Farinelli - král kastrátů - eDen-X.cz

Muzikus.cz - hudba - klasická hudba jazz - články - Farinelli ...
Stránka č. 1 z 2
Farinelli - král kastrátů
11.9.2002
Farinelli - král kastrátů
Svým zpěvem dokázal vyvolat silné emoce. Jeho hlas léčil, i přiváděl k hysterii.
Na jeden dech prý zazpíval 250 not a tón dokázal držet celou minutu. Stýkal se s
nejmocnějšími muži v Evropě. Patřil k největším celebritám své doby, ale ve 32
letech přestal veřejně vystupovat. Říkalo se mu "božský Farinelli" nebo "zpěvák
králů".
Dítě své doby
Narodil se 24. ledna roku 1705 v Apulii jako druhý syn šlechtice Salvatore
Broschiho. Carla a o osm let staršího Riccarda (později se stal skladatelem)
vyučoval hudbě zřejmě nejprve otec, hlavní podíl na chlapcově vzdělání měl ale
Nicolo Porpora, slavný operní skladatel a významný "kastrátovský" pedagog.
Budoucnost malého zpěváčka byla tedy rozhodnuta. Stejně jako řada jeho
vrstevníků podstoupil coby sedmi- či osmiletý nezbytný lékařský zákrok, a pak
nezbývalo než doufat, že bude mít dostatek štěstí a zařadí se pod zkušeným
vedením do nejlukrativnější pěvecké skupiny - mezi kastráty. Součástí výuky
nebyla ovšem jen práce s hlasem, ale i kompozice a hra na cembalo. Kromě
učitele byla důležitá i hmotná podpora mecenáše, jehož jméno pak většinou
obdarovávaný přejal. Carla podporovala neapolská rodina Farina, a tak se
během studií Carlo Broschi proměnil ve Farinelliho. Poprvé vystoupil roku 1720 v
Neapoli v Porporově serenatě Angelica e Medoro. Nejenže se poté rozběhl celý
řetězec dalších vystoupení a Farinelliho sláva začala prudce stoupat, ale vzniklo
zde i jeho celoživotní přátelství s autorem libreta, proslulým básníkem, pěvcem
a skladatelem Pietrem Metastasiem. Po Neapoli následoval Řím, pak přišla
Bologna, Benátky, cesty do Vídně a na další evropské dvory. Získání tohoto
mladého kastráta do opery začalo rychle představovat značný finanční úspěch,
pro zpěváka však oproti skladateli podle tehdejších zvyklostí mnohem vyšší
(rozdíl byl i 1000 dukátů!).
Operní hvězda
Čtrnáct let po neapolském debutu se Farinelli připojil k Porporovi, odjel do
Londýna a vystupoval ve Šlechtické opeře (Opera of Nobility), která tvořila
http://www.muzikus.cz/klasicka-hudba-jazz-clanky/Farinelli-kral-...
25.5.2008
Muzikus.cz - hudba - klasická hudba jazz - články - Farinelli ...
Stránka č. 2 z 2
ostrou konkurenci zdejšímu působení G. F. Händela v Covent Garden. Mladý
italský kastrát slavil v Londýně neuvěřitelný triumf, jeho vystoupení vzbuzovala
bezmezné nadšení. Při jednom z nich dokonce vykřikla jakási rozrušená dáma v
publiku: "Jeden Bůh, jeden Farinelli!" Jeho hlas byl podle všeho skutečně
fascinující. Charles Burney, autor dobového hudebního cestopisu, o něm napsal,
že měl "nezvyklou sílu, sladkost, rozsah a ohebnost", navíc prý dokázal udržet
tón tak dlouho, že si lidé mysleli, že se zpěvák nenápadně nadechuje, zatímco
někde hraje ukrytý nástroj, který zní jako jeho hlas. Jeho obdivovaný rozsah a d''' ještě rozšířil o několik spodních tónů, takže byl schopen zpívat v sopránové i
altové poloze (například kastrát Senesino měl rozsah g - e'', Nicolini a - f'').
Přestože se Farinelliho kariéra skvěle rozvíjela a během tří sezón pro něj bylo
napsáno patnáct rolí, rozhodl se náhle po třech letech z Londýna odjet a svou
operní dráhu ukončit. Přijal nabídku manželky španělského krále Alžběty
Parmské a stal se dvorním hudebníkem na madridském dvoře. Jeho každodenní
zpěv měl Filipovi V., který trpěl depresemi, navozovat příznivé duševní
rozpoložení. Nezůstalo ale jen u toho, Farinelli se stal důležitou součástí dvora:
staral se o hudbu, reorganizaci operního domu, byl pasován na rytíře, spekuluje
se dokonce o tom, zda neměl i vyšší politické funkce. Po příchodu Karla III. na
trůn byl uznávaný pěvec obdarován velice štědrou penzí, leč požádán, aby
Španělsko opustil (pravděpodobně měl tak uvolnit místo chráněnci královy
matky). Vrátil se tedy do Itálie a usadil se v Bologni. V poklidu zde prožil zbytek
svého života obklopen bohatou sbírkou obrazů, klávesových nástrojů a rukopisů,
zaobíral se hrou na cembalo, violu d'amore, psaním básní i hudby, občasným
zpěvem a přijímáním návštěv. A to ne ledajakých: Ch. W. Gluck, W. A. Mozart,
Casanova i císař Josef II. Božský Farinelli zemřel 15. 7. 1782 a na svou žádost
byl pohřben v Bologni ve svahu kopce. Jeho náhrobek dnes ale nenajdeme, byl
zničen za napoleonských válek.
Pokračovatelé
Tradice kastrátů pokračovala až do roku 1903, kdy byla oficiálně zakázána
papežem Piem X. Do té doby se neoficiálně tolerovala... Největší slávy se
kastráti dočkali v letech 1650-1750. Tehdy se jim říkalo "musico" nebo "evirato",
vystupovali ve vážných operách, běžně byli obsazováni až do konce 18. století.
Ještě v 19. století vystupovali kastráti v několika Rossiniho a Meyerbeerových
operách, například v Křižácích v Egyptě zpíval roli Armanda Giovanni Battista
Velutti. Posledním kastrátem byl Alessandro Moreschi (1858-1922), člen
Sixtinské kaple, jehož hlas se podařilo počátkem 20. století zaznamenat.
Psáno pro: časopis Harmonie 2002/08
Autor: Dina Šnejdarová
http://www.muzikus.cz/klasicka-hudba-jazz-clanky/Farinelli-kral-...
25.5.2008