Historie BUTBN - Botanický ústav AV ČR

Počátky biologických pracovišť Akademie věd před založením Hydrobotanické laboratoře
Botanického ústavu (1948 – 1971)
Po 2. světové válce se samozřejmě začalo rozvíjet vysoké školství a také vědecké instituce
v obnoveném Československu. V r. 1948 byl založen tzv. Ústřední ústav biologický, v jehož
rámci byla koncem roku 1950 zřízena i Hydrobiologická laboratoř (HL), která byla v r. 1951
umístěna do bývalé soukromé vily v Sedlici u Blatné. Jejím vedoucím byl ustanoven Rudolf
Šrámek-Hušek a v jeho kolektivu pracovali i dva algologové, Oldřich Lhotský, krátce před tím
vypuzený z politických důvodů z PřF UK v Praze, a Jiří Růžička, původně desmidiolog-amatér,
který však již v té době dosáhl profesionální úrovně algologa (desmidiologa) na světové úrovni.
Z HL musel nicméně koncem r. 1951 opět odejít O. Lhotský, a J. Růžička tak zůstal jediným
botanikem tohoto pracoviště. Ústřední biologický ústav se stal součástí nově založené Čs.
akademie věd (ČSAV) r. 1952 a jeho HL byla přesídlena ještě v tomtéž roce (1952) do Třeboně,
kde jí byla přidělena budova bývalé tiskárny p. Petříka na Dukelské ulici.
V r. 1958 došlo k první reformě třeboňského pracoviště. Vyměnilo se vedení, R. Šrámek-Hušek
přechází na PřF UK do Prahy a vedoucím HL se stává naopak Jaroslav Hrbáček, dosud vedoucí
universitního hydrobiologického oddělení. J. Hrbáček si vymínil, že s ním odejdou do ČSAV i
někteří jeho mladí spolupracovníci (Blažka, Hruška, Komárek, Procházková, Prokešová,
Straškraba), což se také stalo. Vzhledem k tomu, že hlavní aktivity HL se nadále soustředily na
studium přehradních nádrží, přesunul sídlo HL do Prahy a z Třeboně se stalo pouze ne příliš
využívané terénní pracoviště, které spravoval nadále J. Růžička.
V r. 1960 dochází opět ke změně využití třeboňského pracoviště. V té době byla v rámci
Mikrobiologického ústavu, vzniklého po rozdělení Ústředního biologického ústavu na několik
dalších specialisovaných ústavů v padesátých letech a vedeného Prof. Ivanem Málkem, založena
právě z jeho popudu Laboratoř pro výzkum řas (LVŘ). Úkolem této laboratoře byla specializace
na výzkum fotosyntézy, produkčních vlastností řas v intensivních kultivačních zařízeních a
příprava podkladů pro technologické využití hromadné kultivace řas pro další nutriční a
farmaceutické účely. Vedoucím laboratoře se stal Ivan Šetlík (dosud vedoucí podobného
pracoviště Slovenské akademie věd v Košicích). Nové laboratoři byla podle návrhu Prof.
Silvestra Práta přidělena právě málo využitá budova HL v Třeboni. Jako algolog zůstává v této
laboratoři i nadále J. Růžička, s I. Šetlíkem přecházejí do Třeboně z Košic jeho spolupracovníci
Jiří Bartoš, Štěpán Kubín a Eva Bartošová. Na toto pracoviště byli přijati i Hanuš Ettl, krátce
před tím propuštěný z PřF UK v Praze z politických důvodů a matematik Jan Simmer. Na popud
Prof. Málka a I. Šetlíka byl do Třeboně převeden v r. 1961 i Jiří Komárek z HL v Praze.
LVŘ se vyvíjela dík podpoře Prof. Málka téměř překotným způsobem. Již v r. 1963 bylo
rozhodnuto rozdělit třeboňské pracoviště na dvě oddělení, z nichž jedno se zabývalo základním
výzkumem řas (experimentální taxonomie, ekologie, fysiologie a genetika řas), jehož nový název
byl Laboratoř experimentální algologie (LEA) a které bylo vedené J. Komárkem. Druhé bylo
zaměřené převážně na biotechnologii, výrobu biomasy řas a její využití, s konstrukcí
poloprovozních kultivačních jednotek. K tomuto účelu byl zakoupen a zrekonstruován
Opatovický mlýn u Třeboně (asi 2 km směrem na obec Branná). Toto druhé oddělení, Výzkum
technologie výroby řas (VTVŘ), vedl nadále I. Šetlík. LEA zůstala dále v objektech na Dukelské
ulici a do jejího kolektivu byli v následující době přijati další specialisté: Josef Nečas, který měl
za úkol vybudovat skupinu řešící problematiku genetiky řas, a Petr Marvan pro úsek ekologie.
Pro P. Marvana bylo zřízeno detašované pracoviště v Brně, kde později pracoval i H. Ettl. Ve
fysiologické skupině pracovali nadále J. Bartoš, E. Bartošová a J. Simmer, experimentální
taxonomií a studiem životních cyklů kokálních zelených řas in vitro se zabývali J. Komárek a J.
Růžička. V té době dokončil v LEA pod vedením J. Komárka úspěšně své CSc. (PhD) studium
František Hindák, pozdější přední představitel slovenské algologie. VTVŘ se zabývalo studiem
produkčních vlastností řas, byla zde vypracována a zkonstruována (a bohužel téměř
nepublikována) unikátní a v té době originální kultivační zařízení, a zjišťovány možnosti využití
biomasy řas v humánním a veterinárním lékařství a pro výživu lidí a hospodářských zvířat.
Většina výsledků obou laboratoří byla tehdy shrnuta pouze v tzv. Annual Reports (1966-1970),
každoročně vydávaných sbornících zahrnujících výsledky obou pracovišť (redigovaných J.
Nečasem a O. Lhotským), které však měly omezenou světovou publicitu a nebyly považovány za
hodnotné publikace. Zejména VTVŘ tak přišla o hodně priorit v oblastí technologie hromadné
kultivace řas. Přesto získaly třeboňské laboratoře značné mezinárodní renomé a k jejich většímu
uplatnění na světovém vědeckém poli bránila hlavně politická omezení projevující se nejvíce na
restrikci mezinárodních styků a v zákazu cestování. Přesto se třeboňské laboratoře staly
dominantními pracovišti v tehdy nařízené vědecké spolupráci v rámci tzv. RVHP (ke které se
přihlásily všechny země tehdejšího „socialistického bloku“). Podle českých zkušeností byla
zahájena v r. 1964 dlouhodobá spolupráce na poli aplikované algologie s Akademií věd Kuby, ve
které se angažoval zejména J. Bartoš.
Do rozvoje obou laboratoří bohužel rušivě zasáhl požadavek ustavení zvláštního politického
dozoru (od r. 1965), který „nemohli oba vedoucí zajistit“. Na tuto funkci byl dosazen Bohumír
Prokeš, bývalý drogista, do jehož pravomoci byl převeden dozor nad hospodářstvím i personální
politikou obou oddělení. Jeho způsoby vedení a uplatňování politických totalitních metod
ovlivňovalo velmi negativně práci obou laboratoří. Jeho vliv se projevil velice záporně zejména
po událostech roku 1968.
Mezitím (již v r. 1954) vznikla Geobotanická laboratoř ČSAV, kterou řídil geobotanik Rudolf
Mikyška. V roce 1962 vznikl z této instituce Botanický ústav v Průhonicích u Prahy a jeho
ředitelem se stal Slavomil Hejný, který vypracoval jeho novou koncepci a výzkumnou strukturu.
V rámci Botanického ústavu bylo ustaveno i detašované pracoviště v Brně, vedené Milenou
Rychnovskou, zaměřené především na ekologickou problematiku a zabývající se též mokřadními
ekosystémy a výzkumem mokřadních rostlin. Tento směr byl zde zajišťován především Janem
Květem. V r. 1964 byl v Botanickém ústavu zahájen projekt studia mokřadů v rámci
Mezinárodního biologického programu (IBP). Pod přímým vedením S. Hejného a se značnou
podporou M. Rychnovské byla k řešení tohoto úkolu založena speciální pracovní skupina a
zřízeno terénní pracoviště na Třeboňsku, zpočátku na Novořecké baště nedaleko rozvodí Lužnice
a Nové řeky. Vedoucí této skupiny byla ustanovena Dagmar Dykyjová. Ta byla před tím v l.
1954-1955 vědeckou pracovnicí na Katedře fyziologie rostlin na PřF UK v Praze, po svém
nuceném odchodu z fakulty však pracovala nejdříve ve Výzkumném ústavu cukrovarnickém,
později v Encyklopedickém ústavu ČSAV v Praze. Nabídku ke studiu ekologie rákosin přijala a
zahájila za velmi drsných podmínek práci na Novořecké baště. Teprve v r. 1965 se podařila
dohoda s Mikrobiologickým ústavem, na jejímž základě byly pro skupinu D. Dykyjové
postaveny tzv. chatičky v areálu Opatovického mlýna, které umožnily pohodlnější laboratorní
práci a také zřízení experimentálních kultivačních ploch pro rákos v jejich blízkosti. Na projektu
se podílelo intensivně i brněnské oddělení (Rychnovská, Květ, a další); tato skupina se zabývala
především produkční ekologií rybničních ekosystémů. Na třeboňské botanické pracoviště
přicházejí též noví pracovníci Josef Petr Ondok, Karel Přibáň, a další. Pro rozšíření pracovního
zázemí Botanického ústavu v Třeboni byl v r. 1968 zakoupen statek v Lužnici jako další terénní
základna. První úprava statku pro laboratorní práce a jeho přestavba na terénní stanici byla
dokončena v r. 1970.
K positivním výsledkům oddělení LEA na MBÚ v tomto období patří i založení odborného
časopisu Algological Studies z popudu J. Komárka a O. Lhotského, který byl přijat znovu na
třeboňská pracoviště v r. 1966. O. Lhotský se ujal s velkým elánem tohoto úkolu, a jeho zásluhou
se tento časopis udržel pod jeho vedením po více jak 35 let v režii Botanického ústavu. Citační
ohlasy publikovaných prací dnes obsahují mnoho tisíc záznamů. První číslo vyšlo až v r. 1970
v Českých Budějovicích, protože však v té době začaly být s tiskem i distribucí
v Československu problémy, další vydávání převzalo nakladatelství Schweizerbart´sche
Verlagsbuchhandlung ve Stuttgartu, kde je časopis vydáván až dosud (zprvu jako samostatná
dodatková řada časopisu „Archiv f. Hydrobiologie“). Až v roce 2006, po penzionování O.
Lhotského, byla redakce převedena na přání vydavatele do Lucemburska.
Jiným positivem na pracovišti LEA bylo vybudování originální sbírky kmenů řas s četnými
produkčními a unikátními kmeny (J. Komárek, F. Hindák). Na budování a další rozvoj této sbírky
měl hlavní zásluhu František Hindák. Její technický provoz zajišťovala technická pracovnice
Jaroslava Stodolová.
Po r. 1969 se v důsledku politické situace celá struktura a rozvoj obou slibně se rozvíjejících
oddělení MBÚ v Třeboni otřásla v základech. Prof. Málek byl zbaven ředitelské funkce a byl mu
dokonce zakázán vstup na ústav. V Třeboni se B. Prokeš plně zapojil do kádrovacích šarád a
s jeho asistencí byl podán návrh na rozpuštění oddělení na Dukelské třídě (LEA), na zrušení
detašovaného pracoviště v Brně a na propuštění řady pracovníků (Komárek, Ettl, Stodolová a
několika dalších technických sil). Tehdy začal ředitel BÚ S. Hejný intensivně usilovat o záchranu
těchto pracovníků, samozřejmě po dohodách s třeboňskými pracovníky (Dykyjová, Komárek,
Lhotský, Přibil). Jeho cílem bylo ovšem získat celé pracoviště na Dukelské, a presentoval novou
ideu vytvořit zde hydrobotanické pracoviště v rámci Botanického ústavu. V tomto úsilí ho
podporoval účinně Prof. Emil Hadač, který měl možnost připravit pro tento projekt příznivé
ovzduší v dominantních politických kruzích na presidiu ČSAV. Jednání byla velmi složitá,
rozvleklá a často téměř neschůdná. S. Hejný měl několik ostrých výměn názorů s tehdy nově
dosazeným ředitelem MBÚ V. Zalabákem, který se mohl pyšnit svou předchozí kariérou jako
bachař věznice v Praze-Ruzyni. Přesto se jednání nakonec příznivě zakončila a bylo dohodnuto,
že celý objekt na Dukelské připadne Botanickému ústavu, sem se přestěhuje i skupina D.
Dykyjové (a uvolní své „chatičky“ na Opatovickém mlýně pro MBÚ). Naopak skupiny, o které
měl MBÚ zájem, se stěhovaly z Dukelské na Opatovický mlýn. To se týkalo zejména
fyziologické (J. Bartoš, E. Bartošová, J. Simmer) a genetické (J. Nečas, J. Sulek, K. Tetík)
laboratoře, dosud organizačně zahrnuté do oddělení LEA. Tak se stalo, že 1.7. 1971 bylo
v Třeboni na Dukelské třídě založeno Hydrobotanické oddělení Botanického ústavu ČSAV
(HbO) se dvěma pracovními skupinami: algologickou (zbytek LEA) dosud vedenou J.
Komárkem a ekologie vodních rostlin (skupina D. Dykyjové). Toto oddělení přestalo mít
jakékoliv organizační vazby k MBÚ, tedy i k pracovišti na Opatovickém mlýně a (na štěstí) i
k B. Prokešovi.
Hydrobotanické oddělení BÚ ČSAV v období 1971 - 1989
Založení HbO BÚ mělo pro rozvoj obou vědních oborů, ekologii vodních rostlin i algologii,
zcela zásadní význam, a to i v celostátním a do jisté míry i světovém měřítku. A to navzdory
tomu, že ke vzniku tohoto pracoviště došlo ve velmi těžké době, na počátku tzv. normalizačního
období. Je nutno si uvědomit, že např. algologie se přednášela v té době v celém Československu
pouze na PřF UK v Praze, kde byl v té době již penzionován Prof. Fott a na oboru zůstali pouze
dva asistenti, prakticky bez dalšího vědeckého dorostu. Pro oba směry to tedy znamenalo nejen
záchranu v rámci naší republiky, ale i umožnění dalšího rozvoje na mezinárodní úrovni
s vysokým standardem. Obě skupiny byly dokonce posíleny dalšími pracovníky, např. na úsek
ekologie vodních rostlin přechází z Brna do Třeboně trvale Jan Květ, rozšiřují se i pracovní
vazby na mateřský ústav v Průhonicích (např. se rozvíjí úzká spolupráce se Z. Hroudovou, N.
Končalovou, D. Jičínskou a dalšími), a později přicházejí další mladší pracovníci (Štěpán Husák).
Svá CSc. (PhD) studia zde dokončují pozdější přední vědečtí pracovníci Jan Pokorný, Eliška
Duhová-Rejmánková (u obou ved. J. Květ) a Lenka Soukupová-Papáčková (ved. J. Jeník). Na
úseku algologie se podařilo zachránit již propuštěné pracovníky (Ettl, Komárek), za které se S.
Hejný a Prof. Hadač „zaručili“ (ovšem s jejich zákazem vykonávání jakýchkoliv funkcí, zákazem
školení mladých pracovníků, zákazem cest do zahraničí, vystupování na veřejnosti a s důslednou
„kontrolou“ všech jejich publikací). Skupina byla posílena o další členy (Jaroslava Komárková).
Zůstala zachována i detašovaná laboratoř v Brně, kde nadále pracovali H. Ettl a P. Marvan.
Je pravda, že myšlenku zřídit hydrobotanické pracoviště (včetně algologie) měl S. Hejný již
dávno dříve. Již na počátku 60tých let navrhoval J. Komárkovi, aby s celou LEA přešel do
nedávno zřízeného BÚ a že by bylo účelné zde vytvořit samostatnou algologickou taxonomickoekologickou skupinu. J. Komárek si byl vědom perspektivnosti takového řešení a dokonce by je
vítal, byl však vázán úmluvou s Prof. Málkem, že pomůže vybudovat třeboňské algologické
pracoviště v rámci MBÚ. Současně pokládal ekofysiologické práce za důležitou součást
zaměření takového pracoviště. S. Hejný tedy jednal s Prof. Málkem, který nevyloučil podobné
řešení, ale až v další časové perspektivě. Nyní tedy došlo k převodu algologie na Botanický ústav
podstatně dříve než bylo zamýšleno podle dohody Hejný/Málek, ovšem za dosti dramatických a
stresujících okolností, naštěstí s poměrně šťastným koncem.
Hlavní cíle nového Hydrobotanického oddělení (HbO) byly shrnuty ředitelem BÚ S. Hejným do
hlavních bodů.
Pracovní skupina vyšších rostlin: Počátky programu této skupiny byly podníceny zejména
Mezinárodním biologickým programem (IBP). Hlavní témata:
•
Produkční ekologie makrofyt, zejména rákosu, které vedli D. Dykyjová a J. Květ.
Souborné výsledky této práce byly publikovány později v roce 1978 v prestižní
monografické studii v ediční řadě Ecological Studies (č. 28).
•
Ekologické studie o vodních rostlinách, kde byly zvláště hodnoceny práce o Elodea
canadensis z laboratoře J. Pokorného a dalších jeho spolupracovníků.
•
Pro tyto práce bylo neobyčejně důležité zajištění některých nezbytných servisních
laboratoří, jako bylo zřízení přesných mikroklimatologických stanic a měření (K. Přibáň, V.
Bauer), hydrochemické analytické laboratoře (S. Přibil, později V. Dufková) a zejména
střediska pro modelování biologických procesů (J.P. Ondok).
Pracovní skupina algologie: Tato skupina měla za úkol:
•
Plně rozvinout taxonomický výzkum sinic a řas a navázat tak na tradice pražské
algologické školy, založené osobnostmi jako A. Hansgirgem, J. Vilhelmem, A. Pascherem a
B. Fottem, a vyúsťující do velkých, základních monografií. Tyto práce zajišťovali zejména H.
Ettl, J. Komárek a J. Růžička, který však odešel již koncem 60tých let do důchodu a pracoval
v té době už jen jako externí pracovník.
•
Jednou z hlavních náplní bylo zajistit studium úlohy sinic a řas ve vodních nádržích,
zejména v rybnících a monitoring řasových populací. Sledování vztahů mezi řasami a
populacemi vodních rostlin mělo být jedním z hlavních bodů této práce podle přání S.
Hejného. Tento úkol byl však řešen jen zčásti a práce se soustředila spíše na ekologii
planktonu a nárostových řas (J. Komárková, P. Marvan).
•
Významnými úkoly bylo udržení stávající sbírky kmenů řas a zachování zahraničního
vydávání Algological Studies, kterému se plně věnoval O. Lhotský, a který dovedl tento
časopis na mezinárodní úroveň po obsahové stránce.
Vedení HbO se po jeho vzniku měla ujmout na všeobecné přání a po dohodě všech pracovníků D.
Dykyjová. Záhy po ustavení v r. 1971 však byla označena vnějšími politickými kruhy za
politicky neúnosnou, proto převzal vedení sám S. Hejný, který stanovil jako své zástupce pro
vědecký program Dagmar Dykyjovou a pro hospodářský úsek Stanislava Přibila. Ten byl přijat
původně jako servisní chemik pro kontrolu a přípravu nutričních medií v hromadných kulturách
řas. Během všech organizačních a politických peripetií v l. 1968 až 1971 však spolupracoval
spíše s pracovníky v LEA, podílel se na ekofyziologických studiích s P. Marvanem a zůstal i po
reorganizaci v r. 1971 na úseku BÚ. Nyní byl jediným pracovníkem celého nového oddělení,
přijatelným pro politické kruhy pro postavení vedoucího pracovníka. V r. 1978 se S. Přibil stal
řádným vedoucím celého třeboňského pracoviště, a zůstal jím až do r. 1990, kdy byl vyměněn na
základě reorganizačních změn v Akademii věd po politickém převratu v r. 1989. Byl dobrým
manažerem, uměl proplouvat nelehkým komunistickým režimem a jeho zásluhou bylo
vybudování technického zázemí a výstavba nových laboratoří a pracovních prostor ve prospěch
laboratoře. Významně se také zasloužil o přidělení bytů pro vědecké pracovníku v rámci nové
výstavby v Třeboni. Angažoval se též iniciativně a positivně na zřízení Chráněné krajinné
oblasti Třeboňsko. Je nutno též konstatovat, že po celou dobu jeho vedení nebyl nikdo politicky
šikanován, ačkoli na pracovišti byla sbírka politických „provinilců“ (Dykyjová, Ettl, Jeník,
Komárek, Ondok).
Období dalšího rozvoje, nebo vlastně prvního rozvoje HbO po jeho založení v r. 1971 spadá
ovšem do údobí, kdy v tehdejším Československu probíhala tzv. „normalisace“, jedna
z nejtěžších period komunistického režimu. Všeobecně platilo, že vědeckou práci jsme si museli
do značné míry vytrucovat. Omezení byla jak materiální, tak hlavně v omezení kontaktů se
světovou vědeckou komunitou. Velmi často se to promítalo do úrovně omezování osobní
svobody. Na druhé straně to znamenalo, že bylo nutno se stáhnout do laboratoře a soustředit se
jedině na práci, jak to jen šlo. Je pravda, že vedení Botanického ústavu poskytovalo k tomu
maximální podporu. Tím bylo umožněno získání celé řady kvalitních výsledků, které vyústily ve
velmi dobré a respektované postavení třeboňského pracoviště ve vědeckém světě. Toto období
trvalo až do počátku 80tých let, kdy došlo k částečnému uvolnění, což se promítlo i do režimu
pracoviště. Výzkumný program byl pokračováním dlouhodobého studia jihočeských rybníků,
organizovaného S. Hejným. Zahrnoval v podstatě tři odvětví: (a) studium společenstev makrofyt
ve vodních a litorálních biotopech, (b) ekologii mokřadů, a (c) taxonomii, biologii a ekologii řas.
Je třeba, aby hlavní výsledky z tohoto období byly zmíněny podrobněji. Nejsou zanedbatelné, což
je jistě možno připsat tehdejšímu úsilí a pracovní morálce celého kolektivu oddělení:
1.
Výzkumná činnost skupiny ekologie vodních rostlin (D. Dykyjová, J. Květ, J.P. Ondok) se
orientovala především na problematiku začleněnou do mezivládního programu
MaB/UNESCO, jako např. „Třeboňsko – význam mokřadů v lesních oblastech mírného
pásma“. V rámci tohoto programu se studovalo několik dílčích projektů, které měly
bezprostřední návaznost a výstupy v aktivitách kolem nově plánované Chráněné krajinné
oblasti (CHKO) Třeboňsko. Samozřejmě se výzkumná činnost neomezovala jen na programy
MaB. Z dalších významných prací je nutno se zmínit o komplexním projektu analýzy
vegetace na Opatovickém rybníku, řízeném přímo S. Hejným, jehož se zúčastnil i brněnský
tým vedený M. Rychnovskou a téměř všichni pracovníci třeboňského oddělení (týmy D.
Dykyjové, J. Květa, algologickou a planktonologickou analýzu zajišťovala J. Komárková
s ostatními členy algologického kolektivu). Po studiu rákosin se přešlo rovněž k dalším
tématům včetně modelování ekofysiologických procesů (Ondok). Pracovní tým J. Květa
pracoval na vlhkostním gradientu pásma helofyt do vody, a ve spolupráci se skupinou J.
Jeníka na vlhkostním gradientu od tohoto pásma přes vnější litorál (marginální mokřady)
k souši. Byla zahájena i řada autekologických studií dominantních nebo charakteristických
mokřadních rostlin (Končalová, Jičínská, Papáčková, Hroudová, Bauer a další). Tato skupina
byla rovněž zapojena od svého počátku až do r. 1990 do stěžejních úkolů státního plánu
základního výzkumu „Struktura a funkce ekosystémů“ a později „Výzkum populací a
společenstev“. Velký význam mělo zahájení monitoringu ekologických faktorů, zejména
klimatologického měření, na „Mokrých lukách“ (K. Přibáň, V. Bauer). Výsledky čs. IBP
studií o ekologii mokřadů byly publikovány v knize „Pond littoral ecosystem, structure and
functioning“. Na tuto problematiku navazoval výzkum mokřadních společenstvech ve
vybraných ekosystémech a studium jejich významu z hlediska bioindikace.
2.
Paralelně probíhal projekt studia litorálních ekosystémů na jižní Moravě na rybníku Nesyt.
Ten řídila M. Rychnovská a podílelo se na něm celé její oddělení včetně J. Květa a také
zoologové z Ústavu pro výzkum obratlovců (tým vedený J. Pelikánem) a algologové H. Ettl a
P. Marvan (druhová diverzita mikrofyt v jednotlivých typech litorální vegetace). Výsledky
byly publikovány ve zvláštním sborníku (Květ ed., 1973). Na tyto práce navazovalo studium
vegetace i mikrovegetace zátopové oblasti Nové Mlýny. Tento projekt byl zaměřen na
pochopení vývoje vodního a pobřežního prostředí v nově budované soustavě tří mělkých,
rozsáhlých vodních nádrží vodního díla na řece Dyji, a práce pokračovaly i po napuštění
tohoto systému až do roku 1992 (H. Ettl, P. Marvan, A. Gardavský, Š. Husák; Heteša &
Marvan ed., 1984).
3.
Na algologickém pracovišti byly v tom období vypracovány a publikovány některé prioritní
moderní výsledky, založené na nově vypracovaných metodikách. Po prvé bylo např. užito
kultur s regulovanými parametry kultivace ke studiu variability jednobuněčných řas (Růžička
1971). Studie životních cyklů řas pomocí synchronních kultur pro taxonomické účely a užití
ultrastrukturálních znaků k hodnocení taxonů u kokálních zelených řas bylo originální ve
světovém měřítku (Komárek 1964, 1970, 1971). Významné práce se týkaly studia životních
cyklů jednobuněčných i vláknitých řas, k čemuž byly využívány jednak synchronní kultury,
jednak kultivace jednotlivých buněk ve speciálních kultivačních komůrkách (J. Komárek, P.
Marvan, J. Růžička). Byly vypracovány rozsáhlé monografie zelených bičíkovců, které měly
ve světě mimořádný ohlas (Ettl 1976, 1978, 1979). K těmto rozsáhlým monografickým
studiím bylo bohatě využíváno kultivačních metod a detailních cytologických studií. H. Ettl
se podílel i na založení nové, modernizované řady kompendia Süsswasserflora von
Mitteleuropa, a stal se jedním z hlavních editorů celého díla (1976, 1979). J. Komárek převzal
závazek vypracovat rozsáhlou kompletní světovou monografii kokálních zelených řas po
zemřelém Prof. Fottovi (v r. 1976); toto dílo vyšlo v edici „Binnengewässer“ v nakladatelství
Schweizerbart´sche Verlagsbuchhandlung ve Stuttgartu (Komárek & Fott 1982). J. Růžička
zahájil externě, ale s podporou pracoviště práce na několikasvazkovém souborném
zpracování krásivek Evropy, ale toto dílo zůstalo bohužel nedokončeno. Byly nicméně
vydány 2 svazky, které patří k základní desmidiologické literatuře. Ze skupiny vyšla řada
dílčích studií, které zaručily autorům cenné vědecké kontakty ve světě a přispěly k rozvoji
algologické taxonomie. Je nutno se zmínit i o projektu H. Ettla (ve spolupráci s P.
Marvanem), zaměřeného na studium algoflory silně ohroženého (a později skutečně většinou
zničeného) území rheokrénů v povodí střední Svitavy. Tento projekt se soustředil na prameny
při východním okraji české křídové tabule a vyústil v podrobnou dokumentaci stavu jejich
řasové vegetace. Kromě pramenů v uvedené oblasti se sledovaly i prameny v povodí horního
toku řeky Moravy pod Králickým Sněžníkem a vývěry oblasti Moravského krasu. Projekt
přispěl zejména k rozšíření poznatků o vztazích řas k podmínkám prostředí a poskytl
podklady pro vypracování typologie pramenů. Některé z lokalit dnes už neexistují nebo byl
jejich stav silně narušen eutrofizací.
4.
Do počátečního období Hydrobotanického oddělení v Třeboni patří bezesporu i jméno Jana
Jeníka. Přišel do Průhonic již v r. 1971 po svém vypuzení z Katedry botaniky na KU v Praze
po r. 1969 z politických důvodů. Na třeboňské pracoviště přesídlil v r. 1975 a zapojil se ihned
do vědeckého programu. Založil třetí významný pracovní směr, synekologickou skupinu
v rámci celého pracoviště. Pokračoval sice „na dálku“ ve své tradiční tématice týkající se
horských ekosystémů (je autorem významné teorie anemo-orografických systémů), k tomu si
však přibral v obdivuhodné šíři i studium mokřadních, především lesních ekosystémů a
obohatil pracoviště o celistvější pohled na třeboňskou krajinu a na funkci rybníků v ní.
Pracoviště i celá česká ekologická botanika vděčí jeho třeboňskému období za to, že
vypracoval řadu obsahově poutavých a graficky hodnotných vědecko-populárních knížek o
různých typech ekosystémů. Na jeho oddělení přišla v průběhu dalších let řada dalších
pracovníků, na př. Stanislav Kučera, Karel Prach, později Leoš Klimeš. Pod vedením J.
Jeníka dokončila své CSc. (PhD) studium Lenka Soukupová-Papáčková, rovněž na
problematice ekologie mokřadních ekosystémů. Mezi nejvýznamnějšími vědeckými projekty,
které J. Jeník postupně řídil, byla i komplexní ekologická vyhodnocení celých oblastí
(„Vytěžené pískovny“, „Mokré louky“ a „Rožmberk“).
5.
Dlouhodobé studium rybničních ekosystémů na Třeboňsku vedlo k vypracování podkladů
pro plánované vyhlášení CHKO Třeboňsko. Z iniciativy oddělení vznikla komise pro ochranu
přírody a životního prostředí při tehdejším MěNV v Třeboni. Myšlenka ochrany třeboňské
krajiny byla propagována pomocí přednášek a výstav. Hlavním odborným i organisačním
motorem těchto aktivit byl J. Jeník, po odborné stránce se angažovali v tomto směru silně D.
Dykyjová a J. Květ, na organizačním poli i S. Přibil. V roce 1975 byl zpracován odborný
souhrnný dokument „Přírodní poměry a životní prostředí Třeboňska“, který sloužil jako
podklad pro návrh Chráněné oblasti Třeboňsko pro Krajské středisko státní památkové péče a
ochrany přírody v Českých Budějovicích. CHKO byla vyhlášena v r. 1979, ale již v r. 1977
bylo Třeboňsko na základě téže zprávy zařazeno do světové sítě biosférických reservací
UNESCO (MaB). V r. 1978 byla Botanickým ústavem v Třeboni uspořádána konference
„Ekologie a ekonomika Třeboňska“, které se účastnili i pracovníci všech hospodářských
odvětví, která využívají nebo zodpovídají za využívání přírodních zdrojů na Třeboňsku.
Z této konference pak vyšel i stejnojmenný sborník (Jeník & Přibil ed., 1978). Činnost ústavu
se i nadále zaměřovala na řešení otázek ohledně využívání místních přírodních zdrojů a
zachování krajiny v co nejlepším ekologickém stavu.
6.
Významné bylo založení Sbírky vodních a mokřadních rostlin ČR v r. 1976. Sbírka dnes
obsahuje velkou většinu druhů vodních a mokřadních rostlin mírného pásma a obsahuje
přibližně 340 druhů z této ekologické skupiny. Je cennou základnou jak pro pedagogické, tak
i osvětové a experimentální účely. Dnes je nedílnou součástí ekologického směru na
třeboňském ekologickém pracovišti. Zakladatelem a dlouholetým vedoucím této sbírky byl
Štěpán Husák, v poslední době se v jejím vedení vystřídaly J. Navrátilová a A. Kučerová.
Tato sbírka je jednou z největších svého druhu na světě a součástí této sbírky se stala kolekce
našich i tropických masožravých rostlin, vedená L. Adamcem, rovněž sloužící hlavně ke
studijním účelům. Tato sbírka masožravých rostlin je bezesporu největší svého druhu na
světě. Řeší se zde řada ekofyziologických studií, otázky biologie těchto rostlin, a o kontakty
je zájem z řady domácích i zahraničních pracovišť. Tuto sbírku podpořila výstavba
rozsáhlých skleníků, plánovaných od 80tých let a uvedených do provozu v listopadu 1990.
7.
Stejně významné bylo přesunutí Centrální české sbírky kmenů řas z Prahy do Třeboně v
70ých letech. Tato sbírka kmenů řas je vlastně jednou z prvních sbírek tohoto druhu na světě.
Byla založena už v r. 1913 na pražské universitě českým fysiologem Václavem Uhlířem. V.
Uhlíř bohužel zahynul v r. 1915 v průběhu I. světové války, ale větší část sbírky se udržela po
celou další dobu a přečkala obě světové války. Ve 20tých letech se o její rozvoj zasloužil
zejména Prof. E.G. Pringsheim a jeho zásluhou se dokonce od ní odštěpily tři nejvýznamnější
světové sbírky kmenů řas (Cambridge - nyní Oban v Anglii, Göttingen v Německu, Austin USA). Česká sbírka byla po II. světové válce součástí Ústavu fysiologie rostlin na
Přírodovědecké fakultě UK. Jejím vedoucím byl tehdy Prof. Silvestr Prát, technické vedení
bylo zajišťováno po řadu let s mimořádnou pečlivostí a zaujetím paní M. Baslerovou a Jiřinou
Dvořákovou. Po reformách a různých omezovacích nařízeních po r. 1969 byla sbírka
převedena na Ústav fysiologie rostlin ČSAV, kde však nebyl zájem o její další rozvoj a tak
konečně sbírka skončila jako součást algologické pracovní skupiny HbO BÚ v Třeboni, kde
byla spojena s místní kolekcí kmenů v jedinou sbírku. Prvním, velice odpovědným kurátorem
této spojené sbírky byl František Hindák, po jeho odchodu se o rozvoj tohoto úseku starali
Jaromír Lukavský (který na pracoviště přišel v r. 1967 do tzv. aspirantského - doktorandského
studia a v jeho školení se vystřídali Josef Nečas, Ivan Šetlík a posléze externě Pavel
Javornický), pak s mimořádným zaujetím a pečlivostí zejména Lubomír Kováčik a technická
vedoucí Marie Takáčová. Všichni čtyři zavedli do sbírky potřebný režim, isolovali řadu
nových kmenů, vydali renovované seznamy a přivedli sbírku na mezinárodní úroveň. Dnes
obsahuje sbírka víc jak 1200 kmenů sinic (cyanobaktérií), eukaryotických řas, ale i unikátní
kmeny kapraďorostů, mechorostů a okřehků, včetně sortimentů kmenů řas z extrémních
polárních oblastí. Po odchodu L. Kováčika na bratislavskou univerzitu pokračoval ve funkci
kurátora sbírky opět J. Lukavský, který zastával tuto funkci až do roku 2006. Tehdy ji převzal
mladý pracovník Pavel Přibyl.
8.
Do jisté míry navazoval na sbírku kmenů i zvláštní projekt „Řasových testů“, který se
objevoval ve výzkumné náplni sbírky téměř od jejího převodu na třeboňské pracoviště. Tento
projekt byl zaměřen převážně na vývoj metod, hodnotících v dlouhodobých úsecích vodní
znečištění (Marvan et al. 1976, 1979). Touto problematikou se dlouhodobě zabýval P.
Marvan, později se stal tento projekt i stěžejní náplní J. Lukavského, který vypracoval řadu
originálních metodických postupů při hodnocení znečištění povrchových vod.
9.
V r. 1976 se z podnětu mezinárodního výboru International Association of Cyanophyte
Research (IAC) podařilo zorganizovat pod záštitou třeboňského pracoviště BÚ 7.
Mezinárodní symposium o taxonomii a ekologii sinic. (Tato symposia jsou pořádána
pravidelně každé 3 roky dosud.) V té době se toto symposium podařilo prosadit v tehdejším
ČSSR jen díky iniciativě ze zahraničí a také podpoře S. Hejného. Konalo se v Lednici na
Moravě s následnou exkursí na slovenské lokality, mělo značný úspěch a posílilo
mezinárodní prestiž třeboňského algologického oddělení.
10. Od roku 1984 probíhá na pracovišti výzkum klonálního růstu cévnatých rostlin. Původně byl
zaměřen na morfologii a ekologický význam podzemních orgánů stonkového původu,
významu zásobních látek v nich uložených, prostorovému modelování klonálního růstu a
později byla velká pozornost věnována rostlinám odnožujícím a regenerujícím z kořenů (L.
Klimeš, J. Klimešová). Tento projekt přešel do dlouhodobých programů pracoviště.
V posledních letech probíhá intenzivní screening a experimentální výzkum krátkověkých
rostlin regenerujících z kořenů (J. Klimešová, J. Martínková).
11. Z tohoto období je nutno se zmínit znovu také o mladých vědeckých pracovnících, kteří na
tomto pracovišti dokončili svá doktorská (CSc.) studia. To nebylo jednoduché, protože řada
vědeckých pracovníků nesměla mít oficiálně žádné studenty a výchova mladých vědeckých
kádrů tak byla značně ztížena. Často se to řešilo tím způsobem, že oficiálním školitelem byl
S. Hejný nebo jiný přijatelný školitel, ovšem veškeré odborné vedení bylo v rukách
jednotlivých specialistů. U J. Květa dokončila doktorské studium Eliška DuhováRejmánková, pozdější významná pracovnice Hydrobotanického oddělení, která však v r. 1983
emigrovala s manželem Markem Rejmánkem do USA, kde oba začali posléze působit
úspěšně na University of California v Davisu. Pod vedením J. Jeníka postgraduálně studovali
Lenka Papáčková-Soukupová, Rostislav Černý, Leoš Klimeš a také nešťastně zahynulý
Stanislav Kučera. Na algologickém úseku absolvovali svá studia CSc. (PhD) pod
neoficiálním vedením J. Komárka např. Lubomír Kováčik, Alena Lukešová, Josef Elster a
také kubánský taxonom zelených kokálních řas, Lic. Augusto Comas.
V 80tých letech, zejména v jejich druhé polovině došlo k jistému uvolnění na politické scéně
nejen v Československu, ale i v ostatních zemích sovětského bloku. To se promítlo i ve vědecké
komunitě, především v komunikaci s ostatním vyspělým vědeckým světem. Bylo možno využívat
i pozvání do zahraničí v daleko větší míře (omezující byla zejména přetrvávající byrokracie) a
tyto kontakty posunuly českou vědu podstatně kupředu. Projevilo se to i v programu a výsledcích
HbO BÚ v Třeboni. Po opakovaných žádostech Botanického ústavu Kubánské akademie věd byl
např. povolen dvouletý pobyt (1979-1981) J. Komárkovi na Kubě.
Jednou z positivních akcí tohoto období bylo pověření třeboňského pracoviště zajištěním části
Mezinárodního limnologického kursu UNESCO pro studenty z rozvojových zemí, od r. 1985.
Tento kurs se každoročně opakuje až dosud (2007) a zaměřuje se především na studium a
obhospodařování rybničních ekosystémů. Třeboňské pracoviště je hlavním pořadatelem z české
strany, jako lektoři jsou zváni i vědečtí pracovníci z příbuzných ústavů.
V r.1986 bylo HbO přejmenováno na Úsek ekologie rostlin, a rozděleno na čtyři skupiny se
statutem samostatných oddělení: (1) Algologické (taxonomie, biologie a ekologie řas); (2)
Biologie a ekologie vodních a bažinných cévnatých rostlin; (3) Ekofyziologie a produkce
mokřadních rostlin; a (4) Synekologie mokřadních ekosystémů (ekologie společenstev a
populací). Později se tato oddělení upřesnila a ustavila jako Hydrobotanické (ved. J. Květ),
Synekologické (J. Jeník), Algologické (J. Komárek), a jako samostatné pracoviště servisní
Chemická laboratoř (S. Přibil). J. Komárek ale odjel již v roce 1988 do zahraničí a působil v l.
1988 až 1989 jako „visiting profesor“ na několika universitách v Japonsku a Kanadě. Pobyt si
několikrát prodloužil navzdory různým zákazům a vrátil se až v listopadu 1989.
V roce 1986 byl rovněž zahájen velký projekt „Horní Lužnice“ iniciovaný J. Jeníkem, ale
odborně i organizačně vedený K. Prachem. Na tomto projektu se podíleli i další členové všech
oddělení a projekt byl zakončen soubornou publikací (Prach, Jeník & Large 1996).
Uvolnění zahraničních kontaktů umožnilo i několik dalších významných akcí. Patří k nim i
uspořádání botanické expedice ČSAV na Svalbard počátkem léta roku 1988, která vlastně
položila základ k dalším aktivitám a účasti na polárních výzkumných projektech na BÚ a které
zajišťuje s mimořádným entusiasmem dosud zejména J. Elster. Této expedice se zúčastnili z BÚ
v Třeboni J. Komárek a J. Elster a z ostatních oddělení BÚ palynoložka V. Jankovská,
lichenolog J. Liška, a dále bryolog Z. Soldán z Katedry botaniky UK v Praze.
V té době se zlepšené mezinárodní kontakty promítly také v možnosti pořádat různé konference
s přizváním zahraničních specialistů. Mezi tyto akce patřila tato setkání:
•
Taxonomy and biology of chlorococcal algae (1982)
•
2. mezinárodní konference o mokřadech za účasti INTECOLu (1984)
•
Man-induced succession in vegetation (1987)
•
Ekologie a ekonomika Třeboňska po deseti letech (1988)
Období od listopadu 1989
Po r. 1989 prošel celý stát velkými positivními politickými změnami, které přirozeně ovlivnily
podstatně i další rozvoj Akademie věd. Již v prosinci 1989 byli v ČSAV zvoleni zástupci do tzv.
“Dolní komory”, jejíž předsednictvo připravilo do plenárního zasedání návrh na reorganizaci a
změnu stanov celé Akademie. V tomto předsednictvu pracoval také J. Komárek z třeboňského
pracoviště BÚ. Plenární zasedání, které se konalo v červnu 1990, schválilo navržené změny,
rozpustil se sbor akademiků, a v novém statutu byla zakotvena nová pravidla rozvoje a řízení
akademických ústavů (byly zrušeny např. některé balastní ústavy, zabývající se více
komunistickou propagandou než vědou). Na základě zásady o rotaci ve vyšších funkcích se také
změnil nejen ředitel Botanického ústavu (místo S. Hejného nastoupil na tuto funkci Robert
Neuhäusl), ale od r. 1992 i vedoucí třeboňského pracoviště (místo S. Přibila byl do této funkce
ustanoven Jan Pokorný; S. Přibil zůstal nicméně jeho zástupcem pro věci hospodářské).
V té době došlo ještě ke dvěma dalším událostem, které měly pro pracoviště mimořádný význam:
V r. 1991 byla založena Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a v rámci této univerzity i
Biologická fakulta, na které se podíleli především pracovníci ze všech Biologických ústavů tzv.
Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích. V přípravném výboru pracovali intenzivně
zejména Jan Květ a Jiří Komárek, kteří byli také později u zrodu kateder Fyziologie rostlin a
Botaniky. J. Komárek se stal prvním vedoucím Katedry botaniky na BF JU. Oba si ovšem
zanechali částečný pracovní úvazek na BÚ v Třeboni, a na fakultě se dále angažovali další
pracovníci z BÚ (zejm. Karel Prach, částečně i J. Lukavský, J. Klimešová, O. Rauch, J. Elster a
další), K. Prach a J. Komárek se habilitovali a později získali profesuru pro obor botanika.
Velkým kladem spolupráce s JU bylo, že od té doby se třeboňské pracoviště podílí nejen na
výuce botaniky na JU, ale i na školení ve všech stupních studia, zejména doktorandů, z nichž
mnozí mají na BÚ i různě velké pracovní úvazky. Těsná spolupráce mezi Katedrou botaniky JU a
BÚ v Třeboni dále intenzivně pokračovala, když po J. Komárkovi převzal vedení katedry K.
Prach. Provázání s ostatními fakultami není tak úzké, ale je nutno se zmínit i o spolupráci se
Zemědělskou fakultou JU, s brněnskou Masarykovou univerzitou a pražskou Přírodovědeckou
fakultou Univerzity Karlovy.
Druhou událostí bylo, že v letech 1990-1992 vznikly na půdě třeboňského pracoviště BÚ dvě
soukromé firmy Envi s.r.o. (realizace ekologických projektů) a Solarglas s.r.o. (využití sluneční
energie). Na třeboňském pracovišti vždy existovaly snahy o realizaci praktických ekologických
projektů, ovšem organizace, které by měly a mohly vědecké výsledky převádět do praxe, vlastně
dříve neexistovaly. Ukázalo se však, že charakter financování a hospodaření byl v té době v AV
zásadně odlišný než v ziskových organizacích a že soukromé ziskové aktivity byly tehdy těžko
spojitelné s vědeckým programem, zejména z hlediska finanční politiky. Když se ani po
opakovaných snahách nepodařilo objasnit finanční vazby mezi BÚ a oběma organizacemi, vedlo
to po poněkud vzrušených jednáních k úplnému osamostatnění obou organizací. S nimi odešel
z pracoviště S. Přibil, ale určité rozpory v těchto otázkách přetrvávaly. Pro nespokojenost s malou
podporou těchto činností protestoval zejména J. Pokorný, který byl následně (v r. 1997) zbaven
vedení celé laboratoře. Tento proces vyvrcholil až v r. 2003, kdy skupina pracovníků v čele s J.
Pokorným (dále H. Čížková, L. Pechar, D. Pithart, T. Kučera, V. Bauer) odešla z BÚ definitivně.
Tím se atmosféra na pracovišti hodně zklidnila a mezi aplikovanými firmami a několika ústavy
Akademie věd (pracoviště BÚ a MBÚ v Třeboni, Ústav ekologie krajiny v Č. Budějovicích a j.)
vznikaly i smlouvy o spolupráci, v jejichž rámci se některé ústavy Akademie mohly a mohou
podílet i na některých komerčních projektech.
Po J. Pokorném se vystřídali ve vedení celého pracoviště Josef Elster (1997-2001), Ota Rauch
(2001-2004) a posléze od r. 2004 Jitka Klimešová. V období jejich vedení byly reorganizovány
některé laboratoře, byla dokončena přestavba objektu pro algologickou skupinu, rekonstruována
knihovna a celé pracoviště bylo znovu rozděleno i organizačně na dvě oddělení, Centrum pro
algologii a Synekologické oddělení, kde je nadále řešena i problematika hydrobotanická a
ekologie mokřadních rostlin. Tento proces vyústil do pracovního i organizačního stadia, které
umožňuje nyní koncepční rozvoj celého pracoviště. Úzká součinnost pracoviště s Biologickou
(od roku 2007 Přírodpvědeckou) fakultou JU je bezesporu velkým přínosem pro další práci. Na
vysokých školách se habilitovali V. Cepák, J. Elster a J. Klimešová.
V r. 1993 došlo k další významné události v historii našeho státu, když bylo rozděleno
Československo a ČSAV se přejmenovala na AV ČR.
V období 1990 až 2005 nepříjemně zasáhly do rozvoje pracoviště ještě dvě negativní události.
Jak se ukázalo, bývalá budova tiskárny po p. Petříkovi, která byla centrem celého třeboňského
pracoviště (č.p. 145), nebyla nikdy od Akademie věd řádně získána do vlastnictví, a nyní musela
být vrácena v restitučním řízení dědicům (synům) p. Petříka. I když BÚ mezitím zakoupil a
restauroval sousední budovu “Salve” (č.p. 135), znamenalo to jisté prostorové omezení a velké
několikanásobné stěhování pracoven a laboratoří. V r. 2002 byl navíc areál Botanického ústavu
na Dukelské třídě zaplaven povodní, čímž došlo ke značným škodám a také poškození budov.
Celkové náklady na rekonstrukci areálu po povodni byly 7 295 362 Kč, při čemž veškerou
částku, převyšující 2 miliony poskytl Fond solidarity EU. Rekonstrukce areálu po povodni
pokračovala až do r. 2004.
Z období od r. 1990 je nutno jmenovat především tyto vědecké aktivity:
•
Od roku 1989 pokračuje dlouhodobý výzkum druhově bohatých luk v Bílých Karpatech
zaměřený na mechanismy koexistence druhů cévnatých rostlin a na optimalizaci údržby
těchto luk. Na tomto projektu se účastnilo vedle pracovníků BÚ a Správy CHKO Bílé
Karpaty na 50 studentů z univerzit v Českých Budějovicích, Brna, Olomouce, Prahy a řada
pracovníků ze zahraničí. Projekt koordinoval do roku 2005 L. Klimeš, později J. Klimešová.
•
V rozmezí let 1991-1993 byl v rámci projektu Ekologická role mokřadů v krajině
(Ecological Role of Wetlands in the Landscape) ve spolupráci s International Waterfowl and
Wetlands Research Bureau (IWRB) uspořádán mezinárodní workshop a dva mezinárodní
kurzy na téma “Ochrana a obnova mokřadů”.
•
V r. 1992 působil půl roku J. Komárek jako visiting profesor na universitě UNAM
v Mexico City.
•
V r. 1993 byly zahájeny práce na projektu Effects of Interaction between Eutrophication
and Major Environmental Factors on the Ecosystem Stability of Reed Vegetation in European
Land-Water Ecotones (EUREED), financovaný z EU.
•
Botanický ústav v Třeboni, zejm. algologičtí pracovníci, se od r. 1993 soustavně zabývají
problematikou biodiversity a ekologie řas v polárních oblastech. Tyto aktivity byly
financovány několika granty, část práce byla organizována ve spolupráci s MU v Brně
(Katedra geografie) a s BF JU v Českých Budějovicích. Rozvoji této problematiky pomohla i
účast J. Elstera na 3 expedicích na ostrov Ellesmere v kanadské Arktidě, které vedl vynikající,
původem český botanik a profesor botaniky na universitě v Torontu Josef Svoboda. Do
polárních projektů byla zapojena i řada studentů od bakalářského po doktorandské studium
z katedry botaniky BF JU. Pracovníci třeboňského pracoviště J. Elster, J. Komárek, i studenti
(K. Kaštovská, M. Stibal, M, Šabacká) pracovali po několik sezón na Svalbardu a na
polských a uruguayských stanicích na Jižních Shetlandách (maritime Antarctica).
V posledních letech jsme se podíleli na přípravě nového českého Výzkumného záměru pro
Antarktidu a na projektu výstavby české polární stanice na ostrově James Ross ve Weddelově
moři. Tyto aktivity koordinuje převážně J. Elster. Tento projekt trvá dosud (2007) a jsou
předpoklady dalšího jeho rozvíjení a rozšíření zejm. pokud bude v budoucnu schválen tzv.
Výzkumný záměr, soustředěný především na nově zřízené polární stanici v Antarktidě. Na
Svalbardu je projektována základna, která by měla být obhospodařována a využívána
společně s BF JU. V l. 2004 až 2006 pracovali na problematice polárních ekosystémů na
našem pracovišti dlouhodobě 2 významní zahraniční pracovníci, S. Shukla z Indie a K.
Comte z Francie.
•
Od r. 1993 probíhá několik zahraničních tropických projektů, na nichž se podílejí zejm.
algologičtí pracovníci třeboňského BÚ. Mezi tyto spolupráce patří zejména 2 projekty
FAPESp v Brazílii (planktonní cyanobakterie státu São Paulo, subaerofytní vegetace řas
dešťových pralesů formace Mata Atlantica). Dalším významným projektem je soustavné
ekologické studium mělkých alkalických wetlandů v sev. Belize, zaměřené původně na
ekologii parasitického hmyzu a koordinované z University of California (vedoucí E.
Rejmánková). Třeboňští pracovníci zajišťují především výzkum diversity a ekologie
cyanobakterií v tomto ekosystému (J. Komárek, J. Komárková). Ze všech těchto projektů
byla publikována řada významných prací. Tento projekt trvá dosud (2007).
•
V r. 1995 byla založena samostatná Laboratoř experimentální fyziologie a ekotoxikologie
cyanobakterií v Brně, vedená B. Maršálkem. Ta spadala organizačně až do r. 2003 pod
třeboňskou část BÚ, kdy se osamostatnila a dnes je samostatným pracovištěm BÚ AV ČR.
•
V l. 2003-2005 probíhaly práce na tzv. projektu LEDA. Záměrem tohoto projektu bylo
zpřístupnit pro veřejnost dostupné údaje o vlastnostech cévnatých rostlin v severozápadní
Evropě. Na pracovišti v Třeboni se soustředil tým pod vedením L. Klimeše a J. Klimešové na
vlastnosti klonálního růstu. Tento projekt rozšířil předchozí databázi klonálních rostlin CLOPLA založené v roce 1995. V současné době zahrnuje databáze zaměřená na klonální růst a
banku pupenů přes 186 tisíc údajů o téměř 3 tisících druzích, u všech údajů je uveden jejich
původ, např. literární zdroj. databáze je volně dostupná na webových stránkách BÚ
(http://clopla.butbn.cas.cz/). Součástí databáze je více jak 1200 originálních obrázků, detailně
zachycujících klonální růst rostlin.
•
V 90tých letech se v rámci pracoviště věnovala pozornost i výzkumu funkce rašelinišť
v krajině. Na to navazovaly palynologické studie zaměřené na poznání vegetace v třeboňské
pánvi. Po několik let zajišťovali tuto problematiku na třeboňském pracovišti Petr Pokorný a
externí pracovníci z brněnského pracoviště BÚ, zejména Vlasta Jankovská.
•
V r. 1996 bylo na základě dohody mezi Wetlands International a BÚ a za podpory PHARE
and Institution Programme of the European Commission založeno tzv. “Wetland Training
Centre”. Hlavními cíli tohoto centra bylo založení regionálního výukového centra a vytvoření
sítě pracovišť zabývajících se trvale udržitelným obhospodařováním mokřadů. Od r. 1998
ovšem pracuje toto centrum pod společností Enki o.p.s.
•
Od r. 1996 bylo třeboňské pracoviště přizváno k řešení několika významných
mezinárodních projektů EU. Z nich je nutno jmenovat zejména tyto projekty:
(i)
MIDI-CHIP (2001-2004): „Design and testing of DNA microarrays to monitor
microbial diversity with adequate biodiversity indexes, using cyanobacteria in
freshwater as model system“. Na tomto projektu se podílelo 8 pracovišť ze 7 zemí.
Pro naše oddělení byl tento projekt významný nejen výsledky vztahujícími se přímo
k řešenému hlavnímu tématu, ale také zahájením široké spolupráce s pracovišti
v Itálii, Finsku, Belgii a Lucembursku na problematice moderního kombinovaného
hodnocení diversity cyanobakterií (J. Komárek). Z této spolupráce vzniklo několik
významných prací, publikovaných ve vysoce impaktovaných časopisech, a výsledky
byly rovněž presentovány na několika významných mezinárodních konferencích. Na
základě těchto výsledků mohl být také přednesen a publikován renovovaný systém
cyanobakterií založený na molekulárně-genetických podkladech s respektováním
fenotypových, ultrastrukturálních, biochemických a ekofysiologických charakteristik.
Tato moderní problematika studie biodiversity a biodiversifikace sinic je rozvíjena
v součinnosti s Katedrou botaniky BF JU (od roku 2007 PřF) dosud (2007) (J.
Kaštovský, T. Hauer). V návaznosti na tuto problematiku je na Katedře botaniky
v Českých Budějovicích rovněž vedena světová databáze sinic (www.cyanodb.cz)
v kooperaci s třeboňským pracovištěm (J. Komárek, T. Hauer).
(ii)
V období od 11.2001 do 3.2005 byl řešen na třeboňském pracovišti BÚ evropský
projekt „The conservation of a vital European and biotechnological resources:
microalgae and cyanobacteria“ (COBRA), v rámci evropského programu „Quality of
live and management of living resources programme“. Na projektu pracovali J. Elster
(řešitel) J. Lukavský, V. Cepák, laborantky J. Šnokhousová, D. Švehlová, M.
Kašpárková, V. Titlová a studenti K. Řeháková, M. Šabacká, M. Stibal a K. Machová.
Hlavním cílem projektu bylo zavedení technologie zmrazování a dlouhodobého
uchovávání kmenů cyanobakterií a řas v teplotě tekutého dusíku (-196oC). Byla
založena laboratoř kryoprezervace řas, která splňuje nejmodernější technologické
prvky. Veškeré kmeny uchovávané ve sbírce autrotrofních organismů byly podrobeny
kryoprezervaci. Bylo otestováno několik metodik, které byly vyvinuty pro jednotlivé
skupiny či druhy cyanobakterií a řas. Kromě těchto výsledků vznikla během projektu
řada studií zaměřených na nízkoteplotní ekofyziologii a na reakci cyanobakterií a řas
na vymrzání a vysychání.
•
Od r. 1998 je realizován dlouhodobý projekt L. Klimeše „Výzkum diverzity cévnatých
rostlin v Západním Himálaji“. Součástí projektu je práce na flóře Ladáku (Indický
Transhimálaj), která zahrnuje i řadu obtížných skupin rostlin, v předchozím období většinou
ignorovaných. V rámci tohoto projektu byl založen herbář této oblasti, který obsahuje více
než 6 tisíc položek a je součástí herbáře BÚ AV ČR v Praze.
•
V r. 2004 by posílen taxonomický směr Algologické skupiny, když nastoupil na třeboňské
pracoviště Václav Houk, specialista na taxonomii centrických rozsivek.
•
V r. 2005 byly schváleny na BÚ 2 výzkumné záměry, do kterých byli zapojeni i pracovníci
třeboňského pracoviště (J. Lukavský, V. Cepák, P. Přibyl, J. Kvíderová, spolupracují O.
Rauch a L. Nedbalová). Hlavním cílem těchto záměrů bylo založení tzv. Centra ke zvýšení
potenciálu rychlého transferu výsledků základního výzkumu dosažených na několika
pracovištích Botanického ústavu a Výzkumného ústavu rostlinné výroby do praxe. V oborech
studia využití bioindikačních, respektive revitalizačních efektů sinic a řas dosáhli pracovní
skupiny výsledků, které je možno přímo využít jako nové biotechnologie v několika oborech.
Jde zvláště o využití v indikaci toxinů v pitné vodě, farmaceutické využití řas, predikci a
eliminaci zdravotních rizik způsobených přemnoženým řas v pitné vodě a vodních tocích,
revitalizaci odpadních vod, využití řas pro produkci bioplynu a aplikaci mikroorganismů pro
revitalizaci a rekultivaci degradovaných ekosystémů výsypek po těžbě hnědého uhlí.
Výsledkem tohoto Centra je tedy urychlení transferu technologií, jejich provozní testování a
využití průmyslovými partnery. V rámci tohoto projektu bylo možno rozšířit také spolupráci
s bulharským Ústavem fysiologie rostlin BAN. V Třeboni pracovala z tohoto ústavu v delších
časových úsecích na problematice biotestů Dr. Sevda Furnadžieva.
•
Výrazným úspěchem jsou práce ovlivňující moderní taxonomickou klasifikaci
cyanobakterií. Ta se výrazně změnila s aplikací elektronové mikroskopie a molekulárních
metod do studia cyanobakteriální diverzity. V současné době se naše pracoviště intenzivně
podílí jak produkcí prací, tak i účastí na různých mezinárodních fórech a konferencích na
stanovení hlavních trendů dalšího výzkumu v této oblasti (Komárek, Řeháková, Hauer). V
této práci existuje úzká spolupráce především s pracovištěm PřF JU (J. Kaštovský), tak i
významné mezinárodní kontakty (L. Hoffmann– Luxembourg, J.B. Johansen – Cleveland, A.
Oren - Jeruzalém).
•
Významná je účast pracoviště na spolupráci v rámci Ramsarské konference a zařazení
Třeboně mezi mezinárodně chráněné mokřady (J. Květ, Š. Husák a další).
•
Velkým kladem současného stavu pracoviště je úzká spolupráce s Přírodovědeckou
fakultou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, v menší míře i s jinými vysokými
školami. To je umožněno zejména vedením Katedry botaniky PřF pracovníkem BÚ K.
Prachem a účastí dalších členů BÚ (J. Komárek, J. Klimešová, J. Elster, J. Lukavský, J. Květ,
O. Rauch) na výuce, vedení diplomových prací a členstvím v různých zkušebních komisích
fakulty. J. Komárek byl jmenován emeritním profesorem JU. Z mladých absolventů JU se
podílí na práci BÚ např. v Synekologickém oddělení Š. Janeček, J. Martínková, ve sbírce
vodních rostlin pracovala P. Vávřová, ve skupině polárních ekosystémů K. Řeháková, M.
Stibal, M. Šabacká, K. Machová, ve skupině taxonomie řas T. Hauer a L. Caisová.
•
O úspěších pracoviště svědčí, že jen od roku 2001 bylo řešeno na třeboňském pracovišti
BÚ 43 grantů, z toho 10 mezinárodních. Od roku 1971 do roku 2005 bylo z pracoviště
publikováno 2387 vědeckých publikací a 734 populárně naučných článků. Z toho bylo 185
knižních titulů (včetně několika významných světových monografií), z nichž 65 vyšlo
v zahraničních a 101 v českých nakladatelstvích, a 19 nákladem Botanického ústavu.
Přehled publikačních aktivit:
Význačné knižní publikace a publikované sborníky, které vypracovali, editovali nebo na nichž se
podíleli pracovníci třeboňského pracoviště BÚ AV (sestavila M. Kalátová). Z tohoto seznamu
byly vypuštěny středoškolské učebnice a populárně vědecké publikace.
1970
DYKYJOVÁ D. edit. (1970): Productivity of terrestrial ecosystems production processes, Report
No. 1.
1971
KVĚT J., NEČAS J. et ONDOK J.P. (1971): Metody růstové analýzy. – Studijní Informace
ÚVTI, Zákl.Vědy v Zeměď., 1971, 1: 1-112, Praha.
1972
RYCHNOVSKÁ M., KVĚT J., GLOSER J. et JAKRLOVÁ J. (1972): Plant water relations in
three zones of grassland. – Acta Sci.Nat.Brno, 6(5): 1-38, ed. Academia, Praha.
1973
HEJNÝ S. (ed.) (1973): Ecosystem study on wetland biome in Czechoslovakia.Czechosl.IBP/PT-PP Report No.3: 1-262, Třeboň.KVĚT J. (ed.) (1973): Littoral of the Nesyt
fishpond.- Stud.Čs.Akad.Věd, 1973/15: 1173, ed. Academia, Praha.
KVĚT J. (ed.) (1973): Littoral of the Nesyt fishpond.- Stud.Čs.Akad.Věd, 1973/15: 1-173, ed.
Academia, Praha
NEČAS J et LHOTSKÝ O. (eds.) (1973): Annual report of the Laboratory of algology for the
year 1970. – 195 p., ed. Czechosl.Acad.Sci., Inst.Microbiol., Třeboň.
1974
LHOTSKÝ O., ROSA K. et HINDÁK F. (1974): Súpis siníc a rias Slovenska. – 202 p., ed.
Vydav.SAV, Bratislava.
1975
HINDÁK F., KOMÁREK J., MARVAN P. et RŮŽIČKA J. (1975): Klúč na určovanie
výtrusných rastlin 1. Sinice a riasy. – 400 p., ed. Slov.Ped.Nakl., Bratislava.
JENÍK J. (ed.) (1975): Přírodní poměry a životní prostředí Třeboňska. – 41 p., ed. Bot.Ústav
ČSAV, Třeboň.
1976
ETTL H. (1976): Die Gattung Chlamydomonas Ehrenberg. – Beih.Nova Hedwigia 49: 1-1122
p., ed. J.Cramer, Vaduz.
MARVAN P., PŘIBIL S. et LHOTSKÝ O. (eds.) (1976): Kolokvium o řasových testech.
Sborník referátů. – 370 p., ed Dům techniky ČSVTS, České Budějovice.
1977
ONDOK J.P. (1977): Regime of global photosynthetically active radiation in helophyte stands. Stud.Čs.Akad.Věd, 1977/10: 1-112, ed. Academia, Praha
RŮŽIČKA J. (1977): Die Desmidiaceen Mitteleuropas. Bd.1. – 291 p., ed. E.Schweizerbart´sche
Verlagsbuchhandlung, Stuttgart.
ZELINKA M. et MARVAN P. (1977): Notes to methods for estimating production of
zoobenthos. – Folia Fac.Sci.nat.Univ.Purkynianae brunensis, Biologia 17(10): 1-55, Brno.
1978
DYKYJOVÁ D. et KVĚT J. (eds.) (1978): Pond littoral ecosystems. Structure and functioning. –
Ecological Studies 28: 1-460, ed. Springer-Vlg., Berlin etc.
ETTL H. (1978): Xantophyceae. 1.Teil. – In: Ettl H., Gerloff J. et Heynig H. (eds.):
Süsswasserflora von Mitteleuropa, Bd.3: 1-530, ed. G.Fischer Vlg., Jena et Stuttgart.
HINDÁK F. (ed.) (1978): Sladkovodné riasy. – 724 p., ed. Slov.Ped.Nakl., Bratislava.
JENÍK J.(1978): Der grosse Bilderatlas des Waldes. – 480 p., ed. Artia, Praha.
JENÍK J. et PŘIBIL S. (eds.) (1978): Ekologie a ekonomika Třeboňska. Sborník přednášek. –
470 p., ed. Bot.Ústav ČSAV, Třeboň.
1979
ETTL H. (1979): Die Gattungen Carteria DIESING emend. FRANCÉ und Provasoliella
A.R.LOEBLICH. (Chlamydomonas und die nächstverwandten Gattungen III.) – Beih.Nova
Hedwigia 60: 1-226, ed. J.Cramer, Vaduz.
JUSTÝN J., MARVAN P. et ROSOL J. (1979): Radioaktivní odpadní vody a vodní organismy.
– Práce a Studie VÚV Praha 151: 1-367, ed. Výzk.Úst.Vodohosp.v. SZN, Praha.
MARVAN P., PŘIBIL S. et LHOTSKÝ O. (eds.) (1979): Algal assays and monitoring
eutrophication. – 253 p., ed. E.Schweizerbart´sche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart.
1980
ETTL H.(1980): Grundriss der allgemeinen Algologie. – 549 p., ed. G.Fischer, Jena.
JENÍK J., MARTIŠ M. et PŘIBIL S. (eds.) (1980): Ekologická optimalizace hospodaření v
Chráněné krajinné oblasti a biosférickém fondu Třeboňsko. Souhrn svodného týmu. – 67 p.,
ed. Bot.Ústav ČSAV, Třeboň.
LHOTSKÝ O. (1980): Bibliographia Botanica Čechoslovaca. Suppl. 1.: Algologia 1970-1979. –
150 p., ed. Bot.Ústav ČSAV, Třeboň.
1981
HÜBEL H., HÜBEL M.et LHOTSKÝ O.: (1981): Algenkatalog 1981. – 22 p., ed.Ernst-MoritzArndt-Universität, Biologische Station Hiddensee, Greifswald.
RŮŽIČKA J. (1981): Die Desmidiaceen Mitteleuropas Bd. 1,2, Lieferung. – 736 p. ed.
E.Schweizerbart´sche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart.
SOEDER C.J., SCHMIDT K., KOMÁREK J. et LHOTSKÝ O. (1981): Applied hydrobiology
and wastewater documentation code. – 41 p., ed. Inst.f. Biotechnol.KFA, Jülich.
1983
ETTL H.(1983): Chlorophyta I. Phytomonadina. - In: Ettl H., Gerloff J. et Heynig H. (eds.):
Süsswasserflora von Mitteleuropa, Bd.9: 1-87, ed. G.Fischer, Stuttgart.
JENÍK J. et KVĚT J. (eds.) (1983): Studie zaplavovaných ekosystémů u Třeboně. –
Stud.Čs.Akad.Věd. 1983/4: 1-156, ed. Academia, Praha.
KOMÁREK J. et FOTT B. (1983): Chlorophyceae (Grünalgen), Ordnung Chlorococcales. – In:
Huber-Pestaolozzi G. (ed.): Das Phytoplankton des Süsswassers. – Die Binnengewässer
16(17/1): 1-1044 p., ed. . E.Schweizerbart´sche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart.
1984
HETEŠA
J. et MARVAN P. (eds.) (1984): Biologie nově napuštěné nádrže. –
Stud.Čs.Akad.Věd 1983/3: 1-176, ed. Academia, Praha
SOUKUPOVÁ L. (1984): Změny ve struktuře vegetace na opuštěných polích Českého krasu. –
Stud.Čs.Akad.Věd 1984/18: 1-156, ed. Academia, Praha
VERNER P.H. et JENÍK J. (eds.) (1984): Ecological study of Toro Game Reserve (Uganda)
with special regard to Uganda kob. – Rozpr.Čs.Akad.Věd, Řada MPV, 94/4: 1-127, ed.
Academia, Praha.
1985
GOLUBIĆ S., KOMÁREK J. et LHOTSKÝ O. (eds.) (1985): Cyanophyta (Cyanobacteria),
Morphology, taxonomy, ecology. Proceedings of the 9th Symposium of the IAC (International
Association for Cyanophyte Research), Switzerland 1983. – Arch.Hydrobiol/Algol.Stud.
38/39: 1-386.
LHOTSKÝ O., ŽÁKOVÁ Z. et MARVAN P. (eds.) (1985): Řasové testy a jejích aplikace. –
139 p., ed. Dům techniky ČSVTS, Brno.
PRACH K. (1985): Czechoslovak Academy of Sciences, Institute of Botany, Hydrobotany
Department, Třeboň, Czechoslovakia 1984. – 14 p., ed. Hydrobot.Odd.Bot.Úst.ČSAV,
Třeboň.
1986
HEJNÝ S., RASPOPOV I.M. et KVĚT J. (eds.) (1986): Studies shallow lakes and ponds. – 260
p., ed. Academia, Praha.
1987
GLOSER J. et HUSÁK Š. (1987): Sukulentní rostliny. Přehled všech sukulentů s vyjímkou
kaktusů. – 120 p., ed. Academia, Praha.
HEJNÝ S., ROMANENKO V.O., HUSÁK Š., KVĚT J., KLOKOV V.M., SMIRNOVA N.N. et
TIMIČENKO V.M. (1987): Gidrobiologičeskije issledovanija Dunaja i pridunajskich
vodojemov. – 148 p., ed. Naukova Dumka, Kijev.
LONGMAN K.A. et JENÍK J. (1987): Tropical forest and its environment. 2nd., ed. – 347 p., ed.
Longman Scientific and Technical Publ., Essex. /Copublisched in the United States with John
Wiley and Sons, New York/.
POKORNÝ J., LHOTSKÝ O., DENNY P. et TURNER E.G. (eds.) (1987): Waterplants and
wetland processes. – Arch.Hydrobiol., Beih.Ergebn.Limnol., Stuttgart, 27: 1-265.
ŽÁKOVÁ Z., KVĚT J., LHOTSKÝ O. et MARVAN P. (eds.) (1987): Vegetační způsoby
čištění vody a možnosti jejich aplikace. – 195 p., ed. Ústř.Výbor Vodohosp.Společ., Praha.
1988
ANAGNOSTIDIS K., GOLUBIĆ S., KOMÁREK J. et LHOTSKÝ O. (eds.) (1988):
Cyanophyta (Cyanobacteria), morphology, taxonomy, ecology. Proc. of the 10th Symp. of the
IAC, Greece, Hellas 1986. – Arch.Hydrobiol./Algol.Stud 50-53: 1-584.
ETTL H. et GÄRTNER D. (1988): Chlorophyta II. Tetrasporales, Chlorococcales,
Gloeodendralis. – In: Süsswasserflora von Mitteleuropa 10: 1-436 p., ed. G.Fischer Vlg.,
Stuttgart etc.
HROUDOVÁ Z. (ed.) (1988): Littoral vegetation of the Rožmberk fishpond and its mineral
nutrition economy. – Stud.ČSAV, 1988/9: 1-156, ed. Academia, Praha.
1989
DYKYJOVÁ D. et al. (1989): Metody studia ekosystémů. – 692 p., ed. Academia, Praha.
PRACH K. (1989): Primary forest succession in sand dune areas. The Veluwe, Central
Netherlands. – 117 p., ed. “De Dorschkamp” Research Institute for Forestry and Landscape
Planing, Wageningen.
1990
OSBORNOVÁ J., KOVÁŘOVÁ M., LEPŠ J. et PRACH K. (eds.) (1990): Succession in
abandoned fields. Studies in Central Bohemia, Czechoslovakia. – 168 p., ed. Kluwer
Academic Publishers, Dortdrecht etc.
PATTEN C.B. et al. (eds.) (1990): Wetlands and shallow continental water bodies. Vol. 1.
Natural and human relationships. – 759 p., ed. SPB Acad.Publ., The Hague. – Associate
editors: Gopal, B., Květ, J., Svirezhev, Y.M., Koryavov, P.P., Löffer, H. et Tundisi, J.G.
PŘIBIL S., JANDA J. et JENÍK J. (eds.) (1990): Ekologie a ekonomika Třeboňska po deseti
letech. – 371 p., ed. Bot. Úst. ČSAV, Třeboň.
WHIGHAM D.F., GOOD R.E. et KVĚT. J. (eds.) (1990): Wetland ecology and management,
case studies. – 180 p., ed. Kluwer Academic Publ., Dortdrecht etc.
1991
HICKEL B., ANAGNOSTIDIS K et KOMÁREK J. (eds.) (1991): Cyanophyta (Cyanobacteria),
morphology, taxonomy, ecology. Proc. of the 11th Symp. of the IAC, Plön, Germany 1989. –
Arch.Hydrobiol./Algol.Stud 64: 1-586.
POKORNÝ J. et ONDOK J.P. (1991): Macrophyte photosynthesis and aquatic environment. –
120 p., ed. Academia, Praha.
1992
FINLAYSON M. (ed.) (1992): Integrated management and conservation of wetlands in
agricultural and forested landscapes. Proceedings of a Workshop, Třeboň, Czechoslovakia
25.-31. March 1992. – 104 p., ed., IWWRB, Slimbridge, Gloucester, UK.
PŘIBÁŇ K. et al. (1992): Analysis and modeling of wetland microclimate. The case study in
Třeboň Biosphere Reserve. – Stud. ČSAV 1992/2: 1-168, ed. Academia, Praha.
1993.
HUDEC K., HUSÁK Š., JANDA J., PELLANTOVÁ J. et al. (eds.) (1993): Přehled vodních a
mokřadních biotopů České republiky. – 172 p., ed. Český Ramsarský výbor, Třeboň.
HUDEC K., HUSÁK Š., JANDA J., PELLANTOVÁ J. et al. (eds.) (1993): Survey of aquatic
and wetland biotopes of the Czech Republic. – 32 p., ed Czech Ramsar Commitee, Třeboň.
WHIGHAM D., DYKYJOVÁ D. et HEJNÝ S. (eds.) (1993): Wetlands of the world: Inventory,
ecology and management. Vol. 1. Africa, Australia, Canada and Greenland, Mediterranean,
Mexico, Papua New Guinea, South Asia, Tropical South America, United States. – 768 p., ed.
Kluwer Academic Publishers, Dortdrecht etc.
1994
EISELTOVÁ M. (ed.) (1994): Restoration of lake ecosystems a holistic approach. – 182 p., ed
International Waterfowl and Wetlands Research Bureau, Slimbridge, Gloucester, UK.
PATTEN C.B. et al. (eds.) (1994): Wetlands and shallow continental water bodies. Vol. 2. Case
studies. – 732 p., ed. SPB Acad.Publ., The Hague. – Associate editors: Gopal, B., Květ, J.,
Svirezhev, Y.M., Koryavov, P.P., Löffer, H. et Tundisi, J.G.
PRACH K. (1994): Monitorování změn vegetace, metody a principy. – 69 p., ed. Český ústav
ochrany přírody, Praha.
1995
EISELTOVÁ M et BIGGS J. (eds.) (1995): Restoration of stream ecosystems an integrated
catchment approach. – 170 p., ed International Waterfowl and Wetlands Research Bureau,
Slimbridge, Gloucester, UK.
HUDEC K., HUSÁK Š., JANDA J. et PELLANTOVÁ J. (eds.) (1995): Mokřady České
republiky - přehled vodních a mokřadních biotopů, upravený dotisk 2. verze. - 192 p., ed.
Český Ramsarský výbor, Třeboň.
PRACH K. (ed.) (1995): Regulated rivers, research and management. 6th International
Symposium od regulated streams 1994. – 69+392 p., ed. John Wiley et Sons, Chichester.
PYŠEK P., PRACH K., REJMÁNEK M. ed WADE M. (eds.) (1995): Plant invasions: general
aspects and special problems. 11+263 p., ed. SPB Academic Publishing, Amsterdam.
VYMAZAL J. (ed.) (1995): Čištění odpadních vod v kořenových čistírnách. – 147 p., ed. ENVI,
Třeboň. /Vypracováno v rámci grantového projektu MŽP „Ekologická role mokřadů v
krajině“, který je řešen pod vedením RNDr. Jana Pokorného, CSc. v Bot. úst. AV ČR na
pracovišti Třeboň/.
1996
BRÄNDLE R., ČÍŽKOVÁ H. et POKORNÝ J. (eds.) (1996): Adaptation strategies in wetland
plants: links between ecology and physiology. Special Features in Vegetation Science 10. –
168+8 p., ed. Opulus Press, Uppsala.
EISELTOVÁ M (ed.) (1996): Obnova jezerních ekosystémů – holistický přístup. – 190 p., ed
International Waterfowl and Wetlands Research Bureau, Slimbridge, Gloucester, UK.
MARŠÁLEK B., KERŠNER V. et MARVAN P. (1996): Vodní květy sinic. – 142 p., ed.
Nadatio Flos Aquae, Brno.
PRACH K. (ed.) (1996): Úvod do vegetační ekologie. – 95 p., ed. Technická univerzita, Vysoká
škola báňská, Ostrava.
PRACH K., JENÍK J. et LARGE A.R.G. (1996): Floodplain ecology and management. The
Lužnice River in the Třeboň Biosphere Reserve, Central Europe. – 285 p., ed. SPB Academic
Publ. Amsterdam.
RULÍK M., HUSÁK Š. et KVĚT J. (eds.) (1996): Anglicko-český a česko-anglický slovník
pojmů používaných v hydrobiologii a ekologii mokřadů. – 175 p., ed. MŽP ČR, Praha.
STRAŠKRABOVÁ J., PRACH K., JOYCE CH. et WADE M. (eds.) (1996): Aluviální louky –
jejich současný stav a možnosti obnovy. – 176 p., ed. Agentura ochrany přírody a krajiny,
Praha. - /Příroda, Praha 4, 1996/.
1997
PYŠEK P. et PRACH K. (1997): Invazní rostliny v české flóře. – Zpr. Čs.Bot.Společ., Praha 32,
Mater. 14.:1- 138.
1998
KOMÁREK J. et ANAGNOSTIDIS K. (1998): Cyanoprokaryota. 1 Teil: Chroococcales. Süsswasserflora von Mitteleuropa Band 19/1. (Hrsg.:) Ettl, H., Gärtner, G., Heynig, H. et
Mollenhauer, D. , 4+548 p., ed Gustav Fischer, Jena.
KUBÁT K., KALINA T., KOVÁČ J., KUBÁTOVÁ D., PRACH K. et URBAN Z. (1998):
Botanika. - 231 s., ed. Scientia, Praha.
MARVAN P. (1998): Řasová flora stojatých vod, mokřadů a toků širší oblasti vlivu energetické
soustavy Dukovany-Dalešice. - Přírod.Sbor. Západomorav. Muz. Třebíč, Třebíč, 34: 1-136.
WESTLAKE D.F., KVĚT J. et SZCZEPANSKI, A. (1998): The production ecology of
wetlands: the IBP synthesis. - 568 p., ed. Cambridge Univ.Press, Cambridge (UK).
1999
CHYTIL J., HAKROVÁ P., HUDEC K., HUSÁK Š., JANDOVÁ J. et PELLANTOVÁ J. (eds.)
(1999): Mokřady České republiky. Přehled vodních a mokřadních lokalit České republiky. –
327 p., ed Český ramsarský výbor, Mikulov.
HUSÁK Š. (1999): Vodní a bažinná společenstva. – In: Petříček, V. (eds), Péče o chráněná
území, I. Nelesní společenstva, p. 75-114, Praha.
JIRKA V. (ed.) (1999): Sluneční energie. Využití ve skleníku s optickými rastry. - 85+6 p., ed.
Botanický ústav AV ČR, Třeboň.
KOMÁREK J., ELORANTA P. et LHOTSKÝ O. (eds.) (1999): Cyanobacteria, Cyanophyta,
morphology, taxonomy, ecology. Proc. of the 11th Symp. of the IAC, Lammi Finland 1998. –
Arch.Hydrobiol./Algol.Stud 94: 1-382.
KOMÁREK J. (1999): Übersicht der planktischen Blaualgen (Cyanobakterien) im Einzugsgebiet
der Elbe. – 54 p., ed. Internationale Kommission zum Schutz der Elbe, Magdeburg.
KUČERA T. (1999): Přehled typů přírodních stanovišť (biotopů) v zájmu společenství (příloha i
směrnice ES o stanovištích vyskytujících se v České republice. – 28 p., ed Česká společnost
ornitologická, Praha.
KUČERA T. et KIRSCHNEROVÁ L. (eds.) (1999): Změny rostlinstva a jejich sledování.
(Monitoring vegetation change). – Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 34, Mater. 17.: 1-178.
2000
HEJNÝ S., POKORNÝ J., KVĚT J., HUSÁK Š. et PECHAROVÁ E. (2000): Rostliny vod a
pobřeží. – 118 p., ed. East West Publishing Company ve spolupráci s East West Publishing
Company, Praha.
PITHART D. (ed.) (2000): Ekologie aluviálních tůní a říčních ramen. Sborn.přísp.konf. 2.3.3.2000 Lužnice. – 136 p., ed. Botanický ústav AV ČR, Průhonice.
2001
BRIX H. et ČÍŽKOVÁ H. (eds.) (2001): Phragmites –dominated wetlands their functions and
sustainable use. – Aquatic Botany, Amsterdam, 64, Special Issue 2-4: 87-370.
CHYTRÝ M., KUČERA T. et KOČÍ M. (eds.) (2001): Katalog biotopů České republiky. – 307
p., ed. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
ELSTER J., SECKBACH J., VINCENT W.F. et LHOTSKÝ O. (eds.) (2001): Algae and
extreme environments. Ecology and Physiology. Proceesings of the International Conference
11.-16. Sept. 2000, Třeboň, Czech Republic. - Nova Hedwigia, Beiheft 123: 1-602.
KOMÁREK J. et JANKOVSKÁ V. (2001): Review of the green algal genus Pediastrum:
implication for Pollen-analytical research. – 127 p., ed. J.Cramer, Stuttgart.
KVĚT J. et MAŠKOVÁ Z. (eds.) (2001): Scientific studies from the Bohemian Forest. The
Impact of management type on the structure and functioning of mountain meadow
ecosystems. - Silva Gabreta, Vimperk, 7: 5-146.
POKORNÝ J., ŠULCOVÁ J., HÁTLE M. et HLÁSEK M. (eds) (2001): Třeboňsko 2000,
Ekologie a ekonomika Třeboňska po dvaceti letech, 344 p.+38p fot., ed. ENKI, Třeboň.
PRACH K. (2001): Úvod do vegetační ekologie (geobotaniky). - 77 p., ed. Jihočeská univerzita,
České Budějovice.
2002
KVĚT J., JENÍK J. et SOUKUPOVÁ L. (eds) (2002): Freshwater wetlands and their sustainable
future, 495 p., ed., Blackwell Science, Paris and Boca Raton
2003
CHILD L.E., BROCK J.H., BRUNDU G., PRACH K., PYŠEK P., WADE P.M. et
WILLIAMSON M. (2003): Plant invasions: Ecological threats and management solution. 12+457 p., ed. Backhuys Publ., Leiden.
KOLBEK J. , ŠRŮTEK M. et BOX E.O. (eds.) (2003): Forest Vegetation of Northeast Asia. –
462 p., ed. Kluwer Academic Publishers, Dordrecht.
KOMÁREK J. (2003) : Coccoid and Colonial Cyanobacteria. - In: WEHR J.D. & SHEATH R.G.
ed., Freshwater algae of North America, Academic Press, San Diego, pp. 59-116.
KOMÁREK J., KLING H. & KOMÁRKOVÁ J. (2003) : Filamentous Cyanobacteria. - In:
WEHR J. & SHEATH R.G. ed., Freshwater algae of North America, Academic Press, San
Diego, pp. 117-196.
PRACH K., PITHART D. et FRANCÍRKOVÁ T. (eds.) (2003): Ekologické funkce a
hospodaření v říčních nivách. 122 p,, ed. Botanický ústav AV ČR, Třeboň.
2004
PYŠEK P., KUBÁT K. et PRACH K. (eds.) (2004): Expanzní druhy domácí flóry a apofytizace
krajiny. (Expansive species in the Czech flora and associated landscape changes). – Zprávy
Čes.Bot.Společ., Praha, 38., Mater. 19: 1-119.
2005
HOFFMANN L., KOMÁREK J. et LHOTSKÝ O. (eds.) (2005): Cyanobacteria, Cyanophyta,
morphology, taxonomy, ecology. Proc. of the 16th Symp. of the IAC, Luxemburg, Luxemburg
2004. – Arch.Hydrobiol./Algol.Stud 117: 1-440.
KOMÁREK J. et ANAGNOSTIDIS K. (2005): Cyanoprokaryota. 2 Teil/2nd Part. Oscillatoriales.
– Süsswasserflora von Mitteleuropa, Band 19/2. (Hrsg.:)Büdel, B., Krienitz, L., Gärtner, R. et
Schagerl, M., p., ed. Elsevier, München.
Významnější konference
v posledních letech.
•
•
organisované
z našeho
pracoviště
účastí
1999: Závěrečná konference k projektu EUREED.
1999: Mezinárodní konference “Phragmites-dominated wetlands, their functions and
sustainable use”.
•
2000: Mezinárodní konference “Algae and extreme environments”.
•
2000: 3. konference “Ekologie a ekonomika Třeboňska.
•
s mezinárodní
2002: Setkání pracovní skupiny Environments and Ecosystem Dynamics of the Eurasian
Neogene (EEDEN), podporované ESF.
•
2002: Zasedání steering committee projektu EU MIDI-CHIP.
•
2004: Zasedání steering committee projektu EU COBRA.
•
2004: Zasedání steering committee projektu EU CYANOFIX.
•
2005: Workshop projektu LEDA.
Seznam všech jmenovaných pracovníků z předchozího přehledu:
Adamec Lubomír, RNDr., CSc.
Bartoš Jiří, RNDr., CSc.
Bartošová Eva, RNDr.
Baslerová Marie
Bauer Václav, RNDr.
Caisová Lenka, Mgr.
Cepák Vladislav, Doc. RNDr., CSc.
Comas Augusto G., PhD
Comte Katia, PhD
Černý Rostislav, RNDr., CSc.
Čížková Hana, RNDr., CSc.
Dufková Věra, Ing.
Dvořáková Jiřina RNDr.
Dykyjová Dagmar, RNDr., CSc.
Elster Josef, Doc. Ing., CSc.
Ettl Hanuš, RNDr., CSc.
Fott Bohuslav, Prof. RNDr., DrSc.
Furnadžieva Sevda, Dr.
Gardavský Alexander, RNDr., CSc.
Hadač Emil, Prof. RNDr., DrSc.
Hauer Tomáš, Mgr.
Hejný Slavomil, Prof. RNDr., DrSc.
Heteša Jiří, RNDr., CSc.
Hindák František, Prof. RNDr., DrSc.
Houk Václav, RNDr., CSc.
Hrbáček Jaroslav, Doc. RNDr., CSc.
Hroudová Zdena, RNDr., CSc.
Husák Štěpán, RNDr.
Janeček Štěpán, RNDr., PhD
Jankovská Vlasta, RNDr., CSc.
Javornický Pavel, RNDr., CSc.
Jeník Jan, Prof. Ing., CSc.
Jičínská Dagmar, RNDr., CSc.
Klimeš Leoš, RNDr., CSc.
Klimešová Jitka, Doc. RNDr., CSc.
Komárek Jiří, Prof. RNDr., DrSc.
Komárková Jaroslava, RNDr., CSc.
Končalová Naďa, RNDr., CSc.
Kováčik Lubomír, RNDr., CSc.
Kubín Štěpán, RNDr., CSc.
Kučera Stanislav, RNDr.
Kučera Tomáš, RNDr., CSc.
Kučerová Andrea, RNDr.
Květ Jan, RNDr., CSc.
Kvíderová Jana, PhD.
Lhotský Oldřich, RNDr.
Liška Jiří, RNDr., CSc.
Lukešová Alena, Ing., CSc.
Machová Kateřina, Mgr.
Málek Ivan, Prof. MUDr., DrSc.
Maršálek Blahoslav, Doc. Ing., CSc.
Martínková Jana, RNDr., PhD
Marvan Petr, RNDr., CSc.
Mikyška Rudolf, RNDr.
Navrátilová Jana, Mgr.
Nečas Josef, RNDr., CSc.
Nedbalová Linda, PhD
Neuhäusl Robert, RNDr., CSc.
Ondok Josef Petr, PhDr., ThDr.
Papáčková-Soukupová Lenka, RNDr., CSc.
Pechar Libor, Doc. RNDr., CSc.
Pelikán Jaroslav, Doc. RNDr., CSc.
Pithart David, RNDr., CSc.
Pokorný Jan, RNDr., CSc.
Pokorný Petr, RNDr., CSc.
Prach Karel, Prof. RNDR., CSc.
Prát Silvestr, Prof. RNDr., DrSc.
Pringsheim Ernst George, Prof. Dr.
Prokeš Bohumír, RNDr.
Přibáň Karel, Ing.
Přibil Stanislav, Ing.
Přibyl Pavel, PhD
Rauch Ota, RNDr., CSc.
Rejmánková(Duhová)Eliška,Prof. RNDr., PhD
Růžička Jiří, JUDr., CSc.
Rychnovská Milena, Prof. RNDr., CSc.
Řeháková (Kubečková) Klára, RNDr., PhD
Shukla Satya P., PhD
Simmer Jan, Dr.
Soldán Zdeněk, RNDr.
Stibal Marek, Mgr.
Stodolová Jaroslava
Sulek Josef, RNDr., CSc.
Svoboda Josef, Prof., PhD
Šabacká Marie, Mgr.
Šetlík Ivan, RNDr., CSc.
Šrámek-Hušek Rudolf, Doc. RNDr.
Takáčová Marie
Tetík Karel, Ing.
Trojánková Kamila, Mgr.
Zalabák Vladimír, Doc. Dr.
Tento historický přehled byl sestaven na základě podkladů a materiálů, které poskytli L.
Adamec, Š. Husák, J. Jeník, J. Klimešová, J. Komárek, J. Květ, J. Lukavský, P. Marvan a K.
Prach. Bylo rovněž použito záznamu z přednášky S. Hejného “Počátky hydrobotaniky
v jižních Čechách a na jižní Moravě”, přednesené v Třeboni v rámci celoústavního semináře
dne 16. 12. 1997 a elaborátu Z. Neuhäuslové „Z historie Botanického ústavu ČSAV (AV
ČR)“.