Stáhnout v PDF

economix
MAGAZÍN
PRO
STUDENTY
VŠE
LISTOPAD
2007
ČÍSLO 5
ZDARMA
Ekofórum
s Ing.
Ivanem
Miklošem
/12
Petr Nečas,
Ekofórum 21. 11. 2007
/ str. 14
Martin Bursík,
přednáška na VŠE
/ str. 15
Ondřej Havelka,
koncert
/ str. 20
PŘIJÍMAČKY KOLEJE ROZVOJOVÉ A PORADENSKÉ CENTRUM VŠE
2
obsah
Obsah
economix
– 5 / 2007
Editorial
Milé studentky, milí studenti,
doufám, že jste úspěšně vstoupili do nového semestru. Můj
volnější přístup k začátku nového roku, doplněný kurzem
plachtění na Korsice, vystřídalo zděšení, že semestr již dospěl do své druhé části. Vize
zlých snů se proměnily ve skutečnost průběžných testů a nebezpečně se přiblížila i uzávěrka Economixu.
Nové číslo Economixu, které
se vám právě dostalo do rukou, je plné zajímavých témat.
Především jsme se museli věnovat tématu kolejí. Takový
převis poptávky nad nabídkou po lůžkách na VŠE dlouho
nikdo nezažil. Jedním z důvodů je, že vedení školy přikročilo ke strategii „Mládí vpřed“ a nabíralo do prvních ročníků o tři sta lidí více, než bylo běžné. Strategie hodná výjimečného válečníka, ale kam má vojsko složit hlavu?
Jeden z organizátorů soutěže Startup se s námi podělil
o zážitky ze vzniku tohoto zajímavého projektu. Je neuvěřitelné, co vše se dá vymyslet při studentských aktivitách.
Hlavním smyslem soutěže o půlmilionový vklad do společnosti je podpora podnikatelských ambicí studentů, a to nejen na VŠE. Společně se spolubydlícím jsme se rozhodli
také přihlásit, takže v příštím čísle možná čekejte reportáž
s titulem „Jak se nám porota vysmála“.
Mezi zajímavé hosty, kteří se objevili na půdě naší školy,
patří i ministr životního prostředí Martin Bursík. Organizace Oikos uspořádala přednášku na téma ekologické daňové reformy. Bohužel jsem se nemohl zúčastnit, jinak bych
se určitě zeptal na ministerský plán zálohování PET lahví.
Jejich nápad mi tak trochu připomíná krtečka (ano, toho
s kalhotkami), který v jednom ze svých příběhů (Zdeněk Miler: Krtek ve městě) ukradl vuřty a ucpal s nimi výfuky aut.
Asi tak snižoval emise. Nebo že by si udil večeři?
Studentské sdružení Ekonom pořádalo tradiční Ekofórum, jehož hostem byl bývalý slovenský ministr financí
Ing. Ivan Mikloš. Koho z vás zajímá vývoj u našich východních sousedů, neměl by jistě přeskočit rozhovor s tímto
symbolem slovenských ekonomických reforem. Na dalším
Ekofóru budou své vítězné práce v soutěži Generali Top Talent na téma důchodová reforma prezentovat tři studenti
VŠE a po nich vystoupí místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Pokud vaši mysl nahlodávají otázky ze sociální oblasti, tuto akci rozhodně navštivte.
Koná se tradičně v Nové aule, a to 21. listopadu.
Zkulturnit studenty VŠE přijeli Pavel Šporcl a Melody
Makers s Ondřejem Havelkou. Reportáže z těchto akcí hledejte právě v tomto novém čísle.
A pro všechny, kteří se zajímají o orientální tance (případně sličné tanečnice), jsme připravili rozhovor se studentkou Kateřinou Dopitovou, která již dva semestry úspěšně pořádá kurzy orientálních tanců pro student(k)y.
A nezapomeňte na tradiční divadelní recenze a cestopis.
Na závěr vám přeji hodně štěstí při průběžných testech.
A pokud to nebude vycházet, nevěště hlavu. Ve škole máme
psychologickou poradnu (viz rozhovor s ředitelem Rozvojového a poradenského centra VŠE Martinem Lukešem).
Ale snad to nebude potřeba... Zlomte vaz!
Václav Gráf
šéfredaktor
Editorial / 2
Srovnání platů absolventů VŠ / 3
Jak dopadly letos přijímačky? / 4
Činnost RPC na VŠE / 6
Omezování administrativní zátěže
podnikatelů / 8
Startup roku / 8
Krize na finančních trzích / 9
Aktuality / 10
Jak si opatřit Economix? / 11
Ekofórum s Ivanem Miklošem / 12
Rozhovor s Ivanem Miklošem / 12
Ekofórum: Generali Top Talent 2007 / 14
Martin Bursík na VŠE / 15
Jak nevykolejit, když není místo na koleji / 16
Mladý a úspěšný Michal Lamplot / 17
Sam Peltzman převzal Výroční cenu LI / 17
Na baru s Danielou Kolářovou / 18
Kateřina Dopitová vede kurzy orientálních
tanců na VŠE / 20
Houslový recitál Pavla Šporcla na VŠE / 21
Havelka opět uvedl VŠE do víru swingu / 22
Recenze knihy a filmu / 24
Divadelní p(o)hledy / 25
Seychely / 26
economix
Šéfredaktor: Václav Gráf
Zástupce šéfredaktora: Marcel Bodnár
Redaktoři: Miroslav Cvrček, Michal Haltuf, Kateřina Imríšková,
Klára Kadlecová, Hana Kubcová, Pavlína Máčalová, Radoslav Peter,
Jakub Šalek, Vladimír Štípek, Olga Trpáková a další…
Fotografie: Jaroslav Šícha, Janusz Konieczny
Editor: Jan Jaroš
Design a sazba: Pavel Vodička
E-mail Economixu: [email protected]
Vydal:
Evidenční číslo: MK ČR E 17789
zpravodajství
3
Srovnání platů
absolventů
vysokých
škol
Graf 2 - Průměrné platy absolventů VŠE a několika dalších vybraných škol (legenda viz graf č. 1) po pěti letech od získání diplomu. Hrubé mzdy v Kč z roku
2006.
Graf 3 - Průměrný nástupní plat absolventů VŠE podle jednotlivých fakult (kromě F1). Hrubá mzda v Kč z roku 2001.
– 5 / 2007
PO PĚTI LETECH PRAXE
Po pěti letech v pracovním procesu jsou čísla ještě
zajímavější. Průměrný absolvent VŠE si přijde na
33 300 Kč (medián 30 900 Kč; n=387), druhé skončilo
ČVUT s platem 30 400 Kč (medián 27 200 Kč;
n=266).
Mezifakultní boj vyhrává opět 4. fakulta s částkou
38 050 Kč hrubého (medián 37 800 Kč; n=48), což je
o celých deset tisíc více než 5. fakulta, která se
s 27 800 Kč (medián 25 500 Kč; n=64) umístila na místě posledním.
Zjištěné údaje odpovídají i tomu, o čem jsme vás informovali v minulém čísle – na trhu je nedostatek absolventů oborů spojených s informačními technologiemi; poptávka firem po těchto absolventech převyšuje
dvojnásobně nabídku, což přirozeně zvyšuje jejich
cenu na trhu práce.
Nicméně ani diplom z platově nejúspěšnější vysoké
školy nikomu z nás nezaručuje, že bude taktéž platově
úspěšný. Jen nám dává šance – a je na každém z nás,
jak kdo tuto šanci využije. Autor: Michal Haltuf
Zdroj: Výsledky projektu Reflex 2006, Středisko
vzdělávací politiky, UK
Graf 1 - Průměrné nástupní platy absolventů VŠE a několika dalších vybraných
škol: ČVUT - České vysoké učení technické; SU - Slezská univerzita; VŠCHT Vysoká škola chemicko-technologická; MU - Masarykova univerzita; UK Univerzita Karlova; JU - Jihočeská univerzita. Hrubé mzdy v Kč z roku 2001.
Graf 4 - Průměrný plat absolventů VŠE po pěti letech praxe podle jednotlivých
fakult (kromě F1). Hrubá mzda v Kč z roku 2006.
economix
KOLIK BUDU BRÁT?
Ta otázka je natolik zajímavá a důležitá, že si ji dříve
či později položí každý z nás – a zároveň je natolik neslušná, že není vhodné ptát se na ni příliš nahlas; tedy
alespoň ne při pohovoru...
Univerzita Karlova provedla rozsáhlý srovnávací
průzkum českých vysokých škol, v němž se (kromě
dalších asi 140 položek) zaměřila právě na platy absolventů – nástupní plat a plat po pěti letech v praxi. Co
z něj pro nás vyplývá?
Milí čtenáři, mám pro vás velmi radostnou zprávu:
až dostudujete VŠE, máte šanci, že v průměru dosáhnete ve srovnání s absolventy jiných škol na nejvyšší
platy. Ano, je to tak – VŠE se umístila platově v čele
žebříčku, stíhána v těsném závěsu ČVUT. Jste-li navíc
ze 4. fakulty, můžete jásat podruhé, protože z porovnání s 84 dalšími fakultami z celé ČR vyšla jako absolutní vítěz.
NÁS TUPNÍ PLAT
Průměrný student VŠE má nástupní plat asi
18 800 Kč (medián 17 650 Kč; n=394); přičemž mezi
jednotlivými fakultami jsou až čtvrtinové rozdíly.
Na nejvyšší nástupní plat, a to 21 700 Kč (medián
20 000 Kč; n=48), se mohou těšit absolventi 4. fakulty,
nejnižší mají naopak absolventi 5. a 6. fakulty (shodně
16 400 Kč; medián 15 000 Kč pro pátou a 16 500 Kč
pro šestou fakultu). Ve výsledcích výzkumu však chybějí data pro 1. fakultu.
Porovnání nástupních platů mezi VŠE a vybranými
vysokými školami i mezi jednotlivými fakultami VŠE
si můžete prohlédnout v přiložených grafech.
4
téma čísla
Jak dopadly letos přijímačky?
economix
– 5 / 2007
Na kolegiu rektora byla
za účasti zástupců všech
fakult dne 30. října 2007
vzata na vědomí Zpráva
o přijímacím řízení na akademický rok 2007/2008,
kterou kolegiu předložil
prorektor Felix Koschin.
Z této zprávy vyplývá několik mnohým z nás netušených informací a lze z ní
vyčíst zajímavé, někdy ne
příliš lichotivé trendy.
VÝVOJ ZÁJMU
O S TUDIUM
Stejně jako v loňském roce
mohli uchazeči podat samostatnou přihlášku na každou fakultu, o kterou měli zájem, přijímací zkoušku skládali na každé
fakultě, kam podali přihlášku,
a ke studiu mohli být přijati na
několik fakult současně. Celkem bylo podáno 17 949 přihlášek a podalo je 11 565 uchazečů.
Oproti roku 2006 počet přihlášek vzrostl asi o 1 300 a počet
uchazečů asi o 450.
Z tohoto počtu podalo pouze
jednu přihlášku 7 119 uchazečů,
dvě 2 928 uchazečů, tři 1 160
uchazečů, čtyři 300 uchazečů,
pět 54 uchazečů a šest přihlášek
čtyři uchazeči.
Pouze jedinou přihlášku ke
studiu na VŠE podalo:
na Fakultu financí a účetnictví
1 218 uchazečů (34 % přihlášek),
na Fakultu mezinárodních vztahů 1 331 uchazečů (43 % přihlášek), na Fakultu podnikohospodářskou 1 288 uchazečů (29 %
přihlášek), na Fakultu informatiky a statistiky 1 118 uchazečů
(51 % přihlášek), na Národohospodářskou fakultu 1 349 uchazečů (41 % přihlášek), na Fakultu managementu 815 uchazečů
(60 % přihlášek).
Největší změnu zaznamenala
Národohospodářská fakulta (F5),
kam pouze jednu přihlášku ke
studiu podalo o 638 uchazečů
více než předchozí rok, což
představuje nárůst o 14 %. Toto
číslo je velmi zajímavé i z toho
pohledu, že F5 (ale i F6) měla
naprosto jinou formu přijímaček
než všechny ostatní fakulty.
Počet přihlášených uchazečů
převýšil 2,75x „směrná“ čísla
pro přijetí (viz. tabulka č. 2).
Podíl prezencí u přijímacích zkoušek na počtu přihlášek byl v letošním roce opět nižší než v předchozích letech, a to
79,7 % (2006 = 80,0 %, 2005 =
81,1 %, 2004 = 82,7 %). Tento
trend bohužel napovídá, že VŠE
v konkurenčním boji s ostatními školami zřejmě ztrácí. Kdyby F5 nedosáhla tak dobrého výsledku, tak by ten propad
byl ještě větší. Nejnižší absence
tedy byla na Národohospodářské fakultě (9,2 %, zde se však
lišila forma přijímacího řízení),
naopak nejvyšší (29,7 %) byla
na Fakultě managementu (viz.
tabulka č. 1).
V roce 2007 se opět zvýšil počet přihlášek cizinců. Cizinci
podali celkem 2 652 přihlášek
ke studiu, z toho bylo 1 077 přihlášek uchazečů ze Slovenské
republiky (2006 = 2 537 cizinců,
z toho bylo 1 107 Slováků; 2005
= 2 396 cizinců, z toho 965 Slováků). Rostoucí počet přijímaných cizinců lze vidět jako pozitivní vývoj, avšak otázkou
zůstává, zdali je to atraktivitou
naší školy nebo spíše atraktivitou naší země jako takové.
VÝSLEDKY
PŘIJÍMACÍHO ŘÍZENÍ
Účastníci přijímací zkoušky prospěli v 9 730 případech
(68 %) a bylo vydáno 6 765 rozhodnutí o přijetí ke studiu, což je
47,2 % z celkového počtu konaných přijímacích zkoušek (viz.
tabulka č. 1). Mnozí uchazeči
byli přijati na více fakult.
Pouze na jednu fakultu bylo
přijato 3 880 uchazečů, na dvě
1 043 uchazečů, na tři 230 uchazečů a na čtyři fakulty 26 uchazečů. Celkem tedy bylo přijato
5 179 osob, tj. o 622 osob více
než v roce 2006.
Jak ukazuje tabulka č. 2, nejvyšší bodový limit pro přijetí
byl na oboru Mezinárodní a evropská studia – diplomacie (263
ze 300 bodů). Naopak na všech
oborech Fakulty informatiky
a statistiky postačil pro přijetí bodový zisk 80 bodů a na obor Informatika dokonce jen 60 bodů
(z 200 bodů) a na Fakultě managementu podobně nízká hranice
(86, resp. 71 z 200 bodů).
Nejdůležitější informací však
je, kolik studentů skutečně do
prvních ročníků nastoupilo (tabulka č. 5). Z přijatých 6 765
osob ve skutečnosti nastoupilo
ke studiu 4 375 osob (64,7 %).
Poměr přijatých a zapsaných
tedy činí na F1 56,5 %, na F2
79,2 %, na F3 50,9 %, na F4
62,3 %, na F5 90,8 % a na F6
je to 59,1 %. Toto opět něco vypovídá o konkurenceschopnosti naší školy, respektive jejích
fakult, jelikož ti, co byli přijati, ale nezapsali se ke studiu na
naší škole, upřednostnili školu
jinou. Takových uchazečů bylo
letos 35,3 %.
Rozdíly mezi fakultami jsou
nejevidentnější ze srovnání poměru „přijato/dostavilo se“ (viz.
tabulka č. 1): na F1 se dostal téměř každý druhý (47,8 %), na
F2 také každý druhý (53 %), na
F3 se dostali dva z pěti (40,5 %),
na F4 téměř devět z deseti
(88,3 %), naopak na F5 jen jeden ze čtyř (25 %) a na F6 každý
druhý (53,6 %) student, který se
dostavil k přijímačkám. Z toho
vyplývá, že nejnáročnější bylo
letos se dostat na F5. Narozdíl
od ostatních fakult však přijímací řízení pro Národohospodářskou fakultu zajistila společnost
SCIO. Při porovnávání výsledků je třeba mít tuto skutečnost
na paměti.
Zajímavá je také struktura
uchazečů přijatých podle typu
střední školy (viz. tabulka č. 4).
Právě poměr gymnazistů vůči
absolventům ostatních škol napovídá, co by mohlo být příčinou výše zmiňované úrovně přijatých studentů a jejich
„úmrtnosti“ (markantní je to
právě u F4).
Tabulka č. 2 také jasně ukazuje výrazné rozdíly v úrovni přijímaných studentů jednotlivých
fakult a jejich oborů. Významnou otázkou tak zůstává, zdali na jedné straně přijímat studenty, kteří u přijímaček získají
pouze 30 nebo 40 % bodů, jako
je tomu na F4, a na druhé straně
odmítat studenty, kteří se na školu nedostanou přes hranici i více než dvojnásobnou (u MO na
F2 to je dokonce hranice 88 %
bodů). Přitom lze předpokládat,
že tito odmítnutí studenti mají
v celku vyšší úroveň. Navíc toto
se odráží i v tzv. „úmrtnosti“,
která je na F4 řádově vyšší než
u ostatních fakult – pohybuje
se okolo 40 % v prvním ročníku! Nezabírají tedy tito studenti
místo těm, kteří u zkoušek prokázali podstatně větší znalosti
(dle dosažených bodů), ale hlásili se na jinou fakultu, kde to
nestačilo?
Úvaha o tom, že by se směrná
čísla z tohoto důvodu mohla přerozdělit ve prospěch jiných fakult, se po rozhovoru s děkany
nebo proděkany pro pedagogiku
jednotlivých fakult, ukázala jako
dost problematická a narazilo by
to na mnoho překážek – od vůle
všech protagonistů až po čistě
technické problémy, které by se
mohly ukázat jako těžce řešitelné.
Nezapomínejme, že jde (jako
nakonec vždy) o peníze, které škola a fakulty ze studentů
mají (bez ohledu na jejich úroveň), obzvlášť když F4 přijímá
ze všech fakult nejvíce studentů
– v roce 2007 to bylo 29 % všech
přijatých (21,34 % zapsaných)
studentů VŠE. Každá fakulta má
totiž peníze podle toho, kolik má
„výkonů“ a nejvíce výkonů uděláte vždy s vlastními studenty.
Jsou zde také procentuální limity
od MŠMT pro meziroční nárůst
počtu studentů. Děkani F1, F3
a F5 v podstatě ani nemají zájem
počty svých studentů navyšovat.
Narazili by totiž na kapacitní bariéry školy (prostory apod.), ale
větší počet studentů musí také
učit větší počet vyučujících a tady narážejí na nedostatek těch
kvalitních. Děkan Jaromír Veber
(F3) by dokonce byl ochoten až
o 20 % snížit počet přijímaných
(myšleno zapsaných) studentů (ačkoli jich letos přijal o 120
více než v předchozích letech),
aby zkvalitnil jejich strukturu
a i jejich výuku. Tím by však
byla jeho fakulta bita právě na
výkonech a tedy i na penězích.
Tímto směrem však již v minulých letech, bez ohledu na úbytek
peněz pro vlastní fakultu, šel děkan Jiří Schwarz (F5), který kvůli kvalitě studentů zvýšil bodovou hranici a přijímal okolo 200
studentů méně. Letos, vzhledem
k tomu, že se mu na fakultu hlásil větší počet kvalitních studentů (viz. tabulka č. 1), opět počty
navýšil (viz. tabulka č. 5).
Logickým argumentem postu-
5
téma čísla
F4 pro pedagogiku Jana Pelikána
se k nim hlásí studenti, kteří mají
sice problémy s matematikou,
jazyky a „ekonomickými“ předměty, ale v informatice plní daná
kritéria bez problémů. Nakonec
i výše zmíněná 40% „úmrtnost“
nekvalitní studenty zredukuje.
1 288
1 236
1 486
1 499
743
513
6 765
5 179
73,1
78,1
59,1
98,2
53,5
53,6
69,5
75,6
muži
528
366
593
1 108
404
244
3 243
2 651
ženy
760
870
893
391
339
269
3 522
2 528
47,8
53
40,5
88,3
25
53,6
47,2
63,6
* Na F3 a F4 bylo možné podat více přihlášek, proto v těchto řádcích nejsou údaje o fyzických osobách (F3 = -64 osob, F4 = -121 osob).
Tabulka č. 2
(bakalářské programy)
Přihlášení a přijatí uchazeči podle oboru a fakult.
Obor
BP
DP
FI
UC
F1
Poč. přihlášených
Počet přijatých
Bodový limit
Předpokl.
pro přijetí na
relace
na
poč.
na
celkem 1. obor náhr. mužů
přijatých celkem k předpokladu 1. obor 2. obor 3. obor
obor
223
1 034 4,5krát
160
160
×
265
258
7 114
175
208 1,2krát
100
100
×
189
86
103
59
390
1 106 2.8krát
158
158
×
419
416
3 218
380
1 200 3,2krát
142
142
×
415
332
83 137
1168
3548 3,0krát
560
560
1288 1092
196 528
žen
151
130
201
278
760
MO
MS
PL
PP
RC
F2
824
98
116
96
103
1237
1 647
603
63
242
518
3 073
2,0krát
6,2krát
5,4krát
2,5krát
5,0krát
2,5krát
207
263
150
200
228
1 048
×
×
215
×
×
215
×
×
×
×
×
824
98
116
96
102
1 236
824
98
23
96
102
1 143
–
–
93
–
–
93
271
25
28
35
7
366
553
73
88
61
95
870
AM
PE
F3
131
1 263
1394
233
4 245
4478
1,8krát
3,3krát
3,2krát
130
153
283
×
×
×
×
152
1 334
1486
152
1 334
152
–
–
33
560
593
119
774
893
IN
MM
SE
SM
PS
F4
1 000
110
130
90
170
1 500
1 519
171
155
143
225
2 213
1,5krát
1,6krát
1,2krát
1,6krát
1,3krát
1,5krát
60
80
80
80
80
380
60
80
80
80
×
300
60
80
80
80
×
300
1 008
125
107
105
154
1 499
1 004
125
107
99
154
1 489
4 830
–
74
–
56
6
35
– 113
10 1 108
178
51
51
70
41
391
EK
NH
RE
F5
343
278
122
743
1 567
1 132
580
3 279
4,6krát
4,1krát
4,8krát
4,4krát
×
×
×
0
×
×
×
×
×
×
343
278
122
743
343
278
122
743
–
–
–
219
144
41
404
124
134
81
339
M2
MN
F6
123
345
468
436
925
1 361
3,6krát
2,7krát
2,9krát
86‡
71‡
157
×
×
×
×
128
385
513
128
385
513
–
–
70
174
244
58
211
269
Σ
6 510
17 952 2,75krát
6 765
5 132
×
×
×
CIZINCI U ZKOUŠEK
Při přijímacím řízení pro akademický rok 2007/2008 byli
poprvé použity vstupní testy
z českého jazyka pro cizí státní
příslušníky (vyjma uchazečů ze
Slovenska), které měly prověřit jejich schopnost porozumět
psanému i mluvenému projevu
v českém jazyce. Testy připravila katedra anglického jazyka
a uspěl ten, který získal minimálně 50 % bodů. Povinnost skládat
zkoušku mělo 630 uchazečů (pokud podal uchazeč více přihlášek, skládal pouze jednu zkoušku), dostavilo se 473 z nich a při
zkoušce uspělo 355 uchazečů.
Bylo vydáno celkem 1 042
rozhodnutí o přijetí cizinců, z toho 514 pro občany Slovenska.
Další rozhodnutí o přijetí byly
vydány zejména pro uchazeče ze
zemí bývalého Sovětského svazu
– z Ruska (211, loni 305) z Kazachstánu (83/92), z Běloruska (48/58) a z Ukrajiny (73/53).
299 3 243 3 522
F1
F2
F3
F4
F5
F6
Σ
1 525
1 095
2 272
221
×
490
5 603
Počet revizí
absolutně
185
170
261
40
×
93
749
Přijato
po revizi
v%
12,1
15,5
11,5
18,1
×
19
13,4
118
–
92
24
×
46
280
Fakulta
Gymn.
SEŠ, OA
F1
F2
F3
F4
F5
F6
Σ
721
947
1 003
719
513
275
4 178
299
68
167
208
146
132
1 020
Ostatní
SOŠ
26
3
21
264
35
26
375
SOU
1
–
1
18
4
8
32
Z ciziny
Ostatní
Celkem
224
209
279
187
16
18
933
17
9
15
103
29
54
227
1 288
1 236
1 486
1 499
743
513
6 765
Tabulka č. 5
(bakalářské a pětileté magisterské programy)
Počty přijatých a zapsaných v letech 2003 až 2007 podle fakult.
Fakulta
Fakulta
Nepřijato
v 1. kole
PŘEZKUMNÉ ŘÍZENÍ
Koncem srpna 2007 proběhlo na celoškolské úrovni přezkumné řízení (tzv. „odvolání“).
Celkem bylo provedeno 749 revizí. (2006 = 900 revizí, 2005
= 1 310, 2004 = 993). Z důvodu opravy chybného hodnocení
testů nebyl přijat nikdo. V rámci revizního řízení nepřijímaly
pouze F2 a F5. Bylo vydáno
celkem 280 rozhodnutí o přijetí (viz. tabulka č. 3). Přezkumné
řízení neznamená v podstatě nic
jiného, než to, že se na čtyřech
ze šesti fakult špatně odhadl počet přijatých, který by měl stačit
na to, aby byla pokryta kapacita
těmi, kteří skutečně přijdou na
zápis. To však znamenalo mírné
snížení bodové hranice pro přijetí (viz. tabulka č. 2). Zajímavé je, že nejvíce studentů takto
přijala F1 (118 osob, 12,1 %),
procentuálně z revidovaných to
bylo nejvíce na F6 (19 %) a F4
(18,1 %). Autor:
[email protected]
Tabulka č. 4
(bakalářské programy)
Přijatí na fakulty podle typu střední školy.
* Na F2 jde o součet bodů ze tří zkoušek. U oboru AM a na F6 se dělaly částečně jiné
zkoušky než u ostatních fakult a jejich oborů.
Tabulka č. 3
(bakalářské programy)
Výsledky přezkumného řízení.
ZÁPISY
Zápisy proběhly na konci
června (na F5), v první polovině
července (na F3 a F4) a na konci srpna (na F1 a F2). Na všech
fakultách, kromě F4, se zapsalo
v 1. kole tolik studentů, že byly
téměř naplněny představy fakult
(směrná čísla).
F1
F2
F3
F4
F5
F6
Σ
2003/2004
přijatí
673
835
815
1 102
908
341
4 674
nastoupili
649
727
589
803
646
218
3 632
2004/2005
podíl
v%
96,4
87,1
72,3
72,9
71,1
63,9
77,7
přijatí
907
906
760
1 201
815
449
5 038
nastoupili
753
821
607
901
634
304
4 020
2005/2006
podíl
v%
83
90,6
79,9
75
77,8
67,7
79,8
přijatí
1 046
907
1 148
1 227
1 137
512
5 977
nastoupili
649
784
637
821
587
296
3 774
2006/2007
podíl
v%
62
86,4
55,5
66,9
51,6
57,8
63,1
přijatí
1 106
1 001
1 266
1 149
1 068
577
6 167
nastoupili
648
843
636
757
476
377
3 737
– 5 / 2007
65,4
67,9
68,6
89,9
46,7
100
67,9
74,2
Relace (%) přijato/
dostavilo se
Přij./prosp. (v %)
1 762
1 583
2 513
1 526
1 389
957
9 730
6 038
Přijato
76
75,9
82
76,7
90,8
70,3
79,8
79,7
Prosp./dost. (v %)
Dostavilo se
2 695
2 331
3 666
1 697
2 976
957
14 322
8 140
Prospělo
Přihlásilo se
3 548
3 073
4 478
2 213
3 279
1 361
17 952
10 216
Dost./přihl. (v %)
Fakulta
F1
F2
F3
F4
F5
F6
Σ
VŠE
Další větší skupinu tvoří Vietnamci, pro které bylo vydáno 42
(loni 46) rozhodnutí o přijetí. Dá
se tedy hovořit o nárůstu přijatých Slováků a naopak o poklesu přijatých uchazečů z republik
bývalého Sovětského svazu.
/
Tabulka č. 1
(bakalářské programy) Počty uchazečů, kteří se přihlásili,
dostavili se, prospěli a byli přijati podle fakulty.
Přijatí podle
pohlaví
Nicméně sama F4 toto asi cítí
jako problém a v příštím roce
hodlá přijmout cca 20 % studentů přes SCIO.
Přerozdělení směrných čísel
mezi fakultami, celkové snížení
počtu studentů za účelem zvýšení jejich úrovně a úrovně jejich
výuky (a tím i prestiže naší univerzity) by bylo možné pouze
v případě dohody všech fakult
a rektorátu, což, vzhledem k tomu, že se již nedokázali shodnout na podstatně banálnějších
záležitostech, nelze asi předpokládat. Je samozřejmě otázkou,
zdali je o podobný razantní krok,
např. z finančních důvodů, vůbec zájem.
2007/2008
podíl
v%
58,6
84,2
50,2
65,9
44,6
65,3
61,2
přijatí
1 288
1 236
1 486
1 499
743
513
6 765
nastoupili
728
979
756
934
675
303
4 375
podíl
v%
56,5
79,2
50,9
62,3
90,8
59,1
64,7
economix
pu F4 je, že o její studenty je na
trhu práce již několik let extrémní zájem (viz. článek Economix
č. 4/2007, str. 3 – „Absolventů IT
je málo. Jejich znalosti jsou nevyhovující.“) a proto mají snahu
o výchovu co největšího počtu
informatiků. Podle proděkana
6
rozhovor
Činnost
rozvojového
a poradenského
centra
na VŠE
economix
– 5 / 2007
Rozvojové a poradenské centrum (RPC) je poměrně novou institucí v rámci VŠE, ale již nyní studentům a absolventům VŠE aktivně pomáhá uplatnit se na trhu práce. Studenti mohou využít činnosti Akademické psychologické poradny či psychologické diagnostiky a zúčastnit se projektů,
které RPC pořádá. Pro studenty i absolventy je na stránkách centra pravidelně aktualizována nabídka pracovních míst a v rámci Dne s VŠE je
připraveno i setkání absolventů po letech. Nejen na něj jsme se zeptali
Mgr. Ing. Martina Lukeše, Ph.D., ředitele RPC VŠE.
V sobotu 24. listopadu se bude konat setkání absolventů. V čem vidíte důležitost
takovéto akce?
Takové setkání je důležité pro dvě strany
– pro absolventy samé, protože mají možnost
vidět, co se na škole změnilo, co vypadá jinak, než když studovali oni. Také může být
zajímavé potkat se mezi sebou, potkat staré
známé a spolužáky, zjistit, co dělají a jak se
jim daří. Chceme pro ně zajistit příjemnou
atmosféru, aby se mohli setkat a říct si, co je
u nich nového. Důležité je i setkat se s učiteli, kteří je učili dejme tomu před deseti lety.
Mohou si spolu popovídat o tom, co je naučili a co pak využili či nevyužili v praxi. Dostávám se tedy i k té druhé straně – co to znamená pro školu. Škola může navázat kontakty,
zjistit nové trendy, co se děje v praxi. Myslím
si, že v minulosti VŠE trochu podcenila tuto
spolupráci s absolventy, takže teď se to snažíme třeba i Dnem s VŠE nějak zlepšit. Aby to
vypadalo podobně jako v cizině, kde je kontakt mezi školou a absolventy daleko hlubší.
Jaký program je pro účastníky přichystán?
Zde bych odkázal na webové stránky
www.densvse.cz. Program se dělí na společenský a odborný, chceme, aby vystoupily různé studentské spolky VŠE, představí
se orchestr VŠE, sbor Musica Oeconomica
Pragensis, folklorní soubor Gaudeamus nebo
ochotnický divadelní spolek. Chceme ukázat, co se tady všechno děje, že se tu jen ne-
studuje, ale odehrávají se i další aktivity. Mimo to vystoupí
náš absolvent Ivan
Mládek nebo Vladimír Hron. V programu najdeme i vernisáž obrazů Jana Antonína Pacáka.
V rámci odborného programu připraví
každá fakulta svůj vlastní program, vystoupí někdo z fakulty a někdo z praxe. Například
Martin Jahn, Michal Petrman, který vede společnost Deloitte, nebo náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Tlapa. Tedy zajímaví
lidé – absolventi VŠE, kteří normálně nepůsobí na škole, ale škola s nimi má kontakty.
Kolik zhruba absolventů se na Den
s VŠE zaregistrovalo a jaká se očekává
návštěva?
Zatím se za osm dní od spuštění registrace zaregistrovalo 221 lidí (aktuální stav je na
webových stránkách). Počítáme, že akce by
se mohlo zúčastnit přibližně 700 účastníků.
Jak vznikla myšlenka na založení RPC,
které spojuje studenty, absolventy, firmy
a další instituce?
Rozvojové a poradenské centrum vzniklo
v září roku 2006 a ta myšlenka vznikla kvůli
tomu, že škola ne zcela ideálně obhospodařovala některé činnosti, například kontakt s firmami. Čili hlavní záměr byl takový, že škola by tuto věc mohla dělat daleko lépe. Proto
bylo zřízeno poradenské centrum, které nabízí na jedné straně něco studentům, třeba
Akademickou psychologickou poradnu nebo
veletrhy Šance, na druhé straně škole, která
tak může získat nějaké finanční prostředky ze
strany firem.
S jakými problémy chodí do Akademické psychologické poradny?
Jsou to opravdu různé věci, ať už studijní
problémy nebo osobního charakteru, rodinné či partnerské a občas, byť ne tak často, jde
o problémy se závislostmi.
Dokážou lidé překonat předsudky o návštěvě psychologické poradny? Nestydí se
třeba?
Já myslím, že lidé, kteří do poradny přijdou, už tento ostych překonali. Je možné,
že jsou jiní studenti, kteří ostych mají a nepřijdou, o těch tolik nevíme. Ale ti, s nimiž
pracujeme, mají odvahu přijít a poradit se
o problémech. Samozřejmě je vše anonymní
a důvěrné, je to služba pro ně, která je poskytována zkušenými psychology, takže mohou
být zcela beze strachu.
Mohou poradnu využívat i pedagogové?
Ano, mohou, obecně zaměstnanci školy.
Platí nějaká všeobecná rada studentům,
jak bojovat se stresem ve zkouškovém období?
Člověk vzpomíná na vlastní studentská
léta. Vím, že to taky vždycky nebylo tak jednoduché, ale určitě je dobré se připravovat
předem, nenechávat věci na poslední chvíli.
Častá tendence je, že tři týdny nic nedělám
a pak poslední dva dny před zkouškou šílím,
že to nestíhám. Doporučil bych udělat si plán,
jak budu postupovat. Time-management by
mělo hodně studentů zlepšovat.
Korigovat tak rozsáhlou instituci, jako
je RPC, musí být velmi náročné. Jak jste
se k tomuto zaměstnání dostal?
síce práce. Co se týče
toho, kolik firem vystoupí nyní na podzimní Šanci, máme
potvrzeno 69 firem.
Veletrh Šance bude ve
dvou dnech, 13. 11.
vystoupí 35 firem,
a druhý den, 14. 11., se bude prezentovat 34
firem.
Máte ohlasy od studentů, co se týče hledání práce na Šanci?
Každý rok se snažíme studenty oslovit, ale
návratnost odpovědí na námi rozeslané dotazníky je relativně nízká. Nemáme přesné
informace, kolik procent studentů na Šanci
místo najde, protože z těch 1500 lidí, kteří se
jí zúčastní, je zhruba jen 800 registrovaných,
které můžeme oslovit, a z nich nám přibližně
stovka odpoví. Nicméně pozitivní informace
máme od našich studentů, které učíme. Tereza se tak dozvěděla od svého studenta Filipa
Kulhánka, jak našel místo na podzimní Šanci 2006, já zase od Ondřeje Šulce, jak získal
práci letos na jarní Šanci. Vždycky se nám
takhle podaří, řekl bych spíše neformálním
způsobem, zjistit, že studenti na Šanci místo
získat opravdu mohou.
Jaké další projekty jsou v rámci RPC
uskutečňovány?
Těch projektů je poměrně dost, já bych
zase odkázal na naše webové stránky rpc.vse.
cz, kde je zveřejněn newsletter, na němž jsou
další věci. Z těch větších akcí bych zmínil
třeba Den auditorské a daňové profese (koná
se 7. 12., pozn. red.) pořádaný ve spolupráci
s velkou čtyřkou. Je to celodenní akce, na začátku je kratší přednáška pro studenty týkající se dané problematiky, potom projdou čtyřmi navazujícími workshopy, hodinu u každé
ze společností, kde si budou moci prakticky
vyzkoušet, jak vypadá práce ať už auditora
nebo daňového poradce v dané firmě. Nejde
tedy jen o povídání, ale o to, jak ta práce skutečně vypadá, co to obnáší. Budou tam i různé hry atd. Místo je pro 160 studentů.
Většina vysokoškolských pedagogů vystupuje poměrně skepticky k brigádám
a praxím během studia. Jaký názor na to
máte vy?
Myslím si, že většina studentů stejně nějakou formu brigády nebo praxe má. Když
jsme dělali jeden výzkum u IT studentů, tak
tam bylo asi 60 až 70 % studentů, kteří měli
ke studiu nějaký pracovní úvazek, pracovali
na živnostenský list a podobně. Myslím si, že
většina studentů je schopna si práci sehnat.
Co se týče stáží a brigád v rámci spolupráce
s firmami, tak to chápu ze strany firem jako
aktivitu, díky níž mohou levně sehnat pracovní sílu a ještě zkusit, jestli ten student je
dobrý a mohl by později dostat zajímavější
pracovní místo. Ze strany studentů bych řekl,
že to může být prospěšné, pokud se v rámci
stáží dostanou skutečně k něčemu zajímavému. To znamená, že to souvisí s jejich oborem, že to není jen lepení obálek nebo kopírování a takové věci. Tedy pokud je tam něco
víc, tak je to dobré. Zajímavý je program stínování manažerů pořádaný sdružením Business Leaders Forum. Spočívá to v tom, že si
student vybere nějakou firmu, v níž by chtěl
stínovat nějakého manažera, a dva týdny
s ním chodí na schůzky, na jednání, dívá se,
jak vypadá jeho práce. To může být podle mě
velmi užitečné.
Co byste poradil čerstvým absolventům
při hledání zaměstnání?
Těch rad by bylo spousta, ale kdybych měl
říct ty hlavní, tak zaprvé je to vlastní plánování kariéry. To znamená, aby si stanovili hlavní
cíl, čeho chtějí dosáhnout, co chtějí dělat za
pět deset let. Zvážit kroky, které jsou k tomu
potřeba. A zadruhé být realistický, co se týče
finančního očekávání. Pokud budou chtít nástupní plat 30 000 – 40 000 Kč měsíčně, tak
pro ty ambicióznější je to ještě realistické, ale
pokud budou chtít kolem 100 000 Kč měsíčně, je to až na vzácné výjimky úplně mimo.
A co máme ohlasy z firem, tak i absolventi,
kteří nijak výjimeční nejsou, mají často přehnané nároky na finanční ohodnocení. Takže
být trochu realista, kde se pohybuji v porovnání s ostatními. A zatřetí určitě také zvážit,
že práce není všechno. Takže zvolit kombinaci zajímavé kariéry s osobním životem, na
který by mi měl zbýt čas. Na rodinu, partnera
a věci, které dělá člověk rád. Autor: Hana Kubcová
economix
Já působím ještě na katedře psychologie
a sociologie řízení, což je z hlediska obsahu velmi blízko. Taky tady na VŠE učím.
Vlastně jsem dostal nabídku, jestli bych s tím
chtěl nějakým způsobem začít a centrum rozjet. Nabídka mi přišla zajímavá, tak jsem do
toho šel.
Chybělo vám podobné centrum v době,
kdy jste byl sám absolventem?
To je zajímavá otázka. Já myslím, že bych
ocenil, kdyby byl veletrh pracovních příležitostí s nabídkou 60 firem – mohl bych je obejít a zjistit, co jednotliví zaměstnavatelé nabízejí. To bych ocenil, ale bohužel jsem tento
výběr neměl. Byť jsem nikdy neměl problém
sehnat pracovní uplatnění, člověk by měl
více informací. Poradna tady tehdy fungovala, ale tu jsem nepotřeboval. Možná by nebyly od věci specifické kurzy, které tady teď
děláme. Třeba jak dobře napsat životopis,
jak žádat o pracovní místo... Teď také probíhá psychologická diagnostika, to jsou pro
studenty užitečné věci.
Můžete srovnat pozici absolventů dnes
a před lety? Mají to dnes lehčí, například
při hledání práce?
Já si myslím, že to mají lehčí, protože trh
práce je přece jen dost přehřátý, je víc nabídek volných míst, než je poptávka ze strany absolventů. Každý absolvent, který chce,
tu práci sežene. Samozřejmě je nějaké místo
lepší, nějaké horší, ale dnešní poptávka po
absolventech je větší, než bývala před deseti či dvaceti lety. Takže si myslím, že se sháněním místa dnes opravdu problém není.
A v tomhle bych řekl, že pro VŠE mluví zkušenost, že od nás vycházejí kvalitní absolventi, že problém s nezaměstnaností moc neznáme.
Blíží se datum patřící veletrhu pracovních příležitostí Šance 2007. Jak dlouho
trvá příprava a organizace této akce? Kolik firem se zde prezentuje?
Příprava probíhá někdy od srpna, letos začala už v červenci. To znamená, že musíme
mít daný termín, musíme mít jasnou představu, kolik firem bychom tam chtěli mít, musíme vědět, v jakém pořadí firmy oslovovat...
Měli bychom se zamýšlet nad tím, jaké firmy
už tam byly a jaké ještě ne a my je tam mít
chceme, aby byla nabídka pro studenty pestrá. To je vlastně ten první koncepční krok.
Jakmile ho máme hotový, začínáme oslovovat generálního partnera, hlavní partnery, partnery a pak ostatní firmy. Třeba Česká spořitelna věděla, kde bude mít stánek, už
v červenci, hlavní partneři to věděli v srpnu,
partneři v září a pak na přelomu září a října
se registrace otevřela i pro ostatní firmy. Komunikaci s konkrétní firmou má na starosti
koordinátorka Šance Tereza Francová, která
odvádí skvělou práci. Také je potřeba domluvit řadu věcí tady interně ve škole; zamluvit prostory, zajistit úklid, kontejner na odpad, parkování, občerstvení – jde o spoustu
věcí, které na první pohled nejsou vidět, ale
jsou s tím také spojeny. Jde tedy tak o tři mě-
– 5 / 2007
7
rozhovor
8
zpravodajství
Omezování administrativní zátěže
podnikatelů
Podnikání v České republice upravuje v současné době nekonečné
množství právních předpisů různé
právní síly. Jednotlivá ustanovení
zákonů, vládních nařízení a zejména ministerských vyhlášek přinášejí podnikatelům nejčastěji novou
administrativní, a tedy i finanční zátěž. Právní řád obsahuje řadu duplicitních a nadbytečných úprav.
Ministerské prováděcí právní předpisy svým extenzivním pojetím často ukládají povinnost nad rámec
příslušného zákona. Totéž platí i
v případě implementace předpisů
Evropského společenství. Zejména
ministerstva naložila v posledních
letech na bedra podnikatelů neúměrnou zátěž, která představuje
velké riziko pro další úspěšný rozvoj nejen drobného podnikání (české prostředí je specifické právě bariérami, které brání rozvoji malého
a středního podnikání).
Snahou o změnu stávající situace je projekt snižování administrativní zátěže podnikatelů, jehož garantem je Ministerstvo
vnitra ČR. Oblast podnikání spadá pod Mi-
Prof. Ing. Dana Zadražilová, děkanka F2
nisterstvo průmyslu a obchodu ČR. To si
také nechalo v červnu 2007 vypracovat souhrnnou studii k tomuto projektu. Jejími autory byli prof. Ing. Dana Zadražilová (děkanka Fakulty mezinárodních vztahů VŠE),
Ing. Jan Pavel, Ph.D., a Ing. Leoš Vítek,
Ph.D. Studie se zaměřila na několik okruhů
problémů. Asi nejzajímavější část představuje komparace a analýza rozdílných podmínek pro zahájení podnikání fyzických
osob v různých oborech a dále vyhodnocení dopadů zavedení jednotného registračního formuláře. Tento formulář by měl ulehčit vstup do podnikání nebo při ohlašování
změn (například přihlásit se k sociálnímu a
zdravotnímu pojištění, k daňové registraci
či splnit oznamovací povinnost vůči úřadům
práce).
Výsledkem úspěšné spolupráce mezi VŠE
a MPO je také průběžná zpráva o plnění projektu „Omezování administrativní zátěže
podnikání“, schválená na zasedání vlády 22.
října 2007. Autor: Václav Gráf
STARTUP ROKU
– 5 / 2007
JAK TO ZAČALO
Celý příběh začal v březnu letošního roku.
Skupina studentů se tehdy setkala v Klubu
mladých manažerů s Kamilem Vackem, který je dnes investorem soutěže. Kamil se zanedlouho po setkání ozval autorovi tohoto
článku, předsedovi klubu, jestli by nedal dohromady tým, který by zorganizoval soutěž
pro podporu studentů a jejich podnikatelských aktivit. Slovo dalo slovo, vytvořili
jsme tým a pustili se do práce. Soutěž jsme
nazvali Startup roku – slovem startup se totiž v anglosaských zemích označují progresivní začínající podniky do tří let své existence.
economix
Startup je soutěž o nejlepší studentský podnikatelský nápad. První ročník právě běží, svůj nápad v něm
chce prosadit přes 60 týmů či jednotlivců. Soutěž je pouze pro studenty a není velkým tajemstvím,
že většina zájemců je především
z VŠE.
VÝHRA
Ze všeho nejvíc jsme řešili, jak studenty
motivovat, aby se do soutěže přihlásili. Původní návrh hlavní ceny, hlavního magnetu
soutěže, byl sto tisíc korun, nakonec jsme se
ustálili na částce půl milionu. Nechtěli jsme
jít výš, jde přece jen o první ročník. Nutno
podotknout, že součástí hlavní výhry je
i know-how, jak svůj produkt na trhu prosadit, kde najít další a další zákazníky a jak se
dál rozvíjet. Studenti spíše slyší na peníze,
ty jsou jasnou řečí pro každého, přesto za
největší výhru považujeme zmíněné knowhow. Jak byste například ocenili, že vám někdo pomůže získat spolupráci s největším
mobilním operátorem? Ano, kontakty a doporučení jsou v dnešním byznysu klíčové.
NÁPAD NEBO REALIZACE
Protože jde o studenty, chtěli jsme jim
průběh soutěže a náročnost co nejvíce zjednodušit a nekomplikovat. Z původních tří
kol hodnocení podnikatelských nápadů
vznikla nakonec jen kola dvě. Při tvorbě kol
jsme hledali inspiraci u mnoha zahraničních
zdrojů. A též z vlastní zkušenosti, protože
jako členové organizačního týmu sami podnikáme. Proto jsme měli docela jasnou představu, jak lehké je dát dohromady podnikatelský plán a jak obtížné je ho realizovat.
Zastáváme totiž myšlenku, že nerozhoduje
nápad, ale jeho exekuce. Trh se zajímá o realizaci. Nápadů máme všichni dost, všichni
si je střežíme jako velký poklad. Ale stejný
nápad jako vy má možná i student, který
sedí na druhém konci posluchárny nebo
vedle vás v menze. Nápady však člověka ne-
uživí, peníze bere ten, kdo je uskuteční.
DŮVĚRA
Dlouho jsme také přemýšleli o důvěryhodnosti soutěže. Aby si studenti nemysleli,
že jim jejich originální nápad někdo ukradne
a vydělá na něm pěknou řádku nul. Investoři však přemýšlejí jinak, ti jsou tak trochu
líní něco realizovat sami a vždy hledají
skvělého realizátora s nápadem, ne nápad
sám. Kdo chce podnikat, musí mít odvahu
a vůli. Kdo se jen stará o utajitelnost svého
skvělého nápadu, ten ho většinou nikdy neuskuteční. Proto i ve Startupu roku nerozhoduje jen krása myšlenky, ale i osobnost studenta.
BUDOUCNOS T
V prvním ročníku investor vybere jeden
tým a jeho nápad, který začnou společně
hned realizovat, případně rozvíjet. V soutěži
totiž budou své nápady prezentovat už i studenti, kteří podnikají. Časově to vychází na
začátek příštího roku. Není vyloučeno, že
v dalším ročníku bude oproti tomu prvnímu
výherců několik. Máme radost, že soutěž
našla zázemí právě na VŠE a že je mnoho
studentů, kteří mají přinejmenším odvahu
prosadit svoje podnikatelské nápady. Autor: Michal Svíčka
9
dardním způsobem - snížila úrokové sazby. Díky tomu si banky
u Fedu mohly půjčit více peněz
a tím zmírnit nedostatek likvidity na trzích. Ačkoli jde o běžný
způsob reakce centrálních bank
na podobné potíže, jde v podstatě o úplně opačnou reakci,
než je běžné na trhu. Pokud je
totiž jakéhokoli zboží nedostatek, trh na to reaguje zvýšením
jeho ceny, což motivuje výrobce, aby dodali více zboží. Cenu
peněz vyjadřuje úroková míra.
Centrální banky v době nedostatku peněz jejich cenu snižují. To by u jakéhokoli jiného výrobku vedlo k tomu, že by byly
jeho zásoby vyprodány ještě
rychleji a že by pak nastal permanentní nedostatek. U peněz
je to však jiné. Jejich cenu neurčuje trh, nýbrž centrální banky.
Nedostatku peněz pak předchází
tiskárna, na kterou má centrální
banka monopol.
a
CHUDÝ AMERIČAN
JE HROZBOU
PRO CELÝ SVĚT
Za potížemi světových finančních trhů stojí americké rizikové
„subprime“ hypotéky. Chudší
Američané jimi spláceli nejen
bydlení, ale i automobily nebo
jiné půjčky. Do problémů se dostali v okamžiku, kdy klesly
ceny nemovitostí a zároveň
vzrostly úrokové sazby. Lidé
pak zjistili, že nejsou schopni
hypotéku splatit.
Výrazně k tomu přispěly firmy, které tyto hypotéky poskytovaly. Ty totiž půjčovaly každému bez ohledu na pravděpodobnost, s jakou se lidé dostanou do
platební neschopnosti. Insolvence dlužníků však nedostala do
potíží jen hypoteční firmy. Americké investiční banky totiž použily hypotéky (i ty rizikové) ke
krytí cenných papírů, jimiž také
banky ručí, když si navzájem
půjčují hotovost. Bankám, které
investovaly do amerických hypoték, klesá hodnota těchto investic tak, jak se zvyšuje podíl
hypoték, jež Američané nejsou
schopni splácet.
Prostřednictvím cenných papírů vložilo peníze do amerických hypoték mnoho finančních
subjektů, a to nejen amerických.
V problémech se ocitly banky
v Německu nebo Británii; brit-
ská hypoteční banka Northern
Rock čelila největšímu runu na
banku posledních let. Za vklady
v této instituci se dokonce zaručila britská vláda. Northern
Rock ale do amerických rizikových hypoték přímo neinvestovala. Doplatila totiž na to, že si
banky přestaly navzájem důvěřovat a půjčovat peníze, protože
nikdo přesně nevěděl, kolik má
která banka rizikových investic.
Reálné problémy i vzájemná nedůvěra pak rozpoutaly finanční
krizi, která podle některých ekonomů předčí i tu asijskou z roku
1997.
FRANCIE I AMERIKA
JSOU NA ZÁPAD,
TEDY NALEVO
Vrásky na čele však nepřibyly
jen bankéřům a lidem, kterým
hrozí exekuce. Politici se totiž
zalekli poklesu popularity, který
hrozí pokaždé, když se lidé dostanou do nějakých potíží. Protože politika v dnešní době zasahuje do všech oblastí života lidí
a politici zejména před volbami
vzbuzují dojem, že nás mohou
vysekat ze všech problémů a vybudovat ráj na zemi, lidé je pak
obviňují ze všech svých problémů. A tak aby se politici vyhnuli
„mediálnímu lynčování“ za to,
že dělají málo, vyrážejí do boje
za práva obyčejných lidí a jejich
hlasy.
Typickým příkladem je Nicolas Sarkozy, který poté, co prohlásil, že by na finančních trzích
neměl vládnout zákon džungle,
kritizoval Evropskou centrální
banku (ECB) za to, že nesnížila
úrokové sazby. Tak francouzský
prezident odhalil „viníka“ nedostatku finančních prostředků.
Když ECB dva týdny předtím
sazbu nezvedla, přestože se to
dlouho očekávalo, Sarkozy zase
oznámil, že na tomto rozhodnutí
má svůj podíl a že to pomůže
zklidnit trhy.
Konzervativce Sarkozyho překoná snad jen konzervativec
Bush. Americký prezident chce
totiž pomoci lidem splácet půjčky na bydlení. Milionům Američanů, kteří nejsou schopni splácet svoje závazky, chce George
Bush poskytnout půjčky za nízký úrok se státní účastí. Americká vládní agentura pro bydlení se
poskytovatelům hypoték za jejich splátky zaručí, a ti se tak nemusí bát dalších problémů kvůli
nespláceným hypotékám a mohou vesele půjčovat komukoli,
bez ohledu na rizika. A všichni
jsou spokojeni. Člověka jen udivuje, že se na tak jednoduché řešení nepřišlo již dříve. Nicméně
finanční ústavy Spojených států se budou ještě muset vypořádat s žalobami klientů, kteří
banky viní z toho, že je dostatečně neinformovaly o možných
rizicích. A vzhledem k tomu, že
jde o zemi, v níž kuřáci úspěšně
žalují tabákové firmy za poškození zdraví, bude to ještě hodně
zajímavé.
Americká centrální banka
(Fed) na krizi reagovala stan-
economix
SKOČIT
Z DESÁTÉHO PATRA
Ekonomové rakouské školy
však upozorňují na to, že takovou politikou centrální banky
krize pouze oddalují, navíc přilévají olej do ohně, když pumpováním peněz do ekonomiky
zvyšují riziko inflace.
Jádrem problému zůstává to,
že si málokdo uvědomuje, že
odstranění rizika přinese mnohem větší problémy než užitek.
Pokud mají být odměňována
správná rozhodnutí, správné investice, musí být stejně trestána
špatná rozhodnutí a investice.
Na tom spočívá efektivita svobodného trhu. Jestliže se budeme snažit o vymýcení rizika důsledků špatných rozhodnutí,
vymýtíme tím i veškerou motivaci rozhodovat se správně. Pokud bude mít člověk jistotu, že
se mu při skoku z desátého patra
nic nestane, proč by neskočil?
Vždyť bude dole dřív... Autor: Miroslav Cvrček
Hledáme nové redaktor(k)y!
[email protected] Z
– 5 / 2007
Letní okurkovou sezonu
prolomila krize finančních
trhů. Neschopnost Američanů splácet hypotéky se
jako vlna šířila celým finančním sektorem nejen
v USA, ale i v Evropě či Asii.
Českou republiku problémy příliš nezasáhly, a tak
jsme v klidu mohli pozorovat prohlášení politiků,
kteří se za všech okolností
snaží lidem předvést, jak
jsou při takových potížích
prospěšní, a tím uhrát politické body.
Krize
na finančních
trzích:
oslava rizika
economix
názor
10
Aktuality
zpravodajství
NOVÉ VEDENÍ
BUDDY SYS TÉMU
Občanské sdružení Buddy Systém nedávno představilo své nové vedení v čele s prezidentem Tomášem Bortem a jeho zástupcem Lukášem Liebichem. Taktéž se volil
i nový výkonný výbor společně s pokladníkem – Martinou Nýčovou. Celé vedení si
vytýčilo za cíl především zvýšení prestiže
této organizace a povědomí i mezi společnostmi spolupracujícími s VŠE.
VELETRH GAUDEAMUS 2007
Ve dnech 30. 10. až 2. 11.
2007 proběhl v areálu brněnského výstaviště již 14.
ročník Evropského veletrhu pomaturitního a celoživotního vzdělávání GAUDEAMUS 2007. Veletrhu
se zúčastnila i VŠE, v jejímž stánku se prezentovaly všechny naše fakulty. Jedině Národohospodářskou fakultu však v Brně reprezentovali její studenti, což se setkalo
u zájemců o studium na VŠE se značnou
odezvou. Veletrh navštívilo celkem 28 913
studentů a 1292 pedagogů a bylo zde zastoupeno 144 vystavovatelů, 213 fakult a 1370
českých i zahraničních studijních oborů.
economix
– 5 / 2007
ZNÁMKA 4+ JIŽ PLATÍ
PRO VŠECHNY S TUDENT Y VŠE
Nový Studijní a zkouškový řád VŠE nyní
připouští, aby i těm, kteří nestudují v plánu
E, byla udělena známka 4+, tedy vlastně povolena opravná zkouška. Více informací
získáte u svých studijních referentek.
PŘEDNÁŠKA IEEP
Institut pro ekonomickou a ekologickou
politiku pořádá ve čtvrtek 15. 11. od 16.30
v pořadí již 4. seminář na téma „Jsou zálohy
na jednocestné nápojové obaly vhodným nástrojem na podporu recyklace?“. Přednášejícími jsou Ing. J. Slavík a Ing. Z. Kozel. Hosty budou nejen odborníci z řad IEEP, ale
rovněž experti z praxe. V případě zájmu je
nutné se přihlásit na e-mailu charvatova@
ieep.cz.
MEZINÁRODNÍ VĚDECKÁ
KONFERENCE NA VŠE
Mezinárodní vědecká konference Globalisation Challenges and New Trends of Governance se v Akademickém klubu VŠE
uskuteční 20. 11. 2007. Hostem konference
bude velvyslanec USA v ČR Richard W.
Graber a další zahraniční hosté z akademické a podnikové sféry. Další informace a registrace na ces.vse.cz/english.
S TUDENTI F5
VYHLAŠUJÍ „ŽLUTÝ TÝDEN“!
Studenti Národohospodářské fakulty VŠE
vyhlašují poslední listopadový týden, tedy
od 26. do 30. 11. 2007,
žlutým týdnem! V čem
to spočívá? Každý student Národohospodářské fakulty se jednoduše zúčastní tím, že si do školy na sebe oblékne něco žlutého (například tričko, mikinu,
pásek, ponožky...). Za to si může u své studijní referentky vyzvednout malý dárek.
Připojte se, oblékněte se do svěží žluté barvy a připomeňte si v sychravém podzimu
trošku hřejivého léta!
DEN S VŠE
PRO ABSOLVENT Y
V sobotu 24. listopadu se od 14 do 22 hodin koná v prostorách VŠE na Žižkově setkání absolventů s názvem Den s VŠE. Bohatý společenský a odborný program je
skvělou příležitostí k navázání nových kontaktů, setkání s bývalými spolužáky a profesory a především k seznámení s vizí vývoje
VŠE. Součástí programu je i vystoupení
obou našich hudebních těles, sboru Musica
Oeconomica Pragensis a Orchestru VŠE, na
schodech v atriu Rajské budovy od 15 hodin.
Vstup zdarma. Více na www.densvse.cz.
AEROBIKOVÁ SOBOTA NA VŠE
CTVS ve spolupráci s VŠTJ Ekonom Praha pořádá pro studenty, zaměstnance a absolventy VŠE 24. 11. 2007 Aerobikovou sobotu, a to v tělocvičně VŠE v přízemí SB.
Cena činí 100 Kč pro studenty VŠE a 150 Kč
pro zaměstnance a absolventy VŠE. Rezervace na [email protected].
DEN VĚDY
SCIENTIA PRAGENSIS
Pokud se chcete dovědět, co obnáší práce
ve výzkumu, a poznat špičku české vědy,
rozhodně nepropásněte Den vědy na pražských vysokých školách Scientia pragensia,
konaný v pátek 30. listopadu na VŠE. Záměrem této akce je přiblížit vědeckou činnost
na pražských univerzitách. Vstup je zdarma
a blok prvních přednášek začíná již v 9 hodin v RB101. Diskutovat můžete od 9.45
v místnosti RB209 a výstavní stánky vysokých škol na vás budou čekat v atriu Rajské
budovy.
2. ROČNÍK MODELU EU
Asociace pro mezinárodní otázky pořádá
2. ročník Modelu Evropské unie, simulace
zasedání Rady EU, určený studentům vysokých škol. Veškeré informace o projektu
a o tom, jak se přihlásit, naleznete na www.
studentsummit.cz. Uzávěrka přijímacího řízení je 1. 12. 2007, přípravná setkání proběhnou vždy v sobotu 9. 2. a 8. 3. 2008,
sama simulace zasedání proběhne 28. až
31. 3. 2008.
SEMINÁŘ NA TÉMA
SOCIALISMUS
Diskusní seminář z cyklu Hlavní ideologie současnosti na téma Socialismus, pořádaný Středočeským klubem Mladých konzervativců spolu s Občanským institutem
a nadací Konrada Adenauera, můžete navštívit ve středu 12. 12. od 18 hodin ve
Vzdělávacím centru MK (Zborovská 42,
Praha 5). Hosty jsou prof. Jan Sokol (významný český filozof, redaktor a politik)
a MUDr. Roman Joch (ředitel Občanského
institutu). Více na www.stredocesi.cz.
REK TOR S TA JEMNICÍ NF
VYS TOUPILI NA PLESU NF VŠE
Rektor Richard Hindls a tajemnice NF Lucie Wagnerová spolu 18. října 2007 vystoupili v průběhu 4. společenského večera Národohospodářské fakulty VŠE. Prof. Hindls
doprovodil na klavír Lucii Wagnerovou, která zazpívala písně My Way od Franka Sinatry a Pískovec od Lucie Bílé. Výborné výkony obou interpretů se setkaly s ovacemi
zpravodajství
11
Aktuality
FES TIVAL AKADEMICKÝCH
SBORŮ NA VŠE
Unie českých pěveckých sborů a VŠE pořádají v pátek 16. 11. od 19.00 v Nové aule
VŠE v rámci Mezinárodního dne studentstva zahajovací koncert festivalu Festa Academica 2007. Koncertu zaměřeného na hudbu 19. a 20. století se kromě souboru Musica
Oeconomica Pragensis zúčastní rovněž sbory z Brna, Ostravy, Plzně a Českých Budějovic. Průvodcem akce by měla být bývalá televizní hlasatelka Marie Retková. Součástí
programu je i udělení Ceny Jana Opletala
komorou Rady vysokých škol osobnosti, jež
se významně zasloužila o rozvoj akademické samosprávy. Vstupné je dobrovolné.
plného Majakovského sálu Národního domu
na Královských Vinohradech. Ples navštívilo asi 1 300 lidí.
BEETHOVENŮV
TROJKONCERT NA VŠE
V rámci 11. ročníku Mezinárodního hu-
debního festivalu v Městské části Praha 3 se
v úterý 13. listopadu od 20 hodin v Nové
aule VŠE konal Beethovenův trojkoncert.
Pod vedením Filharmonie Hradec Králové
zazněly skladby od Giuseppe Verdiho, Antonína Dvořáka a Ludwiga van Beethovena.
VÁNOČNÍ KONCERT MUSICA
OECONOMICA PRAGENSIS
Jako každý rok i letos 20. 12. pořádá pěvecký soubor Musica Oeconomica Pragensis Vánoční koncert v kostele sv. Salvátora
(Salvátorská 1, Praha 1, poblíž Pařížské ulice). Tímto jsou zváni všichni, kdo si rádi poslechnou tradiční vánoční koledy a pastorely, nevyjímaje Českou mši vánoční od J. J.
Ryby. Vstupné je dobrovolné. Autorka: Kateřina Imríšková
Magazín Economix je nyní
nově k dispozici také ve stojanech umístěných v knihovnách
VŠE na Žižkově a na Jižním
městě. Na Žižkově jej najdete
v knihovně proti vchodu vlevo
u pultu, kde se vydávají klíče
k odkládacím skříňkám (foto 1)
a na Jižním městě jej najdete na
chodbě v první odpočinkové
zóně se sedačkami vlevo od
knihovny u okna (foto 2).
Economix si rovněž můžete
ve formátu PDF stáhnout z našich (zatím provizorních) webo-
1
2
vých stránek www.economix.cz,
kde najdete i informace o Ekofórech a kulturních akcích, které
pro vás připravuje studentské
sdružení EKONOM.
Magazín Economix si můžete
přečíst i na nástěnce č. 2.4 umístěné ve druhém patře Staré budovy VŠE na Žižkově (naproti nástěnce „Hydepark“ s inzeráty).
S určitým zpožděním si lze
magazín Economix po předchozím objednání prezenčně půjčit
i v Národní knihovně, kde je archivován v povinných výtiscích.
Vaše připomínky, dotazy, upozornění a náměty nám můžete
posílat na e-mailovou adresu [email protected], kde se
nám můžete přihlásit i v případě,
že byste se chtěli stát součástí
naší redakce.
Věříme, že jsme pro vás připravili dostatek možností, jak si
magazín Economix obstarat
a přečíst kdykoli budete chtít.
Vážíme si vašeho zájmu, který je
pro nás velkou výzvou.
Martin Steiner
předseda
EKONOM,
sdružení studentů ekonomie
[email protected]
economix
Již čtvrtý semestr je vám
zdarma k dispozici studentský magazín Economix, který distribuujeme
(rozdáváme) v prostorách
VŠE na Žižkově a na Jižním městě. Jelikož váš zájem o magazín neustále
roste a vzhledem k tomu,
že jeho poslední vydání (č.
4/2007), které vyšlo 9. října 2007, bylo rozebráno
během dopoledne téhož
dne, rozhodli jsme se, počínaje tímto vydáním, které právě držíte v ruce, navýšit náklad magazínu ze
3 000 na 4 000 výtisků.
– 5 / 2007
Jak si lze opatřit magazín Economix?
12
reportáž/rozhovor
Ekofórum s Ing. Ivanom Miklošom
budúcnosť Slovenska pri súčasnej vládnej garnitúre, Mikloš odpovedal, že politické jednanie súčasnej vlády sa neprejaví ihneď.
Ekonomika bude ešte najbližšie dva až tri roky stabilne rásť,
ale záleží na tom, či dnešná vláda tento rast bude schopná udržať
dlhodobo.
economix
– 5 / 2007
V stredu 10. októbra vystúpil pred päťsto študentmi v Novej aule Vysoké školy ekonomické
v Praze Ivan Mikloš. Jeho
prednáška s názvom „Reformy, rozšírenie a konkurencieschopnosť EÚ. Kedy
a ako EÚ zastaví zaostávanie?“ zaujala študentov
natoľko, že nakoniec zožal nejeden potlesk.
V úvode stručne predstavil život a zmeny v globalizujúcom
sa svete. Predovšetkým uviedol, že globalizácia predstavuje
čím ďalej, tým väčšiu konkurenciu a preto je na prežitie potrebné zvoliť správnu stratégiu. Názorný príklad sa dá nájsť na dovoze. Pred 40 rokmi sa dovážalo
iba 10 % výrobkov z rozvojových
krajín, no dnes je to už 50 %. Dochádza pri tom i k delokalizácii,
keď investori odchádzajú podnikať do krajín, kde na to majú
lepšie podmienky. Mikloš podotkol, že táto skutočnosť sa netýka iba investorov, ale tiež právnických, účtovných i mnohých
ďalších spoločností z oblasti služieb. Budúcnosť firmy alebo jednotlivca teda spočíva v tom, aby
boli čím ďalej, tým viac konkurencieschopnejší a prispôsobivejší. Za dôležité v ekonomike považuje Mikloš udržateľný rast, bez
ktorého sa nedá dosiahnuť vysoká úroveň života. Inšpirujúce
môže byť napríklad Írsko, ktoré
do Európskej únie vstúpilo v roku 1973 a za 25 rokov členstva sa
mu podarilo dostať z pôvodných
50 % na 140 % priemeru úrovne EU. Opakom zas je napríklad
bývalé Československo alebo Argentína, z ktorých sa v minulosti
kvôli nízkej miere ekonomickej
slobody, konkurencie a ďalších
aspektov stali z bohatých krajiny
chudobné. Mikloš ďalej vysvetlil, že hospodársky rast EU sa celkovo znižuje, a to predovšetkým
z dôvodu obmedzenia hospodárskej slobody. Ako je to možné?
Cieľom EU deklarovaným v Lisabonskej stratégii z roku 2000
bolo, stať sa do roku 2010 konkurenčnejšou ekonomikou než Spojené štáty. V roku 2005 však bola
EU nútená uznať, že je v plnení tohto cieľa neúspešná a že bol
nereálny, keď celá stratégia mala
Zvukový záznam prednášky je
k dispozícii na www.economix.cz.
120 priorít. „Keď máte 120 priorít, nemáte ani jednu,“ vysvetlil Mikloš najväčší problém Lisabonskej stratégie.
V druhej časti svojej prednášky
sa Mikloš presunul k slovenským
reformám. Povedal, že reformy
sú zamerané na vysokú mieru
ekonomickej slobody, zlepšenie
podnikateľského prostredia, zvýšenie priestoru pre investície, zníženie prerozdeľovania, atď. V roku 2000 malo Slovensko o 4 %
nižší rating ako ČR, no dnes už
je tento ukazovateľ v prospech
Slovenska. Asi najznámejšou zo
slovenských reforiem je reforma daňového systému. Základným efektom bolo zjednodušenie
systému. Názorne na tabuľke vo
svojej powerpointovej prezentácii ilustroval veľké množstvo rozličných sadzieb v predošlom systéme, ktoré boli reformou zredukované na jednu jedinú vo výške
19 %. Rovnako upozornil, že sa
na Slovensku znížila daň z dividend, darovacia daň, dedičská daň
a daň z prevodu nehnuteľnosti.
Nezabudol i jemne porovnať slovenskú daňovú reformu s českou.
Podľa neho došlo na Slovensku
k daňovej reforme v širšom slova
zmysle. Na Slovensku bola totiž
prijatá rovná daň z príjmu fyzických osôb, na rozdiel od ČR, kde
je po reforme iba medzná sadzba.
Zároveň je na Slovensku rovnaká
sadzba pre dane z príjmu fyzických i právnických osôb a zrušila sa väčšina odpočítateľných položiek. Nie všetky krajiny, ktoré
urobili daňovú reformu, zjednodušili svoje systémy až takto razantne. Slovensko v tomto bolo
podľa Mikloša o dosť dôslednejšie, než napríklad ČR. Záverom
k tomuto bloku ešte dodal, že reformy nie sú iba ekonomickým,
ale aj politickým procesom. Ako
najväčších propagátorov sloven-
skej daňovej reformy vo svete uviedol práve jej kritiky, ako
napríklad dnešného prezidenta
Francúzska Nicolas Sarkozyho,
či bývalého nemeckého kancelára Gerharda Schrödera, ktorý
ju označili za daňový dumping.
O slovenských reformách sa písalo v zahraničných médiách, ktoré, spolu s odborníkmi ich kritiku zbadali neoprávnenú a upreli
na Slovensko pozornosť investorov. Daňové reformy nevedú
k rozpočtovým deficitom. Naopak od roku 2005 sa dá na Slovensku pozorovať nárast príjmov
z daní. Naviac sa zlepšenie netýka iba príjmov z daní, ale rastie
i zamestnanosť.
Ďalej sa bývalý slovenský
minister financií vyjadril k budúcnosti Slovenskej republiky.
Uviedol, že súčasná vláda už po
roku vlády reformy veľmi nemení. Došlo len k dvom malým kozmetickým zmenám v daňovej reforme. Nešlo by to inak, pretože
väčšie zmeny by zhoršili fiškálnu
pozíciu SR a súčasná vláda nechce
robiť nepopulárne kroky. Mikloš
je presvedčený o troch základných predpokladoch reforiem,
ktoré vedú k priblíženiu sa európskemu tigrovi - Írsku: udržať už
dokončené reformy, zreformovať
slabé stránky krajiny a podporovať rozvoj znalostnej ekonomiky,
teda vedu a školstvo.
Na záver vymenoval štyri čísla,
t.j. 4 % svetovej populácie, 25 %
HDP sveta, 40 % svetových výdajov na vedu a výskum a 70 %
rizikového kapitálu sveta. Všetky
tieto čísla sa týkajú USA. V čom
tkvie podľa Mikloša úspešnosť
tejto krajiny? V sile kapitálového
trhu a tým vznikajúcich kvalitatívnych odlišnostiach.
Na konci prednášky nechýbal priestor na otázky. Na jednu z položených otázok, ako vidí
Česká republika bude mať
od budúceho roka rovnú daň.
Spolupracovali českí odborníci pri príprave novej českej daňovej reformy so slovenskými
expertmi?
Ja som konkrétne niekoľkokrát bol na stretnutí s vtedy ešte
tieňovým ministrom financií, pánom Tlustým. Priamo som ale na
príprave reformy neparticipoval.
Pokiaľ viem, tak moji kolegovia Richard Sulík a Peter Pažitný spolupracovali práve s pánom
poslancom Tlustým.
Ako vidíte hlavné rozdiely medzi slovenskou a českou rovnou
daňou?
Rozdiel je v tom, že ide o rovnú daň iba v užšom slova zmysle na rozdiel od slovenskej, ktorá
je rovnou daňou v širšom slova
zmysle. V užšom, pretože česká
rovná daň je jediná marginálna
sadzba dane z príjmu fyzických
osôb, čo je rovnaké ako na Slovensku, ale na Slovensku zároveň platí, že rovnaká sadzba je aj
v prípade dane z príjmu právnických osôb. Toto v Čechách neplatí. Nejde len o tento formálny
rozdiel. Vecný rozdiel je v tom,
Slovenská ekonomika rastie
v posledných rokoch nebývalým tempom, nezamestnanosť
sa stále znižuje. Akú veľkú zásluhu na tom má daňová reforma a akú ostatné, nedaňové reformy?
Ťažko to kvantifikovať. Celkom určite je to zásluha toho, že
reformy boli urobené komplexne a aj pomerne razantne a radikálne. Pokiaľ chcete zmeniť systém, tak platí, že zmeny musia
byť dostatočne široké a hlboké.
Ak nie sú, tak sa nemení fungovanie systému a náklady potom
môžu byť väčšie než efekty. Preto sú polovičaté alebo čiastočné
reformy niekedy horšie než nič.
Takže neviem to kvantifikovať,
ale daňová reforma v tom hrala
veľkú rolu, a to nie len z hľadiska
toho priameho efektu zjednodušenia podnikateľského prostredia, menších daňových únikov,
väčšej motivácie k investíciám
i k práci, ale určite aj toho nepriameho, pretože daňová reforma sa stala veľmi účinným
a efektívnym marketingovým
nástrojom zvyšovania povedomia o Slovensku, zatraktívnenia
Slovenska ako destinácie pre investorov.
Taktiež sme mali trochu šťastie
z hľadiska načasovania. My sme
daňovú reformu pripravovali do
roku 2003, do platnosti vstúpila
v roku 2004 a v tom istom roku
sme vstúpili do Európskej únie.
Aj preto vzbudila pozornosť a aj
preto najväčšiu reklamu jej urobili vtedajší (nemecký) kancelár
Schröder, francúzsky minister financií Sarkozy a premiér Švédska Persson. Tí kritizovali daňové reformy v nových členských
krajinách a tvrdili, že znamenajú neférovú daňovú konkurenciu alebo „daňový dumping“, čo
je nezmysel. Oni vlastne k tejto
téme pritiahli veľkú pozornosť
médií vo svojich krajinách. Pri
analýzach tohto problému absolútna väčšina biznismenov, investorov, ale aj analytikov chválila slovenskú daňovú reformu.
To bolo jedným z dôvodov zvý-
votnícka reforma, kde dochádza
k zásadnému narušeniu.
Opačným príkladom je daňová reforma, ktorá bola pred voľbami cieľom najväčších útokov.
Tam došlo k dvom, trom kozmetickým zmenám, ktoré vlastne
nijak zásadne nenarušili fungovanie daňového systému.
šeného prílivu investícií na Slovensko.
há chyba bola v tom, že ponuková časť reformy, ktorá mala znížiť nadmernú ponuku, nadmerné
kapacity, znížiť neefektívnosť
systému, sa oproti tej dopytovej
časti oneskorila o rok a pol. To
spôsobilo, že ľudia až do volieb
veľmi citlivo vnímali náklady reformy, poplatky a podobne, ale
ešte neboli viditeľné tie pozitívne výsledky a ani im to nikto nevysvetľoval kvôli nedostatočnej
komunikácii. Vďaka tomu bola
tá reforma najzraniteľnejšia.
Prečo nie sú zrušené ostatné
reformy? Nie že by sa nerobilo
vôbec nič, Fico sa pokúsil o zmeny. Ale on nemôže, pretože zmeny v daňovej oblasti by napríklad znamenali veľké rozpočtové
dôsledky a tam ho nepustí euro.
Sme (Slovensko) v ERM2 a musíme plniť „Maastricht“. Fico sa
okrem toho zaviazal vstúpiť do
eurozóny. Čo sa týka iných reforiem, tak pôsobí aj tlak verejnosti,
tlak záujmových skupín i opozície.
Súčasná vláda, a predovšetkým premiér Róbert Fico, vaše
reformy kritizuje. Pritom sa tie
reformy behom roka novej vlády zásadne nezmenili.
Áno, to je veľmi zaujímavá
otázka. Róbert Fico pred voľbami na tvrdo sľúbil, že zruší všetky reformy. Zaviazal sa, že dane
vráti do predchádzajúceho stavu. Zároveň platí, že Fico a jeho
strana sú vo vláde vysoko dominantní. Ficova strana má 11 zo 16
členov vlády. Ďalšie dve strany
HZDS a SNS sú vo vzťahu k reformám ambivalentné. Pre ne nie
je dôležité, či reformy budú alebo nie, pre ne je dôležité byť vo
vláde. Z tohto pohľadu sa zdá,
že Fico by mohol reformy zrušiť, pretože mu v tom nikto nebude brániť, tá sila tam je. Naproti tomu, ako ste správne hovorili,
reformy v zásade rušené nie sú
s výnimkou jedinej, a to je zdra-
Prečo to tak je?
Tá zdravotnícka reforma sa
ruší preto, že bola najhoršie vnímaná verejnosťou, ale aj preto,
že v tej reforme došlo i k istým
chybám. Nie že by bola zlá obsahovo, ona bola v zásade správna,
ale dve hlavné chyby, ktoré ja vidím, sú tieto. Po prvé: ministrom
zdravotníctva bola veľmi podcenená komunikácia ak smerom
dovnútra k lekárom a sestrám,
tak aj navonok k verejnosti. Dru-
Príkladom môže byť reforma
trhu práce, kde sme v roku 2003
výrazne liberalizovali zákonník
práce, čím sa značne spružnil trh
práce. Fico bol toho veľkým kritikom a sľúbil, že to vráti späť, že
zákonník práce musí ochraňovať
zamestnancov. Je to typický príklad toho, prečo je tak ťažké reformy rušiť. Ministerstvo práce
pripravilo novelu zákonníka práce, ktorá bola veľmi zlá a naozaj
vracala situáciu pred rok 2003.
Ale vznikla obrovská kritika nielen zo strany opozície, ale aj zo
strany zamestnávateľov, médií,
odborníkov a analytikov, pretože
dnes je evidentné a zjavné a medzi ekonómami je zhoda v tom,
že čím je pracovný trh pružnejší,
tým lepšie pre ekonomický rast
i zamestnanosť a tvorbu nových
pracovných príležitostí. Inak povedané ochranársky zákonník
práce je v konečnom dôsledku
proti zamestnancom. Výsledkom
tohto tlaku bolo to, že návrh novely, ktorý bol už vládou schválený, sa potom podarilo zásadne
zmeniť. To, čo nakoniec prešlo,
síce zhoršuje stav, ale zďaleka
ten stav nevracia pred rok 2003.
Ďalšie oblasti, kde Fico útočí a chce narušiť reformy, je dôchodková reforma, kde chce oslabiť druhý kapitalizačný pilier.
Je to tým, že nedôveruje súkromnému vlastníctvu. Čím silnejší je
kapitalizačný pilier, tým slabší je ten priebežný, a tým menšia je kontrola vlády a štátu nad
desiatkami a stokami miliárd korún. Tým druhým dôvodom je to,
že čím viac by sa podarilo oslabiť druhý pilier, tým viac by teraz mohla vláda míňať. Náklady
na druhý pilier sú súčasťou verejných výdajov, vstupujú do deficitu. Pre ilustráciu: keby ľudia
odvádzali v druhom pilieri namiesto deväť percent len šesť,
ako navrhuje kabinet, tak by Ficova vláda mala o desať miliárd
viac, a to bez okamžitého dôsledku na verejné financie. Ale samozrejme by poškodil všetkých
tých spotrebiteľov a do budúcnosti by to spôsobilo neudržateľnosť verejných financií a ovplyvnilo výšku dôchodkov.
Iný príklad ataku proti súkromnému sektoru a nevládnym inštitúciám je útok proti zdravotným poisťovním. My
máme šesť zdravotných poisťovní, dve sú verejné, štyri súkromné. V posledných rokoch
economix
že rovnaká sadzba u dane z príjmov fyzických a právnických
osôb a vlastne všetkých príjmov
umožňuje o mnoho lepšie a zásadnejšie zjednodušenie daňového systému. A toto je hlavný rozdiel medzi českou a slovenskou
reformou. Za najväčšiu slabinu
českej reformy považujem to, že
sa nepodarilo zásadné zjednodušenie systému. Neexistuje jediná sadzba pre právnické aj pre
fyzické osoby. Pri rovnej dani
z príjmov fyzických osôb sa dalo
urobiť väčšie zjednodušenie, ale
nedošlo k tomu.
Toto je taký technický pohľad.
Ja samozrejme viem, že je to zároveň viac politický problém.
To, že je to menej komplexná,
menej zásadná daňová reforma
oproti tej slovenskej, je zrejme
spôsobené politickou situáciou,
tou veľmi tesnou väčšinou a tým,
že za daného stavu asi nebolo
možné urobiť viac. Takže českú daňovú reformu ako súčasť
reformy verejných financií považujem za krok správnym smerom, i keď sa dalo teoreticky urobiť viac a ísť ďalej.
– 5 / 2007
13
rozhovor
14
rozhovor/ Ekofórum
sa vďaka konkurencii poisťovní znižoval počet poistencov vo
verejných poisťovňách, pretože
tie súkromnejšie sú efektívnejšie. Tomu chce vláda zabrániť.
Boli návrhy na zrušenie súkromných poisťovní. Teraz predložili
zákon, ktorý im zakazuje vytvárať zisk, čo je zrejme v rozpore
s ústavou. Hlavným motívom je
zase to, že chcú mať pod kontrolou čo najviac zdrojov, čo najväčšiu časť ekonomiky.
Aký je to pocit, keď plody vašej práce žne niekto iný?
Je to súčasť politického života
a je treba sa s tým zmieriť, ale nie
tak, aby sme s tým nerobili vôbec
nič. Na jednej strane je človeku
ľúto, že sa búra niečo, čo evidentne funguje a čo bolo ťažko vybudované. Na druhej strane je
to dobrý pocit v tom, že to malo
zmysel, že tie výsledky v raste
ekonomiky a poklese nezamestnanosti jasne ukazujú, že to bola
správna cesta a navzdory tomu,
že vládne taký zásadný odporca reforiem, nemôže s tým urobiť toľko, koľko by možno chcel.
Podstatné je, že má zmysel bojovať, čo som ukázal na príklade
trhu práce. My si kladieme ako
našu základnú agendu obranu
reforiem, ale i kroky, ktoré budú
potrebné do budúcna. Takže je
stále čo robiť a nie je čas na nejakú frustráciu.
Je podľa vás rozumné založiť
hospodársky rast v ČR a SR na
priemysle, hlavne na automobilovom?
Ja nepovažujem automobilový priemysel, alebo priemysel
ako taký za problém. Je prirodzené, že naše ekonomiky majú
najväčšiu komparatívnu výhodu
v masovej priemyslovej veľkovýrobe. To je proste prirodzené.
Kľúčové však je, aby sme robili
takú politiku, nech nedoplatíme
na to, že tieto komparatívne výhody sa budú postupne znižovať.
Keď sa budú robiť rozumné kroky v zmysle uskutočnenia a udržania reforiem a podpory znalostnej ekonomiky (tá je tam
kľúčová), potom máme šancu
byť dlhodobo úspešní, ako nap-
ríklad Írsko, tým, že sa bude reštrukturalizovať ekonomika, že
tie výroby, v ktorých nebudeme
konkurencieschopní, budú odchádzať. Ekonomika však bude
fungovať tak pružne, že bude
schopná vytvárať nové pracovné
príležitosti, dokonca v odvetviach s vyššou pridanou hodnotou. To je typický príklad Írska.
Tým by som sa vrátil k tomu, čo
je dôležité pre Slovensko. Udržanie reforiem, prevedenie
zmien a reforiem tam, kde sú slabé miesta, a rozvoj a podpora
znalostnej spoločnosti, nie len
tým, že tam budeme dávať viac
peňazí, ale taktiež tým, že nastavíme mechanizmus fungovania
v týchto oblastiach tak, aby to
bolo efektívne.
Myslíte si, že Slovensko príjme euro v roku 2009? Nová
slovenská vláda prijala tento
záväzok vášho kabinetu.
Ja by som bol veľmi rád, keby
ho prijala, pretože to bola jedna
z našich priorít. Fico ten záväzok
prijal ani nie preto, že by bol presvedčený, že je to dobré pre ekonomiku, ale pretože musel. Keď
pri zostavovaní vlády prehlásil,
že ešte nie je isté, či Slovensko
euro príjme, trhy znervózneli.
Koruna oslabovala a Slovenská
národná banka minula na intervencie skoro tri miliardy eúr za
pár dní. Pod vplyvom toho potom Fico vystúpil a prehlásil, že
vláda euro príjme.
Na Slovensku donedávna prevládal veľký optimizmus v tom,
že sa euro podarí prijať. Ja som,
naopak, veľmi skeptický a po
prvý raz som varoval vládu už
v máji tohto roku, pretože existujú zásadné dôvody na spochybnenie udržateľnosti maastrichtských kritérií, kvôli chybným
krokom vlády. O mesiac neskôr
tieto obavy vyjadrila Európska
centrálna banka a v septembri
Eurostat. Dnes sa obávam, že
vstup do eurozóny je ohrozený.
Myslím, že rok 2009 je optimálny na vstup do eurozóny. Obávam sa však, že ak sa nám do
eurozóny nepodarí vstúpiť v roku 2009, tak to potom nebude
skôr než o štyri nebo päť rokov
neskôr. Rok 2010 je totiž volebný a prijatie eura by bolo politicky riskantné. V ďalších rokoch
hrozí podobný vývoj ako v Litve. Ako náhle raz nebudeme akceptovaní, tak potom hrozí, že sa
politika uvoľní a dôjde k vyšším
rozpočtovým deficitom.
Autor reportáže a rozhovoru:
Pavlína Máčalová
economix
– 5 / 2007
Prezentace vítězů soutěže Generali Top Talent 2007
za účasti ministra Petra Nečase
Studentské sdružení EKONOM pořádá ve středu 21.
11. 2007 v 18 hodin v Nové aule VŠE přednášku
ministra práce a sociálních věcí RNDr. Petra Nečase na téma Důchodová
reforma, a to v rámci cyklu Ekofórum u příležitosti
prezentace vítězných prací ze soutěže Generali Top
Talent 2007.
Na tomto speciálním Ekofóru
budou prezentovány práce, které
zvítězily v soutěži Generali Top
Talent 2007 na téma Návrh koncepce penzijní reformy v ČR, a
to přímo jejich autory; shodou
okolností jde ve všech případech
o studenty nebo nyní již absolventy VŠE.
Vítězem soutěže se stal Jan
Krejsa (cena 100 000 Kč), dru-
hý byl Martin Svoboda (cena
60 000 Kč) a na třetím místě se
umístil Jan Kordík (cena 40 000
Kč). Ceny jim byly v pražském
sídle společnosti Generali Pojišťovna, a. s., oficiálně předány na
konci června tohoto roku členem
představenstva, Ing. Štefanem
Tillingerem.
Porota ve složení Ing. Jaroslav
Mlynář, CSc. (předseda představenstva a generální ředitel Generali Pojišťovna, a. s.), Ing. Štefan
Tillinger (člen představenstva a
ředitel resortu obchodu a životního pojištění Generali Pojišťovna,
a. s.), Jiří Werner (zástupce GŘ,
výrobní a obchodní ředitel Economia, a. s.), Doc. Ing. Tomáš Ježek, Csc. (KHP VŠE, AFIZ ČR),
Doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc. (děkan NF VŠE), Ing. Miroslav Zámečník (konzultant) a Jaroslav
Skalický (redaktor ČRo 1-Radi-
ožurnál) vybírala ze 14 odevzdaných prací.
Po krátké prezentaci vítězných
prací vystoupí na téma Důchodová reforma ministr Petr Nečas. Večerem bude provázet již
tradičně Aneta Pouchová z Podnikohospodářské fakulty VŠE a
předseda představenstva Generali penzijní fond, a. s., Ing. Petr
Hájek. V diskusi bude připraven
odpovídat na otázky publika i
člen představenstva společnosti Generali, Ing. Štefan Tillinger, který také vyhlásí další ročník soutěže - Generali Top Talent
2008.
Každé Ekofórum je volně přístupné všem studentům VŠE. 15
Vlézt do obrovské auly zaplněné do posledního místa na židlích i na podlaze – to chce pořádnou odvahu. Zvlášť když jste přírodovědec a ministr
životního prostředí a oni zanícení ekonomové. Vy jim máte představit ekologickou daňovou reformu a oni vám mají klást dotěrné dotazy. Martin
Bursík obstál. Místopředseda vlády přednášel 10. října vpodvečer dvě hodiny studentům VŠE na pozvání OIKOS Praha.
Přednášku o ekologické daňové reformě
(EDR), doplněnou elegantní prezentací, zahájil ministr krátkým exkursem do zahraničí
a vývojem reformy v české kotlině. Hlavními principy, o něž se od ledna zaváděná
EDR bude opírat, je vyšší spotřební daň na
přírodní statky podle zátěže kladené na životní prostředí a snížení nákladů na pracovní sílu (sazby sociálního pojištění). Reforma
bude výnosově neutrální, daňová zátěž se
tak v úhrnu nezvýší.
Smyslem EDR je vyslat jasný signál o ceně různých přírodních statků včetně externích nákladů způsobených jejich využíváním. Hlavním mechanismem EDR je tržní
princip s korekčními nástroji, jako jsou dotace na využívání obnovitelných zdrojů
v domácnostech a garance výkupu a ceny
pro výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů. Ze spotřební daně budou vyjmuty zdroje
energie, které jsou ekologicky přijatelné,
například zemní plyn jako most k obnovitelným zdrojům. ČR tak podle Bursíka jako jediný stát v Evropě zavede dvojí zdanění uhlí
– na vstupu jako suroviny a na výstupu zdaněním vyrobené elektřiny.
„Jinou alternativu než obnovitelné zdroje
nemáme,“ vyvracel Bursík námitku, že tyto
zdroje nestačí. Podmínky České republiky
umožňují využití všech druhů obnovitelných energií, i když fotovoltaiku považuje
Bursík za nejperspektivnější. Bursík zdůraznil, že i v ČR máme špičkové výrobce technologií zaměřených na obnovitelnou energii, kteří figurují na předních místech
německého trhu.
Fáze přeměny primárních zdrojů energie
na elektřinu a teplo je oblastí s největším potenciálem energetických úspor. Z toho vy-
chází i tlak na změnu energetické politiky
ČR a také na ČEZ, v němž je stát majoritním
vlastníkem, aby investoval své značné zisky
do zavádění nejlepších dostupných technologií (BAT) a přechodu na obnovitelné zdroje. Spolu s novou energetickou koncepcí je
rovněž třeba prosazovat cestu energetických
úspor formou nových standardů pro elektrické spotřebiče a norem nízkoenergetických
Přednášku ministra Martina Bursíka na VŠE
pořádal OIKOS Praha (oikos.vse.cz).
– 5 / 2007
k
í
s
r
u
B
n
i
t
r
a
M
é
k
c
i
g
o
l
o
k
na VŠE o e ormě
daňové ref
domů. „V Německu se výkon jedné jaderné
elektrárny spotřebuje jen pro napájení standby režimů spotřebičů,“ uvedl Bursík.
Další oblastí, které se ministr životního
prostředí věnoval, byla auta. Řeč přišla na
povinné přimíchávání biopaliv do pohonných hmot, úspory při snižování hmotnosti
automobilů a nutnost zpřísnit státní technické kontroly. Auta vyhovující pouze méně
přísným emisním normám, než je Euro 4,
Bursík označil za „jurský park“. Sám také
pozval studenty, aby se po přednášce podívali na fungování elektromotoru v jeho hybridním voze Lexus.
Bursík nezaváhal ani při dotazech z publika. Přehledně zdůvodnil rezervovaný postoj
Strany zelených, jejímž je předsedou, k jaderné energii. Ochranu globálního klimatu
označil za nejdůležitější současnou výzvu
a elegantně vyvrátil některé k vlivu působení člověka na klima skeptické názory z publika. „Spíš je to naopak – ne vědci, ale vy říkáte, že země je placatá a Kepler
s Koperníkem jsou Mezivládní panel pro
změny klimatu,“ ohradil se proti pochybám,
že ani vědci v historii nemuseli mít vždy
pravdu. Pro studenty lačné ekonomických
argumentů také zmínil argumentaci uvedenou ve Sternově zprávě. „Nejsme v situaci,
kdy bychom zvažovali hrozbu – my už v tom
jedeme,“ shrnul pohled světového společenství na klimatickou změnu.
Dlouhé dvě hodiny ustál ministr Bursík
s čistým štítem. Sál ekonomů nezklamal ani
po odborné stránce. „Tak jsme asi hotoví,“
zakončil v půl desáté dotazy energický Bursík. „A já taky,“ doplnil upřímně. Autor: Kateřina Husová
[email protected]
NF, Ekonomika a správa životního
prostředí, 1. ročník navazujícího studia
economix
reportáž
16
zpravodajství
economix
– 5 / 2007
„Bydlím na koleji.“ Takto
mohou reagovat na otázku, jak jsme na tom s bydlením, jen ti šťastnější
z nás mimopražských studentů. Záměrně říkám, že
ti šťastnější, protože ne
všem studentům naší školy se dostane práva místo
na koleji získat.
Pokud jde o studenty prvního
ročníku, dá se říci, že téměř
všichni, kteří o kolej zažádali, ji
také dostali, a to hlavně díky
dvojnásobnému bonusu za dojezdovou vzdálenost. Dvojnásobný koeficient se vztahuje na
začínající studenty jak bakalářských, tak magisterských oborů.
Nejlépe jsou na tom studenti
doktorandského programu, ti se
mohou pochlubit koeficientem
3. Když už jsme zabrousili do
koeficientů, je tu ještě jedna zajímavost, podstatná hlavně pro
pilnější jedince, kteří si chtějí
udržet kolej i ve vyšším ročníku,
i když je vzdálenost jejich bydliště od Prahy relativně malá.
Pro všechny studenty bakalářského a navazujícího magisterského studijního programu se
v případě potřeby (například
rovnost bodů) započítává ještě
hodnota studijních výsledků.
A to jako poměr součtu získaných a ztracených kreditů za celou dobu studia vynásobený koeficientem dosaženého semestru,
tedy semestru, ve kterém žadatel
k uvedenému datu studoval.
Vzhledem k tomu, že letos podalo žádost o ubytování o 300
studentů více než minulý rok
a koleje bohužel nejsou nafukovací, vzniká mnoha studentům
problém zvaný „nemám kam
složit hlavu“. Jak je již psáno
výše, tento problém se naštěstí
většiny prváků netýká, ale jiná
situace je například u studentů
vyšších ročníků, kteří jsou kvůli
takovéto situaci nuceni shánět
v Praze „levné“ priváty nebo ještě hůře: spát někde u příbuzných
či známých. Ideální je v takové
situaci vlastní byt, nejlépe pár
metrů od náměstí W. Churchilla,
jenže komu z nás mimopražských studentů se toto poštěstí?
Je tedy jasné, že v takovéto situaci, kdy mnozí studenti nedostanou kolej, jsou nuceni shánět
si náhradu a zároveň doufat, že
v některém z mnoha kol nakonec
ubytování dostanou. Bohužel
Jak nevykolejit,
když není místo
na koleji
existují i tací, kteří si sice kolej
drží, ale vůbec na ní nepobývají.
Jsou tak zapsáni jen papírově
a kolej mohou pronajímat úplně
jiné osobě bez vědomí Správy
účelových zařízení (SUZ) nebo
ji nevyužívají vůbec. Variant je
samozřejmě ještě více. Podstatné je, že lidé, kteří mají o kolej
opravdový zájem a poctivě procházejí jednotlivými výběrovými koly, nakonec třeba ani nic
přiděleno nedostanou. SUZ bohužel nemá žádné mechanismy,
jak zjistit, zda student, který za
kolej platí, na ní skutečně i bydlí
či si nedrží jen prázdnou místnost. Ono to v podstatě ani SUZ
moc nezajímá, jelikož zde jde
především o peníze. Čili pokud
ubytovaný platí ze svého účtu
inkasem od 10. do 20. dne každého měsíce, případně po překročení tohoto data i penále
10 Kč za každý den, je vše v pořádku a SUZ nemá důvod po
čemkoli pátrat. Navíc je velmi
komplikované to zjišťovat a prokazovat. Může však nastat situace, že se nepřítomnost studenta
skutečně prokáže, a v takovém
případě dostává výpověď. Ta je
jednoměsíční a počíná běžet prvním dnem měsíce následujícího
po doručení výpovědi.
Pokud už někdo prochází výběrovými koly, zajisté je dobré
vědět, že obecně největší šance
je dostat se na kolej „E“ na Jarově, protože je mezi studenty nejméně žádaná. Je to mimo jiné
dáno také menší mírou komfortu
na této koleji. Na druhé straně
spektra stojí Rooseveltova kolej,
po které je velká poptávka,
ovšem student, který je zde ubytován, musí být připraven zaplatit nějakou tu korunu navíc (viz
ceník na suz.vse.cz). Pokud někdo hodlá bydlet právě na Rooseveltově koleji, měl by počítat
s cenovým rozmezím od 72 do
91 korun za lůžko a den. Cena se
samozřejmě, jako i na jiných kolejích, odvíjí od počtu lůžek na
pokoji. Nejlevnější je nečekaně
Jarov I.E, kde se dá přebývat za
cenu od 46 do 54 korun za den.
Dalšími často vyhlíženými destinacemi jsou koleje Jarov A a B.
Na těchto kolejích je možno ubytovat i studenty prvních ročníků,
ale je to výhodné jen pro ty, kteří
mají valnou většinu výuky na
Žižkově, navíc v případě kvalitnějšího ubytování mají přednost
studenti vyšších ročníků. Jestliže
je jasné, že student ubytování
nesežene, může zkusit kontaktovat koleje jiných vysokých škol:
UK ([email protected],
224 933 825),
ČVUT ([email protected],
234 678 387), VŠCHT
([email protected],
220 447 120).
I na našich kolejích totiž bydlí
studenti jiných škol. Na koleji
Vltava se lze setkat s lidmi z FAMU a DAMU. Je tomu tak proto,
že SUZ má povinnost vyčlenit
tato lůžka vzniklá při dělení koleje s UK. Celkem je pro ně vyhrazena kapacita něco málo pod
100 lůžek.
Každoročně je také na našich
kolejích ubytováno kolem tří stovek zahraničních studentů z výměnných pobytů, což je dobrá
zpráva pro všechny, kdo si chtějí
procvičit cizí jazyky. Slovenské
sousedy za cizince nepočítám,
ale díky nim jsem se za ty necelé
dva měsíce na kolejích naučil
slovensky víc než kdy jindy. Autor: Jakub Šalek
17
mladí a úspěšní
Michal Lamplot
Zajímavostí je, že Michal
Lamplot byl do funkce jmenován letos v září, jen dva měsíce
poté, co ukončil svoje studium
na Vysoké škole ekonomické.
Neméně zajímavé je, že svoji
hlavní specializaci, mezinárodní obchod, završil diplomovou
Dany Kuchtové. Podle Lamplotových vlastních slov ho do
nové funkce podpořil i ředitel
běžeckého úseku FIS Jürgen
Capol.
Na mistrovství světa se měl
Lamplot podílet i podle plánu
V červenci absolvoval VŠE,
v září se stal sportovním
ředitelem pro mistrovství
světa v klasickém lyžování. O kom je řeč? O pětadvacetiletém Michalu Lamplotovi, kterého do funkce
získala prezidentka Organizačního výboru mistrovství světa v roce 2009 v Liberci a olympijská vítězka
Kateřina Neumannová.
Lamplot se narodil v roce
1982 v Novém Městě na Moravě. Díky místu svého narození
měl k lyžování velmi blízko,
protože se v Novém Městě každoročně jezdí závod Světového
poháru s názvem Zlatá lyže.
Mezi organizátory tohoto závodu se Lamplot pohybuje již od
roku 1999. Dříve jako tajemník
organizačního výboru, v nadcházejícím 70. ročníku jako
člen rady technických delegátů
Mezinárodní lyžařské federace
(FIS).
Sam Peltzman
převzal Výroční
cenu Liberálního
institutu
V pondělí 12. 11. 2007 převzal v Kongresovém centru České národní banky
Výroční cenu Liberálního
institutu americký ekonom Sam Peltzman.
prací s názvem Mezinárodní
obchod se zbraněmi. Lamplotova práce, kterou vedl prof. Vladimír Jeníček, byla ohodnocena
jako výborná.
Michal Lamplot má v současné době těžkou práci, protože musí znovu sestavit tým organizátorů, který se rozpadl po
odchodu bývalého šéfa organizačního výboru Romana Kumpošta, který byl odvolán mimo
jiné na nátlak dnes již také odvolané ministryně školství
minulého vedení, avšak ne v tak
vysoké pozici. Kromě organizace Zlaté lyže má Lamplot
zkušenosti také s Tour de Ski,
ve které měl loni na starosti logistiku. Tour de Ski je seriál závodů v rámci Světového poháru. V letošním roce proběhne
jeho druhý ročník, jehož prvním závodem bude právě Zlatá
lyže v Novém Městě na Moravě. Inzerce
Autor: Miroslav Cvrček
Průkopník teorie regulace Peltzman, po němž je pojmenován tzv.
„Peltzmanův efekt“, získal tuto
cenu „za přínos k rozvoji liberálního myšlení a naplňování idejí
svobody, soukromého vlastnictví, konkurence a vlády zákona
v praxi“. Cenu převzal z rukou
předsedy Akademické rady Liberálního institutu a děkana Národohospodářské fakulty VŠE Jiřího Schwarze a ředitele Liberálního institutu Miroslava Ševčíka.
Poté prof. Peltzman vystoupil se
svou přednáškou na téma „Regulace a bohatství národů“.
Autor: Martin Steiner
18
na baru s...
Danielou Kolářovou
Daniela Kolářová je přední česká
herečka, kterou znají všechny generace především díky jejím filmovým
a televizním rolím. Avšak je též významnou divadelní herečkou. V současnosti ji můžeme vídat v Divadle
na Vinohradech, v divadle Komedie
nebo v inscenaci Studia Dva. Ještě
častěji je pak slyšet její hlas z vysílání Českého rozhlasu. Je držitelkou
Ceny Alfréda Radoka za nejlepší ženský herecký výkon roku 2004 za roli v
inscenaci U cíle, uváděnou v divadle
Komedie. Za svou rozhlasovou práci
získala v roce 2001 první místo v anketě Neviditelný herec. Kromě umělecké činnosti se věnuje i charitě.
economix
– 5 / 2007
Dětství jste prožila v Karlových Varech. Vracíte se tam někdy? A co se zde od
té doby nejvíce změnilo?
Já se tam moc nevracím, protože tam nemám rodinu. Vracím nebo jsem se vracela jenom hrát divadlo. A to se s divadelním
představením přijede, odehraje se a odjede.
Proto z Varů nemůžu podat žádné svědectví. Jenom jsem smutná z občasných zpráv
v tisku nebo reportáží ve zpravodajství televizí. Jednak z osudu divadla a taky mám na
mysli přístup magistrátu. A přiznám se, že je
pro mne trochu šokující, že dnes jsou Karlovy Vary ruské. Ze svého dětství si velmi
dobře pamatuji na prominentní sovětské vojáky vysokých hodností a jejich manželky.
Malovala jsem si je totiž – protože soudružky chodily po promenádě a kolonádě v teplákových soupravách, na nohou měly boty
s vysokými podpatky a v uších dlouhatánské
náušnice. A každá používala nezaměnitelně
silnou voňavku. RUSKIE DUCHY.
V letech 1964 až 1968 jste studovala herectví na pražské DAMU. Proč jste se rozhodla právě pro divadlo?
Maminka pracovala v účtárně karlovarského divadla a občas mě „půjčovala“ do
pohádek. A mě divadlo nadchlo. Prolezla jsem je od půdy až do sklepa, kde hučí
Teplá. A to byla má první srážka s divadlem.
Uvažovala jsem ještě nějakou chvíli o sportu a pak definitivně převážilo divadlo.
Jaroslavou Adamovou, spoustou herců a hereček. Rádio dává prostor pro vlastní fantazii. Vlastně jsem odvodila svou lásku k divadlu i k rádiu právě z poslouchání pohádek,
her i oper a operet.
Setkala jste se se svými spolužáky z DAMU později v divadle nebo ve filmu?
V divadle určitě, protože v angažmá na
Vinohradech je Hanka Maciuchová, má spolužačka z DAMU. Můj manžel je můj spolužák z DAMU. A chvilku jsme se potkali
v divadle s Láďou Potměšilem.
A jaké je pracovat s vlastním manželem
v divadle?
My jme vlastně nikdy mimo to, když jsme
jít nějaké společné aspekty se současnou
politickou scénou?
Bezpečně. Ona je nejen o vysoké politice, ale také o vysoké státní správě, která velice manipuluje. Politika obecně má všude
styčné body, a proto lidé na toto představení
rádi chodí.
V letech 1990 až 1992 jste byla poslankyní České národní rady. Co se podle vás
v politickém chování zákonodárců nebo
v české politické kultuře změnilo?
Namísto toho, aby to bylo lepší a lepší, tak
mi to připadá horší a horší. Myslím si, že se
na tom podepsal komunismus. Politika dnes
nemá žádný duchovní rozměr. Nemám teď
přitom na mysli náboženskou orientaci, ale
etickou vizi.
A myslíte si třeba, že v komunální politice je to lepší?
Možná ano, díky každodenní konfrontaci s lidmi. V Praze je ale vše součástí vysoké hry.
V divadle Komedie jste se v říjnu objevila v premiéře současné německé hry
Temně lákavý svět. Jak byste tuto hru
charakterizovala a mohla byste představit roli, kterou v ní hrajete?
Mně to připadá jako takový malý horor,
který končí určitou anekdotickou pointou.
A především je to hra, v níž všechny tři postavy příšerně lžou. Ten text mě přitahoval,
byl pro mě znepokojující, stále jsem se vracela ke konci a říkala si, co platí a neplatí,
co je pravda. Myslím, že v té hře je spousta
otazníků, a tak nechává prostor každému divákovi, aby s ní nakládal sám podle sebe.
byli studenti, v divadle ani ve filmu spolu
nehráli. Jenom v jedné televizní inscenaci
těsně po revoluci. Byla to Havlova Vernisáž.
Já bych nechtěla být s manželem v jednom
angažmá a on předpokládám také ne.
O kterém sportu?
Myslela jsem na atletiku, protože jsem docela dobře běhala a skákala do výšky. Uvažovala jsem o tom, že bych šla studovat vysokou sportovní školu. Ale na střední škole
už jsem se sportem jen koketovala, v podstatě jsem byla vnitřně rozhodnutá pro divadlo.
Na co ze svých studentských let nejraději vzpomínáte?
Je to asi jenom taková pocitová záležitost, kterou si člověk uvědomí daleko později. Když začnete žít vlastní osobní život,
profesní i civilní, najednou si uvědomíte, že
skončila doba, kdy jste neměla téměř žádné povinnosti nebo jen víceméně vůči sobě,
kdy byl člověk sobec, kdy mu všechno leželo u nohou. A to už se nedá nikdy vrátit.
Měla jste nějaký divadelní vzor?
Určitě. Jsem poslední generace, která vyrostla na poslechu dramatické tvorby
v rádiu. A tak jsem byla fascinována třeba
V současné době vás diváci mohou vidět v Divadle na Vinohradech, mimo jiné
v komedii Jistě, pane ministře z prostředí
vysoké britské politiky. Lze v této hře na-
Jak se pracuje s poměrně mladou německou režisérkou a dramatičkou Katharinou Schmittovou?
Když jsem poznala před pár lety Dušana Pařízka, tak jsem byla stejně jako v tomto případě překvapená, jak jsou tito mladí
lidé připravení a mají blízko právě k textům,
které nejsou obvyklé nebo které by byly třeba pro repertoárové divadlo se stálým souborem kvůli publiku riskantnější. Katharina byla fajn. Žije již osmý rok v Čechách
a mluví téměř dokonale česky, takže mezi
námi nebyla žádná jazyková bariéra. Dobře
komunikuje, což je pro režii dost podstatné.
Když se dnes řekne vaše jméno, co se
podle vás lidem nejdříve vybaví?
Tak to nemám opravdu žádnou představu.
Objevila jste se ve více než osmdesáti
rozhlasových inscenacích. Co je vám bližší, účinkování v divadle, filmu nebo právě rozhlas?
To je strašně těžké říct, protože když je
dobrá práce nebo scénář, tak je jedno, jestli
se jedná o divadlo, film, televizi nebo roz-
19
na baru s...
hlas. Ale rozhlas, protože jsem se už o něm
zmiňovala, je pro mě fenomén. Jednak
jsem na něm vyrostla, jednak vám dovoluje ohromnou škálu prostředků včetně těch
nejintimnějších, protože mikrofon je strašně blizoučko. A zároveň je to také potvora,
protože na vás prozradí všechny falše, nedostatky a podvody.
Je nějaká divadelní či filmová postava,
kterou jste si vždy toužila zahrát, ale neměla tu možnost?
Já měla kdysi dávno dvě vysněné role,
Markétku ve Faustovi a Lízu v Obchodníkovi s deštěm a obě mě minuly. A tím jsem
paradoxně pochopila, že realita je daleko
bohatší. Pak se setkáte s texty, o kterých jste
netušila, že existují, a ty mohou být stejně
zajímavé nebo zajímavější než to, co jste si
vysnila.
Váš manžel Jiří Ornest je režisérem
víc si přeji, aby to bylo nejenom zdravé, ale
také aby to bylo krásné. A také bych chtěla,
aby to splývalo s okolní přírodou, aby ji to
nijak neporušovalo.
A nejbližší pracovní plány? Dušan Pařízek mi nabídl, abych od konce listopadu začala zkoušet v další hře Wernera Schwaba
v divadle Komedie.
Jste předsedkyní správní rady nadace Duha, která pečuje o lidi s mentálním
postižením. Je podle vás v oblasti charity
a neziskového sektoru nějaká oblast, která by měla být více podporována, ale je
zanedbávána či přehlížena?
Podle mě to je romská záležitost. Otázka
jejich budoucnosti a integrace do společnosti.
Kdybyste měla možnost na svém dosavadním životě něco změnit, co by to bylo
a proč?
No tak teď už na tom moc změnit nemůžu. Ale slíbila jsem si, že v příštím životě
budu studovat zahradní architekturu. A pak
bych chtěla mít talent na jazyky. Chtěla bych
umět alespoň sedm jazyků.
A napadá vás nějaké řešení?
Když jsem byla poslankyní ČNR, pan
doktor Holomek navrhoval, aby se zřídil Institut pro matku a dítě, v němž by bylo možné oslovovat romské maminky a nabízet jim
vzdělání. Aby uměly dobře pečovat o dítě
a hlavně aby v dětech uměly vybudit touhu
po vzdělání. Aby děti chtěly studovat střední
či vysoké školy.
A má to nějaký důvod?
Určitě. Protože my jsme nemohli cestovat,
jenom do spřátelených států, nic nás nemotivovalo se v této oblasti vzdělávat. A teď,
když se otevřely hranice, umíme třeba jenom
špatně anglicky. A to je velký handicap. Autor: Klára Kadlecová
Pracovala jste a zároveň vychovávala
své děti. Myslíte si, že skloubit práci s rodinou je dnes těžší, nebo lehčí než dříve?
Já myslím, že je to vždy těžké.
Která z vašich pracovních činností vám
v současnosti zabírá nejvíce času a jaké
jsou vaše nejbližší pracovní plány?
Protože z mých dětí už jsou dospělí muži,
odpadla mi starost o zajištění chodu domácnosti, kdy se točilo vše kolem toho, aby pro
ně vše dobře fungovalo. Tak teď mi mimo
těch mých divadelních eskapád nejvíce času
zabírají úvahy a sny o pozemku, který se
snažím nějakým způsobem zušlechtit. Odkud vyvážím tuny jílu, dávám tam ušlechtilou půdu a snažím se něco vypěstovat. A na-
– 5 / 2007
Jaký je váš názor na současnou televizní tvorbu a herectví?
To je strašně těžké říct. Já vyrostla nebo
pracovala v době, kdy se točily televizní inscenace, povídky, na kterých pracovali kvalitní režiséři. Navíc než se šlo před kamery,
tak se regulérně zkoušelo. Režiséři si dávali záležet i na obsazení. Snažili se obsadit opravdu ty nejlepší z nejlepších. Navíc
byli i ctižádostiví kameramani, kteří chtěli
odvést zajímavou práci. Z téhle zkušenosti mi dnešní televizní tvorba připadá strašně povrchní.
a hercem Divadla Na zábradlí. Rozcházíte se v názorech na divadlo?
Tak někdy určitě, ale většinou v těch základních věcech máme, myslím, podobné
pohledy. To už by musela být strašně mezní
situace, abych měla úplně opačný názor než
on. Nevzpomínám si, že bychom byli ohledně divadla v nějakém zásadním rozporu.
economix
A je naopak nějaká role, na kterou
vzpomínáte nerada?
No pár jich určitě je. Protože v normalizaci skladba repertoáru byla pod cenzurou neskonale chudší. Navíc tu byly dohody a výročí k Velké říjnové socialistické revoluci,
a to se vynořily plytké, hloupé tituly, které
pak ještě režíroval také někdo stejně plytký
a hloupý. Takže to bylo naprosté utrpení.
Studentka
20
rozhovor
Kateřina Dopitová
vede kurzy O R I E N T Á L N Í C H T A N C Ů na VŠE
Málokdo ví, že na VŠE probíhá výuka orientálních tanců. Tyto kurzy vede již druhým semestrem Kateřina Dopitová, sympatická studentka třetího ročníku Fakulty informatiky a statistiky VŠE. Za vás jsme se jí vyptali na její
účast v soutěži Miss Orient, co orientální tanec obnáší a na podrobnosti o jejím kurzu.
economix
– 5 / 2007
Co Tě přivedlo k orientálnímu tanci?
Poprvé mě s tímto tancem seznámila moje
kamarádka na střední škole. Měly jsme si připravit vystoupení na vánoční akademii, každý nějaký druh tance, a nás napadl právě ten
orientální. Zaujalo mě to a začala jsem chodit
na kurzy a víc se tomuto tanci věnovat.
Letos jsi se zúčastnila základního kola
Miss Orient v dubnu v Praze. Jaká tam
byla atmosféra? Nervozita?
Nervozita ani ne. Já jsem tedy nervy neměla. Vím, že tam některé holky byly hodně
nervózní, ale jinak mi přišlo, že atmosféra
byla docela v pohodě.
Takže jsi to nebrala moc vážně?
Vůbec ne, protože jsem zjistila, že tam
jsou dost profesionální tanečnice, které tančí
už hodně dlouho. Organizátoři doporučují
zkušenost s tancem jeden rok, ale dívky mající zkušenost jen jeden rok neměly žádnou
šanci. Vypadly už v předkole. A taky - od
okamžiku, kdy mi dali k dispozici hudbu, na
kterou se mělo tančit - jsem věděla, že tohle
není můj oblíbený styl, že mi ta hudba nedovoluje se projevit. A ještě ke všemu se losovalo ze tří písniček a pokaždé jsem si vylosovala tu pro mě nejhorší.
Která disciplína Ti na Miss Orient nejvíce vyhovovala? Která byla nejlepší?
Byl tam povinný tanec, kde musely být
povinné prvky, a potom volný tanec na ty tři
skladby - takže to vyšlo tak nějak nastejno.
A probíhal tam třeba rozhovor nebo
obdobné disciplíny?
Z rozhovoru si nepamatuji vůbec nic. Nevím, co jsem říkala. Nikdy předtím jsem totiž do mikrofonu nemluvila, jen na zkoušce,
a když jsem se pak slyšela doopravdy, tak
jsem odpadla...
Pamatuješ si alespoň, na co se Tě
ptali?
Nepamatuji. Vím jen, že do dotazníku,
který mi poslali, jsem toho o sobě moc nenapsala. Takže mě moderátor upozornil, že se
mě možná bude ptát na věci, které mě překvapí.
Nelituješ toho, že ses nedostala do semifinálového kola?
Ne, protože - zaprvé - by to bylo hodně časově náročné. Na semifinále je třeba se hodně připravovat. Je potřeba si připravit choreografii na hudbu, kterou poskytnou, nebo
si ji minimálně hodně naposlouchat, aby tanečnice věděla, co přijde. Navíc by bylo potřeba se zúčastnit v létě soustředění, na což
bych neměla čas. Nechtěla jsem se vzdát
prázdnin. Zadruhé - to, abych se zúčastni-
Na vystoupeních se oblékáte do pěk-
la, chtěla hlavně mamka. Viděla mě na jevišti, byla spokojená a já jsem měla klid, že
už se tomu nemusím věnovat. Považuji za
výbornou zkušenost vystoupit před tak velkým publikem. Napoprvé jsem vystoupila
jen na té školní akademii, což bylo sice taky
plné divadlo, ale opět si nepamatuji vůbec
nic. Jen jak jsme s kamarádkou přicházely
a odcházely. Byla jsem nervózní, že na mě
všichni koukají.
Zúčastnila by ses tedy nějaké soutěže
ještě jednou?
Teoreticky, kdyby byl nějaký vnější nátlak, bych to možná zkusila tak za deset let.
Platí pro tuto soutěž nějaké věkové
omezení?
Ne, a myslím, že je to dobře. I starší žena
může začít s orientálním tancem. Po třech
letech, když má tanec v krvi, se přihlásí na
Miss Orient a může klidně vyhrát. Na věku
tu nezáleží. Každá žena může dát do tance
něco. Mladá dívčina může zatančit spíše
jemné tance, které mohou vypadat až naivně. Starší žena do tance může dát energii
a zkušenost. Může být i vyzývavá, protože
to od ní nebude vypadat tak divně jako od
třináctileté dívky.
ných kostýmů. Šiješ si je sama? Nebo si
je šít necháváš?
Penízkové pásy, které se hodně nosí, jsou
sice strašně drahé, ale kdyby si je člověk dělal sám, vyjde to dráž. Vyplatí se ho koupit.
U nás za něj zaplatíte i tisícovku, v arabských zemích je cena výrazně nižší. Profesionální kostýmy, to je samý korálek a flitr
a je to taky hodně drahé. Já osobně nejsem
zrovna manuálně zručná, takže tohle si raději koupím. Ale mamka mi třeba zdobí podprsenky. Koupí obyčejnou levnou podprsenku
a potom na ni našívá nebo lepí různé korálky.
V současnosti organizuješ kurzy orientálního tance na VŠE. Jak je to již dlouho?
Teď už druhý semestr. Minulý letní semestr jsem se přihlásila paní Stejskalové,
která má na starosti zájmové hodiny, jestli by
náhodou nepotřebovala výpomoc. A zrovna
to vyšlo.
Je o tyto kurzy zájem? Jsou úspěšné?
Minulý semestr se ještě v půlce prodávaly
permanentky, protože tam nikdo moc nechtěl, ale teď byly hned vyprodané. Takže
zájem je. Do kurzu se přihlásilo 45 studentek a v tomto počtu se už těžko každá dívka
zvlášť opravuje. Navíc, jako v každém
kroužku, pod tlakem práce a školy zájemci
odpadají. Škoda, že není nějaký „bazar na
permanentky“ - protože když někdo nemůže
na hodiny chodit, hodí permanentku do šuplíku a nikdo další se místo něj do kurzu nedostane.
Plánujete třeba nějak dané kurzy rozšířit?
Teoreticky by se o tom dalo uvažovat,
protože kdykoli se mi do kurzů přihlásí pár
začátečnic, musím vždy začít od začátku. Jinak se nechytají na základní prvky. Bylo by
potřeba udělat jednotlivé úrovně pokročilosti, což je ale složité.
Kdy a kde probíhají na VŠE hodiny
orientálního tance?
Jednou týdně - každé úterý od 19.45 ve
cvičebním sále CTVS ve třetím patře Rajské
budovy.
Máš vedle orientálního tance i jiné záliby?
Mám. Třeba koně mě zajímají, ale to by
bylo na dlouhé povídání. V krátkosti jen to,
že kromě víkendových vyjížděk jezdím na
jeden týden v roce na indiánský tábor do Orlických hor. Autor: Pavlína Máčalová
21
reportáž
Houslový
recitál
Pavla
Šporcla
na VŠE
Inzerce
Autor: Martin Steiner
economix
Šporcl vystoupil v doprovodu
Petra Jiříkovského, který bravurně zvládl i obstarožní školní
piano, před asi 400 návštěvníky.
Ti si vyslechli zejména skladby
od Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Šporcl na VŠE
představil své modré housle
z dílny Jana Špidlena, které si u
něho nechal vyrobit v roce 2006,
a připravil všem návštěvníkům
skvělý kulturní zážitek.
– 5 / 2007
Studentské sdružení EKONOM uspořádalo 9. října
od 20.30 hodin v Nové
aule VŠE houslový recitál
Pavla Šporcla pod názvem
Magické housle Pavla
Šporcla.
22
reportáž
a
k
l
E
e
Š
v
V
a
l
H
d
e
v
u
u
t
g
ě
n
p
i
o
w
s
u
r
í
v
o
d
economix
– 5 / 2007
Na akademické půdě VŠE ve vyprodané Nové aule opět hostoval zpěvák, herec, režisér a jazzman Ondřej Havelka, který zde již tradičně
vystoupil se svou kapelou Melody
Makers. Letošní vystoupení, jako
vždy, nadchlo všechny přítomné.
Ondřej Havelka je nejen talentovaný zpěvák a „oprašovač“ starých kvalitních písní,
je také úspěšným režisérem. Vystudoval brněnskou JAMU, obor operní režie, získané
zkušenosti zúročil v Národním divadle
v opeře Nagano. V karlínském divadle režíroval úspěšné představení Má férová Jozefína. Zajímavá je i jeho herecká dráha - po studiu na DAMU hrál ve Studiu Ypsilon,
v době, kdy ještě působilo v Liberci. Na stříbrném plátně jsme ho mohli vidět například
ve filmu Saturnin, Krakonoš a lyžníci
a v hlavní roli jednoho dílu seriálu Dobrodružství kriminalistiky. V televizi se podílel
i na vysílání pro děti a nedávno se objevil
v adaptaci detektivních povídek Případy detektivní kanceláře Ostrozrak.
Havelkův koncert nebyl pouhým představením v retro stylu. Ondřej Havelka se snaží
o co nejvěrnější interpretaci hudby 20., 30.
i 40. let 20. století. Je to téměř výprava do
historie hudby. Havelka nepostupuje jako
zpěvák, který se snaží zaujmout dnešní diváky moderním nastudováním dobové hudby.
Havelka je historikem, který s vědeckým zapálením zprostředkovává atmosféru období,
které bylo zmítáno velkými proměnami. Publikum jeho snahu nadšeně vítá.
Návštěvníci představení v Nové aule Vysoké školy ekonomické byli svědky jazzových a swingových skladeb z první poloviny
20. století. Vedle notoricky známých melodií byly uvedeny nejen méně známé, ale
i úplně zapomenuté písně. Všechny byly samozřejmě předvedeny v perfektní interpretaci všech protagonistů. Zazněly písně doprovázené zpěvem Ondřeje Havelky, ale
i skladby pouze instrumentální. Pianista Melody Makers na vysloužilém školním pianu
s přehledem zvládl například i slavný Bugatti Step od Jaroslava Ježka.
Ondřej Havelka na lesklé podlaze posluchárny zastepoval a celý koncert uváděl
vtipnými poznámkami a glosami. Podle
vlastních slov nepořádal koncert, nýbrž
přednášku na téma jazz a swing. Diváci byli
také vybídnuti, aby si dělali poznámky. Ondřej Havelka důležité informace nahlas
a zřetelně opakoval, aby si všichni mohli zapamatovat nejdůležitější pojmy.
Z koncertu Ondřeje Havelky s Melody
Makers v paměti zůstávají dvě ponaučení.
První je, že v rytmu jazzu se dá prožít celý
život. Druhé: na koncert je třeba chodit včas.
Mnozí opozdilci byli totiž před zraky a sluchy celé auly vítáni nejen samým Ondřejem
Havelkou, ale nadšeně i kapelou. Autor: Vladimír Štípek
23
inzerce
Kreditní tarif se vám pfiizpÛsobí
V˘hodné nabídky nás obklopují ze v‰ech stran. I ta
nejlákavûj‰í z nich je v‰ak
k niãemu, kdyÏ ji neumíme nebo nemÛÏeme plnû
vyuÏít. Kreditní tarify od
T-Mobile pfiiná‰ejí zmûnu:
jen vy sami nyní rozhodujete o tom, za co utratíte
svÛj pravideln˘ mûsíãní
pau‰ální poplatek. Celou
ãástku lze v podobû kreditu protelefonovat, pfiípadnû vyuÏít pro textové
nebo multimediální zprávy. A co nespotfiebujete,
zÛstane vám pro pfií‰tû.
V nabídce je pět základních
variant tarifů (viz tabulka). Po
vyčerpání zaplaceného kreditu
jsou další operace účtovány
podle sazeb vybraného tarifu.
Ceny jsou pak jednotné, nemusíte si lámat hlavu s tím, do které domácí sítě hovory či zprávy
směřují. Speciální novinkou
určenou pro Kreditní tarify je
bezplatná služba Moje přečerpané jednotky, díky níž jste informováni SMS ve chvíli, kdy
spotřebujete tarifní kredit pro
dané období.
Měsíční kredit
Cena minuty
Cena SMS
Cena MMS
BON USY A SLEVY
Při uzavření zákaznické smlouvy na dobu určitou (24 měsíců)
můžete získat tarifní zvýhodnění HIT, jež při zachování stan-
Kredit 250
297,50
238
standard HIT
297,50
357
5,95
1,19
5,95
Kredit 450
535,50
428,40
standard HIT
535,50
642,60
5,36
1,19
5,95
dardních výší měsíčních plateb
přináší 20 % kreditu navíc.
Souběžně lze za stejných podmínek získat také mobilní telefon za zvýhodněnou cenu.
Naopak 20% slevu z výše měsíční platby po dobu půl roku
získáte při aktivaci některého
z tarifů přes eShop T-Mobile.
Uvedené nabídky se navíc dají
výhodně zkombinovat.
Pro představu nejlépe poslouží příklad: s tarifem Kredit
250 HIT můžete volat až hodiKredit 700
833
666,40
standard HIT
833
999,60
4,17
1,19
5,95
nu do kterékoliv z tuzemských
sítí, případně poslat až 300
SMS nebo 60 MMS. Při aktivaci přes eShop za tento tarif půl
roku platíte měsíčně jen 238 Kč
včetně DPH.
Při posuzování toho, který tarif je pro vás nejvhodnější, nezapomeňte na nejdůležitější
aspekt – na možnost neustálé
svobody volby. Kreditním tarifům od T-Mobile se nemusíte
přizpůsobovat vy, ony se plně
přizpůsobí vám.
Kredit 1200
1428
1142,40
standard
HIT
1428
1713,60
3,57
1,19
5,95
Kredit 2000
2380
1904
standard HIT
2380
2856
2,98
1,19
5,95
Ceny jsou uvedeny včetně DPH.
*Při aktivaci přes eShop je měsíční paušál nižší o 20 % po dobu půl roku. Tato nabídka platí pro všechny typy zákaznických smluv.
Praktická tarifní kalkulačka a více informací je k dispozici na www.t-mobile.cz
– 5 / 2007
Kreditní tarify
Měsíční platba
přes eShop*
tarifu začíná již na necelých
třech korunách, cena SMS
u všech tarifů činí pouze 1,19 Kč
a multimediální zpráva vyjde
na necelých šest korun (včetně
DPH). Platba za využité služby
probíhá zpětně na základě měsíčních vyúčtování.
economix
P¤EVOD KREDITU
DONEKONEâNA
Princip kreditních tarifů je
výhodný sám o sobě. T-Mobile,
jako jediný na tuzemském trhu,
však nabídku korunuje nekonečnou převoditelností nevyčerpaného kreditu do dalších
období. O své peníze tak nepřicházíte, ani pokud v určitém
období nevyužijete jeho plné
výše. Daný kredit vám jednoduše zůstane k dispozici pro
pozdější potřebu.
Pokud jde o ceny, například
minuta volání podle použitého
24
kultura
Recenze knihy – Alberto Moravia / NUDA
Na český knižní trh se Alberto Moravia vrací v podobě druhého vydání psychologické prózy a zároveň
i svou čtenářsky patrně nejúspěšnější knihou nesoucí název Nuda.
Kniha byla napsána v 60. letech 20. století a reprezentuje linii existencialismu, která
je jedním z autorových literárních postupů
tohoto období.
Dino, unuděný městský chlapeček žijící
s matkou, který se z nudy stává ve svých 25
letech malířem, z nudy filozofuje nad tím,
proč od nich kdysi odešel otec, a z nudy prchá do ateliéru od své matky, ke které se z finančních důvodů záhy opakovaně navrací
dalších deset let, je hlavní postavou této psychologické studie muže. Malířova životní
rozmrzelost vyplývající ze snadné dostupnosti finančních prostředků se tak promítá
nejen do jeho malířské práce, ale rovněž do
nevázaného milostného vztahu s malířovou
osudovou dívkou Cecílií. Vztah s živočišnou a zároveň prostou milenkou se postu-
Alberto Moravia
pem času stává pouhou směsicí erotických
scén a odosobněných dialogů, kterými se
malíř snaží tajemnou dívku poznat a zároveň k sobě připoutat navždy. Místo toho
protagonista zjišťuje, že se Cecílie schází
s jiným mužem. Následná série sledování
dívky a jejího dalšího milence paradoxně
vyvrcholí malířovou nabídkou k sňatku.
Hlavní protagonista je Cecílií odmítnut
a smysl života nachází až po neúspěšné sebevraždě při pobytu v nemocnici.
Alberto Moravia, významný italský spisovatel 20. století, představitel psychologického realismu a analytik mezilidských vztahů, v této knize mistrně vykresluje životní
deziluzi člověka, neschopnost tohoto jedince se společensky asimilovat a najít jakýkoli životní smysl.
V této své pozdější tvorbě autor obměňuje
a dále rozvíjí svá typická literární témata
prázdného života vyšších společenských
vrstev, neschopnosti komunikovat a sexuality narušující sociální vazby.
Kniha se proto stává příznačně nudnou
přesně ve chvíli, kdy se hlavní postava téměř ušpehuje a fantasmagoricky uspekuluje
k smrti. Dino tak v sobě do poslední chvíle
živí představu, že právě jeho, respektive jejich, milenka je receptem na jeho neutuchající znuděnost. Lékem na nudu je přitom
právě život sám.
Rozsah: 268 stran
Vydavatel: EMG Group Praha, 2007
Hodnocení: 2 Autor: Lucie Kubečková
economix
– 5 / 2007
Recenze filmu Edith Piaf (La Môme)
Od poloviny června lze
v českých kinech zhlédnout snímek režiséra Oliviera Dahana o životě
nezapomenutelné francouzské šansoniérky Edith
Piaf. Film vznikal ve francouzsko-anglicko-české
koprodukci a v menších
rolích se v něm objevují i tváře některých známých českých herců.
Jedinečnost filmu spočívá
především ve výkonu hlavní
představitelky Marion Cotillardové, která dokázala zachytit
všechny odstíny zpěvaččiny
osobnosti od jejích dvaceti let
až do její smrti o 27 let později.
Před divákem se tak objevuje
oslnivá charismatická zpěvačka
na jevišti, drzý fracek z ulice
i nesnesitelná věčně opilá hvězda.
Snímek zobrazuje život slavné zpěvačky v několika vzájemně se prolínajících časových rovinách, což divákovi, který
zcela nezná osudy tohoto francouzského „Vrabčáka“, ztěžuje
orientaci ve filmovém ději. Stejně emocionální jako písně doprovázející film je i život hlavní
představitelky: plný extrémních
zvratů, vzestupů a pádů, a to jak
v oblasti profesní, tak osobní.
Holčička vyrůstající mezi prostitutkami v nevěstinci a později v cirkusu se stává pouliční
zpěvačkou, která svým zpěvem
záhy strhává publikum pařížských kabaretů, ale později
i koncertních síní. Zpěvaččina
závislost na drogách a alkoholu
i její tragický vztah s boxerem
Marcelem Cerdanem - to vše se
odehrává na pozadí vášnivě
přednesených písní.
Kromě nepříliš vhodně zvolené metody vyprávění příběhu
jsou některé pasáže filmu příliš
zdlouhavé a rozvláčné, jiné naopak velmi detailní. Děj se tak
stává nejen chaotickým, ale
i zcela nevyrovnaným, což je
u filmu, který měl v osobnosti
Edith Piaf tak barvitou předlohu, škoda.
Edith Piaf (La Môme), Francie/VB/ČR, 141 min, titulky
Režie: Olivier Dahan, scénář:
Olivier Dahan, Isabelle Sobelmanová, kamera: Tetsuo Nagata, hudba: Christopher Gunning,
hrají: Marion Cotillardová, Sylvie Testudová, Pascal Greggory,
Jean-Paul Rouve, Gérard Depardieu a další.
Autor: Klára Kadlecová
r uu bl tr ui k
k
ra
Divadelní (p)ohledy
25
Režisér Ondřej Sokol tak po
uvedení dvou úspěšných inscenací současného britského dramatika Martina McDonagha, jehož hry balancují mezi krutostí,
násilím a humorem, uvedl na
prknech Činoherního klubu dílo
autora, který je považován za
jeho předchůdce.
Příběh, jehož hlavním motivem je „otcovražda“, umístil režisér společně se scénografem
Adamem Pitrou do špinavé a potemnělé venkovské krčmy, jejíž
jediný nábytek tvoří lavice, dřevěné bedny a plechový sud s hořícím ohněm. Zprvu nevýrazný
prostor oživuje živá hudba skupiny Shannon, díky čemuž krčma rázem ožívá tou „pravou“ irskou atmosférou. Hudebníci jsou
po celou dobu inscenace usazeni
na plošince nad jevištěm a do
děje zasahují nejen hudbou, ale
i slovy, kterými komentují dění
odehrávající se pod nimi. Tvoří
tak společně další postavu doplňující původní Syngeovu hru.
Hlavním předmětem zájmu
muzikantů, stejně jako všech
ostatních postav příběhu, se hned
od začátku představení stává pohublý a vystrašený mladík Christy Mahon (Jaroslav Plesl), který
bezděčně pronese, že „zabil svýho tátu“. Rázem je v očích vesničanů „hrdinou“ vyvolávajícím
nikoli zděšení, jak bychom očekávali, ale kupodivu neustávající
a bezmezný obdiv. Christy, lenoch a snílek, který po takovémto zájmu celý život toužil, se zcela přirozeně začíná vžívat do
nové role a nechá se obletovat
houfem svobodných i ovdovělých žen. To by samo o sobě
mělo vzbudit v mužích žárlivost.
Ti ale tráví většinu dne i noci
v objetí s lahví whisky. Právě
opilecké potácení a pády těchto
svérázných venkovanů jsou
zdrojem mnoha komických situa-
cí, které vrcholí tím, že při pohřbu vypadne nebožtík z černé
rakve přímo před diváky na plochu jeviště. Humor popravdě
trochu drsný, ale rozhodně osobitý.
„Hrdinství“ Christyho Mahona vrcholí ve druhé polovině inscenace po vítězném sportovním zápasu, mimochodem
opravdovém ragbyovém utkání
na jevišti divadla, které dává inscenaci nezaměnitelnou originalitu a živost. V tu chvíli se ale na
scéně také objevuje Christyho
drsný a nesnesitelný otec (Michal Pavlata), který přežil synův
útok lopatou, ačkoli jeho hlavu
hyzdí hluboká krvavá rána. Mínění vesničanů se obrací a Christy je terčem posměchu a ponížení za čin, kterým se chlubil, ale
jejž ve skutečnosti nespáchal.
A právě tehdy je divák postaven
před otázky, kdo je ve skutečnosti hlavní postavou příběhu,
zda Christy Mahon nebo lidé,
kteří z něho vytvořili „hrdinu“,
co vůbec „hrdinství“ v této hře
znamená a proč lidé vlastně „hrdiny“ potřebují.
Inscenace tragická i komická
zároveň si kromě živé hudby
a sportovního klání na jevišti zasluhuje pozornost především,
jak už to tak v Činoherním klubu
bývá, hereckými výkony, kterým nasazuje pomyslnou, vysoko zdviženou laťku hostující Jaroslav Plesl. Jeho Christy dokáže
v okolí vyvolat zájem jak svou
plachostí a neohrabaností, tak
odhodlaností ve chvíli, kdy se
rozhodne „otcovraždu“ opravdu
dokonat, aby získal lásku milované Pegeen (Kateřina Lojdová)
a ztracený obdiv.
Působivost inscenaci dodává
také lidový, místy vulgární jazyk, náhlé dějové zvraty a nesmírné množství paradoxů.
S tím vším je třeba nakládat s citem a jemností, aby hra na první
pohled neforemná a obhroublá
neztratila svou nezaměnitelnou
poetiku. S tímto nelehkým úkolem se ale Ondřej Sokol vyrovnal stejně bravurně jako s těmi
předešlými, a my tak jen můžeme čekat, jakou podívanou nám
přichystá příště.
Autor: Klára Kadlecová
Foto: Pavel Nesvadba
economix
První premiérou této divadelní sezony se v Činoherním klubu stala hra Johna
Millingtona Synge Hrdina
západu. Rozhořčení a národní urážku, které vyvolalo její první uvedení v Dublinu před sto lety, však
v tomto divadle vystřídal
potlesk.
– 5 / 2007
Ragby na jevišti Činoherního klubu
26
Odpočinok a kľud sú dve
základné veci, pre ktoré
turisti cestujú na ostrovy
ležiace východne od Afriky - Seychely. Táto krajina
prezývaná i africké Tahiti,
nachádzajúca sa v západnej časti Indického oceánu, však ponúka omnoho
viac.
economix
– 5 / 2007
Seychelská republika získala svoju nezávislosť na Veľkej
Británii v roku 1976. Tvorí ju 41
granitových a 74 korálových ostrovov, s rozlohou len okolo 455
km² a priemernou vzdialenosťou
1800 km od rovníka. Najväčším
ostrovom je Mahé, na ktorom sa
nachádza aj hlavné mesto Victoria, ktoré má zhruba 29 tisíc obyvateľov z celkových 80 tisíc. Sú
tu tri úradné jazyky: kreolština,
francúzština a angličtina. Všetky sú vyučované už na základnej škole, takže nie je žiaden
problém dohovoriť sa ktorýmkoľvek z nich, aj keď kreolštinu
asi mnoho turistov ovládať nebude. Miestnou menou je seychelská rupia, s výmenným kurzom
približne desať rupií za jedno
euro, avšak vo všetkých rezortoch a hoteloch je možné platiť
i samotnými eurami alebo americkými dolármi.
Po krátkom desaťhodinovom
lete z Paríža pristanete na letisku
ostrova Mahé. Vonku je síce príjemných 26 stupňov, ale vlhkosť
vzduchu sa pohybuje kolo 90 %,
sme v tropickom pásme. Môj
rezort však bol na ostrove Praslin, čo je asi 40 km severne od
Mahé, a tak ma čakal ešte krátky,
15minútový let malým lietadlom
pre desať ľudí. Z Prahy som dohromady cestoval asi 18 hodín.
Zaujímavé je, že na Seychely sa
cestopis
S
y
l
e
h
c
y
e
nedostanete inak než s leteckou
spoločnosťou Air Seychelles.
Domáci výnimočne povolia aj
lety iných spoločností, poväčšine sú to chartery.
Po tom ako človek vystúpi z lietadla, ihneď vie, že je v Afrike.
Letisko je maličké, avšak vcelku moderné, ale jeho okolie by
sa kľudne dalo nazvať menším
pralesom. Nedotknutá, panenská príroda. Po odchode z letiska sme prechádzali cez malú
dedinku. Domy so slamenými
strechami, autobusy tak z 50.
rokoch minulého storočia, bolo
tu značne cítiť chudobu. Ľudia
len tak posedávali pred domami
a oddychovali.
Po vstupe do rezortu som sa
zrazu ocitol na druhej strane sveta. Rezort vyzeral ako golfové
ihrisko vložené do pralesa a pri
pláži stáli domčeky so slamenými strechami slúžiace na ubytovanie návštevníkov. Na recepcii nás už čakali a privítali nás
miestnym drinkom. Pri príchode do izby som stratil dych. Izba
bola obrovská, na posteli boli
miestne kvety, všetko bolo nád-
herne čisté, o výhľade na more
ani nehovoriac. Pri prechádzke
po jednej z miestnych pláží pri
hoteli Lemuria Resort človek
zistí, že kľud, pokoj a oddych tomuto miestu naozaj nechýbajú.
Piesok je jemný, nádherne biely,
more čisté.
Na tretí deň sme si zarezervovali miesto na celodennom výlete po ostrove Praslin. Čakal
som, že budeme musieť vstávať
o siedmej ráno, rýchlo sa najesť
a odísť, tak ako to pri výletoch
býva pomaly všade na svete. Ale
opak bol pravdou. Odchod z rezortu bol naplánovaný na desiatu
hodinu, pričom celý výlet skončil o piatej poobede. Z tohto času
sme pol dňa strávili na pláži na
druhej strane ostrova. Najskôr
sme boli zasvätení do tajomstva
pestovania perál, potom sme sa
dostali do národného parku, ležiaceho v strede ostrova. Tu
sme postupne spoznávali faunu a flóru typickú pre Seychely.
Prvýkrát v živote som sa ocitol
v pralese. Náš sprievodca, Buddy, nám prísne zakázal čokoľvek
z parku odnášať. Všetko sa tam
nechávalo, dokonca i opadané
lístie. Bolo to kvôli tomu, že toto
lístie zadržovalo vlhkosť, tým
pádom stromy v tomto parku
nevysychali. Takisto nám sprievodca nakázal všetky odpadky
brať so sebou, pretože ak niekde
človek odhodí čo i len kúsok papiera na zem a niekto ho pri tom
pristihne, hrozí mu päťročné až
desaťročné väzenie a k tomu pokuta 50-100 tisíc euro. Bol som
z toho dosť prekvapený, predsa
len trošku priveľký trest za malé
znečistenie. Buddy nám však vysvetlil, že iným spôsobom by neochránili tak krásnu prírodu, akú
27
„coco-de-mer“
bola okolo 170 euro. Keď už sme
pri cenách, nikde na svete som
sa nestretol s tak drahým štátom,
akým sú Seychely. V priemere je
tu všetko dvakrát až trikrát drahšie ako v Európskej únii. Je to
dôsledok faktu, že si Seychely
nie sú schopné väčšinu vecí vyprodukovať sami a musia skoro
všetok tovar dovážať.
Po parku sme postupne prešli
na druhú stranu ostrova, kde sme
mali možnosť skúsiť seychelské jedlo v miestnej reštaurácii. Ryby, morské plody každého
druhu, ale aj kuracie mäso. Všetko pripravené na pikantný spôsob, čo ma osobne dosť prekvapilo. Buddy nám však vysvetlil,
že ich kuchyňa sa dosť podobá
ázijskej, hlavne indickej. Tým
pádom je prílohou k jedlu iba
ryža a nič iné. Podľa Buddyho
pravý Seychelčan nikdy nekonzumuje šalát, hranolky a podobné jedlá, ale vždy rybu, mäso, zeleninu a ryžu, k tomu minerálku
bez bubliniek alebo ovocné nápoje.
Piaty deň našej dovolenky
sme strávili na ostrove La Digue
s rozmermi 3 x 4 km. Najpoužívanejším dopravným prostriedkom je tu bicykel, ktorý dostanete okamžite, ako vystúpite
z lode. Samozrejme za malý finančný obnos. Prvou zastávkou
na ostrove bola výrobňa kokosového oleja. Ten sa produkuje tak,
že sa vysušený kokos nasype do
drvičky poháňanej kravou. Táto
drvička ho vylisuje a z jej druhého konca sa kvapká kokosový
olej. Tento olej je podľa miestnych veľmi zdravý, hlavne na
pleť, a používa sa vraj i ako prírodné liečivo na niektoré druhy
kožných chorôb. Neskôr sme sa
pozreli aj na pestovanie vanilky.
Vzápätí pokračoval výlet na
pláži kŕmením jedných z najväčších korytnačiek na svete. Pohybovali sa veľmi pomaly, čomu sa
je ťažko čudovať, keď ich celodennou náplňou je žrádlo a spánok. Dokázali zožrať všetko, dokonca aj plastovú fľašu, a keď si
človek pri kŕmení nedával pozor,
mohol prísť aj o prsty. To sa im tu
stane tak dvakrát do roka. Od korytnačiek sme sa dostali na pláž
zdobenú veľkými granitovými
kameňmi. Ojedinelé a opäť viditeľné iba tu, na ostrove La Digue.
Na druhú stranu ostrova sa dá
premiestniť za menej ako 15
minút, dá sa tu nájsť jedna z najkrajších pláží na svete. Tu sme
s ostatnými výletníkmi opäť strávili celé poobedie, keďže na tak
malom ostrove toho nie je toľko
čo vidieť. Jedinou nevýhodou
pekného dňa bolo počasie. To,
pretože Seychely sa nachádzajú
v tropickom pásme, sa tu mení
každú hodinu. Je úplne typické,
že ráno je nádherná bezoblačná
obloha, po obede teplý dážď
a večer je zase bez mráčika. Kto
ide na Seychely a očakáva celý
týždeň krásne slnečno, sa veľmi
mýli a môže byť sklamaný. Na
druhú stranu treba povedať, že
dážď je poväčšine veľmi príjemný a teplý a prechádzky v ňom
dobre spestria dovolenku.
Zvyšok mojej návštevy na
Seycheloch sme s rodinou strávili priamo v rezorte. Celé dni
oddychom, hrou tenisu a golfu.
Relax je naozaj vec, pre ktorú sa
tieto tropické ostrovy oplatí navštíviť. Taký kľud a oddych asi
nikde na svete nezažijete. Prostredie nádhernej prírody, aké
vidíme v amerických filmoch
a vravíme si, že nemôže byť skutočné, je tuto každodennou realitou na každom kroku. Čo sa flóry
týka, nežijú tu žiadne nebezpečné živočíchy až na jedno mláďa
žraloka bieleho, ktoré sa sem nejako zatúlalo a ostalo tu žiť. Jeden večer sme boli na večeru
v našom hoteli, ktorý mal reštauráciu priamo nad morom a tento žralok plával neďaleko popri
nás. Poviem vám, bol to veľmi
zvláštny pocit ísť sa na druhý deň
vykúpať. Autor: Marek Trúchly
– 5 / 2007
tam momentálne majú. S tým sa
nedalo nesúhlasiť. V národom
parku bolo možné vidieť veľa
kokosových paliem, z ktorých
najznámejšia - coco-de-mer - je
seychelským endemitom. Rastie len na ostrove Praslin a na
pár ostrovoch v okolí. Túto odrodu palmy prezývajú domáci aj
„love nut“ pre špecifický tvar jej
semien (obr. uprostred), ktoré je
najväčšie na svete. Plod cocode-mer je zároveň jediný prírodný suvenír, ktorý si turista môže
zakúpiť a vziať domov, ale musí
mať naň špeciálny certifikát pre
vývoz. Cena jedného suveníru
economix
cestopis