Genesis 25:24 Když se jí naplnily dny ku porodu, hle, v jejím lůnu

Genesis 25:24 Když se jí naplnily dny ku porodu, hle, v jejím lůnu

Genesis 25:24 Když se jí naplnily dny ku porodu, hle, v jejím lůnu byla dvojčata.
25 První vyšel celý ryšavý, chlupatý jako kožich. Dali mu jméno Ezau.
jméno etymologicky nejasné, zřejmě „Chlupatec“
26 Potom vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu. Dali mu jméno Jákob. Když se narodili,
bylo Izákovi šedesát let. ¶
jméno znamená „zachycující patu, podrážející nohy“
zvláště Jákobovo jméno má určitý předurčující význam. Mají jména i dnes předurčující význam?
Těžko říct. Když Bůh chce, mohou mít, podle mého názoru ale většinou ne. Kromě Pavla
Neústupného samozřejmě J
Myslím, že jméno může signalizovat, symbolizovat, že máme rozdílné výchozí pozice. Není jedno,
jestli ses narodil dobrým rodičům nebo jestli tě od dětství zneužívali nebo týrali. Není jedno, jestli
je tvůj otec povaleč nebo vstává denně ve čtyři do práce. Není jedno, jestli tě rodiče večer uloží a
přečtou ti pohádku nebo si zapnou TV. Není jedno, jestli ti bez problémů jde učení a zvládáš na
jedničky a ani se na učivo nemusíš podívat nebo jestli se i na trojky musíš dřít. Není jedno, jestli jsi
hluchý nebo slyšící, chromý nebo sportovec. Nemáš stejné startovací podmínky.
Důležitější než to ale je tvoje touha vůči Bohu, touha poznat ho a sloužit Mu.
člověk se ale svému jménu může vzepřít. Nemusí být otrokem svých výchozích pozic. Ani to, že
jste se narodili ve špatné rodině, nikdo vás nepodporoval, nepovzbuzoval a nepomáhal vám
neznamená, že nemůžete dosáhnout v Božích očích velkých věcí.
Co k tomu potřebujete? Chtít, stát o to. Touha, chtění je ta podmínka. Všechno ostatní se s Boží
pomocí poddá. Musíte ale chtít.
Bez chtění není nic – a o tom bude dnešní kázání.
Člověk se může svému jménu i vzepřít. Musí jen chtít, toužit a hledat Boha.
1 Paralipomenon 4:9 Jeho matka jej pojmenovala Jaebes se slovy: Vždyť jsem ho porodila v
trápení. 10 Ale Jaebes volal k Bohu Izraele: Požehnej mi a rozšiř mé území. Tvá ruka ať je se
mnou. Učiň, ať jsem ochráněn od zlého a nejsem trápen. A Bůh splnil to, oč žádal. ……Jaebes byl
váženější nežli jeho bratři
Jaebes měl špatné startovací podmínky. Byl možná nechtěný, měl doma nějakou divnou pozici,
dívali se na něho skrz prsty, možná ho ostatní šikanovali, možná k němu dokonce vlastní matka
neměla hezký vztah. A on se rozhodl tomu vzepřít, postavit. Jak? Modlil se. Požehnej mi a rozšiř
mé území. Tvá ruka ať je se mnou. Učiň, ať jsem ochráněn od zlého a nejsem trápen.
A co Bůh? Slyšel na takovou modlitbu? ANO!! Bůh slyší na modlitby toužících lidí, těch, kdo se k
němu obracejí.
27 Když mládenci vyrostli, stal se Ezau mužem znalým lovu, mužem divočiny, kdežto Jákob
mužem mírným, bydlícím ve stanech.
Jací jste vy? A jaké vaše děti? Každý je jiný, že?
Je zajímavé, jak odlišné i podobné jsou si naše dcery.
Je vám bližší Ezau – toulat se po lesích, lovit, občas si zabojovat, objevovat, riskovat, toulat se
divočinou. Občas přinést úlovek, sklidit pochvalu, vyspat se, odpočinout a zase nějaký adrenalin.
Nebo spíše je vám blízké – být doma, plánovat, mít pořádek, pracovat na poli, večer přijít domů,
odpočinout si. Těšit se na úrodu, sklidit ji, oslavit to.
Který typ je vám bližší? ….Rozhlédněte se kolem sebe, ať víte, s kým sdílíte sbor J
28 Izák měl rád Ezau, protože rád jídal zvěřinu, zatímco Rebeka milovala Jákoba. ¶
To je závažný problém. Izák i Rebeka se chovali jako pomatení. Byla to do značné míry jejich vina,
ty problémy, které nastaly mezi jejich dětmi. Lidé dělají ve výchově katastrofální chyby. Jsou vinni
závažnými problémy, ba i duchovní smrtí svých dětí.
Jedna paní říkala – velmi toužím, aby moje děti dělaly jógu jako já. Ona neví, co činí.
Jeden otec – nechodí v neděli do církve, přestože byl horlivý křesťan a to má několik dospívajících
synů. Může se snadno stát, že ta žena i ten muž budou jednou vinni duchovní smrtí svých dětí.
29 Jednou Jákob uvařil jídlo, když vtom přišel Ezau z pole a byl vyčerpaný.
Nikdy jsem nechápal muže, kteří doma vaří. To není špatně, tady vaší kladný hrdina, jen znovu
poukazuji na tu různost povah.
Všimli jste si, odkud Ezau přišel? Z lovu? Ne. Z boje? Ne – z pole. I on, takový bouřlivák makal na
poli, když to bylo třeba. Věci nejsou černobílé.
30 Ezau Jákobovi řekl: Dej mi teď zhltnout trochu toho rudého, zde toho rudého, neboť jsem
vyčerpaný. Proto ho pojmenovali Edóm.
To jméno znamená „červenozem“. Znáte to, když přijdete z práce, úplně hotoví, utahaní jak psi,
hladoví. Manželka udělá nejlépe, když nebude mluvit a co nejrychleji vám dá jídlo. Až se najíte,
udělá se vám lépe, věci začnou být barevnější a je čas na rozhovor.
Dá se to udělat i jinak, ale vyžaduje to velké přemáhání.
Ezau neměl chuť nic řešit. Stmívalo se, on makal celý den na poli (můj strýc sedlák vzpomínal, že
někdy nachodil při orání za koňmi 50 km a utahal několik párů). Duchovní věci byly to poslední, co
ho zajímalo.
Voněla tam čočka a masem.
Když v pátek přijdu domů jsem víc mrtvý než živý a mám tendenci se přejíst. Nebo sednout s
ovladačem k TV a vypnout mozek. Nemluvím o jídle nebo odpočinku, ty jsou legitimní, ale o té
ochablosti vůle. Znáte to?
Ale pozor blížíme se ke klíčovému okamžiku- na tom nic není, že jsi večer unavený a hladový. Ale
únava a hlad odhalují skryté věci našeho srdce. Jsme náchylnější k selhání, k hádce, odhaluje se, co
je v našem srdci. A odhalily jednu věc, která byla v Ezauově srdci. Ta věc tam byla už předtím, Bůh
se nezlobí pro jedno selhání nebo slabost po šichtě. Ale tady se odhalila věc ukrytá hluboko v
Ezauově srdci.
Jaká? Duchovní věci mu byly jedno. Neviděl nic důležitého na tom zabývat se duchovními věcmi.
Zabývat se Bohem. Prvorozenství znamenalo nést dále duchovní linii, dědictví rodiny. Dědeček
Abraham byl absolutní solitér. Jediný věřící mezi mračnem pohanů. Pronesl víru navzdory všem.
Jeho syn Izák ji nesl dál. Ale Ezauovi se do té role nechtělo – jaký Bůh, jaká víra? Nezajímá.
Nechci to řešit, nechci být ústřední postavou tohoto dramatu. Mi je dobře na tomto světě. Proč bych
se měl zaplétat do nějakých duchovních bojů? Proč bych to měl řešit?
To je postoj většiny lidí. Křesťané jsou také osamělí bojovníci v tomto padlém světě. Podivíni, kteří
přemýšlejí, proč tady jsou, co tady dělají, odkud přišli a kam jdou. Hledají pravdu. Nalezli pravdu.
Přemýšlejí o světě, o hříchu. Když vidí kříž u cesty, přemýšlejí-proč tam ten člověk visí? Žil
opravdu? Umřel tam? Proč? Čemu věří Křesťané, čemu muslimové? Mám meditovat s buddhisty,
chodí do Mekky s muslimy nebo následovat Ježíše Krista? Nemávnou nad tím rukou.
31 Ale Jákob řekl: Prodej mi teď své prvorozenství.
Jákob byl jiný – byl to křivák, nebyl charakterově v pořádku, možná byl na tom charakterově hůře
než Ezau. Ale nad duchovními věcmi přemýšlel.
Když oral, díval se kolem sebe a přemýšlel o Bohu, o dědečkovi Abrahamovi, o přírodě, o lidech
kolem sebe. Říkal si- já to chci, já chci poznat pravdu, Boha.
Věděl, že na to nemá, nikdy nebude mít přístup k těm věcem plně, nikdy nebude první. Štvalo ho to.
Záviděl bratrovi.
(Já opravdu netrpím závistí, jsem přejný – nezávidím lidem domy, auta, peníze, cestování, úspěchy,
ale když slyším, že někomu Bůh žehná- tehdy mám problém, abych nezáviděl. Tam bojuju.)
Ona to nebyla úplně pravd a – kdyby Jákob Boha opravdu hledal, našel by ho i jako druhorozený,
ale je fakt, že tu linii Božího jednání měl nést Ezau.
32 Ezau odpověděl: Hle, já se blížím k smrti, k čemu mi je prvorozenství?
Přesně jako já v pátek večer.
S čím to teď na mě jdeš? Zbláznil ses? Já mám těžkou hypoglykemii a ty přijdeš s nějakými
duchovními otázkami? Jdi mi k šípku.
33 Jákob řekl: Přísahej mi teď. I přísahal mu a prodal své prvorozenství Jákobovi.
Je to vážná věc tyhle ústní dohody.
On to odpřísáhl – Bůh to slyšel a vzal to vážně. Nešlo to pak už odvolat, vzít zpátky.
Vyjadřovalo to hluboký postoj jeho srdce nebo šlo o okamžité selhání, chvilkovou slabost?
Těžko říci, ale Bůh to vzal vážně.
Ale i kdyby to bylo jen jednorázové selhání, jsou klíčová místa v našem životě, kdy můžeme selhat
jednou provždy a obtížně hledat cestu zpět.
Kázání Ezau a Jákob
Když se loď potápí a my se předběhneme do posledního místa na záchranném člunu a ostatní se
utopí, je to nezvratná věc. Bůh nám může odpustit, snad můžeme odpustit sami sobě, ale vrátit to už
nejde.
Bylo to vyřčeno a platilo to. To, co vyřkneme, platí.
34 Jákob tedy dal Ezauovi chléb a jídlo z čočky. Ten pojedl, napil se, vstal a šel. Tak Ezau pohrdl
prvorozenstvím. ¶
Pohrdl. To je drsné slovo.
Má sedmnáct výskytů podle Studijního překladu.
Tady jsou ty nejsilnější.
2 Samuelova 12:9 Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a spáchal jsi zlo v jeho očích? Chetejce
Urijáše jsi zabil mečem a jeho manželku sis vzal za ženu;
Ezechiel 20:13 Ale dům izraelský se proti mně v pustině vzpíral, nechodil podle mých ustanovení a
pohrdl mými nařízeními, v nichž bude mít člověk život, když je bude plnit, i mé soboty velmi
znesvětili. Řekl jsem si tedy, že na ně v pustině vyliji svou zlobu, abych s nimi skoncoval.
Lukáš 23:11 I Herodes jím se svými vojáky pohrdl, vysmál se mu, oblékl ho do nádherného roucha
a poslal ho zpět k Pilátovi.
Lidé se tak chovají i dnes. My jim ukazujeme Ježíše a oni tím pohrdají.
Bůh obětoval svého jediného Syna, nechal ho utýrat k smrti kvůli nám a je nesmírně vážné, když
tím lidé pohrdají.
Ezau to prostě moc nebralo. On na to nebyl. Byl praktický. Nezabýval se tím, nepřemýšlel nad tím.
Nevěnoval tomu pozornost. A prohrál svůj život. S pláčem později hledal cestu zpět, ale nešlo to.
Židům 10:28 Kdo pohrdl Mojžíšovým zákonem, umírá bez slitování na základě svědectví dvou
nebo tří svědků. 29 Uvažte, oč horšího trestu bude hoden ten, kdo pošlapal Syna Božího, a krev
smlouvy, jíž byl posvěcen, měl za nečistou, a Ducha milosti potupil?
Neklamme se – netýká se to ale jen nevěřících. I my, kteří jsme uvěřili a byli jsme Kristovou krví
obmyti od hříchu, si musíme dávat pozor, abychom nepohrdali Boží dobrotou a nežili jen svému
tělu a tomuto světu jako to dělal Ezau.
Je to také pohrdání. Chápejte dobře. Ezauův problém nebyl, že měl rád lov. Jeho problém byl, že se
nezabýval duchovními věcmi, nestál o ně, nechtěl je řešit, nezajímal se o ně. Nepřemýšlel nad
Bohem a nad svým vztahem k Němu. A to je závažná věc. Stálo ho to život.
Jákob byl problémový, ale hledal Boha, toužil po Bohu, chtěl. To chtění ne podmínka, bez které
Boha nikdo nespatří
Židům 10:28 Kdo pohrdl Mojžíšovým zákonem, umírá bez slitování na základě svědectví dvou
nebo tří svědků. 29 Uvažte, oč horšího trestu bude hoden ten, kdo pošlapal Syna Božího, a krev
smlouvy, jíž byl posvěcen, měl za nečistou, a Ducha milosti potupil?
uvažte – Bůh poslal svého jediného syna a nechal jej umřít kvůli nám na kříži. Nezájem =
pohrdnutí touto skutečností á za následek věčnou smrt a oddělení od Boha – pro nevěřící.
Lhostejnost a vlažnost u křesťanů je také pohrdáním a také volá do nebes.
Závěr:
nebuďme lhostejní k duchovním věcem.
Bůh počítá s našimi charakterovými vadami, odpouští je, umí s nimi pracovat. Bere do výchovy i
úplné křiváky, ale nezájem, lhostejnost ke krvi svého Syna mají ty nejvážnější důsledky.
můžeme změnit svůj osud. Startovací podmínky jsou důležité, ale když budeme hledat Boha,
můžeme je změnit (jako Jaebes).
Jákob byl na tom zpočátku hůře než Ezau – ale záleželo mu na duchovních věcech a Bůh si ho vzal
do výchovy. Po letech byl Jákob úplně někde jinde než Ezau, protože měl za sebou léta Boží školy.
Pak už ten rozdíl byl propastný- z Jákoba byl Izrael, zralý muž znající důvěrně Hospodina. Ezau byl
stále tam, kde na počátku.
I my, kteří jsme uvěřili a byli jsme Kristovou krví obmyti od hříchu, si musíme dávat pozor,
abychom nepohrdali Boží dobrotou a nežili jen svému tělu a tomuto světu jako to dělal Ezau.
Lhostejnost, laxnost křesťanů je někdy katastrofální a ostudná. Nemodlíme se, nežijeme s Bohem,
nezachraňujeme duše pro Krista.
běda nám, když se zabýváme pouze věcmi tohoto světa a není žádný rozdíl mezi námi a nevěřícími.
ať jsme spíše Jákoby a bojujeme za Boží požehnání v našich životech. Ať jsme z jakýchkoliv
poměrů a jakkoliv na tom špatně, když budeme tlouct na Boží dveře, bude nám otevřeno