Untitled

Transkript

Untitled
Andrea Kalivodová
a Ondřej Kepka
Až budeme chtít
děti, vezmeme se
Ondřeje Kepku (37) si každý vybaví jako Honzíka z Arabely,
i když se dávno etabloval jako režisér. Operní pěvkyně Andrea
Kalivodová (30) proslula především coby výbušná Carmen.
ejdřív přišel Ondra. Když
dorazila Andrea, klidné povídání nad kávou okamžitě
přebila svým temperamentem. Po
pěti minutách mlčení během monologu své partnerky Ondřej navrhl, jak by mohl rozhovor vypadat: „Bude tam tvůj velký portrét,
na druhé stránce taky, dole v rohu
jedna moje malinkatá fotka, ke které
napíšu, že tě mám rád."
Působíte jako klidná voda a nespoutaný oheň. Jak se tak rozdílné
povahy dají dohromady?
Ondřej: Seznámili jsme se na předávání Cen Thálie. V březnu to byly
tři roky.
Andrea: Ondra seděl přede mnou
a já by la zděšená, že vypadá pořád jako
Honzík z Arabely. Ale byl zarostlý. Říkala jsem si: „Takové hezké dítě to bylo
a co z něj je..." (smích)
Kdy jste Ondřeje poprvé pozvala
na představení?
Andrea: Hned, ale byl dost tvrdošíjný, vůbec se mu nechtělo, (smích)
Bylo těžké ho na operu dostat. Až po
půl roce přišel na Nabucca.
Ondřej: Vážně? Po půl roce? Takhle to uteklo?
Andrea: Točil cyklus 3 + 1 s Miroslavem Donutilem a další věci, nezlobila jsem se na něj.
Ondřej: Aby to nevypadalo, že
jsme se viděli v březnu a pak v září!
Jenom na divadlo jsem si čas nemohl
najít, na Andreu ano.
Společná domácnost tedy pomohla, abyste se viděli častěji?
Ondřej: Určitě. Já jsem měl v té
době výrazně lepší bydlení, vyplynulo z toho tedy, že se Andrea přistěhovala ke mně.
Andrea: Když už jsem Ondrovi
u něj doma smažila o půl dvanácté
v noci palačinky, asi chtěl, abych zůstala a umyla i nádobí...
Byli jste oba odmalička extroverti, kteří rádi baví okolí?
Andrea: Mám dost přísného tátu,
ten jakýkoli zárodek mého exhibování
utípl. Víc jsem se začala projevovat až
na druhém stupni základní školy.
Ondřej: Já sice vystupoval před
kamerou, ale jsem „míšenec". V rodě
Kepku jsou spíš introverti. Ve společnosti se bavíme, ale na druhou stranu
jsme rádi sami. Strejda (herec Jaroslav
Kepka-pozn. red.) je v tom ještě extrémnější.
Andrea: Strejdu Járu mám strašně
ráda. Přirovnala bych ho k pravému
anglickému gentlemanovi.
Ondřej: Po představení nejde
s kolegy ani do klubu. Přitom je
úžasný bavič. Bohužel to zažilo jenom málo lidí. Například když měl
táta sedmdesátiny, mohli jsme se
usmát, jaké mu strejda nahrál do kamery blahopřání. Mám teď pro něj
Povídejte.
Jednou mámě říkala: „Elinko, ten
klobouk... Ale jo, dobrej." V tu chvíli
jsme všichni věděli, že taktně naznačila, že s tímhle na hlavě by ze dveří
nevylezla. Dědeček byl hodně upřímný: ve společnosti dvanácti lidí třískl
s talířem činy, kterou máma uvařila.
U Kepku se víc obšlapávalo okolo.
Dodává vám práce energii, nebo
bere?
Andrea: Ondra by měl trochu upravit životosprávu. Je jako Petr Hapka,
chodí spát v půl páté ráno. Podle mě
to není moc zdravé.
Ondřej: Jsem supersova. Ale nemám málo energie, jenom ji hodně
absorbuju sám v sobě.
Andrea: V operním světě záleží samozřejmě na technice a barvě hlasu,
ale mít charizma a energii je důležité. Jen tak má pěvec šanci vyniknout.
Nedávno jsem se zúčastnila projektu
„Když jsme se poznali, byla jsem na
začátku. Ondřejovi hodně vděčím za to,
kam jsem se posunula. Kdybych měla
frajera, který by mě tahal po barech,
určitě bych nebyla tam, kde jsem dnes."
krásnou roli školníka v televizním
filmu Horký pramen.
Jak to máte s temperamentem
doma?
Ondřej: To je vidět na první pohled,
ne? Andrein úžasný gejzír energie působí na lidi pozitivně.
Andrea: Ondřej mě zaujal tím, jaký
byl zamyšlený chlapec. Charakterizovala bych to jako noblesní skromnost.
Pak jsem poznala, že spoustu bojů svádí sám v sobě, pere se to v něm.
Ondřej: Něco začnu promýšlet
a k akci už často nedojde. Andrea řekne všechno hned. Máma je podobný
typ. Zato babička Vránová...
Carmen v zahraniční produkci, kde
jsem byla jediná Češka. Tenor Emesto
Grizal, který žije v Curychu a zpívá po
celém světě, mi říkal, že takovou Carmen dosud neměl. Prý ho ještě nikdo
nevyprovokoval k takovému nasazení.
Byla to pro mě pocta.
Dokážete si představit, že byste
pracovali spolu?
Ondřej: Bez problémů. Zatímjsme
to zažili v malém: moderoval jsem
koncert, na kterém Andrea zpívala.
Andrea: Některým párům to vadí.
Nám ne. Moje kamarádka tvrdí, že
by nemohla pracovat s nikým z rodiny. To by měla vidět u Kepku!
Ondra nejdřív s mámou hrál, teď ji
režíruje...
Ondřej: Chápu, že by společná práce mohla vadit lidem, kteří se doma
každý den sejdou ve čtyři. My se vídáme tak málo, že se neokoukáme.
Jste na sebe navzájem hodně
pyšní?
Andrea: No jéje! Jsem moc ráda,
když se Ondrovi něco povede. Vidím
často tu spoustu práce, než vůbec začne
natáčet, tak potom mu přeju, aby byl
výsledek dobrý. Přitom přeje i on mně.
Když jsme se poznali, byla jsem prakticky na začátku. Musím říct, že hodně
vděčím Ondřejovi za to, kam jsem se
posunula. Hodně mi pomohl. Dokázal mě zklidnit, dodat mi sebedůvěru,
kupoval DVD a CD. Kdybych měla
frajera, který by mě tahal po barech,
určitě bych nebyla tam, kde jsem dnes.
Je velice tolerantní a chápavý.
Ondřej: Můj táta je operní fanda,
vystudoval muziku na pedagogické
fakultě, takže jsem měl mít k opeře
blízko od dětství. Ale kdybych měl
vyjmenovat počet oper, které jsem navštívil před seznámením s Andreou?
Na absolventa dvou uměleckých fakult
Jak zájem o Andreu snášíte?
je to ostuda! Opera z mého filmařského
Ondřej: Dobře. Nemám s tím
hlediska bývá příšerně pomalá. Trpím. problém. Samozřejmě je to lepší, než
Nemůžu se smířit s tím, že když se dva kdybych měl přítelkyni, které si nikdo
zabíjejí, není to vidět. Oba stojí na mís- nevšimne.
tě a jeden pět minut jemně máchá meAni trochu nežárlíte?
číkem a zpívá „Stůj, stůj, nehýbej se".
Ondřej: Jako dítě z herecké rodiny
Jako v loutkovém filmu. Přiznávám, a žák Borise Rösnera vím, že ta práce
že někdy bych měl raději zavřené oči je hodně emotivní. Jsem tím pádem
a slyšel představení jako koncert. An- tolerantnější. Nevyskakuju, když
drea má velkou výhodu, že má v sobě přijde kolega a dá Andree pusu na
velký dramatický herecký talent.
čelo. Rozdíl vidím, když jezdím na
Andrea: Nedávno se mi to nevy- vodu s herci a jejich partnery z růzplatilo. Na turné s Carmen jsem měla ných oborů. Objal jsem se s jednou
v zahraničí dva partnery: Kolumbijce herečkou a její manžel, stavař, si mě
a Mexičana. Provokovali mě, jak byli změřil pohledem a povídá: „Jo, ty jsi
přidrzlí. V závěru jsem se jim opravdu taky umělec, v tom případě dobrý."
hodně smála, že už je nemiluju, tak mě Říkal, že s tím měl strašně dlouho
málem přizabili. Rvali mi šaty a byla problém.
jsem samá modřina.
Andrea: Mně v poslední době vadí,
Ondřej: Jenomže to není herectví, když na mě všichni sahají. Bude to asi
ale neprofesionalita! V činohře se tomu tou třicítkou. Opravdu si věříme. Kdyříká nukleární reakce.
bych měla žárlit, zblázním se.
„Opera z mého filmařského hlediska
bývá příšerně pomalá. Trpím. Nemůžu
se smířit s tím, že když se dva zabíjejí,
není to vidět."
ny. Aspoň vidíte, že jsem maximálně
tolerantní žena.
Ondřej: Tak to si hned napíšu. Pro
jistotu, (smích) Abychom ale nevypadali, že pracujeme tři sta šedesát pět dní
v roce. Třeba Velikonoce a Vánoce spoZažili jste už situaci, kdy byste lu s našimi rodinami opravdu hodně
prožíváme. Narozeniny taky slavíme
jeden druhého nejraději neviděl?
Ondřej: Léta si vážím Petra Vich- v hojném počtu.
nara, ikony sportovních komentátorů.
Když jste tak rodinně založeni,
Když jsme se jednou potkali a bavili netlačí vás už rodiče do svatby
se, Andrea se po chvíli zeptala: „Vy a do dětí?
děláte v televizi, že?" Hanbou jsem
Ondřej: Tlačí, samozřejmě.
lezl pod stůl.
Andrea: Už nejde jen o náznaky.
Gábina, Ondřejova maminka, psala
Jak si odpočinete?
Andrea: Oba nás dobíjí příroda: mé ségře: „Co říkáš, děvečko drahá,
že už i Menzelovi čekají rodinu? A my
voda, les, řeka, moře...
Ondřej: Rád a dobře plavu. Skvě- stále nic..."
lý způsob odpočinku je ležet na vodě
O Andree se píše, že není vdáa nechat se unášet.
vací typ, zatímco Ondřej by se prý
Ideální program na léto. Umíte rád oženil.
si ho uhájit pro sebe?
Andrea: Proti tomu se musím ohraAndrea: Minulé prázdniny Ondřej dit: občas něco někde řeknu s humotočil pohádku. Jezdila jsem za ním na rem a pak si to přečtu jako naprosto
zámek.
vážnou věc. Jsme oba hodně konzervaOndřej: Letos budu točit celý čer- tivní a shodneme se na tom, že by bylo
venec. Jediná šance na společné volno špatné, kdyby tradice vymizely.
je v srpnu. Pak zase natáčím.
Ondřej: Až budeme chtít děti, určitě
Andrea: Já mám divadelní prázdni- se vezmeme.

Podobné dokumenty

V případě jednoho projektu to může být především

V případě jednoho projektu to může být především obdobích. A i když historický kontext není na místě nijak znatelný, nosí ho lidé ve své paměti. Kontext prostředí Jedním z nejdůležitějších a nejnaléhavějších aspektů návrhu stavby je její environm...

Více

Booklet - Království poezie

Booklet  - Království poezie Ale nejde jen o „Polku“ – ta patří do mého „zlatého interpretačního fondu“, tak jako mnohé jiné básně – jde o poezii vůbec. Pro mě existují vedle toho zlatého fondu verše, které přednáším jen někdy...

Více

Černostrakaté Novinky 3/2012 - Svaz chovatelů holštýnského skotu

Černostrakaté Novinky 3/2012 - Svaz chovatelů holštýnského skotu si tyto krávy povedou v silné konkurenci domácích, tj. domažlických reprezentantek a jak se na ně bude dívat zahraniční judge, kterým byl Vincent Von DONGEN z Holandska. Soutěžilo se v šesti katego...

Více

naleznete ZDE.

naleznete ZDE. Dva bratři Ogounovi žili se svými rodinami v Kroměříži. Známější z nich byl Max, který měl vyhlášený obchod se smíšeným zbožím na rohu Riegrova náměstí a Prusinovského ulice. Jejich třetí bratr Jos...

Více