Stáhnout - Židovská obec v Praze

Informace o projektu “Dokumentace náhrobků a epitafů na židovských
hřbitovech v r. 2015“
náhrobek č. 002 na hřbitově v Mořině
O projektu
Židovská obec v Praze je na rozsáhlém území o rozloze cca dvou třetin ČR zodpovědná zastav
více než 180 židovských hřbitovů, tří desítek synagog a mnoha dalších objektů, z nichž
většina je doposud v havarijním stavu a vyžaduje neprodlené provedení záchranných prací.
Velké procento je zapsáno na seznam chráněných památek. Je nemyslitelné, že by Židovská
obec byla schopna finanční náklady s tím spojené samostatně a bez vnější pomoci pokrýt.
Finančních prostředků se dramaticky nedostává a je zřejmé, že bez finančního přispění jiných
subjektů hrozí v mnoha případech vznik nenahraditelných škod.
Do r. 1990 mohla být v důsledku židovským památkám nepřejících společenských podmínek
prováděna údržba pouze minimální, objekty zchátraly, obvodové zdi byly na mnoha místech
pobořeny, mnohé partie hřbitovů se proměnily v neprostupné houštiny, do nichž za větru
padaly přestárlé stromy a suché větve. Mnoho náhrobků se samovolně vyvrátilo, padlo na
zem, část z nich byla rozbita. Neutěšený stav zhoršoval i opakovaný vandalismus
Stránka 1 z 12
a rozkrádání. Postupně začaly zanikat cenné výtvarné detaily a architektonické prvky,
a jelikož jsou epitafy na náhrobcích židovských hřbitovů v mnoha případech jediným
dochovaným písemným záznamem osobních údajů příslušníků lokálních, po 2. světové válce
zaniklých, židovských komunit, celých rodinách a příbuzenských vztazích. Přes veškerou péči,
která je restaurování a opravám poničených náhrobků od r. 1990 z iniciativy vlastníků
židovských hřbitovů věnována, dochází k pozvolnému, avšak nezadržitelnému zániku obsahu
epitafů a to zejména v důsledku působení erozních vlivů, a sice výjimečných, avšak
přetrvávajících projevů vandalismu a rozkrádání. Zániku nelze v dohledné době urychleně
zabránit z důvodu nedostatku finančních prostředků, tak je jedním z velkých úkolů Židovské
obce, tyto epitafy alespoň zdokumentovat, a tak je uchovat pro příští generace.
Projekt “Dokumentace náhrobků a epitafů na židovských hřbitovech v r. 2015“ není
ojedinělým výkřikem do tmy, ale systematicky plánovaná aktivita, na které již dlouhodobě
pracujeme. Od roku 2009 do roku 2013 věnovala Židovská obec na dokumentaci hřbitovů cca
800 000,- Kč z vlastních zdrojů. Dokumentace navazuje na kontinuální péči o náhrobky na
hřbitovech v rámci celé republiky ve vlastnictví Židovské obce v Praze, jehož technickou
správu provádí pověřená firma Matana a.s. V roce 2014 byly za finanční podpory Českoněmeckého fondu budoucnosti ve výši 230 000,- zpracovány tyto lokality: fotodokumentace
jednotlivých náhrobků a jejich identifikace na hřbitově v Heřmanově Městci, včetně
vytvoření polohopisného plánu, fotodokumentace a identifikace jednotlivých náhrobků na
hřbitovech v Dobříši a Rakovníku a identifikace jednotlivých náhrobků v Golčově Jeníkově,
Horní Cerekvi, a Jindřichově Hradci, pro které již byly polohopisné plány i fotodokumentace
pořízeny.
V roce 2015 byly za finanční podpory Česko-německého fondu budoucnosti ve výši 200 000,zpracovány tyto lokality:
•
•
•
Zpracování fotodokumentace jednotlivých náhrobků a jejich identifikace na
hřbitovech v Kostelci u Křížků, Mořině, Uhříněvsi, Vamberku, Kostelci nad Labem,
Kovanicích, Rychnově nad Kněžnou a Velké Bukovině.
Zpracování fotodokumentace jednotlivých náhrobků na hřbitově v Ledči nad Sázavou
a aktualizace polohopisného plánu.
Identifikace jednotlivých náhrobků v Černovicích a Českém Krumlově, pro které již
byly polohopisné plány i fotodokumentace pořízeny.
Stručně k historii míst
Židovský hřbitov Kostelec u Křížků byl umístěn na západním konci obce. Původní pohřebiště
pochází zřejmě z počátku 18. století, v 80. letech 19. století bylo rozšířeno a v současnosti je
část plochy prázdná. Nejstarší náhrobky se nacházejí ve střední části, pohřbívání poté
pokračovalo v obou směrech. Dochovány jsou žulové a pískovcové náhrobky, v některých
případech se zajímavou symbolikou. Specifickým typem v polovině 18. století byl náhrobek
bohatě členěn a opatřen v horní části “kartuší“ či „štítem.“ Vzhledem ke stupni poškození
a eroze kamene jsou kostelecké náhrobky obtížně čitelné. Hřbitov byl používán do konce
30. let 20. století.
Stránka 2 z 12
Židovský hřbitov v Mořině je situován na svahu v lukách I km severozápadně od návsi
a rozkládá se na nepravidelném půdorysu písmene L. Nejstarší náhrobky se nacházejí v horní
části a pocházejí ze 40. let 18. století. Nejmladší náhrobky najdeme v nové rozšířené části
vpravo od vchodu. Několik náhrobků z poloviny 40. let stojí nad hroby pražských exulantů,
vyhnaných z Prahy panovnicí Marií Terezií. Hřbitov tvoří významný areál s náhrobky
z 18. století, dochovalo se jich na místě téměř čtyřicet. Náhrobky kohenů nesou v 18.
i v 19. století symbol žehnajících dlaní, náhrobky levitů jsou ozdobeny znamením konvice.
V 19. století převládají symboly květin a hvězdy. Dva náhrobky vyznačují reliéfem
mohelských nástrojů činnost mohela. Po polovině 19. století přibývají pohřby z okolních
lokalit, které jsou zaznamenány v náhrobních nápisech. Další zajímavostí je existence
náhrobků haličských uprchlíků z první světové války.
Židovský hřbitov v Uhříněvsi pochází ze začátku 18. století. Nejstarší dva náhrobky jsou
datovány rokem 1719, i když je otázkou, zda nejde o mladší repliku náhrobku. Na mladší
dobu vzniku poukazuje způsob kamenické práce. Od počátku na hřbitově pohřbívali i Židé
z okolí, jak vypovídají náhrobní nápisy. Mezi nejstaršími kameny se nacházejí náhrobky
levitů, které s většinou vyznačují levitským znamením. K místním nejvýznamnějším rodinám
patří levité Engelmannovi, jejichž náhrobky z poloviny 19. století při ohradní zdi dominují
hřbitovní ploše. Zadní část hřbitova vznikla rozšířením původní plochy v polovině 19. století.
Židovský hřbitov ve Vamberku se nachází 700 metrů severně od náměstí, ve Vrabcově ulici,
v těsném sousedství městské teplárny. Založen byl údajně před rokem 1673, v písemných
pramenech je doložen teprve roku 1688 a v letech 1753, 1806 a 1820 byl postupně
rozšiřován. Sloužil židovským náboženským obcím Kostelec nad Orlicí, Doudleby nad Orlicí
a Choceň. Na jeho ploše se nalézá 380 náhrobních kamenů, včetně mnoha cenných
barokních stél s bohatou symbolikou. Pozemek hřbitova je rozdělen na dvě části korytem
malého potoka. Při vstupu stojí obvodové zdivo průchozí márnice či vozovny. Nejstarší
náhrobek pochází z roku 1736 (náhrobek číslo 220, Lejv Tausig) a poslední pohřeb byl roku
1940 (náhrobek č. 027, Žofie Adler). Nalezneme zde „bohaté květinové dekorace, visící
v náročné a okázalé výzdobě na bočních pilířích náhrobků, jsou charakteristické pro produkci
kamenických dílen ve východních Čechách v poslední polovině 18. století.“1 V průběhu druhé
poloviny 20. století byl hřbitov poškozen výstavbou teplárny v jeho těsné blízkosti, škody
napáchal i potok protékající hřbitovem.
Židovský hřbitov v Kostelci nad Labem se nachází v Neratovické ulici, na pravém břehu
Mratínského potoka. Založen byl roku 1594, ale po třicetileté válce údajně nebyl používán.
Roku 1813 a také později byl rozšířen. Nejstarší náhrobní kámen je dochován z roku 1814
(náhrobek č. 002). Starší stély zanikly po druhé světové válce, zejména pak po roce 1975, kdy
byl hřbitov devastován a zcela neudržován. Na ploše 1.723 metrů čtverečních je dochováno
168 náhrobních kamenů, poslední pohřeb zde byl uskutečněn roku 1964 (náhrobek č. 024).
Vyhledávaný je náhrobek (číslo 150) rodičů Vojtěcha Rakouse Barbory (zemřela 25. 6. 1886)
a Salomona (zemřel 30. 7. 1885) Oesterreicherových a jeho sestry Adelheid (zemřela roku
1884). Za první světové války tu bylo pohřbeno šest haličských uprchlíků. Do roku 2000 nebyl
hřbitov nijak udržován, byl zarostlý náletovými stromy a hustým křovím, takže byl zcela
neprostupný. Jediný možný vchod na hřbitov byl možný skrz bývalý hřbitovní dům, který je
prodán fyzické osobě. Prvním krokem bylo zřízení samostatného vstupu a vjezdu na hřbitov;
1
Iva Steinová: Maceva. NPÚ, Praha 2011.
Stránka 3 z 12
byla tedy zbořena malá část ohradní zdi, aby bylo možné na hřbitov vjet, a při té příležitosti
bylo nutné zbořit zděnou kolnu, která vjezdu překážela a byla postavena vlastníky
hřbitovního domku bez souhlasu Židovské obce v Praze na pozemku hřbitova. Při stavbě této
kolny v 80. letech 20. století byla bohužel zničena část starších historických náhrobků, které
byly rozlámány a použity do základů. Dalším krokem bylo vyčištění plochy hřbitova, což bylo
dokončeno do konce roku 2002. V průběhu let 2001 – 2004 byly odstraněny zbytky zřícené či
poškozené části ohradní zdi z lomového kamene a na jejím místě byla postavena nová
ohradní zeď; vchod byl opatřen kovanými vraty. Do konce roku 2005 byly postaveny všechny
novodobé povalené náhrobky. Hřbitov prošel rekonstrukcí a od roku 2008 je chráněn jako
kulturní památka České republiky.
Židovský hřbitov v Kovanicích leží 500 metrů jihozápadně od obce při cestě, která odbočuje
na návsi z hlavní silnice Nymburk - Poděbrady. Byl založen jako pohřebiště pro židovské
obyvatele z Kovanic, Nymburka, Poděbrad a Křince roku 1830. Na ploše hřbitova o velikosti
1.457 metrů čtverečních se v pravidelných řadách nalézá 282 náhrobků. Nejstarší čitelný
náhrobek je z roku 1830 (číslo 073). Nejmladší náhrobek pochází z roku 1938 (číslo 241). Je
zde také několik pohřbených haličských uprchlíků (např. náhrobky číslo 271, 272, 274). Při
vstupu na hřbitov je umístěna mramorová pamětní deska, věnovaná obětem druhé světové
války se stručnou zmínkou o historii hřbitova. Hrobnický domek čp. 97, postavený mimo
hřbitovní areál, slouží jako rekreační chalupa.
Židovský hřbitov - Rychnov nad Kněžnou se nachází 600 metrů severozápadně od náměstí,
ve svahu, na severozápadním konci města, v ulici U židovského hřbitova. Založen byl podle
jednoho pramene roku 1588, podle jiného až roku 1616, později (např. 1695, 1836 a 1898)
byl postupně rozšiřován. V areálu se nalézá 419 náhrobních kamenů, nejstarší z nich je
datován do roku 1690 (náhrobek č. 311, Jendl, dcera Aharona a manželka Ješaji), náhrobek
je vyroben z pískovce a je obdélníkového tvaru. Nejmladší pohřeb se zde uskutečnil v roce
1942. Jsou zde velmi cenné historické náhrobky. Je zde mj. pohřben otec Karla Poláčka
(Jindřich Poláček, náhrobek č. 137), vládní rada a zemský zdravotní referent MUDr. Luděk
Fischer (náhrobek č. 126) nebo rabín Salomon Lengsfelder (náhrobek č. 177). U vchodu stojí
jednoduchá márnice, v jejím interiéru je pamětní deska z roku 1984 se jmény obětí nacistické
rasové perzekuce. V průběhu 90. let 20. století byla plocha hřbitova zbavena náletové
vegetace, opravena márnice i ohradní zeď, povalené náhrobky byly postaveny.
Židovský hřbitov ve Velké Bukovině se nachází mezi poli, 1 km severně od obce, 300 metrů
východně od asfaltové cesty vedoucí do osady Kopaniny. Poprvé je doložen roku 1731, ve
druhé polovině 19. století byl rozšířen do současné velikosti 1.079 metrů čtverečních.
V areálu je dochováno 188 náhrobních kamenů od poloviny 18. století do roku 1897, mladší
náhrobky byly po druhé světové válce odcizeny. Nejstarší datovaný náhrobek je z roku 1734
(náhrobek číslo 90). Nejmladší z roku 1897 patří Heleně Nettl (náhrobek číslo 73). Pohřben je
zde mj. kantor a učitel náboženství židovské náboženské obce v Jaroměři Osias Altschul,
zemřel roku 1886 (náhrobek číslo 103) či Abraham Lewy z Temešváru (náhrobek číslo 75),
oběť bitvy u Dvora Králové roku 1866. Společně se židovskou ulicí jde o mimořádně cenný
soubor venkovských židovských památek.
Počátky hřbitova v Černovicích nejsou známy, předpokládá se, že hřbitov mohl být založen
na konci 17. století. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že nejstarší dochovaný náhrobek pochází
z roku 1704. Na hřbitov se v 18. století pohřbívalo z širokého okolí. Náhrobní nápisy
Stránka 4 z 12
upozorňují na pohřbené z Včelnice či Kamenice, tedy z lokalit, které v této době postrádaly
vlastní pohřebiště. Podrobný průzkum prokázal na hřbitově cca 30 náhrobků z 18. století.
Starší část se nachází vlevo od vchodu, mladší rozšířená plocha nese mladší náhrobky
z 2. poloviny 19. století a z 20. století. Nejvýznamnější pohřbenou osobností je rabín David
Platschek (1893).
Židovský hřbitov v Českém Krumlově byl založen roku 1891 a krátce poté došlo k výstavbě
obřadní síně. Snahy o založení hřbitova se datují od 70. let 19. století, kdy stál v čele
krumlovské komunity zdejší významný průmyslník Ignaz Spiro. Ignaz byl mezi prvními
pohřbenými, zemřel na podzim roku 1894. Spirova rodinná hrobka byla umístěna v ose
vstupní brány a obřadní síně a přicházelo se k ní stromovou alejí. Honosný náhrobek ze
švédské žuly byl ve 20. století doplněn bočními přístavky pro uložení uren dalších členů
rodiny. Na hřbitově je pohřbena řada rodin, které se podílely na vedení Spirovy papírny ve
Větřní. Místním rabínem byl Dr. Leopold Hirsch, zesnulý a pohřbený v roce 1937. Na
osobnost zdejšího oblíbeného lékaře Julia Loriu upozorňuje plaketa s jeho podobiznou na
vnější zdi obřadní síně, kterou nechali zhotovit jeho pacienti a přátelé.
Židovský hřbitov v Ledči nad Sázavou je situován v blízkosti městského pohřebiště. Jeho
založení je kladeno do 17. století, avšak podrobnější archivní průzkum nebyl dosud
realizován. Nejstarší náhrobky pocházejí z počátku 18. století. Jedinečnou funerální
památkou je tumba z konce 18. století. Vedle hřbitova v Heřmanově Městci a Golčově
Jeníkově představuje Ledeč další lokalitu s tímto typem náhrobku, který se v minulosti
používal jen výjimečně. Řada náhrobků vykazuje vysokou kvalitu a představuje hodnotné
příklady barokních a klasicistních stél.
hřbitov ve Vamberku vyčištěný od nežádoucí zeleně a připravený na fotografování
Stránka 5 z 12
Hodnocení projektu
Příspěvek Česko-německého fondu budoucnosti, kterého si velice ceníme a děkujeme za něj,
značnou měrou přispěl k záchraně cenných informací pro příští generace. Bez pomoci fondu
by se vlastníkovi podařilo zdokumentovat menší množství náhrobků. Tento konkrétní projekt
pokryl část plánovaných nákladů a je součástí většího dlouhodobého projektu. Ideálem
a cílem, který se v současné době jeví vzhledem k velkému počtu areálů a množství
ohrožených náhrobků takřka nedostižným, je zdokumentovat všech 180 hřbitovů, což může
trvat i desítky let. Provedení všech prací z oblasti dokumentace cenných uměleckých
a architektonických prvků brání především nedostatek finančních prostředků.
Na projektu dokumentace náhrobků na židovských hřbitovech se finančně a personálně
nejvíce podílí instituce Židovské muzeum v Praze, Židovská obec v Praze a Federace
židovských obcí v ČR. Přes tento intenzivní přístup je největším problémem nedostatek
finančních prostředků a z toho plynoucí příliš pomalý postup. Vzhledem k venkovnímu
umístění památek čas bohužel pracuje proti nám. Každá koruna, kterou se podaří na
příjmovou stránku projektu získat navíc, je proto nesmírně cenná a znamená drobný, ale
důležitý krůček vpřed.
V rámci dokumentace byly zjištěny nové poznatky o pohřbených, které budou během
následujících let publikovány nejen v odborných periodikách i v článcích pro širší veřejnost.
Poznatky získané z dokumentace hřbitova v Jindřichově Hradci v roce 2014 byly v letošním
roce publikovány v rámci ediční řady Památky Jižních Čech 6, České Budějovice 2015
(str. 110-130). Publikace je iniciována českobudějovickým pracovištěm Národního
památkového ústavu. „Záměrem vydavatelů je, aby se tato řada publikací stala pravidelnou
platformou ke sběru a vyhodnocování poznatků o nesmírně různorodém jihočeském
památkovém fondu. Památkáři se při své práci setkávají s informacemi viditelnými mnohdy
pouze krátce v průběhu obnovy či dokonce zanikajícími, často jsou objevovány dosud
neznámé skutečnosti a kulturní dědictví tak může být nahlíženo ve stále nových a nových
zorných úhlech. Dokumentace, vyhodnocování a sdílení těchto poznatků s veřejností patří
k základním povinnostem práce každého dobrého památkáře. Publikační platforma Památek
jižních Čech je otevřena všem, kteří se odborně dotýkají památkového fondu na území
Jihočeského kraje, a to v širokém rozmezí od reflexe kulturní krajiny, přes archeologii
a architekturu až po umělecká díla a pamětihodnosti všeho druhu. Každoročně by nadále měl
vycházet nejméně jeden svazek, jehož stránky budou k dispozici široké pluralitě témat
a interpretací. Památky zde budou nahlíženy nikoliv dle klíče jejich momentálně vnímané
"důležitosti" či "reprezentativity", nýbrž v co největší pestrosti, a to jak v mnohostranných
souvislostech jejich vzniku, historických souvislostí a funkcí po dobu jejich trvání a proměn,
tak prostřednictvím jejich dokumentace, udržování, ochrany a záchrany.“2 Poznatky získané
z dokumentace hřbitova v Horní Cerekvi v roce 2014 byly publikovány v Památkách Vysočiny,
sborníku Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Telči, sv.
IV/2014, str. 89-101. Sborník je součástí řady odborných publikací, jejichž cílem je
dokumentovat problematiku památkové péče v kraji a i inspirovat čtenáře k volnočasovým a
kulturním aktivitám. Dalším příkladem publikace dokumentační práce je řada brožur Even
Zikaron, Paměť židovských náhrobních kamenů, kterou zpracovává Matana a.s. jménem
Židovské obce v Praze, a to zatím většinou ve spolupráci s městy v závislosti na možnostech
2
http://www.npu-cb.eu/publikace/pamatky-jiznich-cech-1/
Stránka 6 z 12
finanční podpory. První vlaštovkou byla v roce 2014 Nová Cerekev a v roce 2015 následovala
Telč. Publikace jsou koncipovány jako průvodce po hřbitovech a určeny pro širší veřejnost se
zájmem o podrobnější znalost místní židovské historie a pro zvídavé návštěvníky. Obě byly
vydány nejen v českém, ale i v anglickém jazyce.
Význam projektu tkví v dokumentaci cenných uměleckých náhrobků na unikátních kulturněhistorických místech celé České republiky. Tato dokumentace není samoúčelná, ale dále
slouží i jako podklad k plánování oprav a restaurování náhrobků a výhledově bude také
sloužit jako profesionální zdroj informací při hledání pohřbených osob nejen pro odborníky,
badatele, ale i pro příbuzné zemřelých nejen z ČR, ale z celého světa.
Stránka 7 z 12
Vybrané příklady dokumentace náhrobků
Hřbitov Mořina (fotodokumentace a identifikace). Na hřbitově se nacházejí dva náhrobky
haličských uprchlíků, z nich náhrobek č. 302 je výborně zachovaný. Dokládá tradiční způsob
zápisu náhrobního textu v hebrejštině, který se na haličských náhrobcích vyskytuje běžně
a na náhrobcích židovské populace v českých zemích se vytrácí. Nápis obsahuje pouze osobní
jméno zemřelé Cipry a osobní jméno jejího otce Moše Jony. Naproti tomu stručný nápis
latinkou uvádí jen příjmení zemřelé a místo původu.
Stránka 8 z 12
Hřbitov Mořina (fotodokumentace a identifikace). Nacházejí se zde dva náhrobky se
symbolem mohela, který obřezává chlapce ve věku osmi dnů. Náhrobky č. 87 (Šimon Fischl,
1834) a č. 194 (Šimoson Fischl, 1880) dokládají, že se tato činnost v rodině dědila.
náhrobek č. 87
náhrobek č. 194
Stránka 9 z 12
Hřbitov Mořina (fotodokumentace a identifikace). Další zajímavostí jsou dva náhrobky č. 150
a 170 pro stejnou osobu, které se vyskytují na židovských hřbitovech jen zcela ojediněle.
(Další příklady v Dubu u Prachatic a v Moravském Krumlově).
Hřbitov Uhříněves (fotodokumentace a identifikace). Náhrobek č. 8 z roku 1747 je dochován
jen ve fragmentu, přesto je pozoruhodný reliéfem lva, který symbolizuje jeho osobní jméno
Jehuda Lejb. Kvalitně zpracovaný náhrobní kámen se nachází ve starší části hřbitova a jeho
text přináší další informaci o pohřbech z blízkých Počernic. Lokalita Počernice se vyskytuje
v náhrobním nápisu.
Stránka 10 z 12
Hřbitov Rychnov nad Kněžnou (fotodokumentace a identifikace). Na hřbitově je pod
náhrobkem č. 137 pohřben otec spisovatele Karla Poláčka.
Hřbitov Vamberk (fotodokumentace a identifikace). Náhrobek č. 220 Lejv Tausig je
nejstarším náhrobkem, pochází z roku 1736.
Stránka 11 z 12
Hřbitov Ledeč nad Sázavou (fotodokumentace). Tumba nad hrobem Aharona Icaka, syna
Abrahama Jedudy z roku 1818 je jednou z několika tumb na našem území. Nejstarší
pocházejí ze starého židovského hřbitova v Praze a stavěly se nad hroby rabínů či bohatých
obchodníků či finančníků. Aharon Icak patřil do druhé kategorie, v Ledči spravoval sklad
tabáku a provozoval obchod.
V Praze dne 14.1.2016
za Židovskou obec v Praze zpracovala Mgr. Zuzana Beránková
Stránka 12 z 12