- B. Braun Avitum sro
Transkript
- B. Braun Avitum sro
6 2015 Časopis nejen pro dialyzované pacienty Vánoce v Evropě Obdivuhodný život objevitele inzulinu: Přečtěte si příběh kanadského lékaře Fredericka Bantinga Krása okamihu Tri príbehy s dobrým koncom rozprávané súťažnými fotografiami ISSN 1803-7267 MK ČR E 18760 Foto Borut Trdina Lázeňská dovolená v Teplicích Zvýhodněná nabídka pro dialyzované pacienty Teplice jsou nejstarší české lázně. Svým návštěvníkům nabízejí zrekonstruovaný komplex s celou řadou lázeňských domů, Krušnohorské divadlo, nový plavecký areál se squashovými kurty či řadu proslulých restaurací a kaváren. K opravdovým zážitkům patří výhledy z Doubravského vrchu, Bořně, Milešovky nebo z Komáří vížky, kam vede sedačková lanovka. V létě lze využít vodní nádrže, v zimě horský terén se sjezdovkami různé obtížnosti a upravované běžecké trasy. Lázeňský dům Beethoven*** Hlavní sezona 9 040 Kč / jednolůžkový pokoj (26. 4.–3. 10.) 8 456 Kč / dvoulůžkový pokoj 9 040 Kč / dvoulůžkový pokoj komfort Vedlejší sezona (4.–31. 10.) 7 873 Kč / jednolůžkový pokoj 7 290 Kč / dvoulůžkový pokoj 7 873 Kč / dvoulůžkový pokoj komfort Zimní sezona (1. 11.–23. 12.) 6 707 Kč / jednolůžkový pokoj 6 124 Kč / dvoulůžkový pokoj 6 707 Kč / dvoulůžkový pokoj komfort Cena zahrnuje 6x ubytování s polopenzí pro jednu osobu 5 lázeňských procedur (pondělí–sobota) podle doporučení lékaře 1x denně volný vstup do termálního bazénu na 1 hodinu Bonusy pro Vá Volně prod s: ejné procedury s 20% slev ou Rezervace: C entrum prázdninových dialýz, B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, 148 00 Praha 4, tel. +420-271 091 922, fax +420-271 091 923, e-mail: [email protected]. B. Braun Avitum s.r.o. | V Parku 2335/20 | CZ-148 00 Praha 4 Tel. +420-271 091 911 | Fax +420-271 091 912 | e-mail: [email protected] | www.bbraun-avitum.cz Z OBSAHU VYBÍRÁME Rozhovor 4 Otto Philipp Braun: Podstatou společenské odpovědnosti je dlouhodobá investice, jedině tak můžeme něco změnit Lidé kolem nás 6 Inspirující příběh mladého muže, který dokazuje, že i lidé v mladém věku odkázáni na dialýzu se nemusejí vzdávat svých snů a cílů. Cestujeme 16 Objevte kouzlo podzimního Japonska. Vážené čtenářky, vážení čtenáři, advent je tu a zanedlouho tu bude nový rok. Nastal čas bilancování a my věříme, že jste i tento rok strávili s naším časopisem příjemné chvíle, dozvěděli jste se něco nového nebo se nechali inspirovat. Když už jsme u té inspirace, v tomto čísle si mimo jiného můžete přečíst i několik podnětných příběhů lidí, kteří jsou stejně jako vy odkázáni na dialýzu. Samozřejmě nezapomínáme na sváteční čas, a proto jsme v redakci zapátrali a sepsali jsme, jak tráví svátky lidé v jiných evropských zemích. O vánočních tradicích v Evropě se dočtete na straně 6. Samozřejmě nechybí návod na adventní věnec, recept na cukroví nebo vánoční povídka. Přejeme vám klidné a pokojné svátky a do nového roku jen to nejlepší! Vaše redakce Dialog · Časopis nejen pro dialyzované pacienty Vychází jednou za dva měsíce. Zdarma. ISSN 1803-7267 Redakční rada: Ing. Petr Macoun, Ph.D., MUDr. Martin Kuncek, RNDr. Martin Kalina, Ph.D., Luděk Hajský, Šéfredaktorka: Marie Polášková, Redakce: Kristýna Tesařová, Mgr. Michal Dušek, prim. MUDr. Roman Kantor, Luděk Hajský, Grafika: Tomáš Komůrka, BA, a Pavel Cindr Vydavatel: B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, CZ-148 00 Praha 4, IČ: 61856827, DIČ: CZ61856827, tel. +420 -271 091 111, fax +420-271 091 912, e-mail: [email protected], www.bbraun-avitum.cz Veškeré články publikované v tomto časopisu mají pouze informativní charakter a nejsou právně závazné. Veškerá doporučení uveřejněná v tomto časopisu týkající se zdravotního stavu, dietních a režimových opatření je nutné konzultovat s ošetřujícím lékařem nebo sestrou. Redakce si vyhrazuje právo na úpravu veškerých textů. Dnes na téma 12 Vánoce v Evropě: Jak oslavují Ježíška u našich sousedů Víte, že 9 Objevitel inzulinu měl skutečně obdivuhodný život. Přečtěte si příběh kanadského lékaře Fredericka Bantinga. Hobby 23 Ozdobte si dveře dokonalým adventním věncem. 3 Reportáž Rozhovor Otto Philipp Braun: Podstatou společenské odpovědnosti je dlouhodobá investice, jedině tak můžeme něco změnit V Latinské Americe působíte už sedmým rokem. Jak funguje firemní CSR (corporate social responsibility – společenská odpovědnost firem, pozn. red.) v Brazílii? Projevují se v ní kulturní rozdíly? To určitě ano. Vy v Čechách díky svým ambasadorům, které podporujete, inspirujete nemocné lidi k tomu, aby vedli kvalitní život. Říkáte jim tím, že 4 S Ottem Philippem Braunem jsme se sešli během jeho návštěvy v Praze. Při této příležitosti se pan Braun seznámil s ambasadory projektu B. Braun pro život, předal šek na podporu spolku Život bez střeva a zodpověděl nám pár otázek. nemocí svět nekončí, že se s ní mohou poprat a život si užít. V Brazílii se zaměřujeme pře- devším na vzdělávání, protože na rozdíl od Evropy v Brazílii školství nefunguje moc dobře. Co v rámci vzdělávání dětem nabízíte? Spolupracujeme se základními a středními školami na mnoha výchovných a vzdělávacích programech. Například podporujeme vzdělávání v informatice na základních školách, sponzorujeme vybavení počítačových učeben a podobně. Chceme, aby se děti naučily používat počítače a různé soft- Rozhovor Reportáž Otto Philipp Braun při příležitosti předání šeku Monice Malíčkové, zástupkyni spolku Život bez střeva odejde k jiným firmám. A to je přece důkaz toho, že jsme pomohli vzdělat konkurenceschopného mladého člověka. A že naše CSR opravdu funguje. wary a mohly to v budoucnu využít ve svůj prospěch. Také se zaměřujeme na děti v posledních ročnících středních škol, kterým nabízíme další rozvoj v různých oborech, například technických nebo matematických. Takové vzdělání bohužel v brazilských školách nezískají. Mnoho z těchto studentů následně zaměstnáme. Ale víte co? Mnoho jich také Je v Brazílii firemní CSR politika běžná? Když jsem do Brazílie přišel, nic podobného tam nebylo. Vzdělávací programy už vůbec ne, ty jsme postavili od nuly. Co existovalo, byly různé sportovní programy. K těm jsme se přidali a začali jsme motivovat lidi, aby začali sportovat, běhat, více se starat o své zdraví. Spolupracovali jsme například na běžeckém závodě v Riu, kde se nám k účasti podařilo přesvědčit dvě stě lidí. To je velké číslo, kdo všechno běžel? Hlavně zaměstnanci. Naše firma měla v celém závodě největší podíl zaměstnanců. Mělo to skvělou atmosféru. Seznámil jste se s našimi ambasadory. Poradil byste jim něco? Já skutečně nejsem ten, kdo by jim měl cokoliv radit (smích). Myslím si, že oni mohou poradit mnohem více mně než já jim. Možná jen aby pokračovali v tom, co dělají. Koneckonců všichni jsme lidé a oni nám toho lidsky mohou dát mnohem víc. Kde vidíte budoucnost CSR programů? V Brazílii jsme například podpořili jednoho pianistu, ale ne tak, že bychom mu jen sponzorovali koncert, udělali z toho pěkný večírek, pozvali partnery. Pracovali jsme s ním dlouhou dobu, takže mohl opravdu rozvíjet svůj talent a mohl pokračovat v tom, co ho baví a naplňuje, a zároveň svou hudbou přinášet radost i ostatním. CSR nespočívá v tom, uspořádat pěknou akci, pozvat novináře, vypadat dobře. CSR je o dlou- hodobé práci, o dlouhodobé investici. Jedině tak můžeme něco doopravdy změnit. Otto Philipp Braun (33) zastupuje již šestou generaci rodinných vlastníků koncernu B. Braun. Jeho profesní kariéra započala studiem bankovnictví, financí a mezinárodního účetnictví na univerzitě Cass Business School v Londýně, poté několik let pracoval v Biefeldu a Indii, než se vrátil zpět k rodinné firmě. Od roku 2009 je zodpovědný za dceřinou společnost B. Braun v Sao Goncalo poblíž Rio de Janeira. Od roku 2011 zasedá v představenstvu pro regiony Pyrenejského poloostrova a Latinské Ameriky. Je ženatý. 5 DNES NA TÉMA… Německo pokrmem jsou ryby a drůbež v rozmanitých úpravách. I v rakouských domovech se po večeři zapalují svíčky na stromku a rozdávají se dárky. Začneme u našich západních sousedů. Tradiční Vánoce v Německu jsou těm českým podobné, ale Češi ze srovnání vycházejí jako „chudí příbuzní“. Německá vánoční výzdoba je daleko bohatší a honosnější, tradice adventních věnců a kalendářů je mnohem výraznější, nechybí snad v žádné domácnosti. K tradiční výzdobě patří krušnohorské pyramidy. Jejich původ je spojený s dávným Itálie Vánoce v Evropě Krušnohorské pyramidy zvykem, kdy se v domácnostech stavěly ze zelených větví stromků tvary podobné pyramidám, na jejichž vrcholu se zapalovala svíce. Dnes se takové pyramidy staví v některých vsích místo vánočních stromků. Německým dětem naděluje dárky Christkind neboli Ježíšek. Na rozdíl od Česka si však Ježíšek při rozdávání dárků osedlává vítr a rodiče tak mají odpověď na všetečné dětské otázky, jak to ten Ježíšek všechno stíhá. Na štědrovečerní stůl se v německých domácnostech servíruje mnoho pokrmů z ryb, obložené mísy, jablečný závin, ovocný salát s likérem a nejoblíbenější cuk6 Dárky nosí Ježíšek, na stole nechybí hrachová polévka a kapr, přes den se drží půst, aby nás navštívilo zlaté prasátko, a večer se lije olovo, krájí jablka nebo pouští svíčky. To jsou zvyky, které v období vánočních svátků stále dodržuje mnoho českých domácností. Jak ale slaví Vánoce u sousedů? Evropa je kulturně bohatý kontinent a podle toho taky vypadají vánoční tradice různých zemí. Pojďme si představit zvyky některých z nich. roví vyráběné z vajec známé jako marcipánové cukroví. Rakousko Rakouské Vánoce začínají vlastně už 1. prosince, kdy děti Tradiční rakouská vánoční štola otevřou první dvířka v adventním kalendáři. Adventní věnce nechybějí u žádného vchodu do domu nebo bytu. O adventu je také nejvyšší čas na pečení tradičních rakouských vánoček a štol, tyto sladké a vůbec velmi nedietní výtvory se totiž musejí nechat řádně uležet. V předvečer svatého Mikuláše se v ulicích rakouských měst i na vesnicích stále ještě ozývá výhružné řinčení čertovských řetězů a děti po odříkání básničky dostávají nadílku. Nejrozšířenějším štědrovečerním To Italové Vánoce na rozdíl od Němců velmi odbývají. Nepečou ani cukroví a na vánoční stůl se stále častěji dostávají těstoviny, ačkoliv na italských stolech často nesmí chybět ryba a krocan. Děti dostávají dárky až pětadvacátého ráno. Ale tradice půlnočních mší je stejná jako u nás. Francie Francouzské Vánoce se nesou v rodinném duchu. Na Štědrý večer dávají děti své vyčištěné boty ke krbu nebo jinam do obývacího pokoje a doufají, že je najdou naplněné dárky. Père Noël a Père Fouettard To je úloha Père Noëla (Otce Vánoc), který ve Francii supluje Ježíška. Toho doprovází Père Fouettard (otec políček), který vyplácí zlobivé děti plácnutím přes zadek. Francouzské vánoční jídlo se skládá z ústřic, klobásek, vína, pečené šunky, salátů, ovoce a sladkostí. Tzv. Kristův koláč je pečený a je ozdoben cukrovou pěnou tak, DNES NA TÉMA… Reportáž aby se podobal malému Ježíškovi. Španělsko Na Štědrý večer se ve Španělsku tradičně scházejí rodiny v domě prarodičů, jeden rok u rodičů ženy a druhý rok u rodičů muže. Ale všichni zúčastnění, ať již jde o ženy či o muže, pilně pomáhají při přípravě štědrovečerní večeře. Je to opravdový svátek, večeře začíná kolem desáté hodiny večerní a pokračuje dlouho do noci. Jídlo je prokládáno zpěvem kolem vystavěného betléma s jesličkami. Jesličky jsou ale do půlnoci prázdné. Je zvykem, že nejmenší z rodiny položí Ježíška do jesliček přesně o půlnoci. Stále ještě hodně Španělů pravidelně chodí na vánoční půlnoční mši, ale je pravda, že dnes již mnoho „moderních“ rodin tráví i Štědrý večer u televizní obrazovky. Při sezení u televize konzumují spoustu sladkého vánočního pečiva. Mezi typické cukrovinky patří cukroví z nugátu a různé druhy máslových sušenek. Vše potom zapíjí nápojem zvaný Cava, což je druh španělského šampaňského. Anglie Anglický Ježíšek se jmenuje Father Christmas (Otec Vánoc). Nosí dlouhý oblek červené nebo zelené barvy a na Štědrý večer chodí dům od domu a rozdává dárky. Děti věší punčochy na krb anebo prázdné povlaky od polštářů na rohy postelí, ráno se probouzejí a doufají, že právě jim tam Otec Vánoc zanechal spoustu dárků. 25. prosince rodina společně rozbaluje dárky a poté připravuje slavnostní hostinu. Ta bývá podávána přesně v poledne. Stůl, na němž se obědvá, se doslova blýská vším zřídkakdy používaným porcelánem a křišťálovým sklem. Oběd začíná přípitkem a poté symbolickým rozlomením tzv. christmas cra- deru se pokládá do rozvětvení vidlic stromů a dalším ciderem se stromy ještě postříkají. Muži pak střílejí z pušek do stromu za doprovodu mohutného tlukotu do hrnců a pánví. Ostatní přítomní lidé kloní hlavy a zpívají píseň wassailingu. Tento rituál má sloužit k odehnání Ang lický puding polévaný brandy ckers (papírových tub, v nichž se ukrývá drobný dárek). Oběd se skládá z pečeného krocana s kaštanovou nádivkou se zeleninou a omáčkou. Nabídka dezertů je mnohem pestřejší: švestkový puding polévaný brandy, sladké koláče nadívané kandovaným ovocem aj. Klasické vánoční cukroví, jako známe z našich domovů, zde ale nečekejte. Angličané si dodnes udržují mnoho tradičních a často zábavných zvyků. Jedním z nich je například tzv. wassailling. Je to především svátek farmářů, kteří jej slaví společně se svými rodinami a přáteli. Tradičně se jedí horké koláče a popíjí se cider, nápoj podobný jablečnému vínu. Potom odcházejí všichni do sadu s dalšími zásobami. Koláč namočený v ci- zlých duchů ze sadu a zároveň k povzbuzení duchů dobrých, aby poskytli v příštím roce bohatou úrodu. Irsko Vánoce v Irsku jsou ve znamení rozsvícených svíček v oknech. Podle pověr světla svíček po celý Štědrý večer a noc svítí na cestu Svaté rodině a zároveň dávají i kousek tepla chudým kolemjdoucím. Svíčky také mají připomenout, že v domě žije katolická rodina a všichni její přátelé jsou srdečně zváni k oslavě Vánoc. Pro Iry jsou Vánoce obdobím velikých, především náboženských a duchovních oslav. Scéna s jesličkami je zde naprostou tradicí a jen v málokterém domě ji nenajdeme. Tradičním vánočním pokrmem je kulatý dort plný kmínových semínek. Většinou má každý člen domácnosti jeden pro sebe. Kromě tradičního krocana mívají Irové také marinované hovězí. Dánsko V dánských domácnostech se začíná slavit s příchodem prvních vánočních dekorací. Vánoce jsou pro Dány nejkrásnějším obdobím roku, v málokteré zemi se vidí takové potěšení a takové výbuchy světel jako v Dánsku. Za podvečerního šera se náhle rozsvěcí tisíce a tisíce svíček. V prvním adventním týdnu starosta Kodaně rozsvěcí hlavní strom jako dar pro všechny obyvatele Dánska od norských sousedů. Na Štědrý večer visí téměř v každém domě dánská vlajka a často se malými státními vlaječkami zdobí i vánoční stromečky. Tradičním jídlem je rýžový pudink, ve kterém je jedna celá mandle. Kdo najde ve své porci tuto mandli, vyhrává malý dárek, obvykle malé marcipánové prasátko. Dalším chodem štědrovečerní večeře bývá pečený krocan či husa plněná jablky a sušenými švestkami servírovaná s červeným zelím a karamelovými bramborami. Jako zákusek se podává něco z nepřeberného množství sladkého dánského pečiva. Po večeři Dánové obvykle tančí kolem stromečku a zpívají. Kolem desáté hodiny večerní se rozdávají vánoční dárky. Před spaním se většinou ještě dále hoduje a ráno 25. prosince se jí rýžová kaše, na které je pro vylepšení chuti rozpuštěno trochu čerstvého másla. 7 lidé kolem nás „Sústreďujem sa na veci, ktoré sa dajú zmeniť“ Foto Ester Horovičová 8 lidé kolem nás Radko Pelach (*1982) je dôkaz, že i na dialýze môžeme stretnúť výnimočných ľudí. Na dialýzu bol odkázaný už vo veľmi mladom veku, v necelých dvadsiatich rokoch, päť rokov po tom, čo sa mu prejavili prvé problémy s obličkami. Napriek tomu sa nevzdal ani jedného zo svojich snov. Píše básne s ohnivkami zo života, z jeho pocitov a túžob, ktoré má. Aké sny má mladý človek ako si ty, ktorý je zviazaný s dialýzou? Mnoho ľudí by povedalo, že chorý človek má len jeden sen a to vyzdravieť. Avšak po dlhotrvajúcej chorobe, ktorú navyše nemá možnosť zmeniť, sa prispôsobí novej situácii a sústredí sa v živote na veci, ktoré sa zmeniť dajú. Láka ma navštíviť stredomorské ostrovy, najmä Krétu, Sardíniu a Korziku s nádhernými pieskovými plážami, priezračným morom a možnosťou výletov, ďalej miesta s nádychom starovekej histórie, i keď je to už finančne náročnejšie. Často nezáleží kde, na akom mieste sme, ale kto je s nami, bohužiaľ, mne v súčasnosti blízka osoba chýba. Takmer pravidelne sa zúčastňuješ na športových hrách transplantovaných a dialyzovaných pacientov. Čo ťa k tomu viedlo? Jedna stránka týchto športových hier spočíva v pohybe, ktorý je pre dialyzovaných pacientov veľmi dôležitý. Pomáha udržiavať dobrú fyzickú kondíciu, posilňuje srdcovo-cievny systém, spomaľuje osteoporózu a pozitívne vplýva aj na psychiku. Druhou je ľudská stránka, keď človek stretne ďalších ľudí s podobnými zdravotnými problémami, utuží priateľstvá alebo nadviaže nové a vie, že vo svojom ochorení nie je sám. Máš tituly Bc. a MBA, ovládaš anglický jazyk. Dokázal si študovať aj napriek svojmu ochoreniu a pracovným povinnostiam, aby si to dosiahol? Keďže som na dialýzu začal chodiť v mladom veku, toto Na dialýzu som nosil učebnice všetko som dosiahol v súbehu s ňou. Najprv som získal titul Bc. a BSBA v podnikovom manažmente v roku 2006, potom som pokračoval v štúdiu MBA so zameraním na finančný manažment na vysokej škole v Bratislave, ktoré som ukončil o dva roky neskôr. Veľkú štátnicu z anglického jazyka som úspešne absolvoval pred dvoma rokmi, tu aj občasne prekladám. V súčasnosti študujem nemecký jazyk a možno niekedy v budúcnosti by som si chcel dorobiť inžinierske štúdium. Škola ponúkala možnosť externého štúdia, pri MBA to prebiehalo víkendovou for- S chorobou sa bojovať nedá, chorobu môžete len akceptovať mou. Keďže štúdium bolo finančne náročné, venoval som sa popri ňom aj prekladom. Náročnejšie to bolo zvládnuť pred skúškou alebo v období, keď som bol po prednáškach väčšmi unavený z cestovania. Spomínam si, ako som si často nosil učebnice aj na dialýzu a stále sa v nich vŕtal. No aj na tomto príklade je vidieť, že i popri dialýze je štúdium možné. V súčasnosti si pracovne aktívny; je pre teba ťažké skĺbiť pracovné povinnosti s dochádzaním na HDS? Zosúladiť pracovné povinnosti s dialýzou je niekedy zložitejšie; dialyzačné ošetrenie občas treba prehodiť kvôli porade, inokedy je to o švihu, keď viete, že do odchodu na dialýzu musíte mať určité povinnosti vybavené. Sú dni, keď je nutné pracovať aj cez víkend, pretože v pondelok musím svoje pracovné povinnosti prispôsobiť dialyzačnému ošetreniu. Čomu konkrétne sa v práci venuješ? Vo firme pracujem na pozícii referenta marketingu, nosnou časťou práce je získavanie, transformácia údajov a informácií a ich spracovanie do podoby pre manažment, prezentácia spoločnosti navonok prostredníctvom spracúvania Láska včera, dnes a zajtra Keď zajtra bude dnes. Nezradím. Nechcem piť rosu zo zeme. Ona je predsa tak ďaleko. Keď dnes bude včera. Mám čisté svedomie. Dokedy? Keď zajtrajšok sa stal dneškom. Rieke chýba jeden prameň. Donesú ho tŕne ruže. Včera zranili. A zajtra zrania zas. No ona aj tak nevyschne, Lebo ju kropia moje slzy. Sen o láske Vôňa jej pokožky chutila mojim perám, tak ako moje srdce jej objatiu, tak ako jej vlasy mojej dlani, tak ako moje oči jej dojatiu. Dala mi srdce, ja jej svoje, nikto ich nerozdelí vo dvoje, tak ako nik naše dlane horúce, čo prsty zvierali v obruče. Vôňa jej dychu a teplo jej tela, zajtra vo mne iskru zapália, aby naše srdcia na popol zhoreli, sťa tie knôty sviec v plameni. Dnes však blízkosť jej tela, čo čaro lásky sľubuje, našej láske stačila, pretože veľmi miluje. Ťažoba hrala sa s jej viečkami, sen jej putoval mysľou, zaspala mi v náručí, plná sladkých pocitov. Túžba Chcel som stratiť lásku. Aspoň by som vedel, že ma niekto miloval. Chcel som stratiť peniaze. Aspoň by som vedel, že som ich mal. Chcel som stratiť šťastie. Aspoň by som vedel, že som si ho mal viac ceniť. Ale nikdy som nechcel stratiť život. 9 lidé kolem nás (Ne)úspech Tvoj kalich sklamania ešte nevyschol. Tvoja ruža úspechu je ešte stále pokropená rosou a slzami smútku. Tvoje oči ešte stále nemajú lesk predchádzajúcich dní. Hlboká rana mečom do útrob Tvojich schopností ešte stále krváca. No príde lúč slnka. Príde, aby vysušil Tvoj kalich sklamania, Tvoju ružu úspechu a Tvoje oči. Príde, aby zacelil hlbokú ranu tiahnucu sa krížom cez Tvoje schopnosti. Lúč slnka práve prichádza. Báseň Plynúca rieka. Nemenné brehy. Most z obrazov. Nič nezmení. Rieka zamrzne. Breh sa vzdiali. Most zrúca. Do nenávratnej diali. Chcela ísť za snom, na druhý breh, no uvila len veniec, čo iba zázrakom spojí, srdcia dvoch ľudí, čo v snoch sú možno svoji. Plakala, no plnila rieku. Kráčala, no unášal ju prúd. Čakala, kým rieka zmrzne, no ľad bol príliš studený. Preto báseň znova a znova, nestráca nádej, aj keď veniec odnesie prúd, upletie druhý, vystavia mosty, vydá sa po stopách zaliatych vodou, svetom cnosti. Tá báseň som ja... 10 prezentácií či správ pre rozličné subjekty, webové stránky či komunikácia v rámci firmy zavedením nového vnútropodnikového informačného systému, a tiež preklady. Kedy si začal chodiť na dialýzu? Bolo to v roku 2002, mal som 19 rokov. Keďže ma ale už predtým trápili vážne prejavy zlyhávania obličiek, začiatok dialýzy skôr znamenal akési vykúpenie z danej situácie. Ako si vnímal vážnosť svojho ochorenia? Prijímal som to veľmi ťažko. Vedel som, že nejde o banálny zdravotný problém, no postupom času sa to zlepšilo, na danú situáciu som si zvykol a prispôsobil sa jej, aj keď skutočne prejde niekoľko rokov, kým sa človek so svojím stavom zmieri. S chorobou sa bojovať nedá, chorobu môžete len akceptovať. V súčasnosti sa skôr sústreďujem v živote na tie veci, ktoré sa zmeniť dajú, zmeniť tento stav nie je celkom v mojich silách. Aká bola u teba príčina zlyhania obličiek? V mojom prípade bola príčinou obličkového zlyhania TIN, avšak dôvod jej vzniku nie je dostatočne objasnený; možno tam bol faktor častých zápalov mandlí a angín, ktoré som prekonával v detstve. Čo by si poradil ako skúsený a erudovaný pacient novým pacientom, ktorí prichádzajú na HD? Dôležité je mať záujem o veci okolo seba, o svoje ochorenie, uvedomiť si, že život pokračuje aj ďalej a zodpovedným prístupom k sebe môžeme byť lepšie pripravení na ďalší život, prípadnú transplantáciu. Informácie mi dali pocit, že mám veci pod kontrolou Ty sám si už bol transplantovaný, ale v krátkom čase si sa vrátil k dialyzačnej liečbe. Kedy to bolo a čo sa stalo? Bolo to už pred trinástimi rokmi. Na transplantáciu som sa dostal asi po roku v dialyzačnej liečbe. Sprvu to vyzeralo tak, že transplantovaná oblička sa prijme, no po zhruba jeden a pol mesiaci sa vytvorili protilátky a nepomohla ani plazmaferéza... transplantovanú obličku sa nakoniec rozhodli vybrať. Odvtedy som opäť zaradený v čakacej listine na transplantáciu. O svojej chorobe toho vieš skutočne veľa. Odkiaľ čerpáš vedomosti z oblasti svojej diagnózy a dialyzačnej liečby? Ako vysokoškolský študent som mal prístup do svetových databáz odborných publikácií a článkov, a to nielen z oblasti ekonomiky, ale jedna databáza bola zameraná aj na medicínu. Zvedavosť urobila svoje. Od článkov pre bežnú verejnosť som postupne prešiel k odbornejším článkom zväčša v anglickom jazyku. Veľa informácií mi poskytol aj personál nášho dialyzačného strediska, za čo sa mu chcem osobitne poďakovať. Informácie mi dávali akúsi „falošnú“ nádej, že to mám pod kontrolou. Nakoniec nešlo celkom o falošnú nádej, nie je potrebné mať encyklopedické vedomosti, ale aspoň základné vedomosti áno, pretože aj pacient sám môže do istej miery ovplyvniť to, ako sa cíti Marie Polášková VÝSLUCH Radko Pelach • Hudba: Lara Fabian – Je Suis Malade, Chicane – Saltwater, Delerium ft. Dani – Fallen, hity, house, dance • Kniha: Oscar Wilde – Portrét Doriana Graya • Ročné obdobie: Leto • Znamenie: Rak • Farba: zelená, modrá • Jedlo a nápoj: hubová polievka, Campari s pomarančovým džúsom a ľadom • Osobnosť: Delta Goodrem • Životné motto: „Veľkosť života sa počíta veľkosťou jeho okamihu“ Reportáž víte, že… C Pokusy na psech Inspirací mu byl Rus jménem Sobolev a Američan Barron. Oba se zajímali o to, jak lidský organismus hospodaří s cukrem, a pokusně zkoumali tzv. Langerhansovy ostrůvky ve slinivce. To Bantinga zaujalo Za polárním kruhem Foto: Wikimedia Commons o má společného kráter na měsíci a látka, kterou produkuje slinivka břišní? Kanadského lékaře Fredericka Granta Bantinga. Právě ten totiž objevil léčebné účinky inzulinu a je po něm pojmenován měsíční kráter. F rederick Grant Banting, lékař, chirurg a fyziolog, se narodil v roce 1891 v kanadském Ontariu jako nejmladší z pěti dětí. Na Torontské univerzitě měl původně studovat teologii, ale záhy zjistil, že ho více láká medicína. Krátce po složení bakalářských zkoušek odjel s kanadským vojenským kontingentem do válčící Evropy, kde působil jako lékař ve Francii. Tak také přišel ke zranění, kvůli němuž o rok později získal válečný kříž za hrdinství. Po návratu z války se chtěl mladý lékař Frederick Banting věnovat ortopedii. Nastoupil tedy do dětské nemocnice, kde se věnoval oboru, a ortopedii spolu s farmakologií přednášel také jako praktikant na univerzitě. V roce 1922, šest let po získání bakalářského titulu, získal titul doktora medicíny. Když o rok později obdržel Nobelovu cenu, stal se ve vědeckých oborech prvním mužem, který byl ověnčen tímto maximálním oceněním již rok poté, co v příslušném oboru dokončil vzdělání. K objevu inzulinu však měl všechno potřebné připraveno již dávno… Doktor inzulin Obdivuhodný životní příběh muže, jenž stojí za lékem, který je otázkou života a smrti pro stovky milionů lidí. Seznamte se s baronem Frederickem Bantingem. a provedl v té souvislosti několik pokusů na psech. V roce 1920 získal extrakt ze psí slinivky a vstříkl jej psům s příznaky cukrovky. Zjistil, že tento hormonální přípravek dokáže regulovat hospodaření organismu s cukrem, a dal tak vzniknout látce, která dodnes chrání životy cukrovkářů – inzulinu. Doktor věd, Nobelova cena a šlechtický titul Když v roce 1922 Banting dokončil práci na inzulinu i své vzdělání, kanadské zdravotnictví mu obratem udělilo nejen peněžitou odměnu, ale také profesorské křeslo. Nedlouho poté získal všechny vědecké i pedagogické hodnosti a kromě titulu doktora věd mu Torontská univerzita udělila také zvláštní cenu i doživotní rentu. To vše se událo během pouhých šesti let. Když v roce 1928 odjel Banting přednášet do Anglie, ani všechny společenské povinnosti nestíhal. Každý měsíc mu nějaká univerzita chtěla udělit čestný doktorát, dostával státní vyznamenání i ceny za pokrok v medicíně a pozvánky na lékařské nebo farmakologické události se mu staly denním chlebem. V roce 1934 ho dokonce král Jiří povýšil do šlechtického stavu, a stal se tak baronem Bantingem. Krátce po získání šlechtického titulu se Banting vydal na expedici k polárnímu kruhu. Už měl medicíny a zájmu o svou osobu dost a chtěl si odpočinout od všech společenských povinností. Mezi jeho další netušené přednosti totiž patřilo také výtvarné nadání a jako nadšený amatérský malíř měl za úkol zachycovat atmosféru prostředí právě malbou. Brzy nato vypukla druhá světová válka a Banting nedokázal stát stranou. Stal se spojovacím důstojníkem mezi anglickou a americkou tajnou službou, což se mu stalo osudným. Neustále létal mezi Amerikou a Evropou a 21. února 1941 se bohužel jeho letadlo zřítilo nad neobydlenou oblastí Newfoundlandu, kde život tohoto neobyčejného muže vyhasl. Světový den diabetu Cukrovka je v současnosti jednou z nejčastějších příčin chronického selhání funkce ledvin. Pravidelné kontroly nemocných s tímto onemocněním jsou proto nezbytné, aby se zabránilo poškození ledvin nebo aby se alespoň zpomalila progrese ledvinových komplikací. Právě prevenci a zvyšování povědomí veřejnosti o problematice diabetu je určen Světový den diabetu organizovaný Mezinárodní diabetologickou federací (IDF). Ten každoročně připadá na 14. listopadu, tedy na počest dne, kdy se narodil objevitel inzulinu Frederick Banting. 11 PORADNA Odpovídá MUDr. Roman Kantor z Dialyzačního střediska B. Braun Avitum Třinec Poradna ? Jak je to prosím s dialyzovaným pacientem, který se nemůže vážit? Maminka přišla o nohu, tak na váhu nevstoupí, nepostaví se ani na tu zbylou nohu. Proto ji dialyzují „od oka“. Když jedeme kamkoliv na dovolenou, kde dochází na dialýzu a kde ji vždy váží na posteli, má třeba až osm kilo nad suchou váhou. Maminka moc nepije, teď se i bojí jíst, a to je diabetik na inzulinu. A proč nejí? Sestřička na domovské dialýze řekla, že moc přibírá, i když ji neváží, a proto maminka skoro nejí. Já už jsem na tom tak, že bych se s maminkou nejraději někam odstěhovala, protože dialyzačních center není moc, ale je to vážně složité. Proč je třeba někde možné sebrat za jednu dialýzu i čtyři kilogramy, aby to mamince během týdne dovolené stáhli na suchou váhu, a neudělá se jí špatně ani kvůli tlaku? Podotýkám, že vždycky se z dovolené vracíme na suché váze. Teď se mamince stává, že se doma posadí a motá se jí hlava, má nízký tlak, přitom ho jinak má vysoký. Může to být z toho, že málo jí a pije a stále jí berou 3,5 kilogramů, tak už může být pod suchou váhou? A ještě se chci zeptat, zda má člověk nárok a právo dojíždět na dialýzu i na delší vzdálenost, aby se nemusel stěhovat. 1 8 1 5 5 7 9 8 3 4 6 7 5 2 12 7 3 9 1 2 2 8 4 1 9 3 7 Vážení pacienta před dialýzou a po dialýze je pro řízení správné dialýzy zcela zásadní. Minimální váhové přírůstky mezi dialýzami, které mohou být příčinou méně důležitého sledování, se výjimečně vyskytují u pacientů, kteří mají ještě výraznou zbytkovou diurézu v začátcích dialyzační léčby. U všech ostatních pacientů po několika dialýzách bez vážení bude váha s velkou pravděpodobností někde mimo suchou váhu, většinou směrem nahoru – jak píšete – i klidně plus osm kilogramů. Pacienti bez dolních končetin nebo takoví, kteří nejsou schopni se postavit na váhu, tvoří významný podíl dialyzovaných pacientů. Dialyzační střediska s tím zcela samozřejmě počítají a tuto problematiku řeší následovně: 1.Používají váhy, které umožňují zvážení pacienta i s invalidním vozíkem, váha vozíku se jednoduše odečte. 2.Používají postele nebo ještě lépe dialyzační křesla opatřená váhou. Váha je před uložením pacienta vynulována, po ulo- Sudoku ádná číslice se nesmí v jednom Ž řádku opakovat dvakrát ádná číslice se nesmí v jednom Ž sloupci opakovat dvakrát ádná číslice se nesmí ve čtverci Ž 3 x 3 opakovat dvakrát 4 5 8 4 snadné velmi obtížné žení pacienta na křeslo či lůžko je váha zobrazena a ukazuje se v průběhu celé dialýzy. Takové váhy jsou dnes rovněž v přiměřeném počtu zcela standardním vybavením dialyzačního střediska. Může se tedy výjimečně stát, že při některé dialýze pacient není zvážen a ultrafiltrace je nastavena odhadem, kdy sestřičky znají běžné váhové přírůstky pacienta, rozhodně by se však nemělo jednat o běžnou praxi. Za velké váhové přírůstky mezi jednotlivými dialýzami může především přijatý objem vody, samotné jídlo má menší vliv, důležité je vysazení soli. Nepřiměřené omezovaní jídla může vést k podvýživě, která ohrožuje pacienta možná více než nějaké to kilo navíc. Pokud jsou opravdu váhové přírůstky velké, sestřičky s pacientem nebo rodinou rády proberou jídelníček a zaměří se na jeho problematické části. Samozřejmě podmínkou je zájem pacienta o spolupráci. Zapojení ošetřujícího člena rodiny tento proces může pozitivně ovlivnit. 2 7 6 8 3 3 5 4 1 4 6 8 4 5 9 1 9 1 2 3 6 5 2 1 8 5 Reportáž PORADNA Pokud lze dosáhnout suché váhy na rekreační dialýze, musí jí být dosaženo i na mateřské dialýze. Dialyzačních středisek v České republice není nikterak málo, hustota sítě dialyzačních středisek je jedna z největších na světě. Přesto mohou existovat regiony, kde není příliš na výběr. 6 8 5 9 6 2 3 9 7 3 6 4 1 8 7 3 2 8 6 6 Závratě po dialýze a nízký krevní tlak mohou mít více příčin. Jednou z nich může být skutečně příliš nízká podialyzační váha. Další příčinou mohou být léky užívané na hypertenzi, které pacient užívá, aniž je redukována jejich dávka nebo aniž jsou vysazeny, má-li tlak nízký. Závratě však mohou 9 Sudoku 8 ádná číslice se nesmí v jednom Ž sloupci opakovat dvakrát 1 5 9 3 7 3 2 průměrné velmi obtížné 3 2 6 3 ádná číslice se nesmí ve čtverci Ž 3 x 3 opakovat dvakrát 2 odděleními. Podpora personálu dialyzačního střediska v jeho oprávněných požadavcích na adekvátní vybavení střediska například dopisem pacientů a rodinných příslušníků adresovaným vedení příslušné nemocnice může být impulzem k otevření komunikace mezi klienty a personálem střediska. Doporučuji konkrétní problémy probrat s vedoucí lékařkou či lékařem dialyzačního střediska. Dialyzační léčba svými omezeními zasahuje do života nejen pacienta, ale i jeho příbuzných. Proto je rozšíření komunikace mezi dialyzačním střediskem a pacientem o blízké příbuzné u dlouhodobě léčených pacientů velkým přínosem a věřím, že ji na dialyzačním středisku uvítají. Pokud přesto narazíte na nepochopení, zkuste se ještě před stěhováním poptat na dalším nejbližším dialyzačním středisku. Vážení čtenáři, své dotazy nám zasílejte na adresu redakce: Časopis Dialog, B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, CZ–148 00 Praha 4 nebo e-mailem na adresy: [email protected], [email protected] nebo prostřednictvím internetu v poradně na www.ledviny.cz. Dotazy je také možné předat personálu dialyzačních středisek B. Braun Avitum. ádná číslice se nesmí v jednom Ž řádku opakovat dvakrát 9 9 8 způsobovat i jiné příčiny – srdeční vada, srdeční selhávání, poruchy srdečního rytmu, poruchy prokrvení mozku, diabetická neuropatie a řada dalších. Pacient má sice možnost volby zdravotnického zařízení, problém však je, že zdravotní pojišťovna hradí dopravu do nejbližšího zdravotnického zařízení, které je schopno poskytovat potřebnou péči. Blízkost střediska je jistě výhodou a mělo by být otázkou prestiže každého dialyzačního střediska uzpůsobit dialyzační léčbu tak, aby vyhovovala všem jeho „spádovým“ pacientům a aby ji pacienti snášeli co nejlépe. Mám obavy, že bez váhy to ve 21. století opravdu nejde. Nedostatečná vybavenost dialyzačního střediska může být způsobena podfinancováním střediska v rámci nemocnice, v níž dialyzační středisko soupeří o zdroje s ostatními 7 9 9 6 8 1 5 1 2 4 9 6 5 13 Reportáž Krása okamihu príbeh prvý: Jarka ďurišová Mám 30 rokov a trpím pľúcnou artériovou hypertenziou. Je to závažné ochorenie, ktoré sa dá liečbou len spomaliť. Na jeho vyliečenie neexistuje doteraz žiadny liek. Jediným riešením je transplantácia pľúc. Mám množstvo obmedzení, s ktorými som sa naučila žiť. Momentálne som na kyslíkovej terapii 16 hodín denne, čo mi značne obmedzuje život. Snažím sa vykonávať všetky aktivity, ale v spomalenom, ekonomickom režime. Mojou oporou sú manžel a malá dcérka. Ich láska ma napĺňa šťastím. Dávajú mi silu a nádej. Milujem spoločné chvíle s nimi, tešíme sa z každej maličkosti, z každého okamihu. V rámci mojich možností chodíme do prírody, cestujeme na krátke výlety. Zažívame množstvo zábavných príhod a ja si vždy prajem, aby to tak bolo navždy. Výhľadovo ma čaká transplantácia. Verím, že to príde v pravý čas a boj s ochorením zvládnem. 14 a lu Krás k y c z za afie rých sú itok Fotogr o t k a , záž hu, n eokami osť zo života či spln d a a i r n é a v n aciaká chyte ócie p ňa, oč d m o e h c é e t o z preži b a vôb rgánov aleb o ž ú t ii o ov a lantác a transplannia sn p s n a r po t ch n om entov kajúci a č a účel z v i o l t k n i e n i e vz arpac tografi ienky d l o š F y . u m t tá nia ry šíre gánov. r o podpo a v t covs Poznám ľudí, ktorí už podstúpili transplantáciu a ich kvalita života sa výrazne zlepšila. S pokorou žijem a verím, že aj ja sa raz zaradím medzi nich. Ide hlavne o to nevzdávať sa!!! Mám veľa snov a túžob. Tým najväčším snom je vyliečiť sa. (jd) Reportáž príbeh tretí: zuzana szabová Transplantáciu pečene som podstúpila v Brne ako 21-ročná. Nečakané a zákerné ochorenie ma ohrozovalo na živote. Od momentu zaradenia na čakaciu listinu po samu transplantáciu ubehli len tri týždne. Mala som skutočne šťastie, a to nielen v tom, že sa transplantácia uskutočnila tak rýchlo, ale aj v tom, že som dostala naozaj „dobrú“ pečeň, lebo moje hepatologické výsledky sú aj takmer po desiatich rokoch od transplantácie stále výborné. Dostala som druhú šancu na život, som za ňu nesmierne vďačná a patrične ju využívam. Niekoľko mesiacov po transplantácii som si urobila vodičský preukaz, zamestnala som sa na plný úväzok, našla som si priateľa, za ktorého som sa neskôr vydala, začali sme spolu študovať na vysokej škole. Po čase sa nám narodila nádherná, vytúžená dcérka. Vedieme krásny a šťastný život. Transplantácia mi nielen zachránila môj život, ale aj zmenila jeho kvalitu a s tým spojený rebríček hodnôt. Ďakujem. (zs) príbeh druhý: janka guráňová Život je plný nádherných okamihov, ktoré si v toku denných povinností ani nestíhame všímať. Tiež som žila hektický život až do dňa, keď ma prekvapila choroba – nebezpečná, zákerná, život ohrozujúca. Mala som len 24 rokov a študovala som v poslednom ročníku na vysokej škole. Diagnóza znela pľúcna artériová hypertenzia. O chorobe som nič nevedela a len postupne som sa o jej nebezpečnosti dozvedala viac. Zmenila môj život na nepoznanie a takmer mi ho vzala. Bojovala som. Tak veľmi som chcela žiť! Napriek ťažkému ochoreniu som sa vydala a môj manžel mi bol, a stále je, obrovskou oporou. Môj život visel na vlásku. Transplantácia pľúc bola jedinou nádejou na záchranu. Túto jeseň oslávim svoje „tretie narodeniny“ a môj život po transplantácii pľúc sa výrazne zmenil. Je oveľa krajší, všetko vôkol mňa si oveľa väčšmi vážim. Väčšinu vecí vládzem urobiť sama. Je to skvelé, avšak stále si musím dávať pozor, aby som neochorela a nezranila sa. Napĺňajú sa moje sny a túžby. Možnosť mať vlastné deti po transplantácii je veľmi nízka a riziková, avšak sna mať deti sme sa nevzdali, a preto sme už vyše pol roka na čakacej listine na adopciu bábätka. (jg) 15 CESTUJEME Od Tichého oceánu napříč přes Honšú k Japonskému moři Nagojský hrad Zní to dobrodružně a vypadá to na dlouhou cestu. Když ale začnete zkoumat mapu, uvidíte, že to tak dramatické není. Z japonského přístavního města Nagoja, které leží u Tichého oceánu, je to vzdušnou čarou na opačnou stranu Honšú do města Tojama asi 200 kilometrů. Není to sice krátká cesta, najdeme na ní však několik unikátních míst. Zvu vás nyní na výlet, který jsem během několika málo dní absolvoval se svou ženou letos na podzim. N aše putování napříč Japonskem začneme ve městě Nagoja, které leží asi uprostřed ostrova Honšú při jeho jižním okraji. Jak už jsem se zmínil, je to přístavní město. V průvodcích se píše, že Nagoja je čtvrtým nejlidnatějším městem Japonska. Žijí zde více než dva miliony lidí na stejné rozloze jako Praha. Město není tak boha16 té na památky, jako třeba Kjóto. Je to spíše průmyslová aglomerace, kde se zrodil a dnes sídlí jeden z velkých průmyslových koncernů – Toyota (zdaleka nevyrábí jen auta). Svá sídla tu mají také koncerny Mitsubishi nebo Honda. Proto je také Nagoja jedním z nejdůležitějších hospodářských center Japonska. Obrovské působivé hutě a továrny spatříte hned po příletu na mezinárodní letiště, které se nachází na umělém ostrově nedaleko města. Jako zakouřené místo plné továren si Nagoju ale nepředstavujte. Je to čisté velkoměsto s množstvím muzeí, turistických atrakcí, zahrad, parků a řadou památek, mezi nimiž vyniká Nagojský hrad. Na střeše hradu jsou dvě vel- CESTUJEME Nádraží v Nagoje ké sochy zlatých ryb, které jsou symbolem města. Najdete je ztvárněné ve všech představitelných formách suvenýrů, ale také třeba jako kreslené postavičky, které vám v metru poradí, kam se posadit, nebo vás varují před kluzkou podlahou. V přístavu objevíte zase mnoho zábavních atrakcí. Musím doporučit akvárium, jehož návštěva vám spolehlivě zabere celý den. Zaručeně nebudete moci odtrhnout oči od krásných kosatek, delfínů a hejna sardinek, jež tu chovají. Za návštěvu stojí i ledoborec Fuji a vynechat není možné ani SCMaglev and Railway Park. Jedná se vlastně o železniční muzeum, kde kromě jiného najdete vystavené různé soupravy rychlovlaků šinkanzen, včetně posledního typu vznášejícího se na magnetickém polštáři. ní. Trať vede množstvím tunelů a vysokých mostů. Vlaky jsou čisté, mají velká okna a pohodlné sedačky. Je to úchvatná jízda. Takajama leží v Japonských Alpách, proto si tu v zimě užívají záplavy sněhu. Průměrně tu prý za rok napadne pět metrů sněhu. O městě se říká, že je to „malé Kjóto“. A skutečně, toto městečko Kjóto připomíná. V centru se nachází několik malebných tradičních uliček s obchody a občerstvením, kde se budete cítit jako za časů samurajů. Můžete zde ochutnat některou z nabízených specialit nebo čajů. Celou atmosféru doplňuje malá říčka protékající centrem, přes niž vede řada mostů, a občas potkáte i pár v kimonu. V okolí města se dříve těžilo velmi kvalitní stavební dřevo a město rovněž proslulo zručnostní místních tesařů. Ti pracovali na chrámech v Kjótu, Tokiu nebo v Naře. Na prohlídku tohoto horského městečka vám postačí tři hodiny. Poté nastoupíte opět na vlak a svezete se ještě asi hodinu a půl do města Tojama. Postupně vlak opouští hory a dostáváte se do rovinatější krajiny. Tady je už patrná pravidelná mozaika rýžových polí, vesnic a staveb. Čím více se blížíte k přístavnímu městu Tojama a pobřeží, tím hustší je zástavba. Vliv Japonského moře je hned znát. Panuje zde přímořské klima, a proto je tu tepleji. Je to velký rozdíl od jen hodinu a půl vzdálené Takajamy, která je klimaticky zcela pod vlivem hor a je v ní klima kontinentální. V Tojamě stojí za návštěvu menší hrad, který je z nádraží dostupný pěšky. Bohužel si zde v angličtině nic nepřečtete – nápisy jsou pouze v japonštině. V Tojamě stačí strávit tak hodinku a do dalšího cíle, Takajama – malé Kjótó Z Nagoje se vydáte vlakem na sever do asi 160 kilometrů vzdáleného města Takajama. Cesta trvá dvě a půl hodiny a prakticky stále vede nádherným hlubokým úzkým strmým údolím, na jehož dně protéká divoká křišťálově čistá horská řeka. Na příkrých svazích údolí rostou na podzim nádherně barevné stromy. V místech, kde se údolí trochu rozšiřuje, se hned objevují rýžová políčka, čajové keříky a venkovská stave- Krajina z vlaku 17 CESTUJEME Hrad v Tojamě města Kanazawa, se vyplatí svézt se šinkanzenem. Posledních šedesát kilometrů tak projedete za dvacet minut. my a Tojamy až večer a pobyli jsme zde celý další den. Tady jsou hlavními turistickými lákadly zahrada Kenrokuen, hrad a staré historické části zástavby. Město Zahrady a hrady Kanazawy za války uniklo většímu bombardování, V Kanazawě jsme na své cestě strávili dvě podobně jako Kjóto. Proto tu jsou také noci. Přijeli jsme sem po návštěvě Takaja- zachovány staré čtvrti nízkých dřevěných domů ve spleti uliček, s chrámy a svatyněmi. Japonský pár v zahradě Kenrokuen Ráno je zajímavé podívat se také na trh. Tady nakoupíte zeleninu, ovoce a především ryby, mořské plody a řasy. Také tu seženete asi nejčerstvější suši. Ve stáncích je připravují z ryb, které rybáři právě ulovili. Pochutnat si můžete i na krabovi či salátu z mořských řas. Po návštěvě trhu zamiřte do zahrady Kenrokuen (otvírají zde až v deset hodin). Zahrada je prý jednou ze tří nejkrásnějších v Japonsku. Byla zde poprvé použita zahradní lampa na dvou nohách – Kotojitoro. U tohoto objektu se v zahradě tísní vždy dost turistů, takže si ji nikdo nemůže kloudně vyfotit. Ale nevzdávejte se… Sezonní zajímavostí zahrady je 18 způsob vyvazování větví stromů před zimou do dlouhých provazů spuštěných ze stožáru uprostřed stromu. Vyvazování má chránit větve před ulomením pod vahou sněhové pokrývky. Bohužel v době, kdy jsme zahradu navštívili, větve ještě vyvázány nebyly. Zahrada sama je na japonské poměry rozlehlá, a proto se o ni nepřetržitě stará početný tým zahradníků. Zastavte se u některého z nich a pozorujte, jak pečlivě se rozmýšlí, než ustřihne některou jehlici z pětimetrové borovice. Z práce zahradníků jsme získali dojem, že je-li třeba uříznout nějakou větší větev, musí se sejít nejméně ředitelství zahrady, aby se k tomu odhodlali. Nicméně výsledek je dokonalý. Než projdete všechny cestičky, prohlédnete si zahradní lampy, dáte si čaj v čajovém domku, pokocháte se několika jezírky a nakoupíte v obchůdku se suvenýry, uběhnou nejméně dvě hodiny. Další dvě hodiny vám zabere prohlídka hradu, který je hned vedle zahrady. Dostanete se k němu bezpečně po mostě pro pěší, který vede přes silnici. Původní hrad zničil požár v roce 1881. V roce 2001 byl znovu postaven podle tradičních metod. Japonské hrady se těm našim příliš nepodobají. Jsou postaveny převážně ze dřeva, jen vysoký základ a obranné valy a příkopy jsou vystaveny z kamene. Při procházení rozlehlými prostorami hradu tak můžete obdivovat dokonalou řemeslnou práci tesařů. Místnosti jsou až na výjimky prázdné nebo se v nich nachází jen několik vystavených exponátů. Při vstupu do hradu se musíte vyzout a na boty do- wě Rybí trh v Kanaza Shirakawa-go stanete igelitovou tašku. Obout se můžete zase až při opuštění hradu. Všude je ale dokonale čistá dřevěná podlaha a pořádek. Ušpinění se skutečně bát nemusíte. Divoká Shirakawa-go Po návštěvě hradu věnujte zbytek času toulání se po původních středověkých čtvrtích. Projděte se po čtvrti Nishi Chaya, plné obchodů s čajem, čajoven a restaurací. Když budete mít štěstí, můžete tu potkat gejšu, spěchající za svou prací. Vychutnejte si také atmosféru čtvrti Nagamachi Samurai, kde sídlili samurajové a jejich rodiny, a zajděte si do Muzea moderního umění 21. století. Poslední den cesty věnujte návratu do Nagoje se zastávkou v historické horské vesnici Shirakawa-go. Sem, do hor, je nutné docestovat autobusem. Z Kanazawy cesta zabere 75 minut. Když se silnice zanoří do hor, jede se spíše tunely přerušovanými krátkými úseky protínajícími hluboká, divoká údolí. Vesnice je zapsána na seznamu památek UNESCO pro své zachovalé tradiční hospodářské usedlosti zvané gassho-zukuri. Ty jsou typické vysokou doškovou střechou a zvláštním způsobem stavby (nebyl například použit jediný hřebík nebo jiná kovová součást). Střecha je postavena v ostrém úhlu, aby unesla pravidelné vydatné sně- hové přívaly. Tvarem připomíná ruce spojené k modlitbě – odtud název. Došková krytina se musí každých dvacet až třicet let obnovovat. Vesnici však není možné chápat jako skanzen, protože v řadě domů se bydlí nebo hospodaří. Podívat se je možné jen do některých domů, které jsou upravené jako muzea. Funguje tady nepsaná tradice vzájemné pomoci. Vždyť na jedné střeše prý najednou pracují asi dvě stovky lidí po dobu sedmi dní. Vesnice je sevřená v údolí s horskou řekou a mezi domy nejdeme četná rýžová pole, kanály s vodou a drobné stavby. Vše dohromady vyvolává úchvatnou atmosféru. Shirakawa-go je jedno z turisticky vytížených míst a i přes nepřízeň počasí při naší návštěvě tu byla spousta lidu. Nejmalebnější je prý vesnice v zimě, kdy je zapadaná silnou vrstvou sněhu, a tak zimní scenerie (bohatě zobrazovaná v propagačních materiálech) v Čechovi vyvolávají jednoznačnou asociaci s obrázky Josefa Lady. Po prohlídce vesnice nasednete opět na autobus, který vás zaveze do už známé Takajamy, a odtud pak pokračujete vyhlídkovou jízdou vlakem zpět do Nagoje. Vše jsme bez potíží a stresu zvládli za tři dny v čase mezi dvěma dialýzami. Nezkusíte to také? Mgr. Petr Pavelčík, DS Uherské Hradiště 19 Reportáž Bylo to tak rychlé, že jsem ani neměl čas se bát U Petra Bláhy rychlá diagnóza a okamžité nasazení léčby zabránily nevratnému poškození ledvin. „Nikdy jsem žádnými zdravotními potížemi netrpěl, ale v době, kdy jsme s přítelkyní čekali dvojčata, jsem najednou začal pociťovat abnormální únavu,“ vypráví Petr Bláha. „Bolela mne stehna i lýtka, měl jsem potíže s dýcháním a nemohl jsem ani vyjít schody. Myslel jsem si, že je to nervozita z těhotenství mé přítelkyně a že se to zase vrátí do normálu. Když už jsem měl potíže i v práci, rozhodl jsem se zajít k praktickému lékaři. Ten si ode mne vyžádal moč, a pak už šlo všechno strašně rychle. Na základě výsledků vyšetření moči jsem se ještě týž den ocitl v nefrologické poradně, další den na klinice v Praze a třetí den už jsem znal diagnózu a byla zahájena léčba. Díky té rychlosti nedošlo k poškození ledvin a nemusím jezdit na dialýzu. Návrat do aktivního života je pro mne velkým darem, protože dvojčata už jsou na světě a já se jim jako táta můžu plně věnovat.“ Lékařkou, která zařídila Petrův včasný převoz do Prahy, byla MUDr. Markéta Kratochvilová, vedoucí lékařka dialyzačního střediska a nefrologické ambulance. „Pacient přišel s hodnotami, které byly jednoznačně k dialýze. Šlo o rychle postupující onemocnění, a proto jsme pacienta okamžitě poslali k provedení biopsie, která potvrdila 20 Dialýza očima pacientů Někdy stačí jen málo, aby se člověku život změnil z plného zdraví do nemoci, ale platí to i obráceně. Zaznamenali jsme pro vás tři příběhy se šťastným koncem, o kterých můžeme s trochou nadsázky prohlásit, že je spojuje místo činu dialýza Uherský Brod, která letos oslavila deset let. Je na nich vidět, že když o našem zdraví rozhoduje kromě nepřízně osudu i pracoviště, které se o své pacienty dokáže včas a správně postarat, není všechno jen černobílé a nemoc ledvin dialýzou skončit nemusí. akutní glomerulonefritidu, zánět ledvinových klubíček, což je onemocnění vedoucí v průběhu týdnů až měsíců k úplnému selhání ledvin. Neprodleně byla zahájena imunosupresivní léčba, díky níž má dnes pacient zachovány normální funkce ledvin. Jeho příběh je poučením, jak je nutné, aby nás lidé vyhledali včas, abychom mohli zachytit všechny nálezy v samém počátku. Jedině tak se jim dá pomoci,“ zdůrazňuje MUDr. Kratochvilová, která se o Petra Bláhu i nadále stará. K transplantaci ledviny jsem směřoval již od narození Roman Janča je jedním z prvních pacientů, o které se uherskobrodská nefrologická poradna starala. Ledviny mu začaly selhávat již rok po na- rození a od čtyř let žil jen s jednou ledvinou, jejíž funkce se neustále zhoršovala. V podstatě se čekalo, až ledvina selže úplně a bude zahájena hemodialýza. Nadějí pro Romana byla transplantace. Proto MUDr. Kratochvilová Romana zařadila do transplantačního programu a provedla řadu potřebných vyšetření. Oba Romanovi rodiče byli ochotni dát mu svoji ledvinu, ale tatínek byl vyloučen ze zdravotních důvodů a maminka zase neměla shodnou krevní skupinu. Přesto se podařilo najít vhodného živého dárce, a to v rámci řetězové párové výměny, kdy si mezi sebou ledviny vyměnilo celkem šest párů příjemců a dárců. Transplantace přišla přesně v okamžiku, kdy už by bylo nutné zahájit dialýzu. Roman vzpomíná na oka- mžik, kdy se zjistilo, že jeden z párů plánované transplantace je natolik shodný, že by si mohl vyměnit ledvinu mezi sebou. Přesto byl tak solidární a nadšený myšlenkou pomoci ostatním, že řetězec nepřerušil. „Tento mladý pacient vydržel bez dialyzační péče, ačkoliv trpí onemocněním ledvin již od dětství. Velmi přísně totiž dodržoval nízkobílkovinnou dietu a veškerá naše doporučení,“ vysvětlila doktorka Kratochvilová. „Pacienta se nám podařilo připravit na transplantaci včas, čekali jsme ale na dobu selhání ledviny. Naštěstí se podařilo čas selhání a transplantaci načasovat tak, že na sebe navazovaly. Z lékařského pohledu je transplantace od živého dárce ještě před zahájením dialýzy ideální stav, kterého se v tomto případě díky spolupráci Romana a přístupu jeho rodičů podařilo dosáhnout.“ Na oslavu s dortem S dortem ve tvaru ledviny, ovšem v „nadživotní“ velikosti, přišel na oslavu kulatého výročí dialyzačního střediska pacient Josef Záhorovský. Ani on však nepatří mezi hemodialyzované nemocné. Nebylo však tomu tak vždy. „Moje ledviny jsou poškozeny v důsledku cukrovky, ale myslím si, že za to mohou i přechozené chřipky. Pracoval jsem venku v Německu, a tam, když byl někdo nemocný, nechtělo se mu jet samotnému zpátky. Raději zůstal a dělal dál chřipka nechřipka. Do Uherského Brodu jsem přešel, když už jsem byl na klasické dialýze několik měsíců, bylo to pro mne blíž. Paní Reportáž S dortem uprostřed MUDr. Markéta Kratochvilová, vlevo odtransplantovaný Roman Janča a jeho maminka paní Jančová (dárkyně ledviny), vzadu pan Josef Záhorovský (pacient, PD) a vpravo Petr Bláha (časný záchyt rychle progredující glomerulonefritidy) doktorka mne hned zpočátku přemluvila, abych vyzkoušel peritoneální dialýzu, že ještě nemám tolik roků, abych to sám nezvládl. Nejdřív jsem z toho byl nervózní, ale teď jsem úplně spokojený. Myslím, že to bylo v mém případě nejlepší rozhodnutí. Nemusím v týdnu nikam jezdit, dialýzu provádím v noci a nedělá mi to problémy.“ Přesto pan Záhorovský do Uherského Brodu na pravidelné kontroly rád zajede, pro- tože jak říká, připadá si tady jako doma. Přivézt na oslavu dort, upečený kamarádkou ze spolku dobrovolných hasičů, mu tak přišlo naprosto přirozené. I on je zařazen do transplantačního programu a čeká na vhodného dárce. MUDr. Kratochvilová ještě dodává: „Pan Záhorovský je na peritoneální dialýze již dva roky velmi spokojený. Může porovnat obě metody dialýzy a jeho názor je jasný. Je lepší být doma než několikrát týdně dojíždět k nám. Domnívám se, že v naší republice je metoda peritoneální dialýzy zbytečně podceňovaná. Počet takto dialyzovaných nemocných se pohybuje kolem sedmi procent, naše středisko už dosahovalo téměř dvaceti procent a stoupající trend je celosvětový. Peritoneální dialýza šetří čas pacientů, kteří jinak stráví na hemodialýze a při dopravě na ni několik hodin, ale přede- vším je to metoda vhodná před transplantací ledviny, protože zachová diurézu, tedy pacient dále močí. Věřím, že i pan Záhorovský bude na transplantaci dobře připraven a že se brzy dočká,“ řekla MUDr. Markéta Kratochvilová. A to přejeme nejen panu Záhorovskému, ale i ostatním pacientům dialyzačního střediska v Uherském Brodě. 21 Myslete na zdraví SVÝCH blízkých Ledvinová kalkulačka on-line spočítá riziko onemocnění ledvin a doporučí další kroky www.ledvinova-kalkulacka.cz www.oblickova-kalkulacka.sk B. Braun Avitum s.r.o. | V Parku 2335/20 | CZ-148 00 Praha 4 Tel. +420-271 091 911 | Fax +420-271 091 912 www.bbraun-avitum.cz 22 HOBBY A dventní věnec na vstupních dveřích obydlí je připomínkou starého zvyku uctívání kruhu a současně symbolem přírodní síly. Zelené větve čerstvě přinesené z lesa sloužily jako pozvání ke vstupu dobrých duchů, zlaté zdobení pak symbolizuje víru v brzký návrat slunce. Kromě tradice a vkusu hrají při výběru stylu roli i módní trendy. Ty většinou diktují tvar a barvu ozdob. Klasická a nejpoužívanější je červená, následuje bílá, zlatá, stříbrná a jejich kombinace. Ti odvážnější ale volí i netradiční žlutou, fialovou, modrou nebo béžovou. Tradiční materiály mají pořád svoje kouzlo Díváte-li se po hotových adventních věncích, nejsou zrovna levnou záležitostí. Přiložíte-li ruku k dílu, máte šanci pár korun ušetřit a ještě si přípravu výzdoby užít třeba se svými dětmi. Na výrobu každopádně budete potřebovat korpus věnce Že ještě nemáte adventní věnec? Není nic jednoduššího. Ukažte, že ctíte adventní čas, a ozdobte si vlastnoručně dveře svátečním věncem. Ve stejném duchu pak můžete s výzdobou pokračovat i v interiéru. (přijde vás zhruba na dvacetikorunu), vázací drát, tavicí pistoli, chvojí, snítky mahonie, šišky, sušené plody a další přírodniny. Přírodní věnce z chvojí můžete zdobit například sušeným ovocem, šípky, šiškami, jutou či peřím. Sáhnout se dá i do spíže pro skořici, badyán, cukroví či perníčky. V tom případě ale počítejte s mlsnými kolemjdoucími. Větvičky si nastříhejte na zhruba 15centimetrové kous- ky, které po vrstvičkách pokládejte na korpus stále jedním směrem a každou pevně ovažte vázacím drátem, až bude věnec obalený větvičkami kolem dokola. Přírodní ozdoby a nejrůznější přízdoby připevněte na věnec pomocí tavné pistole. A pokud přece jen toužíte po moderním nádechu sváteční výzdoby, přikrášlete věnec ještě lesklými stuhami či průmyslově vyráběnými ozdobami. Na vchodové dveře zavěste věnec pomocí stužky. Vsaďte na jednoduchost a lehkost, efekt zaručen Kdo nehledá tradici, ale především efektní dekoraci na dveře či vánoční stůl, neřeší tradiční materiály, ale zajímá ho spíše celkové ladění vlastního interiéru, případně módní trendy, které se adventní výzdobě nevyhýbají. Převzato z ČARUJEME V KUCHYNI Linecké cukroví 210 g hladké mouky | 140 g másla | 70 g moučkového cukru | 2 žloutky | vanilkový cukr | lžička citronové šťávy | rybízová marmeláda Postupně prosejeme hladkou mouku a moučkový cukr, přidáme vanilkový cukr, citronovou šťávu a žloutky. Vypracujeme hladké těsto, které necháme přes noc odpočinout v lednici. Druhý den těsto vyválíme a vykrajujeme různé tvary. Pečeme v troubě na 170 °C, asi 7–8 minut. Vystydlé tvary namažeme marmeládou. 100 g cukroví obsahuje přibližně: 1 859 kJ, tuky: 25 g, S: 51 g, bílkoviny: 4,5 g, draslík: 80 mg, fosfor: 57 mg 23 S ÚSMĚVEM Rohlíček V ytáhla vanilkové rohlíčky z trouby a ty rázem ještě víc provoněly celý byt. Když je ještě teplé obalovala ve vanilkovém cukru, došlo jí, že tím má tedy všechny vánoční přípravy konečně za sebou. Cukroví má sice jen tři druhy, ale co byste od ženské v devátém měsíci chtěli? Dárky pro Lukáše, rodiče i kamarády má nakoupené a zabalené, stromeček je na balkoně, na adventním věnci už hoří všechny čtyři svíčky a u dveří leží taška do porodnice. Když jí před pár měsíci gynekolog oznamoval předpokládané datum porodu na Štědrý den, připadalo jí to jako superkýč. Už samotné Vánoce jsou v dnešní době klišé, ale Vánoce s čerstvým roztomilým uzlíčkem v náručí? To už je příliš, ještě že to u Kamily obrušuje ta drobná nepříjemnost s neznámým otcem dítěte. Ale nepříjemnost je to jen pro její okolí. Ona sama je vlastně ráda, že neví, kdo tím otcem vlastně nakonec je. Jestli Marek, kterého tenkrát potkala na tom rozjetém večírku u Petry, starý kamarád David, který se stavil na jedno, nebo její bývalý Karel, s nímž se týden po posledním sexu definitivně rozešla. Nepřipadá si nijak zvlášť promiskuitně, prostě to tehdy tak nějak vyšlo. Letos na jaře zažívala takové turbulentní období, vztah s Karlem moc neklapal, a tak se jí nikdo nemůže divit, že si trochu vyhodila z kopýtka. A vzhledem k tomu, že jí příští rok bude čtyřicet, byla vlastně ráda, že je těhotná. Je přece krásné čekat dítě a je krásné nemuset se o něj s nikým dělit. Zná se, určitě by jí lezlo na nervy, jak by jí její partner a otec dítěte do všeho kecal. Jak by si z ní utahoval, že prožívá každý nový nákup nějakého roztomilého malého oblečku. Jak by ji rádoby chápavě držel za ruku u porodu a jak by jí radil, jak dýchat, tlačit či co povykovat na personál. Díky, ne, je ráda, že během těch devíti měsíců měla klid a hodlá si ho zachovat i nadále, až půjde do tuhého. Složila cukrem obalené voňavé rohlíčky do krabice a dala ji na balkon. Chvíli postála venku v mrazu, vždycky tu ráda kouřila a hleděla na horizont města. Teď je ale popelník prázdný a ještě asi nějakou dobu zůstane. Vešla zpátky do bytu a zavřela za sebou dveře. Venku už je pěkná zima. Ráno se vzbudila do takového zvláštního jasu a pak si všimla, že za okny padá sníh a ten hází bílý filtr na celý byt. Sněhu zatím letos moc nebylo, a tak šla Kamila k oknu a kochala se tou nádherou, jako když byla malá holčička. Vždycky si s bratrem přistavili židličky k oknu a koukali ven na hustě poletující sněhové vločky. Byla to nádhera. Za rok už bude na první sníh koukat s Lukášem. A třeba i s někým dalším? Představa, že si s malým dítětem na krku někoho najde, jí přišla trochu nepravděpodobná. Kde by asi toho muže potkala? Na dětském hřišti? Na mateřském diskusním fóru o dětských kolikách? V porodnici? Ne ne, ona fakt o žádného chlapa nestojí. Za skoro pětadvacet let svého sexuálně-partnerského života už má chlapů plné zuby. Jasně že je jí někdy večer smutno. Ale pořád je to lepší než hádky o to, kdo umyje nádobí, co bude k večeři a podobně. To raději mít svůj klid. 24 Kamila se odlepila od okna. A pak se jí podlomila kolena. Když na ně padla, všimla si, že z ní něco kape. Sakra! Seděla v taxíku, tašku vedle sebe, ruku na břiše. Když si ten moment představovala, bála se, že bude předvádět ukřičenou scénu jako z filmu. Teď je ale úplně potichu, ani řidiči neřekla, že rodí. Prostě tu tiše sedí a vlastně se nic neděje, necítí žádné stahy ani nic podobného, až se bojí, jestli si tu prasklou vodu nevsugerovala. Ale na to jí asi přece jenom bylo trochu moc. Myslí na Lukáše, jaký asi bude, jak se na ni bude dívat, komu bude podobný a jak se mu bude líbit to chrastítko, co mu pečlivě zabalila k Vánocům. Pečlivě navzdory tomu, že věděla, že ho bude rozbalovat zase jen ona sama. Stejně pečlivě zabalila i roztomilý set overálků a tu puntíkovanou čepičku v setu s rukavičkami. Máma s tátou jí nabízeli, že Vánoce může strávit s nimi – ale aby skoro ve čtyřiceti seděla s rodiči nad kaprem, to jí připadá trochu moc. To raději bude sama ve svém bytě, se stromečkem, pod kterým budou jen ty tři malé balíčky v barevném balicím papíru s veselými dětskými motivy zvířátek. No a co. Na tom, že je svobodná matka, přece není nic zvláštního, těch je dnes všude až až. V porodnici šlo všechno rychle, ani nestihla napsat mámě, a taky proč vlastně, jen by se rodiče zbytečně nervovali. Petra jí asi před týdnem nabízela, že ji k porodu doprovodí, ale Kamila to s díky odmítla, je ráda, že tu bude mít svůj klid a nestojí o nějaké soucitné pohledy. Absolvovala vstupní vyšetření a vyfasovala erární noční košili, porodní 7) Irena Hejdová (197 . Je autorkou scénáje česká scenáristka dokuseriálu Čtyři ře filmu Děti noci či pravidelně publikuje v tom, své povídky h nakladatelství v knižních souborec ateřské dovolené nost pravidelListen. Nyní je na m s ní budete mít mož se Vy . ty ča oj dv i m s dvouapůlletý ý píše povídky. h Dialogu, pro kter ác nk rá st na at áv ně setk PRO LEPŠÍ S ÚSMĚVEM NÁLADU box a klystýr. Kontrakce se rozjely prakticky okamžitě a rovnou pěkně silné. Porodní asistentka ale byla moc milá a nápomocná, takže Kamile ani nepřišlo, že by to byl takový horor, jak ji všichni varovali. No tak rodí, přece se z toho nezblázní. Nějak se Lukáš na svět prodrat musí a prodrali se všichni před ním, tak proč ne on. Mezi kontrakcemi si Kamila vybavuje útržky těch nocí s Markem, Davidem a Karlem. S Markem to bylo takové rychlé, rozverné a opilecké, s Davidem plné rozpaků z předchozího vzájemného kamarádství a narušení jeho hranic a s Karlem naopak takové unavené a bez náboje, hlavně aby to měli za sebou a mohli se pokojně rozejít. Jaký asi Lukáš bude? Kliďas jako Marek, nebo cholerik jako Karel? Doufá jen, že nebude chlastat jako Marek, o kterém toho vlastně moc jiného neví, jedna noc je na bližší seznámení sakra málo. Usmála se sama pro sebe a pak sykla bolestí – poslední kontrakce ji vykolejila a došlo jí, že porod přece jen bude asi náročnější, než to původně vypadalo. Během těch následujících hodin už na tři potenciální otce moc nemyslela. Měla dost starostí sama se sebou a myslela hlavně na Lukáše. Ten jí o sobě dával vědět dost bolestivě, ale porod postupoval docela rychle, takže do finální fáze dospěl dřív, než si stačila uvědomit, jak moc ji to vlastně bolí a vyčerpává. Když se nad ní shlukli doktoři a sestry a ona konečně Lukáše přivedla na svět, připadalo jí to ale stejně jako vysvobození. Položili jí to teplé tělíčko na prsa a ona koukala do Lukášovy tváře. Za oknem, na okně protějšího paneláku, blikal neonový stromeček, svítalo a Štědrý den právě začínal. Pohladila po hlavičce miminko a přičichla k němu. Vonělo jako ten nejsladší vanilkový rohlíček. A bylo úplně jedno, z jaké mouky si ho vlastně udělala. Bylo přece její. Už napořád. Napsala esemesku mámě: „3500 g a 51 cm, jsi babička, mami. Ozvu se pozdějc. Kamila.“ Vánoce začínaly a ona věděla, že letos a ani v následujících letech už je rozhodně nebude trávit sama. Osmisměrka „Klasik je spisovatel, jehož... TAJENKA“ Mark Twain ODMLKA, OMLUVA, ORLÍK, VJEMY, CHMÚRA, UTREJCH, VÝKLUZ, RAKVE, KŮRKA, LANOVÍ, ZDIVO, LIJÁKY, HORNY, CVALY, OSOBA, CAVYKY, ENZYM, SAVEC, RANDE, KULMY, RADKA, STAVY, METEOR, OPICE, STOKY, TYKVE, KLAMY, MELOUCH, NÁDRAŽÍ, SEZAM, ČTVRT, ARASA, TLAMA, DIETA, MRŇOUS, CEDRY, MIKRON, ÉTERY, OLEINY, FIASKO, CULÍK, OJOJOJ, PECKA, MUZEUM, LEDEN, ŇADRO, VÝTLUK, KRYSY, MRAKY, ODĚVY, PERLY, OHLAS Návod: Luštěte ve všech osmi směrech a ze zbylých písmenek čtěte po řádcích tajenku. 25 Súťažná krížovka „Mlčenie má až tak sílu, že... (tajnička).“ François de la Rochefoucauld Uzávierka je 15. 1. 2016 26 Časopis Dialog B. Braun Avitum s.r.o. V Parku 2335/20 CZ-148 00 Praha 4 (na obálku napíšte „Súťaž“). [email protected] (do predmetu e-mailu napíšte „Súťaž“). Ako súťažiť? Prosím, neposielajte odpovede Vylúštite súťažnú tajničku a jej po uzávierke, nebudete do zlososprávne znenie odovzdajte vania už zaradení. personálu dialyzačných stredísk Z technických dôvodov zasielaB. Braun Avitum alebo ho zašlite Prípadne nám správne znenie me výhry len na území ČR a SR. poštou na adresu: tajničky zašlite e-mailom na adre- Prosím, pri vyplňovaní svojho su [email protected] alebo mena používajte diakritiku; neradi by sme vaše meno skomolili, ak sa svetlom a žetónom objavíte na výhernej listine. Pravidlá súťaže nájdete na strán- Výhercovia z minulého čísla: ke www.bbraun-avitum.cz. Vlasta Pelleová, Marian Hubocani Ceny pre výhercov: tričko s golierikom, flísová deka, kniha, pero, blok, antistresová loptička (oblička), kľúčenka so Riešenie z minulého čísla: V prírode nie sú odmeny a tresty – sú tu len dôsledky. soutěžní křížovka „Žádná bolest se nesnáší hůře než... (tajenka).“ Dante Alighieri Časopis Dialog B. Braun Avitum s.r.o. Jak soutěžit? V Parku 2335/20 Vyluštěte soutěžní tajenku a její 148 00 Praha 4 správné znění odevzdejte personálu (na obálku připište „Soutěž“). dialyzačních středisek B. Braun Avitum nebo zašlete poštou Znění tajenky nám případně můna adresu: žete zaslat také e-mailem na adresu [email protected] nebo Uzávěrka je 15. 1. 2016. [email protected] (do předmětu e-mailu uveďte „Soutěž“). Neposílejte prosím odpovědi po uzávěrce, již nebudete do slosování zařazeni. Z technických důvodů zasíláme výhry pouze na území ČR a SR. Při vyplňování svého jména používejte prosím diakritiku, neradi bychom vaše jméno zkomolili, až se obje- Výherci z minulého čísla: Antonín Zadražil, Věra Kácelová, víte na výherní listině. Valová Oldřiška Pravidla soutěže naleznete na: www.bbraun-avitum.cz Řešení z minulého čísla: Ceny pro výherce: tričko s límeč- V lásce a umění se nedá opisokem, fleecová deka, kniha, tužka, vat, každý se musí vyjádřit po svém. blok, antistresové mačkátko, klíčenka se světlem a žetonem 27 Lázně Mšené program pro dialyzované pacienty Termín pobytu: dle výběru Délka pobytu: 7 dní / 6 nocí Doporučený termín pobytu: pondělí až neděle, po předchozí dohodě je možné nastoupit na pobyt i jiný den v týdnu Ubytování: jedno- nebo dvoulůžkové pokoje s vlastním sociálním zázemím a TV Stravování: polopenze (snídaně formou bufetu, večeře výběr ze tří menu), po dohodě je možné zajistit dietní stravování Lázeňské procedury: 1x lékařské vyšetření a individuálně sestavený program v hodnotě 2 000 Kč (nehradí se) na základě vstupního lékařského vyšetření u lázeňského lékaře (program bude obsahovat nejméně šest lázeňských procedur) Bonus programu: balíček bylinkové koupele z Lázní Mšené pro domácí použití; zapůjčení holí na Nordic Walking po celou dobu pobytu Cena pobytu ve dvoulůžkovém pokoji: 5 780,– Kč / osoba Jednolůžkový pokoj: příplatek 200,– Kč / noc Cena nezahrnuje lázeňský poplatek ve výši 7,– Kč na osobu a den, hradí se při příjezdu na recepci lázní. Rezervace: Centrum prázdninových dialýz, B. Braun Avitum s.r.o. V Parku 2335/20, 148 00 Praha 4 tel. +420-271 091 922, fax +420-271 091 923 e-mail: [email protected]. Oáza klidu a pohody nedaleko Prahy B. Braun Avitum s.r.o. | V Parku 2335/20 | CZ-148 00 Praha 4 Tel. +420-271 091 911 | Fax +420-271 091 912 | e-mail: [email protected] | www.bbraun-avitum.cz