5HD213 – Dějiny mezinárodních vztahů

5HD213 Dějiny mezinárodních vztahů
"Inovace studijního programu Ekonomie a hospodářská správa s akcentem na internacionalizaci výuky, individuální práci se
studenty a praxi" (CZ.2.17/3.1.00/33332)
1848-1871
1848
• revoluce
• proti sobě stály dvě velmoci (Prusko,
Rakousko)
• konzervativní kruhy (panovníci, šlechta)
kontra liberálové kontra dělníci,
nacionalismus německý kontra dánský,
český, uherský, italský atd.
• Frankfurtský sněm nesjednotil Německo a
vzniklé vakuum se pokusil vyplnit Berlín
Olomoucké ponížení Pruska
• listopad 1850
• dohoda Rakouska a Pruska „bez vítěze a
poraženého“
• znovuobnovení Německého spolku
• Rusko dodatečně přivítalo
• Prusko neprosadí sjednocení Německa
proti Rakousku, pokud bude Vídeň
podporována Ruskem a Francií.
Napoleon III. (vl. jm. Charles Louis
Napoléon Bonaparte)
• (1808-1873)
• císař Francouzů (1852–70)
• syn holandského krále Ludvíka Bonaparta a synovec císaře
Napoleona I.
• po dvou nezdařených pokusech o puč (Štrasburk 1836, Boulogne
1840) byl odsouzen k doživotnímu vězení, z něhož 1846 uprchl.
• Po únorové revoluci byl zvolen do Nár. shromáždění. V období
druhé fr. rep. využil všeobecné nespokojenosti a v prosinci byl
zvolen prez. rep.; státním převratem 2. 12. 1851 se stal prez. na
deset let, na základě referenda z 2. 12. 1852 byl vyhlášen
dědičným císařem Francouzů (tzv. druhé císařství).
• Vládl autokraticky a usiloval o zahr. úspěchy (účast v krymské
válce 1853–56, válce proti Rakousku 1859, intervence v Indočíně
1858–62, v Sýrii 1860 až 61, v Mexiku 1862–67
• Za prusko-fr. války byl 2. 9. 1870 zajat pruskými vojsky u Sedanu
a o dva dny později abdikoval.
Sardinské království
• hist. státní útvar, kt. vznikl v důsledku diplomatických
jednání po válkách o španělské dědictví (1700–1713/14).
• Sardinské království pod vládou savojské dynastie
zahrnovalo vévodství Savojsko, knížectví Piemont, vév.
Aosta a Montferrat, hrabství Nizzu (Nice), Asti, Saluzzo,
Alessandrii a ostrov Sardinii (celk. rozloha asi 64 100
km2).
• 1815 rozhodnutím vídeňského kongresu bylo království
obnoveno a rozšířeno o Janovsko (celk. rozloha nyní asi
76 000 km2).
• V 50. a 60. letech 19. st. stálo v čele sjednocovacího
procesu v Itálii (Cavour).
• Vyhlášením italského království 1861 S. k. zaniklo,
savojská dynastie usedla na italský trůn.
národní sjednocení Itálie
• Sardinské království - účastí v krymské válce si zajistilo
přízeň Napoleona III.
• 1858 v Plombières tajné spojenectví proti Rak.
• S francouzskou pomocí byli Rakušané poraženi 1859 v
bitvě u Solferina a donuceni k odstoupení Lombardie.
• Připojení Parmy, Modeny, Toskánska a Romagni k
Sardin. král. podporoval také Garibaldi během své akce
na Sicílii a dosáhl 1860 připojení Království obojí
Sicílie.
• Napoleon III. uchlácholen odstoupením Nice a záp.
Savojska.
• 1866 připojeny Benátky
• 1870 připojen Řím
Villafranca
12.července 1859
dohoda o předběžných
mírových podmínkách:
- Lombardie postoupena
Francii a posléze
předána Sardinskému
království,
- rakouské Benátsko mělo
vstoupit do italské
konfederace vedené
papežem,
- zaručen návrat vládců
do Toskánska a Modeny,
- doporučeno provedení
reforem papeži
František Josef I. (1830-1916)
K. Obojí Sicílie
rozloha (km2)
počet obyvatel
(v milionech)
110 000
8,5
Sardinské k.
75 500 (= ¼)
5,0 (= 1/5)
LombardskoBenátské k.
45 500
5,0
Církevní stát
40 000
3,0
Toskánsko
22 400 (= Morava)
1,8
Modena
6 000
0,5
Parma
6 000
0,5
epocha liberálního císařství
•
•
•
•
od 1860
císař pozbýval energie
"vicecísařem" Rouher
do popředí vystoupila také císařovna Evženie: návrat
Drouyn de Lhuys na ministerstvo zahraničí.
• zpomalení tempa hospodářského růstu a velké potřebě
dovozu surovin a strojů k modernizaci výroby = "apoštol
svobodného obchodu" Richard Cobden 1859 do Francie
= smlouva o odstranění celních překážek při obchodu s
Británií (23.1.1860)
• do VB víno, hedvábí, luxusní zboží
• do Francie suroviny a kolejnice, lokomotivy, stroje, textil
Otto Eduard Leopold
kníže von Bismarck Schönhausen
(1815- 1898)
1859–62 pruský
vyslanec v Rusku,
1862 ve Francii,
1862-1890 pruským
předsedou vlády;
1871-1890 německým
říšským kancléřem
Vilém I.
(1797-1888)
1848 chtěl potlačit berlínskou
revoluci („kartáčový
princ“).
1858 regent
1861 pruský král
18. 1. 1871 byl ve Versailles
vyhlášen německým
císařem
1863
• povstání v ruské části Polska
• Napoleon III. – veřejné mínění a polská
lobby ho přiměly k diplomatickému zásahu
+ nabídl spojenectví Vídni + nóta proti
nedodržování práv ruských poddaných v
Polsku + navrhl svolání evropského
kongresu
• Francie se dostala do izolace
1864
• z území, patřícímu dánskému králi, byly
Holštýnsko a Lauenbursko členy Německého
spolku
• 1863 centralistickou ústavu pro celé Dánské
království
• němečtí liberálové požadovali vznik nezávislého
šlesvicko-holštýnského vévodství
• Bismarck nabídl Rakousku spolupráci
• prusko-rakousko-dánská válka formálně
záležitostí Německého spolku
• Dánsko odstoupilo zmíněná území
• 1865 připadlo Holštýnsko Rakousku, Šlesvicko a
Lauenbursko připojeny k Prusku
1866
• Prusko prosazuje sjednocení Německa
„shora“ na maloněmeckém principu
• rozpory v šlesvicko-holštýnské otázce
vedly k rozpoutání prusko-rakouské
války
• středo- a jihoněmecké státy se přidaly na
stranu Rakouska
• na pruské straně bojovala hanzovní města,
severoněmecké malé státy a Itálie.
1866
Proč se Rusko aktivně nezapojilo do války?
- oslabeno po porážce v krymské válce
- muselo se soustředit na vnitřní reformy a brát ohled na
ekonomickou zaostalost, rozvrácené finance, důsledky hladu a
neúrody, zaostalou organizaci a výzbroj armády
- strach z revolučního vystoupení opozice a nového povstání
v polském záboru
- mezinárodně politickou prioritu představovalo odstranění
hlavních bodů Pařížské smlouvy z 1856 a zajištění expanze ve
střední Asii
- nemožnost vzniku protipruského seskupení evropských velmocí
španělská záminka
• 1868 vyhnání královny Isabely II. (1830-1904)
• 1869 nabídli korunu princi Leopoldovi (1835-1905) z
katolické sigmaringenské větve hohenzollernského rodu
• pruský král Vilém I. nebyl jako hlava dynastie nadšen,
avšak pruská generalita a Bismarck ze strategických
důvodů podporovali.
• Leopold přijal, ale ve Francii velice bouřlivý ohlas, proto
odmítl
• Napoleon III. chtěl využít k posílení prestiže, požadoval
od pruského krále nové záruky
• 13. 7. 1870 se francouzský vyslanec potkal s Vilémem I.
na promenádě v Bad Ems (emžská depeše)
1870-1871
•
•
•
•
Francie do izolace
po bok Pruska všechny německé státy
velmoci zaujaly neutrální postoj
hlavní francouzská armáda v čele s maršálem
Mac-Mahonem kapitulovala u Sedanu
• v Paříži 4. 9. 1870 vyhlášena republika a
vytvořena Pařížská komuna
• ve frankfurtském míru (10. 5. 1871) se Francie
zavázala splatit 5 miliard zlatých franků jako
válečné odškodnění, odstoupit Alsasko a
Lotrinsko
18. 1. 1871 byl pruský král v Zrcadlovém sále
ve Versailles prohlášen německým císařem
Henry Robert Stewart
vikomt Castlereagh,
markýz z Londonderry
1769-1822
1805–06 a 1807–09 min.
války,
1812-21 ministr zahraničí
Účastník vídeňského
kongresu, stoupenec
polit. rovnováhy na evr.
kontinent
George Canning
• 1770-1827
• zakl. liberálního křídla toryů
• 1807–09 a 1822-27 ministr
zahraničí
• stoupenec protifr. politiky
• podporoval národně
osvobozenecké hnutí ve
Španělsku, Řecku a Již.
Americe.
• liberální zahr. politika
sledovala oslabení Svaté
aliance
Karel Vasiljevič (vl. jm. Karel
Robert) hrabě von Nesselrode
ruský politik,
(1780-1862)
od 1801 v diplomatických službách,
od 1814 hlavní zahr. pol. rádce cara
Alexandra I.;
1816–56 min. zahraničí Ruska (od 1825
carem Mikuláš I., od 1855 Alexandr II.)
Viktoriánská Británie (1837-1901)
„Žádná občanská válka, žádná
diktatura a krvavé zmatky, skoro
žádné drama… Tak lez vidět
anglické dějiny jako jedinečné,
výjimečné, typické jen samy pro
sebe… jako by byly výdobytky
anglické politiky a společnosti a
morálky typické pro celé období na
celém světě. Ne proto, že vládla
Anglie. Svou civilizovanou,
opatrnou existencí působila jako
strážkyně pořádku či mírnila
nepořádek; jako policie, která svá
práva uplatňuje jen velmi diskrétně.
Nevládla; nechávala udát s věci,
které jí nebyly jednoznačně
příjemné, například sjednocení
Německa. Byla hospodářsky
nejsilnější zemí: investice v zámoří,
export, obchodní loďstvo, tuzemská
spotřeba rostly ve stejně
impozantním poměru. A prosperita
– ne však blaho chudých – je
míněna, použije-li se slovo
´viktoriánský”.´“
klíčoví britští státníci
•
•
•
•
•
•
Melbourne
Sir Robert Peel
Derby
William Ewart Gladstone
Benjamin Disraeli
Salisbury
Henry John Temple vikomt Palmerston (1784-1865); 1830–34, 1835
až 41 a 1846–51min. zahr.; 1855–58 a 1859–65 premiér
Palmerstonova politika
• 1851 bez předběžných konzultací s královnou i s
kabinetem schválil státní převrat Napoleona III.
• spojenectví s Francií
• vedl Krymskou válku (1854-56, vítěz nad
Ruskem)
• podpořil italské sjednocení – proti Francii
• 1864 se nepodařilo podpořit Dánsko (prohrálo s
Pruskem a Rakouskem válku)
• podporoval secesi Jihu v občanské válce (USA)
Viktorie I.
a Albert Sasko-Kobursko-Gothský:
•
•
•
•
•
•
•
•
synem Eduard VII., manžel dánské princezny
dcerou Viktorie, manželka německého císaře
synem Alfred, manžel ruské velkokněžny
dcerou Beatrice, švagrová bulharského knížete
Alexandra Battenberského
vnukem poslední německý císař Vilém II.
vnučkou Maud, manželka norského krále
vnučkou Marie, manželka rumunského krále
vnučkou Margaret, manželka švédského krále
kníže Otto Eduard
Leopold von Bismarck
-Schönhausen
(1815- 1898)
1847 poslanec extrémně
konzervativní
roajalista,
pruský vyslanec na
spolkovém sněmu ve
Frankfurtu n.
Mohanem., Rusku a
Francii
1862-90 pruský premiér a
ministr zahraničí
1871-90 říšský kancléř
Pražský mír
• zrušil Německý spolek
• ukončil rakouskou mocenskou roli v německé
oblasti
• Prusko anektovalo Šlesvik, Holštýnsko,
Hannoversko, Nasavsko, část Hesenska a
Frankfurt n. M.
• vznikl Severoněmecký spolek
• jihoněmecké státy musely s Pruskem uzavřít
spojenecké smlouvy
• = zásadní revize systému vzešlého z Vídeňského
kongresu
východní krize v letech 1875-1878
protiturecké povstání v Bosně a Hercegovině a v Bulharsku
německo-rusko-rakouské Berlínské memorandum z 13. května 1875
Srbsko a Černá Hora vyhlásily v červnu 1876 Turecku válku
Berlín i Vídeň odmítly výzvu Petrohradu ke společnému útoku na Turecko
tajná Budapešťská konvence 15. ledna 1877 se Rakousko-Uhersko zavázalo zachovat
vůči nadcházejícímu rusko-tureckému konfliktu neutralitu
Bismarck 5. prosince 1876 konstatoval, že by se Německo nemělo ve východní krizi
angažovat, pokud celá věc pro ně nebude mít "alespoň cenu zdravých kostí jednoho
jediného pomořanského mušketýra".
V dubnu 1877 vyhlásilo Rusko Turecku válku.
Rusové se vzhledem k ostré britské reakci zastavili asi 10 kilometrů před tureckou
metropolí v San Stefanu, kde v březnu 1878 přinutili Turky k rozsáhlým ústupkům v
předběžné mírové smlouvě.
(v. l. n. r.): von Haymerle, Károlyi, de Launay, Gortschakow (sitzend), Waddington (im Hintergrund), Disraeli
(Gortschakow legt seine Hand auf Disraelis Arm.), von Radowitz (im Mittelgrund hinter dem Tisch sitzend), zu
Hohenlohe-Schillingsfürst (im Hintergrund stehend), Corti (ebenso), Graf de Moun (halb verdeckt im Hintergrund),
d'Oubril (im Mittelgrund hinter dem Tisch sitzend, schreibend), de Saint-Vallier (im Hintergrund), Desprey (ebenso),
Andrássy (im Vordergrund), Bucher (fast verdeckt im Hintergrund), Otto von Bismarck (zentral), von Holstein (im
Hintergrund), Busch (im Hintergrund), Herbert von Bismarck (fast verdeckt im Hintergrund), Schuwalow (im Vordergrund,
Handschlag mit Bismarck), Sadullah Bey (im Hintergrund), Russell (ebenso), von Bülow (sitzend), Salisbury,
Carathéodori und Mehmed Ali Pascha
berlínský kongres
• schůzka vedoucích představitelů Německa, Rakousko-Uherska,
Francie, V. Británie, Itálie, Ruska a Turecka
• 13. 6.–13. 7. 1878
• předsedal Bismarck jako „čestný makléř“.
• vyjasnit mocenské poměry na Balkáně po skončení rus.-tur. války
1877–78 (San Stefano).
• zřeknutí se Ruskem protektorátu nad Velkobulharskem a získání
Besarábie až k dunajské deltě;
• Bulharské knížectví bylo ohraničeno na oblast mezi Dunajem a
Balkán.
• Východní Rumelie a Makedonie zůstaly turecké
• Černá Hora, Srbsko a Rumunsko = nezávislé
• Rak.-Uhersku připadlo okupační právo v Bosně a Hercegovině.
• Rusko se cítilo poškozeno a v důsledku toho se odcizilo Spolku tří
císařů; Německo a Rak.-Uhersko se tímto naopak sblížily
(Dvojspolek).
1886-88 východní krize
• 1879 se bulharským knížetem stal
Alexandr Battenberský
• 1885 připojil Východní Rumelii
• odrazil srbský útok do země
• 1886 byl však svržen pučem prorusky
orientovaných důstojníků
• nástupce Ferdinand I. Sasko-KoburskoGothský (1887 až 1918)
předzvěst moderní doby
• po 1848/49 s nástupem nacionalismu i demokratizace
evropské politiky
• absolutismus vystřídán ústavním systémem
• kabinetní politika přerůstala do politiky, kterou - alespoň v
teorii - mohl kontrolovat a ovlivňovat každý občan.
• postup techniky, industrializace mění diplomacii – telegraf,
telefon
• rozklad tradiční pentarchie: první příznak krymská válka
• nástup nacionalismu a formování dalších národních států
– sjednocení Itálie a Německa; agresivní nacionalismus,
• demokraticko-republikánský nástup – Francie, USA - na
zahraniční vztahy vliv parlamenty
• vzestup vášní, manipulované masy – vyžadují
konfrontační postoje
• VB sestupuje z pozice dílny světa a tím oslabuje svou
rozhodčí a smírčí pozici
formování antagonismů
• francouzsko-německé nepřátelství po válce
1870/71 a tvrdém míru
• ruská snaha o dělení Turecka
• rusko-rakouské nepřátelství: spory o Balkán
• koloniální spory
• námořní zbrojení Německa: zneklidňuje VB
• formování velmocenských bloků – Dohoda
(Francie a Ruska a VB); Centrální mocnosti
(Německo, R-U, Itálie = Trojspolek)
• pocit, že slábnoucí monarchie může zachránit
vítězná válka
institucionalizace multilaterálních a
bilaterálních postupů
• 1889 vytvořen panamerický kongres, který přijal
četná opatření v oblasti řešení konfliktů mezi
svými členy, např. ustavoval ad hoc arbitrážní
tribunály pro členské státy.
• Formování a pravidla fungování mezinárodních
právních těles pravděpodobně nejvíce ovlivnily
haagské mírové konference (1899 a 1907) =
vytvoření Stálého arbitrážního dvora v Haagu,
na možnostech zřizování vyšetřovacích komisí a
na zásadách mírového řešení mezinárodních
sporů.
„Dolarová diplomacie“
• prezident (1909–13) William Howard Taft
a jeho státní sekretář Philander C. Knox
• ke zvýšení obchodních investic USA v
Latinské Americe a na Dálném východě
• mohli kupovat vliv dříve, než se uchýlili k
hrozbě silou
• vznik amerického impéria
Velká válka
•
•
•
•
konec starého světa
Nerv války - neomezené množství peněz.
zahynulo 9,5 milionu mužů a 600 000 žen
6 milionů mužů a 200 000 žen
zmrzačených
• 7 milionů žen ztratilo manžela
• 9 milionů dětí ztratilo otce
čtrnáct bodů prezidenta Wilsona
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
odstranění kabinetní diplomacie - změna stylu chování států, tajná zákulisní
diplomacie měla být nahrazena otevřenou mezinárodní diplomacií s cílem udržovat mír.
svobodná mořeplavba – v mezinárodních vodách měla platit absolutní svobodná
plavba a také právo rovného ke svobodným zdrojům surovin.
odstranění překážek mezinárodního obchodu – cílem bylo vytvoření svobodného,
liberálního obchodního systému ve světě, prostřednictvím odstraňování obchodních
překážek.
omezení zbrojení – všechny státy a národy se měly podílet na procesu odzbrojování.
vyřešení koloniální otázky –nestranně s přihlédnutím k názoru domorodého
obyvatelstva
evakuace cizích vojsk z ruského území – německá vojska měla být stažena z
okupovaných území v Rusku.
obnova suverenity Belgie – mělo dojít k znovuobnovení nezávislé Belgie
navrácení Alsaska-Lotrinska Francii
italské hranice podle národnostního principu
vytvoření předpokladů pro autonomní vývoj národů Rakousko-Uherska
ukončení okupace Rumunska, Srbska a Černé Hory a zajištění přístupu Srbska k
moři
nezávislost Turecka, autonomie pro neturecké národnosti Osmanské říše
zřízení nezávislého Polska s přístupem k Baltskému moři
založení Společnosti národů – tato organizace měla za úkol garantovat dodržování
mezinárodního práva, územní nedotknutelnosti a politické nezávislosti každého z
členských států. Byl zde uplatněn princip rovnosti všech členů, bez rozdílu mezi malými
a velkými státy.
čtrnáct bodů
• V lednu 1918 vystoupil s programovým prohlášením o
čtrnácti bodech jako základem pro spravedlivý a trvalý
mír;
• ty se mu však na pařížské mírové konferenci podařilo
prosadit jen v omezené míře.
• Ve prospěch uskutečnění svého hlavního cíle, vzniku
Společnosti národů, obětoval svým partnerům G.
Clemenceauovi a D. Lloydu Georgovi mnoho ostatních
bodů.
• Senát USA versailleskou mírovou smlouvu neratifikoval
a USA nevstoupily do Společnosti národů
• Wilsonova politika 1919 neúspěchem.
• Wilson Thomas
Woodrow
• 28. prez. USA (1913–21),
• (1856-1924)
• prosadil hosp. a polit.
reformy v liberálním duchu:
antitrustový zákon, zrušení
cel, zavedení progresivního
zdanění a zřízení centrálně
bankovního systému
(Federal Reserve System),
Wilson
• ideolog - tradice Abrahama Lincolna a části
amerického protestantismu
• válka musí být spravedlivá a musí mít své dobré
odůvodnění
• nebo „ideologická zástěrka amerických cílů“
• politicko-mravní zásady, které měly válce dát
vyšší mravní
• postavit „něco“ nad pustý egoismus velmocí =
Společnost národů
Edward Mandell House
• (1858 –1938)
• americký diplomat a
politik
• nejbližší poradce
prezidenta Wilsona
• „plukovník“
David hrabě
Lloyd George
(1863-1945),
liberál, ministr financí
(1908–15),
premiér (1916–22).
Na mírové konferenci
prosazoval umírněný
postoj vůči poraženému
Německu.
1919 tzv. memorandum
z Fontainebleau
Francie
• co nejtvrdší linii vůči poraženému Německu
• zadlužena u Spojenců, a jejíž vlastní dlužníci (Rusko.
Rumunsko) dluhy odmítali platit, také nejhouževnatěji
usilovala o stanovení co největších reparací
• navráceno Alsasko-Lotrinsko.
• levý břeh Rýna okupován spojeneckými vojsky po dobu 15
let (jednotlivé zóny okupovaného území měly být vyklízeny
postupně
• časově neohraničená demilitarizace 50ti kilometrového
pásma na pravém břehu Rýna.
• Sársko dostalo autonomní statut a po dobu 15 let mělo být
spravováno Společností národů, po stejnou dobu připadly
sárské uhelné doly Francii. o dalších osudech Sárska mělo
rozhodnout referendum obyvatelstva, a v případě, ze by
dopadlo ve prospěch připojení k Německu, mělo mít
Německo právo sárské doly znovu odkoupit.
Georges Benjamin
Clemenceau
1841- 1929
pův. lékař
poslanec radikální
socialistické levice
stoupenec extrémně
protiněmecké
revanšistické politiky
1906-09 a 1917–20
premiér
versailleská smlouva
mírová smlouva s Něm., podepsaná 28. 6. 1919 v Zrcadlovém sále
ve Versailles, vstoupila v platnost 10. 1. 1920
Francii = Alsasko-Lotrinsko a doly v Sárské uhelné obl.
Sárská oblast byla na 15 let postavena pod správu Spol. národů.
Sev. Šlesvicko připadlo po plebiscitu Dán.
Polsko obdrželo celé záp. Prusko a Poznaňsko
Hlučínsko bylo včleněno do Československa.
Kolonie byly dány pod mandátní správu Spol. nár.
V Něm. byla zakázána branná povinnost, letectvo a těžké zbraně,
stanoveno vojsko o síle 100000 mužů a rozpuštěn velký gen. štáb.
Levý břeh Rýna byl demilitarizován, právě tak jako 50 km široký
pás na pravém břehu. Levý břeh Rýna byl rozdělen do tří
okupačních zón, jejichž vyklizení mělo následovat po 5, 10 a 15
letech. V. s. potvrdila válečné dluhy Něm. a na tom postavila
nároky na reparace, kt. zahrnovaly věcné dodávky a reparační
platby.
Trianonská smlouva - 4. 6. 1920
• Maďarsko
• obnovena monarchie v čele s regentem admirálem
Miklósem Horthym
• platit reparace
• omezit armádu
• uznat nezávislost a územní integritu všech
nástupnických států
• ztratilo ¾ území bývalých Uher s 60% obyvatelstva
• 3 miliony Maďarů žily nadále v sousedních státech
(hlavně v Rumunsku a ČSR
• přerušena tradiční hospodářská spojení
• pocit křivdy a odporu k mírovým smlouvám jako u
Německa
Versailleský mír
• návratem k napoleonské praxi diktátu
• o první mírovou smlouvu od roku 1815, jíž nebylo
dosaženo jednáním mezi vítězi a poraženými
• začalo století násilí a ztráty řádu v mezinárodních
vztazích
• každý pokus diplomatů, kteří poté prokazovali dobrou
vůli navázat na přervanou tradici staré diplomacie byl
zlikvidován lidmi, kteří neměli žádný cit a smysl pro
jednání a rovnováhu.
• muži diktátu - Raymond Poincaré (ruhrská krize 1923),
Hitler, Ribbentrop
po roce 1918
• tradiční diplomacie neskončila,
ale na průběh událostí měli
čím dál menší vliv
• vedení zahraničních záležitostí
přebírali od profesionálů často
politici
nepodařený mír
• Německo hluboce a zásadně oslabil a
ponížil
• USA smlouvu odmítly
• Itálie měla pocit, že s ní bylo nakládáno
jako s chudým příbuzným
• Británii neuspokojila změna rovnováhy sil
• Francie byla zklamána
Meziválečná diplomacie
po roce 1918
• „nová diplomacie“
• tradiční diplomacie neskončila,
ale na průběh událostí měli čím
dál menší vliv
• vedení zahraničních záležitostí
přebírali od profesionálů často
politici
Joachim von Ribbentrop
• něm. politik,
• (1893-1946,
(popraven)
• člen NSDAP; před
1933 Hitlerův poradce
pro zahr. politiku;
1936 velvyslanec v
Londýně,
• 1938–45 min. zahr.
Kominterna (zkr. pro
Komunistickou internacionálu, 3.
internacionála)
• založena 1919 na Leninův podnět
• cílem podnítit světovou revoluci a vznik světového
komunistického státu
• společnou organizací národních komunistických stran
• urychlen rozpad soc. stran na sociálně demokratický a
komunistický proud
• nástroj Stalinovy moci
• 1943 rozpuštěna
Vjačeslav Michailovič Molotov
•
•
•
•
(vl. jm. Skrjabin)
1890-1986
1926–57 člen politbyra
jeden z nejbližších
Stalinových
spolupracovníků
• 1930–41 předs. Rady lid.
komisařů (předs. vlády);
• 1939-49, 1953–56 lid.
komisař zahr. věcí (min.
zahr. věcí)
Alexandra Michailovna
Kollontajová
• ruská/sov. diplomatka
a spisovatelka,
• (1872-1952)
• 1922–45 v dipl.
službách, převážně
ve Švédsku;
oslavována jako první
žena velvyslankyně.
Společnost národů
•
•
•
•
•
•
•
•
•
mezinárodní organizace se sídlem v Ženevě
vznik na základě pařížských mírových dohod z 1919
z podnětu prezidenta W. Wilsona
cílem zajištění míru a podpora mezinárodní spolupráce
Rak. přistoupilo 1920, Německo 1926 (do 1933), SSSR
1934 (1940 vyloučen);
USA nebyly členem
vystoupily: 1933 Japonsko, 1937 Itálie
Stálý sekretariát, Shromáždění SN, Rada SN
působila do 1939 a byla právně rozpuštěna 1946
evropská politika první poloviny
dvacátých let
• mocenské soupeření mezi Francií a Velkou
Británií
• dočasné vyřazení Německa, Sovětského
Ruska
• absence Spojených států
• neuspokojené ambice Itálie
• francouzská snaha o vyplnění
geopolitického vakua ve střední Evropě x
britská představa
• sblížení Německa a Sovětského Ruska
jednání o německých reparací
• podmínky příměří 11. 11. 1918: věcné reparace: 5 000
lokomotiv a 150 000 železničních vagónů, 5 000
nákladních automobilů
• 1919 Scheidemannova vláda nepřizvána k jednání
• Článek 231: „Německo uznává, že Německo a jeho
spojenci jsou zodpovědni jako útočníci za všechny ztráty
a škody.... v důsledku vnucené války“ = základem
mezinárodně právního závazku platit válečné reparace.
= do 1. 5. 1921 zaplatit reparace v devizách a zboží ve
výši 20 mld zlatých marek (odevzdání téměř celého
obchodního loďstva, surovin a chemických výrobků
včetně předání patentů na jejich výrobu a dodávky cca
400 mil tun uhlí po dobu 10 let, ale i např. dobytka)
• po dobu 5 let měli Spojenci vyhrazenu v obchodním
styku doložku nejvyšších výhod
reparace
• jednání Nejvyšší spojenecké rady, v dubnu 1920 v San Remu, v
červnu 1920 v Boulogne a červenci 1920 v Bruselu: procenta rozdělení
reparací (Francii 52 %, Británii 22 %, Itálii 10 %, Belgii 8 %, Srbsku 5
% - zbytek měl být rozdělen mezi Rumunsko, Portugalsko a Japonsko)
• 1920-1924 = 15 mezispojeneckých konferencí bez účasti Německa a
10 s jeho účastí
• konference ve Spa (5.-16. července 1920), první s německou účastí,
kvóty německých dodávek uhlí
• žádost Reparační komise, aby byl vyrovnán schodek v dodávkách v
hodnotě 20 mld zlatých marek, po odmítnutí = ultimátum = 8. března
1921 vojenská okupace dalších oblastí v Porýní (vedle už
okupovaného levého břehu Rýna), měst Duisburgu, Ruhrortu a
Düsseldorfu s okolím.
• 1921 - vláda Josepha Wirtha přijala ultimátum = politika „plnění“
(Erfüllung“), tj. prokázat nejvyšší možnou míru snahy uložené
povinnosti splnit ale tím zároveň dokázat jejich objektivní
nesplnitelnost
• Spojenci požadovali finanční platby v devizách a ve zlatě)
• 1922 - Německo marně usilovalo o zařazení reparační otázky na
janovskou konferenci
Meziválečná
diplomacie
americká zahraniční politika
• strážit svou svobodu: otcové-zakladatelé =
byli zásadními izolacionisty; Adams: “Američané
přejí svobodu všem národům, ať žijí kdekoli na
světě, ale že stráží pouze tu svou.“
• sledovat své národní zájmy - imperialismus prezident Theodore Roosevelt: „Mluv se všemi
slušně, ale vždy drž v ruce velký klacek.“
• usilovat o cíl navýsost idealistický a globální
- Wilson: „učinit svět bezpečným pro demokracii“
= otcem idealismu = za cíl šíření demokracie
USA po 1919
•
•
•
•
světová velmoc
největším věřitelem svých spojenců
zklamání nad průběhem války i jejími výsledky
116 708 mrtvých a 23,5 mld. dolarů válečných
výdajů
• „Američané by byli blázni, kdyby se teď nechali
zatáhnout do evropského systému aliancí...
Takovýto mír nemůže trvat.“
• izolacionistické nálady převážily.
• Charles E. Hughes (1862 -1948),
republikán, guvernér New Yorku, 19211925 státní tajemník (ministr zahraničí)
• Arthur James hrabě Balfour (1848-1930),
1902–05 britský premiér, 1916–19 ministr
zahraničí, 1920-22 v čele delefgace ve
Společnosti národů
• Konference o odzbrojení se konala ve
Washingtonu 1921-1922 = velikost námořního
loďstva pěti velmocí - USA, Velké Británie,
Japonska, Francie a Itálie v poměru
5 : 5 : 3 : 1,75 : 1,75.
• Dohoda čtyř mocností (USA, Velká Británie,
Japonsko a Francie) garantovala stav držav v
Tichomoří.
• Dohoda devíti mocností deklarovala suverenitu,
nezávislost a územní integritu Číny a politiku
„otevřených dveří“, přičemž Čína získala zpět
Šan-tung a Ťiao-čou.
• Hlavním výsledkem konference bylo mocenské
prosazení USA a ponížení Japonska
Základní priority Velké Británie
• - impérium
• - domácí politika (+ Irsku)
• - střední a východní Evropa byly zcela mimo
britský zájem.
• - do určité míry distancovala od versailleského
systému
• - od začátku 20. let snaha najít s Německem
modus vivendi
• - vyvažovat postoje mezi Německem a Francií
• - citlivě vnímala vzestup fašismu v Itálii
Jean Christian Smuts
• 1870-1950
• jihoafr. politik, filozof,
polní maršál,
• 1919–24 a 1939–48
premiér Jihoafrické
unie;
• podílel se na založení
Společnosti národů a
OSN
David Lloyd George
•
•
•
•
1863-1945
liberál
premiér (1916–22)
organizoval brit.
válečné hosp.
• 1919 umírněný postoj
vůči poraženému
Německu
nepodařený mír
• Německo hluboce a zásadně oslabil a
ponížil
• USA smlouvu odmítly
• Itálie měla pocit, že s ní bylo nakládáno
jako s chudým příbuzným
• Británii neuspokojila změna rovnováhy sil
• Francie byla zklamána
janovská konference
mezinárodní konference o
hosp. a finančních
otázkách, která se konala
v Janově 10. 4.–19. 5.
1922 za účasti 29 států
včetně sovětského
Ruska. Jednání se sov.
delegací o kompenzaci
ztrát ostatních států
nevedlo k dohodě,
jednání konference bylo
neúspěšné.
V průběhu janovské
konference se sovětským
diplomatům podařilo 16.4.
1922 uzavřít rapallskou
smlouvu s Německem,
což představovalo průlom
dosavadní diplomatické
izolace sov. Ruska. Obě
zainteresované strany se
vzdaly svých nároků na
odškodnění za válečné
ztráty a s okamžitou
platností navázaly
diplomatické styky.
ruhrská krize
• obsazení Porúří fr. a belg. vojsky 11. 1.
1923 ve snaze donutit Něm. splácet válečné
reparace. Akce vzbudila mezinárodní odpor
a nesouhlas i ze strany fr. spojenců,
náklady na udržování okupačních vojsk
drasticky snížily kurz franku, v Něm.
poválečná inflace dostoupila vrcholu.
• komise expertů pro reparační otázky,
vedené Američanem Ch. Dawesem
• po schválení Dawesova plánu slíbila Fr. a
Belg. Porúří do 15. 8. 1925 vyklidit.
Raymond Poincaré 1860- 1934; 1912–33,
1922 až 24 a 1926–29 předseda vlády,
1913–20 prez. rep.
Aristide Briand 1862-1932; 1909–11, 1913, 1915–17,
1921–22, 1925–26 a 1929 předs. vl.,
1926–32 současně min. zahr.
George Nathaniel Curzon
markýz of Kendelston
(1859-1925)
konzervativní strana,
místokrál v Indii (1899–1905),
ministr zahraničí (1919–24)
tvůrce Curzonovy linie (pol.
vých. hranice na linii
Grodno–Brest Litovsk),
1919, 1945.
•
•
•
•
•
•
Gustav Stresemann
1878-1929
studoval
národohospodářství
Něm. lid. strana (DVP).
říšským kancléřem (1923)
a min. zahr. (1923–29).
o dvacátých letech jako o
S. éře.
s fr. kolegou A. Briandem,
dostal 1926 Nobelovu
cenu za mír.
Dawesův plán
Charles Gates Dawes
amer. státník,
* 27. 8. 1865 † 23. 4. 1951
1923–24 předseda mez.
komise při londýnské
konferenci, která navrhla
Dawesův plán; 1925 Nob.
cena míru spolu s J. A.
Chamberlainem. 1925–29
viceprez. USA.
mez. dohoda z 16. 8. 1924
(londýnská konference)
vypracovaná odborným grémiem v
čele s Ch. G. Dawesem pro
období 1924–29.
Německo platit první rok (tj. 1924)
pouze miliardu marek.
Německu byla poskytnuta půjčka
800 mil. marek ke stabilizaci
měny
Platby pak každým rokem stoupaly
až na 2,4 mld. zlatých marek v
1929
Nad něm. ústřední bankou měl být
zřízen mez. dohled.
ztroskotal na potížích transferu
1929 byl nahrazen novým,
Youngovým plánem.
Souběh vlády Édouarda Hérriota (1872-1957) ve Francii a
kabinetu Jamese Ramysaye MacDonalda (1866-1937)
ve Velké Británii zřetelně ovlivnil politickou atmosféru
roku 1924 a vtiskl tehdejšímu dějí demokratickopacifistický charakter.
Zleva: Gustav Stresemann,
Joseph Austen Chamberlain,
Aristide Briand, Vittorio Scialoja
16. října 1925
Rýnský garanční pakt =
Locarnské dohody
tj. závazná formulace
smluvní záruky
stávajících hranic mezi
Německem, Francií a
Belgií. Záruky převzaly
Velká Británie a Itálie.
Dále byly podepsány čtyři
smlouvy o arbitráži mezi
Německem na straně
jedné a Belgií, Francií,
Československem a
Polskem na straně druhé,
které však neobsahovaly
závazek nedotknutelnosti
hraničních linií.
• Státní tajemník Frank Kellog
akceptoval Briandovu
iniciativu: 27.srpna 1928 byl
v Paříži slavnostně podepsán
tzv. Briand-Kellogův
protiválečný pakt
• další Briandův projekt Panevropská unie - 1930 –
předběhla dobu
Československo jako produkt 1919
• pouze 50 % českého obyvatelstva
• čs. delegace střídavým užíváním přirozeně
právního a historicko-právního argumentu
vyjednala ve svůj prospěch většinu sporných
pohraničních území
• zájem francouzského generálního štábu pomohl
k říční hranici s Maďarskem = menšiny
nesmířené se svým osudem
• česká politika představu, že „stát je něco jako
národ ve většinovém postavení plus hraniční
čára“
Edvard Beneš
• (1884-1948)
• studoval v Praze, Dijonu, Londýně a Berlíně
• 1912 docent na Filos. fakultě UK, 1921 prof.
sociologie
• nejbližší spolupracovník T. G. Masaryka
• 1918–35 ministr zahraničí
• 1935–38, 1940–48 prezident ČSR
Malá dohoda
• vojensko-politický svazek Československa, Jugoslávie a
Rumunska
• obavy z maďarských územních nároků (1921 pokus
císaře Karla I. znovu usednout na uherský trůn
• 1920 mezi ČSR a Královstvím Srbů, Chorvatů a
Slovinců (SHS) o obranném spolku proti Maďarsku
• 1921 mezi ČSR a Rumunskem
• 1921 mezi Rumunskem a Královstvím SHS.
• 1933 podepsán Organizační pakt M. d
• od 1937, zejm. z důvodu nové orientace jugoslávské
zahr. politiky, svazky mezi malodohodovými státy
postupně ochabovaly.
jednání o německých reparací
• podmínky příměří 11. 11. 1918: věcné reparace: 5 000
lokomotiv a 150 000 železničních vagónů, 5 000
nákladních automobilů
• 1919 Scheidemannova vláda nepřizvána k jednání
• Článek 231: „Německo uznává, že Německo a jeho
spojenci jsou zodpovědni jako útočníci za všechny ztráty
a škody.... v důsledku vnucené války“ = základem
mezinárodně právního závazku platit válečné reparace.
= do 1. 5. 1921 zaplatit reparace v devizách a zboží ve
výši 20 mld zlatých marek (odevzdání téměř celého
obchodního loďstva, surovin a chemických výrobků
včetně předání patentů na jejich výrobu a dodávky cca
400 mil tun uhlí po dobu 10 let, ale i např. dobytka)
• po dobu 5 let měli Spojenci vyhrazenu v obchodním
styku doložku nejvyšších výhod
reparace
• jednání Nejvyšší spojenecké rady, v dubnu 1920 v San Remu, v
červnu 1920 v Boulogne a červenci 1920 v Bruselu: procenta rozdělení
reparací (Francii 52 %, Británii 22 %, Itálii 10 %, Belgii 8 %, Srbsku 5
% - zbytek měl být rozdělen mezi Rumunsko, Portugalsko a Japonsko)
• 1920-1924 = 15 mezispojeneckých konferencí bez účasti Německa a
10 s jeho účastí
• konference ve Spa (5.-16. července 1920), první s německou účastí,
kvóty německých dodávek uhlí
• žádost Reparační komise, aby byl vyrovnán schodek v dodávkách v
hodnotě 20 mld zlatých marek, po odmítnutí = ultimátum = 8. března
1921 vojenská okupace dalších oblastí v Porýní (vedle už
okupovaného levého břehu Rýna), měst Duisburgu, Ruhrortu a
Düsseldorfu s okolím.
• 1921 - vláda Josepha Wirtha přijala ultimátum = politika „plnění“
(Erfüllung“), tj. prokázat nejvyšší možnou míru snahy uložené
povinnosti splnit ale tím zároveň dokázat jejich objektivní
nesplnitelnost
• Spojenci požadovali finanční platby v devizách a ve zlatě)
• 1922 - Německo marně usilovalo o zařazení reparační otázky na
janovskou konferenci
Třicátá léta
Mandžuská krize (1931)
• Mandžusko oficiálně součástí Číny, ekonomicky
využíváno Japonskem
• Japonsko zaútočilo na Čínu - obrátila na SN
• dle SN mělo Japonsko stáhnout jednotky
• Japonci ignorovali, Mandžusko obsadili a v únoru 1932
vyhlásili Mančukuo – satelitní stát Japonska.
• SN jmenovala vyšetřovací komisi, obětí agrese je Čína,
ale SN rozhodla, že Japonsko nevyhlásilo válku a tím
pádem není co řešit
• Velká Británie – nechce zasáhnout
• SSSR – oslaben
• USA nebyly součástí SN.
1933 - světová ekonomická konference v Londýně
• 65 zemí
• francouzské návrhy na stabilizaci hlavních měn a snižování celních
bariér
• X Roosevelt - devalvace dolaru o 30 %.
• „Dosud trvající víra v kolektivní moudrost lidstva, která stála za jejím
svoláním a která tak výrazně určovala duchovní klima poválečného
světa, byla nyní pod tíží hospodářských problémů vážně otřesena.
Nikoli už celosvětová shromáždění delegátů všech suverénních
zemí, ale jednání bilaterální či několikastranná budou
charakterizovat 30. léta. Každý za sebe – to byla reakce na
ekonomickou krizi. „
• v britských vládních představitelích hlubokou animozitu vůči novému
americkému prezidentovi
Hitlerova zahraniční politika
•
•
•
•
•
„pevninská“
nepokoušel se oživit světovou politiku
neoriginální
schopnost proměňovat běžné banální myšlenky v činy
politika západních státníků se také opírala o sílu – doufali,
že ji nebude nutno použít x Hitler měl v úmyslu ji použít
• „Jestliže se morálka Západu zdála stát výš, bylo to z větší
části proto, že to byla morálka status qou; ta Hitlerova
byla amorálností revize.“
• povrchní protiklad mezi cíli a metodami - cílem byla
změna, svržení existujícího evropského pořádku;
metodou byla trpělivost
• nebyl diplomat
Hermann Göring
• 1893-1946
• syn říšského komisaře
Jihozáp. Afriky
• stíhací letec za 1. sv. války
• „diplomat nacistů“
• po 1933 organizátor teroru,
zakladatel koncentračních
táborů a gestapa, říšský
ministr letectva, vrchní velitel
válečného letectva (luftwaffe),
1936 generální pověřenec pro
čtyřletý plán, polní maršál
• 1939 jmenován oficiálně
Hitlerovým zástupcem a
nástupcem
•
•
•
•
•
odbourání Versailles
14. října 1933 vedoucí německé delegace Rudolf
Nadolny oznámil, že jeho země se již nadále
odzbrojovacího jednání neúčastní
19. října 1933 Německo vystoupilo ze
Společnosti národů.
26. ledna 1934 uzavřelo Německo smlouvu o
neútočení s Polskem
hlavním směrem sovětské politiky po roce 1933
stala prozápadní orientace pod heslem kolektivní
bezpečnosti
1934 první pokus o anšlus
Benito Mussolini
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
1883-1945
učitel
socialista (mj. 1912–14 šéfredaktor stranického listu Avanti), do 1914
zal. v březnu 1919 v Miláně první faš. bojové svazy (fasci di
combattimento)
1921 přeměnil své bojové svazy ve stranu Partito Nazionale Fascista
(PNF).
Faš. pochodem na Řím (říjen 1922) si vynutil, že ho král pověřil
sestavením vlády.
1924 Duce del Fascismo a Capo del Governo = diktátorské
pravomoci
budování korporativního státu
1943 zbaven úřadu a zatčen
vysvobozen + zřídil Republica Sociale Italiana
popraven bez soudu
Římské
protokoly
• 1934
• mezi
Rakouskem,
Maďarskem a
Itálií
• protiněmecké
zaměření.
pakt čtyř velmocí - červenec 1933
• (Itálie, Německo, Británie, Francie)
• Nevstoupil v platnost
římské protokoly - 17. března 1934
• mezi Itálií, Rakouskem a Maďarskem
• (B. Mussolinim, E. Dollfussem a G.
Gömbösem)
• o úzké polit. a hosp. spolupráci a
společném postupu proti fr. dunajským
plánům a úsilí rak. nacistů o anšlus.
• 1934 - Sovětský svaz členem
Společnosti národů
• Polsko (Piłsudského režim) – znepokojeno
z francouzské politiky = Německa se dost
obávali, sovětského Ruska se báli více
• 26. ledna 1934 uzavření polsko-německé
smlouvy o neútočení
• = Německo mimo izolaci
• = Stalin nucen k prozápadní orientaci pod
heslem kolektivní bezpečnosti
26. ledna 1934 - smlouvu o neútočení s Polskem
Stalin přešel k prozápadní orientaci pod heslem kolektivní bezpečnosti
1934 - britský ministr zahraničí Anthony Eden navštěvuje Hitlera - začíná
proces smiřování se s tím, že v Německu vládne nacistická strana
Barthouova iniciativa - v září 1934 se Sovětský svaz stal členem Společnosti
národů
16. března 1935 - Německo nerespektuje ustanovení Versailleské smlouvy a že
znovu zavádí povinnou vojenskou službu a vytvoří armádu o síle 500 000
mužů
britsko-francouzské rozpory
1935 francouzsko-sovětská smlouva o spojenectví a vzájemné pomoci
britská vláda odmítla francouzsko-sovětskou taktiku zastrašování a pokračovala
v politice appeasementu = 1935 uzavření německo-britské námořní dohody.
Engelbert Dollfuss
(1892-1934)
1932-34 spolkový
kancléř, min. zahr. a
min. zemědělství;
po vyloučení parlamentu
( rak. dějiny) zavedl
totalitní ústavu (1934)
a pokusil se
uskutečnit myšlenku
kř.-dem. stavovského
státu
(austrofašismus);
opíral se o Itálii.
1934 k pokusu o puč, jemuž padl Dolfuß za oběť.
Za Schuschnigga zůstala NSDAP zakázána, ale po roce 1936 vystupovala
postupně z ilegality. Na Itálii převážně orientované hnutí domobrany bylo
naopak v roce 1934 začleněno do státní strany Vlastenecké fronty a tímto
způsobem politicky neutralizováno.
Kurt von Schuschnigg
rak. kř.-soc. politik,
(1897 Riva, † 18. 11. 1977
Innsbruck; právník; 1932–
34 ministr spravedlnosti,
1933/34 ministr
vyučování; po zavraždění
E. Dollfusse 1934–38
spolkový kancléř
(berchtesgadenská
dohoda), 1938 zatčen,
1941 až 45 v
koncentračním táboře,
1948 odešel do USA,
1967 se vrátil do
Rakouska.
• Stanley Baldwin hrabě of
Bewdley
• (1867-1947)
• brit. průmyslník a politik
•
vůdce konzervativců
• 1922–24, 1924–29, 1935–
37 předseda vlády
• zastánce politiky
appeasementu
Pierre Laval
1883 - 1945
jako předseda vlády (1931–32) a ministr zahraničí (1934–36) usiloval v duchu A. Brianda
o dorozumění s Německem a o zmírnění napětí mezi Francií a Itálií.
Po porážce Francie vstoupil 1940 do Pétainovy vlády.
Kolaboroval s okupanty.
Po válce byl odsouzen jako kolaborant a popraven.
7. března 1936 remilitarizace Porýní
25. 10. 1936 v Berlíně podepsána italskoněmecká smlouva o politické spolupráci
1. 11. 1936 vyhlásil Mussolini v Milánu tzv. osu
Řím-Berlín
22. 11. 1939 byl podepsán italsko-německý
„ocelový pakt“
27. 9. 1940 osa Berlín-Řím-Tokio
Chamberlain
Joseph
(1836-1914)
1880-85 min. obch.; 1895-1903 jako min. kolonií
Joseph Austen
(1863- 1937)
1903-05 a 1912-21 min. financí,
1924-29 min. zahraničí
Arthur Neville
(1869-1940)
1937-40 premiér
Edward Frederick Lindley
Wood hrabě of Halifax
• (1881–1959)
• Konzervativní
strana
• 1938-40 ministr
zahraničí
•
•
•
•
Ulrich Karl Christian
hrabě von BrockdorffRantzau
1869 -1928
vyslanec v Dánsku
říšský min. zahr. =
vedl něm. delegaci na
versailleské mírové
konferenci, protivník
podpisu, odstoupil
1922–28 velvyslanec
v Moskvě
•
•
•
•
•
•
•
Konstantin baron von
Neurath
1873-1956
šlechtic
právník
vyslanec v Dánsku,
Itálii, Británii
1932–38 říšský min.
zahraničí
1939–41 říšský
protektor Čech a
Moravy
1945-1954 vězněn
mnichovská dohoda
dokument přijatý 29. 9. 1938 A. Hitlerem, É. Daladierem, N.
Chamberlainem a B. Mussolinim na konferenci v Mnichově.
národnostní otázka v Československu má být vyřešena okamžitým
odstoupením pohraničních území obývaných více než 50 % německého
obyvatelstva Německu.
M. d. byla 30. 9. 1938 vnucena čs. vládě a znamenala ztrátu téměř 30
000 km2, na nichž žilo 3 850 000 obyvatel, z toho asi 600 000 Čechů.
Neplatnost m. d. postupně uznaly všechny zúčastněné země: Velká
Británie (5. 8. 1942), Francie (29. 9. 1942), Itálie (26. 9. 1944) a SRN,
která ji prohlásila za nulitní (11. 12. 1973).
1938-1945
řízení britské diplomacie
• politiku určovali stálí úředníci a politici
• „velvyslanec není ničím víc, než
každodenní loutkou“
• příliš velké pochopení vůči režimu, u
něhož byl akreditován - sir Neville
Henderson
• stálý tajemník - sir Robert Vansittart
zahraniční politika stalinismu x hitlerismus
shody:
•
•
•
•
nárok na světovládu
imperialistické snahy
militarizace společenského života
naděje na válku (ve variantě stalinismu naděje na rozvinutí revoluce
v případě nové války)
• nedůvěra vůči pacifismu
•
•
•
•
•
rozdíly:
pro fungování stalinismu hrála zahraniční politika jen podřízenou roli
hitlerismus vyhlašoval otevřeně svou snahu o světovládu vybrané
germánské rasy + hlavním viníkem druhé světové války
SSSR nezbavil silné závislosti na cizích ekonomikách, technice ap.
sovětský ustavičný strach z imperialismu - reálného opodstatnění
teprve v roce 1936, kdy Hitler obsadil Porýní a Japonsko vpadlo do
Číny
Počínaje rokem 1937 se těžiště sovětského průmyslu rychle
přesouvalo do sféry vojenství – stav, jenž zůstal hlavním rysem režimu
až do jeho zhroucení v závěru 80. let.
německo-sovětský pakt o
neútočení
• „Molotov-Ribbentrop pakt“
• smlouva mezi Německem a SSSR (23. 8.
1939
• schválila něm. politiku vůči
Československu a v tajném dodatkovém
protokolu vymezovala vzájemné sféry vlivu
v Polsku a v Pobaltí;
• vytvořila podmínky pro Hitlerovu okupaci
Polska, a tím i k rozpoutání 2. sv. války.
1939-1941
• Stalin zabezpečil dočasnou bezpečnost pro SSSR
• během 22 měsíční trvání smlouvy však Stalin vyšel vstříc
Hitlerovi až příliš
• SSSR zaujal blahosklonnou neutralitu, ve skutečnosti
podporoval agresi třetí říše.
• Hitler nemusel vést válku na dvou frontách
• zánik nezávislého Polska, tvořícího nárazníkové pásmo
mezi Německem a SSSR, vytvořil společnou hranici, jež
umožňovala překvapivý německý útok
• SSSR dodával Německu strategické suroviny (ropu,
barevné kovy a potraviny
• v červnu 1941 již představovalo Německo
několikanásobně silnějšího protivníka než v srpnu 1939.
porážka Francie
• tradičně se svaluje na neschopnou armádní elitu,
rozhádaný a nejednotný parlamentní režim, špatnou
morálku vojsk, silné společenské proudy pacifismu + na
komunistickou stranu poslušně plnící příkazy Moskvy,
který po uzavření paktu Ribbentrop-Molotov viděla
v Němcích spojence + britská nerozhodnost
• + francouzské pojetí meziválečné demokracii, kdy člověk
od systému žádal vše, ale k jeho podpoře nebyl
v okamžiku krize schopný nic obětovat. + snahou střední
vrstvy vyhnout se vojenské povinnosti, +
zkorumpovanosti úřadů a ministerstev. + nedostatek
informací o skutečné povaze a cílech hitlerovského
Německa + mylnou strategii generálního štábu i
meziválečných vlád (Maginotova linie).
sir Winston Leonard
Spencer Churchill
1874-1965
pochází z rodu vévodů z Marlborough,
v ministerských funkcích od 1908
odsoudil mnichovskou dohodu
1939 prvním lordem Admirality
od 10. 5. 1940-1945 předseda koaliční vlády
konzervativců, liberálů a labouristů,
současně min. obrany a první lord pokladu.
1951–1955 opět premiérem
Nob. c. za lit. 1953.
Franklin Delano Roosevelt
*1882 † 1945
32. prez. USA (1933–45),
demokrat
pomoc Západu za války Sovětům
•
•
•
•
•
2 % děl
10 % tanků
12 % letadel
67,5 % automobilů
z USA 15 milionů tun materiálu
v hodnotě 11 miliard dolarů (polovinu
tvořila munice)
Atlantická charta
•
•
•
•
společné prohlášení Roosevelta a Churchilla
14. 8. 1941
před vstupem USA do 2. světové války.
jejich země neusilují o územní nebo jiné zisky, že si
nepřejí žádné územní změny, jež by nebyly ve shodě se
svobodně vyjádřeným přáním národů, jichž se týkají, a
že si přejí, aby svrchovaná práva a samostatnost byly
vráceny těm, kdo jich byli násilím zbaveni.
• ideovým základem Charty OSN přijaté v červnu 1945.
teheránská konference
• první setkání tzv. Velké trojky (F. D. Roosevelt, W.
Churchill, J. V. Stalin)
• 28. 11.–1. 12. 1943.
• Stalin odmítl Churchillův návrh, aby Spojenci rozšířili své
působení v oblasti Středomoří a vytvářeli na Německo
tlak hrozbou vylodění na západě i na Balkáně
• za hlavní úkol sil USA a Vel. Brit. bylo stanoveno vylodění
v severní Francii na jaře 1944.
• Stalin dále trval na tom, že si SSSR po skončení války
podrží vých. část Polska, kompenzací Polsku měla být
část něm. říše.
• SSSR se dále zavázal vstoupit po porážce Německa do
války s Japonskem, podpořit Rooseveltův projekt
vytvoření mezinárodní organizace pověřené zajišťováním
světového míru
Jaltská (Krymská) konference
• setkání spojeneckých vůdců Churchilla,
Roosevelta a Stalina
• 4.–11. 2. 1945
• strategické plány konečné fáze 2. sv. války
• návrhy na okupaci Německa (zřízení čtyř
okupačních zón – americké, britské, francouzské
a sovětské; potrestání válečných zločinců atd.).
• naplánována OSN
• Stalin se zavázal vstoupit po kapitulaci Německa
do války proti Japonsku, za což mu byly slíbeny
Kurilské ostrovy a okupační zóna v Koreji.
postupimská konference
• schůzka H. S. Trumana (USA), W. Churchilla/C. Attleeho (V.
Británie) a J. V. Stalina (SSSR)
• 17. 7.–2. 8. 1945 na zámku Cecilienhof
• úmluva o poválečném osudu Německa (Francie se připojila 7. 8.
1945)
• zničení militarismu a nacismu, odzbrojení, demilitarizace, zákaz
všech nacist. organizací, anulování nacist. zákonodárství,
odsouzení všech válečných zločinců, vytvoření základů dem.
Německa.
• rozdělení Německa do okupačních zón
• Spojenecká kontrolní rada v Berlíně
• rozbití prům. kartelů, decentralizace hosp. a zákaz válečné výroby
• hosp. a administrativní jednota Německa měla být znovu
obnovena
• dohoda o odsunu Němců z Polska, Československa a Maďarska,
který měl být proveden spořádaně a lidsky.
Padesátá a
šedesátá léta
20. století
Nikita Sergejevič
Chruščov
1894-1971;
Ve 2. sv. válce organizoval partyzánské
oddíly na Ukrajině.
1949 tajemník ÚV, 1952 člen prezidia ÚV,
1953 první tajemník ÚV, 1954–64 politický
vůdce SSSR, 1958–64 zároveň předs.
vlády. Provedl část. destalinizaci.
Přes určité náznaky uvolnění v
mezinárodních vztazích (usmíření s
Jugoslávií) 1956 tvrdý voj. zásah proti
revoluci v Maďarsku. 1962 roztržka s
Čínou a karibská krize, která hrozila
přerůst v jadernou konfrontaci s USA.
Neúspěchy v zahr. polit. a současně
chaotické a diletantsky prováděné
reformy sov. systému vedly v r. 1964 k
jeho pádu.
politika mírového soužití = mírové
soutěžení
•
•
•
•
1953 – smrt Stalina
+ povstání ve vých. Berlíně
+ destalinizace
+ ukončení nebezpečné korejské války (příměří
v Pchanmundžomu
• 1954 dohodnuto ukončení francouzské
koloniální války v Indočíně
• = zásadní obrat v zahraničně-politické linii
sovětské velmoci. Orientace na ozbrojený střet
s USA v blízké perspektivě končí.
Dwight D(avid)
Eisenhower
1890-1969
34. prez. USA (1953–61,
republikán),
od 1942 vrchní velitel amer. vojsk
v Evr., velel vylodění v sev.
Afr. a Sicílii, jako vrchní velitel
spojeneckých expedičních
vojsk táhl do záp. Evr.
(„invaze“).
náčelník generálního štábu,
nejvyšší velitel NATO; prez.
Kolumbijské univ. (New York);
John Foster Dulles
• 1888- 1959
• diplomat
• od 1953 státní
tajemník (min.
zahraničí) za prez.
Eisenhowera
• politika zatlačování
komunismu
nový pohled (The New Look)
• redefinování americké zahraniční politiky a
vojenských postojů
• skutečná síla Ameriky se odvozuje od zdravého
hospodářství a že vysoké rozpočtové výdaje na
obranu by ji mohly oslabit
• snižování obranných výdajů nevyhnutelně
přinášelo větší závislost na atomových zbraních.
• doktrína „masivní odplaty - USA měly reagovat
okamžitě i na ty nejmenší pohrůžky jadernými
zbraněmi; nepřítel tak měl ztratit chuť k jakékoli
provokaci.
• všechny budoucí války měly být krátké a levné.
SEATO
• (zkr. z angl. South East Asia Treaty Organization,
Organizace smlouvy pro jihovýchodní Asii)
• 1954
• Austrálií, USA, Pákistánem, Thajskem, Filipínami, Vel.
Británií a Francií
• ke společné akci v případě, že některý ze signatářů byl
napaden nebo se stal obětí vnitřního převratu
• signatáři se rozešli v otázce Vietnamu, Kambodže a
Laosu. Pákistán z org. vystoupil 1973, Francie 1974
• rozpuštěna 1975, formálně zanikla 1977
CIA a Irán 1953
• americká vojenská i politická moc za
hranicemi země měla zjevné limity
• Eisenhowerova vláda = CIA si vedle sběru
informací, k němuž měla pověření,
vytvořila kapacity pro tajné operace
vojenského charakteru
• svrhnout íránského předsedu vlády
Mohammada Mosaddeka, který byl sice
legálně ustaven, ale stranil levici
Varšavská smlouva
• mezinárodní vojenský pakt socialistických zemí
• * 1955
• SSSR, Bulharsko, Československo, Maďarsko,
Polsko, Rumunsko a Albánie (do 1968)
• + 1956 NDR (do 1990
• legalizovat přítomnost sovětských vojsk na
území jiných států (Polsko, NDR, Rumunsko,
Maďarsko a Československo).
• John Foster Dulles
• (1888-1959)
• od 1953 min. zahraničí za
prez. Eisenhowera,
zastával politiku
containmentu; organizátor
NATO, SEATO, CENTO,
stoupenec tvrdého kurzu
vůči SSSR, pokoušel se o
zatlačování komunismu
(studená válka).
• Allen Welsh Dulles
• (1893- 1969)
• 1953 až 61 ředitel CIA, byl
rovněž odpovědný za
nezdařenou invazi na Kubu
1961.
Suezská krize
• byla v roce 1956
vyvolána po odchodu
britských jednotek ze
zóny Suezského
kanálu a následném
zestátnění
Společnosti
Suezského kanálu
Egyptem.
Gamál Abd an Násir
• egypt. důstojník a politik,
• 1918-1970 Káhira,
• 1952 se podílel na
státním převratu proti
králi Fárúkovi, od 1953
vrchní velitel ozbrojených
sil; od 1954 min.
předseda, státním
prezidentem (1956–58);
1958–61 prezident spolu
se Sýrií vytvořené
Sjednocené arabské
republiky (SAR), dále
egypt. prez. do r. 1970;
•
Konstantin Eduardovič Ciolkovskij rus. fyzik a průkopník raketové techniky,
* 5. 9. (17. 9.) 1857 Iževskoje (gub. Rjazaň), † 19. 9. 1935 Kaluga; vyvinul
princip rakety na kapalné palivo, kruhová kormidla a vícestupňové rakety,
postavil první ruský aerodynamický tunel a studoval problémy letectví.
•
Wernher von Braun něm. raketový konstruktér, * 23. 3. 1912 Wirsitz (dnes
Wyrzysko, Pol.), † 16. 6. 1977 Washington (DC); jako ředitel hlavního
pokusného ústavu v Peenemünde se hlavní měrou podílel na vývoji něm.
bezpilotních střel V 1 a raket V 2, 1945 přišel do USA, kde vedl vývoj 58
raketových nosičů pro první amer. družice a vyvinul raketu Saturn pro amer.
lety k Měsíci; dřívější vedoucí Marshallova centra pro kosmické lety v
Huntsville (AL) (Marshall-Space-Flight-Center).
•
Sergej Pavlovič Koroljov rus. raketový konstruktér, * 12. 1. 1907 Žitomir, †
14. 1. 1966 Moskva; od 1933 se podílel na vývoji rus. raket a družic, mj.
Sputnik I (1957), Vostok, Voschod.
•
Jurij Alexejevič Gagarin sov. let. důstojník a kosmonaut, * 9. 3. 1934
Ključino (Smolenská obl.), † 27. 3. 1968 (let. havárie nedaleko Moskvy); 12.
4. 1961 obletěl jako první člověk v kosmické lodi Vostok I jednou Zemi
(doba obletu 89 hod. 1 min.), kosmické lety, kosmonautika.
• 1958 druhá berlínská krize - Chruščov
ultimativně požadoval odchod všech vojsk
a vytvoření demilitarizovaného
„svobodného města Západní Berlín“. =
západní mocnosti, NATO a SRN jeho
požadavky odmítly a trvaly na dodržení
mezinárodních dohod. Nakonec se během
diplomatických jednání podařilo přimět
SSSR ustoupit.
• 1959 Chruščov navštívil USA.
berlínská zeď
hraniční zeď, zř. vládou NDR se souhlasem
států Varšavské smlouvy 13. 8. 1961 mezi
Vých. a Záp. Berlínem (délka 165,7 km);
při stavbě zbořeno mnoho
východoberlínských budov. Po pádu kom.
režimu byla hranice otevřena 9. 11. 1989;
zeď zbořena 1990.
karibská krize
• 1962
• SSSR instaloval na Kubě
rakety s jadernými hlavicemi
• Kennedy se skutečnost
dozvěděl 16. 10. z leteckých
snímků. USA vyhlásily
částečnou blokádu Kuby a
zaslaly Chruščovovi ultimátum.
• Po dvou týdnech silného
napětí byly rakety z Kuby
staženy, USA ukončily
blokádu.
Fulgencio Batista y
Zaldívar
• 1901-1973
• důstojník
• 1933 zorganizoval
převrat, od 1940
prezidentem
• 1959 svržen F.
Castrem.
Ruz Fidel Castro
• * 1927
• právník
• od 1956 vedl
partyzánskou válku
• od 1959 premiér
• 1961 se poprvé označil
za marxistu-leninistu
• od 1965 první tajemník
ústředního výboru
Komunistické strany
Kuby
Chruščov vítězem?
• podařilo definitivně obhájit komunistický
režim na Kubě
• nepodařilo se jediným tahem zvrátit poměr
sil ve studené válce a vyřešit strategickou
nerovnováhu, Západní Berlín a jaderné
testy
• dobrodružná politika představovala příliš
velké riziko pro Sovětský svaz
• 1964 sesazen
John Fitzgerald Kennedy
35. prez. USA (1961–63),
(1917- 1963)
pocházel z milionářské rodiny irského původu.
Jeho ctižádostivý vnitropolit. program (mj. reforma vzdělání, nemocenského a soc.
pojištění, sanace měst, dopr. politika) narazila na odpor konzervativní většiny v
Kongresu.
shrnul svůj program do hesla Nové obzory (New Frontiers) ve smyslu opuštění
strnulých myšlenkových schémat a postojů, na něž útočilo především zesílené
hnutí za občanská práva černých Američanů.
Robert Strange McNamara
• * 9. 6. 1916
• člen Demokratické
strany;
• 1960–68 min. obrany
USA,
• 1968–81 prez.
Světové banky
Pružná reakce
• vyrovnávání jaderné síly obou supervelmocí a slabiny
koncepce „hromadné odvety“ přinesly nutnost hledat
novou strategii
• zdůrazňován význam konvenčních zbraní
• USA nemusely v případě ohrožení okamžitě použít
jaderné zbraně, ale konvenční síly. Pružně se pak
v případě potřeby mohlo přejít k použití jaderných zbraní.
• obě strany mířit na protivníkova města s cílem udržovat
potenciální hrozbu maximálních možných ztrát na
životech = „Záruka vzájemného zničení“ = „Mutual
Assured Destruction“ = MAD (šílený).
• předpokladu, že pokud si nikdo nemůže být jistý, že
nukleární válku přežije, potom žádná nebude.
válka ve Vietnamu
• po stažení Fr. z Indočíny obč. válka mezi
ozbrojenými silami Republiky Vietnam (Již. Viet.) a
komunisty podporovanými Severním Vietnamem
(Vietkong, komunistický režim).
• incident v Tonkinském zálivu (útok Sev. Viet. na
válečnou loď USA 4. 8. 1964) vedl k zesílení amer.
pomoci Jižnímu Vietnamu = válka
• rozrostla i do Laosu a Kambodži
• 1968 mírová jednání
• 23. 1. 1973 příměří , ale boje pokračovaly
• 1975 vítězství Vietkongu, kapitulace vlády Již. Viet