Majáček 12/2012

Majáček 12/2012
EVANGELICKÁ CÍRKEV METODISTICKÁ
ZPRAVODAJ FARNOSTI TŘEBOŇ
Vychází dne 2. prosince 2012
Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo, nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo… Neboť
se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný
rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ Iz 9
Milí přátelé.
Rok se sešel s rokem a stojíme znovu na prahu adventu, což nám jasně signalizuje, že se blíží Vánoce. Ne
nadarmo se říká, že Vánoce jsou svátky dětí. Ty se umí radovat z dárků, které dostanou. Pán Ježíš proto
vybízí i nás dospělé, abychom se to od nich učili. Nejen pod vánočním stromečkem, ale aby náš život provázela radost z Krista. Jeho narození předpověděl o 800 let dříve prorok Izajáš, stejně jako to, že jeho příchod do našich životů změní tmu ve světlo. Aspoň tam, kde mu nad svými životy svěříme vládu. Advent je
přípravou na Vánoce. Časem, kdy máme srovnat své životní cesty a jako Boží děti je znovu připravit na
příchod Mesiáše. Advent je časem pokání. Abychom si lépe uvědomovali své mnohé závislosti, doporučuje
církev od pradávna pro tuto dobu půst. Ne že bychom vůbec nejedli, ale třeba se zřekli pro tuto dobu masa,
sladkostí, kávy, alkoholu, cigaret, televize, či jiných věcí, které samozřejmě jíme, pijeme či používáme a
mylně se domníváme, že je musíme mít. Zřeknutí se jich nám může ukázat, nakolik nám budou chybět, nebo jestli nás již nesvazují. Narovnat cesty pro příchod Pána, znamená zcela konkrétně oprostit se od toho,
co nás od Boha odvádí a co nás nad míru zaměstnává.
Na adventním věnci se každou neděli rozhoří další svíčka, až budou hořet všechny čtyři. Tento zvyk nám
má připomenout, že i jako křesťané potřebujeme více Božího světla do našich životů. Světla, které zažene
každou tmu. Každý strach, zoufalství, depresi, hřích. Je to světlo Ježíše, jehož narozeniny budeme o Vánocích oslavovat. Je to světlo toho, který o sobě řekl, že je naším Světlem.
Přeji vám advent prožitý ve světle Ježíšovy lásky.
Pavel Hradský
Narozeniny v prosinci oslaví:
15. 12. Lenka Klabochová
17. 12. Eva Personová
22. 12. Kateřina Devarajan
1
Print to PDF without this message by purchasing novaPDF (http://www.novapdf.com/)
Informace
Jako sbor se budeme nadále scházet každou neděli od 9 hod. a to i 23.12. Od 7.50 předchází modlitební
chvíle a od 8.15 příprava chválící skupinky. Děti se během nedělní školy budou učit program na vánoční
slavnost. Proto prosím rodiče, aby pokud možno děti v neděli sebou přiváděli.
Pravidelně až do 18.12. se budeme scházet každé úterý od 18 hod. k biblickým hodinám.
V Českých Budějovicích se bohoslužby konají každou neděli od 9 hodin v kostele na Palackého náměstí.
Každý čtvrtek od 17 hod. je pak skupinka, vždy u někoho v domácnosti. I zájemci z Třeboně jsou srdečně
zváni.
Ve Vimperku jsou bohoslužby v hotelu Anna každou neděli od 10 hodin. Čtrnáctidenně se v sobotu schází
mládež.
V sobotu 1.12. se uskutečnil v kapli již druhý bazar. Jeho výtěžek je tentokráte určen pro Domov seniorů.
První neděli v prosinci – 2.12. bude vysluhována nejen Večeře Páně, ale trochu s předstihem přijde po
staršovstvu od 15 hodin Mikuláš. Bude krátký program se závěrečným překvapením.
V neděli 23.12. bude v rámci bohoslužeb dětská slavnost. Tentokráte budou děti sloužit nám. Můžeme
toto setkání pojmout i misijně a pozvat své nevěřící známé.
Se zájemci se domluvíme na zakončení Štědrého dne v kapli od 22 hodin - podle doprovodu pro zpívání
koled.
V úterý 25.12., na Hod Boží vánoční, budou bohoslužby od 9 hodin jako v neděli.
V poslední den roku se sejdeme ke společnému posezení s programem a rozdělováním biblických veršů na
příští rok. Čas bude ještě upřesněn. Kdo můžete přinést něco na zub, přijde to určitě vhod.
Nový rok začneme opět společně 1.1.2013 od 9 hodin. Pokud by to bylo příliš náročné, domluvíme se na
pozdější hodině. Zatím platí 9.00 hod.
Rozpis služeb na prosinec:
Datum:
Káže
Vede:
2.12.
P. Hradský
H. Pechová
9.12.
V. Hradská
M. Hule
16.12.
P. Hradský
V. Hradská
23.12.
P. Hradský
dětská vánoční slavnost
25.12.
P. Hradský
P. Hradský - Hod Boží vánoční
30.12.
T. Vančura
P. Klaboch
Jak to prožívám já
Můj manžel Pavel, nynější kazatel sboru, už do Majáčku psal, jak naše stěhování vidí a prožívá on.
Chtěla bych také vyjádřit své pocity a myšlenky, snad jen proto, abychom se navzájem lépe chápali.
Když jsme se po 4 letech ve sboru v Horních Počernicích stěhovali do sboru v Ječné ulici, bylo to hodně těžké. Ne
že by stěhování ze Šumavy do Horních Počernic bylo bez problémů, ale obě místa měla něco společného. A to přízemní dům obklopený zahradou.
Ječná ulice - ti, kteří si pod tím slovem nedovedou nic představit: je to podle statistik jedna z nejhlučnějších a nejvíc
znečištěných ulic v Praze - tramvaje jezdí v minutových intervalech v obou směrech a dva pruhy aut směrem nahoru,
do mírného kopce. Na našem rohu zastavují na červenou, aby vzápětí všechna přidala plyn, vyfoukla jedovaté zplodiny, rozburácela motory. Hluk a puch. Kromě tohoto stejnoměrného rachotu často začala řvát motorka nebo houkat
Vychází vždy první neděli v měsíci. Uzávěrka čísla je k 25. dni předchozího měsíce. Příspěvky v elektronické podobě zasílejte
na adresu: [email protected]. Ručně psané příspěvky předávejte osobně Haně Pechové. Majáček lze též získat
v elektronické podobě. V případě zájmu nás kontaktujte na výše uvedené e-mailové adrese.
2
Print to PDF without this message by purchasing novaPDF (http://www.novapdf.com/)
sirény policejních aut a sanit. Moje maminka mě tehdy utěšovala slovy, že člověk si zvykne i na šibenici. A stalo se.
Pomalu a bolestně, ale zvykli jsme si na to, že bydlíme v centru a že je všude blízko, že má dcera školu přes ulici, že
na nás zvoní bezdomovci, že se tu krade (manželovi dvakrát vykradli kancelář), na špínu a hluk, na prodavače
v blízkém obchodě a na lidi, které jsme pravidelně potkávali.
Hlavně jsme si padli do oka i do srdce s lidmi ze sboru, ale to by byla kapitola sama pro sebe.
A po dalších čtyřech letech opět stěhování. Během osmi let potřetí. Celkem jsme se stěhovala jedenáctkrát. Všude
bylo nutno si zvyknout a pak se zase loučit, přetrhat kořínky. Stěhování je takové vykořenění. A čím je člověk starší,
tím hůř změny nese.
Nebylo to vůbec lehké si zvykat na tu „šibenici“ Ječnou ulici a bydlení v ní. Ale kupodivu stalo se. Začali jsme vnímat a oceňovat mimo jiné i dunivý hlas zvonů v neděli ráno, který stoupal nad špínou a hlukem ulice vzhůru i
k našim oknům ve třetím patře, ale i dál, vstříc nebesům a zval lidi z všednosti k svátečnímu, k naslouchání Božímu
slovu do pražských chrámů.
A zase konec, přetržení vazeb, zvyků, vrátit klíče, kterými jsme otvírali dveře svého domova.
A znovu si zvykat na jiné prostředí, jiné lidi, jiné okolnosti, těžkosti. Srdci je těžko a myšlenky víří hlavou. Ty časté
změny – je to dobré nebo špatné, neškodí to lidské duši? Kolik toho člověk vydrží? Teoreticky víme, že zde na zemi
nemáme trvalý domov, že jsme na tomto světě jen hosté. Ale nic nenahradí to, když to skutečně zažíváme - i tím, že
se nezabydlíme na jednom místě. Nelitovat zase dalších přetržených kořenů, nelitovat se, ale zapouštět kořeny svého
bytí v Bohu. V Jeho lásce, ve věčnosti, protože jednou se to přetrhne všem, ať se museli často stěhovat, nebo bydleli
celý život na jedné hroudě.
V. Hradská
Kořeny (Marie Rafajová)
Kořeny stromů rostou hluboko, kořeny mého srdce pnou se vysoko.
Kořeny stromu přetne člověk, kmen k zemi stáhne, k mým kořenům zloba lidská nedosáhne.
Čím je strom vyšší, tím hlubší kořeny má. A moje srdce, maličká ve světě moři kapička,
Čím menší, tím výše rukama složenýma se prodere mračny.
Smutný je člověk soběstačný, nešťastný! Opojen sebou samým, svými sny,
Nepotřebuje Boha, nezná pokory! Žije bez kořenů a bez opory.
Ale já, můj Bože, já si nestačím! Bez Tebe vegetuji jen a žebračím!
Těžko je srdci mému bez Tvé mízy! Nikdo je k žití a k práci a k boji nepobízí,
Krom Tebe nikdo mu věčnosti okusit nedá, nestačí mu umění, ani věda.
A tak se krčí a krčí…
A čím víc a hlučněji svět kolem hučí a vrčí, tím je menší a pokornější, na Tobě závislejší.
A čím je menší, tím víc z Tebe pojme v sebe.
Vždyť má až na dno Tvého srdce vnořeny své do výšin se pnoucí kořeny
DOPIS OD MONIKY BALMER (z němčiny přeložila V. Hradská)
Milí sourozenci z Třeboně,
Podzim je zde a zima na dohled. Právě dnes zase kolem sněžilo, skoro až k Interlakenu a je
nádherné vidět čerstvě zasněžené hory. Asi před dvěma týdny jsem byla na nedaleké hoře a
vystoupala jsem až nad inverzi. Dole pode mnou byl Interlaken, ale v husté mlze nebyl vidět, zatímco já jsem se hřála v nádherném slunci. To mi krásně ilustrovalo náš život
s Bohem. Když se utápíme sami v našich vlastních problémech, je náš život šedý a nevlídný. Čím jsme však blíže Bohu, tím je náš život krásnější a zářivější.
Jak můžete číst v našem „Kontaktu“, pomalu plánujeme příští návštěvu u vás. Doufám, že
mnozí ze sboru budou mít o cestu do Třeboně zájem a že vám tak budu moci brzy říci o našich plánech víc.
3
Print to PDF without this message by purchasing novaPDF (http://www.novapdf.com/)
Rádi bychom se tentokrát s vámi podělili o naše modlitební předměty. Modlíme se za klidné a bezpečné dokončení přestavby sborových prostor. Momentálně probíhají renovační
práce v bohoslužebném sále. Věříme, že nové prostory budeme intenzivně využívat. Jsou
nádherné.
Také se modlíme za novou motivaci pro služebníky s dětmi a mládeží. V neposlední řadě
také za propojení práce sboru v Interlakenu se společenstvím v Meiringenu.
Pokud máte také něco důležitého k modlitbám, dejte nám vědět.
Přeji vám mnoho radosti při čtení našeho sborového dopisu. Moc vás zdravím za sebe i za
celý sbor. Buďte bohatě požehnáni.
Monika
Být jako dveře…
Víš co Ti přeju?
Přeju Ti abys byl jako dveře,
Které se lehce otáčejí v pantech.
Přeji Ti živý střed,
Který Tvému ustrašenému srdci
Dává pevnou oporu.
A přeji Ti,
Vzdor Tvým revmatickým potížím
Více vnitřní pohyblivosti.
Přeju Ti aspoň na špehýrku otevřené srdce,
Pro lidi naší doby
A srdce, které nouze lidí uvede
Do pohybu.
Jako vánek si pohrává dveřmi,
Tak ať Duch svatý si pohrává
S Tvým srdcem.
Otvírá je pro dobro
A zavírá pro špatnosti
A jestli Tvoje srdce jednou zrezne
Jako dveře ve větru a počasí doby –
Kéž by je Bůh sám otevřel.
(z němčiny přeložil Václav Svidenský)
4
Print to PDF without this message by purchasing novaPDF (http://www.novapdf.com/)