Příloha č_ 2 ZD - Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích

Transkript

LIBRETO EXPOZICE
Název expozice:
Významné milníky husitství v českých a
německých dějinách
JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA
(Život, působení a historický význam husitského
vojevůdce)
Umístění:
TROCNOV, Památník Jana Žižky z Trocnova,
přízemí objektu u parkoviště
(Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích)
PRVNÍ MÍSTNOST
TÉMA: PŘED VSTUPEM DO VELKÝCH DĚJIN
[Hudební podmalba]
Jezu Kriste, ščedrý kněže
(http://www.youtube.com/watch?v=AEV2FWFTTbX)
[Motto]
Pochmurná, temná byla krajina
a kdesi v dálce za horama hřmělo.
Josef Svatopluk Machar: Matka Žižkova (1896)
HT:
TROCNOV, odlehlé místo, spíše samota, na dohled Novohradských hor.
Podle pozdní pověsti se zde pod dubem, kde jeho matka nalezla úkryt před
bouřkou, narodil slavný husitský vojevůdce Jan Žižka.
BOHUŽEL, nevíme přesně, kdy se narodil (zřejmě kolem roku 1360), jak se
jmenovali jeho rodiče, ani co znamená přízvisko Žižka, které nejspíš
označovalo jednookého člověka. Jan zřejmě přišel o oko již v dětství.
JAN, řečený ŽIŽKA, ač původem zeman, nebyl dobrý hospodář. Na konci
14. století mu v Trocnově a blízkém okolí už nic nepatřilo. Asi již dříve
nalezl uplatnění ve službě mocnému rodu Rožmberků, možná krátce
působil na pražském královském dvoře, většinu času ale zřejmě trávil v
zahraničí jako žoldnéř. Jinak sotva vysvětlíme, proč o něm české prameny
po dvacet let mlčí.
NA POČÁTKU 15. STOLETÍ se Žižka vynořil v ozbrojených lapkovských
družinách, jež škodily Rožmberkům, městu České Budějovice a podnikaly i
výpady do Rakous. Rozsáhlou kriminální činnost často vykonávaly ve
službách vlivných moravských šlechticů. Amnestie krále Václava IV.
usnadnila Žižkovi vstup do vojenských oddílů, které v Pobaltí pomáhaly
polsko – litevské unii ve válce proti řádu německých rytířů.
STÁRNOUCÍ VOJÁK se po návratu do Čech uchytil v Praze,
pravděpodobně jako člen ostrahy dvora Václava IV. Záhy se nadchl pro
ideály mistra Jana Husa, který požadoval nápravu církve a společnosti
v duchu principů božího zákona obsaženého v textu Bible. Symbolem
reformních snah se od podzimu 1414 stal kalich, vyjadřující husitské
přesvědčení, že přijímání svátosti oltářní pod obojí způsobou všemi
účastníky bohoslužby je Kristův příkaz.
SNAD SI ŽIŽKA UVĚDOMOVAL blízkost smrti a příklon k husitskému
programu považoval za možnost jak uniknout pekelnému ohni, do něhož
násilníci a lapkové patřili. S nadějí ve spasení tak čtyři roky po Husově
tragickém skonu vstoupil v létě 1419 na scénu velkých dějin jako
neohrožený bojovník boží.
HLAS DOBY
Princi, nad českým královstvím
Nevládne zákon, zato stín
Loupeží, pychu klid tam ruší,
Pouze s průvodem ochranným
Lze cestovat tím územím.
To pro mě není, na mou duši.
Eustach Deschamps, francouzský básník (asi 1397)
HLAS DOBY
Lucifer:
To-li je ten lapka plný zlosti?
Pohrám si s ním bez milosti,
rúče s ním do pekelné školy,
ať mu nalém v řit smoly!
Hra o Kristovu zmrtvýchvstání i o jeho oslavení (15. století)
EXPONÁTY
P: Josef Mánes: Žižkovo narození (1859).
Zvětšená kopie, u vstupu volně na zdi, v blízkosti motta
Z: NG Praha, R 147561
P: Kamenná křtitelnice z kostela sv. Martina ve Střížově, kde byl malý Jan,
nazývaný zdrobněle Ješek, podle místního podání pokřtěn (16. století).
Originál volně u zdi
Z: JČM (na místě)
P: Kostel sv. Martina ve Střížově, vystavěný na přelomu 13. – 14. století.
Barevné foto na zdi
Z: nutno zhotovit
P: Rodový znak Jana Žižky – červený rak na stříbrném poli (barvy nejsou
průkazně doloženy)
Replika na zdi (na místě, eventuálně nově zhotovit)
Z: Zdeněk Vybíral (ed.), Husité. Na cestě za poznáním husitského středověku,
Tábor: Husitské muzeum v Táboře 2011, s. 49.
P: Rak, ve středověku symbol vzdorovitosti a neústupnosti (kachel, kolem roku
1500)
Odlitek na zdi (nutno zhotovit)
Z: ZČM Plzeň, i. č. 28671
P: Trocnovský dvorec v době života mladého Jana Žižky (model na základě
archeologických výzkumů).
Skleněná vitrína
Z: na místě
VT: Trocnov ve 14. století
V Trocnově byly před rokem 1400 dva dvorce o celkové výměře dvou lánů, tj.
34 – 40 hektarů. Vznikly přibližně v polovině 14. století a jejich majitelé byli
pravděpodobně bratři. Který z dvorců náležel Žižkovu otci a který jeho strýci,
nelze s určitostí zjistit. Výnos zdejšího hospodářství, jež se v zásadě nelišilo od
poddanských usedlostí, sotva postačoval k slušnému zabezpečení rodiny.
Zdejší zemani, patřící mezi nižší šlechtu, proto museli mít i jiné zdroje příjmů.
P: Středověké zemědělské nástroje – srp, kosy, sekery – běžně užívané i na
Trocnově.
Originály ve skleněné vitríně
Z: JČM
P: Pozdně středověké nádoby - mísy, hrnce a jiná keramika (včetně nálezů
z Trocnova).
Z: JČM
P: Žně v pozdním středověku
Barevné foto (umístit dle logiky)
Z: Bible olomoucká, Státní vědecká knihovna Olomouc, sign. III/díl I, fol. 114v
P: Latinský záznam v nekrologiu českokrumlovského minoritského kláštera
týkající se zřejmě rodičů a manželek Jana Žižky (pátý zápis shora).
Barevná faksimile (kopie) ve skleněné vitríně
Z: NK ČR Praha, sign. XIV B 15, fol. 142r
Překlad a vysvětlení záznamu:
„6. prosince [v den] biskupa a vyznavače Mikuláše Ješík, sladovník
z Krumlova, / zemřel Peška, lovčí pána [Jindřicha z Rožmberka], Gregorius
[Řehoř], otec Jana, / řečeného Syzka, matka Johana a manželky / jeho dvě
Kateřiny s předky svými.“
V uvedený den měli minorité vykonat modlitby či mše za všechny
jmenované zesnulé. Pokud se zápis skutečně vztahuje k Žižkovi
(identifikační predikát „z Trocnova“ zde chybí), pak dokládá jeho těsné
vazby k Českému Krumlovu.
P: Rekonstrukce pravděpodobných příbuzenských vztahů Jana Žižky je nutně
neúplná. Trocnovský zeman byl nepochybně spřízněn s mnoha nižšími šlechtici
v sousedství, avšak tato pouta nedovedeme přesně postihnout.
Odpovídající přehledné grafické ztvárnění na papíře pod sklem (nahradit
stávající genealogický vývod)
Z: František Šmahel, Záhady dvou Žižků a Žižkova věku, in: Husitský Tábor 3,
1980, s. 45
P: Groše, peníze a haléře z doby vlády Václava IV.
Z: JČM
P: Jan, řečený Žižka, z Trocnova, Jan z Mysletína a Jaroslav z Krupé se 11.
července 1378 přiznávají k dluhu, který mají u českobudějovických Židovek
Jehuy a Stane ve výši tří kop a deseti grošů pražských. Dluh, zatížený úrokem
110%, zřejmě nebyl nikdy splacen.
Faksimile (zhotovit) ve skleněné vitríně
Z: ANM Praha
P: Žižkův památník, zbudovaný roku 1938 v nedalekém Čeřejově, kde
trocnovský zeman vlastnil do roku 1384 lán, na němž měla věno jeho manželka
Kateřina.
Barevné foto současného stavu
Z: zhotovit
P: Český Krumlov, v němž Žižka prokazatelně nalezl dočasné uplatnění ve
službě Jindřichovi z Rožmberka na obraze Dělení Růží z poloviny 16. století.
Barevná fotokopie centrálního výjevu
Z: Národní památkový ústav ÚOP Telč, Státní zámek Telč, i. č. T – 01101a
P: Kachel s pětilistou růží, erbem rozrodu Vítkovců, mezi nimiž vynikli páni z
Rožmberka (kolem roku 1500).
Odlitek na zdi
Z: MMP, i. č. 89004
P: Hrad Český Krumlov v polovině 14. století (vizualizace Zlata Gersdorfová)
Barevné foto (umístění dle logiky)
Z: Rožmberkové. Rod českých velmožů a jeho cesta dějinami, České
Budějovice: Národní památkový ústav – ÚOP České Budějovice 2011, s. 183.
P: Burgundský vévoda Jan Nebojácný (+ 1419) se zde neobjevuje náhodou.
S jeho dvorem byl ve styku jakýsi Jean (Jehan) Susque (Sisque) de Behaigne (z
Čech), ztotožňovaný některými historiky s Janem Žižkou. Četné práce, sepsané
v 17. – 19. století, uvádějí, že Žižka bojoval i ve známé „stoleté válce“ mezi
Anglií a Francií. Přesvědčivý důkaz ale zatím chybí.
Xerokopie pod sklem či na panelu
Z: Václav Drška, Dějiny Burgundska, České Budějovice: Veduta 2011, s. 218
P: Výslech zajatého lapky s údaji o činnosti Jana Žižky v Popravčí knize pánů
z Rožmberka (asi léta 1406 – 1408).
Faksimile nebo kopie ve skleněné vitríně
Z: StOA Třeboň, Historica 49 (Popravčí kniha pánů z Rožmberka), fol. 21b
Přepis výslechu týkající se Žižky a jeho bratra:
„A na Žižku Jan Holý pravil, že Žižka, Jindřich a bratr Žižkóv vzeli sú
herynky, a že on a Troskovec odpověděli pánu, a že Žižka vzebral vozy a pánu
[Jindřichovi z Rožmberka] odpověděl [vypověděl nepřátelství]. Opět pravil, že
mlynář a Mikeš syn jeho v Žibřidově mlýně těch sú u sebe chovali a dávali jim
potřebu, a že mezi nimi býval syn Žibřidóv. A také, že Matěj kupcóm vzal zlaté
a Žižka zabil páně člověka.“
P: České Budějovice, pohled na město, kterému Žižka škodil a které ho
pokládalo za nebezpečného delikventa.
Originál nebo kopie dle možností JČM na panelu či pod sklem
Z: sbírky JČM
P: Opevněný Freistadt (staročesky Cáhlov), hornorakouské město na důležité
silnici spojující jižní Čechy s Podunajím, si družina Matěje Vůdce, v níž působil
Žižka, vyhlédla jako cíl plánovaného, leč neuskutečněného přepadu.
Barevné foto současného stavu městského opevnění naa pnelu či pod sklem
Z: zhotovit
P: I lapkům se hodil dobrý kůň s patřičnou výstrojí. Podkovy, třmen a ostruhy
z 15. století.
Z: JČM (depozitář)
P: Zříceniny hradu Kraví Hora u Náměště nad Oslavou, místo Žižkova působení
v obávané ozbrojené družině Viléma Sudlice z Litovan v letech 1408 – 1409.
Barevné foto současného stavu pod sklem či na panelu
Z: zhotovit
P: Mapa zobrazující násilné činy bojových a lapkovských družin do roku 1419
podle popravčích zápisů jihlavských
Mapa pod ochrannou folií či sklem
Z: František Hoffmann, Bojové družiny na Moravě a v Čechách před husitskou
revolucí a za revoluce, Táborský archiv 6, 1994, mapa č. 3 – překreslit (!)
P: Rvačky opilců a lapků při hře ve vrhcáby patří k typicky českým námětům
zobrazovaným na pozdně středověkých kachlích. Pohled na ně měl být
varováním před nectnostmi zhýralého života.
Odlitek na zdi
Z: ZČM Plzeň, i. č. NDP 8045 (Radyně)
P: Záznam o Janu Žižkovi jako členu ozbrojené družiny na hradě Kraví Hora
v popravčích a psaneckých zápisech jihlavských.
Barevná kopie pod sklem či ve skleněné vitríně
Z: Státní okresní archiv Jihlava, fond Městská správa Jihlava, oddělení Úřední
knihy a rukopisy, i. č. 5, fol. 20r
Překlad záznamu:
„Také týž Zikmund vyznal, že oloupili naše lidi, Heinricha Schustera a Petra
se švagrem. U toho byli Rosseck, Poleczko, Zyzka, Schysska, Jane Velikej.“
P: Mapa zachycující Žižkovy doložené styky v letech 1378 – 1409.
Mapa pod sklem či ochrannou folií
Z: Nově nakreslit (!) na základě prací Josef Pekař, Žižka a jeho doba, Praha:
Vesmír 1930, s. XVII; František Hoffmann (ed.), Popravčí a psanecké zápisy
jihlavské (Archiv český XXXVIII), Praha: CMS 2000, s. 37-38 (č. 23)
P: Jan Matejko: Bitva u Grunwaldu. Detail obrazu z roku 1878 představuje
Žižku jako bojovníka, který se po boku Poláků zúčastnil 15. července 1410
vítězného střetnutí s řádem německých rytířů. Žižkova účast v bitvě není sice
doložena, je ale vysoce pravděpodobná.
Barevná zmenšená kopie (zhotovit)pod sklem či na panelu
Z: Warszawa, Muzeum Narodowe
P: Hrad Radzyń, v jehož posádce pod velením Jana Sokola z Lamberka Jan
Žižka sloužil od podzimu 1410 do února 1411.
Barevné foto současného stavu pod sklem, ve skleněné vitríně či na panelu
Z: zhotovit
VT: Ve Václavově Praze
Král Václav IV. nesídlil od konce 14. století na Pražském hradě, ale
v Královském dvoře (na místě nynějšího Obecního domu) na Starém Městě.
Nedaleko odtud, v ulici Na příkopě, zřejmě vlastnil dům Jan Žižka. Po čase
tento objekt prodal a koupil si menší v těsné blízkosti královského sídla (v
dnešní Králodvorské ulici). S velkou pravděpodobností Žižka náležel do
okruhu vyšehradských manů, mocenské struktury, kterou vytvořil Václav IV.
pro obranu svých zájmů.
P: Praha na počátku 16. století. V porovnání s dobou, kdy do ní přišel Jan Žižka,
se pravobřežní část příliš nezměnila.
Barevná fotokopie pod sklem či ve skleněné vitríně
Z: Die Reisenbilder Pfalzgraf Ottheinrichs aus den Jahren 1536/37, edd.
Angelika Marsch mit Josef H. Biller und Franz Dietrich Jakob, Weissenhorn:
Anton H. Konrad Verlag 2001 (jinou reprodukci vlastní P. Č.)
P: Trůnící král Václav IV.
Barevná fotokopie pod sklem či ve skleněné vitríně
Z: ÖNB Wien, Cod. 338 (Zlatá bula Karlova pro Říši, opis z roku 1400), fol.
14r
Zobrazení krále na koni se sokolem a psem na kachlu z 15. století možná obráží
zálibu Václava IV. v lovu.
Odlitek na zdi
Z: Regionální muzeum Kolín – pobočka Muzeum Podlipanska Český Brod, i. č.
2904
Odraz dvorského umění Václava IV. na kachlu nalezeném na Starém Městě
pražském: král a lazebnice
Odlitek na zdi
Z: NM Praha, h. a., i. č. 131200
P: Pražský hrad kolem roku 1400 (kresebná rekonstrukce)
Barevná kopie pod sklem, ve vitríně či na panelu
Z: František Šmahel – Lenka Bobková, Lucemburkové. Česká koruna uprostřed
Evropy, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 347
P: Prašná brána, část bývalého Královského a ulice Na příkopě roku 1793
(kolorovaný lept Leopolda Peukerta)
Z: AMP 196
P: Vyšehrad kolem roku 1400 (kresebná rekonstrukce)
Z: František Šmahel – Lenka Bobková: Lucemburkové. Česká koruna uprostřed
Evropy, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 344
P: Betlémská kaple (č. 87), kazatelské působiště mistra Jana Husa (Folpert van
Ouden – Allen: Prospekt Prahy z roku 1685).
Xerokopie detailu pod sklem, ve vitríně či na panelu
Z: AMP 27; repro výřezu in: Alois Kubíček, Betlémská kaple, Praha: SNKLHU
1960, s. 36
P: Upálení Jana Husa v Kostnici 6. července 1415 a jeho druha mistra Jeronýma
Pražského na stejném místě 30. května 1416. Oba muže odsoudil obecný koncil
v Kostnici jako kacíře.
Z: Latinský ilustrovaný rukopis Chronicon Concilii Constantiensis Ulricha
Richentala, NK Praha, sign. XVII A18, fol. 11r – 12v
P: Hliněný husitský kalich.
Originál v samostatné skleněné vitríně
Z: NM Praha, h. a., i. č. 2767
P: Kalich s řapíkem usnadňujícím přijímání svaté tekutiny.
Z: Muzeum Litoměřice, i, č. 178
P: Podávání svátosti oltářní pod obojí způsobou dospělým i dětem (Jenský
kodex).
Z: NM Praha, sign. IV B 24, fol. 55v
P: Adorace kalicha (kachel z 15. století).
Odlitek na zdi
Z: Husitské muzeum Tábor, i. č. 12205 – 6147
Interaktivní a audiovizuální elementy
Videozáznam hrané rekonstrukce: Lapkové přepadají kupce, kteří se brání
s dvojím možným ukončením podle přání návštěvníka dle principu
kinematografu
a) lapkové vítězí a radují se nad kořistí
b) jsou přemoženi a odváděni do vězení.
Tablet
Z: zhotovit
Filmová sekvence z filmu Křižáci (Krzyźacy), natočeného roku 1960 polským
režisérem Aleksandrem Fordem (pasáž s Janem Žižkou).
LED obrazovka
Z: http://www.video-film.cz/film-krizaci-822html
DRUHÁ MÍSTNOST
TÉMA: VÍTĚZNÝ HUSITSKÝ VÁLEČNÍK
[hudební podmalba]
Ktož jsú boží bojovníci (délka 1, 58 minuty)
(http://www.youtube.com/watch?v=J7Fp9brpyyu)
[Motto]
Militia est vita hominis super terram.
Život člověka na pozemském světě je vojenskou službou.
Job 7, 1
HT:
NEDĚLE 30. ČERVENCE 1419 změnila české dějiny. Svržením
protireformních konšelů z oken Novoměstské radnice v Praze propukla
husitská revoluce. Jan Žižka náležel k organizátorům převratu. Po brzké
smrti krále Václava IV. a krátké epizodě v Plzni zamířil v březnu 1420 na
Tábor, nově založenou husitskou obec řídící se zásadami božího zákona. Ve
funkci táborského hejtmana rychle získal pověst nepřemožitelného
vojevůdce.
VÝČET ŽIŽKOVÝCH VÍTĚZSTVÍ je dlouhý. Především jeho zásluhou
odrazili husité, považovaní většinou křesťanské Evropy za kacíře, vojska
dvou křížových výprav, vyhlášených papežem a vedených římským i
uherským králem Zikmundem Lucemburským. Zikmund se jako dědic
svatováclavské koruny dlouho marně snažil ovládnout České království.
Většinu jeho území kontrolovaly, i díky vojenským úspěchům Jana Žižky,
husitské svazy.
ŽIŽKOVA VOJENSKÁ TAKTIKA spočívala ve využití vozové hradby,
která chránila neurozené pěší bojovníky proti útokům těžké jízdy, a také v
nasazení palných zbraní. Proslulý byl Žižkův cit pro terén, schopnost
improvizovat a volit nečekaná řešení včetně partyzánských forem boje. Ze
všech bitev, jež jako vojevůdce svedl, odešel jako vítěz. To je výkon v
historii vojenství zcela ojedinělý.
V ČERVNU 1421 utrpěl Žižka poranění dosud zdravého oka a buď úplně
nebo téměř zcela oslepl. Postižení chápal jako zkoušku, kterou Bůh
prověřuje, zda i nadále vydrží hájit jeho pravdy. V přesvědčení, že je
prodlouženou rukou boží, svůj boj ještě více vyhrotil. To vedlo k jeho
neshodám s táborským duchovenstvem. Na počátku roku 1423 odešel Žižka
z Tábora do východních Čech, kde vybudoval vlastní vojenský svaz,
zaměřený nejen proti katolíkům, ale i proti umírněným husitům.
HLAS DOBY
Čtyři artikuly pražské shrnovaly husitský výměr božího zákona a zároveň
byly Žižkovým programem:
1. aby slovo boží bylo bez překážky a svobodně hlásáno;
2. aby tělo boží bylo svobodně a bez překážky podáváno pod obojí způsobou
všem křesťanům, kteří po tom touží;
3. aby přestalo panování kněží nad pozemskými statky a zbožím, které církev
vlastní proti božímu přikázání;
4. aby byly odstraněny všechny smrtelné hříchy a nepořádky odporující
božímu zákonu.
HLAS DOBY
Jeho řízením se hotovilo všechno vojsko a za ním šli všichni sedláci, třebas
beze zbroje, jenom s cepy, palicemi, samostříly a sudlicemi a velmi ochotně ho
poslouchali.
Vavřinec z Březové: Husitská kronika
HLAS DOBY
Vyjádřím se jenom zkrátka:
jako kdysi neviňátka
zabil krutý Héródés,
tak tys, Žižko věrolomný,
poslal počet přeohromný
zbožných duší do nebe…
Anonymní katolický básník z 15. století
HLAS DOBY
Tu prosíš, aby tě [Bůh ] uchoval ode všeho zlého, na očí úrazu i na životě…
Výklad Otčenáše (15. století)
EXPONÁTY
P: Stanislav Hudeček: Vzbouřený lid shazuje konšely z oken Novoměstské
radnice 30. července 1419
Xerokopie pod sklem, ochrannou folií či na panelu
Z: ?
P: Zlacený kalich (přelom 15. – 16. století)
Originál ve skleněné vitríně
Z: JČM (zápůjčka z českobudějovické diecéze)
P: Jan Žižka – plastika z táborského městského znaku (1515 – 1516)
Odlitek nebo replika (umístění dle logiky)
Z: originál NM Praha; odlitek Husitské muzeum Tábor
P: Pohled na Plzeň (v pozadí Rokycany a hrad Radyně) z počátku 16. století. O
západočeské město na přelomu let 1419 – 1420 soupeřili katolíci s husity, po
Žižkově odchodu na Tábor se stalo nejvýznamnější českou katolickou pevností,
již husité nikdy nedobyli.
Barevná fotokopie pod sklem, ve skleněné vitríně či na panelu
Z: Die Reisenbilder Pfalzgraf Ottheinrichs aus den Jahren 1536/37, edd.
Angelika Marsch mit Josef H. Biller und Franz Dietrich Jakob, Weissenhorn:
Anton H. Konrad Verlag 2001 (jinou reprodukci vlastní P. Č.)
P: Panoramatický pohled na bojiště u Sudoměře, kde Žižka 25. března 1420
porazil cestou z Plzně na Tábor oddíly českých katolických šlechticů.
Barevné foto – současný stav (pod sklem či na panelu)
Z: zhotovit
VT: Husitský Tábor
V předjaří 1420 obsadili husité ze Sezimova Ústí ostrožnu nad soutokem
Lužnice a Tismenického potoka, podmanili si zdejší hrad a na místě zaniklého
města Hradiště začali budovat vlastní obec s biblickým jménem Tábor. Nové
sídliště městského charakteru se stalo střediskem husitských radikálů a
hejtman Žižka rychle získal respekt jako organizátor a velitel táborských vojsk.
P: Model opevnění Tábora po roce 1420 v rekonstrukci Dobroslavy Menclové.
Speciální skleněná vitrína
Z: VHÚ Praha – Vojenské muzeum, p. č. 1106
P: Opevněné město, možná Tábor., na kachlu z 15. století.
Odlitek na zdi
Z: Husitské muzeum Tábor, i. č. 6929
P: Nejstarší zachovaná pečeť obce Hradiště hory Tábor: v kruhovém poli hora
s kalichem, střeží ji cep a meč (11. října 1424).
Faksimile ve skleněné vitríně
Z: StoA Třeboň, Historica 154
P: Mapa Žižkových vojenských akcí v dubnu a v květnu 1420.
Mapa pod sklem,i pod ochrannou folií či na panelu
Z: Zhotovit na podkladě údajů Petra Čorneje
P: Žižkova pečeť z roku 1420 – s výbuchem revoluce změnil táborský hejtman
erb – raka vystřídal kalich.
Faksimile pečeti ve skleněné vitríně
Z: StOA Třeboň, Historica 216 (originál či faksimile listiny v Trocnově)
P: Nejstarší zápis slavného husitství chorálu Ktož jsú boží bojovníci
v Jistebnickém kancionálu. Autorství textu, který vznikl v táborském prostředí,
se dříve chybně připisovalo Žižkovi.
Barevná fotokopie pod sklem
Z: KNM II C 7, pag. 87
VT: Husitské směry
I když všichni husité vyznávali program čtyř pražských artikulů. Existovaly
mezi nimi značné názorové rozdíly, podmíněné i regionálně. Proto postupem
času vytvořili několik samostatných svazů. Nejradikálnější byli táborité,
k důsledným husitům náleželi východočeští stoupenci kalicha, zvaní orebité,
vlivný pražský svaz kolísal mezi radikálním a umírněným výkladem husitských
zásad. Proti nebezpečí, které jim hrozilo od křižáckých výprav, jejichž
účastníci pocházeli převážně z německých oblastí, dnešního Rakouska, Uher i
z katolických zemí Koruny české (Slezsko, Horní a Dolní Lužice), se však
dokázali vždy semknout.
P: Papežský nuncius Fernando zveřejňuje 17. března 1420 ve Vratislavi
papežskou listinu (bulu) vyhlašující první křížovou výpravu proti husitům.
Barevná fotokopie pod sklem či na panelu
Z: ÖNB Wien, Cod. 13975, fol. 155r
P: Papež Martin V., jeden ze strůjců protihusitských křižáckých výprav (výřez z
obrazu Studna života od Jana van Eyck).
Z: Museo del Prado Madrid (reprodukce in: Jarmila Vacková, Van Eyck, Praha:
Academia 2005, s. 206, obr. 131)
P: Římský a uherský král Zikmund vyobrazený husity jako krutý pohanský císař
Maxentius (Deska z Náměště). Jeden z nejvýznamnějších evropských pozdně
středověkých panovníků a vynikající diplomat, uctívaný v německých oblastech
Svaté říše římské i v Uhrách, v zápase s husity neuspěl.
Barevná fotokopie pod sklem či na panelu, resp. replika
Z: Moravská galerie Brno, sign. A 38
P: Při pohledu na vojenskou převahu nepřátel se husité často přirovnávali
k biblickému Davidovi, který přemohl Goliáše (kachel z 15. století).
Odlitek na zdi
Z: Husitské muzeum Tábor, i. č. 193
P: Král Zikmund si oblíbil emblém dvorského rytířského řádu, který roku 1408
založil. Byl jím přemožený drak, jinotaj ďábla, symbolizující panovníkův boj
proti pohanům a kacířům. Husité chápali působivý znak jinak, jako odkaz
k ryšavému draku z Apokalypsy, bojujícímu ve službách Antikrista. Této
interpretaci napomáhala i barva Zikmundových vlasů a vousů.
Barevná fotografie látkového emblému Dračího řádu na panelu
Z: Bayerisch Nationalmuseum München, i. č. T 3973 (barevné repro in: Jiří Fajt
– Barbara Drake – Boehm, Karel IV., císař z boží milosti, Praha: Academia
2006, s. 580.
P: Dračí řád obepínající znak Zikmundova uherského království na kachlu z 15.
století
Odlitek na zdi či ve skleněné vitríně
Z: Muzeum města Brna, i. č. 326624
P: Jako panovník Svaté říše římské užíval Zikmund ve znaku též císařského
orla.
Odlitek na zdi či ve skleněné vitríně
Z: Archeologický ústav AV ČR (depozitář), i. č. T 4 - 479
P: Král Zikmund v křižáckém ležení na Letné před Prahou v červenci 1420.
Z: ÖNB Wien, Cod. 13975, fol. 155r
P: Lorenz Janscha: Vrch Vítkov (Žižkov) se Špitálským polem (nynější Karlín)
na počátku 19. století. Místo Žižkovy slavné, byť rozsahem nevelké bitvy, která
14. července 1420 rozhodla o porážce první křížové výpravy.
Z: AMP 238
P: Malý Bor u Horažďovic: kostel sv. Maří Magdaleny s hřbitovem. Opěrný bod
Žižkova postavení v bitvě, v níž 12. září 1420 porazil vojsko jihočeské a
západočeské katolické šlechty (současný stav).
Barevné foto pod sklem
Z: zhotovit
VT: Žižkovy bitvy v roce 1420
Všechny tři významné bitvy, v nichž táborský hejtman roku 1420 zvítězil,
prozrazují shodný rukopis. Žižka zaujal výhodné postavení (u Sudoměře
přehradil vozy cestu mezi rybníky, na Vítkově vybudoval provizorní pevnost
v závěru úzkého táhlého návrší, v Malém Boru využil kamenného kostela),
takže útočící jízdní vojsko nemohlo udeřit plnou silou a muselo s nepořízenou
ustoupit.
P: Železná přilba typu cassis.
Pokud možno originál ve skleněné vitríně
Z: ZČM Plzeň, i. č. 3841
P: Fragment drátěné košile.
P: Třmen železný hruškový.
Z: JČM, i. č. 100
P: Železná uzda se stopami stříbrné inkrustace.
Z: NM Praha, h. a., i. č. 16616
P: Bodný meč z přelomu 14. – 15. století.
Z: JČM, i. č. 111
P: Bojová sekera.
P: Sudlice (eventuálně halapartna), určená především ke strhávání jízdních
bojovníků z koní.
P: Železný kladívkový palcát ve tvaru ruky s dýkou.
Z: NM Praha, h. a., i. č. 35764
P: Hlavice palcátu železná osmiperá.
Z: VHÚ – Vojenské muzeum Praha, i. č. X – 30
P: Bojový cep s násadou spirálově obtočenou železným páskem. Cepy, palcáty a
jiné typy bijáků byly určeny k prorážení plátové zbroje.
Z: NM Praha, h. a., i. č. 68815
P: Železný biják ve tvaru koule.
Z: NM Praha, h. a., i. č. 500
P: Kuše (samostříl), obávaná zbraň s dostřelem 300 – 600 metrů.
Originál či replika ve skleněné vitríně
Z: zámek Opočno, i. č. 9231 (eventuálně jiný zdroj)
P: Velká pavéza se znakem města Prahy.
Replika zavěšená na stěně
Z: MMP, i. č. 3268
P: Hlaveň osmihranné bronzové ručnice (takzvané píšťaly) z první poloviny 15.
století.
Originál ve Skleněné vitríně
Z: zámek Žleby, i. č. 2974
P: Železná osmihranná hákovnice z první poloviny 15. století.
Z: MMP, i. č. 9132
P: Kamenné kule.
VT: Husité a kláštery
Husité ničili kláštery a pronásledovali mnichy, protože neuznávali řeholní
řády. Skutečný kněz měl podle jejich mínění kázat a vést věřící po cestě
spasení, nikoliv neužitečně rozjímat v ústraní. Rozumí se samo sebou, že
husité odebírali klášterům i všem církevním institucím pozemkový majetek ve
shodě s názorem, že kněží jsou povinni dodržovat apoštolskou chudobu a
hmotné zabezpečení jim má zajišťovat farní osada nebo obec.
P: Svorník z cisterciáckého kláštera ve Zlaté Koruně, napadeného Žižkou na
jaře i na podzim 1420.
Volně u zdi
P: Prachatice: vnitřní gotická brána původního opevnění města, které Žižka
v čele táborského vojska dobyl v listopadu 1420 a přikázal usmrtit veškeré
dospělé muže. Dobytí Prachatic bylo součástí vojenských akcí, jimiž Žižka
rozšiřoval mocenskou sféru táborského svazu v jihočeském regionu.
Barevné foto současného stavu pod sklem či na panelu
Z: zhotovit
VT: Táborský hejtman v rodném kraji
O několik týdnů dříve, než dobyl Prachatice, začlenil Žižka do táborské sféry
Lomnici nad Lužnicí v sousedství rožmberské Třeboně a vypálil (Novou)
Bystřici na rakouské hranici. Operoval tak znovu v krajině, již důvěrně znal
z doby mládí i z let působení v lapkovských tlupách. Jeden z jeho selských
bojovníků, kteří se k němu přidávali v čase válečných kampaní, později
přiznal, že „v Bystřici zabil na rynku cepy tři člověky.“
P: Lomnice nad Lužnicí – gotický kostel sv. Jana Křtitele a záznam vyznání
Václava Holého z Březovíka.
Barevné foto (současný stav) a xerokopie na panelu
Z: foto zhotovit; StOA Třeboň, Historica 49 (Popravčí kniha pánů z Rožmberka,
fol. 34b)
P: Listina o příměří mezi táborskou stranou (zastoupenou hejtmany Janem,
řečeným Žižka, z Trocnova, Chvalem z Machovic, Zbyňkem z Buchova a
Pavlíkem z Mutic) a mocným katolickým šlechticem Oldřichem z Rožmberka,
datovaná 18. listopadu 1420 po úspěších táborských vojsk v jižních Čechách.
Originál či faksimile ve skleněné vitríně či pod sklem
Z: StOA Třeboň. Historica 216 (originál či faksimile v Trocnově)
P: Charles Louis Philippot: Fiktivní podobizna Oldřicha z Rožmberka (1403 –
1462), mocného katolického šlechtice a od léta 1420 Žižkova protivníka.
Závěsný obraz (kopie) nebo barevné foto pod sklem
Z: Národní památkový ústav České Budějovice – Hrad a zámek Český Krumlov
P: Hrad Švamberk (Krasíkov), severně od Plzně v kresebné rekonstrukci. Před
Žižkovým vojskem zde počátkem roku 1421 kapituloval vůdce katolického
svazu v Plzeňsku Bohuslav ze Švamberka, který brzy přešel na táborskou stranu.
Barevná kopie pod sklem či na panelu
Z: Josef Dolejší – Leonid Křížek, Husité. Vrchol válečného umění v Čechách
1419-1434, Praha: Elkapress 2009, s. 176.
P: Kachel s labutí, znakem pánů ze Švamberka
Odlitek na stěně nebo originál ve skleněné vitríně
Z: MMP, i. č. 5559
P: Stylizované zobrazení středověkého Chomutova, který dobyl Žižka s tábority
a pražským husitským vojskem v neděli 16. března 1421. Pozdější, dnes již
neexistující nápis na takzvané Chlebné bráně připomínal událost slovy: „Když
nastala Květná neděle roku 1421, přepadl Žižka Chomutov, způsobil mnoho
nářku a bídy, zabil 1363 křesťanů. Bůh nás stále ochraňuj před řáděním tak
velkého tyrana.“
Černobílá xerokopie na panelu
Z: Zdena Binterová et alii, Dějiny Chomutova, Chomutov 1997, s. 11.
VT: Svatá válka
Protože Chomutov odmítl kapitulovat, byl (stejně jako dříve Prachatice) vzat
útokem a husité velkou část zdejších obyvatel, tentokrát včetně žen a Židů,
usmrtili. Je to důkaz, jak nesmlouvavě byla vedena válka za absolutní, svatou
pravdu božího zákona. Nepřátelé husitů, zvláště křižácká intervenční vojska,
postupovala proti husitským „kacířům“ namnoze ještě surověji a nezastavila
se ani před zabíjením dětí. Žižka se obvykle řídil pevnými pravidly a vzory
starozákonního válečníka Jozue a krále Alexandra Makedonského. Pokud
město či hrad kapitulovaly bez boje, zachoval poraženým život, v opačném
případě mohli dospělí muži očekávat smrt.
P: Na jaře 1421 při tažení k Litoměřicům se Žižka zmocnil pevnůstky řádu
německých rytířů a dal ji přebudovat v hrad nazvaný Kalich, po němž se až do
smrti psal. Žádný jiný majetek vojevůdce nezískal a ani po něm netoužil.
Předpokládaný vzhled Žižkova hradu v rekonstrukční kresbě J. Otradovce.
Z: Milan Sýkora, Kelch, Jungfrau und Litaisch – drei Hussitenburgen in
Nordwestbóhmen, in: Burgen und Schlösser 4, 2012, s. 238.
P: Nedostatek kvalitní mince řešili husité ražbou měďáků a takzvaných kalíšků
z roztaveného náboženského náčiní.
Originály „černé“ mince ve skleněné vitríně
Z: JČM (numismatická sbírka)
P: Hrad Rabí u Horažďovic, při jehož dobývání v červnu 1421 utrpěl Žižka
vážné zranění dosud zdravého oka (současný stav).
Barevné foto pod sklem či na panelu
Z: zhotovit
P: Hrad Rabí – řez vnitřním hradem ve 14. století (kresebná rekonstrukce
Dobroslavy Menclové)
Černobílá xerokopie pod sklem či na panelu
Z: Dobroslava Menclová, České hrady. Díl první, Praha: Odeon 1972, s. 323
P: V říjnu 1421 zlikvidoval Žižka nedaleko Hamru nad Nežárkou sektu
takzvaných adamitů, údajně zlehčujících přijímání pod obojí způsobou a
pěstujících volné sexuální styky. Postavy nahé ženy a nahého muže v plastickém
provedení táborského městského znaku z let 1515 – 1516 mohou odkazovat
k adamitské epizodě.
Plastický odlitek obou nahých postav
Z: Husitské muzeum Tábor
P: Na přelomu let 1421 – 1422 podnikl král Zikmund v rámci druhé křižácké
protihusitské výpravy poslední vojenské tažení do Čech. Panovníkův
nejznámější portrét vznikl o několik let později.
Z: Kunsthistorisches Museum Wien, Gemäldegalerie, i. č. 2630; repro např. in:
Jiří Fajt – Barbara Drake – Boehm (edd.), Karel IV., císař z boží milosti, Praha:
Academia 2006, s. 608
P: Další z vůdců protihusitského tažení, Zikmundův italský důvěrník Philippo
Scolari, známý též jako Pipo Spano, na fresce Andrey del Castagno.
Z: Galleria degli Ufizzi Firenze, repro in: František Šmahel – Lenka Bobková:
Lucemburkové. Česká koruna uprostřed Evropy, Praha: Nakladatelství Lidové
noviny, s. 748
P: Karikovaný křižák útočí na husu symbolizující husity
Z: NK ČR Praha, sign. Osek 71, fol. 14v
P: Zikmundův vpád do Čech začal v prosinci 1421 úspěšným obsazením
stříbronosné Kutné Hory. Dne 6. ledna 1422 však spojená husitská vojska pod
Žižkovým velením udeřila na město a přiměla Zikmundovy křižácké oddíly,
složené převážně z Uhrů, k zmatenému ústupu.
Z: ÖNB Wien, Cod. 13975, fol. 422 r
P: Křižácký úprk před husity se po porážce u Habrů zastavil až v moravské
Jihlavě. Němým svědkem událostí i masakru rozpoutaného Žižkovým vojskem
v dobytém Německém (Havlíčkově) Brodě je dvoupatrová hradební věž.
Barevná fotokopie pod sklem ři na panelu
Z: zhotovit
P: Autor takzvané Velké bitvy, zobrazil střetnutí mezi husity (pod korouhví
s husou) a jejich nepřáteli se smyslem pro naturalistický detail.
Černobílá xerokopie pod sklem či na panelu
Z: Musée du Louvre Paris (Cabinet des Estampes, Collection E. de Rothschild,
i. č. P II. 28612), repro in: Jiří Fajt – Barbara Drake – Boehm (edd.), Karel IV.,
císař z boží milosti, Praha: Academia 2006, s. 567
P: Po úspěšném završení úspěšného tažení byl Jan Žižka před Německým
Brodem pasován na rytíře, což se promítlo i do jeho zobrazování v 16. století.
Z: Husitské muzeum Tábor, OP 1430
P: Hrad v městě Písku, který byl vedle Tábora paralelním centrem táborské
strany. V Písku dlouho žil senior táborské církve Mikuláš z Pelhřimova, který
nesouhlasil s nemilosrdným způsobem, jímž vedl válku Jan Žižka a jenž
odporoval novozákonnímu zásadám.
Barevné foto rekonstrukčního modelu na panelu
Z: Prácheňské muzeum Písek
P: Kachel s erbem Žižkových spojenců bratří Petra, Jana a Václava Zmrzlíků ze
Svojšína, synů dlouholetého mincmistra Petra staršího ze Svojšína.
Odlitek na zdi
Z: Vlastivědné muzeum dr. Hostaše Klatovy, i. č. K 133
P: Žižkův list bratřím Bernardu a Bartošovi z Valečova, datovaný 26. března
1421, na východočeském Vilémově, poskytuje důkaz, že trocnovský zeman
tábority opustil a přenesl své působení do východních Čech. Ostatně na Táboře
Žižka nikdy dlouhodoběji nepobýval.
Faksimile pod sklem či ve skleněné vitríně
Z: KNM Praha, sign. 1 A c83
Sekvence s bitvou u Sudoměře – film Jan Žižka (1955) režiséra Otakara Vávry
LED obrazovka
Z: DVD, internet
Zkuste si zahrát na historika a přečíst česky psané listy vydané Žižkovým
jménem (1. katolickému svazu Plzeňského kraje počátkem ledna 1421, MZA
Brno, G 10/418, fol. 34v; 2. městu Třeboň 10. ledna 1422, StOA Třeboň,
Historica 233; 3. do Domažlic asi v dubnu 1422, OA Domažlice I – B – 1067; 4.
Bernardovi a Bartošovi z Valečova 26. března 1423, KNM Praha I A c 83; 5.
svolání sjezdu do Německého Brodu v dubnu 1423, Staré letopisy české, text T
NK ČR Praha, sign. Osek 95, fol. 91)
Tablet
TŘETÍ MÍSTNOST
TÉMA: ZROZENÍ LEGENDY
[hudební podmalba]
Svatý Václave, vévodo české země
[Motto]
I viděl jsem nebe otevřené, a aj, kůň bílý, a ten, kterýž seděl na něm, sloul
Věrný a Pravý, a spravedlivě soudí i bojuje.
Zjevení svatého Jana 19, 11
HT:
VE VÝCHODNÍCH ČECHÁCH Žižka po krátkém čase vybudoval
husitský svaz, opírající se o příslušníky nižší šlechty, města a především o
stálé polní vojsko. Sílící Žižkova moc a nemilosrdný postup vůči všem, kdo
nesouhlasili s jeho pojetím božího zákona, vyústil ve válku mezi husitskými
svazy a na podzim 1423 i ve spojenectví umírněných husitů a české
katolické šlechty. Žižka tuto koalici rozbil v bitvě u Malešova a následně
přiměl ke smíru i husitskou Prahu. Ve chvíli, kdy znovu obnovil svou
autoritu v rámci husitského společenství, jej 11. října 1424 dostihla smrt.
VŠICHNI, KDO ŽIŽKU OSOBNĚ ZNALI a vydali o něm svědectví se
shodují, že byl upřímný obráncem husitského výměru božího zákona a že
mnohokrát prokázal statečnost i udatnost, stěžejní vlastnosti správného
rytíře. Jako boží bojovník opovrhoval majetkem a bohatstvím, svých
vítězství nikdy nevyužil k osobnímu prospěchu. Uvážlivost a sklon k
politickému taktizování v Žižkově osobnostní výbavě chyběly. I proto
obyčejní vojáci svého hejtmana milovali. V jejich paměti utkvěl jako „bratr
Žižka“ a východočeské polní vojsko přijalo po jeho smrti název „sirotci“,
dokládající hloubku vztahu k zesnulému vojevůdci.
UŽ V POSLEDNÍCH LETECH svého života se Jan Žižka měnil v mýtus.
Radikální kališníci jej oslavovali jako příklad božího rytíře, v katolickém
vědomí zakotvil jako lupič, arcilotr, bořitel klášterů a prolévač nevinné
krve kněží věrných římské církvi. Tento rozporuplný vojevůdcův obraz
v 16. – 18. století ještě vyostřily prudké náboženské spory mezi přívrženci
reformace a jejich katolickými odpůrci. Platí to i o celé raně novověké
Evropě, pokud se o husitskou historii zajímala. Přesto řada českých
katolických autorů nedokázala skrýt hrdost nad vojenskými úspěchy, jimiž
Žižka proslavil ve světě svůj národ.
HLAS DOBY
Zabito a zajato jich bylo více než tři sta. A kněze, který nesl boží tělo [Žižka
vlastní] rukou zabil. Já jsem živ utekl.
Kronika Starého kolegiáta o bitvě u Strauchova dvora (po 1441)
HLAS DOBY
Míníť také bratr Žižka i jiní páni, hejtmané, panoše, měšťané, řemeslníci,
robotězi svrchupsaní a jmenovaní, i všecky obce s pomocí Boží a obecní ze
všech neřáduov trestati i bíti, trestáním honiti, mrskati, bíti i zabíjeti, stínati,
věšeti, topiti, páliti i všemi pomstami mstíti, kteréž pomsty na zlé slušejí vedlé
zákona Božieho, nižádných osob nevynímajíce ze všech stavuov, mužského i
ženského pohlaví.
Takzvaný Žižkův vojenský řád (1423)
HLAS DOBY
Slepému národu se líbil slepý vůdce.
Aeneas Silvius Piccolomini: Historia Bohemica (1458)
HLAS DOBY
Toliko Pán Bůh vzbudil proti němu [Zikmundovi] lid chaterný v Praze a
neoděný a postavil jim Žižku, hejtmana jednookého a potom slepého, aby ten
všecky boje i věci bojovné řídil a porážku činil.“
Tůma Přeloučský, senior jednoty bratrské (1502)
EXPONÁTY
Na zdi v pruhu cca 10 odlitků kachlů s náměty z husitských válek
P: Jan Žižka na koni s praporečníkem
Z: hrad Lipnice, expozice LI 46, 64 nebo
P: Jan Žižka s korouhevníkem a cepníkem
Z: NM Praha, h. a., i. č. 17524
P: Husitský vozataj a bojovník na voze.
Z: MMP, i. č. 9782
P: Tři husitští bojovníci.
Z: MMP, i. č. 15548
P: Čtyři husitští bojovníci.
Z: NM Praha, h. a., i. č. 63882
P: Halapartník.
Z: Regionální muzeum Chrudim, i. č. CRA 4612
proti nim:
P: Jízdní rytíř v boji.
Z: Muzeum východních Čech Hradec Králové, i. č. 1729, 1744
Z: hrad Lipnice, expozice LI 32, 128
Z: Husitské muzeum Tábor, i. č. 12167-9
P: Bojovníci.
Z: hrad Lipnice, expozice LI 12, 77, 173
P: Jezdec nasedající na koně.
Z: Archeologický ústav AV ČR, depozitář, i. č. TY 476
P: Vozová hradba, základní taktický prvek husitského válečnictví. Stabilitu
umocňovalo propojení vozů houžvemi a řetězy, v mezerách mezi vozy byly
umístěny palné zbraně. Posádka vozu se výškově dostala nad úroveň jízdního
nepřítele. Zřejmě právě vozovou hradbu využil Žižka v bitvě na vrchu sv.
Gotharda u Hořic, kde v dubnu 1423 porazil s pomocí Diviše Bořka z Miletínka
ozbrojené oddíly východočeské katolické šlechty.
Model ve skleněné vitríně
Z: využít existující model vozové hradby nebo zhotovit nový
P: Hradec Králové na počátku 17. století. Východočeského centra se Žižka
nečekaně zmocnil „o žních“ roku 1423, kdy jeho spolubojovník a
královéhradecký hejtman Diviš Bořek z Miletínka válčil na Moravě. Město
pomohl Žižkovi ovládnout jeho přítel a zdejší farář Ambrož.
Z: Bartoloměj Paprocký z Glogol, Diadochos. IV. O stavu městském, Praha
1602, s. 195 (reprint GARN 2005).
P: Lebka muže, který zřejmě zemřel při bojích o královéhradecký městský hrad
v létě 1423. Patrné jsou důsledky vklíněného zástřelu železnou šipkou z kuše,
zranění bylo smrtelné. Zjištění je důležité i ve vztahu k Žižkovi – před Rabím
v červnu 1421 určitě neutrpěl přímý zásah střelou z kuše do oka.
Originál či odlitek v samostatné skleněné vitríně
Z: NM Praha, antropologické oddělení, i. č. 1929
P: Kunětická Hora, hrad, na který se uchýlil Diviš Bořek z Miletínka po bitvě u
Strauchova dvora před Hradcem Králové (v nynější čtvrti Kukleny). Žižka tu 4.
srpna 1423 rozdrtil vojska husitské Prahy a východočeských husitských
šlechticů, rozhořčených událostmi v Hradci Králové.
Barevná fotografie horního hradu na Kunětické Hoře pod sklem či na panelu
Z: zhotovit
P: Opis takzvaného Žižkova vojenského řádu, ve skutečnosti ustavující zápis
východočeského husitského svazu, v jehož čele stanul slepý válečník,
rozhodnutý nemilosrdně, i za cenu násilí, sjednotit obyvatelstvo Českého
království ve víře na základě svého chápání čtyř pražských artikulů.
Faksimile v samostatné skleněné vitríně
Z: KNM Praha, sign. V C 2, fol. 31v-32r
P: Skutečná tvář jihočeského hloubala Petra Chelčického (asi 1480 – před
1460), který se na obrázku pře s mistry pražské univerzity, známa není. Téměř
jisté je, že v pojednání O trojím lidu vyslovil nesouhlas se záměry takzvaného
Žižkova vojenského řádu. Kategoricky odmítl, aby světská moc, podřízená
křesťanské víře, „mnohú krev v bojích prolévala“ a aby podle pohanského,
nikoliv Kristova zákona, „věsila, topila, pálila, stínala, na kolo zbila“ a činila
jiná „mnohá násilé a porobení.“
Černobílá xerokopie pod sklem či na panelu, ale hned vedle takzvaného Žižkova
vojenského řádu
Z: Petr Chelčický, Kniha výkladuov spasitedlných, Praha: Pavel Severin z Kapí
Hory 1522, fol. S6b (KNM Praha, sign. 25 C 5a; repro in: Rudolf Urbánek,
Věk poděbradský, České dějiny III/3, Praha: Jan Laichter 1930, s. 940)
P: Krátké dělo z 15. století (takzvaný moždíř)
Volné umístění
P: Geniální Žižkův manévr, spuštění vozů naplněných kamením do řad
zaskočeného nepřítele, rozhodl podle pozdní tradice 7. června 1424 bitvu u
Malešova. Žižka zde doslova rozdrtil pražské husitské vojsko podpořené
katolickými oddíly. Ve skutečnosti je nápad s vozy plnými kamení podstatně
starší a literatura zabývající se válečnictvím tento postup doporučovala ještě
dlouho po skončení husitské revoluce.
Barevná reprodukce pod sklem či na panelu
Z: Niedersächsische Landes- und Universitätsbibliothek Göttingen, Cod. Phil.
63 (Konrad Kyeser, Bellifortis), fol. 84r
P: Malešovská tvrz (či spíše hrádek) byla vystavěna již před husitskou revolucí,
bitva samotná se však odehrála poněkud stranou, v údolí, směrem proti toku
říčky, zvané dnes Vrchlice.
Barevné foto tvrze na panelu či pod sklem
Z: zhotovit
P: Mapa východních Čech ve dvacátých letech 15. století
Barevná mapa pod sklem či na panelu
Z: Ondřej Felcman – František Musil a kol., Dějiny východních Čech v pravěku
a středověku (do roku 1526), Praha – Hradec Králové: Nakladatelství Lidové
noviny – Univerzita Hradec Králové 2009, s. 542 (barevně překreslit jen s údaji
do konce roku 1424)
P: Mezi Žižkovy spojence v letech 1423 – 1424 patřili bratři Hynek a Viktorin
z Kunštátu a Poděbrad, jinak strýc a otec „husitského krále“ Jiřího
Poděbradského. Vyobrazení rodového znaku se zachovalo na řadě kachlů z 15.
století.
Odlitek na stěně
Z: Muzeum Vysočiny Jihlava – pobočka Polná, i. č. PO – FS 9433
P: Husitští bojovníci při přesunu ve voze (schematická kresba z roku 1437).
Barevná fotokopie pod sklem nebo na panelu
Z: ÖNB Wien, Cod. 3062 (Johannes Hartlieb, Liber de arte bellica
Germanicus), fol. 149 r
VT: Libeňský mír
Válku mezi Žižkovým východočeským svazem a pražskými husity s jejich
spojenci ukončily až dramatické chvíle v září 1424. Žižka tehdy stanul před
Prahou rozhodnut se jí zmocnit. Zásluhou pražského kněze Jana Rokycany,
který v čele pražské delegace přišel do Žižkova libeňského ležení, aby se
hejtmanovi jménem hlavního města omluvil, však byl sjednán mír. Vojska
husitských svazů pak společně vytáhla na Moravu.
P: Pohled na Přibyslav, roku 1424 poddanské město katolíka Čeňka z Ronova.
Při dobývání města Žižka vážně onemocněl a ve středu 11. října 1424 zemřel „v
drahách“, tj. na cestě či ladem ležícím poli. Povaha choroby není zřejmá,
onemocnění „od hlíz“ může značit jakýkoliv vřed, nádor, popřípadě novotvar.
Barevné foto dnešního stavu se zdůrazněním kostela sv. Jana Křtitele na panelu
či pod sklem
Z: zhotovit
P: Gotický chrám sv. Ducha v Hradci Králové, kde byl Jan Žižka péčí faráře
Ambrože v říjnu 1424 pohřben na čestném místě před velkým oltářem.
Barevné foto (exteriér) současného stavu pod sklem či na panelu
Z: zhotovit
P: Pohled na Čáslav v 17. století, město, kam byly podle pozdní tradice
(doložené až po roce 1484) Žižkovy tělesné ostatky převezeny a uloženy
v zdejším chrámu sv. Petra a Pavla v prosté rakvi, posléze pak v renesanční
tumbě. Vlevo na vedutě schematická postava Jana Žižky (snad podle zobrazení
na oltáři), vpravo Žižkův náhrobek s třemi ozbrojenci svírajícími typické
husitské zbraně. Ve skutečnosti byly obraz i náhrobek uvnitř kostela, nikoliv ve
volné krajině. Všechny připomínky Žižkovy památky odstranil z čáslavského
chrámu záhy po bělohorské bitvě vítězný katolicismus.
Barevná reprodukce pod sklem či na panelu
Z: Civitates orbis terrarum VI, Köln: Heinrich Braun 1617 (od roku 2008 má
VHÚ Praha, výtvarné fondy; barevné repro též Husitské muzeum Tábor)
P: Čáslavská kalva (respektive svrchní část lebky), nalezená za nejasných
okolností 21. listopadu 1910 v zazděném výklenku čáslavského kostela sv.
Petra a Pavla a považovaná řadou expertů na základě zranění obou očí za
pravděpodobný pozůstatek Jana Žižky. Pokud by kalva skutečně náležela
Žižkovi, oslepl by husitský válečník nejprve na levé oko.
Odlitek v samostatné skleněné vitríně
Z: Čáslav, Žižkova síň
P: Grafická rekonstrukce horní části obličeje Jana Žižky vypracovaná podle
čáslavské kalvy prof. MUDr. Emanuelem Vlčkem, DrSc.
Z: Emanuel Vlček, Jak zemřeli, Praha: Academia 1993, s. 191
P: Impozantní výšina, na níž stával Žižkův hrad Kalich. V jeho zdech mohla
trávit čas vojevůdcova sestra Anežka. Ta po bratrově smrti žila až do roku 1434
na Novém Městě pražském v nynější Panské ulici, kde se nastěhovala do domu
po své zemřelé příbuzné Anně.
Barevná panoramatická fotografie současného stavu
Z: zhotovit
P: Bechyně na vyobrazení Jana Willenberga z počátku 17. století. Při dobývání
zdejšího hradu (vlevo) táborským vojskem tu roku 1428 údajně padl Žižkův
bratr Jaroslav. Podle jiných zpráv byl popraven v Českých Budějovicích.
Z: Bartoloměj Paprocký z Glogol, Diadochos IV., Praha 602, s. 208 (reprint
GARN 2005)
P: Zříceniny hradu Sion, který si vybudoval nedaleko Malešova Žižkův přítel a
čáslavský hejtman Jan Roháč z Dubé. Nepodařilo se zatím zjistit, zda byl
příbuzný Jindřicha (či Ondřeje) z Dubé, Žižkova zetě, který zahynul v bitvě u
Malešova. Jméno, děti ani osudy Žižkovy dcery neznáme.
Barevná fotografie na panelu
Z: zhotovit
P: Archeologické nálezy z hradu Sion.
Originály šipek, kamenná kule, zlomky kachlů ve skleněné vitríně
Z: Muzeum Kutná Hora – dle možností
P: Král Jiří Poděbradský, syn významného husitského šlechtice. Pověst praví, že
malému Jiříkovi byl za kmotra sám Žižka.
Barevné repro na panelu
Z: Národní archiv Praha, ČDK, i. č. 149 (text N1 Starých letopisů českých), fol.
106r.
P: Pelikán s mláďaty, zobrazený na kachlu z 15. století, zpravidla symbolizuje
Kristův vykupitelský čin. Stejný symbol užívala sirotčí polní obec po Žižkově
smrti.
Odlitek ve skleněné vitríně či na stěně
Z: Městské muzeum Čáslav, i. č. K 265
P: Údajně nejstarší zachované (dnes již zničené) zobrazení Jana Žižky
v Jistebnickém graduálu z poloviny 15. století.
Z: KNM XII F 4, fol. 61r – nepoužitelné, repro in. Marginalia Historica 4, 2001,
s. 106
P: Jan Žižka v čele vojska na kolorované kresbě v Göttingenském rukopisu
(krátce po roce 1460). Není vyloučeno, že jako vzor posloužila starší předloha.
Kronika velmi pěkná o Janovi Žižkovi totiž říká: „A Hradecští kázali jsú sobě
Žižku namalovati na korúhvi, na bílém koni v rytířské zbroji s palcátem
v uoděnie, tak jako, živ jsa, jezdil. A když jsú se Hradecští pod tú korúhví bili,
nikdy jsú boje neztratili.“
Barevná kopie na panelu či pod sklem
Z: Niedersächsische Landes- und Universitätsbibliothek Göttingen, Cod. theol.
182, fol. 38r (repro v Ústavu pro jazyk český AV ČR- oddělení vývoje jazyka,
resp. Petr Čornej)
P: Mladší varianta stejného tématu v kališnickém Jenském kodexu z přelomu
15. – 16. století přejala citát z chorálu Ktož jsú boží bojovníci i další textový
doprovod.
Z: KNM, sign. III B 24, fol. 76r (faksimile Jenský kodex, Praha: Gallery 2009.
P: Kristus jako brána nebeského královského, mezi spravedlivými plní Jan
Žižka funkci nebeského klíčníka (Jenský kodex).
Z: KNM, sign. III B 2 , fol. 5v – 6r (faksimile Jenský kodex, Praha: Gallery
2009)
P: Žižka v čele vojska nechybí ani v české adaptaci díla Historia Bohemica
(1458) slavného humanisty Aeney Silvia Piccolominiho, vydané pod titulem
Česká kronika Mikulášem Konáčem z Hodiškova v roce 1510.
Černobílá xerokopie na panelu či pod sklem
Z: Česká kronika, Staré Město pražské 1510, G 1 (knihopis K 13 884, exemplář
např. Královská kanonie premonstrátů na Strahově, knihovna, sign. DR IV 10,
repro in: Umění české reformace, edd. Kateřina Horníčková – Michal Šroněk,
Praha: Academia 2010, s. 170).
P: Kališnický vzdělanec Martin Kuthen zařadil roku 1539 Žižku (ale též Jana
Husa a Jeronýma Pražského) do galerie českých panovníků. Ocenil tak jeho
historický význam. Kolem vojevůdcovy hlavy se skví nápis „Žižka rek český“,
což navozuje podobu s latinským slovem rex, tj. král.
Z: Martin Kuthen ze Šprinsberka, Kronika o založení země české a prvních
obyvatelích jejich, Staré Město pražské: Pavel Severin z Kapí Hory 1539, N1b
(též faksimile, ed. Zdeněk V. Tobolka, Praha 1929).
P: Žižka v představě počátku 17. století.
Z: Jacob Schrenck a Notzingen, Imperatorum, regum…verissimae imagines,
Innsbruck 1601, repro Husitské muzeum Tábor, OP 1307
P: Žižka bije mnichy a jeptišky v protikatolické satiře Noviny ne každému
známé o starém Čechu (rok 1620). Zobrazení koresponduje s dobovými verši
vyzývajícím Žižku: „Vezmiž palcát na mnichy / a na mé zlé syny…“
Z: Noviny ne každému známé o starém Čechu, Univerzitní knihovna Bratislava,
oddělení Velké teologie 5526, přívažek 9; repro in: Jaroslav Kolár (ed.). Zrcadlo
rozděleného království, Praha: Nakladatelství ČSAV 1963, obrazová příloha č. 6
P: Žižka – fikce z první poloviny 17. století. Latinský text jej představuje jako
českého šlechtice z Trocnova a vrchního velitele v husitské válce.
P: Klečící Václav Hájek z Libočan (+ 1553), kronikář, který po Eneovi Silviovi
Piccolominim nejvíce ovlivnil pojetí krutého Žižky, živé po několik století
v českém i zahraničním katolickém prostředí,
Černobílý plakát ke konferenci Na okraj Hájkovy Kroniky české uspořádané
v listopadu 2013
Z: PhDr. Jan Linka ([email protected]), Ústav pro českou literaturu AV ČR,
Na Florenci 3, Praha 1; v krajním případě Petr Čornej)
P: Kronika česká Václava Hájka z Libočan, vytištěná roku 1541, podává
čtenářům Žižku, v jehož osobě se snoubí krutost se svérázným smyslem pro
humor a jenž působí hrůzně i groteskně zároveň. Exemplář Kroniky české z roku
1541 nebo 1817 ve skleněné vitríně
Z: příslušné knihovny ochotné k zápůjčce
P: Žižka jako zločinec a arcilotr – obvyklé zpodobení z časů katolického baroka
(18. století).
Originál závěsný obraz na zdi
P: Husité pobíjejí 16. března 1421 obyvatele Chomutova v představě
katolického malíře druhé poloviny 17. století.
Originál obrazu či barevná kopie na zdi
Z: Okresní muzeum Chomutov, i. č. O 20
P: Pohled na hrad Rabí s postavou Jana Žižky (olejomalba ze 17. století).
Barevná reprodukce pod sklem
Z: Hrad Švihov (restaurovaný originál)
P: Popis trocnovského zboží v urbáři třeboňského panství roku 1589.
Černobílá xerokopie pod sklem
Z: StOA Třeboň
P: Katastrální mapa Trocnova s postavou Jana Žižky (vlevo dole) od Petra
Kašpara Světeckého z Černčic (rok 1780)
Barevná kopie pod sklem
Z: StOA Třeboň, fond Cizí statky – velkostatek Borovany, sign. Vs Borovany,
mapa č. 4
P: Žižkův dub s kapličkou Jana Křtitele v Trocnově roku 1815 na akvarelu
Ferdinanda Runkeho. Barokní kapli, strženou roku 1867 náporem vichřice,
zdobil vysvětlující nápis: „Toto místo, na němž se narodil Jan z Trocnova,
řečený Žižka, dříve bezectné, bylo roku 1682 obětováno a zasvěceno památce
narození předchůdce Páně, svatého Jana Křtitele. Zhotoviti dal Konrád, probošt
borovanských řeholních kanovníků.“
Originál nebo barevná kopie na zdi
Z: StOA Třeboň
P: Jan Žižka. Jaspisový anonymní reliéf z konce 18. století.
Z: NM Praha, oddělení starších českých dějin
Animovaná rekonstrukce bitvy u Hořic
Tablet
Z: zhotovit
Ztvárnění tématu Jan Žižka v čele vojska
Jan Žižka na bílém koni v čele vojska se stal oblíbeným námětem umělců od
pozdního středověku až do současnosti. Ve výběru zde nabízíme některá
zpracování tradičního tématu (1. Göttingenský rukopis, po roce 1460,
Niedersächsische Landes- und Universitätsbibliothek Göttingen, Cod. theol.
182, fol. 38r; 2. Jenský kodex, po roce 1490, KNM, sign. III B 24, fol. 76r; 3.
Aeneas Silvius: Česká kronika, 1510, repro in: Umění české reformace, edd.
Kateřina Horníčková – Michal Šroněk, Praha: Academia 2010, s. 170; 4.
Kronika velmi pěkná o urozeném a statečném rytíři Janovi Žižkovi, KNM
Praha, sign. 25 E 17, titulní list, přelom 16.-17. století; 5. Mikoláš Aleš: Nepřátel
se nelekejte, 1900, repro in: V. V. Štech, České dějiny v díle Mikoláše Alše,
Praha: Orbis 1952, obr. 56; 6. Mikoláš Aleš: Jan Žižka z Trocnova, b. d., repro
in: V. V. Štech, České dějiny v díle Mikoláše Alše, Praha: Orbis 1952, obr. 55;
7. Mikoláš Aleš: Kdož jste boží bojovníci, 1904, repro in: V. V. Štech, České
dějiny v díle Mikoláše Alše, Praha: Orbis 1952, obr. 57; 8. Alois Moravec: Jan
Žižka, in: Listy a řád vojenský Jana Žižky, ed. F. M. Bartoš, Praha: M. Zelenka,
b. d.).
Tablet
Z: zhotovit
ČTVRTÁ MÍSTNOST
TÉMA: JAN ŽIŽKA V MODERNÍ A POSTMODERNÍ DOBĚ
[hudební podmalba]
Jaromír Nohavica. Husita (LP Darmoděj, Praha: Panton 1986; 4, 53
minuty)
(http://www.youtube.com/watch?v=Bvy2XO-86-A)
[Motto]
Prečo jstě, súdruh vojín, namalovali súdruha Žižku s takýmto klacíkom!“
Major Haluška, řečený Terazky, v románu Miroslava Švandrlíka Černí
baroni
HT:
OBRAZ JANA ŽIŽKY jako vražedníka a paliče, příznačný pro české
baroko, se pozvolna změnil s nástupem osvícenského myšlení. Osvícenství
bylo nábožensky tolerantní, odsuzovalo ale fanatismus středověkých zápasů
o víru. Z Žižkovy činnosti proto vyzdvihlo válečnické úspěchy a uvědomělé
češství. Pojetí Žižky jako revolucionáře, který bojoval za všelidské ideály
svobody, pokroku a demokracie začali jako první prosazovat němečtí
romantičtí spisovatelé narození na českém území. Až poté přejali tento
výklad čeští radikální demokraté v revolučním roce 1848.
TEPRVE ZAKLADATEL moderní české historiografie František Palacký
učinil z husitství ústřední epochu českých dějin a přesvědčil o správnosti
svého výkladu většinu jazykově české společnosti. Té nevadil Palackého
kritický vztah k Žižkovi, který se stal spolu s Husem oslavovaným
velikánem české minulosti a vzorem pro aktuální politické snahy. Generace
umělců i publicistů, ovlivněná táborovým hnutím let 1867 – 1872 a
mohutnou vlnou historismu, stvořila kult Žižky a husitství v podobě, jež
přetrvala desetiletí a výrazně ožila v prvním i druhém odboji. Ztotožnění
národně českých občanských a socialistických politických směrů s Žižkou a
husity vyvolalo ovšem nesouhlas katolických kruhů, upřednostňujících jiné
tradice, i převážné části českých Němců.
PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE se husitské epochy cíleně chopil
komunistický režim, který ve snaze historicky zdůvodnit svou moc,
prohlásil husity za průkopníky sociálně spravedlivé společnosti a Žižku
využil jako příklad pro příslušníky ozbrojených složek. Jednostranná
oficiální propagace Žižky a husitství v médiích i umělecké tvorbě husitskou
dobu v očích většiny společnosti nesmírně poškodila.
NAŠE SOUČASNOST se s Žižkovou osobností a významem nevyrovnala.
V postmoderním zmatení hodnot padají na Žižkovu hlavu především ostré
odsudky, ale slyšíme i obdivná slova, přicházející často z nekatolických
oblastí Západu i katolického Polska. Současná společnost stále nevnímá, že
husitství bylo součástí demokratizačních snah pozdně středověké Evropy,
prodírající se obtížně do bran novověku.
HLAS DOBY
Nač zemanům a mnichům páchals škodu?
A pustě vzteku otěže
hnals na tvrze a na věže?
Čís mněl, že jest to ještěrčího rodu –
zde pověr skrýš, tam loupeže?
Antonín Jaroslav Puchmajer: Óda na Jana Žižku z Trocnova (1802)
HLAS DOBY
Pročež oumrtí jeho, ježto dřívěji později potáhlo za sebou také pád demokracie
v Čechách musí nicméně za příběh pro zemi vítaný a prospěšný považováno
býti.
František Palacký (1851)
HLAS DOBY
Nezabudli jsem, otče, tvé slávy,
tvrdé dosud máme české hlavy!
Kdo by chtěl vlast drahou kláti,
naučí se pádnost našich seker znáti.
Telegram Spolku řezníků v Hořicích adresovaný slavnosti odhalení Žižkovy
mohyly u Přibyslavi 20. září 1874
HLAS DOBY
Tu přišla doba velká pro Žižku, neb nikdo jiný než on, ač zbaven úplně zraku,
nemohl se postaviti v čelo, aby sjednotil všecky síly, které se sebrati daly
k obraně země a národu v boji pro myšlénku, která mu byla dražší než život a
statek.
Václav Vladivoj Tomek (1879)
HLAS DOBY
V Žižkovi a v Táborech, vůbec není pochybnosti, máme český typ, Žižka toť
krev z krve naší, kost z kosti naší – ano, Žižka, to jsme my.
Tomáš Garrigue Masaryk (1895)
HLAS DOBY
Byl to dobrý bojovník a vojevůdce. Myslím si však, že naše město mohl
vynechat, ale díky Žižkovi k nám přijel prezident ČR.
P. Č., žák 8. B. základní školy v Přibyslavi (1994)
EXPONÁTY
P: Antonín Machek: Jan Žižka před klášterem sedleckým (1828). Táborský
vojevůdce je zde zobrazen v souladu s barokní tradicí jako člověk, budící na
první pohled děs a hrůzu. Ostatně právě trestá svého bojovníka, který musí vypít
roztavené zlato. I pověst, již malíř zpracoval, má barokní kořeny.
Z: NG Praha, i. č. O 14781
P: Jan Chval Žižka, s nepřesným jménem, zato jako rytíř v romantickém pojetí
poloviny 19. století.
Černobílá kopie pod sklem či na panelu
Z: Husitské muzeum Tábor OP 11298
P: Titulní listy a obálky knih Moritze Hartmanna (Kelch und Schwert, tj. Kalich
a meč), Alfreda Meissnera (Žižka Gesänge, tj. Žižka) a Karla Herlo3sohnaHerloše (Böhmen von 1414 bis 1424. 2. Abteilung: Der blinde Held, tj. Čechy
v letech 1414-1424, 2. část: Slepý hrdina). Všichni tři čeští Němci vysoce
hodnotili Jana Žižku, do jehož snah promítali už před rokem 1848 moderní
chápání svobody a pokroku.
Knižní exempláře ve skleněné vitríně
Z: pokud možno JČM (knihovna)
P: Plodná francouzská spisovatelka George Sand (1804 – 1870), zachycená
v roce svých šedesátých narozenin, vydala roku 1843 román – pojednání o Janu
Žižkovi, aniž pořádně znala české prostředí a husitskou historii. Její romanticky
střižený Žižka je ukrutník a zároveň protiněmecky smýšlející český vlastenec.
Černobílá xerokopie portrétu spisovatelky a knižní exemplář knihy Jean Ziska
z roku 1863 nebo 1867 ve skleněné vitríně
Z: internet (wikipedie), příslušné knihovny, např. NK ČR
P: Jan Žižka jako loutka, doklad rostoucí obliby husitského vojevůdce
v jazykově českém společnosti před rokem 1848.
Z: ZČM Plzeň – loutkové divadlo Karla Nováka
P: Emanuel Arnold (ve skutečnosti text napsal Karel Sabina): Děje husitů se
zvláštním zřetelem k Janu Žižkovi. Práce vydaná v revolučním roce 1848
projektovala do Žižkovy činnosti myšlenky a cíle českých radikálních
demokratů.
Titulní list na panelu nebo knižní exemplář ve skleněné vitríně
Z: knihovna, která bude ochotna tisk zapůjčit
P: Hůl zvaná Žižkovka (s kovovým knoflíkem ve tvaru Žižkovy hlavy) vznikla
v souvislosti s oživením vojevůdcova kultu ještě před polovinou 19. století.
Z: NM Praha, h. a., i. č. 14613
P: Sklenice s hlavou Jana Žižky v oválném rubínovém medailonu.
Z: NM Praha, h. a., i. č. 11196
P: Karel Javůrek (1815 – 1900): Jan Žižka. Ztvárnění Jana Žižky jako
romantického rytíře koresponduje s neméně romantickým verši Jana Erazima
Vocela z roku 1843: „Hlavu plnou hněvu zdvihna / plaší z duše sen- / Pod
přílbou, hle! září hrůzně / jedno oko jen.“
Závěsný obraz na zdi
Z: Husitské muzeum Tábor OP 3385
P: František Palacký (1798 – 1876), portrétovaný roku 1821 Františkem
Tkadlíkem, historik, který v Dějinách národu českého v Čechách a v Moravě
stvořil úctyhodnou koncepci husitské epochy, zůstal v hodnocení Jana Žižky
nanejvýš obezřetný. Hlavní důvod tkvěl v autorově osvícenské nechuti vůči
projevům náboženského fanatismu i v odporu vůči násilí.
Barevná reprodukce obrazu ve skleněné vitríně, kde i první vydání Dějin národu
českého v Čechách a v Moravě (díl III/částka II, začátek kapitoly Jalová
vyjednávání)
Z: Obraz NM Praha; Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě III/částka 2,
Praha: J. G. Kalva 1851)
P: Hůl, zvaná Žižkovka, vytvořená v ovzduší českého státoprávního zápasu roku
1867. Husitský hejtman je tu ztvárněn spolu s dalšími ikonami demokratického a
protikatolického hnutí, včetně Jana Husa, Jeronýma Pražského, ale i Karla
Havlíčka a mnoha dalších.
Z: NM Praha, h. a., i. č. 145854
P: Období táborového hnutí a identifikace české národní společnosti s
husitstvím a husity přálo vzniku Žižkových pomníků. Byly výrazem úcty
k hejtmanově památce a zároveň vyjadřovaly touhu po schopném vůdci, který
by sjednotil národ a přivedl ho k naplnění proklamovaných politických
požadavků.
1) Pomník na vrchu sv. Gotharda u Hořic, dílo Pavla Jiříčka z roku 1873
2) Žižkova mohyla na údajném hejtmanově úmrtním místě u vsi Šenfeldu (dnes
Žižkovo Pole) nedaleko Přibyslavi; podle návrhu Antonína Wiehla ji roku 1874
postavil Josef Šupich
3) Pomník na Žižkově náměstí v Táboře, práce Josefa Strachovského z roku
1884
4) Pomník na náměstí v Čáslavi, plastika Josefa Václava Myslbeka z roku 1880
Čtyři fotografie na panelu (lepší by bylo získat modely)
Z: zhotovit
P: Záplavu románů, povídek, básní a vědeckých prací, které o Žižkovi vznikly
po roce 1860, zde reprezentuje válečníkův životopis z pera historika Václava
Vladivoje Tomka (1818 – 1905) a zapomenutý román Slavný den, jeho žáka
Aloise Jiráska (1851 – 1930). Oba muži stvořili dosud živé pojetí Žižky jako
uvážlivého, leč rozhodného státníka.
Z: knihovny ochotné k dlouhodobé zápůjčce: Wácslaw Wladiwoj Tomek, Jan
Žižka, Praha: Jan Otto 1879; Alois Jirásek, Slavný den, Praha: Libuše, Matice
zábavy a vědění 1879
P: Kupodivu Alois Jirásek o Žižkovi příliš nepsal. Nejdelším textem, který mu
věnoval, je drama Jan Žižka. Při jeho uvedení na Národním divadle v roce 1903
exceloval v titulní roli Eduard Vojan.
Černobílé foto na panelu či pod sklem
Z: NM Praha, divadelní oddělení
P: Dokladem tehdejších Žižkových úspěchů na českých jevištích je i
vojevůdcova loutka.
Z: NM, divadelní oddělení, marioneta ze souboru Františka Dubského
P: V časech vzedmutého národního historismu v druhé polovině 19. a na
počátku 20. století patřil Žižka k frekventovaným námětům českých malířů,
ilustrátorů a grafiků. Na prvním místě to byl Jiráskův přítel Mikoláš Aleš (1852
– 1913), dále Adolf Liebscher (1857 – 1919), ze secesí ovlivněných tvůrců pak
Alfons Mucha (1860 – 1939) a František Bílek (1872 – 1941).
Barevné reprodukce na panelech
1) Mikoláš Aleš: Jan Žižka (kresba uhlem 1902).
Z: V. V. Štech, České dějiny v díle Mikoláše Alše, Praha: Orbis 1952, obr. 53
2) Mikoláš Aleš: Jménem Páně (kolorovaná kresba uhlem 1908).
Z: V. V. Štech, České dějiny v díle Mikoláše Alše, Praha: Orbis 1952, barevný
obr. VI
3) Adolf Liebscher: Jan Žižka (olej na plátně 1904).
Z: Husitské muzeum Tábor, expozice Husité, X. sál
4) František Bílek: Jan Žižka z Trocnova (dřevoryt).
5) Alfons Mucha: Po bitvě na Vítkově (vaječná tempera, olej 1923, cyklus
Slovanská epopej).
Z: Galerie hlavního města Prahy – expozice ve Veletržním paláci
P: Velkému zájmu se těšily též významné události spjaté s Žižkovým
působením.
1) Adolf Liebscher: Bitva na hoře Vítkově dne 14. července 1420 (1907).
Z: Žižkovská radnice v Praze 3- Havlíčkovo náměstí, obřadní síň
2) František Ženíšek: Záhuba adamitů (olej 1903).
Z: NG Praha, O 4720
P: Jedním z nejčastějších námětů byla Žižkova smrt, předváděná na základě
zpracování významných malířů i jako živý obraz.
1) Josef Vojtěch Hellich (1807 – 1870): Žižkova smrt (litografie 1861).
2) Felix Jenewein (1857 – 1905): Žižkova smrt (kresba perem. Štětcem a tuší
1882).
Z: NG Praha – K 6107 (Waldesova sbírka); Galerie Felixe Jeneweina Kutná
Hora, č. k. 11
P: Kdo si nemohl koupit obraz či navštívit výstavní síně, měl k dispozici pestré
spektrum pohlednic.
Barevné tisky pod sklem
1) Adolf Liebscher: Žižka vyjíždí ze své tvrze (takovou pevnost ve skutečnosti
nikdy nevlastnil).
Z: Sbírka Petra Čorneje
2) Josef Mathauser: Jan Žižka na vrchu Vítkově.
P: Snahy vybudovat vojevůdcův památník v Trocnově dlouho narážely na odpor
zdejší vrchnosti, Schwarzbenbergů, kteří se obávali politických a církevních
demonstrací. Teprve roku 1908 se z podnětu třeboňského archiváře Františka
Mareše chopili sami iniciativy a dali zde zřídit pomník, složený ze tří balvanů a
slavnostně odhalený 23. srpna při velké slavnosti. V roce 1924 bylo kolem
pomníku vysázeno pět červenolistých dubů.
1) Trocnov na počátku 20. století (pohlednice)
2) Miroslav Fridrich: Žižkův památník v Trocnově (pohlednice)
Pohlednice na panelu
P: Významnou událostí pro český výtvarný svět bylo vypsání soutěže o Žižkův
pomník na vrchu Vítkově krátce před první světovou válkou. Obeslali ji přední
umělci, první cena však nebyla udělena. Z oceněných prací je patrné, že se
odehrál souboj mezi vyznavači secesního pojetí a kubismu jako nového
výtvarného směru. Někteří z umělců, například Emanuel Kodet, uplatnili své
návrhy v upravené podobě při jiné příležitosti.
Černobílé kopie pod sklem, eventuálně modely ve skleněné vitríně¨
1) František Bílek: Návrh na pomník Jana Žižky pro vrch Vítkov (1913).
Z: Dům Františka Bílka, Chýnov; resp. sbírka Petra Čorneje
2) Jan Kotěra – Jan Štursa: Návrh na pomník Jana Žižky (1913).
Z: Národní technické muzeum Praha, AA, fond. Č. 21, Jan Kotěra, položka 110
3) Pavel Janák: Návrh na pomník Jana Žižky (1913).
Z: Dějiny českého výtvarného umění (1890/1938). IV/1, Praha: Academia 1998,
s. 341, obr. 322
4. Emanuel Maxmilián Kodet: Žižkův pomník, původně návrh pro Vítkov,
posléze upravený a vystavěný roku 1925 u Sudoměře.
Z: zhotovit barevné foto
P: I další soutěž, vypsaná u příležitosti 500. výročí Žižkovy smrti, přinesla
zajímavé návrhy, z nichž některé se dočkaly po delším čase a úpravách
realizace. Týká se to především Žižkovy jezdecké sochy, již Karel Dvořák (1893
– 1950) několikrát přepracoval a která je nyní umístěna před kasárnami
v Českých Budějovicích.
Foto na panelu či model ve skleněné vitríně
Z: JČM
P: V souvislosti se stavbou Památníku osvobození, jehož hrubá stavba,
provedená podle návrhu architekta Jana Zázvorky, vyrostla na pražském
Vítkově v letech 1929 – 1933, propukly opět diskuse o monumentálním Žižkově
pomníku, pro který bylo vyhrazeno místo před masívní budovou. Vítěz soutěže,
sochař Bohumil Kafka, neměl snadný úkol, asi největší veřejné debaty se točily
kolem vzhledu Žižkova koně. Diskusi ironizoval karikaturista Antonín Pelc,
jenž v časopisu Svět práce (1937) předložil několik návrhů.
Z: Zdeněk Hojda – Jiří Pokorný, Pomníky a zapomníky, Praha – Litomyšl:
Paseka 1996, s. 158.
P: Bohumil Kafka (1878 – 1942): Studie k jezdeckému pomníku Jana Žižky
z Trocnova na pražském Vítkově. Poprsí (po 1931).
Bronzové poprsí na podestě
Z: VHÚ Praha – muzeum
P: O monumentalitě Kafkova jezdeckého pomníku Jana Žižky svědčí velikost
vojevůdcových třmenů a meče.
Černobílá fotografie na panelu
Z: Archiv NG, pozůstalost Bohumila Kafky
P: Stranou veřejné pozornosti vznikaly do pískovce tesané reliéfy velkých
historických osobností v Kacanovech u Turnova. Autor skalní galerie Vojtěch
Kopic (1909 – 1978) nezapomněl ani na Jana Žižku.
Barevné foto na panelu
Z: zhotovit
P: Aktualizace Jana Žižky a husitské tradice: Husitský vojevůdce bdí nad
pražským povstáním v květnu 1945.
Zvětšená barevná pohlednice na panelu
P: Odhalení jezdecké sochy Jana Žižky na pražském Vítkově 14. července 1950
se její tvůrce Bohumil Kafka nedožil. Slavnost se konala dva roky poté, co se
moci v Československu chopili komunisté.
Černobílé foto na panelu
Z: VHÚ Praha
P: Doklad komunistické propagandy zacílené ve vypjatém období studené války
na příslušníky Československé lidové armády. Na grafice Vojtěcha Kubašty
(1914 – 1992) pochodují odhodlaní obránci socialismu pod Žižkovým
dvojnásobným ideovým dozorem.
Barevná grafika pod sklem, eventuální kopie na panelu¨
P: Československý velitelský řád Jana Žižky z roku 1948. Návrh a provedení
Alois Sopr (1913 – 1993).
Z: NM Praha, numismatická sbírka (Měřičkova sbírka)
P: Medaile Vojenské školy Jana Žižky z Trocnova v Moravské Třebové (1959),
dílo J. Prádlera.
Originál (avers) ve skleněné vitríně
Z: Muzeum Mnichovo Hradiště
P: Jan Žižka na koni, práce anonymního výtvarníka.
P: Komunistický režim se k Žižkovi manifestačně hlásil i na bankovkách.
1) pětadvacetikoruna z roku 1953
2) pětadvacetikoruna z roku 1961
3) dvacetikoruna z roku 1970
Vždy avers, ve skleněné vitríně, ale lépe na panelu
Z: JČM, Husitské muzeum Tábor, resp. sbírka Petra Čorneje
P: V první polovině padesátých let nemohl Žižka chybět ani na poštovních
známkách, i když v prvním případě ukončila její platnost měnová reforma.
1) Jan Žižka z Trocnova (platnost od 5. října 1952 do 18. června 1953), známka
vydaná v rámci série u příležitosti Dne československé armády
2) Národní památník na Žižkově s vojevůdcovým pomníkem, známka vydaná 5.
března 1954 v rámci série u příležitosti prvního výročí smrti J. V. Stalina a
Klementa Gottwalda
Originály na panelu
Z: Husitské muzeum Tábor; Poštovní muzeum
P: Na obrazech z padesátých let získal Jan Žižka i podobu partyzánského
velitele, například v pojetí malíře Karla Šimůnka (* 1924).
Závěsný obraz na zdi
P: Josef Malejovský: Žižka a táborská žena bojují proti křižákům na Vítkově.
Bronzová brána Národního památníku na Vítkově z let 1953 – 1957 svou
ideovou koncepcí naplňuje tezi Zdeňka Nejedlého o komunistech jako dědicích
pokrokových národních tradic.
Barevné foto dle logiky
Z: http://www.eridanus.cz/_Galerie/Hp850_08/index.htm
P: Na ideologickou masáž Žižkou, husity a husitstvím reagovala společnost po
svém, ironizovala ji a zesměšňovala. Dokládá to i známá pasáž z humoristického
románu Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, ilustrovaného Jiřím Wintrem
– Nepraktou. Na ilustraci major Haluška, řečený Terazky, před obrazem Jana
Žižky.
Černobílá reprodukce na panelu
Z: Miroslav Švandrlík, Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, Praha: Mladá
fronta 1990, s. 313
P: Žižka a husité slavili vítězný návrat i v beletrii. Kromě masových nákladů
Jiráskových historických románů a povídek, vznikaly i práce nové, například
Rachlíkova Hodina předjitřní s ilustracemi Radomíra Koláře.
Otevřená dvojstrana s ilustrací ve skleněné vitríně nebo xerokopie na panelu
Z: František Rachlík, Hodina předjitřní, Praha: Mladá fronta 1958
P: Nejvíce finančních prostředků vložil stát do proslulé filmové trilogie režiséra
Otakara Vávry a scenáristy Miloše V. Kratochvíla, natočené v letech 1953 1957 (Jan Hus – Jan Žižka - Proti všem). Dílo v pozoruhodné symbióze
skloubilo tradicionalistický národní pohled s komunistickou interpretací
minulosti a v náročné výpravě, zvláště kostýmní, zúročilo i vědecké poznatky.
1) plakát k filmu Jan Žižka (1955)
2) plakát k filmu Proti všem (1957)
3) Zdeněk Štěpánek ve filmové roli Jana Žižky
Barevné reprodukce či originály pod sklem
Z: Národní filmový archiv Praha
VT: Žižka pro děti
Husitská tematika s postavou Jana Žižky neminula ani děti. A to nejen ve
škole, nýbrž také v knížkách určených dětskému čtenáři. Klasická díla
Svatopluka Čecha a Aloise Jiráska doplňovaly na knihkupeckých pultech
publikace žijících autorů, kteří kromě výchovné funkce vycházeli vstříc
přirozené dětské zálibě v dobrodružství a napínavých příbězích. Tento aspekt
umocňovaly ilustrace, zdůrazňující dramatické momenty, například bitevní
scény a vypjaté rozhovory. Žižka tu obvykle vystupuje jako udatný bojovník i
rozvážný, spravedlivý a rozhodný státník.
P: Ilustracím dětských knížek s husitskou tematikou se často věnovali přední
ilustrátoři a grafici.
1) Rudolf Šváb: Bitva na Vítkově (ilustrace románu Svatopluka Čecha Nový
epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století, povinné školní četby
žáků druhého stupně základní školy)
2) Otakar Štembera: Bitva na Vítkově (ilustrace ke knize Zdeňka Vavříka Čtení
o Janu Želivském)
3) Václav Fiala: Jan Žižky (ilustrace ke knize Karla Nového Rytíři a lapkové)
4) Gustav Krum: Jan Žižka a vystrašený Čeněk z Vartenberka (ilustrace ke knize
Miloše V. Kratochvíla Husitská kronika)
5) Gustav Krum: Jan Žižka (ilustrace ke knize Miloše V. Kratochvíla Husitská
kronika)
6) Jindřich Kovařík: Jan Žižka (ilustrace ke knize Věry a Zdeňka Adlových
Krásná a slavná)
Nejspíš reprodukce na panelech, eventuálně knihy ve skleněné vitríně
Z: Svatopluk Čech, Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV.
století, Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1957; Zdeněk Vavřík, Čtení o
Janu Želivském, Praha: Státní nakladatelství dětské knihy 1953; Karel Nový:
Rytíři a lapkové, 6. vydání, Praha: Státní nakladatelství dětské knihy 1960;
Miloš. V. Kratochvíl. Husitská kronika, Praha: Státní nakladatelství dětské
knihy 1956; Zdeněk Adla – Věra Adlová: Krásná a slavná Státní nakladatelství
dětské knihy 1961
P: Až v odlišném kulturním a politickém ovzduší se podařilo natočit dětský film
na husitské téma. Snímek režiséra Milana Vošmika Na Žižkově válečném voze,
který vycházel ze staršího románu Josefa Františka Karase, měl premiéru
v listopadu 1967. Jednoho ze dvou hlavních klukovských hrdinů si zahrál Jan
Kraus, Žižku ztvárnil Ilja Prachař.
1) Plakát k filmu Na Žižkově válečném voze
2) Propagační snímek z téhož filmu
Repro na panelu, eventuální originály ve vitríně
Z: Národní filmový archiv
P: Žižka – loutka
Z: Muzeum loutek Chrudim
P: Pro děti byly určeny i odlehčeně laděné barevné pohlednice Jiřího Wintera Neprakty, například Jan Žižka před hradem Rabí.
Barevná pohlednice na panelu
Z: sbírka Petra Čorneje
P: V osmdesátých letech 20. století doslova strhla celé generace dětí komiksově
pojatá knížka Obrázky z českých dějin pověstí s nezaměnitelnými hláškami a
ilustracemi Jiřího Kalouska. Vtipné podání probudilo v mnoha čtenářích
upřímný zájem o českou minulost včetně husitství.
Kniha ve skleněné vitríně nebo barevná reprodukce dvojstrany o Žižkovi na
panelu
Z: Zdeněk Adla – Jiří Černý – Jiří Kalousek, Obrázky z českých dějin a pověstí,
Praha: Albatros 1980
P: I po roce 1990 děti Žižku a husity v rámci školní výuky kreslily. V Přibyslavi
tak činily u příležitosti kulatého výročí vojevůdcovy smrti.
1) Husité na bojovém voze
2) Jan Žižka
3) Jan Žižka
4) Jan Žižka
Černobílé pohlednice na panelu
P: K dětem lze promlouvat rozmanitým způsobem, vážně a s působivým
výtvarným doprovodem, nebo s nadsázkou a humorem. V současnosti tyto
rozdílné přístupy reprezentují Renata Fučíková a Lucie Seifertová.
1) Renata Fučíková: Historie Evropy. Obrazové putování, Praha 2011
2) Lucie Seifertová: Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných
světových událostí, Praha 2003
Knižní exempláře, oba s příslušnou dvoustranou o husitech a Žižkovu ve
skleněné vitríně, eventuálně barevné reprodukce na panelech
Z: Renata Fučíková, Historie Evropy. Obrazové putování, Praha: Práh 2011, s.
194-195; Lucie Seifertová, Dějiny udatného českého národa a pár
bezvýznamných světových událostí, Praha: Petr Prchal 2003
VT: Žižka v čase postmoderním
Současná doba v přirozené reakci na selhání velkých ideologií a velkých
politických koncepcí, typických pro 19. a 20. století, nedůvěřivě posuzuje staré
pravdy a hodnoty, často na ně bezhlavě útočí a mnohdy je programově
zesměšňuje. Tento přístup se dotýká i Žižky a husitství, nahlížených nyní
převážně hyperkriticky, s módním nadhledem a zároveň krajně nehistoricky.
Dějiny nelze poznat, a proto si je každý může vykládat, jak chce, zní jedno
z dogmat postmoderny. Tvrdí to i režisér Pavel Koutský: „Výkladů husitství je
mnoho. Ale my určitě lžeme míň než Otakar Vávra.“ Lze se jen ptát, jak to ví.
Pro část české společnosti ale husitství přitažlivost neztrácí. A své zájemce si
jako velká a dramatická doba nachází stále více i v zahraničí.
P: Vladimír Renčín patří k humoristům, kteří s nadhledem využívají dějinných
motivů ke glosování aktuálních poměrů.
Barevná reprodukce na panelu
P: Anonymní knížečka Opráski sčeski historje anep fšichńi Zmikunďi národa,
která pracuje se záměrně deformovaným přepisem českého jazykem a s
karikovanými podobami historických postav dosáhla velké mediální odezvy. Její
obdivovatelé si ale nevšimli, že namnoze opakuje vžité stereotypy.
Barevná reprodukce stránky Jak bili na Táboru na panelu
Z: Opráski sčeski historje anep fšichńi Zmikunďi národa, Grada 2014
P: Oznámení o připravovaném filmu Jan Žižka psanec
Barevné repro na panelu
Z: http://www.borovan.cz/5697
P: Osobnost a osudy Jana Žižky budí pozornost i mezi zahraničními badateli a
popularizátory historie.
1) Frederick Gotthold Heymann, John Žižka and the Hussite Revolutio,
Princeton: Princeton University Press 1955
2) Ewa Paner, Jan Žižka z Trocnova, Gdańsk: Wydawnictwo Universytetu
Gdańskiego 2002
3) Victor Werney, Warrior of God. Jan Zizka and the Hussite Revolution,
London: Frontline Books 2009
Z: Knihovny ochotné k dlouhodobé zápůjčce
P: Výsledky ankety České televize o největšího Čecha, uspořádané v roce 2005:
1. Karel IV.
2. Tomáš Garrigue Masaryk
3. Václav Havel
4. Jan Amos Komenský
5. Jan Žižka
6. Jan Werich
7. Jan Hus
8. Antonín Dvořák
9. Karel Čapek
10. Božena Němcová
Graficky upravené pořadí na panelu, možno i s obrázkovými medailonky
jednotlivých osobností
Filmové a televizní materiály:
Sekvence reportáže z odhalení Žižkova památníku na Vítkově 14. července
1950 v Československém filmovém týdeníku
Z: Krátký film Praha (archiv)
Sekvence z filmu Otakara Vávry Jan Hus (1954) – závěrečná přísaha se
Zdeňkem Štěpánkem v roli Žižky
Z: DVD, internet
Sekvence z filmu Otakara Vávry Jan Žižka (1955) – rozhovor Jana Žižky
(Zdeněk Štěpánek) a krále Václava (Karel Höger)
Z: DVD, internet
Sekvence z filmu Otakara Vávry Proti všem (1957) – bitva na Vítkově se scénou
bojující táborské ženy a Jana Žižky (Zdeněk Štěpánek)
Z: DVD, internet
Sekvence z filmu Milana Vošmika Na Žižkově válečném voze (1967) – scéna
bitvy s Janem Žižkou (Ilja Prachař)
Z: Národní filmový archiv
Dějiny udatného českého národa, díl 43: Husité v boji za pravdu (2010), režie
Pavel Koutský
Z: Archiv České televize; http://dejiny.ceskatelevize.cz/208552116230043
Dějiny udatného českého národa, díl 44: Husité proti všem (2011), režie Pavel
Koutský
Z: Archiv České televize; http://dejiny.ceskatelevize.cz/208552116230044
Sekvence z animovaného filmu Pavla Koutského Husité (2013)
Z: internet
Sekvence z medailonu Jana Žižky pro televizní pořad Největší Čech (2005),
režie Petr Kotek
Z: Archiv české televize;
http://www.ceskatelevize.cz/specialy/největsicech/dokumenty_osobnisti_zizka
LED obrazovka
Hudební ukázky
Ve jménu Jana Žižky – píseň (3, 53 minuty), hudba: Radim Drejšl, text:
Miroslav Kroh, zpěv Jan Soumar, Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého řídí
Milivoj Uzelac
Z: Budovatelské písně, Praha: Supraphon 2007, č. 16
Jaromír Nohavica: Husita – píseň (4, 53 minuty), LP Darmoděj
Z:
Jaromír
Nohavica,
LP
Darmoděj,
Praha:
Panton
http://youtube.com/watch?v=Bvy2XO-86-A
Vozová hradba – píseň, skupina Orlík, LP Miloš Frýba for President
Z: http//www.youtube.com
Chorál – píseň, skupina Arakain, album Arakain 15 Vol. 1
Z: dtto
přehrávač
Podívejte se na Žižku v představách umělců 19. a 20. století
Z: http://husitesriding.blog.cz/galerie/husitstvi-v-obrazech
Tablet
Vyber Žižkovi vhodného koně - hra pro děti
Tablet
BILANCE
Místnost I
1 HT (6 odstavců = 1 normostrana)
2 hlasy doby (420 znaků)
3 překlady (1027 znaků)
2 VT (931 znaků)
42 P
50 exponátů
2 interaktivní a audiovizuální elementy
Místnost II
1 HT (4 odstavce = 1 normostrana)
6 VT (2876 znaků)
1986;
59 P
61 exponátů
Místnost III
1 HT (3 odstavce = 1 normostrana)
1 VT (409 znaků)
51 P
51 exponátů
Místnost IV
1 HT (4 odstavce = 1, 1 normostrana)
2 VT (1297 znaků)
51 P
105 exponátů (převážně drobných)
ZKRATKY
HT
P
VT
Z
hlavní text
popiska
vysvětlující text
zdroj, místo uložení, vlastník
AMP Archiv hlavního města Prahy
ANM Archiv Národního muzea v Praze
AV ČR Akademie věd České republiky
CMS Centrum medievistických studií Praha
JČM Jihočeské muzeum České Budějovice
KNM Knihovna Národního muzea
MMP Muzeum hlavního města Prahy
NG
Národní galerie Praha
NK ČR Národní knihovna České republiky Praha
NM
Národní muzeum Praha
NM, h.a. Národní muzeum Praha, historicko-archeologické oddělení
StOA Státní oblastní (okresní) archiv
VHÚ
Historický ústav Armády ČR
ZČM
Západočeské muzeum Plzeň
Celkem 25 vitrín, z toho:
15 stojacích vitrín o rozměrech 70x70 cmx 190 cm na výšku s možností
instalace mřížky atp. na zavěšení exponátů shora a s možností variabilního
umístění až 2 polic v 1 vitríně
3 stojací vitríny o rozměrech 140 x70x190 cm na výšku
s možností variabilního umístění až 2 polic v 1 vitríně
7 pultových vitrín o rozměrech 100x70x 80 cm na výšku
Celkem cca 40m2 paneláže na texty a obr.:
- 1 panel cca o rozměrech 100 cm š x 100 výška čtecího pruhu x 200 cm
max. výška od země
- s možností panely instalovat těsně u sebe, požadavek na instalaci panelů
cca 5 cm od zdi s ohledem na vlhkostní poměry
Celkem světel na lišty do všech místností:
32 světel, z toho: 12 světel s úhlem 45º
všechny v barvě matné nerezové
Audiovizi vybírá a zajišťuje Jihočeské muzeum včetně dopravy na místo
instalace.
Instalace audiovize: zajišťuje realizační firma dle požadavků JčM.

Příloha č_ 2 ZD - Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích

Transkript

Podobné dokumenty

Dobývání hradu Siónu roku 1437 Povrchový průzkum palebných

Douglas Adams Stopařův průvodce po galaxii \The Hitchhiker`s

Abstrakta - Česká archivní společnost

Ke stažení ZDE. - Metodické centrum muzejní pedagogiky

MOC A PENIAZE – HODNOTY V POLITIKE A PODNIKANÍ.

Ukazatele procesu s možností nezávislého časovače