Bitva u Sudoměře

První
zastavení
Před potokem zvaný Březový naleznete kamenný mostek, o
němž se říká, že pamatuje samotného Jana Žižku. Je však
postaven později, snad v 17. století. Postaven je z kamene v
podobě jednoho oblouku a je ještě dnes ve velmi zachovalém
stavu. Nyní pod ním žádný potok či voda není. Pokud si
prohlédneme dobové fotografie či rytiny, zachycující řeku
Otavu, zjistíme, že její tok byl širší a na vodu bohatší. Jako
výchozí bod nám může posloužit třeba dílo A. Sedláčka Hrady z roku 1897. Mostek je dokladem toho, kde asi voda
Žižkův mostek
tekla, a důkazem stavitelského umění našich předků. O
samotném mostku se zmiňuje v Zemi zamyšlené spisovatel Ladislav Stehlík Děj lidové pověsti sem
zasadil i F. L. Čelakovský ve svých verších pod názvem Svatební den. Jedná se tedy o mostek známý.
Fotografie zde uvedená je pořízena na jaře roku 2000.
Zámek ve Štěkni
Druhé
zastavení
Ze starých listin se dovídáme, že prvním známým majitelem tvrze
Šček počátkem 14. století byl jistý Bavor či Bašek ze Štěkně
(1318–1331) a byl asi jedním z pánů strakonických, protože ti ve
svém rodu mívali často jméno Bavor. O tom, že tvrz na tomto místě
skutečně stála, svědčí kus starého zdiva na jednom místě ve sklepě
zámku, které bylo odborníky odhadnuto na 13. století.
Po Bavorovi se jako majitelé vystřídali jeho synové, později různí
majitelé, celkem 32 nám známých držitelů panství.
K.Klostermann s králíčkem
na zámku ve Štěkni
Třetí
zastavení
Bitva u Sudoměře
Tři rybníky, hráze, stromy a mezi nimi vyvýšenina vytváří
romantické
zákoutí. Je také
dokladem
účinné taktiky
husitských
vojsk, která
zde svedla
jednu ze svých
prvních bitev.
Roku 1420 se
tudy ubíral
Jan Žižka s asi
čtyřsetčlennou
skupinou
husitů
(převážně žen
a dětí) do nově
založeného
Tábora. 25.
března se tu
jeho skupina
utkala
s pětinásobnou
MegaŽižka
přesilou
panské jízdy,
která skončila
svůj boj
v blátě na dně vypuštěného rybníka Škaredého. Slavné
vítězství připomíná monumentální 16 metrů vysoký
památník Jana Žižky, postavený v roce 1925 sochařem
J. E. Kodetem.
První zmínka o
Čtvrté
zastavení
Kestřanech
je z roku 1315, kdy se připomíná Albert z Kestřan. Ten sídlil na
starší tvrzi, která je dnes označována jako Horní. Další nepřímá zpráva je z r. 1338, kdy jsou uváděni
Albertovi synové Michal, Šimon a Bartoloměj. V r. 1360 náležely Kestřany Albertovým vnukům
Buškovi, Ondřejovi a Jakubovi ze Lhoty. Od r. 1396
držel Horní tvrz Arnošt, zakladatel tzv. Údražské
větve roku Kestřanských. Údražští sídlili na Horní tvrzi,
Zámek
Dolní tvrz
Horní tvrz
zatímco Barochové na nově zbudované tvrzi Dolní. Ke spojení zboží došlo opět r.
1475, kdy majitel Horní tvrze, Bohuslav z Kestřan, koupil i tvrz Dolní. Od té doby Dolní tvrz
postupně pustla, zatímco Horní se stala centrem statku, které bylo dále rozšiřováno a zvelebováno. V
dalším období pány ze Švamberka, kteří koupili Kestřany r. 1491. Jindřich ze Švamberka také vzápětí
- r. 1492 - dosáhl zproštění Kestřan manského závazku. Největší rozkvět zažilo panství za syna
Jindřichova synovce Kryštofa, který se jmenoval rovněž Jindřich a držel statek v l. 1534 - 1574. V r.
1619 (po bitvě u Záblatí) byly Kestřany vydrancovány císařským vojskem. Brzy poté přišel v dějinách
Horní tvrze zlom. Přestože ještě v první polovině 17. století sídlil na Horní tvrzi majitel panství Jan
Vilém ze Švamberka, za jeho dcery Františky Polyxeny (od r. 1652), provdané za hraběte z Paaru,
převzal rezidenční funkci nový zámek. Význam Horní tvrze tak značně poklesl. V r. 1700 prodal
Adam Humprecht Fortunat Koc z Dobrše kestřanské zboží Ferdinandovi von Schwarzenberg, který je
připojil k Protivínu. Dnes náleží obě tvrze soukromému majiteli, který pro ně hledá využití; obě tvrze i
zámek byly alespoň nově zastřešeny.
Páté
zastavení
Most byl postaven jako
Přemysla Otakara II.
stavební hutí. První
až z roku 1348, kdy se o
nařídil, aby pokuty
jeho údržbu. Zajímavostí
jeho dostavbě byla řeka
které procházelo pod
spojnicí na solné stezce,
Šesté
zastavení
součást Zlaté stezky na příkaz krále
královskou písecko-zvíkovskou
písemné záznamy o něm pocházejí
něm zmiňuje Karel IV. Ten výnosem
vybírané ve městě byly používány na
je, že byl stavěn na suchu. Až po
uměle převedena do nového koryta,
mostem. Most se stal důležitou
která spojovala baltské oblasti
Putim je jednou z nejznámějších jihočeských obcí. Proslavila se zejména díky románu
Jaroslava Haška o dobrém vojáku Švejkovi a lidové písni "Když jsem já šel tou
Č
e
t
n
i
c
k
á
s
t
a
n
i
c
e
Putimskou
popularitě vsi přispěl i J. Š. Baar svým románem "Jan Cimbura".
Sedmé
zastavení
branou". K
Ražice – tady není nic k vidění, ale jede nám odsud vlak zpět do Dolního Poříčí.
Délka trasy: 45.9 km
Čas trasy: 02:41:41
Stoupání: 461 m
Klesání: 489 m
Minimální nadm. výška: 359 m
Maximální nadm. výška: 446 m
Počáteční nadm. výška: 410 m
Koncová nadm. výška: 382 m