Komunikační význam zpráv o intelektuálním

Komunikační význam zpráv o intelektuálním

Česká zemědělská univerzita v Praze
Provozně ekonomická fakulta
Doktorská vědecká konference
7. února 2011
T
T
THINK TOGETHER
Think Together 2011
Komunikační význam zpráv o intelektuálním kapitálu
v oblasti vysokého školství
The Communication Perspective of Intellectual Capital Reports in the Field
of Higher Education
Kateřina Šťastná, Klára Margarisová,
Lucie Stanislavská
127
Abstrakt
V období znalostní ekonomiky je intelektuální kapitál
považován za klíčový zdroj výrazně ovlivňující výkonnost
a konkurenceschopnost jednotlivých organizací. Vzhledem
k této skutečnosti roste informační potřeba zájmových
skupin týkající se nehmotných zdrojů dané organizace, avšak
v současné době tradiční podnikové výkazy tuto informační
potřebu neuspokojují. Příspěvek v teoretické rovině pojednává
o konceptu intelektuálního kapitálu ve vazbě na vysoké
školství a na základě analýzy obsahu evropských rámcových
dokumentů týkajících se vykazování intelektuálního kapitálu
je hodnocen komunikační aspekt zpráv o intelektuálním
kapitálu.
Klíčová slova
intelektuální kapitál, komunikační nástroj, vykazování
intelektuálního kapitálu, zpráva o intelektuálním kapitálu,
vysoké školství.
Abstract
The intellectual capital is considered as a crucial resource
expressively influencing the organization’s performance and
competitiveness in the knowledge era. Because of this fact
the stakeholders require more information concerning the
organization’s intellectual capital. Nevertheless, most of the
organization’s annual reports do not satisfy this stakeholder’s
information need. This article deals with the concept of
intellectual capital, in a theoretical way and on the basis of
analysis of selected European methodological frameworks of
intellectual capital reporting, the communication perspective
ISBN: 978-80-213-2169-4
of intellectual capital report in relation to the field of higher
education is explored.
Key Words
Intellectual Capital, Communication Tool, Intellectual Capital
Reporting, Intellectual Capital Report, Higher Education
ÚVOD
Vzhledem k rostoucímu významu nehmotných zdrojů
nese s sebou období znalostní ekonomiky prohlubování
komunikační propasti mezi společnostmi a jejich zájmovými
skupinami. Tato komunikační propsat vzniká v důsledku
informací poskytovaných tradičními podnikovými výkazy,
které ignorují velkou část nehmotných zdrojů. Mouristen et
al. (in Marr 2005) uvádějí, že příchod znalostní ekonomiky
zvýšil význam znalostních zdrojů, nicméně, informace o
většině nehmotných zdrojích nejsou zahrnuty v tradičních
finančních výkazech. Mnoho společností z tohoto důvodu
volá po dobrovolném externím zpřístupňování informací o
znalostních zdrojích a nehmotných aktivech společností.
V současném období tedy vzrůstá potřeba nových možností, jak
externě komunikovat výsledky měření vlastních nehmotných
zdrojů, a tak postupně uzavírat vznikající informační propast.
Jednou z možností, jak zvyšovat informovanost zájmových
skupin dané organizace, je externě komunikovat informace
o nehmotných zdrojích společnosti, a to prostřednictvím tzv.
zpráv o intelektuálním kapitálu.
Hlavním cílem příspěvku je zhodnotit komunikační význam
vykazování intelektuálního kapitálu. Dílčím cílem je v
teoretické rovině charakterizovat koncept intelektuálního
kapitálu ve vztahu k oblasti vysokého školství.
128
Řešení příspěvku bude vypracováno v níže uvedených
postupových krocích za využití vědeckých metod analýzy
a syntézy. Nejprve bude shromážděna odborná literatura a
zdroje, dále bude provedena rešerše literatury pomocí metody
studia dokumentů. Následovat bude výběr rámcových
dokumentů určených k analýze a jejich shromáždění. Zvoleny
budou evropské rámcové dokumenty vytvořené národními
a mezinárodními institucemi za účelem poskytnutí návodu
organizacím k řízení a vykazování intelektuálního kapitálu.
Celkem budou analyzovány 3 evropské rámcové dokumenty.
Analyzován bude obsah jednotlivých rámcových dokumentů
z hlediska zaměření se na komunikační aspekt zpráv o
intelektuálním kapitálu. Vzájemné srovnání rámcových
dokumentů bude provedeno na základě stanovených
kritérii. Závěrečným krokem výzkumné práce bude syntéza
dosažených výsledků, interpretace výsledků a tvorba závěrů.
MATERIÁL A METODY
Intelektuální kapitál
Podle Wallace (2007) neexistuje a pravděpodobně ani není
možné, aby existovala univerzální definice intelektuálního
kapitálu. Rovněž Hussi (2004) a Sveiby (1997) uvádějí, že i přes
existenci četných debat o problematice intelektuálního kapitálu
doposud neexistuje konsensus ohledně konceptu ani jakákoli
obecná definice intelektuálního kapitálu. Van der MeerKooistra a Zijlstra (2001) konstatují, že koncept intelektuálního
kapitálu je stále rozptýlený, a že autoři pracují převážně s
vlastními definicemi.
Četné diskuse se týkají rovněž užívání pojmů, jako jsou
„nehmotná aktiva“ a „intelektuální kapitál“. V oblasti
účetnictví jsou nehmotná aktiva definována poněkud striktně
Think Together 2011
a jsou vztahována především k majetku, k aspektu vlastnictví,
zatímco odborníci zabývající se výzkumem v oblasti řízení
interpretují širší škálu nehmotných aktiv významných pro
rozvoj organizací a potenciální výdělky, které pak označují
jako nehmotné zdroje a často používají termínu intelektuální
kapitál (Canibano et al. in Leitner 2004).
I přes neexistenci obecně platné a uznávané definice
intelektuálního kapitálu, lze intelektuální kapitál považovat za
nehmotné, neviditelné aktivum či znalostní zdroje podílející se
na tvorbě hodnoty společnosti včetně dosahování a udržování
konkurenční výhody (Stewart 1997; Sveiby 1997). Obvyklé
definice rovněž popisují intelektuální kapitál jako rozdíl mezi
tržní a účetní hodnotou organizace (Stewart 1997; Sveiby 1997).
Diference mezi tržní a účetní hodnotou může být vysvětlena
intelektuálními aktivy – neviditelnou hodnotou, která
nefiguruje v rozvahách společností (Brennan and Connel 2000).
Stewart (1997) definuje intelektuální kapitál jako intelektuální
materiál – znalosti, informace, duševní vlastnictví, zkušenosti,
který může být využit k tvorbě bohatství. Podle Brookingové
(1996) je intelektuální kapitál „kombinace nehmotných aktiv,
které umožňují organizaci vytvářet hodnotu“. Jiní autoři
obohacují definice o další nehmotné zdroje. Edvinsson a Malone
(1997) definují IK jako „držbu znalostí, aplikované zkušenosti,
organizační technologie, vztahy se zákazníky a odborné
dovednosti, které poskytují společnosti konkurenční výhodu na
trhu“. Podle Sullivana (1998) představuje intelektuální kapitál
„znalost, kterou lze přeměnit v zisky“. Podle Roose et al. (2005)
tvoří intelektuální kapitál veškeré nehmotné zdroje, které jsou
zcela či z části kontrolovány organizací a mohou přispět k
tvorbě její hodnoty. Podle Evropské komise je intelektuální
kapitál kombinací nehmotných zdrojů a aktivit, které umožňují
Dostupné z: http://www.thinktogether.cz/
organizaci transformovat množství materiálních, finančních a
lidských zdrojů v systém schopný tvorby hodnoty (EC 2006).
Odborníci zabývající se problematikou intelektuálního
kapitálu rovněž uvádějí různé klasifikační přístupy, ve kterých
dělí intelektuální kapitál do jednotlivých složek. Andriessen
(2004) tuto nesourodost přiřazuje faktu, že se daná oblast
nachází stále v „embryonálním“ stádiu a uvádí přehled
existujících klasifikací. Obecně uznávaným a velmi populárním
přístupem je klasifikace Karla Erika Sveibyho (1997), jak uvádí
například (Guthrie and Petty, 2000, Brennan 2001). Sveiby dělí
intelektuální kapitál do třech složek, a to interní strukturu,
externí strukturu a kompetence zaměstnanců (Bontis 1998,
Sveiby, 1997). Interní kapitál zahrnuje organizační informační
systém, koncepty, procedury, firemní kulturu a filozofii,
tedy vše, co je uvnitř organizace a je hodnotnější než hmotná
aktiva (Sveiby 1997, Wong and Gardner, 2005). Interní kapitál
představuje zdroje organizace vytvářené zaměstnanci nebo
zdroje koupené, nicméně se jedná o zdroje, jež po skončení
pracovního dne v organizaci zůstávají (MERITUM 2002).
Externí kapitál se týká aktiv podniku představující vztahy
podniku s vnějším prostředím. Jedná se o vztahy organizace se
zákazníky, zahrnují se zde distribuční systémy, značka či dobré
jméno organizace. Kompetence zaměstnanců či lidský kapitál
je tvořen lidskými zdroji, obsahuje motivaci zaměstnanců,
jejich vzdělání, kulturu a rozvoj. Lidský kapitál není vlastněn
danou organizací, jedná se o aktiva, která opouštějí organizaci
po skončení pracovní doby (MERITUM 2002).
tradičně zveřejňovaných výročních zpráv. Odhalování
intelektuálního kapitálu zůstává pouze dobrovolnou záležitostí
organizací a zcela záleží na rozhodnutí managementu, zda
informace o nehmotných zdrojích podniku budou interně či
externě reportovány. Guthrie a Petty (2000) rovněž uvádějí,
že vykazování intelektuálního kapitálu vede k významné
redukci informační asymetrie a zvyšuje transparentnost mezi
management podniku a jeho zájmovými skupinami.
Intelektuální kapitál je obtížné nějakým způsobem zachytit
či změřit. V současné době celosvětově neexistuje obecně
uznávaný účetní rámec pro vykazování intelektuálního
kapitálu, což je důvodem zvýšené pozornosti o tuto
problematiku v oblasti výzkumu a vývoje. Existují však různé
empirické studie hodnotící úroveň vykazování intelektuálního
kapitálu v jednotlivých zemích světa, jako příklad lze uvést
Austrálii (Guthrie and Petty 2000), Srí Lanku (Abeysekera and
Guthrie 2005), Kanada (Bontis 2000), Irsko (Brennan, 2000),
Itálii (Bozzolan et. al 2003) či Taiwan (Chen et al. 2005).
Vykazování intelektuálního kapitálu podává zájmovým
skupinám obraz o tvorbě hodnoty společnosti. Tento proces
tvorby hodnoty zahrnuje identifikaci a měření intelektuálního
kapitálu, rovněž budování a ucelenou prezentaci využití
znalostních zdrojů společnosti, což vede k vytvoření zprávy
o intelektuálním kapitálu. Zpráva o intelektuálním kapitálu
popisuje nehmotné zdroje organizace a vhodně kombinuje
jednotlivé ukazatele s vyprávěcími sekcemi doplněnými o
grafické vizualizace (EC 2006).
Vykazování intelektuálního kapitálu
Podle Guthrie a Petty (2000) se velké množství organizací v
současnosti snaží vykazovat intelektuální kapitál, nicméně
toto vykazování se uskutečňuje především prostřednictvím
ISBN: 978-80-213-2169-4
130
Vysoké školství v období znalostní ekonomiky
Podle Leitnera (2004) je Evropské vysoké školství a oblast
výzkumu a vývoje v současnosti součástí rozsáhlého
transformačního procesu, který směřuje k tomu, aby se
univerzity a výzkumné instituce staly srovnatelnějšími,
flexibilnějšími, transparentnějšími a konkurenceschopnými, a
to jak v oblasti vzdělávání, tak i především v oblasti vědy a
výzkumu (Leitner 2004).
Altbacha (2009) uvádí souhrn rolí univerzit typických pro
období globalizace. Univerzity považuje za mnohostranné
instituce, které jsou obzvláště důležité pro znalostní ekonomiky
21. století. Pokud je znalostní ekonomika charakterizovaná
produkcí, přenosem a šířením znalostí a intelektuálního
kapitálu, tak právě univerzity jsou ve všech těchto procesech
podle Evropské komise jedinečné (EC 2003). Evropská komise
považuje univerzity za rozhodující prvek podílející se na
zvyšování ekonomického růstu. Univerzity jsou nepostradatelné
v podporování duševního života všech společností, především
v rozvoji jednotlivých zemí představují klíčové mezinárodní
spojení v oblasti vědy, vzdělání, kultury a idejí. Podle BIAC
(2003) jedinečná role univerzit spočívá v tvorbě znalostí, a to
prostřednictvím výzkumu. Funkce univerzit spočívá dále v
ochraně těchto znalostí, dále pak v rozšiřování znalostí skrze
výuku a vzdělávání nových výzkumných pracovníků.
Podle Leitnera (2004) univerzity a výzkumné organizace v
období znalostní společnosti čelí specifickým výzvám, jako je
nový mechanismus veřejného financování a větší nezávislost;
konkurence v získávání grantů a výzkumných kontaktů;
měření a evaluace výstupů nehmotné povahy; zvyšující se
poptávka po strategickém rozvoji a systematickém řízení
nehmotných zdrojů; všeobecný požadavek odpovědnosti a
Think Together 2011
transparentnosti. Leitner (2002) rovněž uvádí, že univerzity
díky zvýšené autonomii v oblasti organizování, řízení a
přerozdělování rozpočtu, musí implementovat změny
v systémech řízení univerzit včetně zavedení nového systému
výkaznictví.
Vykazování intelektuálního kapitálu ve vysokém školství
Výsledkem analýzy současných zdrojů zabývajících se
konceptem intelektuálního kapitálu je zjištění nedostatku
publikací věnujících se dané problematice v oblasti veřejného
sektoru, a to právě především v oblasti vysokého školství.
Avšak podle Castrilla a Eleny (2006) i přes to, že většina analýz
znalostního řízení včetně řízení intelektuálního kapitálu za
poslední desetiletí byly provedeny soukromými společnosti, je
v současné době evidentní rostoucí zájem o danou problematiku
i ze strany veřejných organizací, jako jsou vysoké školy či
výzkumná centra.
Fazlagic (2006) uvádí, že akademičtí pracovníci stejně jako
obecná veřejnost se domnívají, že intelektuální kapitál
univerzit musí dosáhnout co nejvyšší úrovně excelence,
bohužel však univerzity jsou považovány za málo inovativní a
otevřené změnám. Leitner (2002) dodává, že univerzity nemají
vlastnickou strukturu jako organizace soukromého sektoru, což
vede k tomu, že univerzity nejsou povinny ze zákona vytvářet
jakékoli výroční zprávy, musí však zavádět účetní systémy.
Leitner (2002) považuje vytváření zpráv o intelektuálním
kapitálu v oblasti vysokého školství za mnohem náročnější než
v komerčním sektoru, důvodem je velký rozsah organizačních
cílů určujících výkonnost.
Leitner (2002) rovněž tvrdí, že vykazování intelektuálního
kapitálu v této oblasti do jisté míry závisí na přiděleném
rozpočtu, jednoznačném definování cílů a strategií jejich
Dostupné z: http://www.thinktogether.cz/
dosažení, větší nezávislosti a zvyšujícímu se soupeření
s dalšími výzkumnými institucemi. Leitner (2004) doporučuje,
aby univerzity nepřerozdělovaly rozpočet založený pouze na
nových výkonnostních kritériích, ale aby se zaměřily především
na efektivní řízení nehmotných zdrojů, neboť právě na nich je
efektivnost univerzit založena.
Vzájemné srovnání rámcových dokumentů bude provedeno
na základě stanovených kritérii:
• účel rámcového dokumentu;
• struktura zprávy o intelektuálním kapitálu;
• komunikační aspekt (interní a externí komunikace).
Komunikační mezera
Danish Intellectual Capital Statement – The New Guideline
Pike et al. (in Choo and Bontis 2002) uvádějí, že po dlouhou
dobu jediné informace, které byly požadovány externími
zájmovými skupinami, byly informace týkající se finanční
výkonnosti společnosti. V období znalostní éry není dostatečné
komunikovat se zájmovými skupinami pouze výsledky
finanční výkonnosti společnosti. Komunikace se zájmovými
skupinami v současné době vyžaduje hlubšího porozumění
hodnoty společnosti.
Snahou je jít za hranice statického vykazování jednotlivých
aktiv jako jsou např. patenty nebo investice do výzkumu a
vývoje, jež jsou uváděny v rozvahách jednotlivých společností.
Cílem vykazování je ustoupit od tohoto statického vykazování
vlastněných aktiv směrem k dynamickému pohledu, ve
kterém jsou nehmotné zdroje viděny ve vzájemném propojení
s organizačními procesy (Mouristen et al. in Marr 2005).
Dánské Ministerstvo pro vědu, technologie a inovace vydalo
v roce 2003 dokument nazvaný Intellectual Capital Statement
– The New Guideline (Danish Guideline). Dokument je
završením mnohaletého úsilí více než 100 společností. Účelem
projektu je především podpořit schopnosti organizací v oblasti
řízení nehmotných zdrojů včetně poskytnutí metodického
nástroje vykazování intelektuálního kapitálu, jež by umožnil
komunikovat výsledky znalostního řízení potencionálním
interním a externím zájmovým skupinám skrze tzv. Intellectual
Capital Statement (ICS).
Danish Guideline tvoří celkem 4 části. První část popisuje
jednotlivé prvky ICS s uvedením dvou příkladů z praxe. První
část se zabývá funkcí ICS jako nástroje řízení a je stručným
návodem, jak připravit zprávu o intelektuálním kapitálu.
Druhá část detailně popisuje způsob, jak připravit ICS skrze
jednotlivé fáze, kterými se postupuje. Třetí část poskytuje
pokyny o tom, jakým způsobem komunikovat a jak vytvořit
externí ICS. Poslední, čtvrtá část, poskytuje praktické návrhy,
jak organizovat práci při vytváření ICS.
Dansih Guideline tedy poskytuje návod, jak řídit a vykazovat
intelektuální kapitál. Celý proces (viz schéma 1) je založený na
čtyřech vzájemně propojených prvcích, které společně vyjadřují
znalostí řízení společnosti. Těmito prvky jsou: znalostní příběh
VÝSLEDKY A DISKUZE
V této části příspěvku jsou analyzovány tři evropské rámcové
dokumenty: Danish Intellectual Capital Statement – The
New Guideline (2003); Austrian Intellectual Capital Report
Act (2006) a European MERITUM Guidelines for Managing
and Reporting on Intangibles (2002). Analyzován bude obsah
jednotlivých rámcových dokumentů z hlediska zaměření se na
komunikační aspekt zpráv o intelektuálním kapitálu.
ISBN: 978-80-213-2169-4
132
(knowlege narrative), (management challenges), iniciativy
(initiatives) a ukazatele (indicators).
Schéma č. 2: Rakouský model vykazování intelektuálního
kapitálu univerzit
Schéma č. 1: Model vykazování intelektuálního kapitálu
Zdroj: (Danish Guideline, 2003)
Austrian Intellectual Capital Report Act
Rakouské univerzity jsou ze zákona povinny od roku 2006
předkládat příslušnému ministerstvu zprávu o intelektuálním
kapitálu (UG, 2002). Vykazování intelektuálního kapitálu
vychází z následujícího modelu vykazování intelektuálního
kapitálu (viz schéma 2).
Zdroj: Leitner (2004)
Model vykazování intelektuálního kapitálu je procesně
orientovaným modelem popisující proces transformace
intelektuálního kapitálu ve výstupy. Proces přeměny je
uskutečňován prováděním hlavních procesů (výzkum,
vzdělávání apod.) Rozvoj intelektuálního kapitálu je řízen
politickými cíli stanovenými příslušným ministerstvem a
organizačními cíli definovanými univerzitou. Intelektuální
kapitál představuje vstupy do procesu tvorby znalostí uvnitř
univerzity, představuje všechny formy nehmotných zdrojů a
tvoří základ znalostí potřebný pro realizaci hlavních procesů,
rovněž umožňuje zvýšit konkurenceschopnost univerzity.
European MERITUM Guidelines
Reporting on Intangibles
for
Managing
and
Dokument MERITUM (Measuring Intangibles to Understand
and Improve Innovation Management) vznikl v roce 2002.
Jedná se metodický dokument, jehož cílem je zvýšit efektivitu
řízení organizací včetně pomoci v procesu vytváření a
zveřejňování aktuálních, relevantních a srovnatelných reportů,
Think Together 2011
Dostupné z: http://www.thinktogether.cz/
které umožní zainteresovaným skupinám sestavení efektivních
odhadů budoucích výhod a rizik spojených s jejich investičními
příležitostmi.
MERITUM projekt poskytuje rámec pro identifikování, měření
a kontrolu nehmotných aktiv a pomáhá organizacím při
rozhodnutí o externím zveřejňování vlastních nehmotných
zdrojů. Dokument je rozdělen do třech hlavních částí: koncepční
rámec, řízení intelektuálního kapitálu a zprávy o intelektuálním
kapitálu. Koncepční rámec definuje koncept nehmotných
zdrojů, intelektuálního kapitálu a definuje jednotlivé pojmy.
Kapitola věnovaná řízení intelektuálního kapitálu se týká
vztahů mezi jeho měřením, vykazováním a řízením. Poslední
sekce pod názvem Zprávy o intelektuálním kapitálu vychází z
modelu intelektuálního kapitálu (viz schéma č. 3).
Schéma č. 3: MERITUM model vykazování intelektuálního
kapitálu
Zdroj: MERITUM (2002)
Konstrukce zprávy o intelektuálním kapitálu je logickým
vyústěním řízení intelektuálního kapitálu. Zpráva o
intelektuálním kapitálu odkrývá informace o intelektuálním
kapitálu. Vykazování intelektuálního kapitálu je v tomto
dokumentu charakterizováno jako komunikování schopností,
zdrojů a závazků společnosti ve vztahu k základním
rozhodujícím činitelům ovlivňujícím hodnotu společnosti
směrem k zájmovým skupinám. Zpráva o intelektuálním
kapitálu obsahuje informace o provedené práci za účelem
rozvinout, podporovat a řídit vlastní nehmotné zdroje a
ISBN: 978-80-213-2169-4
134
aktivity a zdůrazňuje vzájemné propojení mezi třemi složkami intelektuálního kapitálu (lidského, strukturálního a vztahového). Zpráva se
rovněž týká očekávaného vývoje nehmotných aktiv ve vazbě na stanovené strategické cíle.
Shrnutí analýzy obsahu rámcových dokumentů
Tabulka č. 1 shrnuje a srovnává dosažené výsledky analýzy jednotlivých rámcových dokumentů.
Tabulka č. 1: Kriteriální srovnání analyzovaných rámcových dokumentů
RÁMCOVÝ
DOKUMENT
Danish Guideline
ÚČEL DOUKUMENTU
STRUKTURA ZPRÁVY
Podpořit schopnosti organizací v oblasti
řízení nehmotných zdrojů, které vytváří
hodnotu pro celou společnost.
Poskytnout nástroj vykazování, jež
by umožnil komunikovat výsledky
znalostního řízení potencionálním interním
a externím zájmovým skupinám skrze tzv.
Intellectual Capital Statement.
I. Výroční zpráva
II. Popis společnosti
III. Znalostní příběh
IV. Model ICS
V. Výzvy managementu včetně iniciativ a
výsledků
Vysvětlivky
Austrian ICR Act
Poskytnout kritéria pro tvorbu zprávy o
intelektuálním kapitálu včetně poskytnutí
detailního popisu požadovaných ukazatelů
k zveřejnění.
MERITUM
Zvýšit efektivitu řízení včetně pomoci
organizacím v procesu vytváření a
zveřejňování aktuálních, relevantních
a srovnatelných reportů, které umožní
zainteresovaným skupinám sestavení
efektivních odhadů budoucích výhod
a rizik spojených s jejich investičními
příležitostmi.
I. Rozsah činnosti, cíle a strategie
II. Intelektuální kapitál: lidský kapitál;
strukturální kapitál; vztahový kapitál
III. Hlavní procesy: Výuka a další
vzdělávání; Výzkum a vývoj
IV. Výstupy a vlivy hlavních procesů: Výuka
a další vzdělávání, Výzkum a vývoj
V. Shrnutí a perspektivy
I. Vize společnosti
II. Souhrn nehmotných zdrojů
III. Systém ukazatelů
KOMUNIKAČNÍ HLEDISKO
Interní účely: Systematizace znalostního řízení
pomocí hledání souladu mezi jednotlivými prvky
a vytváření vazeb mezi nimi.
Externí účely: Komunikování cílů znalostního
řízení, iniciativ a výsledků různým cílovým
skupinám.
Interní účely: neuvedeno
Externí účely:
Požadavek vzájemné srovnatelnosti univerzit a
benchmarking univerzit.
Prezentace, ohodnocení a komunikování
nehmotných aktiv univerzit; hlavních procesů a
důsledků.
Kvalitativní a kvantitativní základ pro vytváření
a vznik dohody o výkonnostech univerzity.
Interní účely: konkrétně neuvedeno
Externí účely:
ICR pomáhají zlepšit vztahy se zákazníky
a partnery - pomáhají zvýšit důraz na sdílení
znalostí mezi společností a jejími zájmovými
skupinami.
Odkrytí informací o nehmotných aktivech má
dopad rovněž na image společnosti.
Zdroj: zpracováno autorem
Think Together 2011
Dostupné z: http://www.thinktogether.cz/
ZÁVĚR
Na základě studia odborných publikací včetně provedené
analýzy zvolených rámcových dokumentů z oblasti
intelektuálního kapitálu byly s ohledem na aspekt komunikace
učiněny následující závěry.
Danish Guideline podporuje jak interní, tak externí využití
zprávy o intelektuálním kapitálu (Intellectual Capital
Statement, ICS). Při vytváření ICS jsou jednotlivé komponenty
intelektuálního kapitálu (lze je upravit pro podmínky dané
organizace) vykazované ve vztahu k znalostním příběhům,
výzvám řízení, iniciativám a výsledkům společnosti. Jedná
se o vzájemně propojené prvky, které dohromady vyjadřují
znalostní řízení společnosti. ICS představuje jak interní nástroj
řízení, rovněž ICS lze využít jako významný prostředek vnější
komunikace s cílovými skupinami.
Rakouský Intellectual Capital Report Act se zaměřuje na
externí vykazování intelektuálního kapitálu. Struktura zprávy
je rozdělena do pěti hlavních částí. Jedná se o silně orientovaný
systém měření, kde většina částí zprávy je tvořena pomocí
četného počtu ukazatelů. Pouze první a poslední část zprávy
lze vyjádřit pomocí slovního popisu, avšak nejsou doporučeny
žádné vizualizace apod. Vzhledem k hodnocenému
komunikačnímu aspektu, zpráva o intelektuálním kapitálu
rakouských univerzit slouží především jako externí
komunikační nástroj pro příslušné ministerstvo, které takto
získané výsledky jednotlivých univerzit využívá především
pro účely benchmarkingu. Obsah zprávy je však jednoznačně
orientovaný na ukazatele a poskytuje nedostatečný pohled
na formulaci a implementaci strategie univerzity. Ve vztahu
k dynamickému pohledu na jednotlivé zdroje, rakouská
ISBN: 978-80-213-2169-4
zpráva o intelektuálním kapitálu se zabývá pouze identifikací
stavových veličin intelektuálního kapitálu.
MERITUM projekt stejně jako Danish Guideline podporuje
využití ICR jak pro interní, tak pro externí účely. MERITUM
projekt identifikuje a detailně popisuje tři hlavní části ICR.
Pro účely adekvátní komunikace vlastní strategie (interně
i externě), musí společnost, přinejmenším z části, odkrýt
informace o úsilí vynaloženém k udržení a rozvoji vlastních
nehmotných zdrojů.
Všechny analyzované rámcové práce se zaměřují na vykazování
intelektuálního kapitálu a poskytují vlastní modely vykazování
nehmotných zdrojů. Tyto modely většinou zahrnují nehmotné
zdroje včetně jejich řízení pomocí finančních a nefinančních
ukazatelů a popisných sekcí. Žádný z analyzovaných
dokumentů nebyl vytvořen speciálně pro oblast vysokého
školství, nicméně jednotlivé postupy lze aplikovat do této
oblasti. Vyžadována bude především změna v ukazatelích,
neboť ukazatele ovlivňující výkonnost společností soukromého
sektoru a ukazatele mající vliv na výkonnost vysokého školství
jsou odlišné. Nabízí se zde prostor pro budoucí výzkum
zaměřený na vytvoření specifického modelu vykazování
intelektuálního kapitálu přizpůsobenému podmínkám
vysokého školství.
Zprávy o intelektuálním kapitálu bezesporu představují
významný komunikační nástroj sloužící interním i externím
účelům. V oblasti vysokého školství není běžné vytvářet zprávy o
intelektuálním kapitálu, nicméně toto vykazování lze považovat
za krok dopředu a vhodný způsob prezentace nehmotných
zdrojů univerzit směrem k svému okolí. Funkce externího
vykazování tedy spočívá v rozšiřování a prohlubování vztahů
univerzity se studenty, jinými partnerskými výzkumnými
organizacemi a vládními institucemi, především příslušným
136
ministerstvem školství, neboť externě zveřejňované zprávy
umožňují těmto zájmovým skupinám srovnání. Aplikace
nových přístupů k řízení a vykazování může směřovat ke
komplexnímu a systematickému zhodnocování vstupů i
výstupů univerzity, což odpovídá požadavkům a výzvám,
kterým univerzity v současnosti čelí. Univerzity, které začnou
identifikovat vlastní nehmotné zdroje, řídit je, měřit a následně
vykazovat lze považovat za univerzity otevřené změnám,
univerzity inovátorské, což může vést ke konkurenční výhodě.
Vykazování intelektuálního kapitálu umožňuje stanovení
měřitelných cílů univerzity ve vztahu ke stanoveným
strategickým cílům. Skrze vykazování intelektuálního kapitálu
dochází rovněž k ohodnocení celkové výkonnosti univerzity ve
vazbě k jednotlivým složkám intelektuálního kapitálu, a tedy
lidskému, vztahovému a strukturnímu kapitálu. Komunikační
význam zprávy o intelektuálním kapitálu pro interní účely
pak spočívá především v podpoře rozhodovacích procesů
univerzity v oblasti identifikace zdrojů univerzity a přidělování
finančních prostředků.
Tento příspěvek vznikl za podpory grantu IGA. Registrační
číslo projektu: 201011140057
Think Together 2011
POUŽITÉ ZDROJE
Abeysekera, I., Guthrie, J. (2005): An empirical investigation
of annual reporting trends of intellectual capital in Sri Lanka,
Critical Perspectives on Accounting, Vol. 16 No. 3, pp. 151-63.
Andriessen, D. (2004): Making Sense of Intellectual Capital:
Designing a Method for the Valuation of Intangibles. Burlington:
Elsevier; ISBN 0-7506-7774-0.
Bontis, N. (1998): Measuring IC: a review of the models
applied to measure intellectual capital”, International Journal
of Intangible Assets, Vol. 7 No. 1, pp. 60-75.
Bontis, N. (2000): Assessing knowledge assets: a review of
the models used to measure intellectual capital. Available at:
www.business.mcmasterca/mktg/nbontis/is/
publications/
BontisIJMR.pdf (accessed December 2010).
Bozzolan, S., Favotto, F. and Ricceri, F. (2003): Italian annual
intellectual capital disclosure: an empirical analysis”, Journal
of Intellectual Capital, Vol. 44, pp. 543-58.
Brennan, N. (2001): Reporting intellectual capital in annual
reports: evidence from Ireland, Accounting, Auditing &
Accountability Journal, Vol. 14 No. 4, pp. 423-36.
Brennan, N., Connell, B. (2000): Intellectual capital: current
issues and policy implications. Journal on Intellectual Capital,
vol. 1, no. 3, p. 206–240. Available at www.emeraldinsight.
com/Insight/viewContentItem.do?contentType=Article&hdAc
tion=lnkpdf&contentId=883906 (accessed March 2009).
Brooking, A. (1996): Intellectual Capital: core assets for the
third millennium enterprise. London: International Thomson
Business press. Available at: books.google.cz/books?id=yxU
P5ezSBKkC&pg=PT1&dq=Intellectual+capital:+core+asset+
for+the+third+millenium&cd=1#v=onepage&q=Intellectua
Dostupné z: http://www.thinktogether.cz/
l%20capital%3A%20core%20asset%20for%20the%20third%20
millenium&f=false (accessed January 2010).
Business and Industry Advisory Committee (BIAC) (2003):
Promoting Better Public-Private Partnerships. IndustryUniversity Relations, Business and Industry Advisory
Committee to the OECD. Available www.biac.org/statements/
tech/FIN03-10_PublicPrivate
Partnerships.pdf
(accessed
December 2010).
Chen, M.C., Cheng, S.J. and Hwang, Y.C. (2005): An empirical
investigation of the relationship between intellectual capital
and firms’ market value and financial performance, Journal of
Intellectual Capital, Vol. 6 No. 2, pp. 159-76.
Danish Guideline (2003): Intellectual Capital Statements
– The New Guideline. Copenhagen: Danish ministry of
science, technology and innovation. Available at en.vtu.dk/
publications/2003/intellectual-capital-statements-the-newguideline/ (accessed January 2010).
Edvinson, L., Malone, M. S. (1997): Intellectual capital: realizing
your company’s true value by fading hidden brainpower. New
York: Harper Business.
European Commission (2006): Reporting Intellectual Capital
to Augment Research, Development and Innovation in SMEs.
Luxembourg: Office for Official Publications of the European
Communities. Available at www.ec.europa.eu/invest-inresearch/pdf/download_en/2006-2977_web1.pdf
(accessed
March 2009).
Fazlagic, A. (2006): Measuring the intellectual capital of a
university, paper presented at Conference on Trends in the
Management of Human Resources in Higher Education.
Available at: www.oecd.org/dataoecd/56/16/35322785.pdf
(accessed December 2010).
ISBN: 978-80-213-2169-4
Guthrie, J. and Petty, R. (2000): Intellectual capital: Australian
annual reporting practices, Journal of Intellectual Capital, Vol.
1 No. 3, pp. 241-54.
Hussi, T., et al. (2003): Reconfiguring knowledge management.
Combining Intellectual Capital, Intangible Assets and
Knowledge Creation. Elinkeinoelämän Tutkimuslaitos, 849.
Available at www.etla.fi/files/671_dp849.pdf (accessed June
2009).
ICR Act (2006): Wissensbilanz-Verordnung. Bundesministerin
für Bildung, Wissenschaft und Kultur. Available at www.
bmwf.gv.at/uploads/tx_bmwfcontent/wbv.pdf
(accessed
January 2010).
Leitner, K.H. (2002): Intellectual capital reporting for
universities: conceptual background and application within
the reorganization of Austrian universities. Available at
systemforschung.arcs.ac.at/Publikationen/11.pdf
(accessed
December 2010).
Leitner, K.H. (2004): Intellectual capital reporting for universities:
conceptual background and application forAustrian universities.
Research Evaluation, 13. Available at www.ingentaconnect.
com/content/beech/rev/2004/00000013/00000002/art00006
(accessed June 2009).
Marr, B. (2005): Perspectives on Intellectual Capital. 2nd ed.
Oxford: Elsevier Butterworth-Heinemann; ISBN -13: 978-07506-779-8; ISBN-10: 0-7506-7799-6.
MERITUM (2002): Guidelines for Managing and Reporting on
Intangibles (Intellectual Capital Report). Available at www.
pnbukh.com/site/files/pdf_filer/MERITUM_Guidelines.pdf
(accessed January 2010).
138
Pike, S.; et al. (2002): Intellectual Capital Management and
Disclosure. In Choo, Ch. W., Bontis, N. (ed.). The Strategic
Management of Intellectual Capital and Organizational
Knowledge. 1st ed. 2002, p. 657–671; ISBN 0-19-515486-X.
Roos, G.; et al. (2005): Managing Intellectual Capital in Practice.
Oxford: Butterworth-Heinemann; ISBN 0 7506 7940 9.
Sanchéz, M. P.; Castrilo, R.; Elena, S. (2006): Intellectual Capital
Management and Reporting in universities. Available at www.
enid-europe.org/papers/pdf/sanchez_lugano.pdf
(accessed
March 2009).
Stewart, T. A. (1997): Intellectual Capital: the new wealth
of organizations. 1st ed. New York: Doubleday; ISBN 0-38548381-3.
Sullivan, P. H. (1998): Profiting from intellectual capital:
extracting value from innovation. New York: John Wiley&Sons.
Available at books.google.cz/books?id=_vU5gO4GUwEC&pri
ntsec=frontcover&dq=Profiting++from+Intellectual+capital&c
d=1#v=onepage&q=&f=false (accessed January 2010).
Sveiby, K.E. (1997): The new organizational wealth: managing &
measuring knowledge-based assets. Berrett-Koehler Publishers.
Available at books.google.com/books?hl=cs&lr=&id=xKNXlg
aeCjAC&oi=fnd&pg=PR9&dq=Sveiby+KE+(1997):+The+New
+Organizational+Wealth,+Managing+and+Measuring+Knowl
edge-Based+Assets,+Berrett-Koehler+San+Fransisco.&ots=9T
Igdxt2g0&sig=yHI7bkm810-H34bLUvGDp4g5zoM#PPP1,M1
(accessed January 2010).
Van Der Meer-Kooistra, J., Zijlstra, S. M. (2001): Reporting on
intellectual capital. Accounting, Auditing & Accountability
Journal, vol. 14, no. 4, p. 456–476. Available at www.
emeraldinsight.com/Insight/viewContentItem.do?contentTyp
e=Article&contentId=869815 (accessed June 2009).
ISBN: 978-80-213-2169-4
Wallace, D.P. (2007): Knowledge management: historical and
cross-disciplinary themes. 1st ed. Westport: Libraries Unlimited
knowledge management series, 2007; ISBN 978-1-59158-502-2.
Wong, M. and Gardner, C. (2005): Intellectual capital
disclosure: New Zealand evidence. Available at wms-soros.
mngt.waikato.ac.nz/NR/.../schneiderSamkinIC95final.pdf
(accessed December 2010).
139