kapitola 6.1

Výzkum Aleeho populační dynamiky (migračního potenciálu kůrovce)
Pokračování v získání podrobných údajů o populační hustotě kůrovce na
pokusných územích
Metodika
Kůrovci byli v roce 2011 odchytáváni v týdenním intervalu na 3 lokalitách (Červených vrch –
nízká populační úroveň, Košťálov – střední, Libčeves – vysoká) odchytáváni kůrovci pomocí
feromonových lapačů. V roce 2011 bylo zrušeno monitorovací místo na Oblíku. Na lokalitě
Libčeves probíhal odchyt brouků do feromonových lapačů v lesním porostu (lokalita Libčeves
M) pouze 5 týdnů (kvůli pokusům se zpětnými odchyty – viz. následující kapitola) a po
zbytek sezóny probíhaly odchyty pouze do lapačů instalovaných v okolí Libčevsi (lokality
Libčeves S, J, Z, V).
Lokalita Červený vrch: populační úroveň nízká, schéma lapačů stejné jako v předcházejícím
roce (2010), použito 19 lapačů, intervaly výběru týdenní.
Lokalita Košťálov: populační úroveň střední, schéma lapačů stejné jako v předcházejícím
roce (2010), použito 20 lapačů, intervaly výběru týdenní.
Lokalita Libčeves: populační úroveň vysoká, schéma lapačů stejné jako v předcházejícím
roce (2010), použito 22 lapačů (tzv. monitorovací, které byly nainstalovány přímo ve
smrčinách) a dalších 60 lapačů bylo nainstalováno do polí, aby zachycovaly migrující jedince
migrující ze smrčiny. Lapače byly umístěny do 4 směrů ve vzdálenostech 300, 800 a 1500 m
od smrčiny (respektive od ohnisek přemnožení).
Výsledky
Výsledky odchytů za rok 2011 jsou uvedeny v Grafu 1. V roce 2011 bylo na sledovaných
lokalitách odchyceno daleko větší množství kůrovců oproti předcházejícímu roku. O jaký
počet se změnily odchyty oproti předcházejícímu rokům ukazuje Graf 2.
Na všech lokalitách se odchyty oproti loňskému roku zvýšily. Což poukazuje na to, že
i při masovém nasazení feromonových lapačů nedojde ke snížení kůrovcové populace
(potvrdily se tedy výsledky z předchozího roku). Jak je patrné z Grafu 2 na lokalitě Libčeves
došlo k obdobnému odchytu jako v roce 2009, oproti roku 2010 se odchyt zvýšil o 246 %. Na
lokalitě Košťálov se odchyt zvýšil oproti roku 2010 o 356 % a na lokalitě Červený vrch o 34
%.
Odchyty do lapačů na jednotlivých lokalitách v roce 2011
2400
počet odchycených brouků
2200
2000
1800
1600
1200
Libčeves M
Košťálov
Červený vrch
1000
Libčeves S,J,Z,V
1400
800
600
400
200
9.9.2011
22.9.2011
1.9.20011
25.8.2011
18.8.2011
11.8.2011
4.8..2011
21.7.2011
7.7.2011
15.7.2011
30.6.2011
23.6.2011
16.6.2011
9.6.2011
6.6.2011
2.6.2011
30.5.2011
27.5.2011
26.5.2011
19.5.2011
12.5.2011
4.5.2011
28.4.2011
0
Graf 1: Odchyty do lapačů na jednotlivých lokalitách v roce 2011.
Počet odchycených brouků
Suma odchytů do lapačů na jednotlivých lokalitách v roce
2009, 2010 a 2011
12000
10000
7223
8000
6000
4710
4000
2000
7287
2443
840
551
2938
1323
1091
0
Červený vrch
Košťálov
2011
2010
Libčeves
2009
Graf 2: Suma odchytů do lapačů na jednotlivých lokalitách v roce 2009, 2010 a 2011.
Na vrchu Košťálov byla v roce 2010 provedena nahodilá kůrovcová těžba, což mohlo
mít částečně vliv na snížení místního odchytu kůrovců. V roce 2011 nebyla na tomto vrchu
prováděna žádná úmyslná ani nahodilá těžba. Což při nedbalém posouzení zdravotního stavu
stromů mohlo vést ke vzniku tzv. kůrovcových kol a ke zvýšení odchytu kůrovců. Výše
jehličnatých těžeb na všech monitorovacích místech v letech 2009, 2010 a 2011 jsou uvedeny
v Tab. 1.
Tab. 1: Přehled jehličnaté těžby v průběhu let 2009, 2010 a 2011 na všech monitorovacích
místech.
Mýtní úmyslná těžba
jehličnatá (m3 )
Nahodilá kůrovcová
těžba (m3)
Červený
vrch
2009
2010
2011
0
0
0
0
0
0
Košťálov
2009
2010
2011
0
245.05
0
0
1.3
0
Křížový vrch
2009
0
0
2010
108.6
48
2011
82.1
0
Vyhodnocení dalších údajů o migračním potenciálu kůrovce
Metodika
Během roku 2011 byly na lokalitě Libčeves provedeny pokusy pomocí zpětných odchytů
značených kůrovců (tvz. Re-trapy). V terénu bylo ve dnech 21.5. a 22.5.2011 vybíráno ve 40
minutových intervalech 75 lapačů umístěných v ohniscích přemnožení kůrovce. Ohniska
přemnožení se nacházela v okolí města Ledeč nad Sázavou. Odchycení kůrovci byli
promícháni s vlhkou hrabankou a nasypáni do vzdušné klícky. Na večer každého dne byli
nachytaní kůrovci zchlazeni na 13°C.
23.5. následovalo značení kůrovců v laboratoři. Po ohřátí kůrovců na 19°C byli
nejvitálnější kůrovci z klícky odchytávaní a byla jim udělána drobná bílá tečka korekčním
perem na pravou krovku. Takto označení kůrovci byli dáváni do druhé vzdušné klícky.
24.5. byli označení kůrovci převezení do Českého středohoří na lokalitu Křížový vrch.
Vzdušná klícka zde byla na horním okraji otevřená, tak aby mohli kůrovci samovolně odletět.
Po krátké část kůrovců odletěla a zbytek kůrovců (neschopných letu) byl přesně přepočítán.
Rozdílem mezi celkově označenými brouky a brouky, kteří v klícce zůstali, jsme dostali
přesný počet brouků, kteří samovolně odletěli a byli tedy v dobré kondici. Přesné místo
vypuštění kůrovců je označeno v mapce (Obr. 1) modrým kroužkem se žlutým křížem.
Po vypuštění byly lapače vybírány (nainstalované v designu na Obr. 1) v týdenní
intervalu.
Výsledky
Celkově bylo nachytáno 73 000 kůrovců. Z nich bylo vybráno a výše popsaným způsobem
označeno 7 556 ks, kteří je jevili jako vysoce vitální. Přímo na lokalitě klícku neopustilo
2 805 ks označených kůrovců. Při bližším ohledání měli chybějící články chodidel, přes které
pravděpodobně došlo ke ztrátám vody a kůrovec nechtěl odletět. Celkově nepoškozených,
vitálních, letuschopných kůrovců bylo tedy vypuštěno 4751 ks.
Zpětnými retrapy bylo tedy odchyceno pouze 12 jedinců. Všichni jedinci byli
odchyceni na lokalitě Z 300 hned první výběr po vypuštění. Tendence aktivně migrovat byla
na lokalitě velice malá.
12 jedinců z 4751 ks tvoří pouze 0,3 % což svědčí o velmi nízké efektivitě
feromonových lapačů obecně. Efektivita feromonových lapačů je známá kolem 3 %, v
extrémních případech až téměř 10 %. Náš experiment naznačuje, že v podmínkách, kde smrk
dlouhodobě trpí dlouhodobě stresem z nedostatku vody, může efektivita lapačů řádově
klesnout – pravděpodobně díky všudypřítomným primárním atraktantům a velmi nízké
rezistenci stromů.
Z tohoto důvodu je vhodnější použití lapačů na pasekách u relativně zdravých porostů.
U porostů trpících stresovými faktory může účinnost řádově klesat, ovšem může z velké
vzdálenosti lákat migrující jedince.
Obr. 1: Mapa s pozicí vypuštění brouků v Českém středohoří (Křížový vrch) s pozicí
instalovaných lapačů pro zpětný odchyt.
Navržení metodiky pro stanovení poměru lokální a migrující části populace
(odhad míry škodlivosti feromonového lapače v územích s nulovou nebo
nízkou populační četností)
Úvod
V rámci skupiny ekologicky pozoruhodných a hospodářsky významných druhů kůrovců
čeledi Curculionidae byla lýkožroutu smrkovému (Ips typographus L.), považovanému
za nejdůležitějšího biotického činitele smrkových lesů Eurasie, věnována značná pozornost
(Pfeffer 1955; Skuhravý 2002; Grégoire and Evans 2004). Navzdory desetiletím teoretického
i aplikovaného výzkumu jeho ekologie a metod ochrany porostů proti němu nejsou lesní
hospodáři dosud schopni ochránit před ekonomicky významnými škodami porosty
dlouhodobě fyziologicky oslabené či porosty v lokalitách po rozsáhlých disturbancích, odkud
se jedinci přemnožené populace mohou dále šířit (Wermelinger 2004).
Pro kůrovce, jakožto organismy závislé na roztroušeném a časově omezeném výskytu
vhodných hostitelských stromů, je zásadní disperze dospělých jedinců (Rudinsky 1962; Wood
1982; Sauvard 2004). Znalost procesu disperze, výběru hostitelů a faktorů, které na ně působí,
je důležité pro hospodáře, kteří rozhodují o aplikaci dnes běžného ochranného opatření
lokálního charakteru – feromonových lapačů – a chtějí přitom optimalizovat vynaložené úsilí
(Botterweg 1982; Wermelinger 2004). Dosud byla disperze u lýkožroutů zkoumána pokusy
se zpětným odchytem označených jedinců, sledováním doby a rychlosti letu v laboratorních
podmínkách, a s pomocí několika matematických modelů. Zjištěné údaje o schopnosti
disperze se liší v rozsahu desítek až tisíců metrů (např. Botterweg 1982; Forsse and Solbreck
1985; Gries 1985; Zumr 1985; Duelli et al. 1986, 1997; Lindelöw and Weslien 1986; Weslien
and Lindelöw 1989, 1990; Němec et al. 1993; Zolubas and Byers 1995; Wichmann and Ravn
2001). Byers (2000) je přesvědčen, že poznatky o disperzní kapacitě kůrovců i jejich šíření v
reálném prostředí jsou nedostatečné. Schopnost disperze by mohla souviset s velikostí těla
(Jenkins et al. 2007). U kůrovců byla tato problematika diskutována s různými závěry pouze
v několika pracích (např. Safranyik 1976; Botterweg 1982; Gries 1985; Anderbrant 1988;
Birgersson et al. 1988; Reid and Roitberg 1995; Robertson and Roitberg 1998; Pureswaran
and Borden 2003; Byers 2004).
V množství studií věnujících se lýkožroutovi smrkovému chybí takové, které by
podrobně (v denním intervalu) sledovaly po celou sezónu jeho disperzi z napadených stromů,
a zaměřily se při tom na relativně snadno změřitelné charakteristiky velikosti těla. Cílem této
práce je proto vyhodnotit rozdíly ve velikosti jedinců, odchycených do feromonových lapačů
ve smrkovém porostu a v okolní bezlesé krajině, a na základě zjištěných údajů navrhnout
způsob, jakým by bylo možné rozlišit jejich původ z hlediska místa vývoje.
Metodika
Studované území
Data byla sbírána v severozápadních Čechách v území mezi městy Louny a Lovosice (Obr.
1). Region lze v rámci střední Evropy charakterizovat jako teplý a suchý. Průměrná teplota se
pohybuje mezi 7–9°C na jaře, 15–17°C v létě, 7–9°C na podzim a 0–-2°C v zimě. Průměrný
sezónní úhrn srážek činí 150–200 mm na jaře, 200–250 mm v létě, 125–150 mm na podzim a
100–125 mm v zimě (Tolasz et al. 2007). Pro oblast je typický unikátní reliéf odkazující na
třetihorní vulkanickou aktivitu. Dnešní České středohoří je mozaikou ploché, po staletí
zemědělsky obhospodařované krajiny, a kuželovitých vulkanických kopců (Ložek 2007). V
izolovaných lesních porostech (pokrývajících pouze 28,3 % celé oblasti) je typickou dřevinou
smrk (P. abies) a dub letní (Quercus robur L., 1753) o přibližně 32 %, resp. 25 % zastoupení.
Právě na Lounsku je lesnatost nejnižší a menší lesní porosty jsou zde rozptýlené (Beranová et
al. 1999). Popis jednotlivých odchytových lokalit je uveden v Tab. 1.
Sběr dat
Na lokalitách byly rozmístěny deskové lapače Theysohn s feromonovým odparníkem Pheagr
IT, jehož hlavními komponentami jsou (S)-cis-verbenol a 2-methylbut-3-en-2-ol (SciTech
2011). Na Křížovém vrchu bylo rozmístěno 22 lapačů, na vrcholu Oblíku 5 lapačů, linie
po 5 lapačích stály také v jeho severním, východním, jižním a západním svahu. Brouci byli
vybíráni každý den od počátku jarního rojení (24.4.2010) až do konce jejich sezónní aktivity,
která doznívala už v průběhu srpna.
Obr. 1: Ortofoto ČR s polohou odchytových lokalit a hranicemi NUTS III (MŽP et al. 2010).
Tab. 1: Popis lokalit.
Lokalita
GPS
Charakteristika
Izolovaný porost smrků, borovic a modřínů o rozloze 21 ha,
Libčeves
– Křížový vrch
(449 m n. m.)
50°27'12" N
13°51'20" E
lemovaný rozptýlenou listnatou zelení. Lokální zdrojová populace
I. typographus. Objem vytěženého kůrovcového dříví činil 48 m3
do konce června 2010 (Šír 2011, pers. comm.) a ukazuje tak na
vysokou míru napadení smrků – gradační fázi populačního cyklu
lýkožroutů. Porost je obklopen ornou půdou a sady.
Výrazný vrch s teplomilnými stepními společenstvy a křovinatými
Oblík
(509 m n. m.)
50°24'43" N
13°48'42" E
porosty porůstajícími severní svah. Ostrůvkovitě se vyskytuje
borovice černá a akát. Od nejbližšího smrkového porostu je Oblík
vzdálen 3 km, od Křížového vrchu 5,5 km.
Zpracování dat
Brouci byli měřeni kamerou ProgRes® CapturePro 2.7 s makro-objektivem NAVITAR
v programu NIS-Elements D, verzi 3.22.01. Na každém jedinci byla změřena délka a šířka
štítu v nejširší části a délka krovek. U poškozených jedinců (deformace, utržené krovky) byl
daný rozměr vynechán. Všechny brouky měřil jediný člověk, aby bylo minimalizováno riziko
subjektivních chyb. Z Oblíku bylo proměřeno všech cca 3400 brouků. Z 64000 lýkožroutů
odchycených na Křížovém vrchu byli změřeni brouci z lapače č. 6, který stál přímo
v kůrovcovém ohnisku a odchytil cca 7000 lýkožroutů. Při hodnocení rozdílů ve velikosti
brouků byly uvažovány jen vzorky čítající alespoň 5 jedinců. K analýze dat posloužily
programy Statistica 9.1, a MS Excel 2007.
Rozlišení odchycených lýkožroutů na lokální a migrující jedince podle velikosti
Na základě probíhajících kůrovcových těžeb na Křížovém vrchu a izolovanosti dílčích
smrkových porostů ve studovaném území předpokládáme, že jedinci odchycení v Libčevsi
jsou jedinci lokální, a jedinci šířící se dále do bezlesé krajiny, reprezentované Oblíkem, jsou
migranti. Bylo zjištěno, že velikost brouků na lokalitách Libčeves a Oblík se statisticky
významně liší (Kylarová 2011). Gaussovo rozdělení šířek štítu (pw) na těchto lokalitách musí
být tedy zcela odlišné. Pro lokální populaci vypadá rozdělení pw následovně:
(1)
N L  aL  e

(pw L -  L ) 2
2 L 2
a pro migranty je rozdělení pw:
(2)
N M  aM  e

(pw M -M )2
2 M 2
kde:
N
počet brouků s danou šířkou štítu
pw
šířka štítu
 , ,a
parametry funkce
index M
značí migranty
index L
značí lokální brouky
a
počet brouků odchycených do lapače
Parametry funkce  ,  , a byly odhadnuty na základě histogramů šířek štítů (pw)
samostatně pro obě lokality, tedy pro lokální brouky (N=4 752) i migranty (N=3 457).
Parametr a necharakterizuje tvar funkce, ale pouze počet nejčastěji zastoupených šířek štítu.
Ten je tedy závislý pouze na počtu zpracovávaných brouků, respektive na počtu brouků
odchycených do lapače, a pro účely lesního hospodáře se tento parametr stává proměnnou.
Cílem práce je stanovit, jaká část odchytu pochází z lokální populace, a jaká část jsou
migranti. V praxi ovšem nedokážeme rozlišit brouky do dvou souborů podle jejich původu,
ale dokážeme je separovat podle jejich velikosti. Procentický podíl (P) počtu menších brouků
než pwT (teoretická šířka štítu) z celého odchytu pak odpovídá pouze určitému poměru počtu
migrujících a lokálních brouků:
pwt
(3)
P

aM  e

(pw M -  M ) 2
2 M
2
d ( pwM ) 
0
pwt

aL  e

(pw L -  L ) 2
2 L 2
d ( pwL )
0

 aM  e

(pw M -  M ) 2
2 M 2

d ( pwM )   aL  e
0

(pw L -  L ) 2
2 L 2
d ( pwL )
0
PwT byla stanovena tak, aby hodnoty P měly maximální rozptyl pro kombinaci, kdy
v lapači budou chyceni pouze jedinci lokální nebo pouze jedinci migrující části populace.
Tato podmínka je výhodná především pro praktické využití, kdy je metoda nejméně náchylná
na chybu odečtu menších a větších brouků, rozlišených podle pwT. Vypočtena byla jako:
(4)
aM  e

(pw T -  M ) 2
2 M
2
 aL  e

(pw T -  L ) 2
2 L 2
kde aM = aL.
Výsledky
Závislost mezi naměřenými charakteristikami velikosti
K ověření vzájemné závislosti mezi třemi sledovanými charakteristikami velikosti těla byla
použita lineární regrese. Všechny tři spolu velmi silně a vysoce signifikantně korelují (Tab. 2
a 3). Vzhledem k tomu, že nejvyšší hodnota Pearsonova korelačního koeficientu je vztažena
k šířce štítu, bude tato nadále charakterizovat velikost těla odchycených jedinců.
Tab. 2: Hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu mezi sledovanými charakteristikami
velikosti (Libčeves: N=4 769, Oblík: N=3 432, p<0,001).
Délka x šířka štítu
Délka krovek x šířka štítu
Délka štítu x délka krovek
Libčeves
0,89
0,80
0,75
Oblík
0,90
0,81
0,80
Tab. 3: Předpisy regresních funkcí vzájemné závislosti jednotlivých charakteristik velikosti
(a=délka štítu, b=délka krovek, c=šířka štítu).
Libčeves
Oblík
b = 0,5923+0,9513*a
b = 0,5554+0,9778*a
c = 0,2936+0,7719*a
c = 0,2131+0,814*a
c = 0,4833+0,5405*b
c = 0,3503+0,5973*b
Tab. 4: Porovnání šířek štítu jedinců z Libčevsi a z Oblíku t-testem.
Průměr L
Průměr O
t
df
p
NL
NO
SDL
SDO
1,820
1,873
-20,1883
7548
< 0,001
4397
3153
0,111
0,117
Tab. 5: Zjištěný vztah mezi podílem lokálních jedinců (L, pravý sloupeček) a podílem
menších brouků ve vzorku (P, levý sloupeček).
Když
je
40–45 % brouků menších než pwT, lokální jedinci pravděpodobně 0–23 %
tvoří
45–50 % ........................................................................................... 24–51 %
.........
50–55 % ........................................................................................... 52–77 %
.........
55–60 % ........................................................................................... 78–100 %.
.........
Rozdíly ve velikosti mezi lokalitami
Větší brouci byli téměř ve všech z 38 srovnatelných dnů v sezóně (tj. pro které je k dispozici
alespoň 5 jedinců z každé lokality) odchytáváni na Oblíku. Pomocí t-testu byl potvrzen
vysoce průkazný rozdíl ve velikosti jedinců lokálních a migrujících (Tab. 4 a Graf 1).
Migranti se velikostí průkazně lišili v odchytech z 20 dnů, při hranici hladiny významnosti
10,05 se pohybovaly údaje z dalších 5 dnů. Naproti tomu pro 13 dnů v sezóně se velikostní
rozdíly ukázaly být neprůkazné.
Graf 1: Průměrná velikost lýkožroutů odchycených ve smrkovém porostu a na bezlesém
Oblíku.
Stanovení hraniční velikosti těla PwT
S využitím Gaussova rozdělení šířek štítu (vzorce 1 a 2), parametrů těchto funkcí odvozených
z našich dat a požadavku maximálního možného rozptylu P ve vzorcích, kde aM = aL (vzorec
4), byla hodnota teoretické šířky štítu, podle které lze kategoricky rozlišit lýkožrouty na menší
a větší, stanovena jako PwT = 1,846 mm. Z výstupů jsme sestavili tabulku, ve které je možné
podle pozorovaného podílu menších jedinců P v konkrétním vzorku odvodit teoretický podíl
lokálních jedinců. Souhrn těchto zjištění nabízí Tab. 5.
Diskuse
Krajina Českého středohoří není pro výskyt lýkožrouta smrkového typická, nicméně díky pro
smrky mnohdy nepříznivým stanovištním podmínkám (Beranová et al. 1999) osidlují některé
izolované porosty. Takový typ území je pro studium disperze vhodný proto, že odchycení
lýkožrouti pravděpodobně pocházejí právě z těchto porostů, ve kterých je navíc snadné
vyhledat kůrovcová ohniska, ukazující na lokální populaci. Při odchytech neoznačených
brouků ve větších lesnatých územích nelze bez další analýzy, např. množství tělesného tuku a
svalstva, stanovit, kteří z nich přilétli z nejbližších stromů a zda někteří z nich nepřekonali
větší vzdálenosti, než se stali receptivními k feromonům uvolňovaným z lapačů, jak
předpokládají Wood (1982); Gries (1985); Němec et al. (1993) či Franklin and Grégoire
(1999). U pokusů se zpětnými odchyty zase existuje riziko traumatizování brouků (Byers
2000), a často je zpětně odchycen jen zlomek vypuštěných jedinců (např. Lindelöw and
Weslien 1986; Weslien and Lindelöw 1990; Zolubas and Byers 1995; Franklin and Grégoire
1999; Franklin et al. 2000).
Porovnání velikosti odchycených jedinců pomocí šířky štítu potvrdilo, že signifikantně
větší brouci vylétávají z mateřských porostů dále, v našem případě do bezlesé krajiny.
Zjištěné rozdíly ve velikosti lokálních a migrujících jedinců se ukázaly být vysoce průkazné
zejména ve dnech, ve kterých byly odchyceny alespoň desítky či spíše stovky jedinců. Kromě
četnosti brouků v jednotlivých vzorcích by na průkaznost velikostních rozdílů mohlo mít vliv
i pohlaví, to však v této práci nebylo určováno. Samečci lýkožrouta smrkového bývají větší
než samičky (Anderbrant 1988), ve studovaném území byl však zjištěn významnější vliv
lokality než pohlaví (Tesař 2010). Naše výsledky podporují zjištění dalších autorů, že větší
část místní populace migruje na krátké vzdálenosti a zlomek jedinců naopak i kilometry
daleko (Botterweg 1982; Weslien and Lindelöw 1990; Duelli et al. 1997). Ve studovaném
území jsme získali ještě víc dat (Kylarová 2011 - Metodika), než která zpracovává tato práce,
a o které lze naše výstupy dále zpřesnit. Jako účelné se ukázalo měřit velikost lýkožroutů jako
délku nějaké dobře ohraničené části těla, jakou je například štít. Odchycení lýkožrouti
(zejména ti z objemných vzorků) bývají různě zdeformovaní, což může významně zkreslit
hodnoty získané měřením celkové délky těla. Šířku štítu můžeme jako charakteristiku
velikosti doporučit i z hlediska praktického, protože není příliš náchylná na chybu
způsobenou tím, že brouk není měřen ve zcela dorzálním pohledu.
Trend zvyšující se velikosti těla se vzdáleností, kterou brouci ulétli, je zajímavým
a aplikovatelným poznatkem. Velikost těla je snadno měřitelnou veličinou, alespoň
ve srovnání s obsahem tuku či proteinů, a navíc pravděpodobně odráží disperzní a
reprodukční kapacitu měřených jedinců (Botterweg 1982; Anderbrant et al. 1985; Schlyter
and Zhang 1996; Robertson and Roitberg 1998). Použití feromonových lapačů v územích s
nulovou nebo nízkou populační četností by mohlo do porostů lákat migrující jedince z okolí.
Na základě proměření šířky štítu ve vzorku lýkožroutů a podle výše uvedených výrazů 1 a 3
je možno plynule pro všechny poměry aM : aL (čili poměry počtu brouků migrující a lokální
populace) odvodit hodnoty P. V praxi je pak snadné na základě této hodnoty (procentuálního
podílu malých brouků - menších než zjištěná pwT) odhadnout, jaká část jedinců pochází
z lokální a jaká část z migrující populace. Pro specifické případy např. výrazně odlišné
podmínky, než za jakých probíhal sběr našich dat, je možné výpočet upravit tak, že na
souboru místních jedinců bude znovu odvozen parametr pwT, který bude následně použit při
zjištění P. Ověření navrhované metodiky by mohlo proběhnout s pomocí síťky z kovu nebo
plastu o velikosti oka odpovídající stanovené pwT, která by se umístila do sběrné nádoby
lapače. Porovnán by byl rozdíl mezi teoreticky vypočteným podílem lokálních jedinců a
brouky o menší šířce štítu než pwT, kteří by byli nalezeni pod instalovanou mřížkou.
Literatura
Anderbrant O. 1988: Survival of parent and brood adult bark beetles, Ips typographus, in
relation to size, lipid content and re-emergence or emergence day. Physiological
Entomology, 13: 121-129.
Anderbrant O., Schlyter F. & Birgersson G. 1985: Intraspecific competition affecting parents
and offspring in the bark beetle Ips typographus. Oikos, 45: 89-98.
Beranová K., Franěk B., Hamerský R., Holubová V., Hubal L., Janda Z., Kinský J., Košner
M., Moravec P., Robková D., Šatrová B. & Šverhart J. 1999: Plán péče o CHKO České
středohoří, platnost 2000 – 2014. Správa CHKO České středohoří, Litoměřice.
Birgersson G., Schlyter F., Bergström G. & Löfqvist J. 1988: Individual variation in
aggregation pheromone content of the bark beetle, Ips typographus. Journal of Chemical
Ecology, 14: 1737-1761.
Botterweg P.F. 1982: Dispersal and flight behaviour of the spruce bark beetle Ips typographus
in relation to sex, size and fat content. Zeitschrift für Angewandte Entomologie, 94: 466489.
Byers J.A. 2000: Wind-aided dispersal of simulated bark beetles flying through forests.
Ecological Modelling, 125: 231-243.
Byers J.A. 2004: Chemical ecology of bark beetles in a complex olfactory landscape. pp. 89134. In: Lieutier F., Day K.R., Battisti A., Grégoire, J-C. & Evans H.F. (eds.): Bark and
wood boring insects in living trees in Europe, a synthesis. Kluwer Academic Publishers,
Dordrecht.
Duelli P., Studer M. & Naef W. 1986: The flight of bark beetles outside of forest areas.
Journal of Applied Entomology, 102: 139-148.
Duelli P., Zahradník P., Knížek M. & Kalinová B. 1997: Migration in spruce bark beetles (lps
typographus L.) and the efficiency of pheromone traps. Journal of Applied Entomology,
121: 297-303.
Forsse E. & Solbreck C. 1985: Migration in the bark beetle Ips typographus L.: duration,
timing and height of flight. Zeitschrift für Angewandte Entomologie, 100: 47-57.
Franklin A.J. & Grégoire J.-C. 1999: Flight behaviour of Ips typographus L. (Col.,
Scolytidae) in an environment without pheromones. Annals of Forest Science, 56: 591598.
Franklin A.J., Debruyne C. & Grégoire J.-C. 2000: Recapture of Ips typographus L. (Col.,
Scolytidae) with attractants of low release rates: localized dispersion and environmental
influences. Agricultural and Forest Entomology, 2: 259-270.
Gries G. 1985: Zur Frage der Dispersion des Buchdruckers (Ips typographus L.). Zeitschrift
für Angewandte Entomologie, 99: 12-20.
Grégoire J.-C. & Evans H.F. 2004: Damage and control of BAWBILT organisms, an
overview. pp. 19-37. In: Lieutier F., Day K.R., Battisti A., Grégoire, J.-C. & Evans H.F.
(eds.): Bark and wood boring insects in living trees in Europe, a synthesis. Kluwer
Academic Publishers, Dordrecht.
Jenkins D.G., Brescacin C.R., Duxbury C.V., Elliott J.A., Evans J.A., Grablow K.R.,
Hillegass M., Lyon B.N., Metzger G.A., Olandese M.L., Pepe D., Silvers G.A., Suresch
H.N., Thompson T.N., Trexler C.M., Williams G.E., Williams N.C. & Williams S.E. 2007:
Does size matter for dispersal distance? Global Ecology and Biogeography, 16: 415-425.
Kylarová L. 2011: Letová aktivita a disperze lýkožrouta smrkového Ips typographus (L.) v
závislosti na velikosti jedinců. Česká zemědělská univerzita v Praze.
Lindelöw Å. & Weslien J. 1986: Sex-specific emergence of Ips typographus L. (Coleoptera:
Scolytidae) and flight behavior in response to pheromone sources following hibernation.
Canadian Entomologist, 118: 59-67.
Ložek V. 2007: Zrcadlo minulosti. Česká a slovenská krajina v kvartéru. Dokořán, Praha, 216
pp.
MŽP, AOPK ČR, ČSÚ, ČÚZK & VGHMÚř 2010: Aktuální ortofotomapa a správní členění
České
republiky
[online].
Cit.
25/11/2011.
Dostupné
z:
http://geoportal.gov.cz/arcgis/services.
Němec V., Zumr V. & Starý P. 1993: Studies on the nutritional state and the response to
aggregation pheromones in the bark beetle, Ips typographus (L.) (Col., Scolytidae). Journal
of Applied Entomology, 116: 358-363.
Pfeffer A. 1955: Fauna ČSR, kůrovci – Scolytoidea. Svazek 6. ČSAV, Praha, 324 pp.
Pureswaran D.S. & Borden J.H. 2003: Is bigger better? Size and pheromone production in the
mountain pine beetle, Dendroctonus ponderosae Hopkins (Coleoptera: Scolytidae). Journal
of Insect Behavior, 16: 265-282.
Reid M.L. & Roitberg B.D. 1995: Effects of body size on investment in individual broods by
male pine engravers (Coleoptera: Scolytidae). Canadian Journal of Zoology, 73: 13961401.
Robertson I.C. & Roitberg B.D. 1998: Duration of paternal care in pine engraver beetles: why
do larger males care less? Behavioral Ecology and Sociobiology, 43: 379-386.
Rudinsky J.A. 1962: Ecology of Scolytidae. Annual Review of Entomology, 7: 327-348.
Safranyik L. 1976: Size- and sex-related emergence, and survival in cold storage, of mountain
pine beetle adults. Canadian Entomologist, 108: 209-212.
Sauvard D. 2004: General biology of bark beetles. pp. 63-88. In: Lieutier F., Day K.R.,
Battisti A., Grégoire, J.-C. & Evans H.F. (eds.): Bark and wood boring insects in living
trees in Europe, a synthesis. Kluwer Academic Publishers, Dordrecht.
Schlyter F. & Zhang Q.H. 1996: Testing avian polygyny hypotheses in insects: harem size
distribution and female egg gallery spacing in three Ips bark beetles. Oikos, 76: 57-69.
Skuhravý V. 2002: Lýkožrout smrkový (Ips typographus L.) a jeho kalamity. Agrospoj,
Praha, 196 pp.
Tesař J. 2010: Srovnání vybraných populačních parametrů lýkožrouta smrkového (Ips
typographus (L.)) na lokalitách s různou populační četností. Diplomová práce. Česká
zemědělská univerzita v Praze.
Tolasz R. (ed.) 2007: Atlas podnebí Česka. Český hydrometeorologický ústav, Praha &
Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 161 pp.
Weslien J. & Lindelöw Å. 1989: Trapping a local population of spruce bark beetles Ips
typographus (L.): Population size and origin of trapped beetles. Holarctic Ecology, 12:
511-514.
Weslien J. & Lindelöw Å. 1990: Recapture of marked spruce bark beetles (Ips typographus)
in pheromone traps using area-wide mass trapping. Canadian Journal of Forest Research,
20: 1786-1790.
Wermelinger B. 2004: Ecology and management of the spruce bark beetle Ips typographus –
a review of recent research. Forest Ecology and Management, 202: 67-82.
Wichmann L. & Ravn H. P. 2001: The spread of Ips typographus (L.) (Coleoptera,
Scolytidae) attacks following heavy windthrow in Denmark, analysed using GIS. Forest
Ecology and Management, 148: 31-39.
Wood D.L. 1982: The role of pheromones, kairomones, and allomones in the host selection
and colonization behavior of bark beetles. Annual Review of Entomology, 27: 411-446.
Zolubas P. & Byers J.A. 1995: Recapture of dispersing bark beetle Ips typographus L. (Col.,
Scolytidae) in pheromone-baited traps: regression models. Journal of Applied Entomology,
119: 285-289.
Zumr V. 1985: Biologie a ekologie lýkožrouta smrkového (Ips typographus) a ochrana proti
němu.. Academia, Praha, 124 pp