Vladimír Putin a Rusko v mezinárodních vztazích

Vladimír Putin a Rusko v mezinárodních vztazích

Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha, o.p.s.
Vladimír Putin a Rusko v mezinárodních vztazích
seminární práce
Vyučující: Ing. Vladimíra Knotková
Zpracovala: Margarita Tsagareyshvili 1BC, MVD
V Praze 26. 2. 2013
Anotace:
Tato práce je záměrně rozdělená na dvě tematické části.
První část se bude věnovat osobnosti Vladimíra Putina. Zaměří se na jeho osobní stránku a
roli předešlých pracovních a politických zkušeností, které utvářely jeho image. Bude se
zabývat analytickým rozborem Vladimíra Putina a jeho mezinárodního obrazu, který se
postupně utvářel během jeho několika funkčních období. V seminární práci se budu snažit
poskytnout co nejvíce objektivní a realistický pohled na tuto osobnost. Tím upozornit na jisté
konspirace a záměrně pozměněné informace, které v běžném životě a médiích můžeme o
Putinovi najít.
Druhá část mé páce se bude věnovat postavení Ruska v mezinárodních vztazích. Budu se
zabývat nejen analýzou „Putinovského Ruska“, ale i důvody umístěni tohoto aktéra na
mezinárodní scéně právě na tom místě, kde je nyní. Pro zpracování těchto důvodů je třeba
připomenout éru Sovětského svazu a Jelcinovo období. Nebude to ovšem rozsáhlá historická
analýza, jelikož by to nesplnilo účel práce. Bude se jednat spíše o konkrétní praktické
příklady a poslední trendy v mezinárodní politice Ruské federace.
Účelem celé práce je přiblížit problematiku mezinárodní politiky Ruska čtenářům a poukázat
na význam osobnosti Vladimíra Vladimiroviče Putina nejen ve vnitrostátní politice, ale
hlavně v mezinárodních vztazích. V mé seminární práci budu zkoumat i osobní vztahy
Vladimíra Putina s jinými významnými představiteli různých zemí.
Na konci práce lze najít veškeré odkazy na použitou literaturu a jiné zdroje.
0. Úvod
Ruská federace má rozlohu 17 075 400 km2, tím se stává největším státem na světě. Ruské
území najdeme jak v Evropské části kontinentu, tak v Asijské. Ze strategického hlediska je
taková rozloha klíčová. Z geopolitického hlediska místy problematická.
Trvalo mnoho let, aby Rusko usměrnilo svoji mezinárodní politiku. Tvořilo jakousi bariéru
mezi Evropským a Asijským světem. Bylo třeba si uvědomit, které hodnoty jsou Rusku bližší.
Ovšem ani nyní nemůžeme jednoznačně nazvat Rusko mentálně evropským státem a
samozřejmě ani tím asijským. Jako ruská rodačka mohu říci, že pokud se zeptáme každého
Rusa, jestli se cítí Evropanem, odpoví negativně, protože se cítí hlavně Rusem. Jde skutečně o
velmi specifický jev, který je lze zkoumat nejen z vnitrostátního hlediska, ale i
z mezinárodního, na což se zaměřím.
Ruská federace je nejen největší země světa, ale také země s velkým potenciálem nerostných
surovin. Tyto faktory z ní dělají téměř automaticky jednoho z hlavních mezinárodních aktérů.
Jelikož je Rusko federativní prezidentská republika, je jasné, že role prezidenta je důležitá jak
ve vnitřních záležitostech, tak hlavně v těch mezinárodních. Prezident uvádí směr své země,
vytváří image, identitu. O prezidentovi takové země, jakou je Rusko, se bude mluvit mnohem
více, než o mnoha ostatních. Vychází to i s důležitosti tohoto státu z hlediska mezinárodních
poměrů a nutí to k přebírání obrovské zodpovědnosti za veškerý chod věcí.
Od rozpadu SSSR se v Rusku prostřídali 3 prezidenti. Byl to Boris Jelcin, Vladimír Putin a
Dmitrij Medvěděv. Stručný komentář k Jelcinovi by zněl asi takto: „ze začátku oblíbený
prezident, od kterého se očekávalo mnoho změn, který ovšem zvládal lépe pití alkoholu než
řešení hospodářské krize, politické krize a sociálních problémů v zemi. Není třeba
komentovat jeho zahraniční image“. Po odchodu Borise Jelcina byl post prezidenta převzat
Vladimírem Putinem. Vladimír Putin v rámci možností řešil situaci v zemi a měl před sebou
úkol – zachránit ctnost Ruska ve světě. Za jeho úřadování vzrostl hrubý domácí produkt, ale
také míra autoritářství. Vladimírem Putinem se v této práci budu zabývat, a tak přecházím
k Medvěděvovi, který úřadoval od 7. května 2008 do 7. května 2012. Zajímavé je, že přesto
zastával funkci prezidenta Ruské federace, lze říct, že mluvilo se více o tehdejším premiérovi
Vladimírovi Putinovi, kterým byla neoficiálně obsažena funkce „prvního rádce“.
Jak to doopravdy bylo, se dozvíme v dalších kapitolách.
1. Kdo je Vladimír Putin?
1.1. Vladimír Putin ve službách KGB.
To, že Vladimír Putin byl zaměstnancem sovětských tajných služeb, je známým faktem. Dříve
často zahraničními médii vyčítaným. Rozebírat jeho službu v KGB není cílem mé práce, ale
toto období je velmi důležité pro image ruského prezidenta.
Vladimír Putin byl umístěn do Drážďanských jednotek KGB, kde měl možnost naučit se
mluvit německy. Ovšem podle pamětí Vladimira Usolceva, jeho znalosti německého jazyka
nebyly tak nadprůměrné, jak je to v určitých zdrojích uváděné. 1
Pravdou zůstává, že Vladimír Putin díky své službě v NDR získal přehled o tehdejším
Západu, naučil se řeč a později na postu prezidenta měl jistou výhodu. Jednalo se o jeho
vystupování na mezinárodních konferencích a obzvlášť při schůzích s německy mluvícími
představiteli, se kterými suverénně využíval svých znalostí a tím podporoval image nového
prezidenta Ruské federace.
Jeho služba v KGB není tolik důležitá tím, že sloužil pro tajnou policii, která se více zabývala
úředními záležitostmi než skutečnou špionáží. Je to spíš významné pro jeho další kariéru.
Vzhledem k poměrům v Rusku, které přetrvávají doteď, měl přístup ke stranickým šéfům,
kremelským úředníkům, oligarchům, prokurátorům a samozřejmě tajným službám. To vše
díky kontaktům, získaným v strukturách bývalého SSSR.
Jeho angažmá v KGB bylo ostře kritizováno např. Georgem Bushem , který po svém nástupu
v roce 2000 přiostřil politiku vůči Rusku. Pokud toto vyjádření a celkově vztah Bushe
k Rusku budeme analyzovat, můžeme přijít k závěru, že šlo o povolební upevnění postojů
v mezinárodní politice USA. V tomto období začínaly jednání o výstavbě protiraketového
deštníku v Evropě. Je zajímavé, že takto tvrdá kritika trvala v období 2000 – 2001. V roce
2001 se začalo pracovat na zlepšení diplomatických vztahů mezi USA a Ruskem, aby nedošlo
ke spekulacím, že Studená válka pořád pokračuje.2 Putin při osobních kontaktech působí
důvěryhodně a lidsky, což získalo mnoho zahraničních představitelů. Toto umění komunikace
a působení může u kritiků vyvolat dojem, že přesně tomu se naučil u KGB.3
Pro zpracování této části byly použity zdroje: Boris Reitschuster – Vladimír Putin, Ottovo nakladatelství s.r.o.
2006, 335str.,
Vladimir Usolcev – Sloužil jsem s Putinem u KGB, Academia 2004, 225 stran
1
2
3
http://www.rbc.ru/persons/putin.shtml 2012
http://news.kremlin.ru/visits 2012
Po teroristických útocích na Ameriku 11. září 2001 došlo k dalšímu sblížení mezi Ruskem a
USA. Tyto velmoci společně vyhlásily válku terorismu. Pro obyčejné Rusy toto mezinárodní
spojenectví nezaručilo žádnou ochranu, spíš je vystavilo teroristickému bombardování.
1.2. Putin uvádí mezinárodní kurz Ruska
Po vyhlášení boje proti terorizmu, zůstávala další otázka, kvůli které byl Putin ostře kritizován
Západem. Touto otázkou byla válka v Čečensku. Na této válce Putin měl možnost upevnit
svůj vzestup, jelikož za jeho vlády se situace ohledně ruských ztrát v tomto regiónů podle
oficiálních zdrojů zlepšila. V roce 2003 byla vojska ruské armády oficiálně vyvedena
z Čečenska. Poté se tam konaly prezidentské volby na základě referenda, ale situace v regiónu
stále není stabilní. Avšak hlediska mezinárodní image Putina téměř vyřešený problém.
V únoru roku 2007 v Mnichově Putin vyjádřil ambice Ruska se stát jedním z pólů vlivu
budoucího světového uspořádání. Tím vyslovil nutnost omezení závislosti na Západu a
požadavek amortizace Ruské federace. 4
1.3. Putin v mezinárodní politice Ruska
Přesto, že je v Rusku oficiálně demokratické zřízení, přetrvává tradice z dob SSSR a to
ohledně podpory bývalých spojenců. Ze začátku byly snahy o vytvoření nové aliance
v podobě SNS, nyní to funguje na symbolickém stupni. Rusko v čele s Vladimírem Putinem,
aktivně navštěvuje postkomunistické státy se snahami šíření vlivu do těchto zemí. Nejedná se
pouze o SNS, ale také o Kubu (kde teď můžeme pozorovat hlavně Čínskou aktivitu) a
specifické diplomatické vztahy s KLDR, kam je umožněn přístup například ruským médiím. 5
Putin sjednotil určité podnikatelské kruhy ve své zemi, z čehož vyplývala i jeho mezinárodní
ekonomická aktivita. 24. 12. 2012 navštívil Indii, se kterou bude se snažit navázat co nejbližší
vztahy, protože Rusko plánuje pokračovat ve výstavbě a modernizaci atomových elektráren v
tomto regiónu. Pokud se zaměříme na aktivity Putina v poslední době, tak dle serveru
http://news.kremlin.ru/visits můžeme tradičně spatřit návštěvy postsovětských zemí, jako jsou
Kirgizie, Tádžikistán, Kazachstán, Ukrajina.6
Mezinárodní vztahy nejsou pouze o státních záležitostech ale i osobních vztazích. Například
nedávno Rusko-Japonské vztahy dostaly jisté zpestření v podobě vzájemného obdarování
4
http://www.rbc.ru/persons/putin.shtml 2012
http://interaffairs.ru/
6
http://news.kremlin.ru/visits 2012
5
mezi Putinem a guvernérem prefektury Akita. Šlo o živý dar, Putin obdržel psa, stejně jako
před léty z Bulharska. Japonský guvernér zase kočku.
2. Rusko v mezinárodních vztazích
2.1. Přechod od Sovětského svazu k Rusku
Než začneme popisovat a analyzovat současné postavení Ruska, jako jednoho z hlavních
aktérů mezinárodních vztahů, musíme prozkoumat, co předcházelo současnému stavu této
země. To jak územního, tak politického.
Není třeba putovat dávno do minulosti. Mnoho důležitých územních změn a hlavně změn
politických se konalo v období Sovětského svazu. Musím zdůraznit, že mnoho důležitých
politických špiček Ruska ukotvuje svou moc ještě z těchto dob. Proto Sovětskou éru nesmíme
v žádném případě opomenout. 7
Sovětský svaz šířil svůj vliv nejen do přátelských republik, východní Evropy, Kuby a Číny.
Hlavní snahou byla strategická spolupráce s dalšími státy, podpora režimů v Africe, Asii, a
dalšími. Cílem Ruska po rozpadu SSSR bylo nepřijít o ten vliv všude, kde se ještě dalo.
Samozřejmě že primární cíl byl pozměněn (i když je otázkou, zda ideologie byla skutečně
primárním cílem).
Aby Ruskem byla zachována konkurenceschopnost ve světě, bylo třeba pustit do země mnoho
investorů, což se příliš nedařilo kvůli nestabilitě v zemi. Nestabilita se projevovala
v politickém i ekonomickém sektoru. Kvůli těmto nedostatkům velmi populárním
východiskem se stala exportní politika surovin, na kterou se země přeorientovala.
Takovým příkladem exportní politiky Ruské federace je ropovod Družba8, který byl proveden
do Evropy za dob Sovětského svazu. Symbolický název družba neboli kamarádství
představoval v podstatě západní závislost na Ruských/ Sovětských surovinách. Po rozpadu
SSSR v Evropě se otevřely nové kanály na přísun surovin dalšími ropovody, tímž Rusko
ztratilo na jednoznačné suverenitě v exportu do východní Evropy.
Na zpracování této části byly použity zdroje: Natalija Naročinskaja – Rusko a jeho místo ve světě, Ottovo
nakladatelství 2006, 207 str.,
7
8
http://www.mero.cz/provoz/ropovod-druzba/ 2008
2.1.1. Ztráta pozic v postsovětském prostoru
Podle ruských médií (http://echo.msk.ru/blog/kritikator/939408-echo/) právě Putinova
autoritářská politika může za ztrátu pozic v SNS a dalších přátelských zemích bývalého
SSSR. Expresivní Politika Vladimíra Putina nezapůsobila tím nejlepším způsobem třeba na
Ukrajinu, která se změnou politického leadershipu usilovala pro proevropskou orientaci.
Potenciální vstup Ukrajiny do NATO, což se za bývalého prezidenta Ukrajiny Kučmy
nemohlo stát, bylo jedním z hlavních aspektů Ruského nepokoje. Vztahy Rusko vs. NATO
jsou vyostřené z dob existence Varšavské smlouvy. Ovšem po příchodu Janukoviče do čela
Ukrajiny tento rozpor ubral na obrátkách. 9
Mezinárodní politika Putina v Bělorusku přinesla negativní změny kvůli neschopnosti
Běloruska dodržovat smlouvy ohledně energetiky. Tento disciplinární konflikt přerostl v
provokativní jednání Lukašenka, kterým byla kritizována válka v Gruzii a zpochybněn statut
Jižní Osetie a Abcházie v záležitostech SS (svaz států, tvoří ho Bělorusko a Rusko). Musíme
ovšem brát v potaz, že vztahy mezi Ruskem a Běloruskem jsou stále nadstandardní (např. ve
vojenské oblasti). Bělorusko je pro Rusko velmi strategickým partnerem z hlediska využití
vzdušného prostoru a spolupráce v prodeji zbraní. Nesoulady v hospodářsko-energetických
otázkách probíhají hlavně v poslední době, kdy právě Putin svým způsobem upřednostnil
hlavně toto odvětví spolupráce.10
V Gruzii nastal problém hlavně kvůli změně orientace bývalého spojence, velkých investic ze
strany USA a ideového postavení Saakašvili. Kromě války, důsledky Rusko-Gruzínského
konfliktu se projevovaly zákazem prodeje gruzínských výrobků na území Ruské federace. Je
důležité podotknout, že vztahy mezi Gruzií a Ruskem nejsou idylické už z dob rozpadu SSSR,
prozápadní tendence se projevovaly ještě před příchodem Vladimíra Putina. Otázka
zahraničněpolitického kurzu Gruzie byla ovlivněna integrací do NATO a významným
ochlazením vztahů s Ruskem.
Lze říct, že mocenská a autoritářská politika Vladimíra Putina prochází pouze v Kazachstánu.
Vychází to z bohatství a rozlohy této země a ze strategických záměrů, které Rusko v tomto
regionu stále má. Velkými tématy pro vztahy mezi Ruskem a Kazachstánem jsou
ekonomická, energetická a bezpečnostní dimenze. Kazachstán je největší středoasijskou
9
http://echo.msk.ru/blog/kritikator/939408-echo/ 10/2012
Jan Hodač – Petr Strejček, Politika Ruské Federace v postsovětském prostoru a střední Evropě,
MASARYKOVA UNIVERZITA, MEZINÁRODNI POLITOLOGICKÝ ÚSTAV, Brno 2008, 317 str.
10
republikou s obrovským množstvím nerostných bohatství a armádního potenciálu z dob
SSSR. Příchod Putina a stabilizace ekonomiky v Rusku řetězovou reakcí stabilizovala
ekonomiku v Kazachstánu. Kazachstán intenzivně využívá ruské produktovody k zlepšení
svého hospodářství. Spolupráce těchto dvou států je velmi významná v otázce energetického
průmyslu, díky kterému do Kazachstánu regulérně putují ruské investice.11
2.2. Rusko a jeho pozice ve světě
K zpracování této kapitoly jsem použila proslov Putina 10/07/2012 na stránce
http://interaffairs.ru
Postavení Ruska ve světě je z velké míry tvořeno jeho jaderným potenciálem. Tzv. jaderná
demokracie patří k těm největším. Přes oficiální smluvní omezení jaderných zbraní, právě
tento armádní potenciál zaručuje Rusku váhu jednoho z nejdůležitějších mezinárodních
aktérů. 12
Dalším faktorem mezinárodního vlivu Ruska je vytvoření ekonomické závislosti v jiných
zemích a zajištění dlouhodobého obchodního partnerství, které jak už bylo zmíněno, je často
založené na surovinném exportu. Na upevnění pozic v těchto mezinárodních disciplínách
apeluje Putin ve svých ročních spisech, které můžeme nalézt na uvedených odkazech.
Specifikou Ruské mezinárodní politiky je jistá sebestřednost, kterou Putin též zdůrazňuje ve
svých projevech a poukazuje na důležitost zachování takové politiky a rozvíjení státního
potenciálu pro dosažení tohoto cíle.
3. Závěr
Závěrem této práce bude shrnutí působení Vladimíra Putina jako osobnosti na politické scéně
a působení Ruska v čele se zmíněným Vladimírem Putinem v mezinárodních vztazích.
Tato práce názorně ukazuje úspěchy a neúspěchy Putina v mezinárodní politice, analýza
těchto politických tahů není natolik podrobná vzhledem k rozsahovému omezení. Mediální
image Vladimíra Putina můžeme přirovnat k neústupnému, kontroverznímu supermanovi. „
Putin má skvělou vlastnost, že dokáže být velmi tvárný a rozmanitý. Jednou je na záběrech
s dětmi, pak se svým s labradorem Konim, pak řídí stíhačku anebo se spustí s ponorkou pod
Jan Hodač – Petr Strejček, Politika Ruské Federace v postsovětském prostoru a střední Evropě,
MASARYKOVA UNIVERZITA, MEZINÁRODNI POLITOLOGICKÝ ÚSTAV, Brno 2008, 317 str.
11
12
http://interaffairs.ru 2012
hladinu. Pak lyžuje na horách, je diplomatem aneb kontroluje ceny léků. On je prostě všude a
díky tomu se vytváří kult vůdce. On už prostě není prezident Ruské Federace Vladimír
Vladimirovič Putin, on je prostě Putin. Stal se reklamní značkou, logem“.13
Je velmi důležité mít představu o podtextu jeho chování a určitých rozhodnutí. Při posuzování
„Putinského Ruska“ nelze se obejít bez porovnání pro a proti, co nová éra Ruské federaci
přenesla. Musíme jasně vědět, co této éře předcházelo, co bylo založeno Jelcinem, v čem pak
Putin měl pokračovat a co měl za úkol změnit.
Během dob Sovětského svazu, přesněji na konci druhé světové války Sovětský svaz měl jasné
ambice vytvořit morální závislost na osvoboditelské zemi. Tyto ambice se částečně naplnily
zvolením komunistické strany v zemích, které rudá armáda osvobozovala. Cena tohoto vlivu
byla obrovská a je zřejmé, že současné Rusko si nemůže nic takového dovolit a musí čerpat ze
starých úspěchů a postupně utvářet nové ovšem v jiných než vojenských sférách.
Moderní politický svět již není bipolární a je založen na globální spolupráci. Ruska federace
se do takové politiky musí zapojovat přes veškeré výhrady. Jedinou možností se osamostatnit
je extrémně rychlý rozvoj, který z realistického pohledu není možný.
Dřívější tendence spolupracovat se Západem se Rusku neosvědčily a tak s příchodem
Vladimíra Putina země vyplouvá jiným kurzem. Opouští se od snah o vstup do EU a od těsné
spolupráce s NATO.
Vladimír Putin vytvořil tak pevnou pozici jak doma, tak ve světě ne tolik díky vlastním
úspěchům, kolik zjevným neúspěchům Borise Jelcina v době před odchodem. Jeho velkým
nedostatkem je nedodržování lidských práv, které je díky masmediím a propojenosti světa
viditelné. Tím sám sebe poškozuje. V negativním světle nesmíme přehlídnout obrovský
pokrok celé země a novou éru pro celé Rusko.
V Rusku je situace natolik specifická, že při analýze takového autoritářství lze dojít pouze
k jednomu vysvětlení. Po situaci na počátku devadesátých let a krizi v roce 1998, se lidé bojí
dalších změn, které by nastaly s odchodem Putina. Nemusely by být vůbec k dobrému. Navíc
taková sílová mezinárodní politika prospívá národní hrdosti a spokojenosti s vlastním
prezidentem, který je vidět a slyšet. Politika Vladimíra Putina se silně snaží o znovuzrození
významu Ruska nejen ve smyslu jednoho z důležitých aktérů, má dokonce tendence se stát
hlavním dominantním hráčem. Mnozí spekulují o tzv. konci Západu a západní nadvlády,
13
Petr Vavrouška, Ruská duše, Radioservis a.s. 2009, 260 str. – str. 89
proto je velmi důležité pro Rusko mít možnosti, potenciál a významný partnery pro případné
převzetí štafety.
Zdroje:
Použitá literatura:
Boris Reitschuster – Vladimír Putin, Ottovo nakladatelství s.r.o., 2006, 335str.
Vladimir Usolcev – Sloužil jsem s Putinem u KGB, Academia, 2004, 225 str.
Natalija Naročinskaja – Rusko a jeho místo ve světě, Ottovo nakladatelství, 2006, 207 str.
Jan Holzer – Politický systém Ruska. Hledání státu, Centrum pro studie demokracie a kultury,
2001, 221 str.
Petr Vavrouška, Ruská duše, Radioservis a.s., 2009, 260 str.
Jan Hodač – Petr Strejček, Politika Ruské Federace v postsovětském prostoru a střední
Evropě, MASARYKOVA UNIVERZITA, MEZINÁRODNI POLITOLOGICKÝ ÚSTAV, Brno
2008, 317 str.
Internetové zdroje:
http://news.kremlin.ru/visits 2012
http://www.rbc.ru/persons/putin.shtml 2012
http://interaffairs.ru/read.php?item=8598 2012
http://www.kremlin.ru/news/15256 2012
http://echo.msk.ru/blog/kritikator/939408-echo/ 10/ 2012
http://www.mero.cz/provoz/ropovod-druzba/ 2008