červen 2015 - návrat zpět

„Protože jsem poznal trýzeň žízně, chtěl bych vykopat studnu, ze které by mohli pít i jiní“ - E.T. Seton
STUDÁNKA
Každý, kdo pije tuto vodu, bude opět žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já,
nebude žíznit navěky, a stane se v něm pramenem vody tryskající do věčného života - Jan 4,13-15
▌červen- 2015  č. 148 ▌
Vychází od března 2003
Dopis od Ježíše - Drahý příteli,
✙ 12. 6. – Nejsvětější Srdce Ježíšovo
jak se ti daří? Rád bych ti napsal pár slov,
abych ti řekl, jak tě miluji a jak o tebe pečuji. Včera jsem tě viděl,
jak hovoříš se svými přáteli. Celý den jsem čekal a doufal, že si
pohovoříš i se mnou. Když nastal večer, daroval jsem ti
k zakončení dne velkolepý západ slunce a čerstvý vánek, aby sis
odpočinul, a čekal jsem na tebe. Ale ty jsi nepřišel. Jakou bolest mi
působí, když jsem takto opomíjen! Přesto tě však miluji! Dnes
v noci jsem tě viděl usínat, a když jsem zatoužil, abych se dotkl
tvého čela, rozlil jsem po tvé tváři i polštáři měsíční paprsek a stále
jsem čekal. Ty jsi však přesto ke mně nepromluvil. Probudil ses
pozdě a hned jsi odešel do práce. Mé slzy se mísily s deštěm,
neboť právě pršelo Dnes vypadáš tak smutně, že mi to láme srdce, protože já rozumím
I mne přátelé tak často opouštěli a zraňovali Kdyby ses aspoň se mnou rozdělil o
svou bolest a samotu. Jsem si jist, že bych tě mohl potěšit. Miluji tě, víš, a snažím se ti to
říci modří oblohy a hebkou zelení trávy, šeptám ti to listím stromů a píši ti to barvou
květů. Volám k tobě horskými potůčky a do ptáků vkládám milostné písně, aby ti je
zpívali. Odívám tě teplem slunce a ovzduší provoňuji parfémy přírody Má láska k tobě
je hlubší než oceán, větší než ta nejživější ze tvých žádostí Ach, kdybys jen vůbec
věděl, jak rád bych chtěl s tebou hovořit a doprovázet tě na cestě. Vím, že je to na této
zemi těžké! Opravdu to vím, žil jsem na ní.
Volej mne, žádej mne, nezapomínej na mne. Mám tolik věcí,
s kterými bych se chtěl s tebou podělit!
Už tě nebudu obtěžovat. Jsi svobodný v tom, přijmeš-li mě za přítele. Rozhodnutí je na
tobě. Vyvolil jsem tě však, a proto budu na tebe čekat, protože tě miluji.
✙
✙
✙
13. 6. - Svatý Antonína z Padovy. Narozen15. srpna 1195 v Lisabonu * zemřel 13.6.
1231 v Padově. Byl portugalský františkánský mnich, teolog a kazatel. Jde o jednoho z
nejproslulejších svatých, který je uctíván po celém světě. Byl oblíben také i u umělců: El
Greco, Francisco Goya. Katolická církev ho prohlásila roku1232 za svatého a roku 1946
za učitele církve.
Myšlenky sv. Antonína:
Každá věc, kterou stvořil Bůh, svědčí o jeho kráse a dobrotivosti.
Orel nutí své mladé, aby vzhlíželi k slunci ještě dřív, než jim
narostou křídla. Pokud nemohou snést jeho zář, musí zahynout.
Tudíž musíme i my pozvednout náš zrak do nevyššího Světla, pokud
to nedokážeme, nejsme hodni života. Naším sluncem je Bůh Otec.
Stejně jako vysílá slunce svůj paprsek, tak Otec poslal svého Syna.
Podoben paprsku, jenž jakkoliv osvěcuje svět, přece se od slunce
neoddělí, tak také na naše duše svítí Boží Syn, a stejně Otce nikdy
neopustí, neboť je s ním jedno.
Nad katedrálou, v níž Antonín kázal, zuřila strašná bouřka. Za okny
šlehaly blesky, hrom burácel, prudký vítr lomcoval dveřmi. Ale ještě
více než běsnění živlů hřměl mocný hlas velkého kazatele, přehlušoval je, volal po
pokání a obrácení srdce: Boží hněv je nad vámi, kdož se napájíte slzami utlačovaných!
Boží hněv je nad vámi, kteří znevažujete svátost manželství a nepřijímáte Boží
požehnání, jakým je dítě do vašeho domu. Běda vám. Boží hněv je nad vámi,
prostopášníci a hýřilové! Myslete na neuhasitelný oheň, kde je smrt bez smrti, konec bez
konce. Budete smrt hledat, ale nenaleznete ji. Spalovat vás bude dech Božího hněvu,
pokud se neodvrátíte od svých hříchů. Kolika smrtelných hříchů jste se dopustili, tolik
ďábelských masek nakládáte na tvář Boží, kterou nosíte v sobě. Zažehněte světlo víry,
obraťte svá srdce, abyste znovu nalezli ztracenou tvář Páně! Den Páně přijde jako zloděj
uprostřed noci. Když budou lidé mluvit o pokoji a jistotě, zachvátí je záhuba. Tehdy bude
hříšník zasažen bleskem z nebe a chvěním země, řáděním bouře z výšin a vlnobitím
moře, což na sebe přivolal svým rouháním. Kam chceš uprchnout? Kam se chceš
schovat?… Venku bouře zatím utichla. Mračno, které zakrývalo modř nebe, se
rozehnalo. Antonín se ztišil, jeho mlčení však působilo na davy posluchačů drtivěji než
blesky šlehající z jeho úst. Poté pokračoval změněným hlasem.
Bůh mne k vám poslal, abych vám pověděl o jeho hněvu, ale také o milosrdenství pro
ty, kteří budou činit pokání. Musel jsem proklít hříšníky, ale mohu utěšovat
a blahoslavit ty, kteří mají zkroušená srdce. Šťasten ten, kdo oplakává své hříchy
a omývá je v krvi Ježíše Vykupitele! Bůh je přísný soudce, ale před ním stojí náš
Spasitel a ukazuje své probodené srdce a před Synem stojí Matka prosící
o milosrdenství. K ní obraťte svá kajícná srdce! Ona vyslyší snažné prosby svých dětí
a podá jim svou pomocnou ruku. V ní je náš pokoj a spása.
Antonín
si uvědomoval, že každodenní život mnohdy maří dobrou
vůli, i to, jak je těžké pro člověka zachovat ducha pokání. Proto se
rozhodl, že se bude kát za hříšníky a sám na sobě dožene, co
hříšníci zameškali. Za cenu vlastního utrpení vyprošoval, aby Bůh
daroval pokoj neklidným hříšníkům. K zázračnému obrazu Černé
Madony v katedrále v Le Puy ve Francii - vlevo, zanesl žal svého
srdce a tíhu, kterou mu vložili do duše ti, co nebyli s to učinit pokání.
K ní přicházel prosit o sílu i útěchu v těžkých chvílích a nikdy ji
neopouštěl bez světla a nové odvahy. Stal se jejím opravdovým
trubadúrem, a zdravil ji jako radost svého srdce, jako růži, jako lilii,
jako nejušlechtilejší poupě z Boží zahrady. Mnohem víc než
o materiální blaho, pečoval Antonín o duše svých bratří, Všichni za ním přicházeli s
velkou důvěrou a svěřovali se mu se svými starostmi.
Bratr
Petr, mladý zapálený řeholník, se svému představenému přiznal, že je často
trápen těžkými pokušeními, kterým se jen stěží brání. Antonín jej ale vzal za ramena,
stáli tváří v tvář, přiblížil svá ústa téměř k jeho a dýchal na něj se slovy: Můj synu, přijmi
dar Ducha Svatého! Buď statečný a vytrvalý!
Sv. Antonín je patronem za nalezení ztracených věcí; manželství; žen a dětí, chudých,
seniorů, cestujících; za šťastný porod, proti neplodnosti; františkánů a mnoho dalších.
▌ Jsem
Slovo.
Autor: P. Gaston Courtois 1897–1970, záznam z radia Proglas
Jsem Slovo. Slovo, ale mlčenlivé. Mluvím bez hluku řeči. Nevyslovuji ani
slovo, ani větu, a přece, milující duše, věrně pozorné, mne slyší, rozumějí
mi a následují mne. Tak rád mluvím, když vím, že nasloucháš. Ve mně
najdeš řešení problémů, které máš rozhodnout. Jsou věci, kterým se naučíš
jen ode mne. Nikdy neztrácej snahu chtít mi naslouchat. I když se zdám mlčenlivý, toho,
kdo mi naslouchá, učím a obohacuji. Mám svůj způsob, jak prostoupit lidského ducha
Božími myšlenkami. Mám svůj způsob, jak jemně vnuknout člověku svoji myšlenku, aby
se stala myšlenkou jeho, aby byla součástí jeho podstaty, takže už nebude schopen
rozeznat, je-li to myšlenka má, či jeho. Existuje takové poznání Boha, které nemůže
pocházet z lidského ducha, nýbrž jen ze spojení s Duchem mým. V několika vteřinách
mohu dát více hřejivého světla, než ho lze najít mnohaletým studiem. Jistě, studium je
nutné, ale ke mně lze dojít, a mně lze najít ne jen rozumem. Aby člověk některé věci
pochopil, je třeba, aby se stal maličkým a milujícím. Pokorný rozum zahlédne skrze oběť
lásky, tvář pravdy. Chtěl bych mluvit ke všem duším, protože pro každou mám tajemství
jen jí vlastní, které jí bylo dáno k jejímu osobnímu poslání. Čekám na každou duši.
Kdyby se vědělo, oč jsou duše oloupeny, když je nikdo neučí, aby mi naslouchaly! Duše
se nezajímají dost o to, co si já myslím, čeho si já vážím; co si já přeji. Kdo miluje, je
k milované bytosti pozorný. Posuzuji lásku jednotlivé duše podle toho, jak mi naslouchá.
Buď předem dychtivý mého slova. Mé slovo, to jsem Já.
▌Saul
nenávidí Davida.
- 1 Sam
Když David zabil Filišťana a když se vrátil, vzal ho Abner a uvedl ho před Saula, jak
držel ve své ruce Filišťanovu hlavu. Saul se ho tázal: Z kterého rodu jsi, mládenče?
David odpověděl: Jsem syn tvého služebníka Betlémana Jessea. Když domluvil se
Saulem, Jonatanova duše přilnula k duši Davidově a Jonatan ho měl rád jako sama
sebe. Saul ho vzal toho dne k sobě a nedovolil mu vrátit se do domu jeho otce. Jonatan
učinil s Davidem přátelskou úmluvu, neboť ho miloval jako sama sebe. Jonatan svlékl
vrchní roucho, které měl na sobě, a dal ho Davidovi, též ostatní své šaty, ano i meč, svůj
luk i pás. David chodil, kamkoli ho Saul posílal, a ve všem si moudře počínal. Saul ho
ustanovil velitelem vojáků. Byl oblíben u všeho lidu a zvláště u Saulových služebníků.
Když David zabil Filišťana a vracel se, vyšly ze všech izraelských měst ženy, zpívaly a
tančily, šly naproti králi Saulovi s jásotem, s bubínky a cimbály. Ženy prozpěvovaly a při
tom hrály: Saul jich pobil tisíc, ale David deset tisíc. Saul se náramně rozhněval, neboť
se mu ta slova nelíbila. Řekl: Davidovi dali deset tisíc, mně však jenom tisíc. Co mu
ještě schází? Už jen královská hodnost. Od toho dne Saul Davida nenáviděl.
Davida však milovala Michol, druhá Saulova dcera. Když to oznámili Saulovi, bylo mu to
vhod. Saul si řekl: Dám mu ji, aby se mu stala osidlem a aby na něho dopadla ruka
Filišťanů. Řekl tedy Saul Davidovi: Dnes se staneš po druhé mým zetěm. A Saul poručil
svým služebníkům: Řekněte důvěrně Davidovi: Líbíš se králi a všichni jeho služebníci tě
mají rádi, buď tedy zetěm krále! Služebníci Saulovi říkali Davidovi důvěrně všecka tato
slova a David řekl: Vám se zdá maličkostí stát se královým zetěm? Já jsem jen chudý a
nepatrný člověk.
Služebníci oznámili Saulovi: To a to řekl David. Saul řekl: Toto řekněte Davidovi: Král
nepotřebuje snubného, leč sto filištínských předkožek, aby byla vykonána pomsta na
královských nepřátelích. Saul totiž zamýšlel takto vydat Davida do rukou Filišťanů. Když
služebníci oznámili Saulova slova Davidovi, líbilo se mu stát se zetěm krále. Za několik
dní David vstal a odešel s muži, kteří byli pod ním. Pobil dvě stě Filišťanů. Dal mu tedy
Saul svou dceru Michol za manželku. Saul viděl a poznal, že Bůh je s Davidem. Saulova
dcera Michol ho milovala. Saul se bál Davida ještě více a stal se Davidovým nepřítelem
navždy. Kdykoliv vyrazila Filištínská knížata, počínal si David od počátku, jak vytáhla,
moudřeji, než všichni Saulovi služebníci a jeho jméno bylo velmi proslaveno.
▌Papež
František: Nemocní jsou živým tělem Ukřižovaného Krista
Neapol. Neapolskou baziliku Gesú Nuovo od konce 16. století s
nucenými přestávkami spravuje Tovaryšstvo Ježíšovo.
Petrův nástupce po vstupu do chrámu zamířil do jeho pravé lodi, aby se
pomodlil u hrobu sv. Josefa Moscatiho 1880-1927, lékaře a vědce,
kterého kanonizoval Jan Pavel II. roku 1987 a který svůj lékařský
apoštolát mezi trpícími vnímal jako alternativu ke kněžské službě. Poté
se papež dlouze zdravil s 800 přítomných nemocných lidí, objímal je a
žehnal jim. Možná i tyto okamžiky přímého kontaktu s lidmi, kteří se mu v několika
minutách snaží vyložit veškeré své utrpení, jej opětovně přiměly k tomu, aby odložil
připravený text a spatra pronesl:
▌Není
snadné přistupovat k nemocnému člověku. Nejkrásnější a nejbídnější věci tohoto
života jsou cudné, skrývají se. Největší lásku z cudnosti tajíme a to, co je lidsky
nejubožejší, se také ze studu snažíme ukrývat. Proto je třeba jít za nemocným člověkem,
chceme-li ho navštívit, protože jej halí životní stud. A když nás postihne celoživotní
nemoc, která nás poznamenává, radši ji tajíme, protože návštěva u nemocného je také
návštěva u své vlastní nemoci, té, kterou nosíme v srdci. Je to odvaha říci sám sobě:
také já jsem nemocný v srdci, na duši a v duchu. Také já jsem duchovně nemocen.
▌Bůh
nás stvořil, abychom měnili svět, byli výkonní a ovládali stvoření. A to je náš úkol,
pokračoval Svatý otec. Avšak zdá se, že nemoc tomu brání, popírá naše poslání měnit
svět. Stojíme před tajemstvím nemoci.
▌K
nemoci se můžeme přiblížit pouze v duchu víry. Pouze on vysvětluje to, co lidsky
vypadá jako krach, tedy celoživotní onemocnění. Jediné vysvětlení je v Ježíši Kristu…
Prosím Pána, abyste vy, nemocní, pochopili, že jste Kristovým tělem, že jste tělem Krista
Ukřižovaného, jste bratry blízcí Kristu. Je něco jiného hledět na kříž a něco jiného
pohlížet na nemocného muže, ženu nebo dítě, kteří jsou ukřižováni ve své nemoci. Oni
jsou živým Kristovým tělem.
V závěru své spontánní promluvy papež poděkoval lékařům, ošetřovatelům a
dobrovolníkům za to, že se dotýkají Kristova těla a slouží živému Kristu Ukřižovanému.
Děkuji za tuto práci, děkuji, že ze své profese neděláte obchod… Když se medicína,
podobně jako kněžství, změní na trh a obchod, ztrácejí jádro svého poslání. Svět nemoci
je světem bolesti. Nesmíme však mít strach z trpícího Krista, loučil se papež František s
neapolskými nemocnými.
jag, radiovaticana.cz 24.3 .2015
┃ Sv. František z Assisi - 19
Žít z lásky a z čerstvé vody
František považuje za svého bratra a sestru každé stvoření, protože je
oslněn něžnou Otcovou láskou. A potom je tu ještě věčný Syn, který
svůj osud spojil s osudem všech. Kdo, ne-li On, miloval až k smrti
právě ty, kteří nebyli milováni? V době, kdy byl František sám, všemi
opuštěný, sám sebou opovrhující, kdo jiný na něm u svatého Damiána
spočinul pohledem něžné lásky, ne-li Kristus Ukřižovaný - Bůh, který
se svou láskou stal nejzranitelnějším a nejpohrdanějším mezi lidmi?
▌Zranitelnost
Boha betlémskou slámou. Narozený v průvanu, ve
špíně dobytčího chléva. Ponížení Boha na šibenici golgotského pahorku. Přibitý jako
ubohá sova k vratům stodoly: Pro tebe jsem to udělal, ty máš pro mne velikou cenu,
miluji tě. Odnáší-li si jednoho dne František Ježíšova stigmata, pak jen proto, že Ježíš
byl poznamenán stigmaty Františkovými: Naše rány nesl na sobě… - Podívej se, vtiskl
jsem si tě do svých dlaní, Františku.
▌Ježíš
se ujímá obrany. V evangeliu, kde se čte o ženě přistižené v cizoložství, nebere
Ježíš v úvahu dvacátý paragraf trestního zákona, jak je pro Židy stanovila kniha
Levitikus. Ježíš vidí jen zraněné srdce té ženy. Vidí všecky aféry, které přišel splatit a
vykoupit, vidí všecky tvrdé zákony, které musí zlidštit svou božskou láskou. Ježíš se
ujímá obrany všech, které slušná židovská společnost vylučovala ze svého
společenství: pohana samaritánů, prostitutek a veřejných hříšníků, vojáků okupační
armády, bludařů a posedlých, malomocných a smilníků, nevyléčitelně nemocných.
Ježíš se odvážil milovat i za cenu ztráty své vážnosti a cti, i když za to zaplatil životem.
▌Ježíšova
láska pronikla Františka až do posledního vlákna jeho bytosti. Všude a ve
všem se setkává se svým pokořeným Kristem. Neublíží ani červu, protože si
vzpomene na slova žalmu: Já pak jsem červ a ne člověk. Zachraňuje před porážkou
ovci, protože mu v mysli vyvstanou Izaiášova slova: Jako beránek vedený na porážku…
Ke konci svého života prosí František svého Pána, aby mu dal pocítit, co sám cítil na
kříži. Chtěl milovat tak, jako miloval Ježíš. Byl vyslyšen.
Stan Rougier
┃ Zranění z dětství
Návrat do minulosti
Autor: P. Elias Vella, exorcista
První den našeho semináře jsme si položili otázku: Proč se dotýkat ran,
které jsou minulostí a už neexistují? Copak nestačí věnovat pozornost
přítomným věcem? Má odpověď zní takto: pokud je vaše minulost
minulostí, nechejte ji tak, ale jestliže vaše minulost není minulostí, pak je
třeba se jí věnovat.
▌Naše
mysl je jako skladiště, kde se shromažďuje všechno možné. Jsou tam věci,
které si uvědomujeme, ale i věci, kterých si nejsme vůbec vědomi. Se záležitostmi,
které si uvědomujeme, které naše mysl zná, nemáme žádné problémy. Problém spočívá
v tom, že v naší mysli existují podvědomé vzpomínky, které nepřímo ovlivňují náš život
ještě i dnes. Mnohé naše současné postoje - že jsme agresivní, ambiciózní, že někomu
závidíme, prožíváme komplexy méněcennosti - jsou podvědomé a jsou důsledkem
pokoření, které stále ještě není vyléčeno.
▌Časté
otázky: Jak se dozvím, jestli jsou mé záležitosti z minulosti vyléčeny, nebo ne?
Většinou odpovídám takto: Představte si, že držíte v rukou spleť elektrických drátů a
postupně se jich jednoho po druhém začnete dotýkat. Některé vám při dotyku neublíží,
ale je možné, že se dotknete jiného drátu a ten vám způsobí bolest. Je to jasný signál,
že tento drát je i po mnoha letech živý, i když jste si to vůbec neuvědomovali. A to je
nebezpečné. Je nutné s tím něco dělat. Například mi řekneš, že když jsi byl malý
chlapec, matka ti před lidmi nafackovala. Když to vyprávíš, nic se s tebou neděje, mluvíš
o tom jako o minulé věci, znamená to, že je tento vodič mrtvý - nemůže ti nijak ublížit.
Pokud však vzpomínka na tuto příhodu v tobě vyvolá hněv, agresi, jakýkoli pocit vůči
matce, znamená to, že je ta událost v tobě ještě stále živá, i když se stala v minulosti, a
soustavně ovlivňuje tvou přítomnost.
Stává se, že občas trpíte a nevíte proč, nedokážete zjistit příčinu, kořen svého utrpení.
Je jakoby schovaný hluboko v zemi, takže musíte odstranit půdu, abyste ho našli.
▌Většina
našich ran pochází z dětství. Rodiče nás často zranili bez toho, aby si to
uvědomovali. Ale realita je taková, že jsme zranění. Během modlitby za uzdravování
se často musíme vracet do minulosti. Může se stát, že kořeny našeho strachu sahají až
ke strachu matky, který prožívala během těhotenství. Je dokonce možné, že kořeny
svých strachů nikdy neobjevíme právě proto, že jsme je získali od matky. Toto vše
musíme mít na paměti dříve, než se zamyslíme nad seznamem ran, které si do života z
dětství přinášíme. Jedná se o seznam, který byl sestaven na základě výzkumů
vážených psychiatrů, a všichni se svorně shodují v názoru, jak velmi silné může být
působení rodičů během dětství.
Jednou se jedna matka ptala řeckého filozofa Aristotela: Kdy mám začít s výchovou
svého dítěte? Aristoteles se zeptal: A kolik má roků? Matka odpověděla: Pět. Řecký
filozof na to řekl: Jdi a začni hned, protože už tak máš zpoždění pět let a devět měsíců.
Když se budeme snažit najít kořeny svých problémů, často se budeme muset vrátit až k
okamžiku početí, protože mnohokrát už v tomto okamžiku něco důležitého chybí.
┃ Jeden člověk měl dva syny - Lk 15,11
Máme proč se radovat - Charism. konference
Angelo Scarano, S.S.L.Th.D.- katedra biblických věd ▌Život
s Kristem. Neotáčet se zády vůči Kristu je těžké, není to opravdu
lehké. Stát tváří v tvář vůči Bohu, který zná úplně všechno - to není
lehké a triviální - jednoduchost, banalita. Protože tento Bůh zná opravdu
všechno o mně, může si mně zrentgenovat skrz naskrz, dokonaleji než
v nemocnici, a toto trochu bolí. Stát tváří v tvář vůči tomuto Kristu
znamená konfrontovat svá přání s Kristovými ideály. A někdy tato přání jdou proti sobě,
nejsou totožná. A toto bolí. Stát tváří v tvář a neotáčet se zády znamená vlastně držet
krok s tímto Kristem a to je také těžké, protože on běží daleko rychleji než já. On je
takový vytrvalec a maratónec nebo i sprinter, a já mu nestačím. Já jsem starší, za chvíli
mi dojde dech, je někdy jednodušší prostě se zastavit anebo otočit se zády a odejít.
Je to moc těžké, Kriste, žít s tebou. Je to náročné odpouštět a dávat; očekávat a
důvěřovat, když vidím, že se nic neděje, když se modlím. Bývá to těžké držet s tebou
krok. Raději to zkusím po svém. Odejdu, a to své štěstí, ten život v plnosti si najdu
někde jinde. A budu žít podobně jako ten mladší syn – chaoticky a rozmařile.
▌
Ptát se po Božím plánu. V řeckém textu máme krásné slovo asótos - marnotratnost.
To má mnoho různých významů: bláznivě, rozmařile, pošetile, chaoticky – jedním
slovem svobodně. Konkrétněji v našich životech to může znamenat vyhledat tu svoji
seberealizaci podle svých plánů, a neptat se Krista: jaký je tvůj plán pro mě? Buď:
protože se bojím, protože nechci, nebo protože mám jiný, daleko lepší plán, který chci
realizovat. A Kristus by mi mohl překážet. Někdy takový útěk podle mladšího syna může
znamenat utéci do virtuální reality. Dneska, bohužel, je to velice snadné pro kohokoliv:
zapnu si počítač, internet a někdy to mohou být opravdu škodlivé stránky apod., a tím
vlastně rozmařile utrácím - vyplýtvám ten čas, který bych mohl věnovat něčemu jinému,
třeba vztahům s rodinou. Je to můj útěk, protože jsem třeba nervózní, nebo přetížený,
mám toho dost, potřebuji si trochu oddechnout. Ale najednou z té pětiminutovky u
obrazovky je hodinovka, několik hodin. Utekl jsem daleko – do cizích krajin.
Někdy takový útěk může znamenat zůstat v minulosti, zabydlet se v minulosti, u toho,
co se nepovedlo, a zůstat jako ten ufňukanec, uplakaný, plný hořkosti, že prostě se staly
určité věci a nelze to vzít zpátky, nelze to změnit. A znovu a znovu budu utíkat do té
minulosti, a znovu a znovu plakat nad tím rozlitým mlékem, a zůstat v sebelítosti.
▌Neutíkat
před životem. Někdy takový útěk znamená pak zůstat v budoucnosti a snít,
co všechno bych mohl udělat, co všechno udělám třeba v tom duchovním životě, a
nekonečná předsevzetí, co všechno budu dělat pro rodinu, pro farnost, a z toho pak není
nic. Abychom nepokračovali do nekonečna v takovém výčtu útěků, podle mladšího syna,
tak můžeme říci, že vlastně úplně všechno v tom našem životě se může stát útěkem,
všechno dobré i to špatné. Naprosto všechno lze zneužít a proměnit v útěk. Ať už je to
práce, život v rodině, koníček, minulost, přítomnost, budoucnost, přátelství, známosti,
úplně všechno se může stát útěkem, pokud nekonfrontuji toto všechno s Kristem,
nestojím tváří v tvář před Kristem a neptám se ho: Pane, ukaž mi ty sám tu správnou
míru. Ty sám dej mantinely těmto vztahům, mému životu s rodinou, mé práci, mým
koníčkům, internetu… ty sám buď mým opravdovým Pánem.
▌Mladší
syn odchází do daleké země, do ciziny. A možná, že si řekl něco podobného:
rodina nám najednou může připadat jako cizí. Lidé, kteří nám byli jako blízcí, najednou
jim nerozumíme. Zrovna tak přátelé. Nemáme si co říct. Proč jít na tu návštěvu? O čem
si s nimi povídat? A proč žít tady a v této zemi? Tady si vůbec nepřipadám jako ten,
který sem patří… Vůbec tomu nerozumím těm problémům a otázkám, jsem jako by
z jiného světa. Nerozumím ani sám sobě. Sám sobě si připadám jako cizinec.
Nerozumím svým pocitům a reakcím, proč jednám tak a tak!? Jsem sám sobě
otazníkem. Nerozumím sám sobě. Ruku v ruce s tím jde jakási rozpolcenost, vnitřní
rozdělenost, rozervanost, vnitřní bolest, ztráta identity, že člověk ani neví, kdo je, jaké je
jeho poslání, jaký je smysl jeho života na zemi – s rodinou, s těmito lidmi… A mohu dojít
tak daleko jako Jean-Paul Sartre, že druzí lidé jsou pro mne určitým peklem: Kdyby
nebyli, měl bych život mnohem lehčí, krásnější a snadnější.
Možná máme i my takové myšlenky, když se díváme na politickou scénu a na ty lidi
kolem nás, na černou kroniku. Ti lidé na této zemi vlastně dokážou způsobit peklo,
nám slušným, věřícím. Anebo je to možná tak, že to peklo, nebo kus pekla nosím v sobě.
A proto mi pak všechno ostatní připadá jako pekelné – i ostatní lidé.
┃ Setkání s řeholníkem, který se utkává s démony
- MAGAZÍN DNES
Na otázky odpovídá exorcista P. Pavel Havlát
▌Zklamání
nakonec. Za vymítání si exorcisté nenechávají platit, protože
Ježíš přece řekl, zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte. Tak toho
využívám. Prosím otce Pavla, ať mi přiloží kříž na čelo a pomodlí se
exorcismus, abych už nechodil domů každý pátek pod parou. Ale Pavel
dostává záchvat smíchu. Tome, oslovuje mě důvěrně, to neudělám. I
vás stvořil Bůh ke své podobě, abyste byl krásnej, šikovnej člověk, a
když chodíte v pátek domů pod obraz, tak už je opravdu ďáblovo kopyto
v akci. Jenomže na exorcismus to není, je to na obrácení. Ve svém srdci
musíte cítit, že se sebou chcete něco dělat. Bůh udělá to své, ale vy musíte udělat to své
taky. Přinejmenším mít dobrou vůli, že se chcete změnit, a věřit, že vám Bůh může
pomoct. Potom Pavel políbí kříž. Odchází se pomodlit do své cely. A já jdu pak
přemýšlet o jeho slovech do hospody.
▌Medaile
sv. Benedikta. Tato medaile bývá součástí kříže, který používají vymítači
ďábla. Písmena jsou zkratkami slov pro základní formuli exorcismu. V kříži uprostřed
například čteme CSSML, Crux sancta sit mihi lux - Svatý kříž ať je mi světlem - a
NDSMD, non draco sit mihi dux - a drak ať není mým vůdcem. Při svatém exorcismu se
člověk dostává do transu a hrubým hlasem z něj najednou začíná hovořit ďábel. Jakmile
se dá démon do díla, tak má i střízlík ohromnou sílu a musí nás být okolo třeba pěti,
abychom ho udrželi.
▌Satanista
se ďábelsky směje. Osobně se ti dva neznají. Naštěstí! Nedaleko od
Vranova, přímo v Brně, žije zakladatel české Církve Satanovy, Jiří BigBoss Valter.
Osmapadesátiletý zpěvák metalové skupiny Root si překvapeně vyslechne, že jenom o
deset kilometrů vedle bydlí v klášteře exorcista, a pak se začne chechtat jako satanista.
Jinak ten smích popsat neumím: On tady opravdu žije exorcista stanovený biskupem?
Néééé! Chachachacha… Tak to by se mělo natočit jako silvestrovský pořad! To je dobrý!
Dívat se na fanatika, kterej si myslí, že je někdo posedlej ďáblem, a on toho ďábla
vyžene? Já bych se tam válel smíchy! BigBoss je satanistou odmalička. Základní větou
satanismu je: dělej si, co chceš a dovětek k tomu, ovšem za všechno musíš nést svou
odpovědnost. Takhle mě vychovali rodiče, nikdy mi nic nezakazovali. Říkali, dělej, co
chceš, ale když to poděláš, tak si to taky musíš vyžrat.
▌Řídí
se heslem: Neklaň se cizím bohům, buď sám sobě bohem. Jak bych se mohl
klanět někomu, koho jsem v životě neviděl a vůbec ho neznám? - burácí. Nechápu, jak
může půl planety slavit narozeniny nějakého Ježíše Krista, když ho v životě neviděli a
nevědí, co je zač, jestli je hodnej chlap, pokřivenec, komediant nebo jejich táta…
▌Exorcisté patří podle BigBosse do blázince, a pokračuje: Kdyby to mysleli vážně, tak
by museli vymítit celou planetu - každý máme svoje démony včetně papeže, který byl od
roku 1941 členem Hitlerjugend. Z něj by museli vymítat ďábla od rána do večera! A
přesto - nemůže vymítač nešťastníkovi psychicky pomoct? - ptám se. Prý nemůže. Ať
se takoví nešťastníci vypořádají sami se sebou a neobracejí se na různé šarlatány, na
věštce, na kartáře… A už vůbec ne na pánbíčkáře, protože ti jejich stav ještě zhorší!
Jenom je utvrdí v tom, že jsou posedlí - přitom posedlost jako taková neexistuje, jsou to
všechno jenom psychiatrické problémy. Při posledních větách rozhovoru už se BigBoss
obléká s tím, že prý okamžitě vyrazí vymítat toho nebohého vymítače z Vranova: To on
potřebuje vymítat! Je posedlý tím, že věří v ďábla, kterého musí vymítat. Tady je potřeba
vymítání vymítáním, loučí se BigBoss.
▌Bůh
tedy žehnej otci Pavlovi… Šťastný život otce Pavla: Pocházím z
klasické věřící rodiny z nedalekých Soběšic, takže kostel nebo blízkost
kněze, to pro mne bylo normální. Po základní škole jsem šel do Brna na
učení a vystudoval číšníka s maturitou. Hospoda mně nepřitahovala,
nechtěl jsem se ani tahat někde s holkama, jenom mě bavilo sloužit lidem.
Nicméně během těch čtyř let učení jsem prožil oživení ve víře, Bůh si mě
přitáhl pevněji a já pro něj zatoužil žít líp. Dát mu celý svůj život - žít jako
řeholník. Dostal jsem se na seminář v Litoměřicích, studoval tam na kněze a poznával
paulány, řád Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly. O nich většinou nikdo nevěděl, že
existují, je jich málo, na světě necelých dvě stě, ale já o nich už povědomí měl, protože
právě ve Vranově od poloviny 17. století žili a zdejší farář o nich občas mluvil. A tak mi
vstoupili do srdce. Pauláni se roku 1992 do Vranova vrátili, obnovili tu klášter, já v té
chvíli ukončil studia a mohl k nim vstoupit. Jsme mniši přísné observance, náš řád je
trochu přísnější - máme třeba trvale postní způsob života, nejíme maso. Ale je to krásný
život, který chci žít dobrovolně. Je to projev víry, ve kterém jsem se našel. Jsem tu
šťastný.
O autorovi Tomáš Poláček, [email protected]
┃ Dopis sestry Pavly .
Dopis nemocným – červen 2014
Převzato z Proglasu, vložila Magda H.
Drazí nemocní! Žijeme v 21. století, jsme pány světa a přece - bez Boha a
jeho přikázání lásky je člověk stále jen otrokem sama sebe.
Nedávno jsme slavili svátek sv. Jana Nepomuckého. Jeden ze spisů pražského
arcibiskupa Jana z Jenštejna jakoby pocházel z naší doby. Zde je výňatek: Hle,
společnost hříšníků, kteří číhají na cestě spravedlivých. Hříšník hříšníkem nepohrdne,
právě naopak, zloděj se rád spolčuje s lupičem a zrádce se zrádcem. I zlí lidé mají své
oblíbence, takže se vzájemně milují, ale nepřátelsky napadají ty, kteří nechtějí výt s vlky,
ale chtějí bečet s ovcemi. Dobrým ovcím divocí vlci nepřejí a staví proti nim svůj opačný
způsob života. I lidé bývají vlky, krutostí je dokonce předčí a lstí strojí úklady duši i tělu.
Jako nezůstane beránek mezi vlky nedotčený, ani spravedlivý není jistý mezi hříšníky.
Nic nového pod sluncem, že?
Když v postní době P. Raniero Cantalamessa mluvil o zradě Jidášově, řekl, že nejspíš
byl lačný peněz. Šlo tu o boj s ďáblem. A čím nejjistěji získá ďábel člověka? Jedině
penězi! Lidé jsou chtiví peněz. Pro ně nejčastěji zradí. Ale nejde tu jen o podvody,
korupce, mafii, tunelování; sem patří i obrovské platy, velké odměny a důchody na jedné
straně, a ubohé mzdy, vykořisťování, lichva, prostituce na straně druhé. Ale jsou i jiné
zrady. Lidé chtěli být nezávislí na Bohu a stali se vězni nenávisti a smrti. Tak se ocitli
v situaci, kdy v nich nemůže přebývat Boží láska a jeho pokoj! Aby se k nim dostala,
stává se Boží Syn člověkem.
Právě o tomto Božím pokoji se zmiňuje i prof. Weis, když v Katolickém týdeníku píše
o Janu XXIII., jako o tvůrci pokoje. Podle sv. Řehoře z Nyssy je duch pokoje vzácným
ovocem křesťanského náboženství. Sv. Pavel říká, že Bůh má v pokoji takové zalíbení,
že sám sebe nazývá Bohem pokoje. Tedy tam, kde je duch pokoje doma, je doma i Bůh
se svými milostmi a požehnáním. Benedikt XVI. jednou řekl, že: Láska - caritas - je
mimořádná síla, která lidi podněcuje, aby se odvážně a velkodušně zasazovali
o spravedlnost a pokoj. Je to síla, která má svůj původ v Bohu, věčné Lásce a
v absolutní Pravdě.
A papež František někde varoval před zesvětštěním. Zesvětštění to je pýcha, peníze a
moc! Modla dnešní doby! Evangelium je však poselství Boží spásy pro lidstvo a spásu
potřebuje každý z nás. Sami se ze zla nedostaneme. Držme se proto pevně evangelia!
Moc Vás zdravím!
Sestra Pavla
◩ Být jako tužka… Bylo jednou jedno dítě, které si malovalo v
pokojíčku pastelkami, vedle něj se posadil dědeček a začal psát dopis. V jednom
okamžiku se ho dítě zeptalo: Dědo, co to děláš? Píšeš zase vyprávění o mně? Dědeček
přestal psát, usmál se a vnoučkovi řekl: Píšu o tobě. Víš, ale důležitější než slova je
tužka, kterou používám. Líbilo by se mi, kdyby ses jí podobal, až vyrosteš. Vnuk se na
tužku zvědavě podíval, ale nic zvláštního na ní neviděl. Zeptal se: Co je na ní tak
výjimečného? Dědeček odpověděl: Záleží na způsobu, jak se na věci díváš. Tužka má
pět vlastností, které, pokud si je dokážeš v životě udržet, z tebe udělají člověka žijícího v
pokoji se všemi.
První vlastnost: Můžeš dělat velké věci, ale nikdy nezapomeň, že existuje ruka, která
tvoje kroky řídí. Tu ruku nazýváme Bohem a On tě vždycky povede podle své vůle.
Nech se jím vést…
Druhá vlastnost: Občas musíš přestat psát a použít ořezávátko. Způsobí sice tužce
trochu utrpení, ale nakonec bude ostřejší. Musíš být tudíž schopný vydržet bolest,
protože z tebe udělá lepšího člověka.
Třetí vlastnost: S tužkou máme vždycky možnost použít gumu a vymazat, co jsme
napsali špatně.
Čtvrtá vlastnost: Na tužce není nejvýznamnější dřevo ani tvar, ale náplň uvnitř. Pečuj
neustále o to, co se děje ve tvém nitru.
Pátá vlastnost: Vždycky po ní zůstane čára. Stejně i ty bys měl vědět, že všechno, co v
životě uděláš, zanechá stopu. Snaž se tedy být si vědom všeho, co děláš.
José Carlos Bermejo
◩ Soustřeď svou mysl. Za jasného slunečného dne si vezmi lupu a noviny, se kterými
uděláš malý pokus. Podrž zvětšovací sklo nad zmuchlaným papírem a všimni si, že i
kdyby ses jakkoliv usilovně snažil zachytit sklem sluneční paprsky, oheň nezažehneš,
pokud budeš lupou pohybovat. Když však zvětšovací sklo podržíš v klidu, a žár slunce
soustředíš do jediného bodu, zkrotíš sluneční energii a papír zažehneš. Takové
soustředění funguje i ve tvém duchu. Zkus do jednoho bodu soustředit roztoulané
myšlenky, a zažehneš plamen.
Brian Cavanaugh z Proglasu
1.6.- sv. Justina, mučedníka * 3.6.- památka sv. Karla
Lwangy a druhů, mučedníků * 4.6.- Slavnost Těla a Krve
Páně, doporučený svátek * 5.6.- památka sv. Bonifáce, biskupa a mučedníka, první pátek
v měsíci * 11.6.- památka sv. Barnabáše, apoštola * 12.6.- Slavnost Nejsvětějšího Srdce
Ježíšova * 13.6.- památka sv. Antonína z Padovy, kněze a učitele církve * 20.6.- pouť
děkanátů Vizovice a Zlín za obnovu rodin a nová kněžská povolání ve Štípě * 24.6.slavnost Narození sv. Jana Křtitele * 29.6.- slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolů,
doporučený svátek * 30.6.- svátek Výročí posvěcení katedrály.
▍z Liturgického kalendáře ▍
**
**
**
Svatý stolec potvrdil apoštolskou
cestu do Jižní Ameriky. Tiskové
středisko Svatého stolce oznámilo,
že Svatý otec přijal pozvání státních
představitelů
a
biskupských
konferencí tří jihoamerických zemí a
ve dnech 6. až 12. července vykoná
apoštolskou cestu do Ekvádoru,
Bolívie a Paraguaye. radiovaticana.cz
**
Papež
**
**
Mše svaté
St/3.6.- za† Jaroslava Janála, za† rodinu
Zichovu a živou rodinu
Pá/5.6.- na poděkování P. Bohu za dožité roky tří
osob, ochranu a Boží požehnání do dalších let
Ne/7.6.- za rodiče Sochorovy, dceru Anežku, zetě
Otu, živou rodinu a duše v očistci
St/10.6.- za† Antonína Janíka a živou a† rodinu
Ne/14.6.- za živé a† farníky
St/17.6.- na poděkování za dožité roky
Ne/21.6.- za rodiče Kubáníkovy, dceru Zdeňku, syny Rostislava a Josefa, živ. rod. a duše v očistci
St/24.6.- za† Josefa Tkadlece a živou rodinu
Ne/28.6.- za †Augustina Tkadlece, manželku
a syna
František uvažuje o
návštěvě Kuby. Svatý otec vzal v
úvahu, že by u příležitosti zářijové
cesty
do
Spojených
států
✙ Pořad bohoslužeb: Neděle: 10:30 hStředa: 17 h.
amerických, mohl učinit zastávku na
První pátek v měsíci: 18:00 hod. 1/2 hod. přede
tomto ostrově,
připustil
otec
mší sv. je příležitost ke svátosti smíření (zpověď).
Lombardi. Tiskový mluvčí Svatého
stolce, o. Federico Lombardi, potvrdil zářijovou návštěvu papeže Františka na Kubě. Svatý
otec přijal pozvání kubánských státních představitelů a místních biskupů a rozhodl se
k zastávce na karibském ostrově cestou do USA. Návštěva na Kubě tak rozšíří dosud
plánovaný program apoštolské cesty po Spojených státech amerických, během které papež
ve dnech 23.- 27. září zavítá do Washingtonu, New Yorku a Filadelfie.
jag, radiovaticana.cz
Kubánská biskupská konference zveřejnila termín papežovy návštěvy.
Havana. Petrův nástupce navštíví Kubu ve dnech 19. až 22. září, sdělila v
pondělí večer tamní biskupská konference. Program zhruba šedesátihodinové pastorační návštěvy na karibském ostrově zahrnuje tři zastávky:
hlavní město Havanu, město Holguín, kde žije asi půl milionu obyvatel a
které dosud žádný papež nenavštívil, a konečně Santiago de Cuba
společně s nedalekým mariánským poutím místem Cobre…
jag, radiovaticana.cz
**
**
**
Prezident Castro řekl: Byl jsem udiven papežovou moudrostí a mírností.
Čtu všechny jeho promluvy. Pokud bude papež nadále mluvit tak jako
dosud, pak se i já vrátím do katolické církve. V každém případě však budu
přítomen na všech bohoslužbách, které bude papež sloužit během chystané
zářijové návštěvy na Kubě. Prezident Castro také zmínil, že on i jeho bratr Fidel
studovali na škole vedené jezuity.
jag, radiovaticana.cz
**
**
**
Jak jsou milé tvé příbytky, Hospodine zástupů! Má duše
zmírá steskem po Hospodinových nádvořích, mé srdce i mé
tělo plesají vstříc živému Bohu! Vždyť i vrabec přístřeší si
najde, vlaštovka si staví hnízdo u tvých oltářů, aby svá
mláďata zde uložila, Hospodine zástupů, můj Králi a můj
Bože.
Ž 84,2-4
✙ Novokněz Karel D. Skočovský - 10.5.2015
..
Právě přečtený žalm je na jednom
z mnoha obrázků novokněze Karla, které
měl pro nás připravené po skončení mše
svaté, kdy uděloval své novokněžské
požehnání. Na mši svatou ho pozval P.
Jindřich Peřina. V pořadí to byl už
šestnáctý novokněz, který navštívil náš
kostel za působnosti otce Jindřicha. Otec
Karel se narodil roku 1980 v Prostějově.
V letech 2010-2013 studoval teologii na Papežské
Lateránské univerzitě v Římě. Kněžské svěcení přijal v
roce 2014. Nyní působí jako kaplan v kostele Panny
Marie v Kroměříži. Mši svatou s ním koncelebroval P.
Arnošt Červinka.
Po skončení mše svaté
přivítala novokněze
varhanice Marie.
Další gratulaci přijal od Zdeňky K. otec Arnošt Červinka
k 76. narozeninám, které oslavil 24. května. Dlužno připomenout i P. ThDr. Stanislava Glücka, který se dožil stejného věku 21. května. Zdraví, radost a Boží požehnání ať je
provází na jejich cestách.
❁ Děkujeme rodině Jiřího Tomšů za oběd pro
novokněze a jeho odvoz do Kroměříže.
✙
✙
✙
✙ Chladná studna – 17.5.2015
U Chladné studny
se letos sešlo na
200
lidí.
Mši
svatou celebroval
P. Karel Janíček,
farář z Valašských
Klobouk, který pronesl i homilii. Koncelebroval P. Jindřichem Peřina. Jako vždy po mši
svaté nechyběl čaj a káva.
❁ Děkujeme M. Taláčkové a rod. Smetánkové za taxislužbu.
✙ Svatý rok bude zahájen 8. prosince 2015 na
slavnost Neposkvrněného Početí Panny Marie
Tato liturgická slavnost ukazuje způsob, jakým Bůh
jedná již od počátku našich dějin. Po hříchu Adama a
Evy Bůh nechtěl ponechat lidstvo samotné a napospas zlu. Proto
zamýšlel a chtěl Marii svatou a neposkvrněnou v lásce srov. Ef 1,4, aby
se stala Matkou Vykupitele člověka. Na tíži hříchu odpovídá Bůh plností
odpuštění. Milosrdenství bude vždycky větší než každý hřích, a nikdo
nemůže klást omezení Boží lásce, která odpouští. Na slavnost Neposkvrněného Početí
budu mít to potěšení otevřít Svatou bránu. V tomto případě půjde o bránu Milosrdenství,
kde bude moci každý, kdo vstoupí, zakusit lásku Boha, který potěšuje, odpouští a
dodává naději.
Následující, třetí adventní neděli, bude otevřena Svatá brána v římské katedrále, v
bazilice sv. Jana na Lateránu. A potom Svatá brána v ostatních papežských
bazilikách. Stanovuji, aby tuto neděli v každé místní církvi, v katedrále, která je
mateřským chrámem pro všechny věřící, anebo v konkatedrále: Má-li biskup dva sídelní
kostely, označuje se druhý jako konkatedrála - či v jiném kostele zvláštního významu
byla otevřena tato brána Milosrdenství pro celý Svatý rok. Podle rozhodnutí ordináře ji
bude možno otevřít také v jiných svatyních, které jsou metou mnoha poutníků, kteří jsou
na těchto posvátných místech často v srdci pohnuti milostí a nacházejí cestu obrácení.
Každá místní církev proto bude přímo zapojena do Svatého roku jakožto mimořádného
momentu milosti a duchovní obnovy. Jubileum proto bude slaveno v Římě stejně jako v
místních církvích jako viditelné znamení společenství celé církve.
Česká sekce RV
✙
✙
✙
1. Ježíš Kristus je tváří Otcova milosrdenství. Tajemství
křesťanské víry je patrně shrnuto v tomto slovu.
Milosrdenství ožilo, stalo se viditelným a dosáhlo svého
Bula vyhlašující
vrcholu v Ježíši Nazaretském. Nekonečně milosrdný Ef
Mimořádný Svatý rok
2,4 Otec poté, co zjevil Mojžíšovi svoje jméno Boha
Milosrdenství - 25 bodů
milosrdného a milostivého, shovívavého, velmi
laskavého a věrného Ex 34,6, dával nadále poznávat svoji božskou přirozenost různými
způsoby a v mnoha dějinných momentech. V plnosti času Gal 4,4, když bylo podle Jeho
plánu spásy všechno připraveno, poslal svého Syna narozeného z Panny Marie, aby
nám zjevil svoji lásku definitivně. Kdo vidí Jeho, ten vidí Otce. Ježíš Nazaretský svým
slovem, svými gesty a celou svojí osobou zjevuje Boží milosrdenství.
Misericordiae Vultus
2. Potřebujeme neustále rozjímat o milosrdenství. Je zdrojem radosti, vyrovnanosti a
pokoje. Je podmínkou naší spásy. Milosrdenství je slovem, které zjevuje tajemství
Nejsvětější Trojice. Milosrdenství je poslední a svrchovaný čin, kterým nám Bůh vychází
vstříc. Milosrdenství je základním zákonem, který přebývá v srdci každého člověka
hledícího upřímným zrakem na bratra, kterého v životě potká. Milosrdenství je cesta,
která sjednocuje Boha a člověka, protože otevírá srdce naději, že jsme milováni navždy i
přes omezení svého hříchu.
3. Jsou chvíle, kdy jsme ještě silněji voláni upřít svůj zrak k milosrdenství, abychom se
stali účinným znamením Otcova jednání. Proto jsem vyhlásil Mimořádné jubileum
Milosrdenství jako dobu příhodnou pro církev, aby umožnila věřícím vydávat silnější a
účinnější svědectví.
Pokračován příště
❁ Svatý Alois z Gonzagy
- světec z 16. stol., patron studující mládeže. Dožil se 23 let.
Dopis sv. Aloise své matce: Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech.
Vyprošuji Vám v modlitbách, jasná paní, milost a stálou útěchu Ducha
Svatého. Váš dopis mne zastihl ještě naživu, v této krajině mrtvých.
Ale teď už je třeba směřovat k nebi, abychom chválili věčného Boha
v zemi živých. Doufal jsem, že v tuto chvíli už budu mít onu cestu za
sebou. Jestliže podle slov sv. Pavla: láska pláče s plačícími, raduje se
s radujícími, pak se musíte, drahá máti, velice radovat, neboť Bůh
mně z dobroty a milosti vůči Vám volá do pravé radosti, a ubezpečuje
mně, že ji nikdy neztratím.
Ovšem, přiznávám se Vám, jasná paní, že když se v rozjímání
pohroužím do Boží dobroty, má mysl, uchvácena tou velikostí, se přímo ztrácí v tomto
moři bez břehů a beze dna. Nedovedu pochopit, že mne Bůh zve za tak krátkou a
nepatrnou námahu k věčnému odpočinutí, že mne volá z nebe k nejvyššímu štěstí, jež
jsem hledal tak liknavě, a slibuje mi odměnu za slzy, které jsem proléval tak skoupě.
Mějte to stále na mysli, jasná paní, a dejte pozor, abyste nezranila tuto Boží dobrotu, To
by se jistě stalo, kdybyste oplakávala jako mrtvého toho, který žije před Boží tváří a
může Vám pomáhat ve vašich záležitostech svou modlitbou mnohem víc než v tomto
životě. Naše odloučení nebude trvat dlouho. Opět se shledáme v nebi, budeme spojeni
s naším Spasitelem, budeme ho chválit ze všech sil, navěky zpívat o jeho milostech, a
budeme požívat radosti, které nepominou. Když nám odnímá, co nám půjčil, dělá to jen
proto, aby nás přeložil na jistější a bezpečnější místo, a zahrnul nás dobry, po nichž
toužíme. Toto všechno jsem řekl jen proto, že jsem chtěl dát najevo své přání, abyste,
jasná paní, a celá ostatní rodina, pokládali můj odchod za dobrodiní, které Vás může
potěšit, a abyste mne provázela svým mateřským požehnáním, když se plavím ke břehu,
k němuž se upínají všechny mé naděje. Učinil jsem to s radostí, zvláště proto, že mi už
nijak nelze lépe projevit lásku a úctu, kterou jsem vám povinen jako syn matce.
Záznam z radia Proglas
◩ Kolik je v Římě oken? - Jak vysvětlit nevěřícímu tajemství Eucharistie?
Starý Antonio vychází jednoho dne z kostela. Tu vidí, jak nějaký slušný pán
pochybovačně kroutí hlavou. Nějaký turista, uvažuje Antonio - asi pohan. A tak zdraví
zvlášť přátelsky: Pozdrav Pán Bůh! Vtom přijde pán k němu a uchopí ho za límec: Jak
jen můžete věřit, že ten váš Kristus se o vás o všechny stará? - Dobrého Antonia svrběla
ruka, ale ovládl se: Ježíš má rád každého jako svého bratra. Každého, kdo přijímá jeho
svaté Tělo - Vidíš, teď tě mám! Jak může ten váš Kristus přijít ke všem současně? Musíš
jen trochu přemýšlet a uvidíš, že to nejde!
Antonio ve svém dlouhém životě nepřečetl ani jednu knížku a tolik kázání prospal. A také
neměl nějak zvlášť velké osvícení. Ale tohle nemohl prominout. Chvíli přemýšlí, dívá se
na slunce a náhle má odpověď: Kolik je v Římě oken? - To je hloupá otázka! Myslíš, že
jsem je počítal? Stařec povídá: Nu, a kolik je v Římě sluncí? - Co je to zase za divnou
otázku? Přirozeně, že jedno - Dobrá, usměje se Antonio, jestliže jedno jediné slunce
může současně svítit do tolika místností, pak může právě tak dobře přijít můj Spasitel do
tolika křesťanských srdcí.
Společenství čistých srdcí
┃ U hrobu Mons. Jana Kutáče
Krátce si připomeňme Mons. Jana Kutáče, jehož
hrob v Lubině jsme navštívili 19. května 2015.

P. Jan Kutáč se
narodil v Lubině
28. ledna 1942.

Kněžské svěcení přijal v Brně 5. července 1971.

Blíží se den výročí jeho úmrtí. Letos 14. července
tomu budou již tři roky, kdy jej Pán povolal k sobě.
Jeho sestra Anna nás po příjezdu k ní, srdečně přivítala a občerstvila.
◩ Vyznání hříchů. Každý člověk, přijde-li řeč na jeho nepravosti, se schovává pod zá-
stěrkou slov, jako první lidé pod listím. Jako do skrýše prchá se
svou nepravostí před tváří Stvořitele, když nechce, aby bylo znát, čeho se dopustil.
V takovém schovávání však nechce ukrýt sebe před Pánem, nýbrž Pána před sebou.
Jeho cílem není to, aby nebyl viděn. On sám nechce vidět toho, který vidí vše. Vezměme
si za příklad Lazara, který byl pohřben a zavalen velkým kamenem. Pán mu neříká: Vrať
se do života, nýbrž vyjdi ven! V tomto vzkříšení, které se událo na jeho těle, je nám
dáno znamení, jak budeme vzkříšeni ve svém srdci. Člověk je mrtev ve svém hříchu a
zavalen kamenem špatných sklonů, a jemu je řečeno: vyjdi ven! Jeho nepravosti leží
v úkrytu před jeho svědomím, a on sám s nimi ale vychází sám ze sebe prostřednictvím
vyznání svých vin. Mrtvému je řečeno: Vyjdi ven!, aby od obviňování a skrývání hříchu,
dospěl k tomu, že sám sebe obviní svými vlastními ústy. Tak učinil také David, prorok a
král, když jej Nátan usvědčil ze smrtelného hříchu. Svým způsobem vyšel sám ze sebe
ven a vyznal se ze svého hříchu, a tak se vrátil zpět do života.
sv. Řehoř Veliký
.Svatý otec Benedikt XVI... – vysvětlení ze str. 9., druhý řádek shora
Po čtrnáctých narozeninách v roce 1941 byl Ratzinger zařazen do Hitlerjugend. Od
prosince 1939 bylo toto členství povinné pro každého německého chlapce, který dosáhl
14 let. Ratzinger byl však neaktivním členem a odmítal se účastnit jejich setkání.
Ratzingerův otec byl podle životopisce Johna L. Allena ostrým odpůrcem nacismu, který
považoval za neslučitelný s katolickou vírou.
Wikipedie
Dobré rady na
každý den
Kuchyň bez výparů.
Snadno a rychle se
nepříjemných výparů a pachů zbavíte, když na plotně ponecháte chvíli povařit vodu s
octem, do které přidáte lžičku skořice.
Loupání česneku. Abyste si práci při loupání česneku usnadnili, dejte stroužky na chvíli
do vařící vody. Potom už půjdou slupky dolů jedním pohybem.
Jak na cibuli. Před krájením cibule si opláchněte a navlhčete prkénko. Tak vám
éterické oleje nebudou tolik stoupat do očí. Používejte zásadně ostrý nůž. Jinak na něj
budete muset tlačit a tím se opět uvolňují nepříjemné štiplavé složky. Rozpůlená cibule
vydrží v lednici pět dní jako čerstvá, pokud místa řezu potřete máslem a zabalíte ji do
alobalu. Aby nevyklíčila, dejte do nádoby, kde se skladuje, kousek chleba. Když cibuli
smažíte, rychleji zhnědne, jestliže ji předem posypete trochou hladké mouky a navíc
bude hezky křupat.
Neviditelná škvíra. Po vytaženém hřebíku zůstane ve zdi nevzhledná škvíra. Když
nemáte čas na rozdělávání sádry, zkuste zeď opravit za pomoci papírového
kapesníku. Utrhněte malý kousek, zmačkejte přibližně do velikosti škvíry a strčte dovnitř.
Přečnívající části odtrhněte. Pak papír navlhčete vodou a opatrně zatlučte kladívkem. Při
běžném pohledu si porušené zdi nikdo nevšimne.
Fénem proti prachu. Starší radiátory se mezi jednotlivými žebry pravidelně zanášejí
prachem, který se špatně utírá. Zkuste to pomocí fénu: nejprve položte pod radiátor
noviny a fén zapněte na nejvyšší výkon i teplotu. Prach snadno odfouknete, zůstane na
novinách, které vyhodíte. Mastné nečistoty se zahřejí a potom už je lehce odstraníte
hadrem navlhčeným ve vodě s pracím práškem.
Tkaničky se třepí. Pokud máte tento problém, smotejte konce tkaniček k sobě a
potřete je lakem na nehty. Budou se pak navlékat jako nové.
Pane doktor, po těch vašich pilulkách se mi přitížilo – A kdy to bylo? – Hned jak
jsem je musel zaplatit V novinách čtu, že egyptské pyramidy jsou staré čtyři a
půl tisíce let! – Potom věř novinám. Vždyť máme teprve rok dva tisíce patnáct Je váš muž doma? – Není, má důležitou práci. Mám ho vzbudit jen v nutných
případech Rozčiluje se obézní dáma: Napíšou si na tabuli: vstup volný a
přitom se tu nedá projít dveřmi Mami! – Co je? – Rád bych se stal kominíkem, abych
se nemusel stále jen umývat Cestující: Pane přednosto, jaká jste udělali opatření pro
pasažéry kvůli meškání vlaků? – Do čekárny jsme přidali 3 nové lavice Co říkali vaši
na tvoje vysvědčení, Fanouši? – Taťka byl dost naštvaný. Být vámi, paní učitelko, raději
bych se mu vyhnul! Pane Pokorný, měl byste teď v zimě jíst více ovoce – Hned zítra
pošlu ženu do hor na jahody Náš syn bude zřejmě talentovaný. Má teprve dva roky,
ale čte se po něm stejně špatně jako po našem doktorovi Mami, teď mám těžkou práci
– A co vlastně děláš? – Hledám nějakou lehkou práci.