docKulturní život ve Slatině - Divadelní soubor J. K. Tyla ve Slatině
download 
Stížnost Transkript
Kulturní život ve Slatině - Divadelní soubor J. K. Tyla ve Slatině
KULTURNÍ ŽIVOT VE SLATINĚ 1887-2005 k příležitosti 80.let existence DIVADELNÍHO SOUBORU J. K. TYLA VE SLATINĚ (1925 – 2005) Martin Krytinář březen 2006 Přepracovaná verze DIVADELNÍ SOUBOR J. K. TYLA ve Slatině sál staré slatinské Radnice Přemyslovo náměstí 18, 627 00 Brno – Slatina ÚVODEM Tuto brožuru jsem sepsal za účelem připomenutí uplynutí 80.let Divadelního souboru J. K. Tyla ve Slatině. Brožura je rozdělena do pěti částí: V první je shrnut kulturní vývoj ve Slatině v letech 1887-1989 – na základě informací uvedených Ing. Bohumilem Reichstädterem CSc. v Knížce o Slatině. Informace jsem doplnil o vlastní poznatky a obrázky dobových dokumentů, zejména byla podrobněji rozepsána činnost spolku VLAST na základě nově zjištěných informací. Některé pasáže jsou z Knížky o Slatině opsány doslovně, aby nedocházelo k nesrovnalostem v datech a podobně. Některé zjištěné nepřesné informace byly opraveny. Druhá část obsahuje souhrn kulturní činnosti ve Slatině v letech 1990-2005 získaný ze Slatinské kroniky, sesbíraných plakátků, pozvánek, a informací uvedených na různých webových stránkách . Ve třetí části stručně shrnuji činnost samostatného Divadelního souboru J. K. Tyla v letech 1925 - 1989. Čtvrtá část je pak věnována samostatné činnosti Divadelního souboru J. K. Tyla v letech 1990 – 2005. Já sám jsem členem souboru od r. 1997, proto je největší obsahová část právě z let 1998-2005. V páté části přibližuji dvě slatinské tradice – a to slatinské hody a Pálení čarodějnic. Obsah: I. II. III. IV. V. VI. Kulturní vývoj ve Slatině v letech 1887 – 1989 Kulturní činnost ve Slatině 1990 – 2005 Samostatný Divadelní spolek J. K. TYLA v letech 1925 – 1989 Divadelní soubor J. K. TYLA v letech 1990 – 2005 Činnost spolku J. K. TYL v letech 1925 – 2005 (přehled) Slatinské tradice (Pálení čarodějnic, slatinské hody) str. 3-16 str.17-25 str.26-28 str.29-34 str.35-41 str.42-45 Rád bych poděkoval především paní Miroslavě Buršíkové, která ochotně poskytla informace o Čtenářskovzdělávacím spolku VLAST, které po dlouhodobém bádání získala v rajhradském státním archívu. 2 I. OCHOTNICKÉ DIVADLO VE SLATINĚ 1887-1989 Zdálo by se samozřejmé, že se v naší obci začalo hrát ochotnické divadlo teprve tehdy, až pro to vznikly materiální podmínky, to znamená až byl v obecním hostinci přistavěn sál (což bylo v roce 1904). Ve Slatině však existoval divadelní ochotnický soubor, který vystupoval pod hlavičkou Čtenářského vzdělávacího spolku VLAST. Tento spolek byl nejstarším vzdělávacím spolkem ve Slatině - založen 18.9.1887, kdy se také konala v obecním hostinci první valná hromada, na které byl zvolen výbor v tomto složení: předseda – Jan Krejčí (v letech 1882-1885 starosta obce), místopředseda – Matěj Souček, jednatel – Robert Prachař, pokladník Antonín Brzobohatý a knihovník – František Rudolecký (v letech 1886-1888 starosta obce). Valné hromady se konaly dvakrát do roka a střídání výboru bylo částečně obměňováno, zvláště pak pozice jednatele. Naopak předsednickou funkci zastával vždy Jan Krejčí (minimálně tedy do roku 1902, kdy byl ještě zvolen – tímto rokem bohužel spis končí). Činnost tohoto spolku můžeme zrekapitulovat díky informacím získaným od paní Buršíkové. První taneční a deklamatorní zábavu spolek VLAST uspořádal v obecním hostinci 20.listopadu 1887. Všechny pořádané veřejné akce (valné hromady, divadla, zábavy atp.) tehdy musely být v souladu s ustanovením spolčovacího zákona předem nahlášeny c. k. okresnímu hejtmanství, které akci schválilo nebo zamítlo. Na této zábavě byly sehrány následující scénky: Vysloužilec, Markytanka, Nic víc, Doktor Žvanil, Jindy a nyní, Jinoch na Moravě a Nářek starého mládence. Již 8.ledna 1888 se konala další deklamatorní a taneční zábava (bližší program není znám). 5.února téhož roku konala se další taneční a deklamatorní zábava, na té však c. k. okresní hejtmanství zapovědělo přednášku Ty tvrdé české palice. 15.dubna 1888 se uskutečnila další taneční a deklamatorní zábava, na které byly po proslovu uvedeny scénky: Dobrá voda, Ženit nebo neženit, Vdávat nebo nevdávat, Cara Anica panna, Koncertní kreslení zedníka Vomáčky, Ouklady a láska, Jak to v Praze vypadá a Hezký hoch. 15.července 1888 se měla konat přednáška známého vůdce dělníků Adolfa Buriana, avšak byla zakázána líšeňskou odbočkou c. k. okresního hejtmanství s tím, že „při nynějším rozechvění dělníků nepokoj vzrůstati může a poměry ve Slatině k tomu směřují“. Líšeňská odbočka c. k. okresního hejtmanství podala hlášení o svém rozhodnutí na policii do Šlapanic. Tato přednáška měla být opět 22.července 1888, c. k. okresní hejtmanství ji však opět zakázalo. Hned 12.srpna 1888 byla zakázána další přenáška, tentokrát Jana Hybeše. To však už výbor nenechal bez reakcí a poslal na c. k. okresní hejtmanství stížnost, že použití § 6 spolčovacího zákona bylo použito neoprávněně a že poměry ve Slatině jsou normální. Dále si výbor stěžoval, že c. k. okresní hejtmanství vyžaduje všechna spolková oznámení opatřovat kolkem jeden zlatý a každou přílohu opatřovat kolkem 15 krejcarů. V září konala se schůze valné hromady s obvyklým programem, byl zvolen nový výbor – ve stejném složení, jen jednatelem se stal František Zeman. 25.listopadu 1888 byla uspořádána další taneční a deklamatorní zábava, která však musela být ve 21:30 hodin místopředsedou spolku Matějem Součkem přerušena „pro nevkusné chování tří mladíků, které pobouřilo obecenstvo“. Výtržníky byli Ignác Tmé (20 let, rolník, svob., z. č. 10 – potrestán 72.hodinami vězení, jelikož už dříve provedl nějakou výtržnost), Antonín Keberle (21 let, domkař, z. č. 98 – potrestán 48.hodinami vězení) a Augustin Hromek (22 let, obuvník, z č. 38 – potrestán 24.hodinami vězení). Zasahoval závodčí p. Haupt a jeden četník z Líšně. Všichni tři výtržníci museli podepsat listinu, že jsou si vědomi svého nepřípustného chování a že toho litují. Další zábava, plánována na 13.leden 1889, nebyla vzhledem k výtržnostem k listopadu loňského roku povolena. Další taneční a deklamatorní zábava byla povolena až 4.8.1889 a na programu byly scénky: Veselí Josífkové, Kamarád z mokré čtvrti, Dárek z lásky, Upomínka na Kolín, Staročeská a Čert a prabába – dále sbor (pravděpodobně pěvecký) předvedl scénky: Opice šibeniční, Na Moravu a Nad tichým mořem. V září se konala další valná hromada, změnil se pouze jednatel, kterým se stal Antonín Brzobohatý. 8.prosince 1889 konala se mimořádná valná 3 hromada, která projednávala změnu spolkové místnosti – nakonec však zůstala místnost opět v obecním hostinci. Dále probíhaly valné hromady v půlročních intervalech. Četnost tanečních a deklamatorních zábav klesala, nakonec bývala jen jedenkrát ročně. V roce 1890 konala se 21.září a další byla 31.května 1891. V září se konala valná hromada s obvyklým programem – volba funkcionářů beze změn, jen opět místo jednatele bylo nahrazeno Františkem Jirůškem. 24.ledna 1892 byla uskutečněna přednáška Adolfa Buriana na téma O vývinu povahy člověka. V březnu tohoto roku byl na valné hromadě zvolen místopředsedou František Zeman. Dále výbor usnášel rozhodnutí ve stejném složení. 21.srpna 1892 byla ve Slatině uspořádána na počest uplynutí 300 let od narození Jana Amose Komenského odpolední slavnost, večer potom následoval po Slatině průvod s hudbou a pak následovala taneční zábava. Další Taneční a deklamatorní zábava se konala až 10.listopadu 1895 a na Silvestra 1895 se v obecním hostinci p. Františka Pešty konal Silvestrovský večer. V tomto roce také proběhla valná hromada (18.9), na které byl zvolen výbor v tomto složení: předseda – Jan Krejčí, místopředseda – František Rudolecký, jednatel – Václav Zelinka, pokladník – Adolf Máca, knihovník – Josef Šik. V roce 1893 nejsou patrné žádné výrazné aktivity spolku VLAST, na zářijové valné hromadě byl zvolen výbor ve stejném složení jako v předchozím období, jen jednatelem se stal Vincenc Šmaha. V následujících letech pouze probíhala shromáždění valných hromad. První divadelní představení uspořádané spolkem VLAST bylo sehráno 8.března 1896 a byly to: Veselé narozeniny a Za živa mrtví manželé. Hrálo se tehdy za vstupné 20 krejcarů za sezení a 10 krejcarů za stání. Hned v dubnu se konalo další divadelní představení – byly předváděny dvě jednoaktovky – Zrada a Sok s trumpetou. V lednu 1897 byl v 7 hodin večer zorganizován čajový večírek s programem v obecním hostinci u p. Františka Langra a 22.srpna téhož roku byla na počest 10.výročí trvání spolku dopoledne v líšeňském kostele sloužena mše svatá, v poledne byl společný oběd v obecním hostinci, pak následovala valná hromada (jediná změna v jednateli – tím se stal Michal Lahoda) a v 16 hodin pokračovala zábava. O roce 1898 víme, že na 2.valné hromadě konané 2.10. byly změny v představenstvu, a to: místopředsedou se stal Josef Šik a jednatelem Čeněk Šmaha. Od roku 1899 do roku 1902 se listiny uložené ve státním rajhradském archivu zmiňují jen o konání valných hromad. O pořádání tanečních zábav či divadelních představení v tomto období nejsou žádné zmínky. Víme jen výsledky voleb představenstva, v roce 1900 se stal jednatelem František Hodek (jinak beze změn) a v roce 1901 bylo představenstvo ve složení: předseda – Jan Krejčí, místopředseda Josef Šik, jednatel František Hodek (dělník v cihelně) a knihovník Rudolf Reichstädter. V roce 1902 bylo zvoleno představenstvo ve stejném složení, jen jednatelem se stal Václav Zelinka, pokladníkem Adolf Máca a knihovníkem František Hodek. Pro lepší představu tehdejších společenských podmínek uvádím výpisky ze spolčovacího zákona, platného od 15.11.1867, podle kterého se musel spolek VLAST řídit: - moudrost přemáhá zlé věci - moudrost znamená vzdělání - vzdělání dosáhneme ve čtení (knihy, časopisy) - podporovat průmyslové a hospodářské školy - zemědělské a průmyslové stroje působí na rozvoj a pokrok místo ruční práce - spolek doplňuje učení ve škole a zušlechťuje city člena spolku (zpěv, hudba, divadlo, zábavy) - vzdělanost je nevyhnutelná podmínka k existenci člověka – jeho sebevážnost a lidská důstojnost - vzdělanému člověku jsou podrobeny veškeré útvary vnitra země V dalších letech spolek VLAST spolupracoval se slatinským SOKOLEM, avšak podrobnější informace z této kulturní oblasti máme až z roku 1906 díky pečlivě vedeným protokolům Zábavního výboru SOKOL – VLAST z let 1906 až 1910 (v sokolské knize příjmu a vydání je už v roce 1903 –tehdy Sokol Šlapanice ve Slatině, od roku 1905 samostatný Sokol ve Slatině u Brna4 uveden výnos za představení 13,12 K, ovšem co a kde se hrálo není zaznamenáno. Také v březnu 1904 bylo sehráno představení, avšak bližší informace známy nejsou. Tento společný výbor (SOKOL-VLAST) byl právě založen v roce 1906 a vedl jej „svolavatel“ (a vlastně předseda) tohoto výboru učitel Josef Brychta. Dalšími členy výboru byli za SOKOL jeho jednatel Josef Křehlík, František Hodek a Josef Glozar, za VLAST jednatel František Šik, Reinhold Kellner (tehdy už pravděpodobně předseda VLASTI) a Richard (?) Komárek. Odbor odebíral časopis Divadlo, na který přispíval každý spolek polovinou. Prvním usnesením výboru bylo, že bude polovinu výtěžku ze zábav dávat na zakoupení potřeb pro divadlo a na jejich uložení že zaopatří skříň. Zábavní výbor pořádal jak zábavy (kterým někdy předcházela poučná přednáška) tak i divadelní představení. O výtěžky z obou se dělily oba spolky. První zaznamenané představení v dubnu 1906 bylo věnováno místnímu Sboru dobrovolných hasičů (jehož členové vždy měli při produkcích protipožární dozor, neboť osvětlení sálu i jeviště se dělo acetylenovými hořáky) s názvem Pro čest hasičstva. Originální scénář k první doložené sehrané hře se dochoval. Kvalita odpovídá stáří a častému užívání. Podle tehdejších zvyků probíhala při něm o přestávkách tzv. žertovná pošta (vzájemné posílání legračních pohlednic), která byla dalším zdrojem příjmů pořádajících organizací, a hrála hudba většinou pětičlenné kapely (každý z hudebníků za 1 K). Koncem roku divadelní soubor připravil pro silvestrovskou zábavu za řízení učitele R. Kellnera 15 „kvalitních výstupů“. Pod jeho režií bylo v následujícím roce 1907 v březnu sehráno divadelní představení Lucifer (toto představení se pravděpodobně hrálo i za několik let, protože se dochoval scénář na tuto hru vydaný v roce 1919). Byly na ně vytištěny pozvánky a organizován předprodej vstupenek v obchodě pana Zelinky. První místo stálo 72 h, druhé 52 h a na stání 42 h. Příjem za vstupenky činil 84,24 K, vydání 42,01 K (pozvánky 5 K, postavení jeviště 3 K, různé pomůcky 10,33 K, kroj 5 K, hudebníci 9 K, hostinskému 5,91 K a jiné), takže se dosáhlo zisku 28,23 K. Další představení se 5 hrálo až v prosinci. Bylo to z hornického prostředí Drama čtyř chudých stěn. Pro účinkující bylo nutno vypůjčit příslušné oblečení z půjčovny za 14 K, do divadelního fondu bylo převedeno rovněž 14 K a přesto zisk dosáhl 35,82 K. Hrálo se v neděli odpoledne, ale pro mládež bylo představení nepřípustné. (I tato hra byla zcela jistě po několika letech opakována, dochovalo se několik scénářů z roku 1921). V následujícím roce 1908 se hrálo jedno představení o Velikonocích (Jak našel Janek metlu na zlou Teklu) a jedno o Vánocích (Závět od J. Štolby). Obě představení byla bez hudby neboť při posledním se hudebníci „nezachovali dle ujednání“ a hráli „uširvoucně“. Stejně bylo i v roce 1909, kdy se v březnu hrála Paličova dcera od Josefa Kajetána Tyla, která vynesla zisku 72,20 K (pro každý spolek 30 K a zbytek do divadelního fondu). V dubnu na velikonoční pondělí se odpoledne hrála veselohra Mistr Bedrník a jeho chasa (od této hry se dochoval originální scénář). V prosinci potom na začátku měsíce bylo sehráno drama Matčino dílo (z jeho výtěžku 70,20 K bylo věnováno 20,26 K na rozšíření jeviště a 50 K na Matiční milion) a na konci veselohra od F. F. Šamberka – Palackého třída 27. Při ní hrála poprvé sokolská kapela. Tehdy došlo k novému rozdělení míst v hledišti: I.místo – 20 kulatých sedadel po 82 h, II.místo – 40 hrubších židlí po 72 h, III.místo – 40 míst z dlouhých lavic po 62 h a stání po 42 h. Jeviště bylo skládací a před každým představením se muselo postavit a po něm zase rozebrat a uložit. Bylo pojištěno proti požáru. Pojistku platil až do r. 1911 spolek VLAST, potom SOKOL do roku 1916. Na složené jeviště a kulisy bylo v roce 1910 vybudováno na půdě nad přední částí Radnice dřevěné skladiště, které zhotovil člen souboru Máca. Divadelní představení, připravené na Velikonoce, bylo odloženo kvůli šestinedělnímu celoobecnímu smutku po nenadálém úmrtí starosty obce Františka Šmahy. Až začátkem listopadu se hráli Naši furianti od Ladislava Stroupežnického a začátkem prosince Jedenácté přikázání od F. F. Šamberka. Zábavní odbor zřídil funkci hospodáře, kterou převzal Alois Velecký. Ještě o roce 1911 je v protokole zmínka, že byla sehrána dvě představení – první Na statku a v chaloupce a druhé Lapený Samsónek a tím končí dochovaný protokol zábavního odboru. Ten se totiž v tomto roce rozpadl. Už začátkem roku výbor SOKOLA projednával rostoucí nezájem u členů VLASTI o společnou činnost zábavní a zvláště divadelní, což skončilo tzv. Memorandem (text Memoranda uveden na str. 14). To však nevedlo k nápravě situace, a proto byl společný zábavní odbor zrušen a v rámci SOKOLA se ze zábavního odboru vyčlenil ochotnický kroužek, řízený režisérem. Sokolská kniha příjmů a vydání uvádí i v roce 1912 dvě divadelní představení, ale jen u jednoho název – Archa Noemova. Je pravděpodobné, že se i v roce 1913 hrála divadelní představení – doloženo je jen na 2.srpna Karel Havlíček Borovský, ale je pravděpodobné, že se hrálo i na Velikonoce a na Vánoce, snad i v první polovině roku 1914, ale potom vše na dlouhé čtyři roky přerušila první světová válka, kdy ani nebylo kde hrát, neboť sál Radnice byl přeměněn na skladiště potravin chlebové komise. Ale snad už v roce 1919 začali sokolští divadelní ochotníci se svou činností, určitě však v roce 1920, neboť záznam v protokolní knize SOKOLA uvádí za rok 1920 už 7 divadelních představení (ve 12. provedeních), bohužel bez jejich názvů. V říjnu tohoto roku byl oficiálně znovuzřízen divadelní odbor SOKOLA za účasti 86 členů a schválen jeho organizační řád. 6 Obnovený odbor sehrál pak v polovině listopadu první představení Na prahu života , které však bylo málo navštíveno kvůli konkurenci se souběžnou přednáškou Místního osvětového sboru o Janu Ámosi Komenském. V prosinci se potom hrálo představení Pro tatíčka presidenta – odpoledne pro děti a večer pro dospělé – s přizváním všech navrátivších se legionářů, kteří tam byli veřejně slavnostně přivítáni. V roce 1920 zanikl spolek Vlast (byl vymazán ze spolkového katastru) a knihy daroval obci. V roce 1921 bylo sehráno 7 divadelních představení: Z českých mlýnů, Zvony (u příležitosti odhalení pomníku padlým), Václav Hrobčický z Hrobčic (Ladislav Stroupežnický, originální scénář se opět dochoval), Vánoční svátky, Mučedník brixenský, opereta Dražba na nevěstu (dokonce 3x) a Bláha Švik. V roce 1922 ve Slatině hostovali líšeňští ochotníci se dvěma hrami – Gorali (Sokol-Tůma) a Povedená holka – Mamzelce Tornbilou (Kratz). I nájemce Radnice Nejezchleb pořádal kabaretní večer. Nutnou opravu jeviště – především malířskou – provedl Jaroslav Farlík, železné součásti zhotovili Karel Horák a Rudolf Reichstädter. Do sálu Radnice byla zakoupena nová kamna a rozšířeny zadní dveře. Divadelníci sehráli 6 představení: Hrany, Domov, Víra (na cvičišti), Jedenácté přikázání (F. F. Šamberk), Josef Kajetán Tyl, Ženská vojna. Začátkem roku 1923 výbor SOKOLA vyslovil učiteli Karlu Kosičkovi poděkování za jeho řízení hudby při sokolských divadelních představeních. Zároveň učinil vzdělavatele zodpovědným za ideový obsah provozovaných představení. V říjnu jmenoval ředitelem divadelního odboru Jaroslava Wiesnera a režiséry Karla Kalouse a Františka Novotného. Během roku bylo sehráno 7 divadelních představení: Srážka vlaků (scénář této hry se dochoval), V poutech lásky, Lešetínský kovář, Kostnické plameny (historická hra o Janu Husovi - originální scénář z této hry se také dochoval), Na polském zámku, Zlatý pták (Semerádová – pro děti), Mlsní kocouři (Hlavatý – i tento scénář byl dochován). V roce 1924 bylo sehráno 13 divadelních představení, mezi nimi tato: Pod vlastním krovem, Když služebnictvo stávkuje, Lucerna (Alois Jirásek), Žabec. Některá představení byla reprizována. V roce 1925 se mládež národních socialistů rozhodla založit samostatný Ochotnický divadelní spolek J. K. Tyl. Vybudovala si v novém prostornějším sále restaurace U Habů vlastní rozkládací jeviště a na něm začala provozovat svoji činnost. Přesto sokolští divadelníci sehráli i v tomto roce min. 10 představení, která jednotně přinesla celkem 2705 Kč zisku. Byla to tato: Kráska ze Šumavy (3x), Velbloud uchem jehly (František Langer), Tomáš Svoboda, Noční manévry, Z českých mlýnů, Jidáš (Adolf Bogner), Když srdce promluví, Soucit, Ubrousku prostři se (pro děti), Čarovná noc, 7 U Bílého koníčka (2x). Ke konci roku začalo docházet ke konfliktům mezi odborem sokolské jednoty a konkurenčním ochotnickým spolkem, hlavně co se týče termínů produkce. (Spolek J. K. Tyl se dokonce rozhodl pořádat vlastní druhé hody). Ale hrálo se dál. V roce 1926 to byla v únoru pohádka Jiříkovy housle, pro dospělé Srdce, v březnu Teta mistra Štycha, v dubnu Pražské švadlenky (opereta Otto Mastera), v květnu Bytová nouze, v říjnu Ondráš, v listopadu veselohra Rudy Maříka s názvem Manžel Putička a drama Páter Vojtěch od Jana Klecandy, začátkem prosince Magdalena od J. S. Machara a koncem prosince Tulácká krev. Některá představení se opakovala. Celkem 12 divadelních představení přineslo jednotě celkem 2918 Kč. Během roku se zpracoval nový divadelní řád, který po projednání na schůzi divadelního odboru a jeho doplnění byl v září schválen. Mimo jiné stanovil, že každé představení musí být zvlášť vyúčtováno. Činnost ochotníků nepovolila ani v roce 1927. V lednu sehráli Šamberkovu Palackého třídu 27, v únoru Láska kvete v každém věku a veselohru Dům u tří chlapečků od Jiřího Baldy, v březnu frašku K. Fořta Láska ze sletu. Podzimní sezóna začala v září hrou Dědečkovy housle (souborem nejvíc ceněné představení), v říjnu V červáncích svobody, v listopadu se hrála Archa Noemova a V černé rokli od Jana Černého a o Vánocích nejvýnosnější představení – Když vrány táhnou od autorů Mallocha a Davida. Celkem divadlo přineslo 3357 Kč. Koncem roku se mezi členstvem souboru začaly vyskytovat projevy neochoty při zajišťování stavby a sklízení jeviště. A koncem roku se dokonce ztratil divadelní zvonek. Také se objevovaly problémy s placením příspěvků. Přesto činnost sokolského ochotnického divadla pokračovala i v roce 1928. Vzhledem k zavedení nového způsobu zápisů schůzí nelze však zjistit, kolik představení se konalo. Celkem jich bylo asi 7, přičemž tituly byly zaznamenávány jen některé: v únoru se hrálo drama Na rodné hroudě od J. F. Karase, v dubnu (dvakrát) Veselá bída – hra Karla Fořta se zpěvy a tanci, v červnu Šťastní otcové (od Karla Piskoře, provozování hry bylo Policejním ředitelstvím v brně povoleno 8.května 1928 – scénář dochován). Zřejmě tehdy došlo k určité krizi v divadelním odboru, který dokonce odmítl sehrát představení k oslavám 25.výročí založení jednoty, které se konaly 12.srpna. Proto v září byla svolána valná hromada divadelníků, na které byl režisérem zvolen František Novotný. Byly také připraveny letáčky členům divadelního odboru a jeho příznivcům. Ty pravděpodobně přispěly k jejich 8 aktivaci, neboť je známo, že už v listopadu byla opět sehrána dvě představení – drama Gejzír od Karla Scheinpfluga a veselohra Baťoh od Karla Horkého. Čistě administrativní a nic konkrétního neříkající systém zápisu z valné hromady jednoty konané v lednu 1929 se však tentokrát o divadle vůbec nezmiňuje a návazná protokolní kniha SOKOLA se nedochovala. Také záznamy v pamětní knize SOKOLA se na rozdíl od dřívějších let od roku 1929 o ochotnickém divadle ani nezmiňují, přestože v některých dalších letech uvádějí přesný a zcela konkrétní výčet všech jednotlivých akcí jednoty. Z toho však nelze usuzovat, že by uvedeným rokem sokolské ochotnické divadlo zaniklo. Možná že poněkud omezilo svoji činnost, snad v důsledku větší aktivity konkurenčního Spolku divadelních ochotníků J. K. Tyl, nebo také proto, že jednota měla dost starostí s nově zavedeným kinem BESEDA, které v prvních letech velmi špatně prosperovalo. Podle některých dochovaných tištěných letákových programů, které se tehdy na každé představení rozdávaly po vesnici dům od domu, ještě v roce 1929 sehrál sokolský divadelní odbor nejméně 6 představení: v únoru Dům u tří chlapečků od Jiřího Baldy, v březnu drama Těžká pouta od Josefa Aloise Horáka, a frašku Ta myslivecká latina od V. Vávry, v říjnu potom žert Bílá černoška od P. Rudolfa, v prosinci pořádal Mikulášský večer a sehrál veselohru Me sme me! od K. G. Proškové a o Vánocích dvakrát veselohru Růže z hor od Jiřího Baldy. Je víc než pravděpodobné, že sokolové hráli divadlo i ve třicátých letech, ovšem jak často – to se můžeme jen dohadovat, neboť z tehdejšího repertoáru se dochovaly jen nepatrné zlomky. V dubnu 1930 sehráli drama Vlastizrádce od Josefa Horáka, v červnu a dubnu roku 1934 dokonce dvakrát veselohru Ve mlýnici na šalandě od Vaška Vrány a v březnu 1936 drama Jízdní hlídka od Františka Langera (které nejvíce utkvělo v paměti dosud žijících tehdejších účastníků, především nezapomenutelným výkonem Ondřeje Veselého). Podle dochovaných programů a pozvánek nejčastěji v uvedených hrách vystupovali tito herci: Apolonie Dlezková, Jaroslav Farlík st., Jaroslav Farlík ml., Karel Kalous, Božena Krejčová, Jan Křehlík, Antonie Křehlíková, František Křehlík, Antonín Petrůj, Rudolf Zábrž, Josef Křehlík, Květoslav Dostál, Františka Křehlíková, Marie Langrová, František Keberle, Apolonie Keberlová, Božena Reichstädterová, Jarka Hubáčková a Alois Nimrichter. O činnosti již uvedeného spolku J. K. Tyl v letech 1925 až 1945 se nedochovaly žádné písemné informace (jen vzpomínky zmíněné v další kapitole). Hrál však po celou tuto dobu, jak opět dokazují dochované programové letáčky. V roce 1927 sehrál soubor nejméně 6 představení: v březnu veselohru Děvče jako květ od K. Piskoře, v dubnu Krejčíkovo štěstí (autor K. D.) a veselohru Herakles versus Puma od K. Piskoře, v říjnu Kde domov můj od Boh. Nejedlého, v listopadu v tehdejší době velmi populární hru Mlynář a jeho dítě od A. Raupacha (vážící se k svátku Všech svatých a Dušiček) a Radostnou událost od Josefa Pokorného a v prosinci uspořádal Mikulášský večírek s výstupy. Také z roku 1928 je prokázáno 6 představení: v dubnu sehrál sociální hru Navždy svoji od X. Jagera, v říjnu operetu Lupen a Pupen od R. Branalda, v říjnu pro školu představení Pro tatíčka prezidenta od Jar. Průchy (scénář k této hře se dochoval), dále drama Až se vrátíš od Jar. Velšovského, v říjnu režíroval Mikulášský kabaret Václav Vender, v prosinci pak se hrála opereta Mamselle Nitouche a drama Nevěsta legionářova od Jiřího Baldy (dochoval se originální scénář s příslušnými schváleními Policejního ředitelství v Brně). V roce 1929 je dokumentováno dokonce 12 akcí souboru. V březnu fraška se zpěvy V tom našem pivovaru od Václava Vrány a veselohra Pepi, mluv pravdu od Rudy Maříka, v dubnu soubor sehrál pro děti představení Krakonoš a pro dospělé drama V nížině (autor Angel Guimerová), v květnu sociální hru Průboj od Ed. Hegnera (hra byla Policejním ředitelstvím v Brně schválena 30.dubna 1929), v říjnu veselohru Románek na horách od Josefa Skružného, v říjnu oslavnou hru Ať žije naše republika od Boh. Boušky, v listopadu dvakrát hru Hrobníkův syn od Adolfa Bognera, v prosinci dvakrát zpěvohru Ustřihni si mikádo od Rudy Maříka (scénář dochován), drama Pustina od B. G. Nuciče, oslavu památky Josefa Kotka a tři zábavné podniky 9 – Mikulášský večírek, Štědrý večer pro děti (pro Školský podporovací spolek) a Silvestrovský večer. Také v roce 1930 je doloženo 10 her: v březnu zpěvohra Pepičko, vrať se! od Josefa Kubínka a Šofér od Bernarda – Srbského, v dubnu dvakrát opereta Tulák od Václava Hynka a Drama otroků od A. H. Řehoře, v květnu zpěvohra Stázi, tobě něco schází! od J. Kubíka a D. Halové, v říjnu opereta Noční manévry od Xavera Jagera a Osud trůnu Habsburského od E. A. Longena, v listopadu dvakrát drama ze života Na dušičky od J. E. Šlechty (úplný název Na dušičky aneb staniž se vůle tvá…, scénář dochován) a Na horské faře od J. Haise-Týneckého, v prosinci fraška Holka pro všechno od Karla Fořta. 10 Také v roce 1931 sehráli Tylovci nejméně 7 her a to: C. K. polní maršálek od E. A . Longena (podle této hry byl mj. natočen první český mluvený film – v r. 1930 – v hlavní roli s Vlastou Burianem), v únoru pro děti hru Světluška a pro dospělé Tatínek jde na manévry od Fr. Laška, v březnu hru se zpěvy Děti naší revoluce od Labuty a komedii Na manželské frontě klid od O. Dubovského a J. Vítů (scénář se dochoval, lze z něho však vyčíst pouze fakt, že roli Dědy ztvárnil p. Zábrž)., v dubnu operetu Děvčátko, neříkej ne! Od V. Vrány a R. Piskáčka a Drama čtyř chudých stěn od Šuberta. K roku 1932 se dochovala informace, že soubor sehrál: v lednu operetu Ostrov milování, v únoru Stréček Křópal poslancem od O. Dubovského. Potom je dlouhé informační vakuum. Až o prosinci 1937 víme, že sehráli hru Josefa Skružného Falešná kočička (a hasiči hru Kříž u potoka – od Elišky Peškové dle předloh Karoliny Světlé) a v březnu 1938 se hrálo Věrní se probouzejí od Brázdy, dále v prosinci 1940 sehrál J. K. Tyl drama Pytlák Martin, pro děti Kašpárkovu cestu do Betléma a operetu Slávy Grohmanové – V trojském zámečku. Z roku 1941 se dochovalo lednové uvedení veselohry Advokátka Věra a v březnu pohádka pro děti Krakonoš. V režírování těchto her se vystřídala řada osob: Jenda Honek, Josef Pokorný, František Žajdlík, Václav Vender, Marek Heinz a další. Z herců se nejčastěji uváděli Jaroslav Farlík starší i mladší, Plonča Dlezková, Květoslav Dostál, Oldřich Dlezek, Marie Fišerová, Emanuel Heinz, Karel Kalous, Bohuslava Kellnerová, Kateřina Krásová, Josef Krejčí, Marie Keberlová, Blaža Mácová, Jiřina Mazlová, Antonín Petrůj, František Pokorný, Antonín Svoboda, Emil Šik, Ondřej Veselý, Ruda Zábrž, Josef Zobač a další a další. Zpěvy nacvičoval Reinhold Kellner, hudbu řídili Karel Kosička nebo Jindřich Červinka. Brzy po skončení druhé světové války byla snaha obnovit činnost ochotnického divadla a jako nejschůdnější se zdálo oživit spolek J. K. TYL v rámci tehdy nejčilejší místní společenské organizace Svazu české mládeže. Už v září 1945 byl ustanoven přípravný výbor ve složení: předseda Emanuel Heinz, jednatel Bojek Reichstädter, zapisovatel Ondřej Heinz a členové výboru Jaroslav Farlík ml., Ladislav Fronek, Josef Krejčí, Emil Šik a František Šik. Na jeho první schůzce bylo rozhodnuto pořídit soupis majetku, který se dochoval (především jeviště U Kresů včetně příslušenství) a připravit ustavující valnou hromadu. Zároveň byla připravena a odeslána rezoluce výboru místní jednoty SOKOLA, obsahující návrh na adaptaci budovy kina pro jeho širší kulturní uplatnění (zvláště pro účely divadla) probouráním zadní stěny a ze sousední nálevny zařídit jeviště včetně jeho zázemní. Tento poněkud odvážný návrh se však nesetkal s pochopením a návazné zestátnění veškeré kinematografie jeho realizaci zcela znemožnilo. Vše tedy zůstalo při starém a nadšení divadelní ochotníci měli před sebou dvě možnosti – pokračovat v dosavadním způsobu hraní včetně vždy většinou jednorázového stavění a bourání jeviště u Kresů nebo na rovněž vestavěném (ale trvale) jevišti, menším na Radnici. Hrálo se tam i tam a mnohdy stejní ochotníci hráli pod různými organizacemi. Přesný seznam provedených představení pro nedostatek podkladů nelze sestavit, ale zajímavý je i přehled porůznu získaných informací. Tak v roce 1946 na radnici v dubnu soubor SČM sehrál hru Jaroslava Kvapila – Princezna Pampeliška (pro dospělé a pro děti), v říjnu soubor KSČ Pohádku o statečném srdci (pro děti a pro dospělé). V roce 1947 soubor SČM sehrál v lednu na Radnici pásmo 5 jednoaktovek pod názvem Vesele do dvouletky, v březnu v kině vzpomínkové pásmo Stopou T. G. M. (Autor František Šik), v dubnu u Vedrů od V. K. Klicpery – Rohovín Čtverrohý a od K. H. Borovského – Král Lávra a v listopadu od V. K. Klicpery – Divotvorný klobouk. Členové Junáka sehráli v květnu na Radnici hru Jaroslava Foglara – Tábor ve Sluneční zátoce. V dubnu soubor J. K. Tyl sehrál u Vedrů operetu Madlenka z kovárny a v prosinci další operetu Slávy Grohmanové – Hospůdka u Markyty. Sokolský soubor na Radnici sehrál v březnu veselohru Manžel Putička od Rudy Maříka a v dubnu Rukopis času (od Zdeňka Němečka – tento scénář z roku 1945 se dochoval, viz. obrázek + otisk první stránky). 11 Dále byly v tomto roce sehrány různými soubory hry: R. Branald – Vesnický zrádce, Mušič – Paní Mincmistrová, Libuše Hanušová – Rozchod s minulostí a Trikolora. V tomto roce proběhl další pokus o oficiální obnovení Spolku divadelních ochotníků J. K. Tyla. Už v červnu se ustavil nový přípravný výbor, tentokrát v tomto složení: ředitel Emanuel Heinz, režisér Bedřich Daněk, jednatel Emil Šik, hospodář Antonín Kuklínek, pokladník Míla Dlezková, výprava Jindřich Gric a Jiří Holouš, osvětlení Alois Musílek a Ladislav Štěpánek, členové výboru Jan Musílek a Marie Fišerová, revizoři Bohumil Reichstädter a Marie Balíková. Ustavující valná schůze měla být 15.července 1947, ale v tomto dost nevhodném termínu se nesešla. Znovu byla svolána až na 23.ledna 1948. Jak dopadla – to není nikde zaznamenáno. Ještě začátkem měsíce však byla sehrána hra Princezna Jitřenka se vdává a koncem měsíce Kostelní jednota úspěšně sehrála veselohru Její veličenstvo láska u příležitosti zakončení stavby místního kostela. Potom však následoval únorový převrat, který na dlouho vytvořil neklidnou situaci pro divadelní ochotnickou činnost. Až v roce 1949 je zaznamenáno 5 produkcí Spolku J. K. Tyla: v únoru opereta Malérečka, v dubnu detektivní hra J. B. Priestleye – Inspektor se vrací, v květnu Paní Marjánka, matka pluku od J. K. Tyla, v říjnu hra Ladislava Stroupežnického – Václav Hrobčický z Hrobčic a v listopadu Klicperův – Divotvorný klobouk. V roce 1952 to potom byla činohra Kolébka. Další činnost tohoto souboru lze částečně zrekapitulovat dle dokumentačního alba fotografií, které soubor vedl v dalších letech až do roku 1988. V letech 1953 až 1975 hrál soubor pod Osvětovou besedou Brno – Slatina. V roce 1955 to byla pohádka Tři medvíďata a veselohra V. K. Klicpery – Hadrián z Římsů, v roce 1958 pohádka Kouzelná lampa Aladinova, v roce 1959 činohra Sládci, v roce 1960 činohra Noční host a Zkoušky čerta Belínka, v roce 1962 činohra Je libo cigaretu?, v roce 1963 veselohra Tři hrabata najednou, v roce 1965 detektivní hra Případ Denzinger, v roce 1968 činohra Sládci, v roce 1970 Tylova hra se zpěvy Strakonický dudák, v roce 1971 dvě veselohry Pan Drmola to zařídí a Rodinná vojna, v roce 1972 veselohry Tatínek jde na manévry (autor František Lašek), dále veselohra Babeckého Když ptáčka lapají a činohra 12 Camoletti-Kotulan Modré z nebe, v roce 1973 veselohry Nevěsta dle receptu (V. Šele), Rodinná vojna a Anna – poklad rodiny (Camoletti), v roce 1974 dvě pohádky – Komedie o strašidle a Princezna Sedmikráska, veselohra Tatínek jde na manévry a činohra Naše drahé děti, v roce 1975 Hrátky s čertem od Jana Drdy a pohádka – Kašpárek, Honza a zakletá princezna. Od roku 1976 až do roku 1990 působil soubor pod hlavičkou Obvodního kulturního a vzdělávacího střediska Brno IV (OKVS), ketré ve Slatině řídila Miroslava Čelustková. V roce 1976 se hrál opět Klicperův – Divotvorný klobouk (v režii Jaroslava Dobrého st., herecké obsazení: Josef Poláček, Petr Meitner, Irena Koutná, Rudolf Čampa, Robert Zwilling, Milan Božek a další, výpravu zajišťoval Ladislav Štěpánek) a Šamberkova veselohra – Blázinec v prvním poschodí. V dalších letech se potom hrály převážně pohádky. V roce 1977 a 1978 to byla hra Strašidlo Bublifuk, v roce 1979 – Čertovy zlaté vlasy (obsazení: J. Nosová, A. Havlíková, M. Tesařová, J. Poláček, P. Čampa, R. Heinz, M. Olšan, M. Malina, vstupné 4 Kčs), Bubáci a hastrmani, Princezna Žofinka a drak Dynamit a také Kašpárek, Honza a zakletá princezna (v režii Viléma Keprta a Jaroslava Dobrého, scénu připravil Ladislav Štěpánek, hráno za vstupné 3 Kčs), v roce 1980 Princezna a šašek (L. Vaňková), Jak bylo čertům v pekle zima a Princezna Sedmikráska, v roce 1981 a 1982 opět veselohra Blázinec v prvním poschodí (F. F. Šamberk v úpravě K. Šaška) a pohádka Neohrožený Mikeš od Boženy Němcové (hráli R. Heinz, M. Vondráček, M. Malina, H. Grégrová, I. Šťastná, A. Daňková, J. Dobrý ml. Tehdy se hrálo za 3 Kčs), v roce 1982 pohádky Hloupý Honza a Strašidlo Bublifuk, dále 18.12.1982 byla sehrána pohádka Poněkud ztracená princezna, v roce 1983 Žízeň po životě (J. Šotola a J. Drbola), Kterak se o princeznu čert pokoušel a Čertovy zlaté vlasy, 1984 opět Čertovy zlaté vlasy, v roce 1985 opět Strašidlo Bublifuk (režie: Jaroslav Rozendorf, scéna: Ladislav Štěpánek a L. Lhotský, obsazení: Eva Hrdličková, Alena Přikrylová, Simona Veselá, Zlatomír Vyhňák, Vladimír Najda, Pavla Svobodová, Karel Gregor, Oldřich Mužík) a Blázinec v prvním poschodí (k 60.výročí založení souboru – tuto hru režíroval Oldřich Mužík, osvětlení zajistil Ladislav Štěpánek, obsazení: Miroslav Olšan, Eva Hrdličková, Vilém Keprt, Pavla Svobodová, Zlatoslav Vyhňák). V roce 1986 byly sehrány dvě pohádky – Zkouška čerta Belínka a Hloupý Honza a na Silvestra Pět jednoaktovek, v roce 1987 komedie Nezlobte babičku (Elgart Ecker) a pohádky Sůl nad zlato (podle Boženy Němcové) a Strašidlo Bublifuk (V. Novák a S. Oubram). Dále soubor pořádal 5.12.1987 Mikulášskou nadílku pro děti a 31.12.1987 pořádal Silvestra. V roce 1988 sehrál soubor dvě hry pod vedením Pavla Rímského, režiséra brněnského Divadla bratří Mrštíků, a to veselohru Karla Zháněla – Ať žije život (viz. snímek převzatý z Knížky o Slatině, výtvarníkem k této hře byl Rostislav Pospíšil, inspicientem a asistentem režie Zlatoslav Vyhňák, jevištním mistrem a osvětlovačem Ladislav Štěpánek a zvuk zajišťoval Josef Moravec) a činohru Oldřicha Daňka – Válka vypukne po přestávce (v titulní roli Karel Gregor, dále hráli: Jiří Bělík, Zlatomír Vyhňák, Vladimír Kučera, Eva Hrdličková, Martina Grégrová, Zdeňka Olšanová, Ivana Kudová, Jaroslava Štěpánková, Petra Malá, Hana Radová, Eva Chudobová, hudbu zajišťoval Vlastimil Vyhňák, choreografii Marta Růžičková, inspicienta a asistenta režie zastával Zlatomír Vyhňák, o nápovědu se starala Ethela Polakovičová - kromě 13 těchto uvedených her pořádal soubor 13.2.1988 Masopustní veselici s průvodem maškar a pochováním basy. Hry Válka vypukne po přestávce a Ať žije život soubor opakoval v roce 1989. Dodatek k výše uvedenému K I.části této brožury bych rád dodal, že při pátrání po starých dokumentech týkajících se historie ochotnického divadla ve Slatině jsem našel několik dochovaných originálních scénářů. Většinou jsou již v rozpadlých provedeních, avšak uvedu několik svých poznatků: - Sokolští ochotníci nastudovali i divadelní veselohru Slečinka z Bílého zámečku od Karla Fořta, datum konání je však neznámé. Z dochovaného scénáře lze usoudit pouze skutečnost, že ve hře vystupovala p. Křehlíková. Výtisk scénáře není datován. - Dále jsem nalezl scénář ke hře Lišák a Smola aneb veselí tuláci z roku 1920 s vlastnoručním podpisem Emanuela Šika, a jelikož jsou stejnou tužkou podtrhány některé role, je pravděpodobné, že i tato hra byla ochotníky nacvičena. - Vzhledem k většímu počtu dochovaných scénářů ke hře Maryša od Aloise a Viléma Mrštíků je možné, že i tuto hru slatinští ochotníci sehráli pro veřejnost. Verze scénáře z roku 1928 obsahuje tužkou vepsanou poznámku Kellnerova Slatina. - Možná méně zajímavá, avšak za zmínku stojící, je i skutečnost, že mnoho scénářů měli slatinští Sokolové zapůjčených od Zábavního odboru Sokola v Králově poli, což dosvědčují vlastnická razítka ve scénářích (např. Kříž u potoka). - Pravděpodobně v 60.letech byla sehrána souborem J. K. Tyla hra Komedie o strašidle (autor Titus Maccius Plautus), dochoval se scénář patřící osvětlovači. Tuto hru zcela jistě osvětloval Ladislav Štěpánek, avšak k více informacím se mi nepodařilo dopátrat. Razítka Divadelního a zábavního odboru Sokola ve Slatině a razítko Divadelního odboru ochotníků „TYL“ při odbočce svazu čsl. Mládeže socialistické (20.léta 20.století) Vysvětlení Memoranda (ze str. 6): Rozpory mezi SOKOLEM a VLASTÍ (v r. 1910 se dohadovaly, kdo bude pořádat ostatkovou zábavu) v roce 1911 vyvrcholily natolik, že SOKOL zaslal písemné Memorandum Čtenářskému vzdělávacímu spolku VLAST, ve kterém se uvádí: „Bezprostředně po založení jednoty bylo umluveno pořádat veškeré podniky zábavní společně a sice za tím účelem, by práce na poli vzdělávacím a osvětovém šla rychlejším tempem ku předu. Sestaven byl odbor zábavní, jehož úkolem jest za součinnosti členstva obou spolků pracovati za vytknutým cílem a jest nabíledni, že odbor tento bez podpory členů toho neb onoho (spolku) by byl zcela bezcenným. Tak plyne rok za rokem a s politováním musíme konstatovati, že zábavní odbor není z jedné strany tak podporován, jak by měl, což na druhé straně jest předmětem různých úvah. Jako jiná léta tak i letos shledáváme, že členové VLASTI podniky společné úplně ignorují a činnost členů VLASTI omezuje se při divadelních představeních na několik členů. Povinnost nežádá zúčastňovat se všech podniků, ale vyžaduje to spolková povinnost, by členové obou spolků zúčastňovali se podniků takových, kde se oba spolky společně reprezentují. Jsou to hlavně divadla, která jsou členy spolku VLASTI velmi málo navštěvována. Jest velmi smutné, že nezaslouží si ti účinkující za svou námahu, za své finanční oběti s tím spojené ani tolik uznání, by představení bylo neúčinkujícími členy navštíveno, ač byla vždy většina v místnostech (hospody) přítomna. 14 Z toho všeho můžeme souditi jen tolik, že veškerá práce koná se úplně bez zájmu a proti vůli členstva, kterému jest vše co se koná pod firmou VLASTI lhostejným a v mnohém nesouhlasí. A jak na to pohlíží účinkující? Ne jinak, než že s nimi nesympatizuje. S jinou chutí by účinkovali, kdyby tam viděli ty pány, kteří tam vždy scházejí, kteří by tam však býti měli. Vyžaduje toho nejen mravní povinnost, ale též společná smlouva, kterou jsou členové obou spolků k návštěvě vázáni. Máme zato, že by společná práce mohla jíti cestou daleko úspěšnější kupředu. V zájmu uzdravení těchto poměrů byli jsme nuceni touto cestou upozorniti na nepřístojnosti tyto a žádáme, by předsednictvo slavného Čtenářského vzdělávacího spolku VLAST na základě stávající závazné smlouvy se o laskavé odstranění těchto zasadilo“. Podepsáni Vladimír Wiesner, jednatel a Jaroslav Putna, místostarosta (SOKOLA). Zda tento dopis zlepšil vztahy mezi SOKOLEM a VLASTÍ se nepodařilo zjistit. Spolek VLAST však v té době jen přežíval a r. 1920 byl zrušen. LOUTKOVÉ DIVADLO VE SLATINĚ Pro úplnost je vhodné zmínit, že ve Slatině proběhly i pokusy o založení loutkového divadla. V protokolních záznamech SOKOLA nacházíme tuto myšlenku už ve 20.letech 20.století. Zůstalo však jen při návrhu. Podle vzpomínek některých pamětníků se hrálo začátkem 30.let rodinné loutkové divadlo v průjezdu jednoho domu na Tuřance (pro děti z nejbližších ulic), to však není písemně doloženo. Po druhé světové válce Svaz české mládeže začal ve své klubovně ve Dvoře hrát pro děti veřejné loutkové divadlo. Začalo se v roce 1946 s malým divadélkem pod vedením Bojka Reichstädtera, na sklonku léta potom Ing. arch. Dr. Bohumil Máčel věnoval skupině Svazu české mládeže celý rozsáhlý soubor s většími závěsnými loutkami. Pro jejich využití bylo nutné vybudovat nové loutkové divadlo (přebudovat klubovnu). To bylo zorganizováno velmi rychle za částku 6000 Kčs (z čehož 5000 Kčs poskytl místní Národní výbor). Dobrovolnou práci provedli nadšení příznivci z řad rodičů a nadšení svazáci z výtvarného kroužku (zvláště stolařské a malířské práce). Začalo se hrát už s nástupem podzimu. Hrálo se v prostorách klubovny. Scénu bylo nutno vždy připravit a potom opět uklidit. Hrálo se téměř pravidelně každou druhou sobotu a během roku se odehrálo celkem 11 her. O hry byl veliký zájem, a tak se některé hry opakovaly až dvakrát. Průměrná účast dětí při jedné produkci (hrálo se za 2 Kčs) činila 64, dospělých potom (při vstupném 3 Kčs) 12. Z tohoto lze vyvodit, že průměrný zisk z jednoho loutkového představení činil přibližně 270 Kčs. Názvy her z tohoto roku se však nedochovaly. Počátkem roku 1947 bylo vstupné zvýšeno na 3 Kčs pro děti a 5 Kčs pro dospělé. Soubor pokračoval pod vedením Jendy Musila ve své pravidelné činnosti. Svazáci tehdy přinášeli do pokladny průměrně 380 Kčs za jedno představení. V mnoha tehdejších hrál tehdy vystupoval Kašpárek, kterého mluvila Vlasta Jurmanová (např. Kašpárkovo čarování). Zajímavostí je, že po nástupu Komunistické strany československé musel Kašpárek ve všech Československých loutkových divadel na dlouhou dobu do krabice, protože byl považován komunisty za „zaprodance kapitalismu“. Dále se hrály například hry jako Poklad nejvzácnější, Bavlnka a Rorejs, Vodníkova Hanička a podobně. V roce 1948 měl loutkářský soubor 12 členů a sehrál celkem 8 her v 11 představeních, průměrný zisk činil 268 Kčs za představení. Začátkem roku 1949 se soubor rozšířil o skupinu maňáskovou, kterou vedla Milena Zábranská. Soubor si zvětšil proscénium, aby na něm mohly vystupovat oba kolektivy. Zhotovili jej příznivci svazáků – Jaroslav Zábranský a Ondřej Heinz. S tímto vybavením soubor nejenže hrál i v roce 1950, ale zúčastnil se i okresního kola Soutěže tvořivosti mládeže. Za předváděnou hru se souboru dostalo písemného uznání od poroty. Na začátku 60.let se ustavil kompletní a dostatečně početný soubor dospělých loutkářů, kterých bylo asi 17, pod vedením předsedkyně Hany Solničkové a místopředsedy Bojka Reichstädtera 15 (režiséra), který už dovolil značnou specializaci jednotlivých členů souboru – vodičů, mluvičů i výtvarníků a zvukového doprovodu. Zároveň se přešlo na maňásky, které si loutkoherci nejprve půjčovali a později kupovali od profesionální firmy v Únanově u Znojma. Soubor se rok od roku zdokonaloval a troufal si na obtížnější inscenace. Účast dětí dík velikosti sálu narůstala, zvlášť když se potom představení ještě doplňovala hrátkami s aktivním vystupováním dětských účastníků. V roce 1961 soubor sehrál například hru Bedřicha Svatoně – Jak Nesvárovští porazili draka a hru Aleny Tomasové – Lízinka, v roce 1962 hru Jana Malíka – Míček Flíček, hru Samuila Maršaka – Domeček, dále hru Jak ptáček hledal Pána Boha, v roce 1963 hru Josefa Kalába – Není nad Ferdu, hru Josefa Čapka – O pejskovi a kočičce a hru J. B. Hellera – Zimní pohádka, v roce 1964 hru Josefa Žemly – Ponocný a strašidlo, hru Pavla Procházky – O mlsném Bumbrlíčkovi a hru Perníková chaloupka. Dobrá perspektivista budoucnosti se jevila, když se v roce 1965 tehdejší místní Národní výbor na přání divadelních ochotníků i celkové veřejnosti rozhodl rekonstruovat sál kulturního domu Radnice a prodloužit jej přístavbou stálého jeviště s příslušným zázemím. Loutkáři tehdy požadovali úpravu jeviště pro jejich potřebu hraní spodovými loutkami, vypracovali příslušný návrh projektu a po celý rok 1966 a 1967 se v rámci akce SLA-SPO-STA (Slatina společně staví – rozumělo se Kulturní dům) účinně brigádami podíleli na této výstavbě. V této době zároveň pokračovali ve zkoušení dalších her. Koncem roku 1967 však rada místního Národního výboru požadavek loutkářů na úpravu jeviště pro loutkářskou potřebu zamítla. Tímto rozhodnutím došlo v první fázi k roztržce mezi souborem loutkářů a představiteli obecní samosprávy, která ve druhé fázi vedla k zastavení činnosti loutkového divadla (podpořené ještě následnou zdlouhavou přestavbou sálu) a posléze k zániku souboru. Činnost loutkového souboru se už nepodařilo obnovit. Loutky a veškeré rekvizity byly dlouhou řadu let uloženy ve sklepě pod jevištěm. Později byly pravděpodobně rozebrány. SLATINSKÉ ZÁBAVY 1887 (resp. 1882) - 1989 Dříve než vznikly společenské organizace (VLAST, SOKOL, J. K. TYL…), pořádali zábavy pravděpodobně místní hostinští, místní mládež nebo obecní výbor. Ten však měl dohled nad všemi konanými akcemi. Byly pevně stanovené časy konání zábav (od 16:00 do 24:00 hodin maximálně). Při překročení tohoto času měl výbor další zábavu zakázat. Prodloužení mohlo proběhnout pouze v případě, že hostinský nebo pořádající mládež obecní výbor požádala minimálně 12 hodin předem. Na akce dohlíželi vždy 2 členové výboru, kteří druhý den podali hlášení o konání starostovi. V roce 1886 vydal výbor „ze zákona“ zákaz zalikování při svatbách ve Slatině „pro budoucí všechny časy pod pokutou 10 Zl pro dospělou mládež i pro ženy“. První zmínka o zábavě konané ve Slatině je v obecní protokolní knize z 14. 10. 1882. Na kulturním vyžití ve Slatině se podílely v letech 1887-1920 Čtenářský a vzdělávací spolek VLAST, od r. 1894 nově založený Sbor dobrovolných hasičů, který dříve také pořádal různé zábavy (plesy, Ostatky, Kateřinská zábava…). V letech 1903-1950 se výrazně na kulturním poli ve Slatině podílela Tělocvičná jednota SOKOL, která pořádala hodové, studentské, aprílové a jiné druhy zábav. Od roku 1925-doposud pořádá v rámci možností společenské akce i Divadelní soubor J. K. TYL (plesy a podobně). Zábavy pořádaly samozřejmě i jiné organizace, které v té době ve Slatině působily, ať už společenské či politické (Svaz české mládeže, Komunistická strana Československa a jiné). K jejich vyjmenování by bylo zapotřebí přiblížit politickou situaci tehdejších různých období, to ovšem není původním cílem této publikace. 16 II. KULTURNÍ ČINNOST VE SLATINĚ 1990-2005 Kulturní vyžití se výrazným způsobem změnilo pádem vlády Komunistické strany Československé, kdy se otevřely nové možnosti. Od tohoto roku je možné pořádat kulturní akce veřejně, a ne po nátlakem politických mocí, jak tomu bylo předchozích 40 let. V dnešní době zájem obyvatel (celorepublikově) o kulturu výrazně klesl, a do dnešní doby se zájem občanů o kulturní využití výrazně neobnovil. I tak je ve Slatině dodnes několik subjektů snažících se kulturní živobytí ve Slatině udržet. 24. 3. 1990 sehrál Divadelní soubor J. K. Tyla dvakrát pohádku Sůl nad zlato. O den později ji reprizoval. Hru režíroval Jaroslav Dobrý, scénu připravil Ladislav Štěpánek. V pohádce hráli Miloslav Malina, Ladislav Kučera, Eva Hrdličková, Martina Grégrová, Jaroslava Štěpánková , Eva Chudobová, Ivoš Procházka, Zdena Olšinová, Pavla Janíčková a Jiří Bielik. Tehdy se vybíralo vstupné 5 Kčs. V červnu divadelníci sehráli pohádku Poněkud ztracená princezna, která byla sehrána pro děti ze škol i pro veřejnost. Vstupné bylo 5 Kčs. 1. a 2. prosince téhož roku herci divadla J. K. Tyla zahráli pohádku Čertovy zlaté vlasy a 16. prosince ji reprizovali za přítomnosti videokamery, jak uvádí plakát. Po pohádce sehrané 2. prosince následovala Mikulášská nadílka. Určité kulturní akce v tomto roce pořádala i kulturní skupina Občanského fóra (OF) – v lednu pořádala hvězdicový pochod na letiště, v březnu oslavy k výročí 140. výročí narození prezidenta T. G. Masaryka, pozvala do Slatiny herce HaDivadla, kteří zde sehráli divadelní hru, dále v tomto roce pořádala módní přehlídku a zorganizovala další divadelní hru. Název se však nepodařilo zjistit. V roce 1990 bylo ve Slatině poprvé v historii uspořádáno Pálení čarodějnic, které se odehrálo na hřišti Spartak. V roce 1991 byla ustanovena Kulturní komise, jejímiž členy byli: Ing. Jiří Vojtek, Dada Klementová, Ladislav Štěpánek, Jan Coufal. Od května 1992 potom Ing. Tomáš Poušek, Eva Hrdličková, Alena Coufalová a Eva Lefnerová. Tento rok se konaly tyto kulturní akce – 9.února uspořádala kulturní komise obecního zastupitelstva seznamovací a taneční večer pro členy obecního zastupitelstva a jejich rodinné příslušníky, na kterém hrála živě kapela pana Heroudka ze Šlapanic. Jak uvádí slatinská kronika, atmosféra byla „srdečná a přátelská“, na čemž se velkým dílem zasloužil pan Štěpánek. Divadelní soubor J. K. Tyla sehrál v březnu 2x pohádku Čertovy zlaté vlasy. V březnu kulturní komise pořádala Dětský maškarní bál, na kterém s programem pro děti vystoupila brněnská country skupina Zimour. 26.dubna se na radnici uskutečnilo divadelní představení Limonádový Joe. V tomto roce (8.ledna) uspořádala slatinská organizace Československého červeného kříže v kulturním sále Radnice na Přemyslově náměstí výroční shromáždění pod vedením sestry Dany Opluštilové, doplněné kulturním programem. Posluchači hudebně-dramatického oddělení brněnské konzervatoře přišli s pásmem vánočních koled, proložených úryvky originálních biblických textů, zpodobňující narození Páně. Každý z účastníků byl obdarován perníčky, které nazdobily sestry Jůrová a Mrňová. Tradiční slatinské hody se konaly 14. a 15.září. 7.prosince divadlo J. K. Tyla uspořádalo Velkou Mikulášskou show pro dospělé, na které k tanci a poslechu hrála skupina Rolls. Vstupné tehdy činilo 15 Kčs. Kultury přímo se netýkající, avšak za zmínku stojící je informace, že v tomto roce vyhrála tehdejší slatinská obyvatelka Michaela Maláčová titul Miss ČSFR 1991. Jak uvádí slatinská kronika, v roce 1992 uspořádala kulturní komise tyto akce: 2x vystoupení skupiny Zimour, besedu s filmovým režisérem Vladimírem Svitáčkem, přednášku o zdravé výživě, přednášku o geopatogenních zónách, akademii žáků hudebních kursů + výstavu výtvarného kroužku, dále potom skupina CKK Band zahrála písně Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, vánoční besídku žáků hudebních a tanečních kursů, poslechový pořad Elvis Presley a další vystoupení skupiny CKK Band. Kromě toho Kulturní komise uvedla vystoupení dramatického kroužku pro žáky škol a dětský maškarní bál. Kulturní komise se také finančně podílela na pořádání slatinských hodů. Dále zajišťovala i ozvučení sálu Radnice při akcích zastupitelstva. V tomto roce byl zakoupen také kvalitní mixážní pult. O provozuschopný stav sálu se staral Ladislav Štěpánek. Z průzkumu „Obnova vesnice“, který se konal v tomto roce vyplývá, že 17 necelá polovina obyvatel Slatiny postrádá kulturní sál. Požadavek na kulturní sál souvisí se zájmem většiny občanů o udržování lidových zvyků a společenských zábav, pro které není v obci vhodný prostor. Dále se projevilo několik občanů s žádostí o obnovení dřívějších zvyků. V kronice se také dočítáme, že kulturním vyžití ve Slatině je malé, přestože dříve byla Slatina obcí s bohatou kulturní tradicí. Ze všech dřívějších spolků se totiž zachoval jen Divadelní soubor J. K. TYL. Loutkové divadlo, pěvecký sbor, taneční soubor a další spolky nadobro zmizely. Přestože v této době dávají lidé přednost sledování televizních pořadů, nachází se několik jednotlivců – především Dada Klementová -, kteří se na pořádání kulturních pořadů aktivně zasluhují. Organizují se živá kulturní představení v sále Radnice (2x do měsíce). Avšak akce jsou prodělečné nejen díky malé návštěvnosti diváků, ale také díky drahým odměnám vystupujícím. Hledají se tedy ti nejlevnější. Ve Slatině často hrála kapela Zimour a rodinná kapela Klementových a Jůrových CKK Band. Kulturní komise uvažovala již začátkem roku 1991 o poněkud lepší náhradě hudebních kursů OKVS, které zde byly doposud a které se zánikem OKVS (obvodní kulturně vzdělávací středisko) skončily. Díky iniciativitě Dady Klementové vzniklo ve Slatině Kulturně vzdělávací středisko. To založila s hudebníkem a majitelem agentury Poutníci – Pavlem Linhárkem. Středisko sídlilo v budově staré Radnice, stejně jako dříve OKVS (nájemné bylo zastupitelstvem promíjeno). Prvním krokem tohoto střediska bylo zajištění lektorů a žáků. Žáky hledali manželé Linhárkovi. Ve středisku tedy pracovalo postupně 17 lektorů, kteří vyučovali 280 žáků – převážně ze Slatiny. Učili se hrát na klavír (klavíry zdědilo Středisko po OKVS), kytaru a zobcovou flétnu, dále zpěv tanec. Byl tu i výtvarný obor, šití, výuka angličtiny a němčiny pro děti i dospělé. Služeb však více využívaly děti, kteří platily maximálně částku 100 Kč měsíčně – se zvyšujícím se počtem žáků ve skupině se měsíční poplatek snižoval. To, co se děti naučily předvedly v červnu 1992 na besídkách pořádaných v sále Radnice. Poslední dubnový den proběhlo na fotbalovém hřišti Spartaku Pálení čarodějnic. V září se konaly slatinské hody. Kulturní komise pořádala i v roce 1993 několik kulturních akcí – 20.ledna třičtvrtě hodinový pořad písniček, obrázků a povídání o slavném králi rokenrolu Elvisi Presleyovi, který připravili T. Poušek s T. Trýbem. V únoru potom společně s organizací Českého červeného kříže Kulturní komise pořádala pásmo písniček Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého (zpívali posluchači 4.ročníku dramatického oddělení brněnské konzervatoře). Vstupné bylo věnováno ve prospěch Českého červeného kříže. Začátkem března se v sále Radnice konalo vystoupení kapely Zimour. Hostem skupiny byla kapela CKK Band. Na konci pořadu proběhlo losování o hodnotnou cenu – kus sýra, zavináč a kosti na polévku, kterou vyhrál Libor Mrňa. Tuto akci navštívilo asi 35 diváků. V polovině března Slatinu opět navštívil režisér Vladimír Svitáček. Poslední březnový den Alibüstické Ďyvadlo sehrálo něžně cynickou konverzační komedii s náznakem absurdity na filozofické téma pod názvem Tři muži v cimře o kryse nemluvě. V květnu téhož roku brněnský soubor Nostalgia quartet a hosté zahráli skladby P. D. Q. Bacha, J. Joplina, A. W. Ketelbeye, F. Polkjakina aj. Na své si přišli zejména vyznavači hudebního humoru. 20.října Kateřina Králová (herečka loutkového divadla Radost) hrála pohádku Aloise Mikulky Dům u pětiset básníků. Toto představení navštívilo jen 20 diváků. Nešťastná Dada Klementová zaslala herečce Králové dopis s dotazem, jak se jí hrálo, na který ji bylo K. Královou odpovězeno: „Věc nestojí na množství, ale na kvalitě. Lépe málo diváků, ale takových, kteří se nechají představením strhnout, než plný sál studených čumáků“. 17.listopadu opět vystoupila skupina Zimour s hosty. Tentokrát přišlo téměř 50 návštěvníků. Mluvčí kapely Jindřich Kameníček komentoval zhodnocení vystoupení slovy: „Jsou tady bezvadní lidi, hrálo se nám výborně“. První prosincový den Kulturní komise ve spolupráci s Českým červeným křížem Slatina uspořádala předvánoční setkání s CKK Bandem a jeho přáteli. Návštěvníci uslyšeli méně známé koledy z jižní Moravy. Výtěžek dobrovolného vstupného byl opět věnován Českému červenému kříži. 15.prosince se uskutečnila Vánoční besídka slatinské hudební školy. 30.dubna proběhlo tradiční Pálení čarodějnic na fotbalovém hřišti Spartak. Hody se konaly 11. a 12.září. 18 V roce 1994 je ve slatinské kronice připomenuta činnost Divadelního souboru J. K. Tyla, které ačkoliv stále existuje, „žádné hry v současnosti nenacvičuje, neboť nejsou herci. Herci zestárli a mladí nemají o kulturu zájem“. Zde ovšem kronikářka pravděpodobně nezaregistrovala, že v tomto roce byla plně obnovena činnost Divadelního souboru J. K. Tyla. Soubor J. K. Tyla sehrál v listopadu hru O čem píše život sám. Divadelní soubor J. K. Tyla však pořádá i společenské akce. V tomto roce (12. 2.) byly pořádány „Slatinský vostatky“, s pochováním basy. Vše se odehrálo v sále staré Radnice. O zábavu se starali Tomáš Poušek a Libor Mrňa, kteří hráli hlavní role. Pochování basy pořádal soubor J. K. Tyla ve spolupráci s Kulturní komisí. Kulturní komise dále v tomto roce uspořádala koncert studentů 3.ročníku muzikálového herectví JAMU, kteří zazpívali písničky z muzikálů jako jsou Funny Girl, Kabaret, Bídníci, West Side Story, Cats, Hair a další. V březnu zde hrálo Alibüstické Ďyvadlo s představením U divokých Tonaků. Diváků bylo málo (kronikářka se domnívá, že díky tomu, že absurdní humor tohoto divadla každý neuznává). V dubnu se konal další večer se skupinou Zimour. Divadlo Matěje Kopeckého z Hradce Králové sehrálo dětem pohádku O dracích a princeznách, se kterou sem přijelo hostovat. V tomto roce se také uskutečnil koncert skupiny Žalman a spol., který byl sponzorován panem Ladislavem Hrazdilem. Sál Radnice byl konečně nabitý. Ten byl plně obsazen i 11. května, kdy opět vystoupili studenti muzikálového herectví z JAMU, tentokráte s pásmem písní z muzikálu Hair. Kronikářka posuzuje toto vystoupení za nejzdařilejší z celé sezóny. V květnu do Slatiny opět zavítala herečka loutkového divadla Radost Kateřina Králová, opět s pohádkou Aloise Mikulky Dům u pětiset básníků. V červnu se kromě Akademie Kulturně vzdělávacího střediska agentury Poutníci konal koncert studentského pěveckého souboru Vox Juvenalis se spirituály i moderní hudbou. 17. a 18. září se konaly slatinské hody. V říjnu otevřela novou sezónu skupina Zimour. V listopadu ochotníci uvedli hru O čem píše život sám, kterou napsala Eva Hrdličková, vedoucí souboru. V prosinci členové J. K. TYLA zorganizovali pro dospělé Mikulášskou show (k tanci a poslechu hrál Ríša Lauseker) a pro děti o den později (4. prosince) Mikulášskou nadílku. Kulturní rok 1994 ukončil tradičně předvánoční koncert, tentokrát nazvaný Pokoj, zdraví, požehnání…, pořádaný Českým červeným křížem a Kulturní komisí. Jako vždy účinkoval CKK Band a premiérově Pištělákův soubor písní a tanců. Rok 1995. V tomto roce se ve Slatině poprvé konal Dětský den. Organizovali jej členové Školské a Kulturní komise za pomoci mnoha ochotných lidí. Dětský den byl oslaven 27.května. Tuto slavnost zahájil v 9 hodin Divadelní soubor J. K. Tyla pohádkou Sněhurka a sedm trpaslíků, kterou členové divadla sehráli v sále Radnice pod vedením Evy Hrdličkové. Od desíti hodin probíhaly v parku na Přemyslově náměstí soutěže organizované členy pionýrské skupiny Letka za pomoci rodičů. Atrakcí dětského dne se staly koně, na kterých se mohly děti svézt buďto v sedle na Černozemní nebo v kočáře na Přemyslově náměstí. Reprodukovanou hudbu pouštěl Tomáš Poušek. Dětský den byl ukončen diskotékou. 16. a 17. září se konaly tradiční hody. Co se týče kulturních akcí pořádaných na Radnici – i v tomto roce jich bylo několik, především organizovaných Dadou Klementovou. V lednu zde hostovalo studentské divadlo hrající anglicky – Tempus Theatre Troop. Při jejich představení vystoupila kapela Black Uganda Choir. V únoru zde vystoupili studenti Divadelní fakulty JAMU. Michaela Barteková uvedla písně z muzikálu Funny Girl a Pavel Šmíd pásmo písní J. Suchého a J. Šlitra. Spolu s nimi vystoupili Petra Jungmannová, Milan Němec a CKK Band. Návštěvníků bylo hodně díky účasti spolužáků účinkujících. Jelikož byl program uskutečněn 14. února (sv. Valentýn), věnovali studenti svoje vystoupení všem zamilovaným. V dubnu byla ve Slatině uvedena premiéra hry Zajatci tmy autora Radka Balaše. Přestože text byl v soutěži o nejlepší původní hru oceněn 3.místem, diváků bylo velmi málo. V listopadu zahráli herci divadla Radost dětem pohádku Kašpárkovo pometlo zametlo. V tomto roce se ve poprvé pořádaly Slatinské Vánoce. Jednalo se o aktivitu občanů pod záštitou Radnice. Nejprve byl postaven vánoční strom (smrk) na parkovišti při ulici Tilhonova a Mikulčická, který darovala paní Slaninová z Matlachovy ulice ze své zahrady (bylo by ho nutné skácet tak i tak). Oslava Vánoc proběhla 17. prosince odpoledne. Na pódiu se střídaly děti se 19 sborovým i sólovým zpěvem, až to pódium nakonec nevydrželo a propadlo se. Nikdo nebyl naštěstí zraněn a po rychlé opravě se mohlo v programu pokračovat. Mimo jiné byly předvedeny různé vánoční zvyky a připraven horký čaj a grog, který v obzvláště velké zimě účastníci přivítali. V roce 1996 ve Slatině vzniklo nové občanské sdružení „Slatina dětem“. Zakladatelkou tohoto sdružení byla Ing. Alena Korčáková, která sdružení charakterizovala jako sdružení podporující nejrůznější aktivity posilující harmonii mezilidských vztahů, vztahů mezi člověkem a přírodou, aktivity posilující odpovědnost vůči budoucím generacím. Cílem sdružení bylo spojovat kulturní dění s péčí o životní prostředí a vlídnou formou šířit ekologickou osvětu. Zaměření činnosti bylo především pro děti a mládež. Sdružení rozpracovalo různé projekty – např. Sen o hřišti (děti si měly samy navrhnout svoje hřiště dle svých představ), Dětská pošta a podobně. Podle mého názoru toto sdružení Slatině nijak neprospělo, protože žádný projekt nebyl dotažen do konce (snad hřiště na Černozemní bylo upraveno na popud tohoto sdružení a bylo upraveno hřiště při ZŠ Jihomoravské náměstí). Jednalo se spíše o filozofické úvahy, nežli o praktické užití myšlenek a nápadů. Tradiční Pálení čarodějnic tento rok proběhlo na hřišti Černozemní. I tento rok se pořádal Dětský den (druhým rokem), který se konal souběžně v parku na Přemyslově náměstí, v sále Radnice a na hřišti při ulici Černozemní, kde mimo jiné děti jezdily na koních. Programem provázeli členové Letky. Vítězové různých disciplín dostávali „dětské“ peníze, za které mohli nakupovat v přistavěném stánku. Dětský den byl propojen s projektem Sen o hřišti pořádaným občanským sdružením Slatina dětem. Doprovodnou muziku pouštěl Tomáš Poušek. Hody se konaly 14. a 15. září. Co se týče činnosti Divadelního souboru J. K. Tyla, tento rok uspořádal několik akcí. První akcí roku bylo Pochování basy (17. 2.), koncem února uspořádal J. K. TYL pro děti Dětský maškarní ples, 23. března pořádal Josefskou zábavu, 7.dubna Pomlázkovou zábavu, 16. května herci sehráli dětem pohádku Krakonoš, 19.října potom pořádal spolek zábavu a 9.listopadu Martinskou zábavu, 5.prosince potom Mikulášskou nadílku pro děti a 7.prosince Mikulášskou zábavu pro dospělé. Kulturní komise při MČ Slatina pořádala 2x koncert skupiny Zimour (nepočítaje účinkování na čarodějnicích), v květnu potom koncert kapely Tomáš Kočko & orchestr, o deset dní později Absolventský koncert Pavla Šmídka, studenta JAMU, v říjnu se v Slatině představilo divadlo Radost s pohádkou Jana Vodňanského Když jde kůzle otevřít (hráli Eva Jurůjová a Zdeněk Ševčík). Kulturní činnost ve Slatině byla ukončena Slatinskými Vánocemi, které byly zahájeny 8.prosince postavěním a zdobením vánočního stromu v prostoru parkoviště u křižovatky Mikulčická – Tilhonova. V rámci Vánoc vystoupila 18.prosince na Radnici skupina CKK Band se studenty JAMU a místní schólou v pořadu Předvánoční zpívání. Výtěžek byl věnován Červenému kříži. Samotný program Slatinské Vánoce se konal 22.prosince od 16. hodin v místě vánočního stromu. Pod ním vystoupily slatinské děti. Hry, vánoční zvyky a různá další vystoupení organizovalo sdružení Slatina dětem. 25.prosince odpoledne vystoupil CKK Band a schóla na Vánoční besídce konané v místním kostele. Významnou událostí tohoto roku bylo také zahájení činnosti Domu dětí a mládeže. Je to pobočka DDM Junior v Brně na Dornychu. Pobočka DDM sídlí na Tilhonově ulici 49. Záštitu nad provozem převzal ÚMČ Slatina. DDM organizuje různé kroužky – výtvarné, keramické, hudební, ekologický a dramatický. V tomto roce byl také ve Slatině založen Klub důchodců (21. 2.). Pořádal setkání a různé akce, jako například Čaj o páté a podobně. Ke konci roku získal klub finanční podporu ÚMČ Slatina a jeho členové mohli využít slev na pořádané akce. Aby těchto slev mohli využít, museli zaplatit členský příspěvek ve výši 120 Kč. Sdružení Slatina dětem konalo aktivitu i v roce 1997. 1.června pořádalo Dětský den. Navštívilo ho asi 400 dětí a 150 dospělých. Opět se konal v parku a na ulici Černozemní. Děti soutěžily ve sportovních a pohádkových hrách. V rámci programu se uskutečnila diskotéka pod širým nebem, kde děti mimo jiné i soutěžily v tanci a zpěvu. K dispozici byly i houpačky, střelnice, kolotoč a koně. Pobočka DDM ve Slatině získala nový název DDM Fantázie. Ke stávajícím kroužkům přibyly kursy Jóga pro začátečníky a Domácí ekologie Kopretina. Kromě 20 kroužků se ve Fantázii pořádaly příležitostné akce pro veřejnost – Velikonoce s pletením pomlázek, batikováním vajíček, zdobením pomlázek a Vánoce s vyráběním vánočních ozdob z přírodních materiálů. Vedoucím DDM Fantázie byl Jindra Arely, který zajistil i opravu budovy. I Klub důchodců rozvíjel v tomto roce svoje aktivity. Nově organizoval i zájezdy, např. do vinných sklípků a do termálních lázní. Pro své členy uspořádal Babské hody a přednášku O historii Slatiny s dr. Flodrovou. Slatinské hody se konaly poprvé v historii v areálu na Přemyslově náměstí 24/26. Divadelní soubor J. K. Tyla pořádal spolu s Kulturní komisí ve Slatině Pochování basy. V březnu přijel do Slatiny herec Jan Kačer s pořadem Chcete mě znát?. Necelý týden poté dojela do Slatiny herečka Daniela Zbytovská, která uvedla dětské představení Tři veselé pohádky. 30.března Kulturní komise pořádala Pomlázkovou zábavu. Začátkem dubna zorganizoval Český červený kříž Slatina přednášku MUDr. Jelínkové na téma Vitamíny a ostatní potravinové doplňky. 22.dubna byl v sále Radnice uspořádán koncert písní ze slavných muzikálů, na kterém vystoupili studenti JAMU. Poslední dubnový den se ve Slatině konalo tradiční Pálení čarodějnic. Děti ze souboru Púčik a Pištělákova souboru připravily pro maminky ke Dni matek písničky a tance, které jim předvedly v areálu obchodního centra Slatinka. Folklórní soubor Púčik potom vystoupil ještě 14.května s cimbálovou muzikou Tomáše Zouhara v sále Radnice. 11.června byla poprvé otevřena na slatinské Radnici Hudební kavárna U Tylů. Vystoupili v ní studenti muzikálového herectví JAMU s písněmi J. Suchého, J. Šlitra, J. Kainara, J. Traxlera, B. Ondráčka a dalších. Jako hosté vystoupili Eva Jurůjová a Petr Gazdík. 22.června předvedl v sále Radnice svůj absolventský recitál student 4. ročníku muzikálového herectví JAMU Milan Němec, který ve Slatině vystupoval třetím rokem. Začátkem října navštívil Slatinu Jan Vodňanský v doprovodu hudebního skladatele, klavíristy a zpěváka Daniela Dobiáše. Hrály se písničky pro mladé i pamětníky. Speciálně na mladé se zaměřil ve svém zábavně-poučném programu Něfetuj a piš, který v sále slatinské Radnice 20.října předvedl studentům šlapanického gymnázia. 19.října pořádala Kulturní komise poslední podzimní taneční zábavu. 21.listopadu v sále Radnice zahráli herci divadla Radost (v titulní roli s Ivetou Pavlovičovou) pohádku ABeCeda aneb co se zdálo Alence. 12.prosince se konal předvánoční koncert pořádaný slatinským Červeným křížem za účasti CKK Bandu a studentů muzikálového herectví JAMU, kteří zazpívali známé i méně známé koledy. 16.prosince v sále Radnice vystoupil Pištělákův dětský soubor písní a tanců. O den později zahrála na Radnici skupina Mour (vzniklá oddělením od skupiny Zimour) a brněnský písničkář Ivo Cicvárek se svým Bandem. V roce 1998 pořádala Kulturní komise ve Slatině Dětský den, Hody a Slatinské Vánoce. Dále se konala – 23.ledna Poslechová kavárna U Tylů, kde vystoupili studenti JAMU, herečky z divadla Radost a jiní. 21.února se konalo Pochování basy, 15.března Dětský maškarní ples. 22.dubna ve Slatině vystoupil písničkář Jaroslav Velinský – Kapitán Kid. 30.dubna se konalo Pálení čarodějnic. V tomto roce bylo uspořádáno několik koncertů skupin – v květnu vystoupil Hradišťan, v červnu Kamelot, v červenci Hop Trop a v srpnu Žalman a spol. Všechny koncerty se odehrály na Přemyslově náměstí 24/26. Pořadatelé koncertů (slatinská Radnice a agentura Poutníci) však kvůli nízké návštěvnosti nevydělali. Z toho však viním pořadatele, protože v takto krátkých intervalech nemohli přilákat návštěvníky. V červnu se také uskutečnil na Radnici absolventský koncert studentů muzikálového herectví JAMU. 18.prosince na Radnici proběhla Vánoční kavárna U Tylů, kde účinkovali CKK Band, Black Choir, Iva Bittová a „Lelky“ a Milan Klapetek. V tomto roce přijal Klub důchodců pevný statut, který z pověření ÚMČ Slatina vypracovala předsedkyně klubu Eva Hrdličková. Klub důchodců v tomto roce uspořádal Občanský ples, Josefskou zábavu, zájezd do Dunajské Stredy, dále do Olomouce, na Buchlov a do termálních lázní. DDM Fantázie v tomto roce připravil opět několik kroužků – keramické, počítačové, turistické, hudební, dále potom jednotlivé akce jako Slavnost luceren v den svátku sv. Martina, Velikonoce a Vánoce ve Fantázii. Také organizoval několik táborů. Došlo k úpravám interiéru budovy – barevné nátěry, veselé figurky na stěnách i dveřích, police, záclony atd. Divadelní soubor J. K. Tyla pořádal v tomto roce Dětský karneval, pro děti ze škol i veřejnost sehrál pohádku Čertovy zlaté vlasy (se kterou se účastnil na festivalu Setkání 21 amatérských divadel na prknech 20.-21.6.1998 ve Veverské Bítýšce) a v prosinci sehrál v OD Petrov v Brně pohádku Narodil se Kristus Pán. V roce 1999 působily ve Slatině tyto neziskové organizace (Radnice je vyzvala, aby se v rámci akce 30 dní pro občanský sektor představily): ZŠ Jihomoravské nám. 2 (nabízející mimoškolní činnosti, jako Výtvarné studio, Hudební studio Yamaha, projekt Socrates aj.), Pionýrská skupina Letka (dětská organizace mající 114 členů), Divadelní soubor J. K. Tyla (existující ve Slatině od roku 1925, tento rok mající asi 15 členů), Skautský oddíl (byl obnoven v roce 1990, tento rok mající asi 40 členů), Kostelní schóla (děvčata a chlapci ve věku 12-18 let – zpívají při bohoslužbách a slavnostních příležitostech. Schóla je rozdělena podle věku na Pampelišky a Broučky), DDM Fantázie (existující od roku 1996, navštěvujíc ho asi 250 dětí i dospělých), Slatina dětem, o.s. (existující od roku 1996), Český svaz chovatelů ve Slatině (založen roku 1942, pořádající výstavy pro chovatele a chovatelské burzy), Tenisový oddíl (je součástí SK Slatina, mající tento rok 66 členů rozdělených do 5. družstev), Oddíl stolního tenisu (založen roku 1978, mající 8 družstev dospělých a 1 družstvo starších žáků), Fotbalový oddíl (existující od roku 1930, v tomto roce 4. největší oddíl v Brně, mající 11 družstev, z toho 8 mládežnických). Jiná sdružení se nepřihlásila. Co se týče kulturních a společenských akcí pořádaných v tomto roce – 13.února se v sále Radnice konalo Pochování basy, na kterém k tanci hráli Slatinští kamarádi. 30.dubna proběhlo v areálu na Přemyslově náměstí 24/26 Pálení čarodějnic. V neděli 28.března přiblížili návštěvníkům představení Co je to blues? písně Jiřího Šlitra a J. Suchého studenti 2. ročníku muzikálového herectví JAMU v sále na Radnici. Poslední březnový den uspořádal soubor J. K. Tyla Velikonoční pomlázku a 10.března Dětskou módní přehlídku. V červnu ve Slatině hostoval divadelní soubor Bedruňka s pohádkou Sněhurka a sedm trpaslíků. 11.června byla otevřena opět Poslechová kavárna U Tylů. Herci Divadelního souboru J. K. Tyla ve dnech 14.-18.června zahráli pohádku Poněkud ztracená princezna pro děti ze základních a mateřských slatinských škol. 19.června se oslavoval v parku na Přemyslově náměstí Dětský den, který tento rok pořádali členové skupiny Letka, DDM Fantázie a SK Slatina – oddíl stolního tenisu a kopané. 5. ročník Dětského dne byl v indiánském duchu. Hody v tomto roce proběhly 11. a 12.září. 17.listopadu vystoupil v sále Radnice Black Uganda Choir – netradiční sdružení přátel vícehlasého zpěvů. 6.prosince Divadelní soubor J. K. Tyla uspořádal Mikulášskou nadílku, na které herci sehráli pohádku Hloupý čert. V prosinci vystoupila ve Slatině herečka Jiřina Jirásková, která vystoupila v sále Radnice a během vyprávění odpovídala na divácké otázky. Slatinské Vánoce s koledami, vánočními zvyky a minitrhy se konaly 12.prosince pod vánočním stromkem, který byl tentokrát umístěn v areálu Přemyslova náměstí 24/26. Účinkovaly děti z obou slatinských základních a CKK Band. Cukroví upekly kuchařky ze všech místních základních a mateřských škol. Restaurace U Vedrů věnovala horký čaj. Pionýrská skupina Poutníci předváděla tradiční vánoční zvyky. Pohádku Narodil se Ježíšek zahrál v rámci programu Slatinských Vánoc Divadelní soubor J. K. Tyla. DDM Fantázie v tomto roce byl opět vylepšen, na fasádách i v místnostech přibyly obrázky, vznikla zde také počítačová učebna a byla zprovozněna nová pec na vypalování keramiky. V tomto roce Fantázie poprvé organizovala pobytový tábor, a to v lednicko-valtickém areálu. Uskutečnil se i příměstský tábor s výtvarným zaměřením. Krom stálých kroužků Fantázie pořádala akce pro děti i dospělé, a to: svatováclavskou pouť, koncert blue-jazzové skupiny Jasmína, Martinskou slavnost a výrobu lucerniček na ni, Malování na hedvábí, zájezd na vánoční jarmark do Rožnova pod Radhoštěm a Vánoce ve Fantázii. Z Fantázie odchází vedoucí J. Arely a nahrazuje ho Mgr. Renata Zapletalová. Klub důchodců v tomto roce zvolil nový sedmičlenný výbor, který po dva následující roky zajišťoval činnost klubu. Členy výboru byly zvoleni: paní Kepáková, Vetešková, pan Horák, Hložánka, Dupal, Zigmund a předsedkyně klubu – Jaroslava Pešová. V roce 1999 měl Klub důchodců 71 členů. V tomto roce také proběhly na Terénkách závody celorepublikového významu na freestyleových kolech. Ty se konaly 19.září. Dále na hřišti na ulici Černozemní vzniklo petanquové hřiště, které pro své potřeby vybodovalo občanské sdružení SLOPE (Slatinský oddíl petanque). 22 I v roce 2000 se konalo ve Slatině několik kulturních a společenských akcí. Divadelní soubor pořádal 14.února Dětský maškarní ples a 11.března Maškarní ples pro dospělé. V únoru také sehrál komedii Blázinec v prvním poschodí. Soubor J. K. Tyla dále v tomto roce průběžně uspořádal Dětskou módní přehlídku, pro děti sehrál pohádku Perníková chaloupka, Dvě Maryčky, připravil soutěž Miss Junior Slatina 2000 a v prosinci tradičně zorganizoval Mikulášskou nadílku, kde byla sehrána také Čertova pohádka. Kulturní komise pořádala 18.dubna koncert Brněnského smyčcového tria, 30.dubna proběhlo tradiční Pálení čarodějnic, letos na Černozemní ulici. 12.května potom Dada Klementová otevřela v sále Radnice Poslechovou kavárnu U Tylů, kde tentokrát účinkovala folková kapela Pepa Lábus & spol. spolu se studenty JAMU. 17.května se v areálu na Přemyslově náměstí 24/26 konal koncert skupiny Semtex – mladé plzeňské recesní skupiny. Tento koncert však přibližně polovinou návštěvníků nebyl přijat, protože hudebníci požívali větší množství alkoholu, než byli schopni unést, což se projevilo také na nevkusně neslušném vyjadřování. 17.prosince proběhla v sále Radnice další Poslechová kavárna U Tylů, kde byli tentokráte hosty CKK Band opět se studenty JAMU, dále vystoupila cimbálová muzika Líšňáci a Ivo Cicvárek & OKO. Dětský den byl slaven i v tomto roce, tentokrát byl spojen s oslavami 70. let kopané ve Slatině, takže v duchu kopané. Slavnost proběhla 23. – 25.června v parku na Přemyslově náměstí. Na fotbalovém hřišti se uskutečnil fotbalový turnaj, kde se hrálo „O pohár starostky“. V areálu SK Slatina k programu hrála dechová kapela Úsviťanka. Na stejném místě potom byl odpálen slavnostní ohňostroj. Na Přemyslově náměstí také proběhl v rámci programu minifestival rockové muziky. Stejně jako každý rok, i letos ve Slatině proběhly hody, tentokrát 9. a 10.září. V tomto roce byl ve Slatině také založen taneční soubor Slatiňánek. Zakladateli byli manželé Pařízkovi. Jejich cílem bylo navázat na již zaniklý soubor Slatiňan. Klub důchodců v tomto roce uspořádal 16 zájezdů, z toho 10 do Čalova. Pěvecký kroužek při Domovu důchodců zavítal před Vánocemi do domovů důchodců s vánočním pásmem a dárečky. DDM Fantázie otevřel nové kroužky – Klub malých debrujárů, Plastikoví modeláři, Klub maminek Klubíčko a Sluníčko, výuku francouzštiny aj. Pro veřejnost Fantázie pořádala Malování na hedvábí, Předvánoční dílnu modrotisku, Malování na sklo a Svatováclavskou pouť. Z postu vedoucí odchází z Fantázie vedoucí Mgr. Renata Zapletalová, kterou nahradila Mgr. Zdena Jemelková, která vede DDM do současnosti. Slatinské Vánoce se v tomto roce konaly na Přemyslově náměstí 24/26. S pásmem koled vystoupily děti ze slatinských základních škol a z kostelní schóly. Vánoční zvyky převedli členové Fantázie a pionýrské skupiny Poutníci, kteří je aplikovali v rámci vánočního jarmarku. V tomto roce vznikla ve Slatině neoficiálně Skupina historického šermu Lucius. V roce 2001 měl první veřejné vystoupení soubor Slatiňánek, a to v sále Radnice pro Klub důchodců. Zpívaly ve vypůjčených krojích. Z výtěžku se pak nakoupily látky na vlastní kroje (kyjovské), které následně ušila p. Pařízková s p. Kepákovou, která dříve zpívala ve Slatiňanu. Následně vystupovaly na slatinských hodech a Slatinských Vánocích. DDM Fantázie otevřela další nové kroužky, má jich tedy o 15 více než v předchozím roce. Opět pořádala tábory a akce pro veřejnost. Dětem navštěvujícím kroužky umožnil ÚMČ tvořit vlastní stránku v Aktualitách o Slatině pod názvem Dráček Slatiňáček. Děti upozornily na šikanou v ZŠ Jihomoravské náměstí, což velmi pobouřilo vedení školy a její pedagogy. Dráček Slatiňáček tedy brzy zanikl. Klub důchodců rozšířil svoje řady na 90 členů. Byl zvolen nový výbor, předsedkyní se stala opět Jaroslava Pešová, dalšími členy byli ustanoveni p. Kepáková, Jelínková, Chobolová, Friedecká, Zigmová, p. Zukal, Dupal a Šalbaba. Klub uspořádával stejné akce jako v předchozím roce. Divadelní soubor J. K. Tyla uspořádal Dětský maškarní ples, Pochování basy, Kabaret U dobré nálady, herci sehráli pohádky Jak Andulka s Maruškou vysvobodily tatínka, Jak Janek vyhrál nad králem a uspořádal samozřejmě Mikulášskou nadílku. Kulturní komise v tomto roce ještě uspořádala Dětský den, v jehož rámci v parku vyrostl Pohádkový les. Vystoupila zde skupina historického šermu Lucius. Hody, které se odehrály 15. a 16.září navštívilo kvůli nepříznivému počasí méně diváků, než v předchozích letech. Ve Slatině v tomto roce vystoupilo i Divadlo s budoucností s komedií J. Suchého a J. Šlitra – Šest žen Jindřicha VIII., dále ve Slatině 23 vystoupil herec Lukáš Vaculík s moderátorem Alexandrem Hemalou (21. 3.), v červnu na Přemyslově náměstí 24/26 zahráli a zazpívali Petr a Hana Ulrychovi se skupinou Javory, v kině Beseda v listopadu vystoupil herec Tomáš Töpfer s moderátorem Alexandrem Hemalou. Významnou událostí tohoto roku byl vznik Historického kroužku Slatiny, který byl ustanoven v rámci Kulturní komise Rady MČ Slatina. Smyslem kroužku je získávat informace a materiály sloužící k přiblížení slatinské historie. Členy Historického kroužku byli zvoleni paní Miroslava Buršíková, PhDr. Karel Janiš, Ing. Bohumil Reichstädter CSc., František Sklenář, Jan Štěpánek a Jaroslav Hrubý (viz foto). Skupina Historického šermu Lucius začala vystupovat pod hlavičkou Divadelního souboru J. K. Tyla. Lucius pořádal různá šermířská vystoupení, se kterými jezdil po republice. V roce 2002 přešlo sdružení Slatina dětem pod ZŠ Jihomoravské náměstí. V předchozích letech přestalo projevovat výraznou aktivitu, spojeno tedy bylo pro udržení sdružení. Ing. Alena Korčáková odstoupila z funkce předsedkyně a její funkci nahradila PaedDr. Jarmila Balejová. Byl zvolen i nový výbor. Sdružení organizovalo sportovní a volno-časové aktivity ve spolupráci s ÚMČ. Sdružení Slatina dětem působící pod ZŠ Jihomoravské náměstí 2 existuje v určité formě dodnes a pořádá různé akce (Podzimní výlet na Pálavu, Mikuláš na ledě, Dny zdraví, Máme rádi zvířata, různé výlety a podobně). DDM Fantázie tradičně uspořádal kromě kroužků různé jednorázové akce. Pořádal i podzimní burzu, která je pořádána dodnes. Klub důchodců zorganizoval společnou rekreaci členů v Tavíkovicích. Kromě toho pořádaly Čaje o páté a další besedy a zábavy. Tradiční hody se konaly tento rok 14. a 15.září. Divadelní soubor J. K. Tyla sehrál pohádku Mrazík, v dubnu uspořádal s Kulturní komisí tradiční Pálení čarodějnic, dále sehrál pohádku O lakomé rodině, uspořádal Mikulášskou nadílku, Vánoční trh a spolu s Dadou Klementovou pořádal Poslechovou kavárnu U Tylů, kde vystoupili tyto kapely: Cymbelín, Kvarteto Járy Cimrmana, CKK Band, Mošny a studenti I., II. a IV. ročníku muzikálového herectví JAMU. V tomto roce na Radnici vystoupila i skupina Něco mezi a Groovey. V roce 2002 byla zrušena Kulturní komise. Tyto akce od tohoto roku pořádá samotný ÚMČ. Právě ten spolu s Divadelním souborem J. K. Tyla připravil Slatinské Vánoce na dvoře na Přemyslově náměstí 18, kde byly poprvé minitrhy organizované divadlem. V programu vystoupily děti ze slatinských škol a kostelní schóly. Vánoční zvyky předvedl oddíl Poutníků. Divadelní soubor J. K. Tyla od následujícího roku pořádal svoje trhy, které se konají v odlišném termínu od minitrhů pořádaných ÚMČ. V roce 2003 Divadelní soubor J. K. Tyla ve Slatině pořádal tradičně několik akcí. Zorganizoval Dětský maškarní ples, sehrál divadelní hru Krutá zrada v režii Ing. Jaromíra Barotka (scénář napsala Eva Hrdličková), v dubnu pořádal tradiční slatinské Pálení čarodějnic, v říjnu sehrál pro děti pohádku Jak princezna o krásu přišla a v prosinci pořádal Mikulášskou nadílku a slatinský Vánoční trh 2003. Hody byly uspořádány v již tradičním zářijovém termínu. Kroje tradičně zapůjčila paní Hodaňová. Klub důchodců v tomto roce evidoval 70 členů. Na únorové schůzi byla zvolena předsedkyní opět Jaroslava Pešová, ostatními členy výboru se stali: paní Chobolová, Lobová, Bílá, Hofírková, Frýdecká a p. Zikmund, revizorem paní Keilová. Klub opět zorganizoval několik zájezdů, byla zorganizována dovolená na Třech studních na Vysočině. Dále Klub důchodců organizuje každou první středu v měsíci různé přednášky, na které jsou zváni lékaři, zástupci policie, historici a jiní. Při Klubu důchodců pracují dva pěvecké kroužky – jeden vede p. Pešová s p. Dupalem, druhý pak p. Stanislav Pavlásek. Dvakrát ročně zpívají důchodci v Domě naděje na Hapalově ulici tamním důchodcům. DDM Fantázie zaregistroval v tomto roce nárůst návštěvníků o 60% (oproti roku 1999), tedy na 500 lidí. V roce 2003 24 realizovala Fantázie kromě stálých kroužků také tři letná pobytové tábory a dva příměstské letní tábory. Jeden příměstský zorganizovala i v zimě. Společenský život ve Slatině byl pestrý i v roce 2004. DDM Fantázie pokračoval v započaté činnosti – opět uspořádal kromě stálých kroužků několik jednorázových akcí, včetně Dne dětí. V tomto roce Sbor dobrovolných hasičů oslavil 110 let od založení. Na tuto počest se konal 18.září odpoledne na školním hřišti požární útok. Ačkoliv Sbor dobrovolných hasičů stále přetrvává, jeho činnost je již minimální, zaměřená spíše na pořádání činností, protože v případě požáru by vyjela výjezdová skupina profesionálních hasičů sídlící v areálu Roučka na ulici Tuřanka. Divadelní soubor J. K. Tyla ve Slatině uspořádal tyto akce – Dětský maškarní ples, Pochování basy (živě hrála skupina Oregon a vystoupila skupina Lucius), sehrál pohádku O hloupé ženě, uspořádal tradiční Pálení čarodějnic a v prosinci uspořádal Mikulášskou nadílku a Vánoční trh. Klub důchodců v tomto roce evidoval 70 členů, z toho 9 nových. 4 členové zemřeli. V roce 2004 organizoval Klub důchodců několik zájezdů (Velké Losiny, Heřmanov, Dlouhé Stráně, Čalovo atd.). V roce 2005 Úřad městské části Brno – Slatina zorganizoval 21.ledna první Společenský ples městské části, který se uskutečnil v restauraci Las Pegas na Langrově ulici. K tanci a poslechu hrála kapela Hamrla Boys. Na plesu vystoupili žáci ZŠ Jihomoravské náměstí 2 se svou módní přehlídkou. Vstupné činilo 80 Kč. Dále ÚMČ připravil na 16.února Koncert žáků ZUŠ Smetanova (Základní umělecké školy), který se odehrál v sále Radnice. V prosinci potom ÚMČ pořádal tradiční Slatinské Vánoce s vánočními minitrhy, které se uskutečnily v areálu TJ Spartak. Vystoupili zde žáci všech slatinských škol se žáky ZUŠ Smetanova. Vánoční zvyky předvedli členové pionýrské skupiny Letka, dárečky děti učily vyrábět zaměstnankyně DDM Fantázie. Fantázie pořádala opět několik kroužků, dále zorganizovala několik výletů (Vranov atd.), Tvořivou dílu pro dospělé, Velikonoční dílnu pro děti a jiné. Občanské sdružení Klubíčko při DDM Fantázie uspořádalo začátkem dubna ve spolupráci s MČ Slatina Jarní burzu. Fantázie opět uspořádala několik táborů (v Tišnově, Krucemburku, Zvířeticích u Bakova nad Jizerou), dále jeden příměstský tábor s výlety do okolí. 28.května 2005 pořádala Fantázie Den dětí. Skupina historického šermu Lucius uspořádala 7.května na hřišti na Jihomoravském náměstí Betálné Slatinské šermířské odpoledne. Divadelní soubor J. K. Tyla sehrál v tomto roce hru Naše bábi šílí, pohádku O hloupé ženě, Pochování basy (k tanci a poslechu hrála kapela Oregon), Dětský maškarní ples, v dubnu tradiční Pálení čarodějnic (hrála živě kapela Kompromis Country), v říjnu potom herci sehráli pohádku Mrazík a 4.prosince členové divadelního souboru uspořádali Mikulášskou nadílku, 10.prosince Vánoční trh a rok 2005 soubor zakončil sehráním vánoční pohádky Narodil se Ježíšek Nazaretský. V tomto roce přestala šermířská skupina Lucius vystupovat pod hlavičkou Divadelního souboru J. K. Tyla. Někteří členové Luciusu však zůstali nadále i členy divadla. Členové Klubu důchodců ve Slatině byli pošesté na společné rekreaci, tentokrát v Rožnově pod Radhoštěm. Dále Klub důchodců uspořádal sedm zájezdů do Čalova. V průběhu roku organizovaly tradičně besedy a zábavy. Klub důchodců v tomto roce organizoval také masáže pro slatinské důchodce, k čemuž ovšem nemělo předsednictvo klubu žádné právní oprávnění, takže masáže byly zastupitelstvem zakázány a další postup je v řešení. Činnost důchodci ukončili Silvestrovskou zábavou. Hodně firem odmítlo Klubu důchodců věnovat sponzorský dar na tuto zábavu, protože si o něj údajně důchodci nežádali slušnou formou, jak potvrdili někteří slatinští obchodníci. Historický kroužek ve Slatině zorganizoval pod záštitou MČ Slatina a ve spolupráci s historickou jednotkou Baterie Austerlitz Čs. Napoleonské společnosti 1.prosince 2005 v 17:30 hodin Pietní vzpomínku ke 200. výročí bitvy u Slavkova/Austerlitz z 2. 12. 1805. Návštěvníci se shromáždili u historického hromadného pohřebiště obětí slavkovské bitvy, u kříže na křižovatce ulic Tilhonova a Lučiny. Pietní vzpomínku zahájil starosta obce Ing. Jiří Navrátil, po něm v projevu pokračoval starosta obce Tvarožná p. František Kopecký. Program doprovázeli zpěvem žáci ZŠ Jihomoravské náměstí a ZŠ Přemyslovo náměstí. Na závěr byla vypálena salva z děla a ručních zbraní. Všichni zájemci obdrželi pamětní fotografie označené pamětním razítkem. 25 III. DIVADELNÍ SPOLEK J. K. TYLA V LETECH 1925 - 1989 V předchozích kapitolách je popsán historický vývoj kulturní situace ve Slatině. V této kapitole zestručním informace týkající se samostatného ochotnického divadelního spolku J. K. TYL (Divadelní soubor J. K. Tyla). Samostatný spolek byl tedy založen v roce 1925 po roztržce mladých divadelních ochotníků, s tehdejším výborem SOKOLA, v jehož rámci se ve Slatině hrálo divadlo již od roku 1903 (v sále obecního hostince Radnice). Roztržka byla „vyprovokována“ převážně z řad národně-socialistické mládeže. Z tohoto období se zachoval dokument Svazu československé mládeže socialistické v ČSR z roku 1924, který zcela nepochybně patřil některému z členů spolku. Slatinská Sokolská kronika v záznamu z roku 1926 uvádí, že „místní mládež, nespokojená a neukojená ve své ctižádosti, založila si vlastní ochotnický divadelní spolek, nazvaný J. K. TYL, což bylo posuzováno jako čin nemístné konkurence, neboť mnozí členové jednoty vystupovali ve hrách tohoto spolku na úkor plnění svých sokolských povinností“. Ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století soubor vystupoval pod názvem Tylovo divadlo v Brně – Slatině. Písemné informace o samotné činnosti divadla J. K. Tyla se nedochovaly, k dispozici jsou pouze pozvánky na jednotlivá představení v různých obdobích jeho činnosti a fotografie z některých divadelních představení. 26 Některé informace máme získané díky pamětnímu listu (viz.obrázek), vydanému v roce 1985 při příležitosti připomenutí uplynutí 60. let od založení souboru. Tento list se opírá o vzpomínky nejstarších pamětníků. Podle nich byl hlavním iniciátorem vzniku nového divadelního spolku Jan Honek, ke kterému se připojilo několik dalších občanů. V roce 1925 byla svolána první schůzka, na které se projednávalo, co všechno bude zapotřebí pro činnost ochotnického divadla. Rozhodlo se i následujících záležitostech: - zkoušet se bude v restauraci se sálem U Habů (dnešní restaurace U Vedrů). Sál v této restauraci byl podobný jako na Radnici, ale výrazně vyšší a s galerií. - Ke každé hře bylo nutné složit a poté rozložit jeviště, jehož výroba byla zadána firmě pana Ferta v Husovicích. - Funkci kulisáře zastával Antonín Kuklínek. - Elektrické vybavení provedl Josef Pokorný. - Oponu zajistila Marie Veselá, manželka legionáře Ondřeje Veselého, taktéž divadelníka. - Heslo nad oponou „V práci a vědění je naše spasení“ vyšila děvčata pod vedením Bohuslavy Kellnerové. První zvolený výbor byl podle pamětí v tomto složení: Předseda Josef Pokorný, místopředseda Josef Pokorný, jednatel Jan Rýdl, pokladník Oldřich Hodek, dirigent a vedoucí pěveckého souboru Reinhold Kellner, režisér Antonín Heinz a jeho zástupci Jan Honek a Josef Pokorný. Ostatními členy výboru byli: Jan Žejdlík, Josef Jedla, Emanuel Heinz, Emil Šik, Josef Krejčí, Jan Fišer, František Hodek, Oldřich Hodek, Marie Nehledělová a Marie Fišerová. Hlavním úkolem členů výboru bylo získávat nové herce a zájemce o divadlo, což se jim dařilo, protože po založení Divadelního spolku J. K. Tyla vzrostl počet jejich členů až na 75. Proto byly utvořeny dvě skupiny, které souběžně nacvičovaly dvě divadelní hry. Hrála se dramata, veselohry i operety – většinou to byly hry se sociálně politickým zaměřením. První sehranou divadelní horu byl Bajkajlaj aneb pan Kopeček na výstavě (od K. Fořta a O. Pinskera). Dle zachovaného scénáře uvádím několik rolí z této hry a obsazení: Hlavní roli – Jindřicha Šídla ztvárnil Ondřej Veselý, jeho ženu Doďu Antonie (?) Křehlíková, Járu Teplého Emil Šik, Dr. Konipáska Emanuel Heinz, Klotyldu Miloslava (?) Dlezková a další. Dochovaný scénář první historicky sehrané hry divadelním spolkem J. K. Tyla 27 Autor pamětního listu dále uvádí, že účelem založení divadelního spolku J. K. Tyla nebylo konkurovat existujícímu divadelnímu souboru tělocvičné jednoty, což dokládá skutečností, že oba soubory se vzájemně navštěvovaly a herecky doplňovaly. Nad tímto tvrzením si však dovoluji pochybovat. Jisté však je, že spolek J. K. TYL provozoval představení souběžně se sokolskými ochotníky po celé období první republiky. V roce 1930 bylo pořízeno nové prostornější jeviště, avšak opět rozkládací. Podle vzpomínek pamětníků měla za celou dobu činnosti spolku J. K. Tyla největší úspěch opereta Ostrov milování v režii Emila Šika. Byla dvakrát reprizována a vždy zcela vyprodána. V souboru se za celá léta vystřídala řada mužů i žen, mladých, středního věku i starších, herecky úspěšných i méně úspěšných. Někteří se na jevišti objevili jednou nebo dvakrát, jiní věnovali divadelnímu ochotnictví celý svůj život. Po skončení druhé světové války už v roce 1945 obnovil spolek J. K. TYL svoji činnost v rámci Svazu české mládeže. Hned v září se obrátil na výbor SOKOLA s návrhem na adaptaci kina pro jeho širší kulturní vyžití vybudováním jeviště a sice probouráním průčelní stěny do přilehlé nálevny. Tento návrh však nebyl schválen a později po zestátnění kin se už stal bezpředmětným. Divadlo se tedy provozovalo v rámci Svazu české mládeže někdy na Radnici, jindy U Vedrů. Teprve v roce 1947 proběhl pokus o obnovení samostatného spolku J. K. TYL, avšak neúspěšně. Opakoval se tedy opět roku 1948 Provoláním ke slatinskému občanstvu, které za Spolek divadelních ochotníků podepsal přípravný výbor ve složení: předseda – Emanuel Heinz, jednatel – Emil Šik, členka výboru – Miloslava Dlezková. Na ustavující valné hromadě konané 23.ledna 1948 byl tehdy ustaven výbor spolku v následujícím složení: ředitel – Emanuel Heinz, režisér – Bedřich Daněk, jednatel – Emil Šik, hospodář – Antonín Kuklínek, pokladní – Míla Dlezková, výprava – Jindřich Gric a Jiří Holouš, osvětlovači – Alois Musílek a Ladislav Štěpánek (člen souboru do roku 1998), členové výboru – Jan Musílek a Marie Fišerová, revizoři Bohumil Reichstädter a Marie Balíková. Složení výboru se neustále měnilo, neboť předseda Emanuel Heinz zemřel již v červnu 1948 a někteří členové výboru odešli za jinými zájmy, ale divadlo se hrálo dál. A hrálo se i při všech změnách komunální správy pod záštitou místní Osvětové besedy nebo později Obvodního kulturního a vzdělávacího střediska (OKVS) – viz. kap. I (Podrobnější přehled sehraných her je shrnut v kapitole I. ) Výzva OKVS Brno IV. o zhodnocení div. sezóny 1978-1979 a plán na další čtvrtletí. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________ Na konci šedesátých let proběhla rekonstrukce staré Radnice na Kulturní dům a bylo zde přistavěno stálé jeviště. Koncem osmdesátých let prodělal spolek zajímavou kvalitativní etapu pod vedením režiséra brněnského Divadla bratří Mrštíků Pavla Rímského (zemřel náhle 1989) . Další informace v kapitole I. 28 IV. DIVADELNÍ SPOLEK J. K. TYLA V LETECH 1990 - 2005 V roce 1996 byl založen Klub důchodců ve Slatině. Jeho předsedkyní byla Eva Hrdličková. Tento fakt uvádím vzhledem ke skutečnosti, že zpočátku oba spolky spolu spolupracovaly. V tomto roce (1997) jsem se stal členem Divadelního souboru J. K. Tyla a jelikož jsem od roku 1999 začal vyrábět všechny plakáty, uvedu níže ve stručnosti přehled naší činnosti. Protože v dnešní době celospolečensky zájem o kulturu upadá, není udržení existence divadelního spolku jednoduchou záležitostí. V posledních letech se členové souboru často střídají (proto neuvádím všechny členy – neboť nejsou ani evidováni) a trvale zůstává členy jen několik divadelníků. Nyní se podařilo členy souboru de-facto ustálit, což se samozřejmě projevuje na zvyšující se produktivitě činnosti. Po celou dobu (až na jednu výjimku – viz. dále) má soubor jedinou režisérku – Evu Hrdličkovou. V následujícím výpisu neuvádím většinou složky režie, osvětlovač a pokladní, neboť od roku 1999 jsou neměnné a od roku 2003 oficiálně schválené: - od roku 2003 do současnosti je složení výboru Divadelního souboru v následujícím složení: Předseda (+režie): Eva Hrdličková Místopředseda (+osvětlovač):Martin Krytinář Pokladní (+nápověda): Marta Navrátilová 1990 24.března 1990 sehrál Divadelní soubor J. K. Tyla dvakrát pohádku Sůl nad zlato, 25.března ji soubor reprizoval. Hru režíroval Jaroslav Dobrý, scénu připravil Ladislav Štěpánek. Hráli – Miloslav Malina, Ladislav Kučera, Eva Hrdličková, Martina Grégrová, Jarka Štěpánková, Eva Chudobová, Ivoš Procházka, Zdena Olšinová, Pavla Janíčková a Jiří Bielik. Tehdy se vybíralo vstupné 5 Kčs. 1. a 3.června 1990 se hrála pohádka Poněkud ztracená princezna od Radoslava Lošťáka, která byla 13.června reprizována pro školy. Vstupné bylo 5 Kčs. 1. a 2.prosince téhož roku byla sehrána pohádka Čertovy zlaté vlasy a 16. prosince byla pohádka opakována za přítomnosti videokamery, jak je uvedeno na dobovém plakátě. Po pohádce sehrané 2. prosince následovala Mikulášská nadílka. 1991 V tomto roce byla ustanovena Kulturní komise při ÚMČ Brno – Slatina, pod kterou divadlo pořádalo některé akce. V březnu ochotníci opakovali 2x hru Čertovy zlaté vlasy. V březnu také ve spolupráci s Kulturní komisí uspořádalo divadlo Dětský maškarní bál, na kterém vystoupila kapela Zimour. 7.prosince divadelníci připravili Velkou Mikulášskou show pro dospělé, která byla zahájena ve 20 hodin a na které vystupovala kapela Rolls. Vstupné tehdy činilo 15 Kčs. 1992 Soubor J. K. Tyla v tomto roce sehrál představení pod hlavičkou Kulturní komise pro slatinské školy, jaké představení však nelze zjistit. Jisté je, že soubor pořádal Dětský maškarní ples. 1993 Činnost Kulturní komise se v tomto roce vyvíjela, avšak samostatný Divadelní soubor tento rok nic nepořádal. 1994 V tomto roce byla činnost J. K. Tyla obnovena, v listopadu herci uvedli hru O čem píše život sám. Hra nebyla určená mládeži a vstupné činilo 10 Kč. 3.prosince potom soubor ve 20 hodin pořádal Mikulášskou show pro dospělé, na které hrál živě Ríša Lauseker a o den později, tedy 4. prosince proběhla Mikulášská nadílka pro děti. 1995 V rámci prvního slatinského Dětského dne sehrál J. K. TYL pohádku Sněhurka a sedm trpaslíků v režii Evy Hrdličkové. 29 1996 V tomto roce soubor J. K. Tyla uspořádal několik akcí – Pochování basy, Dětský maškarní ples, Josefskou zábavu, Pomlázkovou zábavu, herci sehráli dětem pohádku Krakonoš, dále byla uspořádána zábava, poté Martinská zábava, 5.prosince Mikulášská nadílka pro děti a 7.prosince Mikulášská zábava pro dospělé. 1997 Ve spolupráci s Kulturní komisí pořádal soubor v tomto roce Pochování basy. Další pořady organizované divadlem J. K. Tyla nebyly zaznamenány. Pravděpodobně byla sehrána hra Ženich pro čertici. 1998 15.března 1998 tedy Divadelní soubor J. K. Tyla pořádal (s Kulturní komisí MČ Slatina) Dětský karneval (hudbu pouštěl p. Pavlásek, vstupné vybírala p. Vetešková, občerstvení připravila p. Frídecká osvětloval a scénu připravil L. Štěpánek, plakáty připravila p. Kepáková). J. K. TYL dále pro školy sehrál pohádku Čertovy zlaté vlasy, se kterou také vystupoval na festivalu Setkání amatérských divadel na prknech 20.-21.6.1998 ve Veverské Bítýšce. Hru režírovala Eva Hrdličková, hráli mj. Jana Bednaříková, Markéta Trundová, Lucie Korábková a další, osvětlení zajišťoval Ladislav Štěpánek za pomoci Martina Krytináře. Soubor žádnou cenu nevyhrál, ale byl uznán jako velmi dobrý dětský soubor. Ve slatinském OKU 6/7 1998 byl zveřejněn článek Evy Hrdličkové „Přežije divadlo J. K. Tyla ve Slatině?“, kde vyzývá všechny slatinské občany o sponzorskou pomoc, když ÚMČ Slatina tuto pomoc odmítl, na což ostře reagovala L. Sedláčková ze Všeobecného odboru v čísle OKA 7/8 1998, kde uvádí článek „Přežije divadlo J. K. Tyla ve Slatině – pohled z druhé strany“. Tento spor, který byl z mého pohledu bohužel publikován v místním tisku, nebudu ho dále záměrně komentovat z důvodu zachování objektivnosti. Na druhé straně tento spor vyjasnil právní postavení Divadelního souboru (tedy nebylo žádné), a proto se členové souboru rozhodli sdružení zaregistrovat u Ministerstva vnitra ČR jako občanské sdružení (registrace proběhla v roce 1999). 23.prosince J. K. TYL sehrál pohádku Narodil se Kristus Pán v OD Petrov v Brně. V roce 1998 měl Divadelní soubor tyto členy: Eva Hrdličková, Marta Navrátilová, Jana Bednaříková, Jan Šeregeli, Lucie Korábková, Martin Krytinář, Renata Trefilová, Radka Kaderková, Taťána Ivanovová, Jindřich Kotula, Renata Blahušová, Pavel Kučera, Marek Trunda, Markéta Trundová, Lucie Jetmarová, Jiří Růžička, Oldřich Pulicar, Bohumil Vačkář, Radka Kaderková. Většina z nich v tomto roce členství ukončila a věnovala se jiným zájmům. 1999 V roce 1999 uspořádal Divadelní soubor J. K. Tyla 31.března Velikonoční pomlázku, což byl soutěžní program o nejhezčí kraslice, obrázky a pomlázky, 10.dubna uspořádal Dětskou módní přehlídku, ve dnech 14.-18.června sehrál spolek pohádku Poněkud ztracená princezna od Lošťáka – pro děti z MŠ a ZŠ ve Slatině a pro žáky ze ZŠ na 28.října v Brně – na hře se vybralo 4110,-Kč, které byly využity pro další činnost souboru (v pohádce účinkovali R. Treflová, J. Bednaříková, M. Trundová, L. Súkupová, L. Korábková, R. Blahušová, P. Krytinářová, M. Krytinář, Oldřich Pulicar a v zákulisí pomáhali B. Vačkář, J. Šerégely, J. Kotovic, osvětloval Ladislav Štěpánek). V Aktualitách o Slatině č. 2/1999 shrnula režisérka hru jako líbivou, avšak pro malé děti náročnější na pochopení děje a slíbila, že soubor připraví pohádku „veselejší a více hravou“, aby se mohly zapojit i děti v publiku. 11.srpna 1999 byl soubor J. K. Tyla zaregistrován u Ministerstva vnitra ČR jako občanské sdružení a získal oficiální název Divadelní soubor J. K. Tyla ve Slatině. Se založením post konta finančně vypomohl Úřad městské části Slatina. 6.prosince potom uspořádal Mikulášskou nadílku pro děti, při které sehrál pohádku Hloupý čert a 12.prosince zakončil rok vánoční pohádkou Narodil se Ježíšek (v rámci Slatinských Vánoc). V tomto roce nacvičovaly hry dvě skupiny – jedna pohádku a druhá hru pro dospělé. V OKU 12/1999 proběhla připomínka uplynutí 5-ti let od úmrtí jednoho ze zakládajících členů obnovujícího výboru – Jana Čecha, který zemřel 1.12.1994. 30 2000 V roce 2000 uspořádal divadelní spolek J. K. Tyla 14.února Dětský maškarní ples, 20.2. sehrál po několika letech opět komedii Blázinec v prvním poschodí. K této hře sepsala Marta Navrátilová článek publikovaný v Aktualitách o Slatině (3/2000), kde připomíná, že po několika letech byla sehrána hra, která se ve Slatině kdysi hrávala. Současně zde píše o velkém zklamání z malé návštěvnosti slatinských občanů. 11.března soubor pořádal Maškarní ples pro dospělé, na kterém hrála kapela Jaroslava Štěpána, dále potom 19.března zorganizoval Dětskou módní přehlídku, 2.dubna opakoval Blázinec v prvním poschodí, 13.6.,29.6.,22.10.2000 sehrál pohádku pro děti Perníková chaloupka (hráli: Markéta Trundová, Martin Krytinář, Renata Blahušová, Marek Trunda, Gábina Jochmanová, Michaela Šalplachtová, Adéla Hercoková, Olga Štolfová, Kristýna Vlková a Jana Bednaříková, osvětloval Zdeněk Večeřa za pomoci Martina Krytináře, napovídala Marta Navrátilová. Dále potom 19.listopadu soubor sehrál pohádku Dvě Maryčky (v titulní roli s Janou Bednaříkovou a Renatou Blahušovou) a 26.listopadu uspořádal ojedinělou soutěž Miss Junior Slatina 2000 (obrázek z titulní strany Aktualit o Slatině 1/2001), kterou organizovala převážně Renata Trefilová s Denisou Trefilovou za technické podpory Martina Krytináře a Zdeňka Večeři. Cenu výherkyním (1.místo Kateřina Fantová, 2.místo Barbora Fantová, 3.místo Martina Trundová) předala starostka Slatiny Ing. Hana Poušková. Ačkoliv se plánovalo z této akce udělat tradici, pro náročnost příprav se již nikdy neopakovala (ačkoliv přípravy probíhaly). Sezónu 2000 soubor zakončil 3.prosince Mikulášskou nadílkou, při které sehrál Čertovu pohádku. Tohoto roku se konala výborová schůze (23.5.2000), v jejímž zápisu je mimo jiné uvedeno: Novým členem výboru se stal Martin Krytinář,…byl doplněn z toho důvodu, že B. Vačkář má nepravidelnou pracovní dobu a schůzí se nemůže pravidelně zúčastňovat. Dále se projednávalo, že 13.6. se bude hrát pohádka pro děti v MŠ na Tilhonově a plánovala se účast na 3.ročníku Setkání amatérských divadel na prknech, která se ovšem nikdy neuskutečnila. Byla hodnocena také docházka členů a upozorněno, že se stává častěji, že se herci dostavují nepravidelně a bez omluvy. Bylo rozhodnuto, že za 2x neomluvenou absenci jim bude odebrána role a zaplatí pokutu 10 Kč, protože se prodlužuje doba zkoušek. Evidenci vedl Jiří Růžička (ten však brzy členství ukončil a z plánu tedy sešlo). Úklid v suterénu se plánoval na červen. Plakáty před každou akcí měla zajišťovat Renata Trefilová (ta však po uskuteční Miss Junior Slatina ukončila členství a plakáty zajišťoval a dodnes zajišťuje Martin Krytinář). Zápis ze schůze provedla Marta Navrátilová. V tomto roce také soubor opustil oficiálně (neoficiálně již v roce 1999) dosavadní osvětlovač Ladislav Štěpánek, který byl dlouholetým členem (od roku 1947). Důvodem byly vnitřní neshody. V Aktualitách o Slatině 9/2000 Eva Hrdličková vyzvala vandaly, aby neustále nerozbíjeli divadelní vývěsky. Také poděkovala Ladislavu Štěpánkovi za dlouholetou práci při osvětlování sálu. Po L. Štěpánkovi převzal osvětlování a vše s tím spojené M. Krytinář, který osvětluje do současnosti. 2001 Ani v roce 2001 Divadelní soubor nezahálel a zorganizoval hned několik akcí, z nichž většina je již tradičních. 4.února připravil Dětský maškarní ples, 25.téhož měsíce obnovil tradici Pochování basy, avšak v rámci Masopustního dětského karnevalu, který byl zahájen hromadným průvodem zahájeným od staré Radnice po trase Tilhonova – Langrova – Mikulčická – Dvůr 31 Elmont (Přemyslovo náměstí 24/26) – Radnice. 30.března potom soubor pořádal Kabaret U dobré nálady (hrála kapela Ríši Lausekra a DUO Kuličky, skupina historického šermu LUCIUS předvedla scénku a programem provázely Eva Hrdličková s Martou Navrátilovou). 24.,25.,27.,29.dubna a 10.května tohoto roku soubor sehrál pohádku Jak Andulka s Maruškou vysvobodily tatínka (podle scénáře Evy Hrdličkové), 31.října až 2.listopadu byla hrána pohádka Jak Janek vyhrál nad králem (v hlavní roli Tomáš Drdlík). Tato pohádka byla reprizována ještě 22.prosince. Poslední akcí tohoto roku byla 2.prosince Mikulášská nadílka, na které byla sehrána Čertovská pohádka. Program byl obohacen výstupem skupiny historického šermu Lucius. V Aktualitách 6/2001 Eva Hrdličková opět vyzvala slatinské vandaly, aby divadlu nestrhávaly plakáty, neboť na jejich neustálé tištění nemá peníze. V tomto roce Divadelní soubor pod sebe přijal skupinu Historického šermu LUCIUS. Tento rok Rada MČ Brno – Slatina doporučila zastupitelstvu prominout Divadelnímu souboru J. K. Tyla poplatek za pronájem, čemuž zastupitelstvo vyhovělo, jak píše ve slatinském zpravodaji „pro podporu této aktivity – neboť provoz sálu samozřejmě zdarma není“. Divadlo má pronájem sálu zdarma každý rok, na oplátku se stará o údržbu prostor. 2002 V roce 2002 J. K. TYL uspořádal – 9.února Maškarní ples pro děti (moderoval Petr Koláček a Soňa Formanová), 5.a 7.3. sehrál dlouho připravovanou pohádku Mrazík (5.3.pro školy, 7.3. pro veřejnost). Kostýmy na tuto pohádku ušila Minka Rosílková (která byla krátkodobě členem divadla). 30.dubna spolupořádal s ÚMČ tradiční slatinské Pálení čarodějnic na Přemyslově náměstí 24/26 (od následujícího roku pořádalo Tylovo divadlo samo, avšak do roku 2004 za vydatné pomoci skupiny šermu LUCIUS ), na kterém hrála kapela Bulaband. V květnu 2002 vyčíslila starostka Slatiny Poušková náklady obce pro činnost divadla na 34000 Kč (pronájem sálu), což pravidelně promíjí. 16.listopadu sehrál pohádku O lakomé rodině a 5.prosince již tradičně uspořádal Mikulášskou nadílku, na které sehrál krátkou pohádku Jak se narodil čert. 14.prosince uspořádal první Vánoční trh 2002 – v rámci slatinských Vánoc (ve spojení s ÚMČ – Slatina, avšak od následujícího roku samostatně), který se konal v sále Radnice – sál připravil Martin Krytinář, čaj s rumem darovala paní Dobiášová. Na tomto trhu mohou slatinští občané prodávat svoje výrobky a zároveň různé nakoupit. 17.prosince potom poprvé spolupořádal (i když do jisté míry pomáhal i s přípravami předchozího ročníku) tradiční Poslechovou kavárnu u Tylů s hlavní organizátorkou Dadou Klementovou. Výbor souboru se rozhodnul pořadatelům Poslechové kavárny vypomoci, když tuto pomoc odmítl Úřad městské části Slatina. I přesto však byla Poslechová kavárna pořádána naposledy. V tomto roce také Divadelní soubor pořádal zájezd do divadla Na Fidlovačce na Mamzelle Nitouche (konalo se 20.4.2002) – na tento zájezd se přihlásili i slatinští rodáci, kteří ve Slatině již několik let nebydlí. Tento zájezd byl uskutečněn díky pomoci Dany Bulharové. 20.května tohoto roku zemřel předseda Svazu zahrádkářů František Šik, který ještě v posledních dnech života vyrobil pro Divadelní soubor J. K. Tyla poličky na reprobedny do sálu Radnice. Ještě v roce 2002 nacvičoval soubor hry ve dvou skupinách. Herci byli rozděleni podle věkové kategorie. V tomto roce byli členy souboru – pro děti hráli: Tomáš Drdlík, Kateřina Formanová, Michaela Šalplachtová a Martina Trundová, pro dospělé potom: Alexandra Dejdarová, Lucie Jetmarová, Marek Svoboda, Olga Štolfová, Petra Vraspírová. 2003 Rok 2003 soubor zahájil tradičně 2.března Dětským maškarním plesem, 9.března, dále potom 6.dubna sehrál soubor dlouho očekávanou hru Evy Hrdličkové Krutá zrada (ve které titulní role ztvárnili Marek Svoboda a Lucie Jetmarová, režíroval Ing. Jaromír Barotek, pro kterého to byla první a zároveň z osobních důvodů poslední spolupráce s Divadelním souborem). Tuto hru dále soubor sehrál 7.dubna v Domově důchodců na Nopově v Židenicích a 26.dubna v Troubkách u Kroměříže pro místní občany. Tomuto výjezdu ovšem štěstí nepřálo – soubor jel na dvě etapy a každá skupina dojela nedopatřením do jiných Troubek (převoz druhé poloviny výpravy do správných Troubek zajišťoval režisér Barotek osobním automobilem – na dvakrát) a 32 aby smůly nebylo dost, v Troubkách se konal pohřeb místního obyvatele, takže bylo nepřípustné, aby spoluobyvatelé Troubek namísto pohřbu se účastnili divadelního představení. Není proto žádným divem, že tento výjezd byl pro soubor velmi prodělečný. 30.dubna soubor pořádal Pálení čarodějnic (hrála kapela Kompromis Country Václava Michalce, vystupovala skupina historického šermu Lucius, která se opět podílela na přípravě – Konalo se na Přemyslově náměstí 24/26). 1.září se konalo zasedání valné hromady, na kterém se projednávalo pouze zvolení funkcionářů na další období a byli jednohlasně zvoleni v tomto složení: předseda – Eva Hrdličková, místopředseda – Martin Krytinář, pokladní – Marta Navrátilová. 20.října sehrál soubor pohádku Jak princezna o krásu přišla a 5.prosince pořádal Mikulášskou nadílku, jejíž součástí bylo sehrání Čertovy pohádky (viz.obrázek). 13.prosince potom zorganizoval další Vánoční trh 2003. V Aktualitách o Slatině 9/2003 se Martin Krytinář vyjádřil ke zprávě prezentované v rubrice zprávy ze zastupitelstva (uveřejněné v Aktualitách předchozích) a uvedl na pravou míru informaci o nesprávně užitých finančních prostředcích. 2004 V roce 2004 byl Dětský maškarní ples pořádán již 31.ledna (jelikož soubor nestihl včas zajistit jiný vhodný termín), poté 28.února Pochování basy – hrála živě skupina Oregon, dále vystoupila skupina historického šermu Lucius. 13.března pořádal soubor opět Dětský maškarní ples (protože lednový ples měl malou účast a bylo několik žádostí z občanstva Slatiny o uspořádání druhého plesu), 25.března byla sehrána pohádka O hloupé ženě (v titulní roli Lucie Jetmarová a Mirek Zifčák, viz.obrázek se všemi herci), ta ovšem byla již 22.března sehrána pro děti z MŠ a žáky ze ZŠ na Jihomoravském náměstí. 30.dubna bylo uskutečněno Pálení čarodějnic (tentokráte na Černozemní) a 3.června byla reprizována pohádka O hloupé ženě. 2.prosince byla sehrána komedie Naše bábi šílí v námětu a režii Evy Hrdličkové, která si v ní zahrála hlavní roli. Dále v této komedii hráli Renata Sedláčková, Lucie Jetmarová, Michal Rakus, Petra Striegelová, Marta Navrátilová, Martin Ondráček, Mirek Zifčák a další, osvětlení a zvuk zajišťoval Martin Krytinář, nápovědu Marta Navrátilová. Tato hra byla natolik úspěšná, že musela být několikrát reprizována. První repríza tedy padla na 20.prosince. 5.prosince se konala 33 Mikulášská nadílka s pohádkou O hloupém čertovi a 12.prosince se konal již potřetí Vánoční trh 2004. V tomto roce byly herci souboru: Renata Sedláčková, Jiří Opřátko, Miroslav Zifčák, Martin Ondráček, Lucie Jetmarová, Petra Striegelová, Michal Rakus a další. V tomto roce si zahrály i Marta Navrátilová a Eva Hrdličková (ve hře Naše bábi šílí). 2005 Rok 2005 byl zahájen 24.ledna schůzí valné hromady. Na této schůzi byli členy výboru zvoleni: Předseda – Eva Hrdličková, místopředseda – Martin Krytinář, pokladní – Marta Navrátilová. Dále se hodnotilo hospodaření souboru a bylo dospěno k závěru, že byl dodržen rozpočtový plán. Bylo projednáno: zhodnocení sezóny, organizace nové sezóny, ukončení členství Olgy Štolfové v divadle aj. 22.ledna proběhla repríza hry Naše bábi šílí. 10.února potom byla souborem sehrána repríza pohádky O hloupé ženě (dopoledne pro školy, odpoledne pro veřejnost), 26.února se konalo Pochování basy (k tanci a poslechu hrála kapela Oregon, na obrázku herec souboru Jiří Opřátko) a 12.března Dětský maškarní ples (původně plánováno na 5.března, avšak odloženo kvůli chřipkové epidemii na doporučení slatinských dětských lékařek). 30.dubna se konalo tradiční Pálení čarodějnic (na Černozemní, k tanci a poslechu hrála kapela Kompromis Country). Bylo nám vyřčeno několik stížností, že v areálu nebyly židle ani lavice. Ty nebyly z toho důvodu, že celý plac chystala Eva Hrdličková s Martinem Krytinářem a neměly k dispozici žádné prostředky na převoz – stoly převážely osobním autem na několikrát. Zde připomínám, že před pořádáním čarodějnic Divadelním souborem nebývaly na place ani židle ani stoly. V Aktualitách o Slatině 6/2005 bylo shrnuto ohlédnutí za Pálením čarodějnic a mimo jiné se zde uvádí: „Často slýcháváme výčitky, že se platí vstupné (10 a 20 Kč). Členové souboru pořádají tento program bez jakýchkoliv finančních nároků – tedy zcela zdarma. Výtěžek ze vstupného není určen pořadatelům, ale je využit na organizační záležitosti (honorář hudební skupiny, OSA, elektrická energie, ohňostroj, pronájem zařízení atd.…)“. Dále byla 13.června a 12.října sehrána pohádka Mrazík a 4.prosince byla uspořádána tradiční Mikulášská nadílka, na které byla sehrána pohádka O čertíkovi. 10.prosince potom J.K.TYL pořádal Vánoční trh 2005 (na spodním obrázku snímek z trhu) a rok 2005 zakončil sehráním vánoční pohádky Narodil se Ježíšek Nazaretský. 34 V. ČINNOST SPOLKU J. K. TYL V LETECH 1925 – 2005 (přehled není kompletní, obsahuje jen činnost z dochovaných zdrojů) 1925 Bajkajlaj (autor K. Fořt a O. Pinsker) 1926 Nejsou žádné dochované informace 1927 Děvče jako květ (autor K. Piskoř) Krejčíkovo štěstí (autor K. D.) Herakles versus Puma (autor K. Piskoř) Kde domov můj (autor B. Nejedlý) Mlynář a jeho dítě (autor A. Raupach) sehráno ke svátku Všech svatých a Dušiček Radostná událost (J.Pokorný) Mikulášský večírek s výstupy 1928 Navždy svoji (autor X. Jager) Lupen a Pupen (R. Branald) Pro tatíčka presidenta (J. Průcha) Až se vrátíš (J. Velšovský) Mikulášský kabaret Mamselle Nitouche Nevěsta legionářova (J. Balda) 1929 V tom našem pivovaru (V. Vrána) Pepi, mluv pravdu (R. Mařík) Krakonoš V nížině (A. Guimerová) Průboj (E. Hegner) Románek na horách (J. Skružný) Ať žije naše republika (B. Bouška) Hrobníkův syn (A. Bogner) Ustřihni si mikádo (R. Mařík) Pustina (B. G. Nucič) program k oslavě památky Josefa Kotka Mikulášský večírek Štědrý večer pro děti Silvestrovský večer 1930 Pepičko, vrať se! (J. Kubínek) Šofér (Bernard-Srbský) Tulák (V. Hynek) Drama otroků (A. H. Řehoř) Stázi, tobě něco schází! (J. Kubík-D.Halová) Noční manévry (X. Jager) Osud trůnu Habsburského (E. A. Longen) Na dušičky, aneb staniž se vůle tvá… (J. E. Šlechta) Na horské faře (J. Hais-Týnecký) Holka pro všechno (K. Fořt) 35 1931 C. K. polní maršálek (E. A. Longen) Světluška Tatínek jde na manévry (F. Lašek) Děti naší revoluce (Labuta) Na manželské frontě klid (O. Dubovský-J. Vítů) Děvčátko, neříkej ne! (V.Vrána-R. Piskáček) Drama čtyř chudých stěn (Šubert) 1932 Ostrov milování Stréček Křópal poslancem (O. Dubovský) 1933-1936 Nejsou žádné dochované informace 1937 Falešná kočička (J. Skružný) 1938 Věrní se probouzejí (Brázda) 1939 1939-1945 II.světová válka Nejsou žádné dochované informace 1940 Pytlák Martin Kašpárkova cesta do Betléma V trojském zámečku (S. Grohmanová) 1941 Advokátka Věra Krakonoš 1942-1946 Nejsou žádné dochované informace 1947 Madlenka z kovárny Hospůdka u Markytky (S. Grohmanová) 1948 1948-1989 Totalitní režim vlády KSČ Princezna Jitřenka Únorový převrat 1948 Situace nevhodná pro ochotnickou divadelní činnost 1949 Malérečka Inspektor se vrací (J. B. Priestleye) Paní Marjánka, matka pluku (J. K. Tyl) Václav Hrobčický z Hrobčic (L. Stroupežnický) Divotvorný klobouk (V. K. Klicpera) 1950-1951 Nejsou žádné dochované informace 1952 Kolébka 1953-1954 1953-1975 hrál J. K. TYL pod Osvětovou Nejsou dochované žádné informace besedou Brno – Slatina 1955 Tři medvíďata Hadrián z Římsů (V. K. Klicpera) 36 1956-1957 Nejsou dochované žádné informace 1958 Kouzelná lampa Aladinova 1959 Sládci 1960 Noční host Zkoušky čerta Belínka 1961 Nejsou dochované žádné známé informace 1962 Je libo cigaretu? 1963 Tři hrabata najednou 1964 Nejsou dochované žádné známé informace 1965 Případ Denzinger 1966-1967 Nejsou dochované žádné známé informace 1968 Sládci 1969 Nejsou dochované žádné známé informace 1970 Strakonický dudák (J. K. Tyl) 1971 Pan Drmola to zařídí Rodinná vojna 1972 Tatínek jde na manévry (F. Lašek) Když ptáčata lapají (Babecký) Modré z nebe (Camoletti-Kotulan) 1973 Nevěsta dle receptu (V. Šele) Rodinná vojna Anna – poklad rodiny (Camoletti) 1974 Komedie o strašidle Princezna Sedmikráska Tatínek jde na manévry Naše drahé děti 1975 Hrátky s čertem (J. Drda) Kašpárek, Honza a zakletá princezna 37 1976 1976-1990 hrál J. K. TYL pod Obvodním Divotvorný klobouk (V. K. Klicpera) kulturním a vzdělávacím střediskem (OKVS) Blázinec v prvním poschodí (Šamberk) 1977 Strašidlo Bublifuk 1978 Strašidlo Bublifuk 1979 Čertovy zlaté vlasy Bubáci a hastrmani Princezna Žofinka a drak Dynamit Kašpárek, Honza a zakletá princezna 1980 Jak bylo čertům v pekle zima Princezna Sedmikráska 1981 Blázinec v prvním poschodí (F. F. Šamberk) Neohrožený Mikeš 1982 Blázinec v prvním poschodí Neohrožený Mikeš Hloupý Honza Strašidlo Bublifuk Poněkud ztracená princezna 1983 Žízeň po životě (J. Štola-J. Drbola) Kterak se o princeznu čert pokoušel Čertovy zlaté vlasy 1984 Čertovy zlaté vlasy 1985 Strašidlo Bublifuk Blázinec v prvním poschodí k 60. výročí založení souboru J. K. TYL 1986 Zkouška čerta Belínka Hloupý Honza Pět jednoaktovek /na Silvestra/ 1987 Nezlobte babičku (E. Ecker) Sůl nad zlato Strašidlo Bublifuk Mikulášská nadílka pro děti Silvestrovský program 1988 Ať žije život (K. Zháněl) Válka vypukne po přestávce (O. Daněk) Masopustní veselice s průvodem maškar a pochováním basy 38 1989 17.11.1989 Revoluce – pád vlády KSČ Až žije život (K. Zháněl) Válka vypukne po přestávce (O. Daněk) 1990 Do roku 1999 J. K. TYL spolupracoval s Kulturní Sůl nad zlato komisí při MČ Slatina Poněkud ztracená princezna Čertovy zlaté vlasy Mikulášská nadílka 1991 Čertovy zlaté vlasy Dětský maškarní bál Velká mikulášská show 1992 Dětský maškarní ples 1993 Samostatný soubor J. K. Tyla nepořádal žádné akce, o nichž by se dochovaly informace 1994 O čem píše život sám (Eva Hrdličková) Mikulášská show pro dospělé Mikulášská nadílka pro děti 1995 Sněhurka s sedm trpaslíků 1996 Pochování basy Dětský maškarní ples Josefská zábava Pomlázková zábava Krakonoš Zábava Martinská zábava Mikulášská nadílka pro děti Mikulášská zábava pro dospělé 1997 Pochování basy Ženich pro čertici (není doložené, avšak velmi pravděpodobné) 1998 Dětský karneval Čertovy zlaté vlasy Narodil se Kristus Pán (hráno v OD Petrov v Brně) 1999 Velikonoční pomlázka Dětská módní přehlídka Poněkud ztracená princezna Mikulášská nadílka Hloupý čert Narodil se Ježíšek 39 2000 Dětský maškarní ples Blázinec v prvním poschodí Maškarní ples pro dospělé Dětská módní přehlídka Blázinec v prvním poschodí Perníková chaloupka Dvě Maryčky Miss Junior Slatina 2000 Mikulášská nadílka Čertova pohádka 2001 Dětský maškarní ples Pochování basy Kabaret U dobré nálady Jak Andulka s Maruškou vysvobodily tatínka Jak Janek vyhrál nad králem Mikulášská nadílka Čertovská pohádka 2002 Maškarní ples pro děti Mrazík Pálení čarodějnic O lakomé rodině Mikulášská nadílka Jak se narodil čert Vánoční trh Poslechová kavárna U Tylů (spoluúčast s Dadou Klementovou) 2003 Dětský maškarní ples Krutá zrada (autorka – Eva Hrdličková) Pálení čarodějnic Jak princezna o krásu přišla Mikulášská nadílka Čertova pohádka Vánoční trh 2004 Dětský maškarní ples Pochování basy Dětský maškarní ples O hloupé ženě Pálení čarodějnic Naše bábi šílí (napsala Eva Hrdličková) Mikulášská nadílka O hloupém čertovi Vánoční trh 40 2005 Naše bábi šílí O hloupé ženě Pochování basy Dětský maškarní ples Pálení čarodějnic Mrazík Mikulášská nadílka Vánoční trh Narodil se Ježíšek Nazaretský Z Pohádky O hloupé ženě sehrané v březnu 2004. Na fotografii Lucie Jetmarová a Miroslav Zifčák. 41 VI. SLATINSKÉ TRADICE PÁLENÍ ČARODĚJNIC První Pálení čarodějnic se ve Slatině konalo 30.dubna 1990. Tehdejší nadšenci, kteří se rozhodli tuto akci pořádat (v čele s Liborem Mrňou), byli přesvědčeni, že obnovují další slatinskou tradici, která již zanikla. Tak tomu ovšem nebylo, protože žádná organizace působící ve Slatině nikdy před tím Pálení čarodějnic nepořádala. Byla to tedy právě skupina těchto nadšenců, kteří ve Slatině tuto tradici založili. V roce 1990 se Pálení konalo na hřišti při Černozemní ulici. V letech 1991-1992 se tato slavnost konala na fotbalovém hřišti SPARTAK. Poslední dubnový den roku 1993 proběhlo Pálení čarodějnic opět na fotbalovém hřišti Spartaku. Čarodějnice byla na hranici zapálena ve 20 hodin. Tomu přihlíželo asi 300 lidí, ale v průběhu večera přicházeli další. Dobrovolné vstupné vybíral František Linhárek do ešusu, který byl údajně dostatečně plný. Počasí pálení přálo. Libor Mrňa opět přednesl svůj projev. V roce 1994 pořádala Pálení čarodějnic Kulturní komise slatinské Radnice společně se „Společností přátel amatérského žehu“. Stejně jako obvykle se konalo na fotbalovém hřišti SPARTAK. Program byl zahájen ve 20 hodin, ohýnek pro děti byl zapálen již v 17 hodin. K tanci a poslechu hrála country kapela ZIMOUR. Roku 1995 se konalo Pálení čarodějnic po pěti letech opět na ulici Černozemní, jelikož na hřišti SPARTAK probíhalo zatravňování. Tento rok opět pořádala akci Kulturní komise při Zastupitelstvu městské části. K tanci a poslechu opět hrála country kapela ZIMOUR a jako vždy byl zapálen ohýnek pro děti v 17 hodin, pro dospělé potom zábava začala ve 20 hodin. Vstupné bylo dobrovolné. Letos navštívilo pálení dosud nejvíce návštěvníků. I v roce 1996 Kulturní komise slatinské Radnice ve spolupráci s „partou dalších nadšenců“ pořádala Pálení čarodějnic, které probíhalo v tradičním řádu. K tanci a poslechu hrála opět kapela ZIMOUR, tentokráte se skupinou SLATINŠTÍ KAMARÁDI. Novinkou však bylo, že slatinští hasiči se nechali „umluvit“ a oheň uhasili až o půlnoci a nikoliv ve 22 hodin, jak tomu bylo v předchozích letech. Vše se odehrálo na Černozemní ulici. Programem provázel opět Libor Mrňa. 30.dubna 1997 se konalo Pálení čarodějnic v tradičním rituálu, na ulici Černozemní. Stejně jako v předchozím roce hrály kapely ZIMOUR a SLATINŠTÍ KAMARÁDI. Pořádala opět Kulturní komise slatinské Radnice s partou nadšenců, kteří se tentokrát označili jako KOPRČA (Komise pro upalování čarodějnic). Novinkou tento rok bylo opékání selátka. Hlavní hranice byla zapálena již v 19:30 hodin, ohýnek pro děti jako vždy v 17 hodin. Pálení čarodějnic s připsaným letopočtem 1998 se konalo jako v předchozích letech na ulici Černozemní. Oheň pro opékání špekáčků byl zapálen v 17:30, hlavní hranice potom ve 20 hodin. Občerstvení včetně opékání selete zajišťovala restaurace JEŽEK. Hudbou doprovázely opět kapely ZIMOUR a SLATINŠTÍ KAMARÁDI. V tomto roce bylo také zavedeno vstupné ve výši – děti 10 Kč a dospělí 20 Kč. V roce 1999 uspořádala Kulturní komise slatinské Radnice Pálení čarodějnic v areálu Přemyslova náměstí 24/26 což bylo předmětem ostrých kritik některých návštěvníků. K tanci a poslechu hrály kapely ZIMOUR a M.O.C. Byla vyhlášena „HNUSS čarodějnice“, která byla vybrána ve dvou kategoriích – s objemem hrbu do 50 ccm, a s objemem hrbu nad 50 ccm. Oheň pro děti byl zapálen v 17:30, hlavní hranice v 19:30. Následující rok (2000) probíhalo Pálení čarodějnic opět na ulici Černozemní. Program se nelišil od ostatních ročníků, jen s kapelou ZIMOUR hrála kapela M. C. BAND. I tento rok byla vyhlášena cena HNUSS čarodějnice. Pokladní napočítali téměř 500 dětí a necelých 1000 dospělých návštěvníků. Slatinské Kulturní komisi s organizací pomáhalo sdružení SLOPE. 42 V roce 2001 se Pálení čarodějnic konalo po dvou letech opět na Přemyslově náměstí 24/26. K tanci hrály kapely M. C. BAND a NELA. Na této slavnosti poprvé veřejně vystoupila skupina historického šermu LUCIUS. Pálení čarodějnic 2002 poprvé spolupořádal (společně se slatinskou Kulturní komisí) Divadelní soubor J. K. Tyla. I v tomto roce se Pálení čarodějnic odehrálo na Přemyslově náměstí 24/26. S přípravou pomáhali i členové skupiny LUCIUS, kteří v programu i vystoupili se svou scénkou (se skupinou Rytíři Země Moravské). Program doplňovala písněmi kapela BULUBAND. Dětem byla sehrána pohádka O lakomé rodině. Od roku 2003 pořádá Pálení čarodějnic Divadelní soubor J. K. Tyla samostatně. I tento rok vypomáhala s přípravou skupina historického šermu LUCIUS, která opět nacvičila scénku, kterou divákům předvedla během programu. S přípravou areálu pomáhali i vybraní žáci ZŠ z Jihomoravského náměstí. Akci živou hudbou doprovázela kapela KOMPROMIS COUNTRY Václava Michalce. Vše se odehrálo na Přemyslově náměstí 24/26. 30.dubna 2004 se Pálení čarodějnic odehrálo opět na ulici Černozemní. Akce byla okořeněna příjezdem hraběnky a hraběte na koňském povozu. Se svým vystoupením se představila skupina LUCIUS, která se jako v předchozích letech podílela na pomoci s přípravou areálu. Spolu se skupinou LUCIUS vystoupily Rytíři Země Moravské. Ve 22 hodin byl odpálen malý ohňostroj – k připomenutí blížícího se vstupu České republiky do Evropské Unie. Hrála opět kapela KOMPROMIS COUNTRY Václava Michalce, kterému byl ukraden discman, který musel z poloviny zaplatit Divadelní soubor J. K. Tyla (1500 Kč). Následující rok (2005) proběhlo Pálení čarodějnic opět na ulici Černozemní. Tentokrát Divadelní soubor pořádal celou akci zcela sám, bez jakékoliv podpory. K tanci hrála již známá kapela KOMPROMIS COUNTRY Václava Michalce. Podle většiny návštěvníků se Pálení čarodějnic vyvedlo, avšak opět se našlo několik návštěvníků, kteří kritikou nešetřili. Nelíbí se jim zejména výběr vstupného (10 Kč děti, 20 Kč dospělí), ze kterého ovšem soubor hradí veškeré náklady a ze zůstatku pořádá další kulturní akce, které pořádá. Předsednictvo souboru se snaží udržovat tradiční vstupné 10 Kč a 20 Kč, které je zcela jistě nejlevnější v okolí. Součástí programu byl velký ohňostroj, který byl za přítomnosti hasičů odpálen na přilehlém poli. Pálení čarodějnic je velice nevděčná akce. Organizačně velmi náročná (zajištění mobilních WC, stolů, židlí, občerstvení, hudební skupiny, přívodu elektrické energie k pódiu a ke stánkům s občerstvením, zajištění dřeva na slavnostní hranici a převozu všech potřeb atd.). Naštěstí je to nejnavštěvovanější akce ve Slatině, bohužel i tak návštěvníky nedoceněná. Někteří návštěvníci jsou nespokojeni s placením vstupného (z čeho by se ale jinak akce pořádala?), jiní mají málo židlí, ostatním se zdá velká fronta u bufetu s občerstvením, dalším nestačí množství záchodů (pronájem jednoho stojí 1500 Kč). Toto všechno vyčítají pořadatelům, kteří věnovali organizaci několik desítek hodin svého volného času a veškeré záležitosti dělají bez finančních nároků. Samozřejmě se najdou i lidé, kteří práci souboru J. K. TYLA ocení. Dalším neustálým problémem Pálení čarodějnic bylo (před zahájením stavby na Přemyslově náměstí 24/26) místo konání akce. Návštěvníci si nepřáli, aby se Pálení konalo na „staveništi“ na Přemyslově náměstí, někteří obyvatele domů na Černozemní si zase nepřejí, aby se pálilo na jejich ulici. Neuvědomují si bohužel, že ve Slatině jiné prostory pro takovou akci nejsou. I tak se Divadelní soubor J. K. Tyla snaží i nadále podporovat kulturní činnost ve Slatině. V rámci možností bude pokračovat v zavedených kulturních programech. 43 SLATINSKÉ HODY První slatinské –sokolské- hody se konaly 1.listopadu 1903. V dalších letech se konávaly okolo 20.října a probíhaly na dolní části Přemyslova náměstí. Původně byly hody sice záležitostí SOKOLA, ale mezi válkami a po druhé světové válce je občas pořádali také hasiči a jiné organizace. V roce 1925 dokonce byly ve Slatině pořádány dvoje hody – jedny SOKOLEM, druhé divadelním souborem J. K. Tyla. V roce 1926 se hody konaly poprvé v obou hostincích na Tilhonově a na Radnici a odpoledne na letním hřišti SOKOLA. V tomto roce byly hody poprvé organizovány jako Václavské – 25. a 26.září. Až do roku 1933 měli stárci na hodech slatinské kroje. Hodů se také pravidelně zúčastňovaly kostýmované postavy jako pan vrchní, pan Franc ze Zámku, policajti – jejich významem bylo zpestřovat hodové slavnosti. Od roku 1960 se konání hodů přesunulo na druhou sobotu a neděli v září. Bylo to kvůli plánování hezkého počasí, které v toto období obvykle bývá. V roce 1969 se pořádající hasiči rozhodli na hodech nepodílet, jelikož na hodech prodělávali. V letech 1970 – 1976 tedy nastala přetržka. Teprve v roce 1977 se hody obnovily, a to díky iniciativitě pánů Vrzala a Fišera. Opět se staly každoroční událostí Slatiny. Podrobnější informace nemáme kompletní, avšak od roku 1991 můžeme slatinské hody zrekapitulovat díky pečlivě vedené slatinské kronice a plakátovým zdrojům. V roce 1991 byly tradiční slatinské hody pořádány 14. a 15.září. Konaly se v areálu TJ Spartak. Stárci se však již neoblékají do krojů slatinských, nýbrž do krojů kyjovských. Průvod vyšel z ulice Langrovy, dále pokračoval přes ulici Tilhonovu do sídliště a zpět přes Přemyslovo náměstí do areálu Spartaku. K tanci a poslechu hrála kapela dechové hudby Sivičanka. V roce 1992 proběhly hody v tradičním rituálu. V roce 1993 se hody konaly 11. a 12.září a byly to hody jubilejní – jelikož první se konaly ve Slatině r. 1903. Ačkoliv hody pořádá v současnosti Spartak, hlavní práci okolo této akce zabezpečují 1-2 lidé. Ve Slatině se již několik let aktivně na hodech podílí p. Hodaňová, která nejenže dva měsíce před hody nacvičuje s budoucími stárkami a stárky tance (českou a moravskou besedu), ale také pro ně shání kroje, které mimo jiné sama šije a vyšívá. Tance nacvičují v sále slatinské Radnice. Stárci mezi sebou vyberou peníze a zajdou do sklepa pro víno, stárky jim mezi tím zdobí klobouky (na těch jsou i péra z bílých kohoutů – hlavní stárek má tři, zbytek po jednom), chystají kokardy na Kordulu, vyšívají kapesníky, zdobí mašličkami tzv. „právo“. Rodiny připravují koláče a cukroví. Vlastní hody začínají v sobotu, kdy chlapci postaví „máju“, kterou dovezou z bílovického lesa. Odpoledne potom páry stárků obchází všechny slatinské domácnosti, kde nabízejí větvičky rozmarýnů a zvou na hody. Peníze vybrané za větvičky pokryjí výdaje na hody – ne však na hudbu, tu hradí Úřad městské části. V roce 1993 hrála kapela Dambořanka. Hlavní zábava nastává v sobotu večer. Kromě tancování se i zpívá (např. „povolávačky“, různé žertovné písně – při nichž zpívají střídavě jednu sloku děvčata a druhou chlapci). V neděli odpoledne chodí krojovaný průvod Slatinou, doprovázený hudbou. Před domy stárek se tančí rozdávají se koláče a víno. Stárci bývají tradičně pozváni ke stárkám na večeři, po které nastává večerní zábava, trvající do půlnoci. To už se tančí jen jedna beseda. V tomto roce si sólo zatančil i pan starosta (Ing. Oldřich Ševčík), s prvním stárkem si zatančila paní Hodaňová. ) V roce 1994 se hody konaly 17. a 18. září. Roku 1995 se hody uskutečnily 16. a 17.září. Ještě před zahájením hodů počasí organizátorům nepřálo (zataženo, hustý déšť). Avšak jakýmsi zázrakem se těsně před zahájením počasí umoudřilo. Slatinské hody nesoucí letopočet 1996 se vydařily i přes nepřízeň počasí. Nedělní průvod stárků skončil sice kvůli dešti velmi rychle, avšak všichni účastníci průvodu (letos to byli mj. členové Pištělákova souboru písní a tanců ve šlapanických krojích) se uchýlili do sálu na Radnici. 44 Večerní zábava v sobotu i neděli se nakonec obešla bez deště, takže probíhala jako obvykle venku. V roce 1997 se slatinské hody poprvé v historii konaly na Přemyslově náměstí 24/26. To se vyplatilo zejména při sobotní večerní zábavě, neboť pršelo a účastnici se tak mohli schovat pod střechu. V neděli již svítilo slunce, a tak se bez omezení mohla konat plánovaná sváteční hodová mše na prostranství před kostelem a odpolední průvod stárků. V roce 1998 proběhly hody v rituálu tradičního programu. V roce 1999 proběhly hody 11. a 12. září. 9. a 10. září 2000 proběhly hody za velmi pěkného počasí. V sobotu se konala večerní hodová zábava od 20 hodin do 3. hodiny druhého dne za vstupné 50 Kč. V neděli ráno v 9 hodin proběhla hodová mše svatá v místním kostele, ve 13 hodin potom prošel Slatinou průvod stárků, po kterém od 14:30 do 18 hodin následovala odpolední zábava (vstupné 20 Kč), na kterou od 19. hodin navázala večerní zábava (za 40 Kč), která byla ukončena o půlnoci. K tanci i poslechu hrála Dambořanka. Ve dnech 15. a 16. září 2001, kdy se konal další ročník hodů pršelo, takže návštěvnost byla oproti předchozím létům slabší. V roce 2002 se hody uskutečnily 14. a 15. září. Byly to 25.hody konané bez přerušení tradice. Dalo by sed říci, že počasí tradičně hodům nepřálo. Na přípravě se svou aktivitou zasloužili - paní Růžena Hodaňová, pan Josef Vrzal a pan František Pařízek. V roce 2003 byly uspořádány hody v již tradičním zářijovém termínu. Kroje tradičně zapůjčila paní Hodaňová (přiložený obrázek – hody 2003). Roku 2004 byly hody pořádány slatinskými stárky, MČ Brno – Slatina, Sborem dobrovolných hasičů a společností Marka Šauera. Konaly se ve dnech 10. září – 12. září. V pátek 10. 9. proběhla od 20 hodin do 3 hodin druhého dne Letní noc (vstupné 40 Kč), v sobotu od 20 hodin do 3 hodin Večerní zábava s bohatou tombolou (vstupné 50 Kč) a v neděli v 9 hodin proběhla v místním kostele Hodová mše svatá. Ve 13 hodin potom Slatinou prošel průvod stárků, který šel po trase: Tilhonova – Strážnická – Přemyslovo náměstí – Tuřanka – Řípská – Tuřanka – Přemyslovo náměstí (areál). Od 14 hodin do 24 hodin proběhla Odpolední a večerní hodová zábava (vstupné 40 Kč, děti a důchodci 10 Kč). Vše se odehrálo na Přemyslově náměstí 24/26 a k tanci a poslechu hrála dechová kapela Dambořanka. Tradiční slatinské hody v roce 2005 pořádali se slatinskými stárky Úřad městské části Brno – Slatina, SK Slatina, Sbor dobrovolných hasičů a firma paní Andrey Jašiskové. V tomto roce proběhly ve dnech od 9. do 11.září. V pátek 9. 9. proběhla od 20 hodin Letní noc (vstupné 40 Kč), která byla ukončena v sobotu ve 3 hodiny ráno. V sobotu potom od 20 hodin do 3.hodiny ranní proběhla Večerní zábava s bohatou tombolou (vstupné 50 Kč) a v neděli v 9 hodin byla tradičně odsloužena mše svatá v místním slatinském kostele. Ve 13 hodin byl zahájen průvod stárků, který obešel trasu: Křehlíkova – Tuřanka – Přemyslovo náměstí – Slavkovská – Strážnická – Kikerleho – SK Spartak. Od 14 hodin do 22 hodin potom trvala Odpolední a večerní hodová zábava. Vše se letos odehrálo v areálu SK Slatina a ASIO s.r.o. K tanci i poslechu opět hrála kapela dechové hudby Dambořanka. 45 Mým cílem k vydání tohoto spisu bylo zachytit a uspořádat kulturní činnost pořádanou ve Slatině od první zmínky o kulturní aktivitě ve Slatině, tedy od roku 1887 - kdy vznikl ve Slatině Čtenářský vzdělávací spolek Vlast do současnosti a v neposlední řadě připomenout 80. let trvání existence Divadelního souboru J. K. Tyla ve Slatině. Samozřejmě není možné zpětně zjistit všechny kulturní akce pořádané ve Slatině, jelikož mnoho se jich nedochovalo. Zdroje: Ing. Bohumil Reichstädter CSc.: Knížka o Slatině, r.v. 2002 60 let Spolku divadelních ochotníků J. K. Tyla, r. v. 1985 Státní archív v Rajhradě, Fond A-1, i. č. 726 (prostřednictvím p. Buršíkové) Státní archív v Rajhradě, Fond A-1, k.č. 504 (prostřednictvím p. Buršíkové) Aktuality o Slatině 1/1999 – 1/2006 Slatinské noviny OKO 10/1994 Slatinské noviny OKO 9/1995 Slatinské noviny OKO 3/2006 Slatinské noviny OKO 12/1996 Slatinské noviny OKO 11/1997 Slatinské noviny OKO 12-1/1998 – 1/2000 Slatinské noviny OKO červen 2000 (mimořádné vydání) Slatinské noviny OKO červen 2001 (mimořádné vydání) Slatinská kronika 1990 – 2002 vedená kronikářkou Alenou Coufalovou Slatinská kronika 2003 – 2004 vedená kronikářkou Miroslavou Buršíkovou dochované scénáře z let 1903-1970 dochované plakáty, pozvánky a výpisy (desítky kusů) Korespondence Divadelního souboru J. K. Tyla ve Slatině z let 2001-2005 Webové stránky: Sdružení Slatina dětem ZŠ Jihomoravské náměstí 2 MČ Brno – Slatina DDM Junior / Fantázie SHŠ Lucius Dále tento spis vyšel díky vzpomínkám doposud žijících pamětníků. Ve Slatině v březnu 2006 sepsal Martin Krytinář 46
