Orl-2016-1

Komentáře

Transkript

Orl-2016-1
?
2016-1
kognitivně disonantní občasník,
informační destilátor,
internetové(nejen) výstřižky ve
fraku, splaskávač simulákrů,
rozpouštěč falešných egregorů,
narušovač zpráchnivnělých
paradigmat, kompenzátor
hypotékového novinářství,
flokulant mediálního žaboklamu,
širokopásmové dráždidlo,
argenteum oppositus coffeteria
pragensis, kanonizátor síťové
pomíjivosti, virtuální plátek k
propagaci holé skutečnosti,
homeopaticko psychedelický, ke
kořeni jdoucí, kvadratura k
zahnívajícímu veškrnistánu
http://orl.bloger.cz
[email protected]
ORL 2016-1
Motto:
„I když kolektivismus sovětského
Ruska byl podmíněn orientací na
rozpad Evropy, patří ruský
kolektivismus k jinému druhu řádu
a my budeme schopni pochopit
jeho význam, když si uvědomíme,
že semeno musí mít tvrdý obal,
aby si mezi hnijícím listím
uchránilo svou integritu. V dnešní
době můžeme v Rusku pozorovat
proces transformace a regenerace
a až tento proces bude dovršen,
budeme svědky opravdového
zrodu nové euroasijské kultury. Ne
dříve, než v příštím století a určitě
ne předtím, než dojde k
rozsáhlému konfliktu idejí a
mocných symbolů, z něhož velmi
pravděpodobně vznikne nové
náboženské hnutí, spojující trendy
současnosti stejně, jako se od dob
triumvirátu v Římské říši rodilo
světové křesťanství.“
D.Rudhyar
strana 2
Obsah čísla
Exspiro… conspiratio................................................................................................................................................................................................................................. 1
A až lidem dojde, že přichází katastrofa, začnou se dít děsivé věci............................................................................................................................................................ 3
USA možná zachraňují vítězství pro džihádisty v Sýrii: Jak a proč?........................................................................................................................................................... 8
Teď už jen stačí jeden taxík zabijáků....................................................................................................................................................................................................... 10
Po 40 letech se do Česka vrací výzkum psychedelik. LSD vystřídaly lysohlávky.................................................................................................................................... 14
Čína zažívá obrovský rozvoj křesťanství................................................................................................................................................................................................. 16
Imigrace jako agónie západní, křesťanské civilizace................................................................................................................................................................................. 16
Vrcholí americká kolonizace Evropy pod prapory islámu. Hrozí likvidace Evropanů................................................................................................................................ 19
Letos začal markantní úpadek Evropy. Naprostý marasmus, všichni zklamali......................................................................................................................................... 24
Jsme hosty na pohřební hostině svobodného myšlení. V Německu už jde o život................................................................................................................................... 27
Krach jasnovidců v Česku?...................................................................................................................................................................................................................... 29
Sranda končí, Češi se naštvali. Praha není Kyjev..................................................................................................................................................................................... 35
Poláci chtějí více USA, méně EU. Kde skončíme my?............................................................................................................................................................................... 41
Hrůza na Uralu: mysteriózní tragédie Djatlovovy výpravy...................................................................................................................................................................... 43
Rusko straší dávná tragédie, v Djatlovově průsmyku našli další mrtvolu................................................................................................................................................ 46
Střední Brdy -hory uprostřed Čech......................................................................................................................................................................................................... 47
Evropské elity touží po muslimech, jsou to ideální poddaní. Hrají o čas, aby jich přišlo co nejvíc, než se lidé vzbouří.............................................................................52
Rozhodla se Evropa pro sebezničení? Svoboda slova už neexistuje, pouze ta s rysy totalitní ideologie................................................................................................. 56
Vyhlídky v roce 2016: Co můžeme očekávat po nulové úrokové politice centrálních bank..................................................................................................................... 59
Je Západ stále schizofrenní? Bude následovat osud Byzance?................................................................................................................................................................ 63
Robejšek: Je to válka, už není čas slov.................................................................................................................................................................................................... 65
Mystery School in Hyperspace: A Cultural History of DMT.................................................................................................................................................................... 68
Pyramidální energie? Dle muže z Hodonína léčí, brání hnití jablek i vysušuje zdi.................................................................................................................................... 70
Musíme držet hubu. Ale letos nás čeká takový průšvih, že tu pravdu všichni uvidí................................................................................................................................. 72
Ďábel není pohádka: Nejznámější exorcista současnosti vypráví............................................................................................................................................................. 76
Ayahuasca, réva duše.............................................................................................................................................................................................................................. 81
ORL 2016-1
Exspiro… conspiratio
Ladislav Hinner
Změť informací se valí na příjemce ze všech
světových i politických poledníků či rovnoběžek a není nám dáno, abychom se v tom
spolehlivě zorientovali, pokud nejsme aspoň
na dohled jejich zrodu. Vždyť většina novinářských a často i politologických úvah, se
pohybuje také na poli spekulace,
odkázaných rovněž víceméně jen na veřejně
dostupné informace a dezinformace, a navíc
jejich svoboda vyjadřování má svá různá
omezení, což si jen neradi přiznávají. A
dovolím si tvrdit, že organizátoři světa
řeknou málo nebo nic, neboť to jediné stojí
za řeč, o čem je třeba mlčet. Pokusme se s
poněkud menšími zábranami spekulovat nad
možným vývojem, pohnutkami, prostředky
a záměry mocných tohoto světa.
Globální prediktor, jak je teď módní nazývat pořád ještě nejmocnějšího z mocných,
má svůj půvab, navzdory všem oponentům.
Nezastírejme si tento fakt, protože bychom
popírali úspěšnost vlastní civilizace. Dosáhl
impozantních výsledků ve vědě, technice,
okouzlil svět schopností své elity unisono
ovládnout finanční i informační sféru a takový úspěch se nepromíjí. Není divu, že
Američané nebo alespoň množina tamějších
nestrádajících, považuje světem se šířící nelibost vůči jejich nadřazenosti za projev závisti či žárlivosti a snadno nalézají kdekoli, i
Exspiro… conspiratio
zde, dostatek obdivovatelů, vyhřívajících se v
zrcadlení půl sta hvězd, ačkoli sami světlo vydávat nejsou uzpůsobení. U nás je ironicky
nazýváme kavárenskými sluníčky a právě takoví se stávají nejoddanějšími služebníky k
nezaplacení.
Člověk rozšířil sortiment nezbytných potřeb
vysoko nad hladinu pouhého přebývání. Tím
se stává jeho další existence ve stávající civilizační podobě nejen labilnější, ale je navíc
ohrožena růstem počtu zájemců o planetární
suroviny. V takovém dějinném okamžiku je
globální mocnost postavena před povinnost
zajistit přísun limitovaných zdrojů potřebných
pro budoucí vlastní rozvoj a to lze jen omezením expanze potencionálních soupeřů,
efektivní kontrolou distribuce surovin. V tom
má současné agresivní chování Spojených států, resp. jejich vládců, logické odůvodnění.
Nejvážnějším potenciálním soupeřem USA je
Čína, která je mohutnou říši, introvertně obrácenou do sebe, podivuhodně a neuchopitelně žijící synkrezi náboženských směrů
mahájánového buddhismu, taoismu a konfucianismu. Čína se chová strategicky ve všech
směrech, kontroluje nejen své hranice, ale i
svou ekonomiku a politiku. Odmítá diktát
MMF či SB a nepřipouští ani omezování
WTO. Je zvyklá rozšiřovat svůj vliv spíše obchodně než vojensky. Předností Číny, stejně
jako její slabinou, je její obrovský lidský potenciál a mnohonárodnostní složení, ale s postupující modernizací také enormně zvýšená
závislost na surovinách, jejichž přísunové
cesty musí zajišťovat po moři i po souši a jsou
nezbytnou podmínkou dalšího rozvoje Číny
jako mocnosti.
Historický kolonizační úspěch Britů spočíval
nejen v porážkách námořních flotil konkurentů (Španělska, Francie, Portugalska a Holandska), ale především v dalším zadržování a
znemožnění jejich obnovy. Poučen, musí
dnešní prediktor k zadržování Číny včas využít všech mocenských prostředků především
ke kontrole surovinových dopravních cest a
majstrštykem by byl pokus o průnik do světa
financí svého čínského protivníka, aby jej
ovlivnil zevnitř. Předpoklady na takový úskok
má, ale pravděpodobně narazí na limity dané
strana 1
ORL 2016-1
čínským nacionalismem, jakkoli se hovoří o
mocných finančnících, jako o jediné
soudržné třídě. Námořní dopravní cesty budou Spojené státy kontrolovat svými námořními silami možná ještě několik desetiletí, ale problémem jsou suchozemské cesty
a noční můrou plánovaná Hedvábná stezka,
či možnost etablování ekonomického Euroasijského giganta. Ukrajinskou krizi se
sice podařilo odvrátit těsnější spolupráci EU
a Ruska, ale ke kontrole největšího konkurenta je to jen dílčí krok.
Pokud se Američanům nepodaří sevřít Čínu
ze všech stran, nemohou být dlouhodobě
úspěšní, navzdory své současné (a jen dočasné) technologické převaze. Na řadě je
Irán a především Rusko. Nepřehlédnutelným záměrem musí být obsazení Sibiře a
ruského Dálného východu nejen kvůli surovinám, ale také pro získání kontroly nad
severní části čínských pozemních dopravních cest . Předpokladem je parcelace
Ruska, cestou ekonomických a finančních
operací, včetně korupce či zrady tamějších
oligarchů a politiků. Pokud tato cesta nepřinese kýžený výsledek, je sice v současnosti
válečný konflikt málo pravděpodobný, ale v
budoucnu Američané reálně očekávají velký
pokrok v konvenčních zbraních, který způsobí radikální zvrat ve způsobu vedení válek. Doufají, že odskokem ve zbraňové technice nad určitou úroveň se mohou rozhodnout pro postupnou parcelaci Ruska i
vojenskou cestou a za spolupráce zrádné rus-
Exspiro… conspiratio
ké oligarchie ochromí vůli politiků a generality k obraně natolik, aby se k jaderné odvetě
neodhodlali. Nouzovou variantou může být
podnícení čínsko-ruského konfliktu a lze očekávat také spor o Arktidu. Rusko bude tlačeno ze všech stran a je v nevýhodné pozici
osamělého správce surovinově bohatého území, na které má zálusk příliš mnoho zájemců.
Ve světle napsaného lze pokládat ostatní
konflikty i při všech doprovodných hrůzách za
epizodní války, za pouhou přípravu pole pro
dosažení hlavního strategického cíle Spojených států - obsazením ruského Dálného východu kontrolovat Čínu. Američané nemají na
výběr, pokud chtějí prosadit NWO. Chaos na
Předním východě, na Ukrajině a organizováním imigrace připravovaný neklid v
EU, je pouhým vytvářením vhodného podhoubí pro ovládnutí nástupního prostoru k východní expanzi. Improvizace v účelově vyvolaném chaosu vyžaduje intuitivní kreativitu,
která se může snadno vymknout a nečekaně
vyústit v tragický konflikt. Nezbývá nám než
doufat v přetrvání sebezáchovného pudu a
zdravého rozumu. Dalším vítaným výnosem
exodu obyvatel Předního východu je oslabení
soupeřů Izraele v oblasti a vyklizení území
pro jeho budoucí rozšíření.
Je výhodné vést proxy war, válčit v zastoupení
a tak uvažuji, zda Arabové, hnáni do Evropy
svými bratranci, organizujícími Spojené státy
a celý svět, nejsou mimo jiné také přípravou
na doplnění kanonenfutru evropských armád
proti Rusku. Je pravděpodobné, že muslimové
se většinově v Evropě nebudou integrovat, budou nadbyteční a pokusí se ji pouze rozvrátit.
To jejich bratrancům za louži bude vyhovovat, rozvrácenou Evropu budou mít
vojensky i ekonomicky (TTIP, TISA) tak či
tak pod kontrolou nebo nám skroutí ruce.
Příliv běženců je aktuální hrozbou Evropanům plánovanou dlouhodobě, jak dosvědčuji úvahy a výroky establishmentu, které je
nutno neustále připomínat. Ten cíl pojmenoval již před léty, v roce 1971, Zbigniew
Brzezinski: „…národní stát jako základní element organizovaného života člověka přestal
být principiální tvůrčí silou: mezinárodní
banky a nadnárodní korporace jednají a
plánují způsobem, jenž je mnohem pokročilejší než politické koncepty národního státu
…“.
Představitel NATO, které v souvislosti s
imigrací nehne ani prstem, Wesley Clark, vyřkl tato slova: „V Evropě už není prostor pro
etnicky homogenní státy.“
A Thomas Barnett, poradce bývalého amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda
oficiálně sdělil následující: „Konečným cílem
globalizace je homogenizace všech států na
zeměkouli. Toho musí být dosaženo smíšením
ras s cílem vzniku světlé hnědé rasy v Evropě.
Nepřátelé této globalizace budou zničeni. Kritiky zabijeme“.
Coudenhove Kalergi (jeden ze zakladatelů
EU), zase nabádal k míchání Evropanů s Afričany.
strana 2
ORL 2016-1
Bývalý francouzský židovský president
Sarkozy se nechal slyšet, že pokud se Francouzi nebudou křížit s jinými rasami
dobrovolně, bude se republika muset uchýlit
k násilnějším prostředkům.
Americký občan Dienstbier (ČSSD) by
k nám zase chtěl tahat 30 000 muslimů
ročně, přesně podle Kalergiho a Thomase
Barnetta. Ani naivní človíček nemůže věřit
tomu, že jde o pouhý omyl či selhání elit,
jak se dnes tento zločin omlouvá v mejnstrímu. Pokud nejde o obvyklou prodejnost naši
„elity“ v kombinaci s idiolatrii, může jít jen
a jen o jeji idiocii.
Rusko je nebezpečně oslabeno vnitřní nestabilitou, typickou pro korporativní a korupci
prolezlý kapitalizmus, s centrálně obtížně
kontrolovatelnými oligarchy, často vzhlížejícími ke hvězdám na Západě. Jedinou jistotou a předpokladem udržení celistvosti Ruska v dnešní podobě je vlastenectví a odhodlanost ruského národa i proti vlastním zrádcům. To by mělo být pro nás poučením, a
všechny snahy o dehonestaci národa, zesměšňování vzájemnosti lidmi, kteří jsou
Čechy jen svým občanstvím, by se měly setkat s veřejným odsudkem a opovržením.
Náš podřimující „Čech jako poleno“ prohlásil, že vzniká evropský lid - máme mu věřit
jeho češství i když už shodil číro a zřekl se
tím lehce také příslušnosti k indiánům
kmene Čerokiů a Bavorů? Máme věřit v
dobré úmysly Zbigniewa Brzezinského, že
národní stát jako základní element or-
Exspiro… conspiratio
ganizovaného života člověka přestal být principiální tvůrčí silou ...? a sdělil to také Netanjahuovi?
Nikoli pane Brzezinski, naše civilizační nika
dospěla ke svým limitům a čeká na obrození
změnou paradigmatu ( jak se s oblibou říká),
zduchovněním neboli obnovou metafyziky v
rozšířeném úzu evropského myšlení, ne však v
návratu do středověku za pokřiku muezzinů.
Jen tak odoláme cizí moci organizovaného návalu muslimů nebo jiných cizorodých živlů,
jejichž síla tkví právě v rigidním náboženském nároku na ovládnutí nevěrců, ne
nepodobném přesvědčení Brzezinského a jeho
druhů. Mentální obroda národa je úkolem
dneška, udělá nás odolnými a odhodlanými k
obraně nejen proti vnějšímu nepříteli, ale zejména proti vnitřnímu rozkladu. Kdybychom
se měli dočkat vlastního morálního vzepětí až
v zoufalství nad hrozícím zánikem, naše další
národní existence bude zpochybněna.
http://zvedavec.org/komentare/2015/12/6720-exspiro-conspiratio.htm
A až lidem dojde, že
přichází katastrofa, začnou
se dít děsivé věci...
nedávné klimatické konferenci v Paříži a
jejím závěrům říká geolog a klimatolog
Václav Cílek, že je mnohem zajímavější
pozorovat samotné počasí než se zabývat
rokováním politiků o něm. Pokud by se
K
měly podniknout skutečné kroky, tak by se
musela nejdříve omezit populace, protože
to, co každý člověk spotřebovává, stojí
energii a její většina je závislá na oxidu
uhličitém. Ve chvíli, kdy lidstvo začne brát
vážně klimatickou změnu, bude mít pocit
viny a dostaví se dokonalá morální bouře.
Médii jste označován za popularizátora
vědy. Jak byste populárně, tedy co nejsrozumitelněji, vysvětlil čtenářům, co mohou
znamenat závěry nedávné klimatické
konference v Paříži?
Především bych řekl, že sledovat počasí je zajímavější než sledovat konference o počasí.
Když mluvíme o klimatu, tak se tím rozumí
většinou třicetiletý průměr všech stavů počasí
za tu uplynulou dobu. Takže když je konference tohoto měřítka a účastní se jí tolik a tolik politiků, kolem dvou set, tak je to vždy do
určité míry politická záležitost. A já jsem si
všiml už i dřív, že je docela velký rozdíl mezi
lidmi, kteří sledují politiku ohledně klimatu, a
těmi, kteří sledují klima. Bývá to tak, že ti
lidé, co sledují politiku okolo klimatu, jsou
často chyceni mocenskou atmosférou v dané
věci. Takže jsem už před několika lety říkal,
že ani nemá cenu se vyjadřovat k tomu, co
říká profesor Klaus o klimatu, ale má cenu se
vyjadřovat k počasí, k tomu, jak se mění, co
se s tím dá dělat, nebo jaká je perspektiva.
strana 3
ORL 2016-1
Liší se nějak významně diskuse o klimatu v České republice a ve světě?
Především mimo Českou republiku, v zemích, jako je Dánsko, Německo nebo USA,
probíhá mnohem delší a mnohem dospělejší
diskuse o klimatických změnách, než probíhá u nás. U nás vypadá situace tak, že – dejme tomu – dvě třetiny lidí věří tomu, že
člověk může za změnu klimatu, a třetina nevěří. Na Západě je situace jiná v tom smyslu, že prakticky všichni vědci, doopravdy nějakých 95-98 procent vědců, se domnívají,
že klimatická změna probíhá a že za ni,
nebo za její podstatnou část, může člověk a
že hlavní působení člověka na klima se odehrává skrze skleníkový jev.
Ale skleníkový jev asi není předmětem
sporů?
Skleníkový jev je záležitost fyzikálního
principu. Neexistuje diskuse o tom, jestli je,
nebo není, existuje stejně jako gravitace. Ale
můžeme diskutovat o tom, na kolik obsah
skleníkových plynů skutečně klima ovlivňuje. Skleníkový jev, jenom abychom si to
ujasnili, je to, že na povrch Země dopadá
sluneční záření, projde atmosférou jako nůž
máslem a dopadne na povrch, známe to
všichni z léta, ohřeje ten povrch. Představte
si asfaltovou vozovku a ta začne navečer vychládat. To vychládání znamená to, že vypouští, odráží teplo. Ale to teplo, které odráží, už má jinou vlnovou délku. To teplo se
A až lidem dojde, že přichází katastrofa, začnou se dít děsivé věci...
různě rozptyluje na vegetaci a na prachu v
prostředí, ale má tendenci z planety uniknout
ven. Ale v tomhle okamžiku to odražené teplo narazí na molekulu vodní páry, oxidu uhličitého, metanu, nebo některých dalších plynů
a tahle molekula třeba toho oxidu uhličitého
část tepla vrátí zpátky na Zemi. Takže skleníkový jev je to, že sluneční záření snadno
projde na povrch Země, tam se změní na záření o jiné vlnové délce, a to už narazí na ty
molekuly skleníkového plynu.
Jakými hlavními faktory je tedy klima
ovlivňováno?
Je jich několik a skoro nejdůležitější je vliv
oceánů. Ten si můžeme představit, že horní
dva metry oceánu obsahují v sobě zhruba tolik tepla jako celá atmosféra. Tedy na oteplování, nebo naopak vyzařování tepla z
pouhých dvou metrů horní vrstvy oceánu musíme získat obrovské množství tepla, a ty oceány jsou hluboké dva a více kilometrů. Je to
tedy obrovská brzda, takový homogenizační
činitel, bez toho zpomalování, bez toho světového oceánu by Země byla mnohem víc
extrémní. Zároveň je Země v takové zázračné
pozici, což je hrozně málo planet, že jsou tu
pohromadě všechna skupenství vody – led,
vodní pára a voda. A právě trojice těchto
vodních skupenství způsobuje to, že se počasí
na Zemi vlastně nemění. V noci je o pět, osm
stupňů chladněji než ve dne, ale nejsou to roz-
díly třeba padesát nebo sto stupňů jako na jiných planetách.
Pojďme k tomu, jak klima ovlivňuje
člověk. Je dopad jím uvolňovaného oxidu
uhličitého do atmosféry tak zásadní?
Lidé ho uvolňují proto, že nejčastěji spalují
fosilní paliva, aby měli energii, elektřinu, teplou vodu, aby se vůbec zahřáli. Uvádí se, že
každým rokem spálíme zhruba tolik fosilních
paliv, jako se kdysi vytvořilo za milion let.
Problém je hodně v té rychlosti, ani ne tak v
množství, protože byly doby, kdy na Zemi
bylo víc oxidu uhličitého, než je dnes. To, co
se děje, si můžeme představit tak, že existuje
nějaké pole stability, nějaký stav stabilního
počasí, jako je třeba pozdní jaro, a to tady
bylo dlouhou dobu. Pak se změní podmínky a
počasí se rozkmitá. Představte si to jako počasí třeba v březnu, v dubnu, kdy vlastně ten
měsíc ještě neví, jestli je zima, nebo už je
strana 4
ORL 2016-1
léto, tedy aprílové počasí. Takže je pravděpodobné, že se ocitáme v nějakém delším
období, mezidobí mezi dvěma póly stability.
A že to, co nás čeká za čas, za padesát, za
sto let, bude nějaké nové pole stability a tam
se zase nějakým způsobem naučíme žít. A
teď jsme v nějakém jakoby přechodném období mezi tím.
Jak tenhle přechod od jednoho pólu stability k druhému může probíhat?
To vůbec není jasné, protože na počasí má
vliv třeba i vulkanismus nebo intenzita slunečního záření. Dokonce existují studie, které říkají, že se bude mírně ochlazovat, protože se ocitáme v podobné situaci, co se týče
slunečního záření, jako v malé době ledové,
dejme tomu, jako v sedmnáctém a osmnáctém století, kdy bylo výrazně vlhčeji a
chladněji. Takže předpokládám, že během
několika dalších let, pěti nebo deseti, budeme mnohem lépe vědět, jak na tom jsme.
Řada lidí si myslí, že už to ví teď, protože
těch posledních deset, patnáct let bylo
extrémně teplých. Ale také už může být za
těch deset let pozdě.
Jak mohou na hrozbu klimatických změn
reagovat lidé nebo jednotlivé státy?
Jako vždy se státům především vyplácí klimatické kroky předstírat. Tedy jet na konferenci do Paříže a něco, co je víceméně ne-
A až lidem dojde, že přichází katastrofa, začnou se dít děsivé věci...
závazné, podepsat, mluvit o tom a nejít proti
tomu konsensu, aby se politici vyhnuli kritice.
Více CO2 rovná se zvýšená teplota. Není to
úplně přesné, ale rámcově to pravda je. Kdyby šlo o to udělat skutečné kroky, tak by se
musela nejdříve omezit populace. Málo
platné, každý člověk spotřebovává určité
množství výrobků, jídla i domů, a to všechno
stojí energii a většina té energie je závislá na
CO2, na oxidu uhličitém, na fosilních palivech. Druhá věc, kterou by bylo zapotřebí
udělat, by byla naprostá změna energetiky, a
to je záležitost velice drahá. Víte dobře, že
dostavění Temelína je investice, na kterou stát
téměř nemá a zřejmě by se na to musela najít
nějaká privátní firma. Prostě energetika je
moc drahá. Můj odhad je takový, že během
nějaké doby, kterou těžko umím odhadnout,
může dojít ke dvěma situacím. Buď se ukáže,
že skleníkové plyny a oxid uhličitý nehrají ve
změně klimatu tak velkou roli, jak jsme si
mysleli, anebo, a to je mnohem pravděpodobnější, poznáme na vlastní kůži, že se
něco děje.
V čem konkrétně to budeme na vlastní
kůži pociťovat?
Za prvé to asi budou velké bouře. Protože v
tom teplém světě, jak se vypaří víc vody, tak
se na odpar vody spotřebuje hodně energie. A
když voda kondenzuje zpátky na vodní páru,
tak se to teplo uvolňuje. Tím vlastně vznikají
obrovské hurikány. Další jev, podle něhož
uvidíme, co se děje, je velké rozmrzání okolo
severního pólu. Tam už jsou doopravdy teploty o tři, o čtyři stupně vyšší, než by měly být.
A to větší oteplení, které se pravděpodobně
bude šířit do České republiky, překvapivě přichází od severu než od jihu. Jak zimní, tak
letní. To je nečekaná záležitost. Existuje o
tom celá řada publikací, autorem jedné z nich
je profesor Gardiner, vyšla v nakladatelství
Oxfordské univerzity, a on v ní používá termín dokonalá morální bouře.
Dokonalá morální bouře znamená, že se
lidstvo začne stydět za to, jak svým počínáním negativně působí na klima?
Pod pojmem dokonalá bouře se většinou rozumí souběh dvou nebo tří faktorů. A Gardiner říká, že v okamžiku, kdy začneme brát
vážně klimatickou změnu, třeba že ji vůbec
zpozorujeme, tak budeme mít pocit viny. A
ten bude trojí. Bude to pocit, že jsme zničili
planetu našim potomkům. Druhý, že jsme
zničili životní prostředí korálům, rybám, nosorožcům, prostě mnoha druhům zvířat. A
třetí pocit viny bude za to, že jsme zničili
životní prostředí přírodním nebo chudým národům. A v tomhle okamžiku očekávám, že
veškeré konference, jako byla ta pařížská, budou víceméně zapomenuté, a že lidé změní
svoje vnímání světa. Ale aby to neznělo moc
idealisticky, tak pokud to vnímání světa
opravdu změní, tak ho změní doopravdy až
pod tlakem velmi silné evidence. Tou může
strana 5
ORL 2016-1
být zaplavování států jako Bangladéš. Může
to být lokální vymírání, kdy lidé v mnoha
místech světa nebudou mít dost jídla, ale ani
nebudou mít energii někam migrovat. Teď
to není strašení těmi migranty, protože musíte být aspoň trošku bohatý, abyste se mohl
někam vydat. Ale tihle hodně chudí lidé
nemohou odjet, ti mohou buďto žít, nebo
umřít. Takže je docela pravděpodobné, že
uvidíme jako v přímém přenosu několik humanitárních katastrof. A ty vytvoří tu morální bouři.
Pokud dojde k té zmiňované dokonaé
morální bouři, co především se změní?
Bude následovat to, že začne být nemoderní
nebo zpátečnické jezdit příliš daleko na
dovolenou, jezdit si pro radost. Tedy že byste jenom z důvodu, abyste si něco málo
užili, spotřebovávali více fosilních paliv, víc
energie. Pokud ovšem už mezitím nebude
existovat způsob, jak se dostat k té tzv. čisté
energii, třeba k fotovoltaické. Čekal bych
tedy, že nějaký hypotetický pocit viny, o
kterém nevíme, jestli a kdy se dostaví, způsobí změnu spotřebních návyků. To může
otřást ekonomikou, a to směrem k lokálnímu měřítku věcí – nejezdit daleko, jezdit na
kole, být hospodárný. Řekl bych, že teď není
ve hře politické vyhlášení, ale v té potenciální hře je pravděpodobný nebo možný neobvykle velký problém s klimatem, jehož
A až lidem dojde, že přichází katastrofa, začnou se dít děsivé věci...
důsledkem bude změna ekonomických a kulturních návyků.
K výsledkům klimatické konference v Paříži se pohrdlivě vyjádřil bývalý prezident
Václav Klaus. Podle něj byla zbytečná a
mířila na falešné cíle připomínající komunistické poroučení větru a dešti. Co si o
podílu člověka na globálním oteplování
myslíte vy?
Můj osobní postoj je takový, že člověk může
za většinu klimatických změn, ale pořád si
ještě nechávám určitý prostor pro mechanismy, které nebudou objevené. Třeba se
málo mluví o kombinaci magnetického pole
Země, které se proměňuje a slábne a do určité
míry stíní kosmické a sluneční záření a zároveň kosmické záření je stíněné slunečním
větrem. To znamená, je-li víc Slunce a je-li
víc magnetického pole Země, méně záření dopadá na povrch planety nebo do nízkých
vrstev atmosféry. Ale když máte nějakou kosmickou událost a je puls většího kosmického
záření, který pronikne do nižší vrstvy atmosféry, tak to za sebou zanechá mlžnou stopu.
Jako se kdysi dělaly pokusy ve Wilsonově
mlžné komoře, že se tam nechala proletět nějaká nabitá částice. Tyhle události kosmického dopadu mohou mít poměrně velký vliv. A
tenhle mechanismus není dodnes dobře prozkoumaný a většina klimatologů ho odmítá a
nezahrnuje do výpočtů.
Jak klima na Zemi ovlivní hydrometeorologický jev známý jako El Niňo, jenž má
dosáhnout až dvakrát větší intenzity než v
roce 1997, kdy způsobil katastrofální záplavy na západě USA a následné sesuvy
půdy, stejně jako i sucha v Indonésii či
rozsáhlé požáry v Austrálii?
Když se podíváte na historii toho El Niňa, tak
je to takové nepravidelně periodické, jednou
za čtyři nebo pět roků, takže to spíš vypadá
jako rozkmitané počasí, jako když máte harmonické kmity související s oceánickým
prouděním. Ale některé epizody El Niňa souvisejí s vyšší zemětřesnou aktivitou. Vypadá
to tak, že v Tichém oceánu, když je víc zemětřesení, tak dochází k lepšímu ohřevu vody
ve spodních částech oceánu, a to omezuje
oceánské proudění. Takže existuje mechanismus, který se uplatňuje ne vždy, ale jenom
někdy, že děje, které probíhají hluboko v
plášti, několik set kilometrů pod našima nohama, mají najednou vliv na okamžité počasí na
povrchu. Takže to je další mechanismus, který je zatím málo rozebraný. Pořád mám představu, že v modelu počasí, jak ho používáme,
je nějaké zjednodušení. Ale řekl bych, že v
každém případě vypouštět méně oxidu uhličitého nebo obecně plynů do atmosféry je
dobrá věc. Ať už to víme přesně, nebo ať už
je situace složitější než si myslíme, tak to
omezení spalování fosilních paliv je v každém
případě krok dobrým směrem.
strana 6
ORL 2016-1
Často varujete před suchem jako nebezpečím pro velké části světa. Souvisí s
jeho výskytem činnost člověka, nebo je
na ní naprosto nezávislé?
Je to jeden z faktorů, o kterém se mluví. Ale
poslední dva roky to vypadá pro severní
polokouli spíš tak, že tím, když přišlo El
Niňo na jižní polokouli, tak má takový dopad, že „vrazí“ do systému na severní
polokouli a je silnější proudění směrem od
Atlantiku. A to způsobuje větší činnost
vody. El Niňo znamená v našich podmínkách, i když ne vždy, jeden až dva vlhké
roky, kdy se k nám dostává víc vzduchu,
dejme tomu, ze subtropického Atlantiku,
který přináší silnější deště. A když se podíváte na aktuální mapu jednak teplot a
jednak vlhkosti, tak je anomální vlhkost u
Britských ostrovů. Nedávno tam byly poměrně velké záplavy. Také je anomálně teplé Středozemní moře, takže blížící se rok a
ten následující bychom měli zažívat spíš
vlhké počasí.
Ve kterých částech světa je reálné, že by
sucha mohla přivodit katastrofu a třeba i
hromadnou migraci, pokud by udeřila?
Je takto ohrožena i Čína, kterou před
lety sucha postihla?
Čínská vláda je kupodivu poměrně efektivní
při humanitárních katastrofách nebo při katastrofách ze zemětřesení, nebo ze zátop. Je
to země, která si vypěstovala v tomto přípa-
A až lidem dojde, že přichází katastrofa, začnou se dít děsivé věci...
dě až západní návyky. A ti lidé mají zkušenost z hladu a všech nepřízní počasí. Už
před deseti lety to bylo tak, že čínská vláda
tehdy musela dovézt potraviny pro nějakých
dvě stě milionů lidí. To, že se doveze deset
procent spotřeby pro dvě stě milionů lidí, dá
nakonec tak velké množství potravin, že se
zvýší ceny potravin. A pokud se zvýší ceny
potravin, třeba ve Venezuele, nebo v těch
hodně chudých zemích, tak dochází k lidovým povstáním. Takže vazba je spíš ten sociální neklid způsobený vysokými cenami potravin a ty jsou iniciované klimatickými
proměnami, které mohou a nemusí být přírodní, nebo mít umělý základ.
Z opačného soudku než sucha jsou hrozby,
které se čas od času objevují v souvislosti s
Londýnem a jeho možným zaplavením.
Sofistikované protipovodňové bariéry na
Temži, vystavěné v 70. letech, by prý byly
se zvyšující se intenzitou bouří snadno
překonatelné. Je to reálná hrozba nebo to
je spíše námět z šuplíku tvůrců katastrofických filmů, jako je třeba film Potopa?
Rozhodně částem Londýna, ne tedy celému
Londýnu, to nebezpečí hrozí. A může to být
způsobeno souběhem několika faktorů. První
faktor jsou ty skoční přílivy, tedy ty extrémně
vysoké přílivy. Druhý je ten, že když máte
příliv a zároveň ve směru toho přílivu fouká
silný vítr, tak dochází k dalšímu navýšení hla-
diny. Při tomhle souběhu je to doopravdy nebezpečná situace a někdy do osmnáctého
století byly v některých hrabstvích těmito přílivy ničeny celé vesnice, celá městečka, než
potom bylo rozhodnuto přemístit ta sídla dál
od moře, což se povedlo. Ale přemístit Londýn dál od Temže je rozhodně větší problém
a dražší záležitost. A další věc je ta, že když
je teplejší klima dlouhodoběji, tak se zvedá
hladina oceánu. Jednak proto, že teplejší voda
má o trošku větší objem, takže to naroste. A
jednak něco přidají tající ledovce, zejména na
severu. Když máte kombinaci toho, že vody
na světě může být o dvacet, třicet centimetrů
víc, tak to se hodně těžko odhaduje. Ty mechanismy nejsou lineární, do toho přijde silná
bouře, která bude mít svůj původ v teplejším
Atlantiku, v subtropickém, nebo tropickém, a
celé se to zkombinuje s vysokým přílivem, tak
to doopravdy může být pro část Londýna velmi nebezpečné. Ale jenom pro část Londýna.
Takhle podobně dopadal hurikán Sandy v
New Yorku a podobné nebezpečí hrozí většině míst ležících u mořského pobřeží.
Kde jsou z vašeho pohledu na planetě nejcitlivější místa, na nichž by se klimatické
vlivy mohly projevit způsobem dopadajícím na významnou část lidstva?
Rizika z globálního hlediska jsou dvojí, sucho
a vysoká voda. Sucho hrozí tam, kde už teď
sucho je, tam vždy hrozí zesílení. První věc
jsou suché oblasti a druhá, o čemž se mluví
strana 7
ORL 2016-1
nejvíc, jsou právě ty nízko ležící přímořské
oblasti. Z hlediska zemědělské produkce je
to delta Nilu a Bangladéš. A z hlediska
obyvatel jsou to prakticky všechna nízko
ležící přímořská města.
A jak lidé mohou těmto nebezpečím čelit,
jak se na ně mohou připravit?
Ono toho zase není tak moc, ale zase ani tak
málo. První věc je dívat se na činnosti, které
vykonáváme z hlediska toho, kolik uvolňují
oxidu uhličitého. Já třeba nemám rád obaly
v samoobsluhách nebo příliš mnoho papíru,
protože mám pocit, že naprosto zbytečně
utrácím za něco, co už je teď odpadem a
recyklování i výroba bude stát oxid uhličitý.
Druhá věc je, že by neškodilo o něco málo
omezit cestování. Nemyslím nějak radikálně, ale třeba o pět nebo deset procent.
Doopravdy pomáhají stromy, takže má cenu
je sázet. V půdách je hodně uhlík. Půdní zásobník uhlíku je mnohonásobně větší než
cokoli v atmosféře, takže má cenu vracet organické látky do půdy. Humus, co tam
uložíte, ten uhlík se zpočátku chemicky váže
nebo jeho část jenom velice volně a později
poměrně pevně. Takže pečovat o půdu.
Hodně organického uhlíku ukládají mokřady. Když se podíváte na rybník, který přechází do močálu, to je optimální. Máte
něco, co dává vodu nebo vyrovnává klima a
zároveň ukládá uhlík. Takže v rámci našich
malých možností je šance něco dělat. Ono
A až lidem dojde, že přichází katastrofa, začnou se dít děsivé věci...
to, o čem všem mluvím, nebude mít pravděpodobně velký vliv na globální klima, ale je
to dobrá příprava té nové mentality zacházení
s klimatem, na kterou si tak jako tak budeme
muset zvyknout.
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/A-az-lidem-dojdeze-prichazi-katastrofa-zacnou-se-dit-desive-veci-Vaclav-Cilek-o-tomco-ceka-nasi-planetu-414095
USA možná zachraňují
vítězství pro džihádisty v
Sýrii: Jak a proč?
Eric Zuesse
Podle britského Telegraph a jeho poslední
zprávy americké protitankové rakety TOW,
které americký prezident Barack Obama poslal v říjnu islámských sunitským bojovníkům
v Sýrii k použití proti silám nesektářského
tamního vůdce, Bashara al-Assada, byly proti
ruským silám, které Assad pozval, tak účinné,
že Rusko – bránící (na legální žádost Sýrie)
síly prezidenta Assada – je nyní nuceno poslat
do bitvy drahé ruské tanky T-90, které nejsou
americkými raketami tak zranitelné. „Nasazení T-90 zdá se odráží frustraci Moskvy
z tohoto selhání (nechat se zatáhnout do nákladného a možná zdlouhavého boje), jakož i
obavy ze škod způsobených protitankovými raketami ozbrojenců, dodaných arci nepřáteli
režimu ve státech Zálivu (Saúdská Arábie, Ka-
tar, UAE a Kuvajt) a Turecku.“ Všechny tyto
agresorské země (mimo Spojených států) jsou
řízeny sunitskými aristokraty, stoupenci a vynucovateli práva šaría, kteří (podporováni
USA) hodlají převzít kontrolu nad existující
sekulární vládou Sýrie, řízenou Basharem alAssadem, a zavést právo šaría.
Telegraph, coby propagandistické médium
britské aristokracie, která je napojená jako
„pudlík“ na americkou aristokracii, nezmiňuje
dokonce ani USA, ani jejich rakety TOW,
které byly poslány do Sýrie přes Turecko,
právě aby chránily jejich teroristy proti ruskosyrským silám. Tyto americké rakety byly nakoupeny a jsou nyní ve vlastnictví „států Zálivu“ – tedy královských klanů Saúdské Arábie, Kataru, UAE a Kuvajtu – které financují
teroristy (příklady viz zde a zde). Nicméně
článek Telegraph význačně poznamenává, že
„nasazení tanků T-90 je poslední známkou, že
Kreml je nucen eskalovat svoji intervenci ze
vzduchu na pozemní válku.“
Cena rakety TOW je pouhých 180,000 dolarů. Cena tanku T-90 je 4,5 milionu dolarů,
což je 25 násobek. Jde proto o bojovou strategii vykrvácet ruskou ekonomiku k smrti.
Tak Obama zamýšlí nyní dobýt Rusko, na bojištích v Sýrii – použít Sýrii proti Rusku,
stejným způsobem, jakým „jsme“ použili Afghánistán proti Sovětskému svazu. A
Zbigniew Brzezinski je dlouhodobým
osobním přítelem a poradcem Obamy. Je
strana 8
ORL 2016-1
USA možná zachraňují vítězství pro džihádisty v Sýrii: Jak a proč?
opakována identická strategie, ale tentokrát
bez ideologického pozlátka konfliktu mezi
komunismem a kapitalismem. Jde jen o
drsné dobývání, které americká aristokracie
chce, a je odhodlána ho dosáhnout. Džihádistické sunitské aristokracie pracují ruku
v ruce s americkou – a nakupují americké
zbraně, jako zde a zde. Přidejte si k tomu
americkou alianci NATO a je to úctyhodná
kombinace, kterou proti Rusku používají.
Strategie a zbraně přichází především
z Ameriky; peníze přichází především od
saúdské rodiny. Ale článek v Telegraph nezmínil vůbec nic z toho.
Tento článek v Telegraph je tak nejlepším
příkladem profesionální propagandy, která
dovedně využívá stupidity čtenářů a kulturní
podjatosti (je v podstatě pro-americký) a zakrývá skutečné viníky (kteří podporují Telegraph a kupují tam reklamu pro své
společnosti), a tvrdí, že oběť invaze americké
aliance do Sýrie, protidžihádistický syrský
prezident a jeho síly, jsou místo toho strůjci a
zdrojem invaze Ameriky (ilegální, což je
ignorováno). (Samozřejmě, že čtenář musí být
stupidní, aby něčemu z toho věřil, ale PR
vždy využívá stupiditu a blbost lidí – tak
funguje a fungovat má).
Tento propagandistický článek v Telegraph
pak jemně obviňuje syrského proti-džihádistického prezidenta Assada z toho, že se džihádisté pokouší ho svrhnout: „Experti říkají,
že ruská intervence prodlužuje konflikt, který
si již vyžádal životy více než čtvrt milionu
Syřanů, vedl k útěku milionů lidí do zahraničí, kdy se světové mocnosti spojují, aby se
přidaly k eskalující občanské válce.“ Jinými
slovy, podle Telegraph: pokud by se Rusko,
30. září 2015, nepřipojilo do bitvy proti džihádistům, kteří tam byli posláni americkými
a sunitskými aristokraty, pak by EU nebyla
zaplavena uprchlíky ze Sýrie, přestože
uprchlíci utíkali již dlouho předtím, než
Rusko vůbec s bombardováním 30. září začalo.
Ve škole žurnalistiky bych tedy uvedl tento
článek Telegraph jako příklad toho, jak prohnanou a komplexní propagandistická operace Západu proti Rusku a jeho spojencům je.
Studenti „žurnalistiky“ (obzvláště ti, kteří
hodlají pracovat pro finančně dobře dotovaná
„zpravodajská“ média) musí vědět, jak to dělat, protože za to budou placeni, jakmile se
dostanou do světa „žurnalistiky“, aby si „vydělali“ na chleba (ve skutečnosti sloužili aristokratům). Neformálně se tomu říká „potěšit
klienty“. Vojenští kontraktoři jsou stále důležitějšími klienty a v těchto „zpravodajských“
médiích jsou na tom dobře – ale nejsou jediní. Například korporace, které chtějí
ovládnout klíčové přírodní zdroje, také, a
Rusko je na zdroje nejbohatší zemí na světě.
(A dokonce i Světová banka má „kurz o přírodních zdrojích“, ačkoliv ho nezmiňuje, a
ignoruje, že ty jsou základem hrozby a skutečné invaze zahraničních aristokracií – jako
americké – a tím jsou určité instituce, jako
Světová banka, nepřímo z velké části financovány těmito invazemi).
Propagandistickou funkci neplní pouze tisk:
plní ji také akademická obec a sama aristokracie – která financuje jak tisk, tak akademickou oblast.
Jak je při čtení „zpráv“ obvyklé, je tento
článek v Telegraph mnohem spolehlivější a
informativnější v tom, co odhaluje mezi
řádky, než svým textem. A mezi řádky odhaluje, jak svět funguje.
strana 9
ORL 2016-1
Shrňme si to následovně: zachraňování vítězství pro džihádisty Amerikou v Sýrii dává
skvělý smysl. Ale to v textu západních
„zpráv“ nestojí. Je to jen mezi řádky, kde
lze najít skutečný smysl.
15. prosince zástupci všech z četných džihádistických skupin, které tvoří západní koalici v boji proti Assadovi a Rusku, se sešli
v Riyadhu v Saúdské Arábii, kde saudská rodina vybrala (na radu a za souhlasu USA),
které z teroristických skupin jsou „umírněné“ a budou tudíž podporovány Západem,
aby ovládly Sýrii.
USA možná zachraňují vítězství pro džihádisty v Sýrii: Jak a proč?
tických útoků. Dá se něčím z toho, co se
v něm událo, označit za přelomový?
Skoro všechno bylo přelomové… Problémy
mají tendenci nechodit samy, ale ve skupinách, což se v roce 2015 bohatě naplnilo.
Teď už jen stačí jeden
taxík zabijáků...
Před rokem vypadala EU jako funkční celek.
Dneska je to rozhádaný klub, kde každý postupuje na vlastní pěst, protože z Bruselu chodí jen knížecí rady. Řecko si půjčuje na to,
aby splácelo starší půjčky, a nikdo mu nedovolí zbankrotovat, což by přitom bylo svého
druhu vysvobození. Na východě Ukrajiny
panuje neřešitelná válečná situace, kde se
nikdo nechce vzdát, ale nikdo také nemá takovou převahu, aby vyhrál. Islámský stát
metastázoval jako rakovina – do Libye, Mali,
Nigeru, ale i do Paříže. Musím říci, že na přibližující se rok 2016 hledím s pocitem mírného děsu.
Matematik a publicista Marian
Kechlibar si na ParlamentníchListech.cz
získal v letošním roce popularitu svým
svědectvím o skutečných poměrech v Německu v časech migrační krize. Nyní pro
vás shrnuje celý rok a předkládá odhad,
čeho se můžeme dočkat v budoucnosti.
Na migrační krizi Evropská unie dlouho
nereagovala, než přišla s povinnými kvótami pro členské země a později s nápadem
třemi miliardami eur uplatit Turecko, aby
na její území uprchlíky nepouštělo. Co si o
váhání a tápání špiček EU v této věci myslíte?
Končící rok byl ve znamení masové nelegální migrace do Evropy, občanské
války na Ukrajině, řecké krize i teroris-
Eurošpičky jsou v zajetí tzv. humanitární paralýzy. Na jedné straně jim je jasné, že příval
milionů lidí se dá zastavit jedině prostředky,
které v televizi vypadají nepěkně. Vzpomeňte
http://zvedavec.org/komentare/2015/12/6709-usa-moznazachranuji-vitezstvi-pro-dzihadisty-v-syrii-jak-a-proc.htm
si třeba na maďarský drátěný plot u Röszke a
bitevní scény mezi migranty a policií, které se
tam odehrávaly. Na druhou stranu se bojí takové prostředky zavést uvnitř Evropy, protože
by je přebujelý neziskově-aktivistický sektor
začal okamžitě trhat v médiích. Tak vzniklo
šalamounské řešení – zaplatí se Turecku, aby
problémy vyřešilo těžkou rukou, a to daleko
od území EU, ještě na syrské hranici. Tam si
evropští novináři moc netroufají, je to daleko,
nepohodlné a navíc nebezpečné. Tudíž žádné
ošklivé scénky v televizi nebudou, a pokud
náhodou ano, tak se to stalo v Turecku, ne v
Německu. A na Turecko nejsou takové lidskoprávní nároky jako na Německo, že.
Tím vznikla situace, kdy cizí mocnost rozhoduje o vnější bezpečnosti celého kontinentu.
A kdo rozhoduje o vnější bezpečnosti, ten má
vliv i na bezpečnost vnitřní. Ideální situace
pro vydírání. V podstatě se EU stala kvůli
vlastní změkčilosti rukojmím Turecka, což
znamená jednoho člověka – prezidenta Erdogana. Ten si teď může říci o cokoliv, peníze
jsou ještě to nejmenší. Tohle zazlívám Angele
Merkelové nejvíc.
V naší společnosti převažují v souvislosti s
migrací obavy, i když od zastánců přijímání uprchlíků znějí hlasy, že jde o
chudáky prchající před válkou, vůči nimž
máme morální povinnost přijetí. Má
strach v tomto případě velké oči a jsou
Češi xenofobové, jak jim o hlavu otloukají
strana 10
ORL 2016-1
mnozí komentátoři a také někteří politici?
Myslím si, že ten naivní názor o chudácích
prchajících před válkou už pomalu mizí i v
západní Evropě. V takové mase lidí budou
zastoupeny všechny možné typy, od andělů
po zabijáky. Bohužel stačí pár procent zabijáků k tomu, aby z nějaké země udělali
peklo, to je historická zkušenost po tisíce
let.
Vždycky mě rozčiluje, když slyším něco o
zanedbatelné menšině. Podívejte se, kolik
pachatelů stačilo k tomu, aby v Paříži rozpoutali lidská jatka. Vešli by se do jednoho
většího taxíku. Bohužel kromě těch pachatelů samotných je i další mlčící skupina, která
třeba nevezme do ruky kalašnikov, ale
klidně ubytuje či nakrmí ty, kdo jsou k
tomu ochotni. Případně se bude dívat
stranou, když se k sousedům nastěhuje divný
člověk. Tahle skupina je ještě nebezpečnější
než ti pachatelé samotní, protože jim poskytuje „podhoubí“, životní prostor. Bez něj by
nedokázali existovat. Každý organizovaný
terorismus ve světě funguje na takové základně mlčících podporovatelů. Ať už je to
irská IRA nebo buňky Islámského státu v
Evropě.
Co se EU týče, podívejte se na praktické
reakce jednotlivých států. Ne na řeči politiků, ale na každodenní praxi. Uvidíte, že na-
Teď už jen stačí jeden taxík zabijáků...
příč kontinentem panuje masivní pokrytectví.
Takový rakouský kancléř na jednu stranu
hlásá nutnost solidarity, na druhé straně ale
rakouská vláda rychle omezila kapesné pro
běžence na 40 eur měsíčně a vysloveně se
snaží o to, aby co nejrychleji pokračovali dále
do Německa. Dokonce přistavují speciální autobusy na slovinské hranice kvůli okamžitému
odvozu těch lidí směr Bavorsko, jen aby je
probůh nenapadlo žádat o azyl v Rakousku.
Francie nepřijala letos ani deset tisíc lidí, čili
množství, které do Německa dorazí za jeden
– špatný – den, načež zavřela hranice. Finové
začínají ubytovávat běžence v izolovaných táborech v polárním lese, desítky kilometrů od
měst, protože jejich kontakt s finskými občany vedl k násilnostem všeho druhu. Německé
obyvatelstvo pro změnu zapaluje ubytovny, už
jich shořelo několik desítek. Tahle myšlenka
nedávno přeskočila do Skandinávie, kde je to
samozřejmě mnohem snazší, protože více
skandinávských budov je ze dřeva.
Jak hodnotíte přístup našich médií,
konkrétně i veřejnoprávních, k tématu
migrace do Evropy?
Nedávno jsem četl v Die Welt, že 35 procent
německých novinářů volí Stranu zelených.
Běžné volební výsledky Zelených v SRN při
volbách do federálního parlamentu jsou přitom kolem 8 procent. Dá se říci, že mediální
vrstva v Německu má naprosto jiné politické
preference než průměrný volič. A podle toho
samozřejmě vypadá zpravodajství.
U nás naštěstí zatím není mezi novináři a lidmi taková propast, ale jsou i případy, které mi
připomínají to Německo. Taková Česká televize na mne působí jako izolovaný svět, komunita uzavřená do sebe. V izolovaných komunitách pak kvetou ideologie, které ve venkovním světě dávno zanikly.
V našich médiích vnímám špatně tu okolnost,
že mnoho novinářů je na štíru s cizími
jazyky. Pak jsou odkázáni na to, co přeloží
ČTK. Kdybych měl radit velkému médiu, doporučil bych mu, ať má ve svém týmu
jednoho novináře, který umí dobře francouzsky, jiného, který rusky, třetího zase se
španělštinou a tak dále. A pokud nemá, tak ať
strana 11
ORL 2016-1
jim zaplatí intenzivní kurzy. Zpravodajství
bude hned pestřejší.
V souvislosti s migrační krizí se začala
polarizovat i česká politická scéna. Prezident Miloš Zeman je obviňován z toho,
že rozděluje společnost, premiér Bohuslav Sobotka o něm dokonce prohlásil,
že šíří nenávist. Jak lze přední české politiky hodnotit podle přístupu k migrační
krizi?
Názory Miloše Zemana na migraci a Blízký
východ se za posledních dvacet let nijak nezměnily. Tímto způsobem se vyjadřuje, co
si jej pamatuji. Zeman je Zeman, nelze po
něm chtít, aby se stal, dejme tomu, Sobotkou 2.0.
Na české vládě vidím dvě těžko smiřitelné
tendence – na jednu stranu neochotu skočit
do propasti nezvládnutelné migrace spolu s
Němci, na druhou stranu snahu udržet si
kladné vztahy s Bruselem. To je v současné
konstelaci EU vzájemně neslučitelné. Brzy si
budou muset definitivně vybrat, zda Visegrád nebo Brusel, potažmo Berlín.
Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější postavou české politické scény uplynulého roku a proč? A do jaké míry
splnil v končícím roce očekávání, anebo
naopak zklamal prezident Miloš Zeman,
Teď už jen stačí jeden taxík zabijáků...
Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav
Kalousek?
Já nemívám od politiků žádná očekávání, takže je nelze splnit, nebo nesplnit ...
Řekl bych, že co se mediální výraznosti týče,
nejvíce došlo ke zviditelnění lidí, kteří se zapojili do rozhořčených „duševních bojů“ kolem migrační krize. V širokém spektru od
Martina Konvičky a Petra Hampla až po
Annu Šabatovou a Jiřího Dienstbiera. Také
rocková kapela Ortel má zadarmo reklamu, o
které se jí asi ani nesnilo. Naproti tomu většina zavedených stran dost zapadla. Schválně,
jestli si vzpomenete, jak se jmenuje současný
předseda ODS. Já jsem taky chvilku přemýšlel, než jsem si vzpomněl.
Prezident Miloš Zeman má před sebou
ještě dva roky z prvního funkčního období
a zhruba za rok má oznámit, zda bude usilovat o zvolení ještě i pro druhé. Rýsuje se
někde jeho možný nástupce, nebo vážný
konkurent do přímé volby?
Prorokovat nástupce dva roky před volbou, to
je ošidné. Zeptejte se tak o prázdninách 2017.
Jestli tou dobou nebudeme mít úplně jiné starosti.
V intelektuálních vrstvách, které Zeman nazývá „kavárnou“, vidím určitý druh horečnatého hledání „proboha najít někoho, kdo není
Zeman“. To je pro ně velmi špatná taktika,
protože ideální kandidát pro tuhle skupinu lidí
by byl páter Halík, který by ale ve všelidovém
hlasování nepřekročil, no, dejme tomu 15
procent, ať jsme štědří.
Někteří politici a mnozí publicisté opakovaně varují, že nám hrozí ztráta svobody, a poukazují přitom na Andreje Babiše.
Spočívá v jeho osobě ohrožení demokracie
u nás?
Spíš si myslím, že ne, ono se to totiž říkalo o
spoustě dalších lidí – Zemanovi, Paroubkovi,
Topolánkovi, Kalouskovi – a nikdy to tak
žhavé nebylo.
ANO je politický subjekt, který nemá moc
jasné myšlenkové ukotvení, navíc nedrží
úplně pohromadě. Podívejte se na magistráty
velkých měst. Kdekoliv se hnutí ANO ocitlo v
koalici, nastaly hádky a chaos: Praha, Brno,
Ústí nad Labem, České Budějovice, Ostrava,
Opava. Takhle nestabilní strana nemůže
pevně uchopit moc ve státě, ani kdyby stokrát
chtěla.
S pojmem demokracie se často operuje i
v Evropské unii. Strany, jež jsou označovány za nedemokratické, však zažívají
v poslední době velký vzestup. V rakouských regionálních volbách to byli Svobodní, ve francouzských Národní fronta
strana 12
ORL 2016-1
Marine Le Penové, u našich západních
sousedů roste podpora Alternativy pro
Německo. Trnem v oku špičkám EU je i
vítězství strany Právo a spravedlnost
v Polsku. Čekáte překreslování politické
mapy v Evropě, a co by mohlo přinést?
Ten trend trvá už zhruba pět let a rozhodně
není u konce, spíš akceleruje. Nevím, jak
přesně ty strany pojmenovat, možná „protisystémové“, protože ony se od sebe dost liší,
ale jedno mají společné – odmítání současného uspořádání Evropské unie. Ještě
před deseti lety byly marginální, dneska sestavují vlády, třeba ve Finsku, nebo se na to
těší, protože nejbližší volby jim slibují vítězství, třeba v Rakousku nebo Nizozemsku.
Tenhle úspěch má samozřejmě vliv i na politiky z ostatních stran, hlavně z těch středopravých, kterým voliči přebíhají k protisystémovým stranám. Ti politici pak začínají
přebírat myšlenky od radikálů, aby ten proces zastavili nebo zbrzdili. Když se třeba
dnes podíváte na program francouzských
republikánů (UMP, Sarkozy), tak ve věcech
vnitřní bezpečnosti v podstatě opsali
program Marine Le Penové. Co jim také
zbývá? Dokonce i socialista Hollande se u
Front National viditelně inspiruje a najednou
je z něj velký jestřáb.
Zároveň dochází k propadu „multikulturních“ stran, kterými jsou na Západě
Teď už jen stačí jeden taxík zabijáků...
hlavně sociální demokraté a Zelení. Nakonec
i u nás mají Zelení podle posledního průzkumu 1,3 procenta preferencí, přitom není tak
dávno doba, kdy byli dokonce ve vládě. Jenže
to jejich nadšené „refugees welcome“ a „#přijímám“ jim už dnes nikdo neodpáře a z nich
samotných se stali tak trochu političtí uprchlíci. Po událostech v Paříži mají ty jejich naivní
slogany pachuť krve.
Takže ano, politická mapa Evropy se překresluje, a to přímo před našima očima.
Jak se změnilo v uplynulém roce postavení
Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem
nebo bombardování cílů v Sýrii na radikály z Islámského státu?
Mám upřímnou hrůzu z představy, že by se
Turecko a Rusko do sebe pustily. To by znamenalo ne miliony, ale desítky milionů utíkajících lidí. Takové Bulharsko, kde žije část
mé rodiny, by nejspíš vůbec přestalo existovat.
Snad se to nestane. Ale pokaždé, když si přečtu o tom, že se jejich ozbrojené síly dostaly
do kontaktu, mám z toho husí kůži. Takové
konflikty velmi snadno eskalují a těžko se
zase uklidňují.
Rusům se v Sýrii podařilo významně zdecimovat islámské bojovníky ze vzduchu. Jejich
angažmá nejspíš zaručí Bašáru Asadovi přežití. Ale zničit IS úplně, to už by vyžadovalo
rozsáhlou pozemní operaci a je otázka, zda se
do něčeho takového bude komukoliv cizímu
chtít. Popravdě nejlépe jsou na něco takového
připraveni Kurdové, kteří to bojiště dobře
znají, znají i svého protivníka a mají v sobě tu
ochotu bojovat na život a na smrt – jde o
jejich vlast a bezpečí jejich rodin. Pro Rusy i
Francouze je to přece jen cizí země. A nikdy
není snadné posílat svoje syny umírat do cizí
země.
Co říkáte na debaty prezidentských kandidátů ve Spojených státech a především na
to, že mezi těmi republikánskými si udržuje navzdory kontroverzním výrokům jasně
nejvyšší podporu Donald Trump?
Ne navzdory. Právě proto. On totiž tvoří nápadnou výjimku v trendu „uniformizace politiků“. Nebýt jej, tak se vlastně nemáme o čem
bavit a tato otázka by ani nepadla.
Když se podíváte na americké politiky, tak je
poslední dobou těžké je od sebe rozeznat.
Nažehlení panáci a panenky se zářivým úsměvem, kteří pronášejí nějaké opatrné, nic moc
neříkající fráze. Hlavně nikoho neurazit. Oni
jsou totiž závislí na svých sponzorech, protože
prezidentská kampaň snadno přijde na pár set
milionů dolarů; a ti sponzoři mají zase strach
strana 13
ORL 2016-1
z médií, aktivistů a tak dále. Ve výsledku
panuje tuhá politická korektnost.
Trump je sám sobě sponzorem, takže si
může dovolit nebrat ohledy. Zvolil přesně
opačnou taktiku – na každém veřejném vystoupení někoho pořádně urazí, klidně pronese třeba deset kontroverzních výroků, z
nichž jeden každý by běžnému americkému
politikovi stačil k neslavnému konci kariéry.
A další den znovu. Vždycky z něj máte pocit, že už dosáhl hranice možného, aby vás
další den překvapil, že to jde ještě
trumfnout.
Jenže to je právě ono. Když někdo vychrlí
pět set politicky nekorektních výroků během
půl roku, tak se jeho protivníci nedokážou
koncentrovat na jeden jediný a spojit své
síly, aby mu jej „omlátili o hlavu“. Každého
odpůrce naštvalo něco jiného, výsledkem je
křik zmatených vzteklých hlasů – a nesmírná mediální pozornost. Novináři nemají
rádi Trumpa, ale nikdo si nemůže dovolit o
něm přestat psát, protože z něj padají neustálé „špeky“, a všichni jejich kolegové o
tom s radostí napíšou reportáž – tak musíte i
vy, ať se vám to líbí, nebo ne.
Tím se Trumpovi podařilo zaujmout nevoliče. V USA je poměrně dost lidí, kteří volby
vysedí doma, protože jsou jednoduše
zhnusení celou politikou, ostatně jako u nás.
Teď už jen stačí jeden taxík zabijáků...
Účast u prezidentských voleb je mezi 50 a 60
procenty, čili dalších 40 až 50 procent lidí nehlasuje. Pokud se Trumpovi z téhle masy podaří zmobilizovat třeba jen čtvrtinu, tak nebude k zastavení. On je byznysmen s tvrdými
lokty, různé konflikty a boje má rád, tudíž se
do kampaně vrhne na 200 procent. Čím víc
jej budou nenávidět, tím větší energii mu to
bude dodávat.
Nevím, co od něj případně čekat, kdyby se
stal prezidentem. On to možná neví sám. To
je jeho největší slabina, absence konzistentního názoru na různé věci; je tak trochu chaotik, což je samozřejmě v dlouhé perspektivě
nevýhoda. No, to jsou předčasné úvahy, může
se stát spousta věcí.
tech, ale i na dobrovolnících. Projdou fyzickými a psychologickými testy, úspěšní pak
dostanou na hlavu čepici s elektrodami a
polknou tabletku psilocybinu. Tuto drogu obsahují houby lysohlávky. Psilocybin je
podobný LSD, tedy látce se kterou českoslovenští psychiatři prováděli experimenty v 50.
a 60. letech minulého století.
„Pamatuju si, že jsem tam seděla, o něčem
jsme se bavili. Říkala jsem: Já nic necítím,“
vypráví socioložka Jiřina Šiklová a pokračuje:
Přeji všem čtenářům krásné a klidné Vánoce
a šťastný nový rok.
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/MatematikKechlibar-o-straslivem-prusvihu-ktery-na-sebe-Evropa-letos-uchystala-Ted-uz-jen-staci-jeden-taxik-zabijaku-414127
Po 40 letech se do Česka
vrací výzkum psychedelik.
LSD vystřídaly lysohlávky
Po 40 letech zákazu se do Česka vrací výzkum psychedelických drog. Psychiatři z
Ústavu duševního zdraví v Klecanech u Prahy
testují halucinogenní látky nejenom na zvířa-
Aršík papírků napuštěných LSD
„Asi po hodině jsem říkala: Pane doktore, to
opravdu nemá cenu, tak se mějte pěkně, třeba
někdy se sejdeme a uvidíme. Podávám mu
ruku a říkám: Vidíte, mám kolem ní takovou
zlatou ořízku. On řekl: Tak si sedněte, paní
doktorko, budeme pokračovat,“ vzpomíná
Šiklová na první dobrovolný test LSD.
strana 14
ORL 2016-1
Po 40 letech se do Česka vrací výzkum psychedelik. LSD vystřídaly lysohlávky
lenkou jdou do výzkumů i dnes. Jan Srnec ale
připouští, že léčebný účinek u nemocných neprokázali. „Odeznělo to a vrátili se do původního stavu, zatímco u zdravých lidí a
hlavně u kumštýřů to skutečně ovlivnilo i tu
jejich tvorbu,“ popisuje.
Dvacet let výzkumů LSD v Československu
se tedy na objev léčby s prokazatelně
prospěšným účinkem ukázalo jako krátká
doba. Současný výzkum psychedelických drog
vedou lékaři v Ústavu duševního zdraví v Klecanech u Prahy. Vedle potkanů testují i 20
dobrovolníků.
„Pro mě je hodně důležité zprostředkovat psychedelika pacientům. V případě psilocybinu si
myslím, že jsme něčemu takovému nejblíže.
Můj cíl je popsat a nějak kodifikovat a mít v
lékařském doporučení, za jakých okolností je
možné psilocybin používat,“ vysvětluje psychiatr Filip Tylš.
Čeští psychiatři po desetiletích zákazů znovu
testují halucinogenní drogy. Tentokrát však
nejde o LSD, ale psilocybin z lysohlávek.
Přístup lékařů k tehdejšímu výzkumu byl
tak trochu partyzánský. LSD zkoušeli i na
lidech nemocných, na dětech, někteří
dobrovolníci si odnášeli LSD domů. Drogu
ale zkoumali lékaři především na sobě, i klinický psycholog Jan Srnec. „Snažil jsem se
pochopit, co to je, když člověk halucinuje,“
říká.
Klecany jsou jediné místo v Česku, kde lékaři
psylocybin testují, v Evropě jsou podobná
pracoviště pouze dvě. Výzkum zakázaných
psychedelických drog se tedy znovu pomalu
rozjíždí a čeští psychiatři opět patří mezi průkopníky.
http://www.rozhlas.cz/zpravy/veda/_zprava/po-40-letech-se-doceska-vzraci-vyzkum-psychedelik-lsd-vystridaly-lysohlavky--1566848
Vědci se snažili pochopit účinek LSD, o kterém se domnívali, že pomůže léčit řadu psychických onemocnění. Ostatně s touto myšstrana 15
ORL 2016-1
Čína zažívá obrovský rozvoj křesťanství
Čína zažívá obrovský
rozvoj křesťanství
Peking – Křesťanství v Číně zažívá boom.
Za vlády Mao Ce-tunga bylo náboženství
tabu, dnes vláda jeho rozvoj toleruje. Věřících rychle přibývá kvůli výraznějšímu materialismu a úpadku duchovních hodnot. Komunistický režim se ale snaží dění v kostelích kontrolovat, a tak rychle přibývá i
tajných svatostánků a věřících.
Křesťanství je v Číně na vzestupu, avšak
v trošku jiné podobě. Oficiální křesťanství v
Číně se vyvíjí tak, aby ladilo s čínskou kulturou. Mnoho kněží jsou členové komunistické strany a až na vzácné výjimky nejsou
biskupové v Číně jmenováni papežem, ale
komunistickou vládou. Duchovní totiž musí
uspokojit potřeby Pekingu ne Vatikánu. Pro
tento účel jsou registrovány i kostely.
Věřící
„Situace v Číně je špatná. Ubývá morálky a
mravů. Podvody a zlodějina jsou všude. Časté jsou případy hazardu, nestřídmého jedení
a prostituce. Mezi lidmi chybí laskavost. Lidé
se navzájem podezíraji. Potřebujeme Krista,
aby vyhnal temnotu z našich srdcí.“
Podle jednoho z kněží Paula Shi rozvoj
křesťanství ukazuje, že Čína má svobodu náboženství. „Můžeme si dělat, co chceme, a
kázat všechna evangelia, pokud to děláme v
lutní moci komunistické strany a její
ideologii. Mnoho nestranných pozorovatelů
jim dává za pravdu.
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1167021-cina-zazivaobrovsky-rozvoj-krestanstvi
rámci kostela,“ popisuje Shi. Obrovskému
množství čínských věřících ale komunistická
kontrola bohoslužeb vadí. Podle čínských úřadů je v zemi dvacet devět milionů věřících.
Tento počet však zahrnuje pouze lidi navštěvující zaregistrované kostely kontrolované vládou. Počet věřících, kteří se scházejí v
ilegálních kostelích neposvěcených vládou se
odhaduje až na sto milionů.
Liou Feng-kang, kněz
„Oficiální kostely organizuje vláda. To znamená, že je omezuje. Často se v kostelích
musejí zpívat písně oslavující komunistickou
stranu a socialimus. To by věřící neměli přijmout. Věřící by v kostele měli naslouchat hlasu boha, ne vlády.“
Na jihu země, jako například v provincii
Kanton, existuje nejvíce neoficiálních kostelů.
Každou neděli se v nich modlí tisíce lidí.
Agresivita čínských úřadů podle kazatelů prozrazuje nejistotu čínské vlády. Tvrdí, že v obrovském růstu křesťanství vidí hrozbu abso-
Imigrace jako agónie
západní, křesťanské
civilizace
Dezsö Csejtei
Evropa v souvislosti s přílivem imigrantů
dokonce činí pokání za své hříchy v uplynulých staletích. Maďarský filozof Dezsö Csejtei
se ptá: Bude po tomto pokání následovat nějaké rozhřešení?
Studium historie je na rozdíl od přírodních
věd ztíženo tím, že jeho předmět se nachází v
bližší či vzdálenější minulosti a bezprostředně
není nikdy přítomen. Člověk je vždy konfrontován s bezprostřední přítomností, která se
neustále mění v minulost. Dokonce tento text,
jenž právě vzniká, se dotýká přítomnosti jen
ve stadiu vzniku. Každá řádka se stává součástí minulosti.
Když se tudíž dějepisci zevrubně věnují historii některého dřívějšího období, nenoří se
nikdy absolutně do „minulosti“, přestože
právě to je jejich cílem, nýbrž pouze do toho,
co z minulosti zbylo v aktuální přítomnosti.
Proto německý historik 19. století Gustav
Droysen (1808–1884) prohlásil: „Údaje pro
strana 16
ORL 2016-1
historická bádání nepředstavují věci minulé,
neboť ty již zmizely, nýbrž to, co tady a teď
dosud nezmizelo.“
Historie a trvalý úspěch
Kvůli přítomnosti, jež se bez přestání obrací
do minulosti, se často říká, že v historii
nelze provádět experimenty. Toto tvrzení je
však třeba upřesnit. Historie se totiž neskládá z ničeho jiného než z lidských experimentů, které – řečeno trochu jízlivě – skončily většinou fiaskem.
Tak už to vnímal i francouzský státník a
diplomat Charles Maurice Talleyrand
(1754–1838), podle něhož je historie „kronikou nehod“ lidstva. V novější době vyjádřil podobný názor současný německý historik Alexander Demandt: „Kniha historie je
stylistickým cvičením ďábla se spoustou červených oprav.“ Na základě historie tudíž lze
mluvit o nepomíjejících a trvalých úspěších
pouze zřídka.
Rovněž německý filozof Georg Wilhelm
Friedrich Hegel (1770–1831) soudí, že
„šťastná období jsou v historii jen prázdné
listy“. Ve vědeckém smyslu o opakovaných
experimentech v souvislosti s historií skutečně nemůžeme mluvit stejně jako v případě přírodních věd, neboť v pozdější době
nikdy nelze vytvořit tytéž „laboratorní“ podmínky.
Výjimečný historický okamžik
Imigrace jako agónie západní, křesťanské civilizace
Kromě nemožnosti metodického experimentování existuje ještě jedna komplikace, která
zkoumání historie krajně ztěžuje – tedy, že
pozorovat v historii se odehrávající procesy a
přehlédnout je v jejich úplnosti mimořádně
obtížné, především kvůli časovým měřítkům.
Tyto procesy jsou totiž většinou příliš dlouhé
a pomalé, abychom je při pohledu hledajícím
smysl dokázali plně obsáhnout. Toto specifikum jsem již dříve shrnul následovně:
„Historie je obrovský živý organismus, živá
bytost s obrovským rozsahem, jejíž začátek i
konec se ztrácí v nekonečnosti času. Její
zkornatělé tělo staré mnoho tisíc let je členěno hlubokými brázdami – jednotlivými dějinnými obdobími, její trup a páteř jsou tvořeny tendencemi táhnoucími se někdy celá
staletí či dokonce tisíciletí nazpátek či vpřed,
části jejího těla, její končetiny představují
jednotlivé národy, zatímco miliardy jejích buněk, štětinek a šupin jsou jednotlivé lidské bytůstky. Pohybuje se pomalu a těžkopádně,
každé její pohnutí, ospalý – zastřený – pohled
jejích očí trvá desítky let a k sebemenší
změně směru jsou často třeba stovky let.“
Mimo jiné i kvůli těmto okolnostem je těžké
pronášet o historii jakékoliv shrnující výroky.
Nyní jsme naopak svědky výjimečného historického okamžiku, na který jako by se předešlá tvrzení o těžkopádnosti nevztahovala. Během pouhých několika měsíců totiž nastaly
změny, jež nemají precedent. Na mysli mám
proces zvaný migrace, který se právě před
námi odehrává.
Imigranti se přes naši vlast i jiné evropské
země valí nebo plíží ve skupinách čítajících
desítky či spíše stovky lidí, přičemž většinou
obcházejí všechny kontroly. Na tomto místě si
snad mohu dovolit jistou profesní zaujatost,
neboť tentokrát mě nezajímají příčiny, jež se
za tímto procesem skrývají, dokonce ani klíč
na jeho řešení, pokud nějaký existuje, nýbrž
mě spíše přitahuje samotná tato podívaná.
Nyní se totiž můžeme na úrovni bezprostředních vjemů ujistit o tom, čemu se jinak –
teoreticky – obvykle říká krize či agónie západní, křesťanské civilizace.
Bydlím v Szegedu a stačí mi pouze projít
jednu ulici, abych viděl, jak po Velké okružní
třídě proudí denně stovky imigrantů k nádraží. V historickém měřítku, což může trvat
strana 17
Na základě historie lze mluvit o
nepomíjejících a trvalých úspěších pouze zřídka
ORL 2016-1
ještě celá desetiletí, zažívá Evropa své poslední hodiny. A tato konkrétní podívaná, i
pokud se na vše dívám jako nezaujatý pozorovatel, ve mně zároveň vyvolává určitý výjimečný pocit. Mohu být očitým svědkem
jednoho z vzácných okamžiků, kdy se určité
tušení a vážné historické tvrzení, které se až
dosud formulovalo jen na úrovni abstrakce,
naplňuje konkrétním obsahem – navíc za mé
osobní účasti.
Pozoruji ruch před budovou szegedského nádraží. Dobrovolníci a členové pomáhajících
organizací rozdávají vodu a jídlo. Pro jejich
práci mám uznání, neboť imigranti představují lidi v nouzi, i kdyby se mezi nimi našel i někdo takový, kdo se za 20 let obrátí
proti nám. Nerozumím však tomu – lépe řečeno ani tomu –, proč když se ucházejí o
status uprchlíka, ničí své osobní doklady.
Vidina
Napadá mě, že kdybych toužil po statusu
uprchlíka, řekněme ve Francouzské
Guayaně, pak bych si s maximální pečlivostí
uchoval všechny osobní dokumenty, neboť,
veden střízlivým rozumem, bych viděl větší
šanci, že mě nepošlou zpátky. Nikoli však ti,
kdo své dokumenty trhají na kousky. Ti si
přejí zachovat anonymitu, neidentifikovatelnost, aby mohli brázdit celou Evropou.
Proto také vehementně protestují proti snímání svých otisků prstů. (No fingerprint!
ozývá se často po celé zemi, na úřadech
cizinecké policie.) Chtěli by být světovými
Imigrace jako agónie západní, křesťanské civilizace
občany, jen k tomu nejsou vedeni bezmezným
blahobytem, ale bídou a bezvýchodnou existenční situací. Tato podívaná dozrává přede
mnou ve vidinu.
V duchu vidím vládní organizace, které plny
obav podnikají občas úspěšné, jindy poněkud
neúspěšné kroky, aby tento příliv lidí zadržely. Vidím i levicově-liberální opozici. Kromě
toho, že jen papouškuje neexistující „evropské řešení“, využívá této mimořádné situace,
aby mohla bodnout do slabin vládní strany.
Představa Říše římské
Vidím však také, jak jsou osočováni z projevů
nenávisti i ti, které by ani nenapadlo tyto nešťastníky nenávidět, jenom by rádi, aby pro
vykonávání své potřeby nepoužívali jejich zahrady a dvory a nepodupali jim několikrát za
den záhony. Podívám-li se ještě dál, vidím
velké západoevropské a severské státy. Jejich
představitelé se většinou jen bezmocně snaží
stíhat události. Ruce jim svazují pouta, která
si v podobě liberální demokracie a právního
státu překračujících jakoukoliv střízlivou míru
sami zacvakli na zápěstích.
Nakonec vidím vedoucí představitele Evropské unie. Na některých z nich neulpělo invence, smyslu pro realitu a rozhodnosti, ani co by
se za nehet vešlo. Ti se jednoho krásného dne,
snad právě mezi konzumací ranní kávy a koňaku, dočtou v novinách, že po Evropě je –
alespoň v její současné podobě – veta.
Unese-li mne představivost ještě dál, do hlubin historických dob, vytanou i mně, stejně
jako řadě dalších lidí, na mysli poslední hodiny Říše římské, které – opět je důležité historické měřítko! – trvaly několik set let. Mám
na mysli doby, kdy se u římských limes, obdoby dnešních „schengenských hranic“, nezjevovali Syřané, Afghánci, Eritrejci či Nigerijci, ale Gepidové, Sarmati, Frankové, Sasové, Vandalové a bůhvíjaké další národy,
rovněž s ženami a dětmi.
Je poměrně komické si představit, jak se na
hranicích hlídkující legionáři s nemalou
dávkou zmatení dohadují: „Ty, Rufe nebo
Klaudie, mám je tam pustit, nebo ne? Ty už
jsi dostal nějaký pokyn z ústředí?“
Odpovědnost lidí
V jedné Schillerově básni se lze dočíst verš:
„Die Weltgeschichte ist das Weltgericht“
(Světové dějiny jsou soudem světa). Chmurná
slova s hlubokou pravdou. Nikoli náhodou se
tato báseň jmenuje Rezignace. Friedrich
Schiller (1759–1805) se domnívá, že to, co
nazýváme světovými dějinami, nejsou jen
události, které se nám dějí, nýbrž že také my
lidé jsme odpovědní za vše, co se děje.
Stručně řečeno, že to, čeho se nám dostává, si
plně zasluhujeme. Jako by spravedlnost rozdávala v historickém čase každému, jen co si
zaslouží. A tím určovala osud, který se mu
naplní.
strana 18
V historickém měřítku, což
může trvat ještě celá desetiletí,
zažívá Evropa své poslední
hodiny
Jsme svědky výjimečného historického okamžiku. Během
pouhých několika měsíců nastaly změny, jež nemají precedent – proces zvaný migrace,
který se právě před námi odehrává.
Unese-li mne představivost do
hlubin historických dob, vytanou mi na mysli poslední
hodiny Říše římské, které trvaly
několik set let
ORL 2016-1
Tato schillerovská formulace platí v malém
také pro Evropu. Ta v souvislosti s přílivem
imigrantů, jenž se na ni valí, rovněž pyká,
ba dokonce činí pokání, za všechny hříchy,
které spáchala v uplynulých staletích a jichž
se dopustila jak na zbytku světa, tak na sobě
samé. Jejich výčet není krátký:
Poroba celé Země, kolonizace a vykořisťování, krvavé světové války, totalitní diktatury, jednostranně konzumní mentalita její
blahobytné společnosti v uplynulých desetiletích, jalový hédonismus, jejichž konečným
důsledkem je osudný úbytek vlastní původní
populace, bezdětnost a sebelikvidace.
Zdalipak bude po tomto pokání následovat
rovněž nějaké rozhřešení? Obávám se, že
odpověď na tuto otázku dostaneme ještě za
našich časů.
http://ceskapozice.lidovky.cz/imigrace-jako-agonie-zapadnikrestanske-civilizace-f8x-/tema.aspx?c=A150901_232546_pozicetema_lube
Vrcholí americká
kolonizace Evropy pod
prapory islámu. Hrozí
likvidace Evropanů
ROK 2015 – A CO DÁL? „Vrcholí americká kolonizace Evropy pod prapory islámu,“ uvedl v bilančním rozhovoru pro
ParlamentníListy.cz bezpečnostní analytik Martin Koller. Podle něj jsme již v
rasové válce, jejíž výsledek je z
dlouhodobého hlediska stejný jako u na-
Imigrace jako agónie západní, křesťanské civilizace
cistů – likvidace Evropanů jako rasy a
jejich nahrazení úzkou panskou vrstvou a
podivnou otrockou směskou se sníženým
intelektem.
Někteří označují rok 2015, který je téměř
za námi, dokonce za nejsložitější rok od
sametové revoluce. Masová nelegální
migrace, občanská válka na Ukrajině,
řecká krize, teroristické útoky a hrozba
jejich pokračování… Byl podle vás rok
2015 něčím přelomový?
Rok 2015 není přelomový. Pouze graduje
dlouhodobý negativní ekonomický a bezpečnostní vývoj ve světě. Vrcholí americká
kolonizace Evropy pod prapory islámu a nová
vlna americké, prozatím studené války proti
Rusku. V mohutné záplavě propagandistického povyku si naprostá většina politiků i
všemožných analytiků (u některých vystupujících v ČT by bylo vhodné vyzdobit druhé a
čárkou), redaktorů a novinářů neuvědomuje
totéž, co v případě atentátů v Paříži. I v případě záplavy ilegálů z Turecka se jedná o test.
V Paříži to byl test akceschopnosti a obranyschopnosti vůči agresivnímu islámu. Z hledis-
ka současného islamizačního tažení se jedná o
test odolnosti evropského obyvatelstva vůči islamizaci a schopnost jeho odporu. Dále o test
akceschopnosti sluhů amerických zájmů
v Bruselu i jednotlivých členských zemích
v obelhávání a zastrašování Evropanů ve
vztahu k islamizaci. Ve výsledném efektu se
jedná o především test programu EuroMed,
který má umožnit volný pohyb 150 milionů
muslimů směrem do Evropy.
Válka na Ukrajině již pomalu mizí ze zájmu
evropských médií. Spojené státy a jejich
sluhové z Bruselu i řady členských zemí uspěli
jen částečně. Otázkou je, zda se nejedná o
Pyrrhovo vítězství, tedy z dlouhodobého hlediska porážku. Z evropského hlediska o další
krok k vlastní řízené likvidaci, spolu s islamizací a smlouvou TTIP. Na Ukrajině nezvítězili lidé toužící po lepším životě, ale oligarchové, kteří tuto zemi systematicky rozkradli.
Evropská pomoc jim umožnila krádež uzákonit a dále pokračovat. Výsledným efektem
bude růst imigrace z Ukrajiny, která prakticky ztratila budoucnost a žije na dluh. To
povede k tlaku na evropské finance a sociální
systém a k dalšímu tlaku na snižování mezd
domácích zaměstnanců a likvidaci dalších
českých živnostníků a malopodnikatelů. Americké reprezentaci se ovšem nepodařilo obsadit Krym a umístit tam námořní základnu,
stejně jako obsadit východní prostory Ukrajiny, kde měly být dislokovány dvě pozemní základny blízko ruských hranic. Zato se podařilo získat obrovské rozlohy k pěstování genestrana 19
V duchu vidím vládní organizace, které plny obav podnikají
občas úspěšné, jindy poněkud
neúspěšné kroky, aby tento příliv lidí zadržely
Friedrich Schiller se domnívá,
že to, co nazýváme světovými
dějinami, nejsou jen události,
které se nám dějí, nýbrž že také
my lidé jsme odpovědní za vše,
co se děje
ORL 2016-1
ticky upraveného obilí a dalších plodin, které pravděpodobně poslouží k chemické likvidaci evropského obyvatelstva. Zde můžeme připomenout spolupráci Agrofertu a
společnosti Monsanto.
Řecká krize se z řady hledisek podobá ukrajinské. Řecko bylo vytunelováno a rozkradeno pravicovými vládami, nikoli prožráno
pracujícími a důchodci, jak tvrdí americká
propaganda. Sociální systém v Řecku nebyl
štědřejší než například německý, nebo francouzský. Podle mého názoru byly hlavní cíle
řecké krize dva. Především kolonizace silně
vlasteneckého státu a zlomení odporu jeho
obyvatelstva vůči diktátu amerických a eurobruselských, především německých zájmů.
Dále oslabení obraných možností Řecka,
které mělo za povinnost chránit evropskou
hranici. Díky tomu se nepostavilo s dostatečnou razancí islamizační vlně z Turecka
podporovaného z USA.
Teroristické útoky nelze vyloučit nikdy,
jestliže je pro ně vytvořena základna ve formě paralelní islámské civilizace v Evropě.
Agresivita takzvaných uprchlíků, kteří požadují domy, byty, auta a peníze bez ohledu na
to, že do Evropy ničím nepřispěli a pravděpodobně většinou ani nepřispějí, rozhodně
poroste. Domů se jim nechce, pracovat
rovněž ne. Ve Francii z nich nepracuje
dlouhodobě 80 %, zato tamní muslimka má
údajně v průměru osm dětí. Lze však očekávat spíše malé teroristické akce vyvolané
frustrovanými imigranty ovládanými jednot-
Vrcholí americká kolonizace Evropy pod prapory islámu. Hrozí likvidace Evropanů
livými mešitami realizujícími vlastní džihád.
Touha po bezpracné vysoké životní úrovni vytvoří spolu s islámem výbušnou směs. Zároveň roste napětí v evropské společnosti
okrádané a šikanované z Bruselu, které se
může rovněž projevit v násilné formě.
Každopádně teroristický test v Paříži ukázal
nevalnou schopnost boje zemí EU s imigrantským islámským terorismem ve formě malých
skupin podporovaných z paralelní islámské
společnosti v Evropě. Na druhé straně se Evropané, především na východě víc naštvali,
než lekli. Výsledkem tedy není vyděšený pád
na kolena před prorokem a jeho hlasateli, ale
všeobecný růst vlastenectví, což islamizátoři
nečekali. Proto se hlavní politický tlak v médiích i státní správě zaměřil na zastrašení
vlastenců, nikoli na obranu Evropy, nikoli
obranu před agresivními muslimy. Teroristické útoky nepřinesly očekávaný výsledek.
Proto bych spíše předpokládal dočasné omezení velkých útoků a naopak mediální komedii o láskyplných muslimech nespravedlivě
napadaných evropskými xenofoby a rasisty.
Jinak malý muslimský teror ve formě napadání evropského obyvatelstva, rostoucího počtu znásilnění, rozsáhlého obchodu s drogami
a parazitování na sociálním systému stále
pokračuje, jen se co možno korektně zamlčuje.
Tématem číslo jedna se stala migrační
krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc
lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se
s odstupem podíváme na průběh krize v
roce 2015, co lze považovat za úspěch v
jednání Evropské unie v tomto kontextu a
v čem naopak evropské elity selhaly?
Žádné úspěchy z hlediska ilegální imigrace a
porušování evropských zákonů nevidím, pouze záplavu impotentních žvástů. Kancléřka
Merkelová se pasovala na fýrera Evropy, bohužel amerického, a prohlašuje, že Evropa to
zvládne. Zatím nezvládla vůbec nic, Evropa
ani Merkelová. Paní kancléřka by navíc neměla přesouvat výsledky svojí katastrofální zahraniční, bezpečností a do budoucna i ekonomické politiky na další země. Komedie s procenty růstu připomínají socialistické statistiky
budovatelských úspěchů. Pokud něco roste,
tak konta velmi úzkých zájmových skupin a
zároveň vztek těch ostatních, kteří mají nést
dopady islamizace Evropy. Záplavu ilegálů
z Afriky a okolí pozvala kancléřka do Německa, nikoli do Evropy, ale nějak na to zapomíná.
Celé vedení EU je dokladem toho, že v politice chybějí lídři a zůstávají pouze bývalí socialističtí svazáčci posilovaní lidovci jako je
Juncker, ale všichni se chovají jako bezprávní
sluhové politiky USA, Turecka a Saúdské
Arábie. Selhání vidím především v tom, že
Evropané vůbec něco takového zvolili. Ve vedení EU není vidět jediná osobnost. Pouze
žvaniví, neschopní, vystrašení, ale zároveň
arogantní byrokrati, či spíše šedí úředníčci
třesoucí se o svoje korýtka pod tlakem amerických šéfů. Od vedení EU nemůžeme čekat
nic dobrého, pouze další vlnu islamizace a
strana 20
ORL 2016-1
transatlantickou smlouvu TTIP, která
dokončí přeměnu Evropy ve stále
chudší americkou kolonii, jaké vidíme v Latinské Americe. Dopady podobné smlouvy
na Mexiko jsou katastrofální, což nám naši
politici i média zamlčují. Nelze se divit, že
celý drahý a byrokratický kolos utápějící se
v nereálných ideologických chimérách není
schopen jakékoli akce ani pro záchranu
vlastních obyvatel. Plky o evropských
hodnotách, multikulturalismu, svobodě,
demokracii, lidských právech a především o
evropském národě připomínají svazácké
častušky z padesátých let.
Dále je třeba připomenout, že reprezentanti
„evropských“ zájmů delegovaní svými občany nesou plnou odpovědnost za Lisabonskou
smlouvu. Jen bych připomněl, že prezident
Klaus byl obětí nevybíravého nátlaku a různí
aktivisté se ho dokonce snažili soudně napadnout, když smlouvu nechtěl podepsat.
Přitom především Lisabonská smlouva, ale i
další dokumenty, slouží k tomu, že vedení
EU arogantně rozhoduje bez ohledu na národní státy a názor jejich voličů. V takových
otázkách jako je islamizace, TTIP, ale i jiné
zásadní bezpečnostní a ekonomické
problémy by mělo rozhodovat referendum
všech občanů členských zemí, nikoli rozhodnutí slouhů amerických zájmů. Lisabonská smlouva dále obsahuje program EuroMed, který má umožnit integraci všech zemí
na pobřeží středozemního moře, tedy v naprosté většině muslimských, včetně volného
Vrcholí americká kolonizace Evropy pod prapory islámu. Hrozí likvidace Evropanů
pohybu obyvatel. Jedná se zhruba o 150 milionů lidí, především 80 milionů Turků.
Nikdo z nás by neměl přehlížet dopady Lisabonské smlouvy na život každého z nás. Rozumní vlastenci, kteří vůbec chtějí přežít a
mají zájem o civilizovanou budoucnost našich
dětí, by měli prosazovat zrušení Lisabonské
smlouvy, případně odstoupení naší republiky
od ní.
Evropské elity v Bruselu nejsou žádnými
elitami. Podlézavý lokaj cizích zájmů se nestane elitou, ani když to o něm tvrdí zaplacená
média. Stále je lokajem, někdy i kašparem
podle přání svého pána. Evropští i většina našich politiků připomínají partu kluků, kteří
rozbili okno a schovávají se jeden za druhého.
Jeden se vymlouvá na evropské hodnoty,
druhý na Brusel. Panstvo z Bruselu selhalo
úplně ve všem a těším se na tunelovou komedii typu evropská pohraniční stráž na ochranu
ilegálních imigrantů.
V souvislosti s migrační krizí se i česká
politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních týdnů alespoň z hlediska
médií působila tak, že každý v této zemi
nenávidí Zemana, a to včetně premiéra
republiky, který ho obvinil z šíření
nenávisti. Zeman prý rozděluje národ,
spolčuje se s extremisty. Prožili jsme další
„antizemanovský podzim“? A bude takové
názorové rozdělení ve společnosti gradovat?
Musím vřele nesouhlasit. Politická scéna se
příliš nepolarizuje. Vládní i opoziční strany
otevřeně, potajmu či formou komedie podporují islamizaci Evropy i naší země v americkém zájmu. Komunisté zarytě mlčí a jako
vlastenecké lze hodnotit pouze dvě malé parlamentní strany, které vznikly rozpadem
bývalého Úsvitu. Přitom všichni politici jsou
povinni plnit požadavky a respektovat názory
občanů, kteří jsou z minimálně 80 % proti islamizaci. Jestliže tak nečiní, nemají smysl jakékoli volby a jsme v situaci arogantní politické totality řízené z Bruselu a Washingtonu.
To vše v době oslavování Václava Havla, který nám spolu se svými kamarády sliboval svobodu, demokracii a lidská práva. Jen nějak zapomněl na to, že ta svoboda, demokracie a
další se bude vztahovat pouze na sluhy amerických zájmů a opory zločineckých teorií
nového evropského euroafrického národa vytvářeného podle zločineckých rasových teorií
Coudenhove Kalergiho a Thomase Barnetta.
Takže žádná velká polarizace na českém komediálním politickém jevišti. Ti, co jsou u
moci, se bez velkých výjimek klanějí k Bruselu, Washingtonu, Rijádu a Ankaře. Pokud
bychom měli mluvit o nějaké politické polarizaci v naší zemi, má podivnou podobu. Stojí
proti sobě vlastenecká většina národa a oficiální politická reprezentace s podporou většiny
médií a různých politických neziskovek a aktivistů. Americká demokracie v přímém
přenosu.
strana 21
ORL 2016-1
Zeman opravdu rozděluje národ, a to na
vlastence a lokaje cizích zájmů. Stejně rozděloval naši republiku prezident Masaryk
v době hilsneriády. V obou případech se
jedná o boj proti lži a cizáckému nakomandovanému myšlení. Dále bych připomněl útoky protektorátních médií a politiků
na prezidenta Beneše v době druhé světové
války. Opět boj zla a lži proti pravdě a národu. Prezidenta nenávidí především bezpáteřní lokajové cizích zájmů, hlavně různí političtí aktivisté a neziskovkáři, a samozřejmě
některá média, především ČT, která by měla
ze svého názvu odstranit slovo Česká. Prezidentovy vlastenecké postoje jsou jim solí
v očích. Každý den se v ČT, někdy i dalších
stanicích a na mnohých serverech objevuje
aspoň jedna negativní či nepřátelská informace o našem prezidentovi. A stejně to nepomáhá a jeho preference rostou. Tato skupina představuje malou menšinu v české
společnosti. Jen dostává maximum prostoru
v médiích, takže se zdá početná. Stejné je to
s mládeží a studenty. Naprostá většina myslí
vlastní hlavou, ale v médiích mají místo jen
ti, kteří mají v americkém zájmu formovat
pomocí Facebooku názory spolužáků a
obyvatel naší země. Takže žádný antizemanovský podzim, pouze tažení nepočetných reprezentantů cizích zájmů a mediálních trpaslíků proti vlasteneckému prezidentovi. Stále více se ukazuje, že svobodná
volba občanů byla správná. Někteří politici
se ve své malosti snaží zviditelnit aspoň
Vrcholí americká kolonizace Evropy pod prapory islámu. Hrozí likvidace Evropanů
útoky na prezidenta, případně na vlastenecké
občany, organizace a iniciativy.
Nenávist a sprostotu šíří především takzvaní
aktivisté a političtí neziskovkáři. Typickou
ukázkou je facebooková výstava „Silná káva“
prezentovaná Tomášem Břicháčkem. Můžeme zde vidět výrazovou úroveň těch, kteří se
v naší zemi považují za elity a reprezentují
takzvanou pražskou kavárnu. Je zajímavé, že
nikdo nedal podnět k trestnímu stíhání za některé výroky. Chápu, že ministr spravedlnosti
Robert Pelikán (ANO), všemožně podporovaný v médiích, se nežene do útoku proti
reprezentantům amerických a islámských zájmů, jestliže jeho bratr je přední český muslim. Na druhé straně se státní správa hrdinsky
vrhá na každého, kdo si dovolí ostřejšími výrazy kritizovat islám, nebo nepořádky v zemi.
Ale v takovém případě by ministr financí a
vůdce ANO neměl hrát komedii o potřebě
obrany proti ilegální islámské imigraci, jestliže Roberta Pelikána otevřeně podporujícího
islamizaci a pronásledování vlastenců,
evidentně blízkého spolupracovníka, posadí
na pozici ministra spravedlnosti. O tom, že
prý jsme právní stát lze pochybovat, jestliže
základem práva není spravedlnost, na každého
je jiný metr a vracíme se k politickým procesům jako v době totality. Stačí připomenout
Martina Konvičku a Martina Holkupa. Právo
na vlastní názor a jeho vyjádření násilně umlčovali rakouští, nacističtí i sovětští okupanti a
jejich sluhové. A máme to tady zase, navíc
v době oslav Václava Havla a jeho řečí o svo-
bodě, demokracii a lidských právech. Ne, že
bych některé výroky pánů Konvičky a Holkupa bral zrovna za své, nicméně jiní se vyjadřují podobně i hůře, a nic se neděje. Co si
například myslíte o výroku, že Češi jsou debilové a primitivové z východu? Tento a
podobné výplody ducha samozvaných českých
elit prezentuje Silná káva. Něco takového
může vědomě přehlížet, případně podporovat
jen ten, kdo není Čech a vlastenec, nebo zcela
podléhá cizímu vlivu.
Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty,
odborník na rusko-ukrajinské vztahy i
Francii Milan Syruček uvedl v rozhovoru
pro ParlamentníListy.cz: „Jsem vnitřně
přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla
živelná, ale byla to první etapa tohoto boje,
za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa,
která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované
zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?
Osobně jsem přesvědčen, že islámská invaze
do Evropy je produktem osy zla tvořené Washingtonem, Bruselem, Rijádem, Ankarou a
Islamábádem. Píšu to stále dokola. Názor
pana Syručka považuji za velmi realistický.
Jak jsem uvedl, teroristické útoky spíše
společnost původního evropského obyvatelstva stmelily proti přistěhovalé paralelní islámské společnosti. Dost záleží na tom, co zadají jako hlavní úkol do budoucna ve Wastrana 22
ORL 2016-1
shingtonu a Rijádu. Podle mého názoru
muslimské teroristické útoky přinesly
opačný efekt. Na druhé straně v americké
politické reprezentaci přetrvává myšlení padesátých let, takže dočkat se můžeme čehokoli. Ideologický boj potřebuje sofistikované vykladače, lokajské papoušky k opakování jejich názorů v médiích a v neposlední řadě omezené fanatiky na špinavou
práci pro vítězství džihádu. Především těch
posledních je v islámské paralelní
společnosti v Evropě obrovská zásoba a další
přibývají s podporou vedení EU. USA zasahují ve prospěch islámských teroristů již
dnes v Sýrii. Jejich nenávist k Rusku a
prezidentu Asadovi nelze přehlédnout. Jde
jim především o islamizaci tamního prostoru pod vládou Rijádu a Ankary s cílem
převzetí těžby a transportu ropy. Konec konců, USA podporovaly ve válce proti Sovětskému svazu islámské teroristy v Afghánistánu i jinde. Proč by to nedělaly v boji
o kolonizaci Evropy.
Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky,
ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech
amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie
Sanders?
Otázkou je, co je normální prezidentský
kandidát v USA. Podle mého názoru by byla
nejhorší Hillary Clintonová se svým kuřným
manželem. Vysoce inteligentní zarytá feministka, která při vstupu na toalety neví, zda
Vrcholí americká kolonizace Evropy pod prapory islámu. Hrozí likvidace Evropanů
má jít na pány nebo dámy by se chtěla předvádět jako nejtvrdší chlap. Fakt, že dostává
miliony dolarů na svoji volební kampaň od
ukrajinských oligarchů je dokladem její nebezpečnosti pro světový i evropský mír. Podle
mého názoru poslední opravdu dobrý prezident USA byl F. D. Roosevelt. A poslední,
který chtěl pracovat samostatně a pro všechny
občany USA, nikoli jen pro zájmové skupiny
byl J. F. Kenedy. Také podle toho dopadl. Poslední, který údajně měl odbornou úroveň byl
podle amerických odborníků nepříliš známý
Gerald Ford. Bez ohledu na nadšenou
kampaň v našich médiích nemám valné mínění o Ronaldu Reaganovi. Byl jen hlásnou
troubou svých poradců a sám nikdy nic nevymyslel, stejně jako jeho následovníci. Z hlediska českých zájmů žádný normální kandidát
na americký prezidentský post neexistuje.
Každý bude nakonec prosazovat smlouvu
TTIP a americké zájmy v Evropě i jinde. Donald Trump však jeví smysl pro realitu z hlediska přístupu k islámu, který již není náboženstvím, ale ideologií. Jeho snaha o samostatnější politiku se stává cílem mediálních
útoků, stejně jako vlastenci u nás. Jeho deklarovaná snaha o snížení napětí s Ruskem vypadá rovněž rozumně. Otázkou je, jaká bude
realita. Obama s také plácal po zádech s Putinem a NATO je na pokraji války s Ruskem
kvůli Turecku.
Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější
figurou české politické scény a proč? Do
jaké míry splnil očekávání, anebo naopak
zklamal prezident Miloš Zeman, Andrej
Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?
Nejvýraznější figurou byl v roce 2015 nepochybně a bezkonkurenčně prezident Miloš Zeman. Osobně ho řadím do čtveřice osobností
současné české politiky. Jsou to opravdoví a
viditelní myšlenkoví a političtí lídři. Nemusí
se mnou každý souhlasit, ale jedná se o Miloše Zemana, Václava Klause, Miroslava
Kalouska a Miroslava Ransdorfa. Tím nechci
říci, že by se jednalo o osoby bezchybné a že
s kterýmkoli z nich vždy souhlasím. Z hlediska hodnocení osobnosti je zcela lhostejné, že
zaujímají i zcela protichůdná stanoviska. I oni
se mohou dopouštět omylů a prezentovat názory, které nemusí vždy a každý akceptovat,
zvláště služební trpaslíci, kteří dostávají místo
v řadě médií, především v ČT. Každý z nich
je nějakou skupinou ve společnosti permanentně, mnohdy neobjektivně kritizován.
Všichni z uvedené čtveřice vynikají rozhledem, myšlenkovou pružností, analytickými
schopnostmi a výbornou schopností slovně
prezentovat svoje myšlenky. Především jsou
schopni přicházet s vlastními myšlenkami, což
je v naší politice velká vzácnost. Bohuslava
Sobotku považuji za člověka v zásadě slušného, ovšem politicky zdegenerovaného tím, že
se od mládí zabývá politikou. Osobně jemu a
rovněž pánům Špidlovi, Zaorálkovi a dalším
vytýkám podraz na Miloše Zemana v době
prezidentského souboje s Václavem Klasem.
Uvedený fakt politické zrady dodnes neblaze
strana 23
ORL 2016-1
působí na členskou základnu ČSSD. Tehdy
se reprezentanti ČSSD nepopiratelně zasloužili o pravicový vývoj republiky pod vedením ODS s ostudnou nečasovskou koncovkou, ale především podle amerických zájmů s tahem na současnou transatlantickou
smlouvu TTIP. Proč se tak zachovali, nikdo
z nich dodnes řádně nevysvětlil, ale každopádně na tom neprodělali, především ziskem
skvěle placených korýtek. Bohužel ČSSD již
dávno nelze považovat za stranu levého středu, která obhajuje zájmy většiny obyvatel,
dokonce ani většiny svojí členské základny.
Zvýšení důchodů o 40 korun a jednorázových dvanáct stovek prezentované jako
úžasné vítězství politiky ČSSD lze hodnotit
jako arogantní výsměch. Jen na vyrovnání
propadu kupní síly důchodů za posledních
15 let by měl dostat každý důchodce měsíčně navíc kolem 2500 korun. ČSSD nelze
zbavit odpovědnosti za tristní hospodářský
vývoj v naší zemi s negativním dopadem na
většinu obyvatel. Výsledkem je stát topící se
v nesplatitelných dluzích, přesun průmyslu
do zahraničí, otrocká práce za minimální
platy v cizích fabrikách, neschopnost zajistit
ani potraviny z domácí produkce, aktuálně
kolem 800 000 nezaměstnaných a hledajících práci, třetinové i nižší platy a důchody
ve srovnání s Německem, které jsme naopak
dostihli v cenách a životních nákladech.
Moc a peníze získané od mládí bez práce
deformují názory i charakter. Obzvláště viditelné je to u mnohých socialistických levičáků u nás i v Bruselu. Politikou by se ne-
Vrcholí americká kolonizace Evropy pod prapory islámu. Hrozí likvidace Evropanů
měl zabývat člověk, který nepoznal reálný
život. Bohužel takových je v našich politických partajích více.
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Martin-Koller-proPL-Jsme-ve-valce-Vrcholi-americka-kolonizace-Evropy-pod-praporyislamu-Hrozi-likvidace-Evropanu-414301
Letos začal markantní
úpadek Evropy. Naprostý
marasmus, všichni
zklamali.
ROK 2015 – A CO DÁL? V končícím roce
začaly procesy, které přímo povedou k fatálnímu úpadku Evropy. Jde o vyústění
dlouhodobých tendencí, které ohrožují
naši civilizaci, varuje uznávaný publicista
a nakladatel Alexander Tomský. Pohovořil
například i o zoufalé politické nabídce v
Evropě, kde jsou nositelé názorového oživení přirovnáváni k Hitlerovi.
Někteří označují rok 2015, který je téměř
za námi, dokonce za nejsložitější období
od sametové revoluce. Masová nelegální
migrace, občanská válka na Ukrajině,
řecká krize, teroristické útoky a hrozba
jejich pokračování… Byl podle vás rok
2015 něčím přelomový?
Nepochybně rok 2015 znamená zlom a počátek markantního úpadku Evropy. Kulminovala destabilizace Blízkého východu a severní
Afriky. Největší migrační vlna muslimů do
Evropy v celé její historii, teroristické útoky v
strana 24
ORL 2016-1
Paříži v lednu a v prosinci a dokonce teď i v
USA. Ekonomickou stagnaci eurozóny i
řeckou krizi tyto události zatlačily do pozadí, náklady spojené s migranty však rozpočtový deficit zejména Francie (bezpečnostní náklady) a nyní i Německa (výdaje na školství, živobytí a přístřeší milionu
přistěhovalců) nepochybně prohloubí. Pokud
se nepodaří další příliv uprchlíků zastavit,
projeví se krize především v politice.
Tématem číslo jedna se stala migrační
krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc
lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když
se s odstupem podíváme na průběh krize
v roce 2015, co lze považovat za úspěch v
jednání Evropské unie v tomto kontextu
a v čem naopak evropské elity selhaly?
Těžko mluvit o selhání. Evropští politici už
půl století mluví o západní společnosti jako
o humánní otevřené společnosti bez hranic.
Uctívají lidstvo, nikoli národy a tradici.
Obrana civilizace je nezajímá, vždyť už od
poslední války budují na zelené louce novou
ahistorickou společnost individuální zvůle a
tolerance. Už půl století proudí do Evropy
přistěhovalci ze všech koutů světa bez ohledu na definici azylového zákona, která se
týká jen rasové a politické perzekuce. Západní Evropa má zhruba dvacet procent
obyvatel, kteří se narodili mimo její území,
plus jejich děti a vnuky. Teprve pod tlakem
veřejného mínění a zoufalým nedostatkem
ubytovací kapacity začalo Německo (s Unií)
vyjednávat s Tureckem (což je poněkud ab-
Letos začal markantní úpadek Evropy. Naprostý marasmus, všichni zklamali.
surdní, hranice si má hlídat každý sám) a nesměle budovat jakous takous vnější ochranu.
Zima proud příchozích sice snížila na několik
tisíc denně, mají-li ale váleční uprchlíci právo
na přijetí, lze očekávat další nápor na jaře.
V souvislosti s migrační krizí se i česká
politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních týdnů alespoň z hlediska
médií způsobila, že mnozí nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který
ho obvinil ze šíření nenávisti. Zeman prý
rozděluje národ, spolčuje se s extremisty.
Prožili jsme další „antizemanovský
podzim“? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?
Bude-li příliv migrantů pokračovat, bude se
nenávist mezi většinovou společností a politiky globálního lidstva prohlubovat i bez Zemana. Demokratická většina ovšem extrémní
nacionalisty nevolí, jazyk nenávisti nemá politickou budoucnost, ani Marine Le Penová nezíská podstatně více než 30 % a ve francouzském většinovém volebním systému, tak jako
UKIP v Anglii, nemá šanci. Lidé očekávají
konzervativní změnu od mainstreamu nebo
nějaké nové rozumné, důvěryhodné strany.
Příkladem by mohly být Maďarsko a Polsko.
Projevy nenávisti jsou hloupé a kontraproduktivní. Zeman jako mnozí si přihřívá jen svou
politickou polívčičku (znovuzvolení), to ale
neznamená, že islám není vážný problém.
To samé se podle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jako by se část Ev-
ropanů odklonila od dosavadních elitních
politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a
antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci,
nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití
menšin v Evropě s většinou? Objevují se
též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní
lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit
běžná levice. Co na to vše říci a co v této
souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely
Merkelové.
Každý jen trochu střízlivý ví, jak nefunguje
soužití s islámskými přistěhovalci. Zhruba
čtyřicet procent delikventů ve Švédsku a ve
Francii pochází z muslimských zemí a chudinských ghett jejich dětí. V Anglii, která má
jen 2, 2 procenta muslimů, si momentálně odpykává trest šestinásobek. Kriminalita (včetně
násilí a vražd), a nikoli občasný terorismus
náboženských fanatiků, představuje hlavní neštěstí, o nákladech ani nemluvě. Levice, i ta
umírněná, ovšem dlouhodobě paradoxně mysogynní a antitransgenderový islám toleruje,
vidí v chudých přistěhovalcích své budoucí
voliče a raduje se z oslabení národní
soudržnosti. Extremisté až na výjimky
(UKIP, Geert Wilders, AfD) ovšem nejsou
normální pravice, nýbrž nacionální levice a
pravici de facto oslabují. Je velký propagandistický úspěch internacionální levice, že Hitlera a Mussoliniho úspěšně zařadili napravo.
Oba byli extrémní socialisté, ovšemže naciostrana 25
ORL 2016-1
Letos začal markantní úpadek Evropy. Naprostý marasmus, všichni zklamali.
nální. Dnes je politika ideologicky rozdělena
na globalisty a antiglobalisty. Rozumní antiglobalisté mohou, tak jako Orbán, Poláci
nebo Wilders v Nizozemsku, podporovat
tržní mechanismus, ale zároveň musejí nabízet sociální kompenzaci velkému počtu
globalismem zbídačené nižší střední a
nejnižší vrstvě. Řemesla ztratila zlaté dno a
manuální práce stále ubývá.
Rusko dělá ramena, ale je v podstatě bezvýznamné. Má pravda nukleární i kvalitní konvenční zbraně, ale poklesem světových cen
surovin výrazně zchudlo, rubl klesl o čtyřicet
procent. Má mizerné nevýkonné hospodářství,
demografický pokles a tak jako Amerika nehodlá riskovat svou armádu. Syrského diktátora dlouhodobě neudrží, stabilitu rozvrácené
země leteckými útoky nezajistí.
Stabilitou Evropské unie zatřásla také
dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo
překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně,
zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav?
Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty,
odborník na rusko-ukrajinské vztahy i
Francii Milan Syruček uvedl v rozhovoru
pro ParlamentníListy.cz: „Jsem vnitřně
přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla
živelná, ale byla to první etapa tohoto boje,
za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa,
která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované
zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?
Negativně. Řecko prošustruje další peníze.
A Evropané to zaplatí. Můžou si za to ale
Řekové sami, když se drží eura jak hovno
košile. Kdyby ze společné měny vypadli,
mohli mít daleko menší nezaměstnanost, nakonec i ekonomický růst a nižší emigraci
nejschopnějších mladých lidí. Řecko tak
jako Španělsko, Portugalsko ztratilo celou
generaci. Deflací (snižováním platů a zvyšováním daní) se z bídy nikdy nevymaní, respektive dlouhá léta nedosáhnou na svůj potenciál.
Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily
nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii,
mířící na radikály z Islámského státu?
Konspirativní teorie jsou hloupé. Pletou si důsledky s příčinou. Samozřejmě že ta vlna
živelná je. Uprchlíci v lágrech po čtyřech letech ztrácejí naději a ruské bombardování
situaci ještě zhoršilo. Evropa má nechráněné
hranice a její politici vyznávají kult lidství.
Dokonce si většinou myslí, že jsou migranti
pro vymírající společnost hospodářským přínosem. Vlastně si je sami pozvali. Není se
čemu divit.
Abychom ekonomická témata pojali šířeji... Probouzejí se ve stínu migrační
krize nadějně ekonomiky EU a USA, nebo
stále směřujeme ke strukturálnímu průšvihu – útěk pracovních míst na Východ,
další ztráty díky robotizaci a automatizaci,
snižování životní úrovně, zadlužení…
Amerika na rozdíl od Evropy vůbec nestagnuje. Je hospodářsky inovativní, energeticky téměř soběstačná (ropa, plyn), má výhodu rezervní měny a její vědecký a technologický rozvoj nemá ve světě obdobu. Stále vytváří nové globální firmy. Jak dopadne rostoucí zadlužování světa, nevím. Podle standardní
ekonomické teorie by měly přijít inflace a finanční bublina, nadbytek úvěru (akcie,
nemovitosti) zase splasknout jako minule.
Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Například podle politologa Oskara Krejčího „... je střídání
hegemona nejcitlivějším obdobím v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí
velká válka.“ Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států mohou projevit na
mezinárodních vztazích?
Čína má podle HDP $14 000 na hlavu proti
Americe $55 000, je to chudá země. Je
ovšem lidnatá a její nedemokratický režim
má velké prostředky. Prudce zbrojí. Prudce
také stárne. Připomíná tak trochu nešťastný
vývoj nedemokratického Pruska ze druhé
půlky 19. století, který vedl k válce. Její ekonomika už léta zpomaluje a neradí si s korup-
strana 26
ORL 2016-1
cí, což je základní index špatného vývoje.
Taková Jižní Korea nemá téměř žádnou korupci. Na vyšší hospodářské úrovni, kterou
už dosáhla, je zapotřebí systém přebudovat.
Partajní vládu by měla zastoupit vláda zákona, což se Číně nedaří. Ztrácí i výhodu levné
pracovní síly. Ke světové hegemonii má
ještě velice daleko.
Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky,
ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech
amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie
Sanders?
Nemám ponětí, může vyhrát Clintonová a
všechno zůstane při starém, Donald Trump
zřejmě většinu nezíská a může se objevit i
někdo neznámý.
Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje
Evropy v roce 2016? Poradíme si s
migrační krizí, nebo se nakonec staneme
obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a
spácháme sebevraždu, jak varují někteří
analytici?
Nerad předpovídám, ale demografický úpadek Evropy je zcela nepochybný, stárnoucí a
multikulturní společnost znamená pomalou
stagnaci. Džihádisté Evropu neporazí.
Žádné regenerační síly zatím nevidět. Je
snad návrat ke křesťanství pravděpodobný?
Jakou vírou žije Evropa? Proč nezakládají
mladí lidé rodinu? Chtějí se jen bavit?
Letos začal markantní úpadek Evropy. Naprostý marasmus, všichni zklamali.
Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější
figurou české politické scény a proč? Do
jaké míry splnili očekávání, anebo naopak
zklamali prezident Miloš Zeman, Andrej
Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?
Jsme hosty na pohřební
hostině svobodného
myšlení. V Německu už jde
o život.
Zklamali všichni. Naprostý marasmus. Vůdčí
osobnost musí nabídnout nějaký cíl, politickou přestavbu dosavadního směrování. To
by dnes znamenalo vyhranit se vůči Unii asi
jako Orbán v Maďarsku. Jako se o to marně
pokoušel Klaus.
Václav Klaus ml.
Nejmenovaní politici a publicisté nás
straší, že nám, Čechům, hrozí ztráta svobody. Prstem ukazují zejména na Andreje
Babiše. Přiblíží se příští rok cosi takového?
Nemyslím.
Čas od času padne termín „válka“. Ať už
světová, nebo lokální. Slýchali jsme, že
Rusko může napadnout Pobaltí. Amerika
Rusko. Čína Ameriku. Amerika Čínu.
Írán Izrael. Izrael Írán… Přiblíží se na základě dějů příštího roku něco z toho?
Silně pochybuji. Nic tomu nenasvědčuje a
bezdůvodné teoretizování nemá smysl.
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Letos-zacalmarkantni-upadek-Evropy-Naprosty-marasmus-vsichni-zklamaliUznavany-publicista-Tomsky-odhaluje-neradostnou-budoucnost414459
Při pohledu na to, co nás podle všeho čeká a
nemine, zjišťuje, že migrantská krize svléká
do naha všechny takzvané demokraty, kteří ve
skutečnosti jdou náckovsky po krku všem,
kdož si ještě odváží vidět realitu bez růžových
brýlíByly doby, a byly to šťastné doby, kdy
jsme se mohli při příchodu nového roku utěšovat vtipem, že nadcházející rok bude tak nějak průměrný. Sice horší než ten minulý, ale
zase lepší než ten napřesrok. Bohužel takový
optimismus dnes není namístě.
Nemyslím, že v České republice hrozí aktuálně apokalypsa s bandami hrdlořezů v ulicích. To si případně užijí v Německu, Francii,
Británii, Švédsku a dalších zemích
s dlouhodobě „moudrou“ imigrační politikou.
A upřímně, ani tam si nemyslím, že v nejbližších letech zvítězí takováto forma
středověkého násilí. Spíš nějaká forma státní
totality, ať už s hnědou, zelenou, nebo modrožlutou barvou.
Přituhuje
Z mnoha důvodů si, při vší bídě, můžeme gratulovat, že žijeme v České republice, protože
strana 27
ORL 2016-1
Jsme hosty na pohřební hostině svobodného myšlení. V Německu už jde o život.
některé zmíněné země jsou již z hlediska
svobody slova a myšlení o parník dál.
či CDU – ti si již nikdy neuspořádají své akce
v tomto podniku – „radši si to rozmysli“.
U nás také přituhuje. Policie sleduje sociální
sítě a vládnoucí politici vyhrožují vězením
lidem s nesprávnými názory, pokud je prezentují. Za urážku úředníka má být 10 000
Kč pokuty. Před deseti lety (to vládl nebožtík Standa Gross,pozn. autora) by si to sice
nikdo nedokázal představit ani ve zlém snu,
ale pořád je to slabý odvar oproti atmosféře
v Německu, Francii a jinde.
Připadá Vám to přitažené za vlasy a hysterické?
Vzduchem se dnes často míhá osočování
z nacismu. Většinou zcela účelově. Ale co je
tedy podstatou nacismu a podobných totalitních hnutí? Je to snaha umlčet lidi s jiným
názorem, prezentovat jedinou pravdu všem
jednotně. Zglajchšaltovat myšlení, spálit nevhodné knihy, zastrašovat či likvidovat případnou aktivní opozici či lidi s jinými názory.
V Německu představuje občanskou opozici
strana AfD (Alternativ für Deutschland).
Strana v otázce imigrantů sice protivládní,
ale ve velmi „soft“ verzi. Něco jako u nás
třeba ODS. Nyní mají preference k 17 %.
Jejich místopředsedkyně má obrovské
problémy si pronajmout v Lipsku byt, protože majitelé domů čelí výhrůžkám. Již tři
proto radši odřekli. Málo hospodských pronajme AfD sál, protože pak čelí podobné
kampani. Nejenom od extrémní levice jako
Antifa, kteří vyhrožují vypálením a zdemolováním objektu. V měkčí verzi i od socdem
Kdo je tu ten nacista?
V Německu dosahují počty členů pouličních
bojůvek ke stovkám, a to velmi agresivních
aktivistů. Policisté mívají desítky zraněných, a
to víceméně jen chrání oficiální průvod. Předseda AfD mi vyprávěl, že nebýt obětavých a
profesionálních policistů, na mítinku v Norimberku by šlo o život.
To je právě nacismus. Mlátit lidi na ulici, aby
se báli demonstrovat za to, čemu věří.
Mně se nelíbí řada názorů různých hnutí a
stran, ale v životě bych nešel na jejich demonstraci je tam napadat a řvát, že nemají právo
na svoje názory a jejich pouliční prezentaci.
To bych byl nacista.
V Británii nasbírali stovky tisíc podpisů na
petici, aby Donald Trump nebyl vpuštěn na
návštěvu do země. Ten člověk aktuálně vede
v republikánských primárkách USA na příštího prezidenta. Média ho asi zničí a prosadí
demokratku Clintonovou, ale nevpustit ho do
Británie? Respektive – snažit se o takovou
šikanu? To je demokracie, nebo nacismus?
Ve Francii napsal poměrně známý novinář
v rámci předvolebního boje, že Front National
(jedna z nejsilnějších politických stran) je
jako Islámský stát. Paní Le Penová reagovala
zveřejněním pár drastických videí z Iráku a
Sýrie a žádala omluvu. Výsledek? Je vyšetřována ona, za zveřejnění těch videí, protože
„podněcuje“.
Středověcí preláti postupovali stejně. Svobodné myšlení není povoleno a musí se
trestat. Tvrdě. Natož svobodné vyjadřování a
opozice už vůbec ne.
U nás, možná tradičně, ještě zbytkově funguje
demokratické prostředí. Ale ne že by se někteří „demokrati“ nesnažili. Vypečený „akademik-aktivista“ Putna počmáral 10. prosince
(Den lidských práv) na fakultě pozvánky na
přednášku docenta Robejška nápisy „RUSKÝ
ŠVÁB“. Protože Robejšek zastává jiná
stanoviska k současné Evropě. Nacistické
uvažování. A hodně v duchu Etického kodexu
Univerzity Karlovy.
Cituji:
Část I. - Společné zásady
1. …
2. …
3. Jedná charakterně a čestně, ve vší své
činnosti se varuje nepoctivého a neetického jednání. Vůči členům akademické obce i ostatním zaměstnancům
nevyvíjí nevhodný či nemístný nátlak.
Případné kritické podněty podává
věcně podložené.
4. …
5. Obhajuje svobodu slova a kritického
myšlení, samostatného bádání, svostrana 28
ORL 2016-1
bodnou výměnu názorů a informací.
Kritiku a alternativní názor uplatňuje korektně.
No, snad bude nadcházející rok jen takový
průměrný.
… a PF 2016 (to štěstí budeme potřebovat).
http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/2151-prituhuje-vevrope-i-u-nas-jsme-hosty-na-pohrebni-hostine-svobodneho-mysleni-v-nemecku-uz-jde-o-zivot-kdo-je-tady-nacek-svabni-kulturapod-putnou-prejme-si-stesti-budeme-ho-potrebovat.htm
Krach jasnovidců v Česku?
Josef Staněk
Nutno uznat, že v pátrání po zmizelé dívce
Aničce jasnovidci zcela selhali. Podávali
zmatečné údaje, jak se následně prokázalo.
A to v zemi, o které se povídá, že co Čech,
to šaman a léčitel! Své paraschopnosti neukázali ani „zástupy“ těch, kteří esoteriku
školí, ani jimi vyškolení.
Setkávám se dokonce dost často se zájemci
o esoterické poznání, kteří jdou z jednoho
esoterického kurzu do druhého a mají tolik
absolventských diplomů jako svého času
sovětští generálové metálů. A to není nějak
málo. Vždyť až sem se z Egypta po roce
1968 „donesl rozhovor“ dvou krokodýlů z
Nilu, ve kterém si jeden stěžuje druhému: Je
to na tom světě čím dál horší! Představ si,
před týdnem jsem sežral jednoho ruského
Jsme hosty na pohřební hostině svobodného myšlení. V Německu už jde o život.
vojenského poradce a ještě po týdnu prdím
kovové metály!
V případě Aničky nejen selhali všichni
jasnovidci a telepatové, ale také „kontaktéři s
přítomnými mimozemskými civilizacemi“.
Ufouni jim zjevně neporadili. Také jasnovidní
„pisatelé s dvanácti čakrami“, kteří ve svých
knihách a přednáškách o minulých a budoucích dějinách lidstva naprosto přesně popisují,
co se odehrávalo v „Atlantidě a Hyperboreji“
před 324841 roky a co bude na světě v roce
8453, mlčeli jako ryby. Není divu, vždyť je
pravidlem, že naprosto mlčí o tom, co ve státě
a světě bude za týden, měsíc a rok.
Zdá se, že před eventuálními kalamitami nedokáží varovat obyvatelstvo ani tak, jako to
učinili sibiřští šamani před pádem tunguzského meteoritu. Zřejmě to s jejich schopnostmi
nebude tak horké. A tak, ať se nám to líbí
nebo ne, v reálných prognózách lidé citlivci za
zvířaty „o třídu“ pokulhávají. V souvislosti s
nejistou prognózou další existence života jako
celku na této planetě není nakonec mizení
druhů formou „útěku“ zvířecích druhů ze zeměkoule jako před tsunami?
V těchto souvislostech se u mnoha lidí
oprávněně vynořuje otázka, nakolik a jak časově dopředu je individuální a kolektivní budoucnost předurčena? A jestli je v dispozicích člověka alespoň s určitou přesností ji zachytit? A také, jestli existují vlivy, které tyto
eventuální schopnosti pozitivně či negativně
ovlivňují?
Těmito otázkami a vlivem těch kterých vlivů
na přesnost mimosmyslového vnímání se zabývám od osmdesátých let. Nejprve jsem se
samozřejmě přesvědčil, že jevy „vidění na
dálku, do minulosti a budoucnosti“ skutečně
existují. Z prvotního „sisyfovského typu
skepse“ mě před čtvrt stoletím pomocí
přesných telepatických diagnóz a dat úmrtí
jednotlivců vyvedl brněnský „šaman“ Karel
Kožíšek. S ním jsem se blíže seznámil v souvislosti s jeho prosbou, abych ho „vyučil“ včelaření. Při té příležitosti jsem poznal, že Karel
Kožíšek byl nejen nesmírně srdečný a kamarádský člověk, ale skutečný telepatický
fenomén. Jím předvedené výkony mě tak zaujaly, že jsem mu později při jeho pokusech
asistoval. Tak jsem se mimo jiné přesvědčil,
že je to tak disponovaný člověk, který z fotografie kohokoliv pomocí automatické kresby
bezchybně zjistil, zda nejen dotyčný žije, ale
jaký je zhruba jeho zdravotní stav. Přede
mnou bez jediné chyby určil podle fotky nebo
písma žití či nežití stovek lidí. Nezaznamenal
jsem však, že by byl věrohodně schopen zjistit, kde se dotyčný mrtvý nachází. (Týká se to
také úsilí o nalezení hrobu Metodějova a
Anežky České.)
V době oněch pozorování a následných ověřovacích experimentů mě ovšem, jako každého, strašily dvě skupiny mých známých a
kamarádů. První množinou „strašičů“ byli vědecky a rozumově pracující kamarádi, kteří
vyzbrojeni sisyfovskou logikou mi vědecky
předvídali „zbláznění se“. Druhou skupinou
strana 29
ORL 2016-1
„strašitelů“ byl ideovou jednotou sevřený
klan jen o bibli se opírajících křesťanů. Ti
mě na základě scholasticky (ne)pochopených biblických citátů jasně viděli v
pekle. Znejistěn těmito nevábnými „vyhlídkami“ začal jsem jezdit po republice, abych
se u informovanějších poradil o rizicích
prováděných pozorování a pokusů. Mimo
jiné do Prahy, za dalším Kahudovým esoterickým „esem“, paní Bohunkou Cíchovou.
Ta na mne po přesně postavených dotazech
vždy přísně pohlédla a se zdviženým prstem
řekla: „Víte, co o těch věcech napsal Abdrushin? Jak je to nebezpečné!“ Říkám, že
vím. Ale život je souborem rizik. Bez rizika
nemůžete jít ani na rande! Kvůli překonání
rizik dokonce žijeme. Po takovém úvodu
paní Cíchová otočila své oči bělmem ke
mně, kamsi pohlédla a řekla: „Ale vy můžete! V záhrobí jste za omyly minulého života,
i když vedené dobrou vůlí, tak trpěl, že máte
v sobě mimořádně vysokou míru opatrnosti.
Máte dostatečnou citlivost se nástrahám
oněch transcendentních dimenzí vyhnout.
Stejně časem magických kousků a experimentů necháte.“ Měla pravdu! A navíc mi
řekla jak omyly minulého života, tak budoucí klíčové životní události dopředu. V té
době naprosto nepředvídatelné a dokonce
nepředstavitelné osobní události!
Přiznám se, že jsem tomu moc nevěřil. Ale
překvapení bylo na mé straně. Předpovězené
se stoprocentně naplnilo! Dokonce na roky
Krach jasnovidců v Česku?
přesně! Až na jednu předpověď, která má čas
až po smrti.
Po těchto zkušenostech nepochybuji, že budoucnost jednotlivce i národů jsou naším
duchovním vedením v hrubých rysech předurčeny. Její jednotlivé události mají nenahraditelný smysl pro náš duchovní vývoj a proto je
můžeme měnit jen v detailech. Přesně předurčit průběh nemoci ostatně uměl konec konců i Kožíšek. Když k němu přišel na „magnetickou léčbu“ nemocný, o kterém jinak nic
nevěděl, tak ho „přeléčil“. Pacientovi se obvykle ulevilo, ale když odešel, Karel mi řekl:
„Toho volají ‚nahoru‘, má tolik a tolik času.
Toho jsem léčil jen na oko. Já se s Pánem Bohem neperu!“ Když jsem naplnění prognóz
následně kontroloval, s asi desetiprocentní
chybou a mírnými časovými „plus mínus“
předpovědi vycházely.
V souvislosti s možnostmi předcházení a
identifikace zločinu pomocí intuitivního poznání jsme samozřejmě také prováděli pokusy. Vždy neúspěšně. Karel mi ukazoval, tehdy
na Saddámovi Husajnovi, jak místa zločinných dějů a myšlenkový svět zloduchů je
tak nabit „černou energií“, produkovanou démony, kteří je řídí, že on nemá šanci je prorazit. Temná energie kolem okamžitě rozhodí
stabilitu každého duchovně nedokonalého,
který do kruhů temných duchů vkročí. Tyto
energie jsou tak silné, že rozvrátí rovnováhu
je detekujícího citlivce a dovedou jej k zesměšnění. Pro temné duchy je takové
„laškování“ s citlivci povyražením. Ve stylu:
takový šašek nám sem leze! Silou kolem zločinů nashromážděné negace by mohl projít
jen dokonalý člověk. Negativní energie by se
v tomto případě nemohly na negacích duše
uchytit a její intuitivní integritu rozladit! Přítomnost a účinek negativních energií v dimenzi astrálu bylo příčinou toho, proč staří
zasvěcenci (faraónovi velekněží, Pythagoras,
Orfeus apod.) přibírali do iniciačních rituálů
egyptských a řeckých mystérií jen eticky čisté
osobnosti. Stejný důvod, proč esoterické metody nejsou použitelné v současném lidstvu,
uvádí Abdrushin. Píše, že síly duchovních
temnot jsou v astrální dimenzi současného
upadlého lidstva tak silné, že nechají kohokoliv uhádnout jen věci podružné!!! Použijí-li se
k prognóze hmotné esoterické „pomůcky“,
např. kyvadlo, virgule, temný duch stojící za
každým člověkem, výsledek ovlivní směrem
ke zlu. Zmýlí jej, dá argumenty hmoťákům a
udělá z citlivce před druhými „blázna“. Podstatné vědomosti, které by mohly být
duchovně užitečné, nelze esoterickými školeními zvýšit. Lze je oživit jen všestranným
duchovním úsilím k povznesení duše. Pak se
v každém člověku přítomné intuitivní
schopnosti samočinně otevírají. Vždyť jsou
zablokované právě k dobru nezralého!
Při použití esoterických prostředků k intuitivnímu poznání jsem po létech hodnocení
mimo jiné dospěl k závěru, že čím je člověk
ve zkoumaném oboru rozumově kvalifikovanější, tím lepšího výsledku může intuitivním poznáním dosáhnout. Ale i intuice má
strana 30
ORL 2016-1
své háčky. Uvedu dva mně se přihodivší
konkrétní ale protikladné příklady.
Zkoušel jsem využít intuitivní (esoterické)
diagnostiky ve včelařství. To byl obor, který
jsem tehdy poměrně slušně vědomostně
zvládl. Nejprve jsem šíření roztoče varroa v
Česku v tichosti sledoval i esoterickými metodami. Vycházelo mi stále, že invaze roztoče v krajině postoupila dále, než bylo
zjištěno oficiálními laboratorními metodami. Z takové situace vyplývalo, že oficiální
„radikální metoda likvidace varroázy“ nemůže být úspěšná. Počkal jsem v tichosti
rok a když se správnost minulého testování
následným laboratorním vyšetřením potvrdila, dostal jsem odvahu a veden čistě altruistickou pohnutkou, zabránit státním zbytečným výdajům a šikaně kočujících včelařů, napsal jsem osobní varovný dopis tehdejšímu řediteli SVS Dr. Polákovi. O esoterickém způsobu získání informací v něm
ovšem nebylo ani slova! Jediný v celé veterinární službě a včelařské veřejnosti jsem na
celostátním fóru vystoupil proti navrženému
způsobu tlumení invaze. Proto mě možná
„temní“ nechali správně roztoče najít kyvadlem a virgulí, protože po onom vystoupení
nastal všeobecný „hon“ na mne. To jsem si
užil! Obvinili mě z „rozvracení schváleného
ozdravného postupu“ a někteří funkcionáři
navrhli i zbavit mě titulu. Prý jsem nepochopil základní vyučované protinákazové
postupy. Následovalo kárné řízení na Krajském veterinárním zařízení a z následného
Krach jasnovidců v Česku?
trestního obvinění pro rozvracení ekonomiky
ve státě mě tehdy zachránil právě ředitel Státní veterinární správy. Ke zklamání přesvědčených „radikálů“ mne navíc přizval do komise SVS pro nákazy včel. Průběh následující
invaze roztoče mi však dal tak plně za pravdu,
že se mi většina těch, kteří na mne původně
pořádali „hon“, přišla po několika létech
omluvit. Dobrodružné „individuum“ se v
jejich očích náhle proměnilo ve včelařskou
„kapacitu“.
Po tomto úspěchu v esoterické prognostice
postupu roztoče varroa mě „začal brát fantaz“,
že bych těchto utajovaných dispozic mohl využít také pro sebe, zejména komerčně. Např.
v diagnostice počátku rojové nálady ve vlastních včelstvech bez prohlídky včelstva.
Doufal jsem v možnost odstranit nasazením
kyvadla nebo virgule pracnost při ošetřování
vlastních včelstev a podstatně zvýšit medný
výnos. Ale v tomto případě jsem zaznamenal
úplný krach esoterické diagnostiky vzniku
rojové nálady. Nespolehlivost byla neúnosně
veliká. Přičítám tento neúspěch „kvalitě“ pohnutek, tj. vlastnímu egoizmu a zištnosti.
Tyto pohnutky otevřely vstup rušivých energií
do neurosvalových reakcí, řídících pohyby virgule a kyvadla. Později se mi to mnohokrát
potvrdilo, že jakmile citlivec nechá do své
duše vstoupit duchovní vadu, dochází k poruchám intuice a následně ke krachu správnosti
intuitivní diagnostiky.
Došel jsem tak vlastními pozorováními k potvrzení správnosti výše zmíněného Abdrushi-
nova názoru o tlaku temných jemnohmotných
energií na lidstvo. On dále uvádí, že nepokřivené esoterické sdělení může být v současnosti získáno jen bez hmotných pomůcek,
tj. vizí ve změněném stavu vědomí nebo skrze
správně vyluštěné poselství snů. I to mohu potvrdit.
Po tomto obšírném úvodu jsem dospěl k vyjevení těžiště článku. Vidíme kolem sebe pozoruhodné společenské a přírodní události,
jejichž další vývoj se jeví jako nevypočitatelný. Společenské procesy jakoby rozkládaly
a znevěrohodnovaly všechno, čemu věřili naši
předkové. Lidstvo se samo k sobě a k přírodním zdrojům chová tak, že už i vědeckými
(rozumovými) prognózami je možné vypočítat jeho zánik. Západní civilizace (např. EU)
je sice schopna nařídit normy upravující zakřivení banánů nebo šikanování slušných občanů nesmyslnou byrokracií, ale není schopna
zvládnout na jedné straně mafie spekulujících
zbohatlíků, žijících parazitním a rozmařilým
životem; a na druhé straně rychle narůstající
vrstvy tzv. nepřizpůsobivých občanů. První
neschopnost vládnoucí mocenské elity je způsobena tím, že bohatí paraziti mají vždy čas a
peníze na to, aby podplatili za kvalitní zákony
odpovědné strany a politiky. Než to hodnoty
vytvářející občané zjistí (nemají pro práci
čas), padlé mocenské elity vytvoří zákony, vyhovující jen bohatým. Jsou úmyslně vytvářeny tak, aby je bylo možné obcházet pomocí
mafií „informovaných drahých“ advokátů.
Tím je zákulisní pseudoelitě vlastně dovoleno
strana 31
ORL 2016-1
vše. Viz běžné odsuzování malozlodějíčků
soudy a žádný odsouzený velkotunelář. Snad
kromě sólo diletanta z H-systému. Obcházení zákonů se děje také pomocí jejich
„správného“ výkladu „pozitivně“ motivovanými úředníky a soudci. Současná
zdánlivá demokracie u nás i na Západě je
nynější společenskou pseudoelitou pojata
jako forma manipulace krátkozrakých
konzumních „hejlů“ prostřednictvím volebních kampaní a ohlupujícího působení
médií. Mají to snadné. Materialistický
člověk opuštěním svých transcendentních
tradic ztratil vazbu na nadčasovost a tím nevědomky rezignoval na budováním sebe
sama jako samostatně uvažující osobnosti.
Druhá neschopnost současné vládnoucí vrstvy se vyznačuje neschopností zvládnutí tzv.
nepřizpůsobivých vrstev a občanů. Tuto neschopnost vyvinout účinný tlak na asimilaci
necivilizovaných přistěhovalců vytváří blokující kampaň ateistických pseudohumanistů. Pseudohumanisté vnucují veřejnosti
ateisticko-anarchistické pojetí svobody
člověka. Jeho základním paradigmatem je
teze, že není-li vyšší moc, rozumí se svobodou libovůle člověka. Zejména když tento
má dost peněz nebo drzosti. Takto pojatá
svoboda není vázána na předchozí naplněnost povinností jedince, uložených mu jeho
„Konstruktérem“. U věřících Bohem, u
agnostiků (něcistů) svědomím. Kant jej
agnostikům definoval jako tzv. „kategorický
imperativ“. Podle domněnky ateistů se
Krach jasnovidců v Česku?
člověk sestavil sám od sebe. Tím není odvoditelná příčina jeho bytí a tudíž mluvit o smyslu
života či odpovědnosti jednotlivce je „nevědecké“. (Viz vědecký světový názor.)
Před 20 roky „uhynul“ komunismus na neschopnost nastoupení opravného vývoje. Ke
škodě celého lidstva se západní demokracie se
ztrátou svého ohrožení komunismem nejen
neuvolnila a nerozkvetla, ale naopak rychle
začala působením jen na peníze věřících finančních mafií degenerovat. Jejich vliv zesílil
vytrácení vnímání transcendentního rozměru
v celé civilizaci! Svět začal žít zásadou, že
kdo má sílu a peníze, má všechno. Alespoň po
dobu svého života.
Říkám a píši již dávno, že vzhledem ke své
povaze jsou Češi jakousi „zkumavkou“ nastupujících společenských procesů v celé Evropě. To proto, že jsou povahou neurotici
(genetická promíchanost) a postrádají „móresy“ (vychování, protože to leckdy zastírá
skryté smýšlení). Že Česko touto zkumavkou
nastupujících procesů je, si můžeme ověřit na
průběhu evropských dějin. Zde začala husitstvím jak reformace křesťanství, tak sektářská
náboženská 30letá válka. Zde se současně s
německým objevil úzkoprsý nacionalismus.
Mezi Čechy byla v roce 1938 nejsilnější antinacistická fobie – v době, kdy jinde v Evropě
hleděli ještě na nacisty jako na neškodný „pochodovací a hulákající kolorit“. Zde v Česku
následovala nejsilnější poválečná protiněmecká msta, která nerespektovala netotožnost
nacistického a německého. Po ní, nebo v je-
jím důsledku, následovalo nejsilnější „prokomunistické“ národní pominutí smyslů, vyjevené ve volbách 1946 (KSČ 41% hlasů), následované nejzběsilejšími stalinskými procesy
v „lidodemo“. Tyto šílenosti vystřídala kocovina z předchozího konání, která většinově
prostoupila komunistickou stranu (nikde jinde) a vyvolala v roce 1968 jediný pokus o reformu komunismu. Potlačení tohoto pokusu
sovětskou armádou opět vystřídalo odporné,
jinde neviditelné lízání okupantských důtek.
A následoval opět kotrmelec původně prvomájových normalizačních „jásačů“. Stejní lidé
vystupovali o několik let později při kolabování komunismu ve světovém „maxikinu“
známém pod názvem sametová revoluce.
Není proto divu, že opět v Česku lezou první
z „pytle“ degradace, do kterých upadla celá
občanská společnost. Zjevují se příznaky
„mafiánské demokracie“.
Tyto přemety myšlení davu v Česku se
mohou dít jen proto, že v důsledku postupného vytěsňování výchovy etických principů
mase národa, dříve vsazovaných dětem skrze
školu a církve, vystoupily na povrch již důsledky této výchovné absence. Masa národa
přestala žít základní duchovní principy. Její myšlení se stalo tržním. Žitý ateismus většiny vyjevil prázdnotu lidiček konzumní společnosti
a ten se již několik let manifestuje ve formě
neřešitelných vládních krizí. Jaký národ, takové
vlády! Neřešitelnost společenských problémů
už i méně chápavým vyjevily, že formální
znaky demokracie mohou být v ústavě sice
strana 32
ORL 2016-1
zakotveny, ale v mase lidiček „se nekonstituují demokrati“! Ve veřejném životě se
až na výjimky neobjevují osobnosti státního,
ba ani okresního a místního formátu. V jiném provedení zase vyplavala na povrch stará „totáčová“ vada: „Nejsou lidi!“ (Myšleno
na práci.) Na „fasuňk“ jich zde vždy bylo
dostatek! Právě tak jako dnes uchazečů o
funkce! Je čas se zamyslet nad tím, proč ty
osobnosti nevyrostly? Odpověď je jasná.
Protože z komunistického ani z konzumního
školství vyrůst nemohly! A už vůbec se
nemohly konstituovat z veřejného života!
Vždyť po jeho dehonestaci komunismem se
politika pod vlivem vyhraněného prospěchářství opět zvrhla v prováděnou „pozitivní
a negativní motivaci“! Jak pravil mládežnický odchovanec ODS poslanec Morava, nyní se přetransformovavší do zjevu
poslankyně Kočí.
Prohnilost stavu společenských věcí navíc
dokresluje jev, kdy kulisy těchto žabomyších
šarvátek osobnostních nul po celou dobu
spokojeně „tvrdí“ osazenstvo právní soustavy státu. Její představitelé jsou svým základním principem myšlení nastaveni tak, že
na nic víc než na rozbor větný zákonů v
kontrastu s napsaným a nahraným nemají
předpoklady! Pro ateistu a postmodernistu
přece Spravedlnost jako projev přirozenosti
věcí neexistuje! Realitou mají být jen psané
zákony a zájmy za nimi skryté!
Jako republika jsme v kontextu zeměkoule
zanedbatelný subjekt. Kdyby nebylo vidno z
Krach jasnovidců v Česku?
výše zmíněného, že zdejší rvačky jen předznamenávají otřesy celé civilizace, nestála by
situace za zmínku! Pozorný pozorovatel si ale
musel všimnout, že společenské destruktivní
síly stejně bezzábranového typu jako u nás,
působí i na Západě. Jen mají lepší mimikry.
Tuto obecnou civilizační bezvýchodnost cítí
lidé už i tam, o rozvojových zemích nemluvě.
Takto pociťovaná situace bez viditelného řešení vyvolala jev negativního a apokalyptického očekávání. Na internetu si jejich variant
může každý přečíst „zdarma kornout“. I Indiáni, když dostanou zaplaceno, jezdí do Evropy prorokovat konec starých časů! Zvědavé
a již ne příliš dobré zítřky tušící Evropany zajímá, jak i předkové Indiánů, když upadli do
transu, popisovali děje soumraku této civilizační éry. Éry posledního století, kterou je
možné po právu považovat za éru vzestupu
různých forem „vědeckého světového názoru“
(cudný název ateismu). Mne chod dějů
úpadku lidstva zajímá také! Ale ještě více
mne zajímá, jaké je východisko z toho
duchovního úpadku člověka! Již dávno nedbám na „vědecké prognózy“ renomovaných
společensko-vědeckých institucí, které skrze
materialistické brýle ekonomického růstu stále
ještě rýsují pochod za bohy se považujících
ateistů do velkých „konzumišť“.
Protože realitu světa kolem nás vnímám jako
směs racionální a irracionální dimenze bytí,
používám k předpovědi vývoje ve světě kombinaci metod racionálních a esoterických. Popisovat je nebudu, protože by je bez zku-
šeností okamžitě použili mnozí čtenáři a napáchali by si škody podle staré antické pravdy: neučený horší nedoučeného. Z racionálních metod pozorování zmiňuji mj. závěry
z pozorování na diagnostickém přístroji Oberon (viz internet včetně hesla Metatron), z
esoterických výklad snů a vizí. Předpověd vývoje uveřejňuji proto, že moje pozorování a
závěry mohou být mnohým užitečné. Navíc si
je všichni mohou následně porovnat s reálným
děním. V posledních 40 letech mi prognózy
dost přesně vycházely, až na častý časový posun. To časové opožďování mě štve, ale
nemohu to ovlivnit. Např. konec éry normalizace se mi z pěti let protáhl na dvacet.
Někdy si připadám jako onen na Štědrý den
olovo lijící pilot z „Pelíšků“ s jeho výkladem:
„Dávám bolševikovi rok, nejvýš dva!“ Časový
posun předpovědí přičítám své duchovní vadě
– netrpělivosti. Netrpělivost je projev nižšího
vnímání faktoru věčnosti duší. Otec mi ji
často vyčítal se slovy, že se celou válku modlil, aby se na mně ty válečné nerváky „nepodepsaly“. Ale ony se zřejmě do mé psychické konstituce promítly, a to ve formě
netrpělivosti. Ale i tento nedostatek vyjevil
svou kladnou stránku. Skrze tento můj
duchovní nedostatek jsem poznal, že a jakým
způsobem duchovní vady citlivců ovlivňují
odečítání dějů z astrální roviny reality.
Tak tedy, níže uvedu své výsledky dlouhodobých pozorování a předpověď dalšího dění.
Pozoruji (jako pamětník) zásadní poznenáhlé
změny jak klimatu, tak rovnovážných stavů v
strana 33
ORL 2016-1
přírodě, ale i chování zvířat! Dále si všímám, že navzdory prodlužování průměrné
délky života lidí klesá jejich celková vitalita,
zhoršuje se jejich metabolická odolnost,
nervová rovnováha, mezilidské a rodinné
vztahy. V poslední době se tento vývoj z nějakého důvodu jakoby urychlil. Pozorovanými změnami klimatu, mám na mysli celkové
oteplení, zvýšení výkyvů počasí ve stylu
sucho, pak záplavy, neúměrné teplo pak
velký teplotní pád. Jako změny rovnovážného stavu v přírodě vnímám degradaci lesů
(např. mizení lesních plodů), degradaci ornice na polích (mizení humusu), zmizení rozmanitosti flory na mezích (i těch přetrvávajících), změny poměru zvířecích druhů v přírodě a stěhování některých za člověkem. U
lidí mj. pozoruji rychlé narůstání poškození
celé nervové soustavy neznámým činitelem.
Na Oberonu se poškození vyjevuje tím, že
přístroj příslušné nervy a nervové pleteně
označuje červenou barvou. Zatím jsem
nenašel ani jediný prostředek, který by postupující nervovou degradaci zlepšoval. Tím
neznámým negativním působením může být
jak působení všudypřítomného elektrosmogu, tak jedovatý účinek civilizačních
reziduí v prostředí. Ale také účinek života
ve stresu, nebo i působení dosud se v dějinách lidstva nevyskytujícího typu záření z
kosmu! Dále nacházím poškozený cévní (arterioskleróza) a imunitní (brzlík) systém. U
těchto degenerační tendencí jsem pozoroval
příznivý účinek snížení hladiny homocysteinu v krvi Ravitem a dodání mastných omega
Krach jasnovidců v Česku?
kyselin potravními doplňky. Další příznivý
účinek na tyto degenerace jsem zaznamenal
také konzumací šťávy z červené řepy, černých
jeřabin a z přidávání česneku. Celkově nepochybně příznivě působí omezení potravin
živočišného původu! Kromě nárůstu degenerativních změn se projevuje i rychlé zvyšování
incidence obecných metabolických poruch,
tzv. civilizačních nemocí. V případě diabetu
jsem zaznamenal velmi negativní působení
kombinace lepku (pšenice), rafinovaného tuku
a cukru!!! Tato kombinace třeba v „čokoládových“ oplatcích se zdá být přímo „diabetogenní“. Na oplatcích už dávno mělo být varování ministerstva zdravotnictví, jako na
cigaretách: Způsobuje časem cukrovku!
Manifestací poruch nervové rovnováhy lidí je
obecný nárůst mezilidské agresivity a vzrůst
incidence vykořeněných lidí a „úchylů“ všeho
druhu. Rodiny se masově rozpadají a z dětí
jsou typem výchovy a působením okolí vychováváni sobci a bezzábranoví asociálové. To
na ně má působit ona reklama: Nevaž se
(předsudky správného chování), odvaž se (ke
svobodě bez hranic)!
V rozpoložení z těchto výsledků jsem v meditaci usnul. Ocitl jsem se v malém městě (asi
Břeclav), kde bylo pusto „jak po vymření“.
Pohybovalo se tam velmi málo a jakoby otřesených lidí. Neviděl jsem žádná auta. Snažil
jsem se s lidmi komunikovat, ale nikdo mě
neregistroval, jakoby mě nevnímali. Jen otřeseně bloumali kolem prázdných budov. Tak
jsem šel dál a na kraji města jsem viděl něja-
kou „rozbředlou“ opuštěnou kolonii z umělých
hmot. Sloužila původně k bydlení, ale byla nějak podivně stavěna. Jakoby na oddělený pohodlný život jednotlivců, tzv. singls. Komunita byla vyprázdněná, černá a rozteklá.
Když jsem se z vize probral, snažil jsem se jejímu sdělení porozumět. Došel jsem zatím k
tomuto: během relativně krátké doby společenské, přírodní a kosmické katastrofy zničí
vše špatným směrem se ubírající. Zřejmě ve
dvou fázích rozvrátí to, co nyní považujeme
za vyspělou civilizaci.
Nejprve se rozpadne globalizovaná dělba práce a mezinárodní obchod. Tento rozpad by
mohl být kromě společenských otřesů posílen
i nepříliš vzdáleným klimaticko-katastrofickým zásahem. Rozpad vyjeví zbytečnost masové dopravy všeho. Kolabování
mezinárodní směny zboží vynese na povrch
reálný stav věcí, jako že v zemích, kde mají
naftu a nemají zemědělství, zahynou lidé v
hladomoru. Naopak v zemích, kde jsou zemědělství a řemesla mechanizovaná a závislá na
energii, zhroutí se produkce těchto odvětví
kvůli nedostatku nástrojů a energie. Zhroutí
se dělba práce ve společnosti. Co si kdo neudělá a nevypěstuje, nebude mít. Ekonomů a
manažerů bude náhle „za halíř kornout“. Ve
městech začnou řádit loupeživé bandy vybíjející se v bojích o zbytky zásob potravin.
Teprve po tomto psychickém rozvratu přijde
záchrana pro zbytek těch, kteří si i za těchto
těžkostí zachovají relativně neporušeného lid-
strana 34
ORL 2016-1
ského ducha. Zřejmě nějaké záření z kosmu,
typu zmizení ionosféry, magnetického přepólování země nebo slunce, záření galaktického rovníku, zapůsobí na vše živé? Vliv
tohoto záření masově „probudí“ v dosud
přežívajících ale psychicky rozvrácených lidech skrytá metabolická onemocnění.
(Možná už, zatím slabě, působí?) Chemoterapeutické léčebné postupy klasické medicíny přestanou zabírat!
Za odumřením oné „vymřelé kolonie z umělých hmot“ stavěnou pro „singels“ cítím
jednak rozpad konjunktury umělých hmot v
životě člověka a jednak konec civilizace bez
kvalitní rodiny. Klimatické výkyvy a úder
záření z vesmíru přežijí jen ti, kteří žijí přirozeně, tj. bez stresu, s rovnováhou v duši, s
přirozenou a převažující vegetariánskou
stravou.
V následném snu se mi k mému překvapení
jako nejjednodušší a všem srozumitelný návod pro nastolení oné žádoucí rovnováhy v
duši vybavilo vnitřní žití osmi Ježíšových
blahoslavenství z kázání na Hoře! Dokonce
za nimi prosvítala tvář z Turínského plátna.
Zopakuji je ve zkratce, jak jim rozumím já:
1.
2.
3.
4.
stav pokory v duchu
vnímání nedokonalosti sebe a lidí
umírněnost ve všem konání
vnitřní snaha každého po dosažení
spravedlnosti
5. milosrdenství
Krach jasnovidců v Česku?
6. čistota úmyslů
7. vlastní uklidňující účinek na okolí
8. nemstivost
Kdo tedy nyní „neuklidí v duši“ negativní vibrace, tomu zářivý úder z vesmíru tyto negativní vibrace přemění v duchu pravidel psychosomatických zákonů v nemoc těla. Takoví
jedinci nemají šanci na přežití obratu světa.
Zářivý úder tedy zasáhne nerespektováním
Řádu stvoření narušené duše a očistí tím
zemi. Poučený zbytek přežilých lidí, odnaučených „hvízdat“ proti přirozenosti (Řádu
stvoření), vytvoří pak postupně novou vyšší
civilizaci, ono indiánské šesté lidstvo.
Mohlo by se zdát, že takové události by byly
nespravedlivé vůči těm, kteří, dle svého názoru, nic špatného nedělají a k rozhodování o
dění a politice nejsou připuštěni. Zejména
ateisty by mohla napadnout myšlenka: Kdyby
byl Bůh, tak by se na utrpení těchto relativně
nevinných nemohl dívat! Takto uvažující neberou do úvahy božskou Prozřetelnost při
zrozování jednoho každého z nás! Bůh nás
vždy a všude uvádí do pro duši dotyčného
správné doby a na správnou planetu. Třeba se
nyní rodí mnoho těch, kterým konání proti
Řádu stvoření za života v těle, v minulém
životě nebo i na jiné planetě, zdánlivě prošlo.
Proto konají, jak konají. Jejich podvědomí se
na základě toho domnívá, že si mohou v dimenzi hmotnosti (vesmír) dělat co chtějí. Dočasně sice mohou, mají svobodnou vůli, ale
vždy sklidí následky. Třeba i tak, že na zákla-
dě minulého života jim boží mlýny vyplatí
dlužný otcovský „výprask“!!! Z hlediska
věčnosti je to projev lásky a pozornosti k nim,
protože výprask potřebují k vystřízlivění z
ateismu. Po něm už si určitě nebudou myslet,
že jsou bohové a že si na „pronajaté vinici“
(zeměkoule) mohou dělat, co chtějí. Možná,
že právě pro inkaso „Otcovského výprasku“ se
narodily právě na tuto zeměkouli a v této
době.
Z výše uvedeného vyplývá, že bez ohledu na současný šílený způsob myšlení a nepříčetné konání
okolí za účelem zbohatnutí je třeba se starat o
střídmost těla a klid v duši! Ostatní je moudré neboli nevyčerpávající ponechat božím mlýnům. Až
se přicházející krize zase odvalí, bude svět a lidstvo určitě daleko krásnější, než před tím. Tak ně-
jak to už v roce 1929 říkal Abdrushin!
http://hledani.gnosis.cz/krach-jasnovidcu-v-cesku/
Sranda končí, Češi se
naštvali. Praha není Kyjev.
ROK 2015 – A CO DÁL? „Hlavně ať je
mír.“ To slýchává na svátečních setkáních
signatářka Charty 77, spisovatelka a aktivistka Lenka Procházková. S ParlamentnímiListy.cz hovořila nejen o hrozbě války
a terorismu, ale i o svých „věčných“ tématech, jako je odmítání církevních restitucí
či kritika ČT. Zmínila též krátký film
„Lavička Františka Havla“, přičemž
opravdu nejde o chybně uvedený název.
strana 35
ORL 2016-1
Někteří označují rok 2015, který je téměř
za námi, dokonce za nejsložitější rok od
sametové revoluce. Masová nelegální
migrace, občanská válka na Ukrajině,
řecká krize, teroristické útoky a hrozba
jejich pokračování… Byl podle vás rok
2015 něčím přelomový?
Události roku 2015 jsou pokračováním dějů
z let předchozích. Lze to přirovnat k televiznímu seriálu, při jehož tvorbě se střídají scénáristé, takže výsledkem je chaos, který děsí
a odpuzuje „diváky“. Producent to hodlá řešit tím, že v příštím roce pár protagonistů
vymění, ku příkladu roli prezidenta USA
obsadí neokoukaným hercem, možná bude
předčasně ukončena i pracovní smlouva s
andělskou heroinou M. a k výměně zřejmě
dojde i v kyjevském týmu. Zlí jazykové tvrdí, že herec představující ukrajinského premiéra, už se beztak chtěl z natáčení vytratit,
ale na letišti ho chytili a odvezli jej zpátky
na plac.
Jarní epizoda věnovaná Řecku se obzvlášť
nepovedla a u těch, kteří ji sledovali pozorně, vzbudila soucit s poníženým státem,
Sranda končí, Češi se naštvali. Praha není Kyjev.
kterému bylo zakázáno jít cestou vlastních reforem, protože by se dotkly oligarchů. Charismatický představitel ministra financí na
svou roli rezignoval, protože se do ní vcítil natolik, že neunesl předepsaný převod řeckých
majetků do cizích rukou. Největší problémy
však v tomto roce nastaly s komparsem, který se neukázněně vymkl pokynům režie, a
tak se některé davové scény s imigranty musely dotáčet, jindy dokonce vzniklý chaos řešila
policie, čímž se seriál nejen značně prodražil,
ale začal „diváky“ děsit. Teď o Vánocích je
naštěstí jeho sledovanost menší, lidi si chtějí
od toho rozčilujícího a nelogického tyjátru
odpočinout, dát si pauzu a věnovat se chvíli
sami sobě a svým blízkým. Mnozí se totiž
obávají, že v příštím roce by mohli přijít o
copyright na vlastní příběh a stát se nedobrovolným komparzistou v dalším epizodě
seriálu. Někteří si pořizují zbrojní pas a ti nejbohatší budují bunkry a zásobují je „balíky
pro přežití“. Nejkvalitnějším výrobcem a dodavatelem těchto balíků je prý Finsko. Kromě
vakuovaných potravin a léků prý obsahují i
tablety, které z každé vody udělají pitnou. Na
těch několika předvánočních setkáních, kam
jsem byla pozvaná, bylo nejčastějším přípitkem přání: „Hlavně ať je mír“.
Z úst některých analytiků však opakovaně
slyšíme konstatování, že už ve válce jsme,
pouze nám to ještě neřekli. A politici to
konkretizují, když tvrdí, že jsme ve válce s
terorismem.
Globální terorismus je už dlouho jedním z
hlavních témat seriálu. Museli bychom si ale
starší epizody pustit znovu, abychom zpětně
pochopili, kdo to dračí sémě zasel, vycvičil a
vyzbrojil. A proč do něj investuje. Už bez
hořkého humoru podotýkám, že používání terorismu jako metody k dosahování mocenských a politických cílů je zhoubné a nakonec se obrátí proti svým kmotrům. Když
někdo v jednadvacátém století prosazuje své
záměry za pomoci smeček zdivočelých ozbrojenců, kteří mají i protiletadlové rakety,
není to krok zpátky, ale skok do tmy. Připadá
mi tedy, že jsme ve válce s šílenci. Jenže ve
svěrací kazajce se místo nich ocitá pravda.
A co Česká republika? Názorová polarizace v naší společnosti se v tomto roce ještě
víc prohloubila. Myslíte si, že v příštím
roce bude ještě gradovat?
Zatímco rozmanitost názorů je přirozený jev,
který demokracie podporuje a garantuje, vyostřená polarizace společnosti, to znamená
její rozdělení na dvě antagonistické skupiny,
může vyústit ve střet. Někdy jde o střet dopředu naplánovaný a po vypuknutí organizovaně usměrňovaný. V českých poměrech by se zřejmě neodehrál na ulici. Že
Praha není Kyjev, pochopili podporovatelé
„našich majdanistů“ a vrhačů vajec už loni,
takže si prohloubili znalost české národní povahy a nad Hradem zavlály místo praporu se
lvem červené spodky. Jenže zase to neodhadli. Češi se sice umí vysmívat druhým i
sami sobě, ale když jim někdo ukradne symstrana 36
ORL 2016-1
bol, který mají na dresech i hokejisté, tak
sranda končí. A ona skutečně končí, když
lze beztrestně strhnout ze stěžně i prezidentskou standartu, přestože pachatelé byli ztotožněni. V demokratických státech existují
tři složky moci: zákonodárná, výkonná a
soudní. Každá z nich má mechanismus kontrol proti selhání. Pokud těmto „kontrolkám“
dojde baterie, takže nespustí alarm, má
demokracie v záloze ještě hlídací psy, tedy
média. Jestli ale někdo v předstihu vybaví
tyto obranáře obojky, které je svými impulsy od štěkání odradí, pak nám z demokracie
zbývá jen etiketa na prázdné flašce.
V naší republice má koncesi na objektivní,
ověřené a vyvážené informace Česká televize. Její vysílání je zákonem deklarováno
jako služba veřejnosti. V současnosti je to
ale právě ČT, která přispívá k polarizaci
společnosti.
Není její zpravodajství spíše jenom
zpětným odrazem toho stavu?
To by se nesmělo přiklánět k jednomu z
oněch pólů. Rada ČT taky vyfasovala
obojky proti štěkání, a na stížnosti diváků
tihle námi živení psíci zvysoka kálí. Hodně
koncesionářů už to pochopilo a pud sebezáchovy je zahnal k internetu. Ti setrvačnější
ale ještě „své“ televizi dávají šanci a doufají,
že jde o přechodný jev, který pomine. Já tak
optimistická nejsem. Známe sice případy,
kdy se trénovaný alkoholik někdy propil až
Sranda končí, Češi se naštvali. Praha není Kyjev.
ke střízlivosti, ale to neznamená, že by se trénovaní lháři mohli prolhat až k pravdě.
Podle průzkumů ČT je však značná část
dotazovaných diváků s jejím zpravodajstvím spokojena.
I kdyby tyto průzkumy byly věrohodné, o čem
to vypovídá? Proč ti „spokojení“ koncesionáři
ČT necítí potřebu ověřovat si placené informace i z jiných zdrojů a porovnávat míru
manipulace? Nejspíš proto, aby nemuseli měnit svůj postoj. Místo postoj bych mohla říct
postroj. Připodobnila bych je ke koňům zapřaženým do vozu. Takový kůň, když má nasazené klapky u očí, táhne káru a nevnímá, co
se děje kolem, protože nemá širokoúhlé vidění. Ten žebřiňák, ke kterému jsou zapřaženi,
je oblepený billboardy a hesly. Například: Zeman není náš prezident! Nebo: Putin je válečný štváč! Případně: NATO je zárukou naší
bezpečnosti. Nebo nejnovější heslo: Turecko
bude pro EU přínosem!
A co ne zrovna televizní heslo: Nic než národ!
To se vám líbí víc?
To je primitivní slogan, převzatý z jiné kultury, který má být reakcí na aktuální imigrační
vlnu do Evropy, ale o dlouhodobé příčiny
úpadku našeho národa se nezajímá. Na tento
typ demonstrací nechodím.
A na jaký druh shromáždění chodíte?
Akce, kterých se účastním, společně s dalšími
zneklidněnými občany a iniciativami, mají
vždy konkrétní témata a navrhují řešení. Mo-
mentálně například plánujeme veřejnou
konferenci o historii NATO, z které by měl
vzejít návrh zákona o speciálním referendu, v
němž by se občané vyjádřili k tomu, zda by
ČR měla v tomto agresívním paktu, který nedodržuje ani vlastní pravidla, nadále setrvávat.
V březnu a v srpnu jsme žádali vládu, aby
zveřejnila hlasování svých členů, kterým byl
vysloven souhlas s průjezdy amerických konvojů republikou. Z úřední mnohomluvné odpovědi vyšlo najevo, že žádné hlasování neproběhlo. Herec v roli ministra obrany zřejmě
usoudil, že takovými „detaily“ se kabinet suverénního státu zdržovat nemusí. Souhlas s
přelety vojenských letadel nad naším územím
dává vláda a parlament ad hoc. Zřejmě to ani
nečtou, prostě věří, že jde o smysluplnou věc.
Takže v době, když naše pronajaté gripeny
hlídaly nebe nad Pobaltím a potom Islandem,
nebylo nikoho, kromě vševědoucího Boha,
kdo by tušil, kdo a s jakým vybavením lítá
nad hlavami nám.
Očekával jsem, že ve výčtu vašich protestů
připomenete boj proti církevním restitucím. Už jste se smířila s prohrou?
Ne. Stále pokládám přijetí tohoto zákona za
nemravný čin. Národ se vytváří a kultivuje
stovky let a jeho vývoj vždy souvisí s nějakou
základní ideou. Pro Čechy a Moravany to
bylo hledání a hájení pravdy a přesvědčení o
tom, že pokud podvody a lhaní jsou povýšeny
na zákon, musí se společnost bránit. Pro
menší národy a jejich státy je smrtící, když na
odkaz předků rezignují a přizpůsobují se
strana 37
ORL 2016-1
cizím vzorům a zájmům. A to se nám právě
děje, je to proces, který za další generaci už
může být nevratný. Jaké svébytné zdroje
naše republika má? Býval to průmysl, vzdělanost, um našich občanů, specifická kultura,
věda. Takže slogan „Nic než národ!“ je
plytký, když vnímá pouze vnější nebezpečí a
přehlíží, že sami svou přizpůsobivostí a pohodlností postupně přicházíme o hodnoty,
na které náš národ býval hrdý. Když před
několika lety, ve výroční den Pražského povstání, církev sloužila v korunovační katedrále mši, v níž děkovala veřejnoprávní televizi za propagandistickou pomoc při prosazování zákona o tzv. církevních restitucích, byl to výsměch českým dějinám, Masarykovi a všem kriticky smýšlejícím
občanům. Vlastně tím žehnala zbraním hromadného ničení zdravého rozumu.
Není ale právě křesťanství tou hodnotou,
kterou lidé, obávající se islamizace Evropy, chtějí bránit?
Křesťanství nepodporuje zlodějnu. Hamižným hromaděním majetků se tedy kredit
církve svaté nijak neposílil, naopak jej ztratila, což vyvolalo nezadržitelný pokles věřících. A to osudově právě v době, kdy se
schyluje k lámání chleba. Když církevní
hodnostáři dávají svými skutky najevo, že
nevěří v existenci vyšších zákonů, než jsou
ty, které přijímá zkorumpovaný parlament,
působí to jako vyklízení pozic. V tomhle mi
to připomíná atmosféru v Evropě v předvečer druhé světové války, kdy tehdejší papež
Sranda končí, Češi se naštvali. Praha není Kyjev.
pomohl nekřesťanovi Hitlerovi k posílení
moci. Dnes se tvrdí, že nerozeznal velikost
nebezpečí. Neomylnost papeže však nepodléhá zkoumání, neboť je jedním z dogmat katolické církve.
Vy jste evangelička?
Nepatřím k žádné konfesi, ale srdcem a rozumem jsem to, čemu se říká český kacíř. Takových je nás pořád hodně. My „kacíři“ hledáme oporu v evangeliích a ne v církevních
dogmatech. Z tohoto hlediska je i současný
papež František „kacíř“.
Milióny lidí na světě nacházejí oporu v
Koránu...
Korán byl inspirován jak Starým zákonem,
tak i Novým. Judaismus, křesťanství i nejmladší islám mají společného Boha a mnoho
téměř totožných principů, například Desatero.
Líbí se mi, že islám neuznává dědičný hřích a
že z evangelií, která byla sepsána o stovky let
dřív než súry, převzal nabádání k odpouštění.
Nový zákon je ovšem přehlednější, dodržuje
časovou posloupnost a také je vroucnější, takže jeho poselství působí i dnes jako dobrá
navigace, která vede člověka k lásce a k naději, že Boží království může existovat už na
zemi.
V modlitbě Otče náš pokládám za nejdůležitější verše: „A odpusť nám naše viny, jako i
my odpouštíme našim viníkům“. Ze zkušenosti vím, jak složité a opravdu těžké je
někomu odpustit. Je to běh na dlouhé trati,
který vyžaduje i ochotu vcítit se do situace
našeho „viníka“. Když ale pochopíme jeho
motiv a okolnosti, část hněvu se rozplyne. Pocit ukřivdění ještě setrvává, ale právě v této
fázi přichází ke slovu láska, když cítíme, že
„viník“ je schopen lítosti. Odpustit mu je pak
velikým oboustranným darem, protože člověk
svého „viníka“ neodsuzuje doživotně, přestane
jím pohrdat a tím rozváže uzel, kterým si sám
coby „oběť“ blokoval další svobodnou cestu.
V tomhle je křesťanství geniálním návodem,
jak si kromě pokory zachovat i úctu sám k
sobě.
Může to fungovat i ve vztahu mezi národy?
Může, ale tam je odpouštění mnohem delší
proces. Můj táta tvrdil, že malý národ musí
umět odpouštět i veliké křivdy, aby přežil. Zauzlovaný vztah našich lidí k Němcům je sice
politicky dávno překonán, ale skutečné odpuštění se uskuteční až rozhodnutím potomků
těch ponížených či zabitých v době protektorátu. Tu dlouhou cestu za nás nemůže zástupně projít žádný ministr, ani premiér, taková pouť za odpuštěním závisí na vnitřním
rozhodnutí statisíců lidí.
Platí to i o našem vztahu k Rusku?
Tady mám s odpouštěním vlastní zkušenost.
V roce 2008 jsem byla pozvaná do Moskvy,
kde jsem ve výroční den Palachovy smrti
měla přednášku pro tamní novináře a studenty. Promítala jsem jim dokumentární záběry
ze srpnové invaze, mluvila o Pražském jaru a
četla úryvky ze své knihy o Palachovi. Trvalo
strana 38
ORL 2016-1
to víc než dvě hodiny. Sál byl plný, několik
set lidí. Pak byla ještě debata. V jejím průběhu vstal muž v poslední řadě. „Nejsem
novinář,“ řekl. „Jsem jeden z těch vojáků,
kteří v noci jednadvacátého srpna přijeli obsadit Prahu. Bylo mi dvacet. Tak jako Janu
Palachovi. Dnes jsem přišel, protože se chci
omluvit...“ Sál napjatě čekal, co udělám.
„Omluva se přijímá,“ řekla jsem. A pak
jsem tomu muži stojícímu v poslední řadě
šla podat ruku.
Takový silný zážitek ale nemůže prožít
každý.
Nemůže, proto jej předávám dál. Ten večer
byl jedním z nejdůležitějších v mém životě.
Osvobodil mě od nenávisti a přiměl ke studiu odtajněných politických dokumentů a k
rozhovorům s pamětníky. Takže dnes už
vím o motivech k invazi víc. Ve skutečnosti
nešlo jenom o potlačení Pražského jara, ale i
o reakci Varšavské smlouvy na rozmisťování
základen NATO vybavených jaderným
arzenálem v Bavorsku atd. Přesto si stále
myslím, že invaze byla osudová chyba.
Strach bývá zbrklým rádcem. Nejvíc se tehdy báli představitelé NDR a Polska, kteří invazi prosazovali nejhlasitěji. Někteří kremelští politici byli proti, ale nakonec je přehlasovali jestřábi. My jsme za jejich tehdejší
rozhodnutí zaplatili demoralizací v průběhu
dvacetileté okupace – a v důsledku toho i
pozdějším rozdělením a rozkradením státu,
když v nás (dočasně?) odumřel obranný instinkt. Maďarsku, které se také invaze
Sranda končí, Češi se naštvali. Praha není Kyjev.
účastnilo, ale dnes pomáháme střežit hranici
Schengenu, a to společně se Slováky, u kterých mají Maďaři víc vroubků než Češi a Moravané. Zdá se tedy, že aktuální společné
ohrožení může být urychlovačem při odpouštění starých křivd.
Černé brýle, kterými setrvačně hledíme na
dnešní Rusko, které se komunistické ideologie
někdejšího SSSR dávno vzdalo, nám ale bohužel stále zabraňují vidět skutečnou roli Ruska v dnešním chaotickém světě. Mluvit o
nutné obraně křesťanských hodnot Evropy, a
přitom nedokázat, a ani nechtít odpustit některým našim viníkům, a jiným ano, je nejen
poněkud pokrytecké, ale i hloupé.
Jak hodnotíte politickou kariéru a vůbec
osobnost ruského prezidenta Putina?
Dalo by se říct, že ve světě, kde je naprostý
nedostatek politických osobností, je pro Vladimira Putina snadné vyniknout. Ale ono je
to jinak, protože v současnosti žádný vrcholný
politik žádné země neprošel tak těžkými
zkouškami a nečelil tolika útokům, a přitom
to nevzdal. Od chvíle, kdy z Kremlu konečně
odešel Boris Jelcin, jemuž byla za
„dobrovolnou“ rezignaci slíbena beztrestnost i
pro členy jeho zlodějské rodiny, se rozvrácená
země, která byla celá léta kořistí pro supy a
místní lidé tam doslova umírali hladem a zimou, krok za krokem začínala zvedat ze dna.
My jsme to tehdy sledovali jen v útržcích
škodolibě zkreslovaných informací a teprve
zpětně si někteří z nás uvědomují, že šlo o
srovnatelnou obnovu jako po válce. Nové vedení mělo proti sobě zpočátku silnou opozici,
která měla oporu v zahraničí. Boj s oligarchy,
který nás možná teprve čeká, probíhá v Rusku
vlastně od nástupu Putina, ale výsledky začínají být zřetelné až teď. Záchranný program,
který postupně obnovil zaměstnanost, zreformoval školství a zmodernizoval zdravotnictví,
nově vybudoval armádu, stavěl obytné domy,
továrny, rozvíjel vědu, výzkum a kosmonautiku, tak rozsáhlý program byl soustavně narušován teroristickými akcemi, nutnou
obranou proti vnitřním zrádcům a v neposlední řadě i přírodními katastrofami, rozsáhlými požáry a podobně. Přesto se za pouhých
patnáct let v Rusku mnohonásobně pozvedla
životní úroveň, snížila emigrace a postupně
zvedá už i porodnost. V důsledku toho se
tamním obyvatelům vrátila energie a duševní
síla, které jsou při budování a obraně státu
podstatné. Dnes svého prezidenta a jeho tým
podporuje více než osmdesát procent občanů
Ruské federace, a to včetně muslimských
enkláv. Nedivím se jim.
Pohledem Západu je ale Vladimir Putin
vnímán jako diktátor a dokonce agresor…
Už dlouho mi připadá, že „Západ,“ abychom
mluvili zaobaleně, uznává a věnčí jen ty, kdož
zpívají podle jeho not. Každý státník, který se
pokouší o samostatný nápěv, je vnímán jako
nebezpečný rival. Záminka k jeho výměně
(občas i zabití) se vždycky najde. Někdy jsou
odstřelováni i jeho vlastní, samostatně myslící
osobnosti, třeba John Kennedy. Žijeme ale v
strana 39
ORL 2016-1
době, kdy se začíná schylovat k výměně
samotného dirigenta. Konkrétně řečeno vedoucí úloha USA ve světové politice končí.
Otřesy, které tu historickou změnu provázejí, jsou nebezpečné hlavně pro Evropu.
Když v roce 2007 na konferenci v Mnichově, kde se debatovalo o bezpečnosti,
přednesl Vladimir Putin odvážný projev, v
němž dokazoval, že unipolární model je nefunkční a že vojenské konflikty vyvolané
snahou o jeho udržení, se budou stále vršit,
a když předvídavě volal po dialogu mezi
civilizacemi, tak na něj zástupci čtyřiceti
států hleděli studenýma rybíma očima. A
ani dnes, když se ono proroctví začíná naplňovat, se většina z těch lídrů a jejich následníků nepoučila a nevzchopila. Pro administrativu USA stále platí doktrína
Zbygnieva Brzezinského, kterou popsal v
knize Jediná světová velmoc, v níž hlásá, že
je nutné za jakoukoliv cenu zabránit tomu,
aby se Německo v budoucnu sblížilo s Ruskem, protože německý průmysl a um a ruské suroviny musí být navždy odděleny, aby
nebyly zájmy USA ohroženy a Evropa se nestala suverénním hráčem světové politiky.
Že tento návod kopírují i ministři zahraničí
států EU je známkou jejich zpozdilosti. Připadá mi, že osud Evropy leží víc na srdci
Putinovi než jim. Jak se říká v evangeliích,
po ovoci poznáte je.
Média stále připomínají Putinovu
někdejší službu v rozvědce. Vám nevadí,
že byl pracovník KGB?
Sranda končí, Češi se naštvali. Praha není Kyjev.
Pokud je neodstranitelnou skvrnou v životopise politika to, že byl za mlada řadovým pěšákem v rozvědce, jak je možné, že George
Bush starší byl jedenáct let ředitelem CIA, a
přesto se pak stal uznávaným prezidentem
USA? Ostatně tento Bush otec dnes kritizuje
rozhodnutí svého syna pro invazi do Iráku.
Jak vnímáte sankce proti Rusku? Není
spravedlivé trestat stát, který porušuje
mezinárodní právo?
Mezinárodní právo porušují především Spojené státy, když používají vojenskou sílu bez
rozhodnutí OSN a když zatahují členské státy
NATO do svých výbojů. O spolupráci amerických scénáristů při psaní „majdanských
epizod“ se jistě podrobněji šířit nemusím.
Také o svém odsudku sankcí už jsem mluvila
vícekrát, takže jen stručně. Je to obranný
manévr, který má zpomalit ekonomický rozvoj Ruské federace. Ale nejen to, sankce přece zpětně dopadají i na Evropu a to „náhodou“ zrovna v době nejméně příhodné. Jistě to souvisí nejen s vybuzenou imigrací, které
Evropa dnes čelí, ale i se smlouvou TTIP,
která, pokud bude v příštím roce přijata, vyluxuje i ty drobky demokracie, které nám v
Evropě ještě zbyly.
Jednání o TTIP probíhají v utajení, ale i z
informací, které zatím pronikly (například na
Wikileaks), je zřejmé, že legislativa národních států EU má být podřízena zájmům
korporací, že vzroste nezaměstnanost, zhorší
se životní prostředí, internet bude pod poli-
cejním dohledem, obrovský dovoz modifikovaných potravin zničí evropské farmáře i
naše zdraví... Z toho všeho a z dalších poznatků odborníci usuzují, že jde o protizákonnou smlouvu, která odporuje Chartě OSN.
Protestní petici STOP TTIP už podepsalo víc
než tři miliony lidí, z toho pět set tisíc ve
Velké Británii, v říjnu se konala obrovská
demonstrace v Berlíně, farmáři protestovali i
v Bruselu. Ovšem politici EU neberou hlas
veřejnosti na vědomí. Zatím! Je nutné v odporu pokračovat. Smlouvu ACTA nakonec Evropský parlament zamítl, protože proti ní občané bojovali. Tehdy i za zřetelné podpory
obyvatel naší země. Nejsme tak bezmocní,
jak si připadáme.
Nakonec mi dovolte osobní dotaz, co teď
píšete, kromě komentářů a projevů na
demonstracích?
Na psaní románů není správná doba, ale
shromáždila jsem své četné politické texty za
rok a půl do sbírky s názvem „Nejsou to bohové!“ V těchto dnech kniha vychází v elektronické podobě, v příštím roce bude i tištěná
verze. A před několika týdny jsem v náhlé inspiraci napsala scénář pro krátký film.
Jmenuje se „Lavička Františka Havla“. S
několika přáteli jsme to natočili. Herci jsou
amatéři, ale kameru, střih, hudbu a zvuk dělali profíci. Zadarmo a s chutí. Takže jde
vlastně o jakýsi samizdat. Na Silvestra budeme mít premiéru (se štábem a rodinnými příslušníky) a pak to dáme na internet. Je to jen
desetiminutovka, ale poměrně „výživná“. V
strana 40
ORL 2016-1
roli bezdomovce se představí docent Radim
Valenčík, městského policistu hraje Jan Korál a metařku Evička Novotná, mluvčí iniciativy Ne základnám. Na natáčení jsme měli
jenom jeden den, takže v posledních záběrech už svítí pouliční lampy a okna žižkovských činžáků, což snímku dává patřičnou atmosféru.
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Sranda-konciCesi-se-nastvali-Praha-neni-Kyjev-Lenka-Prochazkova-na-konciroku-o-akcich-proti-Zemanovi-CT-islamu-chamtive-cirkvi-a-dalsich-vecech-414743
Poláci chtějí více USA,
méně EU. Kde skončíme
my?
Květa Pohlhammer Lauterbachová
Máme nejdelší hranici s Polskem. Proto
nelze nesledovat s obavami vývoj politické
situace v této zemi, která má ambice stát se
novým vůdcem Evropy ve studené válce
proti Rusku. Prozatím studené, ale to se
může změnit.
Nová polská vláda nastartovala překvapivě
silně konfrontační kurz vůči EU, píší 2. ledna DWN . Mediální zákon se bude měnit,
státní televize a rozhlas má sloužit národním, nikoliv cizím zájmům. Emancipuje
se polská mediální sféra od vlivu Bruselu,
který rozhoduje o tom, co se smí a co nesmí
vysílat? Ale na druhé straně: emancipuje se
Sranda končí, Češi se naštvali. Praha není Kyjev.
mediální sféra od propagandy americké? Vždyť Brusel doposud nic jiného, než zájmy
Američanů ve skutečnosti neprosazoval. Nejlépe to bylo vidět na příkladu Řecka, kterému
bylo dovoleno zůstat v eurozóně na nátlak
USA, přestože by bylo v jeho zájmu z eura
vystoupit.
Proti Německu a proti Rusku
Polský prezident Andrzej Duda již před několika týdny řekl, že si Poláci přejí méně EU,
ale zato více NATO. A NATO je především
militaristická organizace, v níž vládnou Spojené státy. Polská vládnoucí stran Právo a
spravedlnost je na jedné straně euroskeptická,
ale navíc silně proti Německu a hlavně velmi
agresivní vůči Rusku. V případě válečného
konfliktu s Ruskem, který se pokoušely USA
se svými vazaly vyprovokovat v průběhu roku
2015, spoléhají USA především na Polsko a
pobaltské země.
To, že se Polsko přihlásilo tak aktivně k prosazování politiky jestřábů z Washingtonu a je
ochotno umožnit rozmístění jaderných zbraní
na svém území, čímž dochází nejenom k porušení uzavřených dohod o omezení šíření jaderných zbraní z Reaganovy a Gorbačovovy
éry, je známkou, že Poláci mají zájem na eskalaci napětí v Evropě a ohrožení Ruska a
slibují si posílení své vlastní pozice a dosažení
ambicí v Evropě vůči slábnoucímu Německu.
Jaká ideologie se skrývá za polskou politikou "více USA"?
EU se rozpadne, jak tvrdí Stratfor. Přispěla k
tomu jednak imigrační politika Angely
Merkelové, která otevřela i Pandořinu skřínku
terorismu, jež má Evropany řádně vyděsit,
rozdělit, ale hlavně odvést jejich pozornost od
skutečně klíčových hospodářských problémů
Evropy, které se v podobě dlouhodobé
stagflace – což je nejhorší možný scénář vývoje (kombinace výmarské inflace a růstu nezaměstnanosti), valí na Evropu. Stačí sledovat
indexy námořní přepravy surovin, abychom si
udělali obrázek o hospodářském růstu v následujících letech, o kterém básní mainstreamová média. Tomu bude ale blíže věnován rozsáhlejší rozbor v některém z dalších
příspěvků.
Západní, konzumem zhýčkané a stále méně
vzdělané obyvatelstvo, které se brání a není
ochotno snížit svůj životní standard ještě dále
ve prospěch světového nejbohatšího jednoho
procenta a pracovat méně než za minimálních
8 euro, není pro koncerny nenahraditelnou
pracovní silou. Zvláště, když vědci pracují pilně na vzniku umělé inteligence a vzniku
robo-člověka.
Nastolená ideologie střetu civilizací má pouze
přikrýt hlubokou krizi kapitalismu a urychlit
etapu historického zlomu. Teorie pánů Thomase Barnetta a Coudenhove–Kalergiho jsou
rasismem naruby. Místo německého nacismu
30. let ideologie opačná: Nový evropský
člověk, smíchaný z různých ras a národů různé kulturní úrovně. Spíše než neofeudalismus
se připravují podmínky pro neo-otrokářský,
strana 41
ORL 2016-1
na nových technologiích založený řád všeobecné kontroly a poslušnosti.
Poláci si vybrali stranu a roli, kterou chtějí
hrát a utěšují se nadějí, že odmítnutí
migrantů a postavení se proti Německu v
této otázce jim projde.
Sanitární kordon Intermarium od Baltu
až po Černé moře a Jadran
Americká soukromá tajná služba Stratfor
hovoří o vytvoření sanitátního kordonu Intermarium v duchu ideologie legendárního
polského vůdce Jozefa Pilsudského. Jde o
ideální koncept, jak od sebe oddělit Německo a Rusko. Pás s EU nespokojených
spojenců, jež si Američané stačili ochočit po
pádu železné opony v 90. letech, a které
představují Polsko, Lotyšsko, Litva, Estonsko, Slovensko, Madarsko, Rumunsko a Bulharsko. A chtěli by, aby tam patřila i Česká
republika.
Dalšími spojenci v obkličování Ruska pak
jsou Turecko, Ázerbajdžán a Gruzie. A zapomněli jsme na Moldávii, kde také právě
probíhá vládní krize. Samozřejmě nelze vynechat Ukrajinu, do té nebyly investovány
miliardy dolarů marně. Ostatně za zmínku
stojí studie z kanadské Ottawy, která potvrzuje, kdo objednal snipery, střílející zezadu do Ukrajinců, kteří se nechali napálit.
Janukovyč to rozhodně nebyl, takže je dobře, že si s tím dal práci někdo za oceánem a
nemohou nám vyčítat, že šíříme ruskou propagandu. Podrobnosti najdete zde
Poláci chtějí více USA, méně EU. Kde skončíme my?
Intermarium jako zahraničně politická
doktrína USA
Jak již bylo řečeno, Intermarium má za cíl zabránit dominanci Německa a Ruska, které už
nelze na mezinárodní politické scéně jako důležitého hráče přehlížet. Tato koncepce stojí
za hospodářskými sankcemi vůči Rusku, za
politikou USA na Ukrajině (politiku odtržení
Ukrajiny od Ruska a její využití ve válce proti
Rusku již mimo jiné definoval Bismarck).
Polsko se má stát hlavním motorem prosazování amerických zájmů v regionu, což se
projevilo i v prodloužení hospodářských sankcí vůči Rusku ze strany EU, proti kterým začala protestovat hospodářská sféra jednotlivých zemí, neboť tyto sankce poškozují především členské země, hlavně Německo, Francii a Itálii. Dřívější polský premiér a dnes dosazený prezident EU Donald Tusk uspořádal
jednání o prodloužení sankcí tak, aby diskuse
o nich nebyla vůbec možná ani z časových důvodů. Prodloužení pak bylo bez velkých řečí
schváleno.
EU jako nástroj vojensko- průmyslového
komplexu funguje špatně
Státy jsou rozhádané, pokus přes euro násilně
centralisticky ovládané unie ukázal na neschopnost bruselských eurokratů vůbec něco
řídit.
Brusel není pro Washington partnerem a ten
se podle toho chová. Naproti tomu Varšava i
Washington sledují stejné cíle - vybudování
silného militaristického bloku proti Rusku.
Tomu jsou pak podřízeny i další dílčí cíle.
Jako například urychlené připojení Srbska do
bloku NATO zuby nehty. Ukrajina je v
NATO již jednou nohou přes asociační dohodu. A v Moldávii a Gruzii probíhají vládní
krize.
Co ještě píše STRATFOR
Jedinou starostí, kterou mají Američané, je,
aby nová nacionalistická vláda nebyla příliš
emancipovaná ve vnitřní politice. Aby neprováděla „nepromyšlené kroky“, které by
mohly poškodit zájmy amerických koncernů a
bank v Polsku. Vláda totiž plánuje snížení daňového zatížení obyvatelstva a Stratfor se
obává, že by mohlo dojít ke krácení finančních prostředků na modernizaci armády.
Americké zbrojní koncerny totiž očekávají od
polského ministra obrany Macierewicze velké
objednávky. Evropané vypadávají ze hry.
Jaká bude pozice České republiky za
daného stavu?
Dokážeme si vůbec uhájit naši státní suverenitu? Staneme se součástí bloku ovládaného
Německem a Rakouskem, které se chová
vzhledem k proklamované neutralitě velmi
podivně, nebo se s námi počítá jako se součástí projektu Intermarium? Sledujme s
velkou pozorností vývoj v Polsku. Rok 2016
totiž bude zřejmě rokem vzrůstající moci
Poláků, zaštiťující se v odporu proti Bruselu
podporou USA. Brusel však začíná mobi-
strana 42
ORL 2016-1
Poláci chtějí více USA, méně EU. Kde skončíme my?
lizovat a hrozí sankcemi. Čeká nás pěkné
horko hned od počátku roku.
brat zřetel. Všichni byli dobří lyžaři s mnoha
zkušenostmi ze ski-treků. Byli na vrcholu sil,
nejstaršímu bylo osmatřicet, nejmladšímu
jednadvacet. Navzájem se znali, devět členů
skupiny studovalo na Uralském polytechnickém institutu či bylo jeho absolventy, ten
desátý byl profesionálním horským průvodcem a lyžařským instruktorem.
Zdroje:
1) DWN ZDE
a ZDE
2) Defensenews ZDE
3) Stratfor ZDE
http://news.e-republika.cz/article3459-Polaci-cht%C4%9Bji-viceUSA-men%C4%9B-EU-Kde-skon%C4%8Dime-my
Hrůza na Uralu:
mysteriózní tragédie
Djatlovovy výpravy
Žádní nováčci. Uralská výprava, která měla
absolvovat okruh o více než čtyřech stovkách
kilometrů z vesnice Vižaj zase zpět, měla být
ostatně pouhým tréninkem na polární misi.
noční můra. Dodnes se neví, jakou měla
podobu.
Desetičlennou výpravu měla odradit už jména, která dal místům, jimiž měla putovat,
místní kmen Mansi. Jeden z vrcholů, přes něž
měla přejít, nesl název Otorten, v řeči domorodců to znamenalo něco jako "Místo, kam
nechoď", a cestou na něj měla mise zdolat
horu s výhružným názvem Cholat Sjachl,
Hora mrtvých.
Mrtvoly byly poházené ve sněhu, navzdory
uralskému mrazu mnohé téměř nahé. Dvě
měly rozdrcenou hlavu, dvě zlámaná žebra,
další vytržený jazyk, některé vykazovaly
známky radiace. Na účastníky mise Igora
Djatlova čekala v roce 1959 na Uralu oživlá
A nejprve šlo vše dobře. "Chlapci slavnostně
odpřisáhli, že po celou cestu nebudou kouřit.
Mám ale pochybnosti, jak silnou budou mít
vůli, zda to bez cigaret zvládnou," napsala
sice do společného deníku 23. ledna 1959
Zoja Kolmogorová, důvod k závažnějším
obavám však nebyl. "Všechno je v pořádku
(…) Povídali jsme si a říkali vtipy do tří v
Právě tam životy členů výpravy vyhasly. Za
nikdy nevyjasněných okolností, o nichž víme
jen to, že musely být děsivé. Mrtvoly, jak je
našla záchranná mise, křičely do pusté, ztichlé
a zmrzlé krajiny své svědectví o tom, jak bezmezná hrůza smrti předcházela.
Pro úplnost musíme podotknout, že výprava
nebyla pošetilým podnikem a že její členové
měli dobré důvody, proč na výhružné názvy,
jimiž před pohořím varovali domorodci, nestrana 43
ORL 2016-1
Hrůza na Uralu: mysteriózní tragédie Djatlovovy výpravy
se mu, nakonec se však s druhy loučí, vrací se
zpět a je tak jediným, kdo přežije. Pak jde
zase vše, jak itinerář předpokládá, až přijde
první únorový den (podle jiných zdrojů to
bylo 2. února) a horalové stavějí svůj poslední
tábor. Pod Horou mrtvých.
noci," líčí zábavu o čtyři dny později Jurij
Dorošenko.
Nakonec ovšem mířila správným směrem
Kolmogorové otázka: "Přemýšlím, co nás na
téhle výpravě čeká. Co potkáme nového?"
Studentka radiotechniky tušila správně. Jen
dodnes nevíme, co záhadného za smrt její a
jejích druhů mohlo.
Nejasný jízdní řád tragédie
Projeďme si klíčové momenty výpravy tak,
jak se daly zrekonstruovat na základě fotografií a deníku, který po sobě skupina zanechala. Jen s tím ovšem nevystačíme. Při těch
nejdramatičtějších okamžicích budeme
muset vycházet z důkazů, které našli záchranáři a které interpretovali pozdější vykladači neštěstí.
Poprvé cestovní plán zakulhal 28. ledna, kdy
onemocněl člen výpravy Jurij Judin. Nechce
"Unaveni, vyčerpáni jsme začali připravovat
základnu pro stan. Není dost dřeva. Nevykopali jsme díru na oheň, byli jsme příliš
utahaní," zapsal onoho večera do deníku vůdce výpravy Igor Djatlov. Ani tehdy však nic
neupozorňovalo na hrůzu, která měla nastat.
"Večeřeli jsme přímo ve stanu. Je těžké si
představit takový komfort kdesi na hřebenu,
stovky kilometrů od lidského obydlí." Asi v
sedm se dovečeřelo a po deváté už zřejmě byli
členové výpravy uloženi ke spánku.
Pak už do deníku nepřibylo ani písmeno. Nebyl čas na svědectví. Hrálo se o život.
Ve stanech zřejmě propukl hrozivý zmatek,
něco děsivého jejich obyvatele vyrušilo. Trhají a rozřezávají stanová plátna a vrhají se do
sněhu a mrazu. Mnozí bosí, někdo v jedné
botě, leckdo ve spodním prádle, nikdo se neoblékl pořádně. Jako zkušení horalové ví, že v
mrazu pod 18 stupňů Celsia, do něhož se o
překot vydávají, nemohou dlouho přežít.
Jenže je děsí něco tak hrozného, že nemají
čas jednat jinak.
Nejprve zmateně pobíhají kolem tábora. Asi
tři sta metrů pod ním se sejdou, zpátky se
však neodváží. Společně vyrážejí k více než
kilometr vzdálené borovici u lesa. Pokoušejí
Nejasnosti, neprokázané verze a fantazie
•
Příběh výpravy popisuje (kvůli úřadům notně zfalšovaně) kniha Jurije Jarovoje,
která vyšla v roce 1967. V roce 1980 spisovatel i jeho manželka zemřeli při autonehodě,v jeho pozůstalosti se však prý nenašly žádné písemnosti, nahrávky a
poznámky k Djatlovově cestě.
•
Po roce 1990 měl získat přístup k originální policejní složce k incidentu novinář Anatolij Gušin. Ze svazku nicméně údajně zmizelo množství záznamů.
•
Podle Judina si na každé výpravě psal Kolevatov osobní deník. Nenašel se.
•
Pečlivou zprávu o celé události si měl vyžádat sám Nikita Chruščov a hned
poté byl případ podle nařízení shora uzavřen.
•
Zolotarjova mrtvola měla kolem krku fotoaparát. Proč si při úprku z tábora, při
němž se ostatní neměli čas pořádně obléknout, bral fotoaparát? A proč byl oblečený nejlépe ze všech? Judina též překvapilo, že měl zřejmě přístroje dva.
Ten, o němž všichni věděli, nechal údajně ve stanu.
•
Magické devítky Hory mrtvých. Podle legendy kmene Mansi u vrcholu zmizelo
devět jeho bojovníků. Kromě Djatlovovy skupiny má údajně na svědomí další
neobjasněná úmrtí. V roce 1960 zemřelo při třech leteckých neštěstích celkem
devět lidí, v roce 1961 byla objevena těla devíti leningradských turistů.
se založit oheň, Jurij Krivonišenko a Jurij Dorošenko se pokoušejí vyšplhat na strom, aby
měli lepší výhled. Záleží jim na tom, aby na
tábořiště, které je výrazně nad úrovní jejich
stanoviště, viděli co nejlépe, větve má strom
zlámané do pětimetrové výše.
Všichni jsou víc a víc podchlazeni. Vyděšená,
ale odhodlaná trojice Kolmogorová, Rustem
Slobodin a Djatlov se odhodlává k nadlidskému výkonu. Najdou odvahu vrátit se tam,
odkud je něco strašného vyhnalo. Je to marný
pokus, po třech stovkách metrů umírá na podchlazení neobutý Djatlov, po dalších 180 metrech Slobodin: tatáž příčina úmrtí, navíc však
strana 44
ORL 2016-1
Hrůza na Uralu: mysteriózní tragédie Djatlovovy výpravy
podjazykových svalů a patra, bez očí. Smrt
však způsobila kromě podchlazení i masivní
vnitřní krvácení, nejen do srdce. Na pravé
straně měla přeražena čtyři žebra, na levé šest.
Podobně na tom byl lyžařský instruktor Semen Zolotarjov, pět přeražených žeber,
chybějící oční bulvy. Lékař Boris Vozrožděnij, který jejich mrtvoly zkoumal, uvedl, že
sílu, která vnitřní zranění způsobila, by člověk
nevyvinul, a přirovnal ji k nárazu auta.
osmnácticentimetrová fraktura lebky a
spousta modřin. Jen o 150 metrů víc zvládla
Kolmogorová. I ji zabilo podchlazení.
Někdy v tu chvíli, či již předtím, pod borovicí umrznou Krivonišenko a Dorošenko.
Záchranná výprava je najde bez bot, po
jejich smrti se o ně podělili, stejně jako o
kusy jejich oblečení, ostatní.
Zbývající čtveřice se nakonec vydává
opačným směrem než ke stanům s teplým
prádlem a veškerým proviantem. Kvůli podchlazení už možná nejsou příčetní, možná se
však stále ještě víc než mrazivé rokle, do níž
sestupují, bojí nebezpečí v táboře. První
umírá Nicolas Thibeaux-Brignollel (francouzské jméno dostal po otci, francouzském
komunistovi, jehož popravil Stalin, on sám
se narodil v gulagu), podchlazený a s frakturou lebky.
Tělo Ludmily Dubininové, s nohama
obalenýma do podvlékaček, našla pátrací
výprava ve zvlášť děsivém stavu: bez jazyka,
Údajně poslední vydechl Alexandr Kolevatov. Zemřel do osmi hodin po něčem, co je
vypudilo z tábora.
V celé oblasti se kromě stop nebohých účastníků výpravy nenajdou ve sněhu doklady po
přítomnosti nikoho jiného. Žádné známky fyzického boje. Oblečení na několika obětích
naproti tomu vykazovalo stopy vyšší radiace.
Navzdory mrazu byly jiné kusy šatstva rozvěšeny bez využití na větvích borovice. Podle
účastníků pohřbů měla mrtvá těla tmavě hnědou barvu. I tyhle otazníky vlají nad Djatlovovou misí, kraluje jim však ten základní:
Co vlastně vyhnalo výpravu v takovém spěchu
ze stanů, byť dobře věděla, že to znamená jistou smrt?
Křížovka bez legendy
Odpovědí nabízí nejrůznější dohady celou
řadu, s nejrůznější mírou absence příčetnosti.
Jako první je tu verze, kterou se uzavřelo oficiální vyšetřování: úmrtí způsobila prostě neznámá moc, kterou se nepodařilo objasnit.
Strohý závěr, který však ponechává obrovský
prostor fantazii.
A našlo se hodně těch, kteří ho dokážou zaplnit, jedním z nich je ostatně sám hlavní vyšetřovatel případu Lev Ivanov. Mezi únorem a
březnem 1959 se totiž podle svědků, mezi něž
patřila i meteorologická instituce a armáda,
nad oblastí vznášely zářící koule. Vůdce skupiny horalů, která tábořila asi 50 kilometrů od
místa neštěstí, je viděl též. Ano, Lvov (a nejen
on) vidí za tragédií UFO. "Již tehdy jsem měl
podezření a dnes jsem si téměř jistý, že ony
zářící koule měly přímou souvislost se smrtí
skupiny," uvedl v roce 1990 jednomu
kazašskému listu.
Šťastlivec Jurij Judin má jiného favorita:
tajné vojenské testy zbraní. Myslí si to například proto, že v táboře svých druhů našel
brýle a lyže, které jim nepatřily. Svědčí to
podle něj o tom, že na místo nejprve, před oficiální pátrací misí, přijela armáda, aby odklidila stopy. (A nenechala ve sněhu žádné stopy
po sobě, dodal by skeptik). Avšak Judin není
strana 45
ORL 2016-1
Hrůza na Uralu: mysteriózní tragédie Djatlovovy výpravy
Úvahy jiných míří prstem na domorodce.
Nevypověděl snad Judin, že před startem slyšel, jak kdosi místní říká Djatlovovi, aby si
dali na kmen Mansi pozor a změnili plán
cesty? A nezapsal snad neznámý člen skupiny
30. ledna do deníku "Mansi, Mansi, Mansi.
Tohle slovo opakujeme při rozhovorech stále
častěji."? Na severský kmen, který se mimochodem účastnil pátracích akcí, však tragédii
těžko shodit, jeho členové by po útoku nenechali v drsné oblasti stan plný proviantu nedotčený.
sám, v roce 2008 organizovala v Jekatěrinburgu Uralská státní technická univerzita a Djatlovova nadace konferenci, jíž se zúčastnilo šest členů původního pátracího
týmu a 31 technických expertů. A jako důvod celého neštěstí navrhla právě tajné armádní zkoušky.
Další frekventované vysvětlení je lavina.
Nebo spíš paranoia z laviny. Východní svah
Hory mrtvých je totiž sice potenciálně nebezpečnou lavinovou oblastí, že by se po
něm ale lavina právě v onu dobu prohnala,
pro to nejsou důkazy. Co když však výpravu
probudil nebezpečný zvuk, který lavinu připomínal, a její členové si mysleli, že se blíží? Proč se však poté, co se ujistili, že to
byla mýlka, nevrátili zpět? Tahle teorie nevysvětluje ani vážná zranění mnoha členů
výpravy.
Chceme-li přitvrdit ještě o kousek, sáhneme,
samozřejmě, po yettim. Tomu sibiřskému se
říká Almas a jeho obžalobě hraje do karet
lísteček, který se našel poblíž tábořiště a na
němž stálo: "Odteď víme, že sněžní muži
existují." Viníků se nabízí ještě mnohem víc:
uprchlí vězni z přilehlých táborů, pikle některých členů výpravy se západními tajnými službami (ano, odtud prý ony stopy radioaktivity),
ale i duchové kmene Mansi.
"Je to jako sněhová koule, roste s každým
dalším svědkem a podrobností," říká Jurij
Kuncevič, který vede jekatěrinburgskou Djatlovovu nadaci. Novinář Oleg Kašin připomíná
údajnou národní vášeň pro mýty: "Jak dlouho
se můžete hádat o Stalinovi? Djatlovovo neštěstí je pořád relativně čerstvou věcí."
http://xman.idnes.cz/djatlovova-vyprava-041-/xman-styl.aspx?
c=A130425_172724_xman-styl_fro
Rusko straší dávná
tragédie, v Djatlovově
průsmyku našli další
mrtvolu
Ruská média i veřejnost zaujal nález mrtvoly
muže v oblasti severního Uralu, kde před lety
záhadně zahynula celá početná výprava. Náčelník oblastní správy ministerstva pro mimořádné situace v pondělí slíbil vypravit na nehostinné místo expedici záchranářů a vyšetřovatelů.
Experti by měli tělo ohledat a přepravit do
civilizace. „Riziko je velké. Naše nejbližší základna je vzdálená 280 kilometrů a na místo
se lze dostat jen sněžnými skútry,“ řekl novinářům Andrej Zalenskij.
Dodal, že v Djatlovově průsmyku je momentálně 30 stupňů pod nulou, vane silný vítr
a neustále sněží, a proto není možné tam doletět vrtulníkem. Expedice má vyrazit v úterý a
potrvá zřejmě několik dnů.
Mrtvolu asi padesátiletého muže, ležící ve
stanu, objevila v průsmyku turistická výprava
již v pátek. Dosud se neví, odkud osamělý
muž pocházel ani jak zemřel a proč se ocitl v
průsmyku. Podle policie se v širokém okolí
nikdo podobný nepohřešuje. Úřady mezitím
musely dementovat pověsti, že se ztratili i turisté, kteří mrtvolu objevili, a ujistily, že jsou
ve spojení s touto výpravou, která putuje po
ohlášené trase.
strana 46
ORL 2016-1
Rusko straší dávná tragédie, v Djatlovově průsmyku našli další mrtvolu
Mrtví měli zpřerážené
končetiny a rozbité
hlavy, jedné z obětí
chyběl jazyk. Stan, v
němž expedice nocovala, byl protržený zevnitř, lidé v třicetistupňovém mrazu opustili
nocleh z neznámých důvodů bosí. Známky
boje ale prý vyšetřovatelé na místě nenašli.
První filmový dokument o uralské tragédii
vznikl v roce 2000 ve studiích uralské televize
TAU. O rok později se tématu zmocnil televizní kanál History Channel. V této dekádě
natočil finsko-americký režisér Renny Harlin
horor Incident v Djatlovově průsmyku (The
Dyatlov Pass Incident), který se pod názvem
Záhada Hory mrtvých objevil i v českých kinech.
Smrt členů výpravy
není dodnes vyřešena
Střední Brdy -hory
uprostřed Čech
Djatlovův průsmyk je pojmenován po Igoru
Djatlovovi, vůdci desetičlenné výpravy, která se v únoru 1959 vydala zdolat horu Cholat Sjachyl (Hora mrtvých) vysokou 1 079
metrů v severní části pohoří Ural.
Podle úřední zprávy
tehdejších sovětských
vyšetřovatelů způsobila
smrt turistů blíže neurčená přírodní pohroma.
Veřejnost ale tehdejší vysvětlení neuspokojilo
tím spíš, že úřady oblast tragédie na tři roky
uzavřely.
Když záchranáři ztratili se skupinou rádiový
kontakt, vydali se výpravu hledat. V jednom
z průsmyků, který nyní nese Djatlovovo
jméno, našli devět mrtvých těl.
Sám Judin, který jako jediný přežil, se po
celý zbytek života snažil vnést do záhady
jasno. Jeho pátrání bylo ale bezvýsledné, on
sám v dubnu 2013 zemřel.
Desátý účastník, Jurij Judin, si zachránil
život tím, že se od výpravy kvůli nevolnosti
dříve oddělil. ̈Tajemná a dodnes nevysvětlená smrt devíti jeho druhů při výstupu na
horu dodnes dráždí fantazii ruských i zahraničních amatérských badatelů. Stala se i
námětem několika filmů.
Spekuluje se, že příčinou tragédie mohla být
lavina, útok vězňů uprchlých z některého z
okolních táborů, loupežné přepadení, hádka
mezi členy expedice nebo „nadpřirozený jev“.
Skutečná příčina smrti devíti lidí zůstává i po
víc než padesáti letech záhadou.
http://zpravy.idnes.cz/rusove-resi-nalez-mrtvoly-v-udoli-kdezahadne-zahynula-cela-expedice-1i7-/zahranicni.aspx?
c=A160111_133753_zahranicni_jkk
Uprostřed hustě zalidněných středních Čech
leží pohoří, které se podobá Šumavě. Posledních skoro sto let jej navštěvovali jen
vojáci a lesníci. Nyní se Brdy opět otevírají lidem. Při této příležitosti vychází v nakladatelství Dokořán výpravná kniha autorského kolektivu v čele s Václavem Cílkem.
strana 47
ORL 2016-1
„Snažili jsme se vytvořit knihu, ve které si
děti mohou listovat a prohlížet obrázky a
větší děti a dospělí číst,“ píší v úvodu autoři
publikace. Soustředili se na jádro oblasti –
Srdce Brd, které chápou jako nejvyšší plochý hřeben kolem Toku, Prahy a Třemšína.
Ve svém díle popisují zejména bohatství a
vývoj přírody. Významnou součástí knihy
jsou ilustrace a rekonstrukce Renáty Fučíkové, které zde vědomě navazují na malířskou a mytickou tradici díla Jaroslava
Panušky a Jana Konůpka.
Kniha pojednává o významu Středních Brd z
pohledu skal, stromů i samotného člověka,
který v těchto místech nikdy nedokázal založit trvalé sídlo. Les zde dosud vládne a určuje hudbu pramenů i šum podzemních vod.
Střední Brdy se opět otevírají lidem a je třeba toho využít, protože čas se nikdy nevrací
a zde to platí dvojnásob.
Ukázka z knihy:
Krajinu nejčastěji vnímáme podle současných měst a nejvíc ze všeho podle
umístění vůči Praze, kde se protínají prakticky všechny důležité železnice a dálnice
většiny Čech, a tím určují další urbanizaci
krajiny. Podívejme se však na Brdy, a to zejména na jejich střední, vysokou část,
pravěkýma očima. Tři nejvíc nápadné vrcholky – tedy Plešivec nad Rejkovicemi,
Žďár u Rokycan a Třemšín jsou pravěkými
hradišti, která byla osídlena skoro stejně
Střední Brdy -hory uprostřed Čech
dlouhou dobu, jakou trvá i samotné město
Praha.
Všechna tři místa mají prostorový vztah k těžbě či zpracování kovů. V případě Plešivce to
je bronz, u Žďáru železo a u Třemšína zlato.
Všechna tři místa mají špatné zemědělské zázemí a je u nich předpokládána alespoň nějaká kultovní funkce. Přitom samotný Třemšín
je třetím nejvyšším hradištěm na českém území po Obřím hradu na Šumavě (980 m) a
Sedlu u Albrechtic nedaleko Sušice (902 m).
Nejvíc nápadný a nejmohutnější je však
nejnižší z těchto brdských vrcholů – Plešivec,
protože se zvedá z hlubokého údolí Litavky.
Širší oblast Středních Brd zároveň představuje
střed pravěkých Čech, na kterém se setkává
kolonizace přicházející ze severu s vlivy od
jihu a západu. Mnoho archeologických otázek
bude teprve nutné vyřešit, přesto si dovolujeme navrhnout, abychom se na brdskou oblast
dívali nikoliv z pohledu míst, jako je Příbram, Hořovice, Rokycany či Rožmitál, ale z
pohledu pravěkých sídel a možná i tří
horských svatyní na Plešivci, Žďáru a Třemšínu.
Zůstalo něco z tohoto pocitu v srdcích místních obyvatel? Možná to je pověrečná stránka
tradice předávaná uhlíři, pytláky a obecně lidmi brdského hvozdu. Nejedná se v ní ani tak
o bohy přírodních náboženství, jako o přízraky a strašidla.
Hořovický spisovatel Karel Sezima vzpomínal
počátkem 20. století na Plešivec „obletovaný
všemi démony, co jich ještě žije v představách zdejšího lidu“. Dokonce uvažoval o
románu, ve kterém by se vnitřní běsy člověka
promítaly do démonologie tohoto kraje. Ještě
kolem roku 1900 zpívaly děti bizarní pořekadlo či snad zaříkávadlo, zaznamenané již Václavem Krolmusem:
Babí Jan,
Fabián,
pase koně
na průhoně.
Karel Sezima byl jednou při návratu domů
svědkem, jak jeho maminka klade květiny
před kamennou zčernalou sošku sv. Jana Křtitele, vládce nad živly, a považuje ji za Fabiána, pána zdejších lesů, který byl podobný Krastrana 48
ORL 2016-1
Střední Brdy -hory uprostřed Čech
působil na škole indického mudrce a nositele
Nobelovy ceny za literaturu Rabíndranátha
Thákura. Později se vrátil do Hořovic a podle
Sezimových pamětí se trochu pomateně vciťoval do duší motýlů a bříz a promýšlel obrazy bytostí tvořených poloprůsvitnými závoji.
Podobně jako Panuška studoval po nocích archeologii i paleontologii a stejně jako Hofmeister se dotýkal indické filozofie a nauk
Buddhových.
konoši ještě před tím, než z něj mladší tradice udělala pohádkovou figuru.
Pravěké cítění se rovněž projevuje v dílech
dvou významných místních umělců – malíře
Jaroslava Panušky a v prózách a básních Rudolfa Richarda Hofmeistera. Hořovický rodák J. Panuška byl krajinářem z Mařákovy
školy, ale celý život tíhl k obrazům pravěku,
ke starým mysteriím a středověkým hradům.
Maloval nádherné oparem zastřené obrazy o
zániku mamutů, neolitických vesnicích a obřadech ohně, ale i veselé a zároveň hrůzostrašné vize dlouhých rukou, zemřelých,
kteří si přicházejí pro svoji ukradenou lebku,
a mlžných děsů malých dětí. Sezima byl svého
času uhranut poznáním, že podobně jako
Panuška prožíval opojení nad archeologickými nálezy, pohřebišti a obrovskými valy
zdejších hradišť.
V Mýtě nedaleko Rokycan prožil své dětství
František Alexandr Heber, jehož monumentální pětidílné dílo o českých hradech
bylo teprve nedávno přeloženo do češtiny.
Heber je sice dnes téměř neznámý, ale jedná
se o jednoho z velkých poutníků a sběratelů
pověstí o českých hradech. I on je zasažen
mýtem pravěké, „pohanské“ krajiny a její heroickou středověkou historií. Je možné jej číst
jako deníkový doplněk k básnickému dílu
Karla Hynka Máchy. Je ostatně možné, že inspirací Máchových kreseb „Hradů spatřených“
bylo kresebné dílo dosud nedoceněného
Heberova spolupracovníka Karla Brantla, se
kterým se Mácha pravděpodobně seznámil v
Doksech. Objevte dílo Františka Alexandra
Hebera a nikdy se jeho knih nezbavíte!
V něčem se podobnou cestou vydal malíř Jaroslav Hněvkovský z nedalekého Žebráku,
který spolu s Otokarem Nejedlým podnikl
dobrodružnou výpravu na Cejlon a do Indie.
Jeho barevné, od tlumených českých barev
oproštěné obrazy měly na londýnské výstavě
úspěch, takže malíř opět zamířil do Indie, kde
Svého času známou osobností byl Rudolf Richard Hofmeister z Rožmitálu. Vysnil si obraz
dávné duše „Eopsýché“, která jako kosmická
síla proniká živými tvory včetně jineckých trilobitů a vede je k dalšímu rozvoji nejprve těla
a pak i ducha. Jde o motiv nějakého
vesmírného programu, který se stává učitelem
strana 49
ORL 2016-1
člověka, jehož vlastní domov leží ve
hvězdách (viz vidění „Robinson kosmu“).
Ve více akčním pojetí jej známe ze slavné
knihy 2001: Vesmírná odysea Arthura C.
Clarka. V Neffově a Adamovičově Slovníku
české literární fantastiky a science fiction je
proto R. R. Hofmeister zařazen mezi předchůdce tohoto žánru. V každém případě patřil společně s Eduardem Štorchem mezi průkopníky pravěkých příběhů, které Štorch
psal jako skaut milující dobrodružství a
Hofmeister jako pozdní symbolistní básník a
vizionář.
Rožmitálu rovněž pocházel antropolog
Emanuel Vlček (1925–2006), který zpracovával pozůstatky třetihorních opic ze Zlatého koně, a to nejen makaky, ale také druhy
blízké paviánům. Společně s Františkem
Proškem a Vojenem Ložkem se věnoval výzkumu českých a slovenských neandertálců a
fosilním zbytkům člověka. Odtud již vedla
přímá cesta ke srovnávacím popisům Přemyslovců a českých světců i k pozůstatkům
Karla Hynka Máchy.
Nepíšeme však literární místopis Brd, ale
snažíme se kvůli ochraně území nalézt základní motivy genia loci tohoto kraje. Určitě
jsou spjaty s lesem, hornictvím, sběrem
lesních plodin, neustálou bídou a četnými
pohromami způsobenými jak válkami, tak i
opakovaným úpadkem zdejších dolů, hamrů
a cvočkařských dílen. Nejblíže pocitu této
oblasti snad stojí strašidelné historky uhlířů
a pytlácké příběhy. Na samém začátku však
Střední Brdy -hory uprostřed Čech
můžeme postřehnout tři mohutná horská hradiště lidu kovových kultur. Tento vtisk se vlil
do tvorby těch místních umělců, kteří byli se
zdejší krajinou silně provázáni – se spisovatelem Rudolfem R. Hofmeisterem a malířem
Jaroslavem Panuškou.
V posledních letech zažíváme obrovský
věhlas, skoro bychom řekli kult Josefa Váchala a oslavu jeho čarovné Šumavy, ale
podobný, dokonce ještě starší, byť dnes už
skoro zapomenutý motiv provází Střední
Brdy, kde kromě „divočiny“ navíc obkružuje
neustále přítomný a zdaleka viditelný motiv
hradišť a dalších pravěkých památek mezi
nádhernou Otmíčskou horou na severu,
Kokšínem na západě a velkolepou kruhovou
Bozní na jihu.
http://www.literarky.cz/literatura/cteni/21199-stedni-brdy-horyuprosted-ech
Ukázka z knihy č. 2:
Pojďme vyprávění o pravěkých památkách na
chvíli přerušit, abychom k nim dokázali najít
nějaký osobnější vztah.
Téměř určitě nejsme jen Slovany, ale směsicí
mnoha starých ras; v naší krvi jistě kolují
alespoň „kapičky“ krve starých lovců i
prvních zemědělců. O nějaké částečné a přerývané etnické kontinuitě se však mluví až od
kultur z konce doby bronzové.
Zde již někteří archeologové, a to i přes četné
evropské migrace, nalézají kořeny směřující k
lidem železné doby, Keltům a posléze i
Slovanům. Chceme tím říct, že naše národní
dějiny nezačínají příchodem Slovanů, ale že k
nim tu větším, tu menším dílem náleží i
památky starších kultur.
Uvědomuje si to stále víc lidí, a tak po celé
Evropě, včetně sousedního Německa, kde je
většina pravěkých památek podobně nenápadná jako u nás, pozorujeme rozvoj pravěké
turistiky.
Není proto divu, že anglický Stonehenge patří
mezi nejnavštěvovanější evropské památky, a
něco podobného se týká i megalitických řad a
velkých menhirů v Bretani a na dalších
místech. Výhodou těchto lokalit je to, že
„jsou vidět“ a že nás jako lidi žijící v technokratické společnosti udivuje dovednost
pravěkých stavebních hutí, protože některé
stavby určitě nestavěli místní „amatéři“.
Zdá se, že i velká brdská hradiště navrhovali
tehdejší architekti putující možná podobně
jako pozdější stavitelé katedrál z jedné oblasti
do druhé. Dá se to spíš vycítit než přímo poznat ze způsobu, jakým jsou vedeny brány a
valy, a jak dovedně navazují na přirozené
skalky a hřbítky. Pokud si obejdete valy třeba
na Plešivci, budete překvapeni velikostí a
mohutností celé stavby, dosahující větší rozlohy než běžné středověké město.
Pravěkou krajinu si v Brdech můžeme představit díky existenci tří velkých hradišť na významných vrcholech – na Plešivci, Žďáru a
Třemšínu – doopravdy plasticky. Les je sice
jiný, ale jinak země vypadá skoro stejně jako
za prvních Keltů. Otmíčská hora sice leží na
strana 50
ORL 2016-1
samé hranici zájmového území, ale zdejší
osídlení a možná i opevnění je staré skoro
pět tisíc let, pochází tedy ze stejné doby jako
velké egyptské pyramidy. Abychom se
dostali do stejné časové roviny, nemusíme
jezdit do neklidné Káhiry, stačí se zastavit
kousek za Hořovicemi. Naopak poslední záchvěv pravěku přerůstající do raného
středověku můžeme nalézt na rozsáhlém
vrchu Šance nedaleko Březnice.
Pravěká turistika v Čechách bude vždy záležitostí poučeného návštěvníka, který si
bude muset o tehdejších lidech něco přečíst,
aby si vůbec mohl představit, jak tato prastará sídla vypadala a fungovala. Je zajímavé, že podobně k nim přistupovali básníci, literáti a malíři, jakobyli již zmiňovaní J.
Panuška, L. Stehlík, K. Sezima, R. R. Hofmeister a další, protože tato místa v sobě
skrývají nějakou jemnou, ale hlubokou inspiraci. Tato inspirační rovina pravěkých
památek přitom
není nějakým českým specifikem, ale setkáme se s ní v Německu a obzvlášť silně v romantické, „grálové“ i „tolkienovské“ Anglii
a v dalších zemích. Jako jeden z prvních
českých umělců ji objevil malíř Josef Vojtěch Hellich (1807–1880), který je dnes spíš
známý díky portrétu Boženy Němcové, a po
něm vyloženě archeologicky naladěný
Mikuláš Aleš, který svůj cyklus „Život starých Slovanů“ nakreslil již v roce 1891. Je
dobré vědět, že v silném vnitřním zájmu o
pravěk máme své předchůdce, ale nic se ne-
Střední Brdy -hory uprostřed Čech
vyrovná skutečným
cestám do české
prehistorie.
Bronz, mohyly a
opevněná hradiště –
první vrchol osídlení
kraje
Ve starší době
bronzové (celá doba
bronzová cca 2200 –
800 let př. n. l.) se
osídlení Hořovicka a
Berounska začíná zahušťovat, kdežto na
jihovýchod od Brd zůstává velmi řídké. Sídla únětické kultury se
nachází severozápadně
(Neumětely, Lážovice,
Bezdědice, Zdice) i
jižně od Brdské vrchoviny. Kromě
rovinných osad zůstávají v popředí zájmu
i výšinná sídliště, časté
jsou také nálezy hrobů
či celých pohřebišť. Vzácně se v oblasti vyskytují také doklady věteřovské kultury (Lážovice).
Od konce tohoto období dochází k ukládání
měděných a bronzových pokladů, tzv. depotů,
jak se označují hromadné nálezy kovových
předmětů a polotovarů. O významu těchto
souborů se toho mnoho neví, spekuluje se o
uschovaných skladech obchodníků nebo řemeslníků, popř. o zakopaných majetcích tehdejší elity. Vzhledem k záměrnému poničení
některých nálezů (ohnutí, roztavení) se uvažuje i o rituálním „zabití“ předmětu, tedy obětině silám, které přebývají v místních horách.
strana 51
ORL 2016-1
Z tohoto období můžeme kromě Plešivce
zmínit např. depoty z vrchu Housina či od
Bavoryně.
Střední doba bronzová je charakteristická
nekropolemi s velkými mohylami o průměru
aždesítky metrů obsahujícími bohatě vybavené hroby tzv. mohylové kultury. Taková
mohylová pole byla nalezena např. v Lochovicích, v Chodouni u Zdic, v Háji u Hořovic (lokalita Kotopeky), případně jihozápadně od Brd v Kozelském polesí,v místech
Na Hájku a Javor-Hádky.
Výbava hrobů na Hořovicku hovoří opět o
kontaktu více kultur – ze středních Čech
sem postupuje středodunajská mohylová
kultura, kdežto z jihozápadních Čech českofalcká mohylová kultura. Do závěru tohoto období je datován rovněž nejstarší
bronzový depot vykopaný na úpatí Plešivce.
V mladší a pozdní době bronzové dochází,
poprvé od neolitu, k výraznému posunu v
osídlení: osady jsou zakládány téměř všude s
výjimkou vysokých poloh Brd. Knovízská
kultura tohoto období je hojněji nalézána
dokonce i na Příbramsku s centrem zřejmě
ve středním Povltaví. V některých hrobech
Kozelského polesí jihozápadně od Brd je zastoupena jiná kultura tohoto období, kultura
milavečská. Výraznější je i osídlení Rokycanska. Na Hořovicku opět dochází ke
kontaktu obou těchto kultur, postupujících
ze středních (knovízská) a jihozápadních
Čech (milavečská). V rámci tohoto období
Střední Brdy -hory uprostřed Čech
se výrazně uplatnily i brdské vrcholy. Nejznámější je případ Plešivce, který po většinu
mladší doby bronzové fungoval jako velké
metalurgické a obchodní centrum, možná i s
náboženským přesahem. Menší „vesnické“
slévárny pak byly provozovány v některých
osadách. Do této časové fáze je datována
většina bronzových depotů, jen z Plešivce
známe na 15 souborů.
V závěru knovízské kultury se vyčlenila tzv.
štítarská fáze. Do tohoto období zřejmě spadá
výstavba řady pravěkých hradišť z Brdské vrchoviny – kromě výše zmíněného Plešivce se
jedná o vrcholy a ostrožny Třemšína, Hradce
u Dobříše a Žďáru. Datování jednotlivých
poloh je problematické, bližší informace snad
přinesou novéarcheologické výzkumy. Zdá se,
že brdské polohy navazovaly na systém hradišť pozdní doby bronzové širší oblasti zakládaných u důležitých komunikací, neboť
severně od Brd nacházíme velmi podobné
situace: na Závisti u Zbraslavi, na Tetíně, na
Kotýzu nebo ve Svatém Janu pod Skalou.
Dle rozměrů hradišť a opevnění byly nejvýznamnější z těchto opevněných poloh na Plešivci a na Závisti, regionálního významu pak
jistě dosahovaly i lokality Tetín a Žďár. Hradiště situovaná na strategických pozicích s
dobrým rozhledem do krajiny jistě nesoustřeďovala pouze sociální, ekonomický a náboženský život, ale sloužila i jako strážní a
kontrolní stanoviště. Na přelomu doby
bronzové a železné tato velká hradiště na
několik staletí pravděpodobně zanikají, ale
jejich plocha byla často využívána i později v
mladších fázích halštatu či jako např. na
Třemšíně či Hrochově hrádku i ve
středověku, kdy zde byla vystavěna středověká
opevnění. V souvislosti s existencí hradišť v
samém závěru této epochy se nabízí teorie, že
jejich výstavba mohla souviset s posledními
snahami udržet buď pod přílivem cizinců,
nebo pod tlakem cizích elit stávající civilizaci.
Prošli jsme nejedním civilizačním kolapsem a
nikdy to nebyl úplný konec.
http://art.ihned.cz/knihy/c1-65095170-cilek-mudra-suvova-strednibrdy-hory-uprostred-cech
Evropské elity touží po
muslimech, jsou to ideální
poddaní. Hrají o čas, aby
jich přišlo co nejvíc, než se
lidé vzbouří.
Sociolog Petr Hampl patří k těm, kteří
nejhlasitěji varují před nebezpečím, hrozícím naší společnosti v důsledku událostí
posledních měsíců. Podle něj po událostech loňského silvestra desítky milionů
muslimů vědí, že v Německu jim projde
úplně vše, včetně násilné kriminality. A
projde jim to tak, že se dokonce mohou
chlubit přes internet, jaký z nich domorodci mají strach. U nás podle Hampla stoupá
fanatismus „vítačů“, který už začíná dosahovat úrovně svazáků v časech stalinismu.
strana 52
ORL 2016-1
Evropské elity touží po muslimech, jsou to ideální poddaní. Hrají o čas, aby jich
přišlo co nejvíc, než se lidé vzbouří.
Po silvestrovských útocích běženců na
ženy v Kolíně nad Rýnem se zásadně
změnil postoj evropské veřejnosti
k imigraci. Z pohledu sociologa – proč
právě tato událost přinesla tak zásadní
zlom ve veřejném mínění?
Nemyslím, že by došlo k nějakému zásadnímu zlomu. Lidé přece od začátku věděli, že
když se do Evropy navalí miliony mladých
mužů ovládaných zvrácenou totalitní
ideologií, kteří nás ještě navíc nenávidí a pohrdají námi, výsledkem bude katastrofa. A
přesně to se děje.
Politici a profesionální aktivisté z neziskovek
rovněž od začátku věděli, k čemu to může
vést. Takže taky žádná změna.
Změnilo se jen to, že na chvíli povolila
cenzura velkých médií, takže aspoň na pár
hodin se pravda dostala na televizní obrazovky a na stránky deníků. Ale nečekejme, že to bude dlouhodobé. Cenzura se zase
rychle vrátí.
Německá kancléřka stále drží linii
„uprchlíci, vítejte“ (byť s určitými korekcemi), zatímco mezi veřejností stoupá
frustrace. Volby přitom v Německu mají
být až za dva roky a mezi hlavními politickými silami není v podstatě žádná,
která by mínění veřejnosti vycházela
vstříc. Jaká vyústění toto obrovské napětí
může mít?
Merkelová má pro tuto chvíli nejhorší za sebou. V kritických dnech po silvestrovské noci
nedošlo k dalším kriminálním činům, demonstrace se podařilo potlačit, žádný policejní oddíl nevypověděl poslušnost, takže kancléřka
může pokračovat v dosavadním kurzu. To
znamená dostat do Německa další miliony
imigrantů. Myslím, že na tom je její strategie
založena. Pokud by za pár let Němci skutečně
povstali, budou v Německu miliony radikálních muslimů, řada z nich s vojenským
výcvikem, a ty bude možné použít proti původnímu obyvatelstvu. Pro Merkelovou hovoří i to, že Němci nemají zbraně, zatímco muslimové si je dovedou snadno obstarat.
Navíc se desítky milionů muslimů celého světa z médií dozvěděly, že v Německu je možné
beztrestně ponižovat a znásilňovat tamní ženy.
To přitáhne ty nejhorší a nejbrutálnější radikály. Zároveň můžeme čekat další radikalizaci těch muslimů, kteří se v Německu narodili.
A můžeme čekat i další posouvání hranice, co
je muslimům tolerováno. Teď je to přepadání
žen na ulicích, za pár měsíců bude přijatelné,
aby muslimský gang vyrazil dveře jakéhokoliv
bytu a vzal si všechno, co bude chtít.
Luxusních čtvrtí s ochrankou se to pochopitelně nedotkne. Zatím.
Aktivizuje se ale také veřejnost. Dokonce
se hovoří o formování domobrany.
Jsou to jednotlivé a v podstatě izolované aktivity a vše nasvědčuje tomu, že Merkelové se
podařilo zastrašit hlavní proud německé veřejnosti. Lidé jsou zděšeni, zuří, ale bojí se
otevřeně mluvit, bojí se sdružovat, bojí se
projevovat solidaritu s oběťmi. Svou negativní
roli sehrává již tradiční německá poslušnost
vůči autoritám. Navíc se německé vládnoucí
elitě vyplácí, že investovala obrovské
prostředky, aby zdiskreditovala Pegidu a vykreslila obraz nebezpečného fašistického
hnutí.
Mimochodem, stejný postup využívá i česká
vláda, když se snaží přesvědčit veřejnost, že
hnutí jako Islám v ČR nechceme a Blok proti
islámu jsou kriminálníci. Nejde jen o dvě
hnutí. Jde o vyvolání pocitu, že každý, kdo se
staví na odpor islamizaci, je nebezpečný zločinec.
Takže v této chvíli to vypadá, že pozice
Angely Merkelové zůstává neotřesena.
Nicméně ve skutečnosti je křehká. Stačí jeden mrtvý a můžeme mít „německé jaro“.
V České republice od zastánců migrace
často slýcháme argument, že se bojíme něčeho, co nám nehrozí, když u nás prakticky žádní imigranti nejsou. Co říci k tomuto uvažování, že bychom se neměli
vzrušovat, dokud, řečeno s Čapkem, mloci
nebudou v Praze?
Je to průhledná lež. Lidé, kteří tuhle nehoráznost tvrdí, velmi dobře vědí, že se to může
strana 53
ORL 2016-1
Evropské elity touží po muslimech, jsou to ideální poddaní. Hrají o čas, aby jich
přišlo co nejvíc, než se lidé vzbouří.
změnit během několika dnů. Hranice jsou
otevřené a policie je přetížená už dnes.
Pokud by do země vtrhnul mnohatisícový
dav, nikdo jej nezastaví. A to se dříve či
později stane. Stačí, aby někdo v arabském
světě upozornil na půvaby českých žen, a
budeme je mít tady. Že tu nejsou vypláceny
tak štědré dávky jako v Německu? No a co!
Islámští imigranti si bez ptaní vezmou
všechno, na co budou mít chuť.
Situace je tím horší, že v České republice už
vyrostla cílevědomá a agresivní islámská
menšina. Agresoři se tak mohou opřít o
domácího spojence s perfektní znalostí místních poměrů.
Přitom vláda měla na přípravu více než půl
roku. Ale nepodnikla na obranu země ani to
nejmenší. Místo toho připravovala program
převýchovy české veřejnosti, rozdala další
peníze proimigračním neziskovkám a pokusila se dostat do vězení kritiky svého postupu.
Když prezident Miloš Zeman o Vánocích
prohlásil, že tato země je naše, vzbudil
tím značnou nevoli. O týden později
Angela Merkelová varovala, že nikdo
nemá právo přivlastňovat si „němectví“ a
odpírat je někomu jinému. Nabízí se
otázka, co vlastně v dnešní společnosti je
to „my“? Jak podle vás v globalizovaném
světě definovat „národ“, aby si ještě podržel své atributy?
Těmi atributy jsou jazyk, dějiny, kultura a
podobné představy o tom, jaké poměry by
v té které zemi měly panovat. To znamená, že
Čechem se může stát i někdo, kdo má jinou
barvu pleti, pokud se naučí česky a pokud si
osvojí náš způsob života. Ale Čechem se nemůže stát muslim, pokud chce svůj islám dál
praktikovat. Nemusí si v restauraci dávat vepřové a každý večer může tlouct hlavou do
modlitebního koberečku, ale není třeba
možné, aby svoje děti vychovával úplně jinak
než ostatní.
To není jen otázka přicházejících muslimů.
Ani dnešní elity už fakticky nejsou české, i
když ti lidé vyrostli v českých rodinách a mají
dosud české občanky.
Kolem otázky migrace dnes zažíváme i
dost nepříjemné věci, jako jsou zásahy do
základních lidských svobod. Vážně se mluví o „boji s nenávistí“ a ospravedlňuje se
tím mazání příspěvků na internetu,
dokonce i blokování facebookových
stránek. To jsou věci, které se nikdy v minulosti neděly. Proč právě nyní dochází
k takto masivním útokům na svobodu?
Elity se snaží získat čas a využít jej k tomu,
že doplní původní obyvatelstvo o statisíce
nebo miliony muslimů. Muslimům nebude vadit korupce v politice. Nebudou se zajímat o
to, kolik peněz dostává která neziskovka. Nebudou kritizovat štědré dotace úplně zbytečné
„umělecké“ tvorbě. Zkrátka, muslimům vy-
hovuje život v orientálních despociích. Pro
dnešní evropské politiky a aktivisty by byli
úplně ideálními poddanými.
Proto se snaží umlčet diskusi a doufají, že než
si lidé všimnou, co se děje, budou muslimové
v jejich zemi pevně usazeni.
Zároveň ale mají v záloze druhou strategii.
Pokud by si toho lidé přece jen všimli, začne
politik pravidelně vystupovat se siláckými vyjádřeními proti imigrantům, ale zemi ponechá
otevřenou a bezbrannou. To mu pomůže získat další čas.
Mimochodem – je zajímavé, jak je pracováno se slovem „nenávist“. Mohlo by se
zdát, že se za něj dá schovat jakýkoliv nepříjemný názor. Je s ním nakládáno velmi
volně, ale o to častěji je užíváno jako klacek. Jak se na to díváte jako sociolog?
O žádnou nenávist nejde. Jde o to, že evropské vlády opustily základní principy demokratického vládnutí a snaží se lidem předepisovat, co si mají myslet. S čím vláda nesouhlasí, to je označováno jako nenávist.
Je zajímavé, že chování dnešních mladých
bojovníků proti nenávisti je až neuvěřitelně
podobné chování mladých komunistů ze Stalinova období.
Po útocích v Kolíně média několik dní o
celé kauze mlčela. Přitom již od prvního
ledna o těchto událostech psali občané na
sociální sítě. Jenže správci těchto sítí jejich
strana 54
ORL 2016-1
Evropské elity touží po muslimech, jsou to ideální poddaní. Hrají o čas, aby jich
přišlo co nejvíc, než se lidé vzbouří.
názory mazali. Co toto vypovídá o dnešní
společnosti?
O společnosti to nevypovídá nic. Hodně to
ale vypovídá o korporacích, které předstírají, že se orientují na zákazníky, a ve skutečnosti jsou jen prodlouženou rukou státní
byrokracie.
Ukazuje to také, že pokud některá sociální
síť dosáhne určité velikosti a významu, nemůže být rozhodování o ní ponecháno čistě
manažerům, ale měla by nad ní být nastolena nějaká forma veřejné kontroly.
Ještě větší skandál podle všeho nastal ve
Švédsku, kde se agresivita imigrantů zamlčovala zcela cíleně několik let. Jak ze
sociologického pohledu objasnit situaci,
kdy teoreticky vládne svoboda slova, ale
ve skutečnosti jsou některá témata přinejmenším v novinářské obci všeobecně
akceptována jako tabu? Nepředpokládám, že by existovala nějaká kolektivní
školení, kde by jim to bylo explicitně zakazováno…
Protože mediální prostředí znám, mohu potvrdit, že lidé v redakcích jsou pod obrovským tlakem. Pokud na někoho padne i
jen podezření, že má jiný názor než oficiální, může to být konec kariéry. Je to
prostředí, kde každý podezírá a sleduje každého. Znovu se nabízí ten příměr ke komunismu ze Stalinova období.
Když lidé v televizních stanicích povykují o
svobodě slova, rozhodně tím nemyslí, že každý může projevovat svůj názor. Myslí tím, že
cenzuru mají provádět oni a nikdo jiný.
vyvozoval jste z toho, že míra fanatismu a
nesnášenlivosti je větší na straně sluničkářských „vítačů“. Pořád to podle vás platí?
Nedávno jste představil svou přednášku
s názvem „sociologický pohled na sluníčko“. Tak tedy – jak ze sociologického pohledu popsat skupinu, označující se občas
jako „sluníčkáři“?
Jednoznačně. Znovu se vracíme ke stalinskému období. Když vidíte, kolik zavilosti, nesnášenlivosti a netolerance je mezi zastánci islámské imigrace, s jakou samozřejmostí jsou
ochotni lhát, jak nerespektují žádná mravní
pravidla… Bylo by to smutné, i kdyby v sázce
nebyla budoucnost naší země.
Pokusil jsem se odpovědět na otázku, proč je
tolik „sluníčkářů“ mezi mladými lidmi.
Dospěl jsem k závěru, že ta základní prapříčina spočívá v tom, že přestaly vznikat nové firmy. Myslím skutečné firmy, které něco vyrábějí nebo poskytují reálné služby, ne konzultační pračky peněz.
Když nevznikají firmy, neotevírají se nové
příležitosti. Mladí lidé zjišťují, že svět patří
čtyřicátníkům a že v příštích 20 letech se pro
ně neuvolní dobrá pracovní místa. Začínají se
ohlížet, kdo jiný jim nabídne příležitost. A
v tom okamžiku přicházejí evropští byrokraté
spolu se saúdskoarabskými penězi.
Je zapotřebí změnit poměry tak, aby se začala
vyplácet poctivá práce a aby vznikal dostatek
takových příležitostí pro mladé lidi.
Vy jste kdysi napsal, že odpůrci imigrace
své oponenty nazývají spíše rozverně „sluníčkáři“, zatímco její sympatizanti
druhou stranu označují za fašouny nebo
nácky, přinejmenším hnědé xenofoby. A
A z druhé strany. Když normální lidé vidí naivní „sluníčkářskou“ ideologii, často se
nemohou ubránit soucitu s lidmi tak hloupými, že jsou schopni uvěřit lžím o nebohých
uprchlících. I proto ten laskavý nadhled.
Onehdy mě v jednom časopise zaujala
myšlenka shrnutá do věty „táta pravdoláskař – synek sluníčkář“. V podstatě tam
bylo řečeno, že nejagilnější příslušníci této
skupiny vyrůstali zhruba na přelomu tisíciletí v rodinách havlistických intelektuálů
a vlivem prostředí, změny historických
okolností, ale například i rebelií proti tatínky vzývanému boji proti komunismu se
mezi nimi vyvinulo dnešní „sluničkářství“.
Lze na této konstrukci najít něco smysluplného?
Ovšem. Třídní příslušnost se přece do značné
míry dědí. Pokud otec nechodil do práce, pohrdal obyčejnými lidmi a dokázal si sehnat
státní podporu, není divu, že jeho syn dělá tostrana 55
ORL 2016-1
Evropské elity touží po muslimech, jsou to ideální poddaní. Hrají o čas, aby jich
přišlo co nejvíc, než se lidé vzbouří.
též. V tom není mezi „havlisty“ a „sluníčky“
žádný rozdíl. To není jen případ mediálně
známé rodiny Uhlových – Šabatových. Takových lidí je mnohem víc.
Situace je však horší v tom, že jsou i mladí
lidé ze slušných rodin, kteří vidí snadný
život multikulturních elit a snaží se dostat
mezi ně. Dostávají se tak do sporu se svými
rodiči a uvnitř rodin pak zuří generační
konflikty.
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Evropske-elitytouzi-po-muslimech-jsou-to-idealni-poddani-Hraji-o-cas-aby-jichprislo-co-nejvic-nez-se-lide-vzbouri-Strach-a-fanatismus-jak-za-stalinismu-Hovori-Petr-Hampl-417605
Rozhodla se Evropa pro
sebezničení? Svoboda
slova už neexistuje, pouze
ta s rysy totalitní
ideologie
• Evropa začala dobrovolně s procesem vzdání se svého liberalismu a
tvrdého boje za své svobody. Svoboda slova už neexistuje, pouze ta s
rysy totalitní ideologie – tzv. „odpovědná“ svoboda slova: „svobodně“
jen, když to nikoho „neurazí“.
• Touha mnohých evropských i jiných
samozvaných vyznavačů „lidských
práv“ po zakrývání, zlehčování nebo
omlouvání toho, co se v Evropě děje,
ve skutečnosti představuje pravý opak
k respektu k ostatním a k rovnosti
před zákonem.
• Omlouvání takovéhoto zločinného
chování nejenže je pravým opakem
spravedlnosti, je to něco na způsob
„obráceného rasismu“ – namířeného
proti svým vlastním domorodým Evropanům.
• V letech 2014 a 2015 byli v Evropě
Židé vražděni, znásilňováni, mláceni
a pronásledováni jen proto, že jsou
Židé. Na čmáranicích v ulicích se
píše „Sale Juif“ („špinavý Žiďák“),
„Smrt Židům“ a „Židé do plynu.“
Žádný z těchto vedlejších účinků
muslimské imigrace, jak se zdá, liberálům, médiím nebo údajným obhájcům lidských práv nedělá starosti – i
když ti hlasitě vykřikují, že jsou proti
„rasismu“. Nebo snad v Evropě už
zase jednou nejsou Židé do „rasismu“
zahrnuti?
Po hromadných sexuálních přepadeních při
oslavě Nového roku v evropských městech
Kolín, Hamburg, Düsseldorf, Bielefeld, Berlín, Frankfurt, Stuttgart, Vídeň, Salzburg, Zürich, Helsinki a Kalmar je jasné, že v Evropě
došlo k čemusi z hluboké podstaty hrozivému.
Do neděle jen v samotném Kolíně podalo 516
žen trestní oznámení – asi 40% z nich ve spojitosti se sexuálním útokem.
Počáteční reakce na tyto sexuální útoky ze
strany německých úřadů, médií stejně jako feministek a dalších nemohl být více znepokojivé.
Německá police nejdříve v surrealistickém
prohlášení z rána 1. ledna tvrdila, že situace
byla na nový rok „klidná“. Náčelník kolínské
policie Wolfgang Albers později přiznal, že
„toto původní prohlášení bylo nepřesné“ a za
svou roli, která se jevila jako zakrývání, byl
pak nucen k předčasnému odchodu do výslužby.
Co se týče „mainstreamových médií“ německý veřejnoprávní vysílač ZDF přijal rozhodnutí o těchto útocích nereferovat dříve než
čtyři dny poté, co k nim došlo.
Bývalý vládní činitel Hans-Peter Friedrich,
ministr vnitra kancléřky Angely Merkel v letech 2011 až 2013 média obvinil z uvalení
strana 56
ORL 2016-1
Rozhodla se Evropa pro sebezničení? Svoboda slova už neexistuje, pouze ta s
rysy totalitní ideologie
„blokády na zprávy“ o z operování v „režimu
utajení“ ohledně negativních zpráv o
imigrantech: „Je skandální, že to trvalo dny,
než se média konečně těch zpráv chytla,“
řekl pan Friedrich.
„Experti“, feministky a liberálové se za každou cenu pokoušeli tyto útoky zlehčovat a
okecávat je.
Jeden takový „expert“ německý kriminolog
Christian Pfeiffer tyto muže popsal jako
„převážně mladé, svobodné muže, kteří přijeli do této země a neví, co si se sebou počít… Vyřízení statutu azylanta trvalo tak
dlouho, že jejich frustrace a hněv jen vzrostly.“ Tento velice respektovaný německý kriminolog dospěl k závěru: „Je to alarmující
signál, že je třeba, abychom pro ně učinili
více.“ Podle něj se ti imigranti sice dopouští
zločinů, ale je to vina Němců, jelikož „je
pro ně třeba udělat více.“
Mnohé feministky v Evropě tvrdily, že dochází k přílišnému soustřeďování na „etnicitu“ těch zločinců, což je, jak tyto feministky
prohlašují, „rasistické“ – přičemž ignorují,
že islám není etnikem, nýbrž náboženstvím.
Tento argument měl prioritu zvláště u
skalních feministek ve Švédsku a v Dánsku.
I sociální média byla plná omluv pro muže,
kteří se srotili za jediným účelem sexuálního přepadávání kolemjdoucích žen na veřejných náměstích. Ukázalo se, že tyto
volnočasové aktivity – kolektivního znásil-
ňování – jsou v arabsko-muslimském světě
oslavovány a mají své konkrétní jméno:
„Taharrush“.
Jak se mohl stát strach z nařčení z „rasismu“
daleko důležitější než oznamování hromadných znásilnění?
Pokud vám některé z těchto pokusů o popírání zní povědomě, tak by měly. Evropské národní úřady, liberálové a média celá desetiletí
ignorovala, „relativizovala“ nebo se pokoušela
okecat jakákoliv nepříjemná fakta spojená s
masovou imigrací muslimů do Evropy.
Rozmohlé sexuální zneužívání 1400 dětí muslimskými muži převážně pákistánského původu v Rotherhamu v Anglii po déle než desetiletí mezi lety 1999 a 2013 bylo místním britským úřadům sice známo, ale nechaly ho
pokračovat.
V Paříži, v Toulouse a v Kodani byli Židé
vražděni muslimy – jen za to, že jsou Židy.
Imámové mají svobodu kázat a podněcovat z
evropských mešit nenávist proti Židům. Imámové Židy prohlašují za potomky „opic a prasat.“
Teroristé, kteří loni zavraždili mladého židovského sekuriťáka v synagoze v Kodani,
jak bylo odhaleno, byli vystaveni právě takovémuto podněcování v místní kodaňské
mešitě den před spácháním této vraždy.
Sezóna volného lovu na Židy byla opět zahájena ve Francii a za poslední dva roky z této
země odešlo 15 000 Židů. Už v roce 2014
75% všech francouzských Židů uvažovalo o
opuštění země.
V roce 2006 byl mladý francouzský Žid Ilan
Halimi po 24 dnů vězněn a mučen gangem
muslimů a pak byl vyhozen nahý a spoutaný v
polích. V Evropě se o tomto příběhu prakticky nereferovalo.J
ak psal v dubnu 2015 The Atlantic: „Těch
475 000 francouzských Židů představuje necelé 1 procento obyvatelstva této země. Loni
však bylo podle francouzského ministerstva
vnitra 51 procent všech rasistických útoků zaměřených na Židy.“
I statistiky v jiných zemích jsou podobné. V
letech 2014 a 2015 byli Židé v Evropě vražděni, znásilňováni, mláceni a pronásledováni
jen za to, že jsou Židé. Na čmáranicích v ulicích se píše: „Sale Juif“ (špinavý Žiďák),
„Smrt Židům“ a „Židi do plynu.“
Žádný z těchto vedlejších účinků muslimské
imigrace, vypadá to, liberálům, médiím či
údajným ochráncům lidských práv – kteří hlasitě vykřikují, že jsou proti „rasismu“, starosti
nedělal. To se v Evropě zase jednou do „rasismu“ už Židé nepočítají?
Ve Švédsku došlo v srpnu na koncertě ve Stockholmu k „rozsáhlým sexuálním útokům“ asi
90 mladých mužů převážně z Afghánistánu a
strana 57
ORL 2016-1
Rozhodla se Evropa pro sebezničení? Svoboda slova už neexistuje, pouze ta s
rysy totalitní ideologie
Sýrie. Největší švédské noviny Dagens
Nyheter, jakmile zjistily, jaká je národnost
zločinců, tak už o tomto příběhu referovat
nechtěly.
Teprve po kolínských útocích – tj. o pět měsíců později – projevily tyto švédské noviny
zájem i o to, co se v létě dělo ve Stockholmu.
V Norsku byly první statistiky o znásilnění
odhaleny v roce 2001: incidenty znásilnění
od roku 1999 do roku 2000 vzrostly o 40%
a 65% všech znásilnění spáchali imigranti
nikoliv ze Západních zemí (převážně muslimové). Profesorka Unna Wikan považovaná
v Norsku za autoritu přes muslimy svalovala
vinu za ta znásilnění na norské ženy. Obviňovala je, že když se chovají jako „norské
ženy“, místo aby se „vnitřně ztotožnily s tím,
že žijeme v multikulturní společnosti, a zařídily se podle tohoto faktu,“ tak k těm znásilněním „zvou“. … V převážně muslimských
zemích se předpokládá, že žena si je svým
znásilněním vinna a je jen úplně v pořádku,
pokud si s sebou muslimští imigranti přináší
toto přesvědčení, když se přestěhují do
Norska.“
Liberálové otevřeně přiznávají, že o tom, co
vidí, si nepřejí mluvit: „Takže není divu, že
liberálové udělají vše, co mohou, aby zamezili rozdmýchávání těchto plamenů, jelikož my ve všem tomto spravedlivě se tvářícím rozhořčení spatřujeme ono nestoudně
rasistické dávno obehrané téma o barbarech
před branami. Přiohýbáme to zpátky, aby se o
tom referovalo odpovědně a zmírnila se tak ta
supící zloba,“ řekla samozvaná britská liberálka o své neochotě mluvit o kolínských útocích.
Avšak ukazuje se, že to zamezování „rozdmýchávání plamenů“ není opravdové. Mnozí
liberálové nemají vůbec žádné problémy s
„rozdmýcháváním plamenů“ rasové nenávisti,
když muslimové nejsou na cílové straně. Na
samém vrcholu jejich nenávisti jsou izraelští
Židé. V médiích se mnozí škodolibě účastní
na zaujatém, výběrovém referování o faktech,
zejména ze Středního východu. Evropská média téměř ignorují současnou vlnu téměř každodenních palestinských pobodání, střelby,
najíždění autem a vrhání kamenů – ani nemluvě o raketových útocích na Izrael z pásma
Gaza. Tyto útoky jsou zaměřeny na nevinné
civilisty a jsou rozdmýchávány palestinskými
úřady s Mahmoud Abbasem u kormidla.
a eroduje právě ty hodnoty, o kterých tvrdí, že
je chce uchovat.
Omlouvání takovéhoto zločinného chování
nejenže je pravým opakem spravedlnosti, je
to rovněž způsobem „obráceného rasismu“ –
proti svým vlastním rodilým Evropanům.
Ukazuje se, že liberální étos je vším možným,
jen ne tím, za co se prohlašuje. Ve skutečnosti je totalitarismem ve své touze upravit
realitu, za každou cenu podle svých vlastních
fantazií, agend a „povídaček“. S objektivní
pravdou se zachází jako s postradatelnou.
Evropa začíná s procesem dobrovolného
vzdání se svých liberálních a tvrdě vybojovaných svobod. Svoboda slova už neexistuje, pouze – ta odvozená od totalitních
ideologií – „odpovědná“ svoboda slova: „svobodná“ pouze, když nikoho „neuráží“. To ale
už není svobodný projev; to je cenzurovaný
projev. Projev, který nikoho neuráží, není třeba chránit.
Touha
mnoha
Evropanů
a
dalších
samozvaných vyznavačů „lidských práv“ po
zakrývání, zlehčování nebo okecání toho, co
se v Evropě děje, ve skutečnosti představuje
opak toho, co lidi znepokojuje na lidských
právech a o co mají zájem: o respekt k ostatním a o rovnost před zákonem.
Ani náboženská svoboda už neexistuje. Židé
už nemohou otevřeně nosit židovské symboly,
aniž by těžce riskovali útok a mohou se
shromáždit ke kázání pouze při přísném zabezpečení. Teď snad přestane existovat i skutečná svoboda pro dívky a ženy? A poté, kdo
bude další?
Když společnost založená na vládě zákona začne zakrývat zločinné chování a omlouvat zločince z jejich odpovědnosti, tak tím jen oslabí
Judith Bergman
Překlad: Miroslav Pavlíček
strana 58
ORL 2016-1
Rozhodla se Evropa pro sebezničení? Svoboda slova už neexistuje, pouze ta s
rysy totalitní ideologie
Zdroj: gatestoneinstitute.org
Vyhlídky v roce 2016: Co
můžeme očekávat po
nulové úrokové politice
centrálních bank
Květa Pohlhammer Lauterbachová
Dne 27. září 1929 řekl ve své přednášce na
BBC pod názvem „Důsledky zvýšení diskontní úrokové sazby“ nejvýznamnější ekonom 20. století J.M. Keynes následující:
Ode mne se očekává, abych jednoduchou
formou vysvětlil důsledky zvýšení úrokové
sazby z 5,5% na 6,5%, které bylo ohlášeno
dnes ráno v novinách. Byl jsem postaven
před obtížný, skoro nemožný úkol. Poněvadž
úroková teorie není, řekněme ověřenou vědou, na jejíž pravdivosti a praktické ověřitelnosti by se shodla většina učenců. Bohužel
se spíše podobá v současné době teologii. Jelikož není pouze pomýlená, nýbrž nanejvýš
diskutabilní. Dnes večer bych se ovšem nechtěl zabývat tím, co je na této teorii diskutabilní, pokud tomu budu moci zabránit.
Budiž jeho slova o úrokové teorii jako
teologii věnována našemu guvernérovi České národní banky, který nám očividně lže do
očí. Obhajuje kroky České národní banky,
které naši zemi upevňují v pozici kolonie.
Navíc jeho předchůdci svlékli prodejem zla-
ta v minulosti Českou republiku do naha, aby
byla v případě turbulencí a chaosu bezbranná
a nebyla schopna se vůbec bránit.
Celý text z výše uvedené přednášky, kterou si
čtenáři mohou přečíst pouze v němčině nebo
angličtině, je napínavým čtením, se kterým
by se měli seznámit všichni studenti dějin národního hospodářství a financí. Poněvadž jde
o čtení nesmírně poučné pro dnešní dobu.
Situace Británie za Keynese po WWI
V době, kdy J. M. Keynes hovořil do rádia,
byla anglická libra ještě vázaná na zlato.
Zvýšení diskontní sazby centrální banky Bank
of England, za kterou si banky mohly půjčovat od centrální banky peníze, souviselo s
odlivem zlata z jejich trezorů, aby mohlo být
provedeno vyrovnání platební bilance a aby
byly provedeny úhrady dluhu do zahraničí.
Deficit platební bilance souvisel se ztrátou
konkurenceschopnosti britské ekonomiky.
Jednak kvůli vedení neproduktivních válek,
ale především kvůli nástupu nové hospodářské velmoci, tedy USA. Svou roli sehrály
dluhy z I. světové války, kdy se velká Británie
zadlužila u USA, aby půjčila svým spojencům
prakticky ty peníze, které si sama půjčila od
USA. Ty však odmítly zápočet a nastavily
Britům vysoké úroky, které nemohly poražené velmoci, zejména Německo, splácet.
Konec známe: nástup Hitlera k moci a další
světová válka.
Odstřel nekrytého dolaru a nástup nového
hegemona
Centrální bankéři vědí, co činí. Na jedné
konferenci v USA věnované Velké depresi třicátých let minulého století se vyjádřil tehdejší
šéf amerického FED Ben Bernanke ke kritice
Miltona Friedmana a Anny Schwartzové. Ti
obvinili FED ze záměrného přilití benzínu do
ohně Velké hospodářské krize, která nemusela být tak rozsáhlá, se všemi dalšími historickými důsledky. Bernanke to přiznal:
Ben Bernanke napsal(a):
Ano, my jsme rozšíření bankovní paniky a
deprese umožnili díky chybné ekonomické teorii a institucionálním změnám. Chtěl bych říci
Anně a Miltonovi v souvislosti s hospodářskou
krizí: Máte pravdu, my (FED) jsme to způsobili. Je nám to líto. Ale díky vám se to v budoucnu již nestane.
FED a centrální banky se poučily. Rotačky
naplno, nulové úrokové sazby k vyvolání největší loupeže v dějinách lidstva. Takže se
centrální bankéři polepšili a místo úvěrové restrikce nastoupil divoký tisk peněz a půjčování bankám a korporacím téměř zadarmo.
A hlavně byl umožněn výkup státních dluhů
privátními bankéři. Zcela jiná strategie, než
krácení úvěrových zdrojů za Velké deprese.
Tisknout ničím nekryté dluhové peníze dnes
není zločin. To jenom kdybyste náhodou chtěli falšovat stokorunu, to vás hned zavřou.
strana 59
ORL 2016-1
Vyhlídky v roce 2016: Co můžeme očekávat po nulové úrokové politice
centrálních bank
Tisk nekrytých peněz masivně poběží i v
roce 2016
V první polovině 20. století to byl ještě
„slušný kapitalismus“, máme-li ho porovnat
s tím dnešním. Naivkové si myslí, že americký FED slouží zájmům USA. To rozhodně nedělá. Jeho monetární politika neslouží americké ekonomice, neslouží udržení
kvality dolaru, ani prosperitě obyvatel USA.
Dnes přispívá k rozložení USA a k odstranění dolaru jako překážky k nastolení centrální
světovlády bankéřů a iluminátů v pozadí. K
nastolení Nového světového řádu, k čemuž
také slouží současné globální instituce. Tisk
nekrytých peněz pod názvem „kvantitativní
uvolňování“ a nulová úroková sazba byl
promyšlený tah ke zničení USA.
Banksteři nemají zájem na stabilizaci ekonomiky, pane guvernére ČNB. Nejsou Keynes
a vládnou jiné časy. FED a vy všichni následovníci, Evropská centrální banka, Bank of
Japan, další západní centrální banky, ale i ta
naše ubohá, malá ČNB, vedly svou monetární politiku přesně dle dispozic plánova-
čů NWO v pozadí. Skrze nulovou úrokovou
politikou FED nepřivedl do bezvýchodné
situace jen sám sebe, ale celou světovou ekonomiku.
Stačí se podívat na indexy námořní dopravy
, zajišťující pohyb surovin po planetě a zásobníky ropy, plné až po okraj, abychom pochopili, kudy se ubírá vývoj světové ekonomiky, evropské ekonomiky a s ní i té naší
malé, české.
Situace čínského yüanu
Přijetím yüanu do koše měn se však začátkem
roku stav čínského indexu začíná stabilizovat.
Proč asi? Pro Evropu velmi vypovídající Baltic Dry Index je zde.
Pro internacionální globální elity, Pjakin mu
říká globální prediktor, není dolar už nepostradatelný. Svůj účel již splnil, stejně jako ho
splnilo euro. Jenže na zapojení yüanu do koše
měn MMF prodělala nejvíce Evropa a důsledky ekonomické války proti ní se začínají
projevovat velmi markantně. Projděte si ještě
vývoj BDI od roku 2010 .
Plány globálních elit a rychlý útok na Evropu
Nyní, po obětování dvou základních pilířů
stávajícího pořádku, tj. americké ekonomiky
a dolaru, může nastat chaos. V první řadě ale
musí být ovládnuta všemi prostředky Evropa.
To je očividné. Procesy již nelze označit za
pomalé, naopak problémy se kumulují a krize
nabývá nebývalých obrátek. Z této krize má
vyjít nové geopolitické uspořádání, které
umožní vznik jedné světovlády, jedné světové
měny a upevnění moci pár rodinných klanů,
vlastnících téměř vše, nyní však toužících
dostat úplně všechno.
Jenom naivní hlupáci si mohou myslet, že se
politici a bankéři po roce 2008 poučili. Kvantitativním uvolňováním a nulovou úrokovou
sazbou se podařilo ještě prohloubit zadlužení
států a připravit se na sbírání tučné kořisti.
Levné peníze od centrálních bank umožnily bankám a korporacím zpětný odkup
svých akcií. A hlavně umožnily výkup státních dluhopisů, takže mají na dosah majetek států a daňových poplatníků. Viz
strana 60
ORL 2016-1
Vyhlídky v roce 2016: Co můžeme očekávat po nulové úrokové politice
centrálních bank
Řecko jako malý experiment pro nás, obyčejné pitomce, kteří se ne a ne probudit.
Banksteři se musejí doma popadat smíchy
za břicho. No, ale aby byla odvedena pozornost, tak tu máme terorismus a
uprchlickou vlnu.
Opakujme pro nechápavé. Elity nemají zájem na tom, aby Spojené státy jako hegemoniální světová velmoc zůstala zachována. S
ní ale bude potopena evropská civilizace,
jak ji známe dnes. Ve 20. století padla
Velká Británie, v 21. století padnou USA,
ale i EU, jejich vazal, pokud se nezačne radikálně bránit. Z tohoto všeobecného
úpadku a zmatku budou těžit elity, které vše
naplánovaly. Mezitím bude privatizován do
jejich bezedných kapes i majetek občanů a
celých států, dovolí-li to. A my budeme mít
co dělat, abychom zvládli problémy s uměle
vyvolanou migrační krizí a abychom odolali
importovanému terorismu. Než se nadějeme, bude vyhlášen v každé zemi výjimečný
stav a budou omezena naše občanská práva.
V první části úvahy nad očekávaným vývojem světové ekonomiky po zvýšení základní úrokové sazby americkým FEDem
(najdete kliknutím zde ) jsme konstatovali, že začíná praskání nafouknutých akciových bublin a blíží se konec petrodolaru
jako světové rezervní měny. A s tím lze očekávat i nástup dlouhodobé stagflace .
Stagflace znamená kombinaci růstu ne-
zaměstnanosti, pádu ekonomik, který je doprovázen rozsáhlou inflací.
Globální ničení ekonomiky
Vše, co doposud FED prováděl, bylo vyvolání
nejdestruktivnější politiky v nejméně vhodnou
dobu s cílem vyvolat chaos a umožnit „globální hospodářský reset“ pod hlavičko u
MMF a OSN. Proč v nejméně vhodnou dobu,
přes veškerou samochválu Baracka Obamy za
úspěchy posledních sedmi let jeho vlády,
ukazují názorně všechny grafy a tvrdá fakta,
uveřejněná na DWN.de, který jsme zveřejnili
nedávno (Skutečný stav USA po Obamovi v
grafech ). Přiznání Richarda Fischera,
bývalého prezidenta dallaského FEDu: „FED
manipuloval akciové trhy, pád je nevyhnutelný“. Je zvláštní, že když krysy opouští potápějící loď, začnou obvykle mluvit. Neříká
nám sice nic, co by člověk s otevřenou myslí
nevěděl, ale budiž. FED totiž často svou vinu
na nafukování akciové bubliny popíral. A R.
Fisher při tomto hlasování zvedl ruku pro
nulovou úrokovou politiku a kvantitativní
uvolňování. V interview pro televizi CNBC
říká:
Co udělal FED – a já jsem byl součástí této
skupiny - bylo, že jsme od roku 2009 rozjeli
enormní rallye na trhu. Nepřekvapuje mne, že
po oznámení zvýšení úrokové sazby v prosinci
2015 šly okamžitě ceny akcií dolů.
Jinak se také Fischer vyjádřil, že „se Federální rezervy staly obrovskou zbraní, které došla munice. Všechny centrální banky ECB,
Japonská centrální banka atd…, všechny jely
podle jejího mustru, ve stylu velkého kvantitativního uvolňování, čili roztočení ďáblova
kola tisku nekrytých peněz. To přece není
způsob, jak by měly pracovat trhy. Další výroky tohoto finančního experta bez charakteru
najdete zde . Je však na čase, aby bylo mlčení hlavních médií prolomeno a začala se říkat pravda, stejně jako v případě zamlčování
událostí kolem Silvestra v Kolíně a jiných
městech Evropy. Zvýšením úrokové sazby
FED zasadí dolaru dle Triffinova dilematu
smrtelný úder a urychlí konec petrodolaru.
Ropná válka a konec petrodolaru
Jak si vysvětlit, že producenti ropy odmítají
snížit těžbu ropy, přestože jsou sklady plné a
mezinárodní poptávka klesá. Tankery stojí
dlouho v řadě na otevřeném moři a musí čekat na vykládku a dokonce se některé
naložené v půli cesty vracejí do místa nakládky. Je to kvůli tomu, že se očekává
diverzifikace fakturace ropy v různých měnách, aby se cena ropy opět stabilizovala?
Právě Rusko i Čína v současné době připravují jiná kritéria pro hodnocení ceny ropy a odtrhnutí se od systému „benchmark“ Brent.
Zkušebně už proběhla simulace tvorby ceny
pod názvem „Ural“ na Petrohradské International Mercantile Exchange burze v lisstrana 61
ORL 2016-1
Vyhlídky v roce 2016: Co můžeme očekávat po nulové úrokové politice
centrálních bank
topadu. Rusové nechtějí být dále závislí na
účtování cen v dolarech, poněvadž ceny ropy
dle značky Brent jsou ovlivňovány velkými
investičními bankami jako Goldman Sachs,
Morgan Stanley, JP Morgan Chase a Citibank. Podle nastaveného systému Brent běží
oceňování dvou třetin světového obchodu s
ropou, ačkoliv tento severský druh ropy ze
Severního moře činí pouze 1 % z celkové
těžby ropy na světě. Více najdete zde .
Tady začíná být půda hodně horká, neboť
ruský „benchmark“ pro ropu bude mít dalekosáhlé důsledky pro světový obchod s
ropou a samozřejmě dolar. A z toho vyplývají i velká bezpečnostní rizika z hlediska
možné horké války mezi USA (NATO) a
Ruskem.
Není bez zajímavosti, že Obama najednou
zrušil 40 let starý zákaz exportu americké
ropy. Tím se stává i USA dalším hráčem na
trhu, soutěžícím o kousek koláče v době
převisu nabídky na trhu. Jakou to má
logiku? Silný dolar poháněný zvyšováním
úrokové sazby Fedem potáhne cenu ropy
ještě dolů a státy OPECu nebudou mít důvod setrvávat u dolaru. Koneckonců Saúdové
již naznačili, že nebudou trvat na placení v
dolarech.
Konec petrodolaru však zlikviduje dolar
jako rezervní měnu a jeho konec umožní nástup nové světové měny, která povstane ze
SDR (umělé měnové jednotky Mezinárodní-
ho měnového fondu) jako Fénix z popela. O
tom jsme psali již v loňském roce v článku
(Strategické vykročení na cestě k jedné světové měně a jedné světovládě ).
Mediální vytěsnění ekonomiky a vyvlastňování (bail-in)
V Itálii a Portugalsku proběhlo za nezájmu
médií na konci roku zachraňování bank a
uplatnění metody „bail in“. Záchrana bank
tímto stylem, kdy místo pravé kapsy daňového poplatníka a převedením dluhů bank na
státy bail-out (EFSF, EMS, Bad Banks..) se
sáhne do levé kapsy, lidem se seberou úspory
z účtů a akcionáři a podílníci bank přijdou o
své investice. Tato nová směrnice, která je vydávána eufemisticky za ochranu státních
peněz a tedy nás všech, je v EU platná od 1.
ledna 2016 pod vznešeným názvem BRRD –
„Bank Recovery and Resolution Directive “
a byla vyzkoušena na Kypru.
Renziho vláda a italský parlament však přijaly
ještě před koncem roku mimořádný zákon,
který dovolil vyvlastnit vklady i pod 100 tisíc
eur ještě před platností evropské směrnice. Že
to nebylo v souladu s EU směrnicí, která má
chránit vklady pod 100 tisíc eur? Renzi si to
nechal narychlo schválit v Bruselu Evropskou
komisí. A šlo to tentokrát velmi rychle. A bez
průtahů. Celkem čtyři menší italské banky
(Banca delle Marche, Banca Popolare dell
´Etruria, Cassa di Risparmio di Ferrara a di
Chieti) byly „zachráněny“. Ale o peníze přišlo
130 tisíc drobných akcionářů (neměly ony
chráněné přednostní akcie) a 12 500 podílníků a střadatelů, zejména z řad věrných penzistů, kteří si zde šetřili na stáří a přišli celkem o
750 milionů eur. A dnes se otřásá v základech
nejstarší italská banka Monte Paschi di Siena.
O postupu v Portugalsku více zde .
Evropské banky sedí na nesplatitelných úvěrech ve výši jednoho bilionu eur. To jsou oficiální data ze studie EBA (European Banking
Authority), která proklepla 105 bank v 21 evropských zemích. To je údajně víc než u amerických bank. A o to od roku 2008 přece šlo:
roztočit dluhovou spirálu tiskem peněz, aby se
dosáhlo co největšího zadlužení evropských
států a bank.
Styl bankovního a politického teroru
Teroristé zaplacení a teroristé opravdoví z řad
chamtivých finančníků a politiků mají našlápnuto. Rok 2016 bude turbulentním
rokem, kdy má být pozornost většiny obyvatel
Evropy soustředěna na „boj proti terorismu“ a
invazi uprchlíků. Brzy poznáme, zda události
silvestrovské noci v Kolíně a jinde měly být
pouhou generální zkouškou před skutečnými
údery Západem vycvičenými a financovanými
IS bojovníky. Vládnoucí elity v EU a USA
potřebují tyto vedlejší scény, aby zakryly skutečný průběh akcí skutečných teroristů mezinárodních finančníků a elit, kteří chtějí
centralizovat všechny globální politické a finanční struktury. To pochopitelně bude v obstrana 62
ORL 2016-1
Vyhlídky v roce 2016: Co můžeme očekávat po nulové úrokové politice
centrálních bank
dobí chaosu a represí vůči vlastnímu obyvatelstvu mnohem snadnější.
Ale i jiné vedlejší dějové linie mohou být na
programu. Například falešné paradigma
typu "Západ proti Východu", tj. geopolitická
úloha Číny a Ruska, možné vyvolání dalších
regionálních válek a konfliktů, včetně té
horké mezi NATO a Ruskem. Panika, hlad,
loupeže, manipulace s počasím a zoufalství
volá vždy po „pevné ruce“ a nakonec i po
jednom Vůdci. Jen připomínám článek kolegy Masakr v Oděse 2014 a zapálení Říšského sněmu 1933 .
Možná se zdá být přitažené za vlasy, že by
pouhé zvýšení základní úrokové sazby FEDem mohlo vyvolat celosvětové zemětřesení
a výše popsané negativní procesy, ale to byl
znovu jeden důležitý moment naší historie.
Ta se píše dnes stejně jako tehdy v roce
1927, když začal FED zvyšovat úrokovou
sazbu z 5,5 na 6,5 procenta. Přestože není
situace růžová, jedno pozitivum tu je: Pravda pomalu vylézá na povrch.
http://news.e-republika.cz/article3476-Vyhlidky-v-roce-2016-Co-m
%C5%AF%C5%BEeme-o%C4%8Dekavat-po-nulove-urokove-politice-centralnich-bank-%C4%8Dast-II
Je Západ stále
schizofrenní? Bude
následovat osud Byzance?
Sledujeme-li přístup dnešního západního
civilizačního okruhu k současné krizi v
Sýrii a jeho válku - neválku proti ISIL,
není možné si nevšimnout znatelné
schizofrenie, kterou je v tomto případě
Západ postižen. Na jedné straně západní
maestrem – hlásná trouba evropských
„elit“ přináší důkazy o anticivilizační
hrozbě ISILu a vzkazy o tom, že jeho
hrůzné činy nás nesmí zlomit, a že je
nutno proti němu bojovat.
(Mimochodem - bylo by dobré, kdybychom si
mohli ujasnit za co bojovat – zřejmě za ony
stále zmiňované, ale v reálu těžko uchopitelné
evropské hodnoty… ale o tom snad až jiný
článek.), na straně druhé činy, které by svědčily o zásadovém boji Západu proti ISIL se
jaksi vytrácejí, o jeho nějaké významné koordinované akci ani neslyšet.
Jediní, kteří systematicky proti ISILu bojují
je syrský „diktátor“ Assad se svými spojenci Hizzbaláhem a Iránem a samozřejmě s Ruskou federací, těžkou vahou v tomto konfliktu.
Ruská federace si mimo jiného vyhodnotila,
že Islámský stát je zřetelnou hrozbou pro její
bezpečnou existenci a i z tohoto důvodu šla „s
otevřeným hledím“ do jasně deklarovaného
střetu s ním. Ne tak Západ. I když jsme
dennodenně ujišťováni, že ISIL pro nás představuje smrtelné nebezpečí, prvotní reakce
Západu na otevřený vstup Ruska do boje proti
němu, zejména vyjádření amerických jestřábů, kdy se častovaly obraty jako „sestřelování ruských letadel“ či vyzbrojení „umírně-
ných“ protiassádových opozičníků (vzorek
těchto umírněnců se nám představil při rozstřílení ruského pilota na padáku, když
opouštěl své sestřelené letadlo), byla vyloženě
záporná. Tak jak je to? Usilujeme o zničení
ISILu, nebo to nestojí za to a
problém se sám vyřeší? Nebo
nám ISIL vyhovuje – pomůže
nám zlikvidovat Assada a pak
uvidíme? V současné době, bohužel díky pařížským atentátům,
je v tomto nazírání znát lehký
posun – Francie, Velká Británie,
ale i USA intenzivnějšími nálety
na ISIL deklarují boj s ním, ale
stále se strachují o to, aby ruské
nálety včetně dalších aktivit Ruské federace situaci více „nezkomplikovaly“… . Není snad
jedno, zda islámský fanatismus
představovaný ISIL, přímou
hrozbu nejen pro Rusko, ale zejména i pro Evropu porazí ruské
či západní zbraně, nebo jejich
spolupráce? Tedy stále trvající
boj – neboj západních států, které si na jedné straně obrovskou
hrozbu ISILu uvědomují, ale
nejsou schopny (či nechtějí) s
historickým excesem, kterým
ISIL bezpochyby je, udělat jednoznačný konec.
strana 63
ORL 2016-1
Situace až s mrazením připomíná osud
byzantské říše, která byla v době její existence jedním z nárazníků západního světa
před rozpínavostí islámu – v konečné fázi
představovaného osmanskými Turky. Díky
schizofrennímu přístupu západního
křesťanstva k Byzanci, deklarujícímu formální soucítění s byzantskými bratry v Kristu v jejich boji proti islámskému nebezpečí
a na druhé straně obviňování byzantské
církve ze schizmatu a vyloženému nepřátelství k ní, došlo k podkopání úsilí Byzantinců
v jejich boji a k jejich úplné porážce, což v
konečném důsledku vedlo ke vzniku
osmanské říše na bývalém teritoriu Byzance.
Jedním z kamenů laviny, která na svém konci v r. 1453 smetla Byzanc jejím dobytím
osmanskými Turky, byla i událost, která západním „bratřím v Kristu“ vystavila nelichotivou vizitku a oprávněně nás upozorňuje na
schizofrenitu tehdejších západních pohlavárů. Totiž na konci čtvrté křížové výpravy v
roce 1204, tedy výpravy, která měla bojovat
proti muslimskému nebezpečí, byly Byzanc
a její hlavní město Konstantinopol vypleněny křižáckým (křesťanským) vojskem a na
jejich troskách založeno Latinské císařství
poplatné tehdejšímu západnímu světu.
I když byla Byzantská říše později (po 59 letech) obnovena nikaiským vládcem Michaelem VIII. Palailogosem, nedosáhla již nikdy
své bývalé velikosti a díky zášti a nepřátelství západního světa prezentovanými zejména katolickou církví se jí v boji s výše zmí-
Je Západ stále schizofrenní? Bude následovat osud Byzance?
něným nebezpečím nedostalo pomoci. Západ
si tak sám podřezával větev, na které společně
s „byzantskými schizmatiky“ seděl. Další sled
událostí pak pro Evropu nebyl právě příznivý.
Připomeňme si některé z nich. Obsazení teritoria dnešního Řecka a Albánie (1453 –
1520) osmanskou říší, dobytí Egypta a vyhlášení se chalífou osmanským sultánem Selimem I v r. 1517 (mimochodem v roce 2014
se za chalífu prohlásil nám nechvalně známý
Abú Bakr al Bagdádí …), porážka Ludvíka
Jagellonského u Moháče r. 1526, … . Střety s
osmanskou říší pak vyvrcholily v roce 1683,
kdy v bitvě u Vídně byla naštěstí pro Evropu
vojska sultána Mehmeda IV. rozprášena - je
nezbytné zde zmínit rozhodující podíl vojsk
Karla V. Lotrinského a Jana II, Sobieského na
tomto, z hlediska Evropy, důležitém vítězství.
Evropa se pak mohla i přes další své obrovské
názorové a vojenské střety dát cestou, na jejímž konci stojíme my, hrdé (?) evropské národy se svými výjimečnými (?) hodnotami.
Pohlédneme-li na současnou situaci okolo
boje s ISIL, ve kterém se Západ a Rusko
střetávají s agresivním islamismem, jsme v
tomto boji opět svědky jaksi nepochopitelného schizofrenního přístupu Západu ke svému
přirozenému, ale odmítanému spojenci - Rusku. Budeme-li Rusko považovat, v souladu s
teorií třetího Říma, za přímého dědice Byzance, zmiňovaná schizofrennost Západu se nám
vyjeví v celé její nahotě. Jediná reálně a systematicky bojující síla proti ISIL (Ruská federace) je západními předáky sankcionována,
tupena a ideologicky znemožňována. Opět,
přes vzdálenost věků, zde můžeme spatřit onu
západní přezíravost vůči byzantským (ruským) „heretikům“, kteří reálně bojovali (bojují) proti společnému nebezpečí – tehdy proti
bezprecedentní muslimské rozpínavosti, dnes
proti muslimským fanatikům. Evropa a celý
Západ opět neberou na vědomí, že jedině reálná spolupráce s Ruskem může militantní islám zastavit, a že svým schizofrenním přístupem si opět podřezávají větev své existence,
kterou Evropa v minulosti horko těžko zachránila zmiňovanou bitvou u Vídně. Západní
svět si musí jasně uvědomit, za jaké hodnoty
bojuje a s kým je může sdílet, co je jeho bezprostředním nebezpečím a jaké spojence si v
tomto boji vybere. Také by se mu mohlo stát,
(i vzhledem k tomu, že reálný tlak militantních muslimů se nyní zvyšuje zejména v Evropě, ne v Rusku), že za halasného
odkazování na ony své evropské hodnoty o ně
jednoho dne přijde, aniž si toho, ve své
schizofrenní pýše a přezíravosti, vůbec
všimne.
http://www.novarepublika.cz/2016/01/je-zapad-stale-schizofrennibude.html
strana 64
ORL 2016-1
Robejšek: Je to válka, už
není čas slov
Robejšek: Je to válka, už není čas slov
ální prostředí, ústupové cesty, své sympatizanty, je tam obrovská síla komunity. Tamní
prostředí je pro teroristy dobrou nástupní pozicí pro přípravu atentátů.
R24: Francouzský prezident Francois
Hollande použil sousloví „válečný akt“. Co
podle vás bude ze strany Evropy a její
reprezentace po pařížských útocích následovat?
Dramatická vyjádření a silná slova musí konečně vystřídat silná reakce a činy. Jsme ve
válce, která je vedena asymetricky a musíme na ni najít odpověď, která se mnohým
nebude líbit. Evropa se musí postarat o to,
co je důležité pro ni a její občany. Tuto
hlavní funkci její politici dostatečně neplní.
Nesmíme mít ohledy stále a na vše a zapomínat na sebe, říká v rozhovoru pro
Roklen24 politolog, poradce pro strategické
otázky a zakladatel Institutu 2080 Petr Robejšek. Útoky v Paříži jsou dle něj krom jiného koncem Schengenu a volného pohybu
osob po Evropě tak, jak platil doposud.
R24: Krvavé teroristické útoky se opět
soustředily na Paříž. Proč vaším pohledem právě na ni a v čem zejména je tento
útok jiný?
Že je to Francie, se dalo očekávat. V Paříži
a jejím okolí mají teroristé optimální soci-
Dramatická vyjádření a silná slova jsou
typická. Bohužel už chybí odpovídající silná
reakce a činy. Já se musím ptát, jak se má
chovat stát, který je ve válce, která je vedena
asymetricky. Ve válce, která není vedena tak,
že strany používají podobnou strategii a
podobnou taktiku, podobné zbraně, ale která
se odehrává ze zákulisí. Na tuto asymetrickou
válku je potřeba najít odpověď a ta odpověď
se mnohým nebude líbit. Chceme-li v ní obstát, tak musíme používat podobně nestandardní a nehezké způsoby a nesmíme mít takové ohledy, jako doposud.
R24: V souvislosti uprchlické krize a přístupu zejména Německa k ní i ve stínu
čerstvých útoků v Paříži už v této zjitřené
chvíli zesiluje volání po demisi Francoise
Hollandea i Angely Merkelové…
Nejsem si jist, zda nyní je ta správná chvíle
pro takový krok. Faktem je, že oba politici
jsou příkladem těch, kteří dosud neprováděli
dostatečně rozhodnou politiku. Jejich demise
by ale nevyřešila tolik, jako kdyby se Evropa
konečně probudila a pochopila, že musí
změnit svůj celkový přístup. Nestarat se již
hlavně o všechny ostatní, nýbrž o to, co je důležité, zásadní pro Evropany. Musí chránit
především svoje občany a stabilitu vlastní
země a musí k tomu používat účinné a ne
pouze „správné“ metody. To je hlavní funkce
politické reprezentace, kterou však dosud neplní.
R24: Je takto rozsáhlý a koordinovaný
útok na více místech v Paříži, včerejší
dění, koncem volného pohybu osob a
Schengenu?
Ano, je to fakticky bankrot Schengenu. Teroristické útoky v Paříži si vynucují výrazné
zostření bezpečnostních opatření a tedy i jiný
přístup k volnému pohybu lidí po Evropě. To
je nutnou konsekvencí toho, co jsem odpověděl na vaši druhou otázku.
R24: Ve Vídni dnes pokračují jednání o
tom, jak řešit syrský konflikt. Právě ten je
komunikován jako důvod či záminka útoků ve francouzské metropoli. Posunou
útoky v Paříži podle Vašeho soudu vztah
mezi západní Evropou a Ruskem a kam?
Nějaké zdůvodnění útoků se najde vždycky.
Ale spíše je to tak, že teroristé jednoduše hledají vhodný cíl a ten našli ve Francii a
obávám se, že to z důvodů, které jsem uvedl
na začátku, není naposledy. Pokud jde o vztah
k Rusku, tak si nemyslím, že oficiální reakce
Západu odpovídá faktické off record komunikaci mezi státníky. Řekl bych, že Západ
strana 65
ORL 2016-1
Rusku a jeho krokům v Sýrii rozumí a
mnohý západní politik je i vítá.
http://roklen24.cz/a/wkd44/robejsek-je-to-valka-uz-neni-cas-slov
Kto môže za islamizáciu
Európy?
Jefim Schumann
Knihou roku sa stal v Nemecku román Michela Houellebecqa Pokora, ktorý vyšiel v
ten istý deň, ako teroristi postrieľali v Paríži
redaktorov časopisu Charlie Hebdo a niekoľko mesiacov pred tým, ako iní islamskí
fanatici usporiadali nové jatky vo francúzskom hlavnom meste. Houellebecqovej antiutópii sa dej odohráva v roku 2022, reč je
o islamizácii Francúzska a celej Európy.
Analytik DW Jefim Schumann píše o
románe spisovateľa.
Robejšek: Je to válka, už není čas slov
Časopis Der Spiegel venoval špeciálnu literárnu prílohu knihám roka. Hlavnou z nich
sa stal román francúzskeho spisovateľa Michela Houellebecqa Pokora. Tento román už
bol preložený aj do ruštiny, ale decembrové
pokusy zakúpiť ho v Moskve skončili neúspechom: bol vypredaný aj prvý aj dodatočné náklady. Čo také v sebe skrýva tento román,
ktorý redakcia najprestížnejšieho nemeckého
týždenníka označila za „grandiózny“? A prečo behom dlhých týždňov trónil na čele
zoznamu bestsellerov v Nemecku?
Predovšetkým zdôraznime: reč je o literatúre.
Je to, zdalo by sa, očividná skutočnosť – nie
však pre kritikov Houellebecqa, ktorí ho obvinili ešte pred vydaním románu zo všetkých
smrteľných hriechov: od podnecovania náboženskej neznášanlivosti až po idealizáciu
extrémnej pravice. Houellebecqovi môžeme
vyčítať hádam len to, že v jeho novom
románe je prítomná príliš silná publicistická
zložka. Ale predsa len je to literatúra — a
dobrá literatúra. Názov románu Soumission sa
zvyčajne prekladá ako Pokora, ale možnože
Kapitulácia by sa hodila viac. Je to antiutópia,
ktorá rozpráva o tom, ako vo Francúzsku v
roku 2022 sa dostane k moci prezident
moslim a ako sa v súvislosti s tým mení krajina: zavádzajú sa zákony šariátu, dochádza k
islamizácii vzdelávacieho systému, z krajiny
emigrujú Židia…
Realistická apokalypsa
Všetko to sa sotva môže stať v realite — prinajmenšom nie o sedem rokov. Zoberme si
napríklad už len takú skutočnosť: v románe za
Mohammeda Ben Abbesa, lídra hnutia
Moslimské bratstvo, hlasuje v prezidentských
voľbách viac ako 20 percent voličov a vo
Francúzsku je v súčasnosti iba cca 10 percent
moslimov. Pričom nie všetci sú naozaj nábožensky založení a nie všetci chodia na voľby. Michel Houellebecq to nemohol nevedieť. Aj napriek tomu však považuje ním vykreslený groteskný apokalyptický obraz za
„realistické videnie budúcnosti“.
V Pokore pôsobia popri vymyslených postavách aj reálne osoby: súčasný prezident krajiny Francois Hollande, líderka pravicového
Národného frontu Marine Le Pen, ďalší francúzski politici. Hrdinovia románu citujú alebo
len jednoducho spomínajú Nietzscheho, Bakunina, Stalina, Trockého, ruských oligarchov, saudských princov, francúzskych spisovateľov a básnikov... Ale všetky tieto realistické postavy z dejín svedčia, z môjho pohľadu, nie o realistickosti prichádzajúcej katastrofy, ale o jej koreňoch.
Z dvoch ťažkých otázok — „Čo robiť?“ a
„Kto za to môže?“, ohľadne ktorých sa trápili
ruskí intelektuáli, Francúza Houellebecqa zaujíma iba tá druhá. Na prvú neposkytuje žiadnu odpoveď a ak sa nad ňou aj zamýšľal, z
knihy to nevidieť. Zato odpoveď na druhú
otázku v podstate svojej tvorí celý obsah
strana 66
ORL 2016-1
románu. Môžu za to ľavicoví intelektuáli,
prehnití, roznežnení, ľahostajní voči osudom
krajiny. Môžu za to politici, ktorí si zvykli
na hru na stranícku demokraciu a koaličný
obchod s ministerskými kreslami. Môže za
to tlač, ktorá pre stromy nevidí les a nahráva
vkusu nenáročných čitateľov, fascinovaných
uctievaním ikôn, ktoré striedajú jedna
druhú: hviezd športu a televíznej obrazovky,
modeliek...“ Média v Houellebecqovom podaní sú spolupáchateľmi „nového poriadku“.
Sympatický islam
„Sociálna demokracia v agónii“, „úpadok západného sveta“, voľby ako „deľba moci
medzi dvomi súperiacimi gangsterskými
klanmi“, — autor dosť drsne (čo je
typické pre Houellebecqa, ignorujúceho akúkoľvek politickú korektnosť) sa vysporadúva so západoeurópskym spoločenskopolitickým modelom. Takže Houellebecqa
by sa skôr dalo obviniť nie z islamofóbie,
ako to robia mnohí kritici, ale z „eurofóbie“.
Viac ako to: niektoré prvky politiky moslimského prezidenta Ben Abbesa sa na prvý
pohľad dosť pozitívne odrážajú na živote
Francúzska v roku 2022. Takto napríklad,
mnohé ženy, pritiahnuté solídnymi príspevkami pre ženy v domácnosti, odchádzajú z
práce, aby sedeli doma s deťmi. Uvoľňujú
pracovné miesta — a úroveň nezamestnanosti, ktorá dosiahla hrozivý rozmer,
klesá. Pravda, financujú sa tieto prostriedky
z časti štátneho rozpočtu, určenej pre vzde-
Robejšek: Je to válka, už není čas slov
lávanie a za Ben Abbesa sa stáva povinnými
iba 6 tried školy, ale to zanecháva ľahostajnou
väčšiu časť spoločnosti — „skleslých, deprimovaných, apatických“ Francúzov.
Zdá sa, že aj hrdinu románu. Na islám sa pozerá s ostražitosťou, hoci sa mu páči, že za
Ben Abbesa je povolená polygamia. Francois
(tak sa volá hrdina) so zjavným pôžitkom počúva úvahy istého Redigera, svojrázneho islamského Mefista, o tom, koľko konkrétne
žien by „mal mať“práve on, profesor Sorbonny (minimálne tri).
Bez princípov
Hrdina románu, v mene ktorého je rozprávaný príbeh, — je postava, typická pre
Houellebecqa: nepokojný, hĺbavý profesor
odborník na literatúru stredného veku, zohrievajúci v mikrovlnke polotovary, kúpené v
susednom supermarkete, znudený a ľahostajný voči všetkému okrem krátkych sukní a
holých kolienok mladých študentiek. To je
hádam jediná vec, ktorá ho mrzí, keď sa Sorbonna stane islamskou univerzitou a študentky si obliekajú dlhý, uzavretý zdola nahor
čádor.
Rodinu Francois nemá, rodičia sú živí, ale posledných desať rokov s nimi neudržiava žiadny kontakt. Nemá ani rodinné, ani mravné
princípy. Akési morálne predstavy ešte má,
ale to už nie sú princípy, ale len predstavy, nič
viac. Majú pre Francoisa iba relatívny význam.
Dosť príznačná je sféra profesionálnych záujmov hrdinu Pokory: špecializuje sa na tvorbe francúzskeho spisovateľa 19. - začiatku
20. storočia Jorisa Karla Huysmansa, tvorba
ktorého (a obzvlášť román Naruby, ktorý
často spomína Houellebecq) sa považuj za
manifest európskej dekadencie.
Kapitulácia Európy
Čo sa týka Mohammeda Ben Abbesa, nie je
to žiadny džihásista, nie je to bojovný fanatik
ani diktátor. Ani na Chomejního, ani na Kadyrova, ba dokonca ani na Ergodana sa Ben
Abbes nepodobá. Je to vcelku svetský,
umiernený vo svojich prejavoch a skutkoch
politik, ochotne pristupujúci na kompromisy.
Pravda, na jednom mieste autor románu si
zrazu spomína na situáciu vo Weimarskej
republike na konci 1930-tých rokov a na intelektuálov a politikov, ktorí si spočiatku mysleli, že Hitler sa v konečnom dôsledku
„spamätá“. Je to varovanie o tom, čo môže
podľa Houellebecqovej mienky očakávať Ben
Abbesovo Francúzsko? Mimochodom, reč je
v románe nielen o Francúzsku. V roku 2022
islamské strany už sú súčasťou vládnych koalícií vo Veľkej Británii, Holandsku a Nemecku
a v Belgicku sa vôbec stali poprednou politickou silou, pretože valónskym a flámskym
nacionalistom sa nepodarilo dohodnúť medzi
sebou.
Z triumfálnej politickej expanzie islamu
Houellebecq obviňuje predovšetkým nie
samotný islam, pretože považuje expanziu a
strana 67
ORL 2016-1
jeho imanentnú vlastnosť (uvádza tu paralely s komunistickou expanziou), ale západných intelektuálov a ich pokoru, ich
kapituláciu.
Rozkol spoločnosti, jej radikalizácia, ozbrojené etnické strety a v konečnom
dôsledku príchod k moci moslimského
prezidenta ako garanta jednoty a kľudu, —
všetko to sa nestlalo zo dňa na deň.
„Programový“ v tomto ohľade je trpko-ironický Houellebecqov výrok: „Veľmi mnohí
intelektuáli v priebehu 20. storočia podporovali Stalina, Maa a Pol Pota a nikto ich za
to vážne nikdy neodsudzoval. Francúzski intelektuáli nemusia byť ľuďmi zodpovednými, nie je to súčasťou ich povahy.“ A akoby
ešte raz zdôrazňujúc túto myšlienku, Michel
Houellebecq končí román slovami svojho
pokorného hrdinu: „Nemám čo ľutovať.“
Naozaj nie?...
http://inosmi.ru/social/20151217/234830551.html
Mystery School in
Hyperspace: A Cultural
History of DMT
A great new book by Graham St. John has
been published that explores the rise of
DMT in our culture. Knowing where we've
been with this enigmatic molecule and how
it has become entangled within our culture
is vital to understanding where we are going
as the second psychedelic rennaisance conti-
Robejšek: Je to válka, už není čas slov
nues to unfold into the future. Herein you will
also find art donated by DMT-Nexus members Cyb and Art Van D'lay.
About The Book
Since the mid-1950s, the psychoactive
compound DMT has attracted the attention of
experimentalists and prohibitionists, scientists
and artists, alchemists and hyperspace emissaries. While most known as a crucial component of the “jungle alchemy” that is ayahuasca, DMT is a unique story unto itself. Until
now, this story has remained untold. Mystery
School in Hyperspace is the first book to
delve into the history of this substance, the
discovery of its properties, and the impact it
has had on poets, artists, and musicians.
DMT has appeared at crucial junctures in
countercultural history. William Burroughs
was jacking the spice in Tangier at the turn of
the 1960s. It was present at the meeting between Ken Kesey’s Merry Pranksters and Tim
Leary’s associates. It guided the inception of
the Grateful Dead in 1965. It showed up in
Berkeley in the same year, falling into the
hands of Terence McKenna, who would
eventually become its champion in the postrave neo-psychedelic movement of the 1990s.
Its indole vapor drifted through Portugal’s
Boom Festival and has been evident at Nevada’s Burning Man, where DMT has been
adopted as spiritual technology supplying
shape, color, and depth to a visionary art
movement. The growing
prevalence of use is evident in a
vast networked independent research culture, and in its impact
on fiction, film, music and
metaphysics. As this book traces
the effect of DMT’s release into
the cultural bloodstream, the results should be of great interest
to contemporary readers.
The book permits a broad reading audience to join ongoing
debates in studies in consciousness and theology where the
brain is held to be either a generator or a receiver of consciousness. The implications of the
“spirit molecule” or “the brain’s
own psychedelic” among other
theories illustrate that DMT may
lift the lid on the Pandora’s Box
of consciousness.
Features a foreword by Dennis
McKenna, cover art by Beau Deeley, and thirty color illustrations by various artists, including Alex Grey, Android Jones, Martina
Hoffmann, Luke Brown, Carey Thompson,
Adam Scott Miller, Randal Roberts, along
with Jay Bryan, Cyb, Orryelle DefenestrateBascule, Art Van D’lay, Stuart Griggs, Jay
Lincoln, Gwyllm Llwydd, Shiptu Shaboo,
Marianna Stelmach, and Mister Strange.
strana 68
ORL 2016-1
Regarded as the “nightmare hallucinogen”
or celebrated as the “spirit molecule,”
labelled “psychotogenic” or “entheogenic,”
considered a dangerous drug or the suspected X-factor in the evolution of consciousness, DMT is a powerful enigma. Documenting the scientists and artists drawn into
its sphere of influence, navigating the liminal aesthetics of the “breakthrough” experience, tracing the novum of “hyperspace” in
esoteric and science fiction currents, Mystery School in Hyperspace excavates the
significance of this enigmatic phenomenon
in the modern world.
Exposing a great many myths, this cultural
history reveals how DMT has had a beneficial influence on the lives of those belonging
to a vast underground network whose reports and initiatives expose drug war propaganda and shine a light in the shadows. This
conversation is highly relevant at a time
when significant advances are being made to
lift the moratorium on human research with
psychedelics.
Praise
“Meticulously researched and highly readable. St John covers every imaginable
aspect of DMT’s place in the Western
aesthetic and intellectual landscapes. Setting
down his book, I came away with a new
appreciation of just how embedded the
DMT meme has become.”
—Rick Strassman MD, author of DMT:
Mystery School in Hyperspace: A Cultural History of DMT
The Spirit Molecule, DMT and the Soul of
Prophecy, and clinical associate professor of
psychiatry, University of New Mexico School
of Medicine
“Graham St John’s book on DMT untangles
the threads of this holy molecule, from
anthropological antiquity to labs in Hungary,
from hipster soothsayers to visionary art at
festivals, including some of the best descriptions of the wonderfully weird tryptamine
worlds inside all of us. Read Mystery School
in Hyperspace and appreciate the miracle in
our midst.”
—Alex Grey, artist, and author Net of Being
“Combining the breadth of a scholar, the savvy of an underground journalist, and the open
spirit of a radical empiricist, Graham St John
has written the definitive cultural history of
the weirdest molecule on the planet (and in
your body). Mystery School in Hyperspace
tells amazing tales, sheds light on the shadows, and brilliantly referees the ongoing psychoactive rumble between the sacred and
profane.”
—Erik Davis, author of Techgnosis: Myth,
Magic, and Mysticism in the Age of Information
“Scholars and psychonauts alike will find
much to appreciate in this lucid, thoughtful,
provocative, and thoroughly enjoyable cultural
history of DMT. Meticulously researched and
beautifully written, Mystery School in Hyper-
space is remarkable in its deft interweaving of
neurochemistry, countercultural thought, spirituality, and the arts. In years to come, anyone with a serious interest in the socio-cultural
significance of induced altered states will have
read this book.”
—Christopher Partridge, Professor of Religious Studies, Lancaster University, UK.
“Mystery School in Hyperspace is the textbook history of DMT for serious students of
transdimensional evolution.… Graham St
John’s tour de force through the tapestry of
alchemists, hippies, DJs, scientists, shamans,
mystics, and seekers of the mystery that DMT
reveals is an exhilarating ride and a thoroughly researched achievement. St John successfully builds up a historical profile of both
dimethyltryptamine and the quest to understand it, piercing the mystery to bring back
translinguistic trip reports that illuminate the
central gnosis of our time. As the latest generation of psychonauts explores the invisible
landscape of Terra Incognita, Mystery School
in Hyperspace could very well be the map
that we have all been looking for.”
—Rak Razam, director of Aya: Awakenings
“Boldly going where no one had gone before,
Graham St John takes his readers on a properly hallucinatory yet extremely well documented tour through the history of DMT.
Analyzing six decades of radical countercultural experimentation and exploration at the
limits of human consciousness and beyond,
strana 69
ORL 2016-1
this is a significant contribution to the emerging study of entheogenic religion”
—Wouter J. Hanegraaff, University of Amsterdam
“Wrap your mind around the most ubiquitous and profound psychedelic on the planet,
DMT! A multidimensional journey that
provides a smorgasbord of information, and
will give seasoned psychonauts, dogmatic
academics, culture aficionados, and frankly
any curious mind, plenty to chew on.”
—Mitch Schultz, founder of MYTHAPHI
and director of DMT: The Spirit Molecule
http://the-nexian.me/home/knowledge/170-mystery-school-inhyperspace-a-cultural-history-of-dmt
Pyramidální energie? Dle
muže z Hodonína léčí,
brání hnití jablek i
vysušuje zdi
Jižní Morava - Lék na všechny zdravotní
problémy. To je podle Jana Zacha z Hodonína pyramidální energie. Pyramidy podle
něj uleví od bolesti, uspíší uzdravení a
zlepšují spánek. To vše díky energii, kterou
v sobě mají kumulovat. Této metodě věří
i slavný český žokej Josef Váňa, který léčbu
pomocí pyramid dopřává závodním koním.
Ovšem lékaři jsou k této formě alternativní
terapie spíš nedůvěřiví.
Únava, zimomřivost, deprese nebo i bolesti
kloubů a hlavy. Tyto nepříjemnosti trápily
Mystery School in Hyperspace: A Cultural History of DMT
nevyhledá těžiště správně. Reálně se nachází
níž," vysvětluje.
Určení těžiště se naučil od tibetských mnichů.
Pyramidu propočítává podle krystalu.
Nyní má dvaašedesátiletý léčitel velkou pyramidu ze dřeva na půdě svého domu, malou
pod postelí a další v obývacím pokoji a ve
sklepě, kde svou energií pomáhají mimo jiné
uskladněným jablkům. „Dřív mi jablka hnila,
ale od doby, kdy je tu pyramidka, už ne," tvrdí Zach.
pacienty Jana Zacha z Hodonína do chvíle,
kdy nastoupil terapii takzvanou pyramidální
energií. „Uvnitř pyramidy se hromadí pozitivní energie. Má léčivé účinky na organismus," vysvětluje Zach. Pro pacienty vyrobil
už přes dvě stě pyramid.
Před sedmnácti lety začaly středoškolského
učitele Zacha bolet oči i celá hlava. Ani po
čtrnácti dnech v nemocnici mu doktoři nedokázali říct, co potíže způsobuje. „Nevěděl
jsem, co mám dělat, aby se mi ulevilo od bolesti hlavy a migrén. Slyšel jsem o účincích
pyramidální terapie. Zajel jsem tedy k ženě,
která bydlela ve velké pyramidě," vypráví.
Účinky terapie se zanedlouho projevily. „Bolesti ustoupily. A tak jsem se rozhodl, že si
postavím vlastní pyramidu," popisuje začátky.Zjistil, že v těžišti pyramid se údajně hromadí silná pozitivní energie. „Podle pravidla
zlatého řezu jsem hledal těžiště ve třetině výšky. Později jsem však zjistil, že toto pravidlo
Aby pyramidy správně fungovaly, musí splňovat několik pravidel. „Přesný tvar, vodorovná poloha a orientace severojižním směrem," vypočítává pravidla úspěchu muž.
Malé pyramidy staví klientům na míru. „Každého změřím na energetická centra, zkontroluji v jakém postavení má čakry, a podle
toho ji propočtu," popisuje.
Člověk má prý sedm čaker, tedy energetických center v těle. Pokud je zdravý, jsou
rozložená rovnoměrně.
Pyramidy si pacienti ukládají pod postel.
„Ruší geopatogenní zóny, které lidem škodí.
Změny způsobené pyramidální energií se brzy
projeví zlepšením spánku a snížením únavy,"
tvrdí Zach.
Účinky potvrzuje jeho klient. „Výrazně se mi
zlepšil spánek. Jsem nyní odpočatější než
dřív," říká padesátiletý podnikatel Milan Foltýn.
strana 70
ORL 2016-1
Pyramidální energie? Dle muže z Hodonína léčí, brání hnití jablek i vysušuje zdi
Terapii vyzkoušel kvůli nespavosti a vyčerpání. Změnu energií prý cítí. Je přesvědčený, že nejde o placebo, jelikož po čase si
už neuvědomuje, že pod postelí pyramida je,
a i tak se cítí lépe.rlatánství, říká lékař
Podle něj může být pyramidální energie
vhodný doplněk k běžné léčbě. „Nevidím důvod, proč by ji pacient neměl využít, neuškodí
mu to. Ale určitě to není dostačující samostatná léčba," vysvětlil svůj postoj.
Brno - Terapie pyramidální energií podle
Jana Zacha zabírá na všechno. Podle názorů
brněnských lékařů, které Brněnských deník
Rovnost oslovil, to ale není tak jisté. Někteří
metodu označují přímo za šarlatánství, další
mluví o neškodné doplňkové metodě, která
nemůže nahradit léčbu.
Brněnská celostní lékařka Michaela Ferancová praktikující ajurvédskou medicínu to
vidí podobně. „Pro člověka je důležitá
duchovní část, jakési duchovní propojení.
Pokud vznikne, nevidím důvod, proč by to
nemělo pomoci," myslí si. Sama však terapii
pyramidální energií neprovozuje.
Nedůvěřivě se k pyramidální terapii staví ortoped Jan Poul. „Nevěřím podobným šarlatánům, obzvláště ne v ortopedii. Na takovouto terapii bych u sebe ani u svých pacientů nespoléhal," prohlásil.
Účinkům terapie věří i slavný žokej Josef
Váňa. Naordinoval ji svým koním.
Ani neurolog Jaroslav Lněnička léčbu neuznává. „Je to paramedicínská metoda. Neexistuje studie, která by prokázala, že má tato
terapie větší účinek než obyčejné placebo.
Pracuje jen na principu víry," konstatoval
neurolog.
Dodal, že podobné léčení nemůže s čistým
svědomím nikomu doporučit, protože pokud
něco pacientům poradí, musí tomu pevně
věřit a ručit za úspěch.
Zato psycholog Jiří Brančík přistupuje k této
alternativní léčbě méně skepticky. „Neviděl
jsem přesvědčivé důkazy, které potvrzují
účinnost této terapie, ale také nemohu říct,
že je to nesmysl," uvedl.
O léčivých účincích pochybují lékaři. Třeba
brněnský neurolog Jaroslav Lněnička si myslí,
že jde o šarlatánství. „Podobné metody
spoléhají víc než na metodiku na představení,
kterým takzvané léčení doprovází," upozorňuje.
Zach se za šarlatána nepovažuje. Podle něj se
ale pacient musí léčbě otevřít. „Pyramida
nikomu neublíží, ani těm, kdo ji odmítnou.
Podle mě je to nejlepší přítel člověka," myslí
si léčitel.
Pozitivní vliv na zdraví není doživotní.
„Pokud nepřicházíte s pyramidou do styku
praviderlatánství, říká lékař
Přesto nepřesvědčil ani svého švagra. „Jednou
si přišel lehnout do velké pyramidy, ale
jakmile okamžitě nepocítil účinky, odsoudil
to jako nesmysl. Pyramida si ale člověka zharmonizuje po opakovaném ulehnutí, někomu
stačí druhé, někomu až páté ulehnutí," vypráví.
Brno - Terapie pyramidální energií podle Jana
Zacha zabírá na všechno. Podle názorů brněnských lékařů, které Brněnských deník
Rovnost oslovil, to ale není tak jisté. Někteří
metodu označují přímo za šarlatánství, další
mluví o neškodné doplňkové metodě, která
nemůže nahradit léčbu.
strana 71
ORL 2016-1
Nedůvěřivě se k pyramidální terapii staví ortoped Jan Poul. „Nevěřím podobným šarlatánům, obzvláště ne v ortopedii. Na takovouto terapii bych u sebe ani u svých pacientů nespoléhal," prohlásil.
Ani neurolog Jaroslav Lněnička léčbu neuznává. „Je to paramedicínská metoda. Neexistuje studie, která by prokázala, že má tato
terapie větší účinek než obyčejné placebo.
Pracuje jen na principu víry," konstatoval
neurolog.
Dodal, že podobné léčení nemůže s čistým
svědomím nikomu doporučit, protože pokud
něco pacientům poradí, musí tomu pevně
věřit a ručit za úspěch.
Zato psycholog Jiří Brančík přistupuje k této
alternativní léčbě méně skepticky. „Neviděl
jsem přesvědčivé důkazy, které potvrzují
účinnost této terapie, ale také nemohu říct,
že je to nesmysl," uvedl.
Podle něj může být pyramidální energie
vhodný doplněk k běžné léčbě. „Nevidím
důvod, proč by ji pacient neměl využít,
neuškodí mu to. Ale určitě to není dostačující samostatná léčba," vysvětlil svůj postoj.
Brněnská celostní lékařka Michaela Ferancová praktikující ajurvédskou medicínu to
vidí podobně. „Pro člověka je důležitá
duchovní část, jakési duchovní propojení.
Pokud vznikne, nevidím důvod, proč by to
nemělo pomoci," myslí si. Sama však terapii
pyramidální energií neprovozuje.lně, časem
Pyramidální energie? Dle muže z Hodonína léčí, brání hnití jablek i vysušuje zdi
účinky slábnou. Ale stačí dojít se zase dobít,"
vysvětluje Zach.
Pracuje jen na principu víry," konstatoval
neurolog.
Se svými klienty se hodonínský učitel dělí
o velkou pyramidu. „Pokud někdo potřebuje
terapii ve velké pyramidě, může přijít ke mně.
Za ulehnutí si účtuji tři sta korun," uvádí.
Dodal, že podobné léčení nemůže s čistým
svědomím nikomu doporučit, protože pokud
něco pacientům poradí, musí tomu pevně věřit a ručit za úspěch.
Když má někdo zájem o vlastní pyramidu, za
malou z dřevotřísky a hliníku zaplatí do tří tisíc korun. Za velkou dřevěnou pyramidu si
ještě asi dva tisíce připlatí.
Zato psycholog Jiří Brančík přistupuje k této
alternativní léčbě méně skepticky. „Neviděl
jsem přesvědčivé důkazy, které potvrzují
účinnost této terapie, ale také nemohu říct, že
je to nesmysl," uvedl.
Léčitel pomocí pyramid i vysušuje vlhká
místa v domech, proces však drží v tajnosti a
usiluje o patent.
Jde o šarlatánství, říká lékař
Brno - Terapie pyramidální energií podle Jana
Zacha zabírá na všechno. Podle názorů brněnských lékařů, které Brněnských deník
Rovnost oslovil, to ale není tak jisté. Někteří
metodu označují přímo za šarlatánství, další
mluví o neškodné doplňkové metodě, která
nemůže nahradit léčbu.
Nedůvěřivě se k pyramidální terapii staví ortoped Jan Poul. „Nevěřím podobným šarlatánům, obzvláště ne v ortopedii. Na takovouto
terapii bych u sebe ani u svých pacientů nespoléhal," prohlásil.
Podle něj může být pyramidální energie
vhodný doplněk k běžné léčbě. „Nevidím důvod, proč by ji pacient neměl využít, neuškodí
mu to. Ale určitě to není dostačující samostatná léčba," vysvětlil svůj postoj.
Brněnská celostní lékařka Michaela Ferancová
praktikující ajurvédskou medicínu to vidí
podobně. „Pro člověka je důležitá duchovní
část, jakési duchovní propojení. Pokud
vznikne, nevidím důvod, proč by to nemělo
pomoci," myslí si. Sama však terapii pyramidální energií neprovozuje.
http://www.denik.cz/z_domova/pyramidalni-energie-dle-muze-zhodonina-leci-brani-hniti-jablek-i-vysusuje-zdi-20160117-f4gz.html
Ani neurolog Jaroslav Lněnička léčbu neuznává. „Je to paramedicínská metoda. Neexistuje studie, která by prokázala, že má tato terapie větší účinek než obyčejné placebo.
strana 72
ORL 2016-1
Musíme držet hubu. Ale letos nás čeká takový průšvih, že tu pravdu všichni uvidí
Musíme držet hubu. Ale
letos nás čeká takový
průšvih, že tu pravdu
všichni uvidí
struktur EU. Měla by opravdu ČR někdy v
budoucnu přijmout euro? A když ano, tak
za jakých podmínek? Jaké klady a zápory
by v současné době přineslo zavedení evropské měny?
Nemá cenu přijmout euro, když měnová
unie nefunguje. S našimi platy a důchody
bychom se stali žebráky. Přívětivá maska
Evropské unie spadla a nyní je dobře vidět, že za ní jsou především mocenské zájmy. Ekonomická expertka Ilona Švihlíková kromě prezentace těchto názorů vyzvala v rozhovoru pro Parlamentnílisty.cz i některé politiky, aby si sundali růžové brýle.
Příznivci zapojení se do nových struktur často
argumentují, že jedině tam prý budeme moci
něco ovlivnit. Je to hezká úvaha, ale zcela
mimo mocenskou realitu Evropské unie. Jediné, co by nám to přineslo, by byla možnost
kývat hlavou tak intenzivně, jak by si přála
paní kancléřka Merkelová.
Euro je nepovedený projekt, protože nesplňuje základní podmínky pro fungování společné
měny pro různě rozvinutá území. A tak
funguje dlouhodobá redistribuce z vyspělejších částí EU do méně vyspělých. Takhle je
to v USA, aby různě vyspělá území mohla mít
jednu měnu – dolar. Podobně to bylo u Itálie
s lirou i u Československa s korunou. Pokud
je takováto úvaha ekonomicky a politicky nepředstavitelná, pak je možné založit hospodářskou a měnovou unii na trvalé restrikci.
Země, kterou zasáhne nějaký problém, musí
snižovat ceny a mzdy, což je bolestivé, neúčinné, sociálně neakceptovatelné a jedná se
vlastně o opakování ve stylu a la zlatý standard 30. let. Je to pořád stejná chyba –
vládnou mocenské představy a je zde odmítání reality. Buď se o tom nemluví (Finsko),
nebo se z obětí udělají viníci (jižní část Evropy).
Vstupovat do něčeho, co nefunguje, mi nepřijde jako příliš logický krok. A to už vůbec za
Co soudíte o silvestrovském sexuálním násilí
v Kolíně nad Rýnem a jiných městech v Německu?
Česká národní banka i naše ministerstvo
financí opět zamítly přijmout v nejbližší
době euro. Nicméně se k tomu naše
vládní reprezentace stále připravuje a v
současné době také zvažuje, zda se nezapojit do některých nově vzniklých
kurzu 27 Kč za euro, což je hluboko depreciovaný (záměrně snížený) kurz, který z nás
dělá žebráky – přepočtěte si, co by se za takového kurzu stalo s vaším platem, úsporami,
důchody…
Jsem ovšem mírný optimista, neboť podle Jiřího Drašnara, kterého si dovolím parafrázovat: „Do Čech sice vždycky všechno
dorazí pozdě, ale můžeš si být jistý, že když
to dorazí, tak už je potom.“ Z toho by vyplývalo, že začneme zavádět euro v situaci,
kdy se eurozóna začne rozpadat.
Evropská unie se snaží v poslední době vytvořit některé mechanismy, jež mají zabránit zejména dalším dluhovým i finančním krizím a podpořit ekonomický
růst. Jedná se například o vytvoření Bankovní unie, orgánů, které se budou zabývat
makroekonomickými nerovnováhami v
jednotlivých zemích, ustavením Národních
rad pro konkurenceschopnost a podobně.
Už nyní ale tyto kroky například kritizují
Slováci za to, že se jedná o další zbytečnou
byrokracii, která nerespektuje národní
specifika členských států. Jaký je váš
osobní názor na vznik těchto institucí a
opatření? Mohou být skutečně úspěšná?
Především platí, že představitelé EU rozhodují pozdě. Jejich reakce jsou zpožděné a většinou i chybné. Hodí se na ně bohužel Stiglitzův
bonmot, že řešení krize by nemělo být horší
než krize samotná. Chybí analýza problému a
schopnost vnímat signály před tím, než krize
plně vypukne – a to můžeme hovořit o krizi
strana 73
ORL 2016-1
eurozóny, Ukrajině či migraci. Již tyto dva
znaky ukazují na amatérismus elit, který ale
je samotné neohrožuje, ony se cítí být „za
vodou.“ Ohrožuje ovšem všechny ostatní.
Jestli něco opakované krize ukázaly, tak je
to skutečná tvář EU. Přívětivá maska spadla
a nyní je dobře vidět, že za ní jsou mocenské vztahy, kde ve všem podstatném dominuje Německo. Řečeno jednoduše, je
mnohem výstižnější hovořit o německé unii
než o EU.
Vytváření mechanismů a la Bankovní unie
by bylo vhodné, kdyby skutečně byla v praxi
naplňována subsidiarita (respektování pravomocí nižších úrovní řízení) a kdyby zde bylo
rozšířené vědomí a přijmutí toho, že noví
členové mají jiné potřeby a řeší trošku odlišné úkoly než „stará“ EU. Jenže ono je
mnohem výhodnější si je držet jako koloniální území, ze kterých si bude Západ vytahovat zisky, a když si opováží s Německem nesouhlasit, tak se jim dá najevo,
že mají držet hubu, jinak...!
Problém českých elit ovšem spočívá v tom,
že řada lidí do vyprávěnky o „hodné EU“
vložila nejen svůj politický kapitál, ale i své
upřímné naděje a touhy. A pro ně je to často
velmi kruté procitnutí, někteří proto pořád
odmítají přijmout realitu a chovají se jako
podle nějaké příručky. Neschopnost vnímat
realitu ovšem nutně vede k vršení chyb. Pro
mě osobně je myšlenka EU živá jen jako
Evropa občanů, nikoliv elit.
Musíme držet hubu. Ale letos nás čeká takový průšvih, že tu pravdu všichni uvidí
Podle názorů některých českých ekonomů,
působících v orgánech EU, Řekové „pohlédli přímo do tváře své ekonomické smrti“ a začali brát výhrady EU vážně. Prý
mění svůj měnový i penzijní systém a
provádějí i další potřebné kroky, aby snížili zadlužení a nastartovali svoji ekonomiku. Myslíte si, že to je skutečnost a
Řecko se v budoucnu stane řádným a
prosperujícím členem měnové unie EU?
Nebude potřebovat další, už čtvrtý balíček
finanční pomoci?
Řekové především pohlédli do tváře mocenské realitě EU. Podívejte se, řecká ekonomika je nějakých 1,5 procenta ekonomiky
Unie. Tady přece o ty finanční záležitosti dominantně nejde. Jde o to nastavit německá
ekonomická pravidla jako jediná možná
pravidla, a to silou. A samozřejmě se nabízí
možnosti zprivatizovat si letiště, přístavy, infrastrukturu… to jsou přeci pěkné dárečky.
Představitelé Syrizy si sami – protože nebyli
zapojeni v oligarchických strukturách Nové
demokracie a Pasoku – dobře uvědomovali,
co je třeba udělat. Jejich plány byly realistické, kdyby se jim jen povolil minimální
prostor. Jenže platilo: radikální levice musí
být zničena. Řecko je jen první obětní beránek mocenského soupeření v eurozóně.
Veškerá opatření, která byla doposud v Řecku
prováděna, jen zhoršila situaci – sociální, ale i
ten dluh, který je samozřejmě naprosto nesplatitelný. Řecko potřebuje restrukturalizovat
ekonomiku a veřejnou správu. To je obtížný a
dlouhodobý úkol, ale od protektora bych jeho
splnění neočekávala.
Ekonomové, kteří působí při EU shodně
tvrdí, že migrační krize oslabí ekonomiku
Unie jen krátkodobě a způsobem, který
Unie určitě zvládne bez větších problémů.
V budoucnu prý pak bude vymírající Evropa na tom profitovat. Souhlasíte s nimi?
Neoslabí například utečenecká vlna Německo do té míry, že se to odrazí i na obchodních vztazích s Českou republikou?
Jinými slovy, naše firmy dostanou od Německa s pokleslou produkcí daleko méně
zakázek…
U ekonomů, kteří působí při EU, mě to nepřekvapuje. Jsou koneckonců často velmi
dobře placeni za to, aby nevnímali realitu, a
daří se jim to velmi dobře.
Nebudu se opakovat s tím, že migrační krize
je řešena katastrofálním způsobem. Jen
obecně podotýkám, že je rozdíl, jestli přicházejí lidé postupně, nebo ve velkých vlnách.
Každá země má nějakou absorpční kapacitu,
která je dána nejen finančními možnostmi, ale
také organizačními schopnostmi a samozřejmě i psychologickou (ne)připraveností obyvatelstva. U Německa, v jehož případě se operuje s desítkami tisíc neobsazených pracovních míst, bych alespoň zmínila jeho paralelní snahu o přechod na vyspělou Industrie
4.0, tedy plně automatizovanou výrobu.
Vyspělé státy EU (mimo země V4) už
dojednávaly oficiální transfery válečných
strana 74
ORL 2016-1
uprchlíků z Turecka do Evropy. Skutečně je k tomu vedou jen chvályhodné
humanitární aspekty, nebo mají v tomto
kroku hlavní podíl negativní demografické křivky těchto zemí? A opravdu
je „spásnou“ myšlenkou omladit Evropu
přistěhovalci z Blízkého východu a Afriky? Nestačilo by třeba jen nastavit sociální podmínky pro mladé evropské rodiny takovým způsobem, aby se jim vyplatilo mít více dětí?
Role Turecka je klíčová nejen pro migrační
krizi, ale také pro geopolitickou situaci minimálně Blízkého východu. Musím říct, že
platit zemi, která minimálně finančně podporuje Islámský stát a koncentrovaně útočí
na Kurdy, kteří jako jedni z mála proti ISIL
statečně bojují na zemi, to je skutečně ukázka „mistrovství“ elit EU. Erdogan má nejen
vrabce v hrsti, ale holub mu ještě sám
slétnul do ruky, protože si chce nechat zakroutit krkem. K Turecku se dobře hodí
anglické přísloví: With friends like these,
who needs enemies? (Máte-li takové přátele,
nač by vám byli nepřátelé? nebo Máte-li takové přátele, potřebujete ještě nepřátele? )
Demografický vývoj je ve vyspělých zemích
negativní již dlouho. Je to opravdu taková
tragédie? Obzvláště tehdy, když se bude
rozšiřovat automatizace? Proč nechtějí mít
ženy ve vyspělých zemí děti, resp. mají jen
málo dětí? Není to třeba tím, že systém, který zohledňuje jen výkon, chápe děti jako nákladovou položku? Ze špatné diagnózy
Musíme držet hubu. Ale letos nás čeká takový průšvih, že tu pravdu všichni uvidí
situace může vzejít jen špatné řešení. Jsme
zase u bonmotu Stiglitze: řešení krize by nemělo být horší než krize samotná.
V souvislosti s migrační krizí se česká veřejnost i politická scéna začala polarizovat
na odpůrce přijímání uprchlíků a jejich
příznivce. Rozděluje skutečně prezident
Zeman společnost, jak to tvrdí někteří
jeho kritikové, anebo je to jinak? A bude
takové názorové rozdělení ve společnosti
gradovat? Za co zaslouží prezident chválu,
zač naopak kritiku? Jak kupříkladu chápete jeho výrok z posledního prezidentského projevu, že Česká republika je jen
naše? A co říkáte jeho nejnovějšímu názoru, že utečeneckou krizi organizuje Muslimské bratrstvo?
Různé názory na uprchlickou krizi nejsou
žádné české specifikum, jak se nám někteří
„znalci“ snaží namluvit. Ve vyspělých zemích,
jak nyní vidno z Německa i ze Švédska,
ovšem funguje lépe oficiální cenzura, která
prostě určité informace zatajuje. Ale když se
podíváte do diskusí například německých médií, tak nebudete mít pocit, že by ČR byla v
jiném světě. Je to téma, jež je vnímáno s
velkou emocionalitou a ve kterém se bohužel
už jen nálepkuje mezi tzv. sluníčkáři a tzv. fašisty. Diskuse o příčinách krize, o tom, jaké
funkce by měl plnit stát, co od něho očekáváme a podobně zcela mizí v nadávkách a
sprostotách všeho druhu.
Prezident je ve svých názorech dlouhodobě
konzistentní. Je zvláštní, jak jsou média jeho
osobou posedlá, ale podle mého názoru on
prostě vyjadřuje názory své voličské skupiny.
Nemám pocit, že kdyby nebyl prezidentem, že
by názory této skupiny byly jiné.
Stejně tak mě fascinuje, co se seběhlo kolem
prostého konstatování, že tato země je naše.
Pro mě je důležité tomu „naše“ dát pozitivní
obsah: ekonomicky, sociálně, společensky.
Ono „naše“ pro mě znamená i společnou odpovědnost vůči této zemi.
Koncem ledna by mělo dojít k zavedení zákona o elektronické evidenci tržeb, který
vzbudil u části podnikatelské veřejnosti,
ale i ve Sněmovně velké negativní emoce.
Opoziční poslanci začali kvůli němu už v
minulém měsíci s dosud nevídanými obstrukcemi. Jak vy sama posuzujete znění
tohoto zákona, přinese skutečně do státního rozpočtu potřebné miliardy? A proč se
vlastně opozice této nové legislativní normě tolik brání? Je opravdu tím hlavním
důvodem fakt, že by zakoupení registračních pokladen a příslušného vybavení
zlikvidovalo mnoho drobných podnikatelů?
Víte... to, že hlavním politickým tématem je
u nás rozprava, jestli se budou vydávat
účtenky, ukazuje, že jsme skutečně periferie.
Copak tohle je nějaké téma na obstrukce?
U EET se často hovoří o zvýšení daňového
inkasa. Ano jistě, úniky u DPH jsou realitou.
Ale nejde jen o ně. Prostě NENÍ normální,
aby určité skupiny neplatily daně a jiné ano.
Jenže tohle prazvláštní podnikatelské podhoustrana 75
ORL 2016-1
bí se tady tak usadilo, tak zarylo, že vyrvat
ho i s kořeny bude velice obtížné.
Skutečnost, že některé ekonomické subjekty
roky neplatí daně navíc vede k tomu, že stát
takové podnikání vlastně „dotuje“. Se zavedením EET by navíc vyniklo, jak nízké jsou
naše mzdy, když se kupní síla „povzbuzuje“
právě přes fakt, že některé subjekty neplatí
daně.
Samozřejmě, že ti, kteří říkají, že je třeba se
koncentrovat na ty velké ryby, mají pravdu.
Daňové ráje a vnitrofiremní ceny jsou tématem, které nelze vynechat, i když v řadě
ohledů vyžaduje mezinárodní spolupráci.
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Musime-drzethubu-Zadna-EU-je-to-Nemecka-unie-Ale-letos-nas-ceka-takovyprusvih-ze-tu-pravdu-vsichni-uvidi-tusi-Ilona-Svihlikova-417037
Ďábel není pohádka:
Nejznámější exorcista
současnosti vypráví
Redakce Protiproud přináší několik vzpomínek Gabriele Amortha, nejvýznamnějšího žijícího exorcisty, a připomíná, že posedlost
je reálnou hrozbou, nikoli jen námětem hororových filmů
Exorcismus - vymýtání ďábla. Procedura
stále potřebná a využívaná, zahalená rouškou tajemna. Nebýt popkultury, především
kinematografie, neměl by dnes běžný člověk
o existenci exorcistů v moderní době ani po-
Musíme držet hubu. Ale letos nás čeká takový průšvih, že tu pravdu všichni uvidí
nětí. Hororové filmy totiž udělaly z fenoménu
posedlosti ďáblem cosi velmi vzrušujícího - a
současně banálního až k nepravděpodobnosti.
To se ostatně týká i satana samotného. A v
tom právě spočívá to největší nebezpečí (a
často pravděpodobně i záměr) producentů této
mystifikace.
Jaký potom div, že pro většinu dnešních lidí
(mnohé katolíky nevyjímaje), je exorcismus
něčím archaickým, překonaným, téměř mýtickým. Mnohé případy posedlosti proto bývají
diagnostikovány jako "pouhé" duševní
onemocnění. Jenže "moderní léčba" v těchto
případech zcela selhává, nanejvýš pouze tlumí
některé z vnějších příznaků.
Skutečná posedlost se přitom může projevovat
různým způsobem, různou pravidelností či intenzitou. Vnější projevy nemusejí být zdaleka
tak extrémní, jak si je lidé představují na základě béčkových filmů či komiksů. Jaká je
tedy realita?
Slavný exorcista Gabriele Amorth se za svůj
dlouhý život setkal se stovkami případů posedlosti. Na některé z nich vzpomíná ve svých textech.
Několik vzpomínek exorcisty
Přinesli mi několikaměsíční dítě. Rodiče si
neuměli vysvětlit některé jeho neobvyklé
reakce. Pláč, který působil, jakoby pocházel z
jiného světa. Nenormální křik na svůj věk.
Lékaři ho vyšetřili, nic nenašli. A tak rodičům
řekli:
„Počkejte, až vyroste. Postupně se vše vyřeší."
Z jejich pohledu to je pravda. Dítě nemá takové problémy, které by se musely řešit léky.
Spíše naopak, nejednou se stane, že pokud dítěti podají nějaký uklidňující lék, reaguje
opačně. Je velmi podrážděné. Léky mu nepomáhají, mají opačný, nežádoucí efekt.
Uběhlo několik dní a otec, který je praktikujícím katolíkem, si všiml něčeho neobvyklého. Sotva vkročí s dítětem do kostela, dítě
začne zoufale plakat. Zčervená v obličeji a
všude mu naběhnou žíly. Připomíná nezvládnutelný oheň. A tak v otci vzniklo podezření, že jde o cosi, co není lidské, co je třeba
vyhnat. A proto přišel za mnou.
Nikdy ke mně nepřivedli takové malé dítě.
Mám pochybnosti, ale dobře vím, že exorcismus nikdy neublíží. Tak mi to mnohokrát
opakoval páter Candido. Buď má pozitivní
účinek, nebo žádný.
A tak si dám na sebe štolu, do ruky vezmu
knihu exorcismů, svatý olej, svěcenou vodu a
začínám exorcismus. Stačí pouze několik slov
a dítě začíná plakat a silně křičet. Přestože má
jen několik měsíců, zdá se, že je schopno vytrhnout se z otcova náručí.
Otec ho musí položit na zem. V rychlosti končím exorcismus a rodičům říkám, že exorcismus musíme zopakovat vícekrát, a to nejméně
tři až čtyřikrát týdně.
Takovým způsobem to trvá několik měsíců.
strana 76
ORL 2016-1
Ďábel není pohádka: Nejznámější exorcista současnosti vypráví
Jak tyto děti rostou, objevuje se jasný příznak, který svědčí o jejich posedlosti: je to
zákeřnost. Zákeřnost, která se vymyká rozumu a zejména věku. Je to způsob jednání zla,
touha ničit. Zároveň to vypadá, jakoby vše
bylo projevem osobnosti, jakoby tu šlo o výbušnost, kterou dokazují vlastní sílu všemu a
všem.
Gabriele Amorth
Ďábel nikdy nic neříká. Jediným viditelným
znamením, kterým se projevuje, je strašný
křik dítěte během celého trvání exorcismu.
Když skončím, ztichne. Pláč dítěte během
obřadu drásá srdce rodičů.
Existuje mnoho případů dětí i dospívajících, u
kterých byla tato zákeřnost jasným znakem
posedlosti. O některých psaly noviny, do televizních pořadů byli pozváni kriminologové
a psychiatři, aby se pokusili vysvětlit takovou
hroznou krutost. Na exorcistu se zapomnělo.
Pokud by ho někdo zavolal, objasnil by tyto
případy během několika minut. Řekl by: "Jde
o posednutí ďáblem."
Zdá se, že pro jejich syna není žádné útěchy.
Prosím je, aby se hodně modlili, postili se a
denně přicházeli na mši svatou. Uposlechli
mé rady, a tak se po několika měsících stalo
to, co jsem v takovém krátkém čase nikdy
nečekal.
Rodiče přišli s dítětem opět. Začal jsem s
exorcismem, ale dítě je klidné a nepláče.
Usmívá se. Pomodlím se celý obřad,
pokropím ho svěcenou vodou, pomažu posvěceným olejem. Je to neuvěřitelné: po
několika měsících je dítě osvobozeno. Na
vlastní kůži jsem se naučil, jaké strašné bývá
posednutí dětí. Agresivní, divoké. Zároveň
jsem pochopil, jaké jsou děti bezbranné a
křehké.
Jon a Robert byli také v centru. Potloukali se
po něm a pozorovali děti, které pobíhaly nedaleko vstupu do jednoho z obchodů.
Najednou dostali nápad: "Co kdybychom nějaké dítě unesli?"
Nejprve se pokusili přilákat dvouleté dítě,
které si hrálo se svou sestřičkou, ale matka to
uviděla a oba odehnala.
James byl v obchodním centru spolu s
matkou. Ta ho na chviličku nechala samotného před dveřmi obchodu. Když se vrátila, zjistila, že malý zmizel. James zatím kráčel sám
až před samotnou budovu, kde ho chytili oba
chlapci. Přišli k němu, chvíli s ním rozmlouvali, aby si získali jeho důvěru a pak ho vyvedli ven z nádvoří. Celou scénu zachytily
bezpečnostní kamery. Jon a Robert vedli
chlapce skoro čtyři kilometry. Dítě začalo
plakat a volat mámu. Ale oni ho táhli dál. Nedaleko kanálu Robert ze žertu navrhl:
"Co se stane, hodíme-li ho do kanálu?"
Dětští vrazi
James Bulger se narodil v Liverpoolu 16.
března 1990. V roce 1993, kdy měl pouze tři
roky, ho unesli a zavraždili dva desetiletí
chlapci, Jon Venables a Robert Thompson. K
únosu došlo v obchodním centru New Strand
v Botole v Anglii, kde byl tehdy James se
svou matkou Denise.
Pak ho jeden zvedl za nohy a nechal
spadnout. Způsobil mu tím hlubokou ránu na
čele. Oba věděli, že tentokrát zašli příliš daleko.
A tak se skryli se za nedaleký plot a přihlíželi
se. Ale u chlapce se nikdo nezastavil. Vyšli
tedy ze svého úkrytu a malého vzali.
Namířili si to do města. Ránu na Jamesova
čele zakryl Jon kapucí své vesty. Když přišli
na křižovatku, chlapec se jim vytrhl z rukou a
utíkal doprostřed cesty volajíc mámu. Robert
strana 77
ORL 2016-1
ho doběhl a táhl ho pryč. Mnozí motocyklisté si všimli dítěte, které se zpěčovalo a nechtělo jít. Ale nikomu nenapadlo sesednout
z motorky a zjistit, co se vlastně děje. Jon
chytil Jamese za nohy a Robert za krk. Nesli
ho tak až na trávník před jednu restauraci.
Zde k nim přišla nějaká žena, která si všimla
Jamesovy rány. Zeptala se jich, co se stalo.
"Nevíme. Našli jsme ho pod kopcem," odpověděli Jon a Robert a tvářili se, že chlapce
neznají. Žena upozornila nejbližší policisty.
Ti se však dali opačným směrem. Křičela,
aby se zastavili, ale marně.
Všichni tři šli dál a jejich cesta vedla až do
County Road. Po cestě se zastavili v různých
obchodech.
Pak přišli před železniční stanici Walton &
Anfield na Walton Lane. Byla to malá, už
nepoužívaná stanice. Vrátili se kolem cesty
zpět, pak zašli do uličky, ale hned z ní vyšli.
Policejní stanici měli po pravé straně a Robertův dům po levé. Rozhodli se vrátit k železnici, aby se vyhnuli policejní stanici.
Tuto trojici během jejich dlouhé cesty vidělo třicet osm lidí. Nikdo je však nezastavil.
Zatímco kráčeli směrem k železnici, Jon z
chlapce strhl kapuci a hodil ho mezi stromy.
Jeden z chlapců vzal modrou barvu, kterou
koupili ráno v obchodě, a natřel jí Jamesovi
tvář. Pak do něj začali házet cihly a kameny.
Bili ho železnou tyčí. Jeden z nich ho začal
kopat.
Ďábel není pohádka: Nejznámější exorcista současnosti vypráví
Thompson kopl malého Jamese do tváře s takovou silou, že v ní zůstal otisk jeho boty.
Stáhli mu kalhoty a jeden z chlapců mu kroutil genitáliemi. Do chlapcových úst nacpali
tužkové baterky, které koupil před několika
hodinami. James měl zlomeniny na různých
částech těla. Ještě živého ho nechali na kolejích, hlavu mu zakryli kameny a doufali, že
když ho přejde vlak, jeho smrt bude vypadat
jako náhoda. Po chvíli opravdu vlak přeřízl
tělo malého na dvě poloviny. Pitva později
prokázala, že James byl mrtvý už předtím,
než ho vlak přejel.
V následujících měsících absolvovali oba
chlapci hodně testů. Ty ukázaly, že Thompson, syn alkoholika, byl otcem opakovaně
znásilněn. Stejně i jeho mladší bratr. Venables
byl syn rozvedených rodičů, kteří oba měli v
minulosti patologické deprese. Měl staršího
bratra a mladší sestru, oba měli problémy s
chováním. Proto se mu ve škole vysmívali a
neustále byl předmětem šikany. Venables poznal Thompsona ve škole poté, co oba propadli. Společně chodívali za školu. Hnáni silou, pro kterou není vysvětlení, unesli malého
Jamese a zavraždili ho, jakoby pili sklenici
vody.
Jak je možné, že udělali takový hrozný čin?
Bohužel, logicky to není možné vysvětlit. Můžeme zkoumat jejich minulost a těžké dětství.
Ale ať chceme nebo ne, ani to uspokojivě neobjasňuje tak velkou krutost a zákeřnost.
A v tomto případě jde o ďáblovu zákeřnost.
Takový delikt nelze vysvětlit jinak, jen jako
řízení ďábla. Byl to právě on, kdo se nějakým
způsobem dokázal zmocnit těchto dvou chlapců a přivést je krok za krokem k nenormální a
strašlivé zkaženosti, vraždě malého neviňátka.
Takovou zákeřnost nelze vysvětlit. Je však
velmi důležité všimnout si násilí otců vůči dětem, což je i Thompsonův případ. Násilí otců
na synech je jedním z přednostních kanálů,
kterými satan vstupuje do světa.
To, že Thompson byl opakovaně znásilněn
svým otcem, není zanedbatelným detailem.
Chlapci jsou často posedlí démonem, pokud
byly v minulosti znásilněni vlastním otcem.
Otcovo násilí je velmi účinným kanálem, kterým přichází démon. Vina otců zasahuje děti
pro zlo mimořádného charakteru. Ne všichni,
kteří byli znásilnění svými otci, jsou později i
posedlí. Ale mnozí ano. Otcové předávají
synům duchovní dědictví, které matky nemají. Pokud otec často žehná vlastního syna,
jeho požehnání mají pozitivní účinek,
mnohem pozitivnější, než když žehná matka.
Proto pokud otec znásilní svého syna, efekt
může být devastující.
Nešťastná Marinella
Marinella měla osmnáct let, když ke mně přišla poprvé.
"Proč si myslíš, že jsi posedlá?" ptám se jí.
"Otče," říká mi," už od dětství nedokážu
vstoupit do kostela. Nedokážu vejít na svatá
strana 78
ORL 2016-1
místa. Snažím se tam vstoupit, ale nějaká
síla mi v tom brání."
"Odkdy tím trpíš?"
"Přibližně od mých sedmi let."
"Stalo se něco, když jsi měla sedm let?"
"Ano... Trochu se stydím ... "
"Přede mnou se nemusíš stydět. Řekni mi
všechno."
"Otec mě znásilnil..."
"Kolikrát tě znásilnil?"
"Mnohokrát. Nyní je už mrtvý. Ale nic se
nezměnilo. Můj život je plný neštěstí. Chci
prosit Boha o pomoc, ale nedokážu to. Nedokážu se modlit a nevím, kdo by mi mohl
pomoci."
To znamená, že posednutí, pokud o něj jde,
trvá už jedenáct let. Tedy velmi dlouhou
dobu. Rozhodnu se proto neprovést exorcismus ihned. Jsem doma sám a nemám u sebe
žádné asistenty. Obávám se možné agresivní
reakce. Dohodneme se tedy na setkání za týden.
Marinella přišla přesně za sedm dní. Mám u
sebe deset osob. Devět laiků a mladého kněze, který mě poprosil, aby mohl být občas
přítomen při exorcismu.
Dívka si lehne na lůžko a nechávám ji
spoutat. Dám si na sebe štolu, do ruky vezmu svěcenou vodu a svatý olej. Začnu s latinskými modlitbami.
Ďábel není pohádka: Nejznámější exorcista současnosti vypráví
Marinella reaguje okamžitě. Hází sebou, ale
pásy, kterými je připoutána, zatím drží. Mladý kněz vedle mě sleduje celou scénu s obavami. Pak ve chvíli lítosti nad dívkou udělá
něco, co raději nikdy neměl dělat. Přistoupí k
Marinelle, dotkne se jejího ramene a řekne:
"Odvahu, brzy to skončí."
Marinella se obrátí, pronikne ho očima zmije
a řekne mu:
„A ty jsi kdo, malá panna?"
"Jsem ..."
"Mlč!" Zasáhl jsem. Požádal jsem mladého
kněze, aby ustoupil. Ale škoda, už bylo pozdě.
Ďábel dívá na mladého kněze a vychrlí na něj:
"Malá panna, co tu děláš? Neměla bys být o
této hodině v posteli a spinkat? Aach, promiň.
Ty, když jsou všichni v posteli, nikdy nejdeš
spinkat. Ty v noci nespíš. Ty masturbuješ
před televizorem. Baví tě marnit čas o samotě, ne? Oh, ano, je to pravda. Co děláš? Neodpovídáš? Bídná panna, odhalená tady přede
všemi!"
A hlučný smích pohřbí i to, co z mého
společníka zůstalo.
Ale teď na něj nemám čas. Musím pokračovat
v exorcismu. Ďábel odrovnal mladého kněze a
já vím, že prozatím s ním nic víc činit nehodlá. Vedle něj totiž stojím já. Můj exorcismus
je pro démona strašným trestem. A s tímto
trestem se teď musí konfrontovat.
"Mlč, ďáble!" křičím. "Mlč! Odpověz mi
jménem Krista: Kdo jsi, že se opovažuješ obtěžovat tuto dívku? Kdo jsi?"
Marinella sebou hází a z úst jí tečou sliny.
Najednou se začne velmi silně třást a z úst jí
zazní dlouhé vytí.
"Mlč ty, kněz! Neodpovím ti!" křičí. "Nikdy
ti neodpovím!"
"Ve jménu Krista, odpověz mi! Kdo jsi?
Řekni mi, kdo jsi!"
Z hrdla Marinelle vychází ponurý hlas: Jsem
noční můra Marinelly. Jsem její démon a její
potěšení. Jsem ďábel a příčinou toho, že jsem
ji posedl, je její otec. Bude mnou posedlá
navždy."
"Ne, nezůstaneš navždy u nikoho. Kristus vítězí. Kristus zvítězil. Kristus tě porazí!"
Pokračuji v exorcismu. Zdá se, že latinské
modlitby mají účinek. Marinella reaguje na
moje slova během tří hodin velmi agresivně.
Pak ukončím exorcismus. Marinella se nepamatuje na nic, co se před chvílí událo. Požádal jsem ji, aby mi vyprávěla něco o otci. Odpověděla:
"Byl to násilník a já jsem byla jeho hračkou.
Musela jsem splnit jeho požadavky. Jinak mě
bil až do krve a stejně i mou matku. To vše
jsem trpěla dlouhé roky, dokud nezemřel. Ale
víte, co vám řeknu?''
"Co?"
strana 79
ORL 2016-1
"Řeknu vám, že ho nedokážu nenávidět. Byl
to můj otec. Byl to můj otec ... "
Marinella se pustí do pláče. Utěšil jsem ji a
dohodl jsem se s ní na dalším setkání za týden. Poprosil jsem ji, aby se vyzpovídala a
každý den se snažila přiblížit co nejvíce k
nějakému kostelu. Říkám jí:
"I když nedokážeš vejít do kostela, zkus stát
před ním venku alespoň pět minut v tichosti.
Uvidíš, že pokud to budeš dělat každý den,
po několika měsících dokážeš do kostela i
vejít."
Rozloučím se s ní, ale vím, že mě čeká ještě
jedna úloha; promluvit si s mladým knězem.
Čeká na mě před místností, kde proběhl
exorcismus. Hledí do země. Je zlomený a
zároveň vystrašený.
Říkám mu: "Vidíš, co se stane, když si příliš
troufáš? Nejprve je třeba mít s démony jistou zkušenost. Ale především musíš vést
svatý život. Jinak tě ďábel odhalí a před všemi poníží."
"Otče, je mi to líto."
"Bude to pro tebe ponaučením."
"Otče ..."
"Prosím."
"Musím vás o něco poprosit."
"Ano, prosím."
"Můžete mě vyzpovídat?"
Ďábel není pohádka: Nejznámější exorcista současnosti vypráví
Vraždící Erika
21. února 2001 v Novi Ligure v Itálii Erika
de Nardo, která tehdy měla sedmnáct let, se
svým přítelem Maurem Favara - "Omarem",
také sedmnáctiletým, ubodala k smrti kuchyňským nožem svou matku Susan Cassinio
- „Susy "a jedenáctiletého bratra Gianluca.
Hrůza a dynamika tohoto činu člověka až
mrazí.
Susy se spolu se synem vrátila domů kolem
půl osmé večer. Zazvonila u dveří. Otevřela
její dcera Erika. Společně šli do kuchyně a
tam se mezi matkou a dcerou začala hádka o
zlých školních výsledcích dívky.
Tehdy se to spustilo: první bodnutí. Po něm si
dívka natáhla rukavice. Qmar, který byl ukrytý v koupelně v přízemí a rukavice už měl na
rukou, přiběhl k Erice, aby jí pomohl.
Společně zaútočili na Susy zezadu. Jeden z
nich jí zacpal ústa rukou a druhý zasazoval
rány nožem. Pak se přidal i druhý. Žena se
snažila utéct, ale narazila do kuchyňského
stolu, který se pod silou nárazu rozlomil na
dvě části. Oba bodali nožem, dokud Susy nebyla mrtvá.
Gianluca rychle přiběhl z prvního patra a zděšen viděl celou scénu matčiny vraždy. Oba si
ho hned všimli a okamžitě zasadili ránu i
jemu. Nejprve v přízemí, pak v prvním patře
vilky. Tady, v Eričině pokoji, byl Gianluca zavražděn padesáti sedmi bodnutími nožem.
Erika a Omar se pak vrátili na přízemí.
Společně plánovali, jak zavraždit i otce, který
měl přijít. Ještě předtím však byli prozrazeni.
Ani v tomto případě není co dodat.
Může být na světě ještě větší ohavnost? Větší
nenávist? Větší hněv? Zdá se, že je těžké si to
i jen představit. Je to nelidská ohavnost. Je to
ohavnost ďáblova. Podobná té, která zasáhla
dívku z Cassina, naštěstí jen na jeden den.
Laura měla v červenci 1988 čtrnáct let. V jeden večer ji kamarádka ze školy pozvala na
krátkou procházku.
"Kam půjdeme?" ptá se Laura.
"Podívat se na něco, co jsi ještě nikdy neviděla," odpoví přítelkyně.
Vyšly z města a zamířily do nedalekého lesa.
Po chvíli přišly k horské samotě a vstoupily
do domu. Deset osob zahalených kápěmi se
účastní spiritistických seancí. Vzývají duchy,
aby s nimi komunikovali. Pak obětují ďáblu
nějaké zvíře, které krátce předtím chytili.
Laura má strach, ale neodváží se utéct. Přítelkyně ji drží za ruku a přinutí ji zůstat. Trvá to
asi hodinu. Poté, co se všechno skončilo, se
obě přítelkyně vrátily do města. Podle Laury
šlo o hloupou hru, ale neškodnou. Rozloučila
se s kamarádkou a šla domů.
Když přišla domů, rodiče ještě nespali.
Pozdravili ji, ale Laura jim odpověděla
vulgárními nadávkami. Je to neobvyklé, protože Laura nikdy nenadávala, ani se nechovala
agresivně. V ten večer se k ní však vůbec
strana 80
ORL 2016-1
nedá přiblížit. Pokud se jí ptají na důvod nadávek a vulgárních slov, které opakovaně
vycházejí z jejích úst, okamžitě útočí. Plive,
kouše a křičí. Je to kdosi úplně jiný. Vypadá
jako posedlá.
Otec je praktikujícím katolíkem. Slyšel
mluvit o páteru Candidovi, exorcistovi od
Svatých schodů, mém učiteli. Dlouho nepřemýšlí a uprostřed noci vezme dceru autem
do Říma. Ke Svatým schodům přijel nad
ránem. Zastavil auto a čekal, až bratři o šesté otevřou bránu.
"Potřebuji mluvit s P. Candidem," říká
prvnímu bratrovi, jehož uvidí.
"Proč?"
"Musím mu ukázat mou dceru,“ ukazuje na
dívku vedle sebe, která nevrle hází nenávistné pohledy na řeholníka.
"Páter Candido je indisponován. Musíte se
obrátit na jeho nástupce. Jmenuje se páter
Gabriele Amorth a toto je jeho adresa."
Oba hned nastoupili do auta a přijeli ke
mně. Počkali, až jsem se vzbudil. Pak mě
zavolali.
V to ráno jsem měl před sebou dva velmi
tvrdé exorcismy. Proto jsem nechal otce s
dcerou čekat na vrátnici, pokud jsem neskončil.
O dvanácté mi připomněli, že mám s nimi
dohodnuto setkání. Byl jsem velmi unavený,
ale souhlasil jsem. Myslel jsem si:
Ďábel není pohádka: Nejznámější exorcista současnosti vypráví
Dám jim nějaké rychlé požehnání a pak končím.
"Dobrý den. Jak se jmenuje tato dívka?"
ptám se.
Odpovídá mi otec a ve vzduchu panuje napětí. Oba jsou velmi unavení. Ale ihned chápu,
že jde o něco více než jen o obyčejnou únavu.
Začínám požehnání. Hned jsem potrestán za
neopatrnost. Stojím příliš blízko Laury, která
skočí a kousne mě do zápěstí. Cítím, jak mi
její zuby vnikají do masa.
Vykřikl jsem a ustoupil. Pochopil jsem, že
jde o vážný případ. Začal jsem se soustředit a
modlím se pozorněji. Stačí deset minut a Laura jakoby splaskla. Zdá se, že je zničená nějakou nelidskou námahou.
"Jak ti je, Lauro?"
"Dobře,“ odpovídá.
"Lauro, teď jsi svobodná, jdi."
Laura vstala a vyšla na dvůr. Hned běhá a
hraje si s míčem.
Jak je možné, že byla osvobozena v tak krátkém čase? Je to zásluha jejího otce. Přesněji,
jeho rychlé reakce. Pokud je posednutí odhaleno dostatečně brzo, nestihne se zakořenit.
Ďábel se pokoušel Lauru dostat. Vešel do ní
během spiritistické seance. Během několika
hodin se však nedokázal zakořenit tak, jak
chtěl. Proto její osvobození bylo jednodušší.
žijí tak, jakoby život neměl smysl. Ďábel
všechno ničí a snaží se postavit jedny proti
druhým. Pokud se mu podaří postavit proti
sobě matku a otce, pokud dokáže rozdělit rodinu, dosáhne svého velkého cíle. Ďábel ví, že
pokud se rodiče rozvedou, způsobí rozdělení
a bolest všem blízkým, počínaje dětmi.
Exorcista
Gabriele Amorth (narozen 1. května 1925,
Modena) je italský kněz a dozajista nejznámější žijící exorcista.
Vystudoval práva a je členem Společnosti svatého Pavla. Je také členem Mezinárodní
papežské mariánské akademie a zakladatelem
Mezinárodní asociace exorcistů. V současné
době vykonává službu exorcisty v římské
diecézi.
Vydání jeho knih o exorcismu bylo významným milníkem jak pro literární historii, tak pro
vnímání exorcismu veřejností, šlo totiž o první
literární díla věnující se exorcismu hlouběji určená pro veřejnost vůbec. Z jeho knihy "Poslední exorcista" pochází také tento text (zdroj;
kráceno).
Děti jsou nevinné. Rodiče je však často nedostatečně chrání. A to i proto, že rodiče často
strana 81
ORL 2016-1
Ayahuasca, réva duše
„Jednou z nejhlubších a nejvíce zahanbujících lekcí, které ayahuasca učí – a kterou
máme my tvrdohlaví lidé takové potíže pochopit – je vědomí toho, že ‚vy opice si jen
myslíte, že máte všechno pod kontrolou‘.“
(Dennis McKenna)
Šaman ve vězení
Kolumbijský šaman a léčitel Taita Juan nedávno cestoval do Oregonu v USA, kde měl
vést tradiční léčitelské obřady. Jenže na letišti v texaském Houstonu objevili celníci v
jeho zavazadlech 30 litrů tradiční medicíny
– odvaru ayahuasca – a nešťastný šaman putoval okamžitě do cely s vidinou až 20 let
vězení. V USA totiž úřady jeho svátost a lék
považují za nebezpečný halucinogen, protože jednou ze dvou účinných složek je
N,N-DMT, látka zakázaná Úmluvou o psychotropních látkách.
Onen léčitel se přitom doma těší velké úctě,
má licenci Ministerstva zdravotnictví a je
jedním z mála zbývajících domorodých
duchovních vůdců. Není přesně známo, zda
si byl vědom toho, že s ayahuascou se v
USA může dostat do potíží (vědět to měli
organizátoři, ale to už je jiné téma). Nám
sice už přijde běžné házet do jednoho pytle
s nálepkou drogy všechny látky a rostliny
měnící vědomí, od konopí přes kokain, heroin a všemožná syntetika, až po přírodní
Ayahuasca, réva duše
halucinogeny, jenže taková generalizace jde
proti zdravému rozumu, mimo kontext západní civilizace nemá logiku a tradičním
uživatelům je zcela cizí.
Příběh měl tentokrát šťastný konec – šaman
nebyl obviněn a po čtyřech týdnech ve vazbě
byl vyhoštěn zpět do Kolumbie. Svůj vliv měl
možná i tlak veřejnosti a obavy z mezinárodní
ostudy. Nutno dodat, že ani v ČR nemají
ayahuasceros na růžích ustláno – držení více
než půl litru nápoje ayahuasca obsahujícího
více než 150 mg N,N-DMT je považováno za
trestný čin se stejnou sazbou jako za 1,5 g heroinu.
Réva duše
Ayahuasca je kečuánský název pro amazonskou liánu Banisteriopsis caapi a zároveň pro
odvar z ní připravený. Jméno znamená réva
duše či liána mrtvých. Ačkoliv se nápoj
jmenuje podle liány (má však i stovky dalších
názvů, např. yagé, caapi, hoasca, daime či
prostě čaj), kromě ní vždy obsahuje i další
složku, zpravidla listy rostlin obsahujících
DMT jako Psychotria viridis (chakruna), Psychotria alba či Diplopterys cabrerana (chaliponga či chagropanga) – různé národy i lidé
mají různé recepty a rozličné jsou i obřady,
které užívání provází. Pozoruhodné přitom je,
že použitá kombinace rostlin účinkuje úplně
jinak a mnohonásobně silněji než jednotlivé
složky samotné. Těžko říct, jak na to původní
obyvatelé Amazonie přišli – hoascu užívají
pro šamanské, náboženské, společenské a léči-
telské účely odnepaměti a říkají, že jim to
prozradila liána samotná. Členové církve
União do Vegetal (UDV) jí říkají síla a listům
chakruny zase světlo.
Nápoj má velmi silné halucinogenní účinky,
trvající asi šest hodin. Po užití se často
dostavuje zvracení, což však není vnímáno
jako nepříjemný průvodní jev, ale jako
prostředek očištění těla i duše. Vize vyvolané
yagé přicházejí ve vlnách, kdy se fáze běžného vnímání střídají s intenzivním vizionářským pohroužením až transem. Nechybí ani
okamžiky radostného smíchu. Pro původní
uživatele byla ayahuasca zdrojem uměleckých
strana 82
ORL 2016-1
Ayahuasca, réva duše
cabrerana byl odhalen již zmíněný halucinogen N,N-dimetyltryptamin, který je však
při orálním užití neaktivní, protože enzym
monoaminooxidáza (MAO) ho rozloží příliš
rychle. Účinnou složkou B. caapi pak jsou
harmalin a harmin, které MAO blokují (inhibují), čímž zpomalují metabolismus tryptaminů a dalších látek.
Mezi tryptaminy patří kromě DMT také
účinné látky lysohlávek psilocybin a psilocin
(4-hydroxy-N,N-dimetyltryptamin) i neurotransmiter serotonin (5-hydroxytryptamin)
a hormon melatonin (5-methoxy-N-acetyltryptamin), látky lidskému tělu vlastní. Říká
se, že DMT se v mozku vyskytuje ve stopovém množství přirozeně, nebylo to však nikdy
spolehlivě prokázáno.
Elfové a DMT
Samotné DMT je velice účinné při užití
inhalací. Působí zážitky podobného druhu
jako lysohlávky (psilocybin) či LSD. Srovnání
jsou však ošidná – v případě DMT jde
zpravidla o zážitky extrémně silné a bizarní.
Podivuhodně často jsou popisovány „výlety“
do jiných světů, setkání s mechanickými elfy
(výraz popularizovaný neúnavným psychonautem a vypravěčem Terrencem McKennou),
komunikace s mimozemskými bytostmi a
ztráta ega. Celý zážitek přitom trvá méně než
deset minut – v 60. letech se DMT přezdívalo
„byznysmenův trip“ v narážce na mnohahodinové tripy s LSD.
Západní vědci samozřejmě podrobili yagé
zkoumání. Jako účinná látka P. viridis či D.
Společenství rostlin
motivů pro malování a vyšívání a koneckonců podobně funguje i dnes.
Je třeba dodat, že o nějaké návykovosti nemůže být ani řeč a existence rekreačních
uživatelů v běžném slova smyslu je sporná.
Studie zkoumající členy UDV zjistila, že po
zdravotní stránce na tom byli o poznání lépe
než běžná populace.
Počátkem minulého století začalo povědomí o
ayahuasce pronikat mimo tradiční domorodá
společenství a záhy došlo v Brazílii k prolnutí
s místním lidovým katolickým křesťanstvím,
už předtím ovlivněným africkým animismem
a místním šamanským spiritismem. Vznikla
synkretická náboženství Santo Daime, União
do Vegetal (Společenství rostlin) a Banquinha,
jejichž ústředním bodem je právě ritualizované užívání ayahuascy a zpívání hymnů.
V Brazílii je od roku 1986 užívání ayahuascy
uvedenými církvemi legální. Ačkoliv ve
srovnání s ostatním světem šlo o průkopnický
krok, kritici upozorňují, že udělit monopol na
užívání drogy několika vybraným církvím
není z hlediska svobody vyznání úplně šťastný
krok.
Přesto jde o zajímavý model pro soužití západní kultury a psychedelik – Santo Daime a
UDV nacházejí v poslední době věřící i
v dalších státech, přestože z právního hlediska
je jejich situace velmi problematická a mnohde si musí připadat jako pronásledovaní kacíři. Úřady se jim zpravidla snaží v užívání
jejich svátosti zabránit, soudy je však leckde
brání. V USA vyhrála UDV soudní spor a získala výjimku pro náboženské užívání
ayahuascy. Stejně úspěšná byla Santo Daime v
Holandsku i v Itálii, neúspěchem skončila její
snaha ve Francii.
Za osvícením s cestovkou
Popularizace ayahuascy, kterou završilo rozšíření Internetu koncem 90. let, vedla k nestrana 83
ORL 2016-1
zamýšleným důsledkům, ke kterým patří
ayahuascový turismus. Psychoaktivní odvar
(v lepším případě spolu s příslušnými rituály) je totiž schopen vyvolat spirituální zážitek, po kterém mnozí lidé z materialistického západu prahnou. Yagé navíc, zdá se,
účinkuje i na všemožné civilizační choroby.
Spolupráce místních ayahuasceros a podnikavců ze západu dala vzniknout něčemu, co
začíná čím dál víc připomínat velký byznys
se všemi klady i zápory.
V určitých kruzích je dnes ayahuasca vyloženě v módě a mnozí z těch, kteří ji „objevili“ už před lety, nad dnešními turisty
ohrnují nos. Říkají, že komercializací se vytrácí posvátno a ničí poslední zbytky původních kultur. Jiní namítají, že naopak pomáhá domorodým komunitám přizpůsobit
se globalizovanému světu a v nějaké formě
přetrvat.
Ať je to jak chce, vyplatí se pečlivě zvážit,
do čích rukou se svěřit. Nejde o nic menšího
než o naši mysl. Příběhy turistů, kterým pod
vlivem ayahuascy udělali v hlavě paseku zisku- či mocichtiví mágové, jsou vskutku hrůzostrašné. V dobrých rukách je ayahuasca
mocným lékem, v nepovolaných jde o hrátky s ohněm, ve zlých je to nebezpečná
zbraň, což docela odpovídá i amazonské tradici.
Analogy
Ale lidé ze západu jsou možná až příliš vynalézaví. Jen co rozlouskli mechanizmus
Ayahuasca, réva duše
účinku ayahuascy, začali s vlastními experimenty. Inhibitorů MAO (MAOI) je totiž veliké množství a dokonce i samotný harmalin a
harmin jsou kromě B. caapi přítomny třeba v
dostupnější syrské routě (peganum harmala).
DMT a příbuzné tryptaminy (zejména 5MeO-DMT či bufotenin) jsou neméně časté a
vyskytují se po celém světě – v mnoha druzích akácií, mimóz (citlivek) a rákosů. V kůře
kořenů citlivky mimosa tenuiflora (dříve
hostilis) je látka přítomna v množství okolo
1%! Stačí přidat výtažek z routy a analog k
ayahuasce je na světě.
Mezi další analogy patří aussiehuasca (směs
australských rostlin s MAOI a DMT), psilohuasca (kombinace MAOI a psilocybinu) či
farmahuasca (čistý MAOI s čistým DMT ve
formě kapslí).
Jeden zákaz nestačí?
Zatímco DMT je zakázán mezinárodními
úmluvami, o rostlinách tuto látku obsahujících to neplatí a jsou snadno k sehnání, ať už
ve formě semen, řízků či sušiny, ze které je
možné si navařit ayahuascu, nebo účinnou látku extrahovat (obojí je však už nelegální). To
je trnem v oku Mezinárodní radě pro kontrolu narkotik při OSN, která letos doporučila
vládám ayahuascu a její složky zakázat.
Trochu to připomíná situaci ohledně listů
koky, jejichž žvýkání bylo OSN prohlášeno
za škodlivý zvyk, který je třeba vymýtit. I
když je zřejmé, že toto rozhodnutí je místo
racionálního základu postaveno na rasových
předsudcích, chybí vůle ho změnit, což vedlo
až k tomu, že Bolívie od Úmluvy v červnu odstoupila. Nezbývá než doufat, že státy z oblasti Amazonie budou tohoto příkladu následovat a snahy o zákaz jedinečné součásti svého kulturního dědictví rázně odmítnou.
Čeští zákonodárci však byli ještě rychlejší než
protidrogoví válečníci z OSN – pěstování více
než pěti rostlin obsahujících DMT je od
1.1.2010 trestným činem a nejen provozovatelé botanických zahrad, ale i mnozí skalničkáři
jsou teď jednou nohou v kriminále. Autoři
vyhlášky chtěli původně zakázat dokonce i
pěstování rostlin obsahujících jakýkoliv inhibitor MAO, ale naštěstí se ukázalo, že vláda k
něčemu takovému nemá pravomoc. Což je
dobře, protože ve větším množství údajně
podobně jako MAOI funguje i černý rybíz.
Těžko říct, proč se naši volení i nevolení zástupci bojí psychedelik jako čert kříže. Jistě,
v nezodpovědných rukou mohou nadělat škostrana 84
ORL 2016-1
Ayahuasca, réva duše
du, ale to platí o kdečem, řízením automobilu počínaje a extrémními sporty konče.
Ayahuascový turismus, popularita jejích
církví i šedý obchod s ingrediencemi svědčí
o tom, že po ní existuje poptávka. A ta nezmizíjenom proto, že nějaký úředník rozhodl, že občané jsou nezodpovědné děti, které
je nutné vodit za ručičku a vše potenciálně
nebezpečné jim pro jistotu zakázat.
http://www.magazin-legalizace.cz/cs/articles/detail/190ayahuasca-reva-duse
strana 85

Podobné dokumenty

Občasník 0/2003

Občasník 0/2003 Na cestu budiž zopakovány zásady, jimiž se Agape řídí: 1. Nemůže existovat názor člověka, na kterém by nebylo ani zrnko pravdy! Proto musí být každý pozorně vyslechnut. 2. Neexistuje názor člověka,...

Více

Ekonomický report 18. 7.

Ekonomický report 18. 7. nedostatek potravin i léku a inflace dosahuje několika set procent a růst neustále zrychluje, letos se očekává inflace až 700 procent. Vláda dokonce otevřela na pár hodin hranice s Kolumbií, aby mě...

Více

Guru nového věku

Guru nového věku Vraťme se ještě jednou do minulosti Vašeho národa, sledujme nit dějin, jejich událostí, které nás poučili o tom, že jste vyvoleni k velikému úkolu v dějinách světa. Váš malý nárůdek v moři nepřátel...

Více

K prvnímu vydání těchto novin, jsem přemýšlel nad prvním

K prvnímu vydání těchto novin, jsem přemýšlel nad prvním chapadel, vytáhnu baterku, pustím jí a ozve se ´vrrrrrrrrrrrrr´ a brní mi celá ruka!!“ To se složil i Case-A v křečích běhající nahoru a dolu po schodech a nechávající za sebou loužičky. „Samozřejm...

Více

Ke stažení: Orl-2015-6

Ke stažení: Orl-2015-6 kognitivně disonantní občasník, informační destilátor, internetové(nejen) výstřižky ve fraku, splaskávač simulákrů, rozpouštěč falešných egregorů, narušovač zpráchnivnělých paradigmat, kompenzátor ...

Více

iTeplice.cz - Agentura IS

iTeplice.cz - Agentura IS Teplice - Tak už je to tady. Ještě párkrát se vyspíme, několikrát si pozorně vyslechneme předpověď počasí a už nás čeká radost až do rána. Dvoudenní veselice, v níž prim hraje hudba všech možných ž...

Více

Stáhnout zde: Orl-2015-7

Stáhnout zde: Orl-2015-7 kognitivně disonantní občasník, informační destilátor, internetové(nejen) výstřižky ve fraku, splaskávač simulákrů, rozpouštěč falešných egregorů, narušovač zpráchnivnělých paradigmat, kompenzátor ...

Více

ZHODNOCENÍ umělecká činnost 2010

ZHODNOCENÍ umělecká činnost 2010 Z důvodu rekonstrukce komplexu budov, ve kterých sídlí také Divadlo v Dlouhé, jsme jubilejní 15. sezonu zahájili v náhradních prostorách. V období září—listopad jsme hráli v Divadle pod Palmovkou, ...

Více