Posed 6 - Speculator scriptor

Komentáře

Transkript

Posed 6 - Speculator scriptor
1
Obsah
Pohled rodiče na náš oddíl
Akce S&V, Sk&Sk, R&R
Info o táborech + 70ka ve zkratkách
Pro milovníky sportu
Zábava
2
3-5
6 - 40
40-46
46-50
51-55
Pohled rodiče na náš oddíl
Pozn.red.: S tímto zajímavým nápadem přišla
Poštolka a já si řekl, že by bylo více než dobré jej
zrealizovat. Proto jsem oslovil paní Kateřinu
Szczepanikovou, která své dvě děti (skauta Sysla a vlče
Fráňu) svěřila právě do našeho oddílu, která moji prosbu
vřele přijala a slíbila, že se s námi podělí o pocity její
rodiny. A zde je výsledek její práce.
O skautech jsem poprvé slyšela, když jsem se
procházela se svým tehdy čtyřletým synem v Lužánkách.
Jedna maminka mi vyprávěla, že tihle skauti nejsou
špatní, ale chtějí, aby s nimi děti každou sobotu jezdily
někam na výlet. Opravdu KAŽDOU sobotu? Ano,
musejí. To mne vyděsilo. Svěřit svůj drahocenný poklad
každý týden někomu cizímu? Podrobit vzácný rodinný
čas diktátu skautingu? Nikdy!
Když mi po čase přítelkyně Petra Michalová
řekla, že jejich pět dětí chodí do skautu a to šesté se do
něj těší, zaujalo mne to. Petře důvěřuji. Co tam děti
dělají? Chodí na schůzky, jezdí na tábor. A taky na jarní
prázdniny. To tam lyžují? Lyžují. A musejí každou
sobotu… ne?!?
Líbilo se mi, že Petřini kluci mají svou smečku, partu, do
které patří. Zatoužila jsem, aby i můj syn vyrůstal a
dospíval spolu s ostatními dětmi. To ho uchrání před
spoustou neřestí, ne?
Manžel byl nejdřív proti. Syn do skautu? To bude
nosit uniformu? A mít přezdívku? Jsem proti jakékoliv
polovojenské organizaci. Dítě musí myslet samostatně.
Naštěstí se nám v té době narodil druhý syn a já
neměla čas doprovázet toho staršího neustále na hřiště
3
nebo do parku. Protože školní kamarádství se přes
zazvonění nepřehoupla, začali jsme do skautu chodit na
zkoušku. Opatrně. Velice rychle bylo jasné, že spoustu
zábavy, která tam děti čeká, jim rodiče opravdu
nepřipraví. A pak první tábor. Spousta srdceryvných
pohledů ode mě a jednoduše spokojených od syna.
Návrat s komplet nepoužitým spodním prádlem – nemohl
jsem ho v kufru najít. Ale velká radost z vlastní
samostatnosti, spousta výrobků, diplomů a zážitků.
Zjišťuji, že zprávy o táboře jsou dvojího druhu: pro
tatínka a dědečka drsné a pochvalné, pro maminku
sebelítostivé. Není mi jasné, zda Prokop pojede příští rok
zase, nějak mi ty nesouvislé zprávy a roztodivné zážitky
nezapadají jasně do sebe. Za deset měsíců se obezřetně
ptám – pojedeš na tábor? První odpověď je ano a už u ní
zůstane. Jede dokonce i kamarád. Vracejí se opálení,
zocelení, plní zážitků. Dál už to jde rychle, třetí tábor,
čtvrtý a ten už i s bráškou. Mám cestu do Orlických hor.
Vidím Sysla, jak myje v kuchyni broskve. Je jich
spousta, doma by brblal. Tváří se jako by nic. Říká, že
jen co dodělá práci, přijde. Výborně. Před obědem skauti
sborem zpívají, je to zážitek. A gastronomický vzápětí
taky, chutná mi a přidávám si. Nejvíc se mi líbí, jak se
děti samy obsluhují, každý si bere vlastní ešus a příbor a
řadí se do fronty. Já nemusím, mí synové o mě pečují. Po
jídle mi běží umýt ešus. Fráňa je táborem nadšený.
Červený a schvácený, kdyby se po obědě prospal, tak by
vydržel i druhý týden pobytu, ale je mi jasné, že nemůže
nehrát se Ševčenkem v odpoledním klidu fotbal. Až ti
bude sedm, tak tady můžeš zůstat celou dobu. V druhé
části tábora Sysel skládá slib. Na fotografii u velkého
ohně se tváří vážně a slavnostně. Poslední, třetí týden
4
zůstává v Horní Čermné spolu se skauty. Noční pochod,
nad ránem mikrospánek na autobusové zastávce a
následný pád z lavičky patří k jeho největším a nejlepším
zážitkům. Vstup mezi velké byl pro Sysla i pro nás rodiče
pravým požehnáním. I schůzky jsou teď zase zábavné.
Sysel nás překvapuje zprávami o návštěvě výstavy nebo
čajovny.
Nejkrásnější chvíle jsem se skauty prožila loni na
Blažkově. Program byl výborně promyšlený a nanejvýš
zábavný. Jídlo vynikající. Takovou rýžovou kaši
s ovocem neumím. Ani jsme tolik nemrzli. Večer jsme se
s manželem hřáli u ohně a spolu s ostatními rodiči
zpívali, že „hříchy tvý na sebe jeden vzal“. A „hlavu
těžkou“ jsme tolik neměli.
Roveři na počítači předvedli svou prezentaci a my
si přáli, aby naše děti, až vyrostou, mohly prožívat
podobné společenství.
Na Blažkově bylo krásně, svítilo slunce a bylo
slyšet padající listí. Cestou na vlak jsem zjistila, že skauti
hodně rychle chodí. Takhle hbitě jsem pár kilometrů ještě
nešla.
V únoru jsem dostávala dobré zprávy o našem
prvňákovi Fráňovi, který sjížděl kopec Žalý
v Krkonoších. V duchu jsem sdílela jeho nadšení a
věděla jsem, že se mu na jarákách líbí.
Jestli se naše děti nyní nezúčastní nějaké sobotní
akce, není to proto, že je doma nechceme pustit. Naopak,
vyhlížíme všechny výlety a těm, kdo se jim věnují, jsme
vděční.
Kateřina Szczepaniková
5
Akce S&V, Sk&Sk, R&R
Tato sekce je poměrně obsáhlejší,
protože některé články, které měly vyjít v bohužel
nevyšlém minulém čísle, se objeví zde, protože by byla
dle mého názoru škoda, kdyby práce oněch psavců přišla
vniveč a nespatřila světlo světa.
Sebrankovský Silvestr v Selešce 28.12.2007 – 1.1.2008
Po loňské Železné Rudě si letos Sebranka na
Silvestr vyjela opět do vzdálených koutů naší republiky.
Tentokrát k Liberci na skautskou základnu Seleška
v lesích u německých hranic nedaleko Jablonného
v podještědí.
Zase to vypadalo, že nebude sníh, tak si většina
osazenstva nevzala žádné zimní sportovní náčiní. Pár
nadšenců si vzalo běžky a jiná skupina nadšenců zase
brusle a hokejky.
Zatímco Martin s Kewem a Tiškou jeli s věcma
autem, ostatní se trmáceli nekonečnou dobu vlakem.
Když jsme konečně vystoupili v Jablonném v podještědí
(dále nazývaném Jablonec) zbývala nám asi hodina do
odjezdu autobusu a tak jsme se rozprchli na prohlídku
města. Nakonec jsme ještě se Strejdou zašli do nádražní
putyky, kde jsme se hned dali do řeči s místníma
borcama a zjistili jsme, že místní hrají v nedalekých
Petrovicích každý den hokej zhruba od dvou odpoledne.
Hned jsme se tedy domluvili, že se druhý den zastavíme.
Pak jsme se všichni sešli na autobusové zastávce,
načež nám autobus ujel, protože jel z jiné zastávky.
Nikdo radostí zrovna neskákal, nicméně jsme vyrazili
pěšky k našemu asi 7km vzdálenému cíli, na mapě
6
označeného uprostřed lesů jako „Na šestce“. Dorazili
jsme skoro všichni před soumrakem, jen vyjma Písklete a
holek Prudilovic, kteří se neomylně ztratili a prochodili
široké okolí v oblouku bezpečně se vyhýbajícímu naší
základně. Když i tyto promrzlé zbloudilce nakonec
zachránil Martin s autem, všichni jsme se ubytovali
v neméně promrzlé základně Seleška. Po celou dobu
našeho pobytu téměř všude panovala odporná zima, za
zmínku stojí zejména krb ve společenské místnosti. Ten
snad popíral fyzikální zákony, když v něm hořící oheň
své okolí spíše chladil, než ohříval.
V sobotu 29.12. jsme vyrazili na výlet na
nedalekou rozhlednu, již na německé straně hranic. Jak
již bývá typické, i německé rozhledny jsou povětšinou na
kopcích, takže i nyní jsme museli vylézt na jeden
z kopců. V té výšce už byl všude sníh a vypadalo to tam
opravdu jako v zimě. Cestou zpět Pískle s Kewem blbli
ve sněhu, přičemž „si“ Mucha zlomil klíční kost. A tak
měl Martin s autem opět postaráno o zábavu, když pak po
návratu jeli k doktorovi do Liberce. Bruslařská skupina
(Strejda, Divoch, Kewin (pozn.red.:Kewin tam být
nemohl, protože byl s Muchou v nemocnici), Šťovík a
Šakal) ještě stihla odpoledne vyrazit na místní hokejový
turnaj.
A
parádně jsme
si s místníma
zahráli.
Další
dny našeho
pobytu
probíhaly
v podobném
7
stylu. Někdo se vypravil na výlet k německé zřícenině
kláštera, někdo vyrazil na běžkařský výlet, další na výlet
do aquaparku v Liberci, hokejisti šli na super hokej,
stavěli jsme sněhuláky a sněhové zátarasy „pro Martina“.
Po večerech se konal lehký program. Za zmínku
stojí sebezpytný dotazník od Kiki, kdy se podle odpovědí
tipovalo o koho, že se asi jedná. Velmi příjemné
(obzvlášť po hokeji) byly i masáže pod vedením Tišky (i
když mě masíroval Strejda ☺). Velice zajímavý byl i
„videostop“ Vlkiho a Martina. Skupinka filmových
outsiderů, ve které jsem samozřejmě nemohl chybět já a
Šakal, nevěděla skoro nic, jen Vesmírnou Odysseu jsme
identifikovali naprosto bezpečně i s rokem a režisérem.
Krom těchto programů se promítaly na dataprojektoru
filmy, hrálo se UNO a další podobné hry, mariáš
nevyjímaje. K tomu všemu jsme měli i „černé kouzlo“,
které s velkým sebeobětováním zajistil Mucha, a tak jsme
i „kouzlili“ ačkoli byla všem pořád zima.
Na silvestrovský večer jsme si dali slavnostnější
večeři, po vzoru vánočních zvyků jsme pouštěli lodičky
ze skořápky se svíčkou. Po lese jsme pak posbírali i
nějaké dárky a rozdali jsme si novoroční přáníčka.
Půlnoční přípitek
proběhl
venku
před chatou a
nemohla chybět
ani
česká
a
skautská hymna.
Poté jsme hráli
hry
a
kecali
dlouho do noci,
někteří dokonce
8
až dlouho do rána.
Ráno jsme však museli vstávat, pouklízet
základnu a sbalit se na cestu domů. Vlak nám jel nějak
kolem jedné hodiny a tak jsme kolem desáté museli
vyrazit. Cesta na nádraží vcelku příjemně uběhla, o to víc
se pak vlekla následná cesta vlakem přes Liberec. Ačkoli
mnozí cestou spali, podařilo se nám dojet do Brna a
dokonce jsme i všichni stihli v Brně vystoupit. To už se
však dávno psal rok 2008.
Šťovík
Jaráky 2008 světlušek a vlčat
Po nekonečném počítání dětí jsme dospěli
k názoru, že víc už jich prostě být nemůže. Jen s obdivem
jsme přihlíželi, jak se třímetrová hromada lyží, hůlek,
batohů, igelitek, lyžáků a jídla vešla do Tiňťova přívěsu.
Ještěže se cesta mezi parkovištěm u Tesca a nádražím
obešla bez ztrát. V prvním vlaku jsme si užívali komfortu
tak, jak nám ho České dráhy nabídly. Seděli jsme a byli
spokojení. Ve druhém vlaku se situace radikálně zhoršila,
někteří málem vypadli. Ve třetím se vše obrátilo
k lepšímu a málem měla celá cesta šťastný konec. Škoda,
že jsme tímto vlakem jeli jen 4 minuty.
V cíli nás přivítal super skaut. Ukázal nám celý
klubovnový komplex, který se na příštích sedm dní stal
naším útočištěm s plným vybavením (měli i šestihranné
struhadlo), a to za velmi malý finanční obnos.
V celé Pace jsme nalezli 600 ± 2,5 m2 sněhu,
který se rozprostíral na sjezdovce uprostřed města.
Vzhlíželi jsme k ní až s nábožnou úctou a pravidelně,
každý den, se tam část z nás vydávala, aby načerpali další
9
zkušenosti ze světa lyžování (ve dvou případech
snowboardingu).
Velký úspěch sklidila návštěva aquaparku
v Jičíně, kam se většina vydala trávit středeční den.
Lyžovat se nám zrovna nechtělo. A když jsme se vrátili,
čekaly na nás palačinky, které nás příjemně překvapily.
V pátek jsme se vydali na odvážnou výpravu směr
Krumburk, který nás lákal po celý čas. Rázně jsme
vyrazili vpřed, ni kroku zpět. Někteří z nás si sáhli až na
samé dno. Zmrzlí a zkřehlí jsme dokázali jít jen díky
vidině suchého příbytku a teplé večeře. Nadopováni
čokoládou a kaloriemi jsme se šťastně navrátili.
V sobotu jsme k údivu všech proměnili naše
útulné místnůstky stylu „smrádek, ale teploučko“ na
ukázkové místnosti kluboven skautů, skautek, vlčat a
oldskautek.
Míra našeho vyčerpání se zrcadlila v rychlosti, s
jakou jsme usínali ve vlaku cestou domů.
Vždy něco zůstane a ani tyto jaráky nebyly
výjimkou. A nezůstaly nám jen vzpomínky. (Asi takhle
jsme se cítili od soboty do soboty: „jhizxkjny vweik
goblin jtybkusku, vdbhblihnyudrttn b cv kjlf mn.“
S drobnými přestávkami na film nebo „High five.“)
A pár slov nakonec: kremrole, fuj, bžm a haraburdí ...
Lízátko & Rája
Jaráky S+S aneb dojíždění za sněhem
Jako v celé naší malé republice byl nedostatek
sněhu, tak ani Horní Čermná a její okolí nebyla
výjimkou. Ale o sněhových podmínkách se dnes můžete
dozvědět z mnoha zdrojů, takže přejdu přímo na věc.
10
Vlaková četa byla vzorná a sešla se včas. Kdežto
automobilová četa vinou řidiče nabrala hned v úvodu
akce zpoždění. Nicméně to nemělo žádné drastické
následky a chvíli po desáté hodině se Zrzečka zjevila
skautskému světu před budovou hlavního nádraží. Na
zahrádku jsem zasadil několik párů běžek a sjezdovek a
hurá na hory!
Spolujezdec
Divoch si udělal na
sedadle vedle řidiče
pohodlí a celou
cestu mě lákal po
domácku
připravenými toasty.
Cesta
ubíhala
kilometr
po
kilometru
pěkně
svižně za doprovodu
nejrůznějších písniček, které nezpíval Divoch ani já, ale
rádio☺. Za pár hodin jsme dojeli na faru v Čermné,
vyložili věci a už pelášili do Jablonného, kde jsme měli
ulehčit vlakojezdcům o těžké batohy, které si s sebou
museli vláčet.
Zatímco já a Divoch jsme se z auta kochali
nezasněženým okolím Horní Čermné a mimo jiné byli
zjistit sněhové podmínky v nedalekých Čenkovicích, tak
se ostatní vydali pěšmo na faru. Po cestě našli něco velice
zajímavého. Hrob zlatokopa! Ano, z letošní
celojarákovky jsme dostali „Zlatou horečku“ a zlato pro
nás hrálo prim.
Vznikly tři zlatokopecké skupiny a každá se
připojila k jednomu zkušenému zlatokopovi. Zkušené
11
zlatokopky Dibla a Kajá a zkušený zlatokop Šťovík,
každý z nich zvolil jinou trasu, po které se vydali do tepla
přechodného domova. A čas od času narazili na nějakou
šifru, kterou bystře vyluštili.
Když už se zdálo, že si Zrzečka po náročném dni
na čtyřech kolech odpočine, tak přišel zajímavý telefonát.
Kája se svojí skupinkou nějakým záhadným způsobem
zabloudila až do „naprostojinýmsměrem“ Výprachtic a
jelikož byla tma a Výprachtice jsou od Čermné docela
daleko, vyrazil jsem pro ně a dovezl je živé, zdravé, ale
zmrzlé na faru.
Večer jsme strávili všichni společně. THČ
(Televize Horní Čermná) nám zrekapitulovala uplynulý
den, zazněl i příběh na zamyšlení a několik nestárnoucích
songů s kytarou a
šlo se na kutě.
Nedělní
den
jsme
po
obvyklých
činnostech
zahájili kostelem.
Po něm jsem si
s Divochem
odskočil
do
Olešnice
na
sjezdovku, při té příležitosti vyměnil lyže a na zpáteční
cestě jsme ve Svitavách provedli menší nákup.
Odpoledne jsme podnikli výlet na zimní tábořiště bez
sněhu se skoro zamrzlým potokem a zavzpomínali na
letní tábor. Po návratu zlatokopové našli obrovskou
zlatou žílu a vytěžili mnoho zlata. Pak je navštívil
zoufalý farář a prosil je o příspěvek na stavbu kostela.
12
Nebojte, neodešel s prázdnou. Večer se nesl v duchu
THČ, příběhu na zamyšlení a dalších aktivit, než již
podruhé zazněla naše „večerka“ a ulehli jsme do spacáků.
Pondělní vstávání bylo velmi kruté! Již v 6:00 to
začalo na faře žít
a tóny zvolené
písně už tahaly
všechny
ze
spacáků. Většina
ještě
v bezvědomí do
sebe
nacpala
tu
nějakou
snídani, popadla
svačinu a lyže a
před sedmou hodinou už jsme všichni stáli na zastávce a
čekali na autobus do Čenkovic. V Čenkovicích jsme se
rozdělili na sjezdaře a běžkaře. Já jsem dostal pod svá
křídla na starosti snowboardaře Modráčka a sjezdaře
Kariho a celý den jsme sjížděli dobře upravenou
sjezdovku jako draci. Běžkaři si údajně také dobře
zajezdili, až na Daga, kterému se začala loupat podrážka
z boty a nebyl schopen běžkovat. Tak se aspoň prošel☺.
V tento den nás bohužel opustili Kája a Šťovík, kteří nám
dělali společnost jen na prodloužený víkend.
Večer se celojarákovka zamotala, protože zkušení
zlatokopové byli ve skutečnosti zrádci a všechno zlato
ukradli. Skupinky měly na výběr buď zrádce
pronásledovat a zkusit je chytit, nebo si najít práci, za
kterou dostanou zaplaceno. Podvodníky bohužel
nechytili, ale alespoň na svém pronásledování pomohli
13
žížnivému. Naštěstí si všichni vydělali dostatek peněz na
přežití a mohli jít s klidem v duši spát.
Ve stylu starého, dobrého šlágru Everybody od
Backstreet boys jsme odstartovali další den (tato píseň se
stala opravdovým hitem jaráků). V plánu byla celodenní
túra na Boudu. Vlakem jsme se svezli do Mladkova,
odkud začal náš výšlap. Stoupali jsme zasněženou
krajinou vzhůru a sem tam si zahráli nějakou hru, aby
nám nebyla zima a nenudili se. Z ničeho nic vypukl boj o
nejlepší
pozemky.
Katastrální
úřad
se
nacházel
na
Boudě.
Skupinka,
která
tam
doběhla
první,
měla
největší výběr pozemku.
Během
závodu
byl
zachráněn život raněnému
člověku. Po skončení
tohoto závodu odstartoval
další závod, protože jsme
spěchali na vlak a na 6km
jsme měli necelou hodinu.
Od
mnoha
z nás,
především těch mladších,
to byl opravdu heroický výkon a nebyl zbytečný, protože
ten vlak jsme opravdu stihli! Večer se nesl v duchu
předchozích večerů.
Rádci, podrádci a vedení měli ale drobnou změnu,
protože pro ně tu byl připraven ještě další program po
večerce. Všichni jsme dostali takové dotazníky a za
něžných písniček zpěvačky Enyi jsme je vyplňovali. Byla
možnost k tomu i přikusovat něco dobrého. Po vyplnění
14
je Divoch povětšinou za hurónského smíchu četl po svém
stylu a program zakončilo nostalgické vzpomínání při
sledování fotek ze skautských akcí. Nejeden z nás bude
ještě dlouho vzpomínat na pana Maňáka, důle, Dánsko =
Blansko a neopakovatelný přednes Divocha.
Středu jsme prohlásili za takzvaný krizový den,
proto jsme nešli
ani na dlouhý
výlet, ani si na
nohy
nepřipevňovali
dlouhá,
většinou
dřevěná
prkénka. Pěkně
jsme
den
strávili v teple
čermenské fary. Dopoledne si zlatokopové nakoupili
potřebné věci pro získávání zlata a pomohli zachránit
kurdějemi sužovanou vesnici. Taky si vytvořili 3D
plánek jejich území, které v předchozí etapě koupili.
Odpolední program byla jaráková novinka,
protože jsme se rozdělili na děvčata a chlapce a obě tlupy
měly možnost si užít ryze dívčí respektive chlapecký
program. U dívek se horlivě masírovalo a pak taky vařilo,
ale o tom vám více poví samy dívky, které se toho
programu účastnily. Kluci si zahráli ping-pong, postříleli
se v zákopové válce a pak se na to pořádně najedli. Byl
prostor na neustálé řvaní a pořádné vyblbnutí se. Pú a
Divoch dokonce předvedli v praxi, jak vypadá
bratrovražedný souboj.
15
Rozdělený den se nesl i v duchu večerního
programu. Tentokráte jsme byli rozděleni na mladší a
starší skautky a skauty a v těchto skupinách debatovali na
téma alkohol. Bez alkoholu samozřejmě. Bylo to
zajímavé.
Čtvrtek zahájil netradiční tichý budíček v 6:00
bez hudby, abychom neprobudili rodinu farářovic, které
jsme v pondělí probudili.
Běžkaři se vypravili na
další výlet a opět odjeli
do Čenkovic. Sjezdaři si
mohli pospat, protože
smysl
čekat
nemělo
hodinu a půl na to, než
pustí vleky. A po osmé
hodině už jsme se vezli
Čenkovic.
autem
do
Modráček, Kari, já a nově
Sysel, který si chtěl zkusit
i sjezdovky. Ten den
nebyly tak dobré lyžařské
podmínky jako v pondělí, protože byla šílená mlha, ale i
tak to stálo za to. Běžkaři si na nedostatek napětí stěžovat
nemohli, protože Pinokio a Dag se záhadným způsobem
ztratili. Důležité je, že se našli, i když to byla hodně
složitá operace, než se Kiki spojila se ztracenými. Ale
dobře to dopadlo a po návratu na faru jsme nemuseli
nikoho postrádat. Odpolední program se nesl v literárním
a hudebním duchu, kdy naše hlásky zněly opravdu moc
hezky. Nakonec došlo i na nebezpečnou hru Městečko
Palermo. Odpoledne nás opustila napůl zdravá Krtě,
protože v sobotu odjížděla se školou na lyžák.
16
V noci se začaly teprve dít věci. Kolem půl třetí
byli všichni probuzeni a na tábořišti se rozzuřil boj o
území. V podobě hořících svíček bylo po tábořišti
rozmístěno sedm míst a skupiny měly za úkol svých
sedm svíček co nejdříve zažehnout u stanovišť. Když
bylo dobojováno, vydali se všichni opět na faru.
Zaparkované auto na cestě se ale na faru evidentně vrátit
nechtělo. Několik marných pokusů o nastartování
definitivně vybylo baterku a tak se auto na lidský pohon
přemístilo na parkoviště před bývalou pekárnu v Horní
Čermné. Za pomoci místního servisu se ale povedla
Zrzečku dát do pořádku.
Páteční den se nesl v poklidu až do večera. Došlo
na slavnostní vyhlášení celojarákovky a rozdání osobních
diplomů, což bylo opravdu hezké.
Posléze konečně nadešel příhodný čas pro kluky,
aby dali všem skautkám k jejich velkému dni (22.2.
Thinking day) maličký dárek. V odděleném programu
totiž kluci vytvořili klip k písni I‘ll never break your
heart
od
Backstreet boys a
překvapeným
dívkám
ho
prezentovali.
Po krátké
vsuvce
mohlo
dojít na vrchol
dnešního večera!
Za vyhrané peníze
v CJH (celojarákovka) mohli skautky a skauti jít do
casina a zkusit své štěstí při tomto hazardu nebo si koupit
různé pochutiny v baru s krásnou barmankou. Peníze
17
tekly proudem a někteří se i zadlužili a byli schopni pro
pár peněz dělat neuvěřitelné věci. S pocitem zadluženosti
nebo lehce vydělaných peněz šel každý z nás spát.
K nelibosti snad všech účastníků došlo i letošní
jaráky na odjezdový den. Bylo třeba vše po sobě uklidit,
najít svoje věci, které se za ten týden stihly roztahat po
celé faře, a v neposlední řadě opustit faru se slzou v oku,
že prázdniny už končí. Může nás hřát pocit, že s naším
úklidem byla paní farářová velice spokojena a že jsme
tam zapomněli „jen“ Syslovu bundu. Ten den bylo úplně
nádherné počasí. Jako poslední opustila faru Zrzečka se
spoustou věcí, Radkou a Divochem a samozřejmě se
mnou. Do Brna jsme dorazili s menším zpožděním, ale
bez větších problémů. A pak už nám nezbylo než
společným pokřikem zakončit tuto opravdu povedenou
akci. Děkuji vám!
Kewin
18
Střediskový výlet S&V na Obřanský hrad
V sobotu 8.3.2008 se před restaurací Velká
Klajdovka sešla veliká síla lidu. Přes 20 vlčat a světlušek
ze všech tří oddílů našeho střediska se chystalo vyrazit na
společný výlet. Ještě než jsme vůbec vyrazili, přečetl
nám královský posel prosbu svého panovníka. Král nás
žádal o pomoc s bandity, kteří obsadili jeho hrad a
utlačovali obyvatelstvo podhradí. Téměř všichni
souhlasili s pomocí jeho veličenstvu, obzvláště když
posel sliboval tučnou odměnu ☺.
Vyrazili jsme tedy hledat hrad sužovaný hrozivým
banditstvem.
U lomu proběhl výcvik spolupráce mezi
mužstvem v podobě zachraňovací honičky. Také
proběhla zachraňující svačina před smrtí hladem. Poté
jsme vyrazili na světoznámou vyhlídku Hornek, abychom
se porozhlédli po nešťastném hradu. Cestou jsme ještě
stihli poobědvat a zahrát si zajímavou hru – obíhání
okolo chalupy.
Z Horneku
jsme hrad sice
neviděli, ale stejně
jsme
zamířili
neomylně rovnou
k němu. Když jsme
dorazili k hradu,
spatřili
jsme
zlotřilé
bandity
v podobě skautů
14. oddílu, kteří tento výlet organizovali. Ihned jsme
nasadili ty nejstrašnější zbraně. Ano, tušíte správně,
19
použili jsme ty nejhrozivější papírové koule! Po lítém
boji jsme s velkou slávou skautské bandity porazili a
rozdělili jsme si sladký poklad z královské spižírny.
Pak už jsme se jen skutáleli k řece Svitavě a po
jejích březích jsme doputovali až do hrdé vsi Obřany.
Tam jsme si ještě chvíli na oslavu zahráli fotbálek a poté
nasedli na elektrického oře a vyrazili na cestu domů.
Na závěr ještě uvedu jména statečných bojovníků
z našeho oddílu: Ševčenko, Kuba, Picasso, Šošoka,
Honzík a Pepin.
Pro POSED sepsal válečný zpravodaj Šťovík
Víkend oddílové rady s rádci 14. - 16.3.
Ještě plní zážitků z uplynulého týdne jsme v pátek
čtrnáctého vyrazili směr Daňkovice, abychom se poradili
o našem dalším počínání, trochu si pokecali, zablbli a
poflakovali se =).
Takže jsme se jako vždy srazili na hlavním
nádraží, bohužel však v omezeném počtu. Radka nám
onemocněla, Poštolka měla nad hlavu práce do školy a
Liška nejspíš prospal víkend. Ale nedali jsme se tím
nikterak zastrašit a plní dobré nálady jsme vyjeli.
V Daňkovicích nám pan farář otevřel a my jsme
se mohli ubytovat, za nějaký ten čas dorazili i Divoch
s Kewinem, kteří autem vezli jídlo a nějaké věci na
program a kuchaře v Muším ztělesnění☺. Když už jsme
byli všichni tak nějak zabydlení, šli jsme se najíst a pak
pro nás Kiki nachystala program s různými citáty po
domě, nad kterými jsme se měli zamyslet a popřípadě
napsat nějaký svůj názor. A večer jsme strávili jedni
20
povídáním a většina těch druhých sledováním dalších
mnoha dílů seriálu How I met your mother☺.
Ráno nás Kiki
vzbudila a cupkali
jsme
posnídat
dovezené
tradiční
buchétky. Bylo jich
opravdu hodně! Ale
my jsme to hravě
zvládli (i když až
v následujících
dnech). Po snídani
přišel Kewin s barvami a papíry a oznámil, že teď
budeme ve dvojicích, ale i tak dohromady malovat
nějaký obraz, ale každý z dvojice musí používat jinou
část těla☺. Po odvážných nápadech jako malba nosem a
zadkem jsme se nakonec zbaběle uchýlili k obvyklým
rukám, nohám, pusám a pravda, že někteří museli mít
něco originálního, a tak si štětec přilepili k tváři (že
Modráčku☺). Myslím, že u téhle aktivity jsme se vážně
nasmáli a zašpinili!
Abychom jako oddílová rada nezlenivěli, vyšlápli
jsme na kratší výlet/delší procházku/nebo jak se to
vezme. Každopádně jsme cestou potkali, a tomu
neuvěříte, zbytky sněhu na stráních a kopcích. A nebyli
to zrovna malé zbytky sněhu, které leckomu skončily ve
vlasech a za oblečením. Takže vážení věřte nebo ne, ale
my jsme se opravdu koulovali. Kromě zimních
radovánek jsme však taky pobíhali po louce za placatým
nesmyslem, opalovali se na louce, hráli jiné vypečené hry
a došli na Buchťák.
21
Mucha nám uvařil dobrý obídek a pak nám
Kšanda pověděl jaké počasí bude, když obloha vypadá
tak a tak. Nejdřív jsme si to měli zkusit přiřadit sami, ale
vážně myslím, že Novácké rosničky z nás asi nebudou☺.
Další
ze
záchytných a
zajímavých
bodů víkendu
byl
samozřejmě
Diblin program
na
představivost.
Za
Diblina
poutavého
čtení jsme měli zavřít oči a představit si dopodrobna
kostku vyjadřující naše sebevědomí, délka žebříku
opřeného o kostku znamenala, jsme-li extrovert nebo
introvert, kůň v poušti byl náš životní budoucí partner. A
tady bych se vážně pozastavila, neboť Pú, který svého
koně snědl, Kšandův kůň šlehající oheň nebo Divochův
Bílý slon (který se ale objevuje jenom občas) nás velice
ale velice pobavili. Takový desetiminutový záchvat
smíchu stál vážně zato☺!!! Večer jsme pak trávili hraním
deskových her, poslechem hudby, kecáním a tradičně
seriálem☺.
Ráno jsme se zúčastnili bohoslužeb v modlitebně,
kde nás bylo i s námi snad pět a půl. Potom jsme se
trošku pobalili, pouklízeli faru a naobědvali se. Taky
jsme si udělali obvyklou radu, kde jsme se mimo jiné
dohodli na úkolech do Rubinova poháru a v posledním
pgmu jsme představili věc rozbitou, vzpomínkovou a
22
vlastnoručně vyrobenou. A nakonec si vzali něčí jinou.
Pak jsme se tedy rozloučili s farou a děcka vyrazily na
vlak a Kewin, Divoch a já autem hurá do Brna
s mezipřistáním v Lipůvce.
Bylo to skvělé a osvěžující, snad jste si to taky tak
všichni užili a doufám, že bude ještě nějaký takový
víkend☺. A tak bílý slon objevující se jenom občas
zmizel za kopečky, růžový plastový fén už dohučel a
nakonec každá voda steče dolů a Stázina se dostane
Kubovi za ženu.
Krtě
Jarní úklid
Na Zelený čtvrtek tedy 20.3.2008
Když jsem dorazila do klubovny, tak jsem viděla
Venďu s jejím
mladším bratrem
Damiánkem,
kterého
si
všichni strašně
oblíbili. Jemu se
tam také líbilo.
Začali
jsme
vyprašovat
pohovku,
polštáře
atd.
Každá jsme si vzali do ruky prachovku a zuřivě jsme bili
do pohovek v domnění, že je to Evčin bratr Petr a
Vendina sestra Karolína. I Damiánek se zapojil, ale ten si
představoval bubáky. Po této velice náročné práci jsme se
šli pustit do dalších povinností. Uvnitř v klubovně už na
23
nás čekaly hadry na umývání parapetů. Jako první jsme
se vydali do naší klubovny, tedy do klubovny Zmijí. Tam
byla také Škebla, která umývala okna. Když jsme se
pustili do práce, tak k nám najednou přišel Kewin a my
jsme poznali, že jde pustit nějakou super hudbu. To nám
asi o něco zlepšilo náladu, protože mezi písničkami byly
například i tyto dvě: My Humps a Everybody.
A tak jsme umývali a drhnuli a najednou byly
všechny parapety čisté. A je to! Strávili jsme tu skoro
celé dopoledne a tak už jsme se chystali k odchodu.
Všichni se s námi rozloučili a my jsme vyrazili domů.
Skříťa & Venďa
Lovci orchidejí
Z oblohy se snáší jemný poprašek deště a na
vylidněné České stojí pod hodinami partička lidí. Na
zádech mají ruksaky, obutí do pohorek, povídají si o
zážitcích včerejšího dne. Postupně, se k nim připojují
další lidé stejně vybavení. Jsou to oni. Vyhlášení lovci
orchidejí. Přesunují se na šalinový ostrůvek a čekají, až
přijede jejich
„zlatá“ šalina.
Konečně
přijíždí. Uvnitř
sedí
čerstvě
ostříhaný
šéf
celého zástupu.
Touto šalinou
se
skupina
přepravuje na
Královopolské
24
hlavní nádraží. Morálka je dobrá. Lovci už dlouho
nelovili a teď chtějí lovit orchideje po celých stádech. Na
nádraží čekají na autobus, kterým se přepravují do
vesničky, která pivem oplývá a zove se Černá Hora. Po
cestě ještě přistupuje hlavní lovkyně. Je ze všech
nejdrsnější a nejlepší lovkyně orchidejí.
Všichni lovci se vydávají po červené značce
do teritorií, kde by se údajně měly pohybovat orchideje.
Po cestě se posilňují výbornými potravinami z jejich
hojných zásob. V ústí údolí milé říčky se rozdělují na dva
týmy, které mají za úkol najít pojmenovat okolní
květenu. Teprve teď se lovci dozvídají, že orchidej není
bájné zvíře, které měří dobře tři metry a má drápy jako
slon kly, ale obyčejná, dříve cizokrajné rostlina, které se
u nás v české kotlině zalíbilo. Morálka lovců spadla na
nulu, a tak musí zastavit pod kopečkem, jako
vystřihnutým z pozadí windows., na kterém se musí
řádně vyřádit, aby byli schopni vstřebat smutnou pravdu
o orchidejích.
Další cesta je vede stále hloub a hloub do teritoria
orchidejí. Minou tábořiště a sejdou ze značky. Objevují
se před nimi překážky v podobě brodů. Někteří se s nimi
vypořádávají svérázně a s hrozivým řevem „BANZAI“
probíhají vodou, a
rozstřikují ji na
všechny
strany.
Jiní přeskakují po
kamenech
a
ostrůvcích
na
druhou stranu.
Po několika
brodech to přijde.
25
Louka porostlá vysokou suchou trávou a pár stromky.
Jasné místo k lovu. Lovci ulovily orchideje velmi rychle.
A teď je musí pronést přes hranici Jihomoravského a
Jiomoravštějšího kraje. Úkol to není jednoduchý. Mnoho
orchidejí zůstane v rukou strážců skautského zákona.
Naštěstí pro lovce ne všechny.
Pak už lovce čeká jen závěrečný kopec a pak už
malebná vesnice Lipůvka. V Lipůvce se všichni vydají
do obydlí velké lovkyně a rozprávějí o úspěšnosti lovu.
Pak všichni odcházejí na autobus a jedou zpět do svých
domovů.
Čvachta
Víkendovka vlčat a světlušek 28. – 30.3. aneb cesta do
Klobouků a zase zpátky
Inu, nepřipadám si jako nejvhodnější osoba pro
psaní podobných článků. Ne, že bych neměl literární, či
žurnalistickou minulost (byť jakkoli pohnutou), ale
z hlediska přispívání do Posedu ohledně akcí vlčat a
světlušek se bude jistojistě jednat o moji prvotinu. A
protože dobrovolníci nestáli na tento článek zrovna
frontu a protože ve mně další lidé vložili svoji důvěru,
pokusím se vás na následujících řádcích od čtení Posedu
zcela neodradit.
Tak tedy, vše začalo v pátek 28.3. v odpoledních
hodinách na brněnském autobusovém nádraží. Účast
z řad dětí – těžko spočítat, furt se hejbaly mršky,
prohlasme ji tedy za hojnou. Účast z řad vedení –
absolutní, ano, světe div se, byli jsme tam úplně všichni.
Což bylo jedině ku prospěchu věci, protože každá ruka
byla potřeba.
26
V pátek po příjezdu do Klobouků jsme se
ubytovali v místní hasičárně. Za toto ubytování patří dík
naší Shamance. Dále jsme stihli se navečeřet, zahrát si
pár her na zdejším náměstí a jít spát. Role vrchního
ukladače
se
zhostil
vrchní kuchař Strejda,
který dětem předčítal
z Hobita,
čímž
je
dozajista navnadil na
dění dne příštího.
Sobotní
ráno
mělo pouze jednu malou
vadu na kráse. Výhodou
přespávání v jedné velké
místnosti je nesporně to,
že je máte neustále pod
dohledem. Nevýhodou
pak bohužel to, že když
se
některá
dítka
rozhodnou vstávat o půl šesté, inu jářku, je to otázka asi
pěti minut, než jste chtě nechtě také vzhůru. Pro
nejaktivnější spánkokazy jsme tak se Šakalem založili
„Běžecký memoriál ztracených snů“, který se konal jak
jinak, než na zdejším náměstí.
Nejdůležitější události dne měly však teprve
odstartovat. A tak se také stalo. Hned po snídani navštívil
naše malé svěřence a svěřenkyně mocný čaroděj Gandalf.
Oznámil dětem, že nejsou vlastně děti, nýbrž hobiti a že
pro ně má několik úkolů, vyžadujících nějaké to
cestování. Naši hobiti se z nově vzniklou situací
vyrovnali s přizpůsobivostí sobě vlastní a ihned se
moudrého čaroděje zeptali na odměnu. Jakmile
27
smlouvavý děda nějakou tu kompenzaci přislíbil, nestálo
již dohodě a následnému putování nic v cestě. Tedy až na
krátký deštík, který jistě zahnala bojovnost našich hobitů
a hrozivý plnovous Gandalfův.
Potom jsme se tedy vydali na vytouženou pouť.
Nesmím zde určitě zapomenout na studnici nápadů, díky
níž vznikla valná část programů tohoto dne. Ti z vás,
kteří hádají, že jí byla ona věčně ochotná a pomáhající
osůbka s téměř nevyčerpatelnou trpělivostí, hádají
správně. Ano, byla to Líza. Pár dobrými nápady snad
přispěla i moje maličkost. Milí hobiti zde měli za úkol
obstarat Gandalfovi důležité vybavení, které budou
dozajista všichni potřebovat pro své veliké putování
v měsíci červenci. Dnes již se mi onen sobotní den jaksi
slévá v jedno velké dobrodružství, v němž naši malí
hrdinové
cestovali přes
daleké lesy,
pole, louky a
řeky, bojovali
s hrozivými
provazy
a
uzli, děravými
přikrývkami,
nehořlavým
dřevem,
špinavými kotlíky, neskladnými tornami a vlezlými
blechami. Nakonec však zdolali všechny nástrahy a
čaroděj tak dostal své vytoužené věci. Pozval pak své
pomocníky na malou hostinu, ale hlavně je zlákal
k daleko většímu úkolu, který na ně čeká v již se blížícím
létě.
28
V sobotu jsme pak stihli ještě odehrát několik her
vlajkovou (tradičně na náměstíčku), projít Morijskými
doly vstříc báječnému opíkání špekáčků a samozřejmě jít
spát, unášeni dalšími příběhy Bilbo Pytlíka.
A co nás čekalo v neděli? Vstávání tentokráte
v šest. Navzdory jednoduché matematice to nebylo
dobře, jelikož se té noci posouval čas a náš spánek tak
byl o hodinu oloupen. Čili oproti předchozímu dnu se
jednalo o půlhodinové zhoršení. Nezbývalo tak, než
uspořádat druhý memoriál. Dál už snad jen v rychlosti –
snídaně, kostel, hry, oběd, hry a cesta domů.
Závěrečné poděkování patří všem členům vedení,
kteří v článku nebyli zmíněni. To jest: Tinťa, Rája, Janka
a Šťovík. Děkuji vám za spolupráci a vydařenou akci.
Ondar
Brigáda roverů v Horní Čermné
Náš příběh začal kdesi nad Atlantikem, kde
vznikla taková docela obyčejná cyklona. Byla to
průměrná tlaková níže, která ale rostla a rostla, až se z ní
stal hurikán. Dostal jméno Kyril. A jak si to mašíroval na
východ, stála mu najednou v cestě Evropa. To víte, že si
z toho Kyril nic nedělal a šel dál Evropa Neevropa. A
přímo uprostřed té Evropy, tam co teče potůček mezi lesy
a loukami nadělal docela paseku. Proto byla domorodým
kmenem Ježků povolána speciální jednotka roverů
z Brna, aby se poprala s následky po Kyrilovi. Nechci
příliš vyzdvihovat odvahu a udatnost členů naší mise, ale
přiznejme si, že mise vyžadovala jistou dávku úsilí,
odvahy a úderného nasazení.
29
Na louku uprostřed Evropy s potůčkem a lesy
okolo jsme dorazili již legendárními vozy Pistácie a
Nataša v tomto osazení: Pistácie (Strejda, Šakal,
Šamanka a kapitán vozidla Šťovík) a Nataša (Kecka,
Pampa, Verča (s psím doprovodem) a kapitán vozidla
Zip). Oba vozy
značky Škoda
přijely
v pořádku
na
místo v pátek
večer.
Hned
před námi stál
důležitý úkol:
připravit
si
večeři a postarat
se o obsah
několika lahví,
který by bylo škoda dovézt z naší mise zpátky do Brna.
V tomto prvním úkolu jsme obstáli na jedničku. A když
jsme dostatečně poklábosili o všem možném i
nemožném, tak jsme šli spát.
Ráno jsme se probudili a vylezli ze spacáků. Ti,
kteří tyto dvě činnosti zvládli rychle, se stihli nasnídat,
pomalejší jedinci si snídani museli odpustit, protože jsme
hned ráno šli do akce. Společně s Ježkovými jsme se
pustili do práce. Většinou šlo o úklid lesa od spadených
stromů a větví. Práce byla jistě velice užitečná, prostě jak
říká lidová slovesnost:
bylo to nošení dříví z lesa. Během práce jsme si dali dvě
přestávky a po skončení
30
jsme přijali pozvání od Ježků k ohni. Dostali jsme
výborné pohoštění: buchty od paní Ježkové a čaj či pivo,
prostě všechno na co si
jen
může
člověk
vzpomenout. A mezi tím
se pan Ježek s námi
zajímavým vyprávěním
podělil o své paměti.
Byla to taková idylka
jako z Ladova obrázku.
Potom jsme se odebrali
do tábořiště, kde jsme si
zaházeli s talířem. Večer
se naše výprava musela
rozdělit. Zatímco veterán
Pistácie, v současné době
již na odpočinku, zůstala s posádkou v Čermné až do
neděle, Nataša se svojí posádkou se ještě v sobotu večer
vrátila do Brna.
A co napsat dál? Mise byla splněna, ale nad
Atlantikem dále vznikají tlakové níže a z nich vznikají
hurikány a ty budou dál kácet stromy v lesích v údolí u
potůčku uprostřed Evropy. Takže až jednou bude
potřeba, tak se tam zase sejdeme.☺
Zip
PraSe 2008
PraSe je akce pořádaná naším střediskem jakožto
poděkování veškerému vedení. Samotný název napovídá,
o co se asi jedná. Ano! Jde o PRAcovní SEtkání lidí ze
všech oddílů v našem středisku (14., 43. a 70.), kteří se
31
aktivně podílí na jeho chodu. Ale nemusíte se bát. Ti
z vás, co za tímto názvem čekali nějaké to opékání
kousků vepřového a veselici, nejsou daleko od pravdy☺ I
to patří k pracovnímu setkání. Letos na tuto akci bohužel
nemohli Čiča (střediskový vůdce) Skřítek (zástupkyně
stř. vůdce) a Bětka (výchovný zpravodaj) z důvodu
konání sněmu, jehož datum jsme při plánování této akce
netušili. Proto jsme se na středisku dohodli, že letos
uspořádáme PraSe pouze děkovací. Akci jsme si na
starosti vzali já a Šťovík, takže to bylo celé pod křídli
našeho oddílu. Později se k nám přidal i Šakal, který
poskytl rodinnou chatu v Ochozu u Brna na konání akce.
Příprava samotné akce byla sice hektická (netušili
byste, kolik práce dá sehnat pořádný gril), ale nakonec se
vše bez problémů zvládlo a 11.4. jsme se mohli všichni
setkat. Kromě nás tří tam od nás byli ještě: Čvachta, Zip,
Ondar, Rája a Strejda. Dále tam byli Jahu, Zbyňa, Lála,
Adam a Šimon (pes) ze Slatiny a také Klárka s Ovečkou
z Líšně a později dorazili také Pavel a Roman.
Kromě samotného pojídání grilovaného masa a
zeleniny jsme si prvně trochu zasportovali při společném
fotbálku a házení s freesbee. Později během večera se
postupně odbourávaly veškeré bariéry a neseděly tam tři
hloučky lidí po oddílech, ale debatující skupinky se různě
míchaly podle toho, s kým si člověk měl co říct. Večer to
byl více než příjemný avšak pro některé z nás (mezi nimi
i já) končil příliš brzy. Museli jsme se z různých důvodů
v sobotu ráno nacházet již někde jinde, a proto jsme se
postupně loučili. Poslední, kdo opustil výbornou partu
lidí, která se za jeden večer sblížila, jsem byl já. Bylo
zhruba půl jedné a někteří už spali, když jsem za
doprovodu Adama a Jahůdky opouštěl ono příjemné
32
místo. Doprovodili mě do Ochozu, odkud jsem již sám
pokračoval do Brna. Samotná akce končila v sobotu před
obědem. Ráno si pozůstalí☺ ještě zahráli volejbal,
uklidili, rozloučili a vrátili se do svých domovů.
I když se může zdát, že tato akce byla jen pouhým
rozmarem vedení jednotlivých oddílů, tak vězte, že opak
je pravdou. Sraz mladých lidí, kteří jsou u svých oddílů
většinou krátce a teprve se rozhlížejí ve věcech
s vedením spojených, byly rozhovory s ostatními, jim
podobnými, mladými lidmi jistě přínosné. Ale rozhodně
jsme se bavili i o jiných věcech a důležitou složkou této
akce bylo i samotné poznání ostatních, protože právě tito
lidé budou v budoucnu (pokud tam již nejsou) členy
střediskové rady a budou ji vést. Taktéž bylo pro ostatní
jistě příjemné, když jednou někdo nachystal něco pro ně
a nemuseli něco oni sami chystat. Přestože letos nebylo
PraSe až tak pracovním setkáním, jakým by mohlo být,
myslím si, že akce se velice povedla a byla opravdu
přínosná. Snad jen škoda, že se nezúčastnili zdaleka
všichni členové oddílových rad našeho střediska.
Divoch
Středisková akce – záznam rozhovoru z ICQ o této
akci mezi Škeblou a Áňou
Áňa (18:51):
Ahoj Škeblo! Tak jak se Ti líbilo na tý střediskový
akci??? Mně strašně moc i když jsem musela dřív
odjíždět...
Škebla (18:55):
Ahoj Áni! Mně se to taky moc líbilo.
Škebla (18:56):
33
A nevadilo ti, že tam byli lidi i z jiných oddílů??
Áňa (18:58):
Tak o tom to bylo, ne? Mně akorát vadilo, že jak jsme
tam dojeli, tak tam byla strašná zima a že bysme my
holky měly nějak moc místa v tom pidi pokoji... ale jinak
program byl skvělej .
Škebla (18:59):
Mno tak to jsme na tom stejně. Ale zima tam byla furt,
což bylo strašný. Jinak program byl dobrej.
Áňa (19:01):
A jaká ta hra se ti nejvíc líbila? Mně se líbila ta, jak jsme
si hrály na mafiány a podřezávali jsme nic netušící oběti
kartáčkem na zuby. Teda, ale při téhle hře mě strašně
naštval Kari...
Škebla (19:04):
Mno, mně se taky
hodně líbila, ale
taky byly krutý ty
scénky. Mně by se
ti mafiáni líbili víc,
kdyby mě tak zle
podle a vykutáleně
Kari nezabil.
Škebla (19:09):
Víš přece, jak mě zabil, ne???
Áňa (19:10):
Jo, když jsme dělali masky ze sádry a tys ji zrovna měla
na obličeji a leželas s ní v jídelně....tudíž jsi nemohla nic
udělat na obranu....
Škebla (19:11):
Tak mě zabil.
34
Áňa (19:15):
Potvorák....
A jak se Ti líbil ten program v sobotu? Taková ta soutěž
ve dvojicích?
Škebla (19:18):
Mno, jo to ušlo, akorát byla strašná zima a vůbec se nám
s Krtětem nechtělo. Která ta disciplína se ti nejvíc
líbila??? Mně se líbily ty balónky, jak jsme se museli
navigovat a propíchnout jeden z určených balónků.
Áňa (19:20):
Mně se nejvíc líbila ta disciplína u Divocha. Jak si měla
na dně prodírkovaný trubky šišku a pomocí vody, kterou
jsme tam nalívali, si tu šišku vytáhla. Tam jsme byly s
Pomněnkou asi 8x.
Áňa (19:59):
A jak se ti líbila párty večer v sobotu??
Škebla (21:01):
Mno, ta byla úplně
úžasná. Hlavně jak jsme
se učili ten židovský tanec
a to country.
Áňa (21:02):
Jó! To bylo dobrý! Jak
jsme si měli při tom
country tanci vyměnit
partnery a Kari skončil
vedle Kšandy.
Škebla (21:03):
Jojo, to bylo opravdu
vtipný!!!
Áňa (21:04):
Hm, a co se vlastně dělo v neděli potom co jsem odjela?
35
Škebla (21:08):
Tak to se ještě uklízelo (mno znáš to, nuda). Pak byl oběd
(ten taky nestál za moc - znáš to - slepené špagety a
omáčka). Mno a následoval odchod na vlak a cesta
vlakem. Já vystupovala dřív a tak to bylo trošku
zajímavý, ale jinak v poho. A co ty? Jaká byla cesta
vlakem?
Áňa (21:08):
Docela fajn Hezky jsem tam usnula a probudila se až v
Brně.
Tak to jsme zase jednou byly na fajn akci, tak zatím a
měj se fanfárově!
Škebla (21:10):
jojo bylo to tam super a jsem ráda, že jsi tam taky byla, i
když ne do konce. MĚJ SE HEZKY!!!
Škebla&Áňa
Pozn. Red.: Střediskového víkendu ve dnech 18. – 20.4.
se zúčastnily oddíly 28.střediska Brána, do kterých patří
krom 70.oddílu ještě 14. a 43. Oddíl. Víkend jsme strávili
ve vesnici Svitávka a akce se zúčastnilo kolem 40ti lidí.
Náš oddíl reprezentovali Venďa, Ucho, Škebla, Áňa,
Krtě, Pinokio, Kari, Kšanda, Divoch a Kewin.
Ivančena 2008
Soudě podle ohlasů v knize návštěv hospody na
samém vrcholu Lysé hory nemá tato největší hora
Beskyd o návštěvníky nouzi. Rozhodně nejdelší řadu pro
místní kofolu však určitě musíte stát o víkendu, kdy se o
kousek níže na Ivančeně koná každý rok setkání skautů
z celé republiky při příležitosti nejen svátku sv. Jiří,
36
patrona všech skautů (24.4.), ale také na památku pěti
ostravských skautů činných v odboji popravených v tento
den nacisty.
Kamenná mohyla se každý rok rozrůstá o
příspěvky lidí, kteří jsou jen trochu ochotni táhnout ty
kamenná kila navíc z domu až nahoru.
Náš oddíl je jeden z mála, který si sobotní setkání
na Ivančeně každoročně prodlouží na celý víkend, zaprvé
proto, že nejsme žádný ořezávátka a vydržíme trochu té
noční zimy a nepohodlí, a zadruhé proto, že z Brna by to
bylo jen na takový jednodenní výletíček pěkně drahé a
skaut je spořivý (a taky většinou chudý student).
Cesta do Beskyd je dlouhá, takže člověk aspoň
zase jednou našel důvod proč nejít na páteční odpolední
vyučování, sraz byl tuším o půl třetí jako vždy. Cesta
vlakem byla veselá, taky kvůli tomu, že Čvachta nemohl
rozpoznat červenou od zelené a zadek vlaku od předku,
takže jsme se s druhou půlkou účastníků setkali až
v polovině cesty.
Na nádraží ve Frýdlantu nad Ostravicí jsme
s údivem zjistili, že návštěvníci Ivančeny hodně omládli
(hodně vlčat a světlušek) a po chvíli jsme také zjistili
důvod. Výstup na Lysou je s krosnou docela hodně
namáhavý, organizátoři proto vymysleli přespání v místní
tělocvičně, kde si můžou lidé nechat batohy a ráno vyjít
jen tak nalehko. Přiznávám se, že s vyhlídkou neprospané
zimomřivé noci v horách se v tu chvíli ze mě trochu
ořezávátko stalo, ale bylo velice rychle potlačeno
Pískletem a Klárkou, kteří se na mě zatvářili jako na
bezpáteřní městskou holku.
Mé městské a ořezávátkové Já však bylo
zažehnáno až u Velíčku u ohně, kde jsme s Klárkou jedly
37
naprosto delikatesní
rohlíky s olivami a
potajmu jsme si šly
vyčistit zuby vínem. A
noc byla taky docela
snesitelná. Ráno si
někteří
z nás
optimisticky navlékli
kraťasy, ti ostatní
normálnější si při
pohledu na ně zcela
oblohu
vyčištěnou
navlékli bundy a šlo
se. Cestou nahoru nás
provázelo
veselé
štěbetání
bezbahotových světlušek, které se nám neustále pletly
pod nohy, a já jsem po chvilce měla chuť jejich veselost
utnout tím, že bych na ně navlíkla svoji krosnu, aby
věděly, co je život.
Tento rok se tradiční jednoduchý program (jeden
ceremoniál u mohyly) změnil a rozšířil – kromě třech
ceremoniálů (organizátoři konečně pochopili, že amplion
je slyšet snad ještě míň než normální hlas a rozhodli se
množství účastníku rozdělit na více skupin) bylo
uspořádáno několik bojovek a her, po cestě nahoru nás
přemlouvalo několik skupin, ať si jdeme také zahrát,
čemuž jsme statečně odolali a došli šťastně až nahoru.
Po půlhodinovém čekání jsme si strategicky
stoupli těsně pod řečníka, takže jsem poprvé slyšela (i
viděla!), co se tam vlastně děje. Udělovaly se ocenění za
zásluhy, měl proslov starosta Junáku José na památku
38
zabitých skautů a tradičně se zpívala česká a slovenská
hymna.
Takže to bychom měli splněny všechny
povinnosti a teď už nás čekala jen zábava. A také
nejhorší výstup na Lysou. Který jsme samozřejmě zvládli
bez problémů, jen jsem místo štěbetání světlušek byla
nucena
poslouchat
dvě slečny
bavící se o
tom, jak si
člověk
může brát
krev
injekční
stříkačkou
sám
bez
pomoci
lékaře. Zajímalo by mě, jestli je tam potkám i příští rok,
nebo se o to opravdu některá z nich pokusí.
Nahoře jsme konečně šťastně mohli také napsat
zápis do hospodské kroniky a pak se dvě hodiny jen
bezstarostně opalovat. Za tu dobu se Lysá už začala
vyprazdňovat, takže jsme se také začali připravovat
k odchodu. Při zpáteční cestě se nejdřív ztratil Zip a
potom při jeho hledání i já s Pískletem, takže jsme se
zase všichni setkali až na místě, kde jsme měli přespat.
Kvůli možnému příjezdu policie jsme se však raději
přesunuli ještě kousek dál do lesa, kde v sedm hodin
začala být pěkná tma, takže se nám nikdo nemůže divit,
že o půl desáté (kdy jsme zjistili, že hrát frisbee v lese
potmě není nejlepší nápad) jsme už všichni spali.
39
Ráno bylo trochu uspěchané, čekalo nás ještě
10km po silnici kolem potoka a okolo přehrady Šance.
Počasí bylo na duben krásné a teplé, jen ta rovná silnice
člověka začala po chvíli rozčilovat, přeci jenom, jsme
skauti přivyklí na lesy a kopce. :)
Poslední kilometr jsme museli utíkat, abychom
stihli odjezd vlaku, jinak ale zpáteční cesta proběhla bez
problémů. Jen podle mého názoru (a názoru všech žen v
kupé:)) rychlík z Ostravy jel nebezpečně rychle a
koledoval si o vykolejení, České dráhy by takovéto
strašení mladých slečen neměly dovolit.
Jen ještě na závěr zmíním, kdo všechno se
nezalekl náročnosti a nepohodlí této strastiplné výpravy,
samozřejmě jen ti nejzdatnější: Kšanda, Rája, Modráček,
Kiki, Štovík, Čvachta, Klárka, Pískle, Bětka.
Bětka P.
Info o táborech + 70ka ve zkratkách
Tábor pro vlčata a světlušky 2008
Rád bych i touto cestou pozval všechny naše
vlčata a světlušky na tradiční tábor. Ten se letos bude
konat na Vysočině v tábořišti Zubrštejn, nedaleko Řečice
- jižně od Nového Města na Moravě.
Na táboře bude probíhat celotáborová hra na
motivy knihy Hobit. Chceme se hlavně věnovat
vlastnímu táboření a s ním spojeným činnostem. Více se
zaměříme na výlety do okolí a na koupaliště. Čas budeme
věnovat nejen sportu (například olympijským dnem), ale
i dalším hrátkám jako třeba stavbě domečků v lese a tak
podobně. Tím, že letos nejedeme společně se skauty a
40
skautkami bude mít tábor nejen klidnější atmosféru, ale i
program více „ušitý“ na vlčata a světlušky.
Organizačními záležitostmi tu nechci otravovat,
přijde mi, že jsem se s tím už naotravoval dost ☺. Jen
bych rád zdůraznil pořízení skautského kroje na tábor.
Chceme, aby každý měl svůj kroj (buď nový, nebo starší
po někom). Toto „nakrojení“ chceme podpořit jednak
cenou tábora (v loňské výši 1800,-), a také možností
zpětného odkoupení kroje, když už bude dětem malý.
Kroje chceme nadále více využívat i na akcích přes rok.
Více o krojích a další organizační informace
sledujte na oddílových stránkách: http://70bo.net
Šťovík
Milí skauti, skautky a ostatní čtenáři PoSedu!
Je mi ctí, že mohu zde na tomto místě uvést tábor skautů
a skautek, který se letos uskuteční od 28. 6. do 19. 7. na
našem tábořišti v Horní Čermné. Jak už asi víte,
proběhne tentokrát bez účasti oddílu světlušek a vlčat, a
tudíž v trochu komornějším duchu než tábor minulý
(pojede nás asi 30).
Za vedení tábora mohu jmenovat:
• Poštolku (papírová vůdkyně tábora, spolušéfka CTH)
• mě (papírová zástupkyně vůdkyně, koordinátorka a
programová síla)
• Divocha a Verču (kuchaříčci)
• Kewina (spolušéf CTH, řidič)
• Čvachtu a Diblu (programové síly)
• Martina a Čiču (hospodáři)
41
A co Vás čeká? … akční celotáborová hra, workshopy,
sportíky, zábavné večery, puťáček, super atmosféra, fajn
lidi, skvělé a nezapomenulné zážitky…a nejen to!…
zkrátka vše, co k dobrému táboru patří:)
Tak tedy vzhůru vstříc skautským prázninám! MÁTE SE
NA CO TĚŠIT!!!
Jménem OR sk+sk a táborového týmu - Kiki
Roverský tábor Járy Cimrmana
Jak již napovídá samotný název článku, letošní
roverský tábor bude tématicky zaměřen na život a dílo
slavného českého velikána Járy Cimrmana. Někteří však
možná doteď vůbec netušili, že v našem oddíle existují i
tábory pro starší osazenstvo. Proto si nejprve pojďme
v krátkosti přiblížit nedlouhou historii této akce.
V Sebrance vznikla před čtyřmi lety tradice
roverských táborů, které by se měly pořádat každé dva
roky, a to vždy v roce, kdy není OBrok. První roverský
tábor se konal právě před čtyřmi lety v Jedlí a prakticky
celý byl v režii ústřední dvojice Dan – Strejda. Svým
programem připomínal zážitkový kurz, takže není divu,
že účastníci si z něj odnesli spoustu nezapomenutelných
vzpomínek. Mezi takové rozhodně patří i první roverský
slib, který se snad nejen mně hluboce vryl do paměti.
V pořadí druhý, a zatím i poslední, tábor proběhl před
dvěma roky v Horní Čermné a jeho přípravu si vzali na
starost Beruška, Pampa a Strejda. Avšak tentokrát se na
programu podílel i každý účastník, který si podle zadání
organizátorů předem připravil svůj příspěvek. Režim byl
o něco volnější a odpočinkovější, náročnější více na
42
mozek než na svaly, neboť jsme společně hledali další
cestu, kudy by se měla Sebranka ubírat.
Na předchozí úspěšné ročníky se pokusíme
navázat i letošním táborem, který se bude konat
v termínu 22.-29.7. v Jindřichovicích u Blatné. Přípravu
si vzali tentokrát na starosti Tiška, Dan, Vik a moje
maličkost. Tábora se mohou zúčastnit všichni roveři ze
sedmdesátých oddílů a rovněž ti, kdo budou v září
přecházet ze skautů do vyšší věkové kategorie. Těm,
kteří jsou na štíru s časem či dovolenou, a nemůžou si
užít celou akci, nabízíme možnost přijet alespoň na
prodloužený víkend. Víkendový program bude
samozřejmě přizpůsoben tak, aby si i starší roveři přišli
na své.
Co nás tedy čeká a nemine? Protože rovering
značně souvisí s rozšiřováním dosavadních obzorů, tak se
i my budeme snažit posunout naše zkušenosti zas o
kousek dál. Proto se můžete těšit na nové zážitky,
zajímavé hosty, netradiční činnosti a mnoho dalšího.
Budeme se neustále bavit, hodně diskutovat, trochu se
vzdělávat, občas přemýšlet, často se hýbat, ale i
relaxovat. Zkrátka na nás čeká pestrá směsice programů,
kde si snad každý najde něco, co je jeho srdci blízké.
Kromě toho se chystá i roverský slibový večer, kde by
žádný Sebrankovec určitě neměl chybět!
Věříme, že se i třetí roverský tábor podaří, a
všichni se moc těšíme na týden strávený ve společnosti
mladších i starších členů Sebranky!
Verča
43
-
-
-
-
-
Sedmdesátka ve zkratkách
Nejstarší člen oddílu… Šťovík (datum narození
úmyslně neuvádíme)
Počet kluků s dlouhými vlasy… 8 (Liška,
Čvachta, Kari, Taz, Martin Z., Ondar, Queeg,
Kšanda)
Počet varhaníků v oddíle… 1 (Strejda)
Nejmladší světluška /vlče: Alžběta Slámová Sedmikráska (* 15. 3. 2000) / Tomáš Studený
(*25.12.2001)
Nejvyšší hlas v oddíle … Štístko☺
Nejsilnější skautka oddílu… Áňa☺
Počet vyfocených fotek za rok 2006: 5222
Družinový pokřik Jestřábů: Nám déšť zima
nevadí, my jsme skauti Jestřábi!
Vysoký, vousatý, hubený, hustěhnědovlasý…
Šakal☺
Počet vůdců a vůdkyní od vzniku 70. Oddílu… 8
(Ursus,Tinťa, Slávka, Čiča, Kecka, Dan, Šťovík,
Kiki)
Samotný vznik oddílu… 1990 (holky vznikly o
chlup dřív)
Internetová adresa 70.oddílu Brno: www.70bo.net
Nejmenší a největší budoucí super učitelka…
Kiki☺
Počet uspořádaných akcí v roce 2007 všech
oddílů: 28 (údaj bude asi trochu nepřesný,
protože je brán podle fotek na oddílových
stránkách, tudíž je možné, že na nějaké akci
nebylo foceno popřípadě fotky nebyly dodány)
Největší rodinný klan v 70ce: Michalovi (6)
44
-
-
-
Počet sourozeneckých dvojic,trojic,čtveřic, x-tic
(aktivních): 24 Malachovi (Skříťa, Kiki,
Ondra), Šobáňovi (Štístko, Modráček, Dan),
Hájkovi (Krtě, Poštolka), Sedláčkovi (Rája,
Šakal), Michalovi (Líza, Pepino, Filip, Matěj,
Pinokio, Liška), Maňákovi (Škebla, Pú, Divoch,
Strejda), Szczepanikovi (Fráňa, Sysel), Slámovi
(Sedmikráska, Ševčenko), Osvaldovi (Franta,
Filip), Ryšaví (Kuba, Picasso), Sochovi (Šošoka,
Honza), Rybárikovi (Pady, Víťa) Mlatečkovi
(Maruška, Méďa), Priknerovi (Tiška, Twist),
Piknovi (Štěpán, Hurvínek), Studení (Hádě,
Tomáš), Popelářovi (Sam, Barča, Dag), Prudilovi
(Bětka, Bára), Přikrylovi (Julča, Klárka),
Zukalovi (David, Martin), Janíkovi (Terka,
Hawky), Čvandovi (Ucho, Hvězdička), Nyitraiovi
(Kája, Vikys), Bára Podškubková a Prokop Holý
(Bára, Šýdlo)
Počet
registrovaných
členů
u
oddílů
(S+V+vedení,
S+S+vedení,
R+R):
21vlčat/7světlušek/8vedení + 1neregistrovaný,
9skautek/12skautů/6vedení, 26 roverů
Celkový počet členů všech oddílů: 76
Oddíly tvořící naše středisko (28. Středisko
Brána): 14 – Líšeň, 43 – Slatina, 70 – Brno- střed
Celkový počet fotek na oddílových stránkách:
17229
Tábořiště patřící našemu oddílu: Horní Čermná
(Orlické hory)
Sídlo naší klubovny: Pellicova 6
Společné tábory S+V a S+S: 2003 – Lučice, 2007
– Horní Čermná
45
-
Tradiční charitativní akce, na kterých s e podílí
70ka: Kapka, Květinový den
Nejvyšší postava uplynulé historie oddílu: Čiča
(konečky vlasů se dotýká hranice 2m = 200cm)
Jméno střediskového automobilu: Nataša (modrý
Forman)
Nejkratší/nejdelší přezdívka: Pú – Šimon
Maňák/Sedmikráska – Alžběta Slámová
Zvířecí přezdívky v oddíle: Šakal, Liška, Sysel,
Méďa, Krtě, Poštolka, Hádě, Zip, Pú, Šýdlo, Vlki,
Divoch☺
* pokud jsem někoho zapomněl započítat do statistiky či
jsem někde napsal nesprávný údaj, omlouvám se.Kewin
Pro milovníky sportu
Tento článek je věnovaný speciálně panu doktoru
Slámovi.
Ušatý pohár letos skončí na půdě Anglie
Ve středu večer se zrak každého fotbalového
fandy upře do daleké Moskvy, protože na zdejším
stadionu se rozhodne o tom, komu připadne prestižní
trofej pro vítěze Ligy mistrů. Letošním ročníkem se
nejdále prokousali anglické velkokluby Chelsea a
Manchester.
Proto i letos má naše vlast ve hře svého zástupce
v podobě Petra Čecha, který hájí branku Chelsea a určitě
se nám ukáže ve vší kráse se svojí slušivou, černou
„helmou“, kterou byl donucen nasadit na svoji hlavu po
srážce s kolenem Stephana Hunta na podzim roku 2006,
aby jeho hlava byla v bezpečí a nehrozilo obdobné
46
zranění. Na druhé straně se bude spoléhat na rychlého
nenasytného gólového otesánka Christiana Ronalda,
který v této sezóně nastřílel neuvěřitelných 41 branek a
ještě nemá dost.
Pro oba týmy je to velká událost, protože Chelsea
ve finále Ligy mistrů ještě nikdy nebyla a Manchester se
do něj naposledy podíval v roce 1999, kdy v nádherném
utkání famózním závěrem vyfoukl titul Bayernu
Mnichov. Ten ještě v 90. minutě vedl 1:0, ale během tří
minut nastaveného času Manchester spasili Ole-Gunnar
Solskjaer a veterán Teddy Sheringham.
Ale po krátkém úvodu se pojďme vrátit na start
ročníku 2007/08, protože na jeho počátku se po delší
odmlce objevil český celek. A nebyla to Sparta, která
zatím jako doposud jediná okusila, jak chutná miliónová
soutěž. Druhým týmem z České republiky, kterému se
toto poštěstilo, se stala Slávia, která překvapivě přešla
v 3. předkole přes favorizovaný Ajax Amsterdam.
V základní skupině svedla boje s anglickým
Arsenalem, španělskou Sevillou a rumunskou Steaua
Bukurešť. Hned v premiérovém střetnutí Slávia pocítila,
jaké to je vyhrát utkání v Lize mistrů, když na svém hřišti
porazila Steaua 2:1. Po porážce 4:2 na půdě španělského
celku Slávia okusila i to, jaké je to dostat v Lize mistrů
pořádnou lekci, když si z Arsenalu odvezla výprask 7:0.
Ale to byl víceméně jediný zkrat nováčka této soutěže.
Odvetná utkání přinesla senzační remízu s Arsenalem
0:0, důležitou remízu s Steaua 1:1, kterou si český tým
pojistil konečnou třetí příčku v tabulce a postup do
poháru U.E.F.A., a působení v Lize mistrů zakončila
porážkou 0:3 na svém stadionu se Sevillou. Řekl bych, že
47
se český fotbal díky Slávii neměl na evropské scéně za co
stydět.
Již bez české účasti soutěž pokračovala dál a
rozhořely se osmifinálové boje mezi 16 týmy. Čtyřmi
týmy z Anglie, třemi ze Španělska, třemi z Itálie a po
jednom zástupci měly státy Skotska, Francie,
Portugalska, Německa, Turecka a Řecka. AS Řím si
překvapivě poradilo s Realem Madrid, pro kterého bylo
vyřazení v této fázi velikým zklamáním (získaný titul ve
španělské lize je ale slušnou náplasti na tuto ránu) a
Fenerbahce Istanbul při své premiérové účasti
v osmifinále této soutěže nečekaně utnulo účinkování
Seville. Ze španělské potápějící se lodě se zachránila
pouze Barcelona, která přešla přes Celtic Glasgow.
Anglický čtyřlístek nepřišel ani o jeden lístek a poslal
domu čtveřici Olympique Lyon, Inter Milán, posledního
držitele trofeje AC Milán a Olympiakos Pireus.
Posledním postupujícím týmem bylo Schalke 04, které
porazilo Porto.
Anglický čtyřlístek se musel rozpadnout, protože
další kolo svedlo proti sobě Liverpool s Arsenalem a
postup obou týmu není jednoduše možný. Šťastnějším
z dvojice se nakonec stal Liverpool, který uhrál na půdě
Arsenalu remízu 1:1 a v odvetném zápase v nádherné
přestřelce rozhodl necitlivě odpískaný pokutový kop,
který proměnil kapitán Liverpoolu Steven Gerrard. Za
Arsenal bohužel nenastoupil Tomáš Rosický, který
druhou polovinu sezóny promarodil. V dresu Liverpoolu
se ukázala v dobrém světle vycházející defenzivní hvězda
Slovák Škrt’el.
Pikantním soubojem bylo střetnutí Manchesteru
s AS Řím. V loňském ročníku totiž italský velkoklub
48
dostal na věhlasném stadionu Old Trafford výprask 7:1 a
se soutěží se rozloučil dosti nedůstojně. Takže měl
anglickému celku co vracet. Budou si ale muset počkat
na další příležitost, protože Manchester přes AS prošel
bez inkasované branky. Velice sympatickým výkonem se
ve čtvrtfinále blýsklo Schalke 04, přesto se nakonec
z postupu radovala Barcelona. Senzační pouť Fenerbahce
razantně ukončila Chelsea. Dále postoupila Barcelona,
obklopena ze všech stran Angličany. Tváří v tvář pak
měla svést boj proti Manchesteru, který se v tomto roce
prezentuje pohlednou hrou, střílí branky a v defenzivě
často hraje na nulu. Celky Liverpoolu a Chelsea musely
svést bratrovražedný souboj.
Kdo čekal pohledné představení plné branek a
pořádného fotbalu od dvojice Manchester – Barcelona,
musel být zklamán. První zápas bez jediného gólu. Kdo
ví, jak by se vyvíjel zápas, kdyby Christiano Ronaldo
v úvodu utkání proměnil pokutový kop? Druhý zápas už
byl pohlednější, ale jediný, kdo zachránil aspoň trochu
čest střelců, byl zkušený Paul Scholes z Manchesteru.
Z druhého tábora jen nečinně přihlíželi takoví „shootéři“
jako Samuel Etoo, Thiery Henry, technik Lionel Messi či
ještě 17letý velice talentovaný chlapeček Bojan Krkič.
Od druhé semifinálové dvojice se moc pěkný
fotbal nečekal, protože když se utkaly tyto dva celky
v semifinále ročníků 2005 a 2007, viděli diváci pouhé
3branky ze čtyř utkání a zápasy byly hodně defenzivně
laděné a nepříliš pohledné. Ale opak byl pravdou. Oba
celky přišly s ofenzivnějším pojetím a oko diváka vidělo
hned 7 branek ve dvou střetnutích a pěkný fotbal.
Historie se přepisovala i z toho důvodu, že postupujícím
nebyl letos Liverpool, ale v modrých dresech oděná
49
Chelsea. Smolným hrdinou byl Nor Riise, který v prvním
utkání na Anfield Road (stadion Liverpoolu) nasměroval
v nastaveném čase míč do vlastní sítě a tím daroval
Chelsea do odvety velmi nadějný výsledek 1:1. Odveta
dospěla do prodloužení, kdy v základní části vyrovnával
za Liverpool kanonýr Fernando Torres. Prodloužení ale
„Reds“ nezvládli a inkasovali dvě branky. Druhou
branku v utkání vstřelil Didier Drogba. Třetí gólovou
radost způsobil proměněný pokutový kop Franka
Lamparda, který svůj gól věnoval nedávno zesnulé matce
se slzami v očích. Za hosty pak už jen kosmeticky upravil
Ryan Babel, který nachytal Petra Čecha v nedbalkách.
Kdo se bude radovat ve středu ve večerních
hodinách ze zisku nádherné trofeje? Uspěje letitý stratég
Manchesteru sir Alex Ferguson nebo se rozloučí Avram
Grant vítězně jako trenér Chelsea? Velezkušený Van der
Saar nebo ve středních letech chytající Petr Čech?
Kouzelník Christiano Ronaldo či srdce Chelsea Frank
Lampard? Wayne Rooney nebo Didier Drogba? A
konečně kapitáni John Terry nebo Rio Ferdinand? To
jsou zatím hádanky, která nemají správné řešení.
Doufejme ale, že to bude pěkné utkání a vyhraje ten lepší
a utkání proběhne v duchu fair-play.
* Výsledek finálového utkání byl znám až po
uzávěrce☺
Kewin
50
Zábava
O zábavu do tohoto čísla se tradičně postaral Kšanda
Synáček se ptá: "Tatínku, je Tichý oceán opravdu celý
den tichý?"
"Prosím Tě zeptej se mě na něco chytřejšího."
"Tak tedy: na co zemřelo Mrtvé moře?"
"Pane vrchní, dal bych si biftek."
"Nemáme."
"Tak řízek."
"Nemáme."
"Tak omeletu."
"Také nemáme."
"V tom případě mi podejte můj kabát."
"Bohužel, ten už také nemáme!"
Tři nejnebezpečnější lidé
1. Programátor, který drží v ruce pájku.
2. Technik, který dělá změnu v programu.
3. Uživatel, který dostal nápad.
Pepíček zavolá do řeznictví a ptá se:
"Máte prasečí ouška?"
"Ano, máme."
"A máte prasečí nos?"
"Ano, máme."
"A prasečí ocásek?"
"Ano, máme."
"A máte taky telecí kopýtka?"
"Ano, ta také máme."
51
"Pepíček: "No, vy ale musíte vypadat!"
Proč Bůh stvořil blondýnky?
Protože ovce Vám nepřinese pivo z lednice.
A proč Bůh stvořil brunetky?
Protože blondýnka taky ne.
Víte, že?
... že v ČR hrozí Viktoru Koženému 12 let vězení, v USA
150 let?
... že Moskva má desetkrát více obyvatel než Praha, ale
rozkládá se pouze na ploše dvakrát tak větší? Denně
zkolabuje doprava asi na 650 místech.
... že Hitler zastával minimálně 72 nejvyšších státních
funkcí?
... že na přelomu 14. a 15. století bylo nejbohatší
evropskou zemí Burgundsko, pak Aragonie, pak s
velkým odstupem až Anglie, Francie, Benátky, Bretaň a
další...?
...že Vlasy Che Guevary byly prodány v aukci za
119000$?
ZÁKAZ CHLEBA. Tady jsou důvody proč by se tento
zákon měl u poslanců prosadit:
1. Je nesporné, že 99% všech násilníků a vrahů
konzumuje chléb!!!
2. Většina konzumentů chleba nedokáže odlišit závažná
vědecká fakta od nesmyslných statistických blábolů
3. Malé děti a novorozenci se mohou chlebem zadusit
4. Chléb je velmi často jen přestupní stanicí ke
52
konzumaci TVRDÝCH potravin - salám, máslo,...
5. Chléb je prokazatelně návykovou potravinou. Osoba,
které několik dnů podáváme pouze vodu dříve či později
bude o chléb prosit. (Velmi podobné stavy u těžkých
narkomanů.)
6. Chléb s vodou v teple kvasí - je možno z něj destilovat
alkohol (únik spotřební daně)
7. Chléb je velmi nebezpečná zbraň - pokud ztvrdlý
bochník pustíme z 2 patra na dětské pískoviště, může to
mít smrtelné účinky
8. Ve věznici se z chleba a zubní pasty dělají hrací kostky
- velmi negativní vliv na morálku odsouzených
9. Je vědecky dokázáno, že množství větší než malé
udusí myš. V domácnostech se konzumuje běžně několik
kilogramů chleba týdně!!!
10. 96 % všech autonehod mají na svědomí osoby, které
24 hodin před jízdou jedli chléb!!!
Myslím, že uvedené body jsou natolik závažná fakta,
která musí parlament ČR přesvědčit o zákonu, který
navždy zakáže tuto potravinu. Pak se zákonodárci můžou
pustit třeba do zákazu vody.
Zajímá vás jak by básničku Šla Nanynka do zelí napsali
různí básníci? Pro toto číslo je to:
Vladimír Majakovský
Ratata bum
hromy
třeskly,
Nanda se
pro večeři
krade.
53
Loupežník v zelí
drzý,
smělý,
na ni tam číhá.
Tma je
všude.
Rozlámal košík.
Rozkop jak smetí.
Přes pole
zleva
levá
levá
Krasnoarmějci
letí.
Přilehnou k líčku
na políčku,
zadrhnou kulaku
kol hrdla smyčku.
Za všechny,
za Rus,
za
Revoluci.
Za krásu dychtivou
bubnujte
kluci.
Kdo je tu pánem,
kdo tady
velí?
komisař rudý
rozkročen
v zelí.
54
A na konec se tradičně zasmějeme s Garfieldem☺
A dva bonusy na koneckonoucí!
Foto Martin:
Najdi v džungli všechno
živé☺
(Volejbalový víkend
roverů)
Foto Kšanda:
Terka:„Zrcadlo, zrcadlo, řekni,
kdo je nejkrásnější?“
Zrcadlo:
„Nejsem zrcadlo, ale
pánvička.“☺
(Akce Sk&Sk s R&R)
55
Co říci závěrem? Toto číslo jsem si vzal pod svá
křídla právě já. Udělat takový časopis plný písmenek a
obrázků je docela prácička. Naštěstí jsem se na ni
nepodílel sám. Proto musím poděkovat všem, kteří do
tohoto čísla přispěli článkem či fotografií, dobrou radou
či nápadem a můžou za to, že vůbec tento díl vyšel.
Speciálně děkuji těm, u kterých se nakonec bude tento
plátek tisknout.
Za vizuální nedokonalosti a chyby beru plnou
odpovědnost, proto své kritiky směřujte kdyžtak na mě a
ne na ty, co nějakým článkem přispěli či jinak pomohli.
Všechny články jsem docela dostkrát pročetl a řekl bych,
že i když je toho povícero, tak jde o zajímavé věci a stojí
za to nad těmito řádky strávit nějaký ten čas.
Ještě jednou všem, co přispěli, děkuji, protože si
jejich práce nesmírně vážím.
A na konec všech konců doufám, že jste si
příjemně početli a našli minimum gramatických chyb a
snad jste se u toho dobře bavili. Nyní už je to úplně vše.
Kewin
56

Podobné dokumenty