Sborník abstrakt Exkurzní prĤvodce

Transkript

3. sjezd ýeské geologické spoleþnosti
Volary 19. – 22. záĜí 2007
-----------------------------------------------------------
Sborník abstrakt
a
Exkurzní prĤvodce
Editor
Karel Breiter
ýeská geologická spoleþnost, Praha 2007
3. SJEZD ýESKÉ GEOLOGICKÉ SPOLEýNOSTI, VOLARY 19.–22. ZÁěÍ 2007
Organizace a firmy, které podpoĜily a zaštítily konání
3. sjezdu ýeské geologické spoleþnosti
19-22.9.2007 ve Volarech
Generální sponsor sjezdu
2
Obsah:
Abstrakty:
Aichler J. a Bokr P.: Popularizace geologie na þeském internetu…………………………………..…6
Baþík P. a Uher P.: Turmalíny série skoryl(dravit)-povondrait v redeponovaných
turmalinitoch Západných Karpát……………………………………………………………..…7
Bartošová R.: Tvorba úþelových inženýrsko-geologických map stabilitních pomČrĤ
a map náchylnosti k porušení stability svahĤ v aplikaci ArcGis…………………………...…...8
Blažková M.: PĜírodní tepelný potenciál v PodkrušnohoĜí…………………………………………... 9
Bokr P., Kraft P. a Mikuláš R.: Studium ichnostaveb na lokalitČ LodČnice – Vinice
(ordovik pražské pánve)……………………………………………………………………… 10
Bokr P. a Sidorinová T.: Fotoarchiv ýGS………………………………………………………….. 11
Breiter K.: Glimerit – neobvyklá surovina šumavských kameníkĤ………………………………… 12
Budil P.: Revize trilobitĤ nadþeledi Dalmanitoidea z þeského ordoviku, siluru a devonu…………. 13
Buriánek D.: Vznik a vývoj turmalinických nodulí v peraluminických granitech moldanubika…… 14
Cempírek J. a Novák M.: Bórem bohaté abysální pegmatity v HP/HT horninách
moldanubické zóny ýeského masivu…………………………………………………………. 15
ýopjaková R., Buriánek D., Škoda R., Houzar S. a Novák M.: Turmalinity jižní þásti
svrateckého krystalinika………………………………………………………………………. 16
ýopjaková R. a Škoda R.: Mechanismy hydrotermální alterace monazitu bČhem vysokoteplotní
diageneze až anchimetamorfózy kulmských sedimentĤ Drahanské vrchoviny………………. 17
Dosbaba M. a Schwarzová M.: RTG kvantitativní fázová analýza recentních sedimentĤ Ĝeky
Jihlavy – pĜedbČžné výsledky…………………………………………………………………. 18
Dudíková-Schulmannová B. a Verner K.: Petrografický a strukturní výzkum v okolí
Borových Lad…………………………………………………………………………………. 19
DvoĜák L.: Konodontová fauna svrchního tournai a spodního visé v Mokré u Brna………………...20
Faryad S. W. a Košer J.: Záznam eklogitové facie v chemicky zonálních granátech
felsických granulitĤ moldanubické zóny……………………………………………………... 21
Fatka O., Szabad M., Šinágl M. a Vokáþ V.: Asociace ostnokožcĤ a miomeridních trilobitĤ
kambria barrandienské oblasti………………………………………………………………… 22
Fiferna P.: Vydavatelství ýeské geologické služby – okno do svČta geologie……………………... 23
Fifernová M., Kondrová L., Tomas R. a Krejþí Z.: Národní geologická mapová databáze………….24
Gilíková H., Budil P., ýech S., Hanžl P., Otava J., Svobodová M. a Ziegler V.: KĜídové
sedimenty východní þásti Mongolského altaje………………………………………………... 25
Hanák J., Kašparec I., Chlupáþová M., Müller P. a Müllerová V.: Distribuce 137Cs
a pĜirozených radionuklidĤ v oblasti Orlických hor, Králického SnČžníku, JeseníkĤ
a Moravsko-slezských Beskyd………………………………………………………………... 26
Hanžl P., Buriánek D., Hrdliþková K., Aichler J., Gerdes A. a Byambasuren D.:
Granitoidní masivy oblasti Zamtyn Nuruu, jz. Mongolsko…………………………………… 27
Holub F. V.: Žilné roje v oblasti stĜedoþeského plutonického komplexu: Látkové variace
a vztahy k plutonitĤm…………………………………………………………………………..28
Holub F. V., Lantora M., Síh C. a Paglialonga A.: Žilné roje v prostoru podzemního
zásobníku plynu Háje (PĜíbramsko)…………………………………………………………... 29
Hradecký P., Šebesta J., Vries van Wyk B., Havlíþek P., Hrubeš M., Kycl P., Mlþoch B.,
Mrázová Š., Novák M., Opletal M., PĜichystal A., Rapprich V., †Staník E., Ševþík J.,
Baratoux L., Tomas R., Strauch W., Buitrago N., Navarro M.: Geologická a
geomorfologická mapa Nikaraguiského vulkanického ĜetČzce……………………………….30
Hrdliþková K., Buriánek D., Gerdes A., Bolormaa K. a Hanžl P.: Metamorfní vývoj
krystalinických jednotek v oblasti jezera Khutag Nuur ve východní þásti Mongolského
Altaje…………………………………………………………………………………………..31
Chlupáþová M., Hanák J. a Procházka J: Granity melechovského masívu z hlediska
petrofyzikální charakteristiky………………………………………………………………….32
3
Chudík P. a Uher P.: Vzácnoprvková Nb-Ta mineralizácia v granitových pegmatitoch
v oblasti Sopotnickej Doliny (Nízke Tatry, Západné Karpaty)………………………………..33
Janeþka J. a Melichar M.: Kinematika tektonických pohybĤ v severozápadním kĜídle
pražské synformy (barrandien)…………………………… …………………..…..….34
JiĜiþka J.: Propagace geologie v NP Šumava v projektech a programech pro veĜejnost…………..…35
Kernstocková M. a Melichar R.: Napjatosntí analýza heterogenního souboru dat
na pĜíkladu pražské synformy…………………………………………………………………35
Knížek M. a Melichar R.: Mystérium pražského zlomu (barrandien)………………………...37
Knížek M., VojtČchovská A., Kamas J. a Bruthans J.: Kvantitativní stopovací zkoušky
v moravském krasu……………………………………………………………………………. 38
Kocourková E., Losos Z. a Vávra V.: Mineralogie, strukturní charakteristika a chemismus
pyromorfitu z Nové Vsi u RýmaĜova…………………………………………………………. 39
KofroĖ M. a Mikolajek S.: G-Consult, spol.s.r.o……………………………………………………40
Kopaþková A. V.: Extrakce geologické informace z dat DPZ ……………………………………… 41
Kraft P. a Kraft J.: FaunistickÁ odezva na zmČny v pražské pánvi bČhem spodního
a stĜedního ordoviku……………………………………………………………………………42
Kraft P. a Valent M.: StĜeva hyolita Nephrotheca sarkaensis (Novák, 1891) (Hyolitha,
Orthothecida) ze stĜedního ordoviku Pražské pánve (Barrandien, ýeská republika)…………..43
Krám P., ŠtČdrá V., SkoĜepa J. a Mrnková J.: Geochemie hornin ultrabazického povodí PluhĤv bor
ve Slavkovském lese…………………………………………………………………………..44
Krejþí O., Bíl M., Bílová M. a Kašperáková D.: Úloha þeské geologické služby pĜi zmírnČní
dopadĤ svahových nestabilit na spoleþnost…………………………………………………… 45
Krejþí Z.. Hanžl P., Aichler J., Rukaviþková L. a Metelka V.: Geologické a tematické
mapy jako produkt informaþního systému, pĜíklad projektu Zamtyn Nuruu – 50……………. 46
KĜístek A.: Právní prostĜedky ochrany geologického dČdictví…………………………………….. 47
Leichmann J., Hönig S., Novák M., Holá M. a Možná V.: Yttriový spessartin kontrolující
distribuci HREE v leukogranitech-pegmatitech brnČnského masivu…………………………. 48
Litochleb J. a Sejkora J.: Bismutové sulfotelluridy Au-ložiska Kasejovice (jz. ýechy)…….........….49
Matysová P., Leichman J., Mencl V. a Sakala J.: Imaging paleozoických a mezozoických
silicifikovaných dĜev pomocí katodoluminiscence s horkou katodou………………………….50
Melichar R.: Moravskoslezské paleozoikum – variský akreþní klín………………………………….51
Metelka V.: Využití dálkového prĤzkumu ZemČ a GIS v geologických vČdách (Mongolsko,
Kostarika)………………………………………………………………………………………52
Mikuláš R.: Biogenní pĜepracování holocenních a recentních nivních usazenin v ýeské republice....53
Mlþoch B., ŠtČdrá V. a Skácelová Z.: Rekonstrukce reliéfu krystalinika v podloží
stĜední þásti þeské kĜídy………………………………………………………………………...54
Mrlina J.: Lze ještČ objevit neznámý vulkán v ýeském masívu? Geofyzikální inspirace…………...55
Nahodilová R., Faryad S. W. a Tropper P.: Vývoj vysokotlakého tavení: výsledek experimentu
aplikovaného na felsický granulit kutnohorského krystalinika…………………………………56
Ohera M. a Pavlik B.: Využití pĜenosného spektrometru PGIS-SP pro stanovení koncentrací
pĜírodních nuklidĤ a dávkových pĜíkonĤ in-situ………………………………………………..57
Opletal M.: PĜíkrovové stavby podél rozhraní lugika a silezika……………………………………....58
Pertoldová J., Verner K., Nývlt D.,Týcová P. a Šrámek J.: Geologický vývoj jižní þásti Šumavy…..59
Petáková Z. a Bláhová-SklenáĜová Z.: Nevzorkujme objekty archeologického zájmu!.......................60
Pokorný R., Holec M. a Pokorná K.: Nekrasové mezoformy podzemních prostor
v neovulkanitech Ústeckého kraje……………………………………………………………...51
Poul I., Melichar R. a Janeþka J.: Jurská vápencová bradla karpatského flyše: tektonické šupiny
nebo olistolity?............................................................................................................................62
Procházka V.: Vliv radioaktivity monazitu na okolní minerály v žulách centrálního masívu
a horninách moldanubika; implikace pro „radioaktivní teplo“………………………………... 63
Rajlich P.: Šokový kĜemen v þeském kráteru……………………………………………………… 64
Rak Š.: Nové výskyty spodnokarbonské trilobitové fauny v þinném lomu Mokrá u Brna………… 65
4
Rez J. a Melichar R.: Násunová tektonika východního okraje brnČnského masivu………………… 66
Rojík P.: Fenomén podkrušnohorského terciéru na pĜíkladech Sokolovska a Chebska…………...…67
Rukaviþková L.: Vztah hydraulické vodivosti a þetnosti puklin v granitovém masivu………………68
ěídkošil T.: Evropské geoparky UNESCO jako nástroj popularizace geologie……………………..69
Sedlák J., Gnojek I., Zabadal S., Pertoldová J., Werner T., Šrámek J. a Žák J.: Nové
geofyzikální poznatky z centrální þásti Šumavy……………………………………………….70
Schwarzová M., Zatloukalová I., Štelcl J. a Faimon J.: Petrograficko-geochemické zhodnocení
krasových pĤd…………………………………………………………………………………. 71
Studená M., Holub F. V. a Verner K.: Petrologie a petrostrukturní analýza horninových žil
stĜedoþeského plutonického komplexu na vybraných lokalitách v dolním Posázaví…………72
Suchánková J., Holeczy D., Fojt B. a Leichman J.: Nové Pb – Zn a (U) zrudnČní
na ložisku Rožná……………………………………………………………………………….73
Šimþíková M.: Extraterestrické bazalty – magmatické procesy diferencovaných asteroidĤ:
polymiktní eukritová brekcie / howardit DaG 391……………………………………………. 74
Šimon L.: Nový pohĐad na vulkanickú stavbu PoĐany, stredné Slovensko…………………………. 75
Škácha P., Plášil J., Goliáš V., Jarka P., Strnad L. a Sejkora J.: Radioaktivní prvky a izotopy olova
v sekundární mineralizaci Jánské žíly, BĜezové Hory, PĜíbram, ýR………………….……….76
Škoda R., StanČk J. a ýopjaková R.: Primární minerály fosfátových nodulí z granitického
pegmatitu od Cyrilova u Velkého MeziĜíþí, Moldanubikum…………………………………..77
ŠtČdrá V. a pĜípravná skupina MRPZ: Mezinárodní rok planety ZemČ - Geologové pro spoleþnost
2008: nová šance pro geovČdní obory v ýR……………………………………………………78
Táborský Z., Bokr P. a Sidorinová T.: Determinaþní klíþ a databáze tČžkých minerálĤ……………..79
Turnovec I.: Žilná hornina starší než okolní granodiorit (sedlþanský felzit)…………………………80
Turnovec I.: Padesát let od hlavních objevĤ v Bozkovských jeskyních……………………………...81
Uher P.: REE-Nb-Ta-Zr-F mineralizácia Hnilþík – Ráztoky (Gemerikum, Západné Karpaty):
produkt interakcie kyslých vulkanitov a granitických fluíd……………………………………82
Verner K., Buriánek D., Soejono I., Vondrovic L., ZavĜelová A., Melichar R. a Kachlík V.:
Záznam strukturního vývoje a vztahu severovýchodní þásti Moldanubika, svrateckého
a poliþského krystalinika……………………………………………………………………… 83
Vítová H.: Ekologie – móda nebo potĜeba?..........................................................................................84
Vondrovic L. a Verner K.: Záznam strukturního vývoje vápenato-alkalických intruzí
poliþského krystalinika ………………………………………………………………………. 85
Vosk M., Holub F. V. a Verner K.: Petrologie a strukturní analýza mafických žil
severovýchodního okraje stĜedoþeského plutonického komplexu……………………………..86
Zajíþek P. a KofroĖ V.: TOP GEO Group CZ spol.s.r.o……………………………………………..87
ZavĜelová A., Melichar R., Soejono I., Verner K. a Tajþmanová L.: Strukturní vývoj
metagranitĤ ze svrateckého krystalinika……………………………………………………….88
Žáþek V. a BabĤrek J.: Radioaktivita a facie vyderského a prášilského granitového plutonu
na ŠumavČ………………………………………………………………………………………89
Žáþková E., Konopásek J., JeĜábek P. a Faryad S. W.: Metasedimenty Krkonošsko-jizerského
komplexu metamorfované ve facii modrých bĜidlic……………………………………………91
Exkurzní prĤvodce
Pertoldová J., Verner K., Nývlt D. a Vrána S.: Geologický vývoj jihovýchodní Šumavy……..…….93
Breiter K.: Dvojslídné granity plutonu Plechého na Trojmezí ýeské republiky, NČmecka
a Rakouska……………………………………………………………………………………..104
BabĤrek J.a Žáþek V.: Za geologií Pootavím a PovydĜím…………………………………………...112
5
POPULARIZACE GEOLOGIE NA ýESKÉM INTERNETU
J. Aichler a P. Bokr
ýeská geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha, [email protected], [email protected]
Popularizace vČdy a pĜibližování výsledkĤ výzkumĤ veĜejnosti je nezbytným úkolem všech vČdních
disciplín (napĜ. projekt MedVČd). Internet pĜitom pĜedstavuje, vedle ménČ dostupných hromadných
sdČlovacích médií a tištČných publikací s omezeným zásahem, ideální informaþní prostĜedek se stále
se rozšiĜujícími možnostmi pro oslovení široké veĜejnosti. PĜevážná þást geologické obce si
uvČdomuje svĤj dluh v komunikaci s negeologickou veĜejností, v popularizaci výsledkĤ výzkumu
geovČdních disciplín a jejich praktického využití, v osvČtlení významu geologických vČd pro
udržitelný rozvoj moderní spoleþnosti a v její ochranČ pĜed geologickými riziky (Zvelebil 2005).
Pokud nebudou sami geologové schopni jednoduše a pĜitom poutavČ vysvČtlit veĜejnosti k þemu
jsou geologické vČdy dobré a užiteþné, budou tyto nadále disciplínou nedocenČnou a na okraji
zájmu. O tom, že se nejedná jen o problém ýeské republiky, svČdþí vyhlášení Mezinárodního roku
planety ZemČ (www.rokplanetyzeme.cz).
Významná úloha v popularizaci geologických vČd náleží geovČdním výzkumným ústavĤm,
vysokým školám (napĜ. www.natur.cuni.cz/ugmnz/mineral, skripta.dictor.net), muzeím (napĜ.
mng.webz.cz) a geologickým a profesním spoleþnostem (napĜ. www.geologickaspolecnost.cz).
K popularizaci geologie pĜispívají i webové stránky spravované jednotlivci (napĜ. www.gweb.cz,
www.planetopia.cz, www.wildprehistory.org,). Hlavní zodpovČdnost v tomto smČru však spoþívá na
národní geologické službČ.
V uplynulých letech došlo na þeském internetu k pokroku ve zpĜístupĖování geologických
informací pro potĜeby státní správy, ale i veĜejnosti. Byla realizována první þást projektu Portálu
Státní geologické služby, vþetnČ Portálu geohazardĤ, jako základu Portálu þeské geologie (Aichler –
Tomas 2005), který bude Ĝešit roztĜíštČnost geologických informací na þeském internetu. Byly
spuštČny nové uživatelsky pĜívČtivČjší extranety ýeské geologické služby a ýGS – Geofondu.
K poþinĤm v oblasti popularizace geologie patĜí Geologická encyklopedie on-line
(www.geology.cz/encyklopedie), Virtuální muzeum ýGS (www.geology.cz/muzeum), Fotoarchiv
ýGS (www.geology.cz/fotoarchiv), Internetový obchod ýGS (www.geology.cz/obchod), aplikace
Zeptejte se geologa a KalendáĜ geologa na Informaþním portálu ýGS, výtvarná soutČž MĤj kousek
ZemČ (www.geology.cz/soutez) a další. K popularizaci geologie pĜispívají rovnČž stránky nČkterých
projektĤ ýGS, napĜ. výzkumu radonu (www.geology.cz/radon) a geologického výzkumu Antarktidy
(www.geology.cz/antarktida). HojnČ navštČvovanou na portálu ýGS jeho Mapový server
(www.geology.cz/mapserver) a zájem veĜejnosti je i o databázi významných geologických lokalit
(www.geology.cz/geologicke-lokality). V rámci Mezinárodního aplikací je roku planety ZemČ je
pĜipravována nová verze popularizaþních stránek SvČta geologie.
I pĜes rozšíĜení nabídky informací o geovČdních oborech není situace na þeském internetu
zdaleka ideální a všechny geologické instituce a organizace by mČly ke zlepšení tohoto stavu dle
svých možností koordinovanČ pĜispČt a pomoci k rozšíĜení všeobecné povČdomosti o významu
geologických oborĤ, a to pĜedevším tČch, které nejsou dosud na internetu dostateþnČ zpracovány.
Aichler J. a Tomas R. (2005): Vize portálu þeské geologie. In: K. Breiter, ed.: Sborník abstrakt a
exkurzní prĤvodce, 2. sjezd ýeské geologické spoleþnosti, Slavonice 19.–22. Ĝíjna 2005.
Zvelebil J. (2005): Katastrofická komunikace. Vesmír 84, 195–196.
6
TURMALÍNY SÉRIE SKORYL(DRAVIT)-POVONDRAIT V REDEPONOVANÝCH
TURMALINITOCH ZÁPADNÝCH KARPÁT
P. Baþík a P. Uher
Katedra ložiskovej geológie, Prírodovedecká fakulta UK v Bratislave, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava,
Slovenská republika, [email protected]
Turmalíny série skoryl(dravit)-povondrait boli študované v klastoch turmalinitov, vystupujúcich
v zlepencových polohách spodnotriasových kremencov lúžĖanského súvrstvia tatrika Malých Karpát
(lokalita Bratislava – Devínska Kobyla) a v albských až cenomanských zlepencoch klapskej jednotky
Pieninského bradlového pásma Západných Karpát (lokalita Považská Bystrica – Orlové).
Turmalíny analyzované pomocou EMPA prislúchajú skorylu a dravitu, avšak významný trend
ochudobĖovania o Al posúva ich zloženie v smere skoryl(dravit)-povondrait. Vo vzorkách z Devínskej
Kobyly je ochudobnená Al okrajová zóna kryštálov turmalínu, v Orlovom je nízko hlinitá
mladšia generácia turmalínu obklopujúceho a zatláþajúceho starší prizmatický, vyššie hlinitý skoryl.
OchudobĖovanie o Al sa deje prostredníctvom uvitovej substitúcie (CaMg(NaAl)–1), ktorá spôsobuje aj
stúpanie obsahu Ca (až do 0,49 apfu). Turmalín sa tak približuje zloženiu feruvitu. Pri poklese obsahu
Al pod hranicu cca 4–4,5 apfu sa zaþína uplatĖovaĢ povondraitová substitúcia (Fe3+Al–1), ktorá
spôsobuje pokles obsahu Al v turmalíne až na hodnotu 3 apfu.
Chemické zloženie turmalínu v skúmaných vzorkách je závislé od oxidaþného stavu horniny
a fluida. Nízkohlinité turmalíny môžu vznikaĢ metasomatickými procesmi v prostredí bohatom Fe
s relatívne vysokou fugacitou O2. PrítomnosĢ Fe3+ potvrdzuje zvýšený oxidaþný potenciál prostredia
spôsobený pravdepodobne prínosom meteorických fluíd.
Možnou zdrojovou oblasĢou klastík lúžĖanského súvrstvia sú na základe paleogeografickej pozície
tatrika v spodnom triase pravdepodobne horniny metamorfného komplexu hercýnskych orogénnych
zón dnešného Massif Central vo Francúzsku. Na druhej strane možnú zdrojovú oblasĢ materiálu
zlepencov klapskej jednotky možno hĐadaĢ buć v hypotetickej pieninskej kordiliére, alebo internejších
komplexov kryštalinika južne od tatrika (veporikum, gemerikum).
Poćakovanie: Táto práca bola podporovaná Agentúrou na podporu výskumu a vývoja na základe
zmluvy þ. APVV-0557-06.
7
TVORBA ÚýELOVÝCH INŽENÝRSKO – GEOLOGICKÝCH MAP STABILITNÍCH POMċRģ
A MAP NÁCHYLNOSTI K PORUŠENÍ STABILITY SVAHģ V APLIKACI ARCGIS
R. Bartošová
Katedra fyzické geografie a geoekologie, PĜírodovČdecká fakulta, Ostravská univerzita v OstravČ,
Chittussiho 10, 710 00 Ostrava
PĜíspČvek se zabývá vytvoĜením inženýrsko-geologických map stabilitních pomČrĤ a map náchylnosti
k porušení stability svahĤ v aplikaci ArcGis.
Inženýrsko-geologické mapy jsou obecnČ jedním z typĤ geologické mapy zobrazujících složky
geologického prostĜedí. V pĜípadČ inženýrsko – geologických map stabilitních pomČrĤ se do mapy
zaznamenávají všechny sesuvné projevy. K tomuto úþelu následovalo zpracování inženýrsko-geologické mapy stabilitních pomČrĤ a mapy náchylnosti k porušení stability svahĤ do vektorové
podoby. K tomu byl využit software ArcGis a byly vytvoĜeny mapy v mČĜítku 1 : 10 000. Nutností bylo
transformovat jednotlivé mapové listy do souĜadnicového systému SJTSK pomocí nástroje
„georeferencing“ (pracovat v „reálných“ souĜadnicích) a následnČ zaþít vlastní vektorizaci (klasifikace
rastrového obrazu do vektorové podoby).
V prostĜedí ArcGis byly vytvoĜeny dva datasety – „hydro“ a „sesuvy“, dle kterých byly rozdČleny
jednotlivé sesuvné projevy do prvkĤ bodových, liniových a plošných.
K bodovým prvkĤm u datasetu „sesuvy“ byla pĜiĜazena skupina pojmĤ sesuv do 50 m, sesuv nad
50 m, lom, pískovna, hliništČ, propad a skalní útvar, k prvkĤm liniovým erozní rýha, odluþná hrana,
odluþná stČna, mrazový srub, akumulaþní oblast, morfologické omezení, hypotetické omezení daného
sesuvu, poškozený nebo ohrožený objekt a k prvkĤm plošným napĜ. území porušené sesuvnými
pohyby, území porušené doþasnČ sesuvnými pohyby, území porušené starými sesuvnými pohyby atd.
K datasetu „hydro“ k prvkĤm bodovým mĤžeme Ĝadit pramen, k liniovým vodní tok, vodní tok
obþasnČ tekoucí a k plošným objektĤm zamokĜené místo, vodní plochu a bezodtokou depresi.
Po vyjádĜení všech tČchto kartografických prvkĤ a zaznaþení do mapy byla k jednotlivým prvkĤm
pĜipojena databáze, ve které jsou zaznaþeny þísla objektĤ, mapový list, název, aktivita, poznámka atd.
Tento pĜíspČvek vznikl za finanþní podpory Ministerstva životního prostĜedí v podprogramu ISPROFIN
215124 s názvem ěešení nestabilit svahĤ v ýR.
8
PěÍRODNÍ TEPELNÝ POTENCIÁL V PODKRUŠNOHOěÍ
M. Blažková
Fakulta životního prostĜedí, Universita J. E. PurkynČ, Králova výšina 7, 400 96 Ústí nad Labem
[email protected]
PĜedkládaný pĜíspČvek je výstupem studia pĜírodního tepelného potenciálu v oblasti okresĤ Ústí nad
Labem, Teplice a Most. Pro zpracování dat byla zvolena metoda Geografického informaþního systému
(GIS). Ta umožnila zpracovat velké množství dat a vytvoĜit digitální podklady pro následné analýzy.
Tyto podklady jsou „živým“ materiálem, který je využíván v dalších etapách výzkumu. Bylo
pracováno s kvalitními a hlavnČ srovnatelnými dokumentaþními body (vrty) z hydrodatabáze
a databáze geologických vrtĤ ýGS-Geofondu.
Na základČ zpracovaných podkladĤ byly specifikovány tĜi základní hydrostruktury, Ústecká,
Teplická a Mostecká s výskytem termálních vod v rĤzných geologických, hydrogeologických
a tektonických podmínkách. Tato tĜi odlišná prostĜedí výstupu zemského tepla bylo možné srovnávat
a hledat vztahy a zákonitosti. Po zpracování hydrogeologických a geologických vrtĤ a jejich propojení
do vrstev bylo možné data vizualizovat a analyzovat je, s následujícími závČry:
–
–
–
–
–
Geotermální energie není vázána na urþitou geologickou jednotku, tj. nerozhoduje její stáĜí.
Výskyt geotermální energie a teplota vody jednoznaþnČ souvisí s tektonickou stavbou území.
Teplota vody není v pĜímé závislosti na mineralizaci vody.
Spojitost hydrostruktur Ústecké a Teplické, se na základČ získaných informací nepĜedpokládá.
Názor na smČr proudČní tepla do PodkrušnohoĜí. Získané výsledky podporují názor pĜílivu tepla
jak ze smČru od severu ( Krušných hor ), tak od jihu tj.ýeského stĜedohoĜí.
– Existence rizika zranitelnosti hydrotermálních struktur trvá ve vztahu k dĤlní þinnosti, kontaminaci
z povrchu prĤmyslovými podniky a v pĜípadČ Ústecké hydrostruktury i z pĜeþerpání zdroje.
– Geotermální potenciál vypoþtený pouze ze zkoumaných vrtĤ není významný, ale ukazuje na další
možnosti využití.
V následujících etapách byl zkoumán výskyt teplých vod v ýeském stĜedohoĜí a byl proveden
podrobnČjší výzkum substruktury Osek – Háj s lokalizací možného využití vybraných vhodných
hydrovrtĤ pro rekreaþní úþely.
Získané výsledky jsou souþástí hodnocení a využívání horninového prostĜedí v PodkrušnohoĜí,
v rámci programu WD – Výzkum pro Ĝešení regionálních disparit MMR þ. projektu WD-44 07-1 –
Modelové Ĝešení revitalizace prĤmyslových regionĤ a území po tČžbČ uhlí na pĜíkladu PodkrušnohoĜí.
9
STUDIUM ICHNOSTAVEB NA LOKALITċ LODċNICE – VINICE (ORDOVIK PRAŽSKÉ PÁNVE)
P. Bokr1, 2, P. Kraft1 a R. Mikuláš3
1
PĜírodovČdecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Ústav geologie a paleontologie, Albertov 6, 128 43 Praha 2,
[email protected], [email protected]
2
ýeská geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha 1, [email protected]
3
Geologický ústav Akademie vČd ýR, Rozvojová 135, 165 02 Praha 6 – Suchdol, [email protected]
Lokalita LodČnice – Vinice se nachází ve StĜedoþeském kraji pĜi západním okraji obce LodČnice
u Berouna ve vrcholové þásti jižního svahu KnČží hory, který je dosud osázen vinnou révou. Na
nejvyšším stupni pĜi východním okraji vinice jsou plošnČ rozsáhlé výchozy zahoĜanského souvrství
svrchního ordoviku pražské pánve. Vrstvy jsou tvoĜené prachovci až jemnozrnnými pískovci
s nepravidelnými vložkami jílovcĤ. Orientace svahu na tomto stupni vinice odpovídá smČru a sklonu
vrstev, a proto je zde odkryt jen malý úsek vrstevního sledu (obr. 1). Na odkryvech je však možné
studovat velké celky svrchních vrstevních ploch. Lokalita je významná zejména hojností ichnofosilií a
komplexností jejich zachování.
V rámci studia byl zdokumentován profil východní þásti lokality, byly dokumentovány vrstevní
plochy a bylo popsáno spoleþenstvo ichnofosilií a charakter ichnostavby v jednotlivých vrstvách
vþetnČ sukcese a tieringu nČkterých ichnotaxonĤ. Na tĜech vybraných svrchních vrstevních plochách
byl formou ichnologického snímkování (obr. 2) podrobnČ dokumentován ichnologický obsah ve
þtvercích o stranČ 1 m.
Na základČ výsledkĤ studia je možné usuzovat na epizodickou sedimentaci vrstev jemnozrnného
pískovce v jinak pomČrnČ klidném, avšak mČlþím prostĜedí moĜské pánve. KromČ sedimentace je také
v nČkterých obdobích velmi pravdČpodobná i eroze nČkterých þástí vrstev. OjedinČle byly zaznamenány sedimentární textury vzniklé pĜi vysoké energii prostĜedí, která mohla být vyvolána napĜíklad
intenzivní bouĜkovou þinností. Na základČ velmi intenzivní bioturbace až homogenizace vrstev
jemnozrnného pískovce a hojného výskytu stop po
prožírání substrátu je možné usuzovat na bohatý
obsah živin a na dobré prokysliþení (alespoĖ
v urþitých obdobích).
Výzkum byl uskuteþnČn za finanþní podpory
projektu MSM0021620855 a grantového projektu
GA ýR 205/06/0395.
Obr. 1 Profil vrstevním sledem. Na stupnici
je formou indexu ichnostavby znázornČna
intenzita bioturbace jednotlivých vrstev.
Obr. 2 Ukázka ichnologického snímku
svrchní vrstevní plochy vrstvy þ. 12.
10
FOTOARCHIV ýESKÉ GEOLOGICKÉ SLUŽBY
P. Bokr1 a T. Sidorinová2
1
2
Fotografie tvoĜí jeden ze základních pilíĜĤ geologické dokumentace. Hodnota dokumentaþních snímkĤ
v þase roste a mnohé historické snímky poukazují na dnes již nepĜístupné lokality þi zajímavé
geologické jevy. ýeská geologická služba spravuje v souþasné dobČ ĜádovČ tisíce snímkĤ s velmi
rozmanitou geologickou tématikou.
Fotoarchiv ýeské geologické služby pĜedstavuje jednotný a centralizovaný systém pro evidenci,
zpracování a využívání dokumentaþních snímkĤ v rámci organizace. Jádro fotoarchivu tvoĜí
elektronická databáze, ve které je v souþasné dobČ evidována hlavní þást fotografické dokumentace, ale
i tak þítá pĜes 13 000 snímkĤ. PĜevážnou vČtšinu tvoĜí sice þernobílé historické snímky zejména z 50. a
60. let dvacátého století, ale postupnČ se zaĜazují i snímky datované od konce 20. let minulého století
do souþasnosti.
Historické fotografie z archivu ýeské geologické služby se postupnČ zapisují do databáze a vybrané
snímky se skenují ve vysokém rozlišení a uchovávají se na digitálních nosiþích. V letošním roce je
rovnČž vyvíjen nový zpĤsob pro vkládání snímkĤ, který by mČl sbČr fotografické dokumentace,
zejména té souþasné, více zefektivnit.
Databáze fotoarchivu je formou webových aplikací pĜístupná jak pracovníkĤm ýeské geologické
služby, tak i široké veĜejnosti. VolnČ pĜístupná je prohlížecí a vyhledávací aplikace, která obsahuje
náhledy takĜka 8 000 snímkĤ z rĤzných þasových období, od nejstarších þernobílých archivních
fotografií ze 30. let minulého století až po souþasné barevné fotografie. Tato aplikace je souþástí
potrálu ýeské geologické služby a je k dispozici na adrese http://www.geology.cz/fotoarchiv/
Široká laická i odborná veĜejnost mĤže prostĜednictvím uvedené aplikace vyhledávat a prohlížet
snímky na základČ vybraných kritérií, které se navíc dají rĤznČ kombinovat. MĤže se jednat napĜíklad
o rok poĜízení þi autora snímku, geografickou lokalizaci (kraj, okres, obec, lokalita, mapa 1 : 50 000,
geografický region), fotografované osoby, významné události, geologické jevy, technické prvky
a stratigrafické þi regionálnČ-geologické þlenČní.
Fotoarchiv ýeské geologické služby není uzavĜený systém, neustále se rozšiĜuje a pĜibývá
fotografií z interní i externích zdrojĤ. Pro nekomerþní publikaci snímkĤ s geologickou tématikou je
fotoarchiv otevĜen i soukromým zájemcĤm.
Obr. 1 (vlevo): HoubĤv lom u KonČprus, foto Josef Svoboda (1964)
Obr. 2 (vpravo): HoubĤv lom u KonČprus, foto Pavel Bokr (2005)
11
GLIMERIT – NEOBVYKLÁ SUROVINA ŠUMAVSKÝCH KAMENÍKģ
K. Breiter
Geologický ústav AV ýR v. v. i., Rozvojová 257, 165 00 Praha 6-Suchdol, [email protected]
Ve východním a jihovýchodním okolí Prachatic se vyskytuje nČkolik desítek žil neobvyklých
ultramafických hornin, které jsou dosud jenom nedostateþnČ poznány. PravdČpodobnČ jediný
podrobnČjší petrografický popis tČchto žil spolu s nČkolika silikátovými analýzami pochází z pera
prachatického rodáka Bohuslava Hejtmana (Hejtman 1975). Pouze nČkteré ze žil jsou zakresleny
v tištČných mapách (Kodym 1988).
Oþ ménČ známy geologĤm, o to více pĜedmČtem zájmu kameníkĤ. Tmavé horniny byly, díky
svoji oblíbenosti v sakrálním a funebrálním využití a souþasnČ relativní vzácnosti v ýechách,
odedávna kameníky vyhledávány a i v malých výskytech tČženy. Použití materiálu z mafických žil je
na hĜbitovech ve Zbytinách, Chrobolech a dalších okolních vsích doloženo nejpozdČji od roku 1890
do 2. svČtové války. V žilách byly otevĜeny minimálnČ tĜi lomy, na dalších místech byly možná
zpracovávány volné bloky. Pro tradiþní ruþní opracování byl kámen vhodný svojí relativní mČkkostí a
malou kĜehkostí, zpĤsobenou vysokým obsahem slídy. Horniny byly lámány v blocích o délce pĜes
2 m, jak dokládají bĜevna kĜížĤ v Chrobolech a Zbytinách. Ve 20. a 30. letech byly nČkteré náhrobky
ztvárnČny v kubistickém stylu. PatrnČ nejrozsáhlejším použitím kamene je 13 kapliþek zastavení
kĜížové cesty na Kalvárii nad Volary. Po odsunu nČmecky mluvícího obyvatelstva použití tohoto
kamene mizí. Pro vysoký obsah slíd nelze horninu vyleštit do vysokého lesku a to ji za souþasných
podmínek þiní pro vČtšinu potenciálních zákazníkĤ nezajímavou. Také malý rozmČr žil neumožĖuje
dnes ekonomickou tČžbu, schopnou konkurence s dováženými surovinami. Pro svoji þernou barvu a
snadnou opracovatelnost by však mohla být vhodným materiálem pro sochaĜe. OjedinČlé sochaĜské
využití na plastiku lva v pražském Karolinu zmiĖuje Fediuk (2007).
Geologicky mafické žíly vystupují v západním exokontaktu durbachitového plutonu Knížecího
stolce. PĜevážnČ strmé, nČkolik m mocné a pravdČpodobnČ ne více než 100 m dlouhé žíly prorážejí
ruly a granulity. Hlavními minerálními souþástkami žil je flogopit (xMg = 0.70-85) a diopsidický
amfibol (xMg = 0.75-0.85). Místy se v podstatném množství objevuje i Fe-Mg amfibol (xMg = 0.700.75), ojedinČlČ klinopyroxen (xMg = 0.81-0.83). Množství pĜítomných živcĤ velmi kolísá i v rámci
jedné žíly. Zdá se, že živci relativnČ bohatší partie horniny pĜedstavují akumulace reziduální, fluidy
bohaté taveniny, protože textura horniny lokálnČ dostává až pegmatoidní charakter. Obvykle je
v množství nČkolika % pĜítomen i intersticiální kĜemen. Sloupeþkovitý až jehlicovitý apatit s nízkým
obsahem Mn a F je velmi hojný. Akcesorický zirkon je chemicky blízký ideálnímu ZrSiO4.
Chemicky se žíly vyznaþují nízkými obsahy kĜemíku (45–54 % SiO2), hliníku (8–11 % Al2O3) a
sodíku (0.3–1.3 % Na2O) a vysokými obsahy zejména hoĜþíku (11–17 % MgO), draslíku (3.3–5.5 %
K2O), fosforu (1.2–2.4 % P2O5), Cr (500–1000 ppm) a Ni (200–600 ppm).
Správné pojmenování horniny podle pravidel IUGS (Le Maitre 2002) není triviální. Vzhledem
k obsahu kĜemene+živcĤ ve vČtšinČ objemu žil pod 10 % není korektní používat pojmu diorit. Je tĜeba
vyjít z nejvíce zastoupeného mafického minerálu a tím je flogopit. NejvhodnČjším názvem horniny
tak je amfibolický glimerit.
Tato práce byla podpoĜena projektem AV0Z30130516 v Geologickém ústavu AVýR v. v. i.
Fediuk F. (2007): Hovory s kamením. 391 p. Mladá Fronta, Praha.
Hejtman B. (1975): Biotitites and associated plutonic rocks, Acta Univ. Carol. Geol. 1975, 265–300.
Kodym O. (1988): Geologická mapa ýSR 32–11 Prachatice. ÚÚG Praha.
Le Maitre R.W. (ed. 2002): Igneous rocks. A classification and glossary of terms. 236 p. Cambridge.
12
REVIZE TRILOBITģ NADýELEDI DALMANITOIDEA Z ýESKÉHO ORDOVIKU, SILURU A DEVONU
P. Budil
V letech 1995–2007 byla provedena systematická revize všech zástupcĤ nadþeledi Dalmanitacea
Vogdes, 1890 známých z þeského ordoviku až devonu, tedy þeledí Dalmanitidae Vogdes, 1890,
Acastidae Delo, 1935 a Synphoriidae Delo, 1935. Celkem bylo studováno 69 druhĤ, z toho 42 z ordoviku a 25 z devonu; dva druhy jsou známé ze siluru. NejvČtší stratigrafický rozsah má v pražské pánvi
þeleć Dalmanitidae – její první zástupci se zde objevili v klabavském souvrství (svrchní floian), což je
také jeden z nejstarších výskytĤ Dalmanitacea ve svČtovém mČĜítku. Poslední fragmentální nálezy
Dalmanitidae v pražské pánvi pocházejí z dalejského souvrství stáĜí svrchního emsu (regionální stupeĖ
dalej), ke skuteþné extinkci však došlo již pĜi hranici spodní/svrchní ems (zlíchov/dalej). V jiných
oblastech ale poslední zástupci Dalmanitidae mizí až bČhem vyššího frasnu. Zástupci Acastidae se
v pražské pánvi objevují až bČhem sandbianu (imigrace z Armoriky?) a vymizeli zde v prĤbČhu masové
extinkce pĜi hranici ordovik/silur (v jiných oblastech se však vyskytují až do frasnu). Zástupci þeledi
Synphoriidae – rody Delops Rickards, 1965 a Struveria Rickards, 1965 se v pražské pánvi objevili
pouze sporadicky pĜi hranici wenlock/ludlow, každý zastoupený jedním nehojným druhem. V evoluci
zástupcĤ studované nadþeledi v pražské pánvi lze sledovat nČkolik významných markerĤ:
1) svrchní floian – první sporadické výskyty;
2) spodní darriwilian – masový nástup Zeliszkellinae;
3) spodní až stĜední sandbian – imigrace a radiace Acastidae, nástup a radiace Dalmanitininae
a Mucronaspidinae, zhruba ve svrchním sandbianu vymĜení až dosud hojných Zeliszkellinae
(pĜi hranici vinického a zahoĜanského souvrství);
4) extinkce všech zástupcĤ pĜi hranici katian/hirnantian;
5) hranice wenlock/ludlow – epizodický výskyt Synphoriinae;
6) hranice lochkov/prag – náhlé objevení se a explozivní radiace Dalmanitinae;
7) hranice spodní/svrchní ems – náhlá extinkce všech zástupcĤ.
Tyto události odrážejí jednak zmČny v konfiguraci tehdejších kontinentĤ a mikrokontinentĤ, zmČny
teploty oceánĤ, režimu proudČní, ale i biotické krize þi významné události globálního eustatického
cyklu.V Rožmitálské brázdČ, což je jejich druhá oblast výskytu v ýechách (z moravského devonu je
znám asteropygidní Greenops a zĜejmČ i další rody), jsou známi pouze zástupci Dalmanitidae
(Eudolatites Delo, 1935 a Dalmanitina Reed, 1905), a to z voltušského souvrství (svrchní sandbian –
katian). Významnými evoluþními novinkami u nadþeledi Dalmanitacea byly zejména schizochroální
oþi a poþet trupových segmentĤ ustálený na 11 u dospČlých jedincĤ (oba znaky však jsou typické i pro
celý hierarchicky nadĜazený podĜád Phacopina Delo, 1935). Pro Dalmanitacea typická, i když þasto
variabilní, je architektura glabelární oblasti s hruškovitou glabelou, nerozdČlenými, vČtšinou hlubokými
S3 (vždy hluboké jsou S0 a S1, s výjimkou Acastidae i S2) s typickou strukturou pĜíslušných apodemĤ
a mírnČ klenuté pygidium subtriangulárního až subcirkulárního obrysu s klenutou axis, 4–25 axiálními
prstenci a 3–20 pleurálními rýhami. Všechny ostatní, ale i vČtšina výše uvedených znakĤ (s výjimkou
schizochroálních oþí a poþtu trupových segmentĤ) jsou u zástupcĤ této nadþeledi mezidruhovČ znaþnČ
variabilní. ZároveĖ jsou þasté pĜípady paralelního vývoje obdobných znakĤ i konvergencí, které silnČ
ztČžují naddruhovou systematiku. Robustní definice této nadþeledi je tedy jistým oĜíškem, který Moore
et al. (1956) Ĝešil jen velmi neuspokojivČ a ani další autoĜi nemohli vývoj pĜíliš posunout dál (þasto ani
s využitím kladistiky) – každý ví, co si pod zástupci jednotlivých þeledí pĜedstavit, zároveĖ však
existuje Ĝada rodĤ, jejichž zaĜazení stále není a zĜejmČ ani v budoucnu nebude jisté nejen v rámci
Dalmanitacea, ale i podĜádu Phacopina jako celku (napĜ. Morgatia Hammann, 1972 sdílející znaky
Dalmanitidae i Phacopidae Delo, 1935, Podowrinella Clarkson et al., 1977 Ĝazená buć k Pterygometopidae Delo, 1935 nebo Phacopidae, ale i od nás známá Dreyfussina Hupé, 1956 Ĝazená
k Dalmanitidae i Phacopidae þi hojná Duftonia Dean, 1959, se znaky Acastidae a Pterygometopidae.
Pro zástupce nadþeledi je pĜedpokládána jako typická predace drobné koĜisti a požírání organických
zbytkĤ na moĜském dnČ, þasto s adaptací k mČlkému hrabání v pĜípovrchové vrstvČ sedimentu þi
„zametání“ moĜského dna s využitím trupových a pygidiálních konþetin. TČmto posunĤm ve zpĤsobu
pĜijímání potravy a jejich kombinacím odpovídá také výše zmínČná znaþná variabilita morfologie.
PĜíspČvek vznikl díky podpoĜe GAýR, projekt þ. 205/06/0395 a GAAV, projekt þ. IAA304130601.
13
VZNIK A VÝVOJ TURMALINICKÝCH NODULÍ V PERALUMINICKÝCH GRANITECH
MOLDANUBIKA
D. Buriánek
ýeská geologická služba, Leitnerova 22, 658 59 Brno, [email protected]
Turmalinické granity vystupují jako drobná tČlesa a žíly v celém moldanubiku. Turmalín je v tČchto
horninách rozptýlen jako izolované automorfní krystaly nebo se shlukuje do nodulí. Turmalínem bohaté
nodule mají v naprosté vČtšinČ pĜípadĤ kruhový þi oválný tvar o prĤmČru od 0,5 do 15 cm.
Nepravidelné tvary vznikají srĤstem nČkolika nodulí.
Turmalín v nodulích zaþíná krystalovat na hranicích zrn biotitu, plagioklasu, andalusitu nebo uvnitĜ
draselného živce podél perthitĤ a bČhem svého rĤstu tyto minerály zatlaþuje. Nebyly zjištČny výrazné
rozdíly mezi chemickým složením turmalínĤ, které zatlaþují rozdílné minerály. Nodule þasto obsahují
hypatomorfnČ omezený turmalín s oscilaþní zonálností, který obrĤstá xenomorfní turmalín bez zĜetelné
zonálnosti. Turmalín nejmladší generace þasto vyplĖuje trhliny ve starších zrnech a má komplikovanou
zonálnost. Živce uvnitĜ nodule a v leukokratním lemu bývají témČĜ vždy postiženy intenzivnČjší
sericitizací než živce v okolním granitu. Muskovit tvoĜí v nodulích lupínky nebo vČjíĜovité agregáty
zatlaþující živce. Leukokratní lem má v podstatČ totožnou strukturu i minerální složení jako okolní
granit od nČhož se liší pĜedevším nepĜítomností biotitu (pomČr Kfs/Pl se v granitech pohybuje
v rozmezí 0,6–1,8 v leukokratním lemu 0,5–3,5).
Chemické složení nodule se výraznČ liší od okolní horniny i od leukokratního lemu. Oproti
okolnímu granitu mají nodule nižší obsahy K, Na, Rb, Ba, Cs a naopak mají vždy vyšší Fe, Mg, Mn,
Co, Ga, B a F, nebo stejné þi vyšší obsahy Ti, Al, Cu, Y, U. Ostatní prvky se chovají v jednotlivých
vzorcích odlišnČ. Obsahy REE jsou v nodulích vyšší nebo se blíží obsahĤm v granitu. Leukokratní lemy
jsou ochuzeny o Fe, Mg, Ti, Mn a naopak mají þasto vyšší obsahy K, Na, P, Ca, Sr. Pro podrobné
studium byly zvoleny dvČ na první pohled podobné lokality v tĜebíþském masivu (Laviþky a Horní
Radslavice). V obou pĜípadech se jedná o dvojslídné granity s andalusitem. ZároveĖ se však oba granity
liší obsahem nČkterých prvkĤ. NapĜíklad horninové analýzy z lokality Laviþky obsahují 1,4–1,8 hm. %
CaO a pomČr FeO/(FeO + MgO) je 0,65–0,79, ale ostatní nodulární turmalinické granity v moldanubiku mají obsahy CaO jen 0,5–0,8 hm. % a FeO/(FeO + MgO) je 0,82–0,90.
Turmalíny v noduli z lokality Laviþky mĤžeme klasifikovat jako hoĜþíkem bohaté skoryly (XFe
0,51–0,78). Pozici Z mají plnČ obsazenu Al (6,16–6,96 apfu) a pozice X bývá zhruba ze dvou tĜetin
zaplnČna Na. Tyto turmalíny obsahují inkluze a pĜírĤstkové zóny dravitu (XFe 0,14–0,33), který nemívá
pozici Z vždy zcela obsazenu hliníkem (5,75 až 6,28 apfu Al). Pro dravity jsou charakteristické zvýšené
obsahy Ca (0,15–0,35 apfu). Turmalíny z lokality Horní Radslavice jsou chemicky relativnČ homogenní
skoryly až hoĜþíkem bohaté skoryly (XFe 0,67–0,83; Na 0,48–0,66 apfu). Pozici Z mají plnČ obsazenu
Al (6,61 až 6,86 apfu). Na okrajích zrn nČkdy nacházíme mladší turmalíny (XFe 0,67–0,97; Na 0,38–
–0,63 apfu). Pro pĜevážnou þást turmalínĤ na obou lokalitách jsou typické substituce XNaYR2+WF
X Y
͙ Al–1WOH–1 a Fe Mg,–1. PonČkud jinak se chovají dravity z lokality Laviþky v nichž je jedním
z hlavních substituþních mechanizmĤ XCaYR2+ XNa–1YAl-1. Dravity se na první pohled chemicky liší od
ostatních studovaných turmalínĤ, které vznikly krystalizací v uzavĜeném systému bez pĜínosu fluid
z okolí granitové žíly. Tyto hoĜþíkem bohaté turmalíny mohou být interpretovány jako výsledek
periodického pĜínosu fluid z hornin v okolí granitu nebo souvisí s anomálním složením granitu
z lokality Laviþky.
Turmalíny jsou produktem reakce živcĤ a tmavých minerálĤ s bórem bohatými fluidy
v podmínkách na hranici subsolidu a solidu. Velmi podobné hodnoty G18O (11–12 SMOW) pro nodule,
leukokratní lemy a okolní nealterované granity naznaþují krystalizaci v uzavĜeném systému. Turmalín
patrnČ rostl v dĤsledku reakce Kfs + Pl + Bt + B fluida = Tu + Qtz + Ms.
PĜíspČvek byl vypracován za podpory grantu GAýR 205/05/P223.
14
BÓREM BOHATÉ ABYSÁLNÍ PEGMATITY V HP/HT HORNINÁCH
MOLDANUBICKÉ ZÓNY ýESKÉHO MASIVU
J. Cempírek1,2 a M. Novák2
1
Mineralogicko-petrografické oddČlení, Moravské zemské muzeum, Zelný trh 6, 659 37 Brno
2
Ústav geologických vČd, Masarykova Universita, KotláĜská 2, 611 37 Brno
Abysální (metamorfogenní) pegmatity bČžnČ vznikají v prĤbČhu anatektických procesĤ v HP/HT
metamorfních horninách vyšší amfibolitové a granulitové facie. Jejich minerální asociace je þasto
pomČrnČ jednoduchá, vedle pĜevažujícího kĜemene, K-živce a/nebo plagioklasu se v nich objevuje
pĜedevším muskovit, biotit, granát, turmalín, modifikace Al2SiO5 a cordierit. Obvykle tvoĜí žíly, þoþky
nebo nepravidelná tČlesa o mocnosti od 1 cm po nČkolik dm, které jsou uloženy v metapelitech. Mají
jednoduchou zonální stavbu, abysální pegmatity s komplexní zonálností jsou vzácné. Výskyty rĤzných
typĤ abysálních pegmatitĤ byly popsány napĜ. z Antarktidy, Madagaskaru, Srí Lanky (Grew et al.
1995, 1998, 2000), Norska (Huijismans et al. 1982), Zambie (Žáþek & Vrána 2002) a dalších oblastí.
Ve srovnání s magmatickými pegmatity jsou abysální pegmatity pomČrnČ málo studované, pĜedevším
díky chudšímu mineralogickému složení (viz napĜ. ýerný & Ercit 2005; Martin & De Vito 2005).
V moldanubické zónČ byly pĜedevším v horninách
Gföhlské jednotky nalezeny bórem bohaté abysální
pegmatity, které ýerný & Ercit (2005) zaĜadili do
podtĜídy AB-BBe ve tĜídČ abysálních pegmatitĤ. Mezi
jejich typické akcesorické minerály patĜí turmalín
(složení skoryl-foitit-olenit), dumortierit, granát,
vzácnČ napĜ. i chryzoberyl a staurolit. Pegmatity jsou
þasto postiženy metamorfními procesy, které daly
vzniknout další generaci turmalínu a/nebo dumortieritu.
Metamorfogenní turmalín má odlišné chemické složení
než primární turmalín, jeho pomČr Fe/(Fe + Mg)
odpovídá celkovému složení okolní horniny. Zajímavý
je zvýšený obsah As v nČkterých abysálních
pegmatitech a migmatitech, pĜedevším v okolí Kutné
Hory a ve Vémyslicích u Moravských BudČjovic, který
se projevuje pĜítomností arsenopyritu, popĜ.
sekundárních arseniþnanĤ (skorodit) a dumortieritu se
zvýšeným obsahem As.
Vzhledem k pĜítomnosti turmalínu a dumortieritu
se u bórem bohatých abysálních pegmatitĤ, popĜ.
migmatitĤ jedná o pomČrnČ snadno identifikovatelný
horninový typ (obr. 1). Budoucí výzkum by mČl ukázat,
zda jsou v rámci HP/HT hornin okraje moldanubické Obrázek 1: Výskyty dumortieritu v HP/HT
metamorfovaných horninách moldanubické zóny.
zóny výraznČji rozšíĜené, nebo zda jsou vázány pouze
1 – hlavní výskyty v bórem nabohacených
na lokalizované partie chemicky anomálních hornin a
granulitech a migmatitech,
produkty jejich parciálního tavení.
2 – vzácné výskyty v granulitech a migmatitech,
3 – výskyty v abysálních pegmatitech.
Tato práce byla podpoĜena grantem MK
00009486201.
15
TURMALINITY JIŽNÍ ýÁSTI SVRATECKÉHO KRYSTALINIKA
R. ýopjaková1, D. Buriánek2, R. Škoda1, S. Houzar3 a M. Novák4
1
ýGS a Ústav geologických vČd, PĜF MU, KotláĜská 2, Brno, [email protected], [email protected]
2
ýGS, Leitnerova 23, Brno, [email protected]
3
Moravské muzeum, Zelný trh 6, Brno, e-mail: [email protected]
4
Ústav geologických vČd, PĜF MU, KotláĜská 2, Brno, [email protected]
Horniny s podstatným zastoupením turmalínĤ skoryl-dravitové Ĝady jsou oznaþované jako turmalinity.
Turmalinity tvoĜí v jižní þásti svrateckého krystalinika nesouvislý pás S-J smČru mezi obcemi Pernštejn
a Jimramov, jeden výskyt byl nalezen na hranici s moldanubikem u obce Rožná. Turmalinity tvoĜí
stratiformní polohy nČkolik centimetrĤ až 1 metr mocné uvnitĜ svorĤ nebo svorových rul. Turmalinity
vystupují spoleþnČ s metapelity, které jsou ve srovnání s prĤmČrnou kontinentální kĤrou relativnČ
bohaté B i F. Všechny studované výskyty jsou prostorovČ svázané s nedvČdickými mramory, které jsou
v jejich dnešním podloží. Turmalinity jsou tvoĜeny turmalínem a kĜemenem. Z vedlejších minerálĤ
bývá pĜítomen muskovit, granát, biotit, kyanit, sillimanit, plagioklas a K-živec.
Turmalíny odpovídají F-bohatým skorylĤm až dravitĤm, lokálnČ se zvýšeným obsahem Ca a
vakancí v pozici X. Turmalín v turmalinitech vykazuje složitou zonálnost, která naznaþuje jejich
polyfázový vývoj. BČhem první metamorfní (pĜedmetamorfní?) etapy vznikla jádra nČkterých
turmalínových zrn. Jádra pĜedstavují Al bohaté skoryly s vysokou vakancí a relativnČ nízkým
obsahem F. Naše pozorování nepotvrdilo, že by tato jádra mohla pĜedstavovat metamorfované
akumulace detritického turmalínu.
Dravity bohaté F a Na a chudé vakancí, které obrĤstají nebo zatlaþují skorylová jádra, odráží rĤst
turmalínu bČhem prográdní metamorfózy. Vysoké P-T podmínky stabilizují vysoké obsahy F a Na
v turmalínech a rovnČž vysoké XMg je typické pro turmalíny z metapelitĤ metamorfovaných
v amfibolitové facii. BČhem této fáze prográdní metamorfózy patrnČ došlo i k parciálnímu tavení
hornin svrateckého krystalinika a krystalizaci asociujících peraluminických migmatitĤ, které také
obsahují F – bohatý turmalín. Mohly tedy pĜedstavovat další zdroj bórem a fluórem bohatých fluid.
BČhem retrogradní metamorfózy, pĜi níž dorĤstaly relativnČ homogenní vnČjší partie turmalínu
z Ĝady skoryl-dravit, byl vývoj turmalínu dokonþen. P-T podmínky v okolních svorech, interpretované
jako výsledek retrográdní metamorfózy, pĜi níž ve svorech témČĜ vymizel kyanit a staurolit a vznikla
vČtšina porfyroblastĤ granátu, þasto v asociaci se sillimanitem, byly vypoþtené na 600–630 ºC a
5–6 kbar.
Turmalinity ze všech studovaných lokalit mají blízké chemické složení a obdobnou geologickou
pozici. Znaþná podobnost chemického složení vþetnČ REE kĜivek turmalinitĤ a okolních svorĤ hovoĜí
pro jejich obdobný protolit. Infiltrace veškerého F a B pouze z okolních tČles migmatitĤ je málo
pravdČpodobná, vzhledem k chybČjícímu jasnému prostorovému vztahu tČles turmalinitĤ a migmatitĤ a
metagranitĤ. Protolit turmalinitĤ a asociujících metapelitĤ pĜedstavovaly patrnČ sedimentární, pĜípadnČ
vulkanosedimentární horniny již primárnČ bohaté B, pĜíp. F a Fe, jak uvažuje již Kebrt et al. (1984).
Litostratigraficky je výskyt turmalinitĤ pomČrnČ dobĜe omezený na sekvenci v nadloží nedvČdických
mramorĤ. To rovnČž svČdþí pro možný vznik turmalinitĤ v souvislosti s diagenezí pelitĤ, které
pĜedstavovaly protolit pro okolní svory.
Kebrt M., Lhotský P. Pertold Z., Adam J. (1984): Turmalinity a turmalinické kvarcity v krystaliniku
ýeského masivu. Sbor. „Korelace proterozoic. paleozoic. stratiformních ložisek“, 85–101, ÚÚG
a GÚ UK Praha.
16
MECHANISMY HYDROTERMÁLNÍ ALTERACE MONAZITU BċHEM VYSOKOTEPLOTNÍ
DIAGENEZE AŽ ANCHIMETAMORFÓZY KULMSKÝCH SEDIMENTģ DRAHANSKÉ VRCHOVINY
R. ýopjaková a R. Škoda
ýGS a Ústav geologických vČd, PĜF MU, KotláĜská 2, Brno, [email protected]; [email protected]
Monazit je v posledních letech intenzívnČ vyhledávaný minerál v klastických sedimentech, vzhledem
k možnosti ho pomČrnČ rychle a levnČ datovat pomocí EMP a pĜispČt tak k dešifrování provenience
klastického materiálu. Mnohé je známo o vzniku a chování monazitu v magmatických horninách a
bČhem metamorfózy, ovšem velice kusé jsou informace o jeho chování v sedimentárním prostĜedí.
Monazity jsou bČžnou akcesorií ve valounech metamorfovaných a magmatických hornin a jsou
pĜítomné i v asociacích tČžkých minerálĤ z kulmských drob. Známky alterací vykazovaly jak monazity
detritické, získané z koncentrátĤ tČžkých minerálĤ z drob, tak monazity ve valounech slepencĤ.
Nejvyšší podíl detritických monazitĤ vykazujících známky alterací je v sedimentech nejspodnČjšího,
protivanovského souvrství, smČrem do nadloží (rozstáĖského a myslejovického souvrství) podíl
monazitĤ s projevy alterací výraznČ klesá. Ve valounech byly ke studiu vybrány ty horninové typy
(biotitické granity, muskovit-biotitické ortoruly), které se vyskytují jednak v koĜeneckém slepenci
(protivanovské souvrství) a souþasnČ jsou pĜítomné i v raþických slepencích (myslejovické souvrství).
U obou sledovaných litotologický typĤ vykazovaly projevy alterací pouze monazity z valounĤ
koĜeneckého slepence. Intenzita alterací detritických monazitĤ narĤstá tedy od jihovýchodu smČrem
k severozápadu a velice dobĜe koreluje s rostoucí teplotou diagenetického postižení kulmských
sedimentĤ, jak ho stanovili FrancĤ et al. (1999), 130–170 °C pro jihovýchod (spodní þást
myslejovického souvrství) a 170–200 °C pro severozápadní þást protivanovského souvrství.
Byly identifikovány tĜi základní mechanismy alterace monazitu: i) rozpouštČní monazitu; ii)
rozpouštČní monazitu a reprecipitace apatitu, rhabdofánu a thorogummitu; iii) selektivní odnos
nČkterých prvkĤ ze struktury monazitu.
VČtšina zrn vykazovala projevy rozpouštČní þi rozpouštČní doprovázené reprecipitací novotvoĜených fází pouze pĜi okraji a podél prasklin. Centrální partie monazitĤ dávaly mnohdy ještČ reálné
výsledky CHIME datování. ýást zrn, intenzivnČ postižených rozpouštČním, tvoĜilo porézní, korodované
relikty.
Proces selektivního odstraĖování nČkterých prvkĤ probíhá zejména pĜi okraji zrn a podél prasklin,
nČkdy postihne celé zrno a mĤže vést až ke kompletnímu rozpouštČní monazitu. MĤžeme rozlišit tĜi
rĤzná stádia selektivního odnosu prvkĤ. Pro první stádium je charakteristické mírné ochuzení o HREE,
Y, Pb a Th, ale analýzy ještČ nevykazují výraznČji narušenou stechiometrii. V dalším stádiu dochází
k silnČjšímu ochuzení o Gd, HREE, Y, Th, U a Pb, které se již projeví narušenou stechiometrií analýz
(deficit v pozici REE) a nízkou sumou všech oxidĤ 98–95 hm. %. V posledním stádiu dochází již
i k odnosu LREE (La, Ce). ýásti monazitĤ, které projevovaly známky selektivního odnosu prvkĤ, byly
nepoužitelné pro CHIME datování a dávaly nereálnČ nízké vČky vzhledem k ukonþení sedimentace
v kulmské pánvi (< 325 Ma) s vysokou chybou.
Na základČ složení autigenních REE minerálĤ (zatlaþování monazitu apatitem, rhabdofánem a
vzniku autigenních minerálĤ v tmelu drob jako jsou rhabdofány, synchysity, apatity) mĤžeme
pĜedpokládat, že fluida, která se úþastnila diagenese, byla F, Ca, CO2 a P relativnČ bohatá. V rozmezí
teplot 130–200 °C, kterých bylo dosaženo v pánvi, zejména fluoridové iony ovlivĖují rozpustnost
monazitu. Fluor bude pĜevážnČ pocházet z chloritizovaných biotitĤ, které jsou hojné v kulmských
sedimentech. Obsah F v biotitech z valounĤ dominantních granitoidĤ je 0,2–0,6 hm. % a z valounĤ
rĤzných typĤ ortorul prĤmČrnČ 0,2 hm. %.
FrancĤ E., FrancĤ J., Kalvoda J. (1999): Illite crystalinity and vitrinite reflectance in Paleozoic
siliciclastics in the Bohemian Massif as evidence of thermal history. Geologica Carpathica, 50,
5, 65–71.
17
RTG KVANTITATIVNÍ FÁZOVÁ ANALÝZA RECENTNÍCH SEDIMENTģ ěEKY JIHLAVY –
PěEDBċŽNÉ VÝSLEDKY
M. Dosbaba a M. Schwarzová
Ústav Geologických VČd, PĜF MU, KotláĜská 2, 611 37 Brno, [email protected]
Studium mineralogie v souþasnosti stále více smČĜuje k aplikacím v oblasti ochrany životního
prostĜedí. NarĤstající zájem o znalost mineralogického složení podsítné frakce recentních dnových
sedimentĤ podnítil žádost o grant Fondu rozvoje vysokého školství za úþelem zavedení potĜebné
metodiky do výuky jílové mineralogie. Drtivá vČtšina organických, ale i anorganických látek, se totiž
sorbuje právČ na nejjemnozrnnČjší frakci recentních sedimentĤ.
Pro osvojení si metodiky byly odebrány recentní Ĝíþní sedimenty na Ĝece JihlavČ. Ta byla vybrána
z dĤvodu þlenité geologické stavby jejího povodí a zejména kvĤli absenci sedimentárních hornin
v horní þásti jejího toku a naopak jejich pĜítomnosti v dolní (karpatská pĜedhlubeĖ) a stĜední þásti toku
(Boskovická brázda). Sedimenty v dolní a stĜední þástí toku se navíc liší i stáĜím a stupnČm diageneze,
což poskytuje další sledovatelnou promČnnou. Ve stĜední þásti toku se rovnČž vyskytují vČtší polohy
granitoidních tČles (tĜebíþský, jihlavský a brnČnský masiv) ale i ultrabazik (Mohelno). Vzorky byly
odebírány pĜibližnČ v intervalu 10 km. ZároveĖ byly pĜed ústím do Ĝeky Jihlavy ovzorkovány i hlavní
pĜítoky (TĜešĢský potok, Brtniþka, Klapovský potok, Oslava a Rokytná).
Pro kvantitativní RTG fázovou analýzu byl vybrán pĜístup Eberla (2003). Jeho metodika je
založena na lícování získaného RTG záznamu se standarty známých jílových minerálĤ. Intenzity
jednotlivých materiálĤ jsou porovnávány s vnitĜním standardem, vysoce þistým ZnO. Vyhodnocování
probíhá v rámci Eberlova excelovského makra RockJock. Jednotlivé vzorky jsou pĜed XRD
difraktometrií zbaveny nadsítné frakce. V další fázi pĜípravy vzorkĤ jsou odstranČny nežádoucí
pĜímČsi (napĜ. organické látky). Z oþištČných vzorkĤ jsou pĜipraveny nejprve orientované preparáty
umožĖující pomocí RTG difrakce urþit jednotlivé jílové minerály. NásledovnČ jsou pĜipraveny
preparáty postrádající pĜednostní orientaci. PrĤmČrná pĜesnost metody se pohybuje v procentech, což
znamená, že nČkteré minoritnČ zastoupené hĤĜe krystalické fáze nemusejí být identifikovány. Z toho
dĤvodu byla do zpracovávané problematiky zaþlenČna také kationtová výmČnná kapacita (CEC), která
by mČla odhalit i velmi nízké koncentrace smektitĤ. Smektity jsou totiž vzhledem ke své vysoké
sorpþní kapacitČ považovány za hlavního hostitele organických ale i Ĝady anorganických polutantĤ.
MČĜení CEC je v tomto pĜípadČ založeno na sorbci Cu-trienového komplexu vytlaþujícího pĤvodní
mezivrstevní kationy. CEC bylo zjišĢováno podle procedury popsané Ammanem et al. (2005).
Výsledná hodnota CEC udávaná v meq/100g je založena na mČĜení úbytku Cu pomocí optické
absorpþní spektrometrie nebo AAS. Studenti mineralogie jsou aktivnČ zapojováni do Ĝešení
problematiky, což jim umožĖuje získat hlubší vhled do provádČní kvantitativní fázové analýzy, ale i
do metodiky odbČru vzorkĤ.
Amman L. et al. (2005): Determination of the cation exchange capacity of clays with copper
complexes revisited. – Clay Minerals, 40, 4, 451–453.
Eberl D. D. (2003): User guide to RockJock – A program for determining quantitative mineralogy from
X-ray diffraction data. USGS Open File Report OF 03–78, 40 p.
18
PETROGRAFICKÝ A STRUKTURNÍ VÝZKUM V OKOLÍ BOROVÝCH LAD
B. Dudíková-Schulmannová a K. Verner
ýeská geologická služba, Klárov 3, Praha 1, [email protected], [email protected]
Na jaĜe roku 2006 byla dokonþena geologická mapa 32–112 Borová Lada, která je souþástí mapovacího
projektu pro NP Šumava. Jedná se o list v blízkosti státní hranice se SRN mezi Borovými Lady,
Kvildou a BĜezníkem. Z hlediska geologické pozice náležejí zdejší horniny jednak k jednotvárné
jednotce moldanubika Šumavy a jižních ýech a jednak k moldanubickému plutonu.
Metamorfity jednotvárné jednotky šumavského moldanubika prošly nČkolikerou pĜemČnou, byly
polyfázovČ deformovány a jsou v rĤzném stupni migmatitizace. Jedná se o sillimanit-biotitické, místy
migmatitizované, pararuly, které vznikly metamorfózou písþitých a jílovito-písþitých sedimentĤ v P-T
podmínkách stĜední kontinentální kĤry v období hlavních variských orogenních procesĤ na ŠumavČ
(360–330 Ma), a dále o sillimanit-biotitické migmatity s cordieritem, pĜípadnČ s granátem, které
vznikly v podmínkách spodní kontinentální kĤry v období ~ 320 Ma. Pestré horninové vložky se na
tomto území vyskytují velmi sporadicky.
Z hlediska strukturního vývoje je oblast v západním okolí Borových Lad mimoĜádnČ dĤležitá,
neboĢ zde mĤžeme pozorovat vztahy tĜí odlišných deformaþních staveb regionálního mČĜítka. Primární
planární stavba s relikty ptygmaticky vrásnČné taveniny upadá pod strmými úhly k ZSZ. Tato foliace je
pak s rĤznou intenzitou refoliována do ploch upadajících pod mírnými úhly k S až k SV. K dalšímu
pĜepracování zmínČných dvou staveb dochází v rámci tĜetí deformaþní fáze do tzv. „bavorských
smČrĤ“. Vznikají asymetrické vrásy, jejichž ramena upadají k SV (ménČ k JZ) a osy jsou orientovány
k S až SSZ. Intenzita této refoliace stoupá ve smČru od SV k JZ.
Variské granitoidní horniny náležející k moldanubickému plutonu jsou rĤzného stáĜí a chemismu a
vystupují hlavnČ v j. þásti listu v okolí státní hranice se SRN. Z regionálnČ-geologického hlediska patĜí
tyto granitoidy pĜevážnČ ke stráženskému masívu, žíly granitĤ v sz. þásti mapy jsou považovány za
apofýzy západní „centrální“ þásti masívu Vydry. NejrozšíĜenČjším typem v rámci mapovaného území je
porfyrický biotitický granit weinsberský (~ 330 Ma), který se zde vyskytuje ve dvou chemicky velmi
podobných, avšak makroskopicky odlišných typech.
StĜednČ až hrubČ zrnitý muskovit-biotitický granit eisgarnský opovídá tzv. varietČ Plechý
vyskytující se na listech Nová Pec a Nové Údolí a jeho stáĜí se odhaduje na ~ 325–320 Ma. Podobného
stáĜí (~ 320) jsou i drobnČ zrnité svČtlé muskovit-biotitické granity, které vytváĜejí ve weinsberských
granitech a migmatitech žíly od mocností nČkolika desítek metrĤ až po polohy nČkolik set metrĤ
mocné.
V jv. þásti listu v okolí Knížecích Plání vystupují nepravidelná tČlesa tmavého, drobnČ zrnitého
amfibol-biotitického tonalitu, ojedinČle proráženého aplitickými žilkami, jehož stáĜí nebylo dosud
urþeno, pĜedpokládá se však, že k jeho vmístČní mohlo dojít až po weinsberském granitu. V 60. letech
dvacátého století se v blízkosti bývalého hĜbitova na Knížecích Pláních ruþnČ dobývaly bloky tonalitu
a používaly se v NČmecku k výrobČ pomníkĤ.
PozdnČ variské magmatity jsou reprezentovány žilami dioritového a granitového porfyru.
Granitový porfyr se vyskytuje v podobČ žil maximálnČ 100 m mocností, které vČtšinou vystupují
nČkolik desítek metrĤ pod vrcholy kót tvoĜených migmatity a mívají smČr ~ SZ-JV. Pro svou
houževnatost a dekorativní vzhled byl porfyr používán v širším okolí jako stavební kámen.
19
KONODONTOVÁ FAUNA SVRCHNÍHO TOURNAI A SPODNÍHO VISÉ V MOKRÉ U BRNA
L. DvoĜák
Ústav geologických vČd PĜF MU, KotláĜská 2, 611 37 Brno, [email protected]
Pro hranice tournai a visé není dosud stanoven stratotyp. Jako vhodný kandidát se jeví profil poblíž
Pengchongu v jižní ýínČ, kde je výborný záznam foraminifer a lze sledovat evoluþní linii rodu
Eoparastaffella. V souþasnosti je hranice Tn/V definována prvním výskytem druhu Eoparastaffella
simplex (blíže Devuyst 2006; Devuyst et al. 2003), o dva metry výše se na Pengchongu objevuje
konodont Gnathodus homopunctatus. Takto definovaná hranice je dobĜe rozpoznatelná v rámci
euroasijské oblasti (kam spadá i Morava). Jinde, napĜíklad v Severní Americe (Laurentii), se ani jeden
z uvedených taxonĤ nevyskytuje. Zato je zde dobrý záznam poddruhĤ konodontĤ druhu Scaliognathus
anchoralis, který je však na Pengchongu pomČrnČ vzácný.
Lomy Mokrá, situované mezi obcemi Mokrá-Horákov a HostČnice asi 15 km sv. od Brna,
pĜedstavují dosud þinné lomy. Odkrývají sled vrstev v pĜevážnČ karbonátovém vývoji – vilémovické
(frasn), kĜtinské a hádsko-Ĝíþské (famen-tournai) vápence, pĜechodné facie reprezentované bĜezinským
souvrstvím (svrchní tournai – sp. visé) a zakonþené flyšovými sedimenty rozstáĖského a myslejovického souvrství (stĜ. visé – svrch. visé).
V hádsko-Ĝíþských vápencích a bĜezinském souvrství tvoĜeném sledem stĜídajících se tenkých až
stĜednČ mocných vrstev šedých biodetritických až mikiritických vápencĤ a vápnitých bĜidlic, byly
v poslední dobČ studovány na nČkolika profilech foraminifery v hraniþním intervalu Tn/V (Devuyst
2006, Devuyst a Kalvoda 2007) a spolu s nimi i konodonti. Na profilu ve stĜedním lomu na etáži 395
byla vedle konodontĤ zjištČna i bohatá spoleþenstva trilobitĤ a byly studovány i další faunistické
skupiny (Kalvoda et al. 2005, Rak 2005).
Detailní zhodnocení konodontové fauny na tomto profilu ukázalo na stratigrafický interval od
stĜední þásti zóny Scaliognathus anchoralis (svrchní tournai) do gnathodové interzóny (nejvyšší
tournai-nejspodnČjší visé). Indexový taxon nadložní zóny Gnathodus homopunctatus nebyl nalezen
a na MoravČ není dosud znám. Dle výzkumĤ foraminifer (prvního výskytu Eoparastaffella simplex)
(Devuyst 2006) leží hranice Tn /V pouze pĜes dva metry nad zónou Scaliognathus anchoralis, což je
podstatnČ níže než na jiných lokalitách ve svČtČ.
V profilu byl zjištČn Scaliognathus anchoralis cf. anchoralis, v EvropČ pomČrnČ vzácný, ale hojnČ
rozšíĜený v Severní Americe. Mokrá je jedinou lokalitou, kde se vyskytuje spoleþnČ s foraminiferami
Eoparastaffella simplex. Takováto asociace by mohla pĜispČt k lepší korelaci hranice Tn/V
v severoamerické oblasti.
Lomy Mokrá poskytují jedineþné profily pro studium hranice Tn/V, na kterých jde dobĜe studovat
velmi diverzifikovanou foraminiferovou, konodontovou a trilobitovou faunu spoleþnČ, což na vČtšinČ
lokalit ve svČtČ není možné.
Devuyst F. X. (2006): The Tournaisian-Viséan boundary in Euroasia – Definition, biostratigraphy,
sedimentology and early evolution of the genus Eoparastaffella (foraminifer). MS, Université
Catholique de Louvain, 430 s.
Devuyst F. X., Hance L., Hou H., Wu X., Tian S., Coen M. a Sevastopulo G. (2003): A proposed
Global Stratotype Section and Point for the base of the Viséan Stage (Carboniferous): the
Pengchong section, Guangxi, South China. Episodes, 26, s. 105–115.
Devuyst F. X. a Kalvoda J. (2007): Early evolution of the genus Eoparastaffella (Foraminifera) in
Euroasia: The „interiecta group“ and related forms, late Tournaisian to early Viséan
(Mississippian). Journal of Foraminiferal Research, 37, s. 69–89.
Kalvoda J., Devuyst F. X., Mergl M. a Rak Š. (2005): The Tournaisian-Viséan boundary and
evolutionary trends in the Eoparastaffella interiecta group in Mokrá near Brno (Czech Republic).
SCCS Mid-congress Field-Conference, May 2005, Linège.
Rak Š. (2005): Trilobitová fauna hraniþních vrstev tournai – visé z Mokré u Brna. MS, Diplomová
práce, MU, 58 s., Brno.
20
ZÁZNAM EKLOGITOVÉ FACIE V CHEMICKY ZONÁLNÍCH GRANÁTECH FELSICKÝCH
GRANULITģ MOLDANUBICKÉ ZÓNY
S. W. Faryad1 a J. Košler2
1
Ústav petrologie a strukturní geologie, Univerzita Karlova v Praze, Albertov 6, Praha 2, ýeská republika
2
Institutt for geovitenskap, Universitetet i Bergen, Allegaten 41, Bergen, Norge
Multikomponentní modelování difúze v prográdnČ zonálních granátech z migmatitického granulitu
moldanubické zóny bylo použito pro studium PTt vývoje tČchto hornin. Zatímco složení stĜedĤ zrn
granátĤ odpovídá krystalizaci v podmínkách eklogitové facie, jejich okraje s nízkým obsahem Ca a
zvýšenými obsahy Fe, Mg a Mn vznikly nejspíše v podmínkách facie granulitové. ZpČtná difúze Mn
a zvýšené pomČry Sm/Nd na okrajích zrn granátĤ v mesozomu a v leukosomu jsou výsledkem
þásteþného rozpouštČní granátu. Modelování difúze na rozhraní eklogitové a granulitové þásti granátu
svČdþí o modifikaci jejich primárního chemického složení pĜi teplotách vyšších než 600–650 °C, tedy
v podmínkách granulitové facie. Vývoj do podmínek granulitové facie (800 °C/2GPa), následná
izotermální dekomprese do 0.8 GP a ochlazení na 600 °C probČhly v rozpČtí cca 1,6 Ma (zahĜátí
a ochlazení) a cca 2.4 Ma (relaxace a dekomprese). Tomu odpovídá i vypoþtená rychlost
zahĜátí/chladnutí (250 °C/Ma) zjištČná na základČ distribuce Mn v granátech a rychlost exhumace
studovaných hornin (cca 1.7 cm/a). Zvýšení teploty na 850–900 °C pĜi zachování stejných rychlostí
zahĜátí/chladnutí a exhumace by mČlo za následek chemickou homogenizaci granátĤ, podobnČ jako je
tomu u vČtšiny granátĤ z felsických granulitĤ moldanubické zóny. Datováním prográdních granátĤ
z felsických granulitĤ pomocí metody Sm-Nd (Prince et al., 2000) bylo zjištČno minimální stáĜí jejich
krystalizace pĜed 354 Ma, tedy o cca 10–20 Ma dĜíve ve srovnání výsledky datování zirkonĤ
metodami U-Pb. Rozdíl dosud publikovaných staĜí eklogitĤ/granátických peridotitĤ a felsických
granulitĤ v ýeském masívu a homogenizaci vČtšiny granátĤ z felsických granulitĤ lze vysvČtlit jako
výsledek dvou oddČlených metamorfních událostí.
Prince C. I., Košler J., Vance D., Günther D. (2000): Chemical Geology, 168, 255–274.
21
ASOCIACE OSTNOKOŽCģ A MIOMERIDNÍCH TRILOBITģ KAMBRIA BARRANDIENSKÉ OBLASTI
O. Fatka1, M. Szabad2, M. Šinágl3 a V. Vokáþ4
1
Karlova Univerzita, Ústav geologie a paleontologie, Albertov 6, 128 43, Praha 2
2
ObráncĤ míru 75, 261 02 PĜíbram VII
3
Osvobození 390, 261 01 PĜíbram VII
4
ZábČlská 53, 312 00 PlzeĖ
Analýza údajĤ o stratigrafickém a geografickém rozšíĜení dvaceti druhĤ eocrinoidních, edrioasteroidních, ctenocystidních, styloforátních a trochocystidních ostnokožcĤ a patnácti druhĤ
miomeridních trilobitĤ na více než dvaceti lokalitách jineckého souvrství ve stĜedním kambriu
pĜíbramsko-jinecké a skryjsko-týĜovické pánve umožnila odlišit celkem jedenáct asociací.
Ostnokožci
ýtyĜi z odlišených asociací ostnokožcĤ byly zjištČny v obou pánvích a další þtyĜi asociace jsou vázány
buć na pĜíbramsko-jineckou nebo skryjsko-týĜovickou pánev.
PěÍBRAMSKO-JINECKÁ PÁNEV
Asociace s rodem Ceratocystis
Asociace s rodem Stromatocystites
Asociace s rody Etoctenocystis a Ctenocystis
Asociace s rodem Lichenoides
Asociace s rody Akadocrinus a Acanthocysties
Asociace s rodem Asturicystis
SKRYJSKO-TÝěOVICKÁ PÁNEV
Asociace s rodem Ceratocystis
Asociace s rodem Stromatocystites
Asociace s rody Etoctenocystis a Ctenocystis
Asociace s rodem Lichenoides
Asociace s rodem Luhocrinus
Asociace s rody Trochocysties a Trochocystoides
Miomeridní trilobiti
DvČ ze zjištČných asociací miomeridních trilobitĤ se vyskytují v obou pánvích, naproti tomu tĜetí
asociace byla prokázána pouze ve stĜedních polohách jineckého souvrtsví pĜíbramsko-jinecké pánve.
PěÍBRAMSKO-JINECKÁ PÁNEV
Asociace s rody Peronopsis a Phalagnostus
Asociace s rody Phalacroma a Condylopyge
Asociace s rody Onymagnostus a Hypagnostus
SKRYJSKO-TÝěOVICKÁ PÁNEV
Asociace s rody Peronopsis a Phalagnostus
Asociace s rody Phalacroma a Condylopyge
Prakticky všechny výše uvedené asociace obsahují i další, obvykle diverzifikovanou faunu
linguliformních a akrotretidních ramenonožcĤ, polymeridních trilobitĤ, stop po þinnosti organismĤ,
vzácnČji i mČkkýše, foraminifery, graptoloidy, netrilobitové þlenovce a další zbytky tzv. „mČkkotČlých“
(= soft-bodied) organismĤ.
Tento výzkum je podporován grantem GAýR þ 205/06/0395 a výzkumným zámČrem MŠM
0021620855.
22
VYDAVATELSTVÍ ýESKÉ GEOLOGICKÉ SLUŽBY – OKNO DO SVċTA GEOLOGIE
P. Fiferna
Vydavatelství ýeské geologické služby jako nejvČtší vydavatel geologické literatury v ýesku se již od
roku 1919 podílí na zpĜístupĖování výstupĤ výzkumné a vývojové þinnosti z oborĤ vČd o Zemi.
VytváĜí tištČné a elektronické publikace – geologické a tematické mapy vþetnČ vysvČtlujících textĤ,
zpracovává a vydává geovČdní publikace, periodika i monografie pro odbornou veĜejnost a
zpĜístupĖuje poznatky z geologických vČd široké veĜejnosti populárnČ nauþnou formou pomocí
publikací, map, pohlednic, nauþných aršíkĤ apod.
V souþasné dobČ se ekologická mČĜítka pomalu, ale jistČ dostávají mezi hlavní spoleþenské
hodnoty a vnímání pĜíþin a dĤsledkĤ zneþišĢování životního prostĜedí je podstatnČ vČtší, než tomu
bylo v minulosti. Firmy a organizace tak zaþínají spoleþenskou odpovČdnost vnímat jako svoji
konkurenþní výhodu a rostoucí ekologické povČdomí zvyšuje napĜíklad v cestovním ruchu význam
„pĜírodČ blízkých dovolených“, které se objevují pod pojmy jako ekoturistika a geoturistika.
DĤsledkem tČchto nových trendĤ je i rostoucí poptávka široké odborné a hlavnČ laické veĜejnosti po
geovČdních informacích, které se Vydavatelství ýGS snaží zprostĜedkovat a nabízet pĜitažlivou
formou.
Uživatelé velice oceĖují dostupnost a ucelenost nabízených informací v podobČ on-line
zpĜístupnČných þlánkĤ z odborných periodik jako je Bulletin of Geosciences, Zprávy o geologických
výzkumech, CGS Special Papers a Sborníky geologických vČd, které jsou na stránkách vydavatelství
k dispozici zdarma.
Na základČ zvyšující se poptávky je v posledních letech kladen dĤraz na vydávání populárnČ
nauþných publikací a map, které srozumitelným zpĤsobem pomocí zjednodušených geologických map
nebo textĤ seznamují þtenáĜe s geovČdní problematikou. PatĜí k nim také nedávno vydané knížky
Geologická pamČĢ krajiny, Geologie Šumavy þi PĤdy ýeské republiky a stále pokraþující Ĝada
obrazových skládaþek o geologii chránČných krajinných oblastí ýeské republiky.
V trendu dnešní doby pĜipravujeme nČkolik zajímavých titulĤ, které jsou cílenČ zamČĜeny na tĜi
hlavní oblasti:
1. vydávání geologických map – kromČ dlouho oþekávané Geologické mapy ýeské republiky
1 : 500 000 vyjde dalších 15 listĤ geologické mapy 1 : 25 000;
2. geoturistiku – pĜipravované publikace, soubory pohlednic, mapy a skládaþky s geologickými
zajímavostmi jsou zamČĜeny na zájemce o geologii z Ĝad široké veĜejnosti;
3. dČti – naším cílem je zábavnou formou pomocí knih s velkým množstvím ilustrací,
vystĜihovánek, omalovánek nebo pexesa vtáhnout dČti do zajímavostí svČta geologie.
Vydavatelství v souþasné dobČ velice úzce spolupracuje s PĜípravným výborem Mezinárodního roku
planety ZemČ a snaží se své popularizaþní a propagaþní aktivity provázat s touto celosvČtovou
aktivitou. Široká veĜejnost kladnČ vnímala celonárodní výtvarnou soutČž pro dČti MĤj kousek ZemČ,
organizované v rámci roku planety ZemČ, které se zúþastnilo více než 1000 dČtí z 81 þeských škol.
Výsledky soutČže byly vyhlášeny na 16. mezinárodním knižním veletrhu v Praze a nejzdaĜilejší práce,
vystavené u veletržního stánku Vydavatelsví ýGS, byly také publikovány na pohlednicích. Všechny
kresby, malby a koláže jsou zveĜejnČny na webovských stránkách www.geology.cz/soutez vþetnČ
vybraných literárních komentáĜĤ, vítČzĤ a fotografií z vyhlášení výsledkĤ soutČže i fotoreportáže
z exkurze uspoĜádané pro tĜídu absolutního vítČze.
23
NÁRODNÍ GEOLOGICKÁ MAPOVÁ DATABÁZE
M. Fifernová1, L. Kondrová1, R. Tomas1 a Z. Krejþí2
1
ýeská geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha 1
2
ýeská geologická služba, Brno
Masivní rozvoj informaþních technologií, zejména geografických informaþních systémĤ (GIS),
v posledních letech výraznČ zvýšil možnosti zpracování, ukládání, analyzování a poskytování
informací obsažených v geologických mapách. Klasickým výstupem mapování je tištČná mapa,
textové vysvČtlivky a dokumentace. Postupná implementace GIS do procesu geologického mapování
umožĖuje nejenom zkvalitnit geologickou interpretaci, ale významným zpĤsobem zvyšuje i þitelnost
mapy pro uživatele (možnost zapínání a vypínání tématických vrstev a podkladĤ) a zároveĖ umožĖuje
uživateli efektivní využití dalších souvisejících dat rĤzného druhu, která jsou s mapou propojena.
PĜíspČvek popisuje tvorbu komplexního GIS na modelové oblasti Jesenicka z informací a dat
vzniklých pĜi základním geologickém mapování v mČĜítku 1 : 25 000, které v této oblasti probíhá od
roku 2001. V rámci tvorby GIS Jesenicka byl vytvoĜen logický datový model ESRI geodatabáze,
obsahující datové sady, tĜídy, podtĜídy a jednotlivé geoprvky. Byly vytvoĜeny vazby mezi
jednotlivými objekty geodatabáze a provedena implementace topologických pravidel a hodnotových
domén pro zajištČní integrity dat. Návrh této struktury geodatabáze byl urþitým kompromisem mezi
požadavky, které byly na NGMD kladeny:
x nástroj pro automatizovaný sbČr dat a on-line aktualizaci dat
x analytický nástroj
x kartografický þi vizualizaþní nástroj
Tento GIS (GEOýR25) bude jádrem pro tvorbu národní geologické mapové databáze ýR (NGMD
ýR), která bude zahrnovat veškerá data a informace uložené v odborných archivech a zároveĖ bude
plnit úlohu datového úložištČ pro geovČdní data a informace vznikající ze souþasných geologických
mapování.
V další fázi projektu se pĜedpokládá vývoj nástrojĤ pro jednoduchou extrakci dat z GEOýR25,
která mapujícím geologĤm umožní mít v terénu off-line verzi veškerých dostupných aktuálních dat
z centrální geodatabáze (systém check-out), a prostĜedí pro zpČtné ukládání nových dat z terénních
prací (check-in). Následovat by mČlo napĜíklad rozšíĜení poskytovaných informací o 3D modely
horninových vrstev na
území ýR, neboĢ dvojrozmČrné geologické mapy zjednodušenČ popisují
i 3–4 rozmČrnou horninovou stavbu litosféry.
Obr. Konceptuální model informaþního obsahu
geologické mapy s vyznaþením (šedé zvýraznČní) stávajícího stupnČ
digitálního zpracování.
24
KěÍDOVÉ SEDIMENTY VÝCHODNÍ ýÁSTI MONGOLSKÉHO ALTAJE
H. Gilíková1, P. Budil2, S. ýech2, P. Hanžl1, J. Otava1, M. Svobodová3 a V. Ziegler4
1
ýeská geologická služba, Leitnerova 22, 602 00 Brno; [email protected]
2
ýeská geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha1; [email protected]
3
Geologický ústav Akademie vČd ýR, Rozvojová 269, 165 00 Praha 6 – Lysolaje; [email protected]
4
Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, M. D. Rettigové 4, 116 39 Praha 1; [email protected]
V období let 2004–2007 probČhlo geologické a geochemické mapování oblasti Zamtyn Nuruu ve
východní þásti Mongolského Altaje. Geologické mapy v mČĜítku 1: 50 000 vznikly v rámci projektu
Zahraniþní rozvojové spolupráce ýR.
Studovaná oblast leží na hranici dvou pĜedmezozoických geologických celkĤ – na severu je to
Jezerní zóna a na jihu zóna Gobi Altaje. Ve studovaném území zaþíná mezozoická sedimentace svrchnČ
jurskými þervenými sedimentárními brekciemi a vrcholí vulkanickou aktivitou koncem spodní kĜídy.
Mezozoické sedimenty, pĜedstavující kontinentální sedimentaci, tvoĜily platformní pokryv na obou
varisky konsolidovaných jednotkách. V oblasti Zamtyn Nuruu dnes mezozoické sedimenty dominují
v Jezerní zónČ, avšak jsou známy i z oblasti Gobi Altaje. Byly zde vyþlenČny celkem 4 formace:
Toromkhon, Undurukhin, Anday Khudakh a Khulsan Gol, z toho sedimenty formace Toromkhon
odpovídají stáĜí svrchní jura a sedimenty zbývajících formací odpovídají spodnokĜídovému stáĜí.
Sedimentace formace Toromkhon zaþíná ve svrchní juĜe. ŠpatnČ vytĜídČné þervené brekcie,
konglomeráty a pískovce s drobnými polohami jílovcĤ a prachovcĤ pĜedstavují velmi rychlou
sedimentaci v rámci aluviálních kuželĤ v aridním až semiaridním klimatu. PĜibližná mocnost formace
je do 200 m.
Formace Undurukhin je tvoĜena 13 m mocnými smČrem do nadloží zjemĖujícími sedimentárními
cykly obsahující konglomeráty, vápnité pískovce, jílovce a slínovce. Místy se v jílovcích nacházejí
uhelné proplástky. Podle sedimentárních texturních a strukturních znakĤ a pĜítomnosti organické hmoty
lze usoudit, že sedimenty se usazovaly jak v mČlkém jezerním prostĜedí, tak v prostĜedí meandrujících
Ĝek, kdy obþas došlo k pĜelivu vod mimo koryto Ĝek. Na základČ fauny a flóry bylo urþeno její stáĜí na
spodnokĜídové (stupeĖ berrias až valangin), ale velmi ojedinČle byla nalezena fauna až do stupnČ
barrem. Celý sedimentární sled formace má mocnost do 400 m.
Formace Anday Khudag se laterálnČ i vertikálnČ zastupuje s formacemi Undurukhin a Khulsan
Gol. Z tohoto dĤvodu byla formace pomČrnČ tČžko vymapovatelná, její mocnost nepĜesahuje 50 m.
Charakteristickou horninou této formace jsou tzv. „papery shales“, což jsou tence zvrstvené, þernošedé
bĜidlice s ojedinČlými výkvČty sádrovce na vrstevních plochách. KromČ toho jsou zde zastoupeny
jílovce, ve kterých jsou místy uhelné proplástky. Velmi vzácnČ jsou pĜítomny bituminózní pískovce
a drobnozrnné slepence. Na základČ litologického složení, texturních a strukturních sedimentárních
znakĤ a z paleontologických nálezĤ lze usuzovat, že sedimentace formace Anday Khudag probíhala ve
dvou prostĜedích, a to v mČlkém jezerním prostĜedí, kde se místy vytvoĜily anoxické podmínky a na
deltové plošinČ. StáĜí formace bylo stanoveno na základČ fauny a flóry a odpovídá spodní kĜídČ, stupni
hauteriv až barrem, lokálnČ až apt.
Nadložní vulkano-sedimentární formace Khulsan Gol se laterálnČ zastupuje s formací Anday
Khudag a ojedinČle má konkordatní styk i s formací Undurukhin. Sedimentární þást formace
pĜedstavují špatnČ vytĜídČné brekcie, slepence a hrubČ zrnité pískovce, které se pravdČpodobnČ
ukládaly ve formČ aluviálních kuželĤ pĜi úpatí vysokých hor. Dále jsou zde zastoupeny stĜednČ až
jemnČ zrnité pískovce, jílovce, prachovce a slínovce. V jemnozrnných sedimentech bylo nalezeno velké
množství organických zbytkĤ. JemnČ zrnité pískovce s jílovci a prachovci odpovídají sedimentaci
v mČlkém, ale plošnČ rozsáhlém jezeĜe, které bylo ovlivnČno bouĜkovými událostmi. Vývoj
spodnokĜídové pánve byl ukonþen vulkanickou aktivitou, která je dokumentována plošnými výlevy
bazaltĤ. StáĜí formace je urþeno na základČ fauny a flóry, odpovídá spodní kĜídČ, stupni apt až alb.
PĜibližná mocnost formace je do 400 m.
25
DISTRIBUCE 137CS A PěIROZENÝCH RADIONUKLIDģ V OBLASTI ORLICKÝCH HOR,
KRÁLICKÉHO SNċŽNÍKU, JESENÍKģ A MORAVSKO-SLEZSKÝCH BESKYD
J. Hanák1, I. Kašparec2, M. Chlupáþová3, P. MĦller1 a H. MĦllerová1
1
ýeská geologická služba, Leitnerova 22, 602 00 Brno, [email protected], [email protected]
2
Georadis s.r.o., ěeþkovice, Hudcova 56b, 621 00 Brno, [email protected]
3
Boháþova 866/4, 149 00 Praha 4, Háje, [email protected]
PĜibližnČ po dvaceti letech od kontaminace našeho území radionuklidy z þernobylské atomové
elektrárny jsme díky zájmu ministerstva ŽP mohli postupnČ provČĜit rozsah a intenzitu dosud existující
kontaminace radioaktivním prvkem 137Cs v oblasti JeseníkĤ, v Orlických horách, na Králickém
SnČžníku, a v Moravsko-slezských Beskydech. ZároveĖ byla mČĜena pĜirozená radioaktivita, tj.
obsahy K, eU a eTh a stanoven dávkový pĜíkon (Da), který je vhodným parametrem pro posouzení
celkové úrovnČ radioaktivity. V každé oblasti byla zvolena síĢ bodĤ, na kterých probČhlo
spektrometrické mČĜení a posléze na nČkterých z nich byly odebrány vzorky ze tĜí hloubkových úrovní
pĤdního profilu k laboratornímu provČĜení vertikálních zmČn v distribuci uvedených prvkĤ.
V horninách pĤdního profilu byly také stanoveny koncentrace tČžkých minerálĤ.
Obsahy eTh, eU, K a plošná aktivita 137Cs byly v terénu mČĜeny spektrometrem GR-320 (výrobce
Exploranium), s detektorem NaI(Tl) 76 x 76 mm s energiovým rozlišením 7,3 % (pro E 661,6 keV).
Na lokalitČ bylo mČĜeno vždy 5 bodĤ, doba mČĜení byla 3 minuty. NamČĜená spektra byla zpracována
metodou nejmenších þtvercĤ, z výsledkĤ byly stanoveny prĤmČrné hodnoty obsahĤ a plošné aktivity
a vypoþteny odhady smČrodatných odchylek. Spektrometr byl cejchován na základnČ v Bratkovicích
(K, U a Th) a na etalonu Klepáþov se známou plošnou kontaminací 137Cs. K mČĜení obsahĤ
radioaktivních prvkĤ v laboratoĜi byl použit scintilaþní spektrometr PCAP (Nucleus USA)
s detektorem NaI(Tl) 10 x 10 cm s rozlišením 7,9 %. Pozadí bylo potlaþeno olovČným stínicím krytem
o tloušĢce 9 cm. NamČĜená 512-kanálová spektra byla metodou nejmenších þtvercĤ porovnána se
spektry etalonĤ IAEA (RG set: Th, U(Ra) a K a etalony Explorania (238U a 137Cs). Výsledkem mČĜení
byly obsahy eTh, eU, K a hmotnostní aktivity 137Cs, ze kterých bylo možné, mimo jiné, urþit
hloubkový prĤbČh kontaminace radioceziem pro interpretaci terénních mČĜení. Na úkolech,
zahrnujících širokou paletu prací se podíleli vedle pracovníkĤ Ĝešitelského pracovištČ ýGS ještČ
pracovníci fy Georadis s. r. o v BrnČ a Družstva Geomin v JihlavČ.
Distribuce K, eU, eTh, hmotnostní i plošná aktivita 137Cs, dále Da(Cs), Da(K,eU,eTh), Da sumární
byla znázornČna v ĜadČ map. Z nich je patrné, že úroveĖ kontaminace je v prĤmČru dosud nejvyšší
v oblasti JeseníkĤ, následují Orlické hory a Králický SnČžník. Beskydy jsou na tom nejlépe. Ani
v Jeseníkách, ani v Orlických horách není distribuce 137Cs rovnomČrná, existují oblasti s dosud vyšší
a na druhé stranČ mizivou úrovní. Nadlimitní obsahy se vyskytují vcelku ojedinČle. Na mapách jsou
zvýraznČny body s kontaminací 137Cs vČtší než 37 kBq.m–2. Mapy jsou dostupné na MŽP.
26
GRANITOIDNÍ MASIVY OBLASTI ZAMTYN NURUU, JZ. MONGOLSKO
P. Hanžl1, D. Buriánek1, K. Hrdliþková1, J. Aichler1, A. Gerdes2 a D. Byambasuren3
1
ýeská geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha, [email protected]
Institut für Geowissenschaften, J. W. Goethe Universität, Altenhöferallee 1; 60438 Frankfurt am Main,
[email protected]
3
Geological Investigation Centre, Songino Khayrkhan District, PO Box 37/307, Ulaanbaatar, Mongolia;
[email protected]
2
BČhem geologického mapování, které probČhlo v letech 2004–2007 v rámci programu Zahraniþní
rozvojové spolupráce ýR ve východní þásti Mongolského Altaje, byly na rozhraní dvou významných
geologických domén jihozápadního Mongolska (Gobi Altaj a Jezerní zóna) rozlišeny tĜi samostatné
granitové masivy a dva granitoidní komplexy úzce spjaté s metamorfními komplexy.
Ve varisky konsolidované zónČ Gobi Altaje vystupuje spodnokarbonský masiv Chandman, který
má dvČ þásti. Jižní þást má charakter anatektických granodioritĤ derivovaných z Al chudých
metasedimentĤ. Severní þást, která intruduje do migmatitĤ je zĜetelnČ metaluminická. TvoĜí
horninovou Ĝadou od dioritĤ (± gabro) pĜes granodiority až do podĜadnČ zastoupených granitĤ.
Charakteristickým rysem masivu je subsolidová deformace. Geochemicky horniny odpovídají
granitĤm vulkanického oblouku. S metamorfovanými horninami v tektonické melanži podél zlomu Ikh
Bogd vystupují kataklastické aplitické leukogranity masivu Unegt Uul. Radiometrická data jsou
obtížnČ interpretovatelná, ukazují však na paleozoické stáĜí hornin.
Granitoidní horniny Jezerní zóny jsou geologicky a þasovČ vázány na spodnopaleozoický vývoj
(kaledonská orogeneze) a na pozdnČ variskou extenzní fázi variské orogeneze.
Drobná plutonická tČlesa vystupují ve vysoce metamorfovaném krystaliniku Zamtyn Nuruu ve
dvou petrografických typech, které jsou na sobČ prostorovČ nezávislé. Jsou to jednak slabČ
peraluminické granity až granodiority a jednak gabrodiority, þasto s kumulátovými texturami. ZjištČné
zirkonové vČky jak v leukokratních, tak mafických typech odpovídají kambriu. SvrchnČ kambrické
stáĜí bylo zjištČno také v petrograficky monotonním granitovém masivu Burdnii Gol. Ten intruduje
do kambrických kontinentálních sedimentĤ a v dnešní pozici leží pĜi jižní hranici Jezerní zóny.
Kambrické granitoidy zde odpovídají chemicky granitĤm magmatických obloukĤ a þasovČ
doprovázejí závČreþnou fázi k jihu orientované subdukce oceánské kĤry formace Khan Taishir, kdy
došlo ke kolizi akretovaných geologických domén mezi dvČma proterozoickými mikrokontinenty
(v dnešní pozici Baydrag na severu a Zamtyn Nuruu na jihu).
Pozdní fáze variské orogeneze v oblasti je charakteristická mohutnou vulkanickou
aktivitou kontinentálního charakteru v období spodního permu. V oblasti hor Khar Argalantyn u jezera
Boon Tsagaan je spodnČ permská vulkanická aktivita úzce spjata s intruzí masivu Shar Oroy.
Geologické vztahy a struktury ukazují na kogenetický vývoj vulkanitĤ i plutonitĤ. Masiv má variabilní
složení od gaber pĜes granodiority a granity až k syenitĤm. Horniny jsou alkalicko-vápenaté až
alkalické, metaluminické a až slabČ peraluminické v pĜípadČ granitĤ. Obsahy stopových prvkĤ
odpovídají synkolizním granitĤm.
Ve studované oblasti Zamtyn Nuruu vystupuje Ĝada typĤ granitoidĤ, které pomČrnČ dobĜe odráží
geotektonický vývoj na kontaktu dvou významných geologických celkĤ Mongolska. BČhem kambria
docházelo v souvislosti s akrecí jednotlivých proterozoických mikrokontinentĤ k formování
vulkanických obloukĤ a s nimi spojených granitoidĤ. Tyto horniny pak byly þásteþnČ metamorfnČ a
deformaþnČ modifikovány variskou orogenezí bČhem níž intrudovaly mladší synkolizní granitoidy.
PĜes tuto pomČrnČ výraznou plutonickou a s ní spojenou vulkanickou aktivitou je studovaná oblast
pomČrnČ chudá na významnČjší rudní výskyty s ní spojené.
27
ŽILNÉ ROJE V OBLASTI STěEDOýESKÉHO PLUTONICKÉHO KOMPLEXU:
LÁTKOVÉ VARIACE A VZTAHY K PLUTONITģM
F. V. Holub
Univerzita Karlova v Praze, PĜírodovČdecká fakulta, Ústav petrologie a strukturní geologie,
Albertov 6, 128 43 Praha 2 [email protected]
Žilné roje prostorovČ spjaté se stĜedoþeským plutonickým komplexem (SPK) jsou jedním
z nejzajímavČjších geologických fenoménĤ variského stáĜí v ýeském masivu, a to pro své velké plošné
rozšíĜení, hustotu výskytĤ žil a jejich obrovskou variabilitu ve složení. Nový výzkum umožnila finanþní
podpora Grantové agentury Univerzity Karlovy (grant 267/2006). Naprostá vČtšina žil rozmanitého
složení je navzájem paralelních, s orientací Z-V nebo ZSZ-VJV, v nČkterých þástech SPK ale až SZ-JV.
Zcela podružné jsou žíly smČru S-J až SSV-JJZ, místy se vyskytují i smČry vĤþi tČmto diagonální.
Horninové žíly látkovČ patĜí do nČkolika skupin, z nichž nČkteré zahrnují dvČ nebo i více generací
z hlediska þasového zaĜazení. Zdá se, že skoro všechny významné skupiny plutonických hornin SPK
mají mezi žilnými horninami své ekvivalenty nebo deriváty, odvozené frakcionací stejného typu
magmatu. Složení žilných hornin je však variabilnČjší a nČkteré žíly jsou látkovČ vĤþi plutonitĤm na
dnešním povrchu zcela samostatné.
Jasné geochemické vztahy jsou mezi vČtšinou granitoidových porfyrĤ a granitoidy SPK. Jsou zde
granodioritové porfyry s výraznou pĜevahou Na2O nad K2O a vysokým CaO, chemicky velmi podobné
sázavskému typu, hojnČjší jsou granodioritové až granitové porfyry s mírnou pĜevahou K2O blízké typu
blatenskému a granitoidĤm spolu s ním patĜícím k draslíkem bohatší skupinČ. Felzitické leukogranitové
porfyry s K2O>Na2O mají zĜetelnou geochemickou afinitu k neþínskému granodioritu a zároveĖ
i prostorovou vazbu na jeho okolí. Velmi rozšíĜené kĜemenné melasyenitové až melagranitové porfyry
ultradraselného složení, s vysokou pĜevahou K2O nad Na2O, nápadnČ vysokou hoĜeþnatostí a nízkým
CaO, jsou po chemické stránce obdobou svČtlejších variet durbachitických plutonitĤ (tzv. „normální“
facie ýertova bĜemene). Naproti tomu felzitické granitové porfyry nebo až žilné ryolity severojižních
žilných rojĤ, které se ukazují jako geologicky výraznČ mladší než žilné roje s rĤzným složením
a orientací Z-V až SZ-JV, odpovídají vysoce frakcionovaným granitickým magmatĤm z neznámého
zdroje a nemají mezi plutonickými horninami SPK žádný geochemický ekvivalent.
V pĜípadČ lamprofyrĤ je zcela jasná tČsná geochemická pĜíbuznost až dokonce shoda ve složení
mezi nČkterými minetami a tmavými varietami durbachitických plutonitĤ, tzn. tmavou facií ýertova
bĜemene. CelkovČ jsou však minety výraznČ variabilnČjší a pĜes Ĝadu spoleþných geochemických rysĤ
tČchto ultradraselných lamprofyrĤ se mnohé minety od durbachitĤ liší napĜ. v obsazích CaO, Th nebo
v pomČrech Rb/Sr apod. JeštČ zĜetelnČjší rozdíly proti durbachitĤm vykazují minety, které jsou
subaluminické a blíží se hranici peralkalických hornin. Vzácné peralkalické typy ultradraselných
žilných hornin, roztroušené v moldanubiku a zastoupené v SPK jedinou žilou karlsteinitu, nemají v této
oblasti mezi plutonity obdobu. RovnČž kersantity, na rozdíl od velmi hojných minet pomČrnČ vzácné,
pĜes svĤj mnohem ménČ extrémní chemismus nemají mezi plutonity SPK jasný ekvivalent. NČkteré
spessartity spolu s nČkterými gabrovými až dioritovými porfyrity jeví afinitu ke gabrodioritĤm SPK,
silnČ mafické facie spessartitĤ ze sz. exokontaktu SPK jsou chemicky dokonce velmi blízké tČlesĤm
hornblenditĤ (ale neznáme jejich þasový vztah).
Vztahy gabrových až dioritových porfyrĤ a diabasĤ jako celku ke gabroidĤm až dioritĤm SPK se
mohou zdát obecnČ tČsné jen pĜi povrchním pohledu. Ve skuteþnosti jsou tyto žilné horniny
geochemicky pĜekvapivČ rozrĤznČné a musí patĜit k nČkolika samostatným skupinám s odlišnými zdroji
i vývojem magmat. Jsou mezi nimi variety jednak vápenatoalkalické, jednak spíše tholeiitické
(s výraznČ vyšším TiO2).
28
ŽILNÉ ROJE V PROSTORU PODZEMNÍHO ZÁSOBNÍKU PLYNU HÁJE (PěÍBRAMSKO)
F. V. Holub1, M. Lantora2, C. Síh3 a A. Paglialonga3
1
Univerzita Karlova v Praze, PĜF, Ústav petrologie a strukturní geologie, Albertov 6, 128 43 Praha 2
[email protected]
2
Diamo, s.p., Správa uranových ložisek PĜíbram
3
CATS, Praha 6 Nebušice
Rozsáhlé hornické práce pĜi výstavbČ podzemního zásobníku plynu Háje v jv. okolí PĜíbrami odkryly
v sz. okraji stĜedoþeského plutonického komplexu Ĝadu vČtšinou mafických horninových žil
rozmanitého složení. Bylo tak možné poznat prĤbČh žil a jejich geologické vztahy, které jsou
v povrchových výchozech sledovatelné jen útržkovitČ. V poslední dobČ finanþní podpora Grantové
agentury Univerzity Karlovy (grant 267/2006) umožnila podrobnČji studovat geochemickou variabilitu
tČchto žilných hornin.
Naprostá vČtšina žil má prĤbČh zhruba ZSZ-VJV. Žíly pronikají jednak biotitickým granitem
okrajového typu, jednak amfibol-biotitickými až biotitickými tonality až granodiority odpovídajícími
složením typu sázavskému, a také s granitoidy asociovanými mafickými plutonity gabrového až
kvarcdioritového složení. V geologickém vystupování žilných hornin byly zjištČny nČkteré
pozoruhodné jevy. PatĜí mezi nČ napĜ. smíšené žíly mikrodioritu (až spessartitu) a mikrogranodioritu,
pĜedstavující spoleþné intruze mafického a granitoidního magmatu ve stavu vzájemného „minglingu“.
Další zvláštností je chování acidního magmatu granitového porfyru, tvoĜícího jen kolem 10–20 cm
mocné žilky kulisovitČ odskakující nebo tvoĜící centrální þást symetricky složené žíly s aplitem þi
pegmatitem. Tento granitový porfyr je silnČ acidní (74% SiO2) a má jen mírnou pĜevahu K nad Na.
Amfibolické kersantity, zjištČné pouze v okrajovém granitu, mají mikrostruktury odpovídají
staticky metamorfovaným horninám. Chemické složení je znaþnČ primitivní (kolem 10% MgO, 450–
–550 ppm Cr a 190 ppm Ni). Proti minetám je u nich nejen výraznČ snížený pomČr K2O/Na2O (kolem
1,7), ale také jen zhruba poloviþní obsahy LREE, Th a U.
Minety tvoĜí Ĝadu žil protínajících všechny plutonity. Obsahují fenokrysty diopsidu a pseudomorfózy po vyrostlicích olivínu, nČkteré jsou sférolitické nebo dosud obsahují sklovitou hmotu. Tyto
minety jsou znaþnČ mafické, nČkteré podstatnČ více než minety známé na povrchu, a dosahují obsahĤ
MgO kolem 10 až pĜes 11%. Jejich vysoce primitivní povahu dokládají i obsahy 500–700 ppm Cr
a 100–220 ppm Ni. PĜitom jsou minety ultradraselné (K2O/Na2O 3,5 až 6), bohaté Rb (250–
–330 ppm), Th (20–50 ppm), U (10–22 ppm), a LREE. AbnormálnČ vysoké pomČry Th/Ta (20–30)
dokládají silnČ anomální složení plášĢového zdroje.
Diabasy, resp. žilné bazalty, mají obsahy SiO2 kolem 50–51% a MgO 4,5–5,5%. Jejich snížené
mg-hodnoty, obsahy Cr kolem 60–80 ppm a Ni jen kolem 20 ppm dokládají, že prodČlaly pokroþilejší
stupeĖ diferenciace než minety. Mají nápadnČ zvýšené obsahy TiO2 (kolem 2%) a také Nb a tím se liší
od vápenatoalkalických hornin. Geochemický charakter se blíží „vnitrodeskovým“ tholeitickým
bazaltĤm, což je pro oblast stĜedoþeského plutonického komplexu velmi neobvyklé. RovnČž gabrové
až kvarcdioritové porfyry (porfyrity) jsou vČtšinou velmi jemnozrnné a makroskopicky pĜipomínají
bazalty. Vyznaþují se jehlicovitým vývojem hnČdého amfibolu jako ve spessartitech; od nichž se ale
liší hojným zastoupením drobných fenokrystĤ zonálního plagioklasu. Mafické variety jsou bohaté
MgO (až 7 %) a mají vysoké obsahy Cr (250–330 ppm), avšak obsahy SiO2 (kolem 56 %) odpovídají
intermediálním horninám. Jejich chemické složení pĜipomíná vápenatoalkalické magneziální andezity;
Vysoký pomČr Th/Ta (kolem 6) indikuje odvození z plášĢového zdroje, který byl ovlivnČn pĜínosem
LIL prvkĤ v suprasubdukþním prostĜedí.
29
GEOLOGICKÁ A GEOMORFOLOGICKÁ MAPA NIKARAGUISKÉHO VULKANICKÉHO ěETċZCE
P. Hradecký1, J. Šebesta1, B. Vries van Wyk2, P. Havlíþek1, M. Hrubeš4, P. Kycl1, B. Mlþoch1,
Š. Mrázová1, M. Novák1, M. Opletal1, A. PĜichystal5, V. Rapprich1, †E. Staník1, J. Ševþík6,
L. Baratoux1, R. Tomas1, W. Strauch3, N. Buitrago3, M. Navarro3
1
ýeská geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha 1, Czech Republic
Laboratoire Magmas et Volcans, Université Blaise Pascal, 5 Rue Kessler, 63038 Clermont Ferrand, France
3
Instituto Nicaragüense de Estudios Territoriales INETER, POB 2110, Managua, Nicaragua
4
Ministerstvo životního prostĜedí, Vršovická 65, 110 10 Praha 10
5
Ústav geologických vČd PĜFMU, KotláĜská 2, 61137 Brno
6
GEKON s.r.o., Na JarovČ, Praha 3
2
Vulkanický ĜetČzec v Nikaragui je tvoĜen 18 vulkanickými centry, z toho 6 jsou aktivní sopky.
Mladé vulkány jsou soustĜedČny v morfologicky dobĜe definovaných skupinách, nČkde navzájem
oddČlených sinistrálními posuny.
Jednotlivé skupiny pĜedstavují geologicky definované komplexy, které byly studovány v letech
1997-2001 þeskými geology, v rámci projektu Rozvojové spolupráce ýR, v garanci Ministarstva
životního prostĜedí ýR. Na zhotovení výsledné mapy 1:200 000 se podíleli i nikaragujští geologové.
Na mapČ jsou novČ vyþlenČné komplexy definovány pozicí, obdobným vulkanickým a
geomorfologickým vývojem, genezí vulkanitĤ a jejich stáĜím. Vulkanické systémy se zde vyvíjely od
pliocénu a bČhem vývoje se výraznČ modifikovaly procesy, které jsou dnes dešifrovatelné na základČ
poznání a distribuce genetických typĤ, zvláštČ pyroklastik.
Tzv. bazální ignimbrity bazaltového složení byly novČ definovány ve tĜech faciích – Nandaime,
Las Sierras, Las Banderas.
Profily pyroklastiky štítového vulkánu Cosigüina poskytly nová radiometrická data pro definici
velkých erupþních period tohoto vulkánu.
V komplexu San Cristóbal-Casita byla upĜesnČna stratigrafie bazaltových a andezitových
pyroklastik v podloží efuzívního masivu a zhotovena nova geologická dokumentace oblasti, postižené
niþivým bahnotokem Casita v r. 1998.
Objemná bazaltová pyroklastika pod mladým masivem vulkánu Telica svČdþí o regionální
pleistocenní explozívní aktivitČ v celé této oblasti, kdy kyselejší typy magmatu byly spíše vzácností. V
sousední skupinČ El Hoyo jsou definovány naopak kyselé explozívní produkty typu pyroklastických
proudĤ a vln, pokrývající rozsáhlé plochy pod masivem a v jeho perifériích. Na západním okraji
komplexu je vyþlenČna série mladých bazaltových nasypaných kuželĤ a struskových vulkánĤ, mezi
nimi Cerro Negro je nejmladší a nejaktivnČjší souþasnou sopkou v zemi.
Pleistocenní kaldery Malpaisillo a La Paz Centro produkovaly objemné dacitové pyroklastické
proudy, které pokrývají rozsáhlé oblasti v okolí þinného vulkánu Momotombo, jehož evoluce byla
zkoumána na základČ podrobného studia pyroklastik a efuzív.
Znaþná pozornost byla vČnována výzkumu vulkanické stratigrafie a vývoje štítového
vulkanického centra Apoyeque, které je situováno na periférii Managui a poslední pyroklastické
erupce se odehrály pĜed 3 tis. let. PĜímo v prostoru hlavního mČsta byla novČ definována stratigrafie a
geneze pyroklastik, na kterých Managua stojí a které pĜedstavují produkty ze 4 rĤzných
pleistocenních a holocenních center.
Masaya je vulkanický komplex typu regresivního kalderového vývoje. Tefrostratigrafie je
naznaþena v pĜiložené tabulce.
DetailnČ byla zpracována oblast kaldery Apoyo, vulkánu Mombacho a systému NandaimeGranada. Ostrovy Zapatera a Ometepe byly reambulovány z map pĜedchozích autorĤ.
Údaje na mapČ vycházejí z nových poznatkĤ, získaných terénním mapováním v mČĜítku 1:50 000.
30
METAMORFNÍ VÝVOJ KRYSTALINICKÝCH JEDNOTEK V OBLASTI JEZERA KHUTAG NUUR
VE VÝCHODNÍ ýÁSTI MONGOLSKÉHO ALTAJE
K. Hrdliþková1, D. Buriánek1, A. Gerdes2 , K. Bolormaa3 a P. Hanžl1
1
ýeská geologická služba, Leitnerova 22, 602 00 Brno, Czech Republic, [email protected],
Institut für Geowissenschaften, J. W. Goethe Universität, Altenhöferallee 1, 60438 Frankfurt am Main,
Germany, [email protected]
3
Geological Investigation Centre, Songino Khayrkhan District, PO Box 37/307, Ulaanbaatar, Mongolia,
[email protected]
2
V letech 2004–2007 probČhlo v rámci programu Zahraniþní rozvojové spolupráce ýR geologické a
geochemické mapování oblasti Zamtyn Nuruu situované do jz. þásti Mongolska východní þásti
Mongolského Altaje. Oblast leží na styku dvou geologických celkĤ – jezerní zóny a zóny Gobi Altaje
oddČlených kenozoickým zlomovým pásmem Ikh Bogd, které je souþástí struktury hlavního
mongolského lineamentu oddČlující prevariské jednotky na severu od variských jednotek na jihu.
Jezerní zóna je interpretována jako ostrovní oblouk, Gobi Altaj pak jako zaoblouková/pĜedoblouková
pánev (Badarch et al. 2002). V mapované oblasti Mongolského Altaje vystupují v tektonických
šupinách uvnitĜ paleozoických vulkanosedimentárních komplexĤ tĜi krystalinické jednotky: Khan
Khayrkan, Unegt Uul a Chandman Khayrkhan.
Krystalinikum Khan Khayrkhan je tvoĜeno pĜevažujícími ortorulami a amfibolity s polohami
metasedimentĤ (granát-staurolitové svory, fylity, krystalické vápence a pararuly). Metamorfní vývoj
jednotky odpovídá jednoduché prográdní metamorfní události, spoþtené PT podmínky se pohybují
v rozmezí 570–630 °C a 7–9 kbar v centrálních þástech minerálních zrn. O nČco vyšší teploty a tlaky
650– 740 °C, 7–9 kbar vykazují okraje minerálních zrn. U-Th-Pb ICP MS datování zirkonĤ z ortorul
urþilo stáĜí 363 ± 3 Ma, které odpovídá rekrystalizaci zirkonových zrn a tím pravdČpodobnČ také vČku
metamorfní události. Inheritantní jádra v zirkonech zachovávají vČky 529 and 591 Ma a ukazují na
pravdČpodobný vČk protolitu ortorul.
Krystalinikum Unegt Uul je tvoĜeno dominantními metagranity, v nichž se lokálnČ objevují vložky
a þoþky svorĤ a amfibolitĤ. PT podmínky odpovídají pĜibližnČ podmínkám krystalinika Khan
Khayrkhan – jednoduchá metamorfní událost je charakterizována teplotami okolo 750–800 °C a tlaky
5–7 kbar. Datování dvou vzorkĤ leukogranitu z krystalinika Unegt Uul poskytlo stáĜí 518 ± 5 Ma,
interpretované jako vČk krystalizace zirkonu (formace leukogranitu) a vČk 337 Ma, jehož interpretace je
problematická vzhledem k tomu, že analyzované zirkony nejeví žádné známky pozdČjšího
metamorfního nebo alteraþního postižení.
Krystalinikum Chandman Khayrkhan je formováno pĜevážnČ migmatity a ortorulami, v menší míĜe
se objevují amfibolity, pararuly a þoþky skarnĤ. Monotónní minerální složení hornin vyluþuje bližší
termobarometrické analýzy, rekonstrukce vývoje jednotky je komplikována také pĜetištČním HT-LP
metamorfózou spjatou s intruzí granitového masivu Chandman. StáĜí této události zjištČné metodou
ICP-MS na zirkonech odpovídá 345 ± 2 Ma.
PĤvodnČ pĜedstavovaly všechny tĜi studované jednotky prekambrické až spodnopaleozoické
vulkanosedimentární komplexy. BČhem svrchního devonu a spodního karbonu byly postiženy
stĜednČtlakou a stĜednČ až vysoce teplotní metamorfózou. Metamorfní procesy jsou spojené s kolizí
ostrovních obloukĤ mezi sibiĜským kratonem na severu a sino-korejským a tarimským blokem na jihu,
která byla doprovázena intruzí karbonských granitoidĤ. Dnešní pozice studovaných jednotek je
výsledkem kenozoických tektonických pohybĤ.
31
GRANITY MELECHOVSKÉHO MASÍVU Z HLEDISKA PETROFYZIKÁLNÍ CHARAKTERISTIKY
M. Chlupáþová1, J. Hanák2 a J. Procházka3
1
Boháþova 866/4, 149 00 Praha 4 Háje, [email protected]
3
ýeská geologická služba, Geologická 6, 152 00 Praha 5 Barrandov, [email protected]
2
Petrofyzikální výzkum na lokalitČ Melechovský masív probíhal v rámci testování rĤzných geo
logických, geofyzikálních, hydrogeologických a geomechanických metod pro úþely výzkumného
projektu SÚRAO. V poslední fázi, po odvrtání vrtĤ na testovacích polygonech, byly odebrány vzorky
z vrtných jader pro laboratorní mČĜení. Odebrány byly granity lipnického typu (vrty Mel 3, Mel 4 a
Mel 5), koutského typu (vrt Mel 6) a typu melechovského (vrty Mel 1 a Mel 2). ZmČĜeno bylo celkem
266 horninových vzorkĤ. NamČĜená data i jejich vyhodnocení obsahuje zpráva Hanáka et al. (in
Woller et al. 2006). Výsledky ukazují, jak jsou studované granity hustotnČ homogenní (mineralogická
a objemová hustota) a do jaké míry se mČní jejich pórovitost, magnetické vlastnosti a obsahy
pĜirozenČ radioaktivních prvkĤ, Th, U a K a to jak v jednotlivých typech, tak ve vertikálním smČru do
cca 200 m hloubky. Na pilotních vzorcích byla mČĜena anizotropie magnetické susceptibility (AMS),
rezistivita a podélné elastické vlny a ve spolupráci se Stavební fakultou ýVUT v BrnČ Youngovy
moduly pružnosti, Poissonovo þíslo, válcová pevnost a efektivní lomová houževnatost. Lipnický typ
se jeví hustotnČ nehomogenní jen v jz. þásti masívu, u obce KalištČ, kde obsahuje þetné xenolity,
hybridní anebo aplitické partie. Potvrdilo se, že všude je bohatý thoriem, uranem i draslíkem –
nejvíce Th obsahuje lipnický granit ve vrtu Mel 5 u Lipnice, v prĤmČru 43 ppm. Lipnický granit není
paramagnetický, obsahuje polohy s pyrhotinem anebo i s nČjakým Fe-Ti oxidem, pĜiþemž oba
minerály jeho magnetické vlastnosti (vþetnČ AMS) významnČ ovlivĖují. Pyrhotin v lipnickém typu
nalezli i Procházka a MatČjka (2006) a Žáþek (2006). Koutský typ vrtu Mel 6 (severní okraj masívu)
se jeví velice homogenní po hustotní, magnetické i radioaktivní stránce a lze ho na tomto vrtu
hodnotit jako obvyklý typ granitu, slabČ alterovaný a paramagnetický, bez významnČjších zmČn do
cca 150 m. Pararuly v exokontaktu koutského granitu na vrtu Mel 6 jsou alterované, pórovité
a obsahují pyrhotin. Melechovský typ je opČt hustotnČ homogenní s nízkou magnetickou
susceptibilitou. Z hlediska radioaktivity je to typ výjimeþnČ chudý na Th, v prĤmČru jen 2,7 ppm, což
indikuje krystalizaci z velmi chladného magmatu. Je to patrnČ typ slabČ alterovaný, což se projevuje
v pórovitosti, elektrických vlastnostech i distribuci U a K. Nejasný je pĤvod AMS v melechovském
typu, stejnČ jako zĤstává nejasné, proþ oba typy, tak rozdílné svým strukturním postavením, lipnický
a melechovský, mají pĜibližnČ stejný obsah U, okolo 10 ppm, a tak kontrastní distribuci Th. Je to
v radiogeologii granitĤ pomČrnČ výjimeþný jev. Poruchové zóny v granitech se vesmČs projevují
nápadnČ zvýšenou pórovitostí, nízkou rezistivitou a zmČnami magnetických vlastností i radioaktivity.
32
VZÁCNOPRVKOVÁ NB-TA MINERALIZÁCIA V GRANITOVÝCH PEGMATITOCH V OBLASTI
SOPOTNICKEJ DOLINY (NÍZKE TATRY, ZÁPADNÉ KARPATY)
P. Chudík a P. Uher
Katedra ložiskovej geológie, Prírodovedecká fakulta UK v Bratislave, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava,
Slovenská republika, [email protected]
V dvoch žilách granitového pegmatitu v Sopotnickej doline (Ćumbierske Nízke Tatry, tatrikum) bola
zistená pestrá akcesorická vzácnoprvková Nb-Ta mineralizácia (Uher et al. 1998a, b). Nový detailný
výskum (EMPA) bol zameraný na spresnenie variácií chemického zloženia Nb-Ta fáz a veku
vzácnoprvkovej mineralizácie.
Jedná sa o tenké (10–15 cm) pegmatitové žily, prerážajúce hercýnske biotitické granodiority –
granity s porfyrickými výrastlicami K-živca (prašivský typ). Hlavné minerály pegmatitov tvorí
kremeĖ, K-živec, albit, biotit a muskovit, z akcesorických minerálov je prítomný zirkón, uraninit,
magnetit, fluórapatit a Nb-Ta fázy. Na základe minerálnej asociácie možno študované pegmatity
zaradiĢ do berylového typu, resp. berylovo-columbitového subtypu v rámci LCT suity vzácnoprvkovej
triedy (ýerný a Ercit 2005).
Primárne magmatické Nb-Ta minerály sú obohatené najmä o Ti a Fe; Nb-Ta rutil, ferocolumbit až
manganocolumbit a Ti ixiolit. V rutile sú poþetné tenké exoluþné lamely tvorené Nb-Ta armalcolitom
s prevahou Fe > Mg a ojedinele aj Nb ilmenitom (Uher et al. 1998a). Uvedená asociácia je zatláþaná
asociáciou sekundárnych Nb-Ta fáz, obohatených Ca, Sb, Pb a U, najmä þlenmi skupiny pyrochlóru
(pyrochlór, mikrolit, betafit, uránpyrochlór, uránmikrolit, plumbomikrolit, stibiomikrolit, stibiobetafit
a ich prechodné U-Pb-Sb fázy), lokálne Nb-Ta roméitom, Nb-Ta titanitom a fersmitom (Uher et al.
1998b). Vznik sekundárnej Nb-Ta asociácie by mohol súvisieĢ s pôsobením fluíd, obohatených Ca, Sb
a Pb, ako aj so vznikom okolitých hydrotermálnych žíl so sulfidickou Sb r Pb mineralizáciou.
EMPA U-Th-Pb datovanie uraninitu asociujúceho so zirkónom, betafitom a Nb-Ta rómeitom
poskytlo vekový interval 250–310 Ma s priemerom cca 275 r 1 Ma, ktorý možno najskôr
interpretovaĢ ako vek posthercýnskej, permskej tektono-termálnej udalosti, spojenej s pôsobením
hydrotermálnych fluíd a vznikom sekundárnych Pb-Sb-U-Nb-Ta minerálov.
zmluvy þ. APVV–0557–06.
ýerný P. a Ercit T. S. (2005): The classification of granitic pegmatites revisited. Canad. Mineral., 43,
2005–2026.
Uher P., ýerný P., Chapman R., Határ J. a Miko O. (1998a): Evolution of Nb,Ta-oxide minerals in the
Prašivá granitic pegmatites, Slovakia. I. Primary Fe,Ti-rich assemblage. Canad. Mineral., 36, 525–
–534.
Uher P., ýerný P., Chapman R., Határ J. a Miko O. (1998b): Evolution of Nb,Ta-oxide minerals in the
Prašivá granitic pegmatites, Slovakia. II. External hydrothermal Pb,Sb overprint. Canad. Mineral.,
36, 535–545.
33
KINEMATIKA TEKTONICKÝCH POHYBģ V SEVEROZÁPADNÍM KěÍDLE PRAŽSKÉ SYNFORMY
(BARRANDIEN)
J. Janeþka1,2 a R. Melichar1
1
Ústav geologických vČd, PĜírodovČdecká fakulta, Masarykova univerzita, KotláĜská 2, 611 37 Brno,
ýeská republika, [email protected]
2
Geologický ústav, Akademie vČd ýR, Rozvojová 135, 165 02 Praha 6, ýeská republika,
[email protected]
Pražská pánev v tepelsko-barrandienské oblasti (ýeský masív), pĜedstavuje relikt sedimentĤ
ordovicko-devonského stáĜí, zvrásnČný do velkého synklinoria. V pražské pánvi bylo vymezeno
nČkolik hlavních tektonických struktur, které mají smČr zhruba sv. - jz. a jsou subparalelní s osou
synklinoria, jsou to (od sz. k jv.): pražský zlom, tachlovický zlom, kodský zlom, oþkovský pĜesmyk a
závistský zlom.
Pražský zlom (Krejþí & Feistmantel 1890) je subvertikální porucha, která zpĤsobuje zaklesnutí
ordoviku, siluru a pravdČpodobnČ i karbonu v severní kĜe, oproti spodnímu odoviku a proterozoiku ve
kĜe jižní. Tachlovický zlom byl objeven prĤzkumným vrtem na železné rudy u Tachlovic, Svoboda s
Prantlem jej popsali jako pĜesmyk (Svoboda & Prantl 1948). Po svém mapování Horný upĜesnil
prĤbČh tachlovického zlomu, který je podle nČho sledovatelný od západních uzávČrĤ synklinály
Kosova pĜes Beroun – Svatý Jan pod Skalou – LodČnici – MezouĖ – Tachlovice – Zbuzany až do
okolí ěeporyjí, kde jsou podle jeho vČtví zaklínČny do ordoviku silurské „kolonie“ (Horný 1965). I
Horný (1965) kreslí v profilu tachlovický zlom jako pĜesmyk k severozápadu. Kodský zlom lze
sledovat od okolí Srbska až k Malé Chuchli, kde je jeho pokraþování nejasné (Krejþí & Feistmantel
1890). Krejþí ve své práci kreslí kodský zlom jako strmý nebo jako pokles, dnes je již jasné, že jde o
pĜesmyk k jihovýchodu. VČtší þást zlomu Kody kopíruje antiklinálu ameriky, kde je lomem odkryto
nasunutí vulkanické facie siluru na devon. Oþkovský pĜesmyk popsal opČt Krejþí a upozornil, že podél
nČj jsou zaklesnuty do ordoviku silurské „kolonie“ (Krejþí & Feistmantel 1890). Závistský zlom je
další porucha popsaná Krejþím a Feistmantlem (1890), je strmá a oddČluje ordovik pražské pánve od
proterozoika.
Samotná definice severozápadního kĜídla pražské pánve je nejasná, pro naše potĜeby budeme
uvažovat jižní omezení kodským zlomem. PĜi prĤzkumu na výchozu tachlovického zlomu v Lištici u
Berouna se ukázalo, že je vrstevnatost uklonČna 40° k jihovýchodu. V tČsném nadloží tachlovického
zlomu jsme nalezli drobnou zlomovČ-propagaþní vrásu (slepý násun), indikující pohyb k jihovýchodu,
osa této vrásy je pĜibližnČ 65/20 a meziramení úhel 100°. Úhel rampy, tj. úhel mezi vrstevnatostí a
násunem je pĜibližnČ 27° a pohyb jsme odhadli na 0,5 m. Po zhotovení diagramu stratigrafické
separace (SSD) vyšlo najevo, že tachlovický zlom je vrstevnČ paralelní zlom s plošinovČ-stupĖovitou
geometrií, a je reorientovaný vrásnČním jako pokles (Ferbar, Janeþka a Melichar 2003). Další
zajímavá struktura se nachází u Berounky, naproti Tetínu. Zde je nasunut k jihovýchodu silur ve
vulkanické facii na devon, tČsnČ vedle lomu v Kozle. Z nejvyšší etáže v lomu je také možno pozorovat
ve stČnČ na pravém bĜehu Berounky vrásu zlomového odlepení (detachment fold). PĜímo na nejvyšší
etáži lomu je odkryta vrása s vergencí k jv., osa vrásy 42/16. Dále u ústí Kaþáku je zajímavá násunová
struktura, v okolí zlomu je silnČ vyvinuta S-C stavba ukazující násun smČrem k jihu. U tohoto násunu
jsou vyvinuty vrásy s vergencí k severozápadu, ty lze vysvČtlit kompresí materiálu v pĜedpolí
antiklinály a jeho únikem do nadloží. Další, témČĜ izoklinální vrása je v Srbsku na levém bĜehu
Beronky, tato vrása má opČt vergenci k jihovýchodu, její osa je 41/1.
Jihovýchodní vergence vrás spoleþnČ s existencí dokladovatelných násunĤ k jihovýchodu v celém
severozápadním kĜídle pražské pánve, dokládá jasnČ post sedimentaþní tektoniku v barrandienu a
pohyb k jihovýchodu. Tento výzkum se konal za podpory grantu GA AV ýR (grant IAAA3013406).
34
PROPAGACE GEOLOGIE V NP ŠUMAVA V PROJEKTECH A PROGRAMECH PRO VEěEJNOST
J. JiĜiþka
Správa NP a CHKO Šumava, 1. máje 260, 385 01 Vimperk, [email protected]
Dlouholetá spolupráce Správy Národního parku a ChránČné krajinné oblasti Šumava s ýeským
geologickým ústavem /nyní ýeskou geologickou službou/, se vedle pĜíležitostné prezentace výsledkĤ
výzkumu napĜ. ve sborníku Silva Gabreta, þasopisu Šumava a na konferencích Aktuality šumavského
výzkumu (Srní,1krát za dva roky), zároveĖ orientuje i na propagaci geologie návštČvnické veĜejnosti
formou projektĤ a programĤ pro veĜejnost.
V letech 1998 až 2006 vznikly ve vzájemné spolupráci a za odborné gesce ýGS tyto projekty:
Venkovní expozice a nauþné stezky:
- v roce 1998 rekonstrukce nauþné stezky PovydĜí
- v roce 1999 otevĜení Venkovní geologické expozice hornin Šumavy v RokytČ u Srní
- v roce 2001 rekonstrukce MedvČdí stezky z Ovesné do Jeleních VrchĤ
- v roce 2005 otevĜení Venkovní geologické expozice hornin jižní þásti Šumavy ve Stožci
Tiskové produkty:
- v roce 1999 Skládaþka Venkovní geologická expozice hornin Šumavy Rokyta (CZ, AJ, NJ)
- v roce 2001 Brožura – PrĤvodce s mapou – MedvČdí stezka (CZ, NJ)
- v roce 2002 Brožura – PrĤvodce s mapou – Šumavou po stopách zlatokopĤ
- v roce 2005 Skládaþka geologická expozice Stožec
- v roce 2006 Kniha PrĤvodce geologií Šumavy
Odborné vycházky:
V programech pro veĜejnost jsou pĜíležitostnČ zaĜazeny odborné vycházky s geologickou
tematikou do lokalit podle zvoleného tématu. Skupinu vede geolog.
35
NAPJATOSNTÍ ANALÝZA HETEROGENNÍHO SOUBORU DAT NA PěÍKLADU PRAŽSKÉ SYNFORMY
M. Kernstocková a R. Melichar
Ústav geologických vČd, PĜF MU, KotláĜská 2, 611 37 Brno
V souþasné dobČ je paleonapjatostní analýze vČnována velká pozornost. Vysoká úroveĖ poþítaþové
techniky umožĖuje vyvíjet nové programy pro numerické zpracování velkého množství geologických
dat. Díky tČmto postupĤm je možné znovu zpracovávat data i v rámci strukturní geologie a pĜehodnotit
pĜedchozí názory na napjatostní vývoj dané oblasti.
NovČ vyvinutý program umožĖuje vyhodnocovat napjatost v horninách na základČ v terénu
zjištČných údajĤ o orientaci zlomových ploch, smČrech rýhování a smyslech pohybĤ na zlomech.
Uvedené údaje lze analyzovat i v pĜípadČ, že tyto zlomy byly reaktivovány v rĤzných deformaþních
fázích, což se projevuje napĜ. rĤznými smČry rýhování na zlomech. Soubory dat z polyfázovČ
deformovaných zlomĤ oznaþujeme jako heterogenní. Numerickou analýzou heterogenního souboru dat
lze detekovat všechny teoreticky možné napjatostní fáze a zejména lze vstupní data, reprezentující zlom
a na nČm zmČĜené rýhování, podle tČchto fází separovat, tedy následnČ pĜiĜadit ke konkrétní fázi.
Pomocí programu byla znovu vyhodnocena data z pražské synformy, dále pak z vybraných lokalit
moravskoslezské oblasti a z karpatské pĜedhlubnČ. Ve srovnání s pĜedchozími analýzami, které
spoþívaly v ruþní separaci zlomĤ, lze obecnČ konstatovat, že na zájmových územích byl zjištČn menší
poþet napjatostních fází, než uvádČjí dĜívČjší studie. Analýzou dat byly rovnČž ovČĜovány možnosti
automatizace numerického vyhodnocování dat. Vzhledem k principiálním problémĤm, jako je napĜ.
vznik falešných Ĝešení napjatosti zpĤsobený pĜednostní orientací zlomĤ, je nutné již v terénu sledovat
znaky usnadĖující správnou volbu pĜi separaci zlomĤ do jednotlivých fází podle shody v charakteru
zlomových ploch, tzn. minerální složení a barva nárĤstĤ, které mohou indikovat spoleþné podmínky
vzniku nebo reaktivace zlomu.
Práce byla vytvoĜena za podpory grantového projektu GA AV ýR þíslo A3013406.
36
MYSTÉRIUM PRAŽSKÉHO ZLOMU (BARRANDIEN)
M. Knížek a R. Melichar
Ústav geologických vČd, PĜF MU, KotláĜská 2, 611 37 Brno, [email protected]
Pražský zlom smČru SV–JZ probíhá severní þástí pražské synformy v délce pĜes 60 km. Rozpoznal jej
již Krejþí v 19. století, a to na základČ výrazného stratigrafického rozdílu na obou stranách tohoto
zlomu. NovČ byl tento rozdíl studován pomocí diagramu stratigrafické separace (SSD), který
znázorĖuje závislost stratigrafických úrovní obou ker na vzdálenosti podél zlomu. To umožĖuje
rozpoznat základní geometrické charakteristiky studovaného zlomu (obr.1). Na základČ SSD byl na
pražském zlomu zjištČn konstantní stratigrafický rozdíl, který je typický pro kerné zlomy s rovinnou
zlomovou plochou. Vzhledem k velikosti tohoto rozdílu (~1600 m), subvertikálnímu smČru pohybu
(HloubČtín) a stĜedním sklonĤm vrstevnatostí, lze výšku vertikálního skoku na zlomu odhadnout až na
2500 m. Pražský zlom se tak svojí geometrií výraznČ odlišuje od skupiny násunových zlomĤ
(tachlovický, kodský, oþkovský). SouþasnČ bylo potvrzeno, že je mladší než tyto násunové zlomy.
Zlom má vČtšinou jednoduchou zlomovou plochu, místy je však zdvojená a vytváĜí tak stĜední kry.
Jejich stratigrafická separace je rovnČž konstantní a odpovídá pĜibližnČ polovinČ separace celkové. To
lze vysvČtlit následnou reaktivací, kdy starší zlomová plocha nebyla reaktivována celá, ale pouze
v místech bez stĜedních ker, zatímco v místČ zdvojení se vytváĜela plocha nová. Geometrii rovinného
kerného zlomu s dvoufázovou aktivací narušuje pouze variabilní stratigrafická separace v okolí Rudné,
která bude dále sledována. Práce byla podpoĜena grantovým projektem GA AVýR IAA3013406.
Obr. 1: Tektonická situace pražského zlomu: A – schématická mapa severní þásti pražské synformy; B
– diagram stratigrafické separace. Legenda: PT – proterozoikum, O – ordovik, S – silur, D – devon, C –
karbon, K – kĜída.
37
KVANTITATIVNÍ STOPOVACÍ ZKOUŠKY V MORAVSKÉM KRASU
M. Knížek1, A. VojtČchovská2, J. Kamas2 a J. Bruthans2
1
2
Ústav hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky, PĜF UK, Albertov 6, 128 43 Praha 2
V letech 2005–2006 byla v Moravském krasu provedena Ĝada stopovacích zkoušek kvantitativní
metodou podle Fielda (2002). Cílem zkoušek byla aplikace uvedené metody do prostĜedí Moravského
krasu a zpĜesnČní informací o charakteru proudČní podzemní vody v krasových kanálech v tomto
území. Z provedených stopovacích zkoušek vyplývá, že tato kvantitavní metoda je dobrou pomĤckou
pĜi studiu geometrie krasových kanálĤ a podmínkách proudČní vody v nich, neboĢ pĜináší pomČrnČ
pĜesné informace z prĤnikových kĜivek (obr. 1A). Z provedených zkoušek vyplynuly dĤkazy
o obrovském objemu zatopených kanálĤ v okolí Macochy s prĤmČrným pĜíþným profilem až 30 m2
a byly potvrzeny rozsáhlé zatopené boþní kanály mimo aktivní tok Punkvy v Amatérské jeskyni.
V systému Rudické propadání – Býþí skála byl zjištČn pĜítok autochtonních vod pĜed vývČry u Josefova
a urþeny parametry neznámých kanálĤ v této oblasti. Na toku ěíþky bČhem povodĖové situace v bĜeznu
2006 byla provedena zkouška, která pĜi témČĜ maximálním prĤtoku vod urþila objemy kanálĤ až
6000 m3 s pĜíþným profilem 4 m2. VČtší þást prĤtoku se potom nedrenovala do podzemí, ale pĜenášel ji
periodický tok ěíþky. Podrobné výsledky jsou diskutovány v publikovaných þláncích (Knížek et al.
2006, Knížek et al. 2007). Všechny zkoušky byly provedeny za úzké spolupráce s SCHKO Moravský
kras a základními informacemi ýSS pĤsobícími v Moravském krasu.
Field M. (2002): The QTRACER2 program for Tracer Breakthrough Curve Analysis for Tracer Tests
in Karstic Aquifers and Other hydrologic Systems. U. S. Environmental protection agency –
http://cfpub.epa.gov/ncea/cfm/recordisplay.cfm?deid=54930.
Knížek M., VojtČchovská A., Bruthans J. a Vysoká H. (2006): Nové stopovací zkoušky v Moravském
krasu I.: jeskynní systém Rudické propadání – Býþí skála. Geol. Výzk. Mor. Slez. v roce 2005,
13. 122–126. Brno.
Knížek M., Kamas J. a Bruthans J. (2007): Stopovací zkoušky na podzemní PunkvČ a na toku ěíþky.
Speleofórum 2007, 26. 83–87. Praha.
Obr. 1: A – prĤnikové kĜivky koncentrací uraninu z jednotlivých stopovacích zkoušek, B – injektáž
uraninu do pĜítoku Šolimovy mísy v Amatérské jeskyni.
38
MINERALOGIE, STRUKTURNÍ CHARAKTERISTIKA A CHEMISMUS PYROMORFITU
Z NOVÉ VSI U RÝMAěOVA
E. Kocourková, Z. Losos a V. Vávra
Masarykova univerzita, Ústav geologických vČd, KotláĜská 2, 611 37 Brno, ýeská republika,
[email protected], [email protected], [email protected]
PĜíspČvek shrnuje hlavní výsledky podrobného studia dostupných vzorkĤ pyromorfitu z ložiska Pb-Zn
rud Nová Ves u RýmaĜova (podrobnČji in Kocourková et al. 2007). Pyromorfit se nachází v asociaci
s limonitem a mladším plumbogumitem. Krystaly pyromorfitu jsou hexagonálnČ omezené a ukonþené
bází nebo se jedná o spojky báze s hexagonální dipyramidou (obr. 1).
MĜížkové parametry pyromorfitu odpovídají tabelovaným hodnotám
((a = 9,995 (+/– 0,001); c = 7,351 (+/– 0,001)) . 10–10 m. Obecný
vzorec pyromorfitu je A5 (XO4)3 Z, v nČmž do pozice A vedle
dominujícího Pb2+ mĤže vstupovat také Ca2+, Zn2+ a Fe2+ do pozice X
kromČ pĜevládajícího P5+ rovnČž As5+ a V5+, Si4+ a S6+ , do pozice
Z zejména Cl-, pĜíp. OH-. Z chemických analýz vyplývá, že se
chemismus pyromorfitu z Nové Vsi výraznČ neliší od
stechiometrického vzorce. Do pozice A vstupuje hlavnČ Pb2+ v
množství od 4,42 do 5,14 apfu; nízký je podíl Ca2+ (0,01–0,58 apfu) a Obr. 1: Krystal pyromorfitu
Zn2+ 0,03 (apfu), Fe2+ je pod mezí detekce. Pozice X je obsazena hlavnČ P5+ (2,84–3,24 apfu); nízký
je obsah As5+ 0,11 apfu, Si4+ 0,07 apfu a S6+ 0,01 apfu, V5+ je pod hranicí stanovení. Substituce
v pozicích A a X jsou na sobČ nezávislé. Dominantním prvkem v pozici Z je ve všech studovaných
vzorcích Cl-, (0,95–1,05 apfu), obsahy F- jsou pod mezí detekce.
Dopoþtené obsahy OH- dosahují u þásti vzorkĤ maximálnČ 0,05
apfu. Na základČ mikroskopického studia byly zjištČny dva typy
zonální stavby krystalĤ. První z nich se projevuje stĜídáním
kompaktních a porézních zón (obr. 2), které se však z chemického
hlediska se od sebe neliší. Druhý typ odpovídá rĤstové zonálnosti,
kdy dochází nejen ke zmČnČ v zastoupení krystalových tvarĤ (jádra
krystalĤ vykazují kombinaci prizmatu a dipyramidy, zatímco okraje
pĜedstavují spojky prizmatu s bází), ale i ke zmČnám v chemickém
Obr. 2: StĜídání porézních
složení pyromorfitu. V BSE je patrné stĜídání tmavých a svČtlých
zón krystalu s kompaktními
zón, které mají vČtšinou ostré hranice; místy jde o oscilaþní zonálnost. Tmavé zóny jsou
charakteristické zvýšeným obsahem Ca2+ vzhledem k Pb2+; maximální pomČr tČchto prvkĤ je 0,58: 4,42
(apfu), v pĜípadČ svČtlých zón je množství Pb2+ ~ 5 apfu. Zdrojem Pb pyromorfitĤ byl pravdČpodobnČ
galenit a/nebo dĜíve vykrystalované sekundární minerály Pb, na nČž pĤsobily nízce temperované
supergenní roztoky. PĤvod P a Cl není zcela jasný. Jejich zdrojem byly pravdČpodobnČ metapelity
(napĜ. muskoviticko-chloritické bĜidlice), lokálnČ obsahující akcesorický apatit. Výskyt pyromorfitu
v Nové Vsi je vázán na omezený prostor poruchové zóny ve fylitech. V prostoru ložiska Nová Ves
musely existovat výrazné rozdíly v distribuci, resp. aktivitČ P, Ca, CO2 a S, neboĢ pyromorfit nebyl
nikdy zjištČn v pĜímém kontaktu ani s anglesitem, ani s cerusitem, které v rámci sekundárních minerálĤ
Pb na lokalitČ pĜevládají. Vzhledem k tomu, že se na studované lokalitČ nenachází arzenopyrit ani
tennantit, byl pravdČpodobným zdrojem malého podílu As v pyromorfitech pyrit (obsahuje 6000 ppm
As). Zdrojem Ca budou nejspíš karbonáty (kalcit, ankerit, Fe-dolomit) obsažené na žilách nebo lokálnČ
v metamorfitech.
Kocourková E., Losos Z. a Vávra V. (2007): Pyromorfit z ložiska olovČno-zinkových rud Nová Ves
u RýmaĜova. Acta Musei Moraviae, Sci. Geol., 92, 93–102. Brno.
39
G-CONSULT, SPOL.S.R.O.
M. KofroĖ a S. Mikolajek
G-Consult, spol.s.r.o.,Trocnovská 794/9, 702 00 Ostrava-PĜívoz,
[email protected], [email protected]
„Hledáme rovnováhu mezi pĜírodou þlovČkem“ - takové je motto spoleþnosti G-Consult. To
nejcennČjší, co spoleþnost vlastní, je tým zkušených odborníkĤ - specialistĤ pokrývajících témČĜ celou
možnou škálu specializací dle geologického zákona, ale i oborĤ blíže i vzdálenČ pĜíbuzných, jako je
posuzování vlivĤ na životní prostĜedí, autorizované inženýrství ve stavebnictví apod. Mnozí z týmu se
mohou pochlubit praxí delší dvaceti let nejenom v ýeské republice, ale doslova po celém svČtČ; jenom
Austrálií a Antarktidou se (zatím) pochlubit nemĤžeme.
Spoleþnost poskytuje komplexní služby na poli životního prostĜedí v tČchto základních okruzích:
- Inženýrská geologie a geotechnika
- Hydrogeologie
- Geologický výzkum
- Geochemie
- Ložisková geologie
- Ekologické zátČže / Sanaþní geologie
- Ekologické poradenství, tvorba a ochrana ŽP
- Alternativní zdroje energie, Ĝízení a zajišĢování vrtných prací
- Ekologické a speciální stavby
Bližší informace poskytovaných službách a o referencích je možné si prohlédnout na:
www.g-consult.cz
40
EXTRAKCE GEOLOGICKÉ INFORMACE Z DAT DPZ
V. Kopaþková
V rámci pĜíspČvku jsou demonstrovány nové postupy implementace metod dálkového prĤzkumu ZemČ
(DPZ) v rámci projektĤ ýGS, které byly vytvoĜeny na samostatném pracovišti DPZ založeném v roce
2006.
Na pĜíkladech jsou pĜedvedeny možnosti využití tČchto metod pro tĜi základní tématické okruhy:
1. Identifikace kontaminovaných ploch spojených s povrchovou tČžbou hnČdého uhlí – detekce
geochemických anomálií a identifikace acidifikovaných ploch v oblasti sokolovské
hnČdouhelné pánve
2. Geostatistické zpracování lineamentĤ a jejich geologická interpretace
3. VytvoĜení modelové mapy náchylnosti ke svahovým a pohybĤm pro oblast severního
Salvadoru
Ad1) Pomocí metod dálkového prĤzkumu byla na území karlovarsko - sokolovské aglomerace
provedena spektrální analýza satelitní snímkĤ LANDSAT a ASTER, která byla zamČĜena pĜedevším na
mapování minerálních složek a hornin, posouzení kvality zelenČ na rekultivovaných plochách a
identifikace ploch dotþených acidifikací z horninového prostĜedí. U satelitních snímkĤ LANDSAT byla
provedena i þasová analýza vývoje zmČn území vþetnČ vývoje acidifikace v období 1992–2003.
Analyzované plochy byly porovnávány pĜi interpretaci s barevnými leteckými snímky a korelovány
s nezávislým pozemním mČĜením acidity a biologickým prĤzkumem.
Ad2) S pĜíchodem leteckých snímkĤ se otevĜela i možnost interpretovat lineamenty (liniové
dislokace na digitálním obraze) pro rĤzné geovČdní aplikace. DĜíve pĜevažoval pĜístup vizuální
interpretace, s rychlým rozvojem poĜizování nejrĤznČjších druhĤ distanþních dat a s rozvojem nových
metod jejich zpracování je stále více kladen dĤraz na zpracování automatické, kdy je nastaven nový
postup, který je dále zpracováván poþítaþem. V rámci této tématické þásti je pĜedstaven nový postup
automatické extrakce lineamentĤ z digitálního obrazu (LANDSAT–TM5) a jejich následné
geostatistické zpracování, které se mĤže stát novým zdrojem dat a informací napĜ. pro hydrogeologické
a strukturní interpretace.
Ad3) Jsou pĜedstaveny nové techniky zpracování satelitních dat a digitálního modelu reliéfu, které
pĜinesly nové informace z oblasti geologie, morfologie a hydrologie. Tato nová data byla zpracována
multivariaþní metodou, pomoci níž byla vytvoĜena modelová mapa náchylnosti ke svahovým
a pohybĤm pro oblast severního Salvadoru.
41
FAUNISTICKÁ ODEZVA NA ZMċNY V PRAŽSKÉ PÁNVI
BċHEM SPODNÍHO A STěEDNÍHO ORDOVIKU
P. Kraft1 a J. Kraft†
1
PĜírodovČdecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Ústav geologie a paleontologie,
Albertov 6, 128 43 Praha 2, [email protected]
Pražská pánev je staropaleozoický sedimentaþní prostor. Denudaþní relikt její výplnČ se nachází ve
stĜedoþeské oblasti a tvoĜí ji vulkanosedimentární horniny stáĜí tremadok až givet, které se usazovaly
bez výrazných pĜerušení v marinním prostĜedí. Vznik a iniciální stádia pánve jsou odrazem poþátkĤ
otevírání Rheického oceánu. Pražská pánev byla souþástí systému riftových pánví na severním okraji
peri-Gondwany. Její založení spadá do tremadoku. V arenigu a poþátkem llanvirnu prošla hlavní fází
diferenciace do podélných blokĤ, vytvoĜení systému halfgrabenĤ a rozšiĜování vulkanických elevací
(Kraft et al. 2005).
Jedním z prostĜedkĤ pro rekonstrukci stavby pražské pánve podle modelu riftových pánví je
ovČĜení hranic jednotlivých blokĤ, jejich vývoj a zmČny v þase. Vzhledem ke komplikované
tektonické situaci, sporadickým geofyzikálním podkladĤm, bodovým údajĤm z hlubokých vrtĤ i
nedostateþným odkryvĤm zĤstávají hlavními kritérii pro vytvoĜení ucelenČjšího obrazu
sedimentologická a paleontologická data.
TĜenické souvrství je bazální jednotkou ordoviku pražské pánve s transgresním charakterem.
Charakter facií, sedimentární znaky a výskyty nízce diverzifikované fauny s dominujícími
linguliformními ramenonožci svČdþí o relativnČ mČlkovodním marinním prostĜedí. Podle litologických
znakĤ ani podle fosílií tĜenického souvrství nelze sledovat diferenciaci pánve na jednotlivé bloky.
V období sedimentace tĜenického souvrství v tremadoku je diferenciace však spíše maskována
nezĜetelnými rozdíly v hrubozrnných sedimentech a chudé faunČ. Lze však sledovat první indikace
rozdílĤ ve výskytu fauny v jednotlivých oblastech pánve.
Klabavské souvrství. Pestrost této jednotky odráží vývoj a diferenciaci hlavních pánevních
struktur doprovázené intenzivním vulkanizmem. V nejlépe odkryté jihozápadní þásti se vytváĜí
nČkolik zĜetelných podélných segmentĤ. Každý segment se vyznaþuje odlišným faciálním vývojem.
Segmenty jsou velmi úzké, jejich šíĜka se pohybuje od stovek metrĤ po maximum nČkolika kilometrĤ.
Jejich hranice a omezení jsou obvykle velmi ostrá. V centrálním segmentu, který je charakteristický
velkými mocnostmi mýtských bĜidlic, lze sledovat i rozþlenČní do dílþích segmentĤ nižšího Ĝádu. Tuto
vnitĜní segmentaci lze velmi dobĜe dokumentovat výskytem dendroidních graptolitĤ a zmČnami jejich
tafonomických charakteristik. NejhojnČjší výskyt velkých rabdosomĤ je v tČsné blízkosti pĤvodních
hĜbetĤ, které jako výrazné elevace poskytovaly vhodný substrát pro pĜichycení dendroidĤ. StupeĖ
fragmentace rabdosomĤ pak obecnČ závisí na vzdálenosti od tČchto hĜbetĤ. Graptoloidi se vyskytují
v sedimentech hlubšího prostĜedí a jejich druhová distribuce odráží batymetrické trendy v pánvi.
Šárecké souvrství. Segmentaci pánve lze zĜetelnČ sledovat i ve spodních partiích šáreckého
souvrství. Faciální pestrost bazální þásti souvrství postupnČ zaniká s postupující transgresí
a prohlubováním sedimentaþního prostoru. Také spoleþenstva organizmĤ prodČlala nápadnou zmČnu.
Typy vázané na pevný substrát vrcholĤ hĜbetĤ (napĜ. dendroidi) ustupují a do prostoru dochovaného
reliktu pánve pronikají prvky až cyclopygidní biofacie. Rozdíly v zachovaných þástech pánve se
postupnČ smazávají.
V nadložních souvrstvích jsou pro detailní þlenČní pánve jen bodové sedimentologické
a faunistické doklady, zĜejmý je spíše celkový trend.
PodČkování: Prezentace spojuje výsledky výzkumĤ, které byly provedeny za finanþní podpory
Grantové agentury Akademie vČd ýeské republiky v rámci projektĤ þ. IAA304130601 a IAA3013406
a rovnČž spolufinancování projektu MSM0021620855.
Kraft P., Lehnert O., Frýda J., Rajchl M. a Verner K. (2005): The developement of the Prague Basin as
a part of a rift-basin system at the southern margin of the Rheic Ocean. In: Freiwald A., Röhling
H.-G., Löffler S.-B. (eds.) GeoErlangen 2005. System Earth – Biosphere Coupling Regional
Geology of Central Europe, Program and Abstracts. Schriftenreihe der Deutschen Gessellschaft
für Geowissenschaften, 39: 212.
42
STěEVA HYOLITA NEPHROTHECA SARKAENSIS (NOVÁK, 1891)
(HYOLITHA, ORTHOTHECIDA) ZE STěEDNÍHO ORDOVIKU PRAŽSKÉ PÁNVE
(BARRANDIEN, ýESKÁ REPUBLIKA)
P. Kraft a M. Valent
Univerzita Karlova v Praze, PĜF, ÚGP, Albertov 6, 128 43 Praha 2, [email protected], [email protected]
Nálezy hyolitĤ se zachovanými stĜevy jsou mimoĜádnČ vzácné a dosud je známo pouze deset výskytĤ
hyolitĤ se zachovanými zbytky stĜev. VČtšina publikovaných nálezĤ (napĜ. Marek 1967; Runnegar et
al. 1975 a Thoral 1935) zmiĖuje orthothecidní hyolity velmi podobné Nephrotheca sarkaensis a
ukazuje na obdobný prĤbČh stĜev, jaký je zaznamenán u studovanému druhu. Naproti tomu Butterfield
(2003) vyobrazil hyolithida s fosfatizovaným stĜevem, jehož prĤbČh ve tvaru písmene U je znaþnČ
odlišný od prĤbČhu stĜev u N. sarkaensis. To také navozuje otázku vzájemné pĜíbuznosti hyolithidĤ
a orthothecidĤ.
Nephrotheca sarkaensis (Novák, 1891) je nebČžný orthothecidní hyolit v jinak velmi rozmanitém
a bohatém hyolitovém spoleþenstvu šáreckého souvrství (ordovik). Dosud bylo nalezeno dvanáct
jedincĤ N. sarkaensis se zachovanými þástmi nebo témČĜ kompletními výplnČmi stĜev. ýást nálezĤ již
byla publikována (Horný 1998), ale jednalo se o špatnČ zachované jedince, na kterých nebylo možné
podobnČji studovat pozici a uspoĜádání stĜev.
Na námi studovaných jedincích byl zrekonstruován prĤbČh stĜeva, které se rozkládá od ústí až
k vrcholové þásti schránky blízko ventrální strany. Kliþky stĜeva jsou vodorovnČ poskládána tČsnČ
vedle sebe a vyplĖují celou šíĜku schránky. Ve vrcholové þásti schránky pĜechází do mírnČ sinusovité
trubice, která leží nad stĜevy (tj. blíže dorzální stranČ schránky) a vrací se v ose schránky až k ústí, kde
se zvedá až k dorzální stranČ.
Celkové zachování umožĖuje exaktnČ rekonstruovat celkový prĤbČh stĜev a ovČĜit dosud
publikované údaje. Dosud pouze tento druh poskytl dĤkazy o sedimentárním vyplnČní stĜev a je tak
jediným zĜetelným „požíraþem substrátu“ (substrate feeder) v celém hyolitovém spoleþenstvu
šáreckého souvrství. V pĜípadČ druhu Nephrotheca sarkaensis je tak bentický zpĤsob života
nepochybný.
PodČkování. Výzkum byl podporován projektem þ. A304130601 Grantové agentury Akademie vČd
ýR, výzkumným zámČrem MŠMT MSM0021620855, projektem þ. MK00002327201 Ministerstva
kultury ýR a projektem þ. DE06P04OMG009 Národního muzea v Praze.
Butterfield N. J. (2003): Exceptional Fossil Preservation and the Cambrian Explosion. Integrative and
Comparative Biology 43(1): 166–177.
Horný R. J. (1998): Lower Ordovician Nephrotheca sarkaensis (Orthothecida, Hyolitha) with
fossilized intestinal contents in situ (Šarka Formation, Bohemia). ýasopis Národního muzea
v Praze, ěada pĜírodovČdná 167: 95–98.
Marek L. (1967): The Class Hyolitha in the Caradoc of Bohemia. Sborník geologických vČd: ěada P –
Paleontologie 9: 51–113.
Runnegar B., Pojeta J. Jr., Morris N. J., Taylor J. D., Taylor M. E. and McClung G. (1975): Biology of
the Hyolitha. Lethaia 8: 181–191.
Thoral M. (1935): Contribution l’Etude Paléontologique de l’Ordovicien inférieur de la Montagne
Noire et Révision sommaire de la Faune Cambrienne de la Montagne Noire. Imprimerie de la
Charité, Montpellier., 362 pp.
43
GEOCHEMIE HORNIN ULTRABAZICKÉHO POVODÍ PLUHģV BOR VE SLAVKOVSKÉM LESE
P. Krám, V. ŠtČdrá, J. SkoĜepa a J. Mrnková
ýeská geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha 1, [email protected], [email protected], skorepa@cgu
V roce 2005 bylo provedeno detailní zkoumání výchozĤ hornin v povodí PluhĤv bor (0,216 km2) a v
jeho bezprostĜedním okolí. Hydrochemický monitoring tohoto povodí (Krám et al. 1997) probíhá od
roku 1991 až do souþasnosti. Toto povodí bylo vybráno podle dostupných geologických map tak, aby
jeho podloží tvoĜil pokud možno výhradnČ serpentinit (hadec). PozdČjším vzorkováním pĤd se ale
v nČkterých místech povodí zjistil neþekanČ vysoký obsah výmČnného vápníku naznaþujícího
pĜítomnost i jiného než serpentinitového podloží. Serpentinitové tČleso, na kterém leží zkoumané
povodí, se táhne pĜibližnČ JZ-SV smČrem v délce 7,5 km a šíĜce od 1,1 do 1,4 km a je souþástí
mariánskolázeĖského
metabazitového
komplexu.
Serpentinity,
vytvoĜené
polyfázovou
metamorfózou dunitických peridotitĤ a pyroxenitĤ, tvoĜí spodní strukturní patro vysoce
metamorfovaného mariánskolázeĖského komplexu obsahujícího eklogitizované a granulitizované
relikty kadomské kĤry, které bylo nasunuto pĜes podložní jednotku Kladské. Ve zkoumaném území
byly skuteþnČ nalezeny kromČ pĜevažujících serpentinitĤ i další metamorfované horniny (Tab. 1), z
nichž bylo odebráno 29 reprezentativních vzorkĤ. Tyto vzorky byly analyzovány v laboratoĜích ýGS na
silikáty (V. Janovská a J. Šikl) a stopové prvky (M. Mikšovský). Výsledky analýz tuþnČ oznaþených
hornin (Tab. 1) jsou uvedeny v hmotnostních procentech ve formČ mediánĤ, aritmetických prĤmČrĤ a
smČrodatných odchylek (Tab. 2).
Horniny
Serpentinit
Aktinolitická bĜidlice, aktinolitovec
Tremolitická bĜidlice, tremolitovec
Amfibolit, amfibolická rula, amfibolizovaný
mylonit
Derivát ultrabazik- deformovaný pegmatit
Gabro
Erlán
Celkem
Serpentinit
hm.% ar.pr. med. sm.od.
1,3
MgO 36,0
36,1
0,53
CaO 0,34
0,05
K2O 0,018 0,020 0,008
Na2O 0,022 0,020 0,015
0,197 0,197 0,029
Ni
0,241 0,252 0,048
Cr
0,73
Al2O3 1,21
1,00
Dokumentované
výchozy
24
6
7
6
Odebrané
vzorky
52
17
14
10
Analyzované
vzorky
16
3
7
2
1
1
2
47
4
1
2
100
1
0
0
29
Aktinolitická bĜidlice
ar.pr. med. sm.od.
12,6
3,9
15,2
9,78
1,03
9,76
0,15
0,02
0,16
2,8
1,1
2,1
0,023 0,028 0,012
0,055 0,042 0,044
14,5
1,8
13,5
Tremolitická bĜidlice
Amfibolit
ar.pr. med. sm.od. med.
sm.od
24,9
2,3
1,8
24,2
8,0
7,3
3,8
0,2
8,4
8,8
0,024 0,020 0,014
0,02
0,23
0,087 0,080 0,046
0,7
4,5
0,131 0,122 0,030
0,007 0,002
0,255 0,217 0,163
0,010 0,003
2,6
1,2
0,2
3,1
16,4
Uvedené výsledky ukazují, že tČlesa tremolitických a aktinolitických bĜidlic i amfibolitĤ mohou být
významnými zdroji vápníku (Ca) pro výmČnný komplex lesních pĤd. Smrkové porosty na povodí proto
netrpí výrazným nedostatkem této dĤležité živiny. Ve zkoumaném území ale naopak chybí významnČjší
horninový zdroj jiné nezbytné živiny, draslíku (K). Tremolitické bĜidlice a zejména serpentinity se
vyznaþují mimoĜádnČ vysokými koncentracemi hoĜþíku (Mg), niklu (Ni) a chrómu (Cr) a naopak
nízkými obsahy sodíku (Na) a hliníku (Al). Tyto dvČ horniny tak vytváĜejí podmínky pro vznik velmi
neobvyklého chemickéno složení pĤdního prostĜedí, které je pĜirozenČ toxické pro vČtšinu rostlin.
Krám P et al. (1997): Biogeochemistry 37, 173-202.
44
ÚLOHA ýESKÉ GEOLOGICKÉ SLUŽBY PěI ZMÍRNċNÍ DOPADģ SVAHOVÝCH NESTABILIT
NA SPOLEýNOST
O. Krejþí1, M. Bíl2, M. Bílová2 a D. Kašperáková1
1
ýeská geologická služba, poboþka Brno, Leitnerova 22, 658 69 Brno, [email protected]
2
Jílová 534/12 NeĜedín, 779 00 Olomouc, [email protected]
PĜíspČvek pojednává o systematickém výzkumu pĜíþin vzniku svahových nestabilit, spojených v ýeské
republice pĜedevším s výskytem extrémních klimatických jevĤ. Tento výzkum probíhá systematicky
od roku 1997, kdy extrémní hodnoty srážek iniciovaly vnik nČkolika tisíc sesuvĤ a jiných svahových
nestabilit. Další takovou kalamitou s mírnČjšími dopady byly události z jara roku 2006. Výzkum ýGS
spoþívá ve zkoumání geologických a antropogenních podmínek vzniku svahových nestabilit, jejich
mapování v terénu, dokumentaci, kategorizaci a pĜedpovČdi jejich možného vývoje. Produktem jsou
inženýrsko-geologické mapy v mČĜítku 1 : 10 000 a mapy náchylnosti k sesouvání. Metodika tvorby
Úþelové inženýrsko-geologické mapy spoþívá ve vymapování všech prvkĤ souvisejících se sesuvnými
jevy. Mapa náchylnosti území k porušení stability svahĤ pak obsahuje plošnČ vymezené okrsky
s charakteristikou podle stabilitních pomČrĤ a s konkrétními podmínkami využití pro výstavbu. Území
jsou dČlena na základČ výskytu sesuvĤ a sklonĤ svahĤ na tĜi základní kategorie, v mapČ odlišené
signálními semaforovými barvami: zelená – stabilní území, oranžová – podmínČnČ stabilní území
a þervená – nestabilní území nevhodné pro výstavbu. Tyto mapy jsou v prĤbČhu Ĝešení úkolu postupnČ
digitalizovány. Jako mapový podklad byl použit topografický digitalizovaný rastrový podklad
jednotlivých listĤ 1 : 10 000 ZABAGED 2. Ukázky digitální verze obou map budou prezentovány,
vþetnČ databáze, provázané s mapami.
Obr. 1: PĜehled sesuvných území vzhledem ke geologické stavbČ ýeské republiky. AutoĜi: Krejþí O.,
Krejþí Z., ýápová D., Sedláþek J.
45
GEOLOGICKÉ A TEMATICKÉ MAPY JAKO PRODUKT INFORMAýNÍHO SYSTÉMU,
PěÍKLAD PROJEKTU ZAMTYN NURUU – 50
Z. Krejþí, P. Hanžl, J. Aichler, L. Rukaviþková a V. Metelka
ýeská geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha, [email protected]
Projekt „Geologické mapování vybraných oblastí Mongolska v mČĜítku 1 : 50 000, Zamtyn Nuruu –
–50“ probČhl v letech 2003–2007 v rámci programu Zahraniþní rozvojové spolupráce ýR. Cílem
projektu bylo sestavení základní geologické mapy mČĜítka 1 : 50 000 doplnČné o prospekci nerostných
surovin a hydrogeologické mapování oblasti východní þásti Mongolského Altaje na 11 mapových
listech východnČ od somonu Chandman (jz. Mongolsko).
V rámci projektu byl shromáždČn velký objem dat unikátní nejen svým rozsahem, ale i šíĜkou
zábČru. Data obsahují primární geologickou dokumentaci, terénní mČĜení a laboratorní analýzy pro
geologické, geochemické a prospekþní, hydrogeologické, sedimentologické, mineralogické, petrologické, geofyzikální a další úþely. Tato data byla soustĜedČna v informaþním systému, který byl
nejenom jedním ze závČreþných výstupĤ projektu, ale v prĤbČhu sbČru a zpracování dat sloužil jako
pracovní nástroj pro tvorbu a aktualizaci úþelových terénních podkladĤ (napĜ. aktualizované terénní
mapy s topografickými podklady, satelitními snímky a již zdokumentovanými body) a kontrolní
i analytickou þinnost (tvorba odvozených dat, analýza satelitních snímkĤ atd.). Informaþní systém byl
založen na SW ArcGIS.
Jedním z výsledkĤ systematického mapování a zpracování terénních, satelitních a laboratorních
dat v prostĜedí ArcGIS byla tvorba standardních tiskových verzí map. Z úzké spolupráce geologĤ a
GIS specialistĤ na tvorbČ informaþního systému vznikly postupy a nástroje, které umožnily geologĤm
samostatnČ využívat informaþního systému pĜímo v terénu i pĜi koneþném zpracování dat. To ve svém
dĤsledku dovolilo v krátkém termínu þtyĜ mČsícĤ závČreþných prací vytvoĜit 87 geologických a
tematických mapových výstupĤ (Tabulka 1). Využití dat z informaþního systému urychlilo jak
sestavení geologických map (vþetnČ geologických ĜezĤ a litostratigrafických kolonek), tak tvorbu
finálních odvozených vrstev vycházejících z geologické stavby území. Mezi odvozené vrstvy patĜí
napĜ. permeabilita hornin v hydrogeologických mapách, mapa strukturních pater nebo mapa
geologických jednotek, které byly využity buć jako doplĖkové, pĜehledné mimorámové údaje
v geologických mapách nebo tvoĜily podklad nČkterých prospekþních þi tematických map (synoptické
mapy výsledkĤ rudní prospekce, hydrogeochemické a hydrogeologické mapy).
Protože v tištČných mapách nelze zobrazit veškeré získané údaje, je výstupem projektu
i komplexní, jednoduše dotazovatelná geodatabáze obsahující kromČ veškerých terénních
a laboratorních dat také rastrovou verzi primární dokumentace, fotografie výchozĤ, makrovzorkĤ
rudnin, výbrusĤ ap.
Tabulka 1. PĜehled geologických a úþelových map projektu ZN-50
typ mapy
Základní geologická mapa
Mapa strukturních pater
Mapa geologických dokumentaþních bodĤ
Hydrogeologická mapa
Hydrogeochemická mapa
Mapa geochemické a prospekþní dokumentace
Mapa tČžkých minerálĤ 1 a 2
Mapa geochemie Ĝíþních sedimentĤ
Synoptická mapa výsledkĤ rudní prospekce
Geoekologická mapa oblasti
mČĜítko
1 : 50 000
1 : 100 000
1 : 50 000
1 : 100 000
1 : 100 000
1 : 50 000
1 : 50 000
1 : 50 000
1 : 50 000
1 : 200 000
46
poþet listĤ
11
3
11
3
3
11
22
11
11
1
PRÁVNÍ PROSTěEDKY OCHRANY GEOLOGICKÉHO DċDICTVÍ
A. KĜístek
Poradna pro obþanství/Obþanská a lidská práva, Petrská 29, 110 00 Praha 1, [email protected]
Cílem pĜíspČvku je seznámení odborné veĜejnosti s prostĜedky možné právní ochrany neživé pĜírody
(geologického dČdictví), zejména pak nastínČní možností jak aktivnČ ochranČ geologických lokalit
napomoci. Studie vychází zejména z právních pĜedpisĤ o ochranČ pĜírody a krajiny.
Je objasnČna ochrana geologického dČdictví v XIX. století na základČ vymezení teoretického
pojmu pĜírodní památky, která byla pozdČji výchozím bodem i zákonné úpravy v prvním þeském
ochranáĜském zákonČ z r. 1956. V ochranČ pĜírody se ostatnČ uplatĖuje dosud, když však pĤvodní
konservátorský charakter ochrany vybraných „památek“ je dnes postupnČ obohacován i o pĜístupy
aktivní, tzv. management. Jsou diskutovány prostĜedky tzv. ochrany obecné podle zákona o ochranČ
pĜírody a krajiny þ. 114/1992 Sb. Obecná ochrana zahrnuje ochranu a využití jeskyní a ochranu
paleontologických nálezĤ. Dále je pĜiblížen institut pĜechodnČ chránČné plochy pĜi neoþekávaném
zjištČní výskytu napĜ. významných nerostĤ. Hlavní dĤraz je kladen na vysvČtlení institutu
významného krajinného prvku, který se v rámci obecné ochrany jeví pro potĜeby ochrany
geologického dČdictví jako nejvhodnČjší. Je popsán proces jeho registrace vþ. pĜíslušnosti
jednotlivých úĜadĤ veĜejné správy, ochranné podmínky atp. Navázáno je zmínkou o plošnČjší ochranČ,
rovnČž se úzce dotýkající geologického dČdictví, o ochranČ krajinného rázu. Popisuje se možnost
vyhlášení tzv. pĜírodního parku k ochranČ krajinného rázu, opČt vþ. pĜíslušnosti úĜadĤ a procesní
stránky vČci. Dále je uvažována tzv. zvláštní ochrana pĜírody, kdy v rámci územní ochrany nabízí
zákon nČkolik prostĜedkĤ, vhodných k ochranČ geologického dČdictví. Jako základní institut je
popsána dĜíve již zmínČná tzv. pĜírodní památka, pĜíp. národní pĜírodní památka, zpĤsob a pĜíslušnost
k jejímu vyhlášení, podmínky ochrany apod. Institut (národní) pĜírodní památky je pro potĜeby
ochrany významnČjších geologických lokalit, jednotlivých výchozĤ apod. zdaleka nejvhodnČjší.
ZmínČny jsou i geologické aspekty ochrany velkoplošných území (chránČné krajinné oblasti, pĜíp.
národní parky). Na závČr této þásti je pĜipomenuta možnost též zvláštní ochrany vyjmenovaných
nerostĤ. Nelze se vyhnout alespoĖ pĜipomenutí dalších významných právních úprav, které mají
k ochranČ geologického dČdictví bezprostĜední vztah. KromČ zmínky o zákonu o geologických
pracích je zde pozornost vČnována zejména nČkterým otázkám práva horního. ZávČrem jsou shrnuty
klady a zápory souþasných zákonných možností ochrany geologického dČdictví a jsou naznaþeny
nČkteré možné a potĜebné cesty budoucího vývoje (možnost využití evropské Úmluvy o krajinČ þi
Úmluvy UNESCO o ochranČ svČtového kulturního a pĜírodního dČdictví pro potĜeby ochrany
geologického dČdictví, koncept obecné ochrany tzv. geodiversity apod.).
47
YTTRIOVÝ SPESSARTIN KONTROLUJÍCÍ DISTRIBUCI HREE V LEUKOGRANITECH-PEGMATITECH BRNċNSKÉHO MASIVU
J. Leichmann1, S. Hönig1, M. Novák1, M. Holá2 a V. Možná2
1
Ústav geologických vČd PĜF MU v BrnČ, KotláĜská 2, 611 37 Brno, [email protected]
2
Ústav chemie PĜF MU v BrnČ, KotláĜská 2, 611 37 Brno
Studované leukogranity tvoĜí Ĝadu žil v jižní þásti brnČnského masivu. Délka žil dosahuje až nČkolika
set metrĤ, jejich mocnost bývá do 50 m. VČtšina tČles je nápadná svoji páskovanou stavbou, kdy se
v horninČ stĜídají nČkolik cm až dm mocné pásky jemnozrnného granitu s pásky hrubozrnného granitu
až pegmatitu. Hornina je složena z kĜemene, K-živce, albitu až kyselého oligoklasu, granát je hlavním,
místy jediným tmavým minerálem. V hrubozrnných partiích se vyskytuje þastČji biotit, muskovit je
vzácnČjší. Granáty se v horninČ nacházejí výluþnČ v jemnozrnných granitech, kde jsou uspoĜádány do
tenkých páskĤ, vzácnČji se vyskytují v horninČ rozptýlené. V asociaci s granátem se þasto vyskytuje
magnetit. Z geochemického hlediska je granit nápadný vysokými koncentracemi alkálií (do 9 hm %),
nízkým obsahem FeO (pod 1 hm.%) a velmi nízkým MgO (ménČ než 0,05 hm %). Velmi nízký je
i obsah Ba (3–74 ppm) pĜi relativnČ vysoké koncentraci Rb (154–331 ppm), indikující vysoký stupeĖ
frakcionace horniny. Charakteristické jsou rovnČž zvýšené obsahy U (7–16 ppm) Th (11–22 ppm),
Y (14–116 ppm) a HREE (Yb 7–16 ppm, Er 3–11 ppm).
Granát tvoĜí v horninČ vČtšinou euhedrální zrna do velikosti 2 mm. Místy bývá na okrajích
zatlaþován biotitem. Jedná se o spessartin-almandin s podružnou andraditovou, grossulárovou a
pyropovou komponentou (Sps48–46, Alm36–35, And12–11, Grs7–4, Prp4–1). V odražených elektronech je
patrná složitá vnitĜní stavba, kdy centrální partie vykazují sektorovou zonálnost. Zde byly zjištČny na
elektronové mikrosondČ nejvyšší koncentrace Y2O3 (max. 1,8 hm %), Yb2O3 (max 0,77 hm.%), Er2O3
(max 0,32 hm.%) a LA-ICP MS prokázala také vysoké koncentrace dalších HREE. StĜed krystalĤ je
lemován zónou s výraznou oscilaþní zonálností, kde se objevují tenké zóny nabohacené o Y a HREE.
NČkterá zrna jsou navíc lemována zónou, která koroduje zónu s oscilaþní zonálností. Tato korodovaná
zóna je výraznČ ochuzena o Y a Ca, naopak má nejvyšší obsahy Mn a Fe.
Z obr. 1 je zĜejmé, že
distribuce REE v horninČ
dobĜe koreluje s distribucí
REE v granátech. V horninČ
se nevyskytují žádné jiné
primární minerály obsahující Y nebo HREE. Je proto
zĜejmé, že granát je dominantní fází kontrolující
chovaní HREE v horninČ.
DĤvodem je vysoký obsah
Y+HREE v taveninČ doprovázený velmi nízkým obsahem fosforu, který neumožnil krystalizaci xenotimu.
RovnČž velmi vzácný zirkon nemohl akomodovat
významnČjší þást Y a
HREE vzhledem k tomu, že
Y + HREE > Zr.
48
BISMUTOVÉ SULFOTELLURIDY AU-LOŽISKA KASEJOVICE (JZ. ýECHY)
J. Litochleb a J. Sejkora
Národní muzeum, Václavské nám. 68, 115 79 Praha 1, [email protected], [email protected]
PĜedmČtem mineralogicko-paragenetického výzkumu v rámci grantového projektu GA ýR „Korelace
krystalochemie komplexních sulfidĤ a telluridĤ a pTX charakteristik mateþních hydrotermálních
fluid“ (205/06/0702) byly Bi sulfotelluridy a mladší Bi-Sb-Pb-Fe-S fáze zlatonosného Au-zrudnČní
z lokality Kasejovice – dĤl Jakub (z. þást kasejovického zlatonosného revíru, jz. ýechy). Bi
sulfotelluridy jsou parageneticky vázány na zlatonosné stadium a asociují s ryzím bismutem a
zlatem I. Komplexní sulfidy Bi-Sb-Pb-Fe a minerály Ĝady antimonit-bismutin (tzv. horobetsuit) starší
Bi sulfotelluridy zatlaþují nebo do jejich zrn podél štČpných trhlin žilkovitČ až lamelárnČ pronikají.
Bi sulfotelluridy ve studované mineralizaci vytváĜejí nedokonale omezené, stĜíbĜitČ až tmavČ
šedé, lupenité až lísteþkovité agregáty s výraznou štČpností v jednom smČru. Velikost jejich agregátĤ
se pohybuje od desítek μm do vzácnČ až 1 cm. Na základČ kvantitativního studia jejich chemického
složení (elektronový mikroanalyzátor Cameca SX100, GÚDŠ Bratislava) byly dosud identifikovány
následující minerální fáze:
Tetradymit s obsahy Sb v rozmezí 0–0.19, Te 1.81–1.97, S 1.01–1.09 a Se do 0.02 apfu.
Empirický vzorec (20 bodových analýz) lze na bázi 5 apfu vyjádĜit jako
(Bi1.95Sb0.07)Ȉ2.02(Te1.92S1.04Se0.01)Ȉ2.97.
Joseit A (nČkdy oznaþovaný jen jako joseit) s obsahy Sb do 0.09, Pb do 0.12, Se do 0.04 apfu a
rozmezím obsahĤ S 2.00–2.18 a Te 0.89–1.21 apfu. Empirický vzorec (prĤmČr 32 bodových analýz)
lze na bázi 7 apfu vyjádĜit jako (Bi3.84Sb0.05Pb0.04)Ȉ3.93(S2.06Te0.99Se0.02)Ȉ3.07.
Joseit B s rozmezím obsahĤ S 0.94–1.26 a Te 1.82–2.10 apfu a obsahy Sb do 0.09, Pb do 0.04
a Se do 0.06 apfu. Empirický vzorec (prĤmČr 34 bodových analýz) lze na bázi 7 apfu vyjádĜit jako
(Bi3.96Sb0.03Pb0.01)Ȉ4.00(Te1.95S1.03Se0.02)Ȉ3.00.
Minerály blízké ingoditu Bi2TeS – dosavadní výsledky chemických analýz minerálĤ
pĜiĜazených do této skupiny naznaþují možnost existence chemických složení v ĜadČ cca ingodit –
joseit A (viz obr. 1). PomČr kationty:anionty se pohybuje v rozmezí 1.14 až 0.75 a pomČr Te:(S + Se)
v rozmezí 0.67 až 1.49. Tyto fáze budou ještČ podrobeny dalšímu podrobnému výzkumu, mimo
jiné i s ovČĜením možností existence mikrosrĤstĤ ingoditu a tetradymitu. Pro ingodit mĤžeme
empirický vzorec (prĤmČr 8 bodových analýz) vyjádĜit na bází 4 apfu jako
(Bi2.03Pb0.02Sb0.01)Ȉ2.06(S1.10Te0.81Se0.01)Ȉ1.92. Pro krajní þlen s nejvyšším obsahem Te lze empirický
vzorec (prĤmČr 3 analýz, báze 4 apfu) vyjádĜit (Bi1.70Pb0.02Sb0.01)Ȉ1.73(Te1.35S0.91)Ȉ2.26.
Chemické složení nepojmenované minerální fáze Bi5Se1.5Te1.5 lze na bázi 8 apfu (prĤmČr 2
bodových analýz) vyjádĜit empirickým vzorcem (Bi4.88Sb0.11Pb0.01)Ȉ5.00(S1.56Te1.40Se0.04)Ȉ3.00.
Obr. 1: Ternární graf Bi+Sb+Pb (Bi dominantní) – Te – S + Se (S dominantní) pro Bi sulfoteluridy
z Kasejovic
49
IMAGING PALEOZOICKÝCH A MEZOZOICKÝCH SILICIFIKOVANÝCH DěEV
POMOCÍ KATODOLUMINISCENCE S HORKOU KATODOU
P. Matysová1, 2, J. Leichmann3, V. Mencl1 a J. Sakala1
1
Ústav geologie a paleontologie, PĜírodovČdecká fakulta, Karlova Univerzita, Albertov 6, 128 43 Praha 2,
[email protected], [email protected], [email protected]
2
OddČlení geochemie, Ústav struktury a mechaniky hornin AV ýR , V Holešoviþkách 41, 182 09 Praha 8,
[email protected]
3
Ústav geologických vČd, PĜírodovČdecká fakulta, Masarykova Univerzita, KotláĜská 2, 611 37 Brno,
[email protected]
Silicifikovaná (prokĜemenČlá) dĜeva jsou známa z rĤzných oblastí celého svČta. Jejich vznik je
výsledkem ireverzibilního dČje, který probíhal za výjimeþného sbČhu odlišných fyzikálnČ-chemických
a biologických faktorĤ v nČkterých zvláštních obdobích a prostĜedích. Obecná rovnice zní:
Rostlinná matrice (kmeny, vČtve, koĜeny v rĤzném stupni destrukce)
+ silicifikaþní roztok (možný zdroj Si)
+ bakterie (nebo jiné degradující organismy/mechanismy)
+ místo pohĜbení/silicifikace (anaerobní podmínky)
+ þas
ĺ silicifikované dĜevo
Silicifikace zachovala pro dnešní vČdu už první bakterie, jednobunČþné Ĝasy a pozdČji první
suchozemské rostliny. Mezi nejstarší nálezy dĜev patĜí stonky a kmeny prvních stromovitých
kapraćorostĤ a nahosemenných rostlin, do jejichž anatomických struktur pletiv vstoupil silicifikaþní
roztok, konzervoval je, a buć hned nebo po pohĜbení v nich vykrystalizoval jako minerál SiO2
(nejþastČji kĜemen, chalcedon a jejich variety), a tím jim dodal mimo jiné vysokou tvrdost a odolnost
proti zvČtrávání.
Katodoluminiscenþní mikroskopie/spektroskopie (CL) je úþinná metoda hojnČ používaná
ke studiu sedimentárních, vyvĜelých i metamorfovaných hornin, pomocí níž lze nejen urþit pĜítomné
minerály, ale také studovat tvar a strukturu zrn, jejich genezi, pĜírĤstkové a alteraþní zóny, þi provádČt
provenienþní analýzu. Pro studium kĜemene je v praxi vhodná CL s horkou katodou, takže jsme si
položili otázku: proþ ji také nepoužít na kĜemen, tvoĜící silicifikovaná dĜeva? Naše výsledky ukazují,
že katodoluminiscenþní mikroskopie výbrusĤ, ve spojení s mikroskopií v procházejícím normálním
a polarizovaném svČtle, s odrazovou mikroskopií a dalšími, je výborným nástrojem pro zobrazení
(imaging) anatomických, morfologických a petrografických struktur prokĜemenČlých dĜev, a dále také
bezkonkurenþní k nalezení nejrĤznČjších heterogenit ve vzorku, jako mohou být minerální pĜímČsi,
relikty kalcifikace þi samotné odlišné generace SiO2. Získané odstíny trvalé þi krátce žijící CL slouží
nejen k podrobnČjšímu popisu kĜemité hmoty, která se jiným metodám jeví pouze uniformní, ale ve
skuteþnosti je velmi heterogenní, ale také k pochopení prĤbČhu silicifikace a nakonec snad i pĜesnČjší
specifikace podmínek, za kterých daná permineralizace probíhala (Matysová et al., submitted).
ProkĜemenČlá dĜeva pak mohou být v širším mČĜítku chápána nejen jako „zvláštní pĜírodnina“
a sbČratelský artikl, ale hlavnČ jako indikátor pĤvodního paleoprostĜedí a stratigrafický ukazatel
podmínek pohĜbení. Projekt je finanþnČ podporován granty GAAV ýR (KJB301110704,
IAA300460510) a MSM0021620855.
Matysová P., Leichmann J., Grygar T. and Rössler R. (submitted): Cathodoluminescence Behaviour
of Permocarboniferous Silicified Stems from East Bohemian Basins.
50
MORAVSKOSLEZSKÉ PALEOZOIKUM – VARISKÝ AKREýNÍ KLÍN
R. Melichar
PĜírodovČdecká fakulta Masarykovy univerzity, KotláĜská 2, 611 37 Brno
Od poþátku 20. století probíhá výzkum stavby a tektonické pozice moravskoslezského paleozoika.
Zejména dvacátá a tĜicátá léta znamenala velký pokrok ve stavu poznání geologické stavby
moravskoslezského paleozoika. Na tomto pokroku se nejvíce podíleli Karel Zapletal a Radim Kettner.
Jejich názory lze shrnout v nČkolika bodech:
1. Devon je na MoravČ vyvinut ve dvou vývojích-faciích: a) ve facii pánevní neboli nČmþické
(pozdČji pĜejmenované na drahanskou) a b) ve facii prahové (pozdČji pĜejmenované na
platformní) neboli Moravského krasu. Tyto facie ukazují na paleogeografii pĤvodního
devonského pánevního prostoru.
2. ZmČna karbonátového vývoje devonu v klastický vývoj kulmu indikuje tektonickou aktivitu
„bretonské fáze“.
3. Krystalinické horniny byly pĜesunuty pĜes devon a následnČ devon byl pĜesunut pĜes kulm.
Devonské horniny rĤzných facií byly tektonicky vyvleþeny z podloží kulmu.
4. Vzájemné sblížení odlišných facií devonu ukazuje na pĜíkrovový rozsah násunových pohybĤ
pĜi zkrácení pánve. Posloupnost dnešních výchozĤ devonu odpovídá jejich relativní pozici pĜed
zkrácením pánve.
Podstatné rysy uvedené pĜedstavy o geologické stavbČ moravskoslezského paleozoika jsou v mnohém
dodnes pĜijatelné (rĤzné facie, násunová, resp. pĜíkrovová stavba, nČkolikafázovost tektonických
pohybu). PozdČjšími výzkumy však byla vyvrácena existence bretonské fáze, neboĢ karbonátová
sedimentace plynule pokraþuje z devonu do spodního karbonu, rovnČž geometrie stavby a s ní spjatá
rekonstrukce pĜednásunové pozice jednotek se z dnešního hlediska jeví ponČkud odchylnČ.
Pro Ĝešení geometrie stavby moravskoslezského paleozoika byla užita metoda „down-plunge“,
která za urþitých podmínek umožĖuje kombinací geologické mapy a strukturních dat sestavit
semikvantitativní prostorový model stavby. Metoda byla užita pĜedevším pro Ĝešení staveb v místech
s kontrastní litologií (na styku devonských a kulmských facií).
Jedním z pĜíkladĤ mĤže být severní ukonþení Moravského krasu. To bylo rĤznými autory
interpretováno jako strmý radiální zlom nebo jako plochý násun karbonátĤ pĜes kulmské horniny
uklonČný k jihu, resp. západu. Strukturní data a geometrie geologické mapy ukazují, že toto rozhraní je
subhorizontální s mírným úklonem k severu. Nerovnost samotné hranice v mapČ je dána pĜedevším
intersekcí plochy s terénními nerovnostmi a jen z þásti tvarem jednotlivých tektonických šupin, jejichž
kontaktní zóny jsou indikovány zónami intenzivní deformace (okolí VavĜince, Sloupu).
PĜi Ĝešení stavby centrální þásti Drahanské vrchoviny a Nízkého Jeseníku se ukázalo, že pánevní
vývoj devonu nevystupuje z podloží kulmu, ale je do jeho nadloží tektonicky dalekosáhle pĜesunut,
þímž byla opakovanČ potvrzena Chábova hypotéza stavby. Násunová stavba je zjevnČ nČkolikafázová
(alespoĖ dvojfázová), pĜiþemž první z fází vždy odpovídá hlavním násunovým pohybĤm, které sbližují
facie. Násunové plochy jsou zpravidla tektonicky „mazány“ jílovými bĜidlicemi pánevního vývoje
devonu (stínavsko-chabiþovské souvrství). BČhem druhé z fází byly pĤvodní násunové plochy
pĜevrásnČny a dislokovány. Tuto fázi lze interpretovat jako vnitĜní deformaci variského akreþního klínu
pĜi zvýšení tĜení na jeho bázi v dĤsledku násunu klínu na platformu s kárbonátovými devonskými
sedimenty bez bĜidliþných souvrství.
Práce byla podpoĜena výzkumným zámČrem MSM0021622412.
51
VYUŽITÍ DÁLKOVÉHO PRģZKUMU ZEMċ A GIS V GEOLOGICKÝCH VċDÁCH
(MONGOLSKO, KOSTARIKA)
V. Metelka
ýeská geologická služba, Klárov 131/3, 118 21 Praha 1, [email protected]
Dálkový prĤzkum ZemČ (DPZ) a následná integrace výsledkĤ v GIS jsou v souþasné dobČ témČĜ
nedílnou souþástí vČtšiny geovČdních projektĤ zahrnujících terénní výzkumy, mČĜení nebo mapování.
Dostupnost dat vhodných pro takovéto studie se neustále zvyšuje a po provedení pilotního projektu je
možné podobné postupy použít velmi rychle i v dalších obdobných lokalitách, pĜiþemž rozloha
analyzovaného území je prakticky neomezená. DĤležité je výsledky pokud možno ovČĜit terénním
pozorováním nebo konzultovat s mapujícími geology.
Projekty rozvojové spolupráce, na kterých se podílí ýeská geologická služba, poskytují jedineþnou
možnost ovČĜit a využít metody DPZ v místech, která jsou vzhledem k odkrytí terénu pro takovýto
výzkum velmi vhodná, což se dá Ĝíci napĜíklad o projektu mapování vybraných oblastí Mongolska. Na
druhou stranu se ale jak v ýeské republice tak napĜíklad v Kostarice, kde probíhá v souþasné dobČ
projekt geologický výzkum pĜírodník rizik v okolí mČsta Miramar, setkáváme s oblastmi pokrytými
souvislou vrstvou vegetace. I v takovýchto lokalitách je možné s úspČchem použít distanþní data
k nepĜímé interpretaci geologické a geomorfologické stavby oblasti.
V mongolském pohoĜí Gobi Altaj byla k interpretaci prostorového rozložení litologických jednotek
využita zejména viditelná a infraþervená pásma krátkých až stĜedních vln družicových senzorĤ Landsat
7 ETM+, ASTER a Quickbird. Pro strukturní interpretace byla v Mongolsku a Kostarice použita
upravená data z družicových senzorĤ Landsat 7 ETM+, ERS-2 SAR (Mongolsko) a digitální modely
reliéfu. Snímky senzoru Landsat 7 ETM+ dále v Kostarice sloužily k vymapování rĤzných typĤ
pokryvu.
Výstupy analýzy dat DPZ byly v prĤbČhu obou projektĤ úspČšnČ využívány mapujícími geology
a naopak data získaná v terénu sloužila ke zpĜesnČní provedených interpretací. Získané datové
vrstvy byly integrovány v prostĜedí GIS a v pĜípadČ Kostarického projektu se staly jedním ze
vstupních faktorĤ využitých k vytvoĜení mapy náchylnosti svahĤ k sesouvání.
52
BIOGENNÍ PěEPRACOVÁNÍ HOLOCENNÍCH A RECENTNÍCH NIVNÍCH USAZENIN
V ýESKÉ REPUBLICE
R. Mikuláš
Geologický ústav AVýR, v. v. i., Rozvojová 269, 165 02 Praha 6, [email protected]
Zvyšující se riziko povodĖových událostí v ýR je motivací k pokud možno všestrannému výzkumu
geologických efektĤ probíhajících povodní i povodnČmi uložených holocenních nivních sedimentĤ.
Jedním z faktorĤ, jemuž je tĜeba v zájmu pĜesné interpretace geologického záznamu porozumČt, je také
biogenní míšení usazenin. Proto byly vybrané profily nivními sedimenty podrobeny standardnímu
ichnologickému výzkumu a navíc byly sledovány dva aspekty probČhlých povodĖových vln: 1. rychlost
oživení a postupného míšení usazených nezpevnČných materiálĤ, tedy jejich „zapracování“ do již
existujícího profilu nivy; 2. studium vztahu mezi rychlostí plošné a boþní eroze a biogenním
„postižením“ (ichnostavbou) erodovaných substrátĤ. NČkolik let byly (na postupnČ se zmenšujících
ploškách) sledovány jílové až prachové uloženiny vltavské povodnČ ze srpna 2002 v Praze. Ukázalo se,
že rychlost zapracování této polohy (mocné až 15 cm) do podloží byla pĜímo úmČrná pĜedchozí
biogenní aktivitČ na daném místČ. Poloha byla rozrušena nejrychleji (cca bČhem devíti mČsícĤ) na
eutrofních trávnících, pozdČji na ušlapaných (pĜed povodní sporadicky oživených) plochách, ještČ
pozdČji na pokryvu písþitých cest (cca 2 roky), zatímco na substrátech prakticky neoživených, jako je
antuka, je místy kompaktní dosud, s jen slabým a nesouvislým vegetaþním pokryvem (mechorosty a
semenáþky stromĤ). Vzdálenost studovaných míst od oživených plošek v mozaice mČstského prostĜedí
se nijak neprojevila. Rychlost samovolného odstranČní následkĤ povodnČ tedy závisí na kvalitČ
spoleþenstva pĤdních organizmĤ a vegetace, což bylo potvrzeno i na dalších místech (vlašimská
Blanice po jarních povodních v r. 2005 a 2006). ObČ zmínČné povodnČ na Blanici vytvoĜily
bezprostĜednČ po opadnutí povodĖové vlny na sledovaném úseku nivy mozaiku takĜka nepoškozené
vegetace, novČ usazených sedimentĤ a erodovaných ploch v bĜezích i v nivČ. V obou pĜípadech došlo
k „zapojení“ novČ uložené polohy do nivního profilu a k jeho pokrytí vegetací bČhem krátké doby
jednoho až šesti mČsícĤ, pĜiþemž vyšší hodnota v rámci tohoto intervalu se vztahovala na tĜi rĤzné
situace: a) mocnČjší písþité akumulace (do 50 cm) agradaþních valĤ, b) na jemnozrnný materiál uložený
na pĜedchozí vrstvČ štČrkové „dlažby“, c) na hlinité sedimenty uložené tam, kde byla pĜedtím erozí
odstranČna oživená þást pĤdního profilu.
Studium ukazuje též vztah mezi rychlostí plošné a boþní eroze a ichnostavbou erodovaných
substrátĤ. Na pomČrnČ rozsáhlých plochách se eroze zastavila na poloze s hustou sítí doupat hlodavcĤ,
které je tak analogií þasto obdobnČ fungujících „thalassinoidových ichnostaveb“ moĜských prostĜedí.
Biogenní postižení doupaty hlodavcĤ tak zvyšuje náchylnost k erozi, zatímco vertikální tunely žížal
jednak evidentnČ urychlují vsakování, jednak vedou k rychlému zapracování nového sedimentu do
nivy.
Pro archeologický kontext jsou dĤležitá pozorování cca 1500 let starých nivních sedimentĤ Vltavy
v prostoru bývalého slovanského sídlištČ j. od Roztok u Prahy. Ukazuje se, že bioturbace zpĤsobená
žížalami je schopna zpĤsobit pokles velkých balvanĤ (cca do 60 cm šíĜky/délky) v rychlosti ĜádovČ
1 cm za 100 let. VČtší balvany poklesávají pomaleji; pokles se témČĜ neprojevil na akumulacích až
stovek balvanĤ, z nichž byly budovány pece. Rozdíly lze vysvČtlit recentními pozorováními chování
žížal. Výsledky mohou být místy cennou pomĤckou pro (v principu velmi obtížné) datování takových
útvarĤ, jako jsou „kamenné Ĝady“ nebo drobné menhiry.
Výzkum je souþástí projektĤ Grantové agentury GAAVýR, þ. IAA300130505.
53
REKONSTRUKCE
RELIÉFU KRYSTALINIKA V PODLOŽÍ STěEDNÍ ýÁSTI ýESKÉ KěÍDY
B. Mlþoch1, V. ŠtČdrá1 a Z. Skácelová2
1
ýeská geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha 1, [email protected], [email protected]
2
ýeská geologická služba, Erbenova 348, Jeseník, [email protected]
Regionální geologická stavba ýeského masívu je v posledních dvaceti letech pĜedmČtem mnoha
Ĝešených projektĤ. Poslední, nedostateþnČ zpracovanou oblastí, kde je získávání základních dat složité
a výzkum podložních formací komplikován nedostupností vzorkĤ, je rozsáhlé podloží þeské kĜídové
pánve v severovýchodní þásti masívu. Jako pĜedstupeĖ pro podrobný výzkum jsme se rozhodli využít
stávajících vrtných dat a vytvoĜit základní model geologických jednotek tohoto území. Projekt,
zaĜazený do programu Výzkumného centra ARTEC, navazuje na modely paleoreliéfu krystalinika
zkonstruované pro podloží ýeského stĜedohoĜí, Doupova a západoþeských pánví bČhem let 1998–
–2007.
Práce jsou založeny na reevaluaci a korelaci vrtných dat Centrální relaþní databáze geologicky
definovaných objektĤ (CRD GDO) ýGS-Geofondu do podloží kĜídy a kombinují ji se strukturní,
metamorfní a regionální interpretací starších datových souborĤ. Data jsou doplĖována i z jiných zdrojĤ
a rozšíĜena o data geofyzikální (VES, seismické profilování, gravimetrie), která doplĖují geologická
data a pomáhají vytvoĜit reálný model reliéfu krystalinika a mocností mladších útvarĤ zejména
v oblasti s nižší hustotou vrtných dat. Pro výchozové þásti krystalinika jsou použita data reliéfu map
ýR v mČĜ 1 : 25 000. Výsledný model nejen že nabídne základní pohled do strukturní i látkové stavby
podloží i výplnČ ýeské kĜídové pánve, ale vytvoĜená otevĜená databáze souþasnČ poskytne základní
nástroj k zasazení výsledkĤ úþelových a aplikovaných studií (napĜ. hydrogeologických, geoekologických, sanaþních þi strategicky významných studií úložišĢ) do jednotného rámce.
Pro zpracování a aktualizaci archivních dat CRD GDO ýGS-Geofondu byl vyvinut editaþní
a ukládací modul pro prostĜedí Microsoft-Access. Paleoreliéf krystalinického podloží, povrch
svrchního paleozoika a báze kvartérního pokryvu jsou hlavními novČ konstruovanými vrstvami.
V první fázi Ĝešení bČhem let 2005–2006 byla zpracována vrtná data pro 55 listĤ mapy ýR
1 : 25 000 ze stĜední þásti þeské kĜídové pánve. Výsledkem prĤbČžného zpracování dat je znázornČní
paleoreliéfu krystalinika. Ve stávající etapČ jsou zpracovávána data z dalších 45 listĤ z východnČjší
þásti þeské kĜídy a pĜipravuje se vizualizace geologické stavby podložního krystalinika.
Jednou z oblastí, pro nČž je model podloží kĜídy již hotov, je území mezi Malþí a Škrdlovicemi
þásteþnČ tvoĜené relikty kĜídové výplnČ (listy Ždírec n. D., Krucemburk, ChotČboĜ a Hlinsko – 13–
–443, 13–444, 23–221, 23–222). NovČ vytvoĜený 3D model pealeoreliéfu krystalinika a podloží kĜídy,
sestrojený s využitím dokumentace 395 vrtĤ a vertikálního elektrického sondování, je porovnán
s modelem souþasného reliéfu 1 : 25 000.
PodČkování
Výzkum je financován Výzkumným centrem pokroþilých sanaþních procesĤ a technologií
(ARTEC), koordinovaným Technickou univerzitou v Liberci.
54
LZE JEŠTċ OBJEVIT NEZNÁMÝ VULKÁN V ýESKÉM MASÍVU?
GEOFYZIKÁLNÍ INSPIRACE
J. Mrlina
Geofyzikální ústav AVýR, Boþní II/1401, Praha 4, [email protected]
Geofyzikální metody nabízejí pohled do hlubší stavby zemské kĤry, který je þasto nedostupný
klasickému geologickému prĤzkumu. Zdaleka se nejedná jen o seismická mČĜení pro naftový
prĤzkum. Krom ložisek dalších nerostných surovin lze geofyziku aplikovat i k lokalizaci skrytých
vulkanických tČles. NejúspČšnČjší jsou v tomto oboru magnetometrie a gravimetrie.
Dokonce pĜi velmi „regionálním“ gravimetrickém mapování 1 : 25000 s intervalem mČĜení cca
500 m lze objevit neznámé vulkanické tČleso. Autor napĜ. vČnoval pozornost jednomu tíhovému bodu
s anomální hodnotou v tepelském krystaliniku s otázkou: „Jedná se o chybu (vyškrtnout!), nebo je to
opravdu nČjaká indikace?“ Detailní ovČĜení gravimetrií, magnetometrií a gama-spektrometrií, spoleþnČ
s analýzou vzorkĤ odebraných v terénu, prokázalo pĜítomnost skrytého vulkanického tČlesa, jež se
nacházelo v mírné terénní depresi, na rozdíl od nČkolika vulkánĤ v oblasti, tvoĜících elevace.
Petrografické složení pĜecházelo od trachytu pĜes trachybazalt po bazalt (Mrlina et al. 1989).
Obdobná sestava geofyzikálních metod byla využita pĜi výzkumu kráterĤ v pohoĜí Coastal Mts.
v Sýrii. Cílem byla lokalizace pĜívodních drah vulkánĤ, jež ve vápencových formacích vytvoĜily tyto
obrovské krátery prĤmČru až 2 km a hloubky až 300 m. Geofyzikální anomálie byly skuteþnČ zjištČny,
napĜ. tíhová minima. Gravimetrické modelování vyžadovalo nízké hustoty pro vysvČtlení namČĜených
dat, což nasvČdþovalo výplni sopouchĤ vulkanickou brekcií a tufem (Mrlina 1993).
V prostoru Železné hĤrky u Mýtiny v Západních ýechách zjistili Geissler et al. (2004) znaþnou
mocnost vulkanického materiálu (tuf, tefra, vulkanické bomby) s obsahem xenolitĤ svrchního pláštČ,
až 2 km od vlastního tČlesa tohoto malého vulkánu. V umČlém záĜezu byla mocnost tČchto hornin až
4 m. AutoĜi uvažovali o existenci jiného, dosud neznámého, zdroje než vlastní Železná hĤrka. Autor
tohoto pĜíspČvku navrhl a realizoval gravimetrické a magnetometrické mČĜení v pásu šíĜky 200 m
a délky 1200 m pĜes výraznou morfologickou depresi jz. od osady Mýtina (sz. od tČlesa Železné
hĤrky). Zpracovaná data skuteþnČ ukázala výrazné anomálie nasvČdþující existenci tČlesa velmi
lehkých hmot se zvýšeným obsahem magnetických minerálĤ. Modelování potvrdilo, že se mĤže jednat
o výplĖ vulkanické pĜívodní dráhy typu maar-diatréma, zakrytou aluviálními sedimenty. Lokalita je
v souþasnosti pĜedmČtem dalšího geofyzikálního prĤzkumu s cílem pĜesnČ definovat konturu
anomálie, lokalizovat pĜípadné vnitĜní lokální nehomogenity a zpĜesnit model struktury. Je snad
nemožné pĜedstavit si, že v okolí Železné hĤrky existuje komplexnČjší vulkanické centrum?
Lze tedy ještČ objevit neznámý vulkán v ýeském masívu ?
Geissler W. H., Kämpf H., Bankwitz P. and Bankwitz E. (2004): Das quartäre Tephra-TuffVorkommen von Mytina (Südrand des westlichen Eger-Grabens/Tschechische Republik):
Indikationen für Ausbruchs- und Deformationsprozesse. – Z. geol. Wiss., 32, 31–54.
Mrlina J. (1993): Gravimetrický prĤzkum vybraných lokalit v západní þásti Sýrie. – Geol. PrĤzk., 35,
5, 139–142. Praha.
Mrlina J., Kämpf H., Geissler W.H. and Hemman A. (2007): Potential maar-diatreme volcano of
Mýtina, Western OhĜe/Eger Graben, Czech republic: Combined geophysical, geological,
petrographical and petrochemical investigation. – Proceedings and Excursion Guide –
CzechTec 07 (Edit. Z.Venera), April 11–14, 2007, Teplá, Czech Republic, 60–61.
Mrlina J., Pospíšil M. and Peška P. (1989): Geophysically discovered neovolcanic structure near
Dobrá Voda (Teplá crystalline complex). – VČst. ÚstĜ. Úst. geol., 64, 353–362, Praha. (in
Czech, English abstract).
55
VÝVOJ VYSOKOTLAKÉHO TAVENÍ: VÝSLEDEK EXPERIMENTU APLIKOVANÉHO
NA FELSICKÝ GRANULIT KUTNOHORSKÉHO KRYSTALINIKA
R. Nahodilová1,2, S. W. Faryad2 a P. Tropper3
1
ýeská geologická služba, Klárov 3, Praha 1, ýeská republika
Katedra petrologie a strukturní geologie, Albertov 6, Praha 2, ýeská republika
3
Institute of Mineralogy and Petrography, University of Innsbruck, Innrain 52, Innsbruck, Austria
2
PĜedmČtem studia byl felsický granulit z lokality Miškovice náležející k nejsvrchnČjším a nejvíce
metamorfovaným jednotkám Kutnohorského krystalinika (BČstvinská nebo Malínská série), ve
kterém jsme sledovali chování a vznik taveniny za vysokých tlakĤ. Hornina obsahuje makroskopicky
asi 10 cm široké svČtlejší pásky, které se po geochemické analýze jevily jako tavenina.
Mikroskopicky obsahuje studovaný granulit asi 1 cm velké granáty které mají až 37% grossulárové
komponenty ve stĜedu (Grs37–>33 Py7–>19 Alm49–>45 Sps1–>0.7) s klesajícím trendem k okraji a i ostatní
komponenty naznaþují prográdní rĤst granátu. Granáty uzavírají ve svých lemech kyanit a pertitický
živec, ve stĜedech granátu jsou uzavĜeny inkluze rutilu, vzácnČ biotitu a muskovitu. Matrix obsahuje
velké relikty antipertitických živcĤ, které mají až 35% anortitové komponenty ve stĜedu. Na základČ
tČchto pozorování jsme urþili LPLT rovnovážnou asociaci ksp+pl+q+stĜed grt+bt+mu+liq jako
poþátek prográdní dráhy a asociaci ksp+pl+q+okraj grt+ky+liq jako asociaci se zvyšujícím se tlakem
a teplotou.
Na základČ pseudosekcí a kĜížením izoplet Ca a xFe byly ze stĜedu granátu odhadnuty LPLT
metamorfní podmínky na 680 oC a 12,5 kbar a z okraje granátu na 760 oC a 14 kbar. Bylo ale zĜejmé,
že spoþtené vyšší podmínky neodpovídají max. teplotám a tlakĤ, protože prográdní dráha
v pseudosekci nedošla do pole stability kyanitu, které se v pseudosekci objevuje okolo 900 oC a
21 kbar. Cílem experimentĤ, které jsme provedli na Mineralogickém ústavu Univerzity Innsbruck
(Tropper a kol., 2005) bylo definovat podmínky, za kterých mohlo dojít ke vzniku kyanitu za
pĜítomnosti taveniny a zároveĖ sledovat vývoj a chování taveniny v rĤzných tlakových podmínkách
(850 oC / 17 kbar a 900 oC / 21 kbar).
o
Po prvním experimentu (17 kbar a 850 C) jsme mohli pozorovat, že v matrix zĤstaly relikty
granátu, kĜemene, antipertitického živce, K-živce, plagioklasu, biotitu, vzácnČ pak rutilu, apatitu a
pyritu. KromČ toho jsme vidČli výsledek natavení horniny v podobČ anatektické smČsi složené
z rĤzných ternárních živcĤ (Na-K ± Ca, K-Na ± Ca, Na-Ca ± K) a kĜemene a také tvorbu malých
novotvoĜených granátĤ. Ve srovnání s reliktním almandinem (do 250 μm) bohatým na Ca složku,
která mírnČ klesá od stĜedu ke kraji (stĜed –! kraj: Grs29–!28 Py22–!18 Alm47–!51 Sps0.7–!1) se
novotvoĜený granát (do 50 μm) vyznaþuje pyropovým složením s výrazným zvýšením Ca a Mg a
snížením Fe složky od stĜedu ke kraji (stĜed –! kraj: Grs9–16 Py50–44 Alm38–39 Sps0). Tento novotvoĜený
granát krystalizuje na úkor starého granátu a pĜilehlých živcĤ nebo biotitu. NovotvoĜený biotit má
složení blízké flogopitu s XFe 0.19, zatímco biotit v pĤvodní horninČ má XFe 0.23–0.37.
Výsledky druhého experimentu (900 oC a 21 kbar) prokázaly krystalizaci kyanitu, který se
objevuje v podobČ malých jehliþek napĜ. na úkor rozpadajících se živcĤ a granátu nebo po reakci
biotit + granát o flogopit + Na-K ± Ca živec + kyanit. Složení reliktního granátu, jakož i novotoĜeného pyropu se nemČní od pĜedchozího experimentu. Poprvé mĤžeme sledovat taveninu o složení
granitového minima (Qtz33, Or31, Ab33), která tvoĜí propojenou síĢ mezi rĤznými ternárními živci.
Diskuse: Živce mČní svoje složení bČhem vysokotlakého tavení a tvoĜí ternární Na-Ca-K smČs
nebo její urþité fáze. NovotvoĜený biotit má vyšší obsah Mg než biotit v pĤvodním felsickém
granulitu. Relikty almandinĤ v experimentální horninČ mají nižší grossulárovou komponentu, ale
pyropová komponenta bČhem experimentu narostla. Kyanit se zaþal tvoĜit až okolo 21 kbar, stejnČ tak
se za tČchto tlakĤ objevuje tavenina (o složení granitového minima) jako propojená síĢ mezi smČsí
ternárních živcĤ, za nižších tlakĤ se vyskytují jen tyto ternární živce v asociaci s kĜemenem. Tato
pozorování spoleþnČ s nízkým obsahem Ca a zvýšeným obsahem Mg v experimentálních produktech
mohou naznaþovat, že pĤvodní hornina mohla prodČlat mnohem vyšší tlakové podmínky, než jaké
bývají obecnČ uvádČny pro tyto horniny.
56
VYUŽITÍ PěENOSNÉHO SPEKTROMETRU PGIS-SP PRO STANOVENÍ KONCENTRACÍ
PěÍRODNÍCH NUKLIDģ A DÁVKOVÝCH PěÍKONģ IN-SITU
M. Ohera1 a B. Pavlik2
1
2
AURA, s. r. o., Úvoz 499/56, 602 00 Brno, ýR, [email protected]
Picoenvirotec, Inc. 222 Snidercroft Rd., Concord, Ontario, L4K 2K1 CANADA, bp.picoenvirotec.com
PĜenosný gamaspektrometrický informaþní systém PGIS-SP je inteligentní gamaspektrometr, který je
navržen pro rychlé a pĜesné mČĜení, zpracování, vyhodnocení a ukládání spektrometrických dat pĜi
práci v terénu. Vznikl jako verze pro pozemní prĤzkum z velkého leteckého spektrometru vyvíjeného
a vyrábČného kanadskou firmou Picoenvirotec, Inc. a obsahuje všechny jeho funkce. Je vhodný pro pČší
geologický a geofyzikální prĤzkum. Pro prĤzkum provádČný z vozidla lze používat detektory s vČtším
objemem.
Spektrometrický systém v nejjednodušší verzi obsahuje jeden 3" x 3" NaI(Tl) krystal, elektroniku,
dobíjitelnou baterii pro zhruba 5 hodin provozu pĜi teplotČ 20 °C a HHC poþítaþ s operaþním systémem
MS Windows. PĜístroj s celkovou hmotností zhruba 8 kg lze umístit do speciální konstrukce na záda a
procházet oblastí prĤzkumu.
Výstupy spektrometru jsou koncentrace pĜírodních nuklidĤ K (ppt), eU (ppm), eTh (ppm), 137Cs
(Bq/m2), 60Co (Bq/m2), dávkový pĜíkon ve vzduchu ve výšce 1 m nad zemí v nGy/h, geografické
souĜadnice mČĜených bodĤ nebo UTM souĜadnice, atd.
Systém mČĜí v sekundových intervalech. Všechny údaje vþetnČ geografických poloh a spekter jsou
ukládány pro pozdČjší zpracování nebo korekci dat.
Systém umožĖuje zobrazení výše uvedených výstupních údajĤ v reálném þase, zobrazení polohy
mČĜeného bodu v reálném þase na mapČ a zobrazení spektra v reálném þase na displeji HHC. UmožĖuje
mČĜení v režimu chĤze „Walking“ nebo mČĜení ve vybraných bodech na trase v režimu „Station“, kdy
se provádí delší mČĜení na jedné lokalitČ.
Souþástí spektrometru jsou i obslužné softwarové balíþky.
Program PEIConvert umožĖuje pĜípravu projektu prĤzkumu, tj. pĜípravu mapy projektu, výbČr
oblasti prĤzkumu.
Program PEIView umožĖuje detailnČjší prohlížení namČĜených údajĤ a jejich konverze do
mapovacích softwarĤ. ZmČĜené výsledky lze exportovat do ACSII souborĤ, zpracovat a zobrazit
v mapovacích softwarech, napĜ. Geosoft a MapInfo.
Výhodou je automatická energetická kalibrace spektrometru, nevyžaduje kalibraci zdrojem
ionizujícího záĜení, po zapnutí se elektronicky kalibruje na pík 40K a 208Tl.
V terénu pĜi mČĜení je obsluha velmi jednoduchá, mĤže obsluhovat i ménČ kvalifikovaná osoba.
PĜístroj bude v rámci 3. sjezdu ýGSpol prezentován pĜímo v terénu.
57
PěÍKROVOVÉ STAVBY PODÉL ROZHRANÍ LUGIKA A SILEZIKA
M. Opletal
Od 19. století byla pro stavbu Alp, i pro krystalinikum ýeského masívu (ýM), vþetnČ Sudet,
aplikována pĜíkrovová stavba. Ale v padesátých letech minulého století byla pro krystalinikum
opuštČna, a nahrazena blokovou tektonikou. Jen Pauk v Orlických horách, Jaroš s MísaĜem ve
svratecké klenbČ, a zþásti i Skácel v Jeseníkách zĤstali zastánci pĜíkrovĤ. Od roku 1981 zaþali
Jeseníky novČ mapovat pracovníci ýeského geologického ústavu v mČĜítku 1 : 25 000 (listy Karlova
Studánka – Cháb et al. 1983 a Dolní Moravice – Opletal et al. 1984). Získané poznatky prezentovaly
publikace Cháb – Opletal (1984), Cháb et al. (1984) a Cháb et al. (1990), které vrátily pĜíkrovové
stavby do krystalinika ýM. Po poþáteþních odporech proti pĜíkrovĤm dnes naprostá vČtšina geologĤ
uznává násunovou tektoniku v krystaliniku celého ýM.
Území pĜi styku lugika a silezika patĜí k nejsložitČjším územím ýeského masívu. Ve smČru SSVJJZ zde probíhá tektonické rozhraní prvního Ĝádu – ramzovská tektonická zóna (RTZ) þi linie, která
oddČluje litologicky, strukturnČ i metamorfnČ odlišné jednotky: lugikum a silezikum. Ramzovské
nasunutí, které popsal Suess (1912), má ale v souþasnosti charakter levostranného horizontálního
posunu. ObČ superjednotky se liší pĜedevším posloupností metamorfních událostí a jejich tlakovČ teplotními parametry. V lugiku a moldanubiku jsou þasté relikty vysokotlakých a vysokoteplotních
metamorfitĤ (eklogity, granulity) a útržkĤ svrchního pláštČ (serpentinizovaná a rodingitizovaná
plášĢová ultrabazika). Naproti tomu v sileziku byly metamorfní procesy nízko až vysokoteplotní a jen
nízko až stĜednČtlaké a relikty vysokotlakých hornin se tu nevyskytují. ObČ jednotky ale mají
pĜíkrovovou stavbu s podobnými rysy stykĤ jednotlivých šupin – s mylonitizací, budináží a pĜedevším
tektonovým stĜídáním. Ale pouze v lugiku jsou podél násunových zlomĤ vysouvány šupiny ultrabazik.
V sileziku popsali Cháb – Opletal (1984) tektonové struktury, mj. na násunovém styku
devonského drakovského kvarcitu s podložními horninami desenské klenby, a pozdČji i pĜi mapování
na dalších místech. V lugiku se staromČstské pásmo skládá z šupin s odlišnou litologií i
tektonometamorfním vývojem. Jsou zde ruly, svory, ortoruly, amfibolity a leptyno-amfibolitové
komplexy, místy s relikty retrogresovaných eklogitĤ. Na hranicích šupin se vyskytují fylonity,
budináž, tektonové stĜídání a þoþky ultrabazik. Na listech Hanušovice a Staré MČsto, bylo vymezeno
6 pĜíkrovových šupin, zatímco na listu Šumperk jsou jen 4. To zpĤsobuje RTZ, která kose
„odstĜihává“ okrajové šupiny. Také v ortorulách snČžnicko-gieraltowské skupiny jsou pĜíkrovové
stavby. K lugiku patĜí i velkovrbenská klenba, která je tvoĜena alochtonní tektonickou melanží
pĜíkrovových šupin složených z hornin ekvivalentních skupinám staromČstské, stroĖské, snČžnicko-gieraltowské a novomČstské.
PĜi mapování JeseníkĤ i
Kralického SnČžníku byla popsána místa, na kterých je dobĜe
vidČt pĜíkrovovou tektoniku,
vþetnČ násunových zlomĤ; ta
byla þasto prezentována v kapitolách „Význaþné geologické
lokality“ pro VysvČtlivky k mapám 1 : 25 000. Power-point
ukazuje lokality, pĜedevším z lugika, které dokumentují fylonity, budináž a tektonové stĜídání podél násunových zlomĤ.
Obr.: Velkolom Konstantin Velké Vrbno s násunovou tektonikou. I. jemnozrnné ruly mají na stropČ
tČžené grafitové polohy, IIa, IIb. dolomitické mramory, II.c. mramor, III. páskované amfibolity
58
GEOLOGICKÝ VÝVOJ JIŽNÍ ýÁSTI ŠUMAVY
J. Pertoldová1, K. Verner2, D. Nývlt3, P. Týcová4 a J. Šrámek5
1
3
4
ýeská geologická služba, Geologická 6, 155 00 Praha 5, [email protected]
5
ýeská geologická služba, Jeþná 29, 621 00 Brno, [email protected]
2
Oblast jižní þásti Šumavy náleží svou geologickou pozicí, endogenním a exogenním vývojem
k moldanubiku Šumavy a jižních ýech, které je v této oblasti tvoĜeno: (i) horninami monotonní
skupiny (pararuly až migmatity s ojedinČlými vložkami vápenato-silikátových hornin), (ii) granulity
kĜišĢanovského masivu a (iii) variskými granitoidy variabilního stáĜí, chemismu a geneze (durbachity
plutonu Knížecího stolce, granitoidy weinsberského typu, jemnozrnné granitoidy a granitoidy
eisgarnského typu plutonu Plechého). Dominantní stavbou granulitĤ a granulitových rul je strmá
metamorfní foliace, která odpovídá celkové geometrii masivu. Místy, zejména v doménách intenzivní
retrográdní pĜemČny je refoliována do staveb subhorizontální orientace. Metamorfní podmínky vzniku
tČchto mladších staveb odpovídají teplotám 765 ± 53 oC a tlakĤm 7,6 ± 1,5 kbar.
V okolních pararulách (ve variabilním stupni migmatitizace) je možné identifikovat polyfázový
deformaþní záznam. RelativnČ nejmladšími stavbami jsou strmé metamorfmí foliace prĤbČhu ZSZ-VJV, asociované s lineacemi protažení subhorizontální orientace. Zde byly odhadnuty metamorfní
podmínky vývoje horniny na 700–710 °C a 4,4–4,6 kbar. V rámci komplexu pararul je možné
pozorovat polohy vápenato-silikátových hornin (erlany s nodulemi tremolitovce, skarny a mramory).
Strukturní záznam v durbachitech plutonu Knížecího stolce (charakter a geometrie vnitĜních
staveb) indikuje syntektonické vmístČní ve vztahu k vývoji regionální tektonometamorfní stavby
subhorizontální geometrie v þase 340 ± 8 Ma. Weinsberský typ granitu až granodioritu je zastoupen
dvČma chemicky a texturnČ mírnČ odlišnými varietami. ýas vmístČní a krystalizace pravdČpodobnČ
odpovídá urþité fázi vývoje ZSZ-VJV strmé stavby v pararulách monotónní skupiny.
Granitoidy typu Eisgarn tvoĜí rozsáhlý pluton Plechého (~ 260 km2), který výraznČ zasahuje do
NČmecka. Pluton má mírnČ protažený tvar v ose SSV-JJZ. V rámci tČlesa byly definovány tĜi dílþí
variety eisgarnských granitoidĤ: (i) varieta Plechý, stĜednČzrnný, slabČ porfyrický bt-mu granit, (ii),
varieta TĜístoliþník, porfyrický mu-bi granit a (iii) okrajová varieta, drobnČ zrnitý bt-mu granit s
granátem. NČmecká þást plutonu je pĜevážnČ tvoĜena slabČ porfyrickým bt-mu granitem (granit
Haidmühler), který je pravdČpodobnČ ekvivalentem variety Plechý. Magmatické stavby ve všech
varietách jsou pĜevážnČ strmé orientace, paralelní s kontakty dílþích variet a intruze. Pouze v jižních
þástech tČlesa se jejich geometrie mČní a je subparalelní s prĤbČhem pfahlské stĜižné zóny. Radiogenní
stáĜí granitoidĤ typu Eisgarn spadá v této þásti Šumavy do období ~ 328–320 Ma. Pluton Plechý se
v tíhovém poli projevuje velice výraznou zápornou anomálií. Z tíhových dat lze odhadnout hloubkový
dosah plutonu na ca 5,5 až 8,5 km, v závislosti na hustotních pomČrech okolního krystalinika. Velký
tíhový gradient po obvodu anomálie indikuje subvertikální prĤbČh jeho kontaktĤ. Jemnozrnné
granitoidy tvoĜí drobné diskordantní intruze malých rozmČrĤ a žíly.
Paleogenní etchplenizace území byla pĜerušena v neogénu výzdvihem a blokovým rozlámáním
v dĤsledku alpinské orogeneze. Díky tomu došlo k odnosu regolitu a ke zmČnČ Ĝíþní sítČ. Souþasný
reliéf vznikal bČhem pleistocénu v dĤsledku zvČtrávání a odnosu materiálu. Na závČtrných svazích
hĜbetĤ nad 1300 m vznikaly karové ledovce, jakým byl i ledovec Plešného jezera s karem
pĜehloubeným o 250 m. Jeho akumulaþní þást se nacházela tČsnČ nad pleniglaciální snČžnou þarou.
Podle sedimentárních a morfologických dokladĤ lze jeho maximální délku odhadnout na ~1500 m, se
splazem dlouhým 950 m. NejvzdálenČjší, morfologicky dobĜe zachovalá þelní moréna má val vysoký
až 30 m. Nejmladší moréna hradí vlastní Plešné jezero. Pro kvartér je v oblasti jv. Šumavy významná
též akumulace svahovin, fluviálních sedimentĤ a bČhem holocénu také rašelinišĢ. Lidská aktivita je
spojená se stavbami Schwarzenberského kanálu a pĜilehlých smykĤ a také pĜehradní nádrže Lipno.
59
NEVZORKUJME OBJEKTY ARCHEOLOGICKÉHO ZÁJMU!
Z. Petáková1 a Z. Bláhová-SklenáĜová2
1
2
Ústav pro pravČk a ranou dobu dČjinnou FF UK, Celetná 562/20, 110 00 Praha 1, [email protected]
Patníky oznaþující prastaré hranice, podstavce zmizelých kĜížkĤ u zapadlých cest nebo zdi hradních
zĜícenin pokládáme všichni za mlþenlivé svČdky dávných þasĤ a i kdyby byly ze sebezajímavČjší
horniny, nenapadlo by nás do nich tlouci geologickým kladivem.
V krajinČ se však vyskytují i objekty, které pĤsobí na první pohled všednČ a nezajímavČ, a pĜesto
jsou dĤležitými svČdky minulosti, které þasto dokáže rozpoznat a vyhodnotit jen archeologie, a je
nežádoucí je poškozovat napĜ. vzorkováním.
Na ukázku lze uvést nČkteré kamenné objekty ze Šumavy. Prostý kamenný obdélník o pĤdorysu
70 x 30 m a výšce ca 0,5 až 1 m je situován v lesích jv. od obce Stožec, ssz. od kóty VrchovištČ, druhý
obdobný se nachází o 4,5 km dále západním smČrem na kótČ ýeské Žleby. Oba obdélníky mají v. – z.
orientaci delší osy. Objekty nejsou dosud datovány, pracovní odhad stáĜí (ústní sdČlení, Z. Thomová):
raný novovČk (16.–18. století).
Pro nČkoho obyþejné vztyþené kameny okolo staré cesty, pro jiného mimoĜádnČ pĤvabný dĤkaz
péþe pĜedkĤ o lesní dopravnictví pĜedstavuje kamenné ohraniþení komunikace, vedoucí z údolí Otavy
na PĜední PaštČ nedaleko Kašperských Hor. Takové podlouhlé kameny z neopracovaného místního
horninového materiálu, zasazené podél cest, lze nalézt na ĜadČ šumavských míst.
Oba zmínČné typy nemovitostí pĜedstavuji tzv. archeologizované objekty. Tyto objekty, podle
definice, jsou artefakty, které definitivnČ opustily živý lidský svČt. Všechny takové objekty se tímto
vyĜazením z kontextu živé lidské kultury stávají pĜedmČtem zájmu archeologĤ. ěadí se k nim
napĜíklad také meze, kamenivo starých cest nebo ruiny stavení, tak þasté v pohraniþí. Pak je tĜeba mít
na pamČti zákon þ. 20/1987 Sb. o státní památkové péþi v platném znČní, který obsahuje definici
archeologického nálezu a stanoví opatĜení na jejich ochranu (zejména v § 23), ale také Úmluvu
o ochranČ archeologického dČdictví Evropy, tzv. Maltskou konvenci (þ. 99/2000 Sb. mezinárodních
úmluv).
I zdánlivČ obyþejné a bČžné objekty tedy mohou být v malém þi vČtším mČĜítku souþástí
krajinného kontextu stop zaniklého osídlení – lhostejno kdy zaniklého.
Nejde jen o jednotliviny, jak by se mohlo laikovi zdát, nýbrž o logicky propojený kontext vČcí
movitých a nemovitých, hmotných a nehmotných. Zásadní informace þte archeolog nejen z tČchto
jednotlivin, ale právČ z kontextu vzájemných vztahĤ mezi nimi.
Na poþátku zmínČný hraniþní patník je prvkem staré organizace krajiny, mĤže být dokladem
zaniklé vesnické plužiny (pozemkĤ v okolí osad užívaných pro zemČdČlství). VýraznČjšími pozĤstatky
plužin bývají právČ meze, þasto již stĜedovČkého pĤvodu a specifických konstrukcí. Zdi ruin jsou už
pĜímo souþástí archeologizovaného kostela, hradu, domu nebo jen dĜevaĜské boudy.
MČli bychom si uvČdomovat, že tyto prvky vytváĜejí systém, respektive otisk zaniklého systému,
ze kterého se archeologové snaží poznávat nČkdejší život v naší krajinČ. A my pak, podle jejich
závČrĤ, mĤžeme lépe pochopit naše vlastní koĜeny.
PodČkování za konzultaci patĜí Mgr. ZuzanČ Thomové z Jihoþeského muzea v ýeských BudČjovicích.
60
NEKRASOVÉ MEZOFORMY PODZEMNÍCH PROSTOR V NEOVULKANITECH ÚSTECKÉHO KRAJE
R. Pokorný, M. Holec a K. Pokorná
Fakulta ŽP, Univerzita J. E. PurkynČ, Králova Výšina 7, 400 96 Ústí nad Labem, [email protected]
Region Ústeckého kraje má pestrou geologickou stavbu, jejíž základ byl formován již ve svrchním
proterozoiku / spodním paleozoiku. Specifické jsou však podstatnČ mladší materiály, tvoĜící
vulkanosedimentární komplex z období eocénu po miocén. V této dobČ (40–16 mil. let) se díky
odezvČ alpínských horotvorných procesĤ aktivovala vulkanotektická zóna vázaná na oherský rift.
Výsledkem vulkanické þinnosti byl vznik Ĝady povrchových a mČlce podpovrchových tČles, pĜedevším
olivinických þediþových hornin, znČlcĤ a tefritĤ, nazývaných souhrnnČ ýeské stĜedohoĜí. PomČrnČ
hojné jsou v tomto regionu i polohy hyaloklastitĤ, vulkanoklastĤ, tufĤ a tufitĤ (Cajz a kol. 1996).
ZĜejmČ již v mladších tĜetihorách byly tyto neovulkanity postiženy tektonickým rozpukáním. Ve
þtvrtohorách rozestupování skalních blokĤ pokraþovalo, podmínČno mrazovým zvČtráváním v období
glaciálĤ a svahovými pohyby probíhajícími až do dnešní doby.
ěada tČchto puklin a rozsedlin dosahuje takových rozmČrĤ, že je možné do nich vstoupit, a proto
zaþínají mít speleologický význam. I pĜesto, že tČchto objektĤ se na území Ústeckého kraje nachází
nČkolik desítek a první literární zmínky pochází již z konce 19. století, byla jim dosud vČnována pouze
okrajová pozornost a zmapovány byly pouze nejrozsáhlejší objekty. Široká veĜejnost o nich, až na
výjimky, netuší. Velkou roli zde hraje zpravidla obtížný terén a tudíž nízká dostupnost. V regionu, kde
je díky absenci karbonátových hornin vylouþena pĜítomnost klasického krasového podzemí,
pĜedstavují tyto nekrasové dutiny ideální objekty pro studium svahových pochodĤ a speleologické
prĤzkumy i pĜesto, že ani zdaleka nedosahují svou délkou a rozsahem jeskyní krasových. ěada objektĤ
je však teprve v iniciálním stadiu a díky svému výraznČ dynamickému charakteru se bude v budoucnu
zĜejmČ intenzivnČ vyvíjet. Velmi dĤležitý je také význam tČchto jeskyní jakožto refugia temnomilné až
jeskynní fauny.
V souþasné dobČ proto probíhají inventarizaþní mapovací práce za úþelem lokalizace všech
známých objektĤ a zároveĖ vyhledávání lokalit nových. Jako pĜedmČt zájmu byly zvoleny jeskynČ
jako charakteristické speleologické útvary. Skalní pĜevisy a výklenky nejsou evidovány. Dosud bylo
podrobeno základnímu geologicko/speleologickému prĤzkumu 44 jeskyní, z nichž 14 je objeveno
novČ. Tyto jeskynní útvary o délce 2–130 metrĤ náleží podle klasifikace Vítka (1981) ke kategorii
jeskyĖ puklinových, rozsedlinových a suĢových, v pČti pĜípadech dokonce kategorii vrstevních.
Geneticky náleží kategorii pseudokrasu, ménČ þasto pak parakrasu (Pokorný a Pokorná 2007). Od
roku 2007 probíhá mČĜení mikroklimatu jeskynních prostor a také studium fauny bezobratlých,
pĜedevším pak arachnofauny, za úþelem pĜesného vymezení pojmu „jeskynČ“, který není dosud ve
speleologické literatuĜe dostateþnČ definován a ustálen. PĜedpokládá se, že na základČ zjištČných faktĤ
bude výsledný poþet objektĤ klasifikovaných jako jeskynČ nižší a pro zbývající objekty bude tĜeba
stanovit novou kategorii. Výzkum je podpoĜen grantem VaV MŽP SP/2d3/4/07 Studium biologické
rozmanitosti arachnocenóz pseudokrasových jeskyní v neovulkanitech severních ýech.
Pro úplnost je tĜeba uvést, že v regionu Ústeckého kraje se nachází Ĝada nekrasových jeskynních
objektĤ v turonských pískovcích a také v rulách jádra Krušných hor. TČchto lokalit je však odhadem
nČkolik stovek a jejich zmapování by si vyžádalo práci podstatnČ vČtšího Ĝešitelského týmu v delším
þasovém období.
Cajz V. (ed., 1996): ýeské stĜedohoĜí. ýeský geologický ústav, Praha.
Pokorný R. a Pokorná K. (2007): Vrstevní jeskynČ v neovulkanitech – terminologický problém.
Speleo, 47 (in press)
Vítek J. (1981): Morfometrická typizace pseudokrasu v ýeskoslovensku. Sborník ýSGS, 81/3,
Academia Praha, 58 str.
61
JURSKÁ VÁPENCOVÁ BRADLA KARPATSKÉHO FLYŠE:
TEKTONICKÉ ŠUPINY NEBO OLISTOLITY?
I. Poul1, R. Melichar2 a J. Janeþka2,3
1
2
Ústav geotechniky, FAST Vysoké uþení technické v BrnČ, VeveĜí 95, 602 00 Brno, [email protected]
Ústav geologických vČd, PĜírodovČdecká fakulta Masarykovy univerzity, KotláĜská 2, 611 37 Brno
3
Geologický ústav ýeské akademie vČd, Rozvojová 135, 165 02 Praha 6
Jurská vápencová bradla vnČkarpatského flyše byla dĜíve shrnovaná do tzv. vnČjšího bradlového
pásma a byl pro nČ pĜedpokládán víceménČ jednotný tektonický styl. Z genetického hlediska byly
v minulosti vytvoĜeny dvČ teorie jejich pĤvodu. První vysvČtluje vznik bradel jako obĜích olistolitĤ
spojených s odlamováním a sklouzáváním blokĤ vápencĤ a slínovcĤ z karbonátové plošiny smČrem
k jejímu úpatí (napĜ. Eliáš 1992). Druhá teorie pak vychází z názoru, že jurská bradla tvoĜí tektonické
šupiny, které byly vylomeny z podloží pohybujícím se pĜíkrovem a jsou tak indikátory jeho bazálních
ploch. Testovány byly dvČ oblasti s výskytem bradel – Pavlovské vrchy a bradla na severovýchodní
MoravČ.
V Pavlovských vrších tvoĜí svrchnojurské vápence (v rámci sedimentĤ ždánické jednotky)
rozlehlá deskovitá tČlesa s víceménČ lineárním prĤbČhem v mapČ. Deskovitý tvar tČlesa byl ovČĜen jak
povrchovým mapováním, tak i vrtným a seismickým prĤzkumem. Vápencová deska je porušena
þetnými „pĜíþnými“ zlomy ve smČru SZ–JV, které zpĤsobují kulisovitý obraz jejího výchozu v mapČ
(Poul 2006). Po porušení zlomy se vytvoĜily kry o rozmČrech min. 1,5 × 1,5 km. Uvážíme-li však
porušení zlomy, jednalo se pĤvodnČ o desku mnohonásobnČ vČtší.
Jura Pavlovských vrchĤ zĜejmČ neodpovídá definici olistolitĤ, neboĢ vápencové bloky nejsou
doprovázeny brekciovitým materiálem odpovídající definici olistostromy (Jackson 1997). Naopak
bylo doloženo, že se jedná o tektonické šupiny, které byly bČhem alpínského vrásnČní silnČ tektonicky
postiženy, vrásnČny a zešupinaceny. Byla rozpoznána antiklinální stavba a flat-ramp-falt geometrie
pĜesmykĤ s mezivrstevními odlepeními. Antiklinální stavba je velmi dobĜe viditelná jak v rámci
povrchových strukturních studií (Svatý kopeþek, Stolová hora, DČvín), tak i v reinterpretovaných
seismických Ĝezech.
Výchozy jurských bradel na severovýchodní MoravČ jsou vázány na bazální þásti slezské jednotky
a bývají rĤznČ tektonicky definovány. Jednotlivé výskyty jsou v publikovaných geologických mapách
„náhle“ tektonicky ukonþovány. Rekognoskaþní výzkum však ukázal, že tČlesa „bradel“ jsou
zakomponována do polohy extrémnČ hrubých slepencĤ s valouny až bloky vápence štramberského
typu. Doprovázející slepencový sediment tak ukazuje na typickou definiþní vlastnost olistolitĤ.
Slepencový horizont je v podloží pikritĤ kĜídového stáĜí tČšínsko-hradištského souvrství. Hrubé
slepence ukazují na živou tektonickou aktivitu bČhem jejich sedimentace a alkalický vulkanismus na
extenzní režim v sedimentaþním prostoru slezské jednotky, který byl zĜejmou pĜíþinou vzniku
olistolitĤ.
Z uvedené argumentace vyplývá, že výskyty vápencových bradel ve vnČkarpatském flyši nemají
jednotný genetický pĤvod. Zatímco ve ždánicko-podslezské jednotce (Pavlovské vrchy) jsou tvoĜeny
jako tektonické šupiny, v rámci slezské jednotky (Jasenice, Skaliþka, Štramberk) se jedná o olistololity
zakomponované do rozsáhlé olistostromy pĜi bázi pĜíkrovu.
Eliáš M. (1992): Sedimentology of the Klentnice formation and the Ernstbrunn Limestone. – VČst.
ÚstĜ. Úst. geol., 67, 3, 179–196. Praha.
Jackson J. A. (1997): Glossary of Geology. – American Geological Institute Alexandria, Virginia –
USA.
Poul I. (2006): Nový tektonický model Pavlovských vrchĤ – flat-ramp-flat geometrie v externích
Západních Karpatech. – MS, PĜF MU Brno.
62
VLIV RADIOAKTIVITY MONAZITU NA OKOLNÍ MINERÁLY V ŽULÁCH CENTRÁLNÍHO MASÍVU
A HORNINÁCH MOLDANUBIKA; IMPLIKACE PRO „RADIOAKTIVNÍ TEPLO“
V. Procházka
Ústav geochemie, mineralogie a nerostných zdrojĤ PĜF UK, Albertov 6, Praha 2, [email protected]
KromČ pleochroických dvĤrkĤ v biotitu, které byly dĜíve þasto pĜisuzovány jen zirkonu (od nČjž
monazit, v mikroskopu vČtšinou nerozeznatelný, mnoha autory nebyl rozlišován), byly pozorovány
i ménČ známé úþinky radioaktivity na okolní minerály. NejþastČji jde o ztmavení katodoluminiscence
apatitu do vzdálenosti pĜibližnČ 15 mikrometrĤ od monazitu, které se však nijak neprojevuje
v prĤchozím svČtle. To je dobĜe pozorovatelné napĜ. v lipnické žule, kde je jinak studená
katodoluminiscence apatitu jasnČ žlutá. OjedinČle bylo toto ztmavení katodoluminiscence pozorováno
i v plagioklasu.
Monazit s vysokým obsahem uranu (pĜibližnČ od 3 % UO2) nebo velmi vysokým obsahem thoria
velmi þasto svou radioaktivitou usnadnil rozklad živce za vzniku jílových minerálĤ a oxohydroxidĤ
Fe, které kolem nČj vytváĜejí vČtšinou pomČrnČ pravidelný lem o velikosti prvních desítek
mikrometrĤ, nČkdy však nepravidelný délky až pĜes 0,1 mm. V cordieritu mĤže mít stejný úþinek i
monazit s bČžnými obsahy ThO2 (< 10 %) i UO2 (< 1 %). Takovýmito „Uršilami“, dosahujícími díky
migraci meziproduktĤ až velikosti milimetrĤ, je znám spíše uraninit (V. Goliáš, os. sdČlení). Monazit
bohatý radioaktivními prvky je þasto asociován také s pyritem nebo pyrrhotinem, což je také známý
jev, zpĤsobený snad redukþním úþinkem záĜení ȕ. Tato kombinace (monazit + sulfid) by mohla
vysvČtlit i vznik zvláštních asociací pozorovaných v leukokrátní žule z ýertova Hrádku, kde je zatím
neurþený a pravdČpodobnČ neznámý minerál, nejspíše fosfát/hydroxid Fe, Al, pĜípadnČ i Ca, Sr, Ce,
La atd., þasto obsahující i síru, obklopen jílovými minerály a hydroxidy Fe podobnČ jako monazit; tyto
útvary obvykle leží na velmi tenkých, rezavČ zbarvených trhlinkách. Vznik tČchto útvarĤ je
pravdČpodobnČ spojen s oxidací sulfidu a následnČ þásteþným rozpuštČním živce kyselinou sírovou a
reakcí kyselého fluida s pĤvodním monazitem.
Naleptání apatitĤ s hojnými monazitovými uzavĜeninami, separovaných z melechovského granitu,
prokázalo, že v blízkosti tČchto uzavĜenin je hustota štČpných stop mnohonásobnČ vyšší (za pomoc
s leptáním autor dČkuje Dr. JiĜímu Filipovi). Ani radioaktivita monazitu, který obsahuje v této horninČ
bČžnČ až 4 % UO2 a ve vČtšinČ zkoumaných hornin je nejradioaktivnČjším minerálem, tedy nestaþila
zahĜát apatit natolik, aby došlo aspoĖ k þásteþnému zotavení krystalové struktury, aþkoliv štČpné stopy
v apatitu v geologickém þase prakticky úplnČ zmizí již od 100–120 °C; nicménČ teoreticky teplo
mohlo být odvedeno.
Uvedená pozorování dokazují, že destruktivní úþinek radioaktivity se projevuje snad ve všech
minerálech granitĤ a chemicky podobných hornin v geologickém þase i bez zvlášĢ silných zdrojĤ
záĜení, a že pĜi povrchové teplotČ nedochází k zotavení. Pokud tedy dojde k zahĜátí horniny – i kdyby
se mČla zahĜát vlastní radioaktivitou – významné množství tepla se spotĜebuje na rekrystalizaci i
fázové zmČny (dehydratace jílových minerálĤ) vynucené radioaktivním poškozením (teoreticky se sice
mĤže tĜeba pĜi pĜemČnČ živce na kaolinit teplo zase uvolnit, ale je tĜeba energie na odnos alkálií atd.).
Nejde zdaleka jen o blízké okolí radioaktivních akcesorických minerálĤ, protože hydratace živce,
cordieritu aj. (stejnČ jako metamiktního zirkonu þi allanitu) zpĤsobuje objemové zmČny.
Uvedené skuteþnosti jsou jedním z mnoha dĤkazĤ nesprávnosti domnČnky, že prakticky veškerá
energie radioaktivního záĜení v horninách se pĜemČní na teplo. Na tomto pĜedpokladu, který byl bez
bližšího zkoumání pĜevzat z práce Hurley a Fairbairn (1953), je založen dodnes velmi þasto používaný
model výpoþtu „radioaktivního tepla“ (Rybach 1976).
Hurley P.M., Fairbairn H.W. (1953): Radiation damage in zircon: a possible age method. – Bull. Geol.
Soc. Am. 64/6, 659–674.
Rybach L. (1976): Radioactive heat production: a physical property determined by the chemistry of
rocks. In: Physics and Chemistry of minerals and rocks (ed. R.G.J. Strens), 309–318.
63
ŠOKOVÝ KěEMEN V ýESKÉM KRÁTERU
P. Rajlich
Jihoþeské muzeum, Dukelská 1, 370 01 ýeské BudČjovice, [email protected]
Makroskopicky lamelovaná kĜišĢálová a záhnČdová jádra kĜemenných blokĤ v ĜadČ metamorfních sérií
a rĤženíny z pegmatitĤ ýeského masívu vykazují pĜi mikroskopickém zvČtšení stavbu šokových lamel
známých z meteoritických kráterĤ (obr. 1). Rovinné pĜetvárné lišty (PDF, planar deformational
features) mívají v elektronovém mikroskopu jeden þi více velmi výrazných a další ménČ výrazné
pĜednostní smČry. Nejmenší zjištČný rozestup lamel daný rozlišením elektronového mikroskopu je cca
40 nanometrĤ. NČkdy mohou být lišty i þásteþnČ zprohýbány následkem pohybu podél dalších soustav.
ýastČjší zprohýbání vyvolává úhlové odchylky pĜi mČĜení orientace pĜetvárných ploch vĤþi hlavní ose
c kĜemene.
PDF v optickém mikroskopu (obr. 2) se vyznaþují jednak nepravidelným zdobením (decoration),
napĜ. French (1998). Pozorovaná vzdálenost lamel v tomto pĜípadČ bývá ca 1μm. V jiném pĜípadČ je
zdobení ménČ výrazné a jsou viditelné usmČrnČné pásy naznaþené tenkými lamelami s ostĜe výraznou
undulózitou, která je rovnČž projevem mladších deformací. Další kolmý smČr mĤže mít i vzhled
nepravidelnČ umístČných trhlin. Tím kĜemen vykazuje výraznou mozaicitu. Ta dokumentuje vnitĜní
zalomení (otáþení) þástí krystalu kĜemene (kinking) podél skrytých pĜednostních strukturních smČrĤ
oslabení vazeb mĜížky. PĜetvárné rovinné prvky ve všech uvedených pĜíkladech jsou taktéž rovinami
podél kterých se kĜemen pĜednostnČ štČpí. KĜemen se zvýraznČním pĜetvárných rovin pĜizpĤsobil
pĤsobícímu napČtí s využitím existujících poruch mĜížky. Zatím nebyla získána data o nČkdejší povaze
výplnČ lamel, (pokud existovala), tj. hlavnČ amorfních fází kĜemene. Ty by se mČly projevit snížením
lomu a dvojlomu kĜemene.
ZjištČné lamelované kĜišĢály, záhnČdy a rĤženíny tvoĜí velké monokrystaly. RozšíĜení jednoho
systému pĜetvárných ploch v makrovzorku pĜedstavuje jeden monokrystal. Velikost monokrystalu na
lokalitČ je urþena rozsahem pĜetvárných rovin jedné krystalografické orientace a mĤže dosahovat
desítek centimetrĤ. Pro zjištČní úplné soustavy PDF na jedné lokalitČ je zapotĜebí zhotovit více
výbrusĤ, pokud možno v rĤzných Ĝezech. ZjištČné krystalografické systémy PDF zahrnují celou škálĤ
známých orientací (French 1998). NejþetnČjší systém ze studovaných vzorkĤ na lokalitČ pĜedstavuje
plochy (1121, 2110, 1122, 2112). Pro tyto systémy uvádí Langenhorst a Deutsch (1994) tlaky 20 Gpa.
Popisované kĜemeny byly zjištČny v sedimentech proterozoika na Blovicku.
French B. (1998): Traces of Catastrophe.– LPI Contribution No. 954, pp. 1 – 120.
Langenhorst F. a Deutsch A. (1994): Shock experiments on pre-heated a- and b- quartz: I. Optical and
density data. – Earth Planet. Science Letters. – 125, 407–420.
Rajlich, P. (2007): Bohemia kratero. – Scienca Revuo 58, 1/2007, 208, Geologio Internacia-10, 22–
–43. Scienca Asocio Esperantista (ISAE).
64
NOVÉ VÝSKYTY SPODNOKARBONSKÉ TRILOBITOVÉ FAUNY V ýINNÉM LOMU MOKRÁ U BRNA
Š. Rak
Universita Karlova, PĜírodovČdecká fakulta, Albertov 6, 128 43 Praha 2
VČtšina trilobitové fauny popisované z území Moravy nebyla do 60. let minulého století, kdy se
systematickému výzkumu vČnoval Chlupáþ, více ménČ známa.
BČhem nČkolika minulých let bylo objeveno zcela nové trilobitové spoleþenstvo v bĜidlicích
bĜezinského souvrství v lomu Mokrá u Brna a jeho systematické zpracování je tématem autorovy
doktorské práce. Dosud jsou urþeny tyto taxony:
Bollandia megaira (Hahn and Hahn 1970) – Hahn et al. (1998) popisují druh z Erdbachských
vápencĤ ze Steedenu z Hesenska z lomu ve Winterbergu u Bad Grundu. (Erdbachium, cu IIȖ). Z novČ
odkrytých profilĤ v lomu Mokrá pochází jedno pygidium.
Proliobole vigilax (Chlupáþ 1961) – Chlupáþ uvádí zcela první výskyty tohoto druhu
z organodetritických poloh hádsko-Ĝíþských vápencĤ z lomu Mokrá, z tournai. Na Mokré byly
nalezeny dva kompletní exoskeletony
Archegonus (Archegonus) aequalis philliboloides (Hahn 1967) – Hahn uvádí z lomu Weinberg
u Herbornu – Dillkreis v Hessensku hojné výskyty tohoto druhu v posidoniových bĜidlicích spodního
stupnČ Goniatites, cu IIĮ4, z Mokré pak pocházejí tĜi kompletní exoskeletony.
Carbonocoryphe (Carbonocoryphe.) bindemanni (Richter and Richter 1950) – autoĜi uvádČjí
ojedinČlé nálezy z lomu u Ossecku am Wald, Rehau. Z nových profilĤ pochází jedno neúplné
pygidium.
Liobole (Panibole) jugovensis (Osmòlska 1968) – je popsán z oblasti Jugow v Polsku na základČ
nálezĤ nČkolika fragmentĤ. Na Mokré jde o druhý svČtový výskyt. Nález však není urþen spolehlivČ,
neboĢ chybí determinaþní znaky.
Pseudowaribole (Geigibole) geigensis (Gandl 1968) – ze svrchnotournaisských vrstev
(geigenských vrstev – cu II ?ȕ) z lomu Geigen – Bruch u Hofu, Saale je popsán hojný výskyt tohoto
taxonu. Z Mokré pochází nález jednoho pygidia.
Carbonocoryphe (Winterbergia) hercynica ? (Hahn 1967) – druh popsán z NČmeckého spodního
karbonu II, stupnČ Pericyclus z krinoidových vápencĤ, z typové lokality Winterbergu u Bad Grund,
svrchní Harz. Z Mokré pochází jedno pygidium, které však nelze s jistotou pĜiĜadit k uvádČnému
taxonu.
Liobole (Sulcubole) glabroides (Richter and Richter 1949) – nálezy jsou uvádČny z typové
lokality z údolí Bilstein, spodního karbonu, stupnČ cu II Ȗ. V profilech lomu Mokrá byla nalezena
þtyĜi kranidia.
NovČ objevené fosiliferní polohy poskytly dosud trilobitový materiál þítající 1215 kusĤ.
Trilobitové taxony byly následnČ srovnány s typovým materiálem pocházejícím z Erdbacher Kalken
z nČmeckého Harzu a byly konzultovány se zahraniþními odborníky.
Autor zpracovává materiál systematicky z hlediska biostratigrafie a autekologie.
65
NÁSUNOVÁ TEKTONIKA VÝCHODNÍHO OKRAJE BRNċNSKÉHO MASIVU
J. Rez a R. Melichar
Ústav geologických vČd MU, KotláĜská 2, 611 37 Brno, Czech Republic, [email protected]
Navzdory velké pozornosti geologĤ za poslední století je tektonika východního okraje brnČnského
masivu a jeho paleozoického sedimentárního pokryvu stále pĜedmČtem diskusí. NicménČ základní rysy
lze nastínit pomocí nČkterých terénních pozorování (Kettner 1949, Melichar a Kalvoda 1997, Rez a
Melichar 2001, etc.).
x Granitoidy brnČnského masivu jsou nasunuty na paleozoické horniny (vrt Melkov-1, lomy na
Hádech).
x Existuje nČkolik tektonických šupin paleozoických hornin zapracovaných do brnČnského masivu
podél mylonitových zón (Valchov, VavĜinec, Adamov, etc.).
x PĜed-orogenní paleozoické sedimenty jsou nasunuty na syn-orogenní flyš, napĜ. u Ostrova
u Macochy nebo v lomech Mokrá-Horákov. Tyto násuny jsou v mapČ jasnČ patrné.
x PĜed-orogenní paleozoické sedimenty mají násunovou vnitĜní stavbu, hlubokovodnČjší facie byly
nasunuty na facie mČlkovodnČjší, jak je dokumentováno napĜ. u Sloupu nebo v lomech Mokrá-Horákov. Tyto násuny mají v mapČ složitý prĤbČh a nesledují hlavní smČry násunĤ.
Detailní 3D-strukturní analýza klíþových výchozĤ umožnila urþení základního deformaþního rysu
spoleþného pro východní okraj brnČnského masivu od Boskovic po Brno – pĜítomnost dvou generací
násunových zlomĤ. Starší generaci násunĤ reprezentují tektonické šupiny paleozoických hornin
zapracovaných do brnČnského masivu a sblížení rĤzných facií paleozoických hornin. „PĜechodní“
facie nemþicko-vratíkovského pruhu je nasunuta na platformní facii Moravského krasu u Sloupu.
V lomech Mokrá-Horákov a vrtech SV-1 až SV-3 jsou horniny hlubokovodnČjšího horákovského
vývoje nasunuty na mČlkovodnéjší horniny vývoje hostČnického. Tyto násuny jsou porušeny mladší,
mnohem nápadnČjší generací násunĤ, þasto doprovázenou SV-vergentními vrásami (napĜ. u Ostrova
u Macochy nebo v lomech Mokrá-Horákov). Tyto vrásy pĜevrasĖují starší pĜíkrovovou stavbu, takže
starší násuny mají v mapČ esovitý prĤbČh. Práce byla podpoĜena výzkumným zámČrem
MSM0021622412.
Obr. 1: Schematické geologické mapy východního okraje brnČnského masivu, jižní þásti Moravského krasu (a)
and nČmþicko-vratíkovského pruhu (b; Melichar a Kalvoda 1997). c) Idealizovaný profil studovaným územím.
66
FENOMÉN PODKRUŠNOHORSKÉHO TERCIÉRU NA PěÍKLADECH SOKOLOVSKA A CHEBSKA
P. Rojík
Sokolovská uhelná, právní nástupce, a. s., Staré nám. 69, 356 00 Sokolov, [email protected]
Sokolovská a chebská pánev leží v ose široké terciérní vulkanicko-tektonické zóny. Hlavní
sedimentaþní fáze v oligocénu a miocénu þasovČ korespondují s pulsy vrcholící tektonické
a vulkanické aktivity celé zóny. Vývoj obou pánví je spojen s tektonikou a vulkanismem þasovČ,
prostorovČ a geneticky. Pánve se vyvíjely z pĤvodnČ samostatných drobných mČlkých depresí, zþásti
rozmístČných bez pravidelného geometrického plánu, zþásti propojených do souvislejších brázd smČrĤ
okolo Z-V a SZ-JV s uspoĜádáním en echelon, které kopírují strukturní prvky krystalinika. Relikty
okrajových facií dokládají, že hranice depocenter byly v terciéru podobné dnešním denudaþním
reliktĤm. Strop krystalinika a granitĤ má obvykle mČkkou morfologii. V terciérní vulkanickosedimentární výplni je výšková amplituda zón vleþení, flexur a vrás mnohem významnČjší než
u zlomĤ. Všechny podélné zlomy oboustrannČ stupĖovitého prolomu sokolovské pánve mají jednotný
tektonický styl: dislokaþní zóny široké až 1,5 km prostupují pĜevážnČ krystalinikem nebo granity
a jsou provázeny širokou zónou kontinuálního vyvleþení až pĜekocení terciérních vrstev. PĜi
souhlasném smČru foliace krystalických bĜidlic jsou zlomy nahrazeny pĜíþnou kliváží. V tektonických
švech (morfotektonických lineamentech) nastávalo dlouhodobé, polyfázové vyrovnávání napČtí
a radiální pohyby i protichĤdného smyslu (poklesy/zdvihy). NČkteré zlomy nejsou prokopírovány do
terciérních uloženin. To dokazuje oprávnČnost hypotézy o kernČ-vrásové stavbČ pánví (Moscheles
1923, Hurník a Havlena 1984). Depocentra mají pĜíþnČ asymetrickou stavbu. Nestejná amplituda vrás
a zlomĤ vyvolala primárnČ náklon ker, spojený s laterálními zmČnami mocností korelovatelných
usazenin, petrografického složení a facií. To je v souladu s hypotézou „parketové stavby“
podkrušnohorských pánví jako mozaiky interaktivních ker nad zaklesávajícím územím (Václ 1962,
1979, Forman a Obr 1977).
Strukturními vrty a lomovou tČžbou oligocénní sloje Josef bylo zjištČno, že granity
akrystalinikum pod nejhlubšími þástmi pánve, i mimo prĤbČh zlomĤ a horninových rozhraní, jsou do
hloubky min. 1 km drcené, mylonitizované, hydrotermálnČ rozložené a prostoupené žilkami kĜemene,
železitého rohovce, karbonátĤ, pyritu, markazitu, chalkopyritu, bornitu, galenitu a sfaleritu.
Hydrotermy místy vystoupily po zlomech až do miocénních sedimentĤ. Dominantním strukturním
prvkem pod depocentry v sokolovské a chebské pánvi jsou kruhové deprese trychtýĜovitého profilu,
vyplnČné bazálními oligocénními sedimenty a místy vulkanity maarĤ. Subsidence dna depresí a brázd
zpoþátku nebyla Ĝízena pouze zlomy, ale mČla podobu prolamování a zaklesávání nad nejvíce
napjatými dilatovanými úseky kĤry. PĜetrvávající netČsnost se projevuje výrony CO2, proplynČných
termálních vod, otevĜenými trhlinami a vČjíĜi klastických žil. Pulsovité zaklesávání depresí a relativní
výstup soubČžných hĜbetĤ vyvolaly vznik extenzních zlomĤ a vulkanických trhlin smČrĤ okolo V-Z a
SZ-JV. V oligocénu a spodním miocénu tak získávalo území obou pánví charakter riftových údolí, o
þemž svČdþí extenze, alkalický vulkanismus s plášĢovými xenolity, hydrotermy, znaþná rychlost
prouhelĖování a morfologie pánví. To je v souladu s riftovou hypotézou (Kopecký 1987–88).
Vulkanické periody, byĢ následovaly až krátce po zaþátku tektonických fází, aktivnČ urychlovaly
formování pánví. Proto zĤstává aktuální hypotéza gravitaþní vulkanicko-tektonické subsidence
(Malkovský 1980). Teprve od pliocénu v odlišném napČĢovém poli, vystoupila pĜi kompresi okolní
pohoĜí po zlomových a klivážových strukturách a zdĤraznila individualitu pánví.
PĜíþina vzniku pánví v oligocénu a (doþasné) vyhasnutí jejich aktivity ve stĜedním miocénu
spoþívá ve zmČnách orientace hlavního napČtí bČhem alpínské orogeneze. V terciéru sokolovské
pánve se nad každou diskordancí zmČnil smČr osy depocenter (95o–80o) a ubyla þetnost puklinových
systémĤ. Podle analýzy puklin pĜicházela hlavní složka napČtí ve spodním oligocénu od ZJZ
(starosávská fáze). V raném miocénu pĤsobilo hlavní napČtí od JZ (sávská fáze). Naopak pukliny
porušující miocénní vrstvy dokládají pĤsobení hlavního napČtí od J-JJV (štýrská fáze). Stoþení smČru
hlavního napČtí o 90o vyvolalo od pliocénu vyhasnutí aktivity celé podkrušnohorské zóny, utČsnČní
struktur krušnohorského smČru, kompresi, vrásové deformace a radiální zdvihové pohyby. NapČtí
z jižních smČrĤ reaktivuje sutury SZ-JV až S-J, vyvolává diagonální až horizontální posuny, otvírá je
pro hydrotermální, vulkanickou a seismickou aktivitu, zvláštČ na blokových rozhraních.
67
VZTAH HYDRAULICKÉ VODIVOSTI A ýETNOSTI PUKLIN V GRANITOVÉM MASIVU
L. Rukaviþková
ýeská geologická služba, Geologická 6, 152 00 Praha 5, [email protected]
V rozpukaných granitových masivech je aktivní obČh podzemních vod vázán výhradnČ na heterogenní
puklinovou síĢ. Hydraulická vodivost neporušené horninové matrice je velmi nízká, pohybuje se
nejþastČji v Ĝádech 10–12–10–10 m.s–1. PĜi tvorbČ koncepþních hydrogeologických modelĤ tohoto
prostĜedí a pĜi následných simulacích proudČní podzemních vod bylo þasto vycházeno z pĜedpokladu,
že vyšší míra porušení masivu (vyšší þetnost puklin) indikuje vyšší hydraulickou vodivost sledovaného
úseku. Diskrétní stochastické puklinové sítČ matematických modelĤ proudČní byly generovány na
základČ statistického zpracování geometrických charakteristik puklin, získaných v prĤbČhu strukturnČ
geologického výzkumu lokality.
Výsledky komplexního hydrogeologického a geologického výzkumu na lokalitČ PotĤþky-Podlesí
v Krušných horách a na melechovském masivu na ýeskomoravské vysoþinČ (Rukaviþková 2006)
ukázaly, že závislost mezi þetností puklin a mČĜenou hydraulickou vodivostí testované etáže
výzkumného vrtu je pomČrnČ slabá. Korelace poþtu puklin zastižených na vrtném jádĜe s hydraulickou
vodivostí testované etáže þasto vykazovaly inverzní závislost. Tedy þím je vyšší poþet zastižených
puklin, tím je menší pravdČpodobnost výskytu otevĜené vodivé pukliny. Tento trend je nejvýraznČjší
v pĜipovrchové zónČ rozvolnČní puklin v hloubkách do 100–150 m. Zde se vyskytují otevĜené,
pĜevážnČ subhorizontální pukliny s vysokou hydraulickou vodivostí v Ĝádech 10–7–10–5 m.s–1. Jejich
polohu ve vrtu je možné velmi dobĜe identifikovat karotážní rezistivimetrií.
Hydraulická vodivost granitového masivu obecnČ nezávisí na þetnosti puklin, ale výhradnČ na
pĜítomnosti otevĜených puklin a jejich fyzikálních a prostorových vlastnostech, mezi které patĜí
zejména rozevĜení puklin, míra jejich sekundární výplnČ a propojení s okolním puklinovým systémem.
SilnČ drcené tektonické zóny bývají þasto vyplnČny sekundárními minerály, které zatČsĖují puklinovou
síĢ a zmenšují její prostupnost. Geologicky významné poruchové zóny mohou mít z hlediska proudČní
podzemních vod pouze malý význam (obr. 1) a v extrémním pĜípadČ mohou pĤsobit i jako izolátory.
Rozsah vodivých poloh, jejich hydraulické vlastnosti i hydraulické vlastnosti okolního horninového
prostĜedí je možné zjistit pouze etážovými hydrodynamickými zkouškami v celém profilu vrtu.
V oblasti matematického modelování je na základČ výše uvedených zkušeností vhodné zamČĜit se
na modely kombinované, které umožĖují deterministické zadání významných puklin a puklinových zón
a ménČ významné pukliny nahrazují ekvivalentním porézním médiem.
Rukaviþková L. (2006): Vývoj metodiky hydraulického testování rozpukaného masivu. Disertaþní
práce. – MS Technická universita. Liberec.
Obr. 1 Profil hydraulické vodivosti ve vrtu Mel-1 v melechovském masivu. Teþkovaný sloupec – etáž
postihující poruchovou zónu (27 puklin v etáži, k = 5,4.10–9 m.s–1), šrafovaný sloupec - etáž s výskytem
otevĜených puklin (2 pukliny v etáži, k = 1,1.10–6 m.s–1).
68
EVROPSKÉ GEOPARKY UNESCO JAKO NÁSTROJ POPULARIZACE GEOLOGIE
T. ěídkošil
Geopark ýeský ráj o.p.s. Skálova 71, 511 01 Turnov
Evropské geoparky UNESCO pĜedstavují možnost šetrného využití geologického a kulturního
bohatství území v souladu s principy udržitelného rozvoje. PĜedstavují jasnČ vymezené oblasti s
geotopy významnými z evropského hlediska, které mají vČdeckou hodnotou a slouží k pochopení
pĜírodních procesĤ a vzdČlávání. Vedle toho jsou v rámci rĤzných aktivit geoparkĤ využívány i ostatní
pĜírodní hodnoty regionu, archeologické, historické památky a další zajímavosti regionu. Geoparky
spojují propagaci tohoto dČdictví s regionálním rozvojem, který probíhá ve spolupráci
s jednotlivci,spolky, podniky a místními samosprávami. Každé území schválené jako evropský
Geopark má desítky dalších funkcí. Evropské geoparky UNESCO tvoĜí síĢ, která má 31 þlenĤ, mezi
které patĜí i Geopark ýeský ráj. V souþasné dobČ vzniká z iniciativy Ministerstva životního prostĜedí
SíĢ národních geoparkĤ, jejíž souþástí se mĤže stát zajímavé území s dostateþnou geodiversitou.
VytváĜením Globální sítČ geoparkĤ UNESCO, která má v souþasnosti 50 þlenĤ, jsou myšlenky
geoparkĤ prosazovány po celém svČtČ. Soudržnost, spolupráce a hledání nových pĜístupĤ patĜí mezi
dĤležité prvky. PravidelnČ probíhají zasedání þlenĤ Evropské sítČ geoparkĤ, na kterých probíhají
pravidelnČ každé tĜi roky hodnocení jednotlivých þlenĤ sítČ. K dĤležitým þinnostem patĜí aktivity
jednotlivých geoparkĤ v rámci evropské a globální sítČ, které rozhoduje o prodloužení statutu území
na další tĜi roky. ýinnost se zamČĜuje na vytváĜení úspČšných geoparkĤ, na jejich ekonomický pĜínos
do regionĤ a úlohy spojené s marketingem geologického dČdictví. K tomu slouží péþe o geologické
dČdictví a geotopy, vþetnČ integrace geodiversity do ochrany krajiny a postupy pĜi její realizaci.
DĤležitou souþástí þinnosti všech evropských geoparkĤ je popularizace geologie. K tomu využívají
všech klasických prostĜedkĤ a vyvíjejí i nové metody. Vychází þasopis evropských geoparkĤ,
probíhají spoleþné akce a je organizován Týden evropských geoparkĤ, který pĜedstavuje desítky
rĤzných akcí. Území geoparkĤ žijí bohatou nabídkou atraktivních akcí, zamČĜených na všechny
skupiny návštČvníkĤ.
69
NOVÉ GEOFYZIKÁLNÍ POZNATKY Z CENTRÁLNÍ ýÁSTI ŠUMAVY
J. Sedlák1, I. Gnojek1, S. Zabadal1, J. Pertoldová2, K. Werner2, J. Šrámek2 a J. Žák2
1
2
Miligal, s.r.o., Axmanova 537/13, 623 00 Brno, [email protected]
V letech 2005–2006 bylo uskuteþnČno gravimetrické mČĜení Šumavy 1 : 25 000 v oblasti mezi
Strážným a Horní Planou. ZároveĖ bylo v roce 2006 provedeno také letecké geofyzikální mČĜení
centrální Šumavy, zahrnující citlivou magnetometrii a spektrometrii gama, které zmapovalo distribuci
pĜírodních radioaktivních prvkĤ K, U a Th, a rezidua spadu radioizotopu 137Cs v území Modrava–
–Stachy–Vimperk–Strážný.
GeofyzikálnČ zkoumaná území zahrnují prostor masivu vyderského a þeské þásti masivĤ
stráženského a masivu Plechého s pĜilehlými metamorfity šumavského moldanubika. Z novČ
získaných dat byly sestaveny podrobné gravimetrické, magnetické a radiometrické mapy a provedena
jejich prvotní geologická interpretace.
NejpozoruhodnČjšími objekty prezentovanými na posteru jsou:
x hluboké gravimetrické minimum masivu Plechého,
x kruhová magnetická struktura v území masivu vyderského a
x pásma zvýšených reziduí spadu cesia mezi Vimperkem a Modravou.
Gravimetrické minimum masivu Plechého má eliptický tvar s delší osou protaženou ve smČru ZJZ-VSV. Jeho z. tĜetina je vyvinuta na nČmeckém území, extrémní hodnota –49 mGal se nachází
v ýesku cca 4,5 km jjv. od obce Stožec. PrĤmČrná hustota masivu je 2,65 gcm3, hustota okolních
–
metamorfitĤ se pohybuje v rozmezí 2,71–2,73 gcm 3. Gravimetrické modelování trojrozmČrným
pravoúhlým hranolem ukazuje, že hloubkový dosah masivu je cca 5,5 km, pokud použijeme pro
–
hustotu okolních metamorfitĤ hodnotu 2,73 gcm 3, respektive 8,8 km, použijeme-li pro hustotu
–
metamorfitĤ hodnotu 2,71 gcm 3.
Magnetické pole vyderského masivu. V území, kde na povrch vystupuje vyderský masiv a dále
v jeho v. okolí, se rozprostírá záporné magnetické pole v hodnotách do –30 nT, podobnČ jako
u vČtšiny granitových tČles moldanubického plutonu. Toto ploché minimum je lemováno prstencem
kladných anomálií 80 až 150 nT, þímž vytváĜí náznak kruhové magnetické struktury o prĤmČru cca
15 km. Vyderský masiv mezi Srním a Modravou vystupuje na povrch jako tČleso široké pouhých 4 až
5 km. ZmínČná kruhová magnetická struktura, která lemuje jeho z. okraj však naznaþuje podstatnČ
vČtší prostorový rozsah vyderského masivu. KromČ výchozové þásti, ztotožĖující se se z. tĜetinou
kruhové anomálie, lze tedy interpretovat i dále k V jeho zakrytou þást; nejprve druhou – prostĜední
tĜetinu, která se pravdČpodobnČ nachází pod cca 100 m mocným pláštČm metamorfitĤ a poté ještČ tĜetí
– východní tĜetinu situovanou až pod nČkolika set metrovým komplexem metamorfitĤ. Tuto stavbu
naznaþuje též charakter anomálního tíhového pole.
Pásma spadu cesia. Hlavním zdrojem spadu umČlých radioizotopĤ (dnes je mČĜitelný jen 137Cs)
byla havárie jaderné elektrárny v ukrajinském ýernobylu v roce 1986. Region Šumavy byl tehdy
výraznČ zasažen zejména v okolí Hartmanic a Železné Rudy. NovČ zjištČné údaje o spadu izotopu
137
Cs v intervalu hodnot 1–10 kBq/m2 byly letecky indikovány v r. 2006. RelativnČ vyšší hodnoty
plošné aktivity 137Cs > 4 kBq/m2 se Ĝadí do pruhĤ generelního smČru SV-JZ. NejvýraznČji vyvinutý až
5 km široký pruh se táhne od Zdíkova (na SV) na Nové HutČ a Kvildu a dále až ke státní hranici (na
JZ). Na z. okraji mČĜeného území byl indikován dílþí paralelní pruh táhnoucí se z jz. okolí Modravy ke
státní hranici. MénČ spojitČ vyvinuté zvýšené plošné aktivity 137Cs > 4 kBq/m2 byly ještČ zjištČny v z.
a jz. okolí obce Buk a na sv. stranČ vrcholu hory Boubín.
70
PETROGRAFICKO-GEOCHEMICKÉ ZHODNOCENÍ KRASOVÝCH PģD
M. Schwarzová1, I. Zatloukalová2, J. Štelcl1 a J. Faimon1
1
Ústav geologických vČd PĜF MU, KotláĜská 2, 637 11 Brno, [email protected]
2
Aquatest a.s., KosmonautĤ 8, 772 54 Olomouc, [email protected]
V souvislosti s možnou korozí kalcitových speleotém se v severní þásti Moravského krasu uskuteþnila
pĜedbČžná studie krasových pĤd. Pro studium krasových pĤd byly vybrány lokality lišící se vegetaþním
pokryvem. Geochemický výzkum spoþíval pĜedevším ve studiu acidobazických reakcí pĤdních výluhĤ.
Jejich studium by mČlo pĜispČt k lepšímu pochopení vlivu vegetaþního pokryvu zejména na produkci
CO2 a huminových látek v pĤdním profilu. Výsledky naznaþují, že charakter vegetace ovlivĖuje
vlastnosti krasových pĤd, pĜedevším pĤdní reakci. PĤdy v krasových oblastech s jehliþnatými
monokulturami vykazují nižší hodnoty pH (pH ~ 4,6 ve výluzích destilovanou vodou) a do hloubky 15–
–20 cm jsou mírnČ kyselé. S hloubkou profilĤ se pH zvyšuje, poþáteþní acidita je otupena reakcemi
s vápencovými klasty. To potvrzují i hodnoty pH výluhĤ pĤd v limitní hloubce (substrátový horizont
Crk). pH pĤdních vzorkĤ ve výluzích destilovanou vodou je však v jehliþnatém lese nižší (pH ~ 6,81)
než ve smíšeném a listnatém lese (pH ~ 7,95). AgresivnČjší pĤdní roztoky (nižší hodnoty pH) v pĤdách
pod smrkovými monokulturami mají také vliv na hloubku pĤdního profilu. Hloubka pĤdního profilu je
ve smíšeném a listnatém lese typicky nižší (45–65 cm) ve srovnání s pĤdami pod smrkovými
monokulturami (Ø 85 cm). Pro detailní petrografickou charakteristiku krasových pĤd byly pĤdní vzorky
rozdČleny do 3 frakcí (kumulativní jílová a prachová frakce, písková frakce, štČrková frakce). ŠtČrková
frakce byla podrobena makroskopickému a mikroskopickému studiu. Fázové složení jílové frakce bylo
urþeno RTG-difrakþní analýzou (práškovou metodou). RovnČž byla realizována parciální chemická
analýza (obsahy H2O, CO2, Ca2+, organické hmoty). Na základČ pedogenetického studia bylo zjištČno
ve svrchních þástech pĤdních profilĤ totální odvápnČní, zĜejmČ jako dĤsledek rozpouštČní kalcitu
kyselými pórovými roztoky. S hloubkou pĤdních profilĤ se zvyšují obsahy karbonátĤ. To potvrzuje
pĜedpoklad, že kyselé prosakující vody jsou neutralizovány již v pĤdním profilu. Obsahy organické
hmoty se lokálnČ snižují s hloubkou profilu. Úbytek organické hmoty mĤže souviset s její
biochemickou degradací na oxid uhliþitý. Dílþí studie krasových pĤd vylouþila pronikání agresivních
vod z pĤdy do jeskyní, neboĢ tyto vody jsou neutralizovány reakcemi s karbonáty pĜímo v pĤdním
profilu.
71
PETROLOGIE A PETROSTRUKTURNÍ ANALÝZA HORNINOVÝCH ŽIL STěEDOýESKÉHO
PLUTONICKÉHO KOMPLEXU NA VYBRANÝCH LOKALITÁCH V DOLNÍM POSÁZAVÍ
M. Studená1, F. V. Holub1 a K. Verner1,2
1
Univerzita Karlova, PĜírodovČdecká fakulta, Ústav petrologie a strukturní geologie,
2
ýeská geologická služba, Klárov 3/131, 118 21 Praha 1
V rámci studia žilných rojĤ ve stĜedoþeském plutonickém komplexu (SPK) jsme se zabývali nČkolika
žilami minet a granitoidových porfyrĤ v území mezi Jílovým a ýerþany. Na vytipovaných lokalitách
jsme za finanþní podpory Grantové agentury Univerzity Karlovy (grant 267/2006) provedli komplexní
strukturní analýzu (vþetnČ aplikace analytických metod AMS a EBSD) a studovali i chemické složení
žil.
Minety a kĜemenný melasyenitový až melagranitový porfyr mají ultradraselné složení, tj. vyznaþují
se vysokými obsahy K2O, vysokou pĜevahu K2O nad Na2O a zároveĖ silnou hoĜeþnatostí. PatĜí mezi
nejrozšíĜenČjší žilné horniny celého SPK. Granodioritový porfyr je podstatnČ chudší K2O i Ĝadou
inkompatibilních prvkĤ a pĜedstavuje jiný typ magmatu z odlišného zdroje. Okolní horninou je na
studovaných lokalitách granodiorit až tonalit sázavského typu, který patĜí k vápenatoalkalické, relativnČ
starší skupinČ plutonických hornin SPK.
Žíla biotitického granodioritového porfyru severnČ u Kamenného Újezdce má mocnost pĜibližnČ
12 m a probíhá ve smČru ZSZ-VJV s úklonem 70° k SSV. Mezoskopické magmatické stavby (planární
pĜednostní orientace vyrostlic živcĤ) mají v rámci žíly výraznČ homogenní orientaci. Jejich prĤbČh je
subparalelní s intruzivními kontakty (s geometrií žíly) a zĜetelnČ tak diskordantní proti vnitĜní stavbČ
okolního granodioritu. Magnetické foliace pak vykazují identickou geometrii ve vztahu
k mezoskopickým stavbám, magnetické lineace upadají pĜevážnČ pod mírnými úhly k SSZ nebo VJV.
StupeĖ anizotropie (parametr P) je nízký (~ 1,02) pĜi oblátním tvaru magnetického elipsoidu.
Na lokalitČ Nespeky jsme studovali tĜi žíly minety (o mocnosti ~ 1m) subvertikální geometrie
a prĤbČhu SZ-JV. Jejich intruzivní kontakty jsou opČt výraznČ diskordantní vĤþi prĤbČhu subsolidových
staveb v okolním granodioritu. Mezoskopické stavby nebyly vzhledem k jemnozrnné struktuĜe horniny
pozorovány. Magnetické foliace upadají pod strmými úhly k ZJZ až JJZ, magnetické lineace nabývají
variabilnČjší orientace. StupeĖ anizotropie je nízký (P = 1,02–1,03) pĜi oblátním tvaru magnetického
elipsoidu.
Na lokalitČ z. od ýerþan byla studována složená žíla minety (1 m mocný okraj) a melagranitového
porfyru (2,5 m) smČru SZ-JV a subvertikalni orientace. Jz. kontakt žíly porfyru je modifikován
zlomovou tektonikou s evidencí násunové kinematiky, na sv. kontaktu má mineta diskordatní
intruzivní kontakty vĤþi stavbám v okolním granodioritu. Mezoskopická magmatická stavba v žíle je
ménČ zĜetelná. Magnetické foliace jsou v minetČ subparalelní s jejími intruzivnimi kontakty.
U granitoveho porfyru pak geometrie magnetickych staveb ukazuje pravdČpodobnČ mechaniku toku
magmatu. PrĤbČh magnetických foliací tvoĜí oblouk, kde ve stĜedních þástech žíly je orientace
planárních staveb kolmá na její prĤbČh. Magnetické lineace jsou strmé, stupeĖ anizotropie je mírný až
stĜední (~1,02-1,06) pĜi oblátnim tvaru magnetickeho elipsoidu.
Všechny studované žíly mají ryze magmatické vnitĜní stavby a na rozdíl od Ĝady
vápenatoalkalických mafických žilných hornin (gabrových až dioritových porfyrĤ i nČkterých
spessartitĤ) sv. þásti SPK nejeví žádné známky deformace v subsolidu.
72
NOVÉ PB – ZN A (U) ZRUDNċNÍ NA LOŽISKU ROŽNÁ
J. Suchánková1, D. Holeczy2, B. Fojt1 a J. Leichmann1
1
2
GEAM Dolní Rožínka, 592 51 Dolní Rožínka, [email protected]
Na ložisku Rožná jsou dobývány uranové rudy tvoĜené zejména uraninitem a coffinitem. Vlastnímu
uranovému zrudnČní pĜedcházela þasovČ etapa pĜedrudní (KĜíbek a Hájek 2005) charakterizovaná
výskytem sulfidického zrudnČní. PĜi tČžbČ ložiska byla na 22. patĜe zastižena ponČkud neobvyklá Zn-Pb asociace sulfidĤ, která je doprovázeno uranovým zrudnČním. Studované sulfidické zrudnČní je
tvoĜeno pĜevážnČ sfaleritem a galenitem (obr. 1). Vedle sfaleritu a galenitu se v rudninČ vyskytuje
pyrhotin, pyrit a tetraedrit. Obsah sulfidĤ v rudninČ je okolo 50 %. Textura má výraznČ sideronitický
charakter zdĤraznČný obrĤstáním až 5 mm velkých zrn kalcitu tmavou sulfidickou matricí.
Sfalerit má zvýšený obsah Fe (8,9 hm.%) i Mn (2,4 hm.%). V galenitu se objevují uzavĜeniny
tetraedritu, který obsahuje až 34,5 hm.% Ag. Pro kalcit jsou typické zvýšené obsahy SrO od 0,5 až
k 3 hm.% a rovnČž vyšší obsahy ZnO kolem 1,1 hm.%.
Sulfidické zrudnČní je pronikáno sítí žilek uranového zrudnČní o mocnosti od nČkolika mm do
3 cm. Centrální þást žilky je tvoĜena coffinitem, který má zvýšený obsah CaO s hodnotami
dosahujícími až 6,1 hm.%. Coffinit je lemován asi 200 μm mocnou zónou tvoĜenou uraninitem
charakteristického polokruhovitého až ledvinovitého tvaru (obr. 2). Zóna uraninitu je pak sama
lemována mladším coffinitem. V coffinitu v centrální þásti žilky se ojedinČle vyskytují jen nČkolik
mikrometrĤ mocné zóny uraninitu. V coffinitu se déle objevují paprsþité agregáty montroseitu (V2O3
59,4 hm.%, FeO 23,2 hm.%), jehož jednotlivé lišty dosahuji délky i pĜes 200 μm a narĤstají smČrem do
stĜedu žilky coffinitu. V coffinitu bývají rovnČž vzácnČ uzavírána drobná zrnka selenidu - clausthalitu.
Coffinit je protkán sítí drobných žilek mocných 15 až 30 μm. V žilkách se vedle kalcitu objevuje blíže
neurþená silikátová minerální fáze s obsahy Fe, Mg a vanadu i uranu.
Kolem coffinitové žilky dochází na stranČ sulfidického zrudnČní k alteraci, pĜi níž vznikly
nepravidelné agregáty willemitu a chloritu. Do struktury willemitu (Zn2SiO) vstupuje ještČ Na2O
(1,2 hm.%) a FeO (kolem 1 hm.%). Willemit tvoĜí buć samostatná vČtší zrna nebo lemuje jako
nČkolik μm mocná zóna zrna sfaleritu. Chlorit se v horninČ vyskytuje ve dvou typech. Centrální þásti
chloritových zrn jsou silnČ obohaceny o ZnO (do 11,5 hm.%), zatímco okraje zrn jsou zinkem
ponČkud chudší (ZnO 5,3 hm.%).
KĜíbek B. a Hájek A. (ed, 2005): Uranové ložisko Rožná: Model pozdnČ variských a povariských
mineralizací. ýeská geologická služba, Praha.
Obr. 2 ýást coffinitové žilky protínající zrudnČnou
horninu.
Obr. 1 Sulfidické zrudnČní tvoĜené sfaleritem (Sp),
galenitem (G), pyrhotinem (Po). Kalcit (Cc). (BSE)
73
EXTRATERESTRICKÉ BAZALTY – MAGMATICKÉ PROCESY DIFERENCOVANÝCH ASTEROIDģ:
POLYMIKTNÍ EUKRITOVÁ BREKCIE / HOWARDIT DAG 391
M. Šimþíková
Univerzita Karlova v Praze, PĜírodovČdecká fakulta, Ústav petrologie a strukt. geologie, Albertov 6,
128 43 Praha 2, e-mail: [email protected]
Studium extraterestrických bazaltĤ pĜedstavuje efektivní zpĤsob jak poznat pĜed- i poakreþní historii
planetárního materiálu, chemismus, mineralogii a termodynamické parametry tČles Sluneþní soustavy.
Zatím nepĜíliš studovaný bazaltický achondrit Dar al Gani 391 nalezený v roce 1997 v Libyjské poušti
je ve tĜídČ diferencovaných meteoritĤ HED (howardity, eukrity, diogenity) klasifikován jako AEUC-P
– polymiktní brekciovaný Ca-bohatý eukrit. Dosavadní poznatky na základČ spektrálních mČĜení
naznaþují, že mateĜským tČlesem tČchto meteoritĤ (Eucrite Parent Body) je zĜejmČ asteroid (4)Vesta.
Díky impaktu jiného tČlesa došlo k vyvržení velkých korových fragmentĤ Vesty a kráter v blízkosti
jižního pólu asteroidu je pravdČpodobnČ zdrojem vČtšiny menších asteroidĤ-vestoidĤ, potažmo HED
meteoritĤ. Zjednodušený, obecnČ pĜijímaný model vývoje tohoto diferencovaného asteroidu vzniklého
pĜed 4,75 Ga pĜedpokládá po prvotní akreci intenzivní tavení tČlesa díky rozpadu krátkovČkých izotopĤ
a vznik kovového jádra obrnČného olivínovým pláštČm. Roztavené horniny vytvoĜily magmatický
oceán, který mohl mít díky intenzivní konvekci vhodné podmínky pro rovnovážnou krystalizaci, což
trvalo do vykrystalizování cca 80 % hmoty, v pozdČjších stadiích došlo zĜejmČ k uzamþení
magmatického oceánu a uvČznČní taveniny v krystalové matrix po další krystalizaci. Extruze zbylé
taveniny vytvoĜily kĤru asteroidu – nekumulované eukrity. Hlubší vrstvy mají složení patrnČ
kumulátových eukritĤ (pyroxeny- zvl. pigeonit, plagioklas) a hrubozrnných plutonitĤ z vČtších hloubek
(ortopyroxenity), které odpovídají složení diogenitĤ. Howardity pak pĜedstavují smČsi rĤznorodého
materiálu eukritĤ i diogenitĤ a a zĜejmČ tvoĜí spolu s brekciovanými eukrity vČtšinu regolitu Vesty.
Nevyluþuje se ani pĜítomnost hydratovaných fází na povrchu asteroidu, þi dokonce existence polárních
ledových þepiþek. Eukrity vykazují pomČrnČ stejnorodé složení a vyznaþují se obecnČ nižším podílem
Mg a alkálií ve srovnání s plášĢovými zdroji ZemČ a MČsíce, bez uplatnČní nČkterých procesĤ
zpĤsobujících variabilitu pozemských bazaltĤ. U meteoritu DaG391 jsou v šedé základní hmotČ
s pĜímČsí skla dobĜe patrné ostrohranné klasty bazaltĤ, ojedinČlý klast gabrového charakteru
a pravidelné sférické inkluze skla o prĤmČru cca 0,3 mm. Velikost klastĤ se pohybuje v rozmezí 1 až 8
mm. Gabroidní klast tvoĜí bazické plagioklasy (An 76-90) a pyroxeny. Chemismus ortopyroxenĤ kolísá
v rozmezí Wo1–4En30–72Fs30–67. Zrna pyroxenĤ bývají pravidelnČ lamelovaná, stĜídají se 5–10 μm široké
exsoluþní lamely ferohyperstenového a feroaugitového složení. Olivín není pĜítomen. Akcesoricky se
vyskytuje ilmenit, troilit, Cr bohatý spinel, fáze SiO2. Druhý typ klastu reprezentuje bazalt
s hemikrystalickou základní hmotou. Zde se objevuje olivín ve formČ porfyrických vyrostlic (Fa 49–61).
Ortopyroxeny bývají þasto zonální, s Fe bohatšími okraji. Chemismus kolísá v obdobném rozmezí jako
v gabroidní þásti, ale jsou zde þastČji zastoupeny þleny s nižším obsahem železa. Akcesorie zastupuje
ilmenit, troilit (þasté inkluze v pyroxenu), fáze SiO2, chromit a vzácnČ zirkon. Další typy klastĤ nebyly
ve vzorku nalezeny, avšak není vylouþeno, že DaG 391 by mohl být klasifikován jako howardit.
Minerální zrna vykazují znaky tektonické deformace a mírné šokové metamorfózy jako dĤsledek
impaktĤ. Gabroidní klast zĜejmČ pĜedstavuje materiál hlubších þástí asteroidu, jsou zde patrné zóny
natavení. Vzhledem k prozatím omezenému množství dostupného meteoritického materiálu nelze zatím
spolehlivČ prokázat, zda DaG 391 má být zaĜazen k polymiktním eukritĤm (s obsahem ortopyroxenu
pod 10%) þi howarditĤm. Je však zĜejmé, že podobný materiál díky kosmickému bombardování
a drcení tvoĜí vČtšinu pozorovatelného povrchu asteroidu Vesta. Výzkum tohoto typu meteoritĤ by mČl
vést k vyĜešení otázky, zda meteority HED vznikly jako likvidní reziduum þi jako produkt peritektické
taveniny vzniklé parciálním tavením za nízkých tlakĤ. Další studie (napĜ. zastoupení izotopĤ O)
a výsledky analýz in situ asteroidu Vesta bČhem plánované mise Dawn by mohly prokázat, zda je
mateĜským tČlem DaG 391 þi zda se jedná o jiný asteroid bazaltového složení.
74
NOVÝ POHďAD NA VULKANICKÚ STAVBU POďANY, STREDNÉ SLOVENSKO
L.Šimon
Štátny geologický ústav Dionýza Štúra, Mlynka dolina 1, Bratislava, Slovensko, [email protected]
Slovenská geologická spoloþnosĢ, Mlynska dolina 1, Bratislava, Slovensko
Stratovulkán PoĐana je polygenetický vulkán s erozívnou morfológiou vulkánu, intruzívnym
komplexom a erozívnou kalderou. Stratovulkán sa vyvíjal v niekoĐkých etapách vulkanickej aktivity
poþas treĢohôr v období bádenu až sarmatu. Od sarmatu stratovulkán podlieha dynamickej erózii
vplyvom prebiehajúcich geologických pohybov v Západných Karpatách.
Vulkanická þinnosĢ zaþala formovaĢ územie v bádene. Poþiatoþný vulkanizmus sformoval spodnú
stratovulkanickú stavbu. Spodnú stavbu tvorí striedanie lávových prúdov amfibolicko-pyroxenického
andezitu a vulkanoklastických hornín. Prenikajú Ėou ložné intrúzie andezitových porfýrov a je
hydrotermálne premenená a propylitizovaná. Spodnú stavbu prekrývajú prevažne vulkanity vrchnej
stavby stratovulkánu. Vulkanity spodnej stavby vychádzajú na povrch na severnom svahu
stratovulkánu. V období spodného sarmatu sa vytvorila stredná stavba stratovulkánu. Strednú stavbu
reprezentujú produkty kyslého vulkanizmu, ktoré sú späté s vývojom menšej kaldery. Vulkanická
aktivita zaþala silnými explóziami plinijského typu. Produkty tohto typu sú uložené na severných,
severozápadných a južných svahoch stratovulkánu a sþasti v rámci subsidujúcej kaldery. Neskôr
vulkanizmus vyformoval extrúzie telies a lávových prúdov biotiticko-amfibolicko-hyperstenických
ryodacitov s granátom viažuce sa výluþne na kalderu. Až v období sarmatu sa formovala vrchná
stratovulkanická stavba. Vrchná stavba tvorí vulkanický komplex, ktorý buduje v súþasnosti vrcholovú
þasĢ pohoria. V nižšej þasti vrchnej stavby stratovulkánu sú v prevahe produkty explozívnej vulkanickej
aktivity.
V strednej þasti vrchnej stavby sa striedajú pyroklastické horniny s epiklastickými
vulkanickými horninami s ojedinele prítomnými lávovými prúdmi. Vrchnú þasĢ vrchnej vulkanickej
stavby tvorí sukcesia radiálne orientovaných stredne hrubých lávových prúdov pyroxenických
a amfibolicko-pyroxenických andezitov typických pre prechodnú vulkanickú zónu.
Vo vulkanickej stavbe PoĐany v nasledujúcom geologickom období prebiehali dynamické erozívne
procesy, priþom v oblasti staršej subsidenþnej kaldery vznikla erozívna kaldera. Súþasná vrcholová þasĢ
pohoria PoĐana je odkrytá erozívným zrezom a je reprezentovaná prechodnou zónou vrchnej
stratovulkanickej stavby PoĐany, ktorá je typická pre aktuálnu morfológiu stratovulkánu. Na základe
paleovulkanickej analýzy predpokladáme, že denudáciou bola postihnutá väþšia þasĢ polygenetického
stratovulkánu PoĐana, priþom sa zachovala len jedna tretina pôvodnej vulkanickej stavby.
75
RADIOAKTIVNÍ PRVKY A IZOTOPY OLOVA V SEKUNDÁRNÍ MINERALIZACI JÁNSKÉ ŽÍLY,
BěEZOVÉ HORY, PěÍBRAM, ýR
P. Škácha1, J. Plášil1, V. Goliáš1, P. Jarka1, L. Strnad1 a J. Sejkora2
1
PĜírodovČdecká fakulta, Univerzita Karlova, Albertov 6, 128 43 Praha 2
2
Národní muzeum, Václavské námČstí 68, 115 79 Praha 1
Jánská žíla je jednou z významných žil bĜezohorského rudního revíru, která je výjimeþná zejména
výskyty uranových minerálĤ spoleþnČ s polymetalickou mineralizací. První informace o tČžbČ v této
oblasti pocházejí z 15. století. V 16. století došlo k vzrĤstu tČžby s maximem v jeho druhé polovinČ.
V té dobČ byly doly odvodnČny do úrovnČ -250 metrĤ. Po úpadku v 17 století, nastal rozmach tČžby ve
století 18. a tČžba pokraþovala až do konce 20. století, kdy byly doly zatopeny po úroveĖ -90 metrĤ.
Primární uranovou mineralizaci pĜedstavuje uraninit a polymetalickou zejména galenit, sfalerit a
ušlechtilé rudy stĜíbra.
Spoleþným zvČtráváním tČchto fází mohou vznikat sekundární minerály U, Pb a U-Pb. PĜi vzniku
tČchto novotvoĜených fází dochází k redistribuci radiogenního olova pĤvodnČ obsaženého v uraninitu a
neradiogenního obsaženého v galenitu. Výzkumem izotopového složení olova (ICP – MS, obrázek 1)
primárních i sekundárních fází bylo stanoveno zastoupení obou koncových þlenĤ, charakterizující
stupeĖ radiogenicity. Bylo zjištČno, že stupeĖ radiogenicity vČtšiny sekundárních fází je relativnČ velmi
nízký, což znamená že precipitovaly pĜevážnČ z neradiogenního olova.
Podle makroskopických pozorování a výsledkĤ alfa spektrometrie byla zhotovena sukcesní tabulka.
Bylo zjištČno, že je možné rozlišit tĜi fáze vzniku sekundárních minerálĤ. Z primárního uraninitu
vznikaly v první fázi tzv. gummity, které pĜedstavují þasto RTG amorfní oxidy a hydroxidy uranu a
olova s menším podílem vanadu, nebo také kasolit a widenmannit. Tento typ mineralizace pĜedstavuje
in situ staré zvČtrávací produkty uraninitu již v radiogenní rovnováze. Ve druhé fázi vznikaly oxidaþní
produkty galenitu – pyromorfit a cerusit spoleþnČ s kasolitem II, starším typem anglesitu, þástí
zeuneritu, cuprosklodowskitem, „meta“autunitem a hojnými Mn – oxidy, kde je radioaktivní rovnováha
ustavena pouze þásteþnČ. Pro tĜetí, nejmladší fázi, která pĜedstavuje zcela recentní pochody po opuštČní
dĤlních prostor tČžebními pracemi (v pĜípadČ studovaných lokalit na 1. i 2. patĜe dolu Prokop od roku
1840 do souþasnosti), je charakteristický vznik arseniþnanĤ, karbonátĤ a síranĤ uranu („meta“lodevit,
widenmannit, zeunerit, zippeit a zinczippeit) a beudantitu. Tyto fáze obsahují již zcela nerovnovážný
uran (bez radia) a v pĜípadČ Pb fází je obvykle detekovatelná i aktivita 210Pb indikující stáĜí pod 200 let.
Obr. 1 Izotopové pomČry 206Pb/207Pb a 208Pb/206Pb stanovené ICP-MS v minerálech z Jánské žíly
76
PRIMÁRNÍ MINERÁLY FOSFÁTOVÝCH NODULÍ Z GRANITICKÉHO PEGMATITU OD CYRILOVA
U VELKÉHO MEZIěÍýÍ, MOLDANUBIKUM
R. Škoda1, J. StanČk2 a R. ýopjaková1
1
ýGS a Ústav geologických vČd PĜF MU, KoltáĜská 2, Brno, [email protected], [email protected]
2
Ústav geologických vČd PĜF MU, KoltáĜská 2, Brno
Granitický pegmatit od Cyrilova u Velkého MeziĜíþí je znám jako typová lokalita cyrilovitu (Novotný
a StanČk 1953). Pegmatit vystupuje v granulitech borského masivu v sousedství migmatitĤ
strážeckého moldanubika. VytváĜí tČleso žilného tvaru ve smČru SSZ-JJV, pĜibližnČ kolem 100 m
dlouhé a 2–5 m mocné. Jde pravdČpodobnČ o žílu s nepĜíliš výraznou zonální stavbou, na níž se
podílejí následující pegmatitové jednotky: granitická, grafická, zóna blokového K-živce, albitová
a blokový kĜemen. Fosfátové akumulace mají tvar nepravidelných nodulí, které v okrajových þástech
srĤstají s kĜemenem, K-živcem, muskovitem, albitem a skorylem. Krystalové plochy primárních
fosfátĤ nebo jejich pseudomorfóz pozorovány nebyly. Od okrajĤ jsou tyto nodule znaþnČ alterované na
sekundární fosfáty, pĜípadnČ oxidy a hydroxidy Mn a Fe (Mn>Fe). Velikost nalezených úlomkĤ nodulí
nepĜesahuje 10 cm. Tento pegmatit patĜí k beryl-columbitovému subtypu; REL-Li typu granitických
pegmatitĤ (ýerný a Ercit 2005), pĜestože je pro nČj typická absence berylu (Novák 2006).
Primární minerály fosfátových nodulí mĤžeme rozdČlit do dvou asociací: 1) minerály vázané na
akumulace zwieselitu – zwieselit, uraninit, ilmenit, ixiolit a Nb-bohatý ferberit; 2) minerály vázané na
akumulace graftonitu – graftonit, sarkopsid, wolfeit, trifylín, harrisonit, monazit-(Ce) a xenotim-(Y).
Trifilín je alterován na heterosit, pouze ojedinČle byl nalezen meziprodukt této pĜemČny-ferrisicklerit.
Solidifikace fosfátĤ pravdČpodobnČ zapoþala krystalizací zwieselitu. Krystalizace zwiesitu snížila
obsah F v taveninČ, což stabilizovalo ostatní Fe-Mn fosfáty. Ty krystalizovali v podobČ Li,OH –
bohatého prekurzoru. Asociace fosfátĤ vázaná na nodule graftonitu je produktem (nejménČ) dvou
exsoluþních procesĤ: 1) Z Li,OH-bohatého prekurzoru I se s poklesem teploty odmísil wolfeit,
sarkopsid I, graftonit II a prekurzor II trifylínu a sarkopsidu II. Po tČchto procesech došlo k ustavení
chemického složení pĜevládajícího graftonitu I. 2) Další pokles teploty vyvolal rozpad prekurzoru II
na trifylín a sarkopsid II. Genetická pozice harrisonitu není zĜejmá. Subhedrální krystaly monazitu(Ce) vyskytující se v asociaci s wolfeitem, sarkopsidem I a graftonitem II a þervíkovité útvary
monazitu- (Ce) vázané na trifylín a sarkopsid II jsou neobvykle nabohaceny o Nd (do 20,35 hm.%
Nd2O3) a Sm (do 10,47 hm.% Sm2O3).
V nealterovaných centrech zwieselitových nodulí se vyskytuje ilmenit a ixiolit a v okrajových
þástech, které jsou obvykle již zcela alterovány, se vyskytuje ixiolit a Nb-bohatý ferberit.
Na základČ chemického složení studovaných Fe, Mn fosfátĤ a Nb-Ta-Ti-W oxidĤ lze usuzovat na
krystalizaci z Li-chudé taveniny se stĜedním obsahem F a nízkým stupnČm frakcionace Fe/Mn a
Nb/Ta.
ýerný P. a Ercit T. S. (2005): The classification of granitic pegmatites revisited. – Canad. Mineral., 43,
2005–2026.
Novák M. (2005): Granitické pegmatity ýeského masivu (ýeská republika); mineralogická,
geochemická a regionální klasifikace a geologický vývoj.- Acta Mus. Moraviae, Sci. geol., 90,
3–74.
Novotný M. a StanČk. (1953): Nový minerál, fosforeþnan cyrilovit. – Práce Mor. akad. vČd pĜír. 25,
11, 8, 325–336.
77
„MEZINÁRODNÍ ROK PLANETY ZEMċ - GEOLOGOVÉ PRO SPOLEýNOST 2008“:
NOVÁ ŠANCE PRO GEOVċDNÍ OBORY V ýR
V. ŠtČdrá1 a pĜípravná skupina MRPZ2
1
2
PĜípravná skupina MRPZ, www.rokplanetyzeme.cz, [email protected]
V lednu 2006 byl na základČ spojené iniciativy Mezinárodní unie geologických vČd (IUGS) a
organizace UNESCO vyhlášen na valném shromáždČní OSN rok 2008 jako Mezinárodní rok planety
ZemČ. Tato iniciativa je svým rozsahem zcela mimoĜádná pro oblast vČd o Zemi. Jejím cílem je
pĜipomenout a pĜiblížit opomíjený význam geovČd pro celosvČtový udržitelný rozvoj, omezení
pĜírodních rizik, racionalizaci výstavby a optimální využívání pĜírodních zdrojĤ. IUGS schválila
strukturu odborné i osvČtové složky Roku ZemČ a souþasnČ byl navržen optimální postup pro
implementaci Roku ZemČ na národních úrovních.
Výsledkem jednání zástupcĤ geovČdních organizací v ýR je shoda na spoleþném postupu,
vytvoĜení koordinaþní skupiny Roku ZemČ, a souhlas s využitím informaþní struktury ýeské
geologické služby pro pĜípravu Roku ZemČ. Aktivity Roku ZemČ budou zamČĜeny na popularizaci
geologických vČd a jejich pĜiblížení veĜejnosti na více úrovních.
GeovČdní rok ZemČ je tĜeba považovat za zcela mimoĜádnou a „životní“ šanci aplikovaných
geovČd, vytvoĜenou díky celosvČtové vlnČ zájmu o nerostné pĜírodní zdroje a geologické procesy
v nejširším mČĜítku. ÚspČch pĜi prosazení byl podpoĜen jednotným postupem IUGS a dalších dvanácti
oborových asociací jako IUGG, AAPG aj. spolu s vrcholnými svČtovými organizacemi. Díky Roku
ZemČ mĤžeme lépe vysvČtlit úzké vazby spoleþnosti na pĜírodní podmínky a zdroje a prezentovat širší
veĜejnosti argumenty pro zvyšování respektu vĤþi neživé pĜírodČ. Rok ZemČ mĤže pomoci pĜipravit
pĤdu pro postupné vyrovnávání propadu geovČd ve vzdČlávání a pro objektivní informování
veĜejnosti, þasto zkreslovaném politickými tlaky.
Do konce roku 2007 by mČl být hotov rozpis programu Roku ZemČ v ýR. Dosud jsou v návrhu
pilotní akce (A) – putovní výstava „Planeta ZemČ mocná i zranitelná“ a stálé geovČdní Centrum vČd
o Zemi, a „Geologové pro Prahu“ – propojení geologie s botanikou a zoologií a jejich spoleþná
prezentace v Praze – Troji. Ve druhé úrovni (B) pĤjde o populárnČ – odborné poþiny jako webové
aplikace, publikace, pĜednášky, Týden vČdy apod. TĜetím okruhem (C) jsou regionálnČ zamČĜené akce
a akce pro dČti, mládež a veĜejnost s rozþlenČním akcí na okruhy OsvČta a propagace, Geoparky,
stezky a expozice, Publikace, Regionální exkurze, Výstavy a PĜednášky. K programu Roku ZemČ patĜí
i vybrané konference aplikované geologie a workshopy (D) a mezinárodní aktivity (E), umožĖující
provázání s aktivitami International Year of Planet Earth (IYPE). Financování a realizace bude záviset
na jednáních s vládními a soukromými organizacemi a subjekty, rozpoþet v souþtu dosahuje ke
20 milionĤm korun. Dosavadní stav pĜípravy programu i finacování je otevĜen pro další zájemce.
Jako ukázky již zahájených akcí k Roku ZemČ mohou sloužit napĜíklad on-line Geologická
encyklopedie na stránkách www.geology.cz ýeské geologické služby, Geopark SpoĜilov vybudovaný
Geofyzikálním ústavem AV ýR ve spolupráci s mČstskou þástí, putovní výstava historických
vyobrazení dynamických projevĤ ZemČ ze sbírky J. Kozáka rovnČž Geofyzikálního ústavu AV ýR,
a výtvarná soutČž "MĤj kousek ZemČ" s vyhlášením na veletrhu SvČt knihy 2007 a zveĜejnČním všech
prací na www.geology.cz. První realizovaná nauþná stezka vede okolo pozĤstatkĤ stĜedovČké tČžby
zlata na Zlatém Chlumu u Jeseníku a doplĖuje místní turistické trasy. Plánovanou Ĝadu publikací
zahájil PrĤvodce geologií Šumavy, vydaný vydavatelstvím ýGS. V roce 2007 byl vydán plakát a první
z Ĝady informaþních brožur.
Na stránkách www.rokplanetyzeme.cz jsou uvedeny informace o složení pĜípravné skupiny a
postupu pĜípravy, o koordinaci Roku ZemČ a o jednotlivých iniciativách IUGS, organizaþní pokyny,
stejnČ jako podmínky pro sestavení národního programu a pro zapojení do sítČ Mezinárodního roku
planety ZemČ (IYPE).
78
DETERMINAýNÍ KLÍý A DATABÁZE TċŽKÝCH MINERÁLģ
Z. Táborský, P. Bokr a T. Sidorinová
ýeská geologická služba, Geologická 6, 152 00 Praha 5, [email protected]; [email protected]; [email protected]
V mineralogické praxi jsou k dispozici rĤzné tištČné mineralogické urþovací tabulky, pĜíruþky a
pokusy o determinaþní klíþe, ale jejich využití je omezené nutností stanovení všech parametrĤ, na
kterých je pĜíslušný klíþ postaven. Pokud neznáme, nebo nemĤžeme z nČjakého dĤvodu stanovit
nČkterou ze základních vlastností, bývá urþování velmi obtížné a mnohdy nemožné. Existuje také celá
Ĝada mineralogických databází, žádnou z nich však dosud nelze využívat jako klasický determinaþní
klíþ, podobný tČm, které existují napĜ. v botanice a v zoologii. Všechny dosavadní pokusy vytvoĜit
identifikaþní mineralogický klíþ vždy ztroskotaly na velké rozmanitosti a promČnlivosti jednotlivých
vlastností a to i v rámci jednoho mineralogického druhu.
Navrhované Ĝešení elektronické databáze propojené se souvisejícími datovými zdroji ýeské
geologické služby a webovými aplikacemi pro urþování minerálĤ mĤže sloužit jako katalog tČžkých
minerálĤ, ale také umožĖuje vyhledávat minerály na základČ kombinací rĤzných vlastností, které je
možné na pĜíslušném vzorku stanovit.
V databázi jsou u každého minerálu uvedeny základní fyzikálnČ-optické vlastnosti pozorovatelné
v binokulární lupČ (napĜ. barva, prĤhlednost, tvar, lesk, lom, štČpnost, inkluze, dvojþatČní, zonálnost,
krystalová soustava, alterace, hustota, vryp, fluorescence, magnetické vlastnosti), v polarizaþním
mikroskopu v procházejícím svČtle (napĜ. barva, štČpnost, pleochroizmus, index lomu, dvojlom,
zhášení, charakter zóny, charakter minerálu), v odraženém svČtle (napĜ. barva, anizotropie, odraznost,
mikrotvrdost, vnitĜní reflexy), chemické vlastnosti (hlavní chemické prvky obsažené ve vzorci,
rozpustnost v kyselinách) a v poznámce další pĜípadné pomocné identifikaþní znaky. Databáze
obsahuje v souþasné dobČ zhruba 200 položek a mĤže být dále doplĖována.
Nad touto databází pracuje webová aplikace elektronického klíþe, která umožĖuje zadávat
jednotlivé parametry stanovené u pĜíslušného vzorku. Volba parametrĤ pro urþení minerálu je plnČ
v kompetenci uživatele a žádná položka není povinná. Uživatel klíþe si tak vybere takové vlastnosti,
které je schopen u pĜíslušného vzorku stanovit. Po zadání hodnoty pĜíslušného parametru se otestuje
efektivita podmínky, která udává poþet minerálĤ z databáze, které podmínce vyhoví. Uživatel tak
získá pĜehled, které ze zadaných parametrĤ mají zásadní vliv na zúžení výbČru. Po nastavení
parametrĤ je možné spouštČt vyhledávání v databázi, pĜiþemž lze jejich zapínáním a vypínáním
testovat rĤzné kombinace. Je tedy napĜíklad možné zužovat výbČr minerálĤ postupnou aktivací
nastavených parametrĤ.
Elektronický klíþ mĤže být užiteþný zejména pĜi zpracování a mikroskopickém studiu vzorkĤ
tČžkých minerálĤ, zvláštČ tČch ménČ bČžných, nesnadno identifikovatelných, nebo netypicky
vyvinutých. Aplikace klíþe je uzpĤsobená pro snadné zprovoznČní v cizojazyþných mutacích a dále je
možné vytvoĜit omezené datové sady napĜíklad pro výukové úþely.
Zaþali jsme již pracovat na vytvoĜení obdobné databáze horninotvorných minerálĤ a ukáže-li se
užiteþnost a patĜiþná využitelnost, pĜijde na Ĝadu databáze rudních minerálĤ, pĜípadnČ i ostatních,
ménČ rozšíĜených minerálních druhĤ.
79
ŽILNÁ HORNINA STARŠÍ NEŽ OKOLNÍ GRANODIORIT (SEDLýANSKÝ FELZIT)
I. Turnovec
Na Kamenci 1755, 511 01 Turnov, [email protected]
Souþástí vyhledávacího prĤzkumu Au-Sb rud v oblasti Krásná Hora – Sedlþany bylo i geologické
mapování cca 120ti km2. BČhem mapování se ukázalo, že jsou zde vyvinuty þetné žilné horniny. Byla
jim vČnována zvýšená pozornost (Žežulková, Rus, Turnovec 1977). Rozlišeno zde bylo osm strukturnČ
petrografických typĤ. PodrobnČ jsou popisovány v citované práci. VČtšinou jde o bČžné horninové
druhy. Existuje zde ale výjimka. Již bČhem mapování nás na Sedlþansku zaujala žíla odlišná od všech
ostatních. Oznaþena byla jako oligofyrový felzitický žulový porfyr. My jí zaþali Ĝíkat sedlþanský felzit.
Jde o výraznou žílu VSV smČru, která se táhne 8 km od Dublovic na PĜíþovy a StĜíbrnici. Je nČkolikrát
posunuta SZ poruchami. Její mocnost se pohybuje mezi 100–350 cm. Materiál žíly je masivní, barva
šedožlutá. Hornina se svým chemismem výraznČ liší od ostatních. Viz tab. 3 citované práce, kde je v
závČru konstatováno: „Oligofyrové felzitické porfyry se svým chemismem a strukturními znaky velmi
odlišují od ostatních žilných hornin a tvoĜí geneticky samostatný typ nejstarších žil území.“
Vzhledem k tomu, že v zájmové oblasti lze sledovat projevy postupné granitizace, a že felzitický
porfyr zasahuje i do kĜeþovických migmatitĤ, dostavila se již v osmdesátých letech kacíĜská myšlenka,
že jde o horninu starší než granitizace. Znovu cituji: „Sázavský typ je zastoupen jak kĜemen-dioritovou,
tak granodioritovou facií. Jejich pĜítomnost je patrnČ podmínČna rĤzným stupnČm asimilace starších
hornin. Zbytky pláštČ a metamorfované ostrovy lemuje velmi þasto kontaminovaný granodiorit.
TČchnický typ pĜechází v partie odpovídající sázavskému typu. PĜechody jsou pozvolné, jen lokálnČ
byly pozorovány i ostré hranice.“
DĤvody které mne vedou k názoru, že oligofyrový felzitický žulový porfyr je starší než okolní
granitoidy, postupnČ pĜibývaly bČhem detailních prací na PĜíþovsku a posléze i pozdČji, pĜi cílených
tĤrách po žilném prĤbČhu.
První je geologicky tektonický. S kolegy Vratislavem Rusem a Stanislavem Kotkem jsme
tektonické posuny žíly interpretovali jako poruchy i v místech, kde v kĜemenných dioritech žádné
tektonické projevy nejsou. K jejich zahlazení došlo patrnČ bČhem granitizace. V citované publikaci
(1977) se mluví o žilách, nicménČ ještČ bČhem prĤzkumných prací jsme zjistili, že jde o žílu jedinou
byĢ se mČní její smČr a existují úseky kde nevystupuje na povrch.
Druhý je petrograficko-mineralogický. Velmi jemnozrnná allotri- až hypidiomorfní struktura
nemusí být pĤvodní, ale mĤže být, i s nepravidelnČ se vyskytujícími vyrostlicemi, metamorfního
pĤvodu. Z 96-98% je hornina tvoĜena plagioklasem, K-živcem a kĜemenem v pomČru zhruba 4:3:2.
V jemnozrnné kĜemenoživcové hmotČ (0,02– ,1mm) jsou lokálnČ vytvoĜeny metakrysty. Rozložení slíd,
pĜi zastoupení od 1 do 3%, je opČt nerovnomČrné. Biotitové vyrostlice (kolem 0,2 mm) jsou
chloritizovány nebo baueritizovány. Muskovit je sekundární, velmi jemnozrnný, a vytváĜí se na úkor
biotitu nebo živcĤ. Vyrostlice živcĤ, þasto ve formČ lišt (0,2–0,4 mm), se liší. Zatím co ortoklas je
þerstvý, místy perthitický (þasto mĜížkovaný), jsou plagioklasy znaþnČ sericitizované. Navíc jsou
plagioklasy ortoklasem zatlaþovány. Vzácná okrouhlá zrnka kĜemene byla pĤvodnČ interpretována také
jako vyrostlice, lze je pokládat i za reliktní zrna, a to že vytváĜejí nepravidelné shluky tuto možnost jen
podporuje. NČkolikrát byl zjištČn i granát a staurolit. Detailní petrografické studium nicménČ provedeno
nebylo, a mým pĜáním by bylo, aby se jej nČkdo z mladších kolegĤ ujal. Jde tu o velmi zajímavé téma.
Žežulková V., Rus V., Turnovec I. (1977): Žilné horniny krásnohorsko-sedlþanské oblasti a jejich vztah
k Sb-Au zrudnČní. Sb. geol. vČd, Geologie, 29, str. 33–60, ÚÚG Praha
80
PADESÁT LET OD HLAVNÍCH OBJEVģ V BOZKOVSKÝCH JESKYNÍCH
I. Turnovec
Na Kamenci 1755, 511 01 Turnov, [email protected]
Padesát, þi dokonce šedesát let pĜedstavuje dvČ generace, nebo nadprĤmČrnou délku aktivního života
jednotlivce. Tolik tedy uplynulo od objevu a následného odkrytí celých Bozkovských jeskyní.
Popisovat jeskynČ a jejich souþasný provoz je na tomto místČ zbyteþné, odkazuji na elektronické
sborníky Bozkovské jeskynČ a Bozkovské jeskynČ sborník (Nakladatelství Drahokam, Turnov 1987),
kde je citována kompletní literatura.
Úplné zaþátky spadají do roku 1947, kdy se v lĤmku „Na vápenici“ po odstĜelu objevila dutina,
dále zavalená. V tomto místČ zaþalo kutat nČkolik BozkovákĤ, nejþastČji Josef KurfiĜt, Richard Havel
a Josef Dolenský s pĜedstavou, že objeví jeskynČ. Povedlo se. V roce 1957 se jim podaĜilo proniknout
do „BludištČ“, vČtší prostory plné kamenných blokĤ. Dalším objevem, z 18. záĜí 1957, byla „JeskynČ
pĜekvapení“, která již mČla krápníkovou výzdobu.
SvĤj objev oznámili Bozkováci dopisem Prezidiu ýSAV. To povČĜilo výzkumem Krasovou sekci
Spoleþnosti Národního muzea. Vedení se ujal František SkĜivánek. Do Bozkova vyrazili jeskyĖáĜi
v listopadu 1957. Hned první den se jim podaĜilo proniknout kamenitou ucpávkou z jeskynČ
„PĜekvapení“ do dalších prostor tzv. „Listopadové jeskynČ“, kde byla také krápníková výzdoba.
Výzkum byl komplexní a na svou dobu skuteþnČ avantgardní. Geologické mapování vymezilo
rozsah zkrasovČlé þoþky dolomitického vápence. Byla použita elektrická odporová mČĜení a mČĜení
elektrického potenciálu. Výsledná mapa izolinií ukazovala výraznČ vodivé zóny nad dutinami. Byla
oznaþena tĜi perspektivní místa. Zaþalo se kopat. Na sklonku roku 1957 bylo objeveno nejvČtší
podzemní jezero v ýechách - „Jezerní dóm“. BČhem ledna a února 1958 se podaĜilo proniknout do
„Blátivé chodby“. Prokopáním tĜetí vytyþené anomálie se proniklo do „Nové jeskynČ“.
V té dobČ jsme do Bozkova jezdili z Prahy každou sobotu. BČhem víkendových výprav jsme
zmapovali všechny známé jeskynní prostory. Už v roce 1961 bylo jasné, že Bozkovské jeskynČ jsou
dostateþnČ atraktivní pro
zpĜístupnČní. Jejich poloha
mezi
ýeským
rájem
a Krkonošemi dávala nadČji
na
slušnou
a trvalou
návštČvnost.
Zhotovené
mapy a plány se staly
podkladem
pro
zpĜístupĖovací práce. Ty
byly dokonþeny v roce 1968.
2. kvČtna 1969 byly jeskynČ
slavnostnČ otevĜeny pro
veĜejnost. Od roku 1990 jsou
zaĜazeny
do
jednotné
celostátní
organizace
ochrany pĜírody.
Na pĜiložené mapce
Bozkovských jeskyní jsou
kroužkem oznaþeny prostory
objevené
po
ukonþení
prĤzkumu zahájeného v roce
1957, prakticky veškeré
jeskyní dutiny byly v rámci
komplexního
prĤzkumu
objeveny.
Obr. 1 – Mapka Bozkovských jeskyní
81
REE-NB-TA-ZR-F MINERALIZÁCIA HNILýÍK – RÁZTOKY (GEMERIKUM, ZÁPADNÉ
KARPATY): PRODUKT INTERAKCIE KYSLÝCH VULKANITOV A GRANITICKÝCH FLUÍD
P. Uher
Katedra ložiskovej geológie, Univerzita Komenského, Mlynská dolina G, 842 15 Bratislava, SR,
[email protected]
Vzácnoprvková REE-Nb-Ta-Zr-F mineralizácia na lokalite Hnilþík – Ráztoky (9 km J od Spišskej
Novej Vsi) je vyvinutá v staropaleozoických (devónskych ?) slabo metamorfovaných trachydacitoch
až trachytoch rakoveckej skupiny gemerika. Hornina má jemnokryštalickú základnú hmotu, tvorenú
kremeĖom, albitom, K-živcom, sĐudou prechodného muskovitovo-aluminoseladonitového zloženia
a ojedinelými výrastlicami K-živca. Pomerne hojný je magnetit, lokálne sa v hornine vyskytujú žilky
tvorené kremeĖom, albitom a fluoritom. Predbežnú petrografickú, geochemickú a mineralogickú
charakteristiku vzácnoprvkovej mineralizácie podali Malachovský et al. (1987) a Repþiak et al.
(1997).
Metatrachydacity až metatrachyty na lokalite Hnilþík – Ráztoky majú anomálne vysoké obsahy
REE a vzácnych litofilných prvkov: 350–470 ppm Ce, 220–270 ppm Y, 2160–2750 ppm Zr, 56–68
ppm Hf, 460–640 ppm Nb, 30–37 ppm Ta, 44–52 ppm Ga, 16–27 ppm Sn, 17–32 ppm W, 54–68 ppm
Th a 16–25 ppm U.
Vzácnoprvková mineralizácia má charakter rozptýlených, xenomorfných zĚn max. 20 μm veĐkých,
najþastejšie v interstíciach kremeĖa a živcov. Minerály REE a Nb-Ta reprezentujú bastnäsit-(Ce)
(Ce,La)(F,OH)(CO3), synchyzit-(Ce) Ca(Ce,La)(F,OH)(CO3)2 a vzácnejšie Fe-Mn obohatený
ytrobetafit -(Y) (Y,Mn,Ca)2–x(Nb,Ti,Fe3+,Ta)2(O,OH)7, z minerálov Zr bol zistený hydratovaný zirkón.
Vznik vzácnoprvkovej REE-Nb-Ta-Zr-F mineralizácie v kyslých metavulkanitoch rakoveckej
skupiny na lokalite Hnilþík – Ráztoky možno geneticky spájaĢ s nećalekými výskytmi permských
špecializovaných granitov spišsko-gemerského typu v oblasti Hnilca. Pre tieto granity sú typické
zvýšené obsahy Sn, W, Nb, Ta, Li, Rb, Cs, F a B, dosahujúce až ložiskové koncentrácie, najmä
v greisenizovaných a albitizovaných partiach, resp. apofýzach (Hnilec – Medvedí potok, Gemerská
Poloma – Dlhá dolina). Vzácnoprvkové a rádiometrické Th-U anomálie sú viazané na predpokladané
apofýzy spišsko-gemerských granitov vystupujúcich pozdĎž prešmykových línií SV-JZ, resp. V-Z
smeru (Tréger et al. 1977). Fluórom, Nb, Ta a Sn obohatené fluidy mohli unikaĢ z tuhnúcich
granitových intrúzií a migrovaĢ pozdĎž tektonických porúch do litologicky vhodných okolitých hornín.
Zvýšené koncentrácie kompatibilných prvkov (REE a Zr) zrejme nemožno odvodzovaĢ z vysoko
frakcionovaných granitov, primárne veĐmi ochudobnených o tieto prvky, ale boli pravdepodobne
vylúhované z okolitých metamorfovaných hornín fluórom obohatenými fluidami. Práve interakciou F(REE,Nb,Ta,Zr) obohatených fluíd s kyslými metavulkanitmi možno interpretovaĢ vznik
vzácnoprvkovej mineralizácie na lokalite Hnilþík – Ráztoky.
zmluvy þ. APVV–0557–06.
Malachovský P., Tréger M. a Potanþok V. (1987): Th-U anomálie – indikátory vzácneprvkovej
mineralizácie v rakoveckej skupine Spišsko-gemerského rudohoria. In: Mineralógia uránových a
s nimi súvisiacich nerastných surovín. Uránový prieskum, Spišská Nová Ves, 149158.
Repþiak M., Németh Z., NávesĖák D., Oþenáš D., ýechovská K., Kovaniþová,ď., Derco J. a KomoĖ J.
(1997): Rejdová, Hnilþík, vzácne zeminy. Závereþná správa. Manuskript, GS SR, Košice, 1–95.
Tréger M., Drnzíková L. a Mandáková K. (1977): Interpretácia Th-U anomálií v rakoveckej sérií
v Spišsko-gemerskom rudohorí. Mineralia Slovaca, 9, 33–42.
82
ZÁZNAM STRUKTURNÍHO VÝVOJE A VZTAHU SEVEROVÝCHODNÍ ýÁSTI MOLDANUBIKA,
SVRATECKÉHO A POLIýSKÉHO KRYSTALINIKA
K. Verner1, 2, D. Buriánek1, 3, I. Soejono1, L. Vondrovic1, 2, A. ZavĜelová1, 3,
R. Melichar3 a V. Kachlík3
1
ýeská geologická služba, poboþka Praha a Brno, [email protected]
PĜírodovČdecká fakulta UK, Geologická sekce, Albertov 6, Praha 2.
3
PĜírodovČdecká fakulta MU, Ústav geologických vČd, Leitnerova, Brno.
2
Na základČ výsledkĤ komplexní petrostrukturní analýzy a datování vybraných magmatických hornin
v rámci krystalinických jednotek podél severovýchodního okraje moldanubika (strážeckého
moldanubika, svrateckého a poliþského krystalinika, východních þástí hlinské zóny) interpretujeme
jejich tektonometamorfní vývoj a vztahy bČhem etapy variských orogenních procesĤ. Horniny
strážeckého moldanubika (SM; migmatitizované pararuly s polohami amfibolitĤ a mramorĤ,
s granulity a ojedinČlými výskyty eklogitĤ) tvoĜí strukturnČ nejnižší jednotku. Vrcholné metamorfní
asociace HT a HP-MP stádia byly ekvilibrovány ve stĜednokorových podmínkách (T = ~730°C, P =
= ~ 4–6 kbar). RelativnČ nejstarší metamorfní foliace v pĜevažujících metapelitech jsou primárnČ
strmé, prĤbČhu SSV-JJZ. Ve variabilní míĜe intenzity byla pozorována jejich refoliace (pĜevrásnČní)
do mírnČ uklonČných foliací prĤbČhu ~ SZ-JV. Podél severní hranice SM nabývají tyto mladší foliace
penetrativního charakteru a jsou asociovány lineacemi protažení SZ-JV smČru. Do hornin SM
intrudují diskordantnČ (posttektonicky) amf-bt melagranity (durbachity; drahonínský pluton a dílþí
intruze v okolí Nového MČsta a Níhova; 339 ± 2Ma, U-Pb na zirkonech). Nadložní svratecké
krystalinikum (SK) je tvoĜeno migmatity, pararulami, svory, tČlesy metagranitĤ a ortorul. Ve srovnání
se SM horniny SK vykazují odlišné p-T dráhy metamorfního vývoje. ZjištČné vrcholné podmínky
metamorfózy (T = ~ 630 °C a P = ~ 5–6kbar) korespondují se vznikem penetrativních metamorfních
foliací, které upadají v centrálních þástech krystalinika homogennČ pod ~stĜedními úhly k ~SSV
(paralelní orientace s hranicemi krystalinika). Tyto foliace nesou výrazné subhorizontální lineace
protažení s kinematickými indikátory ukazujícími na pravostranný posun v jejich smČru. V nadloží
svrateckého krystalinika spoþívá krystalinikum poliþské (PK). PK Ĝedstavuje metamorfovaný
vulkanosedimentární komplex v jehož litologii vystupují pararuly, svory, polohy amfibolitĤ, mramorĤ,
intruzivní tČlesa ~tonalitĤ, (budislavský a miĜetínský pluton) a bazických hornin. Maximální
podmínky regionální metamorfózy byly v PK stanoveny na P = ~5kbar a T = ~590 °C s indikacemi
prográdní metamorfní dráhy za nízkých tlakĤ. Dominantními strukturami v centrálních a východních
þástech PK jsou metamorfní foliace, které upadají pod mírnými až stĜedními úhly k ~SSV. Na západČ
krystalinika mČní svoji orientaci a uklánČjí se pod stĜedními úhly k SZ. Foliace místy nesou lineace
protažení subhorizontální orientace. SynchronnČ s finálními fázemi vývoje metamorfní stavby v PK
došlo ke vmístČní a krystalizaci budislavského plutonu, jehož krystalizaþní stáĜí bylo stanoveno na
350 ± 5 Ma (U-Pb). StrukturnČ nejvyšší jednotkou je Hlinská zóna (HZ) Její východní þásti jsou
tvoĜeny slabČ metamorfovanými horninami paleozoika a možná i proterozoika (metadroby s polohami
bĜidlic; P = ~4 kbar a T = ~ 540 °C). Vrstevnatost metasedimentárních hornin HZ je vrásnČna ve
formČ asymetrických vrás až nČkolikakilometrového mČĜítka s osními rovinami prĤbČhu ~ S-J. Ve
východních þástech jednotky vrstevnatost upadá pod strmými až stĜedními úhly k ~ ZSZ. Hranice
mezi PK a HZ je zlomová (~ SSV-JJZ prĤbČhu). V rámci jednotek studované oblasti byly dešifrovány
v þasovém schématu þtyĜi etapy vývoje: 1. < 350Ma; StrukturnČ nezaznamenaná stádia exhumace
spodnČkorových þástí variského orogenního koĜene (þástí SM). 2. ~ 355–345Ma; Vývoj v podmínkách
stĜední kĤry (~650 °C, 4–6Kbar). Byly vytvoĜeny stavby ~SZ-JV prĤbČhu a formou stĜihu
s pravostrannou kinematikou modifikovány vztahy jedotek. BČhem této etapy vývoje došlo ke
vmístČní a synchronní polyfázové subsolidové deformaci tonalitových až granodioritových intruzí
v PK. 3. ~339Ma; Postektonické vmístČní durbachitĤ podél sv. okraje moldanubika. 4. > 337 Ma.
Polyfázový vznik širšího spektra diskordantních lokalizovaných staveb, jejichž tvorba byla vázána na
podmínky svrchní kĤry.
83
EKOLOGIE – MÓDA NEBO POTěEBA?
H. Vítová
ZŠ Praha 2, Na Smetance 1/505, 120 00 Praha 2, [email protected]
V dnešním pĜetechnizovaném svČtČ nutná potĜeba. Kdy a kde zahájit výchovu k ekologickému
chování?
Kdy – co nejdĜíve.
Kde – v rodinČ i škole.
Jak to dČláme u nás? Hrou þi zábavnou projektovou formou, která musí mít také nČjaký dosažitelný
cíl a dílþí drobné odmČny. VlastnČ pĜebíráme formy výchovy našich rodiþĤ a prarodiþĤ. Když se budeš
snažit, nČco dostaneš. A ono to platí. Nikoho nemusíme pĜemlouvat a násilnČ do ekologické výchovy
nutit. DČti pracují samy a rády. VĤbec jim nepĜipadá, že se vlastnČ uþí.
Možná jsem v úvodu výchovu k ekologickému chování zlehþila. UvnitĜ je obrovská, trvalá,
plánovaná a obČtavá þinnost všech uþitelĤ.
Má generace byla zvyklá na jednu popelnici. O potĜebČ nČjakého „zbyteþného“ tĜídČní odpadĤ
nebylo ani zdání. Mléko se kupovalo do konví, nápoje byly ve sklenČných vratných lahvích, nádobí
bylo na celý život a ještČ se dČdilo. Obleþení se pĜešívalo.
Naše dČti však žijí v naprosto odlišných materiálních podmínkách. Zvykli jsme si na vČtšinovou
jednorázovost použití vČcí denní potĜeby, narĤstá automobilová doprava, svČt pokroþil materiálnČ
mílovými kroky. Jsme zavaleni odpadky. Co s tím?
VČnovat se novČ nastupující generaci v každé možné chvilce a vést ji k hospodárnosti a ochranČ
pĜírody.Proto již od prvních tĜíd zapojujeme žáky do rĤzných ekologicky zamČĜených soutČží, projektĤ
a her. PĜihlašujeme se k projektĤm Evropské unie. Velmi pĜínosné jsou dlouhodobé projekty prolínající
všemi roþníky.
Zapojili jsme se proto do pilotního projektu Ekoškola. V prĤbČhu dvou let pozorují žáci své okolí,
zpracovávají energetické audity, všímají si nehospodárného jednání. Navrhují opatĜení a zároveĖ se je
snaží naplĖovat.
V loĖském roce jsme obhajovali projekty „Nebojme se odpadĤ“ a „Úspora energie ve školách“.
V prĤbČhu roku tĜídí žáci odpad, papír, plast, sklo i nebezpeþný odpad. Každá tĜída vyrábí informaþní
panely o své þinnosti.
V cestČ za získáním titulu organizují dále uþitelé ve spolupráci se školní samosprávou celou Ĝadu
jednorázových akcí s tématickým zamČĜením:
x „MimozemšĢané se dívají na naši zem a diví se, proþ si ji tak niþíme“
x Víme, co kam patĜí
x MĤj kousek ZemČ
x Módní pĜehlídka odČvĤ vyrobených z odpadových materiálĤ
x EkobČh poĜádaný jako souþást PIM
A þím dČti odmČĖujeme?
Pochvalným diplomem, návštČvou ZOO, kina, lanového centra, dotovanými výlety. Oblíbenou
odmČnou je i dČtský sponzorig. VýtČžek sbČrové akce jsme vČnovali na sponzorování chovu klokánka
králikovitého v pražské ZOO.
NejvČtší dárek je, když se dČti mohou pracemi pochlubit svému okolí, zorganizovat výstavu,
prezentovat se v novinách.
Jako Ĝeditelka školy pozitivnČ vnímám nárĤst populárnČ vzdČlávacích akcí poĜádaných odbornými
spoleþnostmi.
Zábavnou a nenásilnou hravou formou vedou dČti k ekologickému chování. K takovým akcím patĜí
i „MĤj kousek ZemČ“, který pro žáky základních škol uspoĜádala ýeská geologická služba.
84
ZÁZNAM STRUKTURNÍHO VÝVOJE VÁPENATO-ALKALICKÝCH INTRUZÍ
POLIýSKÉHO KRYSTALINIKA
L. Vondrovic1, 2 a K. Verner1,2
1
ýeská geologická služba, Klárov 3, Praha, [email protected]
Ústav petrologie a strukturní geologie, PĜF UK, Albertov 6, Praha
2
Na základČ výsledkĤ strukturního mapování, mikrostrukturní analýzy, aplikace metody AMS a
radiometrického datování hornin budislavského a miĜetínského plutonu a jejich okolních hornin
(poliþského krystalinika a východních þástí Hlinské zóny) interpretujeme tektonický vývoj jednotkách
podél severovýchodního okraje moldanubika.
Poliþské krystalinikum (PK) je metamorfovaný vulkanosedimentární komplex v jehož litologii
vystupují pararuly, svory, polohy amfibolitĤ, mramorĤ a intruze tonalitĤ, granodioritĤ (budislavský a
miĜetínský pluton), bazických hornin. Maximální podmínky regionální metamorfózy byly v PK
stanoveny na P = ~ 5kbar a T = ~ 590 °C s indikacemi prográdní metamorfní dráhy za nízkých tlakĤ.
Dominantními strukturami v centrálních a východních þástech PK jsou metamorfní foliace, které
upadají pod mírnými až stĜedními úhly k ~ SSV. Na západČ krystalinika mČní svoji orientaci a upadají
pod stĜedními úhly k SZ. Foliace místy nesou lineace protažení, které upadají pod mírnými úhly k SZ
nebo JV.
Východní þásti hlinské zóny (HZ) jsou tvoĜeny horninami rychnburského souvrství (metadroby s
polohami bĜidlic; pĜedpokládáno je jejich ordovické stáĜí). Podmínky metamorfózy byly stanoveny na
P = ~ 4kbar, T = ~ 570 °C. Horniny této litologie byly novČ mapovány také v západní þásti PK v tČsné
blízkosti budislavského plutonu. Vrstevnatost metasedimentárních hornin HZ je vrásnČna ve formČ
asymetrických vrás až nČkolika km-mČĜítka s osními rovinami prĤbČhu ~ S-J. Ve východních þástech
jednotky vrstevnatost upadá pod strmými až stĜedními úhly ~ VJV. Hranice mezi PK a HZ je zlomová
(SSV-JJZ prĤbČhu).
MiĜetínský pluton (MP) je výraznČ asymetrické tČleso SSV-JJZ prĤbČhu, intruduje do hornin PK a
þásteþnČ svrateckého krystalinika. MP je tvoĜen silnČ deformovaným, pĤvodnČ mírnČ porfyrickým amfbt granodioritem. Strukturní záznam v této intruzi je definován dvČma svým charakterem odlišnými
deformaþními stavbami: (i) relativnČ starší pervazivní výšeteplotní sub-solidová stavba (odpovídá
podmínkám a prĤbČhem regionální metamorfní stavbČ v PK) a (ii) relativnČ mladší, nízkoteplotní
subsolidová stavba, charakteru kĜehce-duktilní kliváže. Její výskyt je vázán na západní þásti intruze, pĜi
hranici s horninami HZ. Plochy kliváže upadají pod stĜedními úhly k Z až SZ. Jsou asociovány s
lineacemi protažení upadajícími k Z a poklesovou kinematikou. MiĜetínský pluton intruduje do hornin
PK pĜed tvorbou regionálních metamorních staveb a strukturním vývojem HZ.
Budislavský pluton (BP) je intruzí stĜednČzrnných amf-bt tonalitĤ až granodioritĤ v sv. þásti PK.
Strukturní záznam v BP je definován zejména tvarovou pĜednostní orientací minerálních agregátĤ
(magmatickými foliacemi a lineacemi) dvojí orientace: (i) relativnČ starší foliace M1 (dle
mikrostrukturní analýzy magmatického charakteru) upadají pod stĜedními úhly k ~ JV; a (ii) relativnČ
mladší foliace M2 (dle mikrostrukturní analýzy v kontinuálním pĜechodu mezi magmatickým až
vysokoteplotním sub-solidovým stádiem) upadají pĜevážnČ pod stĜedními úhly k ~SV a jsou
asociovány s výraznými lineacemi upadajícími pod mírnými úhly k ~SZ nebo JV. Stavby M2 jsou
subkonkordantní s prĤbČhem staveb v okolních metamorfovaných horninách PK. PrĤbČh magnetických
foliací a lineací v BP je subkonkordantní s prĤbČhem mezoskopických staveb. Radiometrické stáĜí BP
(krystalizaþní) bylo stanoveno pomocí metody U/Pb na zirkonech na 350 ± 5Ma. Budislavský pluton
interpretujeme jako tČleso vmístČné syntektonicky v þase vývoje dominantní tektonometamorfní stavby
v krystalinických jednotkách podél sv. okraje moldanubika okrajových v þase 350 ± 5Ma.
Tento projekt byl financován z interního úkolu ýGS þ. 6352
85
PETROLOGIE A STRUKTURNÍ ANALÝZA MAFICKÝCH ŽIL SEVEROVÝCHODNÍHO OKRAJE
STěEDOýESKÉHO PLUTONICKÉHO KOMPLEXU
M. Vosk1, F. V. Holub1 a K. Verner1,2
1
Univerzita Karlova v Praze, PĜírodovČdecká fakulta, Ústav petrologie a strukturní geologie,
2
ýeská geologická služba, Klárov 3/131, 118 21 Praha 1
StĜedoþeský plutonický komplex (SPK) je protkán nesþetnými žilami pestrého složení (napĜ. gabrové,
dioritové, granodioritové a granitové porfyry, biotitické i amfibolické lamprofyry). Studované území
se nachází mezi StĜíbrnou Skalicí a Chocerady. Mafické žíly zde intrudovaly jak do hornin SPK,
zastoupených zde gabrodiority a granodioritem až tonalitem sázavského typu, tak do kontaktnČ
metamorfovaných hornin „ostrovní zóny“. Ve starých geologických mapách byly nČkteré plutonity
zahrnuty mezi metabazity choceradského ostrova. SmČry žil jsou pĜevážnČ ZSZ-VJV až SZ-JV, avšak
lokálnČ mĤže být prĤbČh nČkterých žil velmi nepravidelný a komplikovaný (napĜ. v dálniþním záĜezu
nedaleko Senohrab).
Z diagramĤ K2O versus SiO2, CaO versus MgO i MFA (MgO – FeO tot. – suma alkálií) je patrné,
že žilné porfyry rĤzného složení i amfibolické lamprofyry odpovídají vápenatoalkalickým horninám.
Pozice mafických žil v MFA diagramu je blízká bazickým plutonitĤm SPK. Obsahy stopových prvkĤ
a zejména variabilní vzájemné pomČry inkompatibilních prvkĤ však ukazují, že jednotlivé
petrografické skupiny žil netvoĜí jedinou diferenciaþní Ĝadu, ale že pĜedstavují magmata z odlišných
zdrojĤ a s rĤznou frakcionaþní historií.
MČĜení anisotropie magnetické susceptibility (AMS) v mafických žilách studovaného území
ukazuje variabilní stupeĖ anisotropie P 1,01–1,8 a hodnoty tvarového parametru T od -0,5 do 0,9.
Magnetické foliace jsou subparalelní s okraji žil a magnetická lineace je obvykle strmá. Tyto prvky
vnitĜní stavby studovaných žil interpretujeme jako vzniklé magmatickým tokem pĜi vmístČní žil.
VČtšina žil gabrových porfyrĤ a spessartitĤ však navíc ukazuje rĤznČ intenzivní naloženou deformaci
v podmínkách subsolidu.
86
TOP GEO GROUP CZ SPOL.S.R.O.
P. Zajíþek a V. KofroĖ
TOP GEO Group CZ spol.s.r.o.,Objekt Astra, PlzeĖská 2621, 700 30 Ostrava-ZábĜeh,
[email protected]
TOP GEO Group CZ, již tradiþní sponzor ýeské geologické spoleþnosti, se na 3. sjezdu prezentuje
stánkem s rozsáhlou nabídkou geologického náĜadí, pĜístrojĤ a geo-pĜíslušenství. Spoleþnost je
výhradním zástupcem firmy Krantz pro ýeskou a Slovenskou Republiku, distributorem firem Estwing
(geologická kladiva), Kern (váhy), Diamond Pacific (brusné stroje), Imahashi (ultrazvukové vrtaþky) a
Ĝady dalších.
Spoleþnost TOP GEO Group CZ diversifikovala svoji þinnost do tĜí základních divizí:
- divize prodeje minerálĤ, zkamenČlin, hornin a drahých kamenĤ, vzdČlávacích sbírek a to jak
pro instituce a školy, tak i pro sbČratele. V rámci této divize nabízí také rozsáhlé spektrum
šperkĤ a výrobkĤ z drahých kamenĤ a doplĖky pro klenotníky.
- divize prodeje geologického a gemologického pĜíslušenství, zaĜízení pro preparátory a výbavy
brusíren,
- divize geologických a ekologických služeb, která se soustĜećuje na realizaci inženýrskogeologických, hydrogeologických a ložiskových prĤzkumĤ, na problematiku posuzování vlivĤ
staveb na životní prostĜedí, realizaci ekologických auditĤ, sanaþních prací, poradenství
v odpadovém hospodáĜství, zpracováním rizikových analýz a zajišĢování starých dĤlních dČl.
Široké spektrum nabídky spoleþnosti nalezne zájemce na webových stránkách: www. topgeo-group.cz
87
STRUKTURNÍ VÝVOJ METAGRANITģ ZE SVRATECKÉHO KRYSTALINIKA
A. ZavĜelová1,2 , R. Melichar1, I. Soejono2, K. Verner2,3 a L. Tajþmanová2
1
PĜírodovČdecká fakulta MU, Ústav geologických vČd, KotláĜská 2, Brno, [email protected]
2
ýeská geologická služba, poboþka Praha a Brno
3
PĜírodovČdecká fakulta UK, Ústav petrologie a strukturní geologie, Albertov 6, Praha 2
Na základČ detailního strukturního a petrologického výzkumu (mezostrukturní a mikrostrukturní
analýzy, studia pĜednostní orientace minerálních agregátĤ EBSD a deformaþní analýzy) silnČ
rekrystalovaných a deformovaných pĤvodnČ porfyrických granitĤ kambricko-ordovického stáĜí lze
studovat záznam strukturního vývoje svrateckého krystalinika ležícího pĜi severovýchodním okraji
ýeského masivu. Svratecké krystalinikum je tvoĜeno svory, pararulami a migmatity, v nichž jsou
umístnČna protáhlá tČlesa metagranitĤ, která jsou protažena souhlasnČ s metamorfní foliací ve smČru
SZ-JV upadající pod strmými až stĜedními úhly k SSV až VSV. Strukturní záznam stavby je mírnČ
variabilní v závislosti na charakteru a intenzitČ deformace, ovšem bez prokazatelné gradace v pĜíþném
smČru od okraje pĜes stĜed až po protilehlý okraj svrateckého krystalinika. Charakter deformace a
vývoje dominantní stavby svrateckého krystalinika byl mikrostrukturnČ studován v metagranitech na
pĜíkladu dvou rĤznČ deformovaných domén (Obr. 1):
1) domény slabé deformace (typická lokalita Vysoký kopec u SnČžného) je charakteristická
prolátní geometrií elipsoidu koneþné deformace, slabČ frakturovanými agregáty kĜemene
zachovávajícími si pĤvodní magmatický tvar, poþáteþním stádiem rekrystalizace draselných
živcĤ, kde pĜednostní orientace novotvoĜených zrn je homogenní a diskordantní k regionální
stavbČ, a totální rekrystalizací biotitu a muskovitu se silnou pĜednostní orientací;
2) domény intenzivní deformace (typická lokalita vrch RabuĖka u Jimramova) má oblátní
geometrii elipsoidu koneþné deformace, kompletnČ rekrystalizované všechny minerální fáze
se silnou pĜednostní orientací, mechanickým dvojþatČním a exoluþními albitovými lamelamy,
a pĜednostní orientaci zrn rekrystalizovaných agregátĤ, která je v této doménČ subpararelní
s regionální stavbou.
Petrologická studie okolních svorĤ indikuje PT podmínky kolem 670 °C a 9 kbar a retrográdní
metamorfní podmínky na 6 kbar a 640°C.
Práce byla vypracována v rámci úkolu 6328 (Geologické mapování CHKO Žćárské vrchy
v mČĜítku 1 : 25 000) financovaného odborem geologie MŽP ýR a úkolu 6352 (Korelace litologicky
kontrastních hornin v jednotkách krystalinika pĜi sv. okraji moldanubika, 2005–2007) financovaného
ýGS.
Obr.1: PĤvodní elipticita živce Ri, koneþná elipticita zrna živce Rf a velikost deformace Rs znázornČn
v K-grafu.
88
RADIOAKTIVITA A FACIE VYDERSKÉHO A PRÁŠILSKÉHO GRANITOVÉHO PLUTONU NA
ŠUMAVċ
V. Žáþek a J. BabĤrek
ýeská geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha 1 [email protected], [email protected]
Vyderský a prášilský pluton jsou variská granitoidní tČlesa (peraluminický S-granit) západní vČtve
moldanubického plutonu, vystupující ve vrcholové þásti Šumavy, pĜibližnČ mezi Modravou na JV a
Železnou Rudou na SZ. Plutony jsou souþástí skrytého souvislého tČlesa, jak ukazuje rozsáhlá záporná
gravimetrická anomálie (J. Šrámek, nepublikovaná data). BČhem let 2000–2007 byla celá oblast
pokryta geologickými mapami ýeské geologické služby v mČĜítku 1 : 25 000, pĜiþemž studovaná
tČlesa leží hlavnČ na mapových listech 22–331 Hartmanice (BabĤrek a kol. 2002), 22–334 Kvilda
(Žáþek a kol. 2005) a 22–333 Srní (BabĤrek a kol. 2006). V návaznosti na geologické mapování
provádČl v letech jeden z autorĤ (V. Ž.) pozemní mČĜení obsahu pĜirozených radioaktivních prvkĤ
gamaspektrometrem GRM 260, doplnČné mČĜením magnetické susceptibility ruþním kapametrem KT5, které v nČkterých pĜípadech vedlo k upĜesnČní rozsahu granitoidních facií (obr. 1 a, b). MČĜení byla
provedena na celkem 270 dokumentaþních bodech, z toho asi 70 % v granitoidech, zbytek v okolním
krystaliniku. Zatímco vyderský pluton poskytuje velmi pestrý obraz distribuce radioaktivních prvkĤ,
který koresponduje s jeho pestrým petrografickým vývojem (4 typy granitoidĤ), prášilský pluton je
petrograficky i radiometricky chudší (2 typy granitoidĤ). Zonálnost masivĤ a zejména distribuce thoria
potvrzují kontinuitu obou tČles (obr. 1 a, b). V rámci všech studovaných granitoidních typĤ byly
zjištČny následující koncentrace radioaktivních prvkĤ: K = 2.2-4,8 hm.%, U = 2,3–15 (vČtšinou 4–
–10 ppm), Th = 0,9–70 (vČtšinou 6-30 ppm), srv. tab 1. ZĜetelný je trend poklesu koncentrace Th,
který koresponduje s ubýváním biotitu, pĜípadnČ s rĤstem obsahu muskovitu; uran nevykazuje
výraznČjší afinitu k nČkterému z granitoidĤ. Magnetická susceptibilita se pohybuje od 0.01 u
leukokratních typĤ, do 0.5 (10–3) u biotitických typĤ. Jediným zjištČným opakním minerálem je
ilmenit, který obsahuje 4,1–6,0 hm. % MnO.
HrubČ zrnitý neporfyrický biotitický granodiorit až kĜemenný diorit (1) vystupuje ve vyderském
plutonu jako izometrické tČleso jižnČ Kostelního vrchu u Srní a tvoĜí i nČkolik menších tČles. Skládá se
z Qtz + Kf (Ab7-9Cn6-10) + Plg (andezín An36-48) + Bt ± Grt. Velmi hojné jsou akcesorie Ap, Mnz a Zrn,
dále Ms, Chl, Ilm a Ce-epidot. Tento horninový typ je pĜíþinou nejvýraznČjší (letecké) thoriové
anomálie v širším regionu. Vedle vysokých koncentrací Th (35–70 ppm) má také vysoké koncentrace
Ba (0,5-0,8 hm. %), Sr (390-560 ppm), Zr (550–650 ppm), Y (60-93 ppm) a ȈREE (~1000 ppm).
Thorium je vázáno, stejnČ jako u ostatních typĤ, témČĜ výhradnČ na monazit.
Hlavní horninou obou plutonĤ je stĜednČ zrnitý slabČ porfyrický biotitický granit až granodiorit
(2) s vyrostlicemi živcĤ do 2-3 cm. Pouze ve vyderském plutonu vystupuje na jihu také tČleso výraznČ
porfyrickČho hrubČ zrnitého biotitického granitu až granodioritu, typu Weinsberg (3), s vyrostlicemi
živcĤ 4–6 cm velkými. ObČ horniny se skládají z Qtz + Kf + Plg (oligoklas) + Bt, podĜízenČ, do 2 %
Ms, vzácnČ Crd, akcesorie Chl, Ap, Zrn, Xnt, Mnz, Ilm, Ttn. Koncentrace Th v biotitickém granitu
silnČ kolísají (10–35 ppm), vČtšinou se pohybují v rozmezí 18–28 ppm.
DrobnČ až stĜednČ zrnitý dvojslídný granit (4), (Qtz + Kf + Plg (albit, An5-10) + Ms + Bt, ojedinČle
Crd a Grt, akcesoricky Chl, Ap, Zrn, Mnz, Ilm), vystupuje v severním a východním lemu obou
plutonĤ a vyznaþuje se nízkými koncentracemi Th (1,2–16,0 ppm).
KromČ hlavních granitoidních typĤ vystupuje, zejména pĜi sv. exokontaktu vyderského plutonu,
pásmo žil peraluminického turmalinického leukogranitu (5): Qtz + Plg (albit, An0-1) + Kf + Ms ± Tur
s akcesorickým Bt, Chl, Ap, U-bohatým Zrn a vzácnČ Mnz. Leukogranit se vyznaþuje extrémnČ
nízkými koncentracemi Th (vČtšinou 1,2–3 ppm), Ti (0,02-0,14 hm. %), Ba (pod 0,03 hm. %), a ȈREE
(vČtšinou pod 20 ppm) a naopak je bohatší Rb (200–520 ppm) a Sn (1–86 ppm). Charakteristické je
nabohacení draselného živce leukogranitĤ a místy také dvojslídného granitu fosforem (až 1,0 hm. %
P2O5), více Žáþek a Sulovský (2005).
BabĤrek, J. et al. (2002): VysvČtlivky k základní geologické mapČ 1 : 25.000, list 22–331 Hartmanice.
– MS ýeská geologická služba. Praha.
BabĤrek, J. et al. (2006): VysvČtlivky k základní geologické mapČ ýeské republiky 1 : 25.000, list 22–
333 Srní. – MS ýeská geologická služba. Praha.
89
Žáþek, V. et al. J. (2005): VysvČtlivky k základní geologické mapČ ýeské republiky 1 : 25 000, list
22–334 Kvilda. – MS ýeská geologická služba. Praha.
Žáþek, V., Sulovský, P. (2005): The dyke swarm of evolved tourmaline-bearing aplitic leucogranite
and its link to Vydra Pluton (Moldanubian Batolith), Šumava Mts., Czech Republic. – Jour.
Czech geol. Soc, 50/4–4, 107–118. Praha.
Tabulka 1. PrĤmČrné koncentrace K, U, Th a hodnoty magnetické susceptibility (MS) hlavních horninových
typĤ vyderského a prášilského plutonu. Horniny jsou Ĝazeny podle klesajícího obsahu mafických minerálĤ.
1
2
3
4
5
poþet mČĜení
17
18
98
44
9
K (hm. %)
3,4
3,5
3,9
3,6
3,3
Uekv (ppm)
7,9
6,1
7,0
7,3
6,1
Thekv (ppm)
50,3
24,1
21,1
7,8
3,0
MS (10-3 SI)
0,24
0,23
0,12
0,05
0,04
1 - Bt granodiorit až Q-diorit, 2 - hrubČ porfyrický Bt granit - typ Weinsberg, 3 - slabČ porfyrický Bt granit
4 - dvojslídný granit, 5 - žilný leukogranit s turmalínem
Obr. 1a PĜehledná geologická mapa prášilského a vyderského plutonu. Kontury podle geologických
map 1: 25 000, BabĤrek et al. (2002 a 2006) a Žáþek et al. (2005), upraveno a doplnČno.
Obr. 1 b. Distribuce uranu a thoria v granitoidních horninách s vyznaþením namČĜených hodnot.
90
METASEDIMENTY KRKONOŠSKO-JIZERSKÉHO KOMPLEXU METAMORFOVANÉ VE FACII
MODRÝCH BěIDLIC
E. Žáþková1, J. Konopásek2 , P. JeĜábek3 a S.W. Faryad4
1
3
Katedra petrologie a strukturní geologie, PĜF UK, Albertov 6, Praha, [email protected]
4
Katedra petrologie a strukturní geologie, PĜF UK, Albertov 6, Praha, [email protected]
2
ýeská þást Krkonošsko-jizerského komplexu je tvoĜena metasedimentární sérií s metavulkanity a
velkými tČlesy ortorul. Metabazity na jih a východ od tohoto komplexu obsahují minerální asociaci
typickou pro metamorfózu ve facii modrých bĜidlic. Aþkoliv vysokotlaká/nízkoteplotní metamorfóza
v metabazitech je již dlouho známá, metamorfní podmínky metasedimentĤ a jejich tlakovČ-teplotní
(PT) vývoj v rámci komplexu nebyly nikdy kvantitativnČ stanoveny vinou nedostatku minerálních
asociací vhodných pro konvenþní PT odhady. Za úþelem zjištČní metamorfní zonality Krkonošskojizerského komplexu bylo nČkolik vzorkĤ metapelitĤ termodynamicky modelováno použitím
programu Perple_X (Connolly, 2005).
Fylity Železnobrodského komplexu obsahují porfyroblasty chloritoidu v jemnozrnné matrix složené ze
svČtlé slídy, kĜemene a chloritu. Chloritoid je Fe-bohatý (XMg = 0.08-0.083), chlorit má XMg = 0.32–
0.36. SvČtlá slída je nabohacena fengitovou komponentou (Si = 3.17–3.20 a.p.f.u) a obsahuje také
zvýšené množství komponenty paragonitové. PT podmínky stability minerální asociace
s chloritoidem, stanovené pomocí PT pseudosekce v systému MnNCKFMASH, jsou ~11.5 kbarĤ a
415 °C. Tyto výsledky souhlasí s výsledky modelování pomocí programu TWQ 2.01 (Berman 1991),
které dávají Pmax ~ 11 kbarĤ a 420 °C.
Typické svory odkryté v Krkonoších jsou složeny z chloritu, svČtlé slídy, albitu a ±kalcitu. Albity tvoĜí
velké vyrostlice, které þasto uzavírají epidot, svČtlou slídu, ±chlorit a ± granát. Na druhou stranu,
mnoho svorĤ je charakterizováno pĜítomností vyrostlic granátu v matrix tvoĜené svČtlou slídou ,
kĜemenem a chloritem, kde albit obvykle chybí. V tČchto vzorcích vykazují porfyroblasty granátu
silnou chemickou zonalitu (Alm0.37-0.56, Grs0.08-0.13, Py0.03-0.05, Sps0.42-0.19, XMg0.05-0.06) a uzavírají inkluze
kĜemene, chloritu, svČtlé slídy a místy chloritoidu. SvČtlá slída je bohatá na paragonitovou a biotovou
komponentu a obsah Si je 3,14-3,31 a.p.f.u. Chloritoidové inkluze (XMg= 0.14-0.17) jsou Mnnabohacené, složení chloritu v inkluzích je shodné se s chlority z matrix (XMg = 0.36–0.46). Spoþítaná
PT pseudosekce v systému MnNCKFMASH ukazuje, že minerální asociace granát-chloritoid-chloritsvČtlá slída, pozorovaná v jádrech granátĤ, je stabilní za teplot ~450–480°C. Vlivem teplotní závislosti
chemického složení pĜítomných minerálĤ bylo možné stanovit jen minimální tlaky ~11 kbarĤ.
Následný vývoj vedl k rĤstu granátu na úkor chloritoidu a albit se objevil po dekompresi kolem 6–7
kbarĤ a < 510°C.
Strukturní studium ukázalo, že vzorky metapelitĤ s vysokotlakou asociací jsou nejlépe zachovány v SJ orientované D1 stavbČ ve východní þásti Krkonoš. Podle kinematických studií byla stavba D1
spojena s násuny smČrem na západ a pravdČpodobnČ zpĤsobila exhumaci vysokotlakých hornin.
Následná deformace D2 je zodpovČdná za vrásnČní a rotaci mladší foliace D1 ve stĜední a západní
þásti Krkonoš bČhem pozdČjší S-J orientované komprese. Odhadnuté PT podmínky a sledované
strukturní vztahy svČdþí o tom, že vývoj metapelitĤ odpovídá vývoji modrých bĜidlic z Rýchor a
Železnobrodského komplexu.
Tato práce vznikla za podpory výzkumného centra: Pokroþilé sanaþní technologie a procesy,
Identifikaþní kód 1M4674788502, Ministerstva školství, mládeže a tČlovýchovy ýeské republiky a
grantové agentury Univerzity Karlovy þ. 43-203-546.
Berman R.G. (1991): Thermobarometry using multiequilibrium calculations: a new technique with
petrologic applications. Canadian Mineralogist 29, 833–855.
Connolly J. A. D. (1990): Multivariable Phase Diagrams: An Algorithm Based on Generalized
Thermodynamics. American Journal of Science 290, 666–718.
91
92
EXKURZE ý. 1 „JIHOVÝCHODNÍ ŠUMAVA“
GEOLOGICKÝ VÝVOJ JIHOVÝCHODNÍ ýÁSTI ŠUMAVY
J. Pertoldová1, K. Verner2, D. Nývlt3 a S. Vrána4
1
3
4
2
ÚVOD
Horniny jihovýchodní þásti Šumavy náleží svou geologickou pozicí a charakterem k moldanubiku
jako souþásti ýeského masivu – nejvýchodnČjší þásti variského orogénu v EvropČ. Moldanubikum
Šumavy a jižních ýech je tvoĜeno:
1. horninami monotónní jednotky (migmatitizované cordierit-biotitické pararuly až migmatity
a pararuly s ojedinČlými vložkami vápenato-silikátových hornin),
2. pararulami a migmatity s polohami kvarcitĤ, amfibolitĤ, mramorĤ a vápenato-silikátových
hornin – pestrou jednotkou),
3. granulity kĜišĢanovského masivu (jako souþást granulitového komplexu jižních ýech) a
4. variskými granitoidními horninami (náležejícími moldanubickému plutonu) variabilního
stáĜí, chemismu a geneze (durbachity plutonu Knížecího stolce, granitoidy weinsberského
typu, jemnozrnné granitoidy a granitoidy eisgarnského typu-pluton Plechého).
Horniny monotónní i pestré jednotky byly polyfázovČ metamorfované a deformované a nacházejí se
ve variabilních stadiích migmatitizace. Podmínky LP-HT regionální metamorfózy (340–333 Ma;
Friedl et al. 1993) byly stanoveny na P: 4–7,5kbar a T: 630–760 °C (Linner 1996, Petrakakis 1997,
Verner et al. 2007). Granulity kĜištanovského masivu vznikly pravdČpodobnČ spoleþnČ s dalšími tČlesy
granulitĤ v oblasti moldanubika (jihoþeskými granulitovými masivy, 339 ± 3 Ma, Wendt et al. 1994,
Kröner et al. 2000) vysokoteplotní a vysokotlakou metamorfózou (> 15 kbar, > 900 °C) v prostĜedí
spodní kontinentální kĤry. Granulity po svém vzniku prodČlaly polyfázovou retrográdní metamorfózu
(6–8 kbar, 700–800 °C), spjatou s velmi rychlou exhumací (vyzdvižením) tČchto tČles do vyšších
úrovní kontinentální kĤry, která mČla za následek þásteþnou zmČnu jejich minerální asociace
a chemismu (Kröner et al. 2000, Verner et al. 2007).
Rozsáhlá magmatická aktivita v moldanubiku Šumavy byla soustĜedČna do tĜech hlavních period:
1. ~ 339–335 Ma, kdy docházelo k intruzím ultradraselných magmat (melasyenitĤ a amf-bt
melagranitĤ – durbachitĤ), jejichž geneze je interpretována jako výsledek mísení bazických
magmat anomálního složení a korových tavenin granitového složení v prostĜedí ztluštČného
orogenního koĜene (Holub 1997, Schaltegger 1997, Klötzli, Parrish 1996),
2. ~ 330 Ma, intruze granitoidĤ typu Weinsberg, kdy je pĜedpokládáno parciální tavení
moldanubické spodní kĤry pĜevážnČ „tonalitového“ složení (Vellmer, Wedepohl 1994, Gerdes
et al. 2000),
3. ~ 320 Ma, krystalizace granitoidĤ typu Eisgarn, které vznikly parciálním tavením pĜevážnČ
metasedimentárních (jílovito-písþitých) hornin (Vellmer, Wedepohl 1994, Finger et al. 1997).
GEOLOGICKÝ VÝVOJ
Souþasná tváĜnost jihovýchodní þásti Šumavy vyplývá z dlouhého endogenního a exogenního
geologického vývoje. Aktivita variských orogenních procesĤ zaþíná ve spodním devonu (~ 380 Ma)
postupným zánikem rheického, thetického oceánu a pĜibližováním segmentĤ kontinentální kĤry. Dále,
dle Frankeho (1989) v þase svrchního devonu a spodního karbonu (~ 350–330 Ma) následuje postupná
kolize severního okraje kontinentĤ Gondwany, Armorických desek a Avalonie. Tato perioda byla
spojena s tvorbou a aktivní exhumací hornin koĜene variského orogénu (Franke 1989, Vrána et al.
1995, Gerdes et al. 2000, Verner et al. 2007). V závČreþných fázích orogenních procesĤ, v þase
svrchního karbonu a spodního permu (~ 330–290 Ma), dochází k rozsáhlému magmatismu, dále pak
intenzivní zlomové tektonice a þásteþné rotaci horninových celkĤ (Brandmayr et al. 1995, Büttner
93
1999; Edel et al. 2003). V pĜípadČ moldanubika se jedná o hluboce denudované horniny spodní až
stĜední kontinentální kĤry koĜene variského orogénu s polyfázovým tektonickým a metamorfním
vývojem (Vrána 1979, 1992; Vrána et al. 1995; Petrakakis 1997), který byl doprovázen rozsáhlou
magmatickou aktivitou (Schaltegger 1997, Gerdes et al. 2000). StáĜí protolitu metamorfovaných
hornin moldanubika je pomČrnČ variabilní v rozmezí proterozoikum – spodní paleozoikum. V pĜípadČ
metasedimentárních sekvencí je pĜedpokládáno spodno-paleozoické stáĜí uložení sedimentĤ (Kröner et
al. 1988, Drábek, Stein 2003).
Variské orogenní procesy
Horniny jižní þásti Šumavy vznikly bČhem nČkolika etap variských orogenních procesĤ (~350–310
Ma). Mezi metamorfnČ nejstarší horniny oblasti patĜí granulity kĜištanovského masivu (339 ± 3Ma),
které prodČlaly spoleþnČ s dalšími tČlesy granulitĤ v oblasti moldanubika vysokotlakou a
vysokoteplotní metamorfózu v prostĜedí spodní kontinentální kĤry – v koĜenové þásti variského
orogénu (pĜehled Kröner et al. 2000). Granulity kĜišĢanovského masivu následnČ prošly retrográdní
metamorfózou v podmínkách 13-11–7,5kbar a 890–830–750 °C (Verner et al. 2007). Ta byla spjata
s polyfázovou exhumací granulitĤ do vyšších úrovní deformované kĤry (pararul a migmatitĤ
monotónní skupiny). V období okolo ~339 Ma do komplexu metamorfovaných hornin syntektonicky
s tvorbou regionální retrográdní metamorfní stavby subhorizontální orientace intrudují durbachity
plutonu Knížecího stolce (Verner et al. 2007). V úzkém vztahu superpozice mladší metamorfní foliace
SZ-JV smČrĤ v nejjižnČjších þástech šumavského moldanubika dochází ke krystalizaci výraznČ
porfyrických granitoidĤ typu Weinsberg (~335–328 Ma; Finger et al. 1997). Okolo ~325–320 Ma
dochází k výstupu a krystalizaci magmat generovaných tavením metasedimentárních hornin –
granitoidĤ typu Eisgarn. Jedná se zejména o vznik rozsáhlého kompozitního tČlesa – plutonu
Plechého, jehož krystalizace probČhla v napČĢovém režimu pfahlské stĜižné zóny (Verner et al.,
nepublikovaná data). V þase doznívání magmatické aktivity pronikaly do chladnoucí kĤry žíly
jemnozrnných frakcionovaných granitoidĤ a granitových porfyrĤ pravdČpodobnČ v souþinnosti
s tvorbou extenzních puklin a zlomĤ SZ-JV a SV-JZ orientace.
Exogenní procesy v kvartéru
BČhem paleogénu vznikl v jv. þásti dnešní Šumavy druhotný seþný zarovnaný povrch (etchplén),
bČhem neogénu byl vlivem alpinské orogeneze tento zarovnaný povrch vyzdvižen a rozlámán na
jednotlivé bloky a došlo tak k nové etapČ odnosu zvČtralin a sedimentĤ a také ke zmČnČ Ĝíþní sítČ.
V oblasti jv. Šumavy však máme zachovány pĤvodní smČry údolí v podobČ údolí horního toku Vltavy
ve Vltavické brázdČ probíhající od Lenory až po ýernou v Pošumaví. TváĜnost souþasného reliéfu
byla bČhem pleistocénu ovlivnČna pravidelným stĜídáním ledových a meziledových dob. V horních
þástech závČtrných sv. a v. svahĤ horských hĜbetĤ nad 1300 m vznikaly karové ledovce. Zde se jedná
o ledovec dnešního Plešného jezera, jehož kar má pĜíkrou jezerní stČnu vysokou 150–180 m
s celkovou výškou nade dnem pĜes 250 m. Akumulaþní oblast ledovce Plešného jezera s výškou
~ 1090 m se nacházela jen tČsnČ nad pleniglaciální pleistocénní snČžnou þarou. Podle erozních zbytkĤ
sedimentĤ a morfologických dokladĤ lze maximální délku ledovce Plešného jezera odhadnout na
~ 1500 m, se splazem dlouhým 900–950 m, což je dokumentováno nejvzdálenČjší velmi dobĜe
morfologicky zachovalou þelní morénou s valem vysokým až 30 m. Nejmladší þelní moréna potom
hradí vlastní Plešné jezero. BČhem kvartéru je pro oblast jv. Šumavy významná též akumulace
zrnitostnČ rĤznorodých svahovin, fluviálních sedimentĤ a bČhem holocénu potom rašelinišĢ
vrchovištního i údolního typu. V nejmladší þásti holocénu do tváĜnosti krajiny zasahuje také þlovČk,
který zde vytvoĜil napĜ. Schwarzenberský kanál spolu s nČkolika smyky sloužícími k plavení dĜeva.
Dalším významným zásahem do krajiny byla výstavba pĜehradní nádrže Lipno, která si vyžádala
úpravu bĜehĤ, navršení násypĤ a stavbu mostĤ.
94
OSTATNÍ ZAJÍMAVOSTI
Šumava, pohoĜí nacházející se severnČ od Alp a Dunaje je známo již z antických Ĝeckých map pod
oznaþením Silva Gabreta. Nejvyšším bodem Šumavy je Velký Javor (Großer Arber, 1456 m), na
þeské stranČ pohoĜí je to Plechý (1378 m). Šumavou prochází hlavní evropské rozvodí mezi ýerným
a Severním moĜem.
Charakter rostlinného pokryvu je urþován klimatem, nadmoĜskou výškou, reliéfem, vodním
režimem, horninovým a pĤdním prostĜedím a v neposlední ĜadČ i lidskou þinností. Vegetace se na
ŠumavČ stabilizovala asi pĜed 3000 lety a typické se pro danou oblast staly smíšené horské lesy.
Stromové patro bylo zastoupeno bukem, jedlí a smrkem, ménČ také javorem a jilmem. V keĜovém
patru pĜevládal lýkovec a zimolez, bylinné patro bylo velmi bohaté. Travní porosty šumavských luk a
monokultury smrþin nejsou na ŠumavČ pĤvodní. Zaþaly vznikat až od poloviny 17. století, kdy zaþal
þlovČk intenzivnČji pronikat do hor. V oblasti exkurze mĤžeme odlišit tĜi pĜirozené vegetaþní stupnČ
Šumavy. StupeĖ podhorský se spoleþenstvem kvČtnatých buþin se vyskytuje v nadmoĜské výšce 725
až 900 m. Tento podhorský ráz krajiny je typický pro jižní okolí Nové Pece, Nového Údolí a levý bĜeh
Vltavy. StupeĖ nižší horský s horskými acidofilními buþinami je charakteristický pro nadmoĜské
výšky 900 až 1200 m. StupeĖ vyšší horský (1200–1400 m) s horskými klimaxovými smrþinami je
v hraniþní oblasti Trojmezí. Horní hranice lesa na ŠumavČ je ve výšce 1400 m.
Slatina Houska ve Vltavické brázdČ. Vltavická brázda je významný geomorfologický a
strukturní fenomén s výškovou þlenitostí 50–100 m. Nejvyšším bodem je Želnavský vrch s 815 m,
nejnižším bodem brázdy je hladina vodní nádrže Lipno v úrovni 725 m. Souþástí Vltavické brázdy je
slatina Houska (60 ha), která patĜí do I. zóny NP Šumava a je souþástí klidového území Vltavský luh.
Houska má rašeliníko-suchopýrový humolit s prĤmČrnou mocností 1,5 m, maximální mocností 3,5 m.
Podloží tvoĜí jílovito-písþitý náplav tvoĜený v severní þásti materiálem ze zvČtralého durbachitu,
v jižní þásti granulitovou rulou. Na povrchu rašeliníkového koberce vzácnČ roste masožravá rostlina
rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundofolia). „Hmyzožravost“ rostlin je úþinnou adaptací na
prostĜedí s nedostatkem živin, neboĢ zajišĢuje pĜíjem potĜebných látek z poletavého hmyzu.
K významnČjším sídelním celkĤm patĜí Nová Pec, Želnava a Nové Údolí. První písemné doklady
o Nové Peci jsou z roku 1686. Leží v nadmoĜské výšce 737 m, její horní þást ve výšce 780 m. Byla
založena jako dĜevaĜská osada. Želnava byla založena roku 1360, leží v nadmoĜské výšce 775 m. První
zmínky o osídlení Nového Údolí jsou z roku 1806, v souþasné dobČ je osídleno jen sporadicky.
Území je s vnitrozemím propojeno železniþní tratí þ. 194 ýeské BudČjovice-Volary (dokonþeno
roku 1892, respektive 1910). V souvislosti se stavbou Lipenské pĜehrady byla mezi stanicemi ýerná
v Pošumaví a Nová Pec traĢ v délce 12,5 km pĜeložena na levý bĜeh nádrže (v roce 1958).
Osmikilometrová traĢ ýerný kĜíž – Nové Údolí byla vystavČna roku 1910 a došlo tak k historickému
železniþnímu propojení s Bavorskem.
Významnými historickými stavbami této oblasti jsou Schwarzenberský plavební kanál a vodní
rozdČlovaþ v ŽelnavČ. Schwarzenberský kanál byl vybudovaný v letech 1789 až 1822 J. Rosenauerem.
Kanál zaþíná v nadmoĜské výšce 930 m u retenþní Rosenauerovy nádrže 2,8 km jjv. od Nového Údolí
pĜi státní hranici, kde byl napájen tokem SvČtlé; pod hĜbetem Plešivec prochází tunelem (419 m
dlouhým) a dále pokraþuje po s. úboþí hory Plechý pĜes Zvonkovou do Rakouska. Tento 30 km dlouhý
úsek, zvaný „starý kanál“, sloužil pro dopravu palivového dĜíví do VídnČ. Kanál byl v prĤbČhu jeho
trasy sycen povrchovou vodou z potokĤ, které kĜižoval (napĜ. Stocký, Jezerní – vytékající z Plešného
jezera, Kobylí potok atd.). V roce 1916 byla plavba palivového dĜíví v celé jeho pĤvodní délce
(44 km) uskuteþnČna naposled. Na ĜadČ míst je dno kanálu tvoĜeno pĜirozeným výchozem granitu.
Celé vodní dílo je Národní kulturní památkou.
Vodní rozdČlovaþ v ŽelnavČ bývá nepĜesnČ oznaþován jako vodojem, pochází z r. 1818 a sloužil
do r. 1963, kdy se stal technickou památkou. RozdČloval vodu do jednotlivých stavení. PĜívodním
válcem voda stoupala a nahoĜe pĜepadala do otvorĤ, které v patČ válce konþily v napojení jednotlivých
rozvádČcích potrubí. Hlavní válec je vytesán z jediného kusu granitu. Jde o šumavský unikát,
v ýechách podobný systém najdeme jen v PČkné a zbytky v Záhvozdí.
95
LOKALITY:
A.
Geologická expozice Stožec
Lokalizace: Geologický park v obci Stožec (v blízkosti informaþního centra NP Šumava).
Geologie: Formou posterĤ prezentovaný geologický vývoj Šumavy, podpoĜen vybranými typy
hornin jižní þásti Šumavy, vþetnČ jejich struþné charakteristiky.
Stálá venkovní geologická expozice „Geologický vývoj jižní Šumavy“ ve Stožci byla otevĜena
v þervnu 2005. V rámci expozice jsou shrnuty výsledky geologického mapování a výzkumu
v Národním parku Šumava (projekt ýeské geologické služby 2003–2007). Realizace geologického
parku probíhala v dobČ od Ĝíjna 2004 do kvČtna 2005 pracovníky ýeské geologické služby ve
spolupráci a za finanþního pĜispČní Národního parku Šumava. NávštČvníci geologické expozice zde
mají jedineþnou možnost seznámení s horninami a geologickými procesy, které v daleké i bližší
minulosti budovaly podloží a reliéf jižní Šumavy. V rámci expozice jsou shromáždČny typové vzorky
šumavských hornin se struþným popiskem, lokalitou, fotografií horniny pod mikroskopem,
informacemi o složení, stáĜí, vzniku a technickém využití. Nedílnou souþástí expozice jsou dále dva
informaþní panely, na nichž je prezentován celkový geologický vývoj ZemČ v jednotlivých
geologických obdobích (s dĤrazem na oblast Šumavy). Zde jsou též diskutovány procesy vzniku a
vývoje šumavských hornin, jejich vzájemné vztahy a dynamický vývoj šumavského reliéfu.
Obdobným projektem, který byl v minulosti uskuteþnČn, je stálá geologická expozice v RokytČ u Srní,
která se tematicky zabývá geologickým vývojem a horninami severní þásti Šumavy.
B.
Pluton Plechého – ěíjištČ
Lokalizace: Skalní defilé pĜi jihovýchodním okraji plutonu; prĤsek nad ěíjištČm, 1600m jižnČ od kóty
1016 KoĖský Vrch.
Geologie: Granitoidy plutonu Plechého (varieta TĜístoliþník), diskordantní kontakt plutonu
s pararulami monotónní skupiny a staršími granitoidy typu Weinsberg.
Pluton Plechého, jako souþást západní vČtve moldanubického batolitu je klasickým reprezentantem
pozdnČ-variského magmatismu v moldanubiku (Pertoldová eds. 2006, Verner et al., nepublikovaná
data). Jeho stáĜí je nepĜímo odhadováno na ~ 320 Ma. Jedná se o polyfázovou intruzi mírnČ protažené
geometrie (24 x 16 km), která je v jižních partiích ostĜe ohraniþena strukturou pfahlské stĜižné zóny
smČru ZSZ-VJV. Pluton Plechého je složen ze tĜí odlišných variet granitĤ S–typu intrudovaných
v tČsném þasovém sledu: (I) stĜednČzrnný bt-mu granit s granátem (okrajový granit), (II) hrubozrnný,
slabČ porfyrický mu-bt granit (varieta Plechý a granit Haidmühler v NČmecku), a (III) stĜednČzrnný,
výraznČ porfyrický mu-bi granit (varieta TĜístoliþník). Variace v celkovém chemismu hornin (zejména
Zr, Th a REE) a obsahu minerálĤ (zejména monazitu, zirkonu a granátu) v rámci dílþích variet ukazují
na jejich míru diferenciace a tedy sukcesivní stáĜí v ĜadČ (I–II–III). Pluton Plechého dále vykazuje
velmi výraznou tíhovou anomálii, která indikuje strmé kontakty intruze a minimální hloubkový dosah
v rozmezí 5,5–8,5 km. Magmatické stavby (pĜednostní orientace horninotvorných minerálĤ) a interní
kontakty dílþích variet jsou v rámci plutonu pĜevážnČ strmé, nejþastČji SV-JZ prĤbČhu. Pouze podél
jižního okraje intruze (pfahlská stĜižná zóna) stavby mČní svoji geometrii na prĤbČh ZSZ-VJV a jsou
sdruženy s výraznými magmatickými lineacemi. Geometrie tČchto strmých staveb pravdČpodobnČ
souvisí s vmístČním a krystalizací magmatu v napČĢovém poli v urþité etapČ variských orogenních
procesĤ – lokalizované tektonické aktivitČ podél ZSZ-VJV a SSV-JJZ struktur. Omezená pĜestavba
strmých staveb do subhorizontálních smČrĤ (patrná zejména v centrálních þástech intruze) pak pravdČpodobnČ souvisí s lokálními variacemi v regionálním napČĢovém poli a interními procesy v intruzi.
96
Lokalita:
Jedná se o rozsáhlý skalní výchoz, situovaný tČsnČ na jihovýchodním kontaktu plutonu Plechého.
Výchoz je pĜevážnČ tvoĜen nejmladším intruzivním þlenem – výraznČ porfyrickým mu-bt granitem
(varieta TĜístoliþník). Abnormální obsahy monazitĤ s oscilaþní zonálností zpĤsobují vysokou
radioaktivitu horniny. Ve východních partiích výchozu je sporadicky odkryt kontakt se staršími
horninami, tj. granitoidy typu Weinsberg a migmatitizovanými pararulami monotónní skupiny
moldanubika. Kontakt je výraznČ diskordantní, þásteþnČ modifikován intruzí turmalinického aplitu
s pegmatoidním okrajem.
C. Pluton Plechého – Plešné jezero
Lokalizace: ýelní moréna Plešného jezera;1500m jz. od kóty 1016 KoĖský Vrch;
Geologie: Granitoidy plutonu Plechého (varieta Plechý), morénou hrazené karové jezero, s vyvinutou
karovou stČnou, þelní a boþní morénou.
Plešné jezero je jedním z nČkolika karových jezer vzniklých na þeské stranČ Šumavy. KromČ nČho se na
naší stranČ nacházejí jezera ýerné, ýertovo, Prášilské se Starou jímkou a jezero Laka.
V horních þástech závČtrných sv. a v. svahĤ horských hĜbetĤ pĜesahujících 1300 m se
v dĤsledku fungujících anemoorografických systémĤ navádČjících údolí bČhem vrcholných fází glaciálĤ
udržely vČtší akumulace snČhu, které postupnČ vedly ke vzniku karových ledovcĤ. Kar ledovce
Plešného jezera vznikal polyfázovou hloubkovou ledovcovou erozí na sv. svahu hĜebenu Plechého s
nadmoĜskou výškou 1378 m. Kar má pĜíkrou zadní karovou (jezerní) stČnu vysokou 150–180 m
s celkovou výškou nade dnem karu pĜes 250 m. Kar Plešného jezera je stĜednČ až dobĜe vyvinutý s
pomČrnČ výraznou hranou navýšenou ještČ akumulací nejmladší þelní morény hradící jezero Ta byla
ještČ umČle navýšena pro získání vČtšího manipulaþního objemu zadržované vody pro plavení dĜeva ve
Schwarzenberském kanále. Poledovcová periglaciální þinnost zpĤsobila akumulaci hrubozrnných sutí
v dolních þástech karové stČny Plešného jezera.
Ve vrcholných þástech stadiálĤ se pĜedpokládá výška snČžné þáry pro tuto þást Šumavy mezi 1050
a 1100 m (Vitásek 1924), to znamená, že se akumulaþní oblast ledovce Plešného jezera s výškou ~1090
m nacházela jen tČsnČ nad snČžnou þarou. To zpĤsobilo výslednou malou mocnost ledovce, která mČla
za následek vznik karu, který není tak dokonale vyvinut jako napĜ. kar ýerného jezera. Podle erozních
zbytkĤ sedimentĤ a morfologických dokladĤ lze maximální délku ledovce Plešného jezera odhadnout
na ~1500 m mČĜeno od zadní stČny karu, se splazem dlouhým 900–950 m, což je dokumentováno
nejvzdálenČjší velmi dobĜe morfologicky zachovalou þelní morénou. Nejmladší þelní moréna potom
hradí vlastní Plešné jezero na hranČ karu ve výšce ~1090 m. Sedimentární doklady pĜítomných tillĤ
dokládají zalednČní pravdČpodobnČ jen z posledního glaciálu, i když nikdy nebyly pĜesnČ datovány.
Plešné jezero však zaþalo vznikat již na poþátku pozdního glaciálu, báze ~ 5,5 m mocného profilu
jezerními sedimenty byla datována na ~ 14,6 ka BP (Pražáková et al. 2006). RelativnČ malé délky
splazĤ šumavských ledovcĤ (na rozdíl napĜ. od horských ledovcĤ v Krkonoších, jejichž splazy bČžnČ
dosahovaly délek 2–5 km) byly zpĤsobeny menší akumulaþní oblastí nad snČžnou þarou.
97
D. Pluton Knížecího stolce – VVP Boletice, Zlatovec
Lokalizace: Mrazový srub pĜi severním okraji tČlesa;bývalá osada Zlatovec; 3 km jv. od osady
Arnoštov.
Geologie: amf-bt melagranit (durbachit) s hojným výskytem mikrogranulárních mafických enkláv,
sukcesivní vztah magmatických staveb.
Pluton Knížecího stolce patĜí mezi tČlesa ultradraselných plutonĤ, která jsou tvoĜena petrogeneticky
velmi specifickými typy magmat. Jejich geneze je v souþasnosti interpretována mixingem acidnČjších
granitových magmat spodní kontinentální kĤry s magmaty generovanými parciálním tavením
anomálních domén subkontinentálního svrchního pláštČ (Holub 1997, Gerdes et al. 2000, Janoušek,
Holub 2007). Plutony ultradraselných hornin byly vmístČny do þásteþnČ exhumovaných koĜenových
þástí variského orogénu v relativnČ krátkém þasovém intervalu v rozmezí 340–335 Ma (Holub et al.
1997, Verner et al. 2006, Verner et al. 2007). Pluton Knížecího stolce je eliptickou intruzí (16x8 km),
byl vmístČn jako „cone-sheet-bearing komplex“ do retrográdnČ metamorfovaných granulitĤ
kĜišĢanovského masivu (Verner et al. 2007). Krystalizaþní stáĜí plutonu bylo stanoveno na 340±8,2 Ma.
Horniny durbachitické suity v rámci plutonu Knížecího stolce se vyskytují ve dvou hlavních skupinách:
(I) mikrogranulárních mafických enklávách (MME) až nČkolika metrových rozmČrĤ; jsou tvoĜeny
biotitem, aktinolitickým amfibolem a místy diopsidickým pyroxenem; (II) silnČ porfyrických varietách,
tvoĜených porfyrickými vyrostlicemi draselného živce, ménČ plagioklasu, biotitem, aktinolitickým
amfibolem a kĜemenem. Tím je dán analyzovaný široký rozptyl celkového chemického složení: 44 hm
% SiO2 a 14 hm % MgO pro nejmafiþtČjší enklávy do 64 hm % SiO2 a 4 hm % MgO pro nejsvČtlejší
porfyrické variety. Charakteristické jsou dále vysoké obsahy K2O (4,7–7,5 %), lineární trendy poklesu
Mg, Fe a Ca s rostoucím Si a pouze slabým poklesem hodnot Mg/(Mg + Fe) se vzrĤstajícím obsahem
Si. Dále pomČry K2O/Na2O, které se pohybují v rozmezí 2,7–6, A/CNK v rozmezí hodnot 0,6–1,1,
hodnoty #mg v rozmezí 0,57–0,75. Obsahy stopových prvkĤ: Cr (880–220 ppm), Ni (260–60 ppm), Rb
(280–460 ppm), Sr (120–440 ppm), Zr (250–650 ppm), Th (5–45 ppm) a LREE (Cen/Ybn = 4–27),
vysoké obsahy REE (190–430 ppm). Kontakty plutonu Knížecího stolce i dílþích „sheets“ jsou strmé,
upadají generelnČ vnČ intruze. Jsou mírnČ diskordantní vĤþi prĤbČhu reliktních metamorfních foliací
strmé orientace v okolních granulitech. Magmatické stavby (pĜednostní prostorová orientace
horninotvorných minerálĤ) mají dva typy geometrie: (i) v reliktech; strmé, s kontakty subparalelní
orientace a (ii) pervazivní, subhorizontální orientace s dobĜe vyvinutými S-J magmatickými lineacemi.
Tyto stavby velmi dobĜe korespondují s urþitým typem tektonometamorfních staveb v okolních
horninách moldanubika. Pluton tedy pravdČpodobnČ zaznamenává ve formČ magmatických staveb a
struktur regionální tektonometamorfní události vývoje okolní moldanubické kĤry v þase své
krystalizace. Jedná se o tvorbu subhorizontální exhumaþní tektonometamorfní stavby regionálního
charakteru, která je vztažena k vysokoteplotním a stĜednČtlakým metamorfním podmínkám (7,6kbar a
765 °C) bČhem aktivního vývoje stĜední kĤry variského orogénu.
Lokalita:
Soustava mrazových srubĤ na severním okraji plutonu Knížecího stolce pĜi kontaktu s granulity
kĜišĢanovského masivu. Výchoz je tvoĜen porfyrickým typem durbachitu s vysokým obsahem výskytu
mikrogranulárních mafických enkláv až metrových rozmČrĤ. Patrný vztah dvou odlišných
magmatických staveb (reliktní strmé a pervazivní subhorizontální orientace), souvisejí s aktivitou
exhumaþních procesĤ. Vyskytují se i vrásnČné aplitové žilky a mikrogranulární enklávy v identickém
napČĢovém režimu.
98
E. Monotónní skupina moldanubika – Ktiš
Lokalizace: OpuštČný lom v granátických rulách pĜi hranici lhenického prolomu a granulitĤ
Blanského lesa; 1km severnČ od kostela v obci Ktiš.
Geologie: biotit-granátické pararuly, kinzigity a migmatitizované pararuly.
Granátem bohaté ruly tvoĜí neprĤbČžnou polohu až 100 m mocnou, probíhající v délce ca 15 km.
Tyto horniny se nacházejí v severojižním pásu metasedimentĤ (dĜíve oznaþované jako lhenická
stĜižná zóna viz Rajlich et al. 1986), které oddČlují granulitový masiv Blanského lesa od granulitu
kĜišĢanovského a prachatického. Železem a hliníkem bohaté typy granátických rul byly nČkdy
pĜirovnány ke khondalitĤm nebo kinzigitĤm (Fiala 1992), i když jejich složení zcela neodpovídá
tČmto horninám z typových lokalit (khondalit – Indie, kinzigit – Schwarzwald, viz níže). PĜevládají
sillimanit-biotit-granátické pararuly (± cordierit), þásteþnČ migmatitizované ruly a sdružené kvarcity,
které jsou buć pomČrnČ þisté nebo obsahují granát, a mohou být tČsnČ doprovázené granátovci.
Granátovce na hĜbetu jz. od Lhenic obsahují (v obj. %): granát 70 %, biotit 12 %, kĜemen 18 %.
Lhenická zóna
Rajlich et al. (1986) interpretovali lhenickou stĜižnou zónu jako jednu z nČkolika rĤznČ orientovaných
strižných zón v okolí granulitového masivu Blanského lesa. Docela nový pohled na význam lhenické
stĜižné zóny poskytla interpretace tíhového profilu Prachatice-ZáhoĜí v masivu Blanského lesa na
základČ dat detailní regionální gravimetrie (Šrámek et al. 1997, Vrána, Šrámek 1999). Díky
kontrastním, pomČrnČ nízkým hustotám kyselých granulitĤ je indikován o 6 km vČtší hloubkový
dosah prachatického granulitového tČlesa ve srovnání s masivem Blanského lesa. V interpretaci
Vrány (1979) a Vrány, Šrámka (1999) je lhenická zóna jen jednou z Ĝady domén stĜižných struktur
smČru S-J (SSV-JJZ): doména severojižních struktur v úseku BechynČ-Týn n. Vlt. koinciduje
s východním ukonþením podolského komplexu. Zatím témČĜ neznámá je kinematická a kvantitativní
charakteristika smČrných, pĜíkĜe uklonČných zlomĤ a zón kataklasitĤ ve lhenické zónČ (srv. obr. 2
Fiala 1992), které z þásti mohou odpovídat i pozdní reaktivaci v etapČ platformního vývoje.
Lokalita
Exkurzní popis lokality u Ktiše publikoval Fiala (1992). Z jeho popisu jsou pĜevzata nČkterá data do
našeho prĤvodce, doplnČná o dvČ nové analýzy hornin a další informace. PĜirozené skalní výchozy
v místČ nynČjšího kamenolomu 1 km ssv. od Ktiše obsahovaly velký podíl granátem bohatých rul, což
vedlo k pokusu o tČžbu, avšak následná lomová otvírka zastihla pĜevážnČ horniny s nižším obsahem
granátu. Pokus o tČžbu a úpravnickou separaci granátu byl brzy ukonþen. Šreinová a Šrein (1993)
publikovali þlánek o mineralogii a petrografii kinzigitĤ ze Lhenic, Kozího kamene, SmČdþe, Ktišské
hory a nČkolika dalších lokalit.
Chemismus, vþetnČ variabilního obsahu SiO2, je možné interpretovat jako projev významné
komponenty lateritických zvČtralin ve výchozích sedimentech. Zatímco bČžné biotitické pararuly
moldanubika obsahují 6 hm. % FeOt, zdejší horniny obsahují 12 až 16 hm. % FeOt. a mají nízké
obsahy Na2O + K2O + CaO. To pĜi pomČrnČ vysokém obsahu Al2O3 rezultuje ve vysokých hodnotách
A/CNK odpovídajícím ca 10 % normativního korundu, což spolu s vysokým obsahem Fe vede ke
krystalizaci hojného almandinového granátu. LP-HT minerální asociace biotit-granát-cordieritprizmatický sillimanit-hercynit-ilmenit, pĜi složení granátu Alm75, Prp23, Grs2, odpovídá amfibolitové
facii. Fiala (1992) zmínil možnost, že tyto horniny snad mČly starší granulitovou minerální asociaci,
avšak tato hypotéza zatím nebyla prokázána. Uvažoval se i možný restitický charakter tČchto granátem
bohatých hornin v souvislosti s þastou migmatitizací a parciálním tavením (Fiala 1992). NovČji
Kobayashi et al. (2006) získali na vzorcích z této lokality termobarometrická data pomocí GASP a
retrogradní teplotu pomocí Grt-Bt (Grt-Crd) metod. Drobné granáty (prĤmČr 0,8 mm) i vČtší zrna jsou
pĜevážnČ homogenní, s rozsahem složení Xalm = 0,69-0,79, Xprp = 0,19–0,25, Xgrs = 0,01–0,09 a
Xsps = 0,005–0,009, avšak nČkterá velká zrna mají kĜivku obsahu Ca v podobČ klobouku. V jádrech
tČchto zrn je Xalm = 0,66–068, Xprp = 0,03–0,06, Xgrs = 0,24–0,25, Xsps = 0,03–0,05, a složení
99
okrajĤ odpovídá výše charakterizovaným homogenním zrnĤm. Kombinace Grt-Bt a Grt-Crd
termometrie a Grt-Als-Qtz-Pl a Grt-Crd-Sil-Qtz barometrie poskytla pro podmínky ekvilibrace okrajĤ
zrn 760–880 oC a 7,4-11,3 kbar. Pro stĜedy velkých zrn Grt byly získány hodnoty P > 14 kbar (pĜi
600 oC) a > 22 kbar (pĜi 900 oC); v obou pĜípadech jde o hodnoty v poli stability kyanitu, nicménČ,
nízké obsahy Prp ve stĜedech velkých zrn relativnČ bohatých Ca indikují spíš stĜednČteplotní
podmínky než vysokoteplotní ekvilibraci. Tato data naznaþují, že granátem bohaté pararuly prošly
ranou výšetlakou krystalizací a následnou nízkotlakou, vysokoteplotní re-ekvilibrací, která
produkovala asociaci granátu s nízkým obsahem Ca, biotit, sillimanit a cordierit. Typ zonálnosti Ca
v nČkterých velkých zrnech granátu je sice podobný prográdní zonálnosti v nČkterých granulitech
gföhlské jednotky (Carswell, O’Brien 1993), jak zdĤrazĖují Kobayashi et al. (2006), avšak obsah Mg
je ve stĜedech tČchto silnČ zonálních zrn nízký (Xprp = 0,03–0,06). Znamená to, že data Kobayashi et
al. (2006) zatím nedokládají pro horniny z této lokality ranou historii HP-HT krystalizace, která je
typická pro horniny okolních granulitových masivĤ, v nichž reliktní vysokotlaké asociace obsahují
granáty s kombinací Xgrs = 0,20, Xprp 0,25–0,30. Vztahy tak dobĜe odpovídají interpretaci, podle níž
kinzigitické ruly v okolí Ktiše náleží k pararulovým komplexĤm, do nichž byly granulity tektonicky
implantovány jako tektonická tČlesa (Vrána, Šrámek 1999). Granátem bohaté ruly s asociací Sil, Crd,
Bt se vyskytují také mimo „lhenickou stĜižnou zónu“ na ĜadČ dalších míst vnČ okrajĤ kĜišĢanovského a
prachatického granulitu.
Geochronologická mČĜení na zirkonech separovaných ze zdejšího kinzigitu získal Wendt (1989,
údaje z textu Fiala 1992). PonČkud heterogenní populace zaoblených starších zrn (1,6–2,0 Ga),
odvozených z erodovaných paleoproterozoických a mesoproterozoických zdrojových terénĤ,
prodČlala opakovanou recyklaci. Mladší populace prizmatických, témČĜ idiomorfních zirkonĤ
s vnitĜní zonálností a morfologií odpovídající granitoidĤm prošla pravdČpodobnČ jen jedním
sedimentárním cyklem. Jejich stáĜí 549 ± 5 Ma indikuje kadomský plutonismus ve zdrojové oblasti
(srv. Fiala 1992). Význam tČchto mladších zirkonĤ spoþívá v indikaci maximálního stáĜí sedimentace
výchozích hornin kinzigitĤ. Protože lokální asociaci hornin lze považovat za spodního þlena pestré
skupiny, data získaná na mladších zirkonech nepĜímo podporují možnost staropaleozoického stáĜí
výchozích sedimentĤ pestré skupiny.
Terminologická poznámka
Khondalit – sillimanit-živec-kĜemenné ruly s grafitem, granátem a biotitem ± cordieritem. Název pro
regionálnČ rozšíĜené metasedimenty indického subkontinentu; pĜes 95 % užití termínu bylo v Indii a
na Srí Lance. Podle Cooray (1998) je vhodné nahradit termín khondalit oznaþením sillimanitgranátický granulit nebo rula. Rozhodujícím dĤvodem, proþ není vhodné termín khondalit používat
pro granátem bohaté ruly od Ktiše je to, že mnohé indické vzorky obsahují ortopyroxen a granulitovou
asociaci sillimanit-ortopyroxen (Nandakumar, Harley 2000), které v našich horninách úplnČ chybí.
Kinzigit – Büsch et al. (1980) publikovali geochemickou a petrologickou charakteristiku kinzigitĤ
z lokalit ve Schwarzwaldu, odkud Fischer (1861) poprve popsal kinzigit.
Publikace zahrnuje analýzy 16 vzorkĤ hornin ze Schwarzwaldu a 4 vzorky z Odenwaldu, které
jsou charakterizované jako metapelitické horniny bohaté Al a Fe (obsahují typicky 16–19 hm. %
Al2O3 (Odenwald 20–27 % Al2O3), 9–12 % FeOt, 4–7 % MgO), s minerální asociací cordierit-granátplagioklas-biotit-kĜemen a složením minerálĤ indikujícím nízkotlaké podmínky amfibolitové facie.
Hodnoty PT podmínek jsou ponČkud nižší než pro lokalitu Ktiš.
Restitický charakter je pro vČtšinu vzorkĤ nepravdČpodobný. Termín kinzigit byl následnČ
používán i v nČkterých jiných zemích, zejména v Itálii (komplex Ivrea-Verbano), ve Finsku, v USA
nebo v Brazílii. Urþitým problémem je skuteþnost, že nČkteré výskyty kinzigitĤ odpovídají
granulitové, nikoliv amfibolitové facii a výskyty v Odenwaldu jsou dokonce sdružené s muskovitbiotitickými metasedimenty. Termín kinzigit má tedy výhodu krátkého oznaþení, nenahradí však plný
petrografický název konkrétního vzorku.
100
F. KĜišĢanovský granulitový masiv – Zbytiny
Lokalizace: Sz. okraj kĜišĢanovského granulitového masivu, opuštČný rozsáhlý lom na jižním okraji
obce Zbytiny, 5 km ssv. od kóty 1051 VČtrný.
Geologie: RetrográdnČ metamorfované granulity kĜišĢanovského masivu, záznam regionálního
tektonometamorfního vývoje granulitĤ.
KĜišĢanovský masiv je západní tČleso v rámci jihoþeských felsických granulitĤ. Granulity
kĜišĢanovského masivu vznikly vysokoteplotní a vysokotlakou metamorfózou (více než 15 kbar a
900 °C) v prostĜedí spodní kontinentální kĤry. Granulity po svém vzniku prodČlaly polyfázovou
retrográdní metamorfózu (6–8 kbar a 700–800 °C), která byla spjata s exhumací do vyšších úrovní
deformované kĤry – do prostĜedí migmatitizovaných pararul monotónní skupiny. Retrográdní
metamorfóza mČla za následek þásteþnou modifikaci primární minerální asociace a chemismu horniny
(pĜehled Verner et al. 2007). V rámci kĜišĢanovského masivu je možné pozorovat právČ domény
s rĤznou mírou retrográdní pĜemČny: (i) granulit s dobĜe vyvinutým kompoziþním páskováním
(stĜídání poloh bohatých biotitem, živci a kĜemenem). V tomto horninovém typu se vyskytuje
relativnČ vyšší obsah reliktĤ odmíšených ternárních živcĤ a granátu. Plagioklasy mají složení
oligoklasu. V granátech byl zjištČn vyšší obsah pyropové složky až 25 mol. % v centrech zrn. Biotity
z Ĝady flogopit-annit vykazují v hodnotách XFe vČtší rozptyl (0,72–0,76) v porovnání s biotity
z granulitĤ s vČtší mírou retrográdní pĜemČny. (ii) Minerály jeví výrazné znaky duktilní deformace a
rekrystalizace. Hlavními horninotvornými minerály této variety jsou živce albitového a ortoklasového
složení s relikty ternárního složení v centrech agregátĤ, kĜemen, biotit, granát a muskovit. PT
podmínky retrográdní fáze vývoje granulitu byly urþeny výpoþtem pomocí metody “average PT”
(Powell, Holland 1990) na základČ mikroskopického pozorování stabilní minerální asociace granát –
biotit – sillimanit – plagioklas – draselný živec – kĜemen v systému Na2O-CaO-K2O-FeO-MgOAl2O3-SiO2-H2O (NCKFMASH) použitím softwaru THERMOCALC (Holland et al.1998). Teploty
vzniku subhorizontální stavby byly stanoveny na 765 ± 53 oC a tlaky na 7,6 ± 1,5 kbar.
Dominantní stavbou tČlesa je subvertikální metamorfní foliace koncentrického prĤbČhu
(v erozním Ĝezu je prĤbČhem shodná s externí geometrií tČlesa). Tato stavba je þásteþnČ refoliována do
subhorizontálních smČrĤ. NovČ vznikající metamorfní foliace nese lineace protažení upadající k ~
S a J. Stavby v okolních horninách (pararulách monotónní skupiny moldanubika) strmé stavby
v granulitech deflektují a následnČ zachycují subhorizontální stavby v identické formČ jako
kĜišĢanovský granulitový masiv.
Lokalita:
V rámci lomové stČny je možno pozorovat rozsáhlé domény granulitu v nižším stupni retrográdní
pĜemČny (páskovaný granulit s minerální asociací kĜemen, živec, kyanit, granát a biotit). Odhadnuté
metamorfní podmínky ekvilibrace této horniny odpovídají pĜibližnČ 11,5 kbar a 790 °C. Dominantní
metamorfní foliace (kompoziþní páskování) strmé orientace a subparalelní geologie je místy
refoliována do subhorizontálních smČrĤ.
Literatura:
Brandmayr, M., Dallmeyer, R. D., Handler, R., Wallbrecher, E. (1995): Conjugate shear zones in the
Southern Bohemian Massif (Austria): implications for Variscan and Alpine tectonothermal
activity. –Tectonophysics 248, 97–116.
Büsch, W., Matthes, S., Mehnert, K.R., Schubert, W. (1980): Zur genetischen Deutung der Kinzigite
im Schwarzwald und Odenwald. – Neu. Jb. Miner. Abh. 137, 223–256.
Büttner, S. H. (1999): The geometric evolution of structures in granite during continuous deformation
from magmatic to solid-state conditions: An example from the Central Variscan Belt. – A. Mineral
84, 1781–1792.
101
Carswell, D. A., O’Brien, P. J. (1993): Thermobarometry and Geotectonic Significance of HighPressure Granulites – Examples from the Moldanubian Zone of the Bohemian Massif in Lower
Austria. – J. Petrol., 34, 427–459.
Cooray, P. G. (1998): J. Geol. Soc. India, 51, 5, str. 710 (abstrakt na internetu).
Drábek, M., Stein, H. (2003): The age of formation of a marble in the Moldanubian Varied Group
using Re-Os dating of molybdenite (Bohemian massif, Czech Republic). – Miner. Explor. Sus.
Dev., 973–976.
Edel, J. B., Schulmann, K., Holub, F. V. (2003): Anticlockwise and clockwise rotations of the Eastern
Variscides accommodated by litospheric wrenching: palaeomagnetic and structural evidence. – J.
Geol. Soc. London, 160, 209–218.
Fiala, J. (1992): Stop 3, Ktiš – kinzigites and quartzites within the Lhenice shear zone. – In: Fiala, J.,
Fišera, M., Jelínek, E., Slabý, J., Vrána, S.: High-pressure granulites – lower crustal
metamorphism, 9–11, 27. 6.–5. 7. 1992, Rohanov, Czechoslovakia. Excursion Guide.
Finger, F., Roberts, M. P., Haunschmid, B., Schermaier, A., Steyrer, H. P. (1997): Variscan granitoids
of central Europe: their typology, potential sources and tectonothermal relations. – Mineral. Petrol.
61, 67-96.
Fischer, L.H. (1861): Über den Kinzigit.– Neu. Jb. Miner., 641-654.
Franke, W. (1989): Variscan plate tectonics in Central Europe – current ideas and open questions. –
Tectonophysics 169, 221–228.
Gerdes, A., Wörner, G., Henk, A. (2000): Post-collisional granite generation and HT-LP
metamorphism by radiogenic heating: the Variscan South Bohemian Batholith. – J. Geol. Soc.
London, 157, 577–587.
Holland, T. J. B., Powell, R. (1998): An internally consistent thermodynamic data set for phases of
petrological interest. – J. Metamor. Geol., 16, 309–343.
Holub, F. V. (1997): Ultrapotassic plutonic rocks of the durbachite series in the Bohemian Massif:
petrology, geochemistry, and petrogenetic interpretation. – Bull. Geol. Sci., Econ. Geol. Mineral.,
31, 5–26.
Holub, F. V., Rossi, P., Cocherie, A. (1997): Radiometric dating of granitic rocks from the Central
Bohemian Plutonic Complex (Czech Republic): constraints on the chronology of thermal and
tectonic events along the Moldanubian-Barrandian boundary. – Comptes Rendus de l’Academie
des Sciences, Paris, Sciences de la terre et des planètes 325 19–26.
Janoušek, V., Holub, F. V. (2007): The causal link between HP-HT metamorphism and ultrapotassic
magmatism in collisional orogens: case study from the Moldanubian Zone of the Bohemian
Massif. – Proc. Geol. Assoc., v tisku
Klötzli, U. S., Parrish, R. R. (1996): Zircon U/Pb and Pb/Pb geochronology of the Rastenberg
granodiorite, South Bohemian Massif, Austria. – Mineralogy and Petrology 58, 197–214.
Kobayashi, T., Hirajima, T., Svojtka, M. (2006): Precursor high-grade evidence in the garnet-biotitesillimanite-cordierite gneiss in the Lhenice shear zone, Moldanubian Zone in the Bohemian
Massif, Czech Republic, and its geological significance. – 19th General Meeting of the
International Mineralogical Association, 23. 7.–28. 7. 2006, International Mineralogical
Association, Kobe, Japan. Abstract volume.
Kröner, A., Wendt, I, Liew, T. C., Compston, W., Todt, W., Fiala, W., VaĖková, V., VanČk, J. (1988):
U-Pb zircon and Sm-Nd model ages of high-grade Moldanubian metasediments, Bohemian
Massif, Czechoslovakia. – Contrib. Mineral. Petrol., 99, 257–266.
Kröner, A., O’Brien, P. J., Nemchin, A. A., Pidgeon, R. T. (2000): Zirkon ages for high pressure
granulites form South Bohemia, Czech Republic, and their connection to Carboniferrous high
temperature processes. – Contr. Mineral. Petrol., 138, 127–142.
Linner, M. (1996): Metamorphism and partial melting of paragneisses of the Monotonous Group, SE
Moldanubicum (Austria). – Mineral. Petrol., 58, 215–234.
Nandakumar, V., Harley, S. L. (2000): A reappraisal of the pressure-temperature path of granulites
from the Kerala Khondalite Belt, southern India. – The Journal of Geology 108, 687–703.
102
Pertoldová, J. eds. (2006): VysvČtlivky k základní geologické mapČ ýR 1 : 25 000, 32–142 Nová Pec
a 32–141 Nové Údolí. – ýeská geologická služba, 1–92.
Petrakakis, K. (1997): Evolution of Moldanubian rocks in Austria: review and synthesis. – J. Metam.
Geol., 15, 203–222.
Powell, R., Holland, T. (1990): Calculated mineral equilibria in the pelite system, KFMASH. – Amer.
Mineralogist, 175, 367–380.
Pražáková, M., Veselý, J., Fott, J., Majer, V., Kopáþek, J. (2006): The long-term succession of
cladoceran fauna and paleoclimate forcing: A 14,600-year record from Plešné Lake, the Bohemian
Forest. – Biologia, Bratislava 61, Suppl. 20, 378–399.
Rajlich, P., Synek, J., Šarbach, M., Schulmann, K. (1986): Hercynian thrust-related shear zones and
deformation of the Varied Group on the contact of granulites (Southern Moldanubian, Bohemian
Massif). – Geol. Rdsch., 75, 665–683.
Schaltegger, U. (1997): Magma pulses in the Central Variscan Belt: episodic melt generation and
emplacement during litospheric thinning. – Terra Nova 9, 242–245.
Šrámek, J., Mrlina, J., Švancara, J., Chlupáþová, M. (1997): Geophysics in the region of the project,
Gravimetry. – 24–36. In: Vrána, S. – ŠtČdrá, V. (eds.) Geological model of western Bohemia
related to the KTB borehole in Germany. – Sbor. Geol. VČd, Geol., 47.
Šreinová B., Šrein V. (1993): Mineralogie a petrografie kinzigitĤ ze Lhenic a Ktiše v Jižních ýechách.
– Bull. min.-petr. odd. NM, Praha 1, 48–54.
Vellmer, C., Wedepohl, K. H. (1994): Geochemical characterization and origin of granitoids from the
South Bohemian Batholith in Lower Austria. – Contrib. Mineral. Petrol., 118, 13–32.
Verner, K., Žák, J., Nahodilová, R., Holub, F. V. (2006): Magma emplacement during exhumation of
lower- to mid- crustal orogenic root: the Jihlava syenitoid pluton, Moldanubian Unit, Bohemian
Massif. – J. Struct. Geol., 28, 1553–1567.
Verner, K., Žák, J., Nahodilová, R., Holub, F. V. (2007): Magmatic fabric and emplacement of the
cone-sheet-bearing Knížecí stolec durbachite pluton (Moldanubian Unit, Bohemian Massif):
implications for mid-crustal reworking of granulitic lower crust in the Central European
Variscides. – International Journal of Earth Sciences (v tisku).
Verner, K., Žák, J., Pertoldová, J., Šrámek, J., Sedlák, J., Trubaþ, J., Týcová, P.: Magmatic history and
geophysical signature of a post-collisional intrusive centre emplaced nearby a crustal-scale shear
zone: the Plechý granite pluton (Moldanubian Batholith, Bohemian Massif) -– (nepublikovaná
data).
Vitásek, F. (1924): Naše hory ve vČku ledovém. – Sborník ýSSZ 30, 13–31, 85–105, 147–161, 268–
–282. Praha.
Vrána, S. (1979): Polyphase shear folding and thrusting in the Moldanubicum of southern Bohemia. –
Bull. Geol. Surv. Prague, 54, 75–86.
Vrána, S. (1992): The Moldanubian Zone in Southern Bohemia: polyphase evolution of imbricated
crustal and upper mantle segments. – Proceeding of the 1st International Conference on the
Bohemian Massif, Czech Geological Survey, Prague, 331–336.
Vrána, S., Blümel, P., Petrakakis, K. (1995): Moldanubian Zone: metamorphic evolution. In:
Dallmeyer, D., Franke, W., Weber, K. (eds), Pre-Permian Geology of the Central and Western
Europe, 453–466.
Vrána, S., Šrámek, J. (1999): Geological interpretation of detailed gravity survey of the granulite
complex in southern Bohemia and its structure. – Bull. Geol. Surv. Prague, 74, 261–277.
Wendt, I., Kröner, A., Fiala, J., Todt, W. (1994): U-Pb zircon and Sm-Nd dating of Moldanubian
HP/HT granulites from South Bohemia, Czech Republic. – J. Geol. Soc. London 151, 83–90.
Wendt, I. (1989): U-Pb Zirkondatierung und Sm-Nd Systematik sowie Petrologie und Geochemie an
Granuliten und Gneisen aus dem Moldanubikum Südböhmens (ýSSR). – Diplomarbeit, Institut
für Geowissenschaften, Universität Mainz.
103
EXKURZE ý. 2 „GRANITOVċ HORSKÁ“
DVOJSLÍDNÉ GRANITY PLUTONU PLECHÉHO NA TROJMEZÍ
ýESKÉ REPUBLIKY, NċMECKA A RAKOUSKA
K. Breiter
Geologický ústav AV ýR v. v. i., Rozvojová 257, 165 00 Praha 6-Suchdol, [email protected]
ýeská geologická služba, Geologická 6, 152 00 Praha 5-Barrandov
Tzv. „Trojmezí“ (Dreiländereck) je tradiþní název hornatého zalesnČného území kolem trojného bodu
ýech, Bavorska a Horních Rakous, zhruba mezi údolím Vltavy na SV a údolím Ĝeky Mühl na JZ.
Geologicky je území zobrazeno na tĜech nezávislých tištČných mapách státních území ýR (1 : 50 000,
Miksa a Opletal 1995), Rakouska (1 : 75 000, Thiele und Fuchs 1965) a NČmecka (1 : 25 000, Ott
1992). Vzájemné propojení národních map bylo až do nedávné minulosti problematické až nemožné.
Mezinárodní projekty AKTION-KONTAKT ýR-Rakousko (Breiter a Koller 2005) a spolupráce
ýGS Praha – GBA Wien (Breiter a Scharbert, nepublikovaná data a Breiter 2005) umožnily pluton
Plechého detailnČ zmapovat a komplexnČ zpracovat.
Geologická stavba plutonu
Pluton Plechého (obr. 1) je eliptického tvaru o velikosti cca 13x10 km, ponČkud protažený v SV-JZ
smČru. JZ okraj plutonu je tektonický (podél Bavorského kĜemenného valu), SV kontakt je skrytý pod
kvarterními sedimenty vltavského údolí. SV, V a Z kontakty jsou intruzivní. Pluton Plechého je mladší
než všechny okolní magmatické horniny – durbachity, biotitický granit Weinsberg a drobnozrnné
dvojslídné granity. Podle tíhových mČĜení (Blížkovský a Novotný 1982) vytváĜí pluton jednu
z nejintenzivnČjších negativních anomálií tíže v Moldanubiku, indikující velmi hluboké koĜenČní
plutonu.
Na základČ makroskopické podobnosti s eisgarnským granitem z typové oblasti s. od Gmündu
(hrubozrnný granit s Ĝídkými vyrostlicemi ortoklasu a pĜítomností zhruba stejného množství obou slíd)
byl pluton Plechého tradiþnČ oznaþován jako „granit typu Eisgarn“.
Zatímco na rakouských mapách je pluton zakreslen jako homogenní tČleso (Thiele und Fuchs
1965), v þeských a nČmeckých mapách jsou rozlišeny facie hrubozrnné a porfyrické (Miksa a Opletal
1995, Ott 1992).
Na základČ nových prací byly v rámci plutonu rozlišeny tĜi typy granitĤ, v terénu mapovatelné a
mineralogicky a chemicky dobĜe definovatelné:
1.
typ Plechý (Plökenstein) – hrubozrnný dvojslídný granit (obr. 2a), místy Ĝídce a nevýraznČ
porfyrický tvoĜí pĜevážnou þást plutonu,
2.
typ Dreisessel (TĜístoliþník) – hrubozrnný seriál-porfyrický dvojslídný granit (obr. 2b) tvoĜí
S-J protažené tČleso v záp. þásti plutonu. Buduje též vrchoky Hochsteinu (13.. m) a
Dreisesselu (TĜístoliþník, 13.. m). Porfyrické variety granity na nČkterých vrcholcích kopcĤ
v záp. þásti plutonu patĜí též k tomuto typu. Vyrostlice Kfs jsou pomČrnČ Ĝídké a nejsou
zĜetelnČ usmČrnČny,
3.
typ Steinberg – hyatal-porfyrický dvojslídný granit se stĜednČ zrnitou základní hmotou (obr.
2c) tvoĜí tČleso tvaru pĤlmČsíce v jižní a jz. þásti plutonu. Charakteristickým znakem tohoto
granitu je výrazné usmČrnČní vyrostlic Kfs a vysoký obsah thoria.
Kontakty mezi vytþenými typy nebyly v terénu pozorovány. PĜi mapování rozsahu jednotlivých typĤ
bylo s úspČchem využito terenní spektrometrie gama, které využilo výraznČ odlišných obsahĤ Th
v jednotlivých typech granitu (obr. 3).
Žilné horniny jsou velmi Ĝídké. Až metrové žíly drobnozrnných dvojslídných granitĤ až
muskovitických aplitĤ byly zaznamenány pouze v okolí Plešného jezera.
104
Obr. 1 Schematická geologická mapa plutonu Plechého
105
Obr. 2: Histogram obsahĤ thoria
v granitech plutonu Plechého (cca
370 bodových mČĜení na výchozech).
Mineralogické složení všech typĤ
granitĤ
je
podobné:
kĜemen,
perthitický K-živec, albit-oligoklas,
biotit, muskovit, apatit, zirkon,
monazit a Ti-oxidy.
Chemické složení granitĤ
Všechny tĜi typy granitĤ jsou peraluminické s ASI
(aluminium saturation index) 1.15-1.25. Granity typu
Plechý a Dreisessel jsou relativnČ homogenní, granit
typu Steinberg je výraznČ promČnlivČjší.
Typické chemické analýzy granitĤ jsou v tab. 1, vztahy
mezi nČkterými hlavními a stopovými prvky znázorĖuje
obr. 3. Granit Plechý je bohatý kĜemíkem (72–74 %
SiO2) a chudý železem (do 1,7 % Fe2O3tot), hoĜþíkem
(< 0,3 % MgO) a vápníkem (<0.6 % CaO). Obsah
draslíku je zĜetelnČ vyšší než obsah sodíku (4.8 % K2O
proti 3–4 % Na2O). Ze stopových prvkĤ lze zmínit
charakteristické obsahy Rb (300–400 ppm), Zr (40–80
ppm) a Th (10–20 ppm Th), vše velmi podobné
typickému „eisgarnskému“ granitu Centrálního plutonu.
Granit Dreisessel má v podstatČ stejné složení
hlavních prvkĤ, ve stopových prvcích se vyznaþuje
ponČkud vyššími obsahy Rb, Zn, ale i Zr a LREE.
Granit typu Steinberg je chudší kĜemíkem (< 72 %
SiO2) a sodíkem, ale bohatší Fe, Mg, Ca, Ba a K. Ze
stopových prvkĤ je pozoruhodné obohacení Zr (130–
220 ppm), LREE (napĜ. … ppm Ce) a zejména Th (40–
70 ppm).
Žilné granity jsou ještČ leukokrátnČjší a kyselejší
než granit Plechý, v obsazích stopových prvkĤ jsou
s ním shodné.
Horninotvorné minerály
K-živce všech granitĤ obsahují obvykle 3–7 mol% Ab a
do 0,5 % P2O5 s mírným vzrĤstem smČrem k okrajĤm.
K-živec granitu Steinberg je bývá obohacen baryem do
0,4 % BaO.
Plagioklas všeobecnČ odpovídá albitu, opČt
s vyjímkou stĜedĤ nČkterých krystalĤ granitu Steinberg,
které odpovídají oligoklasu.
Obr. 3 Granit typu Plechý (nahoĜe), granit typu
Dreisessel (uprostĜed) a granit typu Steinberg (dole).
Délka þerného pruhu odpovídá vždy 5 cm.
106
Složení biotitu je ve monotonní, Mg/(Fe + Mg) = 0.2–0.3, rozdíly jsou pouze v obsazích titanu,
který je nejvíce obohacen v biotitech z granitu Plechý.
Muskovity jsou magneziálnČjší než asociované biotity (Mg/(Fe+Mg) = 0.35–0.55), což je pro
moldanubické granity typické. Na rozdíl od biotitu, je muskovit z granitu Plechý titanem relativnČ
nejchudší.
Obr. 3: Vztahy mezi obsahem kĜemíku a obsahy hlavních prvkĤ a Th v granitech plutonu Plechého
107
Akcesorické minerály
Apatit je hojný ve všech typech granitĤ. VČtšinou je uzavírán v biotitu a sám uzavírá zirkon a monazit.
Chemické složení je promČnlivé, pouze s ponČkud vyššími pomČry Mn/Fe a Y/Ce a apatitu z granitu
Plechý.
Zirkony ze tĜí granitových typĤ se liší zĜetelnČ.Granit Steinberg obsahuje jednoduché homogenní
zirkony s minimálním obsahem vedlejších prvkĤ. Zirkony z granitu Dreisessel jsou lehce obohaceny
U, Sc, P a Y.
Zirkony z granitu Plechý mají složitou vnitĜní stavbu s þastými metamiktními zónami a silným
obohacením U, P, Sc a Y. Obsah HfO2 kolísá kolem 1,5 % v zirkonech ze všech granitĤ. PomČr Zr/Hf
je ponČkud nižší v granitu Plechý (60–70) než v ostatních dvou granitech (70–80).
Monazit z granitu Steinberg je bohatý thoriem (13-28 % ThO2), které je do struktury
zakomponováno kombinací brabantitové a thoritové komponenty. Naproti tomu monazit z granitu
Plechý je Th-chudý (8–12 % ThO2), ale obohacený uranem (až 3 % UO2). Zde je thorium do struktury
zabudováno výhradnČ ve formČ brabantitové komponenty. Monazit z granitu Dreisessel chemicky leží
mezi obČma výše jmenovanými.
Z Ti-oxidĤ je ilmenit hojnČjší než rutil. Ilmenit z granitu Steinberg se odlišuje nižším obsahem Nb
(< 0.15 % Nb2O5) onež v ostatních dvou granitech (0.2–0.3 % Nb2O5).
Obr. 4: Typické nakupení zirkonu (šedý) a monazitu (bílý) v apatitu (þerný). BSE obraz, vz. 2283,
granit typu Plechý. Pro tento granit typické zirkony obohacené uranem se složitou zonárností.
Obr. 5 Obsahy Y a Sc v zirkonech (vlevo) a obsahy Th a Ca v monazitech (vpravo) v granitech
plutonu Plechého. Monazity z granitu Steinberg se vyznaþují významným zastoupením
huttonitové komponenty.
108
Geochronologie
Krystalizace všech tĜí typĤ granitĤ probČhla v krátkém þasovém intervalu 328-324 Ma (metodou PbPb na zirkonu, W. Siebel pracovní data).
StáĜí monazitu zjištČná metodou U-Th-Pb na mikrosondČ (R. ýopjaková, R. Škoda, Brno) dávají
pro granit Dreisessel údaje konzistentní se zirkony (324 Ma), pro ostatní typy granitĤ však obtížnČ
vysvČtlitelná nízká stáĜí 300-310 Ma.
Dosud shromáždČná Ar-Ar (S. Scharbert, Wien) a Rb-Sr (W. Siebel, Tubingen) datování
muskovitu a biotitu mají znaþný rozptyl. Poukazují však na ochlazení pod pĜíslušné uzavírací teploty
(500-300 ºC) v þase 315-310 Ma, tedy pomČrnČ dlouho po dobČ intruze.
Iniciální stronciové pomČry 87Sr/86Sr vypoþtené pro modelové stáĜí 318 Ma (S. Scharbert) jsou pro
všechny typy granitĤ prakticky identické 0.714 – 0.716.
Vztahy mezi granity
Všechny dosud vytvoĜené geologické mapy plutonu Plechého rozlišují pouze dvČ typy granitu (pĜíp.
dvČ facie) – hrubozrnný (= stejnomČrnČ zrnitý) a porfyrický. Jak bylo uvedeno výše, ve struktuĜe
plutonu je tĜeba kromČ typu stejnomČrnČ zrnitého a hyatál-porfyrického (ty byly odlišovány vždy)
odlišit i typ seriál-porfyrický, makroskopicky stojící uprostĜed pĜedešlých. Tento typ byl dĜívČjšími
autory pĜiĜazována tu k typu hyatal-porfyrickému
tu k typui stejnomČrnČ zrnitému. To je napĜ.
problém horniny na vrcholu TĜístoliþníku, která je
napĜ. v recentní mapČ 1 : 25000 ýGS popisována
jako „porfyrická“, kdežto v mapČ Miksy a
Opletala (1995) a Otta (1992) jako stejnomČrnČ
zrnitá. Reálný pohled na stavbu plutonu je možný
pouze za pĜedpokladu pĜijetí existence tČchto tĜí
typĤ (facií) – definovatelných texturnČ, chemicky
i mineralogicky – a jejich reálného vymapování
v terénu.
Sukcese jednotlivých granitĤ není dosud
zcela spolehlivČ vyĜešena. Interní kontakty
nebyly v terénu nalezeny, pozorování Otta (1992)
o mladším stáĜí granitu Steinberg se na udávané
lokalitČ nepodaĜilo potvrdit.
Využití klasických frakcionaþních schémat
nevede v pĜípadČ granitu Steinberg k Ĝešení.
Tento granit má ve srovnání s granitem Plechého
sice více Rb a nižší pomČr K/Rb, ale souþasnČ i
ménČ Si a více Ba, Ti, Zr, což není kompatibilní
s prĤbČhem granitové frakcionace. Je nutno
pĜijmout myšlenku, že granity Plechý a Steinberg
vznikly v malém þasovém odstupu jako produkty
natavení podobného protolitu (stejné Sri), ale
vzájemnČ nezávisle, bez pĜímého frakcionaþního
vztahu. První výsledky datování zirkonu svČdþí
pro relativnČ vyšší stáĜí granitu Steinberg, který
v tomto pĜípadČ tvoĜi relikt pĤvodního nadloží
intruze Plechého.
Obr. 6 StupeĖ frakcionace granitĤ v koordinátách 1/TiO2 a K/Rb (nahoĜe) a domény rĤzného stupnČ
frakcionace uvnitĜ granitu Plechý (dole).
109
Typ Dreisesselberg zachycený v geograficky nejvyšších þástech území s náznaky pozvolného
pĜechodu smČrem dolĤ do granitu Plechého je v tomto modelu okrajovou, rychleji ochlazenou facií
mladší intruze Plechého.
Drobné chemické rozdíly v granitu Plechého vytváĜejí domény (obr. 6) vzájemnČ oddČlené SZ-JV
zlomy. PĜedstavují tak pravdČpodobnČ bloky plutonu s rozdílnou rychlostí a hloubkou denudace.
Navštívené lokality
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
Železniþní stanice Nové Údolí – mezi Novým Údolím a Haidmühle bylo v roce 1910
vybudováno nejmladší mezinárodní železniþní spojení ýech a okolními zemČmi. TraĢ byla v roce
1948 na þeské stranČ pĜerušena. Doþkala se obnovy až v roce 1990, mezitím však byla
zlikvidována návazná traĢ na bavorské stranČ. Místní nadšenci tak zprovoznili alespoĖ 100 m
dlouhý hraniþní úsek trati, tzv. „Pošumavskou jižní dráhu“ na lidský pohon.
„Vodopád“ – spíše jen peĜeje na malém potoce. Ohlazené bloky hiatal-porfyrického granitu
typu Steinberg s vysokým obsahem thoria.
Nádrž Klausa – vodní nádrž vybudovaná v 19. stol. pro plavení dĜeva do bavorského
vnitrozemí.
Svah Dreisesslu – krystaly ortoklasu. V eluviu granitu typu Dreisessel lze hledat 3–4 cm
velké vyvČtralé krystaly ortoklasu podobné známým „karlovarským“ dvojþatĤm. Granit Dreisesslu
je jediným šumavským granitem z nČhož takto vyrostlice vyvČtrávají.
Hochstein – nejvyšší ze skalních výchozĤ na temeni TĜísloliþníku. Typické výchozy
stejnojmenného seriál-porfyrického granitu a rozhled do kraje.
Chata Dreisessel – možnost obþerstvení (za €). U chaty výchoz s vyhlídkou do Bavorska, za
dobré viditelnosti až na Dachsteinské Alpy.
Kamenné moĜe na jižním svahu Trojmezné vzniklo mrazovým rozpadem granitu Plechého.
Zde lze pozorovat relativnČ nejvíce frakcionovanou a souþasnČ muskovitem chudou varietu
granitu Plechého
Trojmezí – styk hranic tĜí státĤ – ýeské republiky, NČmecka a Rakouska – zdobí kamenný
pilon z poþátku 90. let
Vrchol Plechého – nevýrazný skalnatý vrchol, 1378 m n.m., je nejvyšším bodem þeské þásti
Šumavy. Jak jeho název napovídá, vrchol byl až do poþátku intenzivního lesního hospodaĜení v
19. století holý („plešatý“).
Obelisk Adalberta Stiftera – byl vybudován z granitu typu Plechý na poþest nejslavnČjšího
nČmecky mluvícího literáta Šumavy narozeného r. 1805 v Horní Plané († 1868 v Linci). Básník
mČl být pĤvodnČ pod obeliskem pohĜben, k þemuž ale nedošlo. Pomník budovalo v letech 1876–
77 pČt kameníkĤ z Jelení, kteĜí zde po dobu stavby v dĜevČné boudČ trvale žili. Když byl pomník
26. srpna 1877 slavnostnČ odhalen, dostali kromČ sjednaného platu (dohromady 1500 zlatých)
velký sud piva. Museli tedy zústat na staveništi ještČ týden než vše vypili. JeštČ lze zmínit, že
zbudování pomníku dlouho bránil kníže Schwarzenberg, protože nechtČl pĜipustit takový brutální
zásah do panenské krajiny (Jagr 1997).
Hráz Plešného jezera – ledovcové Plešné jezero v karu Plechého leží ve výšce 1090 m n.m. a
má plochu asi 6 ha (délku 435 m, šíĜku 176 m a max. hloubku 18.5 m). Je hrazeno morénou, která
byla umČle zvýšena aby bylo zadrženo více vody pro plavení dĜeva Schwarzenberským kanálem.
Z Jezera vytéká Jezerní potok, který zþásti napájí kanál (a míĜí do Dunaje), pĜebytek pokraþuje do
Jelenského údolí a do Vltavy. Na bĜehu jezera stávala od roku 1911 turistická „Lucemburská
chata“, pozdČji malý hotel. Ten byl po válce pĜebudován na kasárna pohraniþní stráže a posléze
opuštČn, zdevastován a zboĜen.
Schwarzenberský kanál – byl vybudován pod vedením schwarzenberského lesního inženýra
Josefa Rosenauera pro plavení palivového dĜeva do VídnČ. Šumavské lesy 18. století byly plné
kvalitního dĜeva, které však pro nemožnost dopravy bylo fakticky bezcenné. Kanál umožnil
plavbu dĜeva z þeské severní strany Šumavy (povodí Vltavy) pĜes hlavní evropské rozvodí na jih
do údolí Ĝeky Mühl a s ní do Dunaje.V letech 1789–1793 byl vybudován tzv. Starý kanál – od
110
Ĝeky Mühl pĜes rozvodí, pĜes Zvonkovou, po severním svahu Smrþiny až po Jelení vrchy v délce
32,4 km. Splavené dĜevo uhradilo náklady na stavbu již za 5 let! V letech 1821–22 bylo
vybudováno pokraþování kanálu až po bavorské hranice pod TĜístoliþníkem, vþetnČ 419 m
dlouhého tunelu na Jeleních vrších. Tím dosáhl kanál celkové délky 44,4 km. Kanál napájelo 27
potokĤ a 3 umČlé nádrže. V roce 1887 byl kanál spojen želnavským smykem s Vltavou a upraven
pro plavení dlouhého dĜíví. To se v ŽelnavČ pĜekládalo na železnici. Plavení palivového dĜeva do
Dunaje bylo ukonþeno v r. 1916, dlouhé dĜevo do Želnavy se plavilo naposledy v r. 1962 (Jagr
1997).
Literatura
Breiter K. a Koller F. (2005): New interesting types of granitoids in the Three-corner-country
(Dreiländereck) of Austria, Czech Republic and Germany. Mitt. Österr. Miner. Ges., 151, 33.
Breiter K. (2005): Short note on a Thorium-rich granite in the Three Corner Area (Dreiländereck) of
Austria, Czech Republic and Germany. J. Geol. B.-A., 145, 141–143.
Blížkovský M. a Novotný, A. (1982): Tíhová mapa ýeského masívu. MS Geofyzika n.p. Brno.
Jagr M. (1997): Historie rychty Želnava. 191 s., Prachatice, Nová Pec.
Miksa V. a Opletal M. (1995): Geologická mapa ýeské republiky v mČĜítku 1:50 000, list 32–14
Nová Pec. ýeská geologická služba.
Ott W.D. (1992): Geologische Karte von Bayern 1 : 25000, Erläuterungen zum Blatt Nr. 7248/49
Jandelsbrunn, 72 pp., München.
Pertoldová J. et al. (2006): Geologická mapa ýeské republiky v mČĜítku 1:25 000, list 32–141 Nové
Údolí and 32–142 Nová Pec. MS ýeská geologická služba.
Thiele O. a Fuchs G. (1965): Übersichtskarte des Kristallins im westlichen Mühlviertel und im
Sauwald, Oberösterreich. Geologische Bundesanstalt, Wien.
Výchozy na vrcholku TĜístoliþníku (ze sbírky historických pohlednic Jaromíra Ulrycha)
111
EXKURZE ý. 3 „ZÁPADNÍ ŠUMAVA“
ZA GEOLOGIÍ POOTAVÍM A POVYDěÍM
J. BabĤrek a V. Žáþek
ýeská geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha 1
1. Kašperské Hory – NávštČva historické štoly u Rejštejna
a ústí subrecentní štoly NadČje
Okolí Kašperských Hor leží v monotónní skupinČ moldanubika, ve strukturním nadloží, na SV od
mČsta, zaþíná už skupina pestrá. Hlavním horninovým typem je sillimanit-biotitická rula v rĤzných
fázích anatexe, podél zlomového pásma Zlatého potoka postižená druhotnou retrográdní pĜemČnou,
která horninČ dává makroskopicky svorový vzhled. Druhým základním horninovým typem jsou
masivní ruly bez známek anatexe, nebo jen jejími iniciálními projevy. Jedná se zĜejmČ pĤvodnČ
o drobové horniny s primárnČ menším zastoupením slíd a témČĜ 50% objemovým obsahem
plagioklasĤ (navíc baziþtČjších než u výše zmínČných metapelitĤ). Proto jde o horniny více rigidní
k anatexi. Na nČ jsou vázány hojné erlánové polohy a budiny.
Rozvoj hlubinného dolování v okolí Kašperských hor spadá do 13. a 14. století. Hlavní pásmo
kašperskohorských dolĤ se nalézá j. od mČsta v délce asi 4 km od Suchého vrchu smČrem k Rejštejnu.
Vedle již zaniklých dČl, mezi nČž mĤžeme Ĝadit štolu Masné krámy, která se nacházela pĜímo ve
mČstČ nebo dČdiþnou štolu sv. Jan, ústící nad soutokem Zlatého a ěetízkového potoka, se dodnes
dochovala Ĝada starých štol v jižních svazích vrchĤ spadajících do údolí Zlatého potoka. Mezi nČ patĜí
i štola Josef ze staršího období nebo štoly Kristina, dnešní seismická stanice, a štola NadČje z doby
posledních prĤzkumných prací.
Hlavní pruh zlatonosného revíru, jižní zóna, je ca 4 km dlouhý a 200 až 800 m široký. Probíhá jv.
od mČsta pĜes Suchý a Lišþí vrch k Rejštejnu. StĜední zóna se táhne od vrchu Vinice do s. okolí
RejštČjna a zastihuje i území ve vlastním mČstČ. Od s. okraje Kašperských hor mezi osadou Kavrlík a
jz. úboþímŽdánova probíhá severní – Ždánovská zĔa. Od kašperskohorského revíru pokraþuje výskyt
zlatonosné rudy v okolí Hartmanic a Dolního TČšova, v úboþích Hamižné a KĜemelné.
2. Venkovní geologická expozice Rokyta
V roce 1999 vznikla v lokalitČ Rokyta venkovní geologická expozice. Projekt i vlastní realizaci zajistil
odbor pro styk s veĜejností pĜi SprávČ CHKO a NP Šumava ve Vimperku. Iniciátorem akce byl ing.
Josef JiĜiþka, odbornou spolupráci, tzn. výbČr vzorkĤ, popisky tabulí a text v informaþním altánu
zajistil RNDr. JiĜí BabĤrek z ýGS.
Ve volném prostranství jsou rozmístČny ukázky horninových typĤ z celého území CHKO Šumava,
protože vlastní národní park nemá tak pestrou geologickou stavbu, jako jeho bezprostĜední okolí.
PĜi vchodu do expozice je hned po levé stranČ ukázka tzv. tarasu (kamenné zídky), které tvoĜí pro
Šumavu typický krajinný fenomén a symbolizují každodenní a velmi tradiþní setkávání þlovČka
s kamenem. Tento motiv pĜedstavuje o dĜevČná socha. Zhruba pravá polovina expozice pĜi pohledu
zády k parkovišti ukazuje hlavní typy intruzivních hornin v masivech postupnČ od severu k jihu, levá
polovina expozice od odpoþinkového zaĜízení (stĤl a lavice) pak hlavní typy hornin metamorfovaných,
postupnČ od nejménČ k nejvíce pĜemČnČným typĤm. BezprostĜednČ vlevo jsou ukázky nejdĜívČ
monominerálních typĤ hornin (vČtšinou tradiþnČ hospodáĜsky dĤležitých (kĜemen, krystalický
vápenec…), dále pak vzácných typĤ metamorfovaných hornin.
112
PĜímo naproti vchodu do expozice, pĜibližnČ ve stĜedu expozice je informaþní altán, seznamující
návštČvníka jednak s historií ZemČ, a hlavní charakteristikou geologické stavby Šumavy, jednak
s dalšími aspekty neživé pĜírody (zvČtrávání, typy pĤd a vegetace, geomorfologie, tČžba surovin).
3. Za geologií PovydĜím
PČší tĤra z Rokyty (resp. z nedalekého Dolního Otýglu) podél Vydry do ýeĖkovy Pily, kde nás bude
oþekávat autobus. Celková délka asi 7 km po upravené asfaltované cestČ, stále s kopce po proudu.
Nároþnost je nízká, pĜedpokládaný þas na tĤru asi 3.5 hodiny.
Jedna z nejkrásnČjších turistických tras na ŠumavČ vede divokým kamenitým kaĖonem Ĝeky
Vydry s hojnými geomorfologiclými jevy jako jsou kamenná moĜe a evorzní hrnce. Na trase se
seznámíme na 4 zastaveních s detailní geologií, ale horniny nás budou doprovázen na každém kroku.
KaĖon probíhá pĜibližnČ po rozhraní východního okraje vyderského plutonu a migmatitĤ, v poslední
tĜetinČ trasy opouští pluton a vede v migmatitech v nichž vystupuje poloha silnČ radioaktivního
porfyroidu a žíla nedeformovaného granitového porfyru (viz obr. 1).
Zastavení 1. Turnerova chata – migmatity, obĜí hrnce
V okolí Turnerovy chaty tvoĜí Ĝeka Vydra ostrý oblouk k východu a vystupuje tak v délce nČkolika set
metrĤ z okrajového dvojslídného granitu masivu Vydry, který ji jinak provází, byĢ svým
nejvýchodnČjším okrajem, v délce nČkolika kilometrĤ. ěeka tak protéká v úseku poblíž Turnerovy
chaty krystalinikem tvoĜeným flebit – stromatitickým biotitickým migmatitem místy s pĜevahou
narĤžovČlého metatektu. NČkolik desítek metrĤ po proudu Vydry od Turnerovy chaty vystupuje
migmatit pĜímo v korytČ a jsou v nČm vyvinuté pČkné obĜí hrnce velikosti od 1 dm do cca 1 m, které
popsal Kunský (1949). Mohutné skalní výchozy, které stupĖovitČ stoupají nad pravým bĜehem Vydry
do výšky nČkolika desítek metrĤ, jsou nejmohutnČjší poblíž soutoku Vydry se ZhĤĜským potokem.
Migmatit obsahuje vedle biotitu a sporadického muskovitu také sillimanit, hojný cordierit a
akcesorický granát. Magnetická susceptibilita se pohybuje v mezích typických pro migmatity 0.23–
–0.32 x 10-3 SI, radioaktivita je proti prĤmČru migmatitĤ vyšší: K = 3.3–4.1 hm. %, U = 5–6 ppm,
Th = 15 ppm. Pokraþujeme-li od Turnerovy chaty po nauþné stezce smČrem na ýeĖkovu pilu, údolí
Ĝeky se stáþí k západu a Ĝeka vniká do granitu masivu Vydry.
- Obþerstvení pĜibližnČ v polovinČ trasy na TurnerovČ chatČ.
Zastavení 2. vyderský pluton – kamenné moĜe
Asi 300 m po proudu od Turnerovy chaty Ĝeka vniká na další dva kilometry opČt do vyderského
plutonu. Vyderský pluton je nevelké, ale pomČrnČ komplikované tČleso o generelním smČru SV-JZ o
velikosti cca 12 x 3-5 km situované u ýesko – NemČcké hranice. Centrální þást tČlesa tvoĜí hlavnČ
porfyrický biotitický granit, pĜí východním okraji pak vystupuje drobnozrnný dvojslídný granit. Jde o
peraluminický S-granit, orientaþní monazitové datování potvrdilo variské stáĜí (327 ± 35 MA, Žáþek a
Sulovský 2005). Schematickou geologickou mapku a podrobnČjší informace o charakteru tohoto tČlesa
najdete v jiné þásti tohoho sborníku (ŽÁýEK A BABģREk 2007). DrobnČ až stĜednČ zrnitý dvojslídný
granit (okrajový typ) tu tvoĜí rozsáhlé kamenné moĜe. Dvojslídný granit je svČtle šedá stĜednČ
hypautomorfnČ zrnitá, neporfyrická, nČkdy kataklastická hornina, která se skládá pĜibližnČ z rovných
dílĤ kĜemene, plagioklasu a draselného živce; muskovit tvoĜí cca 8 %, podíl biotitu se pohybuje od
2 do 7 %. Ten bývá þasto slabČ chloritizován. OjedinČle se vyskytl také akcesorický cordierit,
ojedinČlou akcesorií jsou také granát a sillimanit. Z dalších akcesorií jsou všudypĜítomné apatit a
zirkon, ne vždy se vyskytují ilmenit, monazit a allanit. Plagioklas je nevýraznČ zonální albit An 5–10,
chudý Ba i Sr (obojí pod mezí detekce) a místy obsahuje až 1.0 hm. % P2O5. Draselný živec obsahuje
až 0.7 hm. % Na2O, je chudý oxidy Ba i Sr (obojí 0.0–0.10 hm. %), obsah P2O5 se pohybuje mezi 0,2–
0,5 hm. %. Biotit je annit (XMg = 0.24–0.33) a obsahuje 2.2–3.1 hm. % TiO2, chudý Na. Muskovit
obsahuje pomČrnČ vysoké koncentrace Na2O (0.4–0.8 hm. %), koncentrace TiO2 kolísají v rozmezí
0,5–0,8 hm. %. Akcesorický granát (zrna do 0,3 mm) je Mn-bohatý almandin chudý Ca i Mg
113
s výrazným rĤstem Mn k okraji: Alm63–78 Sps15–33 Pyr2–5 Grs1–2 (mol. %). Koncentrace ytria jsou pod
mezí detekce, zvýšený je obsah P2O5 (0.03–0.13 hm. %).
Dvojslídný granit má nízkou magnetickou susceptibilitu – 0.02–0.07 x 10-3 SI. Koncentrace Th
jsou ve velké vČtšinČ nižší než v biotitickém granitu, uran je naopak mírnČ vyšší: K = 3.3 –4.9 hm. %,
U = 5–11 ppm, Th = 7–16 ppm.
Zastavení 3 – poloha porfyroidu v migmatitu – asi severnČ 1 km od ýeĖkovy Pily
Mohutná asi 20-30 m mocná poloha biotitického porfyroidu o smČrné délce alespoĖ 600 m, protíná
údolí asi 1 km severnČ od ýeĖkovy Pily. Porfyroid je šedá až tmavČ šedá jemnozrnná velmi
houževnatá „rula“ s oþky živce do 4 mm. Hojné jsou až 10 cm dlouhé a 1–3 cm široké šlíry biotitu –
možná usmČrnČné xenolity. Mikroskopicky je to jemnČ až drobnČ zrnitá usmČrnČná hornina s drobnČ
okatou porfyroklastickou stavbou, která se skládá z pĜevažujícího draselného živce (kolem 40 %),
30 % kĜemene, 20 % plagioklasu, do 5 % je muskovitu a svČtle hnČdého jemného biotitu, z akcesorií
je hojný monazit a ilmenit, dále se vyskytují apatit, zirkon, pyrit a rutil. Hornina má nízkou
magnetickou susceptibilitu 0.08–0.20 x 10-3 SI, ale díky vysokému obsahu K-živce, hojnému zirkonu a
monazitu je silnČ radioaktivní. Obsahy draslíku kolísají mezi 6.2–7.0 hm. % což odpovídá 7.5–8.4 hm.
% K2O, U = 9–10 ppm, Th = 37–47 ppm.
Reliktní porfyroklasty draselného živce obsahují zvýšené koncentrace Na2O (0,5–1,3 hm. %) a
BaO (0.5 - 2.91 hm. %), tj až 5 % celsianové komponenty, nejvíce Ba je u okraje zrn, kde je také
detekovatelný SrO (0.11–0.18 hm. %). Plagioklas v matrix obsahuje jen 0.4–0.6 hm. % BaO, stejnČ
jako pozdní K-živec, který obrĤstá jako mladší fáze porfyroklasty, P nebyl detekován. Plagioklas je
oligoklas An 15–16 s koncentrací P2O5 = 0.14 hm. %, oxidy Ba a Sr pod mezí detekce, srĤstá s velmi
jemným þistým albitem. Biotit je annit blízký koncovému þlenu, XMg = 0,15–0,16, AlVI = 1,25–1,30
apfu, s koncentracemi TiO2 1,5–1,6 hm. % a MnO kolem 0,5 hm. %, chudý F (pod mezí detekce).
Muskovit má zvýšené koncentrace hlavnČ FeO (2,3–3,3 hm. %), má také zvýšenou fengitickou
substituci: S = 3,21–3,24 apfu, koncentrace F je nízká (0,17–0,20 hm. %). Ilmenit obsahuje 4–6,4
hm. % MnO (11–15 mol. % pyrofanitové komponenty) MgO pod mezí detekce a zvýšené BaO (1,2
hm. %). Rutil (99.08 hm. % TiO2) obsahuje málo stopových prvkĤ, jen 0.57 hm. % Nb2O5,
koncentrace ZrO2 pod mezí detekce. Zirkon je dvojí, jednak tvoĜí sloupcovité idiomorfní krystaly
o velikosti kolem 50x10 mikronĤ, jednak je drobný, laloþnatý. Monazit je drobný, jen kolem
5 mikronĤ.
Zastavení 4. Asi 500 m severnČ od ýeĖkovy Pily, granitový porfyr
Žíla granitového porfyru o mocnosti nČkolika desítek metrĤ vystupuje v migmatitu na pravém bĜehu
Vydry. Podobné žíly vystupují vedle dalších žilných hornin celkem nehojnČ v krystaliniku v okolí.
Porfyr je nápadný izometrickými až krátce sloupcovitými vyrostlicemi draselného živce a kĜemene,
má svČtle šedou barvu, je všesmČrnČ zrnitý, nedeformovaný. Textura je porfyrická, všesmČrnČ zrnitá
až slabČ usmČrnČná, matrix je granoblastická jemnČ až drobnČ zrnitá. Hornina se skládá ze 30–40 %
draselného živce, 30–40 % plagioklasu (odpovídá oligoklasu), zbytek pak pĜipadá na kĜemen, biotit a
akcesorie. Podíl biotitu (+ chloritu) se pohybuje kolem 10 %, vČtší þi menší þást biotitu však bývá
chloritizovaná. Vlivem rĤznČ silné sericitizace se objevuje i muskovit – sericit (nČkdy i hrubší) až do
4 %. Z akcesorií se objevuje ilmenit (do 2 %), apatit, zirkon, ojedinČle i titanit, rutil a allanit. Hornina
vykazuje velmi nízkou magnetickou susceptibilitu 0,09–0,14 x 10-3 SI a zvýšenou radioaktivitu, která
však v prostĜedí pomČrnČ vysoce radioaktivních granitĤ a migmatitĤ patĜí jen k mírnému nadprĤmČru.
Podíl pĜírodních radioaktivních prvkĤ se pohybuje v rozmezí K = 3,3–4,1 hm. %, U = 6–11 ppm, Th =
12–18 ppm.
Literatura
BabĤrek J. et al. (2006): Základní geologické mapa ýeské republiky 1 : 25 000, list 22–333 Srní – MS
ýeská geologická služba. Praha.
Kunský J. (1949): ObĜí hrnce na VydĜe a KĜemelné na ŠumavČ. – Zvl. otisk SýSZ, l949, 1, 1–7,
Praha.
114
Žáþek V. a Sulovský P. (2005): The dyke swarm of evolved tourmaline-bearing aplitic leucogranite
and its link to Vydra Pluton (Moldanubian Batolith), Šumava Mts., Czech Republic. – Jour. Czech
geol. Soc, 50/4–4, 107–118. Praha. 2006.
Žáþek V. et al. (2005): Základní geologické mapa ýeské republiky 1:25 000, list 22–334 Kvilda – MS
ýeská geologická služba. Praha.
Obr. 1: Geologická mapa území pĜi sv. okraji vyderského plutonu s vyznaþením zastavení geologické
exkurze (podle Žáþka et al. (2005) a BabĤrka et al. (2006)).
115
3. sjezd ýeské geologické spoleþnosti, Volary 19.– 22. záĜí 2007
Sborník abstrakt a exkurzní prĤvodce
Editor Karel Breiter
Vydala © ýeská geologická spoleþnost, Praha 2007
Vytiskla firma Tribun, Gorkého 41, 602 00 Brno
ISBN ……….
AutoĜi zodpovídají za odbornou náplĖ a jazyk svých pĜíspČvkĤ
116

Sborník abstrakt Exkurzní prĤvodce

Transkript

Podobné dokumenty

Opletal M. Příkrovové stavby podél rozhraní lugika a silezika

Informátor 19

Hrdličková K., Buriánek D., Gerdes A., Bolormaa K. a Hanžl P

kořeny a křídla