thesis

Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého
v Olomouci
Společná laboratoř optiky
Konstrukce vláknového
Machova-Zehnderova
interferometru se dvěma děliči
s proměnnými dělicı́mi poměry
bakalářská práce
Marek Bula
Vedoucı́ práce
Mgr. Karel Lemr, Ph.D.
Olomouc
červenec 2012
Práce byla odevzdána dne
. července 2012
Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracoval samostatně a pouze s použitím uvedené
literatury. Souhlasím se zveřejněním této práce v knihovně a na internetových
stránkách UP v Olomouci a jejích pracovištích.
.........................
Vypracoval:
Marek Bula
Vedoucí bakalářské práce:
Mgr. Karel Lemr, Ph.D.
Obor:
Optika a optoelektronika
Rád bych poděkoval svému vedoucímu Mgr. Karlu Lemrovi, Ph.D., za dobré nápady, trpělivost a svědomitý přístup k vedení této práce. Dále patří poděkování
Mgr. Evě Halenkové za příjemně strávený čas v laboratoři a Mgr. Antonínu
Černochovi, Ph.D., za cenné rady. V neposlední řadě děkuji velmi mým prarodičům, kteří mi umožnili studovat.
Obsah
1 Úvod
2
1.1
Interference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2
1.2
Matematický popis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3
1.3
Interferometry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6
1.4
Machův-Zehnderův interferometr . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7
1.4.1
Matematický popis ideálního dvoumódového děliče . . . . 10
2 Sestavení interferometru
11
2.1
Experimentální uspořádání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
2.2
Softwarové vybavení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
3 Měření a výsledky
14
3.1
Justáž děliče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
3.2
Závislost dělicího poměru na posuvu mikrošroubu . . . . . . . . . 14
3.3
Závislost dělicího poměru na polarizaci signálu . . . . . . . . . . 16
3.4
Justáž interferometru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
3.5
Závislost vizibility na dělicím poměru T2 : R2 . . . . . . . . . . . 20
3.6
Stabilita fáze interferometru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
4 Závěr
25
Conclusions
26
Literatura
27
1
Kapitola 1
Úvod
„Interference (angl. to interfere, setkati se), čes. dle Smetany křížení, nazývá se
úkaz, jenž se vyskytuje při pohybování vlnivém, když na částky ústředí současně
přenášeny bývají ruchy ze dvou původů.ÿ [1]
1.1
Interference
Interference je v celé fyzice významným jevem. Pozorujeme ji při střetu dvou
a více vln, speciálně v optice vln elektromagnetických. Pro pochopení principu
interference je důležité zavést pojem okamžitá amplituda vlny, která se s časem
mění. Její maximální výchylce pak říkáme maximální amplituda vlny, jak je
znázorněno na obrázku 1.1 [2].
Důležitým kritériem rozdělení typů interference je počet vstupujících vln,
kdy předně rozlišujeme dva případy: interferenci dvou vln či mnohonásobnou
interferenci, ve které můžeme uvažovat až nekonečně mnoho vln [2]. Pro účely
popisu Machova-Zehnderova interferometru, kterému se věnuje tato práce, uvažujeme dvě interferující vlny.
Při skládání okamžitých amplitud interferujících vln kvalitativně rozlišujeme
konstruktivní, resp. destruktivní interferenci, kdy výsledná maximální amplituda je větší resp. menší než větší z obou maximálních amplitud vstupních vln,
což je ilustrováno na obrázku 1.2a, resp. na obrázku 1.2b [3]. Z těchto úvah je
patrné, že výsledná amplituda nemusí být součtem resp. rozdílem maximálních
amplitud vstupních vln, což je, jak ukážeme dále, stěžejním jevem [2].
Míra interference jednotlivých vln závisí na jejich polarizaci, na jejich spektrech či na stabilitě zdroje a pod. Jestliže jsou vlny schopny interferovat, nazýváme je koherentními vlnami [2].
Interference nachází široké uplatnění v radio astronomii, spektroskopii, met2
Okamžitá amplituda vlny [lib. jednotky]
1.0
0.5
okamžitá
amplituda maximální
vlny
amplituda
v čase T1 vlny
0.0
okamžitá
amplituda
vlny
v čase T2
-0.5
-1.0
0
1
T1
2
3
4
Čas [lib. jednotky]
5
T2
6
Obrázek 1.1: Charakteristika vlny
rologii, holografii, při zpracování obrazu z teleskopu, při vývoji reflexních vrstev,
při kontrole kvality ploch (rovinných, kulových, asférických a jiných), při justáži
velmi přesných optických soustav, při rozpoznávání krystalů, či dokonce místo
gyroskopu v bojových letounech (Sagnacův interferometr) [3, 4].
1.2
Matematický popis
Ke kvantitativnímu studiu interference použijeme matematický aparát vlnové
optiky [2], který je pro tyto účely vhodný.
Světlo, tedy elektromagnetické záření, popisujeme pomocí vektoru elektrické intenzity
~ r, t)
E(~
(1.1)
~ r, t).
H(~
(1.2)
a magnetické intenzity
Obecně jsou tyto vektory funkcí polohy a času [5]. Pro názornost a jednoduchost, a to aniž bychom ovlivnili správnost následujícího popisu interference
3
0.6
0.4
0.2
0.0
-0.2
-0.4
interferující vlna
výsledná vlna
-0.6
-0.8
0
/4
/2 3 /4
5 /4 3 /2 7 /4 2
Okamžitá amplituda vlny [lib. jednotky]
Okamžitá amplituda vlny [lib. jednotky]
0.8
0.5
0.4
0.3
0.2
0.1
0.0
-0.1
-0.2
-0.3
interferující vlna
výsledná vlna
-0.4
-0.5
0
Čas [lib. jednotky]
/4
/2 3 /4
5 /4 3 /2 7 /4 2
Čas [lib. jednotky]
a)
b)
Obrázek 1.2: a) konstruktivní interference, b) destruktivní interference
dvou elektromagnetický vln, se omezíme na monochromatické rovinné vlny v nemagnetickém prostředí šířící se pouze ve směru osy z a mající stejné frekvence.
Při této aproximaci s výhodou používáme k popisu elektromagnetické vlny skalární komplexní amplitudu
U (z, t) = Aei(ωt−kz) ,
(1.3)
kde A je maximální amplituda vlny, t označuje čas, k je vlnový vektor a ω je
úhlová rychlost definovaná jako
ω = 2πf,
přičemž f je frekvence vlny [2, 3]. I když by k popisu stačily pouze reálné
veličiny, ukazuje se však, že komplexní amplituda je efektivní nástroj k řešení
tohoto typu úloh [3].
Při interferenci dochází k součtu okamžitých amplitud jednotlivých vln, což
zapíšeme vztahem
U
= U1 + U2 ,
(1.4)
kde U je okamžitá amplituda výstupní vlny a U1 , U2 popisují interferující vlny.
Předpokládejme, že jedna z vln bude vůči druhé časově opožděna o interval tz .
Po dosazení vztahu (1.3) do (1.4) obdržíme [2]
U
= A1 ei(ωt−kz) + A2 ei(ω(t+tz )−kz) ,
U
= ei(ωt−kz) (A1 + A2 eiϕ ),
4
(1.5)
kde jsme zavedli fázový posuv jako
ϕ = ωtz .
Většina optických detektorů měří střední hodnotu výkonu [6], tedy energii,
kterou vlna přenáší. Zaveďmě proto veličinu intenzity, jež je definována jako
časově středovaná hodnota energie vlny, který protéká za jednotku času jednotkovým plošným obsahem [3]
I =
c
4π
r
ε 2
hE i,
µ
(1.6)
kde c je rychlost světla, µ je permeabilita prostředí a ε permitivita prostředí.
Středování uvažujeme právě kvůli omezením optických detektorů světla. V naší
aproximaci pomocí skalární komplexní amplitudy U odpovídá vztah pro intenzitu
I = h|U |2 i.
(1.7)
S využitím této definice lze spočítat teoretickou hodnotu, kterou bychom měli
pozorovat na detektoru. S pomocí vztahů (1.5) a (1.7) odvodíme vztah pro
výslednou intenzitu dvou interferujících vln
I = h|U1 |2 + |U2 |2 + U1∗ U2 + U1 U2∗ i
I = I1 + I2 + h2A1 A2 cos(ϕ)i,
(1.8)
I1 a I2 označují intenzity interferujících vln. Časové středování u vztahu (1.8)
mohu v našem případě vypustit:
I = I1 + I2 + 2A1 A2 cos(ϕ),
(1.9)
protože tento není závislý na čase. Obecně však toto středování vypustit nelze.
Podstatným výsledkem našich úvah je tzv. interferenční člen
2A1 A2 cos(ϕ),
který nám určuje povahu interference [2]:

1
3


 h0; 2 π) ∪ ( 2 π; 2πi
ϕ + 2nπ ⊂



1
3
2π ∨ 2π
( 12 ; 32 π)
: Iv > I1 + I2
konstruktivní interference
: Iv = I1 + I2
: Iv < I1 + I2
destruktivní interference,
kde n ∈ Z. Interferenční člen nám říká, že intenzita výsledné vlny nemusí
být vždy rovna součtu intenzit jednotlivých vln, díky čemuž můžeme měřením
intenzity interference a znalosti intenzity vstupních vln určovat fázové rozdíly
mezi vlnami. Měření fázového rozdílu vln je základním stavebním kamenem
interferometrie [2].
5
1.3
Interferometry
Interferometrie zkoumá dráhové rozdíly koherentních vln. K těmto měřením
využívá speciální přístroje, interferometry. Tyto přístroje byly v praxi využívány již v první polovině 19. století při určování koncentrace plynů v dolech.
Ve vědě se prvně uplatňovaly především pro zlepšení rozlišení hvězdářských
dalekohledů [1].
Dnes existuje pestrá paleta interferometrů zahrnující:
• Michelsonův interferometr [7]
• Michelsonův hvězdný interferometr [8]
• Fabryův-Perotův interferometr [9]
• Sférický interferometr [10]
• Sagnacův interferometr [11]
• Twyman-Greenův interferometr [12]
• Hanbury Brownův-Twissův interferometr [13]
• Machův-Zehnderův interferometr [14]
Abychom blíže demonstrovali princip interferometrů, vybrali jsme několik
z nich k bližšímu popisu.
U interferometrů je často využíváno dělení vlny, zde rozlišujeme základní dva
typy, a to amplitudové resp. vlnoplochové dělení, které dělí vstupní amplitudu
resp. vlnoplochu vstupní vlny.
Michelsonův inteferometr
Michelsonův interferometr se skládá z jednoho polopropustného zrcátka (děliče
svazku) a dvou plně odrazných zrcátek, viz. obrázek 1.3. Vstupní vlna se na
tomto děliči rozdělí na dvě, ty pak putují k zrcátkům, na kterých se odrazí zpět
a při dopadu na polopropustný člen obě vlny interferují.
Nejznámější použití tohoto interferometru bylo v Michelsonově-Morleyho
experimentu z roku 1887, který vyvracel existenci éteru [15].
6
U1in
U2in
U2
U1
Uin
Uout
Obrázek 1.3: Schéma Michelsonova
interferometru
Obrázek 1.4: Schéma Michelsonova
hvězdného interferometru
Michelsonův hvězdný interferometr
Michelsonův hvězdný interferometr, viz obrázek 1.4, byl v roce 1890 využit
k měření průměru hvězdy Betelgeuse, která na obloze zabírá pouhých 0, 047
úhlových sekund, avšak je větší, něž je orbita Země kolem Slunce, její poloměr
je 4, 1 × 108 km [8].
Sagnacův interferometr
Toto uspořádání se také nazývá kruhový interferometr, je složen ze tří zcela
odrazných zrcátek a jednoho děliče – to vše je v uzavřeném okruhu, viz obrázek 1.5
Tento interferometr bývá mnohdy upevněn na rotující platformu, jejíž osa
otáčení musí být mimo smyčku interferometru. Rotace zavádí změnu fáze, ze
které lze určit úhlovou rychlost platformy. V praxi je tento princip užíván místo
gyroskopu a v GPS [16]. Dále je užíván např. jako přepínač pulzu [17].
1.4
Machův-Zehnderův interferometr
Machův-Zehnderův (M-Z) interferometr, jinak nazývaný „dvoucestný interferometr,ÿ je vynález Ludwiga Macha a Ludwiga Zehndera z roku 1891 [14] a stále
často používaný nástroj. Jeho výhodou je značná variabilita – díky na sobě nezávislým ramenům můžeme do jednoho ramene různými způsoby zavádět změnu
optické dráhy, tak jako je naznačeno v rovnici (1.5) [18].
Průmyslově se využívá například ve spektroskopii, ke kontrole kvality ploch,
nebo k měření rychlosti proudícího vzduchu kolem křídla letadla [19]. Je také
7
U1
U2
U2
Uin
U1out
BS
U1
U2out
Obrázek 1.5: Schéma Sagnacova interferometru; BS označuje dělič svazku
významným prvkem lineárních optických schémat pro kvantově informační pokusy. Jeho zřetězením můžeme získat síť implementující pestrou paletu kvantově
optických protokolů [20, 21].
U2in
U2out
U1
BS2
BS1
U1in
U2
U1out
změna optické dráhy
Obrázek 1.6: Schéma obecného M-Z interferometru. BS1 a BS2 označují děliče
svazku
Interferometr je složen ze dvou odrazných a dvou polopropustných zrcadel (děličů svazku), viz obrázek 1.6. V aplikacích se často využívá pouze jeden
vstup U1in , kterým projde vstupní vlna na dělič svazku BS1 , kde se amplitudově rozdělí, část vstupní vlny se odrazí s koeficientem odrazivosti ρ1 a zbytek
projde s koeficientem propustnosti τ1 , přičemž pro ideální dvoumódový dělič
platí vztah [2]
|ρ|2 + |τ |2 = 1
8
(1.10)
Jedním ramenem putuje vlna
U1 = τ1 U1in ,
(1.11)
která se odrazí od zrcadla a putuje k druhému děliči svazku BS2 . Vlnu ve
druhém rameni lze popsat pomocí
U2 = ρ1 U1in .
(1.12)
Zde dojde ke zpoždění, díky změně optické dráhy oproti prvnímu ramenu, což
se projeví fázovým posunem eiϕ . Ve druhém rameni tedy putuje vlna
U2 = ρ1 eiϕ U1in ,
(1.13)
což bylo uvažováno i v rovnici (1.5). Dík možnosti změny fáze pozorujeme závislost výstupní intenzity na zavedeném fázovém posunu. Na děliči svazku BS2
obě vlny interferují a to tak, že na jednom výstupu pozorujeme
U1out = τ2 U1 + ρ2 U2 = (τ2 τ1 + ρ2 ρ1 eiϕ )U1in
(1.14)
U2out = τ2 U2 − ρ2 U1 = (τ2 ρ1 eiϕ − ρ2 τ1 )U1in .
(1.15)
a na druhém
Pro vyhodnocení míry interference, kterou poskytuje daný interferometr,
zavádíme veličinu vizibilita (kontrast).
V
=
Imax − Imin
, [2]
Imax + Imin
(1.16)
kde podle vztahu (1.9) je maximální pozorovaná intenzita
Imax = I1 + I2 + 2A1 A2
(1.17)
za podmínky ϕ = 2nπ a minimální pozorovaná intenzita
Imin = I1 + I2 − 2A1 A2
(1.18)
za podmínky ϕ = (2n + 1)π, kde n ∈ Z.
Při změně fázového zpoždění na hodnoty podmínek pro dosáhnutí (1.17)
a (1.18), bude teoretická hodnota vizibility
V
=
4A1 A2
,
I1 + I2
(1.19)
kterou je možné vyjádřit pomocí parametrů děliče jako
V
=
τ1 τ2 ρ1 ρ2
,
2
τ1 ρ22 + τ22 ρ21
9
(1.20)
1.4.1
Matematický popis ideálního dvoumódového děliče
Z předešlého popisu Machova-Zehnderova interferometru je zřejmé, že zásadní
komponentou interferometru je dvoumódový dělič. Tento dělič je možné s výhodou popsat maticí 2×2, která mapuje transformaci amplitudy na vstupu a
výstupu



U1out
U2out

=
 
τ
ρ
−ρ τ
·

U1in
U2in
.
(1.21)
Při platnosti vztahu (1.10) mohu provést substituci
τ
= cos ϑ,
ρ = sin ϑ
(1.22)
a matici přepsat na tvar



U1out
U2out

=
 
cos ϑ
sin ϑ
− sin ϑ cos ϑ
·

U1in
U2in
.
(1.23)
Zde s výhodou využiji parametr ϑ, jenž s pomocí vztahů (1.7), (1.11), (1.12)
a (1.22) jednoduše vyjádřím
s
ϑ = arctan
I1out
.
I2out
(1.24)
Hlavní výhodou této parametrizace dělicího poměru je jeho mapování na konečný interval od 0 do
π
2.
Často je výhodnější použít intenzitní propustnost T a odrazivost R, které
jsou s ekvivalentní amplitudovými veličinamy svázány vztahy
T
= |τ |2
R = |ρ|2 .
(1.25)
T +R = 1
(1.26)
Po dosazení do (1.10) obdržíme
Pro popis děliče také v praxi zavádíme dělicí poměr jako poměr intenzitní propustnosti a odrazivosti T : R.
10
Kapitola 2
Sestavení interferometru
2.1
Experimentální uspořádání
Vláknový interferometr jsme se rozhodli realizovat dle schématu na obrázku 2.1
na přenosnou platformu 40 × 60 cm2 , viz fotografie na obrázku 2.3. Použité
komponenty jsou od firmy Thorlabs, Newport a Evanescent optics.
PIEZO
D2
PC
PC
VRC1
AG
VRC2
AG
LASER
PC
D1
MT
Obrázek 2.1: Schéma Machova-Zehnderova interferometru sestaveného z vláknových komponent; VRC: dělič s proměnným dělicím poměrem, MT: motorizovaný posuv, PIEZO: piezo posuv, PC: polarizační kontrolér, AG: vzduchová
mezera, D: detektor
„Srdcemÿ této implementace Machova-Zehnderova interferometru, jak je vidět na obrázku 2.2, jsou dva vláknové děliče VRC 905 s proměnným dělicím
poměrem od firmy Evanescent optics osazené vlákny s cut-off vlnovou délkou1
600 nm. Dělicí poměr nastavujeme pomocí mikrošroubu umístěného na boku
1
Cut-off vlnová délka označuje nejmenší vlnovou délku, pro kterou vlákno vede pouze
základní mód [22].
11
děliče, jehož stupnice nemá definované jednotky, pouze očíslované dílky. Vzhledem k hysterezi mikroposuvu není možné opakovat přesně nastavení pomocí
této stupnice. Každou novou hodnotu dělicího poměru nastavujeme justáží mikrošroubu při současném měření výstupních intenzit.
Se záměrem zvýšit variabilitu uspořádání, především pak možnost umístění objemových komponent, jsme do obou ramen zavedli vzduchové mezery
o délce přibližně 20 cm, které jsou opatřeny vyvazovací a navazovací optikou
od firmy Thorlabs tvořenou kolimačními čočkami. V prvním rameni je použit
motorizovaný mechanický posuv (M-)ILS 50 od firmy Newport, který umožňuje
změnu velikosti vzduchové mezery v rozmezí 5 cm s nejmenším krokem 0,5 µm.
Tento posuv je využíván k vyvážení délek ramen. Druhá vzduchová mezera
je opatřena piezo posuvem od firmy Thorlabs, který je připojen ke zdroji napětí. Nastavením vhodného napětí jemně měníne délku ramene a tím i fázi vlny
v tomto rameni. Ke spojité změně délky ramene o minimálně interval jedné
vlnové délky, potažmo k detekci minima a maxima interference, tento posuv
napojíme na zdroj napětí s pilovitým průběhem v čase.
Obrázek 2.2: Experimentální uspořádání v pohledu shora
Jak je uvedeno v předešlé kapitole, interference je závislá na polarizaci,
proto naše experimentální uspořádání obsahuje polarizační kontroléry od firmy
Thorlabs, kterými regulujeme polarizaci v obou ramenech. Dva kontroléry jsou
důležité pro naše měření, třetí je umístěn s ohledem na možnost umístění polarizačně závislých komponent do vzduchových mezer.
K základním experimentům, charakterizujícím tento interferometr, užíváme
12
jako zdroj laserovou diodu OZ Optics, model: FOSS-21-3S-4/125-685-S-1, o výkonu 1, 329 ± 0, 005 mW a o vlnové délce 685 nm. Pro měření intenzity na výstupu používáme měřič výkonu PM100 od firmy Thorlabs opatřený pin detektorem. Hlavní výhodou měřiče výkonu je možnost sběru dat s vyhodnocením
základních statistických funkcí: maximum, minimum, střední hodnota a standartní odchylka.
Komponenty jsou spojeny jednomódovými optickými vlákny SM 600 od
firmy Thorlabs s cut-off vlnovou délkou 600 nm.
Obrázek 2.3: Experimentální uspořádání v perspektivě
Experimentální uspořádání jsme na platformu rozmístili s důrazem na dobrý
přístup k justážním prvkům, tedy polarizačním kontrolérům, děličům a navazovacím komponentám. Všechna vlákna jsou upevněna k platformě papírovou
lepicí páskou, jejich pohyb by nežádoucím způsobem měnil polarizaci ve vláknech. Při pohybu motorizovaného posuvu pozorujeme deformaci vlákna, která
má vliv na polarizaci. Tento problém řešíme opakováním justáže polarizace po
vyvážení délek ramen. V posledním kroku jsme pak interferometr umístili do
krabice, tak aby byly vnější vlivy co nejvíce eliminovány.
2.2
Softwarové vybavení
Pro vysázení této práce byl využit program TEX Live 2008 [23] s balíčkem
LATEX. Matematické operace a zpracování naměřených dat byly provedeny softwarem Octave 3.2.4 [24], grafy byly konstruovány programem GLE 4.2.4 [25].
Komunikaci s měřičem výkonu zajistil vlastní skript napsaný v programovacím
jazyce Python [26].
13
Kapitola 3
Měření a výsledky
V této kapitole popíšeme provedená měření a jejich výsledky. Jako první jsme
měřili charakteristiku děličů: závislost dělicího poměru na posuvu mikrošroubu
a závislost dělicího poměru na polarizaci vstupní vlny. Ostatní měření se týkala interferometru jako celku: měření závislosti vizibility na dělicím poměru
jednoho z děličů, měření stability fáze. Před popisem jednotlivých měření uvedeme základní úkony, které předchází většině provedených měření.
3.1
Justáž děliče
Dělicí poměr děliče zjistíme vydělením naměřených intenzit na obou výstupech
děliče, přičemž všechen světelný signál vstupuje pouze jedním vstupem. Tyto
intenzity můžeme dosadit do vztahu (1.24) a získat parametr děliče. Daný dělicí poměr nastavujeme posuvem mikrošroubu při současném měření výstupní
intenzity z obou ramen.
3.2
Závislost dělicího poměru na posuvu mikrošroubu
Měření závislosti dělicího poměru na posuvu mikrošroubu jsme uskutečnili za
účelem ověření funkčnosti děliče.
Jako první jsme na jeden vstup děliče napojili laserovou diodu, posunuli
mikrošroubem do krajní polohy, ve které jedním výstupem vychází všechen
signál a druhým žádný. Poté jsme otáčeli mikrošroubem o jeden dílek ve směru,
ve kterém nastane dělení signálu mezi obě výstupní ramena, a vždy provedli
měření dělicího poměru pro danou polohu mikroposuvu. Tento proces probíhal
do doby, než byl mikrošroub v druhé krajní poloze.
Z naměřených hodnot, viz obrázek 3.1, usuzujeme, že dělič dělí pro danou
14
Obrázek 3.1: Závislost dělicího poměru na posunutí mikrošroubu
Obrázek 3.2: Závislost součtu intenzit na výstupech 1. děliče na posunutí mikrošroubu
vlnovou délku 685 nm spojitě v rozsahu dělicího parametru (0; π2 ) a přibližně
v souladu s technickou specifikací dodanou výrobcem, který také uvádí dvě maxima.
15
Obrázek 3.3: Závislost součtu intenzit na výstupech 2. děliče na posunutí mikrošroubu
Závislost součtu intenzit na obou výstupech na posunutí mikrošroubu, viz obrázky 3.2, 3.3, charakterizuje ztráty děliče. Oba použité děliče vyvazují fluktuace
celkového výstupního výkonu v rozmezí přibližně 5% v závislosti na nastavení
dělicího poměru.
3.3
Závislost dělicího poměru na polarizaci signálu
Motivace
Vnitřní konstrukce děliče, viz obrázek 3.4, definuje dvě kolmé osy symetrie. Při
vstupu lineárně polarizované vlny, která svírá s osou x úhel α, popřípadě elipticky polarizované vlny, jejíž hlavní osa svírá s osou x úhel α, očekáváme závislost dělicího poměru na funkci cos α. Důvodem je nekruhová symetrie vnitřního
uspořádání děliče.
Měření
Měření jsme provedli pouze na jednom děliči, u druhého očekáváme podobné
chování.
Mezi laserovou diodu a dělič vložíme vzduchovou mezeru, do které umístíme
optický polarizační filtr v montáži s úhlovou stupnicí s nejmenším dílkem 1◦ , viz
obrázek 3.5. Na měřeném děliči nastavíme fixní dělicí poměr, metodou popsa-
16
X
I 2out
JÁDRO
VLÁKNA
SMĚR
VSTUPNÍ
y POLARIZACE
VRC
D2
PF
AG
Iin
I 1out
LASER
ŠROUB
D1
x
Obrázek 3.5: Schéma experimentálního uspořádání pro měření závislosti dělicího poměru na polarizaci
vstupní vlny, AG: vzduchová mezera
opatřená kolimačními čočkami, PF:
polarizační filtr, VRC: dělič svazku,
D1,2 : detektory
Obrázek 3.4: Schéma vnitřní konstrukce používaného dvoumódového
děliče
nou v úvodu kapitoly, a polarizačním filtrem měníme polarizaci vlny vstupující
do děliče. Polarizaci otáčíme vždy o 5◦ , detektorem na prvním výstupu snímáme intenzitu I1 out a poté na druhém výstupu intenzitu I2 out. Ze získaných
hodnot pomocí vztahu 1.24 spočítáme parametr děliče ϑ, tyto hodnoty závislé
na natočení polarizačního filtru vyneseme do grafu na obrázku 3.6.
Pro speciální případ kruhové polarizace by byla změna dělicího poměru nepatrná, proto jsme toto měření provedli třikrát pro stejný dělicí poměr s různě
deformovanými vlákny vstupu děliče, tak aby pravděpodobnost výskytu kruhové polarizace v děliči byla minimální. Výsledky všech měření nebyly významně rozdílné.
Z výsledků měření uvažujeme, že závislost dělicího poměru na změně polarizace vstupní vlny může být považována za konstantní. Důležitost tohoto závěru je především pro budoucí práci s touto implementací Machova-Zehnderova
interferometru. Detailnější zobrazení na obrázku 3.7 poukazuje na správnost
našich úvah o harmonické závislosti dělicího poměru děliče na změně polarizace vstupní vlny. Maximální odchylka daná změnou vstupní polarizace je
minimální, pouze 2%. Fit naměřených hodnot byl proveden funkcí sin pomocí
metody nejmenších čtverců.
17
Obrázek 3.6: Závislost dělicího poměru na polarizaci vstupního signálu
Obrázek 3.7: Závislost dělicího poměru na polarizaci vstupního signálu–menší
rozsah
18
3.4
Justáž interferometru
Před každým měřením je třeba provést na experimentálním uspořádání několika stupňovou justáž vzduchových mezer, polarizace světelných vln v obou
ramenech a vyvážení délek ramen.
Justáž vzduchových mezer, tedy optimalizace vyvázání vlny do volného prostoru a opětovného navázání zpět do vlákna, patří k časově nejnáročnějším
úkonům. U této justáže využíváme náklonů navazovací a vyvazovací optiky a
možnost posuvu ve vertikální a horizontální ose jedné z navazovacích čoček.
V praxi využíváme buď justáž náklonů obou čoček, nebo kombinovanou justáž
vertikálního a horizontálního posuvu a náklonů (tzv. walkování). S tímto postupem vystačíme u vzduchové mezery s piezo posuvem, jelikož zavádí změnu dráhy
pouze v rozmezí µm. U vzduchové mezery s motorizovaným posuvem chceme
zajistit, aby byla vlna shodně navázána pro každou polohu posuvu, tedy musí
být osy obou čoček rovnoběžné se směrem posuvu. Proto k iterativní optimalizaci náklonů a posunu v horizontální a vertikální ose přidáváme horizontální
posuv vyvazovací čočky v ose mezery a to tak, že provádíme justáž navázání pro
krajní polohy posuvu. Pokud se justáž nedaří, můžeme zaměnit vstup za výstup
a provádět justáž druhým směrem. Jelikož používaná jednomódová vlákna mají
malé jádro, s výhodou používáme k hrubé justáži multimódové vlákno, které
má podstatně větší jádro [27]. Finální justáž však musíme provádět s používanými jednomódovými vlákny. Typicky do jednomódového vlákna navazujeme
80% intenzity z vyvázaného signálu.
Aby bylo dosaženo maximální míry interference, je nutné aby interferovaly
stejně polarizované vlny. Proto provádíme justáž polarizace pomocí polarizačních kontrolérů. V našem případě využíváme pouze dva kontroléry, v každém
rameni po jednom. Pro tuto justáž jsme mezi detektor a jeden výstup interferometru umístili optický polarizační filtr s možností otočení s nejmenším krokem
1◦ , viz obrázek 3.8. Postupně jsme s využitím polarizačních kontrolérů a polarizačního filtru sladili polarizaci vycházející z obou ramen.
V obou ramenech interferometru jsme použili přibližně stejně dlouhá vlákna
a do obou ramen jsme umístili přibližně stejně široké vzduchové mezery. Justáž
vyvážení délek ramen provádíme za pomoci motorizovaného posuvu s přesností
na 1 µm. Oba děliče svazku nastavíme na dělení 1:1. Piezo posuv připojíme
na zdroj pilovitého napětí, tak aby se vzduchová mezera periodicky zvětšovala
a zmenšovala v rozmezí alespoň 1 vlnové délky vstupujícího světla. Jedním
vstupem interferometru přivádíme světelný signál z laserové diody, na výstupu
měříme maximum a minimum intenzity a pomocí vztahu 1.16 získáme vizibi19
Obrázek 3.8: Speciální uspořádání před detektorem
litu. Při tomto nastavení dělicích poměrů by měla být vizibilita jednotková, dle
vztahu 1.19. Opakovaným proskenováním celé délky vzduchové mezery s motorizovaným posuvem hledáme maximální vizibilitu. První sken je s hrubším
trasováním, tak abychom nalezli přibližnou polohu. Další skeny jsou pak jemnější, přičemž byl využi krok posuvu 1 µm.
Kvůli nedokonalosti experimentálního uspořádání jsme však nedosáhli jednotkové vizibility. Vizibilita bude i při přesném vyvážení ramen nižší o několik
tisícin.
Justáž interferometru musela být provedena před každým měřením na interferometru a typicky trvala 2 až 3 hodiny. Bezprostředně po justáži dosahujeme
vizibility interferometru V = 0, 995 a to bez odečtení pozadí.
3.5
Závislost vizibility na dělicím poměru T2 : R2
Měření při T1 = 0, 5
Pro ověření správné funkce interferometru jsme provedli měření vizibility v závislosti na změně propustnosti druhého děliče. Dělicí poměr prvního děliče zůstal fixní.
Rozhodli jsme se provést měření vizibility pro T1 = 0, 5, což je typické nastavení. Po justáži experimentálního uspořádání jsme nastavili první dělicí poměr,
piezo posuv připojili na zdroj napětí s pilovitým průběhem v čase v rozmezí
0–50 V, dík čemuž se bude posuv pohybovat minimálně v rozmezí jedné vlnové
délky. Na druhém děliči jsme nastavili dělicí poměr, počkali přibližně 20 s, tak
aby piezo posuv několikrát proskenoval vlnovou délku a měřič výkonu měl čas
zadetekovat maximum i minimum interference. Měřili jsme intenzitu vlny pouze
na jednom výstupu interferometru.
20
Měření jsme provedli pouze na intervalu T2 ∈ h0; 0, 5i, viz obrázek 3.9,
a porovnali s teoretickým modelem. Hodnoty na intervalu T2 ∈ h0, 5; 1i jsou
symetrické. Chyba měření v obou osách byla až na jeden případ menší než
zobrazovaný bod. Odchylku v okolí T2 ∈ h0, 1; 0, 2i přiřazujeme rozposunutí
dělicího poměru T1 .
Měření pro T1 = 0, 1 a T1 = 0, 9
Dalším krokem k ověření funkčnosti interferometru bylo měření s asymetrickým
dělicím poměrem. Měření probíhalo stejně jako měření minulé. Vizibilitu pro
propustnost T1 = 0, 1 jsme určovali z jednoho výstupu, vizibilitu pro propustnost T1 = 0, 9 z druhého.
Výsledky jsou opět uspokojivé, chyba, která se objevila byla systematická
a přisuzujeme ji nestabilitě vzduchových mezer, ztrátám v ramenech interferometru a rozposunutí prvního dělicího poměru.
Obrázek 3.9:
T1 = 0, 5
Měření vizibility v závislosti na změně propustnosti T2 při
21
Obrázek 3.10: Měření vizibility v závislosti na změně propustnoti T2 pro
T1 = 0, 1 a T1 = 0, 9
3.6
Stabilita fáze interferometru
Stabilita interferometru je důležitou veličinou pro jeho charakterizaci. Popisuje
časovou změnu fáze mezi rameny, která je způsobena fluktuacemi jejich optických délek. V našem experimentálním uspořádání jsou dominantními zdroji
nestability teplotní fluktuace indexu lomu ve vláknech. Po již zmiňované několika stupňové justáži jsme pomocí pythonovského skriptu sbírali do počítače
data z měřiče výkonu připojeného na konec jednoho z ramen interferometru.
Se změnou vzájemné fáze mezi rameny se měnila také intenzita detekovaná na
výstupu.
První měření bylo prováděno po dobu 3 hodin s frekvencí 1 měření intenzity za
2 s, viz obrázek 3.11. Na zmíněném obrázku je názorně ilustrováno, jak se během prvních 1600 s interferometr uklidňoval, jeho komponenty si tzv. „sedalyÿ.
Druhé měření, viz obrázek 3.12, následovalo hned v zápětí, trvalo 0,5 hodiny
a během 1 s bylo provedeno 5 měření intenzity, což je maximální možná rychlost při komunikaci měřičem výkonu a počítače. Z těchto dat byl také sestaven
histogram na obrázku 3.13 a 3.14, jenž demonstruje schopnost interferometru
udržet určitou fázi s danou tolerancí. Histogramy vyjadřují četnosti změn fáze
ve vybraných intervalech tolerance.
22
Z výsledků histogramů na obrázku 3.13 a 3.14 víme, že po dobu 10 sekund
se fáze změní s nezanedbatelnou četností nejhůře o
nejhůře o
λ
64
λ
8
a po dobu 1 sekundy
.
Obrázek 3.11: Stabilita fáze měřená po dobu tří hodin
Obrázek 3.12: Stabilita fáze měřená po dobu půl hodiny
23
Obrázek 3.13: Histogram udržení fáze po dobu 10 s, data z měření na obrázku
3.12, v daném sloupci je četnost změny fáze v intervalu od hodnoty příslušné
popisky až do další hodnoty v pravo, která náleží dalšímu sloupci
Obrázek 3.14: Histogram udržení fáze po dobu 1 s, data z měření na obrázku
3.12, v daném sloupci je četnost změny fáze v intervalu od hodnoty příslušné
popisky až do další hodnoty v pravo, která náleží dalšímu sloupci
24
Kapitola 4
Závěr
Tato bakalářská práce se věnuje sestavení vláknového Machova-Zehnderova interferometru s děliči s proměnnými dělícimi poměry.
V úvodní kapitole je popsána interference za použití aparátu vlnové optiky
a dále je provedena rešerše používaných interferometrů. Konec této kapitoly
je věnován matematickému popisu funkce sestavovaného interferometru a jeho
děličů.
Ve druhé kapitole je popsáno samotné sestavení experimentálního uspořádání, detailně pak použité komponenty a jejich vlastnosti. Na konci kapitoly
je uveden využitý software. Třetí kapitola se zabývá popisem provedených měření s cílem ověřit fungování děličů a interferometru. Na děličích byla měřena
jejich schopnost měnit dělicí poměr a závislost dělicího poměru na polarizaci
vstupního signálu. Na experimentálním uspořádání interferometru byla měřena
závislost vizibility na propustnosti jednoho z děličů a vyhodnocena stabilita
interferometru.
Výsledkem této práce je funkční vláknový Machův-Zehnderův interferometr,
který nalezne díky vlastnostem, které jsou popsány v této práci, uplatnění v laboratorních kvantově optických experimentech.
25
Conclusions
This bachelor thesis focuses on the construction of fibre-optical Mach-Zehnder
interferometer using beam spliters with variable splitting ratios.
The first chapter describes the phonomenon of interference while using wave
optics. Moreover, there is a list of the most common interferometers in the first
chapter. The end of the chapter focuses on the mathematical description of
functions of the constructed interferometer and its beam spliters.
The construction of the interferometer, its components and its used software
are described in detail in the second chapter. The third chapter includes all the
performed measurements. The purpose of these measurements is to check the
correct functioning of the interferometer. The measurements on beam splitters
alone include test for capability to change the splitting ratio and the dependence
of the splitting ratio on polarization of input signal. The measurements on the
interferometer include the dependence of the visibility on the splitting ratio of
one of the beam spliters. Finally, the last measurement verifies the stability of
the interferometer.
The output of this thesis is a correctly working fibre-optical Mach-Zehnder
interferometer. The properties of the interferometer described in this thesis
ensure its usefulness in quantum optical experiments in our laboratory.
26
Literatura
[1] Komenského slovník naučný, svazek V, nakladatelství a vydavatelství Komenského slovníku naučného, Praha (1938)
[2] B. E. A. Saleh, M. C. Teich, Základy Fotoniky, český překlad Matfyzpress,
UK Praha (1995)
[3] M. Born, E. Wolf, Principles of Optics, Cambridge University Press,
Cambridge, England (2003)
[4] http://www.scribd.com/doc/16117537/Interference-of-Light-ItsApplications-Interferometry (10.3.2012)
[5] M. Čechová, Elektromagnetické vlny, vydavatelství UP Olomouc, (1989)
[6] G. Rieke, Detection of light, Cambridge University Press, Cambridge, England, (2003)
[7] A. Michelson, E. Morley, On the Relative Motion of the Earth and the
Luminiferous Ether, American Journal of Science 34, 333–345 (1887)
[8] A. Michelson, F. G. Pease, Measurement of the diameter of α Orionis with
the interferometer, Astrophys. J. 53, 249–259 (1921)
[9] C. Fabry, A. Perot, Sur les franges des lames minces argentées et leur
application à la mesure de petites épaisseurs d’air, Ann. Chim. Phys. 12,
459–501 (1897)
[10] M. Hercher, The Spherical Mirror Fabry-Perot Interferometer, Appl. Optics 7, 951–966 (1968)
[11] G. Sagnac, On the proof of the reality of the luminiferous ether by the
experiment with a rotating interferometer, Comptes Rendus 157, 1410–
1413 (1913)
27
[12] D. Malacara,Optical Shop Testing, John Wiley and Sons, Inc., Hoboken,
NJ, USA (2006)
[13] R. Hanbury Brown, R. Q. Twiss, A Test of a New Type of Stellar Interferometer on Sirius, Nature 178 (4541), 1046–1048 (1956)
[14] L. Zehnder, Ein neuer Interferenzrefraktor, Zeitschrift für Instrumentenkunde 11, 275–285 (1891)
[15] http://en.wikipedia.org/wiki/Michelson-Morley experiment (10. 3. 2012)
[16] http://en.wikipedia.org/wiki/Sagnac effect (10. 3. 2012)
[17] A. Černoch, Optické přepínače pro kvantové komunikace, diplomová práce,
UP v Olomouci (2002)
[18] R. Machulka, Konstrukce vláknového interferometru s použitím nových moderních komponent, diplomová práce, UP v Olomouci (2008)
[19] http : //agamemnon.cord.org/cm/leot/course10 M od07/
M odule10 − 7.htm (16.2.2012)
[20] K. Lemr, J. Fiurášek, Preparation of entangled states of two photons in
several spatial modes, Phys. Rev. A 77, 023802 (2008)
[21] M. Nielsen, I. Chuang, Quantum Computation and Quantum Information,
Cambridge University Press (2002)
[22] www.molexpn.cz/reseni/pdf s/scsgloss.doc (31.3.2012)
[23] http : //www.tug.org/texlive/ (31. 3. 2012)
[24] http : //www.gnu.org/sof tware/octave/ (31. 3. 2012)
[25] http : //www.gle − graphics.org/ (31. 3. 2012)
[26] http : //www.python.org/ (31. 3. 2012)
[27] http : //en.wikipedia.org/wiki/M ulti − mode optical f iber (31. 3. 2012)
28