Caritas 2011/2 - Charita Česká republika

Číslo 2/2011
Inzertní příloha Charity Česká republika
caritas
Té m a :
Charita má
chytré weby
P R O J E K T Y
C H A R I T Y
Tříkrálovka lámala rekordy. Děkujeme!
K
valitní a komplexní internetová prezentace
činnosti charitních organizací z celé republiky, zjednodušení vzájemné komunikace pracovníků jednotlivých
Charit a možnost rychlého vyhledávání potřebných kontaktů
a informací pro klienty. To byly
jedny z hlavních důvodů realizace projektu tzv. chytrých webů Charity ČR.
Projekt přináší jednotnou vizuální podobu charitních webů,
které jsou efektivně propojené a jsou si podobné, nikoli ale
stejné, dále administraci stejnou pro každý web, jednotný
adresář služeb i osob a sdílení
informací – článků, fotografií,
bannerů a podobně – mezi charitami.
Adresář Charity ČR je veřejně přístupný a obsahuje informace o jednotlivých charitách,
jejich zařízeních, poskytovaných službách a zaměstnancích. Cílem tohoto nástroje je
umožnit zejména rodinám potenciálních klientů najít službu
napříč celou Českou republikou z kteréhokoli charitního
webu.
Projekt nové rodiny webů
obsahuje i přehled akcí pro veřejnost a seznam pracovních
nabídek v rámci celé Charity
ČR.
V průběhu tří let připravovaný projekt je tak na světě, zatím
– řekněme – v dorosteneckém
věku. K 15. dubnu bylo v nové
podobě zveřejněno už zhruba
šedesát webů a na dalších se
usilovně pracuje.
Tak nezapomeňte: www.
charita.cz.
Gabriela Naušová,
Charita ČR
Tříkráloví koledníci letos poprvé navštívili Senát Parlamentu ČR.
K
oledníci celostátní charitní
Tříkrálové sbírky vyšli letos
v lednu do ulic již pojedenácté. „Ostrému“ spuštění akce
předcházela jako vždy dlouhodobá příprava. V chráněné dílně Palonín u Zábřehu na Moravě již na
podzim rozvážili celkem třináct
a půl tuny krystalického cukru do
drobných balení s logem sbírky.
Přes dva miliony domácností na
Moravě dostalo v předstihu roku
do schránek letáčky se zprávou
o tom, že sbírka se blíží a jak místní charity naložily s tou loňskou.
Do toho žehnali skupinám koledníků jednotliví biskupové a Česká
televize odvysílala v přímém přenosu Tříkrálový koncert z Brna.
To vše se organizátorům podařilo
zajistit a zvládnout, jenže to všech-
Foto: Lubomír Kotek
no k úspěchu nestačí. Ve hře je totiž
mnoho neznámých: přihlásí se dost
mladých koledníků a přijdou opravdu
všichni koledovat? Dovolí dětem jejich rodiče, školy a počasí, aby přišly?
Budou mít dost sil a vytrvalosti? A nebudou se stydět mluvit, hrát a zpívat?
Neboť koledování je práce jako každá
jiná, dělá-li se poctivě, za dvě hodiny
vám přeskakují hlasivky a po třech
hodinách už pletete nohama…
Postní almužna
– soutěž pro děti, nebo snaha pomoci lidem v nouzi?
K
ateřina, sympatická maminka čtyř dětí, pochází
z Brna. Do Žďáru nad Sázavou se vdala a se svým manželem vychovala své děti ve víře v Boha. Když její potomci odrostli,
rozhodla se své zkušenosti a svůj
volný čas investovat do výuky náboženství. Již třetím rokem učí na
žďárských základních školách
především mladší žáky. Dalo by se
říci, že její praxe je stejného stáří
jako praxe projektu s názvem
Postní almužna, který realizují
charity po celé České republice.
„Na začátku postní doby jsme
společně s dětmi přemýšleli, jak můžeme pomoci Pánu Ježíši nést jeho
těžký kříž. Děti často na mou otázku
odpovídaly, že tím, když budou pomáhat rodičům nebo spolužákům.
Nápadů bylo mnoho, přesto každý
jmenoval pouze své blízké a známé,“ popisuje své zážitky zkušená
katechetka, která s Oblastní chari-
GENERÁLNÍ PARTNER CHČR
Ilustrační foto: Lenka Šustrová
tou Žďár nad Sázavou spolupracuje
právě od vzniku Postní almužny.
Dětem proto vysvětlila, že ve společnosti jsou ještě lidé, kteří nikoho
nemají, jsou sami nebo jsou nemocní, a že právě jim mohou pomoci,
když jim darují ušetřené korunky
tím, že si odřeknou třeba různé sladkosti. Postní krabičky s penězi pak
na druhou neděli velikonoční přinesou do kostela. Ty pak poputují prostřednictvím místní charity k potřebným. „Často dětem vysvětluji,
že jejich pomoc může být účinná
u opuštěných dětí, protože právě jejich situaci dokážou vnímat nejlépe,
a to na základě podobnosti věku
a vlastní představivosti. Upozorňuji
je také, že to, co mají, může být náhle pomíjivé. Katastrofy a živelní pohromy jim nic neříkají.“
Letos Kateřina vyučuje zhruba
dvacet pět dětí ve dvou třídách. Tipuje, že postničky odevzdá při nedělní mši svaté po Velikonocích více
než polovina z nich. „Přemýšlím
o tom, co děti k této aktivitě vlastně
vede. Zda je to jejich vlastní soutěživost, nebo opravdovost a snaha pomoci. Vím, že jim na almužně záleží,
těší se na ni. Uvědomují si, že je to
určitá změna každodenního stereotypu. Přinutí se zamyslet nejen nad
světem, ale i nad sebou samými
a nad velkým darem, kterým pro ně
může být už jen taková samozřejmost, jako je domov nebo rodičovská láska,“ zakončuje naše povídání
paní Kateřina.
Postní almužna představuje především duchovní formaci, která má
tříletou tradici a navazuje na starobylou zvyklost pomoci chudým a potřebným. Věřící, kteří se během
postní doby zřeknou některých požitků, mohou částku v hodnotě odřeknutého požitku věnovat na pomoc lidem v nouzi. Postní almužna
letos trvala od 9. března do 24. dubna.
Lenka Šustrová,
Oblastní charita Žďár nad Sázavou
A jak lidé koledníky přijmou?
Vždyť slovo „krize“ ještě nezmizelo
z novinových titulků a sami dárci
často dvakrát obracejí každou vydanou korunu. Zkrátka, první výsledky byly očekávány, jako každoročně,
s napětím. A zprvu se zdálo, že sbírka stěží dosáhne loňských parametrů. Ovšem poté začala součtová
křivka stoupat, až sbírka skončila
rekordem: do sedmnácti tisíc pokladniček dárci přispěli částkou téměř 72 milionů korun, a když se přičte výnos za dárcovské SMS, zaslané
přes mobilní telefony (614 493 korun), a ostatní dary (750 183 korun), vyšplhala se celková částka na
závratných 73 325 502 korun.
Tyto prostředky se ale na účtu
příliš neohřejí. Byly přece shromážděny proto, aby pomáhaly. A záměrů, kde nyní pomohou, jsou stovky.
Namátkou jen několik příkladů
z obou konců abecedního pořádku:
Farní charita Aš podpoří zejména
místní Domov sv. Zdislavy pro matky s dětmi v tísni a také místní pobočku Svazu tělesně postižených
Aš. Ve Žďáru nad Sázavou koupí
automobil a kompenzační pomůcky,
které potřebují k poskytování osobní asistence pro děti a dospělé s postižením. Nízkoprahové centrum
pro mládež Vata v Židlochovicích
za vykoledované peníze zajistí provoz a vybavení centra volnočasových aktivit pro mládež pro děti
a mládež atd.
Vykoledované peníze však pomohou i v zahraničí. Podpoří například
školu v indickém Bídaru anebo
vzdělávání dětí a dobrovolnictví
v Bělorusku.
Další informace naleznete celoročně na www.trikralovasbirka.cz
a na Facebooku Tříkrálová sbírka.
Všem štědrým dárcům ještě jednou srdečně děkujeme!
Jan Oulík,
Charita ČR
Je normální
mít dluhy?
P
roblémy s dluhy má čím
dál tím více lidí a není
divu: reklamy na každém rohu lákající ke koupi
zboží, bez něhož se „určitě
neobejdeme“, či životní styl
hrdinů televizních seriálů vyvolávající v nás pocit, že to je
norma společnosti. A získat
půjčku je přeci tak snadné…
Toužíme po nové plazmové
televizi, ale nemáme na ni dost
peněz. Proč si nepůjčit? A proč
si nepůjčit na tamto? A na tamto? Je to snadné, rychlé a příjemné. Dokud si opravdu nespočítáme, kolik vlastně
budeme dohromady splácet,
dokud nezjistíme, že na to náš
rozpočet nestačí. To však nejsou jediné příčiny zadluženosti. Nezřídka se o zadluženost
zaslouží pouze jeden z partnerů, ale splátky pak postihují
pouze výdělečně činného.
(Pokračování na str. 3)
2
/ caritas
Inzertní příloha Charity Česká republika
Projekt Charity Opava „Máte doma seniora?“
M
amince paní Věry je osmdesát sedm let a až do loňského léta bylo vše v pořádku. Pak přišel náhlý obrat.
Jednou v noci zazvonil telefon. Volali maminčini sousedé, že stařenka běhá po domě a myslí si, že jsou
u ní v bytě nějací muži.
„Byla to jen puštěná televize, která ji vylekala poté, co na chvíli vyšla
z místnosti – při návratu slyšela z reproduktoru mužské hlasy. Pro mě
a mou sestru to byl začátek obrovských změn. Lékařka nám pověděla,
že se jedná o stařeckou demenci. Potom jsem slyšela o projektu Charity
Opava ‚Máte doma seniora?‘ a zúčastnila jsem se jeho říjnového setkání. Vřele to doporučuji každému,
kdo se ocitne v podobné situaci.
Nám to hodně pomohlo,“ říká paní
Věra a dodává, že maminka chodí
od listopadu do denního stacionáře
(Masarykova 39, Opava) a je spokojená. Potkala tam pár známých a brzy si našla i kamarádku.
Projekt vznikl v minulém roce
Čím déle jsou senioři aktivní, tím déle se mohou radovat ze života.
Foto: Iva Hahnová
a jeho cílem je provádět osvětu a pomáhat rodinným pečovatelům pochopit, že se něco nenávratně mění,
Dobrovolnice z charity
pletou malomocným obvazy
L
epra neboli malomocenství. Nemoc, jejíž oběti žijí v nouzi jako vyděděnci
společnosti a jsou odsouzeni ke
krutému a pomalému umírání.
Především v Africe a Indii. Tam
patří malomocní do nejnižší
kasty, protože hinduisté věří,
že trpí spravedlivě, neboť v minulém životě těžce hřešili. V ostrém kontrastu s tímto strašným utrpením je fakt, že lepra
je v počátečním stadiu vyléčitelná a náklady nepřevyšují
150 korun.
Pomoc malomocným organizuje v České republice Společnost sv. Vincence z Pauly a jejím
prostřednictvím jsou do ní zapojeny i dobrovolnice Charity Opava, které pro nemocné pletou obvazy. U počátku této iniciativy
stály sestry Slávka a Anička Foldynovy, které se o této možnosti
dočetly v katolickém tisku před
více než deseti lety.
Na jedné ze schůzek dobrovolníků navrhly pletení obvazů
i ostatním. Od té doby už z Opavy odešlo přes padesát velkých
balíků. „Jsou to takzvané svrch-
ní obvazy, které pleteme z příze Sněhurka. Je to stoprocentní
bavlna, která nedráždí rány statickou elektřinou a je možno ji
vyvářet,“ vysvětluje Anna Foldynová a dodává, že vzor je natolik
jednoduchý, že jej snadno zvládne kdokoliv.
Do práce bylo původně zapojeno přibližně patnáct dobrovolnic z Klubu svaté Anežky, který
je dobrovolným sdružením Charity Opava. Když se o tuto bohulibou činnost začali zajímat místní novináři, vzrostl počet pletařek
na třiatřicet. Mnoho opavských
žen tak nalezlo nový impulz do
života. Jen loni upletly 1 354 obvazů.
Pomoc malomocným však není jen doménou seniorek, například mladá asistentka režie opavského Slezského divadla Marta
Vaňkátová plete už rok. Je maminkou osmiletého syna, na kterého se prý zrovna dobře neplete,
protože stále roste. Proto relaxuje při pletení obvazů malomocným a je ráda, že může spojit příjemné s užitečným.
Iva Hahnová,
Charita Opava
poradit jim, jak se orientovat v nových složitých situacích a jak porozumět svým blízkým ve chvíli, kdy je
stáří nečekaně zaskočí. Jedním
z nosných témat projektu je aktivizace seniorů. Proč a jak vlastně aktivizovat duši a tělo člověka, který už
má produktivní věk za sebou a změny, spojené se stářím, nelítostně útočí na jeho myšlení a soběstačnost?
To je jedna z otázek, které v současnosti řeší stále více osob a rodin pečujících v domácím prostředí o někoho blízkého.
Řešila ji i paní Věra: „Obzvláště
oceňuji aktivizační programy, ať už
je to trénování paměti, muzikoterapie, kondiční tělocvik nebo pracovní
a jiné činnosti. Zatímco doma na to
člověk nemá čas, ve stacionáři s klienty dopoledne třeba něco pečou.
Oni mají pocit, že ještě něco zvládnou, přitom vzpomínají, co kdy dobrého upekli, a vybaví se jim i nějaký
ten recept. Je dobré, když senioři jen
tak nesedí, ale sami se na něčem aktivně podílejí,“ naznačuje paní Věra
důležitost všestranné aktivizace seniorů.
Průměrná délka života se prodlužuje, rozhodně to ale neznamená, že
člověk zůstává významně déle fit.
Ztráta sil, omezení hybnosti, imobilita, inkontinence, demence – tato
slova dnes děsí každého. Vždyť je to
největší daň, kterou za léta života
navíc platí jak sami senioři, tak jejich rodiny.
„V okamžiku, kdy se problémy
stáří začínají projevovat, lidé mnohdy ani netuší, jak dále o seniora pečovat, jak s ním komunikovat, kam
se obrátit o pomoc. Bojí se, že to nezvládnou. Pokud se jim dostane kvalifikovaných rad a pokud se mohou
o své obavy i zkušenosti podělit
s dalšími lidmi, kteří jsou na tom
podobně a s nimiž se mohou vzájemně povzbuzovat, a využijí-li přitom dostupných terénních služeb,
nemají tito pečovatelé obvykle potřebu umístit své blízké na sklonku
jejich života do ústavního zařízení,“
vysvětluje spoluautorka projektu Jana Řehulková, která je vedoucí denního stacionáře pro seniory v Opavě.
Ivana Hahnová,
Charita Opava
Dobrovolnický program Rafael
D
iecézní charita Hradec
Králové letos zahájila nový
dobrovolnický program
s názvem Rafael, který se zaměřuje na pomoc cizincům žijícím na
území diecéze, především pak jejich dětem a mládeži. Dobrovolníci jim pomáhají zvládat češtinu,
případně další školní a studijní
předměty podle aktuální potřeby.
Proč Rafael? Tento archanděl je
sice známý hlavně jako patron lékařství, jeho jméno znamená „Bůh
uzdravuje“. Méně známá je skutečnost, že je také patronem řeči, vzdělanosti a poutnictví. Z Bible víme, že
doprovázel chlapce Tobiáše na cestě
do cizí země, chránil ho a pomáhal
mu zvládat obtíže, s nimiž by si sám
neporadil.
Kdo se může stát dobrovolníkem programu Rafael? Každý, kdo
dovršil věk 18 let a chtěl by bez nároku na finanční odměnu pomáhat
dětem a mladým lidem, pocházejícím z Ukrajiny, Mongolska, Sýrie
a dalších zemí, se zvládnutím českého jazyka, případně dalších předmětů. V případě pomoci s češtinou
není speciální vzdělání v češtině většinou nutné. Stačí být komunikativním a trpělivým partnerem ke konverzaci.
Ilustrační foto: Lubomír Kotek
Co program Rafael přinese dětem a mládeži z cizí země? Procvičí si komunikaci v češtině, získají
českého kamaráda a současně někoho, kdo jim bude schopný pomalu
vysvětlit látku, kterou díky jazykové
bariéře ve škole nestíhají.
Co program Rafael přinese dobrovolníkům? Dobrý pocit ze smys-
luplné práce pro druhé, setkání s lidmi pocházejícími z různých zemí,
možnost je blíže poznat, rozvoj
vlastní osobnosti a radost těch, kterým svou činností pomohou.
Bližší informace: Ing. Štěpánka
Čížková, tel. 495 063 165, e-mail:
[email protected].
(číž)
Nový nízkoprah Wellmez není „o dozoru“
H
olé zdi a prázdné místnosti. Kolem zima a vlhko. Tak
vypadaly v loňském roce
prostory určené pro fungování nového nízkoprahového zařízení pro
děti a mládež ve Velkém Meziříčí,
které nese výmluvný název Wellmez. Ponuré prostředí se v březnu
letošního roku proměnilo v útulné
a novotou vonící místnosti třináctého zařízení Oblastní charity
Žďár nad Sázavou.
Jeho posláním je poskytovat pomoc a podporu dospívajícím ve
Velkém Meziříčí, kteří se ocitli
v nepříznivé životní situaci nebo
jsou jí ohrožení, a přispívat ke zlepšení kvality jejich života. Služby
Wellmezu jsou určeny dětem
a mladým lidem, kteří tráví svůj
volný čas na ulici, v partě či jinak
neorganizovaně. „Nízkoprah“ nabízí mnoho programů a pestré
možnosti trávení volného času: poslech muziky, stolní fotbal, stolní
tenis, půjčovnu sportovního vybavení a podobně.
Společně s nízkoprahovým klubem je realizována terénní práce,
která obsahuje mimo jiné kontaktní
práci, situační intervenci, základní
poradenství, informační servis, kontakt s institucemi ve prospěch uživatele služby, práce s blízkými osobami, předání do návazné péče.
„Specifikem terénní sociální práce
s dětmi a mládeží je, že setkání s terénním sociálním pracovníkem mů-
že být pro dítě či dospívajícího prvním kontaktem s odbornou pomocí,
realizovanou na základě partnerského přístupu,“ vysvětlil Jiří Kratochvíl,
terénní pracovník Wellmezu. Dítě či
dospívající dosud žádnou odbornou
pomoc nevyhledal, nebo alespoň ne
na základě svého dobrovolného zájmu. Zažil jen odbornou pomoc vyžádanou rodiči nebo školou, kdy například na základě požadavku školy
docházel do pedagogicko-psychologické poradny. Terénní sociální pracovník tedy může být pro dospívajícího zcela prvním představitelem
partnerského přístupu podle standardů sociálních služeb.
„Zásadní význam nízkoprahového klubu představuje poradenská
a preventivní činnost, jež umožňuje
dětem a mládeži popovídat si nebo
se svěřit se svými problémy, které
mohou s pomocí pracovníků vyřešit.
Wellmez vytváří pro děti bezpečný
prostor, v němž dospívající najde
místo pro svoje vlastní aktivity,“
řekla Jana Zelená, ředitelka Oblastní charity Žďár nad Sázavou.
Mladí lidé zde najdou i podporu
a pomoc odborně vzdělaných pracovníků. Zároveň jsou ale také „pod
dozorem“, protože v klubu platí
přesná pravidla, která mimo jiné zakazují požívání alkoholických nápojů, drog, násilí či šikanu.
Přístup do nízkoprahového klubu
není omezen financemi, pravidelností ani délkou pobytu. Návštěvníci mají svobodu volby, a to jak při
pohybu v prostorách klubu, tak
v chování i při výběru činností, samozřejmě v mezích pravidel klubu.
Nízkoprahové zařízení pro děti
a mládež získalo v roce 2011 finance
z projektu kraje Vysočina s názvem
„Podpora vybraných sociálních služeb na území kraje Vysočina – individuální projekt“, a to v rámci Operačního programu „Lidské zdroje
a zaměstnanost“.
Marek Sušinka,
vedoucí Wellmezu
caritas / 3
Inzertní příloha Charity Česká republika
Charita uleví rodinám pečujícím o seniory
R
přes den nebo i přes pracovní týden
se neobejdou bez pomoci druhých.“
Charita Praha otevřela v roce
2009 dvě formy stacionáře: denní,
kdy rodina ráno přiváží klienta a odpoledne nebo večer si jej opět vyzvedává, a týdenní, v němž provoz začíná vždy v pondělí ráno a klienti se
opět domů vracejí v pátek večer.
odiny pečující o své seniory
možná právě v těchto dnech
řeší otázku, jak zabezpečit
péči o babičku či dědečka v době
letní dovolené. Není-li v okolí pomocná ruka, možná se dokonce rodina chystá cestu k moři letos oželet. Takové řešení není nutné.
Charita nabízí řadu sociálních služeb, které pomohou situaci vyřešit.
„Senioři jsou jednou z hlavních
cílových skupin, které jsou ve středu
pozornosti naší práce,“ říká Eva
Hradečná, metodička sociálních služeb Arcidiecézní charity Praha. Řada služeb však není veřejnosti dobře
známa. „Mnoho rodin stále i dnes
hledá automaticky pro svého blízkého, jakmile přestane být aktivní
a potřebuje pomoc, trvalé ubytování
v nějakém zařízení. A jakmile ho najdou, je pro ně situace vyřízena,“ pokračuje Hradečná a dodává: „Věřím,
že se bude situace měnit k lepšímu
a společnost přijme, že stáří není nemoc, ale je stejnou součástí našeho
života jako dětství a dospělost.“
Lucie Pešlová s klientkou.
ODLEHČOVACÍ SLUŽBA
Převážná většina seniorů si přeje zůstat co nejdéle ve svém přirozeném prostředí, v bytě, na který
jsou zvyklí. Nejsou-li schopni zastat
veškerou péči o domácnost a o sebe sama, přichází na řadu pomoc
dětí. Začínají docházet na občasné, později na pravidelné výpomoci
s úklidem, nákupem či doprovodem
k lékaři. Při intenzivnějších a dlouhodobějších výpomocích může u pečující osoby nastat vyčerpání a nechuť k další pomoci. Proto vznikla
tzv. odlehčovací služba. Lucie Pešlová, koordinátorka pečovatelské
a odlehčovací služby Arcidiecézní
charity Praha, vysvětluje: „Odlehčovací služba umožňuje člověku, který
pečuje o blízkou osobu, aby si odpočinul, načerpal síly, došel třeba na
kávu s kamarádkou… A přitom měl
jistotu, že je o jeho blízkého kvalitně
postaráno.“
Stejně jako u pečovatelské služby
dochází pečovatelka do domácnosti
Foto: archiv ADCH Praha
klienta. „Máme klienty, ke kterým
docházíme jednou za týden, ale i takové, kterým poskytujeme službu
sedm dní v týdnu. Soustředíme se
na Prahu 2 a blízké okolí. Ale pokud
nás osloví klient z jiné části Prahy,
rádi mu službu poskytneme,“ upřesňuje Lucie Pešlová. Odlehčovací
službu mohou využít v letních měsících samozřejmě i rodiny, které
v průběhu roku Charitní sociální
služby nevyužívají.
DENNÍ A TÝDENNÍ
STACIONÁŘ
Ani v situaci, kdy již senior nemůže být sám doma, není domov pro seniory jediným řešením. Právě v tomto
okamžiku bývá nejvhodnější obrátit
se na stacionář. Jak tato služba funguje, vysvětluje Ivana Fojtů, vedoucí
Stacionáře pro seniory při Arcidiecézní charitě Praha: „Služby stacionáře jsou určeny seniorům, kteří bydlí se svými blízkými doma, ale
KONTAKTUJTE CHARITU
JIŽ NYNÍ
Zejména v letních měsících zájem
o stacionář i odlehčovací službu
stoupá. V době dovolených je charita připravena zvýšit kapacitu odlehčovací služby a v týdenním stacionáři prodloužit pobyty i přes víkendy.
Eva Hradečná připomíná: „Zájem
však musíme znát co nejdříve, abychom mohli zaučit nové zaměstnance. Také pro rodiny by bylo jistě lepší se se službou před odjezdem
dobře seznámit, poznat pečovatele,
s nímž budou spolupracovat, a také
vědět, jak bude služba probíhat, aby
si dovolenou opravdu v klidu užili.“
Jarmila Lomozová,
Arcidiecézní charita Praha
KONTAKTY
NA ODLEHČOVACÍ SLUŽBU:
tel.: 737 282 816
e-mail: pecovatelskasluzba@
charita-adopce.cz
KONTAKTY NA STACIONÁŘ:
tel.: 251 552 781
e-mail: stacionar@
charita-adopce.cz
Peníze od Tří králů pomohou lidem z východu
T
ři králové přišli podle tradice z východu a z východu
bývají i klienti Poradny pro
cizince a migranty Diecézní charity České Budějovice. Letos se
do tříkrálového koledování proto
s vervou pustili i členové vedení diecézní charity a vybrali skoro sto
tisíc korun. Částka pomůže lidem,
kteří chodí s prosbou o pomoc do
poradny pro cizince, ale i dobrovolnickému centru, které na letošek
plánuje nové zajímavé projekty.
„Peníze z Tříkrálové sbírky použijeme převážně na přímou pomoc klientům,“ prozrazuje vedoucí poradny
pro cizince Jana Nováková. „Z peněz jim platíme úvěrové jízdné, potravinovou pomoc nebo uhradíme
cizincům v nouzi nutnou lékařskou
péči. Penězi pomůžeme i rodinám
s dětmi, aby měly na ubytování, očkování i na náklady spojené s vyřizováním dokladů. A samozřejmě i na
nákup oblečení a bot,“ vypočítává
Jana Nováková, kde peníze od štědrých dárců pomohou především.
NEOCHOTA ZA PŘEPÁŽKOU
V současné době, ovlivněné tzv.
ekonomickou krizí, kdy lidé přicházejí o práci nebo jsou stresovaní kvůli hrozbě ztráty zaměstnání, se cizinci
hojně setkávají s nekalými praktikami zaměstnavatelů nebo pracovních
agentur. Oklamaným nešťastníkům,
kteří za svou práci nedostali mzdu
a kteří většinou ani neumějí česky,
pak pomáhají sociální pracovníci po-
radny. „Od ledna do března jsme měli celkem 71 klientů,“ prozrazuje Jana Nováková. „Kontaktů bylo celkem
123 a dále evidujeme 107 intervencí
delších než půl hodiny. Nejvíce klienti žádají bezplatnou právní službu,
v poslední době i terénní práci, neboť
se setkávají s neochotou pracovníků
na různých státních institucích v Českých Budějovicích.“
Klienti prý často přicházejí do poradny velmi stresovaní. „Mají velký
strach, že něco prošvihnou, pláčou
a velmi nás prosí o doprovod na tyhle instituce. Ne vždy ale platí, že
s námi pak probíhá vše hladce. I my
se setkáváme s arogancí a neochotou
lidí za přepážkou. Velká chvála ale
rozhodně patří Magistrátu města
České Budějovice, úřadu práce i cizi-
necké policii,“ doplňuje Jana Nováková, že všichni nejsou stejní.
NOVODOBÍ OTROCI
Poradna pomáhá i cizincům, kteří přijeli do České republiky za prací
a ocitli se v nouzi. „Několikrát jsme
teď řešili případy cizinců, hlavně
Mongolů, Ukrajinců nebo Rumunů,
kteří vykonávali těžkou práci v lese
nebo zahradnictví u české firmy, ale
nedostali za ni vůbec zaplaceno nebo dostali zaplaceno jen málo,“ říká
Jana Nováková s tím, že pro tyhle lidi kromě právního poradenství je
jednorázová finanční pomoc obzvlášť cenná a potřebná. Málokdo
z nich se ale dozví, že jde o peníze,
které se objevily v pokladničkách
králů při lednovém koledování.
MOSTY NADĚJE
Nejen cizincům, ale i českým
spoluobčanům jsou určeny peníze,
které vykoledovali králové z diecézního střediska. „Část výtěžku totiž
podpoří náš nový projekt týkající
se práce dobrovolníků na oddělení
následné péče v nemocnici,“ prozrazuje vedoucí dobrovolnického
centra Věra Michalicová. „Letos
přicházíme i s projektem nazvaným
Mosty naděje, který se týká pomoci lidem s mentálním postižením,“
dodává s tím, že další oblíbené programy, jako jsou doučování dětí ze
sociálně znevýhodněných rodin
nebo volnočasové aktivity pro mladé i seniory, samozřejmě pokračují
dál.
Radek Gális,
Diecézní charita České Budějovice
Je normální mít dluhy?
(Dokončení ze str. 1)
LITOMĚŘICKÁ PORADNA
Diecézní charita Litoměřice zřídila bezmála před třemi lety poradnu pro osoby v zadluženosti. Zájem
občanů o ni stále roste. A to nejen
proto, že zadlužených lidí přibývá,
ale hlavně proto, že poradna diecézní charity dokáže jejich problémy
efektivně řešit.
„Někdy stačí úprava rodinného
rozpočtu, v jiných případech vyřizujeme oddlužení, avšak to jen v případě, že klient splní všechny podmínky potřebné k tomuto kroku,“
popisuje hlavní aktivity poradny
Marie Haufová, sociální pracovnice
poradny pro osoby v zadluženosti,
a k přiblížení situace uvádí jeden
z mnoha příběhů: „Klasickým příkladem by mohl být pan Karel. Obrátil se na naši poradnu poté, kdy už
jeho výdaje byly dvakrát vyšší než
příjmy. Neplatil všechny splátky, ale
jen ty, kde mu věřitelé nejvíce vyhrožovali exekucí.“
Na schůzce v poradně se ukazuje,
že snížit splátkový kalendář není
v jeho případě možné a že nejlepší
variantou bude podání návrhu na
oddlužení (osobní bankrot). Společně proto dávají dohromady potřebné podklady – výpis z trestního rejstříku, seznam majetku, příjmy tři
roky zpětně, aktuální příjmy a další,
a sepisují návrh na oddlužení. Ten
pan Karel osobně odváží ke krajskému soudu do Ústí nad Labem, kde
mu do sedmi dnů oznamují, že jeho
návrh byl přijat. Je mu také přidělen
insolvenční správce, který ho po celou dobu oddlužení bude provázet
a řešit případné spory a nejasnosti.
„Do dvou měsíců od podání návrhu na oddlužení už pan Karel ví,
že mu schválili splátkový kalendář,
s kterým má jistotu, že mu zůstane
po dobu pěti let alespoň životní minimum,“ dodává Marie Haufová.
BEZPLATNĚ A KVALITNĚ
„Služby naší poradny jsou zcela
zdarma, což je pro lidi v tíživé finanční situaci určitě velmi důležité.
Podobné služby poskytují také poradny komerční, ale zde si již musejí
klienti veškeré úkony platit,“ vysvětluje Marie Haufová. „Poradna má
rovněž k dispozici právníka, který
s námi řeší situaci daného klienta,
v odůvodněných případech se může
klient setkat s právníkem osobně,“
doplňuje.
Úspěch poradny potvrzují statistiky: v roce 2008 navštívilo poradnu
zhruba třicet klientů, z toho u dvou
z nich se podařilo podat návrh na
oddlužení. V roce 2010 už bylo klientů více než osmdesát a podat návrh na oddlužení se podařilo u čtrnácti z nich.
Edith Kroupová,
Diecézní charita
Litoměřice
D
iecézní charita České Budějovice vyhlásila soutěž o nejhezčí fotografii z letošního tříkrálového koledování. „Zvítězil snímek Vladimíra Záruby ze Zlivi,“ prozradila Daniela Čechová z diecézní
charity. „Ze zaslaných snímků vybereme ty nejkvalitnější a necháme je vytisknout jako kalendáříky pro koledníky na příští rok,“ doplnila.
(rag)
/ caritas
4
Inzertní příloha Charity Česká republika
Když ženy společně mění svět kolem sebe k lepšímu…
tejně jako každou neděli spěchá i dnes Saveena na pravidelnou schůzku s dalšími
dvěma desítkami žen ze svépomocné skupinky. Nechce se zpozdit, dneska budou mimo jiné vyhodnocovat průběh splácení
drobné půjčky. Ještě před rokem
bylo ale všechno jinak. Saveena,
z vesničky Gundlupet nedaleko od
jihoindického Mysore, byla chudá,
negramotná a nesebevědomá vdova, která jen stěží zaopatřovala
svou dcerku Pavithru. Potom však
sestry voršilky a františkánky přišly s nápadem sjednotit místní ženy do svépomocné skupinky.
S
a charitativními organizacemi. Ženy
se pravidelně scházejí, přispívají do
společného fondu malou částí svého
skromného výdělku, společně si
spoří a plánují, co si z ušetřených
peněz pořídí. Díky správě větší sumy peněz mají navíc možnost využít
bankovní půjčky s nízkým úrokem,
které by jim jako jednotlivkyním byly jen stěží dostupné. Možná právě
proto nastal největší rozmach v zakládání svépomocných skupinek
v roce 2005, který byl prohlášen mezinárodním rokem mikrokreditů, tedy rokem drobných půjček pro ty
nejchudší, aby mohli zahájit drobné
podnikání.
NEDŮVĚRU VYSTŘÍDALO
NADŠENÍ
„Zprvu se mi do toho vůbec nechtělo. Nevěřila jsem, že by mi členství ve skupince mohlo něco přinést,
že bych si byla schopna společně
s ostatními ženami uspořit a následně si za to něco pořídit,“ vzpomíná
Saveena. Díky trpělivému vysvětlování sestry Laveeny Lobo, místní
koordinátorky komunitních projektů, a sestry Ivy Fernandes, koordinátorky programu Adopce na dálku®,
do něhož je zapojena i Saveenina
dcerka Pavithra, se nakonec podařilo ženu přesvědčit.
Saveena s námi nyní sedí v místnosti, kde se pravidelně v neděli večer scházejí, a nadšeně nám vypráví:
„Před měsícem jsem dokončila rekonstrukci našeho domku, na kterou jsem si půjčila od banky. A taky
jsem si pořídila krávu, jejíž mléko
V JEDNOTĚ JE SÍLA
Ženy, které se do skupinek zapojily, již dobře vědí, že v jednotě je síla
a že společně jsou schopny přispět
ke zlepšení podmínek nejen ve své
rodině, ale i ve své komunitě. Svépomocné skupiny jsou tedy bezesporu
jedním z nástrojů, jak z příjemců
pomoci udělat ty, kdo si pomáhají
sami, což je jistě ta nejefektivnější
forma rozvojové pomoci.
Kristina Mezereková
Arcidiecézní charita Praha
[email protected]
Svépomocná skupinka z vesnice Belvai.
nyní prodávám na trhu, takže můžu
pomalu splácet půjčku.“
ŽENSKÝ HLAS
MUSÍ BÝT SLYŠET
Účast ve svépomocné skupince
ovlivnila také život paní Reshmy
z vesničky Belvai nedaleko Moodbidri, která se před měsícem stala první ženou v místním zastupitelstvu.
Reshma nám přiblížila, jak se k této
zodpovědné pozici dostala: „Když
Foto: archiv ADCH Praha
byl můj syn Kumar zapojen do programu Adopce na dálku®, který
u nás organizují sestry z kongregace
Mont Rosary, začala jsem docházet
na sestrami pořádané osvětové
přednášky. Dozvěděla jsem se více
o výchově dětí, o zdraví, hygieně
a také o tom, jak funguje místní samospráva a co je její povinností. Velmi mě to zaujalo a jednoho dne jsem
se rozhodla, že se do veřejného života obce zapojím i já. Vždyť ženy re-
prezentují 50 % populace, a jejich
hlas tedy musí být také slyšet.“
SAVEENA S RESHMOU
UŽ DÁVNO
NEJSOU VÝJIMKY
Podobný osud jako Saveena a Reshma mají dnes desítky milionů Indek. V jejich zemi existují více než
dva miliony svépomocných skupinek, které byly na vesnicích a v komunitách založeny neziskovými
Programy svépomocných skupin a mikrofinancování podporuje v Indii Arcidiecézní charita
Praha. Pomoci můžete i vy darem na konto 749011/0100, variabilní symbol: 209 35.
Děkujeme.
Byli bez práce. Díky kurzům ji nakonec našli
P
rojekt Restart umožňuje získat místo lidem, kteří je často hledají několik let. V jihlavské charitě se lze naučit
základům pěti řemesel. Čtyři z šesti účastníků rekvalifikačního kurzu na malířské práce, který provozuje pro nezaměstnané Oblastní
charita Jihlava, mají v současnosti
konkrétní příslib zaměstnání. Jedná se přitom o lidi, kteří jsou dosud většinou dlouhodobě nezaměstnaní, nebo dokonce nemají
vůbec pracovní zkušenosti.
JEN NĚKDO CHCE VLASTNÍ
ŽIVNOST
„Po absolvování pětiměsíčního
kurzu se dělají zkoušky jako na uč-
ňovských školách a lidé si mohou
živnostenský list vyřídit,“ podotýká
lektor projektu Vladimír Mazuch.
Pro některé je živnostenský list motivací, jiní o něj však nestojí. Zdeněk
Novák z Třebíče ho ale určitě chce.
Není problém pro něj jezdit každý
den z Třebíče, kde podobný rekvalifikační kurz není.
„Kdyžtak bych to viděl na živnost.
Ještě ale nevím, jak to bude, nemám
ten doklad. Zatím nemusím nic řešit,“ uvažuje. Vyučený zámečník pracoval sedm let v jihlavském Boschi,
pak byl v roce 2008 propuštěn kvůli reorganizaci. Že došel až k rekvalifikačnímu kurzu, je docela úspěch.
„Už jsem tu malířinu dřív dělal, takže když byla možnost, přihlásil jsem
se do kurzu. Předtím se ještě dělal
povinný motivační kurz, tam se nás
přihlásilo šestnáct, nastoupilo devět
a na rekvalifikaci jsem šel nakonec jenom já,“ říká Zdeněk Novák.
Vzdělávací projekt Restart je určen
nezaměstnaným lidem s nízkou nebo
nevhodnou kvalifikací. Jeho cílem je
zvýšit jejich kvalifikaci, dovednosti
a možnost uplatnění na trhu práce.
Usiluje o zvyšování soběstačnosti lidí v nepříznivé situaci a snaží se předcházet sociálnímu vyloučení.
„Chci si nějakým způsobem sehnat práci, jiný způsob není, tak
musím přes kurz. Jestli to bude
účinné, nevím, to se pozná,“ uvažuje mladší účastník kurzu, Jiří Kalina
z Jihlavy. O práci se podle svých slov
pokoušel všelijak. „Nestálo to za
nic, nemohl jsem o nic zavadit. Tři
roky. Teď mám příslib, že mě vezmou, ale záleží to na tom, jestli budou mít zakázky. Když mě viděli při
práci, říkali, že by to až tak hrozné
nebylo,“ dodává. Podobně je na tom
mladík Miloslav Slepička, který doufá, že získá práci v Havlíčkově Brodě.
V KURZU SE UČÍ
CELÝCH 700 HODIN
Rekvalifikační kurzy probíhají
formou intenzivní praktické denní
výuky v rozsahu sedm hodin denně,
v délce půl roku. Celkem se jeden
klient učí 700 hodin. V současnosti
jsou otevřeny kurzy truhlářských,
zahradnických a malířských prací,
šička a údržbář bytových domů.
Jihlavská charita byla průkopníkem této myšlenky a dostala za
projekt i řadu ocenění. Podle Marka Holemáře, zástupce ředitele
Oblastní charity Jihlava, se projekt může pochlubit tím, že více
než polovina absolventů kurzů najde trvalé nebo dlouhodobější zaměstnání. Investovaných šedesát
tisíc korun na jednoho účastníka
kurzu se tak státu spolehlivě vrátí
v podobě daní, které tito lidé ze
svých výdělků platí.
K přípravě článku byly použity
materiály z Jihlavského deníku.
Daniel Forman,
Oblastní charita Jihlava
Co je tak zvláštního na domově se zvláštním režimem?
U
prostřed malebného městečka na pomezí Českého
Švýcarska a Lužických hor
stojí dům. Je velmi starý a letos
oslaví už své 140. narozeniny. Má
dokonce své dvojče na pražském
Novém Městě. Byl postaven nákladem tehdejšího starosty, průmyslníka a mecenáše France Preidla
jako ojedinělá novogotická veřejná
stavba, aby zde mohl být provozován chudobinec. Během dvou století zde nacházelo přechodný domov nespočet sociálně potřebných.
V tom jednadvacátém jej vzala pod
svá křídla Charita Česká republika
a už dvanáct let naplňuje přes propast generací a proměnu společnosti původní poslání stavby.
Dům je dál domovem, i když tak
trochu zvláštním. Není to ani tak
tím, že by tu bydleli tak zvláštní lidé.
caritas
Není to ani tak tím, že ti lidé jsou
v tom domě zamčeni. Vždyť každý
dům si jeho obyvatel zamyká. Je to
tím, že ti lidé nemají klíč od dveří.
Musejí se spoléhat na to, že jim někdo v pravou chvíli odemkne a že
ten někdo pozná, kdy ta vhodná
chvíle nastala. Proč by se člověk nechal na takovém podivném místě
zamknout? Možná ten člověk před
něčím utíká. Nebo mu už neslouží
nohy. Třeba proto, že je má zmrzlé
na kost. Možná už nemá sílu postavit se dnešnímu světu. Nebo jen něco hledá. Třeba jen „svůj klid a střechu nad hlavou.“
BEZ KLÍČŮ
Zámek zacvakl a svět zůstal za
dveřmi. Teď nezbývá, než se seznámit se zvláštnostmi uvnitř. Dobrá,
jsem teď vydán na milost těm lidem,
kteří mají klíč. Nebydlí tu, a ještě si
určují pravidla! Pro mě je teď klíčové
s nimi vycházet. Nechci přece skončit opět venku bez té střechy nad hlavou. Občas je to s nimi k nevydržení.
Musím stále znovu ven na čerstvý vzduch. Naštěstí mě, když začne
venku přituhovat, zase pustí dovnitř.
Tedy pokud dodržím ta jejich pravidla. Výhodou je, že nás bez klíčů je tu
víc. Můžeme mezi sebou spolupracovat, a využít tak naši přesilu. Když
jsme jednotní, docela to na ty „klíčáky“ platí. Někdy dokonce bez řečí
plní naše přání. Abych jim nekřivdil
– mívají docela dobré nápady. Snaží se pomáhat, když to člověk potřebuje. Jsou ale dny, kdy jsou s tím až
otravní. Přesto s nimi bývá legrace,
ale chtěl bych je vidět na mém místě.
TEN S KLÍČI
Tak jsem zase tady na tom zvláštním místě. Poslán svým osudem,
abych odemkl ty velké dřevěné dveře a pokusil se pochopit rozdílnosti
obyvatel tohoto domu. Abych jim
pomohl znovuobjevit jejich vlastní
důstojnost a nalézt smysl a naplnění
života. Abych je zapojil do vlastní
sebeobsluhy. A to všechno v prostředí důvěry a pochopení, avšak svázaném režimovými opatřeními. Ještě
štěstí, že je nás tady na to víc. Kéž
nám k tomu dopomáhá Bůh.
SVĚT VENKU
Svět nezmizel. Stále tam venku
je a je stejný jako kdykoliv dřív. Stejný jako před lety, kdy člověk přišel,
aby nalezl u jiného člověka porozumění. Když chtěl pochopit, proč se
k němu svět obrátil zády. Ověřit si,
jestli to nebylo tak, že světu nastavil
záda on. Každý se může z okna podívat a zjistit, jak to doopravdy je,
jen by se při tom neměl příliš vyklá-
nět. Jestli si troufne vyjít ven, je jen
na něm. Někdo to zvládne úplně
sám. Jiný k tomu bude potřebovat
doprovod. Tak jsme to společně
zkusili…
Stále nevíte, co je na nás tak zvláštního? Tak se s námi přijďte blíž seznámit. Jste vítáni.
Pobytová sociální služba „Domov
se zvláštním režimem“, poskytovaná Oblastní charitou Česká Kamenice
Cílová skupina: muži a ženy nad
45 let, ohrožení závislostí nebo závislí na alkoholových drogách, trpící
chronickou duševní nemocí s výjimkou Alzheimerovy demence, s nízkým příjmem.
Jan Mýtina, Oblastní charita
Česká Kamenice
www.charita-ceska-kamenice.cz
Příloha č. 2, Charita Česká republika. Adresa: Charita Česká republika, Vladislavova 12, 110 00 Praha 1, telefon 296 243
341, e-mail: [email protected]. Odpovědný redaktor: Petr Bidlo. Foto: archiv CHČR, není-li uvedeno jinak.
Vyšlo 26. dubna 2011.