Posed 6 - Speculator scriptor
Transkript
Posed 6 - Speculator scriptor
1 Obsah Pohled rodiče na náš oddíl Akce S&V, Sk&Sk, R&R Info o táborech + 70ka ve zkratkách Pro milovníky sportu Zábava 2 3-5 6 - 40 40-46 46-50 51-55 Pohled rodiče na náš oddíl Pozn.red.: S tímto zajímavým nápadem přišla Poštolka a já si řekl, že by bylo více než dobré jej zrealizovat. Proto jsem oslovil paní Kateřinu Szczepanikovou, která své dvě děti (skauta Sysla a vlče Fráňu) svěřila právě do našeho oddílu, která moji prosbu vřele přijala a slíbila, že se s námi podělí o pocity její rodiny. A zde je výsledek její práce. O skautech jsem poprvé slyšela, když jsem se procházela se svým tehdy čtyřletým synem v Lužánkách. Jedna maminka mi vyprávěla, že tihle skauti nejsou špatní, ale chtějí, aby s nimi děti každou sobotu jezdily někam na výlet. Opravdu KAŽDOU sobotu? Ano, musejí. To mne vyděsilo. Svěřit svůj drahocenný poklad každý týden někomu cizímu? Podrobit vzácný rodinný čas diktátu skautingu? Nikdy! Když mi po čase přítelkyně Petra Michalová řekla, že jejich pět dětí chodí do skautu a to šesté se do něj těší, zaujalo mne to. Petře důvěřuji. Co tam děti dělají? Chodí na schůzky, jezdí na tábor. A taky na jarní prázdniny. To tam lyžují? Lyžují. A musejí každou sobotu… ne?!? Líbilo se mi, že Petřini kluci mají svou smečku, partu, do které patří. Zatoužila jsem, aby i můj syn vyrůstal a dospíval spolu s ostatními dětmi. To ho uchrání před spoustou neřestí, ne? Manžel byl nejdřív proti. Syn do skautu? To bude nosit uniformu? A mít přezdívku? Jsem proti jakékoliv polovojenské organizaci. Dítě musí myslet samostatně. Naštěstí se nám v té době narodil druhý syn a já neměla čas doprovázet toho staršího neustále na hřiště 3 nebo do parku. Protože školní kamarádství se přes zazvonění nepřehoupla, začali jsme do skautu chodit na zkoušku. Opatrně. Velice rychle bylo jasné, že spoustu zábavy, která tam děti čeká, jim rodiče opravdu nepřipraví. A pak první tábor. Spousta srdceryvných pohledů ode mě a jednoduše spokojených od syna. Návrat s komplet nepoužitým spodním prádlem – nemohl jsem ho v kufru najít. Ale velká radost z vlastní samostatnosti, spousta výrobků, diplomů a zážitků. Zjišťuji, že zprávy o táboře jsou dvojího druhu: pro tatínka a dědečka drsné a pochvalné, pro maminku sebelítostivé. Není mi jasné, zda Prokop pojede příští rok zase, nějak mi ty nesouvislé zprávy a roztodivné zážitky nezapadají jasně do sebe. Za deset měsíců se obezřetně ptám – pojedeš na tábor? První odpověď je ano a už u ní zůstane. Jede dokonce i kamarád. Vracejí se opálení, zocelení, plní zážitků. Dál už to jde rychle, třetí tábor, čtvrtý a ten už i s bráškou. Mám cestu do Orlických hor. Vidím Sysla, jak myje v kuchyni broskve. Je jich spousta, doma by brblal. Tváří se jako by nic. Říká, že jen co dodělá práci, přijde. Výborně. Před obědem skauti sborem zpívají, je to zážitek. A gastronomický vzápětí taky, chutná mi a přidávám si. Nejvíc se mi líbí, jak se děti samy obsluhují, každý si bere vlastní ešus a příbor a řadí se do fronty. Já nemusím, mí synové o mě pečují. Po jídle mi běží umýt ešus. Fráňa je táborem nadšený. Červený a schvácený, kdyby se po obědě prospal, tak by vydržel i druhý týden pobytu, ale je mi jasné, že nemůže nehrát se Ševčenkem v odpoledním klidu fotbal. Až ti bude sedm, tak tady můžeš zůstat celou dobu. V druhé části tábora Sysel skládá slib. Na fotografii u velkého ohně se tváří vážně a slavnostně. Poslední, třetí týden 4 zůstává v Horní Čermné spolu se skauty. Noční pochod, nad ránem mikrospánek na autobusové zastávce a následný pád z lavičky patří k jeho největším a nejlepším zážitkům. Vstup mezi velké byl pro Sysla i pro nás rodiče pravým požehnáním. I schůzky jsou teď zase zábavné. Sysel nás překvapuje zprávami o návštěvě výstavy nebo čajovny. Nejkrásnější chvíle jsem se skauty prožila loni na Blažkově. Program byl výborně promyšlený a nanejvýš zábavný. Jídlo vynikající. Takovou rýžovou kaši s ovocem neumím. Ani jsme tolik nemrzli. Večer jsme se s manželem hřáli u ohně a spolu s ostatními rodiči zpívali, že „hříchy tvý na sebe jeden vzal“. A „hlavu těžkou“ jsme tolik neměli. Roveři na počítači předvedli svou prezentaci a my si přáli, aby naše děti, až vyrostou, mohly prožívat podobné společenství. Na Blažkově bylo krásně, svítilo slunce a bylo slyšet padající listí. Cestou na vlak jsem zjistila, že skauti hodně rychle chodí. Takhle hbitě jsem pár kilometrů ještě nešla. V únoru jsem dostávala dobré zprávy o našem prvňákovi Fráňovi, který sjížděl kopec Žalý v Krkonoších. V duchu jsem sdílela jeho nadšení a věděla jsem, že se mu na jarákách líbí. Jestli se naše děti nyní nezúčastní nějaké sobotní akce, není to proto, že je doma nechceme pustit. Naopak, vyhlížíme všechny výlety a těm, kdo se jim věnují, jsme vděční. Kateřina Szczepaniková 5 Akce S&V, Sk&Sk, R&R Tato sekce je poměrně obsáhlejší, protože některé články, které měly vyjít v bohužel nevyšlém minulém čísle, se objeví zde, protože by byla dle mého názoru škoda, kdyby práce oněch psavců přišla vniveč a nespatřila světlo světa. Sebrankovský Silvestr v Selešce 28.12.2007 – 1.1.2008 Po loňské Železné Rudě si letos Sebranka na Silvestr vyjela opět do vzdálených koutů naší republiky. Tentokrát k Liberci na skautskou základnu Seleška v lesích u německých hranic nedaleko Jablonného v podještědí. Zase to vypadalo, že nebude sníh, tak si většina osazenstva nevzala žádné zimní sportovní náčiní. Pár nadšenců si vzalo běžky a jiná skupina nadšenců zase brusle a hokejky. Zatímco Martin s Kewem a Tiškou jeli s věcma autem, ostatní se trmáceli nekonečnou dobu vlakem. Když jsme konečně vystoupili v Jablonném v podještědí (dále nazývaném Jablonec) zbývala nám asi hodina do odjezdu autobusu a tak jsme se rozprchli na prohlídku města. Nakonec jsme ještě se Strejdou zašli do nádražní putyky, kde jsme se hned dali do řeči s místníma borcama a zjistili jsme, že místní hrají v nedalekých Petrovicích každý den hokej zhruba od dvou odpoledne. Hned jsme se tedy domluvili, že se druhý den zastavíme. Pak jsme se všichni sešli na autobusové zastávce, načež nám autobus ujel, protože jel z jiné zastávky. Nikdo radostí zrovna neskákal, nicméně jsme vyrazili pěšky k našemu asi 7km vzdálenému cíli, na mapě 6 označeného uprostřed lesů jako „Na šestce“. Dorazili jsme skoro všichni před soumrakem, jen vyjma Písklete a holek Prudilovic, kteří se neomylně ztratili a prochodili široké okolí v oblouku bezpečně se vyhýbajícímu naší základně. Když i tyto promrzlé zbloudilce nakonec zachránil Martin s autem, všichni jsme se ubytovali v neméně promrzlé základně Seleška. Po celou dobu našeho pobytu téměř všude panovala odporná zima, za zmínku stojí zejména krb ve společenské místnosti. Ten snad popíral fyzikální zákony, když v něm hořící oheň své okolí spíše chladil, než ohříval. V sobotu 29.12. jsme vyrazili na výlet na nedalekou rozhlednu, již na německé straně hranic. Jak již bývá typické, i německé rozhledny jsou povětšinou na kopcích, takže i nyní jsme museli vylézt na jeden z kopců. V té výšce už byl všude sníh a vypadalo to tam opravdu jako v zimě. Cestou zpět Pískle s Kewem blbli ve sněhu, přičemž „si“ Mucha zlomil klíční kost. A tak měl Martin s autem opět postaráno o zábavu, když pak po návratu jeli k doktorovi do Liberce. Bruslařská skupina (Strejda, Divoch, Kewin (pozn.red.:Kewin tam být nemohl, protože byl s Muchou v nemocnici), Šťovík a Šakal) ještě stihla odpoledne vyrazit na místní hokejový turnaj. A parádně jsme si s místníma zahráli. Další dny našeho pobytu probíhaly v podobném 7 stylu. Někdo se vypravil na výlet k německé zřícenině kláštera, někdo vyrazil na běžkařský výlet, další na výlet do aquaparku v Liberci, hokejisti šli na super hokej, stavěli jsme sněhuláky a sněhové zátarasy „pro Martina“. Po večerech se konal lehký program. Za zmínku stojí sebezpytný dotazník od Kiki, kdy se podle odpovědí tipovalo o koho, že se asi jedná. Velmi příjemné (obzvlášť po hokeji) byly i masáže pod vedením Tišky (i když mě masíroval Strejda ☺). Velice zajímavý byl i „videostop“ Vlkiho a Martina. Skupinka filmových outsiderů, ve které jsem samozřejmě nemohl chybět já a Šakal, nevěděla skoro nic, jen Vesmírnou Odysseu jsme identifikovali naprosto bezpečně i s rokem a režisérem. Krom těchto programů se promítaly na dataprojektoru filmy, hrálo se UNO a další podobné hry, mariáš nevyjímaje. K tomu všemu jsme měli i „černé kouzlo“, které s velkým sebeobětováním zajistil Mucha, a tak jsme i „kouzlili“ ačkoli byla všem pořád zima. Na silvestrovský večer jsme si dali slavnostnější večeři, po vzoru vánočních zvyků jsme pouštěli lodičky ze skořápky se svíčkou. Po lese jsme pak posbírali i nějaké dárky a rozdali jsme si novoroční přáníčka. Půlnoční přípitek proběhl venku před chatou a nemohla chybět ani česká a skautská hymna. Poté jsme hráli hry a kecali dlouho do noci, někteří dokonce 8 až dlouho do rána. Ráno jsme však museli vstávat, pouklízet základnu a sbalit se na cestu domů. Vlak nám jel nějak kolem jedné hodiny a tak jsme kolem desáté museli vyrazit. Cesta na nádraží vcelku příjemně uběhla, o to víc se pak vlekla následná cesta vlakem přes Liberec. Ačkoli mnozí cestou spali, podařilo se nám dojet do Brna a dokonce jsme i všichni stihli v Brně vystoupit. To už se však dávno psal rok 2008. Šťovík Jaráky 2008 světlušek a vlčat Po nekonečném počítání dětí jsme dospěli k názoru, že víc už jich prostě být nemůže. Jen s obdivem jsme přihlíželi, jak se třímetrová hromada lyží, hůlek, batohů, igelitek, lyžáků a jídla vešla do Tiňťova přívěsu. Ještěže se cesta mezi parkovištěm u Tesca a nádražím obešla bez ztrát. V prvním vlaku jsme si užívali komfortu tak, jak nám ho České dráhy nabídly. Seděli jsme a byli spokojení. Ve druhém vlaku se situace radikálně zhoršila, někteří málem vypadli. Ve třetím se vše obrátilo k lepšímu a málem měla celá cesta šťastný konec. Škoda, že jsme tímto vlakem jeli jen 4 minuty. V cíli nás přivítal super skaut. Ukázal nám celý klubovnový komplex, který se na příštích sedm dní stal naším útočištěm s plným vybavením (měli i šestihranné struhadlo), a to za velmi malý finanční obnos. V celé Pace jsme nalezli 600 ± 2,5 m2 sněhu, který se rozprostíral na sjezdovce uprostřed města. Vzhlíželi jsme k ní až s nábožnou úctou a pravidelně, každý den, se tam část z nás vydávala, aby načerpali další 9 zkušenosti ze světa lyžování (ve dvou případech snowboardingu). Velký úspěch sklidila návštěva aquaparku v Jičíně, kam se většina vydala trávit středeční den. Lyžovat se nám zrovna nechtělo. A když jsme se vrátili, čekaly na nás palačinky, které nás příjemně překvapily. V pátek jsme se vydali na odvážnou výpravu směr Krumburk, který nás lákal po celý čas. Rázně jsme vyrazili vpřed, ni kroku zpět. Někteří z nás si sáhli až na samé dno. Zmrzlí a zkřehlí jsme dokázali jít jen díky vidině suchého příbytku a teplé večeře. Nadopováni čokoládou a kaloriemi jsme se šťastně navrátili. V sobotu jsme k údivu všech proměnili naše útulné místnůstky stylu „smrádek, ale teploučko“ na ukázkové místnosti kluboven skautů, skautek, vlčat a oldskautek. Míra našeho vyčerpání se zrcadlila v rychlosti, s jakou jsme usínali ve vlaku cestou domů. Vždy něco zůstane a ani tyto jaráky nebyly výjimkou. A nezůstaly nám jen vzpomínky. (Asi takhle jsme se cítili od soboty do soboty: „jhizxkjny vweik goblin jtybkusku, vdbhblihnyudrttn b cv kjlf mn.“ S drobnými přestávkami na film nebo „High five.“) A pár slov nakonec: kremrole, fuj, bžm a haraburdí ... Lízátko & Rája Jaráky S+S aneb dojíždění za sněhem Jako v celé naší malé republice byl nedostatek sněhu, tak ani Horní Čermná a její okolí nebyla výjimkou. Ale o sněhových podmínkách se dnes můžete dozvědět z mnoha zdrojů, takže přejdu přímo na věc. 10 Vlaková četa byla vzorná a sešla se včas. Kdežto automobilová četa vinou řidiče nabrala hned v úvodu akce zpoždění. Nicméně to nemělo žádné drastické následky a chvíli po desáté hodině se Zrzečka zjevila skautskému světu před budovou hlavního nádraží. Na zahrádku jsem zasadil několik párů běžek a sjezdovek a hurá na hory! Spolujezdec Divoch si udělal na sedadle vedle řidiče pohodlí a celou cestu mě lákal po domácku připravenými toasty. Cesta ubíhala kilometr po kilometru pěkně svižně za doprovodu nejrůznějších písniček, které nezpíval Divoch ani já, ale rádio☺. Za pár hodin jsme dojeli na faru v Čermné, vyložili věci a už pelášili do Jablonného, kde jsme měli ulehčit vlakojezdcům o těžké batohy, které si s sebou museli vláčet. Zatímco já a Divoch jsme se z auta kochali nezasněženým okolím Horní Čermné a mimo jiné byli zjistit sněhové podmínky v nedalekých Čenkovicích, tak se ostatní vydali pěšmo na faru. Po cestě našli něco velice zajímavého. Hrob zlatokopa! Ano, z letošní celojarákovky jsme dostali „Zlatou horečku“ a zlato pro nás hrálo prim. Vznikly tři zlatokopecké skupiny a každá se připojila k jednomu zkušenému zlatokopovi. Zkušené 11 zlatokopky Dibla a Kajá a zkušený zlatokop Šťovík, každý z nich zvolil jinou trasu, po které se vydali do tepla přechodného domova. A čas od času narazili na nějakou šifru, kterou bystře vyluštili. Když už se zdálo, že si Zrzečka po náročném dni na čtyřech kolech odpočine, tak přišel zajímavý telefonát. Kája se svojí skupinkou nějakým záhadným způsobem zabloudila až do „naprostojinýmsměrem“ Výprachtic a jelikož byla tma a Výprachtice jsou od Čermné docela daleko, vyrazil jsem pro ně a dovezl je živé, zdravé, ale zmrzlé na faru. Večer jsme strávili všichni společně. THČ (Televize Horní Čermná) nám zrekapitulovala uplynulý den, zazněl i příběh na zamyšlení a několik nestárnoucích songů s kytarou a šlo se na kutě. Nedělní den jsme po obvyklých činnostech zahájili kostelem. Po něm jsem si s Divochem odskočil do Olešnice na sjezdovku, při té příležitosti vyměnil lyže a na zpáteční cestě jsme ve Svitavách provedli menší nákup. Odpoledne jsme podnikli výlet na zimní tábořiště bez sněhu se skoro zamrzlým potokem a zavzpomínali na letní tábor. Po návratu zlatokopové našli obrovskou zlatou žílu a vytěžili mnoho zlata. Pak je navštívil zoufalý farář a prosil je o příspěvek na stavbu kostela. 12 Nebojte, neodešel s prázdnou. Večer se nesl v duchu THČ, příběhu na zamyšlení a dalších aktivit, než již podruhé zazněla naše „večerka“ a ulehli jsme do spacáků. Pondělní vstávání bylo velmi kruté! Již v 6:00 to začalo na faře žít a tóny zvolené písně už tahaly všechny ze spacáků. Většina ještě v bezvědomí do sebe nacpala tu nějakou snídani, popadla svačinu a lyže a před sedmou hodinou už jsme všichni stáli na zastávce a čekali na autobus do Čenkovic. V Čenkovicích jsme se rozdělili na sjezdaře a běžkaře. Já jsem dostal pod svá křídla na starosti snowboardaře Modráčka a sjezdaře Kariho a celý den jsme sjížděli dobře upravenou sjezdovku jako draci. Běžkaři si údajně také dobře zajezdili, až na Daga, kterému se začala loupat podrážka z boty a nebyl schopen běžkovat. Tak se aspoň prošel☺. V tento den nás bohužel opustili Kája a Šťovík, kteří nám dělali společnost jen na prodloužený víkend. Večer se celojarákovka zamotala, protože zkušení zlatokopové byli ve skutečnosti zrádci a všechno zlato ukradli. Skupinky měly na výběr buď zrádce pronásledovat a zkusit je chytit, nebo si najít práci, za kterou dostanou zaplaceno. Podvodníky bohužel nechytili, ale alespoň na svém pronásledování pomohli 13 žížnivému. Naštěstí si všichni vydělali dostatek peněz na přežití a mohli jít s klidem v duši spát. Ve stylu starého, dobrého šlágru Everybody od Backstreet boys jsme odstartovali další den (tato píseň se stala opravdovým hitem jaráků). V plánu byla celodenní túra na Boudu. Vlakem jsme se svezli do Mladkova, odkud začal náš výšlap. Stoupali jsme zasněženou krajinou vzhůru a sem tam si zahráli nějakou hru, aby nám nebyla zima a nenudili se. Z ničeho nic vypukl boj o nejlepší pozemky. Katastrální úřad se nacházel na Boudě. Skupinka, která tam doběhla první, měla největší výběr pozemku. Během závodu byl zachráněn život raněnému člověku. Po skončení tohoto závodu odstartoval další závod, protože jsme spěchali na vlak a na 6km jsme měli necelou hodinu. Od mnoha z nás, především těch mladších, to byl opravdu heroický výkon a nebyl zbytečný, protože ten vlak jsme opravdu stihli! Večer se nesl v duchu předchozích večerů. Rádci, podrádci a vedení měli ale drobnou změnu, protože pro ně tu byl připraven ještě další program po večerce. Všichni jsme dostali takové dotazníky a za něžných písniček zpěvačky Enyi jsme je vyplňovali. Byla možnost k tomu i přikusovat něco dobrého. Po vyplnění 14 je Divoch povětšinou za hurónského smíchu četl po svém stylu a program zakončilo nostalgické vzpomínání při sledování fotek ze skautských akcí. Nejeden z nás bude ještě dlouho vzpomínat na pana Maňáka, důle, Dánsko = Blansko a neopakovatelný přednes Divocha. Středu jsme prohlásili za takzvaný krizový den, proto jsme nešli ani na dlouhý výlet, ani si na nohy nepřipevňovali dlouhá, většinou dřevěná prkénka. Pěkně jsme den strávili v teple čermenské fary. Dopoledne si zlatokopové nakoupili potřebné věci pro získávání zlata a pomohli zachránit kurdějemi sužovanou vesnici. Taky si vytvořili 3D plánek jejich území, které v předchozí etapě koupili. Odpolední program byla jaráková novinka, protože jsme se rozdělili na děvčata a chlapce a obě tlupy měly možnost si užít ryze dívčí respektive chlapecký program. U dívek se horlivě masírovalo a pak taky vařilo, ale o tom vám více poví samy dívky, které se toho programu účastnily. Kluci si zahráli ping-pong, postříleli se v zákopové válce a pak se na to pořádně najedli. Byl prostor na neustálé řvaní a pořádné vyblbnutí se. Pú a Divoch dokonce předvedli v praxi, jak vypadá bratrovražedný souboj. 15 Rozdělený den se nesl i v duchu večerního programu. Tentokráte jsme byli rozděleni na mladší a starší skautky a skauty a v těchto skupinách debatovali na téma alkohol. Bez alkoholu samozřejmě. Bylo to zajímavé. Čtvrtek zahájil netradiční tichý budíček v 6:00 bez hudby, abychom neprobudili rodinu farářovic, které jsme v pondělí probudili. Běžkaři se vypravili na další výlet a opět odjeli do Čenkovic. Sjezdaři si mohli pospat, protože smysl čekat nemělo hodinu a půl na to, než pustí vleky. A po osmé hodině už jsme se vezli Čenkovic. autem do Modráček, Kari, já a nově Sysel, který si chtěl zkusit i sjezdovky. Ten den nebyly tak dobré lyžařské podmínky jako v pondělí, protože byla šílená mlha, ale i tak to stálo za to. Běžkaři si na nedostatek napětí stěžovat nemohli, protože Pinokio a Dag se záhadným způsobem ztratili. Důležité je, že se našli, i když to byla hodně složitá operace, než se Kiki spojila se ztracenými. Ale dobře to dopadlo a po návratu na faru jsme nemuseli nikoho postrádat. Odpolední program se nesl v literárním a hudebním duchu, kdy naše hlásky zněly opravdu moc hezky. Nakonec došlo i na nebezpečnou hru Městečko Palermo. Odpoledne nás opustila napůl zdravá Krtě, protože v sobotu odjížděla se školou na lyžák. 16 V noci se začaly teprve dít věci. Kolem půl třetí byli všichni probuzeni a na tábořišti se rozzuřil boj o území. V podobě hořících svíček bylo po tábořišti rozmístěno sedm míst a skupiny měly za úkol svých sedm svíček co nejdříve zažehnout u stanovišť. Když bylo dobojováno, vydali se všichni opět na faru. Zaparkované auto na cestě se ale na faru evidentně vrátit nechtělo. Několik marných pokusů o nastartování definitivně vybylo baterku a tak se auto na lidský pohon přemístilo na parkoviště před bývalou pekárnu v Horní Čermné. Za pomoci místního servisu se ale povedla Zrzečku dát do pořádku. Páteční den se nesl v poklidu až do večera. Došlo na slavnostní vyhlášení celojarákovky a rozdání osobních diplomů, což bylo opravdu hezké. Posléze konečně nadešel příhodný čas pro kluky, aby dali všem skautkám k jejich velkému dni (22.2. Thinking day) maličký dárek. V odděleném programu totiž kluci vytvořili klip k písni I‘ll never break your heart od Backstreet boys a překvapeným dívkám ho prezentovali. Po krátké vsuvce mohlo dojít na vrchol dnešního večera! Za vyhrané peníze v CJH (celojarákovka) mohli skautky a skauti jít do casina a zkusit své štěstí při tomto hazardu nebo si koupit různé pochutiny v baru s krásnou barmankou. Peníze 17 tekly proudem a někteří se i zadlužili a byli schopni pro pár peněz dělat neuvěřitelné věci. S pocitem zadluženosti nebo lehce vydělaných peněz šel každý z nás spát. K nelibosti snad všech účastníků došlo i letošní jaráky na odjezdový den. Bylo třeba vše po sobě uklidit, najít svoje věci, které se za ten týden stihly roztahat po celé faře, a v neposlední řadě opustit faru se slzou v oku, že prázdniny už končí. Může nás hřát pocit, že s naším úklidem byla paní farářová velice spokojena a že jsme tam zapomněli „jen“ Syslovu bundu. Ten den bylo úplně nádherné počasí. Jako poslední opustila faru Zrzečka se spoustou věcí, Radkou a Divochem a samozřejmě se mnou. Do Brna jsme dorazili s menším zpožděním, ale bez větších problémů. A pak už nám nezbylo než společným pokřikem zakončit tuto opravdu povedenou akci. Děkuji vám! Kewin 18 Střediskový výlet S&V na Obřanský hrad V sobotu 8.3.2008 se před restaurací Velká Klajdovka sešla veliká síla lidu. Přes 20 vlčat a světlušek ze všech tří oddílů našeho střediska se chystalo vyrazit na společný výlet. Ještě než jsme vůbec vyrazili, přečetl nám královský posel prosbu svého panovníka. Král nás žádal o pomoc s bandity, kteří obsadili jeho hrad a utlačovali obyvatelstvo podhradí. Téměř všichni souhlasili s pomocí jeho veličenstvu, obzvláště když posel sliboval tučnou odměnu ☺. Vyrazili jsme tedy hledat hrad sužovaný hrozivým banditstvem. U lomu proběhl výcvik spolupráce mezi mužstvem v podobě zachraňovací honičky. Také proběhla zachraňující svačina před smrtí hladem. Poté jsme vyrazili na světoznámou vyhlídku Hornek, abychom se porozhlédli po nešťastném hradu. Cestou jsme ještě stihli poobědvat a zahrát si zajímavou hru – obíhání okolo chalupy. Z Horneku jsme hrad sice neviděli, ale stejně jsme zamířili neomylně rovnou k němu. Když jsme dorazili k hradu, spatřili jsme zlotřilé bandity v podobě skautů 14. oddílu, kteří tento výlet organizovali. Ihned jsme nasadili ty nejstrašnější zbraně. Ano, tušíte správně, 19 použili jsme ty nejhrozivější papírové koule! Po lítém boji jsme s velkou slávou skautské bandity porazili a rozdělili jsme si sladký poklad z královské spižírny. Pak už jsme se jen skutáleli k řece Svitavě a po jejích březích jsme doputovali až do hrdé vsi Obřany. Tam jsme si ještě chvíli na oslavu zahráli fotbálek a poté nasedli na elektrického oře a vyrazili na cestu domů. Na závěr ještě uvedu jména statečných bojovníků z našeho oddílu: Ševčenko, Kuba, Picasso, Šošoka, Honzík a Pepin. Pro POSED sepsal válečný zpravodaj Šťovík Víkend oddílové rady s rádci 14. - 16.3. Ještě plní zážitků z uplynulého týdne jsme v pátek čtrnáctého vyrazili směr Daňkovice, abychom se poradili o našem dalším počínání, trochu si pokecali, zablbli a poflakovali se =). Takže jsme se jako vždy srazili na hlavním nádraží, bohužel však v omezeném počtu. Radka nám onemocněla, Poštolka měla nad hlavu práce do školy a Liška nejspíš prospal víkend. Ale nedali jsme se tím nikterak zastrašit a plní dobré nálady jsme vyjeli. V Daňkovicích nám pan farář otevřel a my jsme se mohli ubytovat, za nějaký ten čas dorazili i Divoch s Kewinem, kteří autem vezli jídlo a nějaké věci na program a kuchaře v Muším ztělesnění☺. Když už jsme byli všichni tak nějak zabydlení, šli jsme se najíst a pak pro nás Kiki nachystala program s různými citáty po domě, nad kterými jsme se měli zamyslet a popřípadě napsat nějaký svůj názor. A večer jsme strávili jedni 20 povídáním a většina těch druhých sledováním dalších mnoha dílů seriálu How I met your mother☺. Ráno nás Kiki vzbudila a cupkali jsme posnídat dovezené tradiční buchétky. Bylo jich opravdu hodně! Ale my jsme to hravě zvládli (i když až v následujících dnech). Po snídani přišel Kewin s barvami a papíry a oznámil, že teď budeme ve dvojicích, ale i tak dohromady malovat nějaký obraz, ale každý z dvojice musí používat jinou část těla☺. Po odvážných nápadech jako malba nosem a zadkem jsme se nakonec zbaběle uchýlili k obvyklým rukám, nohám, pusám a pravda, že někteří museli mít něco originálního, a tak si štětec přilepili k tváři (že Modráčku☺). Myslím, že u téhle aktivity jsme se vážně nasmáli a zašpinili! Abychom jako oddílová rada nezlenivěli, vyšlápli jsme na kratší výlet/delší procházku/nebo jak se to vezme. Každopádně jsme cestou potkali, a tomu neuvěříte, zbytky sněhu na stráních a kopcích. A nebyli to zrovna malé zbytky sněhu, které leckomu skončily ve vlasech a za oblečením. Takže vážení věřte nebo ne, ale my jsme se opravdu koulovali. Kromě zimních radovánek jsme však taky pobíhali po louce za placatým nesmyslem, opalovali se na louce, hráli jiné vypečené hry a došli na Buchťák. 21 Mucha nám uvařil dobrý obídek a pak nám Kšanda pověděl jaké počasí bude, když obloha vypadá tak a tak. Nejdřív jsme si to měli zkusit přiřadit sami, ale vážně myslím, že Novácké rosničky z nás asi nebudou☺. Další ze záchytných a zajímavých bodů víkendu byl samozřejmě Diblin program na představivost. Za Diblina poutavého čtení jsme měli zavřít oči a představit si dopodrobna kostku vyjadřující naše sebevědomí, délka žebříku opřeného o kostku znamenala, jsme-li extrovert nebo introvert, kůň v poušti byl náš životní budoucí partner. A tady bych se vážně pozastavila, neboť Pú, který svého koně snědl, Kšandův kůň šlehající oheň nebo Divochův Bílý slon (který se ale objevuje jenom občas) nás velice ale velice pobavili. Takový desetiminutový záchvat smíchu stál vážně zato☺!!! Večer jsme pak trávili hraním deskových her, poslechem hudby, kecáním a tradičně seriálem☺. Ráno jsme se zúčastnili bohoslužeb v modlitebně, kde nás bylo i s námi snad pět a půl. Potom jsme se trošku pobalili, pouklízeli faru a naobědvali se. Taky jsme si udělali obvyklou radu, kde jsme se mimo jiné dohodli na úkolech do Rubinova poháru a v posledním pgmu jsme představili věc rozbitou, vzpomínkovou a 22 vlastnoručně vyrobenou. A nakonec si vzali něčí jinou. Pak jsme se tedy rozloučili s farou a děcka vyrazily na vlak a Kewin, Divoch a já autem hurá do Brna s mezipřistáním v Lipůvce. Bylo to skvělé a osvěžující, snad jste si to taky tak všichni užili a doufám, že bude ještě nějaký takový víkend☺. A tak bílý slon objevující se jenom občas zmizel za kopečky, růžový plastový fén už dohučel a nakonec každá voda steče dolů a Stázina se dostane Kubovi za ženu. Krtě Jarní úklid Na Zelený čtvrtek tedy 20.3.2008 Když jsem dorazila do klubovny, tak jsem viděla Venďu s jejím mladším bratrem Damiánkem, kterého si všichni strašně oblíbili. Jemu se tam také líbilo. Začali jsme vyprašovat pohovku, polštáře atd. Každá jsme si vzali do ruky prachovku a zuřivě jsme bili do pohovek v domnění, že je to Evčin bratr Petr a Vendina sestra Karolína. I Damiánek se zapojil, ale ten si představoval bubáky. Po této velice náročné práci jsme se šli pustit do dalších povinností. Uvnitř v klubovně už na 23 nás čekaly hadry na umývání parapetů. Jako první jsme se vydali do naší klubovny, tedy do klubovny Zmijí. Tam byla také Škebla, která umývala okna. Když jsme se pustili do práce, tak k nám najednou přišel Kewin a my jsme poznali, že jde pustit nějakou super hudbu. To nám asi o něco zlepšilo náladu, protože mezi písničkami byly například i tyto dvě: My Humps a Everybody. A tak jsme umývali a drhnuli a najednou byly všechny parapety čisté. A je to! Strávili jsme tu skoro celé dopoledne a tak už jsme se chystali k odchodu. Všichni se s námi rozloučili a my jsme vyrazili domů. Skříťa & Venďa Lovci orchidejí Z oblohy se snáší jemný poprašek deště a na vylidněné České stojí pod hodinami partička lidí. Na zádech mají ruksaky, obutí do pohorek, povídají si o zážitcích včerejšího dne. Postupně, se k nim připojují další lidé stejně vybavení. Jsou to oni. Vyhlášení lovci orchidejí. Přesunují se na šalinový ostrůvek a čekají, až přijede jejich „zlatá“ šalina. Konečně přijíždí. Uvnitř sedí čerstvě ostříhaný šéf celého zástupu. Touto šalinou se skupina přepravuje na Královopolské 24 hlavní nádraží. Morálka je dobrá. Lovci už dlouho nelovili a teď chtějí lovit orchideje po celých stádech. Na nádraží čekají na autobus, kterým se přepravují do vesničky, která pivem oplývá a zove se Černá Hora. Po cestě ještě přistupuje hlavní lovkyně. Je ze všech nejdrsnější a nejlepší lovkyně orchidejí. Všichni lovci se vydávají po červené značce do teritorií, kde by se údajně měly pohybovat orchideje. Po cestě se posilňují výbornými potravinami z jejich hojných zásob. V ústí údolí milé říčky se rozdělují na dva týmy, které mají za úkol najít pojmenovat okolní květenu. Teprve teď se lovci dozvídají, že orchidej není bájné zvíře, které měří dobře tři metry a má drápy jako slon kly, ale obyčejná, dříve cizokrajné rostlina, které se u nás v české kotlině zalíbilo. Morálka lovců spadla na nulu, a tak musí zastavit pod kopečkem, jako vystřihnutým z pozadí windows., na kterém se musí řádně vyřádit, aby byli schopni vstřebat smutnou pravdu o orchidejích. Další cesta je vede stále hloub a hloub do teritoria orchidejí. Minou tábořiště a sejdou ze značky. Objevují se před nimi překážky v podobě brodů. Někteří se s nimi vypořádávají svérázně a s hrozivým řevem „BANZAI“ probíhají vodou, a rozstřikují ji na všechny strany. Jiní přeskakují po kamenech a ostrůvcích na druhou stranu. Po několika brodech to přijde. 25 Louka porostlá vysokou suchou trávou a pár stromky. Jasné místo k lovu. Lovci ulovily orchideje velmi rychle. A teď je musí pronést přes hranici Jihomoravského a Jiomoravštějšího kraje. Úkol to není jednoduchý. Mnoho orchidejí zůstane v rukou strážců skautského zákona. Naštěstí pro lovce ne všechny. Pak už lovce čeká jen závěrečný kopec a pak už malebná vesnice Lipůvka. V Lipůvce se všichni vydají do obydlí velké lovkyně a rozprávějí o úspěšnosti lovu. Pak všichni odcházejí na autobus a jedou zpět do svých domovů. Čvachta Víkendovka vlčat a světlušek 28. – 30.3. aneb cesta do Klobouků a zase zpátky Inu, nepřipadám si jako nejvhodnější osoba pro psaní podobných článků. Ne, že bych neměl literární, či žurnalistickou minulost (byť jakkoli pohnutou), ale z hlediska přispívání do Posedu ohledně akcí vlčat a světlušek se bude jistojistě jednat o moji prvotinu. A protože dobrovolníci nestáli na tento článek zrovna frontu a protože ve mně další lidé vložili svoji důvěru, pokusím se vás na následujících řádcích od čtení Posedu zcela neodradit. Tak tedy, vše začalo v pátek 28.3. v odpoledních hodinách na brněnském autobusovém nádraží. Účast z řad dětí – těžko spočítat, furt se hejbaly mršky, prohlasme ji tedy za hojnou. Účast z řad vedení – absolutní, ano, světe div se, byli jsme tam úplně všichni. Což bylo jedině ku prospěchu věci, protože každá ruka byla potřeba. 26 V pátek po příjezdu do Klobouků jsme se ubytovali v místní hasičárně. Za toto ubytování patří dík naší Shamance. Dále jsme stihli se navečeřet, zahrát si pár her na zdejším náměstí a jít spát. Role vrchního ukladače se zhostil vrchní kuchař Strejda, který dětem předčítal z Hobita, čímž je dozajista navnadil na dění dne příštího. Sobotní ráno mělo pouze jednu malou vadu na kráse. Výhodou přespávání v jedné velké místnosti je nesporně to, že je máte neustále pod dohledem. Nevýhodou pak bohužel to, že když se některá dítka rozhodnou vstávat o půl šesté, inu jářku, je to otázka asi pěti minut, než jste chtě nechtě také vzhůru. Pro nejaktivnější spánkokazy jsme tak se Šakalem založili „Běžecký memoriál ztracených snů“, který se konal jak jinak, než na zdejším náměstí. Nejdůležitější události dne měly však teprve odstartovat. A tak se také stalo. Hned po snídani navštívil naše malé svěřence a svěřenkyně mocný čaroděj Gandalf. Oznámil dětem, že nejsou vlastně děti, nýbrž hobiti a že pro ně má několik úkolů, vyžadujících nějaké to cestování. Naši hobiti se z nově vzniklou situací vyrovnali s přizpůsobivostí sobě vlastní a ihned se moudrého čaroděje zeptali na odměnu. Jakmile 27 smlouvavý děda nějakou tu kompenzaci přislíbil, nestálo již dohodě a následnému putování nic v cestě. Tedy až na krátký deštík, který jistě zahnala bojovnost našich hobitů a hrozivý plnovous Gandalfův. Potom jsme se tedy vydali na vytouženou pouť. Nesmím zde určitě zapomenout na studnici nápadů, díky níž vznikla valná část programů tohoto dne. Ti z vás, kteří hádají, že jí byla ona věčně ochotná a pomáhající osůbka s téměř nevyčerpatelnou trpělivostí, hádají správně. Ano, byla to Líza. Pár dobrými nápady snad přispěla i moje maličkost. Milí hobiti zde měli za úkol obstarat Gandalfovi důležité vybavení, které budou dozajista všichni potřebovat pro své veliké putování v měsíci červenci. Dnes již se mi onen sobotní den jaksi slévá v jedno velké dobrodružství, v němž naši malí hrdinové cestovali přes daleké lesy, pole, louky a řeky, bojovali s hrozivými provazy a uzli, děravými přikrývkami, nehořlavým dřevem, špinavými kotlíky, neskladnými tornami a vlezlými blechami. Nakonec však zdolali všechny nástrahy a čaroděj tak dostal své vytoužené věci. Pozval pak své pomocníky na malou hostinu, ale hlavně je zlákal k daleko většímu úkolu, který na ně čeká v již se blížícím létě. 28 V sobotu jsme pak stihli ještě odehrát několik her vlajkovou (tradičně na náměstíčku), projít Morijskými doly vstříc báječnému opíkání špekáčků a samozřejmě jít spát, unášeni dalšími příběhy Bilbo Pytlíka. A co nás čekalo v neděli? Vstávání tentokráte v šest. Navzdory jednoduché matematice to nebylo dobře, jelikož se té noci posouval čas a náš spánek tak byl o hodinu oloupen. Čili oproti předchozímu dnu se jednalo o půlhodinové zhoršení. Nezbývalo tak, než uspořádat druhý memoriál. Dál už snad jen v rychlosti – snídaně, kostel, hry, oběd, hry a cesta domů. Závěrečné poděkování patří všem členům vedení, kteří v článku nebyli zmíněni. To jest: Tinťa, Rája, Janka a Šťovík. Děkuji vám za spolupráci a vydařenou akci. Ondar Brigáda roverů v Horní Čermné Náš příběh začal kdesi nad Atlantikem, kde vznikla taková docela obyčejná cyklona. Byla to průměrná tlaková níže, která ale rostla a rostla, až se z ní stal hurikán. Dostal jméno Kyril. A jak si to mašíroval na východ, stála mu najednou v cestě Evropa. To víte, že si z toho Kyril nic nedělal a šel dál Evropa Neevropa. A přímo uprostřed té Evropy, tam co teče potůček mezi lesy a loukami nadělal docela paseku. Proto byla domorodým kmenem Ježků povolána speciální jednotka roverů z Brna, aby se poprala s následky po Kyrilovi. Nechci příliš vyzdvihovat odvahu a udatnost členů naší mise, ale přiznejme si, že mise vyžadovala jistou dávku úsilí, odvahy a úderného nasazení. 29 Na louku uprostřed Evropy s potůčkem a lesy okolo jsme dorazili již legendárními vozy Pistácie a Nataša v tomto osazení: Pistácie (Strejda, Šakal, Šamanka a kapitán vozidla Šťovík) a Nataša (Kecka, Pampa, Verča (s psím doprovodem) a kapitán vozidla Zip). Oba vozy značky Škoda přijely v pořádku na místo v pátek večer. Hned před námi stál důležitý úkol: připravit si večeři a postarat se o obsah několika lahví, který by bylo škoda dovézt z naší mise zpátky do Brna. V tomto prvním úkolu jsme obstáli na jedničku. A když jsme dostatečně poklábosili o všem možném i nemožném, tak jsme šli spát. Ráno jsme se probudili a vylezli ze spacáků. Ti, kteří tyto dvě činnosti zvládli rychle, se stihli nasnídat, pomalejší jedinci si snídani museli odpustit, protože jsme hned ráno šli do akce. Společně s Ježkovými jsme se pustili do práce. Většinou šlo o úklid lesa od spadených stromů a větví. Práce byla jistě velice užitečná, prostě jak říká lidová slovesnost: bylo to nošení dříví z lesa. Během práce jsme si dali dvě přestávky a po skončení 30 jsme přijali pozvání od Ježků k ohni. Dostali jsme výborné pohoštění: buchty od paní Ježkové a čaj či pivo, prostě všechno na co si jen může člověk vzpomenout. A mezi tím se pan Ježek s námi zajímavým vyprávěním podělil o své paměti. Byla to taková idylka jako z Ladova obrázku. Potom jsme se odebrali do tábořiště, kde jsme si zaházeli s talířem. Večer se naše výprava musela rozdělit. Zatímco veterán Pistácie, v současné době již na odpočinku, zůstala s posádkou v Čermné až do neděle, Nataša se svojí posádkou se ještě v sobotu večer vrátila do Brna. A co napsat dál? Mise byla splněna, ale nad Atlantikem dále vznikají tlakové níže a z nich vznikají hurikány a ty budou dál kácet stromy v lesích v údolí u potůčku uprostřed Evropy. Takže až jednou bude potřeba, tak se tam zase sejdeme.☺ Zip PraSe 2008 PraSe je akce pořádaná naším střediskem jakožto poděkování veškerému vedení. Samotný název napovídá, o co se asi jedná. Ano! Jde o PRAcovní SEtkání lidí ze všech oddílů v našem středisku (14., 43. a 70.), kteří se 31 aktivně podílí na jeho chodu. Ale nemusíte se bát. Ti z vás, co za tímto názvem čekali nějaké to opékání kousků vepřového a veselici, nejsou daleko od pravdy☺ I to patří k pracovnímu setkání. Letos na tuto akci bohužel nemohli Čiča (střediskový vůdce) Skřítek (zástupkyně stř. vůdce) a Bětka (výchovný zpravodaj) z důvodu konání sněmu, jehož datum jsme při plánování této akce netušili. Proto jsme se na středisku dohodli, že letos uspořádáme PraSe pouze děkovací. Akci jsme si na starosti vzali já a Šťovík, takže to bylo celé pod křídli našeho oddílu. Později se k nám přidal i Šakal, který poskytl rodinnou chatu v Ochozu u Brna na konání akce. Příprava samotné akce byla sice hektická (netušili byste, kolik práce dá sehnat pořádný gril), ale nakonec se vše bez problémů zvládlo a 11.4. jsme se mohli všichni setkat. Kromě nás tří tam od nás byli ještě: Čvachta, Zip, Ondar, Rája a Strejda. Dále tam byli Jahu, Zbyňa, Lála, Adam a Šimon (pes) ze Slatiny a také Klárka s Ovečkou z Líšně a později dorazili také Pavel a Roman. Kromě samotného pojídání grilovaného masa a zeleniny jsme si prvně trochu zasportovali při společném fotbálku a házení s freesbee. Později během večera se postupně odbourávaly veškeré bariéry a neseděly tam tři hloučky lidí po oddílech, ale debatující skupinky se různě míchaly podle toho, s kým si člověk měl co říct. Večer to byl více než příjemný avšak pro některé z nás (mezi nimi i já) končil příliš brzy. Museli jsme se z různých důvodů v sobotu ráno nacházet již někde jinde, a proto jsme se postupně loučili. Poslední, kdo opustil výbornou partu lidí, která se za jeden večer sblížila, jsem byl já. Bylo zhruba půl jedné a někteří už spali, když jsem za doprovodu Adama a Jahůdky opouštěl ono příjemné 32 místo. Doprovodili mě do Ochozu, odkud jsem již sám pokračoval do Brna. Samotná akce končila v sobotu před obědem. Ráno si pozůstalí☺ ještě zahráli volejbal, uklidili, rozloučili a vrátili se do svých domovů. I když se může zdát, že tato akce byla jen pouhým rozmarem vedení jednotlivých oddílů, tak vězte, že opak je pravdou. Sraz mladých lidí, kteří jsou u svých oddílů většinou krátce a teprve se rozhlížejí ve věcech s vedením spojených, byly rozhovory s ostatními, jim podobnými, mladými lidmi jistě přínosné. Ale rozhodně jsme se bavili i o jiných věcech a důležitou složkou této akce bylo i samotné poznání ostatních, protože právě tito lidé budou v budoucnu (pokud tam již nejsou) členy střediskové rady a budou ji vést. Taktéž bylo pro ostatní jistě příjemné, když jednou někdo nachystal něco pro ně a nemuseli něco oni sami chystat. Přestože letos nebylo PraSe až tak pracovním setkáním, jakým by mohlo být, myslím si, že akce se velice povedla a byla opravdu přínosná. Snad jen škoda, že se nezúčastnili zdaleka všichni členové oddílových rad našeho střediska. Divoch Středisková akce – záznam rozhovoru z ICQ o této akci mezi Škeblou a Áňou Áňa (18:51): Ahoj Škeblo! Tak jak se Ti líbilo na tý střediskový akci??? Mně strašně moc i když jsem musela dřív odjíždět... Škebla (18:55): Ahoj Áni! Mně se to taky moc líbilo. Škebla (18:56): 33 A nevadilo ti, že tam byli lidi i z jiných oddílů?? Áňa (18:58): Tak o tom to bylo, ne? Mně akorát vadilo, že jak jsme tam dojeli, tak tam byla strašná zima a že bysme my holky měly nějak moc místa v tom pidi pokoji... ale jinak program byl skvělej . Škebla (18:59): Mno tak to jsme na tom stejně. Ale zima tam byla furt, což bylo strašný. Jinak program byl dobrej. Áňa (19:01): A jaká ta hra se ti nejvíc líbila? Mně se líbila ta, jak jsme si hrály na mafiány a podřezávali jsme nic netušící oběti kartáčkem na zuby. Teda, ale při téhle hře mě strašně naštval Kari... Škebla (19:04): Mno, mně se taky hodně líbila, ale taky byly krutý ty scénky. Mně by se ti mafiáni líbili víc, kdyby mě tak zle podle a vykutáleně Kari nezabil. Škebla (19:09): Víš přece, jak mě zabil, ne??? Áňa (19:10): Jo, když jsme dělali masky ze sádry a tys ji zrovna měla na obličeji a leželas s ní v jídelně....tudíž jsi nemohla nic udělat na obranu.... Škebla (19:11): Tak mě zabil. 34 Áňa (19:15): Potvorák.... A jak se Ti líbil ten program v sobotu? Taková ta soutěž ve dvojicích? Škebla (19:18): Mno, jo to ušlo, akorát byla strašná zima a vůbec se nám s Krtětem nechtělo. Která ta disciplína se ti nejvíc líbila??? Mně se líbily ty balónky, jak jsme se museli navigovat a propíchnout jeden z určených balónků. Áňa (19:20): Mně se nejvíc líbila ta disciplína u Divocha. Jak si měla na dně prodírkovaný trubky šišku a pomocí vody, kterou jsme tam nalívali, si tu šišku vytáhla. Tam jsme byly s Pomněnkou asi 8x. Áňa (19:59): A jak se ti líbila párty večer v sobotu?? Škebla (21:01): Mno, ta byla úplně úžasná. Hlavně jak jsme se učili ten židovský tanec a to country. Áňa (21:02): Jó! To bylo dobrý! Jak jsme si měli při tom country tanci vyměnit partnery a Kari skončil vedle Kšandy. Škebla (21:03): Jojo, to bylo opravdu vtipný!!! Áňa (21:04): Hm, a co se vlastně dělo v neděli potom co jsem odjela? 35 Škebla (21:08): Tak to se ještě uklízelo (mno znáš to, nuda). Pak byl oběd (ten taky nestál za moc - znáš to - slepené špagety a omáčka). Mno a následoval odchod na vlak a cesta vlakem. Já vystupovala dřív a tak to bylo trošku zajímavý, ale jinak v poho. A co ty? Jaká byla cesta vlakem? Áňa (21:08): Docela fajn Hezky jsem tam usnula a probudila se až v Brně. Tak to jsme zase jednou byly na fajn akci, tak zatím a měj se fanfárově! Škebla (21:10): jojo bylo to tam super a jsem ráda, že jsi tam taky byla, i když ne do konce. MĚJ SE HEZKY!!! Škebla&Áňa Pozn. Red.: Střediskového víkendu ve dnech 18. – 20.4. se zúčastnily oddíly 28.střediska Brána, do kterých patří krom 70.oddílu ještě 14. a 43. Oddíl. Víkend jsme strávili ve vesnici Svitávka a akce se zúčastnilo kolem 40ti lidí. Náš oddíl reprezentovali Venďa, Ucho, Škebla, Áňa, Krtě, Pinokio, Kari, Kšanda, Divoch a Kewin. Ivančena 2008 Soudě podle ohlasů v knize návštěv hospody na samém vrcholu Lysé hory nemá tato největší hora Beskyd o návštěvníky nouzi. Rozhodně nejdelší řadu pro místní kofolu však určitě musíte stát o víkendu, kdy se o kousek níže na Ivančeně koná každý rok setkání skautů z celé republiky při příležitosti nejen svátku sv. Jiří, 36 patrona všech skautů (24.4.), ale také na památku pěti ostravských skautů činných v odboji popravených v tento den nacisty. Kamenná mohyla se každý rok rozrůstá o příspěvky lidí, kteří jsou jen trochu ochotni táhnout ty kamenná kila navíc z domu až nahoru. Náš oddíl je jeden z mála, který si sobotní setkání na Ivančeně každoročně prodlouží na celý víkend, zaprvé proto, že nejsme žádný ořezávátka a vydržíme trochu té noční zimy a nepohodlí, a zadruhé proto, že z Brna by to bylo jen na takový jednodenní výletíček pěkně drahé a skaut je spořivý (a taky většinou chudý student). Cesta do Beskyd je dlouhá, takže člověk aspoň zase jednou našel důvod proč nejít na páteční odpolední vyučování, sraz byl tuším o půl třetí jako vždy. Cesta vlakem byla veselá, taky kvůli tomu, že Čvachta nemohl rozpoznat červenou od zelené a zadek vlaku od předku, takže jsme se s druhou půlkou účastníků setkali až v polovině cesty. Na nádraží ve Frýdlantu nad Ostravicí jsme s údivem zjistili, že návštěvníci Ivančeny hodně omládli (hodně vlčat a světlušek) a po chvíli jsme také zjistili důvod. Výstup na Lysou je s krosnou docela hodně namáhavý, organizátoři proto vymysleli přespání v místní tělocvičně, kde si můžou lidé nechat batohy a ráno vyjít jen tak nalehko. Přiznávám se, že s vyhlídkou neprospané zimomřivé noci v horách se v tu chvíli ze mě trochu ořezávátko stalo, ale bylo velice rychle potlačeno Pískletem a Klárkou, kteří se na mě zatvářili jako na bezpáteřní městskou holku. Mé městské a ořezávátkové Já však bylo zažehnáno až u Velíčku u ohně, kde jsme s Klárkou jedly 37 naprosto delikatesní rohlíky s olivami a potajmu jsme si šly vyčistit zuby vínem. A noc byla taky docela snesitelná. Ráno si někteří z nás optimisticky navlékli kraťasy, ti ostatní normálnější si při pohledu na ně zcela oblohu vyčištěnou navlékli bundy a šlo se. Cestou nahoru nás provázelo veselé štěbetání bezbahotových světlušek, které se nám neustále pletly pod nohy, a já jsem po chvilce měla chuť jejich veselost utnout tím, že bych na ně navlíkla svoji krosnu, aby věděly, co je život. Tento rok se tradiční jednoduchý program (jeden ceremoniál u mohyly) změnil a rozšířil – kromě třech ceremoniálů (organizátoři konečně pochopili, že amplion je slyšet snad ještě míň než normální hlas a rozhodli se množství účastníku rozdělit na více skupin) bylo uspořádáno několik bojovek a her, po cestě nahoru nás přemlouvalo několik skupin, ať si jdeme také zahrát, čemuž jsme statečně odolali a došli šťastně až nahoru. Po půlhodinovém čekání jsme si strategicky stoupli těsně pod řečníka, takže jsem poprvé slyšela (i viděla!), co se tam vlastně děje. Udělovaly se ocenění za zásluhy, měl proslov starosta Junáku José na památku 38 zabitých skautů a tradičně se zpívala česká a slovenská hymna. Takže to bychom měli splněny všechny povinnosti a teď už nás čekala jen zábava. A také nejhorší výstup na Lysou. Který jsme samozřejmě zvládli bez problémů, jen jsem místo štěbetání světlušek byla nucena poslouchat dvě slečny bavící se o tom, jak si člověk může brát krev injekční stříkačkou sám bez pomoci lékaře. Zajímalo by mě, jestli je tam potkám i příští rok, nebo se o to opravdu některá z nich pokusí. Nahoře jsme konečně šťastně mohli také napsat zápis do hospodské kroniky a pak se dvě hodiny jen bezstarostně opalovat. Za tu dobu se Lysá už začala vyprazdňovat, takže jsme se také začali připravovat k odchodu. Při zpáteční cestě se nejdřív ztratil Zip a potom při jeho hledání i já s Pískletem, takže jsme se zase všichni setkali až na místě, kde jsme měli přespat. Kvůli možnému příjezdu policie jsme se však raději přesunuli ještě kousek dál do lesa, kde v sedm hodin začala být pěkná tma, takže se nám nikdo nemůže divit, že o půl desáté (kdy jsme zjistili, že hrát frisbee v lese potmě není nejlepší nápad) jsme už všichni spali. 39 Ráno bylo trochu uspěchané, čekalo nás ještě 10km po silnici kolem potoka a okolo přehrady Šance. Počasí bylo na duben krásné a teplé, jen ta rovná silnice člověka začala po chvíli rozčilovat, přeci jenom, jsme skauti přivyklí na lesy a kopce. :) Poslední kilometr jsme museli utíkat, abychom stihli odjezd vlaku, jinak ale zpáteční cesta proběhla bez problémů. Jen podle mého názoru (a názoru všech žen v kupé:)) rychlík z Ostravy jel nebezpečně rychle a koledoval si o vykolejení, České dráhy by takovéto strašení mladých slečen neměly dovolit. Jen ještě na závěr zmíním, kdo všechno se nezalekl náročnosti a nepohodlí této strastiplné výpravy, samozřejmě jen ti nejzdatnější: Kšanda, Rája, Modráček, Kiki, Štovík, Čvachta, Klárka, Pískle, Bětka. Bětka P. Info o táborech + 70ka ve zkratkách Tábor pro vlčata a světlušky 2008 Rád bych i touto cestou pozval všechny naše vlčata a světlušky na tradiční tábor. Ten se letos bude konat na Vysočině v tábořišti Zubrštejn, nedaleko Řečice - jižně od Nového Města na Moravě. Na táboře bude probíhat celotáborová hra na motivy knihy Hobit. Chceme se hlavně věnovat vlastnímu táboření a s ním spojeným činnostem. Více se zaměříme na výlety do okolí a na koupaliště. Čas budeme věnovat nejen sportu (například olympijským dnem), ale i dalším hrátkám jako třeba stavbě domečků v lese a tak podobně. Tím, že letos nejedeme společně se skauty a 40 skautkami bude mít tábor nejen klidnější atmosféru, ale i program více „ušitý“ na vlčata a světlušky. Organizačními záležitostmi tu nechci otravovat, přijde mi, že jsem se s tím už naotravoval dost ☺. Jen bych rád zdůraznil pořízení skautského kroje na tábor. Chceme, aby každý měl svůj kroj (buď nový, nebo starší po někom). Toto „nakrojení“ chceme podpořit jednak cenou tábora (v loňské výši 1800,-), a také možností zpětného odkoupení kroje, když už bude dětem malý. Kroje chceme nadále více využívat i na akcích přes rok. Více o krojích a další organizační informace sledujte na oddílových stránkách: http://70bo.net Šťovík Milí skauti, skautky a ostatní čtenáři PoSedu! Je mi ctí, že mohu zde na tomto místě uvést tábor skautů a skautek, který se letos uskuteční od 28. 6. do 19. 7. na našem tábořišti v Horní Čermné. Jak už asi víte, proběhne tentokrát bez účasti oddílu světlušek a vlčat, a tudíž v trochu komornějším duchu než tábor minulý (pojede nás asi 30). Za vedení tábora mohu jmenovat: • Poštolku (papírová vůdkyně tábora, spolušéfka CTH) • mě (papírová zástupkyně vůdkyně, koordinátorka a programová síla) • Divocha a Verču (kuchaříčci) • Kewina (spolušéf CTH, řidič) • Čvachtu a Diblu (programové síly) • Martina a Čiču (hospodáři) 41 A co Vás čeká? … akční celotáborová hra, workshopy, sportíky, zábavné večery, puťáček, super atmosféra, fajn lidi, skvělé a nezapomenulné zážitky…a nejen to!… zkrátka vše, co k dobrému táboru patří:) Tak tedy vzhůru vstříc skautským prázninám! MÁTE SE NA CO TĚŠIT!!! Jménem OR sk+sk a táborového týmu - Kiki Roverský tábor Járy Cimrmana Jak již napovídá samotný název článku, letošní roverský tábor bude tématicky zaměřen na život a dílo slavného českého velikána Járy Cimrmana. Někteří však možná doteď vůbec netušili, že v našem oddíle existují i tábory pro starší osazenstvo. Proto si nejprve pojďme v krátkosti přiblížit nedlouhou historii této akce. V Sebrance vznikla před čtyřmi lety tradice roverských táborů, které by se měly pořádat každé dva roky, a to vždy v roce, kdy není OBrok. První roverský tábor se konal právě před čtyřmi lety v Jedlí a prakticky celý byl v režii ústřední dvojice Dan – Strejda. Svým programem připomínal zážitkový kurz, takže není divu, že účastníci si z něj odnesli spoustu nezapomenutelných vzpomínek. Mezi takové rozhodně patří i první roverský slib, který se snad nejen mně hluboce vryl do paměti. V pořadí druhý, a zatím i poslední, tábor proběhl před dvěma roky v Horní Čermné a jeho přípravu si vzali na starost Beruška, Pampa a Strejda. Avšak tentokrát se na programu podílel i každý účastník, který si podle zadání organizátorů předem připravil svůj příspěvek. Režim byl o něco volnější a odpočinkovější, náročnější více na 42 mozek než na svaly, neboť jsme společně hledali další cestu, kudy by se měla Sebranka ubírat. Na předchozí úspěšné ročníky se pokusíme navázat i letošním táborem, který se bude konat v termínu 22.-29.7. v Jindřichovicích u Blatné. Přípravu si vzali tentokrát na starosti Tiška, Dan, Vik a moje maličkost. Tábora se mohou zúčastnit všichni roveři ze sedmdesátých oddílů a rovněž ti, kdo budou v září přecházet ze skautů do vyšší věkové kategorie. Těm, kteří jsou na štíru s časem či dovolenou, a nemůžou si užít celou akci, nabízíme možnost přijet alespoň na prodloužený víkend. Víkendový program bude samozřejmě přizpůsoben tak, aby si i starší roveři přišli na své. Co nás tedy čeká a nemine? Protože rovering značně souvisí s rozšiřováním dosavadních obzorů, tak se i my budeme snažit posunout naše zkušenosti zas o kousek dál. Proto se můžete těšit na nové zážitky, zajímavé hosty, netradiční činnosti a mnoho dalšího. Budeme se neustále bavit, hodně diskutovat, trochu se vzdělávat, občas přemýšlet, často se hýbat, ale i relaxovat. Zkrátka na nás čeká pestrá směsice programů, kde si snad každý najde něco, co je jeho srdci blízké. Kromě toho se chystá i roverský slibový večer, kde by žádný Sebrankovec určitě neměl chybět! Věříme, že se i třetí roverský tábor podaří, a všichni se moc těšíme na týden strávený ve společnosti mladších i starších členů Sebranky! Verča 43 - - - - - Sedmdesátka ve zkratkách Nejstarší člen oddílu… Šťovík (datum narození úmyslně neuvádíme) Počet kluků s dlouhými vlasy… 8 (Liška, Čvachta, Kari, Taz, Martin Z., Ondar, Queeg, Kšanda) Počet varhaníků v oddíle… 1 (Strejda) Nejmladší světluška /vlče: Alžběta Slámová Sedmikráska (* 15. 3. 2000) / Tomáš Studený (*25.12.2001) Nejvyšší hlas v oddíle … Štístko☺ Nejsilnější skautka oddílu… Áňa☺ Počet vyfocených fotek za rok 2006: 5222 Družinový pokřik Jestřábů: Nám déšť zima nevadí, my jsme skauti Jestřábi! Vysoký, vousatý, hubený, hustěhnědovlasý… Šakal☺ Počet vůdců a vůdkyní od vzniku 70. Oddílu… 8 (Ursus,Tinťa, Slávka, Čiča, Kecka, Dan, Šťovík, Kiki) Samotný vznik oddílu… 1990 (holky vznikly o chlup dřív) Internetová adresa 70.oddílu Brno: www.70bo.net Nejmenší a největší budoucí super učitelka… Kiki☺ Počet uspořádaných akcí v roce 2007 všech oddílů: 28 (údaj bude asi trochu nepřesný, protože je brán podle fotek na oddílových stránkách, tudíž je možné, že na nějaké akci nebylo foceno popřípadě fotky nebyly dodány) Největší rodinný klan v 70ce: Michalovi (6) 44 - - - Počet sourozeneckých dvojic,trojic,čtveřic, x-tic (aktivních): 24 Malachovi (Skříťa, Kiki, Ondra), Šobáňovi (Štístko, Modráček, Dan), Hájkovi (Krtě, Poštolka), Sedláčkovi (Rája, Šakal), Michalovi (Líza, Pepino, Filip, Matěj, Pinokio, Liška), Maňákovi (Škebla, Pú, Divoch, Strejda), Szczepanikovi (Fráňa, Sysel), Slámovi (Sedmikráska, Ševčenko), Osvaldovi (Franta, Filip), Ryšaví (Kuba, Picasso), Sochovi (Šošoka, Honza), Rybárikovi (Pady, Víťa) Mlatečkovi (Maruška, Méďa), Priknerovi (Tiška, Twist), Piknovi (Štěpán, Hurvínek), Studení (Hádě, Tomáš), Popelářovi (Sam, Barča, Dag), Prudilovi (Bětka, Bára), Přikrylovi (Julča, Klárka), Zukalovi (David, Martin), Janíkovi (Terka, Hawky), Čvandovi (Ucho, Hvězdička), Nyitraiovi (Kája, Vikys), Bára Podškubková a Prokop Holý (Bára, Šýdlo) Počet registrovaných členů u oddílů (S+V+vedení, S+S+vedení, R+R): 21vlčat/7světlušek/8vedení + 1neregistrovaný, 9skautek/12skautů/6vedení, 26 roverů Celkový počet členů všech oddílů: 76 Oddíly tvořící naše středisko (28. Středisko Brána): 14 – Líšeň, 43 – Slatina, 70 – Brno- střed Celkový počet fotek na oddílových stránkách: 17229 Tábořiště patřící našemu oddílu: Horní Čermná (Orlické hory) Sídlo naší klubovny: Pellicova 6 Společné tábory S+V a S+S: 2003 – Lučice, 2007 – Horní Čermná 45 - Tradiční charitativní akce, na kterých s e podílí 70ka: Kapka, Květinový den Nejvyšší postava uplynulé historie oddílu: Čiča (konečky vlasů se dotýká hranice 2m = 200cm) Jméno střediskového automobilu: Nataša (modrý Forman) Nejkratší/nejdelší přezdívka: Pú – Šimon Maňák/Sedmikráska – Alžběta Slámová Zvířecí přezdívky v oddíle: Šakal, Liška, Sysel, Méďa, Krtě, Poštolka, Hádě, Zip, Pú, Šýdlo, Vlki, Divoch☺ * pokud jsem někoho zapomněl započítat do statistiky či jsem někde napsal nesprávný údaj, omlouvám se.Kewin Pro milovníky sportu Tento článek je věnovaný speciálně panu doktoru Slámovi. Ušatý pohár letos skončí na půdě Anglie Ve středu večer se zrak každého fotbalového fandy upře do daleké Moskvy, protože na zdejším stadionu se rozhodne o tom, komu připadne prestižní trofej pro vítěze Ligy mistrů. Letošním ročníkem se nejdále prokousali anglické velkokluby Chelsea a Manchester. Proto i letos má naše vlast ve hře svého zástupce v podobě Petra Čecha, který hájí branku Chelsea a určitě se nám ukáže ve vší kráse se svojí slušivou, černou „helmou“, kterou byl donucen nasadit na svoji hlavu po srážce s kolenem Stephana Hunta na podzim roku 2006, aby jeho hlava byla v bezpečí a nehrozilo obdobné 46 zranění. Na druhé straně se bude spoléhat na rychlého nenasytného gólového otesánka Christiana Ronalda, který v této sezóně nastřílel neuvěřitelných 41 branek a ještě nemá dost. Pro oba týmy je to velká událost, protože Chelsea ve finále Ligy mistrů ještě nikdy nebyla a Manchester se do něj naposledy podíval v roce 1999, kdy v nádherném utkání famózním závěrem vyfoukl titul Bayernu Mnichov. Ten ještě v 90. minutě vedl 1:0, ale během tří minut nastaveného času Manchester spasili Ole-Gunnar Solskjaer a veterán Teddy Sheringham. Ale po krátkém úvodu se pojďme vrátit na start ročníku 2007/08, protože na jeho počátku se po delší odmlce objevil český celek. A nebyla to Sparta, která zatím jako doposud jediná okusila, jak chutná miliónová soutěž. Druhým týmem z České republiky, kterému se toto poštěstilo, se stala Slávia, která překvapivě přešla v 3. předkole přes favorizovaný Ajax Amsterdam. V základní skupině svedla boje s anglickým Arsenalem, španělskou Sevillou a rumunskou Steaua Bukurešť. Hned v premiérovém střetnutí Slávia pocítila, jaké to je vyhrát utkání v Lize mistrů, když na svém hřišti porazila Steaua 2:1. Po porážce 4:2 na půdě španělského celku Slávia okusila i to, jaké je to dostat v Lize mistrů pořádnou lekci, když si z Arsenalu odvezla výprask 7:0. Ale to byl víceméně jediný zkrat nováčka této soutěže. Odvetná utkání přinesla senzační remízu s Arsenalem 0:0, důležitou remízu s Steaua 1:1, kterou si český tým pojistil konečnou třetí příčku v tabulce a postup do poháru U.E.F.A., a působení v Lize mistrů zakončila porážkou 0:3 na svém stadionu se Sevillou. Řekl bych, že 47 se český fotbal díky Slávii neměl na evropské scéně za co stydět. Již bez české účasti soutěž pokračovala dál a rozhořely se osmifinálové boje mezi 16 týmy. Čtyřmi týmy z Anglie, třemi ze Španělska, třemi z Itálie a po jednom zástupci měly státy Skotska, Francie, Portugalska, Německa, Turecka a Řecka. AS Řím si překvapivě poradilo s Realem Madrid, pro kterého bylo vyřazení v této fázi velikým zklamáním (získaný titul ve španělské lize je ale slušnou náplasti na tuto ránu) a Fenerbahce Istanbul při své premiérové účasti v osmifinále této soutěže nečekaně utnulo účinkování Seville. Ze španělské potápějící se lodě se zachránila pouze Barcelona, která přešla přes Celtic Glasgow. Anglický čtyřlístek nepřišel ani o jeden lístek a poslal domu čtveřici Olympique Lyon, Inter Milán, posledního držitele trofeje AC Milán a Olympiakos Pireus. Posledním postupujícím týmem bylo Schalke 04, které porazilo Porto. Anglický čtyřlístek se musel rozpadnout, protože další kolo svedlo proti sobě Liverpool s Arsenalem a postup obou týmu není jednoduše možný. Šťastnějším z dvojice se nakonec stal Liverpool, který uhrál na půdě Arsenalu remízu 1:1 a v odvetném zápase v nádherné přestřelce rozhodl necitlivě odpískaný pokutový kop, který proměnil kapitán Liverpoolu Steven Gerrard. Za Arsenal bohužel nenastoupil Tomáš Rosický, který druhou polovinu sezóny promarodil. V dresu Liverpoolu se ukázala v dobrém světle vycházející defenzivní hvězda Slovák Škrt’el. Pikantním soubojem bylo střetnutí Manchesteru s AS Řím. V loňském ročníku totiž italský velkoklub 48 dostal na věhlasném stadionu Old Trafford výprask 7:1 a se soutěží se rozloučil dosti nedůstojně. Takže měl anglickému celku co vracet. Budou si ale muset počkat na další příležitost, protože Manchester přes AS prošel bez inkasované branky. Velice sympatickým výkonem se ve čtvrtfinále blýsklo Schalke 04, přesto se nakonec z postupu radovala Barcelona. Senzační pouť Fenerbahce razantně ukončila Chelsea. Dále postoupila Barcelona, obklopena ze všech stran Angličany. Tváří v tvář pak měla svést boj proti Manchesteru, který se v tomto roce prezentuje pohlednou hrou, střílí branky a v defenzivě často hraje na nulu. Celky Liverpoolu a Chelsea musely svést bratrovražedný souboj. Kdo čekal pohledné představení plné branek a pořádného fotbalu od dvojice Manchester – Barcelona, musel být zklamán. První zápas bez jediného gólu. Kdo ví, jak by se vyvíjel zápas, kdyby Christiano Ronaldo v úvodu utkání proměnil pokutový kop? Druhý zápas už byl pohlednější, ale jediný, kdo zachránil aspoň trochu čest střelců, byl zkušený Paul Scholes z Manchesteru. Z druhého tábora jen nečinně přihlíželi takoví „shootéři“ jako Samuel Etoo, Thiery Henry, technik Lionel Messi či ještě 17letý velice talentovaný chlapeček Bojan Krkič. Od druhé semifinálové dvojice se moc pěkný fotbal nečekal, protože když se utkaly tyto dva celky v semifinále ročníků 2005 a 2007, viděli diváci pouhé 3branky ze čtyř utkání a zápasy byly hodně defenzivně laděné a nepříliš pohledné. Ale opak byl pravdou. Oba celky přišly s ofenzivnějším pojetím a oko diváka vidělo hned 7 branek ve dvou střetnutích a pěkný fotbal. Historie se přepisovala i z toho důvodu, že postupujícím nebyl letos Liverpool, ale v modrých dresech oděná 49 Chelsea. Smolným hrdinou byl Nor Riise, který v prvním utkání na Anfield Road (stadion Liverpoolu) nasměroval v nastaveném čase míč do vlastní sítě a tím daroval Chelsea do odvety velmi nadějný výsledek 1:1. Odveta dospěla do prodloužení, kdy v základní části vyrovnával za Liverpool kanonýr Fernando Torres. Prodloužení ale „Reds“ nezvládli a inkasovali dvě branky. Druhou branku v utkání vstřelil Didier Drogba. Třetí gólovou radost způsobil proměněný pokutový kop Franka Lamparda, který svůj gól věnoval nedávno zesnulé matce se slzami v očích. Za hosty pak už jen kosmeticky upravil Ryan Babel, který nachytal Petra Čecha v nedbalkách. Kdo se bude radovat ve středu ve večerních hodinách ze zisku nádherné trofeje? Uspěje letitý stratég Manchesteru sir Alex Ferguson nebo se rozloučí Avram Grant vítězně jako trenér Chelsea? Velezkušený Van der Saar nebo ve středních letech chytající Petr Čech? Kouzelník Christiano Ronaldo či srdce Chelsea Frank Lampard? Wayne Rooney nebo Didier Drogba? A konečně kapitáni John Terry nebo Rio Ferdinand? To jsou zatím hádanky, která nemají správné řešení. Doufejme ale, že to bude pěkné utkání a vyhraje ten lepší a utkání proběhne v duchu fair-play. * Výsledek finálového utkání byl znám až po uzávěrce☺ Kewin 50 Zábava O zábavu do tohoto čísla se tradičně postaral Kšanda Synáček se ptá: "Tatínku, je Tichý oceán opravdu celý den tichý?" "Prosím Tě zeptej se mě na něco chytřejšího." "Tak tedy: na co zemřelo Mrtvé moře?" "Pane vrchní, dal bych si biftek." "Nemáme." "Tak řízek." "Nemáme." "Tak omeletu." "Také nemáme." "V tom případě mi podejte můj kabát." "Bohužel, ten už také nemáme!" Tři nejnebezpečnější lidé 1. Programátor, který drží v ruce pájku. 2. Technik, který dělá změnu v programu. 3. Uživatel, který dostal nápad. Pepíček zavolá do řeznictví a ptá se: "Máte prasečí ouška?" "Ano, máme." "A máte prasečí nos?" "Ano, máme." "A prasečí ocásek?" "Ano, máme." "A máte taky telecí kopýtka?" "Ano, ta také máme." 51 "Pepíček: "No, vy ale musíte vypadat!" Proč Bůh stvořil blondýnky? Protože ovce Vám nepřinese pivo z lednice. A proč Bůh stvořil brunetky? Protože blondýnka taky ne. Víte, že? ... že v ČR hrozí Viktoru Koženému 12 let vězení, v USA 150 let? ... že Moskva má desetkrát více obyvatel než Praha, ale rozkládá se pouze na ploše dvakrát tak větší? Denně zkolabuje doprava asi na 650 místech. ... že Hitler zastával minimálně 72 nejvyšších státních funkcí? ... že na přelomu 14. a 15. století bylo nejbohatší evropskou zemí Burgundsko, pak Aragonie, pak s velkým odstupem až Anglie, Francie, Benátky, Bretaň a další...? ...že Vlasy Che Guevary byly prodány v aukci za 119000$? ZÁKAZ CHLEBA. Tady jsou důvody proč by se tento zákon měl u poslanců prosadit: 1. Je nesporné, že 99% všech násilníků a vrahů konzumuje chléb!!! 2. Většina konzumentů chleba nedokáže odlišit závažná vědecká fakta od nesmyslných statistických blábolů 3. Malé děti a novorozenci se mohou chlebem zadusit 4. Chléb je velmi často jen přestupní stanicí ke 52 konzumaci TVRDÝCH potravin - salám, máslo,... 5. Chléb je prokazatelně návykovou potravinou. Osoba, které několik dnů podáváme pouze vodu dříve či později bude o chléb prosit. (Velmi podobné stavy u těžkých narkomanů.) 6. Chléb s vodou v teple kvasí - je možno z něj destilovat alkohol (únik spotřební daně) 7. Chléb je velmi nebezpečná zbraň - pokud ztvrdlý bochník pustíme z 2 patra na dětské pískoviště, může to mít smrtelné účinky 8. Ve věznici se z chleba a zubní pasty dělají hrací kostky - velmi negativní vliv na morálku odsouzených 9. Je vědecky dokázáno, že množství větší než malé udusí myš. V domácnostech se konzumuje běžně několik kilogramů chleba týdně!!! 10. 96 % všech autonehod mají na svědomí osoby, které 24 hodin před jízdou jedli chléb!!! Myslím, že uvedené body jsou natolik závažná fakta, která musí parlament ČR přesvědčit o zákonu, který navždy zakáže tuto potravinu. Pak se zákonodárci můžou pustit třeba do zákazu vody. Zajímá vás jak by básničku Šla Nanynka do zelí napsali různí básníci? Pro toto číslo je to: Vladimír Majakovský Ratata bum hromy třeskly, Nanda se pro večeři krade. 53 Loupežník v zelí drzý, smělý, na ni tam číhá. Tma je všude. Rozlámal košík. Rozkop jak smetí. Přes pole zleva levá levá Krasnoarmějci letí. Přilehnou k líčku na políčku, zadrhnou kulaku kol hrdla smyčku. Za všechny, za Rus, za Revoluci. Za krásu dychtivou bubnujte kluci. Kdo je tu pánem, kdo tady velí? komisař rudý rozkročen v zelí. 54 A na konec se tradičně zasmějeme s Garfieldem☺ A dva bonusy na koneckonoucí! Foto Martin: Najdi v džungli všechno živé☺ (Volejbalový víkend roverů) Foto Kšanda: Terka:„Zrcadlo, zrcadlo, řekni, kdo je nejkrásnější?“ Zrcadlo: „Nejsem zrcadlo, ale pánvička.“☺ (Akce Sk&Sk s R&R) 55 Co říci závěrem? Toto číslo jsem si vzal pod svá křídla právě já. Udělat takový časopis plný písmenek a obrázků je docela prácička. Naštěstí jsem se na ni nepodílel sám. Proto musím poděkovat všem, kteří do tohoto čísla přispěli článkem či fotografií, dobrou radou či nápadem a můžou za to, že vůbec tento díl vyšel. Speciálně děkuji těm, u kterých se nakonec bude tento plátek tisknout. Za vizuální nedokonalosti a chyby beru plnou odpovědnost, proto své kritiky směřujte kdyžtak na mě a ne na ty, co nějakým článkem přispěli či jinak pomohli. Všechny články jsem docela dostkrát pročetl a řekl bych, že i když je toho povícero, tak jde o zajímavé věci a stojí za to nad těmito řádky strávit nějaký ten čas. Ještě jednou všem, co přispěli, děkuji, protože si jejich práce nesmírně vážím. A na konec všech konců doufám, že jste si příjemně početli a našli minimum gramatických chyb a snad jste se u toho dobře bavili. Nyní už je to úplně vše. Kewin 56