1 / 2012 Společenství

1 / 2012
Společenství
Společenství
1/12
Postní
Kdo nechce nejprve naslouchat Bohu, nemá co říci světu.
Hans Urs von Balthasar
OBSAH:
DOBA POSTNÍ V NAŠÍ FARNOSTI……………………………………………….2
SVĚTOVÝ DEN NEMOCNÝCH (POSELSTVÍ BENEDIKTA XVI.)……………5
KDYŽ SE V KOSTELE NETOPÍ……………………………………………………7
TV NOE UŽ VYSÍLÁ Z KLIMKOVIC……………………………………………..8
VZPOMÍNKA NA VÁCLAVA HAVLA……………………………………………12
WEB FARNOSTI S AKTUÁLNÍMI ZPRÁVAMI: WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ
Email: [email protected]
-1-
1 / 2012
Společenství
Doba postní v naší farnosti
Postní doba je dobou hlubšího zaměření na Krista, také dobou otvíráním se vztahům
s druhými. O tom také píše papež ve svém poselství k postní době, kde cituje list Židům
10,24:
Starejme se jeden o druhého a pobízejme se k lásce a k dobrým skutkům.
K naplnění této výzvy nám může také pomoci naše "farní Golgota". Tento postní
program je připraven pro všechny - od nejmenších dětí až po nejstarší.
V boční lodi bude umístěna hora "Golgota", vedle hory budou připraveny dle věku
křížky různých barev (děti, mládež, dospělí). Každý křížek bude obsahovat jeden postní
úkol. Podle své věkové kategorie si vybereme jeden křížek. Ten si vezmeme s sebou domů,
rozlepíme a budeme se snažit splnit, co je na něm napsáno. Až se nám to podaří, křížek
znovu zalepíme a zalepený zapíchneme někam do hory Kalvárie (na znamení, že jsme pro
Krista něco konkrétního v době postní udělali). Pak si můžeme vybrat další křížek s novým
úkolem.
Kéž nám to také pomůže k hlubšímu prožití doby postní, která není o našem výkonu
(množství dobrých skutků a postního odříkání), ale může nás posunout právě v těch vztazích
v rodině, na pracovišti, ve škole, ve společnosti.
o. Marcel, Karel, Jan
Duchovní obnova farnosti dne 16. - 17. března s otcem
Tomášem Mlýnkem na téma biřmování
Pátek - 17,30 hod. - mše svatá, při mši přednáška
18,15 hod - křížová cesta vedená mládeží
beseda pro mládež v knihovně
Sobota 8 hod - mše sv. (bude přesunuta z 7 hod na 8 hod) v kostele sv. Anny
8,45 hod - přednáška a beseda pro dospělé a seniory v knihovně
(úklid kostela se výjimečně provede po skončení programu)
14 hod - na faře předání dětí pečovatelům. O děti se postará mládež, rodiče můžou
nerušeně prožít program
14,15 hod - přednáška v kostele sv. Markéty
15,15 hod - přednáška v kostele sv. Markéty
16,30 hod - mše sv. i s dětmi
17,30 hod - adorace v kostele sv. Markéty
18,30 hod - beseda s o. Tomášem a večeře na faře
Na sobotní odpoledne si přibalte papuče, teplé oblečení, pro děti sportovní oblečení na faru i
ven, jídlo na společný stůl. Pro zajištění pečovatelů, prosím nahlaste děti, které bude třeba
hlídat v sobotu odpoledne.
Zapište si…:
25.3. v neděli - v 11 hod na Špluchově se bude udělovat pomazání nemocných
29. 3. ve čtvrtek - u sv. Anny od 16,30 hod příležitost ke svátosti smíření. V 17,30 hod při mši
svaté se bude udělovat pomazání nemocných těm, kteří se cítí obtíženi vážnou nemocí či stářím.
30. 3. v pátek - u sv. Markéty v 7 hod ráno se bude také udělovat pomazání nemocných
2.4. v pondělí - dopoledne navštívíme nemocné , kteří budou chtít přijmout svátosti před
velikonocemi (mimo prvopátečních nemocných)
3.4. v úterý - zpovědní den od 8-12hod a od 14-18 hod u sv. Anny
Křížové cesty v postní době:
v pátek po mši sv. 18,15hod. a neděle před mší sv. 16,45hod.
-2-
1 / 2012
Společenství
POSTNÍ DOBA
„Pravá podstata postu není ve zdrženlivosti od pokrmů, ale od hříchů.“ - sv. Jan
Zlatoústý
Příprava na velikonoce
Začněme od konce postní doby - od Velikonoc. Jsou to ústřední svátky všech křesťanů: celé
jádro a síla křesťanství spočívá ve smrti, vzkříšení a oslavení Ježíše Krista.
A účast na tomto tajemství získává člověk sjednocením s Kristem skrze křest. Není potom
divné, že jedním z hlavních úkolů postní doby je vyvrcholení přípravy katechumenů na
křest. Pro ostatní věřící je to doba přípravy na obnovu křtu o Velikonocích. Postní doba je
i příhodným časem k obnovení chápání křesťanského života jako velkého putování do domu
Otcova. Toto období začíná na Popeleční středu udělováním „popelce“ - sypáním popela na
hlavu s výzvou: „Obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,15). Těmito slovy započal Ježíš své
poslání na zemi, aby smířil lidstvo s Otcem a aby uvedl každého na cestu života. Bůh Otec
totiž připravil plán spásy pro všechny lidi, kteří od něho pocházejí a k němu směřují. (Pozn.:
druhá varianta doprovodných slov při sypání popela na hlavu: „Pamatuj, že jsi prach
a v prach se navrátíš.“)
Cesta k Otci
Nejasné přesvědčení, že Bůh je s námi nespokojen, že je tvrdý, mrzutý, mstivý a lhostejný,
prostě takový, jací bychom byli na jeho místě my, v nás zabíjí naději, víru, lásku a život
vůbec... Celé Zjevení nám však říká, že Bůh není jako my. Je Otec, původce lásky. Právě
o tom mluví Ježíš v podobenství o milosrdném otci a marnotratném synu (Lk 15,11). Jeho
láska se nabízí a přizpůsobuje každému z nás. Svou láskou nás ale naplňuje do té míry, jak
se jí otevřeme. Jeho láska a tvůrčí moc má možnost změnit náš život. „Syn vstal a šel
k svému Otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a
políbil“ (Lk 15,20). Kristus nám zjevil Boha jako Otce plného milosrdenství. (Jan Pavel II.).
Hřích a pokání
Od Boží lásky nás dělí nedůvěra k Bohu, snaha dosáhnout štěstí a naplnění života pouze
vlastními silami. Toto vše vede člověka ke hříchu, jenž je bariérou k přijímání Boží lásky,
někdy přímo jejím odmítnutím. Obrácení (pokání) proto spočívá v tomto: Obrátit se k Bohu,
nechat se Bohem milovat a v síle této lásky se pak vydávat po jeho cestách. Cesta
k obrácení s sebou přináší jak „negativní“ aspekt: osvobození od hříchu a zla, tak aspekt
„pozitivní“: rozhodnutí pro dobro. V této perspektivě lze pak slavit svátost pokání, jakožto
zásadní bod cesty obrácení pokřtěného člověka.
Konkrétní kroky na cestě k obrácení (osvědčené staletími)
MODLITBA - Modlitbou se sbližujeme s Bohem. Je příležitostí přezkoumat a probrat
s Pánem vše důležité z našeho života. Modlitba je ale též projevem naší lásky k bližním,
modlíme-li se za druhé, za známé i neznámé, za lidi, kterým tato služba může prospět.
PŮST- Postem zdaleka není myšleno jen odepření si jídla. Půst je zřeknutí se čehokoliv, co
je v našem životě postradatelné, zbytečné nebo překážející, co nás spoutává. Skrze něj
dáváme ve svém životě větši prostor Bohu a máme možnost více poznat sami sebe...
ALMUŽNA - Almužnou, činěním dobra - tím, čeho se postem vzdáváme, můžeme obohatit
toho, kdo to potřebuje. Almužna může znamenat: dávat sebe, svůj čas, zájem, trpělivost,
hmotné prostředky všem těm, kteří to potřebují, počínaje vlastními dětmi, životními
-3-
1 / 2012
Společenství
partnery, rodiči, až po lidi osamělé, nešťastné, trpící, unavené... Zřeknutím se něčeho ve
prospěch bližních realizujeme základní přikázání lásky a ztotožňujeme se s Kristem.
Ježíšova výzva k obrácení míří především k obrácení srdce, k vnitřnímu pokání. Bez něho
zůstávají všechny skutky neplodné a lživé.
„Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se, která je dobrá, po ní se vydejte, a vaše duše
naleznou klid“ (Jer 6,16).
Pokání je jedním ze základních náboženských postojů, je to „způsob lidského bytí, který
zahrnuje vlastní existenci a všechny jeho činy ve vztahu k Bohu“. Podobný postoj vůči
Bohu zaujímal Izrael, došlo-li k přestoupení Boží vůle a přerušení společenství s ním. Bůh
totiž zve lidi ke společenství s ním. Do tohoto společenství zve lidi obtížené hříchem, lidi od
narození hříšné. Proto také bylo jasné, že společenství Boha s lidmi mohlo být lidmi
přerušeno v důsledku jejich hříchů - osobních i hříchu celého společenství. Aby bylo možno
znovu navázat spojení s Bohem, mělo společenství povinnost potrestat viníky, i kdyby mělo
jít o trest smrti. Jedinou záchranou pro viníka bylo vykoupení se. Pokud se viník přiznával
ke své vině, aby uchránil celé společenství před neštěstím, mohl se podrobit trestu sám.
Tento pocit vlastní viny nenazývá Bible svědomím, nýbrž užívá zde obrazu srdce nebo
ledví, které hříšníka napomíná a znepokojuje. Nepravosti, jichž se člověk dopouští, ničí
natolik vnitřní strukturu, že dokonce i dobro, které koná, je zvrácené. Tyto nepravosti však
neničí beze zbytku lidskou schopnost konat dobro. Tím, že člověk koná dobro, stává se
lepším. Avšak nepostačí pouze konat dobro a bránit konání zla, aby byl znovu nastolen
přirozený řád. Je třeba osobního pokání, které navrací tento řád, navrací osobní vztah
s Bohem. Izraelci to věděli, a proto také hojně užívali různých kajících úkonů, jakými bylo
vynahrazení zla nebo vzývání Boha, aby odpustil vinu. Ježíš začíná podle Matoušova
podání své veřejné vystoupení výzvou k obrácení: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo
království nebeské“ (Mt 4,17). Touto výzvou začínal své působení i jeho předchůdce Jan
Křtitel: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské“ (Mt 3,2). A v prvním
veřejném prohlášení církve v den Letnic Petr vybízí: „Obraťte se a každý z vás ať přijme
křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého“ (Sk
2,38) 18).
/zdroj: www.vira.cz/
POSTIT ZNAMENÁ PUSTIT
Kdo se postí, něco si odříká, je buď tlustý, nebo šetří nebo je příliš zbožný. Takto
zjednodušeně se dívají na půst lidé dnešní doby. Smysl oběti, postu spočívá podle této
domněnky ve zřeknutí se radostí tohoto světa. Ve skutečnosti ale bez postu nemůžeme
správně vychutnat žádnou světskou radost. Jen z těch věcí mohu mít radost, jen z těch věcí
se mohu opravdově těšit, na nichž jsem nezávislý. Sklenička vína ve vhodnou dobu mezi
přáteli udělá radost. Kdo však bez alkoholu už nedokáže žít, ten musí pít, i když z toho
nemá vůbec radost. Už není svým pánem, nýbrž otrokem své pijácké vášně. To platí
o všem, co člověk dělá nebo užívá. Kdo přijde z práce domů, zapne televizi a vypne ji
teprve, až jde spát, kdo ji má jako nezbytnou kulisu svého domácího prostředí, tomu ani ten
nejlepší televizní pořad neudělá opravdovou radost. Takový člověk je naopak zcela
bezmocný a nešťastný, když televize jednoho dne přestane hrát. A tak bychom mohli
pokračovat.
V Prvním listě Korinťanům najdeme větu: „Všechno je mi dovoleno, ale ničím se nesmím
nechat spoutat“ (1 Kor 6,12). Když se postíme, činíme se nezávislými na věcech tohoto
světa. Nečiníme tak proto, že jimi pohrdáme, nýbrž právě proto, abychom si udrželi
-4-
1 / 2012
Společenství
nezkalenou radost z jejich užívání. Kdybychom v klidu uvážili, kolik věcí nám už nedělá
radost, tak zpozorujeme, jak dobře by nám udělalo cvičit se v opravdovém postu. Ten nám
chce ukázat, co přináší člověku opravdovou radost ze života: není to možnost za každou
cenu všeho užívat, nýbrž právě nezávislost na věcech, které mohu, ale také nemusím mít.
Jeden příklad odjinud. Víte, jak černošští domorodci chytají opice? Velmi důvtipně. Ke
stromu přivážou kožený pytlík s rýží, oblíbenou potravou opic. Otvor pytlíku je tak úzký, že
jím projde jen otevřená dlaň opice. Ta když ucítí, že je v pytlíku rýže, nabere do dlaně co
nejvíce. Ale následuje zrada: sevřená dlaň s rýží neprojde úzkým otvorem! V té chvíli se
objeví dosud skrytý domorodec. Opice piští, skáče, snaží se osvobodit, ale marně. A přece
stačilo jedno: otevřít dlaň a pustit rýži. Otevřená dlaň by otvorem snadno prošla.
Možná právě to je jedna z hlavních příčin našich životních trampot: držíme se křečovitě
něčeho, bez čeho zdánlivě nemůžeme být a žít. A to nás drží v pasti. Začínáme naříkat,
stěžovat si, proklínat. A přitom by stačilo jediné: něco pustit!
Z knihy „Ranní zamyšlení“ Prokopa Siostrzonka
SVĚTOVÝ DEN NEMOCNÝCH
Úryvek z Poselství Benedikta XVI. ke 20. Světovému dni nemocných
Drazí bratři a sestry,
u příležitosti Světového dne nemocných, který budeme slavit 11. února 2012, v den
památky Panny Marie Lurdské, toužím obnovit svou duchovní blízkost vůči všem
nemocným, kteří se nacházejí v léčebných zařízeních anebo v rodinné péči. Projevuji
každému z nich výrazy starostlivosti a lásky celé církve. Šlechetným a láskyplným přijetím
každého lidského života, především slabého a nemocného, vyjadřuje křesťan důležitou
stránku svého vlastního evangelního svědectví podle Kristova příkladu, který se skláněl
k člověku a jeho duchovním i hmotným bolestem, aby je uzdravoval.
Tento rok je přípravou na příští slavnostní Světový den nemocných, který se bude slavit
v Německu 11. února 2013 a připomene emblematickou evangelní postavu dobrého
Samaritána. Letos chci zdůraznit „svátosti uzdravení“, to znamená svátost pokání a smíření
a svátost pomazání nemocných, jejichž přirozeným završením je přijímání eucharistie.
Setkání Ježíše s deseti malomocnými, o němž vypráví evangelium sv. Lukáše, a zvláště
Pánova slova řečená jednomu z nich: „Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila“, nám pomáhají,
abychom si uvědomili důležitost víry pro ty, kdo se přibližují k Pánovi pod tíhou utrpení
a nemoci. Při setkání s Pánem mohou doopravdy zakusit, že ten, kdo věří, nikdy není sám!
Bůh ve svém Synu nás neponechává našim úzkostem a bolestem, ale je nám blízko, pomáhá
nám v jejich snášení a touží uzdravit nás v hloubi našeho srdce.
Víra jediného z malomocných, který vidí, že je zdravý, a na rozdíl od ostatních se plný
úžasu a radosti vrací k Ježíšovi, aby mu projevil svou vděčnost, nám ukazuje, že
znovuzískané zdraví je znamením něčeho cennějšího, než je obyčejné fyzické uzdravení; je
znamením spásy, kterou nám Bůh dává skrze Krista. Nachází výraz v Ježíšových slovech
„Tvá víra tě zachránila“. Ten, kdo ve svém utrpení a nemoci vzývá Pána, si je jistý, že jeho
láska ho nikdy neopustí a že nikdy nebude chybět ani láska církve, jež je prodloužením
v čase Pánova spásonosného díla.
-5-
1 / 2012
Společenství
ZPRÁVY A OZNÁMENÍ
- Vánoční setkání u betléma - Odpoledne 25. prosince na vánoční Hod Boží se u sv. Anny
konalo tradiční setkání dětí u Jesliček. Na rodiče s dětmi a všechny diváky čekalo
představení: „Kterak mudrcové putovali do Betléma...“ (Akční inscenace přinesla divadelní
zážitek z hereckého vystoupení našich duchovních.) Následovala pobožnost s díkůvzdáním
a prosbami, zazněly také zpěvy s lidovými koledami a v závěru o. Marcel všem udělil
svátostné požehnání.
- Výstava o sv. Anežce - Výstava o nejslavnější české světici přináší ucelený přehled
svatoanežské tématiky v umění a zaměřuje se také na působení Rytířského řádu křížovníků
s červenou hvězdou, který sama založila. Návštěvníci mohou shlédnout exponáty
výtvarného umění a uměleckých řemesel rané gotiky vzniklých na našem území ve 13.
století (liturgické předměty, náhrobky). Anežský klášter patří k architektonickým perlám
metropole, jedná se o první její gotickou stavbu. Je zde představena františkánská řehole,
která pod osobním vlivem sv. Kláry významně ovlivnila Anežčino celoživotní rozhodnutí.
Poprvé jsou k vidění nejstarší dochované opisy čtyř listů z korespondence obou žen,
nechybí ani dokumenty o beatifikaci r. 1874. Oživený zájem o sv. Anežku reprezentuje
tvorba předních českých malířů 19. století a také další vystavené unikáty, jež připomínají
vytrvalou snahu o její svatořečení, potvrzují úctu k této výjimečné ženě naší historie.
/Instalace bude otevřena do 25. března./
- Týden modliteb za jednotu křesťanů - Tento modlitební týden se koná každoročně od
18. do 25. ledna, (kdy si církev připomíná svátek Obrácení sv. Pavla). Počátky tradice
spadají až do r. 1740, kdy se ve Skotsku objevují stoupenci letničního hnutí napojeni na
Severní Ameriku. „Dekret o ekumenismu“ vydaný během II. vatikánského koncilu r. 1964
zdůrazňuje, že modlitba je duší ekumenického hnutí, a vyslovuje se pro slavení Týdne
modliteb. V r. 1965 začala Komise pro víru a řád Světové rady církví a Sekretariát pro
podporu jednoty křesťanů (od r. 1989 pod názvem Papežská rada pro jednotu křesťanů)
s oficiální přípravou textů pro Týden modliteb. Pro letošní rok jej společně připravili
zástupci římskokatolické, pravoslavné, starokatolické a protestantských církví z Polska.
Také návštěvníci bohoslužeb v kostele sv. Anny se každé po mši sv. připojili k tomuto
úmyslu svou modlitbou a zpěvem.
- Apoštolský list Sv. otce - „Starejme se jeden o druhého a pobízejme se k lásce a dobrým
skutkům“, text z listu Židům (1,14) inspiroval papeže Benedikta XVI. k letošnímu poselství
k době postní. Verš poskytuje cennou a stále aktuální nauku o třech důležitých aspektech
patřících ke křesťanskému životu, nabádá k pozornosti, ke vzájemnosti a osobní svatosti.
Pozornost vůči druhému znamená, že mu přejeme dobro ve všech jeho podobách - dobro
fyzické, morální i duchovní.
- Svátek sv. Jana Boska - V poutní neděli 29. a poté 31. ledna slavilo farní společenství na
Šumbarku bohoslužby ke cti sv. Jana Boska, patrona zdejšího kostela. V letošním roce
začíná přípravné období na významné výročí zakladatele salesiánského díla. (V r. 2015
uplyne 200 let od jeho narození.) Účastníkům nedělních dětských mší jáhen Mgr. Jindřich
Honěk přibližuje životopis tohoto světce, jenž svůj život zasvětil Bohu a nasadil všechny
své síly k výchově i duchovnímu vedení mládeže. Při slavení patrocinia koncelebroval spolu
s o. Karlem Jaškem také P. Jan Gacík, který přítomné povzbudil k osobnímu růstu ve víře
a vyzval k modlitbám za úspěch při práci a snaze dnešních následovníků Dona Boska.
-6-
1 / 2012
Společenství
- 1. sv. přijímání - V neděli 5. února se u sv. Anny konala slavnostní bohoslužba, při níž byly
představeny děti, které se začínají připravovat k přijetí eucharistie. S křestní svící v rukou a
spolu se svými rodiči stvrdili slib o důkladnosti při tomto úkolu. Otec Marcel vyzval v homilii i
všechny ostatní věřící, aby vzpomněli na dobu, kdy se oni sami chystali ke stolu Páně, a
pomyslně znovu zapálili svou svíci ohněm víry. V přímluvných modlitbách zazněly prosby za
všechny děti, které letos poprvé přistoupí ke svatému přijímání, a za jejich rodiny.
Z.K.
Když se netopí u sv. Anny…
…není to šetřením na nepravém místě. V zadním traktu v kostele sv.Anny dosloužily zářiče
a náhradní trubice už nejsou v prodeji. Proto topení nehřeje. Mějte, prosíme, trpělivost a
pokud je vpředu volno, pojďte za teplem blíže k oltáři. Nové topení je plánováno jako
priorita v rámci celkové rekonstrukce kostela. Děkujeme za pochopení.
NAPSALI JSTE NÁM...
Mezinárodní seminář, jak si uchovat charizmatickou živost
Ráda bych se s Vámi podělila o své zážitky z duchovního semináře Charismata, který
pořádala v Praze Koinonie Jana Křtitele, které jsem už druhým rokem členkou. Seminář se
uskutečnil ve dnech 17. - 20. 1. 2012 a zúčastnilo se ho asi 250 lidí z devíti zemí světa. Po
čtyři dny jsme probírali každý den jiné téma. V úterý, co je charizmatická živost, ve středu
o charizmatické modlitbě a pak následovalo hlásání víry a hlásání slova.
Mé nadšení navštívit tento seminář bylo tak silné, že mě neodradila ani daleká cesta a
skutečnost, že budu cestovat sama, bez svých přátel. Čas strávený jízdou ve vlaku jsem
chtěla vyplnit tím, že budu mít větší příležitost evangelizovat ve vlaku nebo se sytit
duchovní četbou.
Po svém obrácení k Pánu, které bylo teprve asi před dvěma roky, má duše stále prahne po
nových informacích a seminář o charizmatické živosti bylo jedno z témat, které mě moc
zajímalo. Spousta informací se dá dnes získat na internetu, ale prožít si to přímo ve
společenství lidí stejného smýšlení a slyšet na vlastní uši je něco úplně jiného.
Co jsem si tedy ze semináře odnesla do života?
Určitě je to spousta nových přátelství, svědectví a hlavně hromadu informací a praktických
návodů, jak můžu získat dary Ducha svatého a udržet si charizmatickou živost. Sama na
sobě jsem pocítila, jak poznám, když na člověka sestupuje Duch svatý a hojnost jeho ovoce,
kterou s sebou přináší. Je to poznat nejen na duši, kdy zažívám obrovskou radost, pocit
pokoje, lásky a štěstí, ale také navenek. Je to vidět na mém chování, nadšení, s kterým se do
všeho pouštím. Tlačí mě to jakoby dopředu, nic není pro mne nemožné. Také jsem se
naučila, jak si mám svou živou víru udržet. Nejdůležitější je svědčit, svědčit lidem o tom, co
prožívám, jak ve mně působí Duch svatý, a to vše proto, aby lidé viděli, že u Boha není nic
nemožné. Nebát se o tom mluvit, vždyť Bůh je láska, on nám poslal Ducha radosti, který
proudí jak vánek, a my se máme jím nechat unášet. Pokud zůstaneme stát na místě, kde se
cítíme v bezpečí, tak jak jsme zvyklí, pak svého ducha uhášíme.
Ráda bych Vás všechny pozvala na Dům modlitby, kde můžete prožít a zakusit, jak vypadá
charizmatická modlitba, kde děkujeme Pánu, chválíme ho, prosíme za vyslyšení našich
proseb, čteme Písmo svaté a zpíváme písničky za doprovodu kytary. Ve svých svědectvích
zažíváme, že Ježíš Kristus je stále živý.
Modlitba probíhá vždy v úterý v 18.00 hod v Horních Bludovicích. Bližší informace
poskytnu osobně na tel. čísle 607 961 482 nebo emailem [email protected]
S poděkováním za Vaše přijetí a hodně Božího požehnání Jiřina Ondejčíková
-7-
1 / 2012
Společenství
Novinka z TV NOE
Každou neděli bývá televizí NOE přenášena mše svatá z kostela sv. Václava
se společenstvím některé farnosti. Vzpomínám, že před rokem, 20. února, využila přímý
přenos mše svaté havířovská farnost.
Co se za ten rok změnilo? Televize NOE si pořídila nový přenosový vůz. Požehnán a
poprvé použit byl při cyrilometodějských slavnostech na Velehradě. V srpnu jsme mohli
sledovat ze Světových dní mládeže se Svatým otcem v Madridu nejen pořady přenášené
Vatikánskou televizí, ale díky přenosovému vozu a obětavosti pracovníků televize NOE po
tři dny i radostnou atmosféru při národním programu pro naši mládež.
Letos bude 26. února přenášet slavnostní mši svatou k 10. výročí posvěcení kostela svatého
Jana Boska přímo z Havířova – Šumbarku.
Od 1. 2. 2012 má sdružení Telepace – společnost provozující televizi NOE - smlouvu také
pro vysílač Klimkovice o vysílání v systému DVB-T na 59. tv kanálu. Směřuje-li vaše
anténa na Klimkovice, naladíte si Tv NOE přes SET-TOP-BOX i na vašem televizoru.
Pomozte v pátrání
Z Radia Proglas mi třikrát za rok chodí balíky s dopisy pro havířovské posluchače. Již před
šesti lety jsem hledala paní, která napsala na složence nečitelně číslo domu. Teď mám těžší
detektivní pátrání: hledám paní Marii Cymětovou z Havířova a neznám ani městskou čtvrť,
kde bydlí. Neznáte ji prosím někdo?
KAmarádka PRoglasu Světničková
Sbírka použitých známek pro misie
V listopadu loňského roku se odesílala další zásilka použitých známek, tentokrát o celkové
váze 5,6 kg. Z Hnutí Rodina v Pardubicích, které tyto známky zpracovává, došla odpověď
s poděkováním za došlou sbírku. Tímto chci opět všechny, kteří sbírají, tzn. farníky kostela
sv. Anny a sv. Dona Boska povzbudit a ujistit, že tato práce má velký smysl v pomoci
potřebným v zemích 3. světa.
Zdraví Blanka Weissová
APOŠTOLÁT MODLITBY
Vyslyšení modliteb o sjednocení křesťanů
Jak jsme již vloni informovali, personální ordinariát pro bývalé anglikány byl ustanoven.
Res Claritatis hlásí v čísle 2/2012: Svatý stolec ustanovil ve Spojených státech personální
ordinariát Stolce sv. Petra pro bývalé anglikány. Do jeho čela jmenoval papež O. Jeffreye
Steensona, bývalého biskupa episkopální církve, která je americkou odnoží anglikanismu.
O. Steenson se narodil roku 1952. Je ženatý, má tři dospělé děti. Katolickou víru přijal
v roce 2007. O rok později byl vysvěcen na kněze. Než se stal pastorem v Anglikánském
společenství, působil jako sportovní novinář. Mezi svými zájmy dosud uvádí amatérské
létání. K duchovní službě se připravoval na Oxfordské univerzitě v Anglii. Tam také v roce
1980 přijal anglikánské svěcení a následně obhájil doktorát z patristické filosofie. Po
návratu do Spojených států kromě pastorační služby přednášel v anglikánských a
luteránských seminářích. V roce 2005 se stal episkopálním biskupem diecéze Rio Grande
v USA. Po konverzi ke katolicismu absolvoval roční studia na Papežském patristickém
institutu Augustinianum v Římě. Od roku 2009 je knězem katolické arcidiecéze Santa Fe
a přednáší patristiku v katolickém semináři v Houstonu.
Z episkopální anglikánské církve přechází pod personální ordinariát přibližně 1 500 osob
a dalších asi 100 bývalých anglikánských pastorů.
-8-
1 / 2012
Společenství
PŘEČETLI JSME...
Tak jsem si zase ve farní knihovně dobře vypůjčil:
(Dědek Jargus také přečetl, doporučuje a zve do farní knihovny každou neděli od 9 – 10
hod.)
M. Buber – Neumannová: „Zajatkyní Stalina i Hitlera“ (vydáno 2011, 405 str.) Autorka
(1901) se v roce 1921 vdává za Rafaela Bubera – syna náboženského filosofa Martina
Bubera. V roce 1926 vstupuje do komunistické strany Německa a stává se životní
partnerkou Heinze Neumanna, předního funkcionáře KSN. S ním prožívá také občanskou
válku ve Španělsku a v roce 1935 kýžený odchod do „zaslíbené země“ – do Moskvy mezi
zasloužilé pracovníky Kominterny. Již po dvou létech je Neumann zatčen a zastřelen. Po
roce přežívání je zatčena také a odsouzena do koncentračního tábora v Kazachstánu.
V rámci Stalinova paktu s Hitlerem (kdy společně obsadili Polsko) je vydána nacistickému
Německu a opět odsouzena, tentokrát do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Zde se
dočká konce války a s novým odhodláním začíná anabázi zničeným Německem za (snad)
žijícími příbuznými.
Můj názor: Autentické líčení životní cesty v krátkých kapitolách není únavné ani
jednotvárné. Naopak, je to živá kronika o utrpení, odvaze a pevném postoji této
obdivuhodné ženy. Kniha mě zaujala pravdivostí, která se vyhýbá jakémukoliv přikrašlování jednání osob nebo událostí.
Louis de Wohl: „Dobývat nebe“ (Život svaté Kateřiny Sienské) (Karmel 2011, 306 str.)
Motto knihy: „Čemu jsem podobná, ohni jsem podobná…“ (sv. Kateřina Sienská). A právě
o tom je tato kniha, o ohni jménem Kateřina, která proletěla životem jako oheň, jenž hořel
a zapaloval, ale neničil. Kateřina ze Sieny (1347 – 1380) je jedna z nejpozoruhodnějších žen
v dějinách církve. Neměla žádné vzdělání, ale byla obdařena mimořádnou vlitou moudrostí
od Boha a velkou láskou k Bohu i lidem. Životem a jednáním naplnila své poslání, které
postupně přesáhlo hranice města. Smiřovala válčící italské městské státy a svým vytrvalým
působením přiměla papeže, aby po létech „avignonského zajetí“ se vrátil do zpustlého
Říma. Její životní příběh je stále aktuální a přitažlivý. Proto byla Pavlem VI. jmenována
Učitelkou církve a Janem Pavlem II. prohlášena za spolupatronku Evropy.
Můj názor: Asi budete se mnou souhlasit, že když narazíte na knihu označkovanou jako
„Život svaté/svatého XYZ…“, moc se do čtení nehrnete. Též to tak někdy dělám. Proč se
mám trápit s nějakou „zbožnou četbou“ o jakýchsi podivných dokonalých lidech, kteří se
snad jenom celý život modlí a dělají zázraky. Vždyť je to všechno na jedno brdo! A kdy se
mám dívat na Ulici a Prostřeno a Ordinaci a…a.. a.. Tak jsem si spíše ze zvědavosti vypůjčil
tuto knížku a obrazně řečeno „sedl jsem si na zadek“. Nebyla to žádná nuda, je tam i to
modlení a mimořádné události, ale všechno je jinak, než jsem si hloupě představoval. Tak
vás zvu: přijďte, zkuste, ochutnejte!
Arcibiskup Karel Otčenášek: „Víra je můj pevný hrad“ (Vyšehrad 2004, 286 str.) Kniha
rozhovorů, vzpomínek a reflexí nad životním během mladého kněze, který byl ve svých
třiceti letech vysvěcen tajně biskupem královéhradecké diecéze. Svému poslání zůstává
věrný přes věznění, diskriminaci až po návrat do své diecéze.
Arcibiskup Dominik Duka: „Tradice, která je výzvou“ (Portál 2011, 190 str.) Kniha
rozhovorů s nástupcem arcibiskupa Otčenáška. Rozhovory a úvahy jsou směrovány více do
přítomnosti než do vzpomínek, ostatně jak si na to u arcibiskupa Duky zvykáme a jsme za
to vděčni. Můj názor: Doporučovat tyto knihy je nošením dříví do lesa.
-9-
1 / 2012
Společenství
Eduard Martin: „Andělské cesty k nesmrtelnosti“ (Karmel 2011, 126 str.) Podobně jako
v knížce „Babičky a andělé“ od téhož autora (viz Společenství 6/11), ani v této knize
nevystupují andělé s křídly, kteří navádějí čtenáře na cestu k nesmrtelnosti. Knížka je plná
kratičkých příběhů obyčejných lidí, nevymyšlených, ale odpozorovaných ze života. A každý
příběh, každá událost může být tou andělskou cestou k nesmrtelnosti.
Můj názor: Mně tato knížečka sedla, čte se lehce a při tom neklouže po povrchu, ale
dokáže motivovat a dobíjet duchovní energii. Její autor Eduard Martin je pro mě opravdu
objev a věřím, že bude objevem i pro některé čtenáře „Společenství“.
Tim Guénard: „V ringu s Bohem“ - Příběh obrácení slavného boxera (Karmel 2011, 183
str.) Autor (nar. 1958) je náš současník. Jeho životní příběh je autentickým svědectvím
o surovosti, bezohlednosti a sobectví. Ale je také svědectvím o tom, co dokáže důvěra a
lidské přijetí, které se můžou stát vstupem k pozvolnému otvírání pro poznávání a přijetí
toho, co svět nemůže dát.
Můj názor: Tyto knihy zobrazující skutečný život bez příkras jsou asi velice potřebné pro
nás „křesťany“. Třeba to naruší naše jistoty, že nedělní návštěva chrámu Páně je to
maximum, co my křesťané můžeme udělat pro své okolí.
Arcibiskup Otčenášek - s úsměvem:
- Arcibiskup Otčenášek cituje pátera Antonína Šuránka: „Komunisté jsou volové“ - nesměj
se, přijde druhá část věty – „se kterými Pán Bůh přeorává svět!“
- Špidlík měl v Římě na přijímání kardinálského klobouku nějaké známé a příbuzné
z Moravy a protože tam byla samoobsluha s občerstvením, tak jim povídá: „Teď to teprve
začne být vážné, začne boj o talíř...“
- „Tak já od té doby připomínám, že ti kdo byli v těch létech 1962 – 1965 kojenci, se
pravděpodobně živili a vyrůstali na výrobku, který z části vyráběl a žehnal biskup. Na
mém mléce a ne na mateřském …“ (v té době v mlékárně v Opočně vyráběl SUNAR)
z knihy „Víra je můj pevný hrad“ vystřihl dědek Jargus
----------„I pokus se počítá“ - John Henry Newman, vydalo Karmelitánské nakladatelství 2010.
John Henri Newman (1801-1890) se proslavil nejprve jako představitel reformního hnutí
v anglikánské církvi, intenzivní studium křesťanství jej však přivedlo až ke vstupu do
katolické církve. Příklad tohoto kardinála, jako poctivého myslitele, teologa, pastýře a muže
hlubokého duchovního života vyzdvihl papež Benedikt XVI., když jej v září v r. 2010
během své návštěvy Velké Británie prohlásil za blahoslaveného. Knížka přináší ukázky
z bohatého díla autora, který u nás byl v českém jazyce nedostupný. S předmluvou
P. Vojtěcha Kodeta nabízí výběr zamyšlení, úryvky kázání a meditací, jež mohou inspirovat
i křesťany 21. století. V textech J. H. Newmana zaujme velmi otevřený a bezprostřední
přístup, hloubka poznání o nesčetných zákoutích lidské duše a především jeho vřelý vztah
k Bohu. Následováníhodná je také jeho upřímná snaha milovat „svého bratra tady a teď“
a nejen abstraktní pojednání o lásce k bližnímu-vzdálenému.
„Osm kroků ke štěstí“ /Ježíšova blahoslavenství/ - Raniero Cantalamessa, vydalo
Karmelitánské nakladatelství 2011.
Kapucínský kněz Raniero Cantalamessa působil jako profesor patristiky na milánské
katolické universitě, od r. 1980 je kazatelem Papežského domu. U nás je vyhledávaným
autorem, Karmelitánské nakladatelství vydalo řadu jeho duchovních spisů. Tento titul se
- 10 -
1 / 2012
Společenství
zabývá úvahami nad Ježíšovými slovy v Horském kázání. V jednotlivých osmi kapitolách
přináší rozbor tohoto nejdůležitějšího evangelijního odkazu. Na dané téma nahlíží z různých
pohledů a dává je do souvislosti s postmoderní společností v současném globalizovaném
světě přesyceném technickými novinkami a ovládaném masmédii. Svůj zájem a zamyšlení
věnuje i příčinám rozsáhlého narušení mezilidských vztahů mezi jednotlivci, v rodinách,
malých společenstvích i v kontextu náboženství mezi jednotlivými kulturami a národy
v celosvětovém měřítku.
Cituje Sv. otce, jenž zdůrazňuje, že mír není pouze dar, ale také úkol. Podmínkou toho,
abychom mohli předávat pokoj, je to, že zůstaneme spojeni s jeho zdrojem, jímž je Boží
vůle. My křesťané nemůžeme tento zdroj vynalézat, nýbrž předávat druhým Kristův pokoj a
nechat ho vcházet do světa...
(Autor vybírá z inspirace světců - sv. František z Assisi: „Pane, učiň mne nástrojem pokoje.“
- sv. Terezie z Avily: „Ať tě nic nezneklidňuje, ať ti nic nenahání strach. Všechno pomíjí.
Bůh se nemění. Trpělivostí se dosáhne všeho. Kdo má Boha, tomu nic nechybí. Bůh sám
stačí.“)
Z.K.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JEŽÍŠOVA BLAHOSLAVENSTVÍ
Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.
Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.
Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Blaze těm, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.
Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.
Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.
Blaze těm, kdo jsou pronásledování pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.
(Matoušovo evangelium 5. kapitola)
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
VE ZŘÍCENINÁCH ROSA COELI
Václav Renč
Kde hlasy proroků a knížat zpívaly
pod oblohou, tvým pláštěm, Maria,
smím zazpívat i já svou píseň nesmělou,
abych tě chválil, Panno Maria.
tys rovnala mé cesty, Maria,
tys patou nejkřehčí z mých křivolakých
stezek smetala trní, dobrá Maria.
A bděla místo mne, až vzpomenu si
vzdechem na tebe, trpělivá Maria,
a rosu úzkosti mi z čela utírala,
kdy vesmír písně mlčel, Maria.
Kde jméno tvé si hory, věže podávají,
v zemi tvých dětí, matko Maria,
smím vyhořelý hlas o zvony rozžehnout
a zazpívat ti, krásná Maria.
Kde hlasy proroků a knížat hřmívaly
a chrámy dosud hřmějí, Maria,
kde jako v lese list se puklý hlas můj tratí,
že nikdo neuslyší, Maria,
ty slyšíš píseň, již si němé dítě zpívá protože chceš, ó matko Maria.
Kde lodi chrámové s náloží hudby plují
po moři časů, hvězdo Maria,
smím pokleknout i já a trůn tvých
chvalozpěvů
podepřít stéblem, věži Maria.
Vždyť tam, kde nikdo neviděl, tys prosívala,
- 11 -
1 / 2012
Společenství
ZEMŘEL VÁCLAV HAVEL
Před vánočními svátky se veřejnost rozloučila se zesnulým Václavem Havlem. Důstojné
uctění památky prvního polistopadového prezidenta - davy mladých i starších spoluobčanů,
kteří mu přišli vzdát poslední hold do bývalého kostela sv. Anny (pražské Křižovatky), a
účast mnoha vrcholných politických představitelů z celého světa na státním pohřbu svědčily
o významu jeho osobnosti. Do našich novodobých dějin i do povědomí lidí se zapsal jako
statečný člověk, který se zastával se pravdy a myslel také na druhé.
Po nabytí svobody se pro nás, věřící i pro celou společnost stalo rozhodujícím Havlovo
urychlené pozvání papeže k návštěvě naší vlasti. Byly to nezapomenutelné okamžiky, kdy
Svatý Otec poprvé vstoupil na českou půdu a políbil zemi... Mnozí Češi a Slováci při
slavení bohoslužeb s Janem Pavlem II. a jeho veřejných vystoupeních znovu objevili své
křesťanské kořeny a vrátili se k Bohu i do církve.
„Nemohu za nikoho mluvit, ale sám za sebe ti chci přede všemi říct, že s Boží pomocí
a jeho ochranou uchovám naše přátelství a budu dál hájit hodnoty, na nichž je založeno:
pravdu, lásku, úctu ke každému člověku především. Kéž tě - laskavého a do krajnosti
solidárního s každým, kdo trpí bezpráví - svatá Anežka doprovodí tam, kde v království
Pravdy a Lásky panuje Ten, který je - jak jsi řekl při našem posledním setkání. A o němž jsi
v posledních týdnech vezdejšího života mluvil jako o pravém Bohu. Ať nás chrání před lží
a nenávistí a vede dějinami po cestách pokoje.“
Z promluvy Mons. Dominika Duky při pohřebním obřadu v katedrále sv. Víta:
------------------------------------------------------Snad mohu přidat i malou vzpomínku:
Ještě mám doma schovanou kovovou placku s portrétem Václava Havla, která byla
připomínkou jeho zvolení na post hlavy státu a kterou si mnozí z nás připnuli k památné
trikoloře, již jsme nosili na klopě kabátu na samém počátku této historické přeměny. Jen
zasvěcenci tenkrát věděli, kdo jsou chartisté a jaké cíle sledují. Ostatní občany
socialistického státu zásobovalo informacemi Rudé Právo a podobné tiskoviny. Bouřlivý
rok 1989 zahájil „palachův týden“, pražané možná něco tušili a očekávali... (Přes pracovní
kontakty našeho oddělení Výzkumného ústavu Nové huti Klementa Gottwalda s Vysokou
školou báňskou se k nám ihned následujícího dne dostaly první zprávy o situaci v Praze - co
se událo 17. listopadu při večerní studentské akci na Národní třídě i podrobnosti o bití
účastníků demonstrace při krutém zásahu policejních jednotek. Spolu se dvěma kolegy text
z dálnopisu přepisujeme do erárního počítače a tajně rozmnožujeme na malé tiskárně. Při
pracovních pochůzkách jej předáváme dál. Stejně i následná výzva ke generální stávce byla
roznášena do jednotlivých závodů.) K iniciativě studentských aktivistů se vzápětí připojili
disidenti a umělci. Vznikalo Občanské fórum, události dostaly patřičný spád. Václav Havel
se stal vůdčí osobností Sametové revoluce a Československu se otevřela cesta ke svobodě.
Z věrouky Katechismu katolické církve - Svoboda je základním kamenem lidské existence
a může se stát svobodou ke konání dobra - anebo může být zneužita ke zlu.
(Ale to už je jiná kapitola, jak kdo obstál, náleží jen Tvůrci...)
Je ráno 31. prosince 2011, vracíme se domů. Projíždíme Václavským náměstím, budově
Národního muzea vévodí portrét zemřelého prezidenta a socha svatého Václava, patrona
země české, je stále v obležení hořících svící...
Zdeňka Kohoutová
- 12 -
1 / 2012
Společenství
SV. FRANTIŠEK SALESKÝ
(„Celou teologii viděl v lásce...“ - životopis pro meditaci)
Narodil se na zámku Sales v Savojsku 21. 8. 1567 jako potomek venkovského šlechtického
rodu. Od šesti let chodil do školy v La Roche, kde se začal učit vedle francouzštiny i latinu.
V 15 letech šel studovat filosofii a právo do Paříže. Dalším jeho jazykem se stala řečtina a
oblíbeným předmětem rétorika (řečnictví). Jezdil na koni a cvičil se v šermu. Jeho duchovní
formaci pozitivně ovlivnili jezuité v Clermont. V době studií prošel krizí víry, na které se
podílelo Kalvínovo učení o předurčení. Domníval se, že se nevyhne zatracení a že nebude
moci na věčnosti Boha milovat. Rozhodl se proto ze všech sil milovat Boha alespoň na
zemi. Svému předsevzetí zůstal věrný. Během šesti týdnů k nejčastějším modlitbám, které
mu z krize pomohly, patřilo: „Bože, obětuji ti celé své srdce, a kdyby se stalo, že bych tě
nesměl milovat v nebi, chci tě milovat, alespoň pokud žiji.“ A druhá modlitba byla k Matce:
„Rozpomeň se, nejlaskavější Panno Maria, že nikdy nebylo slýcháno, abys opustila toho,
kdo se utíkal pod tvou ochranu a prosil o tvou přímluvu.“
Později v Chablais poznal, jak Bůh využil k dobrému i tuto cestu. Po studiu v Paříži
pokračoval v Padově, kde dosáhl ve 24 letech titulu doktor práv. V savojském Chambéry se
stal členem senátu, ale kariéra ho nelákala, toužil po kněžství. Pro dříve získané teologické
znalosti proběhla jeho příprava na kněžství tak rychle, že již 18. 12. 1593 přijal kněžské
svěcení.
Jeho cesta pak vedla do kalvínského kraje Chablais, ležícího jižně od Ženevského jezera.
Jednalo se o místo, kde druzí neobstáli a kde následkem protestantské reformace bylo
zpočátku jen 15 katolíků. Kalvíni s ním odmítali diskutovat a tvrdými výhružkami ho chtěli
vyhnat. František se dal do psaní letáků přitažlivým stylem a snažil se postupovat co
nejsmířlivěji. Letáky připevňoval na domy. Někteří kalvínci už byli rozhodnuti ho zabít,
avšak při střetnutí s ním je odzbrojovala jeho láska. František pozvolna začal získávat srdce
odpůrců. K výrazné změně došlo až po sedmi měsících, v roce 1603 v hlášení do Říma již
oznamoval návrat 25 tisíc jinověrců.
V roce 1599 byl Klementem VII. jmenován pomocným biskupem a po třech letech převzal
ženevské biskupství, jehož sídlo bylo pro nesnášenlivost kalvínců v Annecy. Žil prostě a
skromně i jako biskup. Své příjmy považoval za majetek chudých. Všude kázal, uděloval
svátosti, navštěvoval nemocné, podporoval chudé, kam přišel, šířil pokoj a lásku. Dával
nejen cenné rady, dle potřeby napomínal, těšil, usmiřoval rozbroje. Naslouchal kněžím
i věřícím a pomáhal jim řešit jejich problémy. Během tří let provedl vizitaci svých 450
farností, včetně těch v horách obtížněji dostupných. Postní kázání konával na různých
místech své diecéze. Při jedním z nich se setkal v Dijoně s Janou Františkou de Chantal.
Výsledkem setkání bylo později společné založení nového řádu Navštívení Panny Marie.
Založili jej r. 1610 v Annecy a k papežskému schálení došlo v r. 1618. Mimo to biskup
František některé zrušené kláštery obnovil. Docílil navrácení církevního majetku. Často
zdůrazňoval vnitřní snahu o dokonalou lásku k Bohu a k bližnímu, kterou měl na prvním
místě. Na dotaz, jak se té lásce naučit, řekl: „Je to jednoduché: jako se učí dítě pomalu
chodit, tak se učíme milovat, když se prostě milovat pokoušíme.“ Pro kněze napsal
instrukce ohledně svátosti pokání (smíření) a kázání. Vydal směrnice pro vyučování
náboženství. Jeho výuka byla jednoduchá, jasná a používal mnoho příkladů.
Měl bohatou korespondenci, napsal 6 000 dopisů, které se později staly základem knihy
„Filotea“, nazvané též „Návod ke zbožnému životu“. Kniha poprvé v češtině vyšla již
v r. 1657 (v překladu jezuitů). Celé jeho literární dílo přestavuje 26 svazků. Osobnost sv.
- 13 -
1 / 2012
Společenství
Františka Saleského dokreslují jeho výroky na téma zbožného života a vztahů k druhým
lidem: „Nechci žádnou zvláštní neklidnou, smutnou a mrzkou zbožnost, nýbrž mírnou,
vlídnou, příjemnou a přátelskou; prostě svobodnou a veselou zbožnost, která je milá
Bohu i lidem.“
„Lepší je mlčet, než dokazovat pravdu bez lásky.“
K druhým byl dokonale laskavý a ohleduplný, sám k sobě přísný, protože láska k Bohu
a k lidem měla u něj vždy přednost. Zemřel vyčerpáním již v 55 letech v Lyonu.
/zdroj: www.vira.cz/
ČTEME Z KATECHISMU KATOLICKÉ CÍRKVE
SVÁTOST BIŘMOVÁNÍ
čl. 1285 - Svátost biřmování tvoří se křtem a eucharistií souhrn „svátostí uvedení do
křesťanského života“, jehož jednotu je nutno uchovávat. Je tedy třeba vysvětlovat věřícím,
že tato svátost je potřebná k naplnění křestní milosti. Vždyť „svátost biřmování“ pokřtěné
„dokonaleji spojuje s církví a obdařuje zvláštní silou Ducha svatého, proto jsou ještě více
povinni šířit a bránit víru slovem i skutkem jako opravdoví Kristovi svědkové“.
I. Biřmování v ekonomii spásy
čl. 1286 - Proroci ve Starém zákoně hlásali, že Duch Pána spočine na očekávaném Mesiáši
pro jeho spásné poslání. Sestoupení Ducha svatého na Ježíše ve chvíli, kdy přijal křest od
Jana, bylo znamením, že to je on, který má přijít, že on je Mesiášem a Božím Synem. Od
okamžiku, kdy byl působením Ducha svatého počat, celý jeho život i jeho poslání probíhá
v naprostém společenství s Duchem svatým, kterého mu Otec dává „v míře neomezené“
(Jan 3,34).
čl. 1287 - Tato plnost Ducha neměla být jen výsadou Mesiáše, ale měla být sdělena celému
mesiášskému lidu. Kristus vícekrát přislíbil toto vylití Ducha; tento příslib uskutečnil
nejprve v den velikonoc a později skvělejším způsobem v den letnic. Apoštolové, plni
Ducha svatého, začali „hlásat velké Boží skutky“ (Sk 2,11) a Petr prohlásil, že toto vylití
Ducha na apoštoly je znamením mesiášské doby. Ti, kteří tehdy uvěřili kázání apoštolů
a dali se pokřtít, dostali pak „dar Ducha svatého“ (Sk 2,38).
čl. 1288 - „Od té doby apoštolové, plníce Kristovu vůli, udíleli nově pokřtěným skrze
vkládání rukou dar Ducha, který přivádí k plnosti křestní milost. To vysvětluje, proč se
v listu Židům mezi prvními prvky křesťanské výchovy připomíná nauka o křtech a také
o vkládání rukou. Katolická tradice právem považuje toto vkládání rukou za původ svátosti
biřmování, která jakýmsi způsobem činí v církvi milost letnic trvalou.“
čl. 1289 - Aby se lépe vyjádřil dar Ducha svatého, velmi brzy se přidávalo ke vkládání
rukou mazání vonných olejem (křižmem). Takové pomazání vysvětluje jméno „křesťan“,
jež znamená „pomazaný“ a pochází od jména samého Krista, kterého „Bůh pomazal
Duchem svatým“ (Sk 10,38). Tento obřad pomazání se užívá dodnes jak na Východě, tak na
Západě. Proto se tato svátost na Východě nazývá pomazání křižmem nebo myronem, což
znamená „křižmo“. Na Západě výraz biřmování naznačuje zároveň potvrzení křtu, které
dokončuje uvedení do křesťanského života, a posílení křestní milosti, všechny plody Ducha
svatého.
- 14 -
1 / 2012
Společenství
Jarní tábor 2012
Ve dnech 8. -10. února 2012 se asi 25 dětí z naší farnosti radovalo ze sněhu na Orlím
hnízdě. Kromě koulování a bobování se děti zúčastnily Zimních olympijských her a zahrály
si obrovské Člověče nezlob se. Hodně se zpívalo a bylo opravdu veselo. O hladová břicha
se staraly kuchařky paní Miládka a paní Anička, kterým moc děkujeme. Naše díky patří
i panu jáhnovi, který se staral o teplo v chatě, panu kaplanovi, který nám sloužil mše svaté,
a panu Moldříkovi za odvoz batohů.
Všechny děti (1. - 9. třída) zveme na LETNÍ TÁBOR 2012, který bude v termínu
25. 8. - 1. 9. 2012 u obce Buchlovice.
Za všechny vedoucí tábora Kája Plawná
Divná zima
„Je to taková divná zima,“ říkali jsme si ještě pár dní předtím, než se koncem ledna citelně
ochladilo. Bylo deset pod nulou a deset dopoledne, když jsem na jedné z nejrušnějších
havířovských křižovatek zahlédl toho muže. Seděl na chodníku s nohama do cesty a vůbec
se nehýbal. Nebylo divu, podle toho, co mi říkal, tak strávil celou noc. Taky povídal, že
nemá kde bydlet a chce raději umřít.
Lidé se k němu chovali vcelku ohleduplně; obcházeli ho velkým obloukem a nijak mu
nenadávali. Vyhýbala se mu i auta, včetně vozidla Městské policie. Najednou vedle nás
zastavil mikrobus s označením „Sociální služby města Havířov“. „Tak přece jen něco
funguje!“ pomyslel jsem si, ale moje radost byla předčasná. Řidič mi vysvětlil, že jen
rozváží obědy a nějaký bezdomovec ho vůbec nezajímá.
V Armádě spásy naštěstí tak chladní nebyli a onoho pána si tam nechali, i když
pravděpodobně nesplňoval všechny jejich předpisy. Skončilo to sice (dočasným)
happyendem, přesto mi dlouho nescházelo z mysli, jak snadno lze i dnes za bílého dne
uprostřed města umrznout. Je to taková divná zima…
******************************************
Diecézní setkání mládeže s otcem biskupem
Letošní diecézní setkání mládeže ostravsko-opavské diecéze
bude tentokráte hostit moravskoslezská metropole – Ostrava.
Kdy? 23. – 24. 3. 2012.
Program: v pátek prožijeme modlitbu s hudbou a zpěvem, přespíme na Biskupském
gymnáziu,
v sobotu navštívíme katedrálu, biskupství, kostel sv. Václava a dozvíme se, jak se svět
točí v televizi Noe. J Na závěr se vydáme procesím městem směrem ke katedrále, kde
setkání zakončíme mší svatou celebrovanou naším milým otcem biskupem Františkem.
************************************************
5. celostátní setkání mládeže (CSM)
14. – 19. srpna 2012 ve Žďáru nad Sázavou.
Mottem setkání je verš z listu Galaťanům: „Ovocem Ducha je láska, radost, pokoj…“
Přihlašování je možné přes elektronickou přihlášku: http://dozdaru.jdem.cz do 31. července
2012, výhodnější je však do konce května:-)
Cena: 1100,- Kč (účastnický poplatek s ubytováním a stravou), při přihlášení a zaplacení
zaplacení do konce května: 950,-Kč (skutečné náklady na účastníka jsou 1650 Kč).
V programu jsou akce pro mladší (od 14 let), tak pro vysokoškoláky a mladé pracující.
- 15 -
1 / 2012
Společenství
TV NOE a Radio PROGLAS budou vysílat přenosy programu, který bude probíhat na
hlavním pódiu, časté zpravodajské vstupy. Prostřednictvím televizních obrazovek a rádia se
tak bude moci zúčastnit této akce alespoň částečně mnoho rodičů a prarodičů.
Podrobnější informace – viz www.zdar2012.signaly.cz
************************************************
Sociální nauka - inspirace pro výchovu mladých lidí a jejich orientaci ve společnosti
Výběr z přednášky Lubomíra Mlčocha na 17. konferenci o mládeži, která se uskutečnila ve
dnech 24. – 25. listopadu 2011 v Praze – Vinoři na téma Mladí lidé v současné společnosti
Je tady otázka, proč se má církev zabývat nějakou zvláštní společenskou naukou, když
se v našich školách společenské vědy vyučují? Je třeba říci, že se univerzity postupně
odtrhly od svého duchovního základu. A zejména ve 20. století se rozvíjely úplně nezávisle
na církvi, na obrazu člověka v křesťanském slova smyslu.
Křesťanský sociolog Bedřich Vašek, který učil v Olomouci, ve svém článku z r. 1931
Spravedlnost v životě hospodářském poukazoval na to, že se ve všech vědách zcela vytratil
duchovní obraz člověka i jeho zaměření k věčnosti. Tak vznikl dnešní jednostranný
a deformovaný obraz člověka bez duše a bez Boha.
Sociální nauka církve, která poskytuje celostní pohled na člověka, s duší i tělem a
zaměřením k věčnosti, fakticky pomáhá překlenout stále parciálnější vědění jednotlivých
disciplín, které současně vzájemně propojuje.
Vědění v jednotlivých oborech totiž postupuje tak fantastickým způsobem, že je to
opravdu velkolepé. Ale současně je toto vědění nesmírně roztříštěné, takže může dojít až
k modloslužbě. V ekonomii to známe velmi důvěrně: poznat, zmocnit se a podmanit si
zemi. Ale nikoli ve smyslu biblickém, ale kořistnickém. Člověk může být v určitém
parciálním oboru hluboce vzdělán, ale v základních otázkách života je úplně negramotný.
V sociální nauce je také hluboká moudrost. Dnes, jak lidské vědění rychle postupuje
ve stále větších detailech, je snaha poznatky starší několik let považovat za překonané,
zastaralé. Např. v ekonomii vypracovávají modely, které se odvolávají na práce
z posledních dvou, tří let a všechno ostatní je zastaralé. A mezi odborníky vládne
přesvědčení, že právě oni objevili ten kámen mudrců. Ostatní poznání patří do
předvědeckého stadia ekonomie. A znovu se opakuje pokušení se toho zmocnit, i když se
jedná o závěry proti zdravému rozumu. Sociální nauka v Gaudium et spes naopak poukazuje
na to, že skutečný rozpor mezi zjevenou pravdou a poznanou pravdou neexistuje, protože
mají stejného Původce.
Další hledisko je v rozpoznávání znamení času. Všimněte si, když vypukla světová
finanční krize, tak to nikdo nepředpovídal. Když se zhroutil komunismus, tak to nikdo
nepředpovídal. Vědci v Americe se zabývali nebezpečným soupeřem v druhém bloku, ale
nikdo nečekal, že se ten systém rozsype. Podobně, když padly velké bankovní domy
v Americe, které ovládaly aktiva v řádu desítek miliard dolarů, tak to nikdo absolutně
nečekal a najednou ze dne na den se ta banka zhroutila a nic po ní nezůstalo.
Sociální nauka církve má v tomto smyslu daleko větší predikční hodnotu a všechny
ty katastrofy svým způsobem předvídala a varovala před nimi. Jediný problém byl v tom, že
my i naši otcové jsme zhřešili v tom, že jsme na to nedali. Bylo to dobře utajené tajemství.
A tak se dostáváme k tomu, proč se ta pokladnice tvořivých principů, kterou je
sociální nauka církve, plně nevyužila ani v době, kdy matrikově byla naše společnost
- 16 -
1 / 2012
Společenství
většinově katolická? Sociální encykliky nebyly na veřejnosti dostatečně známy, a proto se
lidé podle nich neřídili.
Profesor Bednář, šéfredaktor časopisu Universum, už začátkem 90. let přišel
s podobenstvím o fíkovníku, že církev u nás po pádu komunismu dostává příležitost, aby
tento fíkovník byl znovu okopán a přihnojen, aby mohl začít vydávat plody. Když potom
vyšlo Kompendium, použil jsem toto podobenství v Katolickém týdeníku, totiž: Jak
využijeme příležitost, že máme k dispozici poklad Kompendia, aby to nebyla zakopaná
hřivna, ze které budeme muset vydat počet před Pánem?
Čím může sociální nauka církve inspirovat mladé? Nároky encyklik jsou tak vysoké,
že na ně mnozí rezignují. Ale zpravidla ti starší, kteří se v politice pohybují už dlouho, ti
dojdou k tomu, že se tím stejně nikdo neřídí, a odloží je do šuplíku. Mládí má v sobě
přirozenou schopnost čisté otevřenosti pro ideály. Mladí (i když ne všichni) chtějí pochopit
sebe sama, najít smysl svého života s perspektivou věčnosti a mají také odvahu za těmi
ideály jít!
Profesor Manfred Spicker z Osnabrucku došel při analýze krize evropského
sociálního státu k tomu, že její nejhlubší příčinou je postupná ztráta naděje v život věčný
v evropské civilizaci. V okamžiku, kdy jsou lidé přesvědčeni, že tady a teď je potřeba si co
nejvíce užít, protože žádné potom už nebude, jsou jejich materiální nároky tak vysoké, že to
žádný stát neufinacuje. Také přírodní zdroje nebudou stačit a navíc se vyčerpají na úkor
příštích generací.
Takže je třeba, aby mladí ve svém počínání v každodenním životě zahlédli paprsek
věčnosti. Tady znovu poukazuji na osobnost Dr. Noska, který byl podle jeho současníků
„svědkem všedního dne“. Jako křesťan a katolík se angažoval v politice, v hospodářství a
svou svatost promítal do každodenního života. Jeho pamětníci říkají: „Nosek bral encykliky
vážně.“
Mladý člověk může v té nauce získat jakýsi kompas pro volbu životního povolání a pro
pochopení mravního a duchovního významu práce. Dnes se rozmáhá jakási přezíravost
k manuální práci. Rodiče jsou přesvědčeni, že děti musí studovat, a společnost už začíná
trpět tím, že je nedostatek řemeslníků a nadbytek bakalářů. Dr. Nosek ve své době srovnával
cihlářského dělníka s politikem a říkal, že pokud cihlářský dělník dělá svou práci poctivě,
stojí před Bohem výše než politik, který je zkorumpovaný.
Dále je třeba znovuobjevit krásu manželství, rodiny a dítěte jako daru Božího. Když se
zabývám ekonomikou rodiny, zjišťuji, že i dříve ekonomy vůbec nezajímalo, kde se bere
pracovní síla pro ekonomický systém. Jak se s tím rodina vypořádá, to byl její problém.
A samozřejmě potom ekonomie potřebuje rodinu jako spotřebitele zboží.
V poslední době existuje ekonomie rodiny, která se vyznačuje cynickým kalkulem, kdy
dítě je jedním z produktů: výběr mezi luxusní dovolenou, novým autem, chatou, bytem – a
dítětem. A právě v tomto pojetí je už zakódovaný začátek krize civilizace.
V sociální nauce církve znovu najdeme to, proč musí být rodina nejen základní buňkou,
ale dokonce „kmenovou“ buňkou společnosti. Rodina je základem, ze kterého vyrůstají
všechna ostatní povolání: k manželství, ke kněžství a zasvěcenému životu. V rodině se také
rodí důvěra ve vztazích, bez které společnost nemůže existovat.
Profesor Ing. Lubomír Mlčoch, CSc. (*1944) je český ekonom a profesor Fakulty sociálních
věd Univerzity Karlovy v Praze, reprezentant institucionální ekonomie; jako člen katolické
církve se angažuje i ve prospěch křesťanské sociální etiky. 13. srpna 2008 jej papež
Benedikt XVI. jmenoval členem Papežské akademie společenských věd.
- 17 -
1 / 2012
Společenství
Dopisy do záhrobí
Salome, dcera Herodiady
V městě Šumbarku, v šestém roce vlády Václava vrtošivého
Salome,
dívám se na Tebe, jak tančíš v Herodově sále. Víříš ve stále se stupňujícím rytmu, Tvé nohy
se míhají ve složité choreografii kroků, tvář Ti plane ruměnou červení. Tvé šaty, jemné jako
křídla motýla, jenž se právě vylíhl z kukly, toho více odhalují, než skrývají.
Dívám se na Tebe jinak než ostatní v této síni, kteří Tě sledují s těžko potlačovanou
žádostivostí. Dívám se na Tebe se smutkem. Je mi líto Tvého tance, jenž by měl patřit
mnohem starším dívkám, než jsi Ty. Je mi líto Tebe. Ne, nezávidím Ti pozornost mužů, ba
samého krále. Nechci Ti upírat radost z tance, který tak dobře ovládáš. Na to vše máš
právo… a čas.
Je mi líto času, který Ti byl odebrán. Těch krásných let postupného dospívání, kdy v sobě
dívka pozvolna odhaluje ženu. Let plných snů a romantických představ. Tento čas ve Tvém
životě zmizel. Máš tvář dítěte, tělo dívky, ale mysl stařeny, plnou intrik, úkladů a cynismu.
Nemůžeš za to; byla jsi takto vychována vlastní matkou i všemi, kdo se snaží přežít na
Herodově dvoře. Stala ses pouhým – byť dokonalým – nástrojem v jejich rukou.
Uvědomuješ si svou „moc“ a učíš se ji využívat. Máš nakročeno ke slibné kariéře. Možná
dosáhneš stejného, ne-li vyššího postu než Tvoje matka.
Znáš vše, co potřebuješ k úspěšnému postupu na stupních této kariéry. Znáš všechna
tajemství mužů, jejich vášně a slabosti. Jsou tak předvídatelní, při vší své sebedůvěře a
snaze o nezávislost. Víš předem, jak budou reagovat na Tvůj tanec. Víš, jak bude reagovat
král. V celém paláci je pouze jediný muž, v němž se nevyznáš a který Tě právě proto
zneklidňuje. Necítíš k němu stejnou nenávist jako Tvoje matka, ale vnímáš ho jako
potenciální hrozbu.
Tvůj tanec spěje k vrcholu. Přes veškerý divoký pohyb ho máš stále pevně pod kontrolou.
Muži v ochozech tleskají do rytmu, křičí nadšením a ztrácejí poslední zbytky rozvahy. Nyní
nadchází ta správná chvíle pro triumfální zakončení a hold Herodovi. Víš, že se každé Tvé
gesto vyplatí.
Přes to všechno Tě překvapí Herodova reakce. Jak Ti může tak prohnaný vládce a rozený
intrikán slíbit, cokoli si zažádáš? Buď je mnohem hloupější, než sis myslela, anebo ho
opravdu tolik uhranul Tvůj tanec. Jsi natolik vyvedena z míry, že se musíš poradit se svou
matkou…
Ano, přeje si přesně to, cos tušila. Jsi zvyklá ji poslouchat, ale tento požadavek Tě
zneklidní. Je to její přání, nikoli Tvoje. Chtěla bys, aby pro Tebe muži ztráceli hlavu, ale ne
pod katovým mečem. Jsi zmatena a rozčarována. Cítíš se zneužitá a podvedená. Pokud
opravdu vyslovíš před králem matčin požadavek, budeš si tak připadat do konce svých dnů.
Salome, nespěchej tolik. Rozmysli si, oč požádáš. Zkus – možná poprvé – vzít život do
vlastních rukou a rozhodni se podle svého srdce. Tvůj tanec byl vskutku úchvatný a zaslouží
si odměnu. Přej si cokoli. Cokoli jiného…
-ok-
- 18 -
1 / 2012
Společenství
APOŠTOLÁT MODLITBY
BŘEZEN
Všeobecný úmysl: Aby celý svět uznal přínos žen k vývoji společnosti.
Misijní úmysl: Aby Duch svatý daroval vytrvalost těm, kdo zvláště v Asii trpí
diskriminací, pronásledování nebo smrtí pro Kristovo jméno.
Národní úmysl: Ať pečeť daru Ducha svatého, kterou jsme přijali, nás uschopňuje
vydávat svědectví víry a života.
/www. jesuit.cz/
SBÍRKY
Datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice Špluchov
11.12.
11718,2557,815,18. 12.
13582,3333,1440,25.12.
35633,12847,2337,26.12.
14197,1955,1105,1.1.
17665,2 613,1 850,8.1.
13 243,3 531,1 073,15.1.
13 057,2 594,1 657,22.1.
13456,3053,1045,29.1.
11220,2460,837,5.2.
10842,1596,892,12.2.
10839,1635,613,-
účel
Sb. na opr.lavic
Na potř. kostela
Prosinec - únor 2012 v našich farnostech
Svatá Markéta:
Křty:
Matouš Kuchař
Anna Marie Chodurová
Svatá Anna
Pohřby:
Alois Walter Weinfurter 67
Mária Náterová 67
Žofie Hambálková 81
MUDr. Petr Hlísta 60
Mária Králová r. Hajduková 79
Karel Dubovský 75
Libuše Kordická r. Buksová 52
Františka Bláhová r. Lukšíčková 86
Marie Gulowatá r. Němcová 74
Stanislav Roik 68
Jaroslav Hejl 85
Mária Mižičová r. Horvátová 81
Marie Hromadová r. Jalovičiarová 77
Joanna Starzyk 85
Pohřby:
Zdenka Ondračková r. Mikulová 87
Albína Šimonová r. Brháčková 86
Antonín Olszar 90
Anna Krištofová 99
- 19 -
1 / 2012
Společenství
HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY
Milé děti, tělem i duší,
jarní sluníčko přírodě sluší.
Na to jarní probuzení všichni se už těšíme,
proto jarní osmisměrku vesele si luštíme.
(Na co čeká každý kvítek, v tajence se dozvíme.)
M Z H R O CH N O A V Á K
Í
K A R P
Z E V
J
V
A L
S M
Í
K O
Í
I
K S A O O J
Č
E
CH K
L A L
I
A K
O H E O
N T
C
V B Ě A C P
N Č U K Ě
E
Ě N H E
E L R
Z
Ž
T L Č K E E
S Ů Á V K
U
E
U K M A Š
L
E N L
O H O L K
A
O O K O K N
H R K S
K O R K A O A
Í
Ý
A
Í
J
R
A V T
S
S
I
Sněženka, sluníčko, koloběžka, zajíc, včela, květ, slavík, jehně, smích, kaluže, vítěz,
housenka, mašle, sýkorka, holka, komár, kos, míč, koník, klíč, líska, kopretina, kost, vejce,
lano, něha, čolek, slib, svah, Volha, káva, čich, prak, hroch, míza, kůl
Když jste správně vyluštili, utíkejte honem ven,
ať o první jarní vůně a sluníčko nepřijdem!
Krásné čekání na jaro přeje Marťa
- 20 -