Fr. Bernard Mulcahy, O.P., je členem americké Provincie sv. Josefa
Transkript
Fr. Bernard Mulcahy, O.P., je členem americké Provincie sv. Josefa
Fr. Bernard Mulcahy, O.P., je členem americké Provincie sv. Josefa. Působí v oblasti formace v kněžském Semináři Panny Marie v Texasu (Houston) a učí teologii na tamní Universitě sv. Tomáše. Kontaktní e-mail: [email protected]. 20. března 2016, Květná neděle Tak velké Kristovo po lidech toužení, že žádné neváhá podstoupit soužení Původní jazyk: angličtina Lectio Zaměříme se na začátek dnešního evangelia, Lk 22,14-22. Ve mši svaté se bude číst celá pasáž pašijí Lk 22,14 - 23,56. Další liturgická čtení dnešního dne: Iz 50,4-7, Ž 22 a Flp 2,6-11. Ve vstupním obřadu se čte též Lk 19,28-40. Ve stanovenou hodinu zaujal (Ježíš) místo u stolu a apoštolové s ním. Řekl jim: „Toužebně jsem si přál (v Bibli Kralické: „Žádostí žádal jsem“) jíst s vámi tohoto velikonočního beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám říkám: Už ho nebudu jíst, dokud se nenaplní v Božím království.“ A vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte ho a rozdělte mezi sebe. Neboť vám říkám: Od této chvíle už nikdy nebudu pít z plodu révy, dokud nepřijde Boží království.“ Potom vzal chléb, vzdal díky, lámal ho a dával jim se slovy: „To je mé tělo, které se za vás vydává. To konejte na mou památku!“ Stejně tak vzal i kalich, když bylo po večeři, a řekl: „Tento kalich je nová smlouva (zpečetěná) mou krví, která se za vás prolévá. Hle, u mě na stole je však ruka mého zrádce! Syn člověka sice jde svou cestou, jak je určeno, ale běda tomu člověku, který ho zradí!“ Oni se začali ptát jeden druhého, který z nich že to je, kdo to hodlá udělat. Studio Intenzitu své touhy po Poslední večeři - a tím i po všem ostatním, co patří k té veliké a strašné hodině Jeho Utrpení a Triumfu - vyjadřuje Ježíš pozoruhodným a výrazným způsobem, v řečtině epithumia epithumesa. Kralická bible tento výraz překládá „žádostí žádal jsem (tohoto beránka jísti s vámi)“. Jde o stejnou jazykovou konstrukci, jaká se používá k zesílení důrazu v hebrejštině. Najdeme ji v Bibli v případech, kdy je třeba vyjádřit velkou míru intenzity: Adamovi říká Hospodin (kralický překlad): „v který bys koli den z něho (stromu života) jedl, smrtí umřeš“ (Gen 2,17); při popisu nářku města Jeruzaléma v Pláč 1,2 je použito spojení přeložitelné jako „pláčem pláče“; když Izaiáš předpovídá konečnou spásu vyvolených, prorokuje „radostí se budu radovati“ (Iz 61,10). V dnešním evangeliu je stejná vazba použita způsobem, který její důraznost ještě násobí. K intenzitě idiomu samotného se přidává použití velmi silného slova. Epithumia neznamená jen pocit nebo běžné, každodenní přání. Je to horoucí síla obrovské, planoucí touhy. Ze způsobu, jakým zde Ježíš mluví k učedníkům, můžeme vyčíst, že Jeho Srdce planulo touhou po všem, co si připomínáme oslavou Jeho Utrpení. Meditatio Po čem vlastně Ježíš toužil? Očividně to nebyla jen tradiční velikonoční večeře s učedníky. „Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prvé než bych trpěl“ (kralický 1 překlad). Měl na mysli své utrpení a vše, co je s ním spojené a čeho bude skrze ně dosaženo. Touží nasytit učedníky svým vlastním tělem a svou krví. Chce z nich učinit kněze nové a věčné smlouvy. Chce prokázat lásku, aby lásku probudil, aby tak „svět poznal, že miluji Otce“ (srov. Jan 14,31). Touží po spáse a přetvoření světa. Touží po tom, aby církev na věčné časy měla podíl na téže Večeři. A touží i po oněch hrozných událostech, v nichž se projeví Jeho láska. Dobrovolně podstoupí agonii a zradu, přijme ponížení, zapření a odmítnutí, rozvášněný dav, korunu z trní, posměch, hořké bičování, rány, dřevo a hřeby. Touží po hrobě, touží vyprázdnit ono vězení smrti, které zadržovalo spravedlivé předchozích věků. A touží po tobě a po mně, po všech, které Otec vyvolil, aby přijali víru, lásku a spasení. Jeho lidská vůle i emoce planou společně s Jeho božskou vůlí, planou touhou po nás. Náš duchovní život roste z víry a lásky. Žijeme z Eucharistie, která je „zdrojem a vrcholem křesťanského života“, jak říká II. Vatikánský koncil. Při slavení mše svaté přistupujeme i my k Večeři a k Utrpení, které je ve mši skryté a které bude trvat, dokud potrvá svět. Když si uvědomíme podstatu Eucharistie, asi se budeme cítit zahanbeni, snad nás i odradí nedostatečnost naší vlastní touhy. Vždyť často zapomínáme, co je pravda. Naše láska vychládá. Jsou věci, které nás zdržují. Jsme unavení, vyčerpaní, dokonce i událostmi Svatého týdne. (A to ještě vůbec nezmiňuji hřích!) Je to tak, naše touha je ubohá. O to větším darem je pro nás Ježíšovo sdělení, že On touží - že touží po tom, co potřebujeme my, že touží po nás. Touží po mně, i když já jsem vůči Němu tak málo vnímavý. Ježíš touží po tom, abychom byli spaseni, abychom žili v pokoji a veliké radosti: „Tak i vy nyní máte zármutek. Ale zase vás uvidím a vaše srdce se bude radovat, a vaši radost vám nikdo nevezme.“ (Jan 16,22) Oratio Pane, králi a Bože, uveď nás během letošního Svatého týdne do hlubiny tvých tajemství. Dej nám dar tichého přebývání s tebou, a pokud budeme muset pracovat a mluvit, kéž stále zůstáváme v tobě a druhým zpřítomňujeme tvůj hlas. Vroucně prosíme, očisti naše srdce, prohlub a oživ naši víru. Dej, abychom se v tomto týdnu připravili na své vlastní utrpení a umírání. Kéž umíme přijmout ten veliký dar, který jsi nám získal svým utrpením, onu nesmírnou milost, plnost života v Duchu svatém, života v tobě samém. Sláva Otci, i Synu, i Duchu svatému, jako byla na počátku, i nyní, i vždycky, a na věky věků. Amen. „Za účastníka večeře své tajuplné, Synu Boží, přijmiž mne dnes; neboť nezjevím tajemství nepřátelům tvým, aniž políbení tobě dám jako Jidáš, ale jako onen lotr vyznávám tebe: rozpomeň se na mne, Pane, v Království svém.“ (z liturgie sv. Jana Zlatoústého překlad z webu orthodoxia.cz) Contemplatio „Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi“ (Lk 22,15) „Už nemám hlad, Ježíš mi dal jíst“ (Bl. Alžběta od Nejsvětější Trojice) 2