Zde můžete stáhnout SCOOL! v PDF

LISTOPAD 2014
EDITORIAL
Vážení spolubojovníci ve frontách našeho gymnázia,
držíte v rukou 40. číslo SCOOL!u, které je tentokrát doslova přecpáno hrami. Co
se Vám vybaví při slově hra? Mně na mysli vyvstane Jan Ámos Komenský, který
to s námi přece jen myslel dobře, když zavedl školu hrou. Tohle číslo je zároveň
premiérou mojí a celé nové redakce a doufám, že se Vám zalíbí. Můžete se těšit
na hry ze všech možných úhlů, dojmy nových ročníků a zajímavé rozhovory. Jedním z nich je rozhovor s Denisem Kubíkem, známým především díky Youtube.
Přeji Vám hodně štěstí do nového školního roku, spoustu skvělých známek a
úspěchů.
LUCIE HAMAROVÁ
ŠÉFREDAKTORKA
OBSAH
04
06
08
10
11
12
13
14
16
18
20
22
24
26
28
29
Jednou větou...
Počítačové hry
Absolvent
Všechno, co jste kdy...
Divadlo
Exkurze do Prahy
Komiks
Nebezpečí her
Rozhovory
Adaptační pobyt
Rozhovory
Taneční
Bratříček Jan Kryl
Itálie
Olympijské hry
Sportovní den
22
Tanečním krokem
Jak probíhaly přípravy? Info ze
zákulisí!
26
Itálie!
Silencio! No pikčrs!
SCOOL! - MAGAZÍN GYMNÁZIA V ZASTÁVCE / č. 40. listopad 2014
Šéfredaktorka: Lucie Hamarová Redakce: Vojtěch Wagner, Barbora
Simajchlová, Barbora Holubářová, Vladimír Buchar, Jakub Vaverka, Roman Krupica, Jan Hruškovič Korektury: Eva Kokešová Grafika: Lucie
Hamarová a Vojtěch Wagner Layout: Jakub Maca, Martin Suchomel
Webmaster: Martin Suchomel Ilustrace: Barbora Holubářová
web: scool-mag.cz facebook: facebook.com/CasopisSCOOL email: [email protected] tel: 732 659 640
22OBSAH
ISSUE 40
KSICHTKNÍŽKA...
3
Hurá do Holomóca
Na začátku druhého měsíce naší
školní docházky jsme se vydali v plném, až přeplněném počtu na exkurzi
do krásného moravského města Olomouce. Cesta ubíhala rychle a počasí
nám přálo. V čele s panem učitelem
Novákem jsme se hrdinně vydali do
zákoutí tajuplného starého města,
jednou z chloub naší České republiky. Z celého našeho malého jednodenního výletu se mi nejvíce líbil přenádherný výhled z městské radnice.
Úzké schodiště dolů zpět na náměstí
se mi už líbilo méně.
úsměv, prosím!
V poledne jsme se zatajeným dechem sledovali představení orloje, práci starých českých mistrů. Po
bujarém potlesku jsme se vydali na rozchod po městě a na oběd. Já osobně jsem odmítla pozvání
pana učitele na „Bobika“ a vydala se hledat nějakou vegetariánskou alternativu. Nakonec jsem v
obležení kamarádek zakotvila s místní pizzerii. Po znovushledání, kdy se nikdo na(ne)štěstí neztratil,
jsme se vydali na Svatý kopeček. Výlet uběhl jako voda a byl za námi.
Lucie Hamarová, kvinta
Jak jsme dobrovolně krváceli
Oktaváni Zuzana Procházková, Nikola Bechná, Adam Veleba, studentka 4. ročníku Aneta Krikelová
a student 3. ročníku Václav Kokeš byli v pondělí 29. 9. 2014, v Brně Bohunicích v dopoledních
hodinách bezplatně darovat krev na Transfuzní stanici v brněnské Fakultní nemocnici. Pomoci dobré
věci mohli díky vstřícnému postoji vedení školy a svých učitelů, kteří je uvolnili z vyučování a kterým
tímto děkujeme.
Milí studenti, učitelé, rodiče, přátelé školy, pokud se k nám chcete připojit a jít na další odběr
společně s námi, kontaktujte Zuzanu, Nikolu, Adama, Anetu nebo Václava, rádi se s vámi podělí o
své zážitky ze svého prvního odběru. Příští odběr plánujeme na konec ledna, na přesném termínu se
rádi domluvíme společně s vámi.
Mgr. Světlana Smejkalová
42JEDNOU VĚTOU...
LiStOVáNí
Už je tady zase LiStOVáNí a jako vždy jsme
zaplnili celý sál, z čehož měli herci opravdu
radost. Ve středu 17. září nám předvedl, jak
vypadá slovenská bondovka odehrávající
se v Bratislavě, hlavním městě Polska, pocházející z per nejlepších slovenských autorů a nejlepších
českých překladatelů. Dechberoucí podívaná, kterou doprovázel výpis všech mrtvých, požitého alkoholu a
sexuálních styků.
Od Rogera Krowiaka se nyní přesuneme na jih Itálie, kde Michele Amitrano jako malý zažíval dobrodružství
v knize Já se nebojím! od Niccola Ammanitiho, která vypráví něžně o krutostech světa, loučení s
bezstarostnými dětskými časy a strachem z neznáma. Obě představení mě nadchla, poněvadž LiStOVáNí
přichází vždy s něčím novým. Rozhodně se těšíme na Lukáše Hejlíka a další představení v rosickém kině
Panorama!
Patrik Přinesdomů, sexta
S úsměvem do školy
I když Mezinárodní den úsměvu vycházel podle kalendáře na neděli (5. 10.), úsměvy rozzářily naši školu více
než jindy už v pátek 3. 10. Redakci školního časopisu se podařilo ulovit úsměvy i našich pedagogů, jindy se
samozřejmě přísně tvářících. Z fotografií vznikla anketa: Poznej své učitele podle úsměvu, která proběhla o
velké přestávce v čajovně. Účastníci ankety obdrželi drobný dárek – zubní pastu pro krásný úsměv i v dalším
roce. A protože na 5. 10. spadá i Světový den učitelů, dostali pastu i oni. Těšíme se na jejich zářivé úsměvy.
Učitelé ze zastáveckého
gymnázia zachránili
celistvost Britského
impéria, ovšem s tou
výhradou, že anglofilové
nevracejí drobné...
Eva Kokešová
Někteří učitelé měli
problém rozpoznat
sami sebe...
skoro jako sportka...
O co šlo? Těsně před referendem
o nezávislosti Skotska byla mezi p.
Dolíhalovou a p. Novákem uzavřena
sázka o 100 (slovy: jedno sto) eur. Jak
referendum skončilo, to již dnes víme,
ale z fotografie pořízené pohotovým
reportérem SCOOL!u vidíme, že
výherkyně dostala 1000 (slovy: jeden
tisíc) eur, a tudíž zastánci svobodného
Skotska přebytek dluží. Případem se
budeme dále zabývat.
Redakce SCOOL!
ISSUE 40
JEDNOU VĚTOU...
5
Jan Hruškovič, sexta
Počítačové
hry – historie a
současnost
V dnešním článku bych se chtěl
věnovat nejen historii počítačových
her, ale také tituly, které se
nesmazatelně zapsaly do našich
srdcí, nebo třeba o hrách, které
v současnosti přicházejí na trh.
Samotná historie počítačových
her začíná kolem padesátých
let dvacátého století, ale my se
zaměříme na historii známějších
her, které se začaly více šířit mezi
veřejnost, hry našeho dětství a
současný trend v počítačových
hrách. Ano, skutečně se budeme
zabývat počítačovými hrami.
Bohužel nevlastním žádnou
herní konzoli, takže nemohu
posoudit, na kterém zařízení se
hraje pohodlněji, ale to je stejně
záležitost čistě subjektivní.
S první „známější“ hrou, která
se zpočátku objevila na herních
automatech a následně se
přenesla i do počítače byla hra
od studia Atari – Pong. Název
vám je možná neznámý, ale
Pong určitě znáte – je to hra ve
stylu pingpongu, kde pohybujete
plošinami, které odráží míček. A
pokud jste mladší generace, tak
na Prima COOL běží jako reklama
taky Pong.
Samozřejmě nesmíme opomentou
legendárního Pac-Mana z roku
1980. Je to překvapivě japonská
plošinovka, kterou vydala
společnost Namco. Hra, ve které
62TÉMA
prcháte před duchy a sbíráte
tečky, je celkem návyková a i dnes
můžeme vidět, jak ji někteří hrají
třeba na svých smartphonech.
dnu otevřených dvěří, ale pokud
ne, nebo máte zájem si tuto mapu
zahrát doma, tak vás odkážu na
autorovy stránky – www.mxl.cz
Dále tu máme asi nejlegendárnější
hru historie – Super Maria. Hra
z dílen Nintenda, která byla vydána
již v roce 1985, je tak známá a
oblíbená, že ještě dnes vychází
na různé konzole, zejména pro
konzole od Nintenda, a pořád se
docela slušně prodává! Pro ty,
kdo by nevěděli – je to arkádová
plošinovka, ve které „hraje“ hlavní
roli italský instalatér Mario, se
kterým běháte zpravidla ve 2D
světě a sbíráte různé penízky,
zabíjíte příšery a překonáváte
překážky.
Jako poslední z „historických“ her
uvedu ne moc známou hru Crystal
Caves. Asi ji nebudete znát, ale
zmíním ji, protože je to hra, na které jsem „vyrostl“, a jedna z mých
srdcovek. Jedná se o akčnější
plošinovku, kde vaším cílem, jak
z názvu může plynout, je sesbírat
všechny diamanty, které na dané
mapě jsou. Na cestě za nimi vás
ale doprovázejí zlé příšery, které
můžete zastřelit, nebo různé překážky. Dávat pozor si musíte ale i
na vzduchotechniku, protože na tu
když vystřelíte, tak se rozbije a vy
se udusíte.
Dále se přesuneme spíše k tématu
legendárních her, které hrál
v našich dětských letech snad
každý, nebo se nesmazatelně
zapsaly do historie počítačových
her…
Neméně známou je i Doom od
GT Interactive z roku 1993. V této
době šlo o velmi moderní FPS
(first person shooter) hru. Poslední
verze je z roku 2004, podle
DOOMu byl dokonce natočen film
a vyšla i stolní hra. V roce 2008
společnost oznámila zahájení
prací na 4. pokračování této hry,
ale jestli se jí dočkáme, to je ve
hvězdách. (Předpokládané datum
vydání je rok 2015, ale i to bude
nejspíše posunuto).
Další hra tak trochu úzce souvisí
s naší školou. Jedná se o Quake.
Původní hra od ID Software
z roku 1996 se dočkala několika
pokračování. Stejně jako DOOM se
jedná o FPS hru. Již jsem zmínil,
že trošku souvisí s naší školou
– bývalý student našeho ústavu,
Martin Pezlar, jako svou maturitní
práci do informatiky vytvořil mapu
naší školy právě do hry Quake.
Předpokládám, že jste se na mapě
školy někdy prošli, například o
Začal bych gameskou Grand theft
auto: San Andreas. Upřímně – kdo
z vás ji nikdy nehrál? Smyslem
a cílem hry je sice plnit různé
(gangsterské) mise, ale kdo by
je plnil, když máme po ruce
všemožné cheaty, které nám
umožní například létat s auty.
Samozřejmě musím připomenout,
že hra se na trh dostala roku 2004
a byla vyvíjena studiem Rockstar
games. Osobně mám „gétéáčko“
velmi rád a i v těchto dobách se
najde chvíle, kdy si GTA:SA rád
zahraji. Ještě se sluší vypíchnout,
že GTA:SA si můžete zahrát i na
svých tabletech – nedávno vývojáři
uvolnili verzi právě pro mobilní
platformy.
Náváži střílečkou Counter strike.
Její první verze vyšla roku 1999.
Po této vyšly další díly – 1.6,
Source a Global Offensive. Tyto
tři verze jsou jaksi kontroverzní
mězi hráči, protože se komunita
rozdělila na tři tábory, z nichž
každý tvrdí, že právě ta jejich
verze je nejlepší. Osobně
preferuji CS:Source, protože
jsem na něm začínal a 1.6 mi
přijde stará a Global Offensive
zase překombinovaná.
Za zmínku stojí i série závodních
her Need for Speed. Tato
proslulá hra od Electronic Arts
přišla na svět v roce 1994 a
má již 22 verzí, tou poslední je
ne moc povedená NFS:Rivals
z roku 2013. Mezi nejznámnější
patří Underground 2, která na tu
dobu svou povedenou grafikou,
propracovanou mapou, tuněním
aut a prsaticí v úvodním intru
zaujala mnoho pařmenů. Spolu
s NFS:Carbon se řadí mezi mé
nejoblíbenější hry. Dále se to
Need for Speed vezlo z kopce,
verze byly překombinované a
nenaplňovaly očekávání, která
hráči měli.
proto vzniklo mnoho neoficiálních
serverů, kde můžete na úkor
kvality hrát zdarma. Hlavní
nevýhodou bývají časté bugy ve
hře a chybějící podpora přímo od
Blizzardu. Hlavním problémem
upadajícího zájmu o WoW, je
neustálé zjednodušování hry,
které přichází s každým novým
datadiskem, a také stáří hry.
WoW nemá na dnešní dobu nijak
úchvatnou grafiku a je poznat, že
by to chtělo nějaké větší změny.
Jsou známy spekulace o WoW 2,
ale nic není oficiálně potvrzeno,
takže dle mého odhadu se
něčeho takového přinejmenším
do roku 2017 nedočkáme. V roce
2016 se ale můžeme těšit na
celovečerní film Warcraft.
Postupně se přeneseme do
současných her. Jednou
z nejprodávanějších a hodně
kontroverzních her je Minecraft.
Popisovat, o čem tato hra je,
tu opravdu nebudu, protože ji
zná každý! A pokud ne, tak ať
se stydí! Jen k této sandboxové
hře doplním, že před nedávnem
bylo vývojářské studio Mojang,
které tuto hru vyvíjí, odkoupeno
společností Microsoft. Za
posledních pár let si hráčská
komunita stěžovala na moc
stereotypní hry, které byly jen
vylepšenou kopií předchozí
verze.
To by se ale mělo letos změnit.
Na trh se má dostat spousta
nových her, které již nyní vzbuzují
nadšení. Letos v květnu vyšla
i velmi očékávaná hra Watch
dogs. Sice nenaplnila očekávání,
které z představení v roce
2012 byla, ale i tak se jedná o
povedenou hru, kterou můžeme
přirovnat například k sérii GTA.
Hru jsem dokonce hrál, připadá
mi povedená, ale zdá se mi, že
spíš než aby člověk hrál sám,
tak je veden za ručičku jako
malé dítě. Letošní rok bude i ve
znamení Assassin’s Creed Unity.
Již trailer ukazuje, že se máme
na co těšit – grafika výborná a
dokonce se tam naučímě i něco
užitečného – hra probíhá za
dob francouzské revoluce. Dále
se můžeme těšit na očekávané
Far Cry 4 nebo třeba GTA V,
které sice vyšlo loni, ale pro
nextgenové konzole a PC vyjde
až letos.
Doufám, že se vám tento můj
malý výcuc her líbil. Pokud se
více zajímate o hry, rozhodně
vám doporučím rozhovor
s vývojáři české hry Blackhole,
na kterém se pracuje. A pokud
chcete být v obraze, tak
rozhodně doporučím herní pořad
Indian, který vychází každých 14
dní na Youtube a televizi Relax.
Takovou proslulou hrou je i World
of Warcraft, které již sice není
tak hrané, jako před několika
lety, ale stále si udržuje svou
vlastní početnou komunitu. Tato
MMORPG, vychází z původní
strategie Warcraft, stejně jako
dnes oblíbená DotA 2 (Defense of
the Ancients 2) a LoL (League of
Legends). Hra WoW na oficiálním
serveru je placenou záležitostí, a
ISSUE 40
TÉMA
7
Petr Bohuslav - Absolvent
Když jsme vybírali absolventa do tohoto čísla, vybavila se nám vzpomínka p. Kokešové "... byl tu jeden student, ve
všech hodinách češtiny měl typický poker face, poprvé promluvit jsem ho slyšela až ve třetím ročníku a pak až u
maturity...". Což nás zaujalo a onoho studenta jsme vypátrali. Jedná se o Petra Bohuslava, absolventa z roku ......
Jak jsme zjistili, jednou z jeho největších zálib je právě nejrozšířenější karetní hra - poker. Takže pro toto číslo a jeho
téma ideální absolvent! Rozhovor bohužel nemohl proběhnout face to face (lépe řečeno face to poker face), ale i
tak jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí nejen o pokeru a rádi se s vámi o ně podělíme.
Byl jsi v dětství hravé dítě?
Ano velice, měl jsem rád všechno možné hry. Hrál
jsem závodně i šachy, ale s těmi jsem celkem brzo
skončil, protože zápasy trvaly velmi dlouho. Později
někdy na gymnáziu jsem narazil na počítačovou
hru Quake 3 Arena, která mě naprosto uchvátila.
„Naštěstí“ jsem téměř neměl možnost ji hrát, jinak
bych snad nedokončil ani gymnázium.
Jaké a kdy bylo tvé první setkání s pokerem?
Narazil jsem na poker na internetovém fóru
týkajícím se právě Quake 3 Areny, kde jsem se
dozvěděl, že jeden z nejlepších hráčů této hry se
stal profesionálním hráčem pokeru. Nicméně ještě
asi dva roky trvalo než jsem náhodou zjistil, že je
možné hrát i po internetu a nejenom „naživo“. Pak
jsem to asi tři měsíce zkoušel jen tak bez peněz a
poté za první peníze, pamatuju si, že tenkrát pro
mě bylo obtížné vůbec nějaké peníze na internet
dostat. Vyšlo to až snad na třetí pokus k tomuto
účelu založenou kreditní kartou, v první session
jsem vyhrál 28 dolarů a nebylo cesty zpět. V Brně
jsem se potom seznámil přes internetové fórum
s několika podobnými hráči a u jednoho z těchto
hráčů jsme začali jednou týdně hrát. Byla to krásná
doba, kdy neexistovala jediná česká stránka
nebo fórum o pokeru a tudíž nikdo netušil co a
jak. Začínal jsem na limitním pokeru pro devět
hráčů a jediné materiály, které jsem na internetu
„vykopal“ se týkaly toho, jak hrát bez limitní poker
jeden na jednoho (tj. Rozdíl asi jako mezi tenisem
a baseballem). Nedlouho poté, organizátor této hry
založil první české pokerové fórum a ještě s jedním
dalším účastníkem se stali špičkovými českými
hráči.
Za jak dlouho se dají naučit pravidla pokeru?
Velice rychle, např. Pravidla Texas Holdemu (to je
nejrozšířenější varianta) je možné se naučit během
jedné až dvou minut.
8 2 A B S O LV E N T
Co tvé okolí a známí? Jak reagovali, když jsi
začal hrát poker?
Rodině se to samozřejmě zpočátku nelíbilo, ale
teď už to respektují a mají radost, pokud se daří.
Obecně lidi mají představu, že poker je v podstatě
totéž co automaty, ruleta, atd. Ve skutečnosti je
ale poker velmi podobný sportu. Extrémní je pouze
krátkodobý vliv štěstí na výsledky (variace), po
dostatečně dlouhé hře vždy nakonec kvalitnější
hráčí porazí méně kvalitní. Princip je celkem
jednoduchý, zda si to konkrétní člověk nechá
vysvětlit a zda o to má zájem je individuální. Mí
známí a kamarádi tomu skoro všichni rozumí ať už
také hrají nebo ne.
Jak často v současné době hraješ?
V průměru snad tak 3x – 4x týdně, ale je to různě,
někdy více dní za sebou, jindy zase víc dní nehraju
vůbec.
Jak často o pokeru přemýšlíš?
Vzpomenu si na něj každý den, což si myslím,
je normální, pokud se člověk něčemu intenzivně
věnuje. Nějak seriózněji o něm přemýšlím, řekl bych
tak 4x-5x týdně.
„It takes five minutes to
learn the game, but a
lifetime to master it.“
Dají se zkušenosti z pokeru využít v praktickém
životě?
Ano, ve velké míře. Seriózním hraním pokeru se
zlepšuje disciplína, rozvaha, jednání pod tlakem,
sebekontrola, vytrvalost, příjmání odpovědnosti za
své výsledky, předvídavost, schopnost analyzovat
poměr rizika a odměny a obecně analytické
myšlení. Odstraňuje tzv. Results oriented thinking
(hodnocení nějakého jednání podle jeho výsledku,
který nemůžeme ovlivnit), učí rozumět motivacím
(i skrytým) za jednáním lidí atd. Jeden z vedlejších
produktů seriózního hraní naživo je i výrazně lepšé
schopnost rozeznat, kdy někdo lže nebo mluví
pravdu, je nervózní, klidny obecně řeč těla. Z živé
hry jsem vděčný za setkání se spoustou zajímavých
lidí a velmi schopných lidí (často je pro ně poker
koníčkem), ale samozřejmě to platí i naopak, a mám
i mnoho poměrně negativních zkušeností. To si
myslím, že je dáno kasinovým prostředím a lidmi,
které kasína přitahují, „čistokrevnýchL pokerových
hráčí se to příliš netýká.
Pamatuješ si svoji první výhru?
Ano, pamatuju si začátky a samozřejmě výhry větších
turnajů nebo nějaké zásadní hry. Z turnajů byla asi
úplně první velká výhry v Plzni před asi pěti, šesti lety
a ve hře přímo o peníze první výlet s kamarádem na
evropskou pokerovou tour do Prahy, kde jsme hráli
nejnižší sázky, které byly minimálně pětinásobně
vyšší oproti těm, na které jsme byli zvyklí, také
myslím pět let zpět.
Jaké máš pocity během hry o velké peníze?
To záleží v jaké jsem „formě“. Nezbytný předpoklad
pro dobrou hru je schopnost se mentálně od peněz
odprostit a soustředit se pouze na dělání co možná
nejlepších rozhodnutí, čím víc se Vám to povede, tím
menší stres to znamená a tím míň to ovlivňuje vaši
hru. (Nechat se ovlivnit výší sázek je vždy špatné
pro vaši hru.) Čím lepší hráč, tím víc se od toho
dokáže odprostit, proto pokud se podíváte někde na
internetu na hru o extrémní částky, pravděpobodně
budete překvapeni, jak neuvěřitelně klidná a
relaxovaná atmosféra u stolu vládne. Naopak více
hádek, sporu, agresivního chování atd. se vyskytuje
u her s nižšími sázkami. Mně tohle docela jde (také
pomáhají zkušenosti), ale samozřejmě bych se mohl
hodně zlepšit a mám i horší dny. Ale i když už to
člověka ovlivní, je vždycky lepší se snažit nedat to
najevo, protože lepší hráčí tohle dovedou dobře
využít.
Jaké jsou ženy – hráčky pokeru. Kolik jich je a
jaké jsou soupeřky?
Hráček není mnoho, i když se to v poslední době
mění. Obecně mají celkově spíše hůř než soupěři, ale
jsou samozřejmě i výjimky a velmi dobré hráčky. Platí
o nich hodně stereotypů (např. že nikdy nebluffují, hůř
se vyrovnávají s tlakem atd.), takže pokud je dobrá
a dokáže to použít ve svůj prospěch, má od začátku
slušnou výhodu. Také mají velkou výhodu v obvykle
výrazně menším egu než soupeři a obecně čtou řeč
těla mnohem lépe než naopak. Jinak z holkama z
kasínového prostředí nejlepší zkušenosti nemám,
dost možná to na ně má špatný vlív. (Stejně jako na
muže.)
Jak vidíš budoucnost pokeru?
Hra po internetu si projde zdlouhavým legalizačním
procesem a nakonec snad bude sjednocena napříč
státy. Poker zůstane ještě minimálně několik let
součástí „mainstreamu“ (televizní záznamy, velké
turnaje, mnoho hráčů). Nicméně po obrovském
předcházejícím boomu pravděpodoně bude
zájem o poker pomalu klesat a bude to směřovat
k podobnému stavu jako v USA, kde je poker
rozšířenou rekreační a společenskou zábavou.
Petr Bohuslav:
„Maturoval jsem v roce 2001, třídního jsme měli toho nejlepšího
z možných, pana Malého. Poté jsem studoval na FI MUNI v Brně
informatiku (Bc.), odkud jsem přešel na FAV ZCU Plzeň na softwarové
inženýrství (nerealizovaná diplomová práce). Už od konce studia na
FI se věnuju pokeru, v posledním roce také částečně realitám (což
bych chtěl rozšířit). Momentálně mám i určitou nabídku týkající se
tradingu pro jednu investiční banku, ale zatím vůbec nevím, takže se
ještě uvidí.
Ze zájmů můžu jmenovat tenis (hra i sledování), trochu plavání, když
je možnist tak jedno i vícedenní pochody v přírodě, voda, lyže. Také
filmy, seriály (hlavně britský humor), trochu knížky a koncerty, malinko
kluby a bary. Také cestování, poznávání a zkoušení nových věcí,
hlavně v dobré společnosti.”
ISSUE 40
A B S O LV E N T
9
pokračování ze strany 8-9
Všechno, co jste kdy chtěli vědět o pokeru
(ale báli jste se zeptat)
Vždy se hraje s balíčkem 52 karet ve čtyřech barvách
(bez žolíků).
srdce (hearts)
káry (diamonds)
kříže (clubs)
piky (spades)
Texas Holdem poker se hraje ve třech variantách : NoLimit, Limit a Pot-Limit.
No-Limit - hráč může kdykoliv během hry vsadit
veškeré své žetony
Limit - hráč může v daném kole vsadit maximální
sázku danou limitem stolu
Pot-Limit - hráč nemůže vsadit v daném kole více
než je současná velikost banku hry
Před začátkem každé pokerové hry se určí Dealer
(kdo bude rozdávat karty).
Po každé hře se posouvá Dealer o jedno místo na
stole doleva.
Hra probíhá po směru hodinových ručiček.
První dvě pozice po Dealerovi se nazývají Small Blind
a Big Blind (malý a velký blind) - jsou to pozice kde se
umísťují povinné sázky dané limitem hraného stolu.
(např. když se hraje stůl s limitem $100, tak Small
blind je $0,50 a Big Blind je $1 = Bblind je roven „Limit
stolu / 100“)
Každý hráč u stolu dostane 2 karty lícem dolů, které
jsou jenom jeho.
Během hry hráč používá jeho 2 karty v kombinaci se
společnými kartami, které se budou vykládat na stůl.
(celkem se na stůl může vyložit až 5 společných karet
(flop (3), turn (1), river (1)))
Snahou hráče je vytvořit ze svých 2 karet v
kombinaci s vyloženými společnými kartami tu nejlepší
poker kombinaci.
Vždy když na hráče přijde řada, tak má na výběr z
následujících možností:
Check (nevsází)
Bet (vsadit)
Raise (zvýšit sázku)
Fold (položit karty)
V přídadě stejné nejlepší kombinace se bank dělí mezi
hráče (např. postupka na stole).
Poker pravidla - průběh hry u Texas Holdem pokeru
Poker barvy
Určí se Dealer (Button) a umístí se blindy (Small Blind,
Big Blind).
Každému hráči se rozdají po jedné dvě karty lícem
dolů (Hole cards).
Začíná hráč nalevo od Big Blindu (UTG).
V prvním kole sázení (Preflop), hraje jako poslední
Big Blind.
V připadě, že jsou aspoň dva hráči dorovnáni, nebo
102 T É M A
už jsou All-in, rozdá se Flop (3 společné karty na stůl).
Za předpokladu, že hráči nejsou All-in, proběhne
druhé kolo sázení. Od teď už vždy bude začínat hrát
Small Blind a jako poslední bude hrát Dealer.
Rozdá se 4tá karta, Turn.
Proběhne třetí kolo sázení.
Rozdá se poslední 5tá karta, River.
Proběhne poslení kolo sázení a v případě, že hra
dospěla až sem a někteří hráči se dorovnali, ukáží se
karty (Showdown). Bank vyhrává lepší kombinace. V
případě stejné kombinace se bank dělí (split).
Dealer (Button) se posune o jednoho hráče doleva a
začne se hrát hra nová.
Slovník pokeru - vysvětlená pokerová terminologie
Poker pravidla - zlatý důl aneb pozice u stolu
Pozice u poker stolu
Blinds (blindy) : což jsou první dvě pozice u stolu, na
kterých se platí povinné sázky - Small blind a Big blind.
Early Position (brzká pocize) : pozice ihned nalevo od
Big Blindu a ještě další dvě pozice za tím.
Middle Position (střední pozice) : pozice mezi brzkou
pozicí a pozdní pozicí.
Late Position (pozdní pozice): Poslední dvě pozice
před blindy (CO (Cutoff)a Button (Dealer)).
Základní výherní poker strategií je dobře rozmýšlet z
jaké pozice budete kreté karty hrát. Po chvilce zjistíte,
že pozice je jednou z nejdůležitějších aspektů poker
hry.
Ovládněte pozici - poker strategie pro začátečníky
Pravidla poker hry No-Limit Texas Holdem - možnosti
hráče během hry
Kdykoliv během poker hry může hráč dát :
Check :v případě, že dorovnal předchozí sázku
(popřípadě je na Big Blindu) a nikdo před ním nezvýšil.
Fold : kdykoliv během hry (když na něj přijde řada)
může karty položit.
Call : v případě, že před hráčem někdo navýšil, může
hráč dorovnat (někdy to může znamenat jít All-in).
Bet : znamená vsadit (pokud k němu hráč Checknul).
All-in : což znamená vsadit všechny své zbývající
žetony.
Raise :kdykoliv (pokud není All-in) může navýšit
(minimálně dvojnásobek Betu).
V případě, že někdo například raisne na 4, vy ho
re-raisnete na 12 a za vámi pujde shortstack s 20
poslednímy chipy All-in a hráč, který původně zvyšoval
na 4 se rozdhone dorovnat, tak poté už nemůžete
znovu navýšit, jelikož shortstack vsadil méně než
dvojnásobek vaší sázky. Můžete pouze dorovnat.
Barbora Holubářová, kvinta
Pojďme se kouknout na pojem Hra zase trochu z jiné perspektivy a to přímo z divadelních prken.
Je opravdu těžké objektivně určit, co vlastně znamená pojem divadlo… Leckdo by si při tomto výroku
mohl představit honosnou budovu plnou zdobených sálů, polstrovaných červených sedadel v hledišti a
zdobenými stropy. Jinému by se možná vybavilo představení, které v nedávné době shlédl, nebo jej silně
zasáhlo. Každý člověk je jinak popsaný list, každý má jiné myšlenky a jiné názory…
Proto je opravdu těžké vylíčit pojem divadlo tak, aby to vyhovovalo úplně každému. Pro mě, stejně jako
pro většinu začínajících „umělců“ je divadlo stylem života. Někteří z nás žijí sportem, jiní četbou, někteří
láskou k přírodě. Každý má takzvaný již řečený smysl života. Tím mým je divadlo, které bych vám nyní
chtěla přiblížit…
Historií divadla není třeba se příliš zabývat. Upřímně, nevím, kdy divadlo přesně vzniklo. Ale on to přesně
neví nikdo… Podle historiků vznikalo divadlo na základě víry v nějakou nadpřirozenou sílu a chtíči po
spojení s ní. Všichni jsme slyšeli o posvátných rituálech starých pravěkých kmenů nebo indiánů. I takovéto
skřeky a poskoky byli svým způsobem divadelním představením. Více se divadlo vyvinulo v antickém
Řecku a Římě, kde se jím lidé začali konkrétněji zaobírat.
Nehodlám tady ale rozebírat historii kousek po kousku, protože to by bylo minimálně na dva dny a to se
pochopitelně nikomu číst nechce… Abych pravdu řekla, jsem ráda, že jste to dočetli až sem. V to jsem
ani nedoufala…
Ale zpátky k věci… Chtěla jsem vám říct, co pro moji osobu znamená pojem divadlo a místo toho jsem
se zamotala do historie, která nejspíš nikoho nezajímá.
Jak už jsem řekla, divadlo je nedílnou součástí mého života. Dle mého názoru divadlo neznamená jenom
představení nebo honosnost budovy. Mluvím sice za sebe, ale myslím, že by můj názor sdílela většina
herců, kdybych řekla, že divadlo je důležité a celá ta léta se provozuje pouze pro jedinou věc – divácký
zážitek. Herec nehraje pro peníze, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale pro divácký zážitek, pro
potlesk a potěšení z něj. Nic není větší odměnou než jiskřivé štěstí v očích diváka a upřímný potlesk .
Tak tomu bylo a je již po staletí a my bychom měli být hrdí, že nám do naší doby přetrvalo něco tak
úžasného, jako je divadlo…
ISSUE 40
TÉMA
11
studenti druhého ročníku a sexty
Každoroční exkurze do Prahy se tentokrát konala ve dnech 5. -8. září. Pod vedením pana
učitele Nováka a paní učitelky Dvořáčkové. Pojďme se podívat jak studenti vstřebali krásy
Prahy...
Milá Praho,
no milá... to bylo jen tak ze zdvořilosti a
čisté úcty k úřednostem. Naprosto mě
fascinuje tvá tupá pýcha a kýč, kterým lákáš
bezduché turisty ze země nudlí k sobě.
Lacině se usmíváš a ukazuješ jen pozlátka
svýh rozmanitých střech, ale to pravé tajně
skyrýváš v sobě.
Obrovská stáda foťáků a hejna různorodých
deštníků hltají každou tvou historickou sošku
i pouhou zmínku o Praze v daleké historii.
Je to směšné. Utírat nosy dětem a ještě si
za to nechat platit. Jsem ráda, že se toho
nemusím účastnit, ale spokojeně tomu
přihlížet z mé malé vesničky. Mám pro tebe
jen jeden vzkaz, radši si prvně ukliď svoje
obchůdky s beranicemi a matrioškami a až
pak se chlub a lákej.
Tvá návštevnice
Tereza Pruknerová
Milá Praho,
není to tak dlouho, co jsem se procházela
tvými ulicemi, obdivovala, jak se stará
architektura prolíná s novou a poslouchala
staré pověsti s tebou spjaté. Nejvíce mě
učarovala krása katedrály svatého Víta.
Místo je to pietní a tiché, ale přitom z něj
pryští tolik informací z dob před našimi
životy. Ne jednou jsem se podivovala
výše této stavby. A tento zážitek byl ještě
umocněn vnitřní výzdobou. Zajímavé bylo i
podzemí a hroby Karla IV. s jeho manželkami
a dvěma syny. Děkuji za krásné dny ve tvém
nitru.
Tvá unešená
Michaela Bučková
a nakonec jsme málem skončili v p*deli...
122 P R A H A
Komiks na straně 13!
Jak to Knedla Čordanovi zavařil
ISSUE 40
KOMIKS
13
R a d e k M a l ý, p r o f e s o r
Gambling a virtuální
drogy
Základní charakteristika
Patologické hráčství nazývané jako gambling,
gamblerství, závislost na automatech apod. patří
mezi tzv. návykové a impulsivní poruchy, které
jsou charakterizovány třemi základními znaky:
• neschopnost odolat impulsu, pokušení,
přestože dotyčný ví, že jeho jednání je nežádoucí,
nedokáže odolat hře a také není v ní schopen
přestat
• napětí, předcházející tomuto jednání, které
dotyčný nedokáže snížit jinak, než tak, že začne
hrát
• hraní je spojeno s pocitem uspokojení, gambler
prožívá příjemné vzrušení, jehož intenzita je přímo
úměrná výši hazardu, riziku ztráty.
Varovné signály
• člověk hraje častěji a hazardní
hra mu zabírá čas, který by
mohl trávit (případně dříve trávil)
mnohem užitečněji a příjemněji
• zanedbává školu, práci, rodinu,
přátele a zájmy
• začne lhát, podvádět, někdy i
krást
• ve vztahu ke hře se špatně
ovládá - pokračuje v hraní i tehdy,
když je v jasném rozporu s jeho
zájmy
Vznik závislosti
Závislost na hře vzniká ve třech fázích:
1. Fáze výher
Občasné hraní s fantazií o veliké výhře,
přehnaný optimismus, zvyšování sázek,
zvyšování frekvence hraní, přechod k osamělé
hře, chlubení se neskutečnými výhrami.
2. Fáze prohrávání
Objevuje se neschopností přestat s hrou a ztráta
kontroly nad svým chováním, skrývání hry před
rodinou, půjčování peněz, odklady
142 T É M A
splátek dluhů. V chování dotyčného
je neklid, podrážděnost, uzavřenost,
zanedbávání zdraví. Objevují se problémy
v rodině a zaměstnání.
3. Fáze zoufalství
Odcizení rodiny, přátel, popírání vlastní
zodpovědnosti, obviňování druhých,
trestná činnost, rozpad rodiny, úvahy o
sebevraždě a pokusem o ní.
Prevence
Závislost na počítačích a počítačových
hrách
Rozlišit hranici mezi koníčkem, zvýšeným
užíváním a závislostí je velmi obtížné, už
i proto, že na počítači nevzniká závislost
fyzická, ale psychická. Přesto můžeme
vysledovat určité příznaky, které svědčí
pro rozvíjející se závislosti. Mezi hlavní
příznaky patří stavy podobné transu
při hraní hry, vzpírání se rodičovským
zákazům hraní, neschopnost dodržovat
časový limit určený pro tuto činnost. K
dalším příznakům patří:
• méně vykonané práce
• pocit prázdnoty, když není člověk u
počítače
• ztráta kontroly nad časem stráveným u
počítače
• brzké vstávání k počítači nebo
ponocování u počítače
• rostoucí nervozita a neklid, když delší
dobu nemůže hrát
• přemýšlení o počítači, když ho zrovna
nepoužívá
• kradení peněz na nákup her
• stále více a více času potřebného k
uspokojení ze hry
• lhaní o své závislosti
• hraní kvůli úniku od osobních problémů
• narušené vztahy s rodinou
• zanedbávání učení
• opouštění dřívějších zájmů a přátel
• zhoršující se školní výsledky
Jak předcházet závislosti na
počítačových hrách?
• Sledujte, jaké hry děti hrají.
• Uvědomte si , že hry mají i kladné stránky, některé umožňují rozvíjet logiku,
postřeh,schopnost orientace ve složité situaci, koordinaci očí a rukou,
koncentraci, -plánování, řešení problémů a další schopnosti. Důležitý je výběr
her.
• Hrajte hry spolu s dítětem a potom si o nich povídejte - pomáháte
tak
rozlišovat fikci od reality.
• Stanovte striktní limity, kdy může dítě hrát a kdy ne.
• Dávejte pozor, aby dítě nehrálo hry u kamarádů.
• Zjistěte, zda dítě hraním počítačových her neutíká od nějakých problémů.
• V průběhu hraní veďte dítě k tomu, aby si po určité době (př. po hodině)
udělalo přestávku, během ní o hře mluvte.
• Podporujte dítě v jiných zájmech.
• Předcházejte tomu, aby se dítě nudilo.
• Posilujte zdravé sebevědomí dítěte.
závislost se může zrodit snadno
ISSUE 40
TÉMA
15
Lucie Hamarová, Barbora Simajchlová, kvinta
Kdo si hraje, nezlobí!
Téma Hra... co rozhovory? Řekla bych, že nejlepšími adeptkami
na tento rozhovor se staly profesorka hudební výchovy
a profesorka výpočetní techniky. Pojďme se podívat, jak to vidí ony.
Eva Konečná
Co vy a hry na počítači?
Celkem nic. Já o nich vím, ale ony o mně moc
ne.
Co vy a hra na nástroj?
Dobrá otázka pro hudebnici. Já myslím, že je
to celkem dobré. Začínala jsem v první třídě na
zobcovou flétnu, po třech letech jsem přešla
na příčnou a absolvovala jsem druhý cyklus,
dokonce jsem po základní škole uvažovala
o konzervatoři, ale přešlo mě to. Asi ve
třinácti jsem začala jako samouk na kytaru. V
sedmnácti jsem zjistila, že pokud chci studovat
Hv, tak musím hrát na housle nebo na klavír,
protože jiné nástroje se na fakultě nevyučují.
Měla jsem na to rok, abych se něco naučila (my
jsme maturovali v osmnácti). Byl to boj.
Hrají vaše děti na něco?
Jsou to virtuózové ve hře na nervy. Sluch
mají oba. A zpívají často a hodně nahlas a
hlavně jeden přes druhého. Nechápu, po kom
to mají. :) Se starším synem zkouším flétnu,
ale je ve svých sedmi pevně rozhodnutý, že
bude chemik. Ten mladší má taky jasno, bude
fotbalista.
Snažíte se vést děti k hrám, ať už na cokoliv?
Snažím, ale občas se to nedaří. Mají svou hlavu.
Zatím vedou hry s auty a se Spidermanem.
Co byla vaše oblíbená hra v dětství?
Asi na schovávanou. Teď ji hrát nemůžu,
dneska už se blížím věku, kdy by mě nikdo
nehledal. :)
162 R O Z H O V O R
Světlana Smejkalová
Co vy a hry na počítači?
Nehraju vůbec hry na počítači. Některé hry jsou
mírně vzdělávací a užitečné, ale většina jsou
ztráta času.
Co vy a hra na nástroj?
Taky nehraju. S dcerami jsem začala hrát na
flétnu. Jako malá jedině na kytaru, a to už
neumím.
Hrají vaše děti na něco ?
Obě dvě hrají na flétnu.
Snažíte se vést děti k hrám, ať už na cokoliv ?
K hrám rozhodně...;protože kdo si hraje, nezlobí. Ale k hrám na počítači moc ne, navíc na to
nemají čas.
Co byla vaše nejoblíbenější hra v dětství?
Na houbového dědka. Byli jsme jako houbičky,
seděli na nějaké peci a někdo vyvolával jména.
Napůl schovka a napůl honička. Vím, že tohle
jsem úplně milovala.
PROFESORKA DODÁVÁ:
„Open aréna - používám ji na dni
otevřených dveří, líbí se mi, protože je
pro děti zajímavá a vytvořil ji absolvent
naší školy. Je to jediná hra, kterou
pořádně znám.“
Něco málo o hrách z české
Slyšel jsi někdy o točení videí na YT? Překvapilo
by mě, kdyby ne. Doufám, že ti tímhle rozhovorem
se známým českým youtuberem přiblížím, jak to
vnímá člověk před kamerou. Třeba tě to motivuje k
vlastní cestě na YT a jednoho dne tady bude rozhovor s tebou.
Barbora Simajchlová
Jak tě napadlo začít natáčet?
Sledoval jsem občas pár youtuberů a jeden z nich
dělal takzvané challenge, neboli výzvy, tak jsem
si řekl, že bych to taky mohl zkusit. Zavolal jsem
kamarádům a snědli jsme super pálivou papričku.
Lidem se to líbilo, tak jsme v takových videích
pokračovali. Po půl roce už mě to trošku omrzelo
a začal jsem točit videa o nějakých zábavných
tématech, u kterých jsem zůstal do dnes.
Kolik ti to bere času?
Samotné natáčení něco kolem půl hodiny.
Následná úprava videa a nahrání na internet asi tři
hodiny. Nejvíc času mi ovšem zabere věnování se
divákům na sociálních sítích a přemýšlení o tom, co
vůbec budu točit.
Co tě od fanoušků nejvíc motivuje a naopak
demotivuje?
Nejvíce mě motivují dopisy, které mi od diváků
příjdou, ale moc mě potěší i pozitivní komentář.
Snažím se točit zábavně, ale mám i pár videí na
vážné téma, tak mě pak velmi povzbudí, že to
nějakému člověku otevřelo oči nebo mu to nějak
pomohlo.
Demotivaci snad ani nemám. Maximálně když
se těším, že budu točit a něco mi do toho vleze,
nebo když se mi nedaří uložit video kvůli chybě v
programu na editaci.
scény
lajkovaná, takže záleží na úhlu pohledu.
Hry, které natáčíš tě baví samy o sobě, nebo
je točíš kvůli fanouškům ?
Závodní hry mě baví, protože nejsem moc dobrý ve
střílečkách. Hororovky točím spíš kvůli fanouškům,
protože se u nich hodně bojím a to mají rádi.
Měl jsi někdy období, kdy jsi chtěl s
natáčením skončit ?
Neměl a doufám, že ani dlouho mít nebudu,
protože mě to moc baví. Právě naopak natáčím čím
dál víc.
Jaký máš vztah s ostatními youtubery ?
Sleduješ někoho pravidelně ?
S většinou youtuberů mám kamarádský vztah
a vídáme se i mimo natáčení. Vždycky se najde
někdo, kdo pomlouvá nebo závidí, ale tohle
neřeším. Člověk si pak přidělává zbytečné starosti.
Pravidelně sleduju Bendera z kanálu FreakOut a
Martina Rotu z kanálu Naprosto Retardovaný.
Co ti natáčení dalo a naopak vzalo ?
Tvorba videí mi dala zdravou sebedůvěru ve mě a
moje schopnosti, jak před kamerou, tak mezi lidmi.
Dřív jsem byl hodně stydlivý a celkem i introvert.
Nevyhledával jsem větší společnost lidí. Naučil
jsem se lépe vyjadřovat a poznal spoustu nových
fajn lidí. Jediné, co mi to vzalo, je asi čas, který teď
věnuji do vytváření videí a snahy Vás bavit.
Pokud bys měl někomu, kdo tě nezná,
doporučit nějaké video, jaké by to bylo ?
Za tu dobu, co natáčím, tak si většina lidí oblíbila
dvě série videí, které jsem začal točit jako první u
nás. Jsou to zábavná fakta „Perly ze světa“ a pak
série s názvem „Vtipy“.
Máš nějaké video, o kterém si myslíš, že
je horší než ta ostatní ? (buď celkově nebo
videa na jedno „téma“)
Ve svých videích vystupuji většinou za sebe,
ale občas jsem i takzvaná Kotletka, což je
taková semetrika. Nedávno jsem použil postavu
Honimíra, což má být takový šprt a jeho videa jsou
více dislajkovaná než ostatní, ale zase jsou i víc
ISSUE 40
ROZHOVOR
17
Eliška Nekudová, 1.ročník
Adaptační pobyt
nových tříd
V termínu 3. - 5. 9. se naše třída vydala na
adaptační pobyt do tábora pod Templštýnem.
Vše začalo v chladné, středeční ráno, když
jsme se všichni spolu s našimi obrovskými
zavazadly sešli na nádraží na Zastávce. Do
několika minut jsme už nastupovali do jednoho
z autobusů čísla 423 a nechali se spolu
s primány, jejichž cíl cesty byl stejný jako ten
náš, dovézt na konečnou zastávku. Vystoupili
jsme, očekávajíce slíbené oteplení, to se ale
nekonalo. Na onom místě, v Biskoupkách, bylo
ještě chladněji, takže jsme z našich zavazadel
začali vytahovat další svetry a bundy, které jsme
vrstvili na to, co jsme už měli na sobě.
„Nakonec jsme všichni došli
bez jakékoliv újmy zdraví do
tábora, tedy když pominu
tonutí jedné dívky v kopřivách a
neustálé přeskakování kaluží.“
Do několika minut přijel postarší pán
s dodávkou řeznického vzhledu, do níž byla
naházena naše zavazadla. Dodávka odjela, pro
některé bohužel bez nás a my se vydali na asi
3 kilometry dlouhou pěší trasu do tábora pod
Templštýnem. Cesta nebyla nijak náročná,
avšak jako nepříjemné zpestření se ukázal
podivně se houpající kovový můstek přes ještě
podivněji rozbouřenou řeku Jihlavu. Nakonec
jsme všichni došli bez jakékoliv újmy zdraví do
tábora, tedy když pominu tonutí jedné dívky
v kopřivách a neustálé přeskakování kaluží.
V táboře už na nás čekala dodávka s našimi
zavazadly, takže po získání klíče od chatky jsme
se začali zabydlovat.
Někdo byl příjemně překvapen, někdo naopak
zklamán, a i když se mezi vybalováním neslo
několik kritických poznámek, hlavně na absenci
signálu a slaměné postele, dalo se to snést.
182 A D A P T A Č N Í P O B Y T
„Vyčerpáni po dlouhém dni
jsme upadli do hlubokého
spánku.“
Naši mladší spolužáci, obývající chatky naproti
nám, měli docela odlišný program, takže jsme
je jen párkrát za den viděli někde pobíhat. Po
vybalování jsme začali hrát seznamovací hry, při
nichž jsme se dozvěděli jména svých spolužáků.
Později odpoledne jsme začali pracovat na
našich třídních tričkách, která jsme si potiskli
námi domluveným vzorem.
Všichni jsme se už vyhládlí po náročném dni
těšili na večeři, která naštěstí zčásti umlčela
náš kručící žaludek, ale i přes to byla v tamní
kantýně dlouhá fronta.
Když se začala přibližovat tma, několik
zástupců hlavně mužského pohlaví začalo
připravovat oheň. Když se konečně po
poměrně dlouhé době mezi poleny dřeva objevil
plamínek, všichni jsme si posedali na vratké
lavičky kolem ohně a poslouchali pana Hejdu,
který nás informoval o nějakých nezbytnostech.
Až se setmělo, tak byla někým dotažena kytara
pana Malého a spolužák s hudebním sluchem
se pokusil o zhudebnění několika písniček,
přičemž k ohni se přišli ohřát i primáni, neboť
bylo opravdu chladno.
Když se přiblížila půl desátá, naše chatka se už
začala chystat do postele, zahnala nás únava
a dusivý dým z ohně, valící se stále naším
směrem. Někdo ještě využil půlhodinu, která
zbývala do večerky, ale i poté se uchýlil do
postele. Vyčerpáni po dlouhém dni jsme upadli
do hlubokého spánku.
Ráno nás vzbudil náš třídní pan Dojiva
s oznámením, že bude rozcvička. Pro některé,
co zaspali, bylo opravdu nepříjemné oblékat se
ve spěchu, přičemž kdo měl zpoždění v řádu
desítek sekund, musel dřepovat. Následoval
několik stovek metrů dlouhý běh, který jsme
zakončili rozcvičkou a následným během zpátky
do tábora, kde jsme šli na snídani. Doufali jsme,
že pohybovým aktivitám je ten den konec, to nás
ještě ale čekal výstup na zříceninu Templštejn.
Zatímco jsme šplhali po navlhlých kamenech,
po nichž se několik lidí nechtěně svezlo, a
zablácené cestě směrem vzhůru, opíraly se do
našich zad sluneční paprsky. Nejčastější aktivita
se kromě rozhledů do širého okolí na vrcholku
kopce ukázalo telefonování a vyřizovaní přijaté
korespondence. Následovala cesta zpátky do
tábora, kde si někteří jedinci dodělávali trička
a ostatní odpočívali. Odpoledne jsme strávili
hrami s psychologem a připravováním námi
hrané reklamy na naše gymnázium, což se
už prolínalo s večeří. Po absolvování večeře
jsme ostatním předvedli onu připravenou
reklamu, přičemž účelem bylo hlavně pobavit.
Rozesmátí z vtipných scének jsme se nahrnuli
k plápolajícímu ohni, který ten večer připravovali
primáni. Tam jsme ale moc dlouho nepobyli,
protože pedagogická složka zúčastněná pobytu
začala spřádat plány na noční hru. Každý z nás
obdržel nafukovací balonek, svítící tyčinku,
kterou si vložil do nafouknutého balonku a ten
si následně přivázal pomocí provázku k noze. I
přes pocit, že máme asi zastavený krevní oběh,
protože provázek opravdu škrtil, jsme se snažili
aktivně zapojit do hry, přičemž podstatou bylo
ostatním prasknout balonek a nedovolit, aby ho
někdo prasknul nám.
Po ukrutném souboji se ještě několik z nás na
chvíli přesunulo k ohni a povídalo si, ale nakonec
jsme byli zahnáni panem Dojivou do postele.
Další den ráno jsme se s nechutí vzbudili,
očekávajíc krutou rozcvičku, ta se ale naštěstí
nekonala, pouze jsme uklidili nepořádek z noční
hry.
výroba vesmírné lodi
Dopoledne bylo zaplněno hrami s dohledem
psychologů, přičemž asi jako nejzábavnější
aktivita se ukázalo vypouštění vajíčka, kterému
jsme před tím vyrobili loď, v níž mělo přežít let
z výšky několika metrů. Smutné bylo, že vajíčko
našeho týmu jako jediné nepřežilo. Následoval
oběd a balení, odevzdání zavazadel do dodávky
a cesta zpět na autobusovou zastávku, odkud
jsme se autobusem vydali zpět domů.
Celý pobyt jsem si opravdu užila i přes to,
že některé služby nebyly úplně podle našich
představ a většina z nás jsme se neznali. Myslím,
že na náš adaptační a vlastně úplně první
společný pobyt budeme ještě dlouho vzpomínat.
společně na jedné lodi
„Přítel je ten, kdo o
vás ví všechno a má
vás pořád stejně rád.“
Elbert Hubbard
ISSUE 40
ADAPTAČNÍ POBYT
19
Der, die, das...
Kdo: studentka septimy TGM v Zastávce
Věk: 17 let
Škola: Valentin- Heider Gymnasium v Lindau
Délka pobytu: první polovina školního roku 2014/2015
podle bavorského školního systému
Cíl: zdokonalení znalosti německého jazyka
se schopností udělat mezinárodně uznávanou jazykovou zkoušku
Sobotní poledne na Seepromenade. Slunce opírá
své paprsky do plachet lodí, které plují po jezeře jako
bílí vznešení ptáci. Šustění podzimně zabarvených
listů. Hlášení příjezdu lodí. Cvrlikání a pípání.
Německé dialogy ze všech světových stran. Houkání
parníků, které přímo přetékají turisty. Vůně kávy a
hausgemachte jablečného koláče. Jeden z posledních
příjemně teplých dnů u Bodamského jezera, nad
kterým ční vrcholky Alp s první sněhovou přikrývkou.
Nenechte se zmást! Od devíti hodin dopoledne jsem
zalezlá v místní městské knihovně. Učím se slovíčka
202 R ROOZ ZH HOOV VOOR R
a pokouším se přeložit dlouhá složená slova, místo
Oktoberfestu v Mnichově s tuplákem za deset éček.
Bydlím v hostitelské rodině a je nás tu dost. Gastmamka, čtyři Gast-sourozenci a Gast-Hund. Děti jsou
ve věku od devíti do dvanácti let, dvě holky a dva
kluci. Občas je to náročnější a někdy silně uvažuji o
špuntech do uší. Ale co mě nezabije, tak snad posílí.
Jinak jsem s rodinou velmi spokojená. Vypráno,
uklizeno, plné ledničky (dvě ;)), teplo a hlavně mě
zařadili mezi sebe, jako dalšího člena jejich rodiny.
Ke konceptuálnímu umění v obci Zastávka
Poznámka autora:
Osobně se domnívám, že tento text je spíš než shrnutím jednoho sobotního odpoledne takovým úderným pamfletickým projevem rozhněvaného mladého muže, jenž by jej mohl přednést třeba na veřejné schůzi či manifestaci radikálních vyznavačů konceptuálního umění bez přívlastků, kde skryt za vyvýšený pultík na pódiu by
mohl hřímat své pochybné teze! J.
by chtěli autoři knihy upadnout do průměru, mohli
zvolit tradiční vzor – tj. fotoalbum s několika vysvětlujícími poznámkami, kde by bylo řečeno, že tohle je
dům ten a tamten a je významný z toho a z toho důvodu. Obec však podpořila zcela netradiční publikaci,
která ukazuje toto sídlo jako neobvyklé centrum industriálního venkova, což z ní najednou činí – po těch
všech letech, kdy byla přehlížena – navýsost zajímavé
místo, které stojí za vidění.
Dne 17. září roku 2014 jsem v Dělnickém domě v
Zastávce navštívil křest knihy o obci, k níž mám jistý
citový vztah. Ano, čtyři roky jsem navštěvoval tamní
gymnázium, takže mi Zastávka svým způsobem přirostla k srdci.
Říkáte si, proč jsem užil toto poněkud víceznačné
sousloví? Odpověď je nasnadě. Troufám si totiž tvrdit, že Zastávka není místem, které byste si zamilovali
na první pohled. Bývalé hornické městečko nenabízí
to, co byste čekali od jiných, rozlohou i počtem obyvatel podobných obcí, a chybí ji mnoho standardních věcí, jako jsou přirozený střed obce, historická
zástavba nebo obecně historie hodná zaznamenání.
Těžko pak někoho překvapí, že návštěvník projíždějící
Zastávkou nabude dojmu, že je to prostě jen několik
desítek domů při hlavní silnici.
Proto je třeba v jejím případě nutné hovořit o lásce
spíše postupné, leč koneckonců doživotní. Prostě
než ji vezmete na milost, budete se bránit, ošívat se
a ptát se sama sebe, proč se vám líbí zrovna tohle
místo, které v zásadě není ničím zajímavé. Zastávka
totiž klame tělem a rozhodně to není jen pár baráků
u silnice. A tak nakonec – po marném boji se svým
vlastním já, které vás přesvědčuje, že je to díra světa
– pochopíte, že tohle na první pohled nudné sídlo má
onoho pověstného génia loci.
Vzhledem ke shora řečenému není tedy divu, že
autoři publikace o Zastávce nemohli vytvořit žádný
standardní počin, ale byli nuceni vyjít s tím, co „měli“.
Nestandardnost Zastávky jim tak vlastně sama nabídla originalitu, resp. originální způsob, jak seznámit
znalého, ale i neznalého člověka s touto obcí. Pokud
ISSUE 40
Duchovním matkou knihy o Zastávce je výtvarnice
Kateřina Šedá, o níž jsem se z médií dozvěděl, že se
honosí nejen titulem konceptuální umělkyně, ale dokonce je držitelkou nejvýznamnějšího ocenění, které
může český výtvarník dosáhnout – Ceny Jindřicha
Chalupeckého.
V této souvislosti pak vyvstávají další otázky: Co tahle
holka dělá v Zastávce? Může zde vytvořit něco „konceptuálně-uměleckého“? A není ve spojení jména
této obce a této formy umění něco neřešitelného?
Nezapomínejme však na to, že konceptuální umění je
umění sui generis a nelze si pod ním představovat takové hmatatelné výtvory umělecké činnosti, jako jsou
Mona Lisa nebo Venuše Milétská. A právě v lecčems
„nestandardní“ Zastávka, která se už víc než dvě stě
let vymyká šedivému průměru, mohla nabídnout talentované výtvarnici a její družině z řad studentů gymnázia výborný materiál. Bývalá hornická obec přece
nemohla být odbyta publikací s pár fotkami a s popisky! Místo toho se jí dostalo pocty stát se hrdinkou
knihy, která z naprosté banality všedního dne vytváří
nevšední obraz života jedné moravské obce.
A tak se Zastávka navzdory své bizarní minulosti, v
níž se snoubí uhelný průmysl a teroristická přípravka,
vyšvihla mezi obce, které sice již nic netěží, ale dokážou i z „netěžby“ něco vytěžit. Ho ho ho, slovní hříčka, řeknete si, ale něco na tom je. Nemá právě takové
místo, jež se v minulosti nazývalo Boží Požehnání,
ono shůry snesené boží požehnání stát se předmětem konceptuálního umění? A proto bych celý tento
text zakončil vzletným výkřikem: Pokud konceptuální
umění, tak jedině v Zastávce! (Za poslední větou očekávám bouřlivý aplaus!)
Mgr. Milan Kvasnička
Autor je právník a zaměstnanec Ministerstva kultury.
ROZHOVOR
21
studenti kvinty
Tanečním krokem
Sotva začal školní rok, už se mluvilo o tanečních. Kdo s kým, kde, za kolik. Tedy chlapci s
děvčaty, v sále a za pár korun. Pojďme se podívat na pár příběhů, jak (ne)chaoticky probíhaly
taneční či přípravy na ně.
Přípravy šatů a bot začaly už několik týdnů
dopředu, ale ta největší sranda začala až v pátek.
Ze školy jsem přišla už v jednu hodinu odpoledne.
Měla jsem čas, takže jsem si zapnula notebook a
šla na facebook. Najednou bylo půl třetí a přišla
ke mně kamarádka pomoci mi s účesem. Museli
jsme jít k ní domů, protože jsem zapomněla koupit
lak na vlasy. Nejhorší bylo, že jsme nevěděli, co s
těma vlasama udělat. Bylo půl čtvrté a kamarádka
teprve začala. Naštěstí to bylo ve čtyři hodiny
hotové. Rychle jsem šla domů. Hned jsem zapadla
do koupelny a vlezla do vany. Vzala jsem si žiletku
a pomalu abych se nepořezala, jsem si začala holit
nohy. Pak přišlo něco naléhavého a něco, co jsem v
tu chvíli vůbec nepotřebovala: žiletka se mi ztupila.
Jinou jsem nenašla, tak jsem si vzala taťkovo holení.
Šlo to dobře, protože byla ostrá. Taťka o tom neví!
Vyčistila jsem si zuby a šla do pokoje obléct si
šaty. Stihla jsem to tak, tak. Nejhorší byl pocit, že
to nestihnu, když jsem seděla před zrcadlem a na
hlavě jsem měla hřívu jako lev.
Aneta Doleželová
ladný pár v plné parádě
Psalo se 24. září, obyčejný den pro ostatní, ale ne pro kvintu a první ročník z Gymnázia T.G.M. ze
Zastávky. Všichni jsme byli nervózní a měli jsme smíšené pocity. Čekaly nás totiž první taneční.
Skončila výuka v pátek dvěma hodinami tělocviku, všichni jsme se sešli v šatně a za chvilku jsme
se nervózní rozloučili ,,Zatím čau, na tanečních“ a mlčky jsme odešli po svých, čekaly nás dlouhé
přípravy. Samozřejmě jsme všichni chtěli vypadat co nejlépe. Když jsem dorazil domů, tak jsem měl
poměrně dost času.
Čtyři hodiny do tanečních:
Nic se neděje, porvávám se s počítačem, který se sekl.
Dvě hodiny čtyřicet pět minut do tanečních:
Tma v pokoji, ležím a skoro tak, jak mě pánbůh stvořil v posteli a dívam se na seriál.
Jedna hodina do tanečních:
Vyřítil jsem se z postele pro župan a šel jsem si dát sprchu. Poté následovala deseti minutová
příprava vlasů a pak jsem se nějak nasoukal do obleku. S kravatou jsem moc práce neměl, mám
jí na gumě. Podíval jsem se na sebe a první myšlenka byla ,,Vypadám jak idiot“ a už mě napadlo,
jak začala řádit ptačí chřipka a nebudu moct na taneční. Blbost! Vyhnal jsem všechny negativní
myšlenky a už byl čas jít. Když jsem dojel s Vojtou do Zastávky, tak kluci už čekali.
Lekce začala. Nějak jsme to přežili teď už mám za sebou dvě lekce a nemůžu se dočkat na další.
Přece jen všechno je jednou poprvé, a že holky to bolí... No, snad jsme vám moc nepošlapali nohy,
teď už nám to půjde lépe, jsem moc rád, že jsem se rozhodl pro taneční.
Jiří Prokeš
222 T É M A
lekce započly ve velkém stylu
Jak tak poslouchám, všichni mají přesný časový rozvrh toho, co od příchodu domů do
odjezdu na taneční budou dělat. Můj rozvrh je tento: Shodit ze sebe oblečení. Plácnout
sebou do postele a doufat, že se vzbudím alespoň půlhodiny před odjezdem. Moje přání
se vyplnilo a to dokonce dvojnásobně. Zbývá jedna hodina do odjezdu. Dám si sprchu.
Abych víc stíhala, zkrátím čas ve sprše na tři písničky, které mi hrají z mobilu. Když vylezu
ze sprchy a zapnu WIFI na mobilu, začnou mi cinkat zprávy na FB. Ve ¾ všech zpráv
je obsažena otázka ohledně tanečních. Na většinu odpovím a pak začínám mít nervy.
Nasadím si čočky a nanesu řasenku. Z ramínka sundám šaty. Když se začnu oblékat,
slyším bouchnout dveře. Sakra. Mamka je tady. V letu si beru její boty na podpatku, láhev
s vodou, mobil a peněženku. Nasedám do auta a vzhůru do Zastávky. Když se koukám na
holky s načesanými vlasy, rtěnkami a stíny, říkám si: „Tak příště to snad zvládnu líp.“
B. Simajchlová
Dne 31. října se uskutečnila první
prodloužená žáků kvinty a prvního ročníku.
Nervozita z polonézy měla zdravou míru a
nakonec se nám přece jen povedla. Poté nás
ještě čekal večer plný tance.
„Tanec dělá hudbu
viditelnou.“
George Balanchine
ISSUE 40
TÉMA
23
Bratříček Jan Kryl
V pondělí 10. 11. se naskytla žákům naší školy mimořádná příležitost – jako součást připomenutí 25. výročí sametové
revoluce zde vystoupil se svým koncertem Jan Kryl, bratr dnes již legendy odporu proti komunistickému režimu Karla
Kryla. Celé vystoupení se neslo v duchu osobních vzpomínek na Karla Kryla a hodnocení doby před rokem 1989.
Většina později dotázaných studentů se shodla, že takovéto bezprostřední setkání nahradí několik dokumentárních
filmů o době, kterou jsme už naštěstí nezažili, a byli za tuto příležitost vděčni. Nemohli jsme samozřejmě nevyužít
situace a poprosili jsme pana Kryla o rozhovor pro SCOOL! Zde přinášíme několik odpovědí, celý rozhovor si můžete
přečíst na FB.
Vy jste zmínil, že jste psal do šuplíku, nikdy
jste nechtěl být legendou jako váš bratr?
Mě to nikdy nenapadlo, protože já byl spíš hrdej, že
ten bratr je takhle slavnej a má ty pocty, i když po
strašně dlouhé době. Podle mě pro něj byl největší
úspěch a největší pocta, když se vrátil po dvaceti
letech trestů a zákazů jeho tvorby, a všichni ty jeho
písničky znali a všichni si je s ním na náměstí zpívali.
Dneska sbírá zásluhy jeho žena, která ani nevěděla,
co Karel pro Čechy znamená. Až když potom spolu
přijeli, tak teprve pochopila, že ho miluje celej národ.
Chtěl jste taky odejít na západ a tam si žít
život mimo tehdejší režim?
To já bych nemohl, já jsem v době, když odešel,
nepsal, nehrál jsem na kytaru, abych si mohl skládat
písničky, neuměl jsem jazyky, neměl jsem co
nabídnout a hlavně jsme měli malé děti a starali jsme
se o rodiče.
Chtěl jste taky odejít na západ a tam si žít
život mimo tehdejší režim?
To já bych nemohl, já jsem v době, když odešel,
nepsal, nehrál jsem na kytaru, abych si mohl skládat
písničky, neuměl jsem jazyky, neměl jsem co
nabídnout a hlavně jsme měli malé děti a starali jsme
se o rodiče.
Měl jste Karlovi za zlé, že odešel od povinností
a od rodičů?
Ne, za zlé jsem mu to neměl, protože jak už jsem
říkal, on si řešil svoji situaci a problém opravdu
nebyl v něm, ale v režimu. Tehdy nikdo nesnesl, že
opustil vlast, za což jej také odsoudili, dnes je to
jednoduché, to si vezmete svůj občanský průkaz a
máte-li na to peníze, tak projedete Evropu. Tenkrát
byla prostě železná opona, a kdo opustil vlast, ten
byl odsouzen do vězení. Já jsem čekal, že když se
Karel vrátil v tom osmdesátém devátém roce, tak že
ho ještě zavřou.
zdroj: http://www.karelkryl.cz/s34-fotogalerie.html
Karel Kryl
Wroclaw 1989
autor neznámý
Jan Kryl
Zatávka 2014
Adéla Leščinská
242 R O Z H O V O R . . .
Bratříčku, zavírej vrátka
Karel Kryl
Bratříčku,nevzlykej, to nejsou bubáci,
vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci,
přijeli v hranatých železných maringotkách.
Se slzou na víčku hledíme na sebe,
buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe
na cestách klikatých, bratříčku, v polobotkách.
Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
bratříčku, zavřel jsi vrátka?
Bratříčku, nevzlykej, neplýtvej slzami,
nadávky polykej a šetři silami,
nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme.
Nauč se písničku, není tak složitá,
opři se, bratříčku, cesta je rozbitá,
budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme.
Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
bratříčku, zavírej vrátka! Zavírej vrátka!
Karel Kryl...
Co znamená život Karla Kryla pro dnešní
generaci? Co se od něj můžeme naučit?
Proč se o něm dodnes mluví a píše? V první
řadě by Karel Kryl osobnost, byl jedním ze
symbolů boje proti totalitnímu jednání a stejně
tak vnímavým umělcem, který vyjadřoval
své myšlenky skrze písně, básně a někdy
i ilustrace. Životní cesta Karla Kryla měla
tendence se zmítat a kroutit všemi směry
a jeho rozvíjející kulturní talent byl velmi
záhy odměněn vyhoštěním z rodné země
a odtržením od svých blízkých. Tak se stal
Karel exulantem v Západním Německu, kde
poté až do své smrti žil a domů se vrátil až
po 17. listopadu 89. U Karla bohužel nakonec
převládla skepse k polistopadovému vývoji a
nešťastně umírá v březnu 94.
Postavit se většině a bojovat, i takhle by se dal
shrnout příběh Karla Kryla jednoduchou frází.
Těžký život za pravdu, znamenal pro Karla
evidentně mnohem víc než pohodlný život
za lež. Však mohl místo svých protestsongů
komentujících nepříjemné společenské situace
psát jen písně veselé o jarních květech a
letních láskách, ale zřejmě měl na mysli něco,
co nebylo na první pohled vidět. Možná i
proto jsou písně rodáka z Kroměříže, kde jeho
rodina vlastnila tiskárnu, dodnes ceněny a
jejím přiřazena tak nadčasová hodnota.
Vítejte mezi námi
10. listopadu proběhla slavnostní imatrikulace nových žáků. Do primy a prvního ročníku nastoupilo
celkem 59 žáků. Aktuální počet žáků naší školy je 265. Fotografie z imatrikulace si můžete prohlédnout
na stránkách školy.
ISSUE 40
ANKETA
25
Martin Suchomel, oktáva
Poslední Křížová
výprava
Tři hodiny odpoledne. Sotva člověk opustil školu,
už míří zase k ní. Tentokrát však s krásnou vidinou
týdenní pauzy, s vidinou jednoho z posledních úniků
od pomalu, ale jistě se blížící „zkoušky dospělosti“. A
také s vidinou toho, že dalších bůhvíkolik hodin stráví
v autobuse s nohama zapasovanýma v sedačce
před ním. Skutečnost je nakonec mnohem horší než
očekávání. Rozlámaný, nevyspaný, nadávající snad
na úplně všechno, ale hlavně, že už konečně tam –
v Římě.
Mít v Brně Colosseum, tak je na něm jistě Milý Jarda
rozhazující miliardy, paní milující třešně a usilující
o solidární společnost nebo jeden z nicneříkajících
sloganů, jako například „Společně pro Brno“ nebo
„Brno, bude líp“. Řím, bude líp. To zní fajn, ne?
Zkrátka se tu člověk cítí tak nějak líp než doma. Italky
ale nic moc, škoda. Španělské náměstí, Fontana di
Trevi, Vatikánská muzea a mnoho dalšího.
Silencio! No pikčrs!
Billboard na Colosseu
Po několika desítkách upozornění od průvodkyně
Křížové, že metro je plné zlodějů, mám pocit, že tam
snad nikdo jiný nejezdí. Pečlivě skenuji okolí. Později
se ukáže, že paní průvodkyně Křížová upozorňuje
desetkrát snad na všechno… Římské uličky se zdají
být široké akorát tak pro Fiat 500, Smart či nějaký
ten skútr. Architektura na první pohled o mnoho
sympatičtější než v Česku. I v okrajových oblastech.
Žádný vizuální šum, všeho tak akorát. Mají zde
dokonce systém schvalování veškerých reklamních
cedulí a reklam. Vše je děleno na jednotlivé oblasti,
přičemž čím dále od centra, tím větší plocha může
být „využita“. A ještě to musí schválit památkáři.
Geniální, nemyslíte? Člověk se potom více soustředí
na architekturu a celkové atmosféře to jen prospívá.
262 T É M A
Druhý den, před námi opět Řím. Tentokrát
Colosseum a Forum Romanum. Napadlo vás někdy,
jaké by to asi bylo, kdyby někdo spravil zříceninu
nějakého hradu? Ztratil by svoje kouzlo, nebo by
mu to vrátilo život? Takové myšlenky se mi honí
hlavou při pohledu na Colosseum. Mohutný, z části
rozkradený amfiteátr toho ve svém nitru, snad kromě
několika tisíců návštěvníků, mnoho neukrýval. Chtělo
to vcelku dost představivosti. Co třeba opravit
nějakou výseč do podoby před téměř dvěma tisíci
lety? Nebo třeba ty billboardy… Jen nápad jednoho
českého turisty bez fantazie. Fórum Romanum,
z velké části už jen ruiny. I přesto působí velmi
majestátně a neztrácejí svoji velkolepost, kterou před
několika stoletími zcela bezpochyby měly. Kéž by tak
člověk mohl cestovat v čase a vidět, jak Řím vypadal
v antice.
„Někteří z toho byli
na prášky, jiní se jídlu
z prášku vyvarovali.“
Český Emanuele, občas
trochu Babica
Přesun ke břehům Jaderského moře, do Marcelli
di Numana. Pět dnů válení se u moře, proložené
návštěvou (prvního a nejdůležitějšího) Loreta či
malebného městečka Assisi (čti: asííízi). Pro někoho
první detailnější průzkum kuchyně z blízka. Někteří
z toho byli na prášky, jiní se jídlu z prášku vyvarovali.
My se prali statečně! Za celý týden jsem nevařil
nic, co by někdo přede mnou již uvařil a následně
dehydratoval, zmrazil či pouze namíchal z několika
prášků. V kuchyni ale chyběl italský přízvuk alá
Emanuele Ridi, jehož absence sice nedávala vaření tu
správnou ležérní eleganci, ale i bez ní stály výsledky
zato. Během toho týdne
jsem si vybudoval krásný ranní návyk. Ranní sprchu
praktikuji již dlouho, ale díky tenkým zdem a dveřím,
které z nějakého důvodů při zavření vydávaly hlasitý
zvuk, byl výraz (a nejen on) ve tvářích několika
spolubydlících k nezaplacení. Na vesnicích se vstává,
jakmile zakokrhá kohout, tady měli Bena a mě.
Následovalo Caffé + Brioche (větší croissanty plněné
nejrůznějšími náplněmi, od medu, přes marmelády,
až po čokoládu). Ranní rituál jak vyšitý. Kdyby tak
někdo začal (alespoň v Brně) prodávat podobné
snídaně. :)
Ve Florencii všude špína, bordel a spousta lidí.
Taky fajn obchody, dobré jídlo a málo času.
Dvanáctihodinová cesta autobusem už jen třešničkou
na italském dortu. Arrivederci!
Jedno společné foto...
Skvostné panorama Itálie
ISSUE 40
TÉMA
27
Petr Ondroušek, kvarta
Olympijské
hry
Snad každý někdy slyšel o této hromadné
mezinárodní soutěži, ale jen málo kdo někdy pátral
po hlubších souvislostech v minulosti…
Dnešní hry se odvozují od soutěže pořádané ve
starořeckém městě Olympii od 8. století př.n.l. až
do přelomu 4. a 5. století po Kristu. Původně se
her účastnili pouze řecké národy a posléze i národy
římské říše. Ženám byl na ně vstup zakázán.
Hry se stejně jako dnes konaly jednou za čtyři roky
a během nich byl vyhlášen boží mír – ekecheíriá, to
znamenalo, že nikdo během her nesměl bojovat.
V polovině 19. století byl pokus o obnovení
řeckých her, které se i několikrát konaly v den řecké
nezávislosti na Turecku, ale neujaly se.
Novodobé letní hry byly obnoveny roku
1896 (Athény) a první zimní se konaly v roce
1924(Chamonix, Francie) a stejně jako ty staré se
pořádají jednou za čtyři roky.
Myšlenkou olympijských her, kterou zformuloval
Pierre de Coubertin, bylo dosáhnout zrovnoprávnění
všech sportovců bez ohledu na původ a náboženské
vyznání a dosáhnout antických ideálů dokonalosti
jak se uvádí v Olympijské chartě.
Další součástí olympijského poselství je
samozřejmě olympijská přísaha, tedy slavnostní slib,
který skládají sportovci, rozhodčí a trenéři.
Neméně významné jsou olympijské symboly jako
vlajka, heslo a oheň.
Na vlajce se nachází pět barevných kruhů a každý z
nich zastupuje jeden kontinent.
Modrá: Evropa, Černá: Afrika, Červená: Amerika,
Žlutá: Asie, Zelená: Austrálie.
Olympijský oheň je několik týdnů před zahájením
her zapálen v Olympii pomocí slunečních paprsků
a poté štafetově přemisťován po celém světě až na
dějiště olympiády.
(V současnosti dokonce i do vesmíru).
olympijské hry
Disciplíny antických a
současných her
Ve starověku se soutěžilo například v běhu, hodu
diskem, skoku do dálky, zápasu, boxu, běhu ve
zbroji nebo i o nejlepšího hlasatele a trubače, na
průběh soutěží dohlíželi zprvu dva a potom devět
rozhodčích. V současnosti se historikové domnívají,
že hry trvaly pět nebo šest dnů.
Dnes už je seznam disciplín mnohem obsáhlejší,
k letním přibylo pouze několik (některé byly
samozřejmě odebrány), ale naopak zimní musely být
vytvořeny úplně nově (hokej, sáně, moguly,..,).
„Citius, Altius,
Fortius“
(rychleji, výše,
silněji).
heslo olympijských her
282 T É M A
Sportovní den
Tam, kde je běžně tradice vnímána pouze jako
formální dodržení zvyku, kde se mění v útrpnou
povinnost, tam se hlásí naše hrdé gymnázium o
čest zopakovat si každoroční příležitost, předhánět
se ve sportovních výkonech a v přátelském duchu
si poblahopřát k preciznímu startu do dalšího
školního roku. Tím nelze myslet nic jiného než
slavnou tradici sportovních dnů na posvátné půdě
našeho atletického hřiště. A stejně jako ve starém
Řecku, hledáme naše ideální Kalokagathia, ve
vztahu nejen ke krásnému tělu, ale také k stavu
krásné mysli, v harmonickém spojení, s jediným
rozdílem, že počasí nám nedovolilo tradiční řecké
odění pro sport. Což by dozajista potěšilo redakci
časopisu, protože by měla krásný námět pro titulní
stranu .
V lítém a zdravě soutěživém duchu vládli studenti
svými atletickými schopnostmi jako sami obyvatelé
Olympu a na stanovištích klasických disciplín se
ozývalo hromové dunění z vrhu koulí, svéhlavé
prorážení vzduchové bariery na sprintech, urputný
boj s vlastní vůlí na vytrvalostních drahách nebo
ladné skoky a svištící vzduch na polích dalekého
a vysokého skoku. To vše zakončeno tentokrát
netradičně neformálně pojatým štafetovým
během, kde studenti oktávy a čtvrtého ročníku, v
bláhovém oparu, že už se jim nemůže stát, použili
místní skladovnu nářadí jako půjčovnu dopravních
prostředků a s vervou a originalitou jim vlastní,
předčili všechny soupeře a na celé čáře drtivě
zvítězili. V kategorii byli sami.
A tak vyčerpáni ukrutným bojem nastoupili
studenti k vyřčení verdiktu a s představou
nadcházejících dionýsii, naslouchali rétorovi
obdařeným ústy Apollónovými. Oněmělí odcházeli
studenti z kolbiště a v myšlenkách již hloubali nad
nadcházejícími sportovními dny, kdy předvedou
svou roční píli znovu. Na závěr se chci rozloučit
slovy starořeckého atleta přezdívaného Liboros,
tedy Sportu Zdar!
Aleš Benáček, oktáva
ošetřovatel v akci
to nevadí, že běžíš štafetu, jdeme si popovídat...
ISSUE 40
jedno společné foto aneb
všichni koukejte jinam...
SPORTOVNÍ DEN
29
Zábava
Zvířátka a karty
Sedí okolo pařezu medvěd, zajíc, liška a jezevec. Zajíc míchá karty a chystají se ke hře. Předtím medvěd
všechny hráče upozorňuje: „A jestli bude někdo fixlovat, tak mu rozbiju tu jeho špičatou, zrzavou držku!“
Pokerový pes
Do baru přijde neznámý muž a všimne si, že u jednoho ze stolů se hraje poker. Přijde blíž a vidí, že mezi
hráči sedí i pes. Muž se velmi diví: „To musí být nejchytřejší pes na světě!“ „Zas tak chytrý není,“ odpoví
jeden z hráčů pokeru. „Vždycky, když dostane hodně dobré karty, tak zavrtí ocasem.“
„Člověk neprokázal v ničem tolik fantazie jako v
množství různých her, které vymyslel.“
Gottfried Wilhelm Leibniz
302 Z Á B A V A
Hazardní hry
Kněz, pastor a rabín hrají poker, když přijde policejní razie. Policejní důstojník se obrátí na kněze
a zeptá se: „Otče, hrál jste poker o peníze?“ Kněz se podívá směrem k nebi a zašeptá: „Pane,
odpusť mi to, co teď udělám.“ Poté se kněz podívá na policejního důstojníka a řekne: „Ne, pane
důstojníku. Nehrál jsem poker o peníze.“ Policejní důstojník se obrátí na pastora a zeptá se:
„Pastore, hrál jste poker o peníze?“ Pastor odprosí Boha a odpoví: „Ne, pane důstojníku. Nehrál
jsme žádné hazardní hry.“ Důstojník se obrátí na rabína a zeptá se: „Rabíne, hrál jste poker?“
Rabín pokrčí rameny a odpoví: „A s kým?“
Chuck Norris hraje poker s Bohem.
Bůh říká: Vsázím svět, lidstvo, vesmír, nebe,
peklo a všechno bytí...
- navýšení
Chuck Norris se zamyslí: Raise.. (raise
současné sázky)
Falešnej hráč
To takhle jednou přijde šerif do salónu a vidí na zemi mrtvého muže.
Ptá se tedy barmana: „Hráč?“ „Jo.“ „Falešnej?“ „Jo.“ „Poker?“ „Ne, housle.“
Nájemné
„Můj manžel, ten bastard, po mě chtěl, abych se vyspala s pronajímatelem, protože prohrál v
pokeru peníze na nájem,“ řekla manželka svému sousedovi. „Ale to jsi neudělala, že ne?“ „Musím
se přiznat, že ano — i když s určitými pochybnostmi, slušelo by se dodat. Manželovi jsem totiž
neřekla, že nájemné je zaplacené na šest měsíců dopředu!“
Mladík hraje
Mladíka uprostřed hraní hry
na PC vyruší zvonek. Nejprve
zvonění ignoruje, protože hra je
zrovna v nejlepším, ale zvonění
je neodbytné. Nakonec tedy hru
zapausuje a jde znechuceně
otevřít. Za dveřmi stojí malá
smrtka s kosou. Mladík se
zalekne, pak začne škemrat:
„Prosím, jsem ještě mladý a
spoustu zajímavých her jsem
nedohrál.“ Smrtka povídá: „Klídek,
mladej, já si jdu pro tvůj hard-disk.
Hráč v pekle
Zemře hráč počítačových her a
dostane se do pekla. Po týdnu
Lucifer volá Bohovi: „Co za
blázna si mi sem poslal? Zničil mi
všechny kotle, zaškrtil všechny
čerty a už tři dny bezhlavě běhá
dokola a řve: „Kde je vchod
do druhého levelu?“ Bůh si ho
tedy vezme do nebe. Pařan
se rozhlédne, zajiskří mu oči a
vykřikne: „Bonus Level!“
ISSUE 40
ZÁBAVA
O
T
M
E
S
J
O
C BOHA UDĚLAL?
PReOrt Fulghum
Rob
K
Í
L
J
E
H
Š
Á
hrají: LUK
Á
V
O
K
Í
N
A
J
a LENKA
O
3
:
9
1
/
.
2
1
.
16
A
M
A
R
O
N
A
P
O
ce
N
i
s
o
KI
R
,
0
5
Jaroše
Kapitána
Projekt se uskut
uskutečňuje za ?nanční podpory:
Ministerstva kultury ČR
Hlavního města Prahy
Naši partneři:
Statutárního města Brna
Statutárního města Č. Budějovic
www.listovani.cz