Leden - Sbor Církve bratrské Český Těšín

Leden - Sbor Církve bratrské Český Těšín

Nejen Informátor
Sboru Církve bratrské
v Českém Těšíně
únor 2009
ročník desátý, číslo 1
Fil.3. 13-14. Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci:
zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k
cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.
Z obsahu
Ohlédnutí za minulým rokem
Niedzielne chrześcijaństwo
Izrael a Gaza
…a mnoho dalšího
Úvodník
Mé jho netlačí.
Mat. 11,28-30.
„Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a
já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť
jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť
mé jho netlačí a břemeno netíží.“
Ježíš Kristus volá, zve, vybízí všechny….kteří něco dělají. Nezve
lenochy, kteří určitě nejsou přetíženi (maximálně svými myšlenkami).
Nezve ani ty, kteří se nenamáhají něco dělat. Ale neuslyší nebo nepochopí
tuto výzvu ani ti, kteří se tak namáhají, že nic jiného neslyší, neposlouchají
(workoholici). S velkým citem nás zve proto, aby nám dal odpočinutí, aby
sňal z nás všechna ta břemena, která nosíme. Každý z nás má jiná břemena,
nejde je někdy moc přesně definovat. Obecně bych řekl, že je to něco, co
nás stále zaměstnává, nenechá odpočinout, cítíme se jakoby pod stálým
tlakem, naše starosti (někdy o denní chleba), naše problémy, naše zdraví,
naše zaměstnání, naše práce pro Boží království (i to může být velkým
břemenem). V tom všem nám chce dát Kristus odpočinek. Ne nějaký
krátkodobý odpočinek, na chvíli se zastav, postůj tu u mne, odpočiň si a
pak zase běž dál s tím vším, co s sebou vláčíš.. Tak to asi Kristus nemyslel.
I když v těch verších to není přímo řečeno, nemůžeme vzít na sebe Jeho
jho, aniž bychom to své břemeno nenechali ležet u Jeho nohou. Ježíš dělá
výměnu, něco za něco. Naše starosti za jeho jho, to není ledajaká výměna.
Jho je vždy děláno přesně na míru, na naši osobu, Bůh je tak dokonalý, že
šije na míru každému osobní jho. Není tam místo na nic jiného, musíme se
všeho zbavit, abychom Jeho jho oblékli. Můžeme namítat, že to nejde
jenom tak, že se musíme starat o svou rodinu, práci atd... Ta výměna
způsobí, že se pak budete dívat na ty své starosti Jeho pohledem, a to je
trochu jiné kafe. Budeme se pak učit tichosti a pokoře a budeme mít k
tonu Jeho pohled na věci. Budeme se učit, co je to odpočinutí naší duše.
Zjistíte, že jho, které jste dostali, opravdu netlačí, starosti dostanou jinou
dimenzi, rozměr, On bude v nich, On bude jednat s nimi. Už to nebudu já,
kdo se stará, ale budu vědět, budu mít důvěru, že se On stará. Až toto
uděláme, budeme prožívat, že jho, které máme od Něj, netlačí a netíží.
Nevím o jiné cestě k odpočinutí, než je výměna mého postoje za Boží
pohled na věc. Někdo bude mít problém s odevzdáním svých starostí,
někdo s učením tichosti a pokory, ale jiná cesta k odpočinutí není. Ale stojí
za to.
Stanislav Boszczyk
Nemůžeme přijímat Boží požehnání,
když máme plné ruce svého bohatství.
Ohlédnutí za minulým rokem
Chtěli jsme se na začátku nového roku trochu ohlédnout za
minulým rokem. K tomu jsme položili několika vedoucím tři otázky.
1. Jak hodnotíš uplynulý rok 2008, z čeho máš radost a z čeho moc ne.
(ve službě ve sboru)
2. Byl v tvém osobním životě rok 2008 v něčem jiný (vyjímečný) než
minulé roky?
3. Jaké máš naděje. plány, touhy, vize do roku 2009 ve své službě?
A tady jsou jejich odpovědi:
David Rajca - 1. Minulý rok byl rokem velkých změn, změnil jsem
živitele, a tím jsem ztratil spoustu času, který jsem mohl věnovat mládeži.
Uvědomil jsem si, že musím buď tuto službu omezit nebo ji předávat
schopným spolupracovníkům. Věděl jsem, že nechci zakopat něco, co Pán
dal, aby mohlo vzniknout, a proto začal proces delegování a předávání.
Radost mám z toho, že jsou ochotní a schopní bratři a sestry v mládeži,
kteří chtějí nést oběť služby. Je to v první řadě schopný tým mládeže a
Rakovští, kteří budou vést anglický kemp.
Z čeho nemám radost: v první řadě často sám ze sebe, jak pomalu se mění
můj charakter a špatné vlastnosti. Nemám radost, když vidím nezájem o
nové nebo zapomenuté lidi, co přijdou mezi nás křesťany. Nemám radost,
když jsme příliš zahledění do sebe a chybí nám Boží pohled na život.
2. V osobním životě byl minulý rok výjimečný narozením naší
krásné dcery Emmy, některé věci se tím změnily (i když daleko míň než
jsem předpokládal), výjimečný v tom, kolik nových zajímavých a
nadšených lidí jsem mohl potkat a na zajímavých místech jsem mohl být.
Fascinují mne hlavně ti, kteří by si mohli žít pohodlně a v pohodě, přesto
se dobrovolně rozhodli jít do rizika a oběti služby Pánu. Je krásné vidět,
jak Bůh tyto lidi žehná. Co se týče mládeže musím přiznat, že na setkáních
mládeže jsem byl méně často, přesto myslím, že se tato práce rozvíjí a má
budoucnost, jelikož v mládeží funguje skvělý tým skvělých lidí.
3. Plány, touhy, naděje - vnášet duchovní realitu do tlaků holého
lidství – v rodině, vztazích, mládeži… Tak nějak cítím, že by to chtělo víc
Boha v životě; i když se umím chovat hodně křesťansky, chtělo by to něco
víc, co proměňuje nitro člověka. Taková všeobecná vize pro službu je vidět
víc zapojených a vyzbrojených lidí ve službě Bohu.
Irena Czudková - 1. Minulý rok uběhl jako voda a ve službě mezi ženami
se nic zásadního nezměnilo.Přesto jsem ráda, že skupinky fungují a sestry
všech věkových kategorií se scházejí ke studiu Božího slova a modlitbě. Je
to pro nás vždy povzbuzením a bez těchto setkání si už ani neumím svůj
život představit. Jednou (na jaře) jsme uskutečnily tzv. ,,návštevní
skupinky", kdy několik sester z jedné skupinky (střední generace)
navštívilo jinou skupinku (mladých maminek). Chceme se občas takovým
způsobem lépe poznat a mít zase "trochu jiné" obecenství mezi sebou.
Největším povzbuzením byl pro mě sborový víkend v Malenovicích, kde
jsem si uvědomila kolik mladých a obdarovaných sester máme, a že je to
skvělý příslib do budoucna. Moc vděčná jsem také byla za už tradiční
vánoční setkání, na které přijaly pozvání i sestry z nejstarší skupinky v
našem sboru. Věřím, že i takovým způsobem tají mezigenerační ledy a
cítíme se jedna druhé blíž. Mám z toho velkou radost.
2. V mém osobním životě to také nebyl nijak výjimečný rok, ale mohla
jsem vidět Boží práci na každém členu naší rodiny, což vedlo k větší
otevřenosti v našich vztazích.
3. Myslím, že mnoho z nás nosí v srdci modlitbu za to, jak oslovit a
přiblížit se nějakou akcí ženám mimo sbor. Zatím ale žádné konkrétní
nápady nemáme. Momentálně se připravujeme na sesterskou akci v Tyře,
která se uskuteční tento měsíc. Těším se a věřím, že ve vyšší nadmořské
výšce budeme blíže nebi i sobě navzájem.
Jan Ručka - 1. Mám radost z dětí, kterých pořád přibývá. Z toho, jak
duchovně rostou, sedí spolu v první lavici, zapojují se do sborové práce a
mají zájem jeden o druhého.
2. Pocítil jsem mnohem více Boží milosti a vedení v běžném životě. Bůh
se o nás dobře staral.
3. Plány: sestavit letadlo (dolet 100 m), touhy: žít podle Boží vůle, vize:
dále sloužit dětem.
Jan Czudek ml. - 1. Mám velkou radost z toho, že v oblasti dorostu se
pracuje, že jsou pracovníci, kteří slyšeli Boží hlas a vzali ho vážně. Také
mám radost z toho, když jsem mohl vidět cca 30 dorostenců každý pátek
na dorostě. To, co mě mrzí, je, že neslyším odezvu od rodičů a vedení
sboru.
2. Dalo by se říct, že asi ne. Možná podnikání, které mám, tam se stalo
několik změn, které považuji za vyjímečné. Celkově ten rok byl hodně
náročný, ale díky Boží milosti můžu stát na jeho cestě.
3. Asi nejbližší plán v dorostě je Megadorost 6.-7.3.09, který budeme
organizovat s dorostem. Chtěl bych rozjet skupinku každý pátek před
dorostem pro nové dorostence, kde by se mohli rozvijet v základech
křesťanství. Vnímám v tom velkou potřebu. Každopádně plánujeme letní
tábor.
Děkuji za čas věnovaný pro náš časopis.
Stanislav Boszczyk
Modlitba
Drahý Otče.
Ze všeho nejdřív Ti chci poděkovat za to, že smím být Tvým
dítětem. Zas a znovu se musím klanět před Tvojí svrchovaností. Stojím v
úžasu nad tím, jak vše, co se děje, zapadá do Tvého, pro mne často
nepochopitelného, plánu.
Díky Ti za to, že ne já, ale Ty víš, co je pro mě to nejlepší.
Díky, že i když posté padnu, Ty ke mně opět vztáhneš svojí milující
ruku s pomocí.
Díky, že i když často klopýtám a padám, Ty mi dáváš sílu opět
vstát a jít dál.
Diky, že mi dáváš do života lidi, kteří odrážejí více Tvého
podivuhodného světla do mého života.
Díky, že jsi mi dal moudrost učit se z chyb jiných, abych já
nemusel padat tam, kde padali oni, a prosím odpusť mi, že tak málo této
moudrosti využívám ve svém životě.
Pane, odpusť mi, že i když mi svou věrnost prokazuješ tak často,
pokaždé mi činí obtíže se Ti plně odevzdat. Také mi prosím odpusť, že
často jdu svou cestou, místo toho abych šel Tvojí cestou spravedlnosti.
Pane, vyznávám, že často, když slyším Tvůj tichý hlas, jej raději slyšet
nechci.
Otče, vyznávám, že potřebuji, abys mě měnil. Vyznávám, že
potřebuji, abys oral tvrdou půdu mého srdce, aby byla schopna přijmout to,
co do ní zaseješ. Pane, prosím nauč mne milovat ty, jež mě nenávidí. Nauč
mne prosím nehledět na to co je na povrchu, ale dát si tu práci hledat to, co
je ukryto hlouběji. Vždyť sám dobře vím, že až tam se skrývá to, co má
opravdovou hodnotu. Pane, nauč mne prosím používat moudrost, kterou jsi
mi dal tak, aby přinášela slávu Tobě, ne mně.
Ve jménu Tvého milovaného syna Ježíše Krista, Amen.
Radek Boszczyk
I ten „nejhloupější“ tvor odráží moudrý záměr Stvořitele.
Kościół
Niedzielne chrześcijaństwo
(Marek Lipski)
W
dzisiejszym
chrześcijaństwie
istnieje
pewien
ponaddenominacyjny ruch. Jednoczy młodych i starych, bogatych i
biednych, protestantów i katolików. MoŜna zaryzykować twierdzenie, Ŝe
jest to ruch obejmujący swym zasięgiem najszersze rzesze spośród
wszelkich ponadwyznaniowych ruchów chrześcijaństwa. śaden ruch w
dziejach Kościoła nie miał jeszcze tylu zwolenników. Na ogół jednak
wyznawcy ci są głęboko zakonspirowani. Nie tylko nie są na pierwszy rzut
oka rozpoznawalni dla swoich współbraci, ale nawet potrafią się
zakonspirować sami przed sobą. Warto im się przyjrzeć, bo ruch ten jest
naprawdę dominujący. To ruch niedzielnych chrześcijan! Czym wobec
tego charakteryzują sie ci przebiegli kryptochrześcijanie?
1. śyją w podziemiu. Starają się wyglądać normalnie, zmieszać się
z tłumem. Czasami dla lepszego efektu pozują na zaangaŜowanych, jednak
ich oddanie jakiejkolwiek słuŜbie jest zawsze powierzchowne i
tymczasowe, poniewaŜ ich główne motto brzmi: „Po pierwsze wygoda!“
2. Chodzą do kościoła w niedziele, ewentualnie „bywają“ częściej –
przykładowo w środy – poniewaŜ istnieją wśród nich róŜne odłamy, np.
Środowych chrześcijan. My jednak skoncentrujemy się na głównym
nurcie. Chodzą więc zwłaszcza w niedzielę, starannie jednak dbają, aby –
nie daj BoŜe – konieczność chodzenia do kościoła nie kolidowała z tym, co
jest przecieŜ najwaŜniejsze w Ŝyciu kaŜdego chrześcijanina –
WŁASNYMI PLANAMI.
3. UwaŜają, Ŝe juŜ obecność na
spotkaniu Kościoła dowodzi ich
niebywałej poboŜności, a całe Niebo
powinno się radować na czele z Trójcą
Najświętszą, Ŝe w ogĺe ich zaszczycili.
Taka strata czasu to dopust boŜy!
Niedzielni chrześcijanie mają przecieŜ
tyle spraw na głowie.
4. Są ogólnie nastawieni na branie, absolutnie nie na dawanie
czegokolwiek z siebie – oprócz swej niezwykłej obecności, ma się
rozumieć. Gdy zmusisz ich jednak do zrobienia czegoś, uczynią to bez
entuzjazmu i z widoczną irytacją. JeŜeli natomiast ICH oczekiwania nie
zostaną zaspokojone, rozglądają się za innym, „lepszym“ kościołem. Bo
wiadomo – jeśli kościoł chce MNIE zatrzymać, musí coś zaoferować.
PrzecieŜ ma płacone. Zwłaszcza duchowny. To oczywiste, bo nikt nie robi
w ich przekonaniu niczego za darmo. Jak wiadomo, w Ŝyciu musí być
wygodnie. Zimno, gorąco, ciasno, daleko – to ONE zawsze stoją na
przeszkodzie ich wierze. Dlatego teŜ największym uciskiem, jaki muszą
znosić za swoją „wiarę“ jest ucisk kołdry.
5. Ogólnie nie podejmują się słuŜby. JeŜeli jednak, to w sposób
niezobowiązujący i niepoddany absolutnie Ŝadnemu autorytetowi ani
planowi, z którego moŜna by jakiś sposób ich rozliczyć. Z rozmyslem nie
angaŜują się w nic, co miałoby słuŜyć Kościołowi – bo Kościoł jest na
niedziele! Nie ma to jak wolność w Chrystusie!
6. Modlą się tylko w kościele – przecieŜ to i tak duŜo, rzadko w
domach, zazwyczaj o siebie.
7. Nie lubią przeciągających się spotkań, długiego uwielbienia,
długich modlitw i w ogóle wszystkiego, co moŜe im popsuć szyki na tak
piękne popołudnie. Wiadomo – zupka w domciu nastawiona, rodzinka pod
drzwiami, no i ulubiony serial ucieka….
8. Są zawsze gotowi do krytyki – zwłaszcza gorliwych – ci ich
najbardziej irytują. Liderów słuŜb traktują jak wyrobników zobowiązanych
IM sluŜyć. W końcu od czego sa liderzy?
9. Biblię czytają nieregularnie. Dlatego czasem mylą Izaka
z Izajaszem, a Saula z Samuelem. Bo i co za róŜnica przecieŜ….Zresztą
z czego mieliby czytać, skoro zazwyczaj nie noszą Biblii. Zabierają ją
najwyŜej do łóŜka, bo to niedaleko – w razie kłopotów z zasypianiem.
10. Zawsze mają waŜne sprawy. MUSZĄ wyjść wcześniej albo
spóźniają się, bo mieli coś niecierpiącego zwłoki do zrobienia (tylko inni
spóźniają się, bo są niepunktualni). Ogólnie inni ich raczej nie interesują,
poniewaŜ cudze problemy mogły by im rozbić ICH DOSKONAŁY PLAN
NA NIEDZIELĘ.
11. Nie lubią zbierania ofiary ani nauczania o niej. W związku
z tym, Ŝe z kościoła korzystają tylko w niedzielę, nie dają dziesięciny. Bo i
zaco? Za te cztery wyjęte z Ŝyciorysu przedpołudnia w tygodniu?
Niedoczekanie! JeŜeli juŜ coś dają, liczą na szybki zwrot. W końcu Ŝyjemy
w epoce fast food, więc Bóg powinien się dostosować!
12. PoniewaŜ na ogół usiłują uchodzić za tych „jedynych
zrównowaŜonych“ , z tą samą łatwością, z jaką krytykują gorliwych,
usprawiedliwiają grzech i liberalizm – własny i innych ze swego ruchu.
13. Nie lubią duchowych, a takŜe ponadnaturalnych,
nieprzewidzianych sytuacji. Wszelkie niekonwencionalne zachowanie
wyprowadza ich z równowagi. Polegają na swoim zdrowym rozsądku.
Nieracjonalne zachowania irytują ich i niepokoją.
14. Nie ewangelizują innych, bo to niezręczne i niewygodne.
Jeszcze ktoś ich weźmie za świra albo dewota. Prawie nikt nie wie, Ŝe są
chrześcijaninami, bo równie niechętnie dzielą się świadectwem. Zresztą
statystycznie rzecz biorąc – ile moŜe cię spotkać niezwykłych przeŜyć do
opowiedzenia – tylko w niedzielę, i to przez godzinę?
15. Prawdopodobnie winszują sobie teraz, Ŝe ten artykuł nie jest o
nich. No cóŜ, przecieŜ są dobrze zakonspirowani…..
JeŜeli odkryłeś w sobie – co moŜliwe – niedzielnego chrześcijanina,
a chciałbyś jednak stać się chrześcijaninem dzielnym, spróbuj zrozumieć
kilka znaczących faktów, a gwarantuję ci, Ŝe twoje podejście do
chrześcijaństwa się zmieni. Oto one:
Kościół nie jest wynalazkiem ludzi! Jak pewnie wiesz, Słowo
BoŜe nazywa wierzących wielokrotnie „dziećmi BoŜymi“, co wyraźnie
wskazuje na BoŜy zamysł, aby z wierzących uczynić rodzinę. Kościoł nie
jest więc jakimś stowarzyszeniem lub grupą wzajemnej adoracji, do której
przynaleŜność jest dobrowolna. Po prostu w rodzinie się rodzisz i kropka.
Rodziny się nie wybiera. Albo stajesz się jej członkiem poprzez narodzenie
w niej i jesteś jej częścią, albo cię w ogóle nie ma! Nie ma chrześcijanina
bez kościoła, tak jak nie rodzi się dziecko bez mamy i taty. JeŜeli nie
uznajesz tej okoliczności, oznacza to, Ŝe nigdy nie narodziłeś się na nowo.
JeŜeli jednak uznasz swój kościoł za rodzinę, którą wybrał dla ciebie sam
Bóg – a On się nie myli, to uznaj teŜ, Ŝe jest to najbardziej optymalne
miejsce dla twojego rozwoju i wzrostu. Wobec tego im więcej
statystycznie będziesz spędzał w tym otoczeniu czasu, tym lepiej dla
ciebie. Zupełnie jak dla ogórki w szklarni. Przebywaj w niej jak najwięcej!
Proste?
Kościół nie jest sceną. Bóg nie wymyślił Kościoła po to, abyśmy
mogli łatwym kosztem pobawić się w teatrzyk, gdzie raz w tygodniu
moŜemy wstąpić jako ktoś inny – na przykład namaszczony ewangelista
lub miłosierny Samarytanin, a potem przez resztę tygodnia aŜ do
następnego „spektaklu“ być, kim chcemy. Prawdziwe chrześcijaństwo
dzeje się w prawdziwym Ŝyciu.A prawdziwe Ŝycie toczy się – z czym mam
nadzieję, Ŝe się zgodzisz – poza murami kościoła. Bóg patrzy na całe twoje
Ŝycie, a nie na tych parę godzin, które spędzasz w kościele! Proponuję ci,
abyś zszedł więc ze sceny i nie wychodząc z roli, zaczął nią Ŝyć na co
dzień.
Kościół nie jest widownią. A usługujący to nie aktorzy, którzy
Ŝyją z pracy dla twojej przyjemności. To tacy sami ludzie jak ty. TeŜ, tak
jak ty, przeŜywają zmagania, a mimo to usilnie płacą cenę, aby Kościół
działał. Nie myśl, Ŝe nie przyŜywają czasem pokusy, by rzucić tę robotę i
usiąść obok ciebie. KaŜdy chciałby przecieŜ Ŝyć wygodnie. Zamiast więc
krytykować kazanie czy roztrząsać się nad słabą organizacją, moŜe sam
ruszyłbyś się ze swojego miejsca i pomógł im pchać ten wózek? Bo Ŝeby
się toczył, trzeba pchać bez przerwy. Czym niby róŜnisz się od nich?
Myślisz, Ŝe oni są do pchania, a ty do jeŜdzenia? Im, tak jak i tobie, trzeba
czasami usłuŜyć, Ŝeby złapali oddech, jak sprawiedliwość to
sprawiedliwość! I zastanów się – jak wyglądałby twój kościół, gdyby
kaŜdy wkładał w niego tyle co ty?
Kościół nie jest tylko na niedzielę. Jezus nigdy nie wspominał o
utraceniu swojej niedzieli dla Niego. O mówił o całym twoim Ŝyciu! Bóg
nie chce tylko niedziel. No, chybaŜe konsekwentnie na swoją wiarę
poświęcisz tylko niedziele, ale wtedy oczekuj BoŜego zaopatrzenia, BoŜej
pomocy, BoŜej odpowiedzi na modlitwy i w ogóle jakiegokolwiek BoŜego
działania teŜ tylko w niedziele. Przez resztę tygodnia nie zawracaj Bogu
głowy Ŝadnymi swoimi sprawami. Jeśli ty chcesz być dla Boga tylko na
niedzielę, to dlaczego On miałby być dla ciebie na resztę tygodnia? Bądź
konsekwentnie niezaleŜny!
CEL, magazyn chrześciański 4/07
AMM
Škola uctívání a vedení
Cítím potřebu sdílet se s vámi o Škole uctívání a vedení, kterou s
mým bráchou Marcelem navštěvujeme. Škola je výsledkem partnerství
mezi organizací Angel Mountain Ministries (vedenou Johnem de Jongem)
a Dennisem Bavisterem, jehož sbor je v Británii součástí sítě církví Ground
Level Network. Škola uctívání je v kontaktu s britskou Worship Academy,
vedenou Chrisem Bowaterem a Andy Bromleym. Tým AMM připravil
program školy na 2 roky, což je 5 víkendů za rok. Hlavním cílem je učit
lidi, jak Boha chválit a uctívat, jak sloužit sobě navzájem a především
Bohu. Staví se na základních biblických pravdách, které jsou přijímány
širokou křesťanskou veřejností. Zároveň však přijímáme rozmanitost ve
vyjadřování víry tak, jak to kdysi hlásali Moravští bratři: „V podstatném
jednota, v nepodstatném svoboda, ve všem pak láska“. Je to
naddenominační organizace a vítá studenty i učitele z široké škály
křesťanských směrů. Spojuje nás spíše láska k Ježíši než spjatost s
nějakým konkrétním vyznáním. Přijíždí zde učit obdarování lidé jako jsou
Piotr Płecha nebo Rachel Hickson, která je dcerou Alana Vincenta,
naposledy přijel Terl Bryant, který je vedoucím Psalm Drummers.
Lidé, kteří za tím vším jsou včetně všech studentů, cítí, že přichází
poslední čas, a budou ho provázet veliká znamení. Myslím si, že ten čas
přichází rychleji, než si umíme představit. Hlavní náplní těchto víkendů je
podle mě proměna každého jednotlivce zvlášť. Protože jsme tam z různých
církví, třeba od katolíků, evangelíků, různých „cébéčkářů“ a „ácečkovců“ a
mnoho dalších.
Jsem Bohu moc vděčný, že tam můžu chodit, a za všechny lidi,
kteří mě povzbuzují. Pokaždé odjíždím z Malenovic nerad, jelikož za tak
krátkou dobu máme spolu nádherné vztahy, a co je moc důležité, je to, že
si navzájem sloužíme. Modlíme se jeden za druhého. Je to škola, takže
máme také domácí úkoly, a učíme se nejrůznějším věcem. Máme
semináře, jak ryze praktické, tak duchovní. Například tvořivost, nácvik
písní, jak spolupracovat ve skupině, v týmu, semináře pro kytaristy,
klávesáky, bubeníky, sólisty, dále je to o prorocké chvále, o chvále
samotné, o církvi. No prostě všechno, na co si vzpomenete. Nedílnou
součástí každého dne je chvála a služba sobě navzájem. Jsme rozděleni do
4 skupin a každý víkend má jiná skupina na starost službu. Vedou nás ve
chválách, připravují Večeři Páně. Učíme se také sloužit si dary, kterými
nás Duch obdařil. Cítím však, že pro mě osobně je důležitější, aby Bůh
pracoval na mém charakteru. A to se děje.
Někdo řekl, že církev je často jako nemocnice, kde je zakázáno
krvácet. Myslel to tak, že v církvi se netoleruje, když děláme chyby, a
proto je vlastně nikdo nedělá, protože lidé, kteří jsou schopni dělat věci
dobře, ale bojí se, že udělají chybu, radši nic nedělají, než aby je někdo
kritizoval. Vidím to opravdu jako veliký problém v církvi, že velmi často
se kritizuje, ale málo povzbuzuje. Často to je jako nůž v zádech, co si
nosíme s sebou a čekáme, až nějaký požehnaný služebník nám pomůže ho
vyndat. Často náš jazyk udělá mnoho škody. Pavel v listu Efezským řekl:
„Ať z vašich úst nevychází žádné špatné slovo, ale jen to, co je dobré k
potřebnému vybudování, aby přineslo posluchačům milost.”
Osobně prožívám důležitost chval v našem sboru i chval jako
životního stylu člověka. Vidím to jako prioritu číslo jedna. Chtěl bych
sloužit Bohu, tak jak to On sám chce. Po čem toužím je, aby lidé, kteří
přijdou do našeho shromáždění, se setkali s Bohem osobně - jak věřící, tak
ze světa. Myslím si, že když kněží vstupovali do chrámu, tak tam nepřišli
si přečíst nápisy na zdech nebo podívat se, jak to v chrámě vypadá, ale
proto, že se chtěli setkat s živým Bohem. Jestli Boží dotek prožívají při
výkladu Božího slova, chvála Bohu. Jestli při modlitbách, chvála Bohu.
Jestli při chválách, díky Bohu za to. Různorodost nás lidí bez lásky nás
přivádí do pýchy a lhostejnosti. Naše různorodost nás může přivést
k jednotě jenom skrze lásku a moc Ježíše Krista. Amen
Daniel Boszczyk
K zamyšlení
Život v moci Ducha Svatého
„Ježíš odpověděl: ,Kam já jdu, tam mne nyní následovat nemůžeš;
budeš mne však následovat později.'" — Jan 13,36
A potom Petrovi řekl: „Následuj mne" (Jan 21,19). Tři roky
předtím Petr uslyšel Ježíšovu výzvu: „Pojďte za mnou" (Matouš 4,19) a
tehdy ho bez váhání následoval. Ježíš ho neodolatelně přitahoval.
Nepotřeboval Ducha svatého, aby mu k tomu pomohl. Později Ježíše
zapřel a hořce plakal. Poté přijal Ducha svatého a Ježíš mu řekl znovu:
„Následuj mne" (Jan 21,19). V tom okamžiku před Petrem nestál nikdo
jiný než Pán Ježiš Kristus. První „následuj mne" nebylo nic tajemného; šlo
o vnější následování. Nyní Ježíš žádá vnitřní oběť a sebevydání (víz
21,18).
Mezi těmito dvěma okamžiky Petr Ježíše se zaklínáním a
zapřísaháním zapřel (viz Matouš 26, 69-75). Dostal se až na konec
vlastních sil a svojí soběstačnosti. Nebylo v něm už nic, na co by mohl
znovu spoléhat. Ve své bídě byl konečně připraven přijmout vše, co pro něj
vzkříšený Pán měl. „Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: .Přijměte
Ducha svatého.'" (Jan 20,22) Nikdy se neopírejte o změny, které ve vás
Bůh vypůsobil. Budujte pouze na Osobě, na Pánu Ježíši Kristu, a na
Duchu, kterého dává.
Všechny naše sliby a rozhodnutí končí zapřením, protože nemáme
moc je vykonat. Když dojdeme na konec svých sil, nejenom rozumově, ale
doopravdy, pak jsme schopni „přijmout Ducha svatého". „Přijměte Ducha
svatého " - to znamená naprosto se mu vydat. Směr vašeho života potom
určuje jen jeden jediný - Pán Ježíš Kristus.
Z knihy To nejlepší pro Jeho slávu připravila Silvie Boszczyková
Naše hodnota není v tom, co děláme pro Krista,
ale co Kristus udělal pro nás.
Dětem
Ježíš kráčí po moři
Ježíš přiměl učedníky, aby nastoupili na loď a jeli před ním na
druhý břeh, než propustí zástupy. Tam měli na něho počkat. Když propustil
zástupy, vystoupil na horu, aby se celý večer o samotě modlil. Loď s jeho
učedníky zatím uplavala pořádný kus od břehu. Plula pomalu, protože vítr
vál proti ní. Učedníci usilovně veslovali, ale nepodařilo se jim včas dorazit
na určené místo. K ránu, unavení z dlouhého veslování, spatřili Ježíše.
Kráčel po moři směrem k nim. Když ho učedníci uviděli, vyděsili se, že je
to přízrak. Ježíš však na ně hned promluvil: „Vzchopte se. To jsem já.
Nebojte se.!“
Petr upíral zrak na Ježíše. Poznával ho, i hlas, který slyšel, byl jeho,
ale přece zavolal: „Pane, jestli jsi to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po
vodě!“ Ježíš mu řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel
k Ježíšovi. Najednou se však lekl silného větru a zapochyboval. Vždyť
člověk přece nemůže chodit po vodě. A začal tonout. V úzkosti vykřikl:
„Pane, zachraň mne!“ Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl: „Ty
malověrný, proč jsi zapochyboval?“ Vstoupili na loď k ostatním a vítr se
utišil. Loď bezpečně přistála u břehu a všichni se klaněli svému učiteli a
říkali: „Ježíši, ty jsi jistě Syn Boží.“
Hádejte, o jaké postavy se jedná a kde je tento úryvek v Bibli
napsán? Místo teček patří určitá slova. Hádanka je určena pro děti do 12
let. Správné odpovědi posílejte na tel. číslo 731494664. První 3 správné
odpovědi obdrží odměnu!!
Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel
tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu.
V tom městě byla žena ……….. Jakmile se
dozvěděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově,
přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje, s
pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala
mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala
je a mazala vzácným olejem. Když to spatřil
farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu:
"Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho
dotýká, že je to hříšnice." Ježíš mu na to řekl: "……., chci ti něco
povědět." On řekl: "Pověz, Mistře!" -"Jeden věřitel měl dva dlužníky.
První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím splatit
dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?" ……. mu
odpověděl: "Mám za to, že ten, kterému odpustil víc." Řekl mu: "Správně
jsi usoudil!" Pak se obrátil k ženě a řekl ……: "Pohleď na tu ženu! Vešel
jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila
mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. Nepolíbil jsi mne, ale ona od té
chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy. Nepomazal jsi mou hlavu
olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy.
Příběh a hádanky připravila Noemi Bednarzová
Něco z poezie
TIŠE, PADÁ SNÍH
Ticho se snáší po vločkách
a stále ho přibývá.
Chci být tichý jako zimní
zasněžená krajina.
Jako strom sklání větve
sklonit hlavu a ohnout kolena.
Pod bílým tichem,
jako krajina před Tebou
naslouchat,
co říká Tvůj tichý hlas.
Básnická sbírka Rok mého světa, Jan Matuška
Izrael
Co přinesla válka v Gaze?
Izraelská vojenská ofenzíva „Lité olovo“ a její důsledky
Izraelská ofenzíva proti radikálnímu islamistickému hnutí Hamás v
Pásmu Gazy začala překvapivým útokem 27. prosince 2008. Překvapivé
bylo nejen načasování a síla izraelského útoku, ale také to, do jaké míry
tím byl překvapen Hamás. Během necelých čtyř týdnů konfliktu se této
palestinské milici ani jednou nepodařilo dosáhnout takové intenzity
raketového ostřelování, s jakou izraelští vojenští plánovači počítali.
Přesně týden po prvních leteckých útocích vpochodovaly do Pásma
Gazy izraelské pozemní jednotky kryté masivní dělostřeleckou palbou.
Izraelské letectvo do té doby podle ministra obrany Ehuda Baraka již
bombardovalo na 600 cílů, především policejní stanice, výcvikové tábory,
raketové týmy a dílny na výrobu munice, pašerácké tunely a zbrojní
skladiště.
Zpočátku izraelské jednotky obsazovaly otevřený terén na severu a
v centru Pásma Gazy. Teprve postupně se blížily k zastavěnému území.
Aby se vyhnuli nastraženým výbušninám Hamásu, použili izraelští vojáci
techniku poprvé použitou německým vojskem v bitvě u Stalingradu:
nejezdili po oficiálních cestách a nevcházeli do domů dveřmi, a to ani
příslovečnými zadními vrátky, nýbrž procházeli zdmi, souběžně s cestami,
které mohly být zaminované. Izraelští vojáci byli neustále v pohybu, aby
netvořili pro střelce Hamásu snadný cíl.
Prakticky ve stejném okamžiku, kdy se nový americký prezident
Barack Obama ujal úřadu, opustil Pásmo Gazy poslední izraelský voják.
Předtím Izrael jednostranně vyhlásil příměří. Politikové prohlásili, že cílů
operace bylo do značné míry dosaženo, a vojenští analytikové s tím
souhlasili: pravděpodobnost fatální chyby, která by mohla všechny
úspěchy zmařit, se podle nich denně zvyšovala.
Přímou příčinou izraelské ofenzívy pojmenované „Lité olovo“ bylo
osm let ostřelování izraelských pohraničních obcí raketami, které
odpalovali Palestinci z Pásma Gazy. Více než 10 000 raket a minometných
granátů vystřelily za tu dobu různé milice a teroristické skupiny, které jsou
často navzájem znepřáteleny: Lidová fronta pro osvobození Palestiny
(PFLP), Brigády mučedníků Al-Aksa náležející k Fatáhu, Lidové
osvobozenecké výbory, Palestinský islámský džihád a samozřejmě
Islámské hnutí odporu neboli Hamás.
Bezprostředním výsledkem operace „Lité olovo“ je rozsáhlé
zpustošení Pásma Gazy. Podle palestinského ministra sociálních věcí
Mahmúda Habaše je 44 000 domů zničených nebo neobyvatelných a 5 000
rodin ztratilo střechu nad hlavou. Hamás udává 1 330 mrtvých a 5 000
zraněných na palestinské straně.
Abychom mohli porozumět rozhodnutí Izraele takto tvrdě zaútočit,
musíme vidět celou akci v širším historickém kontextu. Od dohod z Osla v
září 1993 vsadil Izrael v konfliktu se svými palestinskými sousedy na
dialog. Palestincům byla slíbena nejprve samospráva a pak stát. Vůdce
Hamásu šejch Ahmed Jasín komentoval setkání Jásira Arafata s Jicchakem
Rabinem a Billem Clintonem ve Washingtonu slovy: „Tuto smlouvu
utopíme v krvi.“ Při dnešním pohledu je bohužel Jasín jedním z mála
politiků Blízkého východu, kteří dodrželi, co slíbili.
Jednostranné stažení Izraele z jižního Libanonu v květnu 2000
hodnotil arabský svět jako vítězství šíitských milicí Hizballáh. Na Blízkém
východě také nezůstalo bez povšimnutí, že Izrael nechal nežidovskou
Jiholibanonskou armádu (SLA) – křesťany a muslimy, kteří celý svůj osud
spojili s židovským státem – na holičkách. „Nikdy se nevyplatí být
přítelem Židů“, komentovali to Palestinci v Betlémě, „když je to pro ně
výhodné, nechají tě ve štychu!“
Druhé poučení z odchodu z Libanonu bylo z arabského pohledu v
tom, že Izraeli je možné zasadit ránu. „Vybombardujeme Izrael stejně jako
je Hizballáh vyhnal z Libanonu. Uděláme z Palestiny další Libanon“ – to
byl důvod a popud k tzv. intifádě Al-Aksa, která začala v září 2000.
Vyklizení Pásma Gazy na podzim 2005 bylo z pohledu raketometčíků z
Gazy potvrzením: „Izrael je na prahu kolapsu. Osvobodíme Palestinu!“
Fatální na tomto vývoji bylo, že ústupky Izraele si arabská strana vykládala
stále více jako projev slabosti a jako povzbuzení, aby zesílila teror proti
židovskému státu.
Kdo odůvodňuje rostoucí neústupnost palestinských extremistů
izraelskými vojenskými akcemi nebo dokonce bezpečnostní bariérou,
kterou oficiální arabská propaganda zásadně nazývá „zeď“, zaměňuje
příčinu a následek. V době první krvavé vlny sebevražedných atentátů v
polovině 90. let ještě izraelský „protiteroristický plot“ neexistoval. I
pravicová Netanjahuova vláda ještě odstoupila Palestincům Hebron a
velkou část severního Samaří v naději, že naděje na nezávislost sebere
extremistům vítr z plachet.
Když pak Izrael v létě 2006 zanechal z pevností Hizballáhu v
Libanonu obří zbořeniště, šejchovi Hassanu Nasralláhovi se ještě podařilo
oslavovat „vítězství nebes“. Jeho chování během operace „Lité olovo“ sice
ukazuje, že tento libanonský šíitský šejch nebo ti, kdo za ním stojí, přece
jen mají před Izraelem určitý respekt. Ale Hamás zřejmě nepochopil, že
míra izraelské trpělivosti může také přetéci – a že židovský stát,
přinejmenším vojensky, zdaleka není na dně.
Příměří s Izraelem, které oficiálně trvalo od poloviny června do
poloviny prosince 2008, využil Hamás k tomu, aby rozšířil dolet svých
raket z 20 na 40 kilometrů. Izraelci dnes svým vůdcům vyčítají, že nejen
nechali na holičkách své vlastní obyvatelstvo žijící v příhraniční oblasti s
Pásmem Gazy, ale také svou laxností umožnili, aby se Hamás v Gaze
etabloval. Mimochodem, „příměří“ v režii Hamásu vypadá tak, že během
druhé poloviny roku 2008 dopadlo na izraelské území „jen“ 234 raket
Kásam a 185 minometných granátů.
Ostřelování raketami z území, které nechcete zcela ovládnout,
nemůžete nikdy zcela zabránit. To prokázala druhá libanonská válka. Proto
ministr obrany Barak prohlásil předem: „Nejde o to odejmout Hamásu
schopnost střílet rakety. Jde o to vzít jim k ostřelování Izraele motivaci.“
Zda bylo tohoto cíle operace „Lité olovo“ skutečně dosaženo, se ukáže
v následujících letech.
Izrael rozhodně neměl v úmyslu svrhnout vládu Hamásu v Pásmu
Gazy. Palestinci si již dnes myslí, že palestinský prezident Abbás není nic
jiného než diktátor z milosti Izraele. Na izraelské straně jsou zároveň příliš
čerstvé vzpomínky na dobu, kdy vyjednával s Jásirem Arafatem a současně
musel snášet teroristické útoky, protože palestinský partner tvrdil, že nemá
extrémisty pod kontrolou. Z izraelského pohledu je lepší „Hamastán“, jejž
lze volat k odpovědnosti jako celek, než Arafatův model.
Hamás tedy zůstává palestinským vnitřním problémem. V
palestinské společnosti to vskutku kvasí. To ukazuje především fakt, že
tato válka mezi Izraelem a Araby, byla první, o které se mezi Palestinci
otevřeně diskutovalo. Palestinský ministr sociálních věcí Habaš z Fatáhu
obviňuje Hamás, že si během izraelské ofenzívy vyřizoval účty se svými
politickými soupeři. V té době bylo prý Hamásem zastřeleno 19 Palestinců
a více než šedesáti byla rozstřílena kolena.
Pozoruhodná z hlediska dlouhodobého hodnocení této izraelskopalestinské bitvy je také zdrženlivost Arabské ligy, postoj Egypta a
rozdělení v islámském světě. Samozřejmě se nadává na „Židy“ a odsuzují
se jejich masakry. Nicméně je zajímavé, že někdy to vypadá, jako by
nenávist vůči Hamásu a strach před „šíitským půlměsícem“ (Írán-SýrieLibanon-Hizballáh) byly větší než zlost na Izrael. V osobních rozhovorech
dokonce prosvítá zadostiučinění, že „sionisti“ vykázali mocenské choutky
prezidenta z Teheránu do patřičných mezí.
© Johannes Gerloff,
Pozvání na konferenci
Srdečně zveme manžely jakéhokoliv věku na manželskou
konferenci s tématem - Udělej si čas pro manželství.
Chceme kompenzovat tlak na manželství v dnešním světě a nabídnout
víkend pro čas strávený spolu. V pátek bude večer z „Manželských
večerů“, v sobotu budou sloužit manž. Ellenwoodovi s hosty z USA.
V sobotu večer vás čeká pohodový odpočinkový večer. V neděli budou
sloužit hosté.
Malenovice - Hotel KAMu, 20.-22.3.09, přihlášky jsou ve sboru nebo
osobně u organizátorů.
Folwarczní R+E, Boszczykovi W+S
K zamyšlení
Zima - A jsme v poslední etapě dění v přírodě. Zdá se, jako by celá
příroda zemřela. Napadl sníh, začal tuhý mráz a vypadá to, jako by tu byl
konec všeho růstu a života, konec květů a rostlinstva, prostě flóry.
U člověka je zima obrazem smrti. Ano, vše na tomto světě je
pomíjivé a má svůj konec. I život člověka. Je tu definitivní konec, konec
všeho? Díky Bohu, je tu převzácná NADĚJE, o které kdysi Pán Ježíš řekl
Martě: "Já jsem vzkříšení a život /věčný/. Každý, kdo věří ve Mne, i kdyby
umřel, bude žít/dál/. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.
Věříš tomu?"/Jan 11.25-26/.
Bůh nestvořil člověka jen pro "pár dnů" života, ale pro nesmrtelnost. Ap.
Pavel píše: "Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl
nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo Ho milují."/1.Kor.2.9./
Nejprve si všimneme tří nejpozoruhodnějších odpovědí, jimiž se s
otázkami posmrtného bytí či nebytí vypořádají a vyrovnávají přemýšlející
lidé, kteří nepřijímají křesťanskou odpověd.
1..Velmi častá a první odpověď zní,že smrt je absalutní konec
života. Vše konči hrobem. Dohořím jako svíce a už mne více nebude! - To
je názor mnoho nevěřících lidí, obzvlášť ateistů. Je mně líto těchto lidí!
Nesetkali se s pravdou, mnozí nemají ani ponětí o radostné zvěsti
Evangelia. Mnozí z nás si dobře pamatujeme časy komunistické ideologie
a učení, jak odhodlaně to razili do světa. Od té doby až do dnešních časů je
stále mnoho těch, kdo prohlašují, že smrt je definitivní konec člověka jako
jedince a po smrti že není žádná další existence. Jedni to říkají z
přesvědčení. druzí s určitou nejistotou, spíše jako přání, aby po smrti raději
nic nebylo. Není třeba tu dodávat, že křesťané se s tímto přesvědčením
neztotožňují.
2. Odpověď druhá je výrazem běžné lidské naděje, že se jednou po
smrti všichni zase sejdeme v lepším a krásnějším světě. Je to jakýsi
populární optimismus. Stoupenci tohoto názoru přiznávají, že každý
člověk má i své chyby. Nikdo není dokonalý. Ale Pán Bůh prý to ze své
dobrotě už nějak zařídí, abychom se tam nahoře všichni setkali a aby nám
tam bylo vynahrazeno všecko těžké a bolestné, co musíme prožívat na
tomto světě, který je velmi často jenom "slzavým údolím". Pozor na
falešnou naději jako tato: Vzpomínám, kdysi před léty, jednou moje
babička mi řekla toto: Věřím, že i pro mne Pánbíček v nebíčku jednou
udělá nějaký ten koutíček a nenechá mne samou!..." Odpověděl jsem ji
tehdy: "Ale babi, v nebi už ale žádný koutek nebude!" Škoda, dál už nic
nechtěla slyšet a žila si po svém dál.. Nepřijala Evangelium a zemřela s
planou naději.
I český básník J. Sládek kdysi s planou naději v srdci napsal: "...V
náruči Boží, odkud jsme vyšli, všichni se jednou vrátíme zas. Kdo by se
lekal, kdo by se třás?..." Zní to na první pohled docela křesťansky. Jenom
by bylo třeba vynechat slovo "všichni". Křesťan věří v Boží otcovskou
náruč, ale ví, že ne všichni se do ní vrátí. Bible nikde neučí, že by se
všichni lidé setkali po smrti v nějakém lepším světě. Proto se ani s tímto
populárním optimismem nemůžeme ztotožnit. Věříme, že se s mnohými
sejdeme doma v nebi, ve světě Boží slávy. Ale byl by to neodpovědný
klam, kdybychom touto nadějí ujišťovali všechny lidi. Z Písma svatého
známe slova Pána Ježíše Krista, že "...nenarodí-li se kdo z vody a z Duchá,
nemůže vejít do království Božího." /Jan.3.9./. Úděl člověka je s konečnou
platností zpečetěn v té chvíli, kdy překročí práh věčnosti. Pán Ježíš v
příběhu o boháči a Lazarovi /Luk.I6.I9-3I/ jasně ukázal, že doba milosti
pro každého člověka končí v té chvíli, kdy opouští zemi. Po smrti už není
milosti k činění pokání. Tvrzení, že pak ještě bude příležitost k pokání v
nějakém očistci. příležitost k obrácení, je v naprostém rozporu s Božím
Slovem. Proto by každý z nás měl dbát následujících veršů z Bible:
"Jestliže dnes uslyšíte Jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce."/Žid.3.7./. "Hle,
nyní je čas příhodný, nyní je den spásy! /2 Kor. 6.2./. Jestliže se nyní /za
svého života/ neobrátíme a neuvěříme ve Spasitele, tak už bude provždy
pozdě!
3. Třetí odpovědí je názor, že se náš život bude po smrti ještě v
nějaké jiné formě opakovat na zemi /reinkarnace/, tu přijímají mnozí
intelektuálové a co je horší, i mnozí z mladé generace. Předně to jsou různá
východní náboženství, ale o tom nemám v úmyslu se rozepisovat. Je to
zcela nebiblické učení a Pán Ježíš učil něco jiného...
Díky Pánu, každý z lidí, kdo je nad sebou a nad svým životem
nešťasten, může být spasen. Je třeba jít k Pánu Ježíši Kristu, který dává
nový život. Tento nový život je dáván zde na zemi, ne až po smrti. Div
znovuzrození skrze působení Ducha svatého včetně naplnění Jeho mocí k
službě na Vinici Páně, děje se v době pozemského života, ne až na druhém
břehu věčnosti. Nový život, který přijímáme cestou pokání a skrze víru v
Pána Ježíše, nekončí tělesnou smrtí, ale trvá až za hranice smrti a hrobu.
Jen v Kristu dostáváme život, který nepomíjí, ale trvá navěky. A tím se
dostáváme ke klíčovému prohlášení, v němž Pán Ježíš pověděl o
posmrtném životě velmi závažná slova, která jsou základem našeho
křesťanského vyznání. "Kdo věří ve Mne, i kdyby umřel, bude žít! ... "
/Jan.11.25./. Sláva jemu za to!
Stanislav Hlawiczka
Kdy, kde, jak a co.
Bohoslužby v Českém Těšíně…
…každou neděli, kostelík, ul. Frýdecká, 09:00 hod.
…více také na www.cb.cz/cesky.tesin
Awana…
…každý pátek s výjimkou školních prázdnin, ZŠ Ostravská Český Těšín,
15:30 hod., více na www.filadelfia.cz/awana
Dorost…
…každý pátek, sborový dům, ul. Studentská, 16:30 hod.
…více na www.filadelfia.cz/dorost
Mládež…
…není-li uvedeno jinak, každou sobotu, sborový dům, ul. Studentská,
18:00 hod., více informací na www.filadelfia.cz/mladez
Zkoušky pěveckého sboru…
…čtvrtky, kostelík, ul. Frýdecká, 18:00 hod.
Večer modliteb a chval…
…každá druhá neděle v měsíci, kostelík, ul. Frýdecká, 17:30 hod.
…s výjimkou letních prázdnin
Setkání bratří střední generace
…vybrané úterky, sborový dům, ul. Studentská, 18:00 hod.
Setkání přátel Izraele
…vždy poslední pondělí v měsíci, sborový dům, ul. Studentská, 17:00 hod.
…další setkání se uskuteční dne 23. února 2009
Někdy je třeba zavřít oči, abychom viděli Ježíše.
Střípky moudrosti jsou převzaty z knihy
Drobky v chlebu ukryté od Jaroslava Kratky.
Sbor Církve bratrské v Českém Těšíně
Frýdecká 28
737 01 Český Těšín
Sídlo: Studentská 25, Český Těšín
tel. 558 746 626
e-mail: [email protected]
www.cb.cz/cesky.tesin
účet Sboru CB Český Těšín: 612806734/0600
Kazatel sboru: ThDr. Tadeáš Firla
Vikář sboru: Josef Sliź
Starší sboru: Daniel Ručka, Stanislav Boszczyk,
Tadeusz Czudek, Bohuslav Czudek, Bc. David
Rajca, Ing. Taduesz Filipek, Ing. René Ciencała
Nejen Informátor Sboru Církve bratrské v Českém Těšíně
Stanislav Boszczyk, tel.: 552 321 323
e-mail: [email protected]
Silvie Boszczyková, tel.: 608 820 144
e-mail: [email protected]
Noemi Bednarzová, tel.: 731 494 664
e-mail: [email protected]
Jazyková korektura: Silvie Boszczyková
čtvrtletník, náklad cca 100 ks
Uzávěrka příštího vydání: 25. dubna 2008
Své příspěvky můžete zasílat i na e-mailovou adresu:
[email protected]
Za případné tiskové či jazykové chyby se omlouváme.