21. Významné umělecké trendy v moderní světové
Transkript
21. Významné umělecké trendy v moderní světové
21. Významné umělecké trendy v moderní světové literatuře po 2. světové válce je větší pestrost literatury; mnohostranný pohled na život; nástup netradičních literatur (souvisí s dekolonizací); krize mezilidských vztahů – jedno z nejpopulárnějších témat. Beat generation: skupina mladých literátů, působících v New Yorku a Friscu druhé poloviny 50. let. Kritika hodnot spotřební a konformní společnosti. Vybočení z reality v období studené války hledali v drogách, sexu, filozofii zen - budhismu a v hudbě. Termín „zbitá generace“ se poprvé objevil v románu Johna Holmese Jde se a později se vztáhl na celé hnutí. Projev negativismu, revolty, výsměch tradičním hodnotám (bohatství, kariéra, rodina), oficiální morálce, prosperující konzumní společnosti; hledání vnitřní svobody (buď výstřednost v módě nebo naopak vzhled zanedbanosti), touha po rozkoši (alkohol, drogy, tuláctví, džez; sexuální nevázanost), doborovolná chudoba. V literatuře: bezprostřední odvážná výpověď, erotická otevřenost, vulgarismy a slang – snaha šokovat, provokovat Allen Ginsberg - nejvýznamější postava hnutí beatniků. Vyjadřuje hrůzu a smutek ze současnoho světa, předchůdce undergroundu Kvílení – sbírka, naturalistické obrazy, vize a sny, autentický prožitek, extáze, revolta Jack Kerouac - nekonvenčním způsobem popsal životní styl beatniků. Na cestě – básnická reportáž ze silnice, záznam dojmů, nálad, myšlenek, řada postav, zvl. tuláků, putování za pocitem svobody; tzv. spontánní próza – metoda záznamů bez zásahů a úprav Lawrence Ferlinghetti - zajímá se o společenské a kulturní otázky, kritizuje americkou společnost a dobovou politiku. Básně mají lehký a satirický tón. Lunapark v hlavě – básnická sbírka Charles Bukowski – americký spisovatel, navazuje na tuto linii v 80. letech Všechny řitě světa i ta má – povídky Hollywood – autobiografický román, odvážná otevřená výpověď, cynismus Existencialismus: ovlivněn filozofií dánského myslitele 19.stol. Sörena Kierkegaarda. Přestává si klást obecné otázky: neusiluje o nalezení a formulování nějaké objektivní pravdy nebo obecně závazných etických pravidel; význam přikládá teprve konkrétním problémům, které musí v konkrétních situacích řešit jednotliví lidé. Naše rozhodnutí nemohou být nikdy výsledkem aplikování nějakých obecně platných zásad, ale dobrá rozhodnutí se budou vždy případ od případu lišit, tak jako se liší lidé, kteří rozhodnutí musí učinit. Podle Sartra je existence člověka pouze „bytí o sobě“. Nenaplňujeme žádné předem dané poslání; není žádné autority, která by nás k něčemu předurčovala nebo zavazovala. Záleží pouze na našem rozhodnutí, k čemu se přikloníme a jak budeme jednat. Sartre jaksi neuvažuje možnost lidského štěstí. Camus spatřuje tragičnost lidského osudu právě v tom, že všeho krásného, co člověk může prožívat, se nakonec stejně zmocní smrt. Vyústěním tohoto poznání není u Camuse rezignace, ale přijetí bezvýchodnosti života a hledání cest, jak život, který nelze žít smysluplně, žít radostně. Jean-Paul Sartre – francouzský filosof a spisovatel Nevolnost - román, Zeď – sbírka povídek, Cesty ke svobodě – románová tetralogie Bytí a nicota – filosofické úvahy, o smyslu lidské existence, svobodě člověka; absurdní shody náhod Simone de Beauvoir - román Mandaríni – milostné pasáže, historicko – psychologické; poukazuje na vlivy francouzské inteligence, otázka války, zrada Druhé pohlaví – historicko – filozofické dílo, kde vykládá své feministické názory Albert Camus – francouzský filosof a prozaik, získal Nobelovu cenu Cizinec – rozsáhlejší novela, děj v Alžírsku, vypravěč Mersault bezdůvodně zastřelí Araba, zatčen a popraven; ve vězení úvahy člověka nevěřícího v nic, pocit odcizení, samoty, lhostejnosti k světu a životu; subjektivně chápána samota (rozhodnutí k čemukoliv) Mor, Pád, autobiografický román První člověk, esej Mýtus o Sisyfovi, sbírka povídek Exil a království, drama Caligula Rozhněvaní mladí muži a univerzitní román: vznik autorské generace „rozhněvaných mladých mužů“ byl důsledkem britského zákona z roku 1944, který zpřístupnil vysokoškolské vzdělání i lidem z dělnických rodin a nižších společenských vrstev. Po dokončení univerzity obvykle zjistili, že k postupu do vyšších vrstev jim v konzervativní společnosti vzdělání nestačí; sňatek s bohatou dívkou tento rozpor většinou nevyřešil. Byli proti zavedenému pořádku, proti kariérismu, pohodlnosti, pokrytectví. Sociální kritika, humor, hovorový jazyk. John Osborne – dramatik, zpětně dal název celému hnutí svou hrou Ohlédni se v hněvu – hl. hrdina intelektuál, pochází z dělnického prostředí; kritika kastovnictví, líčí rodinnou krizi, nespokojenost hrdiny John Braine - Místo nahoře – román, ve stylu Standhala (Červený a Černý), mladý nadějný člověk stoupá vzhůru za společenským postavením. Použije všech možných prostředků. Líčen jako cynický, lhostejný člověk. Svou marnost si uvědomuje, až když se setká s tragédií Život nahoře – navazuje na místo nahoře, nelichotivý Kingsley Amis - Šťastný Jim – univerzitní román, výsměch atmosféře malé venkovské univerzity, hlavní postavou mladý muž, bouřící se proti snobství, konvencím, nudě stereotypního života; paradox – dostává se do vysoké společnosti sňatkem s bohatou ženou John Wain - Pospíchej dolů – román, obraz hrdiny, který se stává rebelem společnosti, poukazuje na snobismus, kastovnictví. Střídá různé profese. Principy falešné morálky panují všude a ne jen nahoře. Allan Sillitoe - V sobotu večer, v neděli ráno – román, pocházel sám z dělnických vrstev, popsán stereotyp typického dělníka, je spokojen s tím co má, netouží se dodrápat do vyšších sfér. Nic ho neuspokujuje. Jediné konflikty – v milostném životě. Vyprázdněnost a marnost živta David Lodge - Hostující profesoři – univerzitní román, hrdina je mladý člověk, uvědomuje si, na jakých principech funguje univerzitní řád, bouří se, ale nakonec ho přijímají. Revolta končí ve ztracenu. Italský neorealismus - umělecký směr 40. a 50. let 20. stol. Výrazný v literatuře, kinematografii (Roberto Rossellini, Vittorio De Sica) a výtvarném umění (Renato Guttuso). Kladl důraz na dokumentárnost uměleckého díla, vyžadoval analýzu sociální problematiky v konkrétním regionálním prostředí. Tématem byly poválečné události, život venkovanů a městské chudiny. Jazyk čerpal z neliterárních vrstev italštiny – regionální dialekty, sociální žargony. Úkolem spisovatele bylo zaznamenávat skutečnost z pozice svědka a utvářet pozitivní obraz prostého lidu. Chtěl ukázat realistickou pravdu periférií. Literatura spojována s filmem – prvky se přenášely; nebylo psychologické, zajímal ho detail, vnějšek věcí – detailní zobrazení. Z vnějšku vyplývalo nitro postav. Všechny filmy natočeny černobíle (analytičnost). Důraz na mimiku a gesta – detail. Carlo Levi - Kristus se zastavil v Eboli - esejistický román Pier Paolo Pasolini - básník, prozaik a režisér Darmošlapové, Zběsilý život – romány, popisuje periferii, vyvrhelové na okraji společnosti, naturalistický dokumentární způsob – bojovníci za holé přežití Alberto Moravia – přechází od realismu až k existencialismu a expresionismu Římské povídky – sociálně kritické, tajemno, nejistota, groteskní momenty Horalka – román, kombinace neoralismu a existencionalismu. Matka s dcerou prchají z Říma před němci. Útěk a návrat – ztráta základních lidských hodnot Římanka – román, mladá prostitutka, živí rodinu (matku); zachycení základních životních postojů, člověk vymykající se konvencím Nový román a absurdní divadlo: absurdní divadlo (někdy nazývané „antidivadlo“) se zrodilo ve Francii 50.let. Divadelní koncepce upouští od tradiční zápletky ve spojení s psychologií dramatických postav. Těžištěm se stává experiment v oblasti formy i jazyka. Protagonisty absurdních dramat jsou lidé trpící pocitem odcizení v nepřátelském světě, kde obtížně hledají možnosti dorozumění s ostatními lidmi. Podobně jako autoři absurdních dramat považují i autoři nového románu klasický román, s chronologií příběhu a psychologicky prokreslenými postavami za přežitý. Nový román nechce zachytit realitu v její celistvosti, ale soustřeďuje se na detaily, přičemž zpochybňuje základní románové a narativní kategorie: čas a místo děje nehrají žádnou roli, identita postavy je narušena – případně mohou procházet jedna druhou. Absurdní drama – člověk zachycen v situaci úzkosti, bez schopnosti komunikace s lidmi, postrádá smysl života; bez souvislého děje a logického dialogu; téma – nemožnost dorozumění (degradace jazyka), nesmyslnost lidského jednání, bezmocnost, stereotyp. Scénicky – málo postav, bez dekorace, bez děje, děj je nahrazen promluvami postav. Samuel Beckett - původem Ir. Čekání na Godota – absurdní drama, cesta, 4 postavy, skoro žádná dekorace, postavy dvou tuláků – postavy bez vlastností (může to být kdokoliv), očekávají něco od svého života, neví co. Čekají na Godota, ale nevědí co nebo kdo to je. Dialogy o ničem – mají něco udělat, ale nevědí co. Zbytečnost a prázdnost života Eugène Ionesco – Židle – množící se židle, stařeček a stařenka čekají na někoho; prázdné postavy, které spolu neumějí komunikovat; děj neexistuje, banality měnící se na skřeky Plešatá zpěvačka – návštěva, stejná konverzace, nic nového Samotář – lidé utíkají před vnějším světem, ale ten je stejně dostihne Alain Robbe-Grillet – hlavní představitel nového francouzského románu Gumy – situace záhady, detektivní příběh postavený na hlavu. Víme o oběti, vrahovi, okolnostech a o věcech, které to vše převrátí naruby. Nakonec se z detektiva stává vrah Žárlivost – volně navazované úryvky na sebe; soustřeďuje se na vnějškový popis věcí (ne postav). Věci určují postavení člověka v realitě. Každý jednotlivec vytváří subjektivní názor na realitu. Postavy i děj jsou neurčité. Nathalie Sarraut - ovlivněna Virginií Woolfovou. Psala teoretické práce k formě románu (způsob zobrazení, děj nebyl důležitý, šlo o formu). Vztahy lidí a reality zobrazovány jako reakce na vnější podněty; chybí psychologie. Zlaté plody – román o románu Magický realismus - literární proud v románové produkci latinskoamerických zemí 40. a 50. let 20.stol. Magický realismus hledá vlastní realitu prostřednictvím přírody, mýtu a historie. Vychází z předpokladu, že k uznání „zázračna“je nutná víra. V 80. letech 20. stol se magický realismus stává inspirací ruské mytologické literatury. Prolínání skutečného a snového světa, napětí mezi reálnem a fantazií. Miguel Ángel Asturias - guatemalský básník a prozaik, oceněn Nobelovou cenou. Ovlivněn mayskou literaturou. Romány Pan president, Silný vítr Gabriel García Márquez - kolumbijský romanopisec, povídkář a publicista. Nositel Nobelovy ceny. Sto roků samoty – román, rodinná sága (symbol – osud země); život provinčního městečka od doby kolonismu v 19. stol. do po. 20. stol., členové rozvětvené rodiny stárnou, umírají, ale jakoby žijí i po smrti (reálné a zázračné) Láska za časů cholery, Kronika ohlášené smrti Čingiz Ajtmatov - původem Kirgiz, představitel rusky psané myt.literatury. Popraviště – román, obraz světa před zánikem Postmodernismus: pojem se začal užívat v americké literatuře 50. let 20. stol., všeobecně známý se stal až v. 80. letech. Postmoderní autoři rezignovali na velký příběh, klasické začátky i konce. Z jedné vyprávěcí roviny přecházejí plynule do druhé. Autora nezajímá psychologie postavy – postava je jen figurka. Autoři využívají prvků již napsané literatury – vypůjčují si historické nebo bájné postavy, vědecké informace a s vlastním autorským komentářem je přetvářejí do nových textů. V literatuře více časových rovin, které se prolínají. Princip hry (hraje si sní čtenář), důraz na roli čtenáře, není důležité, co chtěl autor říci. Spojení slova s obrazem a zvukem, není dokončen konec. Vladimir Nabokov - román Lolita – psychologická studie muže a jeho sexuálního vztahu k 12leté dívce Umberto Eco - italský spisovatel. Román Jméno růže – sklon k mystifikaci (příběh jako rekonstruovaný středověkký rukopis), koláž (citáty krásné, filozofické, historické literatury a bible), ironický přístup k minulosti (zlehčuje výklad reformace církve); chlapec (vypravěč) a františkán Vilém pátrají po záhadných vraždách mnichů Administrativní styl a jeho význam – životopis, posudek, dotazník, úřední dopis Administrativní styl, někdy také označovaný jako jednací nebo úřední, řadíme pod styl odborný. Jednací styl je zaměřen na fakta, na jejich sdělení, ale také na ovlivnění a řízení činnosti adresáta. Autor (rozuměj mluvčí nebo pisatel) ustupuje do pozadí, stejně tak bývá zastřen osobní vztah k jednotlivému, konkrétnímu adresátovi. Adresát, tj. posluchač nebo čtenář, bývá kolektivní: podnik, ústav, úřad. Při psaní administrativních projevů užíváme ustálených formulí - klišé, citově neutrálních jazykových prostředků a termínů. Maximální rychlost, formulační snadnost a jednotnost zpracování údajů zajišťují především předtištěné formuláře. Ty adresát vyplňuje zpravidla heslovitě - bez slovesných přísudků. V administrativní oblasti se uplatňuje celá řada slohových útvarů: protokoly a zápisy, žádosti, životopisy, posudky, podnikové dopisy, oběžníky, objednávky, hlášení, výkazy, zprávy, oznámení a inzeráty. žádost: žádostí se pisatel obrací na instituci, jestliže ji o něco žádá např. žádá podnik o přijetí do zaměstnání; vysokou školu o přijetí ke studiu). V žádosti uvedeme nahoře vlevo jméno a adresu žadatele, vpravo pak adresáta a datum. Dále uvedeme věc - heslovitě vysvětlíme, o co žádáme. Ve vlastním textu vyjádříme žádost a zdůvodníme ji, v závěru můžeme vyjádřit poděkování za předpokládané kladné vyřízení žádosti. Na konci je kromě pozdravu nezbytný čitelný podpis. životopis: pravdivé, věcné a stručné vystižení základních faktů z průběhu života. Zpracovává se různými formami podle účelu. Často slouží jako příloha žádosti a přihlášky, pak může mít dvojí formu: je slohově uceleným útvarem, v němž jsou údaje podány se snahou o co největší objektivitu, jindy se životopisné údaje zaznamenávají heslovitě do dotazníků s předtištěnými rubrikami. Životopisy najdeme i v umělecké a publicistické oblasti - ve vzpomínkách na život významné osobnosti. posudek: zpracovávají instituce, společenské organizace na své pracovníky a členy při přechodu pracovníků na jiná pracoviště, do jiných organizací, u příležitosti volby nebo jmenování do různých funkcí. Posudek je úřední dokument, který podává komplexní charakteristiku hodnoceného pracovníka. Zpravidla obsahuje jméno a příjmení, datum narození, rodinný stav, bydliště, vzdělání a přehled zaměstnání s pracovním hodnocením, doporučení k určité činnosti, podpis a datum. úřední dopis: slouží k vzájemnému informování mezi podniky, institucemi a organizacemi, popř. mezi nimi a jednotlivci. Prostřednictvím úředních dopisů se organizuje a sleduje činnost podniků, institucí a organizací, vyjednávají se obchody, připravují se dohody, porady, konference. Úřední korespondence je neosobní, citově neutrální, zdvořilá, ale bez přepjatých zdvořilostních frází. Užívá se odborných výrazů, ustálených spojení a obratů.