khmerska dobrodružství 2

Khmérská Dobrodružství část druhá
Za sedmero horami a sedmero řekami leží
království khmérské, jehož král mluví česky
a mnichové nosí žluté deštníky.
Tak jsme se konečně přestěhovali do nového bytu. První noc v bytě jsme strávili s kočkou bez
ocasu a obřím švábem. Zjistili jsme to ale až ráno poté. Švába kluci umlátili frisbee. Měla
jsem trochu strach, vzhledem ke švábovým rozměrům, že frisbee uchopí do svých obřích
tykadel a začne si s náma házet. Naštěstí se mu ale přece jen stalo osudným. Kočku bez
ocasu jsme vyhnali na střechu. Druhý
den byla zpátky, stejně jako nový šváb.
Domove, sladký domove. Jinak je ale
byt úplně skvělý. Dole pod námi má
kambodžská babička otevřené bistro s
názvem New York Mama Deli. Už jsme
ji pokřstili naší mámou, hlavně díky
jejím skvělým těstovinám s omáčkou.
Pokoje máme velké, ale bez oken, což
má sice své nevýhody, ale alespoň
člověk omezí možnosti vplížení různé
havětě.
Minulý víkend jsme strávili v Kampotu,
krásném městě na jihu Kambodži. Které
leží na obrovské řece. Kampot je slavný pro
svůj pepř. Ten je považovaný za jeden z
nejlepších pepřů na světě a v Kambodže se
pěstuje už od 13 století a byl slavný už za
Angkorských králů. Říká se, že stejně jako
šampaňské patří k Francii, Kampotský pepř
patří ke Kambodže. Za vlády Rudých
Khmérů ale produkce pepře dost upadla,
protože ti lidi nutili pěstovat hlavně rýži,
kterou za zbraně prodávali do Číny. Hodně plantáží bylo zničeno a teď se je postupně snaží
obnovovat. My jsme koupili obrovskou dávku pepře od kambodžské babičky, která sice
neměla nohu, ale zato se smála jako dítě.
Město má krásnou promenádu
kolem řeky, ale občas musí člověk
přestat dýchat, protože některá její
zákoutí nevoní právě vábně. Ale zato
stromy v plném květu a líná nálada
města přímo nutí k tomu, aby se
člověk ponořil do jednoho z
papasánů v kavárně s výhledem a dal
si třeba zmrzlinu ze zeleného čaje,
džus z dračího ovoce, osmažené
cvrčky či další pochutiny.
V sobotu jsme se vydali na plavbu po řece. Byla to nádhera. Všude kolem hustý porost
palem, rybářské lodě líně proplouvající kolem nás a skupinky dětí na břehu kříčící:
“Heeeelloooouuuu, Heeeelloooou”.
Prostě pohoda. Škoda, že se s námi pak ta loď potopila . Dejme tomu, že tyhle bárky asi
nejsou stavěné na turistický nápor a tak při koupání při západu slunce se najednou utrhla
část lodi na kterou se nastupovalu a loď se prostě otočila a potopila. Já se zrovna vznášela v
plavacím kruhu a nevěřícně hleděla.
Zůstali jseme jako bójky na hladině řeky asi hodinu jízdy od hotelu. Postupně nás vylovila
rybářská loď a my se vydali zpět. Naštěstí jsme sebou měla jen ručník a voděodolnou
kameru, narozdíl od dalších 20 lidí, kteří měli tašky plné telefonů, foťáků a bůhví čeho. No
druhý den, když se lidi z hotelu vydali s potapěčským vybavením hledat potopené věci, tak to
byly docela žně. Trocha adrenalinu holt asi nesmí chybět 
Víkend jako lahoda. A teď zpátky do pracovního procesu. Teď jsem se vrhla s dalšími kolegy
na organizaci několika workshopů pro mládež, kde by měli diskutovat o nových Rozvojových
cílech tisíciletí a pak taky plánujeme projekt s BBC o darování krve. Tady v Kambodži totiž
někteří lidi věří, že když
darují krev, tak ztratí kus
duše
anebo
budou
nemocní. Celkově tady
tedy není dost zásob krve
a je to docela problém,
protože chybí krev pro
transfuze. BBC spolu s
OSN tady má skvělý
vzdělávací program pro
mládež Loy9 a společně s
nimi budeme organizovat
osvětovou kampaň, která
by měla nejenom během 9 dní motivovat 999 lidí k darování krve, ale taky vysvětlit, že nikdo
nepřijde ani o duši ani o zdraví. Teď jsme byli na promítání prvního dílu Loy9 v kině a byl to
skvělý úspěch. A dostali jsme spoustu popcornu 
A konečně první kandidát na fotografii s titulkem: Kolik khmérů se vejde na jednu motorku.
Zatím jsme na číslu pět:
O tom, proč král mluví česky a co tu ještě smaží kromě cvrčků zase příště 
Pusu
V.