2014 - Secar Bohemia

Komentáře

Transkript

2014 - Secar Bohemia
KOBERCOVÁ PÁSKA
Jiří Ruml ji považuje za největší
vynález lidstva – – – STRANA 3
LEONARDO DA VINCI
Muž, který inspiroval
svět – – – STRANA 7
KRADE SE STÁLE RYCHLEJI,
říká elitní policista, který honí zloděje aut
již 20 let – – – STRANA 16
S H E R L O G a m odern í technologie
Leonardova šifra
klíč k zajímavým cenám
Foto: Jaroslav Jiřička
Vědci vlastně nikdy přesně neobjasnili,
proč nám Leonardo da Vinci
zanechal tolik textů napsaných
obráceným písmem. Je to forma
geniální povýšenosti muže, který psal
zleva doprava i zrcadlově obráceně?
Nebo nám chtěl da Vinci ve svých
textech zašifrovat nějaký vzkaz?
ZRCATKO s RAZNICI.indd 1
eonardo da Vinci, malíř, sochař, architekt
a konstruktér tu více či méně užitečných
nástrojů, patří bezesporu mezi průkopníky
moderních technologií. Jeho leckdy bizarní nákresy
získaly na obrysech dávno po jeho smrti v podobě
všemožných moderních strojů, bez nichž si běžný život
dnes neumíme představit. Leonardova genialita je
inspirativní i pro dnešní vývojáře, vynálezce či obyčejné
kutily. Leonardem da Vincim jsme se inspirovali i při
tvorbě letošního časopisu Sherlog. Nechme se tedy vést
unikátností Leonarda da Vinciho, nechme na sebe působit nádech tajemna i na stránkách tohoto časopisu.
Netradiční úprava letošního časopisu není
samoúčelná, chtěli jsme připomenout významného
průkopníka technologií, k jehož odkazu se hrdě hlásíme. Zároveň jsme Vás chtěli pobavit a vyzvat touto
formou k zajímavé soutěži o hodnotné ceny.
Některé texty v našem časopise jsou napsány po vzoru da Vinciho zrcadlově obráceně, ke každému časopisu
jsme přiložili zrcátko, kterým je možné si pomoci při
čtení těchto textů. V každém citátu slavného vědce je
07.11.14 10:49
uložená část tajenky, jež dohromady dává výsledný
text. Své správné odpovědi nám zašlete do 31. ledna 2015
na adresu: Secar Bohemia, a.s., Londýnská 48, Praha 2,
120 00 (na obálku napište SOUTĚŽ) nebo emailem
na adresu: [email protected] Tři z Vás oceníme hodnotnými cenami: 1. cena – SHERLOG R PLUS (aktivní rádiové
zabezpečení vozidel) včetně instalace, aktivace a jednoho ročního provozního poplatku v hodnotě 19 900 Kč,
2. cena – SHERLOG MAX (mobilní zabezpečení objektu)
v hodnotě 9 900 Kč a 3. cena – sada eVito krevní tlak
(krokoměr, tlakoměr a aplikace) v hodnotě 4 090 Kč.
Těšíme se na Vaše odpovědi a užijte si čtení časopisu Sherlog.
Váš Secar Bohemia
L
2
SOUTĚŽ
Na několika stránkách našeho časopisu najdete barevné citáty
Leonarda da Vinciho. V každém z nich se nachází jedno nebo více písmen,
které dohromady tvoří tajenku. Klíč k tajence je následující:
∙ Citát
číslo 1: 5. písmeno (neřídíme se českou abecedou), 11. písmeno, 25. písmeno
∙ Citát
číslo 2: 3. písmeno, 9. písmeno
∙ Citát
číslo 3: 4. písmeno, 19. písmeno
∙ Citát
číslo 4: 1. písmeno, 3. písmeno od konce
∙ Citát
číslo 5: 18. písmeno, 23. písmeno
∙ Citát
číslo 6: 16. písmeno, 28. písmeno, 40. písmeno, 88. písmeno
∙ Citát
číslo 7: 8. písmeno, 20. písmeno a poslední písmeno
itát číslo 8: 5. písmeno, 18. písmeno, 29. písmeno
∙ C
∙ Citát
číslo 9: 1. písmeno, 16. písmeno, 24. písmeno
∙ Citát
číslo 10: 12. písmeno, 34. písmeno, 47. písmeno,
86. písmeno, 137. písmeno
Vzhůru do toho!
Editorial 2014
Při studiu veřejné správy jsem kdysi narazil na termín
difuze inovace, který mně připadal jako z Marsu.
Posléze jsem zjistil, že se tím míní rozšiřování novinky
v prostoru, třeba nové ideje z místa vzniku až k jejím
definitivním uživatelům.
Jestliže Vám nyní předkládáme výroční časopis, jež se
zabývá moderními technologiemi, překládám difuzi
inovace ekonomicky jako schopnost konkurence,
tj. schopnost obstát na trhu. Tak jsme čtení zaplnili
inovátory různých typů i časových období, lidmi,
kteří někdy něco vymysleli, byli součástí vědeckého
a technického pokroku a uplatnili jej, ušetřili práci
a přírodní zdroje a tím například změnili řízení
obchodních společností, pracovních podmínek
a kvalifikaci lidí, anebo pro říši fantazie každého z nás
něco důležitého udělali.
Od Leonarda da Vinciho přes Julese Vernea a Františka
Křižíka, francouzského zahradníka Josepha Moniera až
po Lubora Myslíka. Zjistíte, jak se z rodinné firmy stala
moderní technologická společnost. Na konci starého
roku se také dočtete v rozhovoru se špičkovým
kriminalistou o krádežích aut a získáte řadu zajímavých
informací a námětů k přemýšlení. I někteří majitelé
společnosti Secar Bohemia hovoří nejen k inovacím,
ale i reflektují stav společnosti. Časopisem Vás provází
tajemný kvíz, na jehož výherce čekají zajímavé ceny.
Hezké čtení, požehnané vánoční svátky a všechno
dobré v nadcházejícím roce 2015 Vám přeje
Jan Ruml,
generální ředitel.
S H E R L O G a m odern í technologie
Nejlepší vynález? Kobercová páska!
Mobilní telefon položený na stolku,
aby nahrál tento rozhovor, byl
největším technickým vynálezem,
který se v místnosti nacházel.
Mnohem důležitějšími pomůckami
byl šamanský přivolávač deště
ze sušeného kaktusu nebo silná
ostnatá větev sloužící bůhví k čemu,
raději ani nedomýšlet. Jiří Ruml se
v tomto prostředí cítil báječně, sám
si HO PRO rozhovor vybral.
Proč sedíme právě tady, když si máme povídat
o budoucnosti firmy, kterou živí využívání
moderních technologií?
Protože to přesně vystihuje můj postoj k inovacím. Inovace vzbuzuje skoro pokaždé dojem, že se jedná o věc
technickou. Jak člověk stárne, tak zjišťuje, že je věcí daleko víc filozofickou než technickou. Pro mě jako člověka,
který chtěl být vždycky někde v přírodě, pracovat někde
s hmyzem, studovat přírodovědeckou fakultu, chytat
ryby, tak pro mě to, že jsem nakonec ve firmě, která žije
z inovací, bylo vždy trochu problematické. Já si nekladu
za cíl pochopit techniku těch věcí, já spíš přemýšlím nad
jejich smyslem. To je pro mě důležitější, než jak fungují.
Tak mě třeba napadlo, že to je taková unikátní lidská
vlastnost – vymýšlet a inovovat. A už několikrát jsem hledal odpověď na otázku, proč to člověk dělá. Je to jenom
jeho nezměrná vlastnost do všeho šťourat a všechno
převracet nalevo a napravo a zjišťovat, jestli by to nefungovalo i jinak? Nebo to má nějaké hlubší významy?
Posouvá to společnost dál.
Nebo si to nemyslíte?
Jak co nás posouvá dál. Napadá
mě jednoduchý a srozumitelný
příklad. Kostka.
Foto: Jaroslav Jiřička
Jaká kostka?
Začnu kostkou cukru. Velký
pokrok proti odsekávání homolí.
To je vynález, který přežívá strašně
dlouho. A pak uběhne nějaký čas
a v Maďarsku vznikne Rubikova
kostka. Ta nemá žádný praktický
význam, je tam jenom ten časový
posun civilizace, kdy lidi už nepotřebují pracovat dvacet hodin denně
jen proto, aby se najedli, oblékli a měli
doma teplo. Už se posunuli někam,
kde mají denně několik hodin volného času pro svou zábavu.
Vy ale chováte větší sympatie
k té kostce cukru, že?
Samozřejmě, v tomto jsem
opravdu snadno čitelný a docela se
bavím jednou představou, která mi
kdysi naskočila v hlavě. Jaké by to
bylo, kdyby Rubikova kostka byla
vynalezena v té době, kdy v Dačicích přišli na kostku cukru? Co
by se s ní dělo, kdyby ji vynálezce
předvedl lidem? Myslím si, že by ji
lidi zahodili. Buď by se jí báli, nebo
by usoudili, že jim nepřináší žádný
užitek. Neměli by čas na to, aby si
jen tak pro zábavu zkoušeli ty miliony barevných kombinací.
Jak inovovat člověka?
To se budeme muset
zeptat asi Googlu. To je
ostatně nástroj, který
člověka inovuje dnes
a denně, jenom nevím,
jakým směrem.
Proč nahlížíte na inovace tak
skepticky?
Člověk si vždy usnadňoval práci,
protože život býval hodně těžký.
Jenže pak se řada užitečných vynálezů zvrhla ve vojenské využití,
no a nakonec to skončilo tím, že
se na tom daly vydělat obrovské
peníze. A proto jsem k těm inovacím
celý život dost zdrženlivý, i když
s nimi pochopitelně žiju, mám
mobilní telefon a používám počítač
a přečtu si mail, to samozřejmě ano.
Ale nevím, jestli ty inovace posunují lidstvo takovým způsobem,
blahodárným, jak si myslím, že byly
kdysi ty inovace vymyšlené. U těch
základních věcí, jako byl objev kola,
pochybnosti nemám. Ale u těch
současných nemám jistotu, že to lidi
někam posunuje.
Není to jen vaše nějaká fobie
z techniky? Neurazte se, ale to
se u starších lidí občas stává...
Nedávno jsem četl rozhovor
s významným finančníkem,
který dostal otázku: Co je největším
nebezpečím v současné ekonomicky orientované době? Odpověděl,
že největším škůdcem je internet
a mobilní telefon, protože tyto věci
t s on P oh c S
k a j e j i t s ov i v a t s d e ř p
u o d z u k a t , m e l d i m r ok
ů l s ym s
3
S H E R L O G a m odern í technologie
jsou už rychlejší než naše myšlenky
a už ty věci nás ovlivňují způsobem,
proti kterému jsme bezmocní. Ta
rychlost sdělování informací překročila mez, kdy to bylo produktivní.
Kdy jste se vy naposledy ztratil
v nějakých inovacích?
Mám to štěstí, že se v nich nemohu
ztratit, protože je dokážu ignorovat.
Když vidím něco, co považuji
za přesahující moje já, tak to odmítám
a nezabývám se tím. Pro mě bude
internet vždy cestou do pekla. Těch
chytrých lidí, kteří internet využívají
skutečně smysluplným způsobem,
je daleko méně, než těch, kteří to
samé prostředí zneužívají k podvodům nebo ke zničení někoho.
Jak se s tím ale vypořádáváte
na vašich firemních poradách?
Vždyť činnost Secaru je závislá
na moderních technologiích
a inovacích?
To je ale přece přesně to zdravé
dilema, které by každá firma
zabývající se inovacemi měla mít
v sobě zakódované. Na poradu
přijdou vývojáři a začnou nám
ukazovat, jak třeba pomocí knihy
jízd řídit celou dopravu a podobně.
Ukazují nám řadu grafů, které se
samozřejmě on-line proměňují,
a k tomu už předvádí nové aplikace, které s těmito on-line daty
nějak pracují. Takže se na displeji
4
nejenom ukáže, kde je na silnici aktuální nehoda, ale
už rovnou vidím, kolik produktivního času ztratím
na delší objížďce. A kde se můžu nasvačit a co v tom
bistru u silnice mají k jídlu.
Vy je v tomhle brzdíte? Vždyť to není přece špatné.
Já je samozřejmě nebrzdím, ale vždy kladu tu otázku, jestli to je jenom „kančí na dančí“, jak se říká, nebo
jestli to má opravdu přidanou hodnotu a skutečný
smysl. Soukromě jsem totiž přesvědčený, že se vymýšlí
víc nesmyslů než smyslů.
Kterých vynálezů si opravdu vážíte?
Pro mě jsou zajímavé ty inovace, kterým rozumím a kterým věřím. Je to asi všechno, co v sobě obsahuje nějakou
klasickou mechanickou věc, ozubená kolečka a podobně.
Tomu rozumím a umím pochopit, v čem mi to pomůže.
V běžném životě nebo v nouzi?
Když se dostanete do nouze, ať už zabloudíte
v kanadské divočině nebo vám v civilizaci vypnou
elektřinu nebo si zlomíte nohu při houbaření, tak
vám spousta dnešních supertechnologií nepomůže.
Buď není v daném místě signál, nebo je vybitá
baterie, nebo nemáte nainstalovanou aktuální verzi
aplikace a vy zkrátka nepoznáte, kde jste. Takže se
třeba někam dovoláte, ale nedokážete říct, kde s tou
pochroumanou nohou jste, a zmůžete se jen na to, že
řeknete, že jste kdesi v lese.
Myslím si, že lidi ztrácí základní dovednosti. Umí se
výborně orientovat v nových přístrojích, ale už se nedokážou orientovat ve světě, v přírodě, a ani mezi sebou.
Lidská společenství přestala komunikovat napřímo.
Máme se tak dobře, že už nevíme roupama co dělat?
Určitě. Já jsem strávil poměrně dlouhý čas v Africe
a v Jižní Americe...
Odkud jste si přivezl velmi zajímavou aplikaci.
Nebo tedy spíše zajímavý hardware – přivolávač
deště. Funguje?
Tak to je věc, která se povedla. Přivezl jsem si ji z Jižní Ameriky a ti šamani, kteří si ji vyráběli, byli velmi
zkušení. Tím nemyslím v sušení kaktusů, ze kterých
se přivolávač deště dělá, ale v pozorování přírody
a jakési spontánní meteorologii. Oni samozřejmě
přivolávali déšť ve chvíli, kdy podle signálů z přírody,
jako je třeba chování zvířat nebo tvorba mraků,
věděli, že je právě teď větší pravděpodobnost, že bude
pršet. Takový šaman se ráno probudil, zkontroloval
přírodu, kouknul, jak se chovají třeba žáby a kam
lezou brouci, a řekl si: Vypadá to, že by mohlo pršet.
Pak svolal kmen a oznámil, že začne přivolávat déšť.
Měl asi vysokou úspěšnost, ale nebylo to kvůli nějaké
zázračné pomůcce, ale díky poctivým znalostem
a zkušenostem. Rozuměl přírodě. To je něco naprosto
opačného, než když se dnes někdo rozhodne vystřelovat do atmosféry stříbrný prach, aby spustil déšť.
Narazil jste na vašich cestách na něco, co by se dalo
označit jako inovace pro vás samotného, pro váš život?
Já jsem spíš zaregistroval ty zvláštní skoky, jaké se
v těch zemích odehrávají. Třeba pro řadu lidí je návštěva Afriky spojena se zvířaty. Se slony, se lvy, s žirafami
a panoramatem Kilimandžára. Pro mě ale nejsilnější
zážitek z Afriky bylo nekonečné množství igelitových
sáčků. Naprosto nepředstavitelné množství. Kdybyste
do té hromady skočil, tak nebudete vidět.
Čím to?
Začala se tam prodávat voda v igelitových sáčcích.
Dnes se už prodává v pet lahvích, což tedy není o moc
lepší, ale aspoň to vítr tak neroznáší po krajině. Bavil
jsem se s místními a ptal se jich, zda jim to nevadí. Co
s tím asi tak máme dělat, odpověděli mi. To nám sem
Já si nekladu za
cíl pochopit
techniku těch
věcí, já spíš
přemýšlím nad
jejich smyslem.
Foto: Jaroslav Jiřička
přivezli v rámci rozvojové pomoci, tak jsme vodu
vypili a sáčky zbyly. Oni se k ničemu dalšímu nedají
použít, a tak je tady házíme na hromadu. Pro mě to je
důkaz toho, jak inovace mohou předbíhat lidstvo tam,
kde na to není prostě připravené. Součástí afrických
chýší s rákosovými střechami jsou televizní satelity.
Co je vaše nejoblíbenější technologická pomůcka
na vašich cestách?
Nůž. Bez něj to nejde. Vozit vyloženě speciální věci
se ukázalo jako nesmysl.
Žádný speciální vynález?
Jeden ano. Kobercovou lepicí pásku. To je taky
fantastický vynález. Univerzální věc na cokoliv.
Naběhli jste si někdy v Secaru s vašimi vlastními
inovacemi? Například že jste sami sebe nahnali
ve vývoji do slepé uličky?
Samozřejmě. Stalo se nám například, že i přes
nejpečlivější testování jsme museli vyměňovat
jednu modelovou řadu systému Sherlog, která byla
namontovaná ve stovkách aut. Ale potřeba říci, že
samotný základ Sherlogu, ta hardwarová bedýnka
v autě, funguje. Problém ale bývá v doplňcích, jako je
třeba bezpečnostní přihlašování, což je mezikus mezi
člověkem a samotným bezpečnostním systémem.
Přihlašování a autorizace po uživateli požadují, aby se
choval nějakým konkrétním způsobem, a do toho se
S H E R L O G a m odern í technologie
Potřebujeme společenský restart
řadě lidí nechce. Mají pocit, že oni
přece nebudou poslouchat nějaký
přístroj a podřizovat se předepsanému postupu. V lidech je zakódovaná jistá pohodlnost. A ono se to
vlastně pak promítá i do politiky
a vy najednou pozorujete, jak ty
státy pomalu chřadnou, šednou
a umírají. A probere je až nějaká
nečekaná událost. Vybavuji si, jak
jsme se najednou proměnili při ruské invazi v srpnu 1968. Najednou tu
byl vyměněný národ, lidé si chtěli
navzájem pomáhat, byli hodní
a obětaví.
Takže taková inovace
společnosti?
Něco na ten způsob.
Může nás nastartovat ale něco
jiného než podobné katastrofy?
Ať už vojenská invaze nebo
třeba ničivé povodně?
Jak inovovat člověka? To se
budeme muset zeptat asi Googlu.
To je ostatně nástroj, který člověka
inovuje dnes a denně, jenom
nevím, jakým směrem. ■
Zatímco Jiří Ruml se netají skeptickým
přístupem k novým technologickým
vynálezům, Daniel Honzík si takové
povídání užívá. „Steve Jobs v podstatě
začal vymýšlet iPhone s nulovou
aktuální potřebou, ale jasnou
představou. V jeho hlavě byl ten
přístroj vyvinutý dávno předtím,
než jeho skutečná doba přišla.
U technologií prostě platí, že jejich
vývoj musí začínat s velmi velkým
předstihem.“
Jaká vaše klukovská představa se naplnila?
Je to naprosto banální věc, ale možná mi to tak
připadá jen proto, že mi je už přes padesát a ty
klukovské sny jsou dávné. Ale pamatuji si, jak jsem si
tehdy představoval, že u auta nebude potřeba ručně
řadit rychlosti, že někdo přijde na to, jak odstranit tu
v mých očích nesmírně složitou koordinaci pohybů
spojka – řadicí páka – plyn. No a dnes je automatická
převodovka naprosto běžná věc.
Stíháte jako uživatel technologický pokrok?
To, co se odehrálo za poslední čtvrtstoletí, to se
předtím neodehrálo za padesát let. A co se dříve stihlo
za padesát let, na to bylo předtím potřeba celá století. Ten
vývoj je natolik překotný, že se nemůžeme novinkám
bránit. Můj skeptický kolega Jirka Ruml vždycky opakoval, že chce na telefonování jen takový přístroj, který má
tlačítka a na klávesnici jsou čísla od nuly do devítky. Ať
Foto: Jaroslav Jiřička
ale dělá, co chce, ještě on se stejně dožije doby, kdy nic
takového nebude, a on se bude muset smířit s dotykovou
obrazovkou a jeho sen o tlačítkách s čísly se rozplyne.
Ale to je osud, který postihne více našich konzervativních představ nebo staromilských přání.
Před čím ale i vy cítíte jistou zdrženlivost, ostych,
nebo dokonce obavy?
Je to věc, kterou známe z Orwellovy knihy 1984. Daň
za moderní technologie v podobě ztráty soukromí.
Takže někdo, kdo rozjel sledování aut pomocí
systému Sherlog, se bojí technologií, které
umožňují sledování?
Tak teď se musím ohradit velmi důrazně. Sherlog
není sledování aut! To je špatná interpretace toho, co
nabízíme. Ale jsem na ni zvyklý,
protože dvacet let, co tuto ochranu aut nabízíme, nám to řada lidí
předhazuje.
Tak jak to je?
Sherlog nesleduje auta, ale
reaguje na cokoliv, co se s autem
i j e l h cy r j e N
í d or e s
h car t s
5
S H E R L O G a m odern í technologie
Zafunguje nějaká samoregulace společnosti jako
živého organismu? Nebo je potřeba přitvrdit
třeba v zákonech?
Věřím v přirozenou samoregulaci, protože ony
direktivní regulativy se ukazují jako neúčinné. My jsme
zatím rezignovali na to, že vyhledávače o nás toho tolik
vědí. Ale je to zatím! Až to přeroste míru, kterou jsme
ochotni snášet, tak se tomu, věřím, postavíme. A je zřejmé, že se k této hranici blížíme raketovým tempem.
děje, a je to definované jako neobvyklé. Teprve
v tomto okamžiku se zapne vyhledávací systém.
Do té doby si celé to zařízení v poklidu v autě spí,
nikam nic nevysílá, nikoho nesleduje a čeká. Pouze
až obdrží impuls, že někdo spojil dva dráty nebo
zvedl auto na odtahovou plošinu nebo ho naklonil,
zkrátka impuls signalizující, že se s autem děje něco
nestandardního, tak se zařízení probudí a začne
volat po identifikaci toho, kdo začal s autem manipulovat. Je to vlastně elektronický dotaz: Jsi ty, kdo teď
právě nastartoval motor, můj majitel? A když zařízení
nedostane potvrzující zprávu od majitele, tak vyšle
signál do našeho operačního střediska. Protože
jsem odpůrce jakéhokoliv omezování a sledování,
tak bych nikdy nestál v čele firmy, která by někoho
sledovala.
V tomhle vám tedy pokrok nahání obavy?
Ano. Střet moderních technologií s osobní svobodou je strašně silný a nebezpečný.
Kde je tedy ta ztráta soukromí podle Orwella,
která vám vadí?
Chápu, že pro naši bezpečnost mají být města vybavena kamerovými systémy. To jsem schopen přijmout
jako přiměřenou daň za bezpečnost v současné době.
Trochu víc mi ale vadí, že skoro jakákoliv aplikace
v dnešním mobilním telefonu vyžaduje přístup k informacím o vaší poloze.
To je ten Velký bratr?
Ano. Vadí mi, jak internetové vyhledávače shromažďují informace o všem, co na počítači děláte, kde
se pohybujete v kybeprostoru, o jaké věci se zajímáte.
To si ostatně může každý s kamarádem vyzkoušet,
když si oba ze svých počítačů zadají totožný dotaz
do vyhledávače. Dostanou rozdílné výsledky, protože
vyhledávač automaticky zapracovává i informace,
jaké stránky ti lidé navštěvují, co hledali v jiné dny
a podobně. Tady už jde ztráta soukromí za přijatelnou
hranici.
6
Foto: Jaroslav Jiřička
Politika není byznys.
Zapomínáme na to, že „res
publica“ znamená „věc
veřejná“, a že s republikou
a politikou má být spojené
„já sloužím“. Za tím je
samozřejmě schované i „já
nekradu“.
Pokud bychom pojem inovace nevztahovali jen
na technický pokrok, ale i na vývoj společnosti,
tak v čem by současná česká společnost
potřebovala nejvíce inovovat?
Mentální inovace je mnohonásobně větší problém,
než nějaký technologický vývoj. Čtvrt století po pádu
komunistického režimu vidím, že mentální vývoj
společnosti výrazně zaostal za technologickými změnami. Technika se změnila kolem nás neskutečně.
Sociální a komunikační vývoj stagnuje, nebo dokonce
zaostává. Vytrácí se slušnost, vytrácí se korektní
jednání. Mám pocit, že se vrací Havlova teze o blbé
náladě ve společnosti.
Řečeno technologicky: Blbá nálada, verze 2.0?
Zatím verze 2.0, ale obávám se, že se rychle blížíme
k verzi 3.0. To není jenom otázka nízké volební účasti,
kdy lidé nechtějí rozhodovat o tom, kdo bude společnost
řídit, ale je to i opouštění politiky jako služby. Politika
není byznys. Zapomínáme na to, že „res publica“ znamená „věc veřejná“, a že s republikou a politikou má být
spojené „já sloužím“. Za tím je samozřejmě schované i „já
nekradu“.
ol á m odK
otsač , í lsym
í lým e s
Takže tady bychom potřebovali
inovaci?
Zásadní inovaci! Vždycky jsem
si říkal, že ten potřebný restart
přijde, až mě a mé vrstevníky
vystřídá mladá generace. Jenže ta
už dostala od společnosti takové
příklady, že se bojím, že ani tahle
generace nebude schopná potřebný pozitivní restart udělat.
A kdyby se tohle nepovedlo,
máte v záloze nějaký
technologický sen?
Nic nepotřebujeme tak silně,
jako ten společenský restart.
Takže splnění technického snu si
přeji jen jako nadstavbu nad tím.
Kdyby to ale jen trochu šlo, chtěl
bych si jednou užít teleportaci.
Místo několikahodinového letu
přes Atlantik rychlý přesun šikovným přístrojem. To by bylo něco! ■
S H E R L O G a m odern í technologie
Leonardo da VincI: Muž, který žil proto, aby poznával.
Poznámky psané zleva
doprava zrcadlovým písmem
jsou vlastně obyčejná věc,
tedy v životě Leonarda
da Vinciho. Pro normální
smrtelníky náročný úkol,
pro renesančního vědce
a umělce rutinní věc, kterou
mnohonásobně zastínilo to,
co bylo v poznámkách zapsané.
Studie lidského těla, návrhy
válečných strojů, poznámky
o hledání krásy a dokonalosti.
Dodnes zajímavé, dodnes živé,
dodnes citované.
Vegetariánský levoboček
venkovanky Catariny a notáře
Sera Piera D‘Antonio byl údajně
neobyčejně hezký a měl velkou
fyzickou sílu. Byl levák, muži
ho přitahovali výrazně víc
než dívky a ta nejstručnější
charakteristika jeho života by
se dala napsat takto:
vě tváře, dva životy.
Nebo slovo PROTIKLADY,
to da Vinciho vystihuje
také věrně.
Leonardo byl známý pro svoji až
ženskou jemnocitnost, zároveň ale
disponoval velkou fyzickou silou.
Byl mírumilovný, ale to mu nebránilo v tom, aby jako vojenský inženýr
nastoupil službu u Cesara Borgie,
pro kterého vynalézal nejkrutější
obléhací zbraně. Da Vinci jako vegetarián kupoval na tržnicích ptáky
držené v klecích a pouštěl je na svobodu, zároveň dychtivě doprovázel
odsouzence na smrt až k šibenici,
aby si mohl do svého zápisníku skicovat jejich tváře strhané úzkostí.
Protiklady bylo naplněno i to, co
ho nejvíce proslavilo a učinilo ho
ve vědě a umění nesmrtelným.
Několika nedokončenými obrazy
reformoval malířství, avšak malování ho nudilo pro přílišnou snadnost.
Byl vskutku geniální sochař a zároveň sochařství pro námahu a špínu
příliš neuznával. Fascinovala ho
struktura lidského těla, ale lidstvem
pohrdal. Odhalováním tajemství
života byl posedlý v době, kdy lidský
život měl minimální cenu.
Pro své malby, kresby a sochy
byl už za svého života známý
a uznávaný umělec, ale víc tíhl
k vědě a bádání. Jenže tady se mu
dostalo skutečného uznání až
po smrti.
D
„Nemáme právo nějakou věc
buď milovat, nebo nenávidět,
pokud jsme ji zevrubně
nepoznali.“
Jedním z důvodů, který ho k vědecké práci přivedl,
byla právě umělecká tvorba. Chtěl poznat princip malby,
zákony barev, stínů, perspektivy a také zobrazovaných
zvířat a rostlin. Sbírání informací, které měly původně
sloužit jen jako umělecká pomůcka, ho nakonec
od umění odvedlo a stále víc se věnoval čisté vědě. Díky
širokému záběru zkoumání, který získal rozpracováváním problému ve svých malbách, si badatelský zájem
rozšířil téměř na celý obor přírodovědy.
Znalosti o lidském těle získával z více než tří desítek
pitev, které sám prováděl a ze kterých si pak pořizoval
detailní a přesné kresby doplněné popiskami všech svalů, cév, kloubů a vnitřností. Jako zřejmě první například
popsal propojení oka a mozku. Papež Lev X. ale jeho
bádání, na tehdejší dobu velmi troufalé, rychle zakázal.
Da Vinci ale přesto zkoumal lidská těla dál, tajně a v noci.
Touha poznávat stála nade vším: „Nemáme právo
nějakou věc buď milovat, nebo nenávidět, pokud jsme
ji zevrubně nepoznali. Vskutku veliká láska vzniká
z důkladného poznání toho, co milujeme, a znáš-li něco
špatně, můžeš to také jen málo milovati nebo docela
nic.“
Bádání, které mu bylo nejdříve pomocníkem, se stalo
jeho hlavní překážkou v umění, ale zároveň na zbytek
života jeho hlavním zájmem. Nejen svými vynálezy
a objevy, ale především způsobem práce je právem
považovaný za prvního vědce a inženýra.
Leonardo da Vinci navrhl
množství bagrů, fréz nebo strojů
na řezání závitů, broušení šicích
jehel, tažení drátů, navíjení nití
i stříhání sukna. Studoval let
motýlů, ptáků i netopýrů a snažil se
podle přírodní inspirace sestrojit
létací stroje, které by unesly člověka.
Zkonstruoval jednoduchý padák
ve tvaru pravidelného čtyřbokého
jehlanu, který měl údajně snést člověka z jakékoli výšky. Navrhl kožený
potápěčský oblek, zkoumal dýchání
pod vodou pomocí šnorchlu, zanechal po sobě řadu studií kolesových
lodí. Slavné jsou jeho vojenské návrhy katapultů, kuší, obléhacích věží
a děl a také bojové vozidlo ve tvaru
želvy poháněné osmi muži.
Většinu Leonardových rukopisů zdědil jeho žák Francesco
Melzi. Sám je však nedokázal vydat
a po jeho smrti byly jejich části
prodány či darovány přátelům
a sběratelům. Dnešní podoba spisů
je proto hodně odlišná od té, jakou
měla za Leonardova života. ■
leti lev ej ad ěV
ex a r p a
i c á j ov
7
S H E R L O G a m odern í technologie
Míry jest třeba zachovati, vážení inovátoři!
Na cesty za dobrodružstvím toho
STAČILO NA KONCI DEVATENÁCTÉHO
STOLETÍ MÁLO. Pohodlné křeslo,
šálek čaje a předplatné.
ylo už celkem jedno, zda doručovatel přinášel
Českou wčelu, Světozor, Vlasteneckého
zvěstovatele nebo Ilustrovaný svět. Vzrušující
podivuhodnosti se objevovaly na stránkách všech
tehdejších časopisů. Bez televize nebo internetu
bylo prakticky nemožné si hned ověřit, zda dobrodružstvím vonící zpráva je pravda nebo novinářská
kachna. A tak se sny o budoucím světě a možnostech
technického pokroku volně mísily s nikdy nenaplněnou fantazií.
Zpráva o pařížském zahradníkovi Monierovi vypadala víc jako pohádka, než oznámení o přelomovém
vynálezu. „Chtěje pro stromky sestrojiti veliké kbelíky,
které by byly trvanlivější než dosavadní dřevěné,
ale zas lehčí než betonové, zhotovil železnou kostru
a obložil ji cementem. A byl hotov vynález, jenž si nyní
rychle světa dobývá! A Monier už není zahradníkem.“
Ale byla to všechno pravda, průlomový železobeton
se zrodil právě takhle.
Plukovník rakouskouherského jezdectva, uváděný pouze pod iniciálami H. von M., chtěl prorazit
s vynálezem na usnadnění plížení. Voják by uchopil
do rukou malé kolečko, veliké přibližně jak z koloběžky, které by mělo do stran prodlouženou osu.
Nalehl by na ně a pohodlně by se vydal vstříc nepříteli. „Boty by měl opatřeny kovovými nášpičníky,
aby se zabránilo podklouznutí a celkovému pohybu
se dostalo plynulosti. Vynález tento jest myšlenkou
plukovníka, který teprve na zaslouženém odpočinku
B
8
může zužitkovati své bohaté zkušenosti. Vynález
není prvý, o dalších se v kruzích vojenských vážně
uvažuje,“ psaly noviny v roce 1899. Plížící kolečko se
jako nesmysl neuchytilo, a tak je i ohleduplné, že se
po plukovníkovi dochovaly jen iniciály.
Neslavně skončil i prodejní automat, který
na počátku dvacátého století nabízel v pařížských
ulicích poštovní známky. Noviny tehdy o technickém
vynálezu napsaly: „Známky poštovní v automatech
vlhnou a pak ovšem po vhození peníze nevypadne
žádná známka; a nadto prý automatů obecenstvo
ze zlého úmyslu nebo děti ze skotáctví zneužívají,
vkládajíce do malých otvorů mince staré, nepotřebné
plíšky a podobně.“
Na zbohatnutí marně čekal i vynálezce, který
chtěl prorazit s elektrickým zapalovadlem doutníků.
V reklamním prospektu z roku 1897 přitom svůj přístroj vychvaloval, seč mohl. „Jakmile přistroj do ruky
vezmeme a tiskátko byť jen nepatrně stlačíme, rozžhaví se zapalovadlo a doutník může býti připálen. Tak
se dá zužitkovat elektřina i jinak než k účelům osvětlovacím. U nás užívá se elektřiny jedině ke svícení,
Vzrušující
podivuhodnosti se
objevovaly na stránkách
všech tehdejších časopisů.
a to ještě velmi porůznu, poněvadž dosud nemáme
elektrické centrály, která by nám v Praze elektřinu
dodávala.“ Doutníkový zapalovač se tehdy neuchytil,
ale je poctivé přiznat, že zapalovače cigaret na 12 voltů
v automobilech se o necelé století později rozšířily
masově.
Úsměvně dnes působí poučky z návodů k obsluze
prvních telefonů. „Nemluvte uchem a neposlouchejte
ústy!“ Upozorňovaly telefonní
společnosti své první účastníky.
Zimní bicykl
Oddělená mluvítka a sluchátka
na led i do sněhu
řadě lidí motala hlavu.
Mnohem vážněji se ale čte
zpráva z roku 1888, která varovala před tím, čemu
se dnes říká globalizace. Byla až překvapivě přesná.
„Nedá se popříti, že všestranně zásobený trh vybranými lahůdkami zavede a zmlsá mnohou rodinu,
která jindy skromně a šetrně žila. Objevují se mnohé
pochutiny, které naši předkové neznali, aneb které
bývaly na stolech jen zřídkakdy. Rychlá doprava jak
po železniční dráze, tak po vodě,
ukrutně spěšné zpravodajství
o stavu a cenách zboží, urychlení
objednávek i dodávek jest výsledek naší moderní civilisace. Než
je jen správné, když výdobytky té
či jiné kuchyně přesahují od národův k národům neznajíce hranic.
Jen míry jest třeba zachovati!“ ■
S H E R L O G a m odern í technologie
František Křižík: superstar českých vynálezců
kutečnou hvězdou mezi
českými vynálezci byl
František Křižík, vrstevník
Thomase Alvy Edisona. Oba se
narodili v roce 1848, což byl ten
nejlepší možný vstup do éry vědy
a pokroku. Vznikaly nové stroje
a mechanismy, které usnadňovaly
lidem práci, modernizovaly se
nejenom továrny, ale také domácnosti. Čím více práce zvládly stroje,
tím více času měli lidé na to, aby
si mohli užívat zábavu, kterou jim
obstaraly... zase stroje a přístroje.
„Druhý den hned po snídani
jsem spěchal na výstavu, kde
jsem pak býval každodenním
hostem po celý čas svého pobytu
v Paříži. Nejvíce mě zajímala
elektřina a hlavně nové elektrické
světlo. Z literatury jsem sice znal
skoro všechny tehdy existující
regulátory obloukového světla, ale
v činnosti jsem dosud toto světlo
neviděl,“ napsal si František Křižík
do svého deníku v roce 1878, kdy
se vydal na pařížskou Světovou
výstavu. Upoutala ho Jabločkova
lampa, která dokázala svítit tři
čtvrtě hodiny. Více nedokázala,
neboť uhlíky, mezi kterými zářil
elektrický oblouk, rychle shořely.
Tehdy si začal Křižík skicovat
první nápady na svou obloukovou
lampu: Naklonit uhlíky, aby hořely
rovnoměrně, automaticky je
k sobě přibližovat pomocí elek-
S
Foto: ČTK
Slovo showbyznys se před 150 lety
ještě nepoužívalo. Ale tehdejší vědci,
inženýři a vynálezci si užívali stejné
popularity jako dnešní hvězdy
z titulních stránek společenských
časopisů. A předvádění nových
přístrojů a aparátů si v ničem
nezadalo se současnými produkcemi
kouzelníků a iluzionistů
ve vyprodaných halách.
Na rozdíl od mnoha
podivínů uměl Křižík
své technické bádání
proměnit na peníze.
Podílel se na budování
elektráren, měl svou
továrnu na dynama,
vyráběl žárovky i lustry.
Foto: Jaroslav Jiřička
Regulátor obloukové lampy
trických cívek s dvojitým vinutím
a používat solenoid.
Fascinace elektřinou byla
v Křižíkových časech přirozená,
vždyť už na počátku devatenáctého století poznamenal hudební
skladatel Ludwig van Beethoven:
„Moje přirozenost je elektrická!“
František Křižík neskládal oslavné
ódy na elektřinu, ale vršil jeden
technický přístroj za druhým.
Po obloukové lampě zkonstruoval
v roce 1896 první elektrickou tramvajovou trať mezi Libní a Karlínem,
postavil první elektrickou lokomotivu pro vídeňskou dráhu, zavedl
tramvajovou linku přes Karlův
most, aniž by se muselo natahovat
trolejové vedení a v roce 1891
představil Pražanům na jubilejní
výstavě svítící vodní fontánu. „Jest
to vodotrysk, jehož mocné paprsky
ozářeny jsou vydatným světlem
elektrickým, různobarevnými
skly procházejícími, a sice světlem
vycházejícím zdánlivě z vody
samé, že se zdá, jako by stříkaly
do výše proudy živých barev. Tak
pohyblivý a vzdušný jest tento
obraz, jemuž co do krásy a efektu
hned rovno není,“ referovaly
o Křižíkově elektrické vodní show
Národní listy.
Veřejná předvádění vynálezů
byla v té době stejně důležitá, jako
zápisy do patentových knih. Sledování vědy na vlastní oči si v ničem
nezadalo s divadelními představeními. Lidé potřebovali vidět,
co všechno nové stroje a energie
dokážou a právě Křižík jim toho
dopřával vrchovatě. Kromě do té
doby nevídané osvětlené fontány
připravil pro jubilejní výstavu také
kompletní osvětlení výstaviště,
na které použil čtrnáct set žárovek.
A k tomu přidal ještě elektrickou
dráhu, která na výstaviště přivážela návštěvníky z centra Prahy.
Na rozdíl od mnoha podivínů
uměl Křižík své technické bádání
proměnit na peníze. Podílel se
na budování elektráren, měl svou
továrnu na dynama, vyráběl
žárovky i lustry. A když České
vysoké učení technické hledalo
někoho, kdo by mohl v roce 1937
přednést zdravici Albertu Einsteinovi, ukázalo na Křižíka. ■
e d j o d í t s ět Š
o h o n m o d k , n et
e ju c a r p
9
F ejeton K arla H v í ž ď aly
O vynálezech a vynálezcích
važuji-li nad těmito slovy, napadá mě: Snaha něco vynalézat či
tvořit, tedy malovat, skládat nebo psát, pramení jen z marné touhy mužů vyrovnat se ženám, protože ty jsou nesmrtelné díky
svým dětem. Pokud jsou plodné a mají děti, automaticky mají také pokračování a jejich život má tím pádem přesah.
U
To u mužů neplatí. My se o něco takového musíme pracně snažit a málo
komu se to povede. A i když něco stvoříme, je to vždy bez záruky, že to jako
dílo nějakou delší dobu přežije, že zanecháme stopu.
U států je tomu opačně než u žen a jejich potomků: Státy se nezrodily
přirozeně, jsou všechny umělé, a proto svou identitu staví na umělecky
ztvárněných mýtech, které mají ale obrácený směr. Ukazují na slavnou
minulost a snaží se, aby je společenství přijalo za své. To platí i o nás
a o praotci Čechovi. Základní syžet pověsti zná každý. Z bájné pravlasti se
vydává vladyka Čech v čele svého kmene, aby vyhledal zemi zaslíbenou.
Putuje přes hvozdy, přelézá hory a brodí se bažinami, až dorazí do krajiny rádlem nedotčené. Dojde k hoře Říp uprostřed roviny, která připomíná
pupík země, vyleze na vrchol a zvolá: „To je ona, země zaslíbená, mlékem
a strdím oplývající!“ Praotec oznámí svému kmeni, že dál už se trmácet
nemusí, jen vznese otázku, jakže by se ona nově objevená země měla
jmenovat. Dlouhou cestou znavený lid se zaraduje a v nadšení, že je konec
pachtění, zvolá: „Tvým, tvým jménem nechť sluje.“ A od té doby se tomuto
kousku země říká Čechy.
Historici ale nic, co by tuto bájnou legendu potvrdilo, nenašli. V nejstarší
dochované podobě najdeme legendu zpracovanou v latinsky psané kronice děkana pražské kapituly Kosmase, která byla sepsána někdy před
rokem 1125. Tato nejstarší podoba je také nejstručnější – většinu údajů,
které obecné povědomí přisuzuje právě Kosmovi, tento kronikář vůbec
nezmiňuje. Kosmas se sice rozepisuje o tom, jak byla Česká země „v čas
potopy lidu zbavená“, a dlouze vyzdvihuje její přednosti, ale neříká, odkud
Čech přišel, proč odešel ze staré vlasti, nemluví o žádných jeho bratrech,
a dokonce neříká ani nic o tom, že by Čech vystoupil na horu Říp. Ve svém
shrnutí „bájného vyprávění starců“ pouze nejasně připomíná, že první
obyvatelé „..tuším kolem hory Řípu mezi dvěma řekami, Ohří a Vltavou,
prvá zřídili sídla...“. Kosmas neuvádí téměř nic konkrétního, kromě zkazky
10
o pojmenování země podle praotce Čecha, kterého ovšem jmenuje
v latině Boemus. Celá pověst připomíná archetypální příběh o příchodu do země zaslíbené a na některých pasážích se dá téměř slovo od slova prokázat Kosmova inspirace Biblí. Žádné původní jádro legendy
není. Jen pár obecných úvodních vět a „pověst“, kterou si můžeme
přečíst na mnoho způsobů jinde a dříve a která dnešní košatosti
doznala až mnohem později.
Na podobných mýtech ale stojí každý státní celek, a proto se
není čemu divit. Tam, kde silné původně obecně přijaté příběhy
chybí, vytvářely se dodatečně v době nejnovější a dodnes působí velmi komicky. Moje generace to zažila na vlastní kůži, když se
po druhé světové válce snažil zpětně Sovětský svaz demonstrovat svou velikost a podepírat ji nově objevenými důkazy o svých
odvěkých schopnostech, jak je možné si přečíst v Bolchotinově knize Vyprávění o ruských vynálezcích
a objevitelích. Kniha se snaží ukázat, že celá Evropa je
chudší na moudré lidi než Rusko, jak stojí v úvodu. Podle této knihy jako první nepřišli s tezí, že na Venuši je
vzduch, Schröter s Herschelem, ale podle autora to byl
Lomonosov, který tak učinil o 30 let dříve, ale Západ jeho
prvenství lstivě zamlčel. Podobně Nikolaj Alexandrovič
Morozov ve Šlisburské pevnosti jako vězeň podle této knihy již roku 1883 objevil vzácný plyn argon, tedy mnohem
dříve, než tak učinil lord Rayleigh a Ramsay, kteří ho objevili
až roku 1894. Morozov měl smůlu, že se jeho spis z vězení nedostal na veřejnost. Lomonosov rovněž objevil podstatu blesku, ale
nevědomý cizinec Schumacher, který byl tajemníkem akademie
v Petrohradě, to odmítl zveřejnit. A jak se v publikaci dále dočteme,
v XIX. století byla náměstí a ulice četných evropských měst osvětlena ruským světlem. Elektrický oblouk údajně objevil Vasilij Petrov
roku 1802, ale oficiálně je uváděn Brit Humphry Davy. Ruský autor se
v knize domnívá, že si nelze představit, že by v zahraničí o tom nevěděli, když o jeho objevu se psalo v Petrohradských zprávách. Podobně údajně první žárovky Nikolajeviče Lodygina již svítily v roce 1873
na petrohradském náměstí u Něvy a v obchodním domě na Námořní
ulici. Tam je v roce 1877 uviděl Edison, píše autor, přivezl je do Spojených
Ilustrace: Jiří Bušek
států, kde si je nechal v roce 1879 patentovat. Nakonec se Bolchotin ale
sám popře, když uvede, že Lomonosova univerzita, založená v roce 1755,
patří mezi nejstarší na světě: jenže skoro každý v Evropě ví, že nejstarší
univerzita byla založena v Bologni v roce 1088, tedy skoro o 700 let dříve.
Proto takové lži těžko může nějaké společenství přijmout za své a zřejmě
i proto se Sovětský svaz zhroutil, jako se rozpadlo Československo, které
bylo založeno na mýtu o česko-slovenské národnosti, která rovněž nikdy
neexistovala a byla stvořena až v minulém století. Naštěstí mýtus o příchodu našeho kmene na Říp má starší kořeny, a proto byl přijat.
Jak je tedy vidět, ženy to mají v tomto směru snazší nejen oproti mužům,
ale i než státy, které se s pádem pozdních mýtů hroutí. Proto jsou ženy
pro náš vývoj důležitější. Jen díky nim jako lidské plemeno přetrváváme.
Geny, kterých existuje asi 30 000, to dokládají. Za to, že jsme muži, může
jen jeden z nich - chromozom. Je malinký a zabraňuje pouze tomu, aby
z nás nebyly ženy. My se to marně snažíme kompenzovat vynálezy nebo
tvorbou. Bůh se nám směje a ženy s ním. ■
m ed o lp uo s j a l í d ár b o D
, u r et k a r a h c o h é r b o d
íšjěn dohyl ávhc ej ežotorp a
l a vh c , k e d e l s á n ž e n a n i č í ř p
z e b r et k a r a h c ý r b o d e c í v
z e b ecn a l ěd z v ž en í n á l ěd z v
u r et k a r a h c
11
S H E R L O G a m odern í technologie
Budoucnost čekala v trezoru 130 let
Foto: Wikipedia
Jules Verne
Pierre-Jules Hetzel byl možná až
přehnaně opatrný. Nebo se mu jako
zkušenému vydavateli zdálo, že
tenhle pohled do budoucnosti,
který mu v útlém rukopisu ležel
na stole, je pro francouzské
čtenáře nudný a málo
dobrodružný. A tak ho smetl ze
stolu a odmítl se o jeho vydání bavit.
12
už, který mu ho přinesl, byl přitom jeho oblíbencem, což stvrzoval i velkorysý kontrakt,
který s ním uzavřel. Jules Verne měl po dobu
dvaceti let psát dvě dobrodružné knihy ročně! Pět
neděl v baloně navnadilo v roce 1863 čtenáře tak,
jako už dlouho žádná jiná kniha. Technika, fantazie
a dobrodružství tvořily návykový koktejl.
Jenže teď si Verne odnášel rukopis domů. Hetzel
ho nechtěl. Paříž ve dvacátém století, koho by to
bavilo? Číst si o tom, co bude za sto let, anebo taky
nebude. Nezáživná nuda. A tak Verne uložil rukopis
do trezoru. Ležel tam až do roku 1993, kdy si ho přečetl Verneův pravnuk Jean.
Úvodní představení života v Paříži v roce 1960
Verne zrovna netrefil. Atlanský oceán se rozlil až
k předměstí Paříže, která byla
hlavním císařským městem
s jehlanovitým majákem – nejvyšší
stavbou světa.
Jenže další řádky už ukazují, že
Verne si uměl budoucnost představovat velmi realisticky. Díky
elektřině se pořádají ohlušující
koncerty, na jeden takový narazil
hrdina jeho knihy:
„Šel však dál; nakonec se dostal
do rozlehlého sálu, jenž by pohodlně pojal deset tisíc osob. V jeho
průčelí stála elektrickým písmem
slova: ELEKTRICKÝ KONCERT.
Ano! Elektrický koncert! A ty
nástroje! Dvě stě klavírů bylo podle
maďarského projektu navzájem
propojeno pomocí elektřiny
a hrálo zároveň, ovládáno jedním
umělcem. Jediný klavír o síle dvou
set klavírů!“
M
Verne také správně
tušil, že budoucnost
bude patřit počítačům
vzájemně propojeným
v síti.
Doma pak čekal hrdinu komfort, kterým se rád
pochlubil svým přátelům: „Nechme již, mládenci,
návratů k minulosti. Mysleme na budoucnost, nechť
znovu zavládne industrialismus!“ Při těch slovech
se dotkl přístroje; klavír se zavřel a místo něho se
objevilo rozestlané lůžko a toaletní stolek se všemi
náležitostmi. „Tohle tedy,“ řekl, „naši dobu ctí. Piano –
postel – komoda – toaletní stolek. Všechno tu je.“
Za samozřejmost považoval Verne také fax. A dobře
dovodil i to, co snadný tisk a předávání tištěných
dokumentů způsobí:
„Fotografický telegraf, vynalezený v minulém
století florentským profesorem Giovannim Casellim,
umožňoval na dálku zasílat faksimile jakéhokoliv
rukopisu, autografu či kresby a podepisovat směnky
S H E R L O G a m odern í technologie
nebo smlouvy na vzdálenost pěti tisíc mil. Je tedy
pochopitelné, že v oné obchodní éře musela nečekanou měrou stoupnout spotřeba papíru. Francie ho
před sto lety vyráběla šedesát milionů kilogramů;
nyní ho spotřebovala přes tři sta milionů. Navíc už
nehrozil nedostatek hadrů. Výhodně je nahradily
halfa, aloe, topinambury, vlčí bob a další levné rostliny. Ve dvanáctihodinovém postupu dokázali Watt
a Burgess podle svého vynálezu udělat z kusu dřeva
skvělý papír. Lesy už nesloužily jako otop, ale jako
materiál pro tiskárny.“
Přesná byla i jeho vize, jak budou o sto let později
pracovat banky a co jim bude usnadňovat práci. Útrobami počítače se příliš nezabýval, velmi přesně ale
uměl domyslet, k čemu rychlé výpočty budou:
„Michel se otočil a spatřil stroj číslo 4. Byl to počítací
přístroj. Bankovní dům Casmodage vlastnil skutečná
mistrovská díla; jeho přístroje se vskutku podobaly
velkým pianům. Po zmáčknutí klapek na klávesnici se
okamžitě objevily součty, zůstatky, výnosy, kvocienty,
proporční pravidla, výpočty amortizace a pohledávky vypočtené pro neomezená období a ve všech
možných sazbách. Byly tam vysoké účty, dosahující
až sto padesáti procent! Není nic skvělejšího nad
takové stroje, jež by bez nesnází překonaly Mondeuxa
a jemu podobné.“
Verne také správně tušil, že budoucnost bude patřit
počítačům vzájemně propojeným v síti. A že bude existovat něco, co je nápadně podobné dnešní elektronické
poště:
„Korespondence banky Casmodage tehdy nečítala
méně než tři tisíce dopisů denně; byly rozesílány
do všech koutů obou světů. Lenoirův stroj o výkonu
patnácti koní ani nestačil dopisy kopírovat; pět set
zaměstnanců bez ustání expedovalo. Elektrický
telegraf by však jednoduše dokázal počet dopisů
minimalizovat; nová zlepšení totiž umožňovala
„Nechme již, mládenci,
návratů k minulosti.
Mysleme na budoucnost,
nechť znovu zavládne
industrialismus!‘‘ Při
těch slovech se dotkl
přístroje; klavír se
zavřel a místo něho se
objevilo rozestlané lůžko
a toaletní stolek se všemi
náležitostmi.
í nen kěvolč ýn dá Ž
, k á p u l h ý v ok a t
l h á s od en yb a
ň o p s a uh c ě p s ú
i l - e j , i c ěv é n d e j v
ýl a v r t y v
zasilateli přímý kontakt s příjemcem; poštovní tajemství tak bylo zaručeno a nejožehavější transakce se
odehrávaly na dálku. V každé firmě byly kabely podle
Wheatstoneova systému, který po celé Anglii fungoval
už mnoho let. Kurzy nevyčíslitelných hodnot, kótované
na volném trhu, se samy zapisovaly na tabulích,
umístěných na burzách v Paříži, Londýně, Frankfurtu,
Amsterodamu, Turínu, Berlíně, Vídni, Petrohradu, Cařihradu, New Yorku, na burze ve Valparaisu, v Kalkatě,
Sydney, Pekingu, v Nuku-Hiva.“
S velkou burzou na ostrově Nuku Hiva ve Francouzské Polynésii to Verne až tak netrefil, ale tam, kde se
držel technických věcí, si jeho vize držely pozoruhodnou přesnost. Předpověděl například to, že pařížské
asfaltové silnice budou tiše brázdit auta na plynový
pohon i že pomocí elektřiny bude možné oživovat
polomrtvé utopence. ■
13
S H E R L O G a m odern í technologie
Novinky mají sloužit, nesmí obtěžovat
Třetí oko zní jak název špionážního
thrilleru od Johna le Carré.
A přitom to je malá kamera upevněná
na čelním skle auta, která je
propojená s malým informačním
displejem u přístrojové desky, řídící
jednotkou vozidla, a technologií
SHERLOG.
řetí oko je slangový výraz, kterým si vývojáři
společnosti Secar pojmenovali novinku letošního roku. Oficiálně se jmenuje Mobil-Eye.
Systém založený na izraelské technologii funguje
jako hlídač bezpečné jízdy. Kamera sleduje dění
před autem a řídící jednotka porovnává zjištěné
informace s údaji z automobilu. Například zda svítí,
používá blinkry nebo jak jede rychle. Pokud se vůz
ocitne v ohrožení, na displeji se objeví varovný piktogram a zazní výstražný zvuk. „Systém nepřetržitě
vyhodnocuje situaci před autem a upozorní řidiče
třeba na to, že přejíždí podélný pruh na silnici bez
použití blinkru. Umí také rozpoznat kolizní situaci
s autem nebo chodcem a rozeznává i dopravní značky omezující rychlost. Ve chvíli, kdy auto jede rychleji, než kolik kamera přečte na dopravní značce, tak
systém začne varovat,“ popisuje takzvané „třetí oko
řidiče“ Lubomír Myslík, ředitel pro business a development Secar Bohemia, který zodpovídá za vývoj
a inovace.
Jednotka Mobil-Eye navíc může být propojená se
systémem SHERLOG Trace. V takovém případě jsou
všechny údaje o jízdě ihned přenášené na dispečink,
kde se ukládají na server. Majitel nebo provozovatel
T
14
aut pak pohodlně zjistí, jakým stylem který řidič jezdí
a jestli se postupně zlepšuje nebo zhoršuje.
Další novinku, kterou Secar připravil, je modernizovaný systém SHERLOG Security. Jeho pracovní název
Nano odkazuje k miniaturizaci a základní jednotka
je skutečně výrazně menší, než dosud užívané typy.
Menší krabička se nejenom lépe instaluje a ukrývá
v automobilu, ale je už natolik malá, že je možné ji
umístit i do motocyklů.
Ne všechny novinky, které Secar vyvíjí, jsou ale pro
zákazníky na první pohled viditelné. „Inovaci nevnímáme jen v té tradiční podobě, tedy že vypustíme
na trh úplně nový produkt, který je navíc ještě patentově chráněný. Inovace není jen technický pokrok,
ale také neustálé vylepšování přístupu k zákazníkům
a zvyšování uživatelského komfortu,“ říká Myslík.
„Dnešní doba je nesmírně dynamická a každý půlrok
se objevují úplně nové technologie. Zákazníci vyžadují nejen pohodlnější servis, ale také třeba větší hravost.
To, co pro ně bylo dostačující ještě před rokem, už
dnes nestačí.“
Při uvádění nových verzí svých produktů ale Secar
myslí také na to, že klient sice možná navenek touží
po tom, aby měl všechny produkty a služby aktuální,
ale zároveň ho příliš častý upgrade může obtěžovat.
„Náš přístup je takový, že stávajícím klientům inovační prvky nabízíme, ale zároveň je nenutíme je užívat,“
zdůrazňuje Lubomír Myslík. ■
ár í m u éns ár k ešV
en , mekěvolč s
í n ěm u k a šv
S H E R L O G a m odern í technologie
Tudy cesta nevede. Ale je potřeba ji poznat.
Měli jsme takový nápad,
že řidič a dispečer by si
mohli vyměňovat on-line základní informace
o průběhu jízdy nebo
třeba o tom, kam
pokračovat po vyložení
zboží a podobně.
Foto: Jaroslav Jiřička
Kdo chce být první a míří vpřed, nutně
občas zajde do slepé uličky. „A není žádná
ostuda se k tomu přiznat, protože nic
nepokazí jen ten, kdo nic nedělá. Když
vyvíjíte věci, které zatím nikdo před vámi
nevyrobil, tak někdy narazíte,“ říká
Lubomír Myslík. Některé neúspěšné pokusy
se navíc mohou později proměnit ve výhru,
nikdo totiž dopředu neví, jestli věc
odložená do šuplíku nenajde nečekané
uplatnění v úplně jiné situaci.
e slepé uličce skončil
například pokus o dálkovou komunikaci mezi
firemním dispečinkem a řidičem
auta, které je vybavené monitorovací jednotkou systému SHERLOG
Trace. „Před érou smartphonů
a tabletů jsme měli takový nápad,
že řidič a dispečer by si mohli
vyměňovat on-line základní informace o průběhu jízdy nebo třeba
o tom, kam pokračovat po vyložení
zboží a podobně. Technicky to
mělo stát na tom, že by v autě byla
nainstalovaná interaktivní navigace se SIM kartou, pomocí které by
dálková komunikace probíhala,“
vysvětluje Myslík.
V hlavě hned samozřejmě
naskakuje otázka s lehkým
úsměškem: No a co je na tom tak
objevného? Jenže se psal rok 2008
a chytré telefony i tablety byly
v plenkách.
Navigace do aut, které kromě
GPS modulů měly i GSM modul pro
nezávislou komunikaci, se ve světě
vyráběly a vhodný model našel
Secar v Hongkongu. Programátoři
začali pracovat na nové aplikaci
a vypadalo to, že nový vynález
začne brzy fungovat. „Vývoj nás
stál hodně energie a úsilí. Když bylo
vše hotové, neuběhl ani rok a na trh
masivně nastoupily tablety a chytré telefony a rázem to bylo všechno
zbytečné, úplně se změnilo tech-
V
nologické prostředí, Vyměnily se
operační systémy, místo Windows
Mobile ovládl trh Android a bylo
po všem,“ přiznává konec ve slepé
uličce Myslík.
Druhým vývojářským omylem se ukázal systém Personal
Tracking, malé zařízení, které měl
člověk nosit u sebe a vysílat údaje
o své poloze. Na začátku byla naprosto konkrétní poptávka po tomto
přístroji, ale bohužel se ukázalo, že
spřádání plánu se může s realitou
úplně minout. „Tady to narazilo
na technické limity, například
na to, že takové zařízení je potřeba
dobíjet. Někdo by si mohl říct, že to
je stejné jako u mobilního telefonu,
jenže tam už máme ten návyk
zautomatizovaný a nabíječky
máme skoro všude. Naši krabičku
uživatelé často zapomínali nabíjet,
a i když to zařízení umělo přesně to,
co si klienti objednali, tak se praktický provoz neosvědčil. Když se
dostanete do slepé uličky, klíčové je
si to rychle uvědomit a zorientovat
se. To jsme v obou předchozích případech udělali a přizpůsobili jsme
se době. Nyní máme jak řešení pro
komunikaci dispečinku s řidičem,
tak řešení personal control uzpůsobené pro chytré telefony i tablety.
A těšíme se, co nového nám přinese
blízká budoucnost. Budou chytré
náramky, hodinky nebo brýle,“
dodává Myslík. ■
15
S H E R L O G a m odern í technologie
Krade se stále rychleji
Zkušenosti policejního komisaře
Pavla Justa by mohly znít jak úryvky
z akčního kriminálního filmu, kdyby
ovšem po dvou hodinách skončily
a v sále se rozsvítila světla. Jenže
tohle vyprávění konec, bohužel,
nemá. Krade se pořád, krade se
hodně a zloději své metody stále
zdokonalují. A stále rychleji. „Když
řeknu, že se čas potřebný pro krádež
auta zkrátil za posledních deset let
více než desetinásobně, tak nebudu
vůbec přehánět,“ říká Pavel Just.
Jak taková typická krádež probíhá?
Kolem přelomu tisíciletí vypadala typická krádež
tak, že zloději se zmocnili auta, nasadili na ně jiné
poznávací značky a v klidu s ním zvolna odjížděli
někam do bezpečí. Dnes to vypadá tak, že se auto
ukradne v noci a okamžitě se s ním odjíždí pryč, a to
třeba až do Litvy. Hned, rychle, bez zastávek, na jeden
zátah. Poznávací značky se už vůbec nevyměňují.
Proč ne?
Zloději spoléhají na to, že majitel přijde na krádež
nejdříve někdy nad ránem, když vstává do práce. Další
čas uběhne, než to majitel nahlásí policii, a její systém
dalšího zpracování takovéto informace také není
zrovna nejrychlejší. A když se tohle všechno nasčítá,
tak zloději pohodlně zvládnou odvézt auto z Prahy až
do Litvy. Navíc v poslední době přibývá případů, kdy
16
na jednu kartu, že stihnou rychle
ujet. Čeští zloději postupují trochu
jinak, protože už mají zkušenosti
s tím, že v autě může být nainstalovaný vyhledávací systém.
Foto: Jaroslav Jiřička
Dnes na otevření auta
stačí asi deset vteřin,
takže ani přímo pod
lampou, kde je na auto
dobře vidět, nevyvolá
zloděj žádnou pozornost.
do Litvy míří přes naše území i auta
ukradená jinde, třeba ve Vídni.
Takže zloději pracují přibližně
s šestihodinovým náskokem?
A ani ho nepotřebují celý, na bezpečnou krádež jim stačí polovina.
Mají-li k dispozici tři hodiny, tak
dokážou auto dostat do bezpečí.
Protože to je kradená věc, tak na ni
neberou žádné ohledy a jedou s plynem na podlaze. Se svým autem by
takhle nejeli, ale u kradeného auta
jim to je jedno, jak to dopadne.
Dá se tomu vůbec nějak bránit?
Krádeže, které jsem popsal, jsou
doménou především zahraničních
zlodějských skupin. Ti sází vše
Jenže to je přece nemůže
od krádeží odradit, když
se navíc na autech nikde
neoznačuje, že mají
namontovaný vyhledávací
systém Sherlog.
Samozřejmě že oni to nemohou
dopředu vědět, ale Sherlog už před
lety jejich chování změnil. Český
zloděj už často počítá s tím, že
musí někde nechat auto takzvaně
vyčichnout, prostě ho po krádeži
zaparkovat někde na veřejném
místě, kde ho může pozorovat
a sledovat, zda náhodou vyhledávací systém nepřivolal pomoc.
Kde ho nechávají vyčichnout?
Bývá to blízko místa krádeže,
tak do patnácti minut jízdy,
protože déle se už zloději bojí
v takovém autě jet. Když ho takhle
rychle přeparkují, tak ho pak další
dva až tři dny jezdí několikrát
denně kontrolovat a snaží se zjistit, zda už někdo o krádeži ví nebo
ne. Pokud usoudí, že o autě majitel
ani policie neví, tak na něm vymění poznávací značky a odvezou
ho pryč. Cizí zloději ale pracují
takzvaně na krev: ukrást, skočit
do auta a co nejrychleji se dostat
za hranice.
Strach ze Sherlogu tedy změnil
metody českých zlodějů?
Přidal bych k tomu ještě jednu
věc a to jsou stále propracovanější
kamerové systémy ve městech.
V Praze už prakticky nelze s ukradeným autem nepozorovaně odjet.
Nepomůže ani to, když se zloděj
pokusí auto schovat do podzemních garáží. Tam, kde zrovna není
bezpečnostní kamera, nám zase
pomáhají dlouhodobé zkušenosti,
díky kterým umíme odhadnout,
kam auto poté, co odjede z dohledu
kamer, zmizí do úkrytu.
A pokud je v autě aktivní
vyhledávací systém?
Tak je velká šance, že auto najdeme i se zloději. Končí tak zhruba
devět případů z deseti.
Jaký je osud těch kradených aut,
která se nepodaří najít.
V Česku prakticky všechna
kradená auta končí rozebraná
na součástky a existují vlastně
dvě základní skupiny zlodějů.
ej ak l áV
m í š j ěn l á i t s e b j en
m í v t s n el í š
S H E R L O G a m odern í technologie
Hodnota nalezených automobilů se systémem Sherlog
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
2014
CELKEM
Česká pojišťovna
24 367 152
29 184 049
32 259 000
27 917 650
30 959 500
16 835 260
10 866 800
14 756 000
11 120 000
13 290 000
10 350 000
3 990 000
6 360 000
5 039 000
6 724 000
244 018 411
Kooperativa
15 227 600
4 831 700
19 613 049
39 574 150
21 867 000
10 935 900
15 070 000
7 670 000
12 370 000
9 240 000
13 730 000
6 710 000
11 390 000
2 780 000
6 100 000
197 109 399
Allianz
4 376 168
2 753 400
5 735 900
14 135 859
10 687 500
9 643 000
5 775 000
3 840 000
6 030 000
2 810 000
2 725 000
580 000
1 650 000
3 710 000
8 720 000
83 171 827
Generali
0
639 800
3 466 195
1 976 400
2 170 000
1 594 000
3 506 860
2 505 000
0
1 300 000
3 080 000
0
1 270 000
950 000
0
22 458 255
Uniqa
0
1 356 300
750 000
799 098
630 000
1 652 000
800 000
3 650 000
840 000
0
420 000
0
670 000
0
1 070 000
12 637 398
Nepojištěná vozidla
17 339 447
10 707 500
27 548 262
20 428 000
19 249 400
14 404 200
16 755 000
20 107 000
37 893 000
26 927 000
33 944 000
25 557 000
21 031 000
26 729 000
27 073 000
345 692 809
CELKEM
61 310 367
49 472 749
89 372 406
104 831 157
85 563 400
55 064 360
52 773 660
52 528 000
68 253 000
53 567 000
64 249 000
36 837 000
42 371 000
39 208 000
49 687 000
905 088 099
101
111
105
93
88
85
88
81
77
54
54
60
66
1174
944 425
814 890
592 090
599 701
617 976
775 602
661 321
834 403
682 167
784 648
653 467
768 365
Počet nalezených automobilů
54
57
Průměrná hodnota nalezeného auta
1 135 377
867 943
884 875
Té první by se dalo pracovně říkat veverky. To jsou
týmy, které kradou do zásoby. Shromažďují auta
a součástky z nich a následně pak pro tyto věci
hledají odbyt. Ve druhé skupině jsou zloději, kteří
kradou na konkrétní objednávku.
Vy v terénu poznáte, jaká skupina tam právě krade?
Pokud mizí auta různého stáří a typů, tak je to práce
těch, kteří kradou na konkrétní objednávky. Když se
začnou ztrácet auta obyčejná, obvykle s bílou, stříbrnou nebo šedivou karoserií, tak to mají na svědomí ti,
co kradou do zásoby. Potřebují náhradní díly, pro které
najdou univerzální uplatnění. Po krádeži dají stranou
použitelné součástky a zbytek hned putuje do šrotu.
O co je největší zájem?
Pořád to jsou xenonová světla, airbagy a plechové díly
karoserií. Naopak motor skoro vždycky skončí na šrotišti.
Součástky pak míří do malých garážových dílen?
Bohužel teď vyšetřujeme jednu organizovanou
skupinu, která pracuje na objednávky i značkových
servisů. I když to byly značkové servisy, tak měly
zájem o kradená autorádia a airbagy.
Můžu ochranu svého auta zvýšit
třeba tím, že ho nebudu parkovat
v nějakém tmavém zakoutí, ale
třeba na osvětlené ulici?
Tím si nikdo nepomůže. Dnes
na otevření auta stačí asi deset vteřin,
takže ani přímo pod lampou, kde je
na auto dobře vidět, nevyvolá zloděj
žádnou pozornost. A do půl minuty
umí zloděj s autem odjet. To si kolemjdoucí ani nevšimnou, že by se s autem mohlo dít něco podezřelého. ■
u o n S a ž ú á m k ě vo l Č
a n i š t ě v e l a , t i ř ov o h t s o n p o h c s
án dz árp ej ák í ř oc ,ohot z
í j a m í j a t a ř í vZ . á n m a l k a
, íjulěds oc ,ol ám ot ela , ěném
ejA . évi dvarp a énč eti ž u ej
ž e n c ě v á v i d v ar p a á l a m í š p e l
š e l a f á k s vo r b o
17
S H E R L O G a m odern í technologie
SECAR BOHEMIA, a.s., aktuálně ve světě
Rusko
Estonsko
Litva
Česká republika
Lotyšsko
Slovensko
Maďarsko
Španělsko
Saúdská Arábie
Mexiko
Panama
Kolumbie
Tiráž:
Vedení projektu: Jiří Ruml, Jan Ruml
Produkce SECAR BOHEMIA:
Markéta Alexanderová
Artdirector: Jiří Bušek
Redakce: Richard Zelený, Jaroslav Jiřička
Grafika: Klára Kašparová
Produkční: Michal Maňák
Výroba: P2M Consulting, www.p2m.cz
Tisk: Tiskárna Liber tas a.s.,
datum vydání 15. 12. 2014
Peru
Chile
Argentina
18
S H E R L O G a m odern í technologie
SECAR BOHEMIA, a.s., kontakty
4
3
2
1
6
7
5
KARLOVY
VARY
PRAHA
BEROUN
PARDUBICE
OSTRAVA
PLZEŇ
ČESKÉ BUDĚJOVICE
10
6
Liberec
SECAR NORD, spol. s.r.o.
Klicperova 224/4
460 01 Liberec 4
Tel./fax: 485 107 907
7
Pardubice
SECAR Pardubice, spol.
s r.o.
Milheimova 1846
530 02 Pardubice
Tel.: 604 284 432
3 beroun
ALFAARENA, spol. s.r.o.
Seydlovo nám. 25
266 01 Beroun
Tel.: 314 501 319
8
Brno
SECAR MORAVIA, s.r.o.
Koliště 67a
602 00 Brno
Tel.: 543 248 381
4
Karlovy Vary
Jaromír Kindl
Autosystémy
Pod Parkem 19/36
362 63 Dalovice
Tel./fax: 353 229 595
9
Plzeň
SECAR Plzeň spol. s.r.o.
V Koutě 338
330 08 Zruč-Senec
Tel.: 377 824 122
5
Ostrava
SECAR SILESIA s.r.o.
Kollárova 18
709 00 Ostrava Mariánské Hory
Tel.: 596 633 350
KROMĚŘÍŽ
BRNO
9
Praha
SECAR BOHEMIA, a.s.
Zakázková kancelář
Limuzská 14
Praha 10 – Malešice
Tel.: 221 513 222
2 Ústí nad Labem
František Bárta A. S. S.
Hoření 3395
400 01 Ústí nad Labem
Tel.: 475 600 371
LIBEREC
ÚSTÍ
NAD LABEM
1
8
11
10 České Budějovice
SECAR Plzeň spol. s.r.o.
Bezdrevská 1
370 11 České Budějovice
Tel.: 387 311 532
11 Kroměříž
SECAR MORAVIA, s.r.o.
Vejvanovského 466
767 01 Kroměříž
Tel.: 573 343 149
19
SHERLOG CLUB přechází pod program
Sphere Card
Všem držitelům karet SHERLOG CLUB bude či již byla zaslána (v případě zájmu osobně předána
při roční revizi) nová karta SHERLOG CLUB s rozšířeným portfoliem slev. Program Sphere je
na českém trhu již dvacátým rokem a za tu dobu se stal nejrozšířenějším věrnostním programem
v České republice. Bližší informace o poskytovaných službách získají členové SHERLOG CLUB
společně s novou kartou nebo na webových stránkách www.sphere.cz a www.sherlog.cz. V rámci změn bude program SHERLOG CLUB nově zpřístupněn i pro majitele zařízení
SHERLOG MAX či systému eVito.

Podobné dokumenty