Přenosné počítače

Přenosné počítače
Notebook
Notebook je malý přenosný osobní počítač.
Historie notebooků sahá do počátku 80. let, kdy tyto dnes již
moderní přístroje, připomínaly spíše kufry. Zpočátku měly
analogový display (jako např. Nokia 5110) pracovaly na
frekvenci 100 kHz, jich paměť byla 16 kB a HDD měly
okolo 500 kB. K významnému zvratu došlo až v druhé
polovině 80. let a to tak, že byly vynalezeny černobílé
monitory, které se už daly využít do notebooků. Notebook
byl zpočátku využíván pro složité aplikace a operace. Poté,
co firma Apple vynalezla systém Mac OS, nastal zvrat a z
pracovního počítače se pozvolna stávaly pomůcky, bez kterých se dnes neobejde ani jeden
menší podnikatel či manažer.
Počátkem roku 1984 byly notebooky již standardně vybaveny FDD mechanikou,
poté cca v roce 1989 začala být do notebooků montována CD-ROM mechanika a v roce 1994,
když bylo vynalezeno DVD, ale spíše počátkem roku 1996, byla i tato mechanika náhradou za
CD-ROM a používá se do dnešních dnů.
Notebooky poskytují uživateli ty samé přednosti, jako osobní počítač, nebo desktop.
Dá se o nich ovšem říci, že u notebooku je za stejnou cenu nižší výkon, než u desktopů.
Notebooky obsahují ty samé komponenty, jako klasické osobní počítače. Jenom jsou
miniaturizovány a rozmístěny v počítači tak, aby zabíraly co nejméně místa. Notebooky mají
převážně LCD displeje. Jako dodatek ke klávesnici bývá přítomen touchpad nebo trackpoint zařízení, kterým lze notebook ovládat bez použití myši. Procesor Intel Pentium M byl prvním,
který byl vyvíjen pouze pro nasazení v noteboocích.
Druhým, podstatnějším rozdílem oproti klasickým počítačům je menší rozšiřitelnost
notebooků. Zatímco u klasického osobního počítače je velmi jednoduché vyměnit například
grafickou kartu, zde je možno počítač rozšiřovat jenom velmi sporadicky.Notebook má nyní
obvykle klávesnicí s klávesami normální velikosti (ale bez keypadu), odklopný barevný LCD
displej o úhlopříčce 11-20", akumulátor a hmotnost kolem 3 kilogramů. Z důvodů nižší
spotřeby energie má zpravidla procesor s nižší taktovací frekvencí, než mají standardní osobní
počítače; kapacita operační paměti a pevného disku je rovněž obvykle o málo menší, lepší
notebooky se ale výkonností příliš neliší od stolních počítačů PC.
Notebooky jsou nyní standardně vybavovány rozhraními jako osobní počítače, často
je v nich i modem nebo Wi-fi přijímač. Kromě klávesnice je do notebooku integrováno i
polohovací zařízení, nejčastěji nyní takzvaný touchpad (dotyková ploška), případně i
trackpoint, dříve se často používal trackball. Některé notebooky mohou mít i dotykový
displej, vznikla ale též nová kategorie přenosných počítačů označovaná Tablet PC. Podíl
notebooků na trhu osobních počítačů stále stoupá a díky snížení cen LCD displejů je jejich
cena jen o málo vyšší než u běžného osobního počítače.
Subnotebook
Subnotebook je druh přenosného osobního počítače,
který je menší než notebook. Půdorys je menší než A4, váha je
zpravidla menší než 2 kg a výška je menší než 4 cm. Na rozdíl
od notebooku má obvykle mechaniky na výměnná média
(CD/DVD-ROM, disketa) externí, nyní připojitelná nejčastěji
pomocí rozhraní USB.
PDA
PDA (personal digital assistant - osobní digitální
pomocník) či palmtop je malý kapesní počítač. Ten bývá
ovládaný obvykle dotykovou obrazovkou a perem (které se
nazývá stylus). Původně měly PDA za cíl především pomoci s
organizováním času a kontaktů. Současné PDA jsou velmi
výkonné a zvládají i přehrávání videa a velké množství
dalších aplikací. Často se používají pro čtení ebooků.
Mezi nejčastěji používané operační systémy na PDA
patří Windows Mobile, PalmOS a Symbian.
Tablet PC
Tablet PC je mezistupněm mezi laptopem a kapesním
počítačem. Podle původních představ se mělo jednat o jednoúčelový
přenosný počítač s vysokou výdrží baterií a s dotykovým displejem.
Původní představy se však postupem času vytratily a současné Tablet
PC jsou v podstatě klasické laptopy se všemy výhodami i
nevýhodami. Jediné, co z původní představy zůstalo, je dotykový
displej.
Touchpad
Touchpad je důležité zařízení používané
u notebooku, laptopů a podobných mobilních
zařízení pro nahrazení běžné počítačové myši.
Vyrábí se v mnoha provedeních závisejích na
výrobci ale zpravidla se nejedná o jiné provedení
než o obdelníkovou plošku, ne větší než 50 cm
čtverečních.
Touchpad pracuje na principu snímání
elektrické kapacity prstu pohybujícího se po
dotykovém snímači. Kapacitní senzory jsou
umístěny na vertikálních a horizontálních osách
touchpadu a snímají změny polohy prstu na ploše.
Pohyb kurzoru po ploše je pak odrazem změn kapacity snímačů zapříčiněných pohybem
prstu. Proto touchpad nereaguje na dotykové pero nebo např. prst v rukavici, jako třeba
dotykový display, který funguje na jiném principu.
Touchpad reaguje také na poklepání prstem, díky kterému lze využívat třeba funkce
„drag and drop“ (čapni a pust) Pro snadnější ovládání je ale doplněn ještě dvojící tlačítek,
jako běžná počítačová myš. Některé touchpady mívají i zařízení pro scrollování, které
nahrazuje tak oblíbené kolečno myši.
U moderních notebooků je vidět také trend tzv. „hot-spotů“, což jsou místa na
touchpadu, která když je celý touchpad ve speciálním módu, mohou mít přidělené vlastní
uživatelsky modifikovatelné funkce. (například rychlé spuštění prohlížeče / přehrávače,
kopírování do schránky, vložení ze schránky apod... )
PCMCIA
PCMCIA rozhraní je slot designovaný pro
přenosné počítače, laptopy a notebooky. Původně
byl tento slot zamýšlený pouze jako rozšíření paměti
počítače, postupně však nalezl daleko více využití. V
dnešní době se využívá pro připojení všemožných
zařízení jako jsou síťové karty, modemy, tunery,
zvukové karty, řadiče, bezdrátová rozhaní (převážně
wi-fi), televizní tunery, zařízení pro zpracování videa
atd...
Zkratka standardu PCMCIA je tvořena anglickými slovy „Personal Computer
Memory Card International Association“, což je dost složitý akronym a často byl prezentován
také jako „People Can't Memorize Computer Industry Acronyms“. Díky tomu se můžeme
setkat též s názvem PC card, který je pro uživatele daleko lépe zapamatovatelný.
Karty PCMCIA se dělí na několik typů, které jsou odlišné zejména svými rozměry,
potažmo pak hlavně tloušťkou. Všechny typy mají 68 pinů umístěných ve 2 řadách a všechny
mají délku 85.6 mm a šířku 54.0 mm. Karty jsou napájeny napětím 3,3V nebo 5V.
PCMCIA Typ I:
Původní specifikace se 16b sběrnicí a tloušťkou 3,3mm. Bývala využívána převážně
pro paměťová zařízení. (flash paměti, RAM)
PCMCIA Typ II:
Tento typ již podporuje jak 16b tak i 32b datovou sběrnici a má tloušťku 5mm. Tento
typ přinesl podporu vstupních a výstupních zařízení pro připojení dalších zařízení. (všemožné
řadiče, modemy a TV tunery atd...)
PCMCI Typ III:
Toto rozhraní podporuje také16b i 32b sběrnici a má tloušťku 10,5 mm. Používá se
díky své velkosti hlavně pro připojení přídavných pevných disků.(PCMCIA HDD)
PCMCIA IV:
Můžeme se též setkat se zařízeními tohoto typu, ale není to oficiální standard.
LAN
Tato zkratka vychází z anglických slov Local Area Network,
což lze přeložit jako „místní síť“. O síti LAN hovoříme v případě
propojení alespoň dvou počítačů. V dnešní době se tento typ sítě
vyskytuje prakticky všude, nenajdeme jediné pracoviště, které by na ní
nebylo přímo nebo nepřímo závislé.
Dnešní sítě Lan jsou většinou realizovány na technologii IEEE 802.3 ethernet, která
běží rychlostí 10, 100, 1,000 a 10,000 Mbit za sekundu. Nebo pak bezdrátovou technologií
Wifi (IEEE 802.11). Každý počítač v síti disponuje vlastní výpočetní silou, ale může též
využívat zdrojů, které mu poskytuje síť. Hlavní předměty sdílení bývají zejména aplikační
nebo multimediální data, výpočetní výkon a samotné aplikace.
K připojení k místní síti se zpravidla používá buď bezdrátového adapteru wi-fi nebo
„klasické“ síťové karty, u které bývá udávána ještě rychlost připojení. U starších modelů šlo o
10Mbps modely, dnes se již setkáváme spíše s 10/100Mbps a 10/100/1000Mbps nazývanou
též „gigabitovou“ sítí.
Síť LAN se skládá ze dvou základních typů prvků - aktivních a pasivních. Aktivní
jsou ty, které něco dělají, jako přidělují IP adresy, směrují atd...(DHCP server, směrovač router) Pasivní prvky jsou ty, které jen přijímají, odesílají nebo přeposílají data (síťové karty
jednotlivých stanic, Hub). Aktivní a pasivní jsou navzájem propojeny síťovými kabely, které
se dělí na křížené a nekřížené. Pasivní prvek s aktivním propojíme nekříženým kabelem,
pasivní s pasivním a aktivní s aktivním zase kříženým kabelem.
USB
USB (Universal Serial Bus) je univerzální sériová sběrnice.
Moderní způsob připojení periférií k počítači. Nahrazuje dříve
používané způsoby připojení (sériový a paralelní port, PS/2, GamePort
apod.) pro běžné druhy periférií - tiskárny, myši, klávesnice, joysticky,
fotoaparáty, modemy atd., ale i pro přenos dat z videokamer, čteček
paměťových karet, MP3 přehrávačů, externích disků a externích
vypalovacích mechanik.
Výhodou je možnost připojování Plug & Play bez nutnosti restartování počítače nebo
instalování ovladačů. Zařízení lze připojit za chodu k počítači a během několika sekund je
přístupné. Další zařízení lze připojit také do výstupního portu již připojeného zařízení, nebo
pomocí rozbočovače (USB Hub).
Existují dvě hlavní verze, USB 1.1 (max. přenosová rychlost 12 Mbit/s) a USB 2.0
(480 Mbit/s, pokud je zařízení high-speed). USB 2.0 je zpětně kompatibilní s USB 1.1.
Dnešní počítače obvykle disponují alespoň dvěma konektory USB. Pro funkci USB je třeba
jeho podpora na straně operačního systému. Maximální délka kabelu mezi dvěma zařízeními
je 5 metrů. USB dovoluje připojit až 127 zařízení pomocí jednoho typu konektoru.
Připojeným zařízení USB zároveň poskytuje i napájecí napětí.
Bezdrátová komunikace
Infraport
Celá technologie IrDA je založena na komunikaci prostřednictvím světelného
paprsku infračerveného světla, které je mimo spektrum viditelnosti lidského oka. Tento
paprsek má vlnovou délku zhruba 875nm s tolerancí 30 nm a je vydáván infračervenou
diodou LED. Jako přijímač pak slouží světlocitlivá fotodioda typu PIN. Po dopadu fotonů je
na této diodě generován elektronový impuls.
Tento standard podle své specifikace IrDA umožňuje v sériovém režimu na
vzdálenost 1m v kuželu 30 stupňů teoretickou přenosovou rychlost až 4 Mbit/s. Toto je však
pouze teoretická hranice a naprostá většina zařízení je schopna komunikovat od rychlosti 9,6
kbit/s .
Základní specifikace IrDA 1.0 dosahuje přenosové rychlosti až do 115,2 kbit/s.
Jednotlivé stupně jsou 2,4 kbit/s, 9,6 kbit/s, 19,2 kbit/s, 38,4 kbit/s, 57,6 kbit/s a 115,2 kbit/s.
Data na IrDA portu jsou posílány ve formátu jako na klasickém sériovém rozhraní v podobě
asynchronního bitového slova, které je započato startovacím bitem.
Hlavní nevýhodou toho to rozhraní je, že je vyžadována přímá viditelnost
komunikujících zařízení a jeho horší spolehlivost na delší vzdálenosti.
Bluetooth
Pod tajemným jménem bluetooth (modrý zub) se skrývá mezinárodní standard pro
bezdrátovou komunikaci pod označením IEEE 802.15.1, který spadá do kategorie sítí PAN
(personal area network). Již podle názvu je patrné, že se jedná o takzvanou „osobní“ síť.
Tento návev vznikl podle analogie jména dánského krále Haralda Modrozuba, který v 10.
století díky svým dobrým diplomatickým schopnostem sjednotil tamní kmeny. Stejně tak i
Bluetooth velmi usnadňuje vzájemnou komunikaci mnoha zařízení.
V dnešní době je nejčastěji využíván bluetooth ve verzi 1.2, která je implementována
v převážné většině moderních zařízeních jako jsou mobilní telefony, komunikátory, PDA,
notebooky, Mp3 přehrávače, atd... Namísto tomu poslední specifikace bluetooth ve verzi 2.0
EDR (Enhanced Data-Rate) přináší, oproti specifikaci ve verzi 1.2 s datovou propustonosti
okolo 720 kbit/s, až 3 x větší datovou propustnost (2.1 Mbit/s). Díky této výhodě data proudí
daleko rychleji a dochází tak k daleko větší výdrži baterií moderních mobilních zařízení,
protože navázání datového spojení a samotný přenos je docela energeticky náročný a každé
jeho zkrácení je pro baterie velké plus.
Výkonnost u všech specifikací bluetooth je značena jako třída a udává maximální
dosah připojení, potažmo přenosu dat. Veškeré dosahy jsou pouze teoretické a může je
ovlivňovat celá řada věcí, jako například zástavba, povětrnostní podmínky atd...
Class 1. - 100 metrů (100 mW)
Class 2. - 10 metrů (10 mW)
Class 3. - 1 metr (2,5 mW)
Bluetooth pracuje v ISM pásmu 2.4 Ghz stejně jako například Wi-fi, ale ke spojení
používá však zcela jiné metody, a tak se vzájemně neruší.
Wi-Fi
Wi-Fi: WIreless FIdelity - označení pro bezdrátové LAN sítě. Používají se k
propojení počítačů a další elektroniky, nebo k přístupu na internet pomocí tzv. Hot Spotů.
Wi-Fi (nebo také Wi-fi, WiFi, Wifi, wifi) je standard pro lokální bezdrátové sítě (Wireless
LAN, WLAN) a vychází ze specifikace IEEE 802.11. Název Wi-Fi je slovní hříčka vůči Hi-Fi
(tzn. analogicky k high fidelity – „vysoká věrnost“ by se dala chápat jako zkratka k wireless
fidelity – „bezdrátová věrnost“, název však ve skutečnosti zkratkou není.
Původním cílem Wi-Fi sítí bylo zajišťovat vzájemné bezdrátové propojení
přenosných zařízení a dále jejich připojování na lokalní (např. firemní) sítě LAN. S postupem
času však začal být silný potenciál této technologie využíván i k bezdrátovému připojení do
sítě Internet v rámci rozsáhlejších lokalit. Pomalé počáteční rozšiřování Wi-Fi technologie
bylo prudce akcelerováno její integrací do mobilní platformy Centrino společnosti Intel.
Nejen díky ní se tak Wi-Fi stala standardní součástí mobilních počítačů. Wi-Fi se rozšířilo
hlavně díky využívání bezlicenčního pásma, což má negativní důsledky ve formě silného
zarušení příslušného frekvenčního spektra a dále častých bezpečnostních incidentů.
Částečnou evolucí a pokračováním Wi-Fi je budována bezdrátová technologie
WiMAX, která bude sloužit především k poskytování bezdrátového připojení k síti Internet v
rámci rozsáhlých městských lokalit.
Vhodný výběr procesorů pro kancelářské a běžné domácí
požadavky
• rychlý AMD Mobile Sempron 3400+, případně Celeron M 380/390 - velice rychlé a
výkonné procesory, které finančně příliš nezatíží
• pro expertní aplikace a nejmodernější hry Intel Core Duo T2600 - to absolutně nejlepší, co
dnes lze získat, za patřičně nehoráznou cenu (pro mírně spořivější experty pak AMD
Turion64 X2 TL-60 2.0 GHz)
• zlevňující Pentium M či AMD Turion64 - nepatří mezi nejrychlejší, ale nabízí některé
zajímavé vlastnosti navíc (úsporný provoz či u AMD podporu 64 bitů)