Definice korupce

Definice korupce
Marcel Horák
Obsah
ÚVOD .......................................................................................................................................................... 3
1. OBECNÁ DEFINICE KORUPCE........................................................................................................ 4
1.1 DEFINIČNÍ ROZČLENĚNÍ KORUPCE ...................................................................................................... 8
2. KORUPCE V LEGISLATIVĚ .............................................................................................................. 9
2.1 NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ZÁKONY A DALŠÍ STANDARDY ................................................................................ 10
ZÁVĚR ...................................................................................................................................................... 14
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ........................................................................... 14
MONOGRAFIE ......................................................................................................................................... 14
ELEKTRONICKÉ ZDROJE .......................................................................................................................... 15
ÚVOD
„Korupce“ je pojem, se kterým se setkáváme denně ve všech sdělovacích prostředcích.
Informace o korupci jsou tak časté, že se může zdát, že korupce je běžný doprovodný jev
života naší společnosti, že k ní prostě tak nějak patří. Společnost se postupně dostává do
stavu, kdy korupci přestává vnímat jako něco zcela výjimečného a ojedinělého. Ze všech stran
přichází informace o odhalení korupce jak ve sféře státní, tak soukromé. Pozitivním faktem
poslední doby je snaha vlády ČR o omezení korupce a jejího vlivu na chod státu. Vláda dává
tyto signály jak svým programovým prohlášením, koaliční smlouvou, tak i tlakem na orgány
činné v trestním řízení aby v této oblasti vyvíjeli co největší aktivitu. Zatím zůstává otázkou,
nakolik jsou všechny tyto snahy úspěšné a jak se postupem času odrazí ve společnosti a
nakonec i ve státním rozpočtu. Tam, kde se jednou zavedou korupční pravidla hry, zapustí
kořeny, lidé si na ně zvyknou, tam se pak jen velmi těžce obnovuje nebo zavádí vláda
oficiálních norem. Jejich akceptování širokou veřejností naráží na již vytvořené sociální
struktury, které ze stavu dezorganizace těží a podporují dodržování korupčních norem. Proto
oficiální normy v soutěži s korupčními svůj zápas až příliš často prohrávají. Stav sociální
dezorganizace vyvolaný přítomností korupčních norem chování tak vykazuje značnou
stabilitu navzdory různým antikorupčním kampaním a rebeliím obětí korupce.
Rozhodně se však nelze smířit se situací, kdy běžný občan začíná vnímat korupci jako
záležitost běžnou, která prostě existuje. Časem by se korupce stala v naší společnosti ještě
více zabydlenou a zbavit se jí by mohlo být takřka zcela nemožné.
Na korupci je velmi nebezpečná její schopnost růstu a schopnost pronikat téměř do všech sfér
lidského chování. Velice obdivuhodná je i její schopnost zabydlet se ve všech orgánech státní
správy i místní samosprávy, rozhodně si nenechává ujít i možnost pronikat do policie a tak
své pozice ještě více upevnit.
Zcela jistě se dá říci, že korupce je velice závažné onemocnění společnosti a života v ní.
Korupce ničí morální a etické postoje, z lidí dělá otroky vlastního selhání a mnohdy dovádí
jednotlivce do uzavřeného kruhu, ze kterého není již úniku. V mnoha případech korupční
jednání začíná velice nenápadně formou malého, téměř bezvýznamného úplatku a končí velmi
závažnou hospodářskou kriminalitou zasahující celý společenský organismus. Korupce může
mít dokonce sílu vytvořit ve státě život podle nepsaných pravidel a podílet se značným
způsobem na tvorbě a existenci šedé ekonomiky.
3
Pokud máme s pojmem korupce pracovat, musíme si jej nejdříve umět vymezit. Cílem této
práce je tedy definovat pojem korupce alespoň do té míry, kdy bude zcela jasné, co korupce
ještě není a co korupcí nebo korupčním chováním již zcela jistě je. Součástí tohoto definování
bude i vyjasnění rolí účastníků podílejících se na tvorbě tohoto společenského fenoménu.
Korupční jednání je jako nežádoucí společenský jev odsuzován všemi ideologickými směry a
režimy, korupční chování je vždy hodnoceno jako neetické. V tržní společnosti je ovšem
důležité si uvědomit, jaký je ohromný negativní ekonomický a obecně společenský dopad
neetického chování. Etické chování je obecně ovšem širší a nedá se redukovat pouze na
eliminaci korupčního chování. Ve vztahu ke korupci a její schopnosti významně narušovat
státní i společenské struktury je význam etiky a obecně morálky zcela zásadní.
Zcela jistě nebude od věci krátce se zaměřit i na vztah české legislativy a korupce a zjistit,
jaké místo korupci v naší legislativě náleží.
Z průzkumů veřejného mínění v ČR vyplývá obecně sdílený názor, že korupce existuje ve
světě vysoké politiky, za další příčinu lze považovat nedostupnost služeb, které vede některé
poskytovatele k požadování úplatků. Převládajícím názorem je názor, že korupce je jev
absolutně rozšířený, který nejde vymýtit a boj s ním je zcela zbytečný. Korupce se rovněž
podepisuje na vývoji jazyka – viz výraz „tunelování“, který byl v době před ekonomickou
transformací známý výhradně jako výraz související s důlní činností.
1. OBECNÁ DEFINICE KORUPCE
V publikaci Lobbing a korupce při tvorbě veřejné politiky Bažantová (2007) uvádí, že
korupce se objevuje všude tam, kde je moc, to znamená tam, kde je právo rozhodovat a
disponovat zdroji. Za tyto zdroje pak považuje rozpočtové prostředky, státní zakázky, daně,
cla atd. Korupce je soustředěna na ovlivnění rozhodování, které má nejen podobu rozhodnutí
o povolení, přidělení či výběru korumpujícího subjektu, ale i podobu zákazu, zamezení či
nepřidělení výběru ekonomicky nebo politicky konkurenčním subjektům. Z výše uvedeného
tedy jasně vyplývá, že k pojmu korupce se váží zejména pojmy moc a zdroje. Je nutno dodat,
že další pojem, který se s korupcí zcela jistě váže je nedostatek nebo zcela chybějící kontrola.
Slovo korupce pochází z latiny1. Korupce (latinsky corrumpere = kazit, oslabit, znetvořit,
podplatit) je zneužití postavení nebo funkce v politice, veřejné správě, hospodářství,
1
Wikipedie [online]. 2011 [cit. 2011-04-03]. Korupce. Dostupné z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Korupce>.
4
k osobnímu prospěchu. Opakem korupce je integrita. Korupce postihuje politiku,
hospodářství i společnost. Může být jak drobná nebo velká, organizovaná nebo
neorganizovaná. Vyznačuje se podplácením, úplatky, vydíráním, zastrašováním, privilegii,
neoprávněnými příjmy a jejich vyžadováním, udělováním přízně nebo protežováním.
Politická korupce nakonec vede ke kleptokracii – vládě zlodějů, loupežníků (doslovný
překlad) – kdy už odpadá i předstírání poctivosti, upřímnosti před veřejností.
Ačkoliv korupce přispívá ke zločinnosti, např. k praní špinavých peněz, kuplířství nebo
obchodu s drogami, tak se zdaleka neomezuje jenom na tyto (dnes) trestné aktivity. Pro
porozumění tomu, jak korupce vzniká, jak roste a co ji udržuje, je důležité ji od trestné
činnosti oddělit. A pak vytvořit a uplatnit podmínky, pravidla a zákony, které umožní ji
omezit a postihovat.
Dnes nejrozšířenější definicí mezi společenskými vědci a také politiky je již klasická definice
od Josepha Nye2 (*19. ledna 1937 South Orange, New Jersey, americký politolog, teoretik
mezinárodních vztahů, jeden z hlavních představitelů neoliberálního institucionalismu. Působí
jako profesor mezinárodních vztahů na John F. Kennedy School of Government Harvardovy
univerzity, jejímž byl děkanem), který definuje korupci jako: „Chování, které se odchyluje od
formálních povinností veřejné role pro soukromé (osobní, rodinné nebo skupinově
orientované) zájmy, pro finanční nebo statusový zisk, a dále o jakékoliv chování, které
porušuje pravidla za účelem zvýšení soukromého vlivu.“ Definice chápe korupci jako
deviantní chování, kterým jsou porušovány společností daná pravidla. Za korupci je však
považováno pouze takové deviantní chování, kdy pravidla porušuje držitel veřejné funkce a
dochází tak ke zneužívání veřejné moci ke vlastnímu či úzce skupinovému prospěchu. Podle
této definice je klíčovým kritériem pro identifikaci korupce akt porušení společenských
norem, které regulují chování držitele veřejné funkce, korupční chování je tak deviantní, tzn.
odchylné od souboru norem v dané společnosti. Přístup bývá označován za striktně
legalistický, indikátorem korupce je chování, které odporuje právním normám. Z výše
uvedeného logicky vyplývá, že bez znalosti související legislativy budeme pojem korupce
zcela jistě chápat, ale pouze intuitivně a v rovině nepsané etiky a morálky společnosti.
Korupci je nutno jako nežádoucí fenomén mít zcela jasně vymezen v právním systému, jen
tak bude zcela jasná nepřípustnost korupčního jednání.
Definice pojmu korupce a její jasné vymezení je nutné i vzhledem k hojnému používání
politiky, novináři, sociology, právníky apod., přičemž každá skupina používá tento termín ve
2
Wiki [online]. 2011 [cit. 2011-04-03]. Bez korupce. Dostupné z WWW:
<http://wiki.bezkorupce.cz/wiki/korupce>.
5
shodě se svým profesním statutem, čímž mu dává poněkud jiný význam. Význam se navíc
posunuje i podle hodnotové orientace té které společenské skupiny či profese, nemluvě již
o její politické orientaci.
U korupce lze vyspecifikovat některé obecné rysy, které jsou shodné. Můžeme jí tedy
rozumět jednání vyznačující se: 3
1. snahou po získání individuální výhody, ať hmotné, či nehmotné,
2. zasažením veřejné (státní) či polostátní sféry,
3. vědomým porušováním právních norem,
4. honorováním určitou výhodou, opět hmotnou, či nehmotnou,
5. značnou latencí a racionalitou.
Pohledů na pojem korupce existuje celá řada. Například mezinárodní organizace
Transparency International definuje korupci4 jako zneužití pravomocí za účelem získání
nezaslouženého osobního prospěchu. Znamená takové jednání představitelů veřejného sektoru
(ať už se jedná o politiky či státní úředníky), jímž se nedovoleně a nezákonně obohacují
prostřednictvím zneužívání pravomocí, které jim byly svěřeny. Základním znakem korupce
tedy je, že se někdo zachová nepoctivě při plnění svěřených úkolů vyplývajících z jeho
postavení. Podstatou této nepoctivosti je obvykle to, že nějaká osoba zneužije svého postavení
(svěřené pravomoci) a nejedná nestranně. Korupční chování lze proto definovat jako
odchylku od dodržování právních norem a standardního chování většinové společnosti.
Jinými slovy, korupce je zradou závazků vůči celku a jeho morálním zásadám. Dalším
znakem korupce je, že je vedena zištnými cíli (touhou po zisku či jiném osobním prospěchu).
Neoprávněná výhoda, která se uplácené osobě dostává, však zdaleka nemusí mít pouze
peněžní podobu. Úplatkem může být jakákoliv neoprávněná výhoda, z které může mít
uplacená osoba prospěch. Může spočívat v jakékoliv jiné výhodě spočívající v přímém
majetkovém obohacení (věcný „dar“) nebo v jiném prospěchu nemajetkové povahy (určitá
protislužba). Korupční vztahy se dále nemusí objevovat pouze ve vztahu soukromá osoba –
„veřejný činitel“, nýbrž k nim může docházet i v případě dvou soukromých osob (typicky v
obchodním styku). Jedna ze stran tohoto vztahu má obvykle zájem na získání zakázky nebo
jiné výhody od strany druhé, přičemž zástupce této druhé strany je v takové pozici, že o
přidělení zakázky či udělení jiné výhody může rozhodovat. Veřejný zájem zde sice dotčen
zpravidla není (ve vztahu nevystupuje veřejný subjekt), na druhou stranu i tento druh korupce
3
Aplikace MV [online]. 2011 [cit. 2011-04-03]. Kriminalistika. Dostupné z WWW:
<http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/kriminalistika/1999/9904/korupce1.html>.
4
Skripta [online]. 2005 [cit. 2011-04-03]. Transparency international. Dostupné z WWW:
<http://www.transparency.cz/pdf/skripta.pdf>.
6
přináší významné škody. V tomto případě zakázku nezíská subjekt, který by ji dokázal
provést nejlépe, ale subjekt, který má nějaký zvláštní vztah k osobě rozhodující o zakázce,
čímž vzniká škoda podniku, který zakázku přiděluje. V extrémních případech, které jsou
obecně známé, pak může docházet i ke krachům jednotlivých podniků.
V korupčním vztahu také nejsou jen dvě strany, ale vždy tři, přičemž ta třetí, pasivní a více či
méně konkretizovatelná, je vždy stranou poškozenou. Může jí být například příslovečný
„daňový poplatník“ v případě předražené veřejné zakázky nebo neoprávněně vyplacené
dotace ze státního či místního rozpočtu, nebo konkrétní soused, vedle jehož domu vyrostl
naddimenzovaný objekt na základě „uplaceného“ stavebního povolení.
Korupce má v zásadě tři účastníky nebo skupiny účastníků:
1. korumpující – osoba poskytující úplatek nebo výhodu s cílem získat neoprávněný užitek
nebo prospěch,
2. korumpovaný – osoba v určitém postavení (politik, úředník veřejné správy, zaměstnanec
veřejného sektoru, osoba na určité pozici v soukromém sektoru apod.) přijímající úplatek
nebo výhodu za poskytnutí neoprávněných výhod a zneužívající svého postavení k osobnímu
obohacení nebo obohacení třetích osob,
3. poškozený korupčním jednáním.
Důsledkem korupce pak je, že veřejné instituce přestávají sloužit veřejnému zájmu a naopak
se stávají platformou pro sledování zájmů soukromých. Dochází k narušení výkonu
základních funkcí státu. Jeho rozhodování se přestává řídit obecně závaznými pravidly a
namísto toho začíná poskytovat výhody na základě „kupní síly“ jejích jednotlivých klientů.
Korupcí se tedy rozumí takové jednání, kterým osoba v určitém kvalifikovaném postavení
(volený zástupce, úředník zaměstnaný ve veřejné správě, zaměstnanec veřejného sektoru, ale i
osoba na určité pozici v soukromém sektoru) zneužívá svého postavení k osobnímu obohacení
nebo obohacení třetích osob, přičemž z tohoto jednání mohou mít přímý užitek osoby, které
korupční jednání vyvolají, a vždy vzniká škoda do různé míry určitelné skupině fyzických i
právnických osob.
Při vědomí závažnosti korupce je nutno přivítat konkrétní prohlášení vlády ze 17. 1. 2007,
které ke korupci zaujímá zcela jasný postoj. Za jeden ze svých klíčových cílů si vláda klade
boj s korupcí, a to i v jejích náznacích a na všech úrovních státní správy a samosprávy. Vláda
plně dohlédne na důsledné vyšetření všech případů a podezření z korupce z nedávné minulosti
a zasadí se o vytvoření takového společenského prostředí, které bude ke korupčnímu chování
7
nulově tolerantní.
5
Otázkou však zůstává, do jaké míry se vládě daří tento bod svého
prohlášení plnit. Samozřejmě lze i spekulovat zda pomalý boj s korupcí není dán i nechutí
samotných vládních úředníků nebo dokonce představitelů státu.
Dále lze korupci definovat: Korupcí je delikt, kdy osoba, která vystupuje jako činitel nebo
zaměstnanec orgánu moci zákonodárné, výkonné nebo soudní v souvislosti se svým
postavením obstará za výhodu jiné fyzické či právnické osobě výhodu jinou. Za korupční
jednání se považuje nabídka, slib nebo předání jakékoliv výhody v něčí prospěch jako
nepřiměřené pohnutky pro výkon povinností, a požadavek přijetí jakékoliv takové výhody
jako nepřiměřené pohnutky pro výkon nebo nevykonání povinností.
Definicí pojmu korupce by se dala vysledovat jistě ještě celá řada. Nicméně ze všech definicí
vyplývá, že vždy se jedná o chování neetické a nemorální, při kterém jedinec zcela sobecky
sleduje pouze své zájmy, které vždy staví nad zájmy druhých či celé společnosti. Navíc se
jedná o konání protizákonné.
1.1 Definiční rozčlenění korupce
Pro větší srozumitelnost se pokusíme o definování (rozčlenění) korupce do skupin podle
stupně společenské nebezpečnosti: 6
a. Korupce prostá, kdy jí lze rozumět slib nebo poskytnutí neoprávněné platby nebo výhody
veřejnému (státnímu) zaměstnanci za účelem získání individuální výhody, tedy takové
jednání, kterým je narušena rovnost mezi občany. Může jít o úplatu za vyřízení stavebního
povolení na individuální stavbu, úplatu policistovi za neodebrání řidičského průkazu,
úplatu celnímu úředníkovi za nesprávné vyměření cla apod.
b. Korupce ekonomická - narušení rovnosti mezi podnikatelskými subjekty. Lze pod ní
rozumět případ, kdy veřejný úředník za úplatu rozhodne v privatizaci ve prospěch určitého
podnikatelského subjektu, přidělí veřejnou zakázku, dotaci či subvenci nebo „pouze“ při
veřejné obchodní soutěži vyzradí za úplatu konkurenci cenové podmínky dalších
účastnických firem apod.
c. Korupce politická - korupce, kterou je narušena rovnost mezi občany nebo mezi
podnikatelskými subjekty, avšak slib nebo poskytnutí neoprávněné platby nebo jiné
5
Vláda České Republiky [online]. 2007 [cit. 2011-04-03]. Programové prohlášení vlády. Dostupné z WWW:
<http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/programove-prohlaseni-vlady-20780/>.
6
Aplikace MV [online]. 2011 [cit. 2011-04-03]. Kriminalistika. Dostupné z WWW:
<http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/kriminalistika/1999/9904/korupce1.html>.
8
výhody směřuje k voleným zástupcům či funkcionářům politické strany, aniž by nutně
docházelo k individuálnímu obohacení. Zde by bylo vhodné přijmout konvenci, že
politické strany, funkcionáři politických stran a samozřejmě volení zástupci jsou
v parlamentní demokracii subjekty na úrovni veřejných úředníků (navíc při vědomí, že
činnost politických stran je hrazena z příspěvků státního, tedy veřejného rozpočtu), neboť
konání, které je předmětem korupce, se týká zejména veřejných prostředků či statků.
Přidělení veřejné zakázky za sponzorský dar politické straně je nesporně korupce, neboť
likviduje rovnost šancí podnikatelských subjektů; totéž platí o přidělení dotací či subvencí.
Zajištění občanské individuální výhody (příkladně zajištění lukrativní funkce či pracovního
místa) zase likviduje rovnost občanskou. Bohužel v systému parlamentní demokracie
existuje legitimní ovlivňování rozhodování volených zástupců formou tzv. lobbingu
a odlišení obou metod, tedy korupce a lobbingu, bude zřejmě činit problémy.
d. Úplatkářství - kde jde o slib nebo poskytnutí jakékoli neoprávněné platby nebo jiných
výhod nikoli veřejnému zaměstnanci za účelem získání individuální výhody, a to jak
v oblasti občanské, tak v oblasti podnikání. Může jít například o poskytnutí úplatku
úvěrovému referentu peněžního ústavu za přidělení úvěru či likvidátorovi pojišťovny za
urychlení likvidace pojistné události nebo její zkreslení ve prospěch pojištěnce. Nejde
o veřejné zaměstnance (úředníky), nicméně i zde je narušen princip rovnosti občanů nebo
rovnosti podnikatelské. V případě dosud polostátních finančních institucí či společností
s většinovým podílem státu by mohla být přijata obdobná konvence jako u politických
stran - tedy že i tito zaměstnanci mají charakter veřejných úředníků.
2. KORUPCE V LEGISLATIVĚ
O tom jak závažný protispolečenský jev je korupce vypovídá i seznam vypracovaný
Transparency International, který dává korupci do souvislostí s trestnými činy. Podle
Transparency International může existovat souvislost s korupčním jednáním u následujících
trestných činů: 7
vlastizrada, zrada, převrat, nezákonné hraniční transakce, pašování,
zpronevěra, defraudace, padělání,
zneužití moci, zastrašování, mučení, nezasloužené prominutí trestů,
7
Transparency International [online]. 2000 [cit. 2011-04-03]. Source Book. Dostupné z WWW:
<http://www.transparency.org/publications/sourcebook>.
9
podvody, zkreslování, vydírání,
překrucování spravedlnosti, křivá výpověď, nezákonné uvalení vazby, falešná
obvinění,
zanedbání povinností, dezerce, parazitismus,
uplácení, podplácení, vydírán, vymáhání nezákonných odvodů, provize,
falšování a manipulace voleb,
zneužití vnitřních a důvěrných informací, falšování záznamů,
nedovolený prodej veřejného úřadu, veřejného majetku a licencí,
manipulace s předpisy, obchody, dodávkami, smlouvami a úvěry,
daňové podvody, daňové úniky a nepřiměřené obohacování,
nedovolené ovlivňování obchodů, podjatost při zprostředkovatelských vztazích, střet
zájmů,
přijetí nepatřičného dar, poplatku, požitku a služební cesty financované cizím
subjektem,
propojení s organizovaným zločinem, operace na černém trhu,
nepotismus, klientelismus, cronyismus (bratříčkování),
nezákonné sledování, nezákonné odposlechy a zneužití poštovního styku,
zneužití úředních pečetí a razítek, úředních budov a příspěvků na vedlejší výdaje.
Stát může s pomocí legislativy zachytit a potrestat jenom zlomek přestupků proti pravidlům, a
to jen těch nejzávažnějších. Ve všech ostatních případech, jichž je drtivá většina, musí
nastoupit morálka. Přesto legislativa hraje klíčovou roli v boji proti korupci. Základní
předpoklady pro úspěšnou protikorupční politiku jsou stejné jako základní předpoklady
fungování jakékoliv demokracie – tedy svobodné volby, jasné dělení odpovědnosti mezi moc
zákonodárnou, výkonnou a soudní, dělení rolí mezi vládu a opozici. Nekontrolovaný výkon
jakékoliv moci je jedním ze základních spouštěčů korupčního jednání.
2.1 Nejdůležitější zákony a další standardy
V následující pasáži jsou stručně představeny nejdůležitější současně platné zákony, které
v sobě obsahují protikorupční opatření.
1. Zákon o střetu zájmů (159/2006, Sb.):
10
Střet zájmů – situace, kdy veřejní činitelé rozhodují nikoliv na základě veřejného zájmu, ale
na základě osobního nebo skupinového zájmu. Nejedná se přímo o korupční jednání, ale o
tzv. jednání „na hraně“. Ve většině evropských zemí je proto oblast střetu zájmů přísně
regulována.
2. Zákon o veřejných zakázkách (č. 137/2006 Sb.)
Porušování tohoto zákona je jedním z nejčastějších projevů korupčního chování v ČR. Cílem
zákona o veřejných zakázkách je stanovit obecný princip transparentního a nediskriminačního
zadávání tak, aby možnost korupčního chování byla omezena na minimum.
3. Trestní právo (Zákon č. 40/2009, Sb., trestní zákoník, zákon č. 141/1961, Sb., o trestním
řízení soudním, trestní řád)
Český trestní zákon nezná pojem „korupce, pouze pojem „úplatek“. Účinnými prostředky
v boji proti korupci jsou i další, tzv. procesní prostředky trestního práva, které jsou součástí
další právní normy – trestního řádu:
a) operativně pátrací prostředky:
- předstíraný převod (§ 158c trestního řádu),
- institut agenta (§ 158e trestního řádu),
b) koluzní vazba (v případě obavy z maření vyšetřování),
c) institut korunního svědka,
d) prokazování původu majetku v souvislosti s trestním řízením (Německo).
4. Zákoník práce (Zákon č. 262/2006 Sb.)
§ 73 – základní povinnosti zaměstnanců:
- jednat a pracovat nestranně a zdržet se při výkonu práce všeho, co by mohlo ohrozit důvěru
v nestrannost rozhodování,
- zachovávat mlčenlivost,
- v souvislosti s výkonem zaměstnání nepřijímat dary nebo jiné výhody s výjimkou darů nebo
výhod poskytovaných zaměstnavatelem, u něhož jsou zaměstnáni,
- zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními,
zejména nezneužívat informací, nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání.
5. Zákon o úřednících územně samosprávných celků (312/2002 Sb.)
Podle § 16 je úředník povinen:
- hájit při výkonu správních činností veřejný zájem,
- jednat a rozhodovat nestranně bez ohledu na své přesvědčení a zdržet se při výkonu práce
všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nestrannost rozhodování,
11
- zdržet se jednání, jež by závažným způsobem narušilo důvěryhodnost územního
samosprávného celku.
6. Zákon o finanční kontrole (320/2001 Sb.)
Tento zákon by mohl být účinným nástrojem v boji proti korupci, dosud však převažuje
klasický přístup ke kontrole, která se provádí následně, předběžné a průběžné kontroly se
využívá méně než je běžné v evropských a mezinárodních standardech.
7. Etické kodexy a další interní předpisy
2.2 Nástroje trestního práva
„Korupce“ vs. „úplatek“.
8
Český trestní řád nezná pojem „korupce“, zná pouze pojem
„úplatku“, který definuje jako „neoprávněné výhody spočívající v přímém majetkovém
obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s
jejím souhlasem jiné osobě a na kterou není nárok“.
Formy úplatku:
a) poskytnutí peněz,
b) poskytnutí movitých věcí,
c) protislužba:
- aktuální,
- přislíbená do budoucna.
Skutkové podstaty úplatkářství:
a) přijímání úplatku (§ 331),
b) podplácení (§ 332),
c) nepřímé úplatkářství, která postihuje tzv. prostředníky (§ 333).
Společenská nebezpečnost této trestné činnosti se posuzuje nejen s ohledem na výši úplatku,
ale především s ohledem na společenskou nebezpečnost, která se výrazně zvyšuje, byl-li
delikt spáchán veřejným činitelem v souvislosti s výkonem veřejné funkce. Definici veřejného
činitele (úřední osoby) z pohledu trestního práva podává § 127 trestního zákona.
Efektivnost nástrojů trestního práva přímo souvisí s tím, jak se podaří korupční delikt
dokázat. O tom, že to vůbec není jednoduché, přesvědčuje i široké spektrum korupčních
aktivit, zejména nepeněžních, jednak zkušenosti s korupčními aférami zejména ve velké
8
Business Center [online]. 2010 [cit. 2011-04-03]. Trestní zákoník. Dostupné z WWW:
<http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/>.
12
politice, s nimiž má každý občan zkušenosti prostřednictvím médií. Ze statistik ministerstva
spravedlnosti vyplývá, že nejčastěji jsou ukládány podmíněné tresty a tresty zákazu činnosti.
Citace z trestního zákoníku: (§ vztahující se k úplatkářství):
Hlava X: Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných
Díl 3: Úplatkářství
§ 331 Přijetí úplatku
(1) Kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu
pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek, nebo kdo sám nebo prostřednictvím
jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si
dá slíbit úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.
(2) Kdo za okolností uvedených v odstavci 1 úplatek žádá, bude potrestán odnětím svobody
na šest měsíců až pět let.
(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let nebo propadnutím majetku bude pachatel
potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný
prospěch,
nebo
b) spáchá-li takový čin jako úřední osoba.
(4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch
velkého rozsahu, nebo
b) spáchá-li takový čin jako úřední osoba v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný
prospěch.
§ 332 Podplacení
(1) Kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytne,
nabídne nebo slíbí úplatek, nebo kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s podnikáním svým
nebo jiného poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě
léta nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až šest let, propadnutím majetku nebo peněžitým trestem
bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch
nebo způsobit jinému značnou škodu anebo jiný zvlášť závažný následek, nebo
b) spáchá-li takový čin vůči úřední osobě.
§ 333 Nepřímé úplatkářství
13
(1) Kdo žádá nebo přijme úplatek za to, že bude svým vlivem nebo prostřednictvím jiného
působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo za to, že tak již učinil, bude potrestán
odnětím svobody až na tři léta.
(2) Kdo z důvodu uvedeného v odstavci 1 jinému poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude
potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
ZÁVĚR
Korupce zasahuje do mnoha oblastí společenského života a zasahuje jak celý systém, tak i
samotné jednotlivce. Ze zkušeností i ze statistik lze zcela jednoznačně vyčíst, že na
společenskou brzdu korupce ve formě etiky a morálky se zcela spoléhat nedá. Náš právní
systém problematiku korupce řeší poměrně dostatečným způsobem. Jinou věcí je ochota
dohlížet ze strany příslušných orgánů na dodržování souvisejících zákonů a současně jejich
dodržování vymáhat.
Jednou z cest k odstranění či zmírnění fenoménu korupce, kromě represivních opatření, je i
vzdělávání v této oblasti. Edukovat v této oblasti je nutné studenty středních a vysokých škol,
přičemž je nutné klást silný důraz na etický a morální rozměr tohoto společensky
nepřijatelného fenoménu. Zcela žádoucí je pak i vzdělávání dospělé populace, která je již
tažena jakousi společenskou setrvačností a mnoho lidí své jednání nedokáže správně
vyhodnotit, přičemž jim mnohdy ani nedochází, že nekonají zcela správně a to jak s ohledem
na právo, tak i s ohledem na morálku. Téma korupce se proto musí stát jedním z hlavních
témat vzdělávání dospělých, minimálně jako součást dalšího profesního vzdělávání. J. A.
Komenský tvrdil, že jen správně vzdělaný člověk se bude správně chovat. Tato myšlenka je i
dnes zcela jistě aktuální.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ
Monografie
BAŽANTOVÁ, Ilona, et al. Lobbing a korupce při tvorbě veřejné politiky. 1. vydání.
Praha: Prospektrum, 2007. 132 s. ISBN 978-80-7175-144-1.
14
Elektronické zdroje
Wikipedie [online]. 2011 [cit. 2011-04-03]. Korupce. Dostupné z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Korupce>.
Wiki [online]. 2011 [cit. 2011-04-03]. Bez korupce. Dostupné z WWW:
<http://wiki.bezkorupce.cz/wiki/korupce>.
Aplikace MV [online]. 2011 [cit. 2011-04-03]. Kriminalistika. Dostupné z WWW:
<http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/kriminalistika/1999/9904/korupce1.html>.
Skripta [online]. 2005 [cit. 2011-04-03]. Transparency international. Dostupné z
WWW: <http://www.transparency.cz/pdf/skripta.pdf>.
Vláda České Republiky [online]. 2007 [cit. 2011-04-03]. Programové prohlášení vlády.
Dostupné z WWW: <http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/programoveprohlaseni-vlady-20780/>.
Transparency International [online]. 2000 [cit. 2011-04-03]. Source Book. Dostupné z
WWW: <http://www.transparency.org/publications/sourcebook>.
Business Center [online]. 2010 [cit. 2011-04-03]. Trestní zákoník. Dostupné z WWW:
<http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/>.
15