracovatelská zařízení a pomocí měrných spotřeb vykalkulovány celkové nároky na jejich vstupy (elektrická energie, voda, náhradní díly atp.) vztažené na funkční
jednotku. Tento postup byl aplikován i na následné
zpracování jednotlivých frakcí vzniklých demontáží
elektrozařízení. Proces zpracování frakcí byl tedy sledován až do fáze finální recyklace a náhrady primární
suroviny nebo do fáze jejich odstranění.
Studie LCA jednoznačně potvrdila environmentální výhodnost posuzovaného systému nakládání se
zpětně odebranými elektrozařízeními a vědecky dokázala jeho přínos z hlediska eliminace negativních
dopadů na životní prostředí (např. snížení potřeby
povrchové či hlubinné těžby surovin – kovů, nižší
spotřeba ropných produktů, nižší emise skleníkových plynů aj.). Úspory úzce souvisí především s materiálovým využitím frakcí bohatých na drahé kovy
(zlato, stříbro a platina). Určitou úsporu představuje
i recyklace mědi, železa, hliníku a mosazi. Spalování
plastů, které jsou součástí frakcí bohatých na drahé
kovy, přispívá ke snížení množství paliv potřebných
k tavení kovů.
Sběr, doprava, demontáž a následné využití
frakcí zpětného odběru vysloužilých drobných
elektrospotřebičů představuje nezanedbatelný
přínos pro životní prostředí a úsporu přírodních
zdrojů. Pro lepší představu můžeme použít následující příměry.
Díky zpětnému odběru A RECYKLACI:
• jednoho kusu tiskárny dojde ke snížení produkce nebezpečných odpadů o 36 kilogramů.
Stejné množství nebezpečného odpadu vyprodukuje za rok 9 domácností.
• jednoho kusu notebooku dojde k úspoře
6,8 litru ropy, která se nemusí vytěžit. Stejné
množství ropy se například spotřebuje k ujetí
100 km v osobním automobilu s běžnou spotřebou. Také dojde k úspoře 392 litrů pitné vody,
čímž nevznikne stejné množství znečištěných odpadních vod. Stejné množství vody je například
spotřebováno při 30 cyklech mytí v myčce nádobí.
• jednoho kusu mobilního telefonu dojde ke
snížení produkce skleníkových plynů, protože
není vyprodukováno 1,22 kilogramu CO2 ekv. Stejné množství CO2 vyprodukuje automobil, který
ujede 10 kilometrů.
15
reportáž / Text: lenka ciznerová / FOTO: michael kratochvíl
Kam mizí staré spotřebiče
Jestli vás zajímá, co se děje s vyhozeným rádiem, mobilem, foťákem nebo čurací panenkou poté, co jsou
odhozeny do stacionárního kontejneru ASEKOLu, jste tady správně. Firma Elektro Dohnal v Trutnově s nimi
kouzlí tak, že z nich většinou nezbude ani jeden nepotřebný šroubek nebo kousek plastu.
Elektro Dohnal je typická rodinná firma. Jan Dohnal
ji řídí spolu s manželkou a synem a v tomto složení
také naši novinářskou výpravu přivítali. Dvě zpracovatelské haly, ve kterých firmu už pár let provozují, najdete na konci Trutnova (mimochodem jen
pár desítek metrů od sběrného dvora). V první se
zpracovává drobný elektroodpad do velikosti rádia
nebo klávesnice, druhá hala slouží k rozebírání větších elektrospotřebičů, například televizí, monitorů
nebo počítačových skříní. Denně třídicími linkami
projde 30 tun elektroodpadu. To je ostatně kapacita, kterou se Jan Dohnal snaží pravidelně naplnit.
„Chráněnka“ pomáhá hendikepovaným
Firma zaměstnává 60 lidí, přičemž podstatná většina z nich se vyrovnává s fyzickým či psychickým
hendikepem. Pracují tady invalidé, kteří mají za sebou náročnou léčbu rakoviny, stejně jako lidé, kteří
musí bojovat s psychickými problémy. Jinými slovy,
firma Elektro Dohnal je jednou z největších chrá-
16
ZPĚTNÝ ODBĚR
něných dílen v České republice a poskytuje tak zaměstnání občanům, kteří by jen těžko sháněli práci.
„V Trutnově je poměrně vysoká nezaměstnanost
a lidi s hendikepem tady v současné době nikdo nezaměstná. Oni ale chtějí taky pracovat. Přizpůsobili
jsme jim pracovní dobu, pracujeme od osmi do půl
jedné, a po čtyřech hodinách se provozy zastavují
kvůli pauze na svačinu,“ vysvětluje Jan Dohnal.
Elektro ze všech koutů
Ani v téhle branži však není jednoduché vydělat na
chleba pro 60 lidí. „Naplnit denně takovou kapacitu
znamená sakra se ohánět,“ potvrzuje šéf firmy. Také
proto se Elektro Dohnal snaží získat pro svou linku
co nejvíce elektroodpadu sebraného ASEKOLem.
„Bohužel to ale neznamená, že čím víc toho seženete, tím víc vyděláte. Jak známo, Češi jsou národ kutilů, a tak se často stává, že místo kompletního monitoru vám z poloviny dorazí takové, na kterých zbyly
jen plasty a obrazovka. Jinak ani drátek,“ komentuje
1/2012
situaci s nadhledem Jan Dohnal. V obou trutnovských halách se potkávají vysloužilé elektrospotřebiče nejen z různých překladišť v České republice,
ale také ze sběren, výkupen i od jednotlivců.
Poklady, nebo haraburdí?
Oči až přecházejí z pohledu na sbírku vysloužilých
elektrospotřebičů nejrůznějších typů a stáří. Zavzpomínala jsem, jak jsme u babičky o prázdninách jako děti chodily objevovat poklady na místní
skládku. Narazit tehdy na něco podobného, zblázníme se radostí. Ale musíme s naším průvodcem
dál. Elektrické pradědečky necháváme za zády
a vracíme se do reality s vědomím, že elektroodpad je potřeba odpovědně zpracovat tak, abychom maximálně chránili životní prostředí. Je příjemné vidět, že se nepotřebné elektrospotřebiče
dostanou na správné místo (rozuměj k recyklaci),
protože těch, co končí v příkopech u cest nebo na
černých skládkách, je bohužel pořád ještě dost.
Mašina je miláček
V hale už jede provoz na plné obrátky. Věci se hrnou na pás, který se zastaví pokaždé, když je příliš
plný. To proto, aby z něj zaměstnanci stihli vytřídit všechno, co nesmí do „mašiny“. Dráty jdou do
jedné bedny, cédéčka do druhé, baterie do třetí,
mobily do čtvrté a tak dále. Než elektro skončí
ve chřtánu nepřehlédnutelného žlutého stroje
uprostřed haly, čeká ho poslední kontrola. Mašina pracuje jako „citlivý drtič“, je miláčkem firmy
a dokáže neuvěřitelné věci. Do otvoru 50 × 50
centimetrů zajíždí celé rádio, tiskárna nebo třeba
videorekordér a ven vypadávají jednotlivé součástky. Ty kovové si automaticky přitáhne obří
magnet, ostatní se dál třídí. Plasty na černé, bílé
a barevné, separuje se papír, materiály, které se
rozloží, sklo a další komodity. Kovy se samozřejmě
separují na barevné a „ty další“. Tohle všechno se
následně, podle druhu, posílá a prodává dál.
Mackové jdou vedle
Televizory, počítačové monitory, výherní automaty a spotřebiče s kovovými schránkami se rovnou
posílají do dílen nebo do vedlejší haly. Tady už je
postup celkem jasný. Akušroubovák, kladiva, pily
a další nástroje. Pracuje se tu jenom ručně, žádná
automatika. Zaměstnanci jsou obklopeni několika
různými kontejnery a to, co manuálně rozeberou,
rovnou třídí. Plasty, kovy, sklo, baterie... Jen mají
pod rukama podstatně větší kusy starého elek-
trozařízení. Mezi tím vším provozním hemžením
kličkují vysokozdvižné vozíky na plyn, které svážejí
plné kontejnery roztříděných věcí. Čas od času tu
projede obrovský vysavač, který uklidí všechno,
co kde upadne. Těžko říct, kolikrát si už „pochut-
Technologické schéma zpracování elektroodpadu
příjem
elektroodpadu
ruční
demontáž
železné
kovy
barevné
kovy
plošné
spoje
jednoduchÁ zařízení
(elektromotory, větráčky,
spínače, transFormátory)
PŘEDÁNÍ OPRÁVNĚNÉMU
ZPRACOVATELI
kabely
plasty
obrazovky
DRCENÍ
BAREVNÉ
KOVY
MATERIÁL S OBSAHEM
DRAHÝCH KOVŮ
PLASTY
A KUPREXTIT
plaSTY
ROZŘÍZNUTÍ
OBRAZOVKY
SKLO
STÍNÍTKOVÉ
SKLO
KONUSOVÉ
ŽELEZNÉ
KOVY
LUMINOFOR
SKLAD
nal“ třeba na klíčích od bytu některého ze zaměstnanců, ale v obou halách je obdivuhodně čisto.
Nejdříve sehnat, poté udat
Rozebrané komodity se odvážejí do Německa,
kde má Elektro Dohnal dlouhodobého partnera
– specializovanou firmu, která je perfektně vybavena pro další zpracování vytříděných komodit.
Z tohoto obchodu Jan Dohnal také pochopitelně
žije. Nejen zákonné limity využití, ale i tento byznys je motivací, aby se co největší procento roztříděných materiálů předalo k dalšímu zpracování.
„Můžu zaručit, že ze 4000 tun odpadu, který jsme
schopni za rok zpracovat, se vytřídit nedá maximálně 100 tun,“ chlubí se trutnovský podnikatel.
Jeho přáním v této souvislosti je, aby se v České
republice podařilo najít lepší materiálové využití
pro sklo z CRT obrazovek. Je to totiž jediná komodita, kterou neumí zhodnotit. A tak za to, aby se
zbavil vytříděného skla, musí platit.
Práci rozhodně zpříjemnit
Z přístupu našich hostitelů je jasné, že naslouchají svým zaměstnancům. Protože pro koho jiného
by pak dělali barevné koupelny, příjemné zázemí s oddělenými šatnami nebo kuchyňku přímo
v hale, kde si můžete umýt ruce nebo uvařit kávu.
Všechno tu tak nějak vypadá přívětivě. Žádná stará tovární špína, zatuchlo nebo nepořádek. V prostorách téhle firmy byste na první pohled vůbec
nepoznali, co se tu provádí – že je to vlastně dočasná skládka drobného elektroodpadu. Myslím,
že vysloužilé elektrospotřebiče by si pro svoje životní finále jen těžko hledaly lepší místo.
17
asekol info / text: Jan Pomykal
Češi v roce 2011 vytřídili opět
více elektroodpadu
Obyvatelé České republiky se
systémů ASEKOL, EKOLAMP
a Zlínský kraj (5,15 kg). Naopak nejhorší výsledek
tradičně vykázal Ústecký kraj s průměrem 2,70 kg.
Na předposledním místě pomyslného žebříčku
se pak umístil kraj Karlovarský (3,09 kg). Celkové
výsledky jsou však více než uspokojivé. Navzdory
doznívající ekonomické recesi, hrozbě další krize
a faktu, že prodeje nových elektrospotřebičů nerostou, se jedná o velmi pozitivní bilanci. Přesto je
stále co dohánět.
„Čísla vypadají skvěle, ale je potřeba si uvědomit,
že stěžejní hmotnostní podíl mají především velké,
tudíž těžké, spotřebiče. Drobné elektrospotřebiče, jako třeba mobily, klávesnice, mp3 přehrávače, kompaktní zářivky a další, končí stále nejčastěji v popelnicích na směsný odpad,“ upozorňuje
Jan Vrba. Z tohoto důvodu ASEKOL inicioval vznik
červených kontejnerů, tedy samostatných staci­
onárních kontejnerů na drobné elektro. V roce
2011 došlo k jejich hromadné instalaci a v součas-
a ELEKTROWIN každý občan
Výsledky sběru a srovnání s rokem 2010
po mírném poklesu sběru mezi
lety 2009 a 2010, který byl
způsoben dopady ekonomické
recese, opět zlepšili v třídění
elektroodpadu. Loni odevzdali
o téměř 2000 tun elektroodpadu
více než v předcházejícím roce.
Prostřednictvím kolektivních
v roce 2011 odevzdal 4,24 kg
2010
vysloužilých spotřebičů, které
byly následně recyklovány.
Celkem jde o 44 747 tun
elektroodpadu.
2011
Vývoj výsledků zpětného odběru
elektroodpadu 2008–2011 v tunách
48 000
45 000
42 000
39 000
36 000
33 000
30 000
2008
2010
2011
ELEKTROWIN
EKOLAMP
Celkem
16 558
25 448
999
43 005
1,57
2,42
0,09
4,09
17 657
26 002
1 088
44 747
1,67
2,46
0,1
4,24
7%
2%
9%
3%
ASEKOL
sběr za rok 2010 (tuny)
přepočet na obyvatele (kg)
sběr za rok 2011 (tuny)
přepočet na obyvatele (kg)
meziroční nárůst
2009
Výsledky sběru kolektivního systému ASEKOL podle krajů V ROCE 2011
Zlepšení je bezesporu výsledkem rostoucího povědomí veřejnosti o důležitosti třídění vysloužilého
elektra; za potěšujícími čísly stojí také větší počet
sběrných míst. Podle statistik třídí nejlépe občané
kraje Vysočina, kteří odevzdali 5,42 kg elektroodpadu na osobu. „Ukazuje se, že osvěta, o kterou se
ASEKOL, EKOLAMP a ELEKTROWIN usilovně snaží,
má svůj smysl. Lidé jsou k ekologickým tématům
stále citlivější a mají chuť a vůli se v této oblasti
rozvíjet. Proto je nyní ideální doba zaměřit se i na
drobné elektro, které lidé nejsou tolik zvyklí třídit,“ říká Jan Vrba, jednatel společnosti ASEKOL.
Čechům se stejně jako v letech 2009 a 2010 podařilo i v loňském roce splnit limity Evropské unie,
tedy vybrat alespoň 4 kg elektroodpadu na osobu.
Rozdíly mezi jednotlivými kraji přitom byly poměrně markantní. Pětikilogramovou hranici sebraného elektroodpadu na hlavu překonal kromě vítězné Vysočiny ještě Královéhradecký kraj (5,23 kg)
Kraj
Hlavní město Praha
Jihočeský
Jihomoravský
ZPĚTNÝ ODBĚR
TV + PC monitory (t)
ostatní EEZ (t)
Sběr EEZ celkem (t)
1 432,56
493,72
1 926,29
798,60
271,44
1 070,05
1 490,54
392,68
1 883,23
Karlovarský
267,78
83,80
351,58
Královéhradecký
721,89
180,05
901,94
Liberecký
555,10
171,15
726,23
1 596,36
365,02
1 961,38
Olomoucký
939,63
256,41
1 196,04
Pardubický
819,85
199,22
1 019,07
Plzeňský
856,93
200,85
1 057,79
1 616,16
565,19
2 181,35
Ústecký
738,81
191,83
930,65
Vysočina
881,79
242,65
1 124,44
Moravskoslezský
Středočeský
Zlínský
Celkový součet
18
nosti je jich po celé republice umístěno více než
1500. Priorita všech zmíněných kolektivních systémů se ani v roce 2012 nemění – plošná osvěta
občanů a intenzivní rozšiřování sběrné sítě, která
by přivedla k třídění elektra ještě více lidí.
1/2012
1 068,41
258,07
1 326,49
13 784,44
3 872,12
17 656,56
asekol info / text: Jan Pomykal / Foto: shutterstock
Certifikáty za třídění starého elektra
V dubnu letošního roku
obdrželi partneři kolektivního systému ASEKOL již
potřetí certifikát k tak zvanému Environmentálnímu vyúčtování. Jde o přesný výpočet
přínosu pro životní prostředí, který vznikl na základě
zpětného odběru a recyklace
vysloužilých elektrospotřebičů
odevzdaných prostřednictvím
sběrné sítě ASEKOL.
Všechny české a moravské kraje, města a obce
se sběrnými dvory nebo 1480 škol zapojených do
projektu Recyklohraní díky Environmentálnímu
vyúčtování přesně vidí, kolik jejich občané či žáci
uspořili elektrické energie, energetických surovin, primárních surovin a pitné vody. Vyčíslený je
také podíl na snížení produkce nebezpečných odpadů a emisí skleníkových plynů. Svým konkrétním ekologickým přínosem se tak může pochlubit
například Liberecký kraj stejně jako třeba Bruntál
nebo ZŠ v Dolních Věstonicích.
Základem Environmentálního vyúčtování je
tzv. LCA analýza (Life Cycle Assessment), která
u zpětného odběru elektrozařízení umožňuje
popsat a přesně definovat pozitivní a negativní
vstupy do životního prostředí i výstupy z něj. Toto se týká samozřejmě všech průvodních procesů, tedy samotného sběru, přepravy a zpracování
elektroodpadu. LCA studie byla realizována jak
u televizorů a monitorů, které v roce 2011 tvořily 78 % všech sebraných elektrozařízení v rámci
společnosti, tak u drobných elektrospotřebičů
(o LCA analýze drobného elektra více na str. 15).
Certifikát tedy podrobně vypovídá o kompletní
struktuře sběru kolektivního systému ASEKOL.
„Environmentální vyúčtování jasně dokazuje,
že získávání druhotných surovin recyklací elektroodpadu je pro životní prostředí mnohem
šetrnější než těžba primárních surovin přímo
ze země. Navíc je zřejmé, že i jednotlivec může
pomoci při ochraně ekosystému Země,“ uvedla
Hana Ansorgová, manažerka komunikace společnosti ASEKOL. „Už zpětný odběr a odborná recyklace jednoho televizoru totiž ušetří 2,9 litru
ropy nebo 162,4 kWh elektrické energie,“
vysvětlila.
Společnost ASEKOL sběrem a recyklací televizí,
monitorů a drobného elektra v ČR jen za loňský
rok uspořila například 8,67 milionů litrů ropy,
nebo 197 000 MWh elektřiny, což je průměrná
spotřeba Prahy za 15 dní. Zároveň se ušetřilo
892 milionů litrů vody, což odpovídá objemu,
který za rok vypijí Pražané. Mezi kraji dopadl
v environmentálním vyúčtování v přepočtu na
obyvatele nejlépe Kraj Vysočina, kde se podařilo
sběrem elektroodpadu za loňský rok například
snížit produkci CO2 o 5,64 kg na jednoho občana.
Takové množství CO2 vyprodukuje automobil za
36 km jízdy. Na druhém místě skončil Zlínský kraj
a na třetím kraj Pardubický.
Víte, že...
... díky zpětnému odběru
stovky mobilních telefonů:
... Díky zpětnému odběru
jednoho notebooku:
... Díky zpětnému odběru
jedné tiskárny:
• se ušetří 475 kWh elektrické energie?
Stejné množství energie by stálo zhruba
2202 Kč a moderní úspornou lednici by
mohlo pohánět více než čtyři a čtvrt roku.
• se nevytěží celkem 5,67 kilogramů primárních surovin, nejvíce písku, vápence
a železa?
• se sníží produkce nebezpečných odpadů o 563 kilogramů? Stejné množství nebezpečného odpadu vyprodukuje za rok
140 domácností.
• se ušetří 102,5 kWh elektrické energie?
Stejné množství spotřebuje 42W halogenová žárovka za více než 30 dní nepřetržitého
provozu.
• se ušetří 392 litrů pitné vody? Stejné množství se spotřebuje na 30 cyklů myčky nádobí.
• se sníží produkce skleníkových plynů
o 25,5 kilogramů CO2 ekv.? Stejné množství vyprodukuje automobil, který ujede tři jízdy mezi Prahou a Mladou Boleslaví.
• se ušetří 36,9 kWh elektrické energie?
Stejné množství spotřebuje CRT televizor
s velkou úhlopříčkou za 15 dní nepřetržitého
provozu.
• se nemusí vytěžit 1,9 litru ropy? Stejné
množství se spotřebuje k ujetí vzdálenosti mezi Prahou a Mělníkem v osobním automobilu.
• se ušetří 186 litrů pitné vody? Stejné množství se spotřebuje na 31 spláchnutí toalety.
19
rozhovor / text: Jan Pomykal / FOTO: Archiv T-mobile, profimedia
Petra Pavičová:
Prioritou je pro nás vzdělávání
S manažerkou společenské odpovědnosti společnosti T-Mobile Czech Republic o environmentální osvětě,
„bétéeskách“, alternativních zdrojích a eliminaci ekologické stopy.
kapalným vodíkem a metanolem. Toto řešení je
v Česku použito vůbec poprvé. Zároveň jde v podstatě o výzkumný projekt, u kterého s napětím čekáme na výsledky efektivity a úspory energií. Pokud se
naše alternativní zdroje osvědčí, jsme studii ochotni
případně poskytnout dalším firmám k využití, aby se
i ony mohly tímto způsobem pokusit eliminovat svou
ekologickou stopu na Zemi.
Společnost T-Mobile se v dubnu stala novým klientem ASEKOLu. Co vás vedlo ke změně kolektivního
systému, který za vás jako dovozce plní zákonnou
povinnost zpětného odběru elektrozařízení?
Primárně nás k tomu přivedla dlouhodobá spolupráce s ASEKOLem na nejrůznějších projektech, která
pro nás byla zajímavá a efektivní. Cítili jsme větší
vstřícnost, než tomu bylo ze strany původního partnera pro tuto oblast. Chyběla nám aktivita dosavadního partnera, sběr elektroodpadu byl stabilně nízký,
bez zásadních změn. Postrádali jsme také podporu
při motivaci zaměstnanců. Proto jsme se po několika
informačních schůzkách s vedením společnosti ASEKOL rozhodli stát jejím klientem a jít trošičku „proti
proudu“.
Co si od nově nastartované spolupráce slibujete?
Pro nás je určující, že ASEKOL přijal naši vizi a vyšel
vstříc našim představám. Základem spolupráce jsou
pozitivní zkušenosti s činnostmi ASEKOLu, především
s úspěšnými osvětovými a informačními kampaněmi. Zkrátka líbí se nám, že ASEKOL jde jako kolektivní
systém cestou vzdělávání a motivace, což jsou klíčové hodnoty i pro nás, protože prioritou společnosti
T-Mobile je intenzivní vzdělávání jak zákazníků, tak
vlastních zaměstnanců. Věříme rovněž, že výsledkem klientských vazeb obou firem bude rostoucí
procento zpětně odebraných elektrozařízení.
Jaká je strategie mateřské společnosti T-Mobile v environmentální oblasti a liší se od české
pobočky?
T-Mobile se v první řadě komplexně drží strategie trvale udržitelného rozvoje, jejímž průvodním znakem
je maximální péče o životní prostředí. To se projevuje ve všech našich aktivitách. Na této politice stojí
i strategie společenské odpovědnosti celé firmy. Jeden z jejích pilířů je tzv. Lowcarbon society, kterou
máme v České republice pojmenovanou termínem
„Zdravá planeta“. Tuto filozofii vyzývající k respektu
vůči životnímu prostředí převzaly všechny společnosti T-Mobile a praktikují ji nejen interně, ale i směrem
ven, tj. k našim spotřebitelům. Do „Zdravé planety“
spadají pro nás již standardní disciplíny, jako jsou
třídění odpadů, automatické vypínání monitorů po
dobu jejich nečinnosti nebo apel na zaměstnance,
aby šetřili vodou, zbytečně nesvítili a podobně. Mezi
20
ZPĚTNÝ ODBĚR
nákladnější projekty patřila modernizace všech 2G
základnových stanic – BTS (Base Transceiver Station
je vysílač a přijímač rádiových signálů – pozn. red.),
díky které jsme od roku 2010 zaznamenali úsporu
energie o více než 40 procent. Navíc se snažíme, aby
naše „bétéesky“ nerušily ráz krajiny, a také je například ve formě rozhleden zpřístupňujeme veřejnosti.
Jak jste na tom s alternativními zdroji?
Ty jsou naší chloubou, my totiž telefonujeme „zeleně“. Abyste rozuměl, na střechu našeho sídla
a přilehlé pozemky v Praze-Roztylech jsme umístili
větrnou i solární elektrárnu, které dodávají proud
mobilní síti v okolí i uvnitř budovy. Jako záloha neslouží běžný dieselagregát, ale zařízení poháněné
1/2012
Jaké projekty zaměřené na ekologickou výchovu
jste realizovali pro své klienty a zaměstnance v nedávné době?
Těch byla celá řada. Například z Fondu T-Mobile jsme
v posledních letech spolufinancovali aktivity podporující péči o životní prostředí a jeho obnovu. Jedná
se o projekty neziskových organizací, které v rámci
svých aktivit například rekultivují parky, obnovují
rybníky a podobně. Rozvoj „zelených aktivit“ jsme
také podpořili našimi službami. „Ekologické neziskovky“ – třeba Greenpeace – mají v etickém kodexu
proklamaci, která jim zakazuje přijmout od nadnárodních korporací peněžní dary, proto jsme hledali
jinou cestu a věnovali jim na podporu jejich aktivity dobíjecí kupony v hodnotě 250 000 Kč. Z našich
„recyklačních“ projektů můžu jmenovat Recyklístek,
který nám umožnil sebrat a zrecyklovat přes 50 000
mobilů, nebo Mobilobraní, jež bylo kromě sběru
vysloužilých mobilních telefonů zaměřeno na environmentální vzdělávání ve spolupráci se středními
školami. Studenti zkoušeli nejrůznější aktivity, které
by mohly veřejnost motivovat k recyklaci telefonů,
zároveň měli v hale naší centrály informační stánky,
kde naváděli ke zpětnému odběru mobilů i zaměstnance.
Minulý rok se také řada našich kolegů a kolegyň zapojila do dobrovolné akce „Do práce na kole“, kdy
po dobu jednoho měsíce využívali k cestě do zaměstnání bicykl. Na internetu pak mohli sledovat,
kolik tím ušetřili CO2. A věřte, že to byla překvapivá
čísla... V Týdnu mobility jsme zaměstnance motivovali k ekologicky šetrnějším jízdám do práce, v rámci
školení jsme nabízeli kurz úsporné jízdy autem. Vyvrcholením bylo vyhlášení a ocenění nejúspornějšího
řidiče roku. T-Mobile obecně – vzhledem k charakteru svých služeb a produktů – pomáhá minimalizovat ekologickou stopu i svým zákazníkům, protože
jim čím dál tím více umožňuje pracovat z domova,
mít mobilní kancelář, realizovat videokonference nebo teleprezence. Díky tomu se klienti nemusí tolik
přemísťovat a zbytečně zatěžovat životní prostředí.
Mohou zkrátka využít on-line prostor pro svou práci.
Europarlament posvětil novelizaci směrnice, která
časem umožní spotřebitelům vrátit malé výrobky
do 25 centimetrů – tedy i mobilní telefony – v každé větší prodejně elektrospotřebičů bez toho, aby
si v ní museli koupit nový produkt. Jaký je váš názor na tuto unijní novelu?
Nemáme s tím žádný problém, protože již od března
2005 existuje možnost odevzdat vysloužilý mobilní
telefon na všech prodejnách T-Mobile. Naše zkušenosti však ukazují, že staré mobilní telefony nejsou
pro českého spotřebitele „obyčejným“ elektroodpadem. Ač poškozené či jen napůl funkční, kolují mezi
členy rodiny, předávají se rodičům, prarodičům… Povědomí ve smyslu – kupuji si nový telefon, vrátím ten
starý – je velmi malé. Proto nepředpokládáme, že by
lidé náhle začali hromadně odevzdávat mobilní telefony v našich prodejnách. Českého občana zkrátka
stále neopustil onen „šuplíkový sentiment“, stále necítí motivaci zbavovat se vysloužilých telefonů, a to
přesto, že se k němu s největší pravděpodobností už
nikdy nevrátí. Svou roli tu jistě hrají i psychologické
aspekty – jednou za telefon dali nemalé peníze a přijde jim, že vyhazují cosi hodnotného.
spočívá v tom, že do repasovaných mobilních telefonů dodáváme na naše náklady SIM karty s kreditem. Tento počin osobně velmi vítám a pevně
věřím, že se ho budeme účastnit i nadále. Spojuje v sobě odpovědné environmentální chování
a charitu. Smysluplně se zde doplňuje cesta recyklace a cesta repase. Co více si přát.
tivním propojením soutěživosti s osvětou, svým
plošným záběrem, propracovaným systémem
a životaschopností. Neznám v této oblasti lepší
projekt. Konkrétně se budeme podílet na cenách
pro vítěze v soutěži „Věnuj mobil a vyhraj výlet pro
svou třídu“, přičemž jednou z lákavých cen bude
také podrobná prohlídka naší roztylské budovy.
Alternativní zdroje jsou naší chloubou – my totiž telefonujeme „zeleně“.
Vaše společnost se v současné době spolupodílí
na realizaci osvětového školního projektu Recyklohraní. Proč zrovna Recyklohraní a jak konkrétně se T-Mobile do tohoto „tématu“ zapojil?
To je vcelku prosté. Recyklohraní nás zaujalo efek-
Podpořili jsme i výrobu samolepek a dalších informačních materiálů. Za T-Mobile mohu směle
prohlásit, že se budeme snažit spolupráci s Recyklohraním prohlubovat a rozšiřovat k oboustranné
spokojenosti.
Během jara jste rozmístili E-boxy, tedy interiérové
sběrné nádoby na drobné elektro, po svých administrativních budovách. Nestálo by za to instalovat je i na prodejny?
Dobrá otázka. E-boxy již opravdu několik týdnů „zdobí“ chodby, atria a odpočívadla našich budov, mají
tam své opodstatnění a my doufáme, že budou hojně využívány. Pokud jde o prodejny, je situace poněkud odlišná. V zásadě se jejich instalaci nebráníme,
nicméně v současné době disponujeme vlastními
„boxy“ na staré drobné elektro, jejichž kapacita je
za současné situace plně dostačující. Navíc velikost
a provoz našich prodejen má svá – nejen bezpečnostní – kritéria, která předem determinují vzhled
a zákaznický komfort interiérů. Zdaleka ne všude lze
E-box umístit. E-boxy na prodejnách tudíž nejsou
v tuto chvíli na pořadu dne.
T-Mobile ČR aktivně spolupracuje s ASEKOLem
na projektu Věnuj mobil. Co konkrétně je obsahem tohoto partnerství? Jak vnímáte tento charitativní počin?
S potěšením participujeme na projektu, jenž dělá
upřímnou radost dětem, které neměly v životě tolik štěstí jako ostatní. Podpora ze strany T-Mobile
21
pro školy / text: Petr Holeček / FOTO: archiv asekol
Školáci třídí jako o život
Projekt Recyklohraní spojuje teorii s praxí. Školáci se nejen učí, co, proč a jak recyklovat, ale sami se
na sběru podílejí. A jsou v nejlepší formě. V roce 2011 sesbírali žáci a studenti tisíce kil elektroodpadu,
přičemž za pouhé tři měsíce vybrali téměř o třetinu starého elektra více než za celý předešlý rok. Nejmladší
generace jak vidno dokonale pochopila smysluplnost třídění vysloužilých elektrozařízení. Skvělé byly
i výsledky soutěže ve sběru mobilů – sešlo se jich třiadvacet tisíc.
22
ZPĚTNÝ ODBĚR
1/2012
Představte si 44 prázdných autobusů. Když je postavíte natěsno za sebou, vytvoří řadu dlouhou
půl kilometru. Jeden váží 10 000 kg. Dohromady
440 tun. Tak ohromné množství dokázali sesbírat během září, října a listopadu minulého roku
čeští školáci zapojení do Recyklohraní. Podzimní
akce se účastnilo 881 škol s téměř 230 000 žáky.
Abychom byli přesní, žáci mateřských, základních
a středních škol odevzdali celkem 439 532 kilo
elektroodpadu. To znamená, že každý z žáků
přinesl v průměru dvě kila elektroodpadu. To je
v historii školního vzdělávacího a sběrového projektu dosud nevídaný výkon.
Radují se v Liběšicích
Žáky i učitele hnala od 1. září do 30. listopadu
2011 dopředu také vidina lákavé výhry. ASEKOL
se jako jeden ze zakladatelů Recyklohraní rozhodl
třem nejlepším školám v každém kraji připsat na
jejich účet deset, pět a tři tisíce bodů a dále mezi ně rozdělit 200 000 korun. Vítězná základka
z Liběšic v lounském okrese se tak protřídila ke
100 000 korun, dalších deset vylosovaných škol
obdrželo desetitisícový šek. „Výhra nás velice potěšila. Pro venkovskou školu s malým rozpočtem
je to vysoká částka, za kterou si můžeme dovolit pořídit vše, na co běžně nezbývá. Třeba nový
počítač pro výuku, knihy, vybavení tělocvičny
a družiny,“ radovala se učitelka liběšické základní
školy Hana Adamcová. Její škola předvedla výkony hodné střední šrotařské firmy – 28 zdejších
žáků odevzdalo neuvěřitelných 12 684 kilo elektroodpadu, tedy 453 kilo na jednoho žáka. Sběr
starého elektra tu nebyl problém – už v osnovách
se základka zaměřuje na ekologickou a environmentální výchovu a rozvíjí v této sféře nejrůznější
projekty. Disponuje dokonce ekologickou zahradou a naučnou stezkou.
Za vědomosti odměnu
Školy zapojené do Recyklohraní plní úkoly v oblasti
třídění a recyklace a vedle sbírání drobného elektroodpadu dostávají za svou aktivitu body, které
v katalogu odměn proměňují v novou elektroniku, sportovní potřeby nebo jiné učební pomůcky.
Dosud bylo v Recyklohraní rozděleno téměř devět
milionů korun. Do projektu je aktuálně zapojeno
přes 2550 škol. Podzimní sběrové soutěže se aktivně účastnilo „jen“ 881 ústavů, které však od 1. září
do 30. listopadu 2011 vybraly o 23 % více spotřebičů než všechny školy za celý předešlý školní rok.
„Za velmi plodné období loňského podzimu jsme
školám za jejich aktivitu při plnění úkolů rozdělili
téměř dva miliony bodů,“ potvrdila Pavla Špringerová, manažerka projektu Recyklohraní. „Těšíme
se i na druhé pololetí a doufáme ve stejně dobré,
ne-li lepší výsledky,“ dodala.
Třídění je zábava
„Výsledky za loňský podzim jsou ohromující, jsme
moc rádi, že je program Recyklohraní na školách
tak úspěšný. Pro nás je to signálem, že projekt žáky baví a nám se je daří úspěšně vzdělávat v oblasti sběru a recyklace elektroodpadu. Tím, že
malí studenti sami svědomitě třídí, vychovávají
rovněž své rodiče a přispívají tak k lepšícím se výsledkům zpětného odběru vysloužilých spotřebičů v České republice,“ pochvalovala si manažerka
komunikace kolektivního systému ASEKOL Hana
Ansorgová. Recyklohraní bylo spuštěno v září
2008. Založily ho neziskové společnosti ASEKOL,
EKO-KOM, EKOLAMP a ECOBAT, které se zaměřují
na sběr a recyklaci elektroodpadu, odpadů z obalů, svítidel a baterií. Od 1. ledna 2011 je výhradním organizátorem projektu obecně prospěšná
společnost Recyklohraní.
Napilno měli žáci i s mobily
Součástí Recyklohraní je také soutěž „Věnuj mobil
a vyhraj výlet pro svou třídu“. I tady jsou čísla velmi dobrá. Žáci nasbírali 22 782 starých mobilů. Do
soutěže se zapojilo 420 škol, přičemž čtyřicet z nich
dokázalo sebrat více než jeden mobil na žáka. Absolutně největší počet odevzdali žáci Základní školy Arbesovy v Mšenu a s 966 mobily se stali vítězi
speciální kategorie. Kritériem hlavní soutěže však
byl počet sebraných telefonů v poměru na jednoho
žáka, proto se na prvním místě umístila Základní
a mateřská škola Javorník, kde děti spolu s rodiči
dokázali vybrat 5,4 mobilu na jednoho žáka. Na
druhém místě skončila Základní škola Merklín se
4,2 telefonu a třetí místo patří Základní a mateřské
škole Křetín s 3,6 mobilu na žáka.
T-Mobile věnoval víkend i simky
Motorem podzimní kampaně byla spolupráce se
společností T-Mobile Czech Republic. Ta jako nový partner soutěže slíbila vítězné škole víkendový
pobyt snů podle vlastního výběru. Škola z druhého
místa pojede na jednodenní výlet a třetí škola spolu s vítězem speciální kategorie dostane vstupenky na libovolnou akci. Podtrženo sečteno, honba
za největším počtem sesbíraných mobilů přinesla
kýžené ovoce. Zástupci ASEKOLu vybrané telefony
zkontrolovali; funkční přístroje po repasi prostřednictvím sdružení Život dětem putují do dětských
domovů. Ostatní telefony byly ekologicky recyklovány. Mobily, které se podařilo zachránit, vybavil
T-Mobile novými SIM kartami a dodal k nim základní kredit. „Moc děkujeme všem zúčastněným
školám, které do soutěže vložily obrovské úsilí
a dosáhly skvělých výsledků. Zatímco v rámci celé
kampaně Věnuj mobil, která běží již od roku 2008,
bylo dosud vybráno bez zapojení škol asi 15 000
telefonů, během dvou ročníků Věnuj mobil a vyhraj výlet pro svou třídu se nashromáždilo téměř
65 tisíc mobilů,“ rekapitulovala úspěchy Hana
Ansorgová.
ZE ŠUPLÍKU DO OBÁLKY
Projekt Věnuj mobil proto není určen jen školám,
ale všem, kteří se chtějí smysluplně zbavit svého
starého mobilu. Stačí navštívit stránky www.venujmobil.cz, nechat si zdarma poslat předplacenou
obálku a starý přístroj poslat na adresu ASEKOLu.
Eko Abeceda
Kromě tematických soutěží, úkolů pro žáky
a sběru elektroodpadu, baterií nebo mobilů
v rámci Recyklohraní poskytují zakladatelé
projektu učitelům výukové materiály pro
efektivnější práci s dětmi. Jedním z nich je
EKO Abeceda, čtyřdílná výuková sada, která
vyučujícím usnadňuje zapojení tématu recyklace a zpětného odběru do školní výuky.
Sada obsahuje lektorskou příručku pro pedagogy o systému zpětného odběru a recyklaci
elektrozařízení, včetně metodických pokynů.
Součástí jsou čtyři scénáře výukových hodin
pro první i druhý stupeň, plakáty, pomůcky
a DVD s tematickými dokumentárními filmy.
Například díl výukové sady „Vybité baterie
do koše nepatří“ poutavou formou ilustruje
životní cyklus baterie – od zajišťování potřebných surovin k výrobě přes likvidaci až
k jejímu opětovnému zhodnocení. Díky příručce studenti vnímají baterie a akumulátory
jako komoditu, kterou je potřeba recyklovat
a dále využívat. Od tohoto školního roku je
k dispozici druhý díl, který detailně pojednává o životním cyklu obalů a dalších odpadů.
23
asekol info / text: JAn pomykal / foto: archiv asekol, shutterstock
Kontejnery v Praze se osvědčily
V srpnu minulého roku rozmístil ASEKOL v Praze prvních
22 červených kontejnerů na
vysloužilá drobná elektrozařízení. Byly instalovány takříkajíc na zkoušku, aby se zjistilo,
března 2012 se díky nim podařilo sebrat přes 40 tun
drobného elektroodpadu. „Pro Pražany jsou nové
červené kontejnery užitečným rozšířením stávající sběrné sítě. Větší počet červených kontejnerů je
logický, vždyť elektronická zařízení využíváme v běžném životě všichni stále častěji,“ řekl radní pro životní prostředí Radek Lohynský. „Občané, kteří budou
ukládat vyřazená elektrozařízení do červených kontejnerů, podpoří životní prostředí tím, že výrobky
budou recyklovány. Zároveň město i občané ušetří
úkony a náklady spojené se svozem, což je v období úspor a rozpočtových škrtů pozitivní informace,“
dodal radní.
NA ŘADĚ JE PRAHA 2
Současný počet červených kontejnerů by neměl
být konečný, ASEKOL v blízké budoucnosti plánuje
v rámci pilotního projektu osazení dalších několika
nádob v Praze 2. „Projekt rozmístění červených kontejnerů je pro Prahu velmi přínosnou aktivitou. Jako
hlavní devizu vnímáme skutečnost, že občané mají
dostupné veřejně přístupné kontejnery, do kterých
mohou 24 hodin denně odkládat vyřazená drobná
elektrozařízení. Kontejnery byly přistaveny ke stanovištím nádob na tříděný odpad, abychom zvýšili
komfort občanům při třídění využitelných složek
komunálních odpadů a měli vše na jednom místě.
zda si k nim Pražané najdou
cestu. A podařilo se. Proto již
patří sem:
o půl roku později bylo do ulic
notebook
hračky
metropole umístěno dalších
100 identických kontejnerů.
foťák
playstation
MYŠ
Výsledky sběru potvrzují, že si
KLÁVESY
telefon
lidé v Praze na originální červené nádoby zvykli a jejich existenci kvitují s povděkem.
sluchátka
mobilní telefon
Červené kontejnery mají především usnadnit občanům možnost zbavit se nepotřebného drobného
elektroodpadu, který často končí ve směsném odpadu, kam však nepatří. „Lidé totiž třídí, když je to
pro ně jednoduché. Obvykle bohužel nechtějí kvůli
drobnému elektru jezdit na sběrný dvůr. Červené
kontejnery jsou proto ideálním řešením,“ uvedla Hana Ansorgová, manažerka komunikace společnosti
ASEKOL. Přesnou lokalizaci jednotlivých červených
kontejnerů v České republice (tedy i v pražských částech) najdou zájemci na webové stránce www.cervenekontejnery.cz; tamtéž si také mohou pohodlně
vyhledat právě „svůj“ kontejner.
nepatří sem:
bioodpad
PRVNÍ TUNY Z TESTOVÁNÍ
Všechny pražské stacionární kontejnery pořídil ASEKOL zcela na své náklady, přičemž celkové výdaje na
projekt dosáhly téměř 2,5 milionu korun. Úspěch
červených kontejnerů v metropoli pak podtrhují
především výsledky sběru – od srpna 2011 do konce
zbytky jídla
plasty
24
ZPĚTNÝ ODBĚR
1/2012
!
olej
!
fritovací hrnec
dětské pleny
nebezpečný
odpad
barvy
autobaterie
Do budoucna bychom rádi síť červených kontejnerů
ještě rozšířili tak, aby tato služba byla v docházkové
vzdálenosti přístupna co největšímu počtu obyvatel
metropole, zejména v oblastech se vzdálenější dostupností sběrných dvorů. Mimochodem, průměrné
sebrané množství drobných elektrozařízení – tedy za
období jednoho svozu na jednu nádobu – je v Praze
takřka o 60 procent vyšší, než je průměr na jednu
nádobu v rámci celé České republiky,“ sdělila Anna
Vojtěchová, vedoucí oddělení odpadů a ekologické
výchovy na pražském magistrátu.
LIDÉ DO KONTEJNERU NEPATŘÍ
Čas od času se bohužel stane, že jsou kontejnery lidmi poničeny, nebo že někteří nenechavci dokonce ve
sběrné nádobě uvíznou, zraní se a musejí být (často za
pomoci hasičského záchranného sboru) složitě vyprošťováni ven. Tyto zištné osoby si ovšem svoji „aktivitou“
příliš nepomohou – naopak – škody jsou vymáhány
výhradně po pachatelích.
„Věříme, že i Pražané se naučí třídit drobné spotřebiče
stejně dobře, jako to dělají občané jiných krajů, kde se
červené kontejnery skvěle ujaly,“ dodala Ansorgová.
SBĚRNÁ SÍŤ V PRAZE
Za uplynulých pět let vybrala v Praze společnost
ASEKOL 10 500 tun elektroodpadu, Pražané mohou
odevzdávat staré spotřebiče na sběrných dvorech,
v prodejnách a servisech elektro, do tzv. E-boxů
ve firmách a institucích, nově i do červených stacionárních kontejnerů. Celkem je v Praze k dispozici
na 600 sběrných míst. Další sběrné nádoby jsou
umístěny ve 135 školách zapojených do projektu
Recyklohraní.
Červený tým křižuje republiku
Pokud si rádi hrajete, soutěžíte
a zároveň vás zajímají informace o smyslu červených kontejnerů, potažmo o zpětném odběru (nejen) drobného elektra,
můžete zavítat do některého
z 20 českých měst, která
ní části tour. Výsledky losování jarní části budou
známy nejpozději 10. června 2012 (výsledky podzimní části 20. října 2012) a budou k dispozici na
webových stránkách www.cervenekontejnery.cz.
2) Pokuste se přinést na akci co největší počet
elektrozařízení najednou a vyhrajte! Na konci tour
(nejpozději 20. října 2012) vyhodnotíme soutěž
o nejlepšího sběrače a výherci zašleme nový mobil
poštou. Hodnotí se opravdu počet kusů elektra.
Průběžné výsledky z jednotlivých měst můžete sledovat na www.cervenekontejnery.cz, kde uvidíte
součet všech přinesených elektrozařízení. Na konci tour vyhlásíme i celkově nejúspěšnější město.
Zájemci si mohou vyzkoušet i jiné zábavné hry
a aktivity pro děti i dospělé a dozvědět se něco
o zpětném odběru a přínosech recyklace. Připraveny jsou kvízové a vědomostní soutěže s environmentálním zaměřením nebo slalomová trať
na „asekoloběžce“. Chybět nemůže dětský koutek, nafukovací hrad nebo trampolína. Rodiče
a jejich ratolesti si mohou zaskákat v pytlích na
třídění elektroodpadu, hodit mobilem na přesnost do červené popelnice nebo se zapojit do
výtvarné soutěže. V souvislosti s kampaní byl vyhlášen také literární úkol v projektu Recyklohraní.
V příštím čísle otiskneme nejzdařilejší z povídek.
ASEKOL na podzim objede se
svým propagačním turné.
V loňském roce byly po celé České republice masivně distribuovány červené stacionární kontejnery, přičemž jejich současný počet již překročil hranici 1500 kusů. Na podporu informovanosti o této
nové sběrné nádobě se ASEKOL rozhodl uspořádat
jarní a podzimní propagační kampaň v padesáti
dvou vybraných českých a moravských městech.
Jejich aktuální seznam, popis soutěží, termíny
a aktuality z jednotlivých akcí najdete na webových stránkách www.cervenekontejnery.cz. Informační kampaň zábavnou formou zvyšuje povědomí občanů o existenci červených kontejnerů,
způsobu jejich užívání i o přínosech recyklace
drobného elektra.
O jaké soutěže půjde?
Pravidla jsou jednoduchá:
1) Každý, kdo přinese alespoň jeden kus elektrozařízení, získává na místě drobné dárkové předměty
od společnosti ASEKOL. Automaticky se tak dostává do slosování o nový mobilní telefon GalaxyAce.
Losování proběhne dvakrát – po jarní a po podzim-
25
příloha Ecobat
Ecobat překonal 25% kvótu
pro sběr o rok dříve!
Češi jsou všeobecně známými sběrateli. Sbíráme mince, známky,
pohledy, autogramy a k naší radosti i „odpady“. Například ve sběru
plastů patříme k evropské elitě. U elektrozařízení již od roku 2008
Česká republika spolehlivě naplňuje kvóty Evropské unie.
A jak jsme na tom ve sběru vybitých baterií?
Země
Belgie
Bulharsko
Zpětný odběr přenosných baterií vychází z legislativních povinností, které nabyly platnosti již v roce
2002. Chyběly však konkrétní zákonné cíle a limity
jak pro sběr, tak pro recyklaci, a celá řada povinností se dala bez větších problémů obejít. I přes tyto
negativní aspekty se aplikace nových zákonných
pravidel do praxe naplno rozběhla již v roce 2002.
Na základě dobrovolné dohody mezi MŽP a ČSDVPB
(Asociace výrobců přenosných baterií) vznikl kolektivní systém ECOBAT, který zajišťoval pro 45 předních výrobců povinnost zpětného odběru. Za rok
činnosti bylo sebráno 75 tun vybitých baterií, účinnost sběru byla v té době okolo 2,5 % a k dispozici
bylo okolo 1000 sběrných míst. Sběr vybitých baterií v ČR, na rozdíl od jiných definovaných komodit
uvedených v § 38, úspěšně pokračuje. V roce 2005
se posbíralo již 138,5 t a o dva roky později, tedy
v roce 2007, se celkově sesbírané množství oproti roku 2005 téměř zdvojnásobuje. Češi odevzdali
264 tun vybitých baterií, což pro lepší představu
znamená, že každý z nás vhodil do sběrného boxu
minimálně jednu vybitou tužkovou baterii.
NOVELA ZÁKONA
Významným mezníkem, který pozitivně přispěl
k dalšímu rozvoji sběrné sítě, a tudíž i k nárůstu
sběru, se stal rok 2009. Konkrétně datum 22. 7.
2009, kdy byla Senátem Parlamentu ČR schválena
novela zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech. Česká
republika tehdy patřila mezi jednu z posledních
členských zemí EU, která zavedla do svého právního řádu nové požadavky Evropské směrnice
č. 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech. A nebyla by to EU, aby si nestanovila smělé cíle, které
nám do té doby velmi chyběly. Do roku 2012 (rok,
který má EU obzvlášť v oblibě) má být dosaženo
26
ZPĚTNÝ ODBĚR
minimální účinnosti sběru přenosných baterií
na úrovni 25 % z celkového množství baterií uvedených na trh. Právě tato zásadní změna přispěla
k tomu, že již tohoto roku se Česká republika dostává v účinnosti sběru na hranici 15 %. Nicméně
jen málokdo by si v tento moment vsadil, že k překonání přísných limitů budeme potřebovat už jen
dva roky. Myšlenky na úspěch patří v tento moment pouze do kategorie snů.
A skutečně, během roku 2011 se kolektivnímu systému ECOBAT podařilo zajistit zpětný odběr 769 tun
vybitých přenosných baterií. Znamená to, že jsme
každý do sběrného boxu přinesli minimálně již čtyři
vybité tužkové baterky a rok před naplněním evropských kvót Češi dosahují vytouženého cíle. Úspěšnost sběru z celkového množství baterií uvedených
v roce 2011 na trh je neskutečných 26,3 %!
NEUSNOUT NA VAVŘÍNECH
K podstatnému zvýšení množství sebraných baterií určitě přispěla, kromě jiných opatření, veřejná
kampaň zaměřená na sběr baterií v domácnostech
(projekt Ecocheese) nebo školní program Recyklohraní. Ecobat těmito projekty přispívá k postupnému navyšování ekologické odpovědnosti celé
naší populace. Výsledky statistik z oblasti zpětného odběru totiž říkají, že lidé jsou k ekologickým
tématům stále citlivější a pomalu se učí třídit i jiné odpady než pouze plasty, sklo a papír. Přes to
všechno nesmíme usnout na vavřínech. Tentokrát
již skutečně stojíme před hodně velkou výzvou.
Další magická úroveň sběru má hodnotu 45 %. Rok
2011 se stává jen malým odrazovým můstkem, který by nám měl do roku 2016 pomoci přehoupnout
se přes mnohem náročnější limity. Bude to zaručeně velké sousto pro každého z nás.
1/2012
ČR
Dánsko
Finsko
Francie
Německo
Nizozemsko
Rakousko
Řecko
Maďarsko
Itálie
Polsko
Španělsko
Švédsko
Švýcarsko
Velká Británie
Úspěšnost sběru / Rok
34 %
2010
15 %
2011
26 %
2011
45 %
2010
31 %
2010
34 %
2010
28 %
2010
42 %
2010
45 %
2010
31 %
2009
17 %
2008
9%
2008
22 %
2010
12 %
2008
30 %
2010
69 %
2008
24 %
2010
Písmena „A“ jako Akumulátor,
„B“ jako Baterka
Co to je baterka anebo akumulátor? Jak je stará a kdo ji sestrojil? Proč třídit baterky a co
vznikne jejich recyklací? Na to
všechno naleznou odpověď
a i spoustu dalších informací
nejen děti, ale hlavně učitelé
v právě vydaném dílu EKO
ABECEDY, která se tentokrát
věnuje tématu „Vybité baterie
do koše nepatří!“.
Tento speciální metodický materiál tvoří v pořadí již třetí díl stejnojmenného cyklu. Novou
EKO ABECEDU vytvořila nezisková organizace
ECOBAT a svým tématem navazuje na předchozí díly, které se věnovaly obecné problematice zpětného odběru elektrozařízení
a mobilů a také třídění obalů.
PRO ŽÁKY I UČITELE
Výuková sada obsahuje příručku
pro pedagogy a žáky, prostřednictvím které lze získat ucelené informace o životním cyklu baterie,
tzn. od zajišťování potřebných surovin k samotné výrobě, přes sběr a likvidaci až
k jejímu opětovnému zhodnocení. Nechybí zde další
informace úzce spjaté s danou problematikou, které
jsou velmi pěkně doprovázeny velkou škálou fotografií či
ilustrovaných obrázků.
Příručku doplňují scénáře
pro praktické zařazení tématu do výchovně‑vzdělávacího procesu. Znamená
to, že žáci jsou formou her
i samostatné práce motivo-
váni k aktivnímu získávání informací v celé
šíři problematiky nakládání s bateriemi. Tím
získají a vytvoří si správný postoj k životnímu
prostředí. Práce se scénáři odpovídají zvolené
věkové kategorii a lze ji úspěšně jakkoliv kombinovat. „Scénáře EKO ABECEDY byly připraveny tak, že si najdou své místo třeba i v hodinách českého jazyka, dramatické či výtvarné
výchově, v pracovních činnostech aj. Navíc při
samotné tvorbě jsme vycházeli z pedagogických požadavků, které kladou důraz na maximální využití mezipředmětových vztahů ve vyučování. Každý scénář lze použít i bez ohledu
na ročník, pro který je určen. Záleží na schopnostech a dovednostech žáků a především invenci pedagoga,“ doplňuje Kateřina Vránková,
spoluautorka příručky.
ZDARMA DO KAŽDÉ ŠKOLY
Závěrem je nezbytné zmínit, že EKO
ABECEDA je distribuována v rámci projektu RECYKLOHRANÍ a každá registrovaná
škola v tomto projektu ji obdrží zdarma. Navíc za odučené scénáře získávají školy body
do bonusového programu RECYKLOHRANÍ,
které si pak mohou ve speciálním internetovém katalogu vyměnit za různé odměny –
např. nejrůznější správní potřeby, školní pomůcky či vstupenky do kina, do divadla či zoo.
Krátce
Nový rekord ve sběru!
Ve Starém Městě u Uherského Hradiště proběhl 21. dubna 2012 v rámci oslav Dne Země již
5. ročník soutěže Staň se rekordmanem. Více než
sedm tisíc obyvatel Starého Města během pěti hodin přineslo 1084,65 kg vybitých baterií, čímž překonali rekord ve sběru hned 2,5krát. V přepočtu na
obyvatele sebrali Staroměstští 159,58 gramů. V české Knize rekordů tím nahradili dosavadního lídra
Českou Třebovou, která svůj výkon hájila téměř dva
roky. Dalším městem, které se pokusí zdolat vysoko
nasazenou laťku, budou České Budějovice.
Zlatá pecka pro ECOCHEESE
Krabičkou ECOCHEESE se rok poté, kdy ECOBAT
rozjel tento unikátní projekt, můžou pochlubit více
než čtyřicet tisíc domácností. Kromě svých příznivců
z řad jeho uživatelů si nachází svou oblibu i u odborné veřejnosti. Tentokrát si získala své sympatie v kreativní soutěži Zlatá pecka.
Na konci února letošního roku proběhl již 17. ročník vyhodnocení soutěže reklamní kreativity METRO
Zlatá pecka, kterou pořádá Asociace českých reklamních agentur (AČRA MK). Stejně jako v předchozích letech měla porota rozhodovat o výběru těch
nejlepších reklam z oblasti tisku, televizních spotů,
rozhlasových spotů a multimédií. Celkově se letos
soutěže účastnilo 215 prací ze 45 agentur, z nichž
je 9 slovenských. Skvělé složení poroty – čestným
předsedou poroty byl režisér, scenárista a výtvarník
Tomáš Mašín, dalšími členy byli dramatik, scenárista a režisér Petr Zelenka, scenárista a kameraman
Jaroslav Brabec, filmový a televizní střihač Alois Fišárek, fotografka Sára Saudková – mělo za úkol vybrat pouze 25 finalistů. Sympatická na této soutěži
je i možnost hlasování laické veřejnosti prostřednictvím webových stránek generálního partnera deníku
METRO, jehož možností mohli využít čtenáři, a to ve 22 zemích světa. A konečně, skvělá zpráva pro všechny fanoušky krabičky ECOCHEESE. ECOCHEESE obdržel ocenění poroty v kategorii Obalový design!
27
příloha smo čr
Obce a zpětný odběr elektrozařízení
Od 13. srpna 2005 byl legislativně zaveden zpětný odběr veškerých vysloužilých elektrozařízení,
a to jak od fyzických osob, tak od podnikatelů. Hlavní díl odpovědnosti za jeho umožnění je na výrobcích,
distributorech a prodejcích. Ovšem bez aktivní spolupráce obcí není možné dosáhnout stanovených kvót
na množství a efektivitu zpětného odběru. Proč obce?
Obce jsou odpovědné za organizaci nakládání s odpady vzniklými z činnosti fyzických osob (občanů,
turistů aj.) na svém území. Mnoho obcí navázalo
úspěšnou a funkční dlouhodobou spolupráci s kolektivními systémy.
Nekompletní elektrozařízení jsou
problém
Efektivita zpětného odběru elektrozařízení je v ČR
vcelku vysoká, avšak stále není na takové úrovni jako v jiných vyspělých zemích Evropy, např. ve Skandinávii. Má na to vliv několik skutečností. Především
lidé neodevzdávají převážnou většinu elektrozařízení, a to zejména drobných elektrozařízení, do zpětného odběru a elektroodpad tak končí v běžném
směsném komunálním odpadu. Informovanost
a povědomí obyvatelstva o tom, že by s tímto druhem „odpadu“ měli nakládat jiným způsobem, než
jsou zvyklí, není na tak vysoké úrovni.
Navíc i když občan odevzdá vysloužilé zařízení do
zpětného odběru (resp. do rukou oprávněné oso-
by), často není kompletní. Někdy dokonce chybí
i části, které samy o sobě nejsou technicky užitné,
ale obsahují drahé kovy, např. měď. Ty lidé následně zpeněží ve výkupnách kovů, kterých je v České
republice kolem čtyř tisíc, včetně mobilních, a to
vše se souhlasem krajských úřadů. Zbytky z těchto
demontáží poté předávají do odpadového systému
obcí, které je však nemohou zcela logicky předat
kolektivním systémům ke zpracování jako zpětně
odebrané elektrozařízení.
Proč k této paradoxní situaci dochází? Většinou
z důvodů zcela zištných. Snadný výdělek je motivací
k tomu, aby někdo z elektrospotřebiče vyjmul hodnotnou část a předal ji do výkupu odpadů. I z tohoto důvodu je opodstatněný záměr, aby tyto provozovny, mají-li nadále existovat, byly podrobeny
souhlasu obce, na jejímž území se nacházejí. Jsou
to totiž právě obce, kdo investuje do infrastruktury
(kontejnery, zpevněná sběrná místa a dvory) a provozu systému nakládání s komunálním opadem od
občanů – fyzických nepodnikajících osob.
Mgr. František Lukl, předseda Komory měst Svazu, odpovídá novinářům na tiskové
konferenci po skončení krajského setkání v Brně
28
ZPĚTNÝ ODBĚR
1 / 2 0 1 21
Starostové měst a obcí
na krajském setkání ve Zlíně
KOLEKTIVNÍ SYSTÉMY, NEBO ZPRACOVATELÉ?
Komise životního prostředí několikrát vyjádřila kontinuální stanovisko SMO ČR k fungování systému
zpětného odběru výrobků, resp. kolektivních systémů, jejichž činnost byla analyzována a vyhodnocena
s ohledem na Strategii rozvoje nakládání s odpady
v obcích a městech ČR. Města a obce mají zájem udržet a rozvíjet již funkční systém nakládání se zpětně
odebranými výrobky, a to zejména v rámci osvědčené spolupráce s kolektivními systémy. Kromě jiného
konečný zpracovatel odpadů na rozdíl od kolektivních systémů závisí svou aktivitou na ekonomické situaci a vždy je motivován ziskem, kolektivní systémy
jsou financovány výrobci elektrozařízení, a nejsou
tudíž odkázány na tvorbu zisku, a proto představují
v oblasti zpětných odběrů elektrozařízení stabilní prvek a silného a důvěryhodného partnera pro města
a obce.
Na řešení vyvolané situace spolupracuje Svaz, kolektivní systémy a ministerstvo životního prostředí
v rámci přípravy nového zákona o zpětném odběru
– řešení by mělo být kompromisem zájmu měst a obcí a kolektivních systémů, ochrany životního prostředí a zejména zájmu občanů – spotřebitelů. Výsledek
totiž ovlivní i budoucí podobu právní úpravy zpětného odběru výrobků s ukončenou životností.
Nadační fond SMO ČR
na podporu místní samosprávy
Nadační fond byl založen proto, aby vytvářel
podmínky pro spolupráci mezi subjekty
a institucemi, které působí ve veřejné správě
a veřejném sektoru. Jeho cílem je podpora rozvoje
veřejné správy, zejména na místní úrovni. Jeho
hlavní činností je podpora zpracování odborných
analýz, posudků a studií, ale také informování
a vzdělávání pracovníků v oblasti veřejné správy
a související zvyšování kvality výkonu veřejné
správy na místní úrovni. V loňském roce fond
podpořil například vzdělávání dobrovolných
hasičů či spolupráci obcí a Horské služby.
Aktuální činnost Institutu pro
udržitelný rozvoj měst a obcí
Předseda Svazu Ing. Dan Jiránek spolu s výkonným místopředsedou Jaromírem Jechem vítají přítomné starosty
na krajském setkání v Ústeckém kraji
Proběhla devátá krajská setkání
Svaz měst a obcí ČR pořádal na jaře tradiční sérii krajských setkání, kde jako každý rok starostové diskutovali o aktuální legislativě
a problémech, které je na obcích trápí.
Krajská setkání se letos uskutečnila již podeváté. Právě vzájemné předávání informací mezi
starosty, kteří mají neocenitelné zkušenosti
z praxe, a odbornými pracovníky Kanceláře
Svazu, kteří zase přinášejí novinky z různých
jednání na ministerstvech a v dalších centrálních institucích, se pro činnost Svazu osvědčilo
jako velmi přínosné. Jako jedno z témat, které
starosty zaujalo, vybíráme problematiku místního poplatku za odpady.
Navýšení místního poplatku za odpady
Podle připraveného poslaneckého návrhu změny zákona o místních poplatcích by od poloviny
příštího roku mohly obce konečně vybírat místní poplatek za odpady v reálné výši. Stanovení horní sazby poplatku by do budoucna bylo
v pravomoci obecních zastupitelstev. Právě
místní znalost souvislostí a polická odpovědnost zastupitelů vůči jejich voličům představu-
je pojistku a omezení pro skokový růst poplatku. Poplatek v současnosti většinou nepokrývá
skutečné náklady obcí na svoz a zpracování
odpadů, a prostředky tak musí být čerpány z jiných oblastí rozpočtu obce. Úprava ale nemusí
znamenat výhradně navýšení poplatku – navrhované rozšíření okruhu poplatníků na cizince
a azylanty může v konečném důsledku vést
k jeho snížení. Za zásadní považuje Svaz rovněž
vyjasnění povinnosti úhrady za nezletilé. Případy, kdy děti po dovršení plnoletosti obdrží
platební výměr s dluhem, který způsobili rodiče, by se již díky navrhované změně neměly
opakovat. Poslanecká novela je navíc v souladu
s novelizací zákona o místních poplatcích připravenou ministerstvem financí a respektuje
i budoucí návrh SMO ČR zavést v rámci nové
odpadové legislativy jednotný místní poplatek
za komunální odpad bez zákonem dané horní
hranice.
Institut byl představen již v minulém čísle. Pro
připomenutí, jde o organizaci založenou Svazem měst a obcí ČR, která by měla sloužit jako
odborné zázemí pro prosazování a obhajování
zájmů místních samospráv. Prvním samostatným
projektem Institutu je zpracování podkladů pro
nový Plán odpadového hospodářství ČR (dále
POH ČR), jehož zadavatelem je ministerstvo životního prostředí a který by měl být projednáván
v roce 2012. V platnost by měl vstoupit od poloviny roku 2013. Institut tímto navazuje na Strategii
rozvoje nakládání s odpady v obcích a městech
ČR zpracovanou SMO ČR ve spolupráci s Asociací
krajů ČR.
Dalším projektem, jehož zpracování Institut
plánuje, je vytvoření komunikační strategie
k regionálním integrovaným systémům nakládání
s odpady se zaměřením na zařízení pro energetické využití odpadů, která by měla posloužit
krajům a obcím jako návod pro správnou komunikaci a zavádění ISNO v regionech. Tím bude
podpořen jeden ze základních stavebních prvků
regionálního řešení nakládání s odpady (ISNO)
navrhovaný právě v novém POH ČR a odpadové
legislativě. V oblasti odpadů bychom se také
rádi věnovali studii mobilního sběru na obcích,
a to zejména komodit jako jsou elektrozařízení
či kovy. Vedle odpadů zajímá obce také tzv. malá
energetika. Na podzim by se ve spolupráci se
SMO ČR a ministerstvem průmyslu a obchodu
měla uskutečnit konference na téma energetický
management v obcích a městech.
29
Zábava / text: Jan Pomykal / FOTO: PROFIMEDIA
Ostrov odpadků – záchod,
který nesplachuje
Umělé hmoty jsou nedílnou součástí naší doby a moderní společnost si život bez nich nedovede
představit. Z plastů se dá vyrobit mnoho užitečných věcí – od srdečních chlopní po předměty zcela
prozaické povahy. Problém plastových výrobků však spočívá v jejich masivní produkci a téměř
neomezené životnosti. Když doslouží, vyvstává ono známé nerudovské – „kam s ním“. Přestože
se část plastů spálí nebo využije pro další výrobu, velké množství se jich kvůli nedostatečné
„recyklační morálce“ dostává do řek a je vyplavováno do moří a oceánů. Pole plovoucích
plastových odpadů zaujímají v současnosti rozlohu o velikosti Evropy.
Největší shluk plastových odpadků, jehož hmotnost vědci spočítali na tři miliony
tun, se nachází v severním Pacifiku, kde ohrožuje především Havajské ostrovy a západní pobřeží USA. Podle střízlivějších odhadů je velký jako Španělsko, některé
studie však uvádějí, že jeho plocha představuje zhruba šestinásobek území Velké
Británie. Buď jak buď, jisté je, že se jedná o ekologickou katastrofu prvního řádu,
s jejíž likvidací si nikdo neví příliš rady. Za uplynulé desetiletí se plastová „skvrna“
unášená oceánskými proudy téměř zdvojnásobila a je, jak napsal list The Telegraf,
„plovoucím monumentem naší kultury destrukce“. Odpadky většinou připlouvají
z pobřeží Kalifornie, Japonska a Číny. Značnou část tvoří i odpad spláchnutý ze zaneřáděných pláží nebo vyhozený z lodních kontejnerů a ropných plošin.
Pět pomníků konzumu
Obrovské ostrovy odpadků se vytvářejí na pěti místech po světě. Dva jsou v Pacifiku, dva v Atlantiku a jeden v Indickém oceánu. Všechny připomínají smrtonosný vír, do jehož středu táhnou odpad vodní proudy. Najdete v něm prakticky vše,
co nekleslo ke dnu a nepodléhá rozkladu – barely, staré rybářské sítě, plastové
láhve, boty, textil, kondomy, zbytky pohonných hmot, zapalovače, kartáčky na
zuby, pneumatiky, záchodová prkénka, víčka od limonád... Výběr je nepřeberný.
30
ZPĚTNÝ ODBĚR
1/2012
Plovoucí „ostrov špíny“ na severu Tichého oceánu nemá ve světě obdoby. Je to největší skládka na planetě, obrovský záchod, který nesplachuje. Neustále rotuje a nabírá další a další plastové odpady.
Plast jako potrava
Plastový vír je bezprostřední hrozbou pro podmořskou přírodní rezervaci u Havajského souostroví, kterou svým podpisem ustanovil bývalý prezident USA George
Bush. Chráněné území se rozkládá na ploše velké zhruba jako Kalifornie a chrání na
sedm tisíc mořských a přímořských živočichů, přičemž asi čtvrtina z nich žije pouze v těchto vodách, nikde jinde na Zemi. Drobné částečky, ale i větší kusy umělých
hmot se dostávají do potravinových řetězců mnoha organismů, kde působí jako
toxická zhouba. Plasty často končí v útrobách racků, želv nebo ryb; za pouhý rok
zahubí na milion ptáků a sto tisíc savců, kteří nedokážou rozlišovat mezi odpadem
a potravou. V trávicím ústrojí jedné mrtvé karety nalezené ve vodách Havaje bylo
nalezeno přes tisíc kousků plastů; plastové úlomky jedí koneckonců i ryby, které se
pak objevují na našich talířích. Byly zaznamenány případy, kdy ptáci snědli i víčka od
limonády a plastem krmili dokonce svá mláďata. Je zřejmé, že tahle „umělohmotná
epidemie“ dosahuje globálních rozměrů.
krížovka / sudoku
Plastová polévka
Likvidace obrovité plovoucí masy plastů bude těžko řešitelným úkolem. Už jen proto,
že se nachází v mezinárodních vodáh, a nikdo se tudíž nehlásí k zodpovědnosti za její
existenci. Pokud chce lidstvo opravdu něco s plastovou katastrofou udělat, pak rozhodně půjde o mimořádnou operaci, která bude vyžadovat celosvětovou spolupráci.
Při hledání optimálního řešení je nutné si uvědomit, jak tyto skládky odpadů vlastně
vypadají. Satelitní snímky v tomto případě nepomohou, protože některé vrstvy odpadu jsou ukryté pod vodou a vidět nejsou ani drobné plastové částečky rozmělněné
díky slunečnímu záření a mechanickému opotřebování. Podle vědců tak nemají skvrny
podobu jednolitého ostrova, ale spíše polévky, ve které místo kusů zeleniny nebo nudlí
plavou odpadky. Nikdo tak pořádně neví, co ho v souboji s plastovým neřádem čeká.
Spálit, nebo nechat?
Během posledního desetiletí se na stránkách odborných periodik, mezinárodních konferencích nebo na vládních úrovních zainteresovaných států objevují více či méně utopistické projekty, ale i seriózní studie, které by měly expanzi plastového ostrova zastavit. Většina odborníků si myslí, že při řešení problému je potřeba začít zdola – změnou
spotřebních zvyklostí lidí. Americká ochránkyně přírody Sylvia Earleová se domnívá,
že bychom měli přestat plast používat úplně. Jiní vidí řešení v menších postupných
krocích. Někteří experti navrhují, aby byl odpad vysbírán na lodě a posléze využit jako
palivo. Tento záměr má však i své odpůrce. „Bude potřeba obrovského množství surovin, abychom oceán vyčistili. Pokud plasty zapálíme, vypustíme do ovzduší spoustu
skleníkových plynů,“ říká ekoložka Jo Roylová. Simon Boxall z Národní oceánografického centra USA zůstává nejskeptičtější: „Nemůžeme nic dělat. Skvrna je příliš velká,
zůstane tady, musíme se s ní smířit. Je podobná jadernému odpadu. Dokonce i ropná
skvrna, jakkoliv katastrofická, se nakonec může vyčistit. Plasty ne. Je nutné více řešit
náš způsob nakládání s odpadem.“
Výrobci plastů všech zemí – spojte se
Organizace PlasticsEurope, obchodní sdružení evropských výrobců plastů, požádala
o projektové řešení nizozemského architekta Eilandera, jenž navrhl umístit poblíž plastového víru umělý pontonový ostrov ve tvaru třícípé hvězdy, k němuž by byly přichyceny fólie (80 km dlouhé; zasahující 100 m do hloubky), které by po částech odpad
odchytávaly. Zachycené plasty by poté byly na pontonovém ostrově recyklovány na
granule podle jednotlivých typů. Komplexní provoz „recyklačního“ ostrova by zajišťovalo 800 pracovníků ubytovaných v záchranných člunech uzpůsobených pro pobyt,
vaření, nocleh a relaxaci. Tito zaměstnanci by se rovněž věnovali pěstování potravin,
výrobě energií ze slunečních kolektorů a větrníků a získávání pitné vody. Již ze stručného popisu studie vyplývá její finanční náročnost, která není uskutečnitelná bez mezinárodní spolupráce, zřejmě prostřednictvím OSN. Náklady by alespoň částečně kryly
prostředky z prodeje vyrobených recyklátů.
PlasticsEurope však nestaví pouze vzdušné zámky, ale podílí se také na konkrétních
aktivitách. Z iniciativy sdružení byla například v březnu 2011 podepsána deklarace
51 světovými průmyslovými asociacemi o řešení odpadních plastů v mořích.
Od turismu po nábytek
S poměrně bizarní a spíše futuristickou myšlenkou tzv. Recyklovaného ostrova (Recycled island) přišla nizozemská firma Whim Architecture. Plovoucí plastovou skvrnu by ráda přeměnila na zcela soběstačný obydlený ostrov s minimálním dopadem
na životní prostředí, který by se zároveň stal jedinečným turistickým hitem. Chaluhy
a kompostové záchody ho mají proměnit v úrodnou oázu; pěstování mořských řas bude základem pro výrobu jídel, krmiva pro rybí farmy, biopaliva a některé léky. Podle
projektu by ostrov využíval hlavně solární energie a energie mořských vln. Žít by na
něm mohlo kolem půl milionu lidí s vlastní samosprávou a zákony. Pak by sem mohly
zavítat i první cestovní kanceláře. S jinou variantou přišla organizace Kaisei a energetická společnost Covanta Energy, která chce z plastových odpadků vyprodukovat naftu.
Projekt s názvem Vortex zase podporuje recyklaci vyloveného odpadu v Číně. Do pěti
let by se z jeho plastových vláken mělo začít vyrábět oblečení a nábytek. Tyto produkty
by se pak opatřily speciální značkou, takže je lidé budou kupovat s vědomím, že dělají
dobrou věc pro životní prostředí. Který z nápadů nakonec zvítězí, ukáže až čas.
9
8
6
5
7
1
5
7
6
3
3
8
8
4
2
9
2
4
8
1
1
8
7
7
3
9
1
7
8
1
5
6
5
7
3
4
1
1
2
8
6
3
9
1
4
2
5
7
6
5
3
4
8
2
2
9
6
Znění tajenky zašlete
elektronicky na adresu
[email protected]
do 31. 5. 2011.
Deset
Znění tajenky zašlete
vylosovaných,
odešlou
elektronicky nakteří
adresu
správné
řešení, obdrží
[email protected]
do
věcné
ceny.Deset
Nazapomeňte
31. 7. 2012.
do e-mailu
uvést
svou
adresu!
vylosovaných,
kteří
odešlou
správné řešení, obdrží
věcné ceny. Nazapomeňte
do e-mailu uvést svou adresu!
Správné znění tajenky
z minulého čísla: Ekocentrum
do každé firmy
Výherci z minulého čísla:
Eva Součková, Velké Meziříčí;
Jiřina Chroustovská, Rybniště;
Miroslav Dvořáček, Boskovice;
Dagmar Malečková, Blatná;
Libuše Matyášová, Vojkovice;
Barbora Koppová, Praha 2;
Michala Mazáčová, Praha 10;
Věra Pojmanová, Havlíčkův
Brod; Marie Machová, Mšeno;
Helena Kalusková, Darkovice
31
Recyklace elektro:
více než jen
kapka úspor
Přínosy sběru a recyklace
notebooku pro životní prostředí
Pitná voda
1×
=
392 l
Díky recyklaci jediného notebooku je uspořeno 392 l pitné vody (nevznikne
stejné množství odpadních vod). Tolik pitné vody je například spotřebováno
při pěti sprchováních.
www.asekol.cz