30 - Mikroregion Ostrožsko

LEDEN - ÚNOR 2013
P㶣ehled plesů
na Ostrožsku a Hor㶡ácku
na leden a únor
30
Silvestr na Antonínku
Jaký že byl poslední den roku 2012 na Antonínku? Pokud jde o vůni, mohli bychom 㶣íci, že
odpovídala datu ‒ slivovice voněla všude. A po㶜así? To bylo spíše jarní, krááásnééé sluní㶜ko!
Nejd㶣íve na Antonínek „vyšplhali vinohrady
Blatni㶜ané, o půl hodiny později Lho㶇ané. Blatni㶜anů bylo opravdu hodně ‒ starosta hlásil až
217 silvestrovských „turistů , kte㶣í se na Antonínku spole㶜ně vyfotili a zase spěchali dolů, na
kulturáku byl pro ně p㶣ipravený guláš. Lho㶇anů
vyšlo na poutní místo méně, na Antonínku zůstali docela dlouho, besedovali, opékali špeká㶜ky a nakonec si zazpívali i několik písni㶜ek.
㶏ekal jsem a doufal, že se sousedé z Blatnice
a ze Lhoty na Antonínku setkají. Bohužel se
minuli, stejně jako loni, p㶣edloni... Snad se poda㶣í setkání t㶣eba za necelý rok. A kdoví, t㶣eba
p㶣ijdou i lidé z dalších míst našeho Ostrožska
a Hor㶡ácka - byl by to pěkný po㶜in a t㶣eba i za㶜átek tradice.
Tak, všechno dobré, milí sousedé a p㶣espolní,
v tom roce 2013! A㶇 nám toho dobrého a š㶇astného p㶣inese co nejvíce! A na shledanou na Antonínku 31. prosince 2013!
RB
FOTO: Radek Bartoní㶜ek, Stanislav Dufka
VÝBĚR Z OBSAHU VAŠEHO OBLÍBENÉHO 㶏ASOPISU
Vážení 㶜tená㶣i,
knížky Zde㶡ka Galušky Slovácko sa súdí a Slovácko
sa nesúdí dosáhly takové
proslulosti, že jim nemůže
z našeho „slováckého kraje
nic jiného konkurovat. Postavi㶜ky z těchto knih známe
mnozí už od dětství, 㶜asto se
jim smějeme, by㶇 ne vždy
z nich naši p㶣edci vychází
úplně nejlépe.
P㶣iznám se, že 㶜asto si na
strýca Pagá㶜a, Juru Kláska,
Cyrila Píš㶜alu, teti㶜ku Peléš㶜enu a mnohé další vzpomenu a p㶣irovnávám je k nám,
sou㶜asníkům.
Že už takové „postavi㶜ky
neexistují, že je dnešní Slovácko úplně jiné než to, ve
kterém žil pan Galuška? Ale
kdeže, pokud jde o charaktery lidí, až tak se ten náš
kraj nezměnil, a kromě toho
dobrého tady můžeme zažívat i hodně špatného. Však
si sta㶜í povídat s lidmi, poslouchat p㶣íběhy nebo se
dívat kolem sebe.
P㶣etvá㶣ka, závist, nep㶣ejícnost, nevst㶣ícnost, netolerance, lakota, pyšnost 㶜i zloba tady žijí s námi dál a dál
s těmito nepěknými vlastnostmi - někdy více, někdy
méně - bojujeme.
Je to tak, nic si nenalhávejme, p㶣íjemná atmosféra
panující na mnoha akcích
nám sice dodá optimismus,
jenže běžný, všední život
nás z něho poměrně 㶜asto
zase vylé㶜í.
Pop㶣ejme si do roku 2013
všecko dobré a zárove㶡
sami sobě slibme, že zkusíme na těch našich špatných
vlastnostech zapracovat.
Možná je letošní rok pro takové p㶣edsevzetí jako stvo㶣ený - od narození pozorovatele života našich p㶣edků
Zde㶡ka Galušky totiž uplyne
p㶣esně 100 let.
Radek Bartoní㶜ek
7
Manželé z Louky otev㶣eli
hotel v Nové Lhotě
14 Velická „zuška má nového
㶣editele - muže od cimbálu
10 Známý cyklista má
ve Veselí „muzeum
13 Bydlí v Ostrožské Lhotě, jejich
zákaznicí je manželka prezidenta
16 Hlu㶜ané 㶣eší, co udělat
s bývalým Penkovým statkem
19 Dechová hudba Novoveš㶇anka p㶣ekonala
velmi obtížné období
Krajem svatého Antonínka, regionální periodikum, povoleno Ministerstvem kultury 㶏R pod. 㶜. MK
㶏R E 18131, vydává Mikroregion Ostrožsko, Uherský Ostroh, PS㶏 687 24 • Redakce: Radek Bartoní㶜ek ([email protected]), tel: 602 433 970, Vladimír Sal㶜ák 774 115 186, František Gajovský,
Stanislav Dufka • Jazyková úprava: Mgr. Zde㶡ka Pokorná • e-mail: [email protected], www.
ostrozsko.cz, cena výtisku 20 K㶜 • Design, grafické zpracování: Grafické studio Joker, Uherské Hradiště
• Tisk: Joker, s. r. o., Masarykovo nám. 35, Uherské Hradiště, tel. 572 551 155. •
Máme zájem o vaše texty a fotky! Posílejte je prosím, do 20. 2. 2013, 㶜asopis vyjde 5. b㶣ezna 2013!
www. ostrozsko.cz
3
ROK NA SLOVÁCKU
Zastavení v čase. Zastavení v blatnickém stavení
Tipněte si: tušíte, kdeže stojí toto stavení na fotce a jaká historie je s ním spojená?
Nebudu vás dlouho napínat: stojí ve strážnickém
skanzenu a jde o p㶣esnou kopii stavení rodiny Te㶇halových z Blatnice pod Svatým Antonínkem.
Nemyslete si, sám jsem to ještě p㶣ed pár týdny nevěděl, ale když jsem v p㶣edváno㶜ním období s mužským
sborem Borši㶜ané a dětmi z Nivni㶜ky skanzen navštívil,
dozvěděl jsem se tuto informaci od pracovnic muzea.
Doma jsem si otev㶣el knížku o skanzenu, a byl jsem
p㶣ekvapený podruhé: historie tohoto i dalších blatnických stavení je v ní perfektně popsaná už od 18. století
v㶜etně života rodin, které tady bydlely - tedy ve skute㶜ných staveních p㶣ímo v Blatnici, než zmizela tato
stavení i rodiny.
Pro㶜 ale právě tady stavení a skanzen vzpomínám?
Protože se mi zdá, že charakterizují docela dob㶣e naše
dnešní životy p㶣ed koncem roku, který máme právě za
sebou.
Když jsem totiž do tohoto i dalších stavení vešel,
zdálo se mi, jako by si ony rodiny jenom někam odsko㶜ily, všechno uvnit㶣 bylo starodávné, krásně útulné, praktické i skromné, a mně se vracely vzpomínky na vlastní dětství, kdy ještě lidé chodili
po besedách, hodně si povídali a ob㶜as si také zazpívali - jen tak, žádná
folklorní akce nebo plánované vystoupení, jako je tomu ve většině p㶣ípadů dnes.
V tom strážnickém skanzenu nás bylo p㶣ed Vánocemi opravdu mnoho a vládla tady jakási nezvykle klidná a pohodová atmosféra, kterou
㶜lověk za branami skanzenu už zažívá málokdy.
Celý skanzen nás vlastně vracel v 㶜ase zpět, všechny domky žily
postaru, všude někdo něco zdobil, zpíval, zastavoval se na kus 㶣e㶜i, nikdo nespěchal k autu, nikomu nezvonil telefon, nikde nezá㶣ila televizní
obrazovka.
Jistě, kdo ví, jak dlouho bychom to bez všech moderních vymožeností vydrželi, ale stejně, nikdo mně to nevymluví: ty vymoženosti nám
mnohem více berou, než dávají.
Text a foto: RB
Lyžování i bruslení láká
Tematický rozdíl oproti fotografiím a textu nad tímto psaním je velký, ale p㶣esto jsme se pro tuto fotku
rozhodli. Takový je p㶣ece i náš život ‒ z poklidu svátků jsme rovnou sko㶜ili nap㶣íklad zrovna na lyžování.
Návaly u vleků to jasně dokazují.
Tato fotografie, stejně jako ta na titulní straně, je
z posledního dne roku, a to z Javorníku, konkrétně
z Filipova. Vlek tady jede velmi 㶜asto, lyža㶣i se hromadí a vše nasvěd㶜uje tomu, že mnozí tady prožijí
pár týdnů. Horší je to ovšem s druhou sjezdovkou
v našem mikroregionu ‒ s tou na Nové Lhotě. Ani na
za㶜átku roku 2013 tady lyžování neza㶜alo a zástupce provozovatele Jan Stindl opakovaně na internetu psal, že prý není dost sněhu.
K zimnímu servisu ještě p㶣idejme informaci o hokeji a bruslení v Uherském Ostrohu, kam také mí㶣í mnoho lidí - všichni jste zváni! Ovšem
pozor: zejména brusla㶣i by měli jezdit podstatně pomaleji a být více ohleduplní, na p㶣elomu roku tady došlo ke zranění dívky, kterou právě
srazil rychle jedoucí brusla㶣.
Text a foto: RB
4
www. ostrozsko.cz
ROK NA SLOVÁCKU
Nádherný 㶜as prvního vína
U ochutnávání svatomartinského vína byli v Uherském Hradišti také lidé od nás
Bývá to jeden z nejkrásnějších dnů v Uherském Hradišti! A letos na něm bylo možné
potkat také zástupce našeho regionu. Který
den? 11. listopad, den žehnání a koštování prvního vína, které je známé jako víno
svatomartinské.
V Hradišti to je den skute㶜ně sváte㶜ní, loni
i p㶣edloni svítilo sluní㶜ko a davy lidí 㶜ekaly
na okamžik, až se p㶣esně v 11.11 minut otev㶣e stan, kde organizáto㶣i nabízeli 㶣adu výborných 㶜erstvých vín.
Pravda, letos tento den p㶣ipadal na sobotu
a stan oblehlo až p㶣íliš mnoho lidí, ale sta㶜ilo pár minut po㶜kat, vejít do stanu, koupit
si t㶣eba jednu sedmi㶜ku, vyjít ven, sednou si
s p㶣áteli na náměstí a užívat si nádherného
dne - vlastně jednoho z posledních, kdy sluní㶜ko ještě h㶣eje a zima je už za dve㶣mi.
Pokud jde o zástupce našeho regionu Ostrožska a Hor㶡ácka, toho prvního byste možná ani nepoznali. Byl totiž oble㶜en do rytí㶣ského zbroje a v ruce měl lesní roh. Možná
už tušíte, že to byl šéf divadelní a šermí㶣ské
spole㶜nosti Memento Mori z Uherského Ostrohu Pavel Jur㶜eka.
Když jsem se s ní dal do 㶣e㶜i, zjistil jsem, že
je vystudovanou someliérkou, jmenuje se
Gabriela Pavla㶜ková a bydlí - světe, div se v Nové Lhotě!
A druhý zástupce? Byla to žena, ona usměvavá blondýnka s dvěma sedmi㶜kami vína,
které nabízela víno z blatnického Blatelu.
Na zbývajících dvou snímcích můžete vidět
uherskohradiš㶇ského kněze a také chlapy
z cimbálové muziky Kunovjané. Ještě te㶞
slyším v uších, jak vesele hráli, lidé kolem
nich postávali s víne㶜kem a kdekdo by ur㶜itě v té chvíli pravil: „Bože, žehnej tomuto
vínu i ojedinělému kraji Slovácka.
Text a foto: RB
www. ostrozsko.cz
5
PORTRÉTY ŽEN
Rozhodly se pro vlastní cestu...
Alena Hrabalová
Jana Mikulcová
BORŠICE U BLATNICE
OSTROŽSKÁ NOVÁ VES
Alena Hrabalová z Boršic u Blatnice dlouhé
roky pracovala jako prodava㶜ka, v poslední době byla dokonce vedoucí potravin ve
Vl㶜nově. Už ji tam ale nenajdete - potkáte
ji v jejím novém květiná㶣ství Kvítek ve Velké
nad Veli㶜kou. Paní Alena se rozhodla pro radikální změnu ve svém životě.
„Pro㶜 až teprve te㶞? P㶣esně taková otázka
mě napadla, když jsem se dozvěděl, že výtvarně velmi nadaná Jana Mikulcová z Ostrožské Nové Vsi si tady p㶣ed koncem roku otvírala svůj vůbec první obchůdek s názvem
Jasmín a podtitulem Spousta nápadů.
„Spousta nápadů proto, že spoustu věcí, které tady lidé vidí, jsem si vyrobila sama, vysvětlovala v obchůdku a popisovala, 㶜emu
všemu se věnuje. „Maluji na sklo, na porcelán, na textil, brousím sklo, dělám interiérové
a exteriérové dekorace bytů nebo firemních
prostor, věnuji se i svatební floristice, po㶜ínaje uděláním svatební kytky nevěsty, p㶣es
výzdobu aut až t㶣eba po výzdobu interié-
„Nešlo u mě o nějaké bouchnutí do stolu
s tím, že te㶞 kon㶜ím v práci a hotovo. Rozhodnutí udělat takovou změnu ve mně zrálo
dlouho. V poslední době mě ale v práci stále
víc ubíjelo, že 㶜lověk nesměl nic vymyslet,
jel stále ve stejných kolejích, vysvětluje své
rozhodnutí.
Zeptal jsem se jí, co bylo pro ni největší motivací, a ona mluvila o možnosti realizovat
se, mít svou svobodu. „Jsem z generace žen,
které odcházely na mate㶣skou ještě p㶣ed
p㶣evratem v roce 1989. Narodily se mi postupně t㶣i děti, potom jsem se ještě starala
o rodi㶜e manžela, a najednou mi bylo témě㶣
t㶣icet pět. Zjistila jsem, že všechno se změnilo, doba byla úplně jiná. Najít v ní práci,
která by mě bavila, trošku si vydělala peníze
a ještě se starala o rodinu, byl problém, 㶣íká.
Nová práce ji baví, sice si posteskla, že je zatím na vše sama, ale má hodně plánů. Chce
vylepšit prost㶣edí ve stánku, který si v centru
Velké pronajala, ráda by dál rozši㶣ovala nabídku květiná㶣ství a také se u㶜ila nové věci.
„Každopádně jsem š㶇astná, že jsem se k takové změně odhodlala, navíc lidé ve Velké
jsou p㶣íjemní, prohlašuje.
RB
6
www. ostrozsko.cz
rů restaurace, 㶣íkala, a to se ještě nezmínila
o tom, že je také velmi zru㶜nou malére㶜kou
kraslic.
No jo, pro㶜 ale tedy otevírá svůj obchůdek
až nyní? „Nápad na obchůdek jsem měla
spoustu let, ale okolnosti nebyly vždy p㶣íznivé, zejména pokud jde o finance. Měla jsem
také strach, jak to půjde, nebo nepůjde, nicméně nyní jsem se rozhodla, že to zkusím,
uvedla.
Obchůdek si udělala p㶣ímo v rodinném
domku, který stojí u hlavní silnice, jen kousek od známé restaurace U Racka. „Uvidím,
jak to půjde, nápadů mám spoustu, dívá se
paní Jana do budoucnosti a každého k sobě
zve. „Kdo hledá nap㶣íklad nějaký dárek, ur㶜itě ho u mě najde, avizuje.
RB
Jarmila Hájková
OSTROŽSKÁ LHOTA
Jarmila Hájková z Ostrožské Lhoty nemá obchůdek, ale rovnou dům, dům služeb Sedmikráska, ve kterém pracuje kromě ní ještě
dalších šest žen - ty má v pronájmu. „Od zá㶣í
2012 nabízíme kade㶣nictví, květiná㶣ství, kosmetiku, pedikúru, solárium, nehtový design
a masáže. Sedm služeb, proto Sedmikráska, 㶣íká paní Jarmila, která má na starosti
masáže.
Právě s nimi v roce 2006 za㶜ínala, tehdy ještě ve svém rodinném domku. „Jak mi rostl
po㶜et zákazníků, tak rostly jejich prosby, co
bych ještě mohla nabízet za služby, které by
se ale k nám domů už nevešly, vysvětluje,
pro㶜 se nakonec rozhodli s manželem koupit
vybydlený dům, který pěkně rekonstruovali.
A pro㶜 se vlastně p㶣ed témě㶣 sedmi lety
rozhodla podnikat na vlastní pěst? „Bylo to
těžké rozhodnutí, bavilo mě všechno kolem
masáží a vůbec pomoci lidem, protože jsem
si sama na sobě vyzkoušela, že když 㶜lověka chytnou záda, tak je vdě㶜ný za každou
pomoc. Udělala jsem si kurz zdravotního
maséra, postupně ke mně za㶜ali chodit bez
jakékoliv reklamy lidé, kte㶣í za㶜ali posílat
také své známé a p㶣íbuzné, takže dnes mám
zákazníků opravdu hodně, odpovídá.
Zárove㶡 ale p㶣iznává, že uživit celý dům služeb nebude jednoduché, zvláště v dnešní
době. „Všude je moc služeb, ve Lhotě ale
nebylo nic, takže vě㶣ím, že místní i p㶣espolní
lidé budou chodit ještě více. Všechny srde㶜ně zvu, lou㶜ila se.
RB
LIDÉ KOLEM NÁS
Mají hotel v „jiném světě
Povídání s manželi Něme㶜kovými z Louky, kte㶣í nabízí ubytování i restauraci v Nové Lhotě
P㶣ijedete-li sem, na Novou Lhotu, p㶣ipadáte si už tak㶣ka jako na
konci světa - nebo alespo㶡 konci republiky, vždy㶇 za kope㶜ky,
po pár desítkách metrů, za㶜íná
Slovensko.
O to p㶣íjemnější ale je to, že
právě tady na „konci světa ,
jen těsně nad Novou Lhotou,
můžete najít zázemí v podobě nově otev㶣eného a rekonstruovaného hotelu Háj, který
byl v minulosti známý mimo
jiné jako rekrea㶜ní st㶣edisko.
Po mnoha peripetiích ho získali - už jako zav㶣ené a poni㶜ené st㶣edisko - manželé Něme㶜kovi, kte㶣í jej proměnili
v místo, kam má smysl zamí㶣it.
Vyrazil jsem za nimi, abych
se o nich i novém hotelu dozvěděl co nejvíce informací.
„Nám se tady na moravsko-slovenských hranicích velmi
líbí, p㶣estože je to z Louky blízko, tak když p㶣ijedete sem, tak
jste v podstatě v jiném světě.
Spoustu lidí se ním divilo, jak si
můžeme koupit chatu, která je
vzdálená pouhých 17 kilometrů od našeho baráku v Louce.
Jenže tady opravdu p㶣ijedete
do jiného světa, s jinými klimatickými podmínkami a jinou
p㶣írodou.
Poté se ovšem sešla „rodinná
rada doplněná dětmi a jejich
partnery a verdikt zněl jasně:
„Půjdeme do toho, zkusíme to
spole㶜ně zvládnout. Pan Něme㶜ek odjel s dcerou a zetěm
na dražbu, kde nakonec porazili
jiné dva zájemce, a pustili se do
rozsáhlé rekonstrukce. Výsledkem je krásně opravený hotel se
45 lůžky a výborným zázemím.
Vše je cítit novotou, vždy㶇 hotel byl otev㶣ený 28. zá㶣í a nyní
Ovšem ur㶜itě je rozdíl jezdit na
chalupu t㶣eba někde ke kamnům, nebo si koupit velký objekt
pro desítky návštěvníků, navíc
v původně hodně zanedbaném
stavu. Jak k tomu tedy došlo?
„V roce 2009 jsme náhodně
narazili na informovaci, že se
toto bývalé rekrea㶜ní st㶣edisko
v Nové Lhotě prodává. Tak jsme
se zú㶜astnili dražby a koupili ho,
㶣íká stru㶜ně Václav Něme㶜ek.
běží jeho zkušební provoz.
„Rekonstrukce byla hodně náro㶜ná, ale pod citlivým vedením
pana architekta Svatopluka Sedlá㶜ka se dílo poda㶣ilo dovést ke
kolaudaci. Nakonec z toho původního moc nezůstalo, vlastně
jen krovy. P㶣esto jsme se snažili,
aby tady byla cítit i historie tohoto místa, 㶣íká paní Něme㶜ková.
Historie hotelu je p㶣itom velmi
zajímavá, první 㶜ást objektu
za㶜ala vznikat už v roce 1940,
kdy tady německá armáda postavila kasárna. Po válce objekt
získal národní výbor, byla tady
obecní prádelna, chodily sem
děti do školy, novomanželé tady
byli oddáváni, své vzpomínky
má na toto místo mnoho místních lidí. Později ovšem budovu
koupily Železárny a drátovny
Bohumín, které p㶣istavily ještě další budovu. Vše nakonec
koupili dva podnikatelé, kte㶣í
Spoustu lidí se divilo
„Já pocházím z Vyso㶜iny, jsem
od Nového Města na Moravě, a právě kopcovitý a rázný kraj na Nové Lhotě se mi
líbil, protože mi p㶣ipomínal
Vyso㶜inu,
za㶜ala
povídání paní Marie Něme㶜ková.
Jak se objevila na našem Hor㶡ácku, bylo z㶣ejmé po prvních
slovech jejího manžela. On totiž
pochází z Lipova, s manželkou
se seznámil na horách a spole㶜ně bydlí už několik let v Louce.
Velmi dob㶣e zná ovšem i Velkou nad Veli㶜kou, 㶜trnáct let
totiž pracoval v Kordárně. Ale
jak se objevili v Nové Lhotě?
„V roce 2000 jsme si koupili
kousek odtud chatu. Stojí na
Vápenkách, takže v podstatě
do tohoto kraje jezdíme už několik let týden co týden, máme
ho doslova projítý a projezděný, protože jezdíme rádi na
kolech, lyžujeme, chodíme na
vycházky, vysvětluje paní Něme㶜ková a její muž ji dopl㶡uje:
Manželka byla proti
Samoz㶣ejmě, jak se následně
dozvídám, nebylo to tak jednoduché, jeli si nemovitost nejd㶣íve prohlédnout, našli ji otev㶣enou a dost poni㶜enou. „Bylo to
v havarijním stavu, okna vytlu㶜ená, vnit㶣ek vykradený, všude
smrad, prostě to vypadalo úplně strašně, vzpomíná paní Něme㶜ková, která byla proti koupi.
ovšem nespláceli úvěr, vše propadlo bance a areál byl 㶜ty㶣i
roky zav㶣ený.
Musíme být trpěliví
To byla tedy opravdu velmi pestrá minulost, co ale
budoucnost, která je spojena s rodinou Něme㶜kovou?
„Musíme být trpěliví, ur㶜itě
nebude jednoduché dostat takový hotel do plného provozu
během krátké doby, konstatuje pan Něme㶜ek, který zárove㶡
mluví o tom, že jsou s manželkou v hotelu skoro po㶣ád.
„Chceme z hotelu udělat špi㶜kové za㶣ízení, které bude jak pro
běžné turisty, tak nap㶣íklad pro
firemní klientelu. Jsou tady nap㶣íklad dvě restaurace nad sebou, které se dají oddělit, máme
tady školicí místnost, budeme
vylepšovat okolí hotelu, kde je
nap㶣íklad sportovní areál, lákavá
může být pro hosty ur㶜itě blízká
sjezdovka a celkově krásná místní krajina, vysvětluje „manažersky muž, jehož firma se věnuje mezinárodnímu obchodu.
Každopádně, p㶣ije㶞te se podívat, krajina kolem Nové Lhoty
je skute㶜ně jiná, drsnější, ale
o to krásnější, p㶣ipomíná spíše
hory. Navíc se právě tato místa stále více mění, p㶣íjemné
a útulné sezení 㶜i ubytování
najdete jak tady v Nové Lhotě, tak na Vápenkách, p㶣ibývají navíc různé stezky pro
cyklisty 㶜i lyža㶣e, lákadlem
bude ur㶜itě i nová sjezdovka.
Vyje㶞te tedy do těchto míst
a poté nám t㶣eba i napište do
redakce, jak jste se v tomto „jiném světě cítili, co se vám tady
líbilo a kam byste pozvali i další
㶜tená㶣e našeho 㶜asopisu.
Text a foto: Radek Bartoní㶜ek
www. ostrozsko.cz
7
TRADICE
Od zapalování hodů až po muziku v hospodě
Zima byla ono nedělní listopadové dopoledne docela nep㶣íjemná, ale až tak to nevadilo, na prostranství
p㶣ed kostelem v Boršicích u Blatnice totiž vyhrávala dechovka a hned bylo tepleji.
„To boršické širé pole, to je ale polí㶜ko, zpívali muzikanti a už se chystali odejít s hoda㶣i
do hospody. V Boršicích totiž mají pěkný,
a jinde neznámý zvyk, že totiž po mši svaté
se odchází bavit do hospody. P㶣íjemná tradice, co 㶣íkáte?
Další pěkný zvyk, který ovšem mají i jinde, je
zapalování hodů, v Boršicích bylo ve 㶜tvrtek
s CM Falešnica, místních prý p㶣išlo hodně
a bylo to super ‒ 㶣e㶜eno slovníkem mladých
Borši㶜anů.
Ještě než se ale kluci a holky ro㶜níku 1994
vydali po mši svaté na cestu, dal jsem se
s nimi do 㶣e㶜i. „Hody jsou tradice, takže jsme
se na ně těšili, od za㶜átku až do konce, tvr-
Boršická chasa jde z nedělní ranní mše svatá do hospody, kde hody kon㶜í
telkou, Tomáš záchraná㶣em a Zdeněk a Štěpán truhlá㶣i. Maruška a Lukáš ještě nevěděli,
i když ‒ Lukáš bude podle svých slov možná
u㶜itelem zeměpisu.
dili mi tak㶣ka sborově a jednohlasně. Kdo?
Ani㶜ka, Petr, Marie, Tomáš, Zdeněk, Štěpán
a Lukáš. Abyste věděli, Ani㶜ka chce být u㶜i-
Kdoví kam ho v životě nohy zanesou, stejně jako jeho další spolužáky. Až budou ale
t㶣eba putovat po světě, doufejme, že budou
moci kdekoliv 㶣íkat. „My jsme z vesnice, kde
už mnoho a mnoho let udržujeme tradici
hodů. Že nevíte, co to je? Tak my vám to budeme vyprávět...
Text a foto: RB
„Podrezali nám máju! znělo naší Hrubou Vrbkou
Hody u nás v Hrubé Vrbce za㶜ali již ve 㶜tvrtek
ve㶜er zapalováním v hospodě na podsedkách. Po perné noci šli chlapi vybírat do lesa
nejkrásnější máju za pomoci slivovice a traktoru. Holky mezitím chystaly výzdobu, chlebí㶜ky a ostatní pochutiny. Ve㶜er se lidé bavili
na rockové zábavě, kde hrála skupina Wetesh, avšak po půlnoci nastal velký problém.
„Podrezali nám máju!! ozývalo se zvenku
naštvaným hlasem za doprovodu silných
nadávek. Lidé za㶜ali vybíhat ven a nechtěli
8
www. ostrozsko.cz
tomu vě㶣it. Po šestadvaceti letech se historie
opravdu opakovala. Nedalo se nic dělat, ráno
se muselo pro novou. Tentokrát už jelo méně
chlapů a trvalo jím to mí㶡 㶜asu, zajímavé, že?
Holky měly mezitím sraz na kulturáku a chystaly sál na sobotní ve㶜er. Odpoledne p㶣i 㶜ištění máje dostali chlapi klobásky a sva㶣ák.
Ke stavění mája pak každý dostal aspo㶡 jednu štamprlu slivovice a po úspěšném postavení chleby t㶣í druhů, takže si každý p㶣išel
na chu㶇. Poté byli všichni rádi, že si mohli
p㶣ed ve㶜erem alespo㶡 na chvíli odpo㶜inout.
Na sobotní hodové zábavě pronesl úvodní
slovo pan Miške㶣ík a poté následovalo zpívání a tancování místních sborů. Ve sklepě hrála
cimbálová muzika Jana Minkse, která v pozdních ve㶜erních hodinách hrála i pod hlavním
pódiem, kde vyst㶣ídala hlavní skupinu Kamasi.
Když odbila půlnoc, nastoupili na parket
stárci a stárky a kolem nich lidé, kte㶣í se drželi za ruce a p㶣itom se pohupovali do rytmu val㶜íku. Protože stárci a stárky nebyli do
TRADICE
Hody už nebudou takové, jaké bývaly...
„Zájem o folklor ale roste, píše Antonín Hanák z Blatnice pod Svatým Antonínkem
„Slýcháme po dědině: „Hody, to už nikdy
nebude takové, jako to bývalo za nás. S tím
souhlasím, to už opravdu nebude. V dobách
minulých se lidi uměli víc bavit, žili folklorem
a dop㶣ávali si jej, kdy mohli. Dneska, kdy
musí. Spíše lidé žili v obci, pracovali doma,
v JZD, nebo dojížděli do p㶣ilehlých měst za
prací. Byli neustále v kontaktu s rodnou obcí.
Dnes polovina Blatnice odjede v pondělí do
světa a vrací se na víkend, někte㶣í i méně.
Toto škodí tradicím nejvíce.
Letošní hody ale byly ně㶜ím zvláštní. Vycítil
jsem ur㶜itý bod zvratu, kdy pomalu za㶜íná
růst zájem o folklor. Je to díky dlouholeté
folklorní výchově mládeže, akcím, jako jsou
poutě, vinobraní, krojový ples, atd. Obliba
nošení krojů roste, dokonce se díky švadleně, paní Renatě Stúpalové, za㶜aly šít kroje
v prostorách obecního ú㶣adu. Blatnické chase, mužskému sboru a jiným zájemcům ušila
krásné autentické košile „dudovice , které
jsme mohli letos vidět na všech hodových
akcích.
Hody p㶣itom nejsou jen o hodovém víkendu, jak by se mohlo zdát, hodům p㶣edchází
V Blatnici hrála i CM Jožky Staši
páru, museli se sehnat ještě dva kluci, takže
na parketu tan㶜ilo za doprovodu skupiny Kamasi celkem pět párů. Po každé písni se tra-
㶏tve㶣ice stárků a stárek blatnických hodů 2012.
p㶣ípravy, do kterých se systematicky zapojuje blatnická mládež - chasa. Hody vždy
v Blatnici po㶣ádá ro㶜ník odvedenců a má
na starosti organiza㶜ně zabezpe㶜it všechny
tradi㶜ní hodové akce. Už se postupem 㶜asu
upustilo od ve㶣ejných akcí jako: volba stárků, monterkové pondělí, hodky, štěpánská
a novoro㶜ní. Chasa o tyto akce nemá zájem,
protože jsou proděle㶜né...
Nebudu hodnotit každou hodovou akci
zvláš㶇, zkusím to dát nějak dohromady. Ú㶜ast
di㶜ně p㶣inesly dvě židle, na kterých byli stárci
postupně vyzdvihováni ke stropu a p㶣itom si
p㶣ipíjeli vínem. Poté k tanci vyzvali stárky ro-
FOTO: RB
na akcích byla průměrná, po㶣ádající ro㶜ník
byl po㶜etně slabší, ale s výpomocí starších
i mladších se dalo dohromady 8 krojových
párů. Chasa se snažila a hody organiza㶜ně
zvládla na jedni㶜ku, za což jim pat㶣í ve㶣ejné
poděkování. To poděkování platí i pro jejich
rodi㶜e! Dále se musí poděkovat obci Blatnice za podporu, Pet㶣e Poláchové za nacvi㶜ení
hodového pásma a dále všem, kte㶣í se zapojili, aby hody byly takové, jak mají být.
Tonda Hanák
di㶜e, p㶣íbuzní a kamarádi a noc pokra㶜ovala
v rytmu polky, sedláckých a moderních písní.
Ráno jela většina stárků a stárek na mši
svatou do Kuželova. Po vydatném obědě
následovala obchůzka domů za doprovodu cimbálové muziky. Nejprve se za㶜ínalo
v Malé Vrbce, odkud svezl stárky ne㶜ekaně p㶣ijíždějící autobus do Hrubé Vrbky.
Hrálo se a zpívalo, lidé nabízeli skvělé ob㶜erstvení v podobě chlebí㶜ků, vdole㶜ků
a různých zákusků. Obchůzka skon㶜ila ve ve㶜erních hodinách, a tím kon㶜ily také skvělé
hody ro㶜níku devadesát 㶜ty㶣i.
Adéla Srubjanová
FOTO: Stanislav Srubjan
www. ostrozsko.cz
9
ZÁCHRANA PAMÁTKY
Adresa slavného cyklisty: Panský dvůr
Veselané otev㶣eli v centru města opravený „statek za 60 milionů korun
Tak, Veselané, co 㶣íkáte nové podobě vašeho
rekonstruovaného Panského dvora?
neustále do místnosti p㶣icházeli další a další
zájemci.
pozice věnované Ba㶇ovu kanálu i tradi㶜ním
regionálním výrobkům a 㶣emeslům.
Na hodnocení je možná brzy, každopádně lidí, kte㶣í se chtěli v prosinci podívat p㶣i
slavnostním otev㶣ení na to, co se poda㶣ilo
na tomto historickém objektu udělat za více
než šedesát milionů korun, bylo opravdu
hodně. Na místě se nedalo ani po㶣ádně pohybovat, navzdory dešti a zimě p㶣išly davy
zájemců. A co je zajímalo nejvíc?
„Mile mě p㶣ekvapilo, když jsem se dozvěděl, že tady bude expozice věnovaná právě mně, 㶣íkal Josef Zimov㶜ák. „Bylo mi to
vysvětleno tak, že tady vedle je servis kol,
navíc Ba㶇ův kanál je spojený s cestováním,
takže je logické, aby tady byla expozice věnovaná mně jako cyklistovi, dodával. Udělat s ním delší rozhovor bylo nemožné, ne-
„Vě㶣ím, že toto místo nám všem a také návštěvníkům města, zp㶣íjemní pobyt a umožní jim seznámit se s naším krajem a kulturou,
p㶣ál si p㶣i zahájení starosta Miloš Kozumplík.
Mimochodem, jako první bylo možné navštívit výstavu betlémů a různých váno㶜ních
dekorací. Byl jsem se na ni podívat a musím
㶣íci, že byla nádherná! Byla totiž velmi hezky uspo㶣ádaná a navíc se poda㶣ilo Veselanům získat spoustu pěkných „kousků . Taková výstava si zaslouží co nejvíce pochval
i propagace!
Když už největší nával p㶣i zahájení opadl,
vrátil jsem se za panem Zimov㶜ákem, protože jsem měl na srdci ještě jednu otázku.
„Pane Zimov㶜áku, jsem si vědom, že jste si
na rok 2013 dal s kolem opět hodně velké
plány, ale p㶣ece jen už máte trošku více let,
nepoci㶇ujete na kole únavu? zeptal jsem
se a on mi p㶣ipomněl slova, která slyšel od
svých kamarádů, známých profesorů Pirka
a Pafka. „Pepo, síly postupně ubývají, ale to
není důležité, důležitá je chu㶇, tlumo㶜il mi
pan Zimov㶜ák jejich slova a sám dodal: „ Síly
ubývají, to je p㶣irozené, ale chu㶇 jezdit mám
stále velkou. Snažím se trénovat dvě až 㶜ty㶣i
hodiny denně, a to šestkrát týdně, plavání,
běh, rotopéd ve sklepě. A na kolo mi to vychází tak dvakrát týdně.
Josef Zimov㶜ák p㶣i otev㶣ení svého „muzea
10
Tipnul bych si, že jedna výjime㶜nost: místní
rodák, veleznámý jezdec na vysokém kole
Josef
má totiž v tomto dvo㶣e svou vlastní expozici, skoro by se dalo 㶣íci, že muzeum.
Opravdu, jedna veliká místnost je zcela zaplněna jeho fotografiemi, trofejemi a mnoha
dalšími věcmi spojenými s jeho osobností.
Lidé měli o prohlídku tak velký zájem, že
jen že dával podpisy, ale zárove㶡 se neustále
věnoval mnohým známým, kte㶣í s ním chtěli
dát alespo㶡 krátkou 㶣e㶜.
Dvůr zep㶣edu
Dvůr zezadu
www. ostrozsko.cz
Samotný areál Panského dvora se nyní p㶣ejmenoval na Turistické centrum Veselska
a každý, kdo do něj p㶣ijde, najde tady také
informa㶜ní centrum, městskou galerii a ex-
Tato slova jsem tedy slyšel od pana Zimov㶜áka a 㶣íkal si, že je sem do 㶜asopisu dám - jako
inspiraci pro všechny, kte㶣í se ohlížejí na věk
a se sportováním váhají. Jak vidíte: sportovat se dá kdykoliv, důležitá je chu㶇!
Text a foto: RB
Z krásné výstavy betlémů uvnit㶣 dvora
DĚNÍ VE VESELÍ NAD MORAVOU
K této fotografii lze napsat jediné: Poslední koncert pro velkého mistra. Tím mistrem byl 㵻udovít Daniel, vynikající pedagog a hrá㶜 na
cimbál, pro kterého uspo㶣ádala koncert paní Magdalena Mú㶜ková ve
spolupráci s veselskou základní uměleckou školou. Byl to výjime㶜ný
koncert, na kterém vystoupilo tolik hrá㶜ů na cimbál jako na žádném
jiném koncertu, od dětí až po hotové mistry. Tomu také odpovídal
velký zájem diváků. Ti byli svědky opravdu posledního koncertu pro
pana Daniela, který se jen pár dní p㶣ed svou smrtí do㶜kal takového
uznání a potlesku jako nikdy jindy. Jeho dědictví však bude díky
mnoha jeho žákům žít dál.
Nejstarší sokolové z Veselí nad Moravou a okolí se sešli těsně p㶣ed
koncem roku na svém silvestrovském posezení, o kterém by šlo 㶣íci
stejná slova jako o sokolském hnutí - bylo to setkání skromné, ale o to
více srde㶜né. Každý p㶣inesl ob㶜erstvení z domu, o kulturní program
se postaral pan Smutný s harmonikou (za zpěvu ostatních), sportovní
program zaplnili sami cvi㶜ící sokolové. „Vzhledem k všesokolskému
sletu to byl pro nás rok náro㶜ný, ale úspěšný, 㶣ekl mi starosta Sokola
Zdeněk Hlobil (na snímku) v sokolovně, jejíž provoz stojí mnoho úsilí
i peněz. Sokolové si zaslouží velké uznání - jen to mládí jim bohužel
chybí ve větším množství.
P㶣ehlídka veselské základní umělecké
školy pat㶣í k nejvíce o㶜ekávaným
kulturním událostem na konci roku.
Nejinak tomu bylo i letos, kdy sál
místního kina tak㶣ka nesta㶜il zájmu
diváků, mezi kterými byli pochopitelně p㶣edevším p㶣íbuzní vystupujících
dětí. Už z tohoto konstatování je ale
jasné, že do „zušky chodí opravdu
mnoho dětí a navíc dětí, o které mají
jejich rodi㶜e a další p㶣íbuzní - viz
ú㶜ast v kině - skute㶜ný zájem. Co
víc si p㶣át? Mrkněte na zus-veseli.cz,
kde se dozvíte, co děti v hudebním,
literárně-dramatickém, tane㶜ním
a výtvarném oboru dělají. Je toho
skute㶜ně mnoho!
První větší akce ve veselském Panském dvo㶣e pat㶣ila
místní CM Radošov, která p㶣ilákala o váno㶜ních svátcích
tolik lidí, že se ani k p㶣ipraveným stolkům nevešli. Myslím,
že jim to ani tolik nevadilo, Váno㶜ní zpívání s Radošovem mělo totiž velmi p㶣íjemnou atmosféru, p㶣i které
zpívali i sami diváci. Primáš Radim Havlí㶜ek (na snímku)
navíc p㶣ivedl i několik dětí ze své uherskoostrožské CM
Pramének, které sklidily za zpěv i muzicírování aplaus.
Jsem p㶣esvěd㶜ený, že to byl velmi vyda㶣ený za㶜átek nové
historie Panského dvora. Jen tak dál, Veselané...
Texty a fota: RB
(Na www.SlovackoDNES.cz najdete videoukázky ze všech těchto setkání)
www. ostrozsko.cz
11
Krojová dílna v Ostrohu: může p㶣ežít, ale ...
PODNIKÁNÍ
„Jedeme dál, chceme být co nejlepší, avizuje nová šéfová dílen Dagmar Raušová
Padnou, nepadnou, a pokud nepadnou,
v jaké podobě p㶣ežijí?
To㶇 jedna jediná krátká otázka, kolem které
bylo v posledních měsících po㶣ádně rušno.
Znalí vědí, pro neznalé dodávám, že se týkala budoucnosti uherskoostrožských krojových dílen, které mají oficiální název Lidové
tradice a 㶣emesla.
rozlou㶜it, jedním z důvodů byl i po㶜et reklamací a z toho vyplývající pokles zakázek,
uvedla starostka a zárove㶡 㶣ekla jméno ženy,
která nově dílny vede. „Jde o paní Ing. Dagmar Raušovou, která už v dílnách pracovala
a myslíme si, že pracovala dob㶣e, podotkla.
Jaká je tedy naprosto aktuální situace dílen
k 1. 1. 2013? Snažil jsem se získat maximum
informací a hned narazil na novinku.
„P㶣ed koncem roku nastalo p㶣edevším několik personálních změn, sdělila starostka
Uherského Ostrohu Hana P㶣íleská.
O jaké změny jde? Radní Ostrohu p㶣edevším u㶜inili změny ve správní radě Lidových
tradic a 㶣emesel, protože ta má jako jediná
právo dělat změny v orgánech spole㶜nosti,
tj. ve správní a dozor㶜í radě. Radní odvolali
dosavadního p㶣edsedu správní rady a exstarostu Vlastimila Va㶡ka a do správní rady dosadili starostku P㶣íleskou. V dozor㶜í radě je
místostarosta Ivan Klauda. Následně správní rada rozhodla o odchodu vedoucí dílen
Dagmar Štěrbové. „Rozhodli jsem se s ní
Nová šéfová dílen Dagmar Raušová
Obrátil jsem se proto na paní Raušovou, která mi stav posledních týdnů popsala stru㶜ně
a z㶣ejmě i up㶣ímně.
„Firmu jsem p㶣evzala od konce listopadu,
a to v situaci, kdy má špatný mediální obraz
a je ve finan㶜ním propadu.
Z jejích dalších slov mi bylo jasné, že se skute㶜ně ocitla v hodně komplikované situaci,
p㶣esto je ale odhodlaná udělat pro Ostroh
a dílny maximum.
„Momentálně doděláváme větší zakázku
pro obec Rohatec, jsou to mužské kroje. Po
této zakázce už máme v lednu jen nějaké
drobné zakázky, ráda bych ale všechny ujistila, že jedeme dál a všechny potenciální zákazníky k nám zveme, pokra㶜ovala.
P㶣itom všechny zvala nejen do dílen s obchůdkem v Ostrohu, ale také do obchůdku,
který mají na dosti prestižní adrese - v centru
Uherského Hradiště, v nedávno opravených
a nablýskaných bývalých Jezuitských kolejí,
hned pod galerií obrazů Joži Uprky. „Lidé se
tam mohou setkat i s výrobky chráněné dílny Lidumila z Uherského Hradiště, se kterou
jsme navázali spolupráci, vě㶣ím, že bude do
budoucnosti dále rozvíjena, poveděla mi
paní Raušová a nakonec dodala:
„P㶣ipravujeme i nějaké kurzy pro ve㶣ejnost.
O nich i dalších novinkách budeme pravidelně informovat v tisku a na našich webových
stránkách lidove-kroje.cz.
RB
Starostka: „Dáme jim rok šanci
Paní starostko, jak byste popsala
hlavní problém vašich uherskoostrožských krojových dílen?
Hlavní problém je v tom, že město nemůže
dlouhodobě dotovat ztrátové hospoda㶣ení
krojových dílen. Podle mě můžeme dotovat
nebo dávat granty na obecně prospěšnou
㶜innost dílen, jako jsou nap㶣íklad kurzy lidových technik, nap㶣. vyšívání nebo různé
polozapomenuté techniky pro ve㶣ejnost.
Ale klasickou podnikatelskou 㶜innost dílen dotovat nelze. Tím k㶣ivíme trh, a to je
spatně.
Jak jsou na tom krojové dílny finan㶜ně
a kolika penězi je Ostroh dotuje?
Jaká bude ztráta za rok 2012 ještě v této
chvíli nedokáži 㶣íci, 㶣eknu ji, jakmile bude
hotová finan㶜ní závěrka za rok 2012. Zatím
mi vychází mínusový výsledek mezi 370 až
450 tisíci korunami p㶣i p㶣ímé dotaci 75 tisíc
plus dalších 75 tisíc na energie.
12
www. ostrozsko.cz
A pokud jde o rok 2013, jakou dotaci
zastupitelstvo schválilo?
㶏ástku 200 tisíc korun.
To znamená, že budete dílny dál
dotovat?
Pro rok 2013 ano. Zastupitelé po velkých
diskusích nakonec souhlasili s dalším pokra㶜ováním dílen pod městem. Bylo ale nutno
snížit po㶜et zaměstnanky㶡.
Pokud vím, vy jste ale navrhovala původně něco jiného.
Já jsem chtěla, aby dílny nebyly dál pod
městem, ale myslela jsem si, že by mohly
získat jednoho soukromého vlastníka, p㶣ípadně by mohly být majetkem několika
zaměstnanky㶡. Měla jsem totiž informace,
že by některé zaměstnankyně eventuálně
o dílny měly zájem.
Co tedy bude dál. Dožijí se dílny nap㶣íklad konce roku 2013?
Je možné, ba pravděpodobné, že za㶜átek roku
bude slabší, z něho se nedá p㶣i hodnocení
hospodá㶣ských výsledků vycházet. P㶣edpokládám ale, že dílny pojedou nejen celý p㶣íští
rok, ale i dále. Je t㶣eba pracovat na tom, aby
zákazníci měli v krojové dílny důvěru a chtěli
se p㶣esvěd㶜it o tom, že děv㶜ata dělají dobrou
a kvalitní práci. Kroj není levná záležitost.
Změní se ale něco oproti roku 2012?
Ur㶜itě ano, kromě personálních změn a změně vedení budeme ještě více usilovat o to,
abychom nedotovali klasickou podnikatelskou 㶜innost dílen a p㶣ispívali nap㶣íklad jen
na zmi㶡ované kurzy pro ve㶣ejnost. Chceme
být seriózní spole㶜ností, která dokáže kvalitně a ochotně vyhovět zákazníkům. Za to
chce mít samoz㶣ejmě p㶣imě㶣eně zaplaceno.
Jak tedy vidíte budoucnost dílen?
Vše ukáže letošní rok, rozhodne množství
zakázek a kvalita práce. Dáváme dílnám rok
šanci a uvidíme.
RB
„Nechtěli jsme to vzdát
Manželé Šimá㶜kovi z Ostrožské Lhoty šijí v novoveské dílně mimo jiné pro manželku prezidenta Lívii Klausovou
Vě㶣ili byste tomu, že existují ještě domácí,
㶜eské oděvní firmy? Te㶞, v 21. století? A to
dokonce v našem regionu?
Já tomu zpo㶜átku nevě㶣il, myslel jsem, že
toto naše tradi㶜ní „odvětví už definitivně
poh㶣bila nekvalitní a levná asijská „móda ,
do které se obléká půlka našeho Slovácka.
Ovšem - mýlil jsem se. 㶏eskou oděvní firmu
máme dokonce v Ostrožské Nové Vsi, ve
vrchním pat㶣e budovy Jednoty.
proti, protože jsem viděl, že oděvní firmy
všude krachují, podotýká Josef Šimá㶜ek
a popisuje rok 1997. Tehdy jeho sestra měla
firmu na šití dětského oble㶜ení, jenže v roce
2000 se ukázalo, že návalu dětského oble㶜ení ze zahrani㶜í se nedá konkurovat. Podnikání tedy vzdala, ovšem v té době se Petra
Šimá㶜ková rozhodla, že by s mužem firmu
p㶣evzali a změnili zamě㶣ení na šití dámského oble㶜ení.
vysvětluje a popisuje, jak prakticky den co
den pracuje na nových návrzích, které šije
patnáctka švadlen hned ve vedlejší hale.
„Každého půl roku p㶣icházíme s 500 až 600
vzorky nových šatů, orientujeme se p㶣edevším na ženy, nešijeme p㶣itom žádné velké
série, je nutné neustále modely obmě㶡ovat, 㶣íká a popisuje, jak jezdí za inspirací po
㶣adě 㶜eských i zahrani㶜ních veletrhů.
„Skute㶜ně jsme 㶜eská oděvní firma, několik let jsme byli v areálu bývalého místního
družstva a loni jsme získali tyto výborné
prostory nad prodejnou Jednoty, ujiš㶇uje
mě Josef Šimá㶜ek, který spole㶜ně s manželkou Petrou vlastní oděvní firmu JOPESS.
Sedím s manželi v místnosti plné ramínek
a šatů a naslouchám p㶣íběhu dvou lidí, kte㶣í
se snaží za pomoci několika zaměstnanců
obstát v tak obtížném byznysu jako je oděvnictví. Brzy poznávám, že hovornější z dvojice je pan Šimá㶜ek, který mluví energicky
a pohotově, zatímco jeho žena spíše naslouchá, ob㶜as se plaše pousměje a p㶣idá několik málo slov. Brzy však pochopím, že ona je
z této dvojice ta, která je hlavní zna㶜kou firmy, ona stojí za mnohými modely, ona 㶣adu
let šila a toužila mít podobnou firmu ‒ však
se o ní za chvilku do㶜tete víc.
Skoro po㶣ád jsme v práci
Kdože jsou ale vlastně manželé Šimá㶜kovi,
kde se vzali, vždy㶇 v Ostrožské Nové Vsi je
p㶣íliš mnoho lidí nezná. „Bydlíme v Ostrožské Lhotě, vysvětluje mi Josef Šimá㶜ek. Ovšem i v p㶣ípadě této vesnice jsem manželům
namítl. „Vždy㶇 ani ve Lhotě vás ale moc lidí
nezná, je to tak? ptám se a do hovoru se poprvé zapojuje paní Šimá㶜ková. „To je pravda,
ve Lhotě jsme velmi málo, skoro po㶣ád jsme
tady v práci, každý den i do deseti ve㶜er,
v㶜etně sobot a někdy i nedělí, pracujeme tak
už několik let, 㶣íká.
Poj㶞me tedy k tomu nejpodstatnějšímu,
k jejich firmě JOPESS. Co je to za firmu, co šije
a nabízí, kdy a jak vznikla? „Na to se zeptejte
manželky, to byl její výmysl, já byl zpo㶜átku
Manželé Šimá㶜kovi s chotí prezidenta Livií Klausovou
„Za㶜ínali jsme prakticky od nuly, neměli
jsme témě㶣 žádné vybavení, museli jsme si
napůj㶜ovat p㶣es jeden milion korun, abychom vůbec za㶜ali, p㶣ibližuje Josef Šimá㶜ek
a také z jeho dalších slov je jasné, že tak㶣ka
dvanáct let jejich podnikání není žádnou
cestou růžovým sadem. Neustále je totiž t㶣eba vymýšlet nové a nové modely, neustále
je t㶣eba tyto modely šít a p㶣edevším prodávat, což není v dnešní době vůbec snadné.
Právě na veletrhu, konkrétně na veletrhu
v Brně, potkali Šimá㶜kovi také svou nejznámější zákaznici ‒ samotnou cho㶇 㶜eského
prezidenta Livii Klausovou. „Byla to svým
způsobem náhoda, p㶣ijela na oděvní veletrh
a měla zájem navštívit stánky 㶜eských firem.
Tak se dostala k nám. Nabídli jsme jí katalog
a ona se 㶜asem ozvala s první objednávkou.
Později s druhou, t㶣etí... Tak se stala naší zákaznicí, konstatují manželé.
Nové obchody v Hradišti
a Olomouci
Náš rozhovor se nakonec protáhl, mnohé
se už na tyto stránky kvůli nedostatku místa nedostalo, ale t㶣eba se někdy brzy najde
opět p㶣íležitost. Nakonec tedy alespo㶡 jedno pozvání: pokud byste se chtěli podívat
na oděvy zna㶜ky JOPESS, zaje㶞te bu㶞 do
Olomouce do Olympie nebo do Uherského
Hradiště, do pasáže Slunce ‒ právě tam najdete nové obchůdky s těmito oděvy.
Radek Bartoní㶜ek
Právě tady je klí㶜ová role Petry Šimá㶜kové,
která skute㶜ně působí spíše plaše. O to úžasnější je to, co dokáže už tolik let vytvá㶣et
a nep㶣estávat. „Babi㶜ka byla švadlena a já si
od mali㶜ka šila na panenky šaty, moc mě to
bavilo. Tento vztah k šití mi zůstal dodnes,
www. ostrozsko.cz
13
DĚNÍ VE VELKÉ NAD VELI㶏KOU
Velká má výborný zpravodaj
Zájemci si můžou p㶣e㶜íst o vystoupení folkloristů v Praze,
nebo naopak o plýtvání vodou
V našem 㶜asopise bychom měli zaznamenat
událost, která je pro Velkou nad Veli㶜kou docela důležitá, by㶇 se to na první pohled nemusí zdát. Velká má totiž od roku 2012 svůj
vlastní zpravodaj, navíc zpravodaj kvalitní,
zajímavý, naplněný mnoha informacemi.
Jak jsem slyšel, za jeho vznikem stojí p㶣edevším vydavatel František Šalé a místostarosta Radek Spazier, který je v tiráži uvedený
jako odpovědný redaktor. A co nejnovější
prosincové 㶜íslo, které lidé dostávají zcela
zdarma, p㶣ináší za informace?
Starosta Ji㶣í Pšurný nap㶣íklad infomuje o velmi důležitých p㶣ípravách na akci zásobování Hor㶡ácka vodou nebo chystané opravě
silnice od obchodního domu až po konec
silnice ve směru na Hrubou Vrbku, v㶜etně opravy chodníku, ve㶣ejného osvětlení
a místního rozhlasu. Oprava ale ještě není
krajem schválena.
Podle schváleného obecního rozpo㶜tu na
rok 2013 se ale Veli㶜ané můžou těšit na re-
konstrukci hasi㶜ské zbrojnice za 5,5 milionu
korun, rekonstrukci st㶣echy domu s pe㶜ovatelskou službou za více jak dva miliony korun
㶜i rekonstrukci sociálního za㶣ízení v mate㶣eské škole a vybudování WC na h㶣bitově.
Ve zpravodaji je také kritická poznámka na
adresu některých místních lidí, kte㶣í za lo㶡ského velkého sucha odebírali na㶜erno vodu
z Veli㶜ky. „Zafungovala tu lidská mentalita
„když može súsed, já možu také! píše autor.
Mimo komunální témata najdou Veli㶜ané ve
zpravodaji 㶜lánek o 20 letech samostatné
existence ZUŠ, o aktivitách hasi㶜ů a myslivců
㶜i různých folklorních akcích a㶇 už ve Velké,
nebo v Praze 㶜i Brně.
Mezi ty nejvýznamnější ur㶜itě pat㶣il slavnostní ve㶜er 㶏eši ve světě v Národním památníku na Vítkově, na kterém vystoupil
Folklorní soubor Veli㶜ka, dív㶜í sbor Oskoruša
a Hor㶡ácká cimbálová muzika Martina Hrbá㶜e. „Vystoupení p㶣i takto významné p㶣íležitostibylo pro nás poctou, které si nesmírně
vážíme, komentovala ve㶜er Monika Frantová z Veli㶜ky, která popsala i zájem osobností o velický kroj. P㶣i neformálním setkání
s krajany byly 㶜astým p㶣edmětem obdivu
výšivky na rukávcích a šatkách velických
děv㶜at, podotkla.
RB
Změna po 20 letech - ZUŠ má nového 㶣editele
Dvacet let stál v 㶜ele Základní umělecké školy ve Velké nad Veli㶜kou Ivan Králík. Za㶜ínal
v roce 1992 a skon㶜il nedávno, na podzim
Když jsem se díval do dokumentů Jihomoravského kraje, vyplývá z nich, že zástupci kraje vyhlásili konkurzy u 150(!)
Sluší se tedy poděkovat dosavadnímu 㶣editeli panu Králíkovi za jeho práci, dvacet let je
dlouhá doba a nepochybně za ním zůstalo
mnoho práce i mnoho nových muzikantů.
A zárove㶡 se sluší pop㶣át všechno dobré
jeho nástupci. Ur㶜itě bude letos 㶜as s ním
posedět a podívat se, jaký další směr místní
„zušce dá.
Je z㶣ejmě zbyte㶜né podotýkat, jak ohromně
důležitá instituce taková velická „zuška je,
jak velký vliv má na výchovu dětí i „ope㶜ovávání jednoho z největších klenotů Hor㶡ácka - tedy muzikálnosti a tradic.
14
Petr Pavlinec se p㶣ihlásil do konkurzu na 㶣editele a vyhrál
„V sou㶜asnosti má škola kapacitu 120 žáků
v hudebním oboru, 6 pedagogů zajiš㶇uje
výuku na akordeon, klavír, cimbál, housle, kontrabas, zobcovou a p㶣í㶜nou flétnu, klarinet, saxofon, kontrabas a kytaru,
informoval nový 㶣editel, který odkazuje
také na pěkně aktualizované stránky školy
www.zusvelka.cz.
2012 - na místě jej totiž nahradil onen muž
na snímku, Mgr. Petr Pavlinec, který je hodně známý p㶣edevším jako cimbalista Hor㶡ácké cimbálové muziky Martina Hrbá㶜e
- jeho aktivity jsou ale mnohem širší.
Mimochodem, Petr Pavlinec slaví 9. ledna
narozeniny, p㶣i kterých mu bude chybět rok
do 㶜ty㶣icítky. A pokud byste se o něm chtěli
dozvědět co nejvíce, klikněte na internetové
stránky www.pavlinec.wz.cz. Text a foto: RB
www. ostrozsko.cz
škol a dalších za㶣ízení. V 㶣adě p㶣ípadů
zůstali i po konkurzu d㶣ívější 㶣editelé (nap㶣íklad ve Veselí nad Moravou 㶣editel ZUŠ
Aleš Smutný), v 㶣adě p㶣ípadů p㶣išli noví
lidé - jako t㶣eba ve Velké.
DĚNÍ VE VELKÉ NAD VELI㶏KOU
O knížky ve Velké se starala už její maminka
Tuto ženu ur㶜itě mnozí Veli㶜ané
znají - tedy hlavně ti, kte㶣í chodí do
knihovny. Paní Věra Pracha㶣ová je
totiž už pět let velickou knihovnicí.
Když jsem si s ní p㶣ed koncem roku povídal,
dozvěděl jsem se od ní mimo jiné informaci, která ur㶜itě stojí za zaznamenání - p㶣ed
ní totiž na stejném místě pracovala její maminka, a to p㶣es 40 let! „Chodila jsem za ní
už jako malá holka, nikdy mě nenapadlo, že
jednou budu sedět na jejím místě, p㶣iznává
paní Pracha㶣ová.
Pokud jsem vás touto informací p㶣ekvapil,
vězte, že nynější knihovnice se za svobodna
jmenovala: Valášková. Obě ženy p㶣itom nejsou
místní, bydlí v Kuželově, paní Valášková starší
dokonce nyní dělá knihovnici právě v Kuželově.
Velická knihovna pat㶣í mezi profesionální,
je totiž otev㶣ena od pondělí do pátku s výjimkou st㶣edy. „To nap㶣íklad nakupuji knížky
nebo po㶣ádám besedy, děláme i akce typu
pasování nových 㶜tená㶣ů. Je to tady super,
škola je kousek a děcka do knihovny chodí,
je to tady úžasné, volila jen slova chvály
knihovnice, která d㶣íve pracovala v Kordárně
u bývalého generálního 㶣editele Ing. Trna.
Když jsem se jí ptal, jak moc 㶜i málo mají Veli㶜ané zájem o 㶜tení, dozvěděl jsem se tuto
informaci.
Velická knihovnice z Kuželova Věra Pracha㶣ová
„Myslím, že ve Velké se docela 㶜te, knížky
jsou dnes drahé, takže mnozí si je raději půj㶜í tady. St㶣ední generace většinou nemá na
knížky 㶜as, ale chodí důchodci a také děcka,
těm se chce ale 㶜íst strašně málo, všimla si
paní Pracha㶣ová, která je proto vdě㶜ná u㶜itelkám ve škole, že nep㶣ímo nutí děti 㶜íst.
„Motivují je, aby děti každý měsíc nějaké
knížky p㶣e㶜etly, podotkla a upozornila, že
její knihovnu ve velké mí㶣e využívají také
studenti. „Máme totiž veškerou literaturu,
kterou studenti pot㶣ebují k maturitě z 㶜eského jazyka. Pochopitelně jsem se zeptal
paní knihovnice, jak je na tom se 㶜tením ona.
„Samoz㶣ejmě 㶜tu. Nejraději mám knížky od
sou㶜asných 㶜eských autorek nebo knihy
z léka㶣ského prost㶣edí.
Jak jsem se rozhlížel, místní knihovna působí p㶣íjemně, není nijak moderně vybavena,
ale tolik to nevadí, nechybí internet. Co mě
zasko㶜ilo, byla výška regálů na knihy, kon㶜í
tak㶣ka u stropu, takže k 㶣adě knih se nelze
úplně jednoduše dostat - zejména děti
o tom ví své. „Vždycky se jim snažím pomáhat, vysvětluje mi Věra Pracha㶣ová, které je
ve své profesi o㶜ividně š㶇astná.
Text a foto: RB
Hlavně se chceme pobavit
Vítězové zimního velického fotbalového turnaje
Letos se konal v hale už 㶜tvrtý ro㶜ník zimního pouli㶜áku, ve
kterém se p㶣edstavila mužstva s poněkud „podivnými názvy:
ulice Benzinol Cosmos Závodí, Psí uli㶜ka, Centrál Město, Légie
Bytovky a Dynamit Svárov, Botafogo Rádek. Největším favoritem byl tým ze Závodí, který vyhrál poslední dva pouli㶜áky,
jeden letní pouli㶜ák venku a jeden v zimě loni. Jak se ukázalo,
nakonec to opět vyhrálo Závodí, které porazilo ve finále Dynamit Svárov. T㶣etí skon㶜il Botafogo Rádek. Podstata turnaje
je pro nás ale trochu jiná, než se mermomocí hnát za pohárem pro vítěze. Jistěže každý chce dosáhnout co nejlepšího
výsledku, ale hlavně se chceme pobavit fotbalem, zahrát si
v klidu a hlavně bez nějakých zranění ‒ a po turnaji si sednout
v hospůdce, dát si nějaké pivko nebo štamprlu a zazpívat si.
P㶣íští pouli㶜ák bude v létě, napište si do kalendá㶣e: 5. 7. 2013,
je to pátek, státní svátek. Po skon㶜ení turnaje se bude konat
zábava, kde zahraje místní kapela JAGR BAND. Jste srde㶜ně
zváni, p㶣ij㶞te si zahrát, p㶣ij㶞te fandit!
Petr Kohůt
www. ostrozsko.cz
15
HISTORIE
Hlucké dilema: zachránit, nebo zbo㶣it zbytky statku?
V Hluku se právě rozhoduje o tom, zda historický areál padne, nebo se stane kulturní památkou
Není v Hluku v těchto týdnech z㶣ejmě
téma, které by se víc p㶣et㶣ásalo, než téma
budoucnosti stále více zdevastovaného areálu Penkova statku, jehož historie možná sahá až do 16. století k Pánům z Kunovic a poté Lichtejštejnům.
Je tak㶣ka neuvě㶣itelné, že tento areál chátrá už desítky let, p㶣estože má exkluzivní
polohu v centru Hluku, navíc v situaci, kdy
fakticky toto měste㶜ko žádné po㶣ádné centrum nemá a lidé na něj stále marně 㶜ekají.
Další generace Hlu㶜anů tak chodí kolem
nevyužitého prostoru, který nejd㶣íve chátral pod zna㶜kou socialistického statku
a který se bohužel neda㶣í smysluplně využít ani v nových, svobodných poměrech.
Stále pravděpodobnější je tak možnost, že
Hlu㶜ané 㶜ást tohoto dvora zbourají (což už
radní doporu㶜ili i zastupitelům) aniž by zatím na tomto místě něco vyrostlo.
Veselí a Kunovice měly více štěstí
Hlasování o 㶜áste㶜ném zbourání (s výjimkou
budov v ulici H㶣bitovní) nakonec zabránil
Hlu㶜ané p㶣i tomto p㶣emítání můžou jen litovat toho, že bohužel neměli takové štěstí
jako Kunovice a Veselí nad Moravou, kde se
díky velmi vydatné evropské dotaci poda㶣ilo za desítky milionů opravit dva historické
objekty - v obou p㶣ípadech šlo o staré Pan-
lý statek „bojuje , 㶣ekl mi mimo jiné toto:
„Umím si p㶣edstavit, jak sedím v budoucnu
někde na lavi㶜ce s nějakým vnou㶜kem a povídáme si: „Dědo, v Hluku prý byl kdysi nějaký starý statek, nevíš pro㶜 ho zbourali? A to
jste ho nemohli zachránit? A já bych mu
musel odpovědět: „Mohli chlap㶜e, ale nějak
se do toho nikomu nechtělo.
Ministerstvo chce další informace
místní podnikatel Miroslav Šuránek, který je
mimo jiné známý silným vztahem k historii
a tradicím. Navrhl totiž ministerstvu kultury, aby areál ozna㶜ilo za kulturní památku.
Zastupitelé se už sice proti takovému návrhu
postavili, když drtivou většinou (šestnáct ze
sedmnácti zastupitelů) odhlasovail, že nechtějí, aby tento objekt památkou byl, ale rozhodnutí je na ú㶣ednících. Ti se už byli na místě podívat, ale rozhodnutí ještě neoznámili.
Dalo by se 㶣íci, že Hlu㶜ané tak 㶣eší dilema:
„Co má větší váhu, do jisté míry cenné
historické souvislosti, nebo spíše ekonomická realita? Mají být stále více zdevastované budovy z větší 㶜ásti srovnány se
zemí, nebo je lepší pokusit se je zachránit?
16
www. ostrozsko.cz
ské dvory. Hluk nic takového opraveného
nemá, p㶣estože by mu velký rekonstruovaný
areál slušel a jistě by pro něj našel využití.
Paradoxně jedna naděje na záchranu tohoto místa existovala právě v roce 2012
a právě v souvislosti s podnikatelem Šuránkem. Zastupitelstvu navrhl, že za㶜ne
se záchranou celého objektu s tím, že do
něho bude investovat vlastní peníze. Někte㶣í zastupitelé ale byli proti a podnikatel nakonec od svého záměru ustoupil.
Nyní ale leží na ministerstvu vnitra jeho žádost o registraci Ob㶜anského sdružení Spolek za ochranu a obnovu Penkova statku,
které zakládá spole㶜ně s dalšími pěti lidmi.
Když jsem se ho zeptal, pro㶜 tolik o býva-
Jaký vývoj je v roce 2013 pravděpodobný? A㶇 už ministerstvo rozhodne
jakýmkoliv způsobem, objekty bývalého statku budou s největší pravděpodobností dál chátrat až do rozpadnutí.
V hlucké pokladně totiž peníze na opravy nejsou, Hluk musí splácet úvěry a navíc
pot㶣ebuje také investovat do jiných věcí
- nap㶣íklad do zateplení sportovní haly.
Když jsem se o vyhlášení památky zajímal, získal jsem 4. ledna 2013 tuto reakci
od vedoucí památkové oddělení památkové pé㶜e Zlínského kraje Jany Spathové. „Ministerstvo kultury 㶏R si ještě dožádalo další materiály, rozhodnuto není.
A㶇 dopadne celá situace jakýmkoliv způsobem, Hlu㶜ané zatím nějakou naději na „oživení zajímavého místa marně vyhlížejí. Kéž
by jim takovou naději p㶣inesl rok 2013! A kéž
by bývalý statek nebyl celý srovnaný se zemí!
Text a foto: Radek Bartoní㶜ek
DĚNÍ V HLUKU
Tento obrázek „veselé tvrze nově vítá všechny, kte㶣í
p㶣ijíždějí do Hluku. Objevil se tady poté, co v místím
zastupitelstvu zazněl návrh, aby Hluk měl uvítací
ceduli, stejně jako některé jiné obce 㶜i města. Vedení
Hluku nakonec sáhlo po návrhu Vladimíra Šáchy, který
je mimo jiné známý jako malí㶣 a znalec ornamentů.
„Maloval jsem tento obrázek k jedné folklorní akci, ale
jsem rád, že se líbil a vítá takto každého, kdo p㶣ijíždí do
Hluku. Chtěl jsem hlavně udělat něco veselého, 㶣ekl
Vladimír Šácha, o kterém bych mohl ještě prozradit,
že on je spíš ten, kdo do Hluku vchází, než vjíždí. Jako
velký ochránce p㶣írody je totiž p㶣íznivcem turistiky
a v Hluku mimo jiné po㶣ádá procházky na zajímavá
místa v krajině.
To byl tedy „štabarc ! Myslím tím ten, který zažívala hlucká tvrz p㶣ímo o silvestrovském ve㶜eru. Opět si tady dali setkání místní senio㶣i a opět zněla muzika ‒ pravá,
nefalšovaná dechovka, které šéfoval hlucký starosta Jan Šim㶜ík, který muzikanty
smě㶣oval od jednoho hitu k druhému, senio㶣i se to㶜ili v kole tak, že by jim mnozí mladí
nesta㶜ili. Když se p㶣i této zábavě senio㶣i ohlíželi za uplynulým rokem 2012, ur㶜itě měli
právo si 㶣íci, že na tvrzi měsíc co měsíc opět p㶣ipravovali 㶣adu velmi pěkných setkání
se zajímavým programem. Stále 㶜astěji mám ale pocit, že by nutně pot㶣ebovali další
posily i další síly, protože vše stojí na několika jednotlivcích. P㶣ejme tedy hluckým
seniorům, aby takové posily našli!
Mezi potěšující informace z Hluku pat㶣í i ta,
která se týká dětí a muziky. U㶜itelka místní
základní umělecké školy Ka㶜ka 㶕íhová, která je
„motorem 㶣ady hluckých aktivit, se pustila do
další záslužné 㶜innosti. Dává totiž dohromady
mladou cimbálovou muziku, která se schází
na pravidelných zkouškách. Dodejme, že by to
byla další cimbálovka v Hluku. Fandíme a těšíme se na vyhrávání!
Texty a foto: RB
Hodně rychle vznikal v Hluku jeden p㶣ízemní domek o osmi místnostech. Jeho majitelem je místní podnikatel Pavel Dohnal,
tedy p㶣esněji 㶣e㶜eno, jeho spole㶜nost Green
Moravia. Do domku se p㶣itom nenastěhuje
ani on, ani jeho rodina, ale někdo úplně jiný
‒ jde totiž o domek s pe㶜ovatelskou službou. „Dům je ur㶜ený pro osoby zdravotně
postižené do 70 let nebo pro seniory nad 70
let a služby tady bude poskytovat Charita
Uherské Hradiště, její pracovníci sem budou
docházet, stálá služba v domě nebude,
sdělil podnikatel, podle kterého za㶜ne
provoz v první b㶣eznový den. Pokud se
zajímáte o to, jak lze takové domy postavit,
vězte, že jejich výstavbu dotuje ministerstvo pro místní rozvoj, které poskytlo dotaci
na každý z osmi bytů 600 tisíc korun. Domek
vyšel podle Pavla Dohnala na sedm milionů
korun.
Celý prostor je bezbariérový, nájemníci
budou platit regulované nájemné a v den
podpisu smlouvy nesmí vlastnit žádné
bytové prostory. Jak podnikatel dodal, už
se o projekt tohoto dotovaného bydlení
zajímali i někte㶣í radní z okolí - tedy, ne že
by v něm chtěli bydlet, ale že by ho nechali
postavit ve své obci.
Tento hlucký dobrý skutek by si
ur㶜itě zasloužil následování i v dalších místech . Už pátým rokem tady
chodí mládež, která má p㶣evážně blízko k farnosti, po starších
a opuštěných lidech, s kterými se
zastaví na kus 㶣e㶜i, zazpívá jim
a ještě je obdaruje. „Atmosféra
byla víc než p㶣íjemná a troufám si
㶣íci, že jsme snad každého alespo㶡
trochu potěšili, 㶣íkala jejich vedoucí Alžběta Baro㶡ová (na snímku Lukáše Baroně),
která děkovala i dětem ze školního dramatického kroužku, kte㶣í se této bohulibé
akce rovněž ú㶜astnily. Mimochodem, Hluk letos napodobily i Boršice u Blatnice!
Rád bych zárove㶡 vzpomněl neméně ctihodnou 㶜innost paní Jany Gálové z Ob㶜anského sdružení Hůlka. Toto sdružení totiž organizovalo výrobu váno㶜ních p㶣ání㶜ek
pro seniory a handicapované ‒ letos se jich poda㶣ilo vyrobit 750 kusů! „Stejně
jako loni se zapojila hlucká mate㶣ská a základní a dobrovolníci našeho ob㶜anského
sdružení, uvedla paní Gálová a všem děkovala. P㶣ání㶜ka poslalo sdružení do 㶣ady
domovů na Uherskohradiš㶇sku i Uherskobrodsku a také starším Hlu㶜anům. Díky!
www. ostrozsko.cz
17
TRADICE
Jak bylo v Javorníku na šija㶜ce
Toto psaní o setkání v Javorníku není možné za㶜ít jinak než právě za㶜átkem javornického setkání. Zazněla na něm
totiž tak krásná 㶣e㶜 v ná㶣e㶜í, že si možná ještě víc uvědomíme, jak je nesmírně důležité uchovat ná㶣e㶜í pro další
generace. Však si ten za㶜átek po㶣adu s názvem Dojditě k nám na šija㶜ku, poslechněte:
„My sa v duchu preneseme do doby skoro
pred šedesáti rokama, venku mrzne, len to
praští, padá drobu㶜ký sněh, v izbě sálajú
vysoké kachlové kamna, kúsek od kamen
na praslici omotaná kúdel a pri kolovrátku
se㶞á babi㶜ka a prstama jemno sprádajú te㶡u㶜kú konopnú ni㶇. Kolovrátek vr㶜í, na druhém konci izby, u okna, se㶞á mami㶜ka, a cosi
pěkného vyšívajú. Myslím cérce 㶜epe㶜ek, tá
stójí pod oknem, dívá sa do zahrádky, jak na
plotě sněh dělá bílé 㶜epi㶜ky, sem tam preletí
sýkorka nekerú shodí, ale ono to nevadí, oni
sa dělajú dál...
Cítíte onu krásu ná㶣e㶜í? Do Javorníku p㶣ineslo p㶣íjemnou, komorní náladu sousedského
povídání, která vydržela až do konce. Hodně
se zpívalo, ale hodně se také besedovalo,
a to díky hor㶡áckým teti㶜kám Kománkovým a paní Kohůtové a panu Vrbovi - jejich
vyprávění nám umožnilo blíže se seznámit
se samotným vyšíváním a také dobou p㶣ed
několika desítkami let, kdy si místní lidé sami
zpracovávali konopí.
Antonín Vrba st. mezi ženami z uherskoostrožského sboru Tetky
A jak se dostal k vyšívání? „Když moja tchýně
vyšívala, já sem sa na to díval, zajímalo mě
to, chodíl sem k teti㶜kám, i švagrová mě u㶜ila, do Javorníka sem chodíl k teti㶜ce Jurenovéj, tak sem se to všecko nau㶜íl, odpovídal.
Ze slov pana Vrby byla cítit jeho citlivost,
skromnost i pochopení pro druhé. T㶣eba,
když mluvil o reakcích chlapů v hospodě,
kam výjime㶜ně zašel.
„Došél sem tam aj ke smíchu, chlapi na mě
volali a ukazovali, jak kdybych natahoval ni㶇.
Dělali si ze mě srandu, ale mně to nevadilo.
My sme byli doma t㶣i kluci, a já sem byl pravá
ruka mam㶜ina, já sem va㶣íl.
Některé ženy z javornického sboru, který
krásné setkání p㶣ipravil
18
www. ostrozsko.cz
Několik výšivek p㶣inesl s sebou i do Javorníka, kde už ovšem mnoho dalších výšivek
měly p㶣ichystaných. Ženy z místního sboru
totiž shromáždily také mnoho javornických
výšivek, z nichž udělaly p㶣ímo výstavu.
„Výstavou bychom chtěli vzdát hold těm
dávným bezejmenným vyšíva㶜kám, ale
aj tým novodobým. Sú tam velice vzácné věci, keré sa dneska už 㶇ažko udělajú,
vysvětlovaly.
Kdo došél v Javorníku na „šíja㶜ku , ten ur㶜itě
nelitoval, místní ženský sbor p㶣ipravil krásné
setkání, k němuž napomohli také vystupující ženský sbor Tetky z Uherského Ostrohu,
chlapi z Nové Lhoty, manželé Karáskovi, Ivan
Urbánek, Vladan Nejezchleba i Pavel Popelka.
Vzhledem k omezenému místu můžeme
tady v 㶜asopisu otisknout jen zlomek javornického povídání, t㶣eba o tom, jak se dostal
k vyšívání jediný muž z Hor㶡ácka pan Vrba.
„Tož, co vám mám povědět, já prakticky nejsu Hor㶡ák, za㶜al své vzpomínky a prozradil,
odkud pochází - z Horních Bojanovic. „Já su
vyu㶜ený haví㶣, moc sem sa nadělál, jenomže
v 33 rokách onemocněl, moji kamarádi dávno poumírali, vyprávěl pan Vrba.
moje výšivky zajímaly a bavily, enomže te㶞,
jak idú roky, už takové výšivky moc nešiju,
šiju takové rychlovky, protože už mám aj o㶜i
nemocné, posteskl si a zárove㶡 všechny zájemce o výšivky zval k sobě domů. „Jestli vás
to zajímá, tak dojděte k nám, pravil.
Povídání mezi písni㶜kami
Vyšíva㶜ské umění pana Vrby znají široko daleko, jeho výšivky jsou až v USA, a p㶣estože
mají svou cenu, on 㶣íká, že žádný obchodník není, 㶣adu výšivek i daroval. „Strašně mě
„A musíte k nám jezdit do Javorníka 㶜astěji,
letos byla u nás 㶣ada pěkných akcí, uslyšel
jsem p㶣i lou㶜ení od javornického starosty
Jana Hozáka.
RB
FOTO: František Gajovský
DĚNÍ V OSTROŽSKÉ NOVÉ VSI
Těžké období Novoveš㶇anky
Když jsem se dal do 㶣e㶜i s muzikanty dechové hudby Novoveš㶇anka, dozvěděl jsem se několik zajímavých informací. Některé
se týkaly personálních změn, další jednoho muzikantského rodu. Ale postupně. Nejd㶣íve k personálním změnám.
Dechová hudba Novoveš㶇anka má totiž za sebou nelehké
období, kdy se její 㶜lenové museli v polovině roku 2012 velmi
rychle vyrovnat - kvůli zdravotním problémům - s ukon㶜ením
㶜innosti jejich kapelníka Miroslava Zalubila. V tomto muzikantovi ztratila muzika zkušeného a výborného kapitána
a kormidelníka v jedné osobě,
a musela se doslova ze dne na
Všechny tyto muže spojuje jedno p㶣íjmení a jedna muzika
den rozhodnout, zda plující
„lo㶞 pošle ke dnu, nebo ze svého st㶣edu
kantů Jaromír Falešník. Právě on p㶣irovnal
najde někoho, kdo povede dechovku dál.
tehdejší situaci k plující lodi a zalitoval, že
Nakonec se úspěšně ujal „kormidla Milan
kromě kapelníka odešli i někte㶣í další 㶜lenoFalešník, a to p㶣esto, že Novoveš㶇anku opusvé. „Nemám jim to za zlé, ale mrzí to, potili i další 㶜lenové, nap㶣íklad bubeník, první
dotkl Jaromír Falešník a dodal, že Noveš㶇ank㶣ídlovák i další.
ka bude hrát na několika plesech i fašanku
a chystá už program láze㶡ského léta 2013.
I p㶣es další ztráty se snažila muzika dál hrát
A te㶞 druhé téma, které se týká jednoho
a rozdávat radost na 㶣adě míst. K těm nejmuzikantského
rodu. Podívejte se na fotku
známějším v našem regionu ur㶜itě pat㶣il
se
㶜ty㶣mi
muzikanty,
všichni mají p㶣íjmení:
láze㶡ský novoveský park, kde Novoveš㶇anka
Falešník.
hrála ke spokojenosti láze㶡ských hostů i dalT㶣i z nich jsou brat㶣i, nejstarší je Milan, mladších návštěvníků po celé léto, stejně tak bylo
ší Jaromír a nejmladší František. Milan za㶜al
možné Novoveš㶇anku slyšet na Slavnostech
flétnou a poté klarinetem a saxofonem ‒ hrál
vína v Uherském Hradišti nebo novoveských
mimo jiné také ve skupině Record a Trinom
hodách. „Podle reakcí diváků jsme cítili, že
a na vojně v Posádkové hudbě Olomouc.
byli skute㶜ně spokojeni, 㶣íká jeden z muzi-
František hraje na Es - klarinet, vede kroniku
dechovky a má na starosti také pokladnu.
Jeho největší zálibou je kromě hudby výtvarné umění. Prost㶣edního Jaromíra oslovil v roce 1980 proslov známého kapelníka
Antonína Koní㶜ka, tehdejšího 㶣editele Lidové školy umění v Uherském Ostrohu, který
navštívil novoveskou základní školu a zval
žáky do své školy. „V té době jsem byl okouzlen žes㶇ovým pístovým nástrojem jménem
trumpeta a panem Slabákem, který se svojí
Moravankou byl v té době velkým hitem. Rodi㶜e mně moje odhodlání rozmlouvali s tím,
že hra na trumpetu je těžká věc. Trval jsem
však na svém a chodil jsem do LŠU v Uherském Hradišti a poté do Uherského Ostrohu.
V roce 1983 jsem pak za㶜al v DH Novoveš㶇anka, sdělil Jaromír Falešník.
V Novoveš㶇ance navíc hraje i jeho syn, o kterém 㶣íká: „Když bylo mému synovi jedenáct,
zeptal jsem se ho, zda by nezkusil flétnu.
㶕ekl: „Pro㶜 ne, zkusím to. No a stal se z něj
velmi dobrý klarinetista a saxofonista, který
hraje také ve známém Seniorbandu v Uherském Hradiště v sekci saxofonů, uvedl jeho
otec a dodal ještě jednu informaci: „Syn stíhá
svou zálibu i p㶣esto, že si zvolil náro㶜ný vědecký obor a prvním rokem studuje Léka㶣skou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.
Text a foto: RB
Novoveský autokempink byste dnes nepoznali!
Viděli jste v poslední době známý novoveský autokempink u silnice nedaleko lázní?
Pokud ne, byli byste jeho sou㶜asnou podobou velmi p㶣ekvpaeni! Celý areál byl totiž
srovnaný se zemí. A co místo něho vyrůstá?
A v jaké „režii ?
Novým majitelem celého prostoru je Ivo
Mitá㶜ek z Uherského Hradiště a jeho spole㶜nost Monteco, která je známá p㶣edevším
vlastnictvím několika benzinových stanic.
Právě Mitá㶜ek se dohodl s majiteli pozemků pod autokempinkem, což byla rodina
Kusáková z Brna a novoveský obecní ú㶣ad.
Následně dělníci chatky zbourali a na jejich
místě se za㶜íná rýsovat p㶣íští podoba tohoto místa -viz fotka vlevo. V dnes už bývalém
autokempinku má vyrůst Slovácký dvůr, Vina㶣ská búda a Rybá㶣ská búda. Z dokumentů,
které schvaloval stavební ú㶣ad v Uherském
Ostrohu vyplývá, že Slovácký dvůr má mít
podobu statku, ve kterém bude v p㶣ízemí
prostor pro stravování a v podkroví ubytování. Vina㶣skou búdu má tvo㶣it šestnáct
bungalovů o rozměrech 4 krát 6 metrů se
sedlovou st㶣echou. V p㶣ípadě Rybá㶣ské
búdy jde o šest bungalovů 6 krát 6 metrů
s menší terasou. Sou㶜ástí projektu je také
umývárna, wellness a objekt s půj㶜ovnou
sportovního za㶣ízení. Chybět nemá ani celod㶣evěná vyhlídková věž a letní altán a také
vodní nádrž o rozměru p㶣ibližně 500 metrů
㶜tvere㶜ních a maximální hloubce dva metry.
Nechme se p㶣ekvapit - za další dva měsíce
vám p㶣ineseme informace, co je v autokempinku nového.
RB
Takto má vypadat novoveský Slovácků dvůr
www. ostrozsko.cz
19
LIDOVÁ HUDBA
Sou㶜asnost: Hor㶡áci p㶣ipravili divákům velký zážitek
Brno vidělo dva po㶣ady hor㶡áckých muzikantů a zpěváků. Jeden p㶣ipravil velický sbor, druhý Petr Mi㶜ka
Prvním listopadovým programem Hor㶡áků v Brně bylo vystoupení mužského sboru
z Velké nad Veli㶜kou spolu s CM Petra Gale㶜ky v Paláci šlechti㶜en Moravského zemského muzea. Bylo navštíveno více než hojně
a mělo velký úspěch, ten významnější ale
p㶣išel o den později.
P㶣ed 120 lety proběhl v Besedním domě koncert, který p㶣ipravil a organiza㶜ně zajistil Leoš
Janá㶜ek (vystoupilo tehdy pět hudců pod vedením legendárního primáše Pavla Trna spolu se sedmi zpěváky a tane㶜níky z Hor㶡ácka).
Scéná㶣 toho letošního programu Eště hudci
hudú p㶣ipravil Petr Mi㶜ka (spoluautorem
námětu byl Martin Kozlovský) a už „po㶣ádek
koncertu , který návštěvník koncertu obdržel
u pokladny, dával tušit, že se tuto sobotu zde
v odehraje něco, co možná dalších 120 let
bude pat㶣it k těm největším folklorně-kulturním zážitkům zú㶜astněných
návštěvníků.
(skladby L. Janá㶜ka, L. van Beethovena; zpěv
„naturalizovaný Hor㶡ák O. Havelka, klavír
D. Holý) a pak p㶣išel závěr ‒ možná dvacetiminutový spole㶜ný projekt provedený muzikou Petra Mi㶜ky a smy㶜covým kvartetem
(vynikající instrumentace Miroslava Kolacii!),
ve kterém se lidové melodie v Janá㶜kově
zpracování st㶣ídaly v podání obou uskupení a p㶣ítomných zpěváků ‒ výsledkem byly
dlouhotrvající ovace diváků vestoje, což,
pravda u lidových koncertů nebývá až tak
obvyklé.
V programu rozděleném na
dvě 㶜ásti vystoupila 㶣ada známých zpěváků, mezi kterými
vynikaly zpěva㶜ky Veronika
Malatincová a Anna Šajdlerová. Věhlas mužského zpěvu
tentokrát držel mužský sbor
(chlapi z Velké, Hrubé Vrbky
a z Lipova).
Můj osobní dojem ‒ hluboká poklona autorovi po㶣adu Petru Mi㶜kovi! Celkový dojem
‒ ohromný divácký zážitek, na který se bude
dlouho vzpomínat a který bude podle mého
soudu možná doceněn teprve až po letech.
Mi㶜kova muzika p㶣i brněnském vystoupení v r. 2012
Známé lidové melodie st㶣ídaly jejich umělecké variace
hrané smy㶜covým kvartetem
pod vedením J. Pospíchala
Ale abychom nezůstali jen u superlativů
‒ organizáto㶣i koncertu zaslali prý pozvánky
všem p㶣edstavitelům hor㶡áckých obcí, ale
já jsem nikoho z nich na sobotním p㶣edstavení nezahlédl. Stejně tak jako významné
osobnosti z programové rady Hor㶡áckých
slavností...
František Šalé
FOTO: M. 㶏ejka
Historie: Janá㶜ek obdivoval hor㶡ácké hudce
Tento archivní snímek pěti muzikantů, kte㶣í
byli takto zachyceni v Brně v roce 1892, nám
do redakce poslal pan Antonín Mi㶜ka, známý
folklorista a dlouholetý 㶣editel ZŠ v Louce.
Snímek má souvislost s p㶣edcházejícím textem na této stránce od Františka Šalého, který v něm popisuje listopadový koncert roku
2012 v Brně, kde vystoupila se svými hosty
Hor㶡ácká cimbálová muzika Petra Mi㶜ky
v programu Eště hudci hudú - v programu,
který souvisel právě s rokem 1892 a s muzikanty na této archivní fotce.
Stejně jako v roce 1892, tak i v roce 2012, byli
centrem pozornosti hor㶡á㶜tí hudci. Zatímco
o těch z roku 2012 si můžete p㶣e㶜íst právě
v 㶜lánku pana Šalého, o těch z roku 1892 se
zmi㶡uje pan Mi㶜ka. Bohužel, z nedostatku
místa není možné jeho obsáhlý text publikovat, celý text ale vyšel v 㶜asopise Malovaný
kraj v posledním 㶜ísle roku 2012 - kdo má zájem, jistě si jej vyhledá. Pan Mi㶜ka vzpomíná
koncert primáše Pavla Trna a jeho muzikantů
a podrobně se rozepisuje o primáši i všech
20
www. ostrozsko.cz
historických souvislostech,
zejména o světově uznávaném hudebním skladateli
Leoši Janá㶜kovi, který Trna
a jeho hudce poznal v roce
1890 ve Velké. Pan Mi㶜ka
takto cituje Janá㶜ka, který o hudcích z Hor㶡ácka
a o primáši Trnovi napsal:
„Roku 1892 o prázdninách
zchodil jsem okolí Velké
na Slovácku Moravském.
Ji㶣í Valášek hudec v LipoArchivní fotka z Lidového koncertu v Brně v roce 1892
vě, hrál mi sedláckou Dyž
ně dáš pére㶜ko. A což ti
Vele㶜tí toho nahráli. Jsou v pevném spolku.
㶜istého slohu lidové hudby na Slovácku
Hudcem jest Trn, kontrášem Fr. Kornot (do
jest bez odporu měste㶜ko Velká. Místa povrat svého statku má za odznak vydlabány
dobné důležitosti nepoznal jsem doposud
housle se smy㶜cem a letopo㶜et 1878) a na
na Valašsku ani Lašsku, cituje opět Leoše
basu d㶣evěnou hraje Tome㶜ek...
Janá㶜ka.
Pan Mi㶜ka také p㶣ipomíná, že Janá㶜ek zajížděl na Hor㶡ácko rád, p㶣i㶜emž ho ještě
jednou cituje. „Nejdůležitějším st㶣ediskem
Kdoví, co by Janá㶜ek 㶣ekl o dnešní Velké
a Hor㶡ácku.
RB
VÍRA
„Rád bych oslovil víc Blatni㶜anů, p㶣eje si Michal Cáb
Mnoho let p㶣ipravuje v Blatnici pod
Svatým Antonínkem pan Michal
Cáb p㶣ednášky se zajímavými lidmi.
Povídání o tom, pro㶜 věnuje 㶜ást
svého volného 㶜asu ně㶜emu takovému, bylo velmi zajímavé. P㶣itom
jeho koní㶜ek není snadný, a jak se
mi p㶣iznal, ani se na něm nedá vydělat. Právě naopak, je v minusu,
p㶣iznává s úsměvem. Je to p㶣íjemný
pán s prošedivělými vlasy a úsměv
na něm uvidíte 㶜asto. Navíc i on sám
umí velice hezky povídat.
Nejd㶣ív jsem se pana Cába zeptala, jak a pro㶜
vlastně vznikla myšlenka po㶣ádat v Blatnici
p㶣ednášky. Co mi odpověděl? Bylo to podle
něj něco, co nevzniklo okamžitě, ale postupným budováním celý život. Pan Cáb se totiž
zajímá o spojení vědy a víry.
„Byl bych nejradši, kdybych víc oslovil Blatni㶜any, protože pro ně to dělám, p㶣eje si Michal
Cáb (na fotografii Zuzany Sko㶜íkové)
zase někde utratím. Když to někdo dokáže
ocenit, z toho jsem moc rád, svě㶣uje se.
„Dlouhodobě mi vadí, že se věda utrhla od
svých ko㶣enů, které jsou v k㶣es㶇anství a antice. Myslíme si, že si s vědou vysta㶜íme, což
Ji㶣í Grygar, vynikající fotograf Jind㶣ich Štreit,
㶣ímskokatolický duchovní a pomocný biskup
pražský Václav Malý a mnoho dalších osobností. Jak ale 㶣íká pan Cáb, „doma není nikdo
prorokem , rád by p㶣ilákal mnohem více lidí
z Blatnice. Zatím se jedná jen o malý okruh
p㶣íznivců, který dopl㶡ují návštěvníci ze širo-
Jind㶣ich Štreit
Václav Malý
Ji㶣í Grygar
svým způsobem dokresluje úpadek naší
spole㶜nosti. A to myslím celé spole㶜nosti,
nejen víry, ale také vědy, 㶣ekl mi. Podle něj
je to problém liberální politiky. „Vše děláme
kvůli tomu, abychom se te㶞 měli dob㶣e, a co
bude pak, je jedno. Zapomínáme na spásu,
a to je první krok k zániku spole㶜nosti. Zjednodušeně 㶣e㶜eno, je to podle něj problém
spole㶜enské etiky a mravnosti.
kého okolí. „Byl bych nejradši, kdybych tím
oslovil Blatni㶜any, protože pro ně to dělám,
p㶣eje si.
Po㶣ádá je v Uherském Hradišti v evangelické
modlitebně. Jedno p㶣ání by si splnil rád. Mít
možnost povídat si s dětmi na základní škole. Po jednom zážitku, kdy takto mluvil s žáky
šesté t㶣ídy o nekone㶜nu, 㶣íká: „Našli se takoví,
kte㶣í měli otázky k věci. Takže naděje tu je.
Rozhodl se proto něco udělat a jediné možné 㶣ešení viděl ve vzdělávání lidí a po㶣ádání
p㶣ednášek p㶣edevším na téma spojení vědy
a víry ve spolupráci s 㶏eskou k㶣es㶇anskou
akademií. Dnes tak pat㶣í Blatnice mezi zajímavá místa, kam jezdí poutavě vyprávět
lidé jako nap㶣íklad astronom a astrofyzik
Za cestou k pozvánce do Blatnice jsou
mnohdy velmi hezké p㶣íběhy a životní náhody pana Cába, i když roli zde má spolupracující 㶏eská k㶣es㶇anská akademie. „My
se samoz㶣ejmě snažíme jim to vynahradit
a pozveme je na pohárek vína, i když v tom
to samoz㶣ejmě není, usmívá se.
Pana Cába stojí p㶣ednášky spoustu 㶜asu i peněz, i když sice ob㶜as sponzora najde, zatím
je ú㶜et nevyrovnaný. „Co mě nejvíc potěší,
je, když mi někdo poděkuje. Jsem tomu rád.
Když mi dá někdo peníze, tak co, stejně je
V jednu chvíli jsem podotkla, že by také pan
Cáb mohl mít své p㶣ednášky, a k mému p㶣ekvapení jsem se dozvěděla, že existují.
Na závěr mě zajímalo, jestli má pan Cáb někoho, kdo by pokra㶜oval v tom, v 㶜em on
za㶜al. „Chce to sebrat odvahu a pustit se do
toho, podotkl poněkud neur㶜itě.
Odcházela jsem od něj s pocitem, že by každá obec pot㶣ebovala takové nadšence. Je jen
škoda, že jeho úsilí a zvaní zajímavých hostů
nevyužije ještě více Blatni㶜anů.
Zuzana Sko㶜íková
www. ostrozsko.cz
21
VÝCHOVA
Tak žije naše mate㶣ská školka
Krásné povídání 㶣editelky z Hrubé Vrbky Věry 㶑ugové
Vracíte-li se od kuželovského vět㶣áku, neunikne vašemu pohledu pěkně upravená
zahrada a v ní mate㶣ská škola v Hrubé Vrbce. Loni v létě jsem ji nep㶣ehlédl ani já, p㶣ivítala mě paní 㶣editelka Věra 㶑ugová, která
mi o školce a dětech povídala následující
informace:
Je to dvout㶣ídní mate㶣ská školka s 42 dětmi
a pěti zaměstnanci, z toho jsou t㶣i pedagogi㶜tí pracovníci a dva provozní. Žijeme tady
podle programu zdravá mate㶣ská škola, což
se odvíjí od toho, že vedeme děti jak ke zdravému životnímu stylu, tak k lásce k p㶣írodě
a k ekologii.
jsme ji a na další rok už v ní tekla voda. Nechali jsme u ní hrne㶜ek a děti chodily ke studánce na procházky s rodi㶜i a vyprávěly jim,
jak ji vloni 㶜istily.
Záleží nám na zpětné vazbě, proto rodi㶜e
informujeme na našich stránkách, aby věděli, co děláme, aby si o tom povídali a aby se
prohluboval vztah dětí k p㶣írodě.
Někdy si uděláme vycházku do lesa, kde si
u studánky ope㶜eme bu㶣ta, hrajeme různé
hry a p㶣i tom si zkoušíme své nabyté dovednosti a vědomostí. Když je venku nep㶣íze㶡
po㶜así, nosíme si p㶣írodu do t㶣ídy, sbíráme
si různé p㶣írodniny. Na akci Kaštanové tvo㶣ení s tatínky zhotovujeme z kůry a z kaštanů
různé výtvory dle fantazie každého dítěte 㶜i
tatínka.
I když žijeme uprost㶣ed chráněné krajinné
oblasti, je t㶣eba u dětí podporovat cit k p㶣írodě, aby jí naslouchaly, aby ji vnímaly všemi
smysly. Snažíme se je k tomu vést různými
programy, nap㶣íklad zvelebujeme zahradu
i nejbližší okolí, vybudovali jsme si také bylinkovou zahrádku, kde mají děti možnost
si k bylince p㶣ivonět, usušit ji, uva㶣it z ní 㶜aj.
Za pomoci rodi㶜ů jsme si zbudovali právě
malou zahrádku, kde si pěstujeme zeleninu,
kterou mají děti možnost ochutnat. Naše
kucha㶣ka je vynalézavá, takže p㶣ipravila ke
sva㶜ince nap㶣íklad - pavou㶜ka. Vytvo㶣ila
z paprik noži㶜ky, o㶜i㶜ka a hlavi㶜ku a děti to
zaujalo, pavouka ke sva㶜ině ještě nikdy neměly. Tímto způsobem se děti u㶜í zeleninu
konzumovat, protože některé mají k zelenině odpor a nechtějí ji jíst. Každý den dostanou zeleninu a sami si můžou chlebí㶜ek
obložit podle vlastní fantazie.
Snažíme se v nich také pěstovat zdravý životní styl, který by s nimi měl jít celým životem. Usilujeme o to proto, aby zahrada byla
pestrá a pro děti zajímavá, samoz㶣ejmostí je,
že i děti pomáhají s pé㶜í o zahrádku. Pěstujeme také kyti㶜ky a 㶣íkáme si, co všechno k životu pot㶣ebují. Zárove㶡 podnikáme výpravy
do krásného okolí, aby děti věděly, který kopec se jmenuje Kobela, kde bylo Bojiště atd.
Na ja㶣e vynášíme smrtku Morenu, otvíráme
také studánky. Ty nám bohužel vysychají,
p㶣edminulý rok, když jsme k jedné p㶣išli,
jsme byli zklamaní, byla suchá, ale vy㶜istili
22
www. ostrozsko.cz
Děti z Hrubé Vrbky
Na konci školního roku máme program nocování ve školce s p㶣edškoláky. Tento program běží už 㶜tvrtým rokem, první rok jsme
byli u rybníka, kde nás 㶜ekal vodník a děti
se seznamovaly s p㶣írodou a s rostlinkami,
které rostou ve vodě. Další rok jsme měli výpravu s entomologem, který děti seznámil
s brou㶜ky a jinými malými tvory. Další program máme o myslivosti. Chodíme s myslivci v zimě do p㶣írody, aby děti věděly, že se
o zví㶣átka musí starat, v létě jim nosí nasbírané kaštany, jablí㶜ka 㶜i žaludy.
Naposled se nám věnoval pan Hude㶜ek,
popsal nám trofeje, děti měly možnost podívat se dalekohledem do p㶣írody. Také děti
pou㶜il, že se nemůže jenom st㶣ílet, že se
musí o zvě㶣 i starat, že pot㶣ebuje pé㶜i hlavně
v zimním období strádání.
FOTO: František Gajovský
Na závěr paní 㶣editelka podotkla, že jeden
㶜lověk sám nic nezmůže, dob㶣e to jde podle
ní jen tehdy, když má okolo sebe ty správné
lidi, ten správný tým, který táhne za jeden
provaz ‒ což v jejich školce platí.
Jak dodala, je vdě㶜ná nejen svým nejbližším
spolupracovníkům, ale všem dalším - kladně
hodnotí spolupráci s rodi㶜i, kte㶣í školu podporují a pomáhají p㶣i jejich akcích, stejně
jako chválí obecní ú㶣ad, který jako z㶣izovatel
vychází školce všemožně vst㶣íc.
Povídání 㶣editelky mate㶣ské školy
v Hrubé Vrbce Věry 㶑ugové
zapsal František Gajovský
HISTORIE
Pohledy zpátky: Královna sportu ve Velké nad Veli㶜kou
Hor㶡ácká atletika měla v minulosti své velké hvězdy. V roce 1954 zazá㶣il na mistrovství Evropy ve švýcarském Bernu ziskem bronzové medaile v trojskoku rodák z Hrubé Vrbky olympionik Martin 㶕ehák, vloni pětaosmdesátiletý
Antonín Pšurný byl v dorosteneckém věku t㶣ikrát mistrem republiky v hodu diskem a t㶣ikrát p㶣ekonal v této disciplíně 㶜eskoslovenský rekord. On a o t㶣icet pět let mladší (!) finalista halového evropského šampionátu a jeden
z prvních 㶜eskoslovenských osmimetrových dálka㶣ů Zdeněk Haná㶜ek byli v sedmdesátých letech 㶜leny jednoho
atletického družstva TJ Kordárna Velká nad Veli㶜kou. Kromě Hor㶡áckých slavností proslavila obec i lehká atletika.
Ale lehké to rozhodně nebylo...
Poslední zatá㶜ka 㶜ty㶣setmetrového atletického oválu je v duši
každého běžce zapsána jako místo, kde
se rodí vítězství nebo
porážka. Právě tam
se rozhoduje závod.
V ní p㶣ed šedesáti
lety padl ve finiši Brit
Chataway v souboji
s Emilem Zátopkem,
tam si unavení maratónci za㶜ínají po
dvaa㶜ty㶣iceti kilometrech užívat svých závěre㶜ných 195 metrů
na cestě k olympijským vav㶣ínům, poslední
zatá㶜ku p㶣ed jedena㶜ty㶣iceti lety báje㶜ně vyběhl Ji㶣í Kynos, p㶣edal štafetový kolík
Ludvíku Bohmanovi a s rukama nad hlavou
sledoval svého reprezenta㶜ního kamaráda,
jak díky milimetrově sehraným p㶣edávkám
běží vst㶣íc šokujícímu evropskému vítězství
průměrných sprinterů ve štafetě na 4 x 100
metrů. Štafetový tým je jedinou atletickou
kolektivní disciplínou. Souhra a p㶣edávky ve
štafetě rozhodují. Zvláště v poslední zatá㶜ce
p㶣ed cílem. A poslední zatá㶜ka je všude na
světě stejná. V Helsinkách, v Mnichově nebo
v Sydney. I ve Velké nad Veli㶜kou.
Oštěpa㶣 Ji㶣í Pšurný samoz㶣ejmě házel mnohem dál, než signalizuje t㶣icítka na snímku. Témě㶣 t㶣icet let se však Velká nad Veli㶜kou smutně ohlíží za slavnou érou královny sportu.
Nad poslední zatá㶜kou velického atletického stadionu bydlí Ing. Karel Kalina. Dlouhá
Královně sportu sloužili ve Velké nad Veli㶜kou nej㶜astěji atleti v disciplínách:
Běh na 100 metrů: Pavel Sta㶡a, Martin Severa, Lubomír Severa, Vlastimil Hruška, Ji㶣í Cempírek, Pavel Kobzinek, Ji㶣í Galuška
Běh na 110 m p㶣ekážek: Ji㶣í Pšurný, Josef Trn, Vladimír Drábek, Petr Pšurný, Rostislav Haná㶜ek, Josef Foks
Běh na 400 metrů: Martin Foks, Vladimír Sal㶜ák, Radim Kotásek, Vlastimil Hruška
Běh na 800 metrů: Vladimír Sal㶜ák, Karel Vorálek, Radim Kotásek, Ji㶣í Něme㶜ek
Běh na 1 500 metrů: Karel Vorálek, M. Smolí㶜ek, Vladislav Tom㶜ala, Ji㶣í Něme㶜ek, Jan 㶑uriš
Běh na 5000 metrů: Květoslav Hána, František Joch, M. Smolí㶜ek, Ji㶣í Kafka, Josef Zimov㶜ák
Skok do dálky: Pavel Sta㶡a, Lubomír Severa, Ji㶣í Cempírek, Zdeněk Haná㶜ek, Rostislav Haná㶜ek, Martin Foks, Karel Zahradník
Skok do výšky: Petr Pšurný, Ji㶣í Pšurný, Vítězslav Drlík, Pavel Mitá㶜ek, František Coufalík, Josef Trn
Skok o ty㶜i: Josef Mikeska, Josef Janoška, Ji㶣í Pšurný, J. Hrbá㶜, Lubomír Severa
Vrh koulí: Antonín Pšurný, Karel Kalina, P. Vá㶡a, M. Migota
Hod diskem: Antonín Pšurný, Karel Kalina, P. Vá㶡a, M. Migota, Lubomír Severa, Pavel S㶇ahel
Hod oštěpem: Ji㶣í Pšurný, Karel Kalina, Lubomír Severa, J. Habarta, P. Vrablc
Štafeta na 4x100 metrů: Koula㶣i, diska㶣i, ty㶜ka㶣i, výška㶣i a každý komu zbývaly síly
www. ostrozsko.cz
23
HISTORIE
ka. Jako se svým druhým sportem si s jeho
královnou za㶜ali i národní házenká㶣i Radim
Kotásek, Ji㶣í Králík a Vladimír Sal㶜ák. Shodou
okolností všichni t㶣i běhali 㶜tvrtku ‒ tedy
㶜ty㶣i sta metrů a st㶣ední tratě.
Stojící zleva: Ing. Machálek, Kalina, ???, Josef Trn, Ji㶣í Pšurný, Karel Zahradník, Antonín
Pšurný, ???, Petr Pšurný, Antonín Okénka. V p㶣edklonu zleva: Ji㶣í Kafka, Květoslav Hána,
Radim Kotásek, Martin Severa. Dole zleva: Mirek Halí㶜ek, Slovák, Hozák, Jan Migota, František Coufalík, Martin Foks.
léta byl duší místní atletiky v jejím nejslavnějším období. „Jako p㶣edseda jsem měl
i další funkce. Byl jsem organiza㶜ní pracovník, vedoucí družstva, rozhod㶜í, trenér
a nakonec i jako závodník, usmívá se nad
fotografiemi a výsledkovými tabulkami
stále vitální důchodce, který závodíval ve
vrha㶜ských disciplínách. Několikrát si zaběhl i sprinterskou štafetu. Šlo totiž o body.
Ne o olympijské, ale stejně důležité. I když
jen krajské. Za jeho vedení družstva mužů
v sedmdesátých a osmdesátých letech se
o nich v poslední zatá㶜ce pod jeho domem
㶜astokrát rozhodovalo. A většinou se tam
rodilo další vítězství výborné party atletů
z Velké a okolních obcí. Než se ale ta sehraná
sestava atletických individualit sešla a táhla
za jeden provaz jako jeden muž, p㶣edcházela jí éra výborné školní atletiky na místní
základce. „Podle doložených materiálů a výsledků mladých atletů působila na velické
základní devítileté škole výborná u㶜itelka
tělesné výchovy paní Eliška Nesrstová, která
i ve skromných podmínkách, kdy ve Velké
ještě nebyla atletická dráha, dokázala děti
zapálit pro atletický trénink. Královně sportu ještě nekonkurovaly jiné sporty a zájemci
o atletiku se rádi zú㶜ast㶡ovali tréninků. Děti
z velické základní školy brzy sklízely ovoce.
V Poháru 㶏eskoslovenského rozhlasu v atletice velická ZDŠ zvítězila v různých kategoriích celkem šestnáctkrát (!), vzpomíná Karel
Kalina.
Nejlepší mládežni㶜tí atleti ale po absolvování základní školy odcházeli z Hor㶡ácka na
st㶣ední školy a do atletických oddílů v Brně
24
www. ostrozsko.cz
nebo v Uherském Hradišti, 㶜ást jich odešla
i do Lokomotivy Veselí nad Moravou, kterou
vedli pánové Solík a Pospíšek. V roce 1971
nastoupila velmi atleticky silná generace
chlapců na gymnázium Strážnice. „Martin
Severa, Petr Pšurný a později jejich brat㶣i Ji㶣í
Pšurný a Luboš Severa, Lhotka, Miške㶣íci ‒ to
byl základ budoucího atletického družstva.
Jejich otcové prof. Antonín Pšurný, MVDr.
Severa a D. Lhotka se rozhodli založit atletický oddíl ve Velké nad Veli㶜kou, cituje ze zažloutlých zápisů diska㶣 a koula㶣 Karel Kalina.
„Na st㶣edoškolská studia ve Strážnici velmi
rád vzpomínám. Mám je totiž spojena nejen
s radostmi studentského života a strastmi
kritických okamžiků p㶣ed katedrou, ale hlavně se sportem. Antonín Pšurný byl pro mě
sportovním hrdinou, věděl jsem, že býval
v disku velkým soupe㶣em olympijského vítěze Ludvíka Da㶡ka. V prvním ro㶜níku jsem
v tělocviku zaběhl školní rekord na t㶣i kilometry. Profesor Pšurný se staral o nástěnku
s rekordy, hned po hodině bylo moje jméno
a 㶜as vidět hned od vstupních vrat gymnázia. A v sobotu jsem už měl na nohou tretry
a na atletickém tri㶜ku znak Kordárny. Vyhrál
jsem půlku, další sobotu 㶜tvrtku a zárove㶡
p㶣ekonal další gymnazijní rekord. S 㶜asem
rovných 53 vte㶣in bych i dnes témě㶣 po
㶜ty㶣iceti letech mohl s klidem startovat na
dorosteneckém mistrovství republiky. Díky
atletice se na moje studium asi dívali i zkoušející profeso㶣i shovívavěji. Byli jsme fakt
dob㶣í, vyznal se z atletické minulosti herec
a publicista Vladimír Sal㶜ák. Na gymnáziu
pak se spolužákem Pavlem Kobzinkem,
kterého p㶣ivedl do velického týmu, uspo㶣ádal ve Strážnici závody ve skoku do výšky
s hudbou pod názvem Jelení skok. P㶣ed nabitou školní tělocvi㶜nou hrály dvě bigbítové
Oddíl dorostu pak
jeden rok startoval pod hlavi㶜kou
Sokol Velká nad
Veli㶜kou. V roce
1972 hlavně z finan㶜ních důvodů
p㶣ešel do 㶏STV. Na
světě byl atletický
oddíl TJ Kordárna
Velká nad Veli㶜kou. A měl už i kde
regulérně závodit.
V této době byla
Sprinter Pavel Sta㶡a kraloval na nejkratších tratích, 㶜as na stovku se
ve Velké nad Veli㶜mu poda㶣ilo stla㶜it pod jedenáct vte㶣in až po t㶣icítce.
kou dobudována
p㶣ekrásná 㶜ty㶣setmetrová škvárová dráha.
školní kapely. „Jednou z nich byla naše t㶣ídní
A kouzlo poslední zatá㶜ky, kde se rodí vítězskupina Alternativ s Mirkem Chovancem,
ství a porážky, za㶜alo působit. Ale i s kouzZde㶡kem Musilem a Jitkou Kone㶜nou, kluci
lem se muselo umět zacházet. Profesor Pšuro rok mladší měli v sestavě bubeníka Jirku
ný u㶜il tělesnou výchovu na strážnickém
Vav㶣í㶜ka a basáka Waltra Bartoše. Ten pozgymnáziu. Za podpory svého profesorského
ději na gymplu 㶣editeloval a dnes hlasuje
kolegy Pavla Stani získával pro velickou atve sněmovně, usmívá se bývalý závodník
letiku talentované studenty z celého SlovácKordárny.
HISTORIE
Horní 㶣ada zleva: 㶣idi㶜 autobusu, MVDr. Lubomír Severa, Josef Trn, Josef Janoška, Pavel
Mitá㶜ek, Mirek Halí㶜ek, Mirek Jagoš, Ji㶣í Pšurný, Jaroslav Drábek, Jan Migota. St㶣ední 㶣ada
zleva: Antonín Pšurný, Lubomír Severa, Pavel Sta㶡a, Karel Kalina, Květoslav Hána, Karel
Zahradník, dvě velické atletky, Pavel Ku㶜era. Dolní 㶣ada zleva: Petr Pšurný, Martin Severa,
???, ???, Radim Kotásek, dvě velické atletky, Josef Mikéska, Dušan Jež.
Ve Velké se postupně vytvo㶣ilo velmi silné
družstvo mužů, kde se okolo t㶣icátníků sprintera Pavla Stani, štreka㶣ů Květoslava
Hány a Františka Jocha, vrha㶜ů Karla Kaliny
a Antonína Pšurného nebo inženýra Machálka seskupili nadšení studenti. Autobus na
závody vyjížděl z Velké a závodníky sbíral
v Blatnici, v Lipově, ve Veselí nad Moravou,
ve Vnorovech, ve Strážnici i jinde. P㶣es různorodé složení bylo družstvo kompaktní
a v autobuse bylo vždy veselo. Na kytaru
tam exceloval Martin Severa. „Na melodie
různých písni㶜ek jsme skládali vlastní texty
a ty jsme zpívali nebo skandovali, když se
kamarád na dráze 㶣ítil vitězně do cíle. Bylo
to krásné a p㶣átelské. Sledovali jsme i světovou atletiku. V roce 1978 se v Praze na
Strahově konalo atletické mistrovství Evropy
(MEA 1978) a jedním z taháků měl být souboj sovětského sprintera Valerije Borzova
a italského běžce, kterým byl Pietro Mennea.
My jsme samoz㶣ejmě neměli rádi ty laboratorně vyhoněné atlety z NDR nebo SSSR
a tak byl naším favoritem zcela jednozna㶜ně
Mennea. Vyhrál stovku i dvoustovku a Martin Severa složil na známou melodii hitovou
sloku: Copak asi právě dělá Pietro Mennea?
Kop Borzova do p.d..e v Praze na MEA! Do
týmu mužů tenkrát p㶣išel žá㶜ek základní
školy a pozdější 㶜eskoslovenský reprezentant v dálce Zdeněk Haná㶜ek. Když vyhrával
svoje rozběhy na sto metrů, napodoboval
Menneovo vítězné gesto. „Sláva a bigbít!
Veli㶜ané každoro㶜ně vybojovali postup do
finále. Postup do divizní soutěže se jim však
nikdy těsně nepoda㶣il. Asi po osmi letech
dobré výkonnosti se silní jedinci rozprchli
na vysoké školy v celé republice a do oddílů
v Praze a v Brně. Antonín Pšurný p㶣ivedl studenty strážnického gymnázia několikrát do
celostátního finále a v roce 1983 tam jeho
studenti vybojovali bronzové medaile. Sám
se zú㶜ast㶡oval mistrovství světa veteránů
v hodu diskem. Za pedagogické a trenérské
úspěchy dostal v roce 1992 Medaili Jana
Amose Komenského. Paní u㶜itelka Nesrstová,
která stála u zrodu atletické historie ve Velké
nad Veli㶜kou, odešla do důchodu a základní
škola za ni nenašla adekvátní náhradu. Mladé
atlety neměl kdo p㶣ipravovat. Od roku 1986
za㶜al oddíl obesílat jen soutěže jednotlivců.
„Tam naši odchovanci dosáhli až na reprezenta㶜ní dres. V Dukle Praha pak Zdeněk Haná㶜ek několikrát p㶣esko㶜il osm metrů, výška㶣ka
Lucie Kohútová odešla do Brna s výkonem
183 centimetrů ve výšce, popisuje závěr slavné éry hor㶡áckého atletiky Karel Kalina.
Oddíl pak podle něj už jen živo㶣il, i když dále
organizoval populární silni㶜ní běh Hor㶡ácká
volající parti㶜ku zdravil zdviženým naslině25 (dnes již 41. ro㶜ník), šestnáct ro㶜níků jarníným ukazová㶜kem pravé ruky, p㶣idává další
ho běhu Filipovská 10 a deset ro㶜níků Velické
důkaz o atmosfé㶣e v družstvu bývalý atlet
hodinovky. Od roku 1987 se již oddíl oficiálně
Vladimír Sal㶜ák. Veselo bývalo i na stadioně
do soutěží nep㶣ihlásil. Slávu královny sportů
p㶣i závodech, když někte㶣í závodníci museli
ve Velké se snaží oživit odchovanci paní u㶜inastoupit kvůli mistrovským bodům t㶣eba
telky Nesrstové brat㶣i Spazierovi. Stejně jako
poprvé v jiné disciplíně. „Do bé㶜ka a někdy
ona - prací s nejmenšími atlety. Podmínky
i cé㶜ka sprinterské štafety jsme někdy museli i my vrha㶜i s výška㶣i
nebo t㶣eba výborný
maratónec
Květoslav Hána obětavě
nastoupil po svých
pěti
kilometrech,
které se mu i tak
zdály krátké a rychlé,
na st㶣ední tra㶇 osm
set metrů. Tam se
objevoval i budoucí
fenomenální jezdec
na vysokém kole JoBody za vítězství a skvělá umístění na p㶣edních místech v běhu
sef Zimov㶜ák. I na něj
na 110 m p㶣. bývaly základem úspěchů velických atletů ‒ p㶣edeto bylo p㶣íliš krátké,
vším v provedení bratrů Pšurných. Ji㶣í vítězí, Petr na t㶣etím místě.
takže někte㶣í půlka㶣jsou však opět nevalné. Úspěšné soutěže
ští specialisti se mohou dodnes chlubit PePoháru 㶏eského rozhlasu byly ukon㶜eny do
povým skalpem. A ten nemá na světě skoro
vytracena pro nedostatek financí. Atletickou
nikdo, p㶣idává další historku z působení
dráhu i její poslední zatá㶜ku, kde se rodí víVeli㶜anů na atletickém oválu dlouholetý šéf
tězství i prohry a kde p㶣ed lety znělo povzbuatletů od Veli㶜ky inženýr Karel Kalina.
zování kamarádů běžcům, kte㶣í vítězit chtěli,
místní fotbalový oddíl celou zatravnil.
V regionálních skupinách (B㶣eclav, Hodonín,
Kyjov, 㶏ejkovice, Hluk) si ve druhé polovině
sedmdesátých a na za㶜átku osmdesátých let
Jaroslav Junec
s fotografiemi Karla Kaliny
www. ostrozsko.cz
25
Teti㶜ka Kuryviálka
POVÍDKA
Vladimír Pavel Sal㶜ák
„Jane, povidajú jednú strý㶜kovi Kuryviálovi
jejich teti㶜ka, „chy㶇 to chromé ku㶣acko. K neděli sa zabije, lebo sa na to nemožu už dívat.
Pajdá to jak Okénkův Jan a stejně to neroste.
Pujde do hrnca.
Bylo teda rozhodnuté. U Kuryviálů rozhodovali o šeckém dycky enom teti㶜ka. Strý㶜ek
si na to stejně zvykli a co by sa teti㶜ce do
teho plétli. Enom mávli rukú, odpluli si a šli
po svém. Měli dos㶇 svojích starostí a odporovat? To bylo stejně k ni㶜emu.
Eště vám mosím 㶣éct, že teti㶜ka Kuryviálova byli velice vyhlášená kucha㶣ka. Chodívali
va㶣it aj po sva㶞bách. Furt ale měli 㶜as. Svadební mami㶜ky, co u nich na sva㶞bu chystali, byly nervózní, že sa to nestihne a kdesi
cosi, ale teti㶜ka měli jednu takovú průpovídku. Rozmýšlám sa, esli vám ju mám povědět.
Néní akorát z tych najspisovnějších. Ale nakonec, pro㶜 bych to ne㶣ekl? K teti㶜ce stejně
tá průpovídka neodmyslitelně pat㶣ila. Dyž
teda nekdo zapochyboval, že sa to nestihne,
enom utrúsili:
Ilustrace: Vítězslav Koutník
„Sere pes, šecko bude, nejsu první rok blbá!
a bylo to.
Pravdú ale je, že každá sva㶞ba sa teti㶜ce
vyda㶣ila. Va㶣it aj péct uměli opravdu na jedni㶜ku. V rodině měli ale dvoch paná㶜kú a tož
va㶣ívali aj na premicijách, a to už je co 㶣éct.
Zatým strý㶜ek nahnali to chromé ku㶣acko
do maštale a po chvíli ho u studně k㶣ivákem
za㶣ezali a hodili do škopka.
„Zeh㶣ej si vodu a pěkně ho opa㶣! A né jak
posledně! Voda nesmí byt v㶣ící, mosí byt
trochu odrazená. Né, abys to zas p㶣epa㶣il!
pou㶜ovali, jak bylo jejich zvykem.
„Co nevím? opá㶜ili strý㶜ek.
„Šak vím, co víš, ale měla bych těžký h㶣ích,
kdybych to 㶣ekla nahlas. Esli ale chceš tož
ti možu napovědět. Za㶜íná to na h a kon㶜í
na o! hned na to teti㶜ka. „Vodu daj do teho
26
www. ostrozsko.cz
㶜erveného hrnca a né abys mně vzal zaséj
ten 㶜érný, jak posledně, rozumíš?
Strý㶜ek sa ra㶜i stratili v síni a nechali teti㶜ku
hospoda㶣it na dvo㶣e samotnú. U Kuryviálú
měli v nedělu tak trochu slavnostní oběd.
Teti㶜ka, doj㶞a z kostela hned postavili na polévku a už sa chystali pichnút do trúby ku㶣a,
dyž sa ve dve㶣ách objevili súseda z druhéj
strany, teti㶜ka Grabcova.
„Poslúchaj, Ka㶜ko, nemáš náhodú kúsek
kvasnic? Zapomněla sem na ně, jak na smr㶇.
V㶜éra sem byla dvakrát ve spolku. Ráno
a eště jednú odpoled㶡a. Už ně to cosi p㶣estává myslet. Chcu dělat šiše a kvasnic nikde.
„Ale po㶞, děv㶜ico, co bych neměla. U nás je dycky šecko, neodpustili si rýpanec teti㶜ka, známá
aj tým, že si jakživ nešli k nikomu nic poš㶇at.
„A co va㶣íš? ptali sa.
„Ku㶣a, povidajú Grab㶜ena.
„Také ně tata v㶜éra jedno opa㶣il. Kdesi to zgú㶡alo a polámalo si to papr㶜u a tož si 㶣íkám,
co s takým podhoděncem. Pujde do hrnca.
„A já sem letos ani svoje ku㶣ata neměla. Mně
sa zdá, že sa to nevyplatí. Žere to jak strhané,
sere to po dvo㶣e, a dyž to zabiješ, je to samá
kos㶇 a koža. Já už ku㶣ata kupuju. Našému
Jožinovi možu va㶣it ku㶣ata každý de㶡. Nad
šlížkama nebo nad pěrama velice ohr㶡uje
nos, ale ku㶣átka? Ty mu idú pěkně pod fúsa.
To má gr㶜e až za ušima, jak žváchá.
Do Kuryviálky jak dyž pichne. Tá nemohli ty
kupované ku㶣ata ani cítit. Běda, když nekdo
donésl, jak sa nosí na sva㶞bu, kupované
ku㶣a. Do sédmého kolena pomlúvili celú
jeho rodinu.
„Děv㶜ico a máš ty rozum! Jest takové dreky?
Potom sa, Panenko dobrotivá, divíme, z 㶜eho
sú ty nemoce. Dy㶇 to néni ni㶜ím inším vyhnané než práškama! Ná, chceš tú svoju famíliju
potrávit? Éj, tvoji mami㶜ka dyby sa teho do㶜kali! Tá by 㶇a, na mú dušu, pěkně zlepancovali. Takové ledaco a táhat to do baráku!
Grab㶜ena ostali stát s otev㶣ítú hubú a párkrát naprázno zhltli. Chystali sa trochu protestovat, ale Kuryviálka jim v tem hned rezolutně zabránili.
„Dy㶇 to nemá žádnéj chuti! Smrdí to, jak dyž
rozrýpeš jamu u hajzla. Divím sa, že ti to ten
tvůj zfajnovělý Jožinek chce jest. Já bych to
do chlamy nedala, kdybych v ten moment
měla skapat hladem.
„Ale já sem na takové ku㶣a eště netrefila.
Mně sa nezdá, že by to nejak smrdělo, bránili sa Grab㶜ena.
„Neciga㶡! P㶣eca tú rybinu, 㶜i co to je za previt, mosíš cítit, enom dyž kolevá teho p㶣ejdeš. Panenko Maria, né to tak eště žrat! A jak
to děláš? ptali sa už notně rozkohútěná
Kuryviálka.
„Nekdy to usmažím na 㶣ízky, ale dneskaj to
bude na smetaně a k temu šiše, potichu povidajú Grab㶜ena.
„A jak to děláš eště? hartusili od šporhelta
teti㶜ka.
„Náš Jožin to má najra㶜i nadívané, našli už
trochu odvahy Grab㶜ena, lebo tento jejich
recepis sa jím zdál ze šeckých najlepší.
„Nádivku dělám z rohlíkú, ut㶣u tam ty játerka, trochu špeku, opep㶣ím, osolím, trochu
zeleného petrželé, trochu muškátového
květu a eště tam nastrúhám kúru z limónka.
Nezdá sa ně, že by to smrdělo.
Kuryviálka sa zatvá㶣ili, jak dyž uderí hrom
do baně a vyb㶣éskli p㶣es celú kuchy㶡, že sa
málem zastavily pendlovky nad postelú. Byl
to trumf teho najtěžšího kalibru:
„Já do teho možu aj nasrat, mně to smrdí
furt!
Vladimír Pavel Sal㶜ák se narodil v pátém dubnovém
dnu roku 1936
v Petrově. Dvacet let hrál za
Veselí 㶜eskou
házenou, později jako turista
prošel a projezdil na kole
celou
st㶣ední
a východní Evropu, což mu p㶣ineslo titul Mistra turistiky. Jako první veselský
otužilec po plavbě „od mostu k mostu
p㶣esně p㶣ed pětat㶣iceti lety se prolamoval v lednu 1977 na b㶣eh zamrzlou Moravou ve Veselí nad Moravou. Pracoval
jako bezpe㶜nostní technik ve veselských
železárnách a v ŽPSV v Uherském Ostrohu. V padesáti letech odešel kvůli zdraví
do penze, skon㶜il s hraním na trubku
a věnoval se více tvorbě. Na Ochranném
svazu autorském mu registrují p㶣es 720
skladeb, z toho u osmi desítek stvo㶣il nejen slova, ale i melodii. Jeho dílka nahrálo asi 120 našich i zahrani㶜ních kapel na
více jak 200 zvukových nosi㶜ů. Ke stovce
písni㶜ek v 㶏eské televizi existuje i obrazový záznam. Každý týden po témě㶣 dva
roky uváděl v 㶏eském rozhlasu Brno „Ze
světa dechovky , potom p㶣ešel do Rádia
Proglas a deset let tam uváděl vlastní
hudební po㶣ady. Loni v polovině 㶣íjna p㶣i
návratu ze svého letního sídla v malebné
vesni㶜ce Boršice u Blatnice jej postihla
mozková mrtvice. Od prosince lo㶡ského
roku se lé㶜í a do㶜asně žije v rehabilita㶜ním ústavu v Hrabyni na Ostravsku.
RECENZE
Tož, stat sa to mohlo
a stalo sa aj toto...
Jožulka Uher
Pro 㶜lověka je v každém umění cesta k dokonalosti netoliko dlouhá, ale p㶣edevším nikdy
nekon㶜ící. Pod podmínkou, že ten, kdo na ni
vykro㶜il, je s to krá㶜et ruku v ruce se skromností a pokorou. Vladimír Pavel Sal㶜ák je si
toho vědom. Svědky mu jsou jeho p㶣íběhy
samotné. Kdo jiný by svěd㶜il lépe?
Chudobný lid minulost nezajímá; v㶜erejší
hlad jej už trápit nebude! Nezajímá jej ani
budoucnost; kdo z nich se zít㶣ejšího chleba
dožije? Ale i p㶣esto tentýž lid rád naslouchal
vypravě㶜ům, kte㶣í v jeho duši zaháněli hlad
tužeb. I když spisovatelovy p㶣íběhy k právě
takovým 㶜tená㶣ům nep㶣ichází, cesta, kterou mají p㶣ed sebou, smysluplnou je! Možná proto, aby ukojily v lidech z pohledu na
chléb ne nuzných zcela jiný hlad, jímž některé 㶜tená㶣ské vrstvy naší spole㶜nosti strádají.
Jako je na po㶜átku zrodu každého nového
života 㶜lověka po㶜etí, nebylo tomu jinak ani
u povídek Vladimíra Pavla Sal㶜áka. S tím rozdílem, že zatímco každé lidské bytosti p㶣edchází pouze jedno po㶜etí, oplodnění vají㶜ka
jednou spermií, v děloze Vla㶞ovy paměti
se v průběhu mnoha let doslova hromadila „oplodněná vají㶜ka jedno za druhým.
A když se z nich po㶜aly tvo㶣it „tvorové p㶣íběhů , z nichž každý dostal svou „hlavu a patu ,
průběh tohoto „těhotenství mnohonásobně p㶣evyšoval v rozměru 㶜asu oněch běžných devět měsíců lidských matek. Roky
i desetiletí dlouhá tvůr㶜í „těhotenství jeho
nositelů v oblasti literatury jsou dostate㶜ně
známá. Poznatelným je i to, že někdy nakonec ani k o㶜ekávanému a toužebnému „porodu nedojde. Tvůrce své „vnit㶣ní děti nedonosí vinou p㶣ed㶜asné smrti nebo apatie
vyvolané pocity hluboké marnosti. K takovým tragédiím tvo㶣ivý talent v sobě nosících
jedinců, kdy postiženi byli i 㶜ekající 㶜tená㶣i,
kte㶣í mohli být obdarováni ně㶜ím, co by je
bylo povzneslo nad starosti všedních dnů,
docházelo v minulosti mnohokrát. Ani budoucnost nebude v tomto duchu jinou.
Protože bolestným není pouze porod ženy-matky, ale i porod spisovatelský. Bu㶞me
rádi, že takovému osudu se Vladimír Pavel
Sal㶜ák vyhnul, vůlí v sobě p㶣emohl a pop㶣el.
Je vůbec na podiv, že ve světě sou㶜asného
literárního trendu, povrchně uměleckého
a silně komer㶜ně motivovaného, s tema-
tickými prioritami na zlo㶜in a sex, žijí ještě
takoví lidé literárně tvo㶣iví v oné prozaické
oblasti, do které ur㶜itě nenahlédnou izolanti nad folklor se nafoukaně povyšujících
literátů, kritiků i snobstvím nafénovaných
konzumentů knih, kterým 㶜asy tzv. zapadlých vlastenců, vesnických písmáků a lidových vypravě㶜ů p㶣ipadají jako passé už i jen
v tom jimi podce㶡ovaném a p㶣ehlíženém
literárním folkloru. Možná by bylo k neví㶣e,
kdyby tomu bylo jinak. Vždy㶇 p㶣íběhy Vladimíra Pavla Sal㶜áka mají p㶣esvěd㶜ivý, nefalešný a skute㶜ný tep prostých lidí, v mluvě
p㶣ímo lahodně zvonivých. Nevadí, že to jsou
lidé už dosti dávné minulosti, z dob autorova dětství a dospívání v krajině pominulé.
Snad proto se na moji radost, p㶣i 㶜tená㶣ské
procházce všemi jejími zákoutími, navěšuje
jakási tmavá pentle p㶣edtuchy, že tak jako
do muzeí chodí p㶣evážně starší generace
(hledající tam sami sebe), a mládež pouze
v rámci povinných školních exkurzí, tak i vyprávění na srdce si p㶣ivinou 㶜tená㶣i ze stejných věkových generací. Jakkoliv byla doba,
v níž se jednotlivé p㶣íběhy odvíjí, nelehkou
z hledisek sociálních a politických, spole㶜enských, p㶣íběhy v ní jsou veselejšími note㶜kami i o㶜istnými potů㶜ky, oázami v poušti
rodící se globální jednotvárnosti lidského
spole㶜enství, v němž jako by vymíraly kdysi tak rodinu vesnic humorem a moudrem
obohacující figurky povedených strýců a tetek, kolem nichž se jako v㶜ely v úlech shromaž㶞oval, rodil, rozvíjel a m㶣el život a osud
národa moravských dědin a měste㶜ek.
Všech oněch žen a mužů, jejichž dovednosti i povedenosti autorovi u㶜arovaly natolik,
že se neubránil „po㶜etí a porodu . A tak, a㶜
už krajina jejich dávného žití změnila tvá㶣,
vypravě㶜 p㶣ivádí je k nám, do naší krajiny,
aby ji provoněl a prozněl poezií, humorem
a moudrostí dob dávných, dob, kdy naši
p㶣edkové na jedno, druhé i t㶣etí měli 㶜as
i srdce otev㶣ená. A㶇 jsou vrata těch našich
doko㶣án otev㶣ená též. Vždy㶇 o to p㶣edevším
nás autor žádá. Jeho p㶣íběhy pat㶣í do onoho beletristického žánru, který měl rozkvět
a u vesnických 㶜tená㶣ů mimo㶣ádnou oblibu hlavně v rozmezí let 1920 až 1970. Tedy
půlstoletí, v němž dominantními literárními
tvůrci, možná vedle necelé desítky dalších,
byli Rudolf Kyn㶜l (Uje㶜ek Matěj Škrobák),
M.K. Robuš, O. Strachota, B. Dub㶡anská
a samoz㶣ejmě Zdeněk Galuška. V roce 1980,
snad jako poslední, František Toman (Veselá
je dědina). Vě㶣ím, že se úspěšně, důstojně
a na rovině vysoké prozaické hodnoty k nim
p㶣idají i dílka Vladimíra Pavla Sal㶜áka.
Jednotné ná㶣e㶜í pro celé Slovácko nikdy
neexistovalo. Proto v p㶣ímé 㶣e㶜i, v dialozích
i monolozích postav jednotlivých p㶣íběhů
nehledejme žádné proh㶣ešky. Naopak, vše je
až Janí㶜kovsky věrně odposlechnuto, a doslova celá sbírka r㶜ení a „modrostí má duši
i krev - a „sedí! Onehdy mne napadlo, že:
„Těšit se v mladosti ze smyslu života je mnohem snadnější, než ve stá㶣í uvě㶣it, že nějaký
smysl vůbec měl! Pokud nás vypravě㶜 svými p㶣íběhy z Veselí nad Moravou, Hor㶡ácka
a Ostrožska p㶣esvěd㶜í, že ur㶜itě má a měl,
díky tedy, že byl mnoha po㶜etími vyvolen
p㶣ivést na svět „děti tolika půvabných povídek. Vě㶣ím, že moravsko-slovácká mami㶜ka
próza se bude spolu s námi těšit i z dítěte paměti a talentu autora, jehož ryzost jako punc
vysokého karátového obsahu nosí v melodiích i verších stovky jeho pís㶡ových skladeb
pro moravské, 㶜eské i slovenské dechovky
a její p㶣íznivce. Aby bylo podáno svědectví
o tom, že u kolébky malého Sal㶜ákových
Vladimírka nestála jen jedna štědrá sudi㶜ka. Takové p㶣edstavě ur㶜itě dávají za pravdu
i v tomto 㶜asopise otiskované povídky z jeho
knížek Tož stat sa to mohlo a Tož stalo sa aj
toto. A㶇 mají p㶣ed sebou cestu nezarúbanú!
Š㶇astní lidé, jejichž zážitky, osobitou mluvu
a r㶜ení někdo zapíše a spolu s nimi odešle
do budoucnosti!
Ohlas prvního
㶜tená㶣e povídek z knih Vladimíra
Pavla
Sal㶜áka Tož stat
sa to mohlo
a Tož stalo sa
aj toto napsal
básník, prozaik,
publicista, znalec folklorního
Jožulka Uher
dění a morální
instance z Lanžhota Josef Uher-Jožulka
(nar. 1. b㶣ezna 1933), synovec Rozálie
Horákové-Uhrové (nejznámější písně
jsou Za㶣ehtali koně, Na lanžhotském
poli cosi 㶜erve㶡á sa, Kázala ně moja
milá, Tá lanžhotská dědine㶜ka, atd.). Je
autorem slováckých písní, šansonů, tane㶜ní hudby (tanga, foxtroty), písní pro
dechovku. Z jeho tvorby zlidověly nap㶣.
tyto skladby: val㶜ík Šohaj Lanžhot㶜an,
pochod Asenda, písně Zpívali mužáci,
Vínko 㶜ervené, Nezapome㶡, moja milá,
Sbohem bu㶞, frajárenko, Tá naša zem
chlebem voní, Jedú formané, aj.
www. ostrozsko.cz
27
Z KRONIK A ARCHIVŮ
P㶣íběhy starých fotografií z kronik a archivů
První svaté p㶣ijímání ve Veselí nad Moravou, fašank v Kuželově, ov㶜árna na svahu hory Výzkum spoluvytvá㶣ející
Filipovo údolí, houba㶣ský ráj na Kopánkách v Javorníku. To vše na více než 㶜tvrt století starých snímcích. To je
dnešní menu. Chcete se také podělit s ostatními 㶜tená㶣i 㶜asopisu Krajem svatého Antonínka o své vzpomínky
zaznamenané objektivem
starého p㶣ístroje na léty zažloutlé fotografii? Pošlete
nám ji do redakce i s jejím
p㶣íběhem. Samoz㶣ejmě ji
v po㶣ádku vrátíme. Zasílejte na [email protected] nebo na Mikroregion Ostrožsko, Zámecká
24, Uherský Ostroh PS㶏
687 24 zajímavé fotografie
z rodinných, spolkových 㶜i
sportovních alb a kronik,
které zachycují místa, lidi
Na p㶣elomu sedmdesátých let se po svém prvním svatém p㶣ijímání postavili p㶣ed vrata kostela svaa krajinu z let dávno minu- tých Andělů strážných ve Veselí nad Moravou chlapci ro㶜níků 1959 a 1960. Stojí tu vedle sebe mnoho
lých. P㶣ipište i krátký p㶣í- lidských osudů i budoucích profesí. Kněz vedle zlo㶜ince, spisovatel i divadelník, gynekolog a traktorista, inženýr vedle 㶣editele, trenér a léka㶣... Co tvá㶣, to p㶣íběh.
běh posílaného snímku.
Snímek z poloviny sedmdesátých
let je z rodinného
archivu fotografa
Josefa
Imricha.
Tanec p㶣ed jedním z domů v Kuželově je p㶣edzvěstí
blížícího
se
fašankového
veselí.
I takto si lze p㶣edstavit houba㶣ské nebe.
Kopánky v Javorníku p㶣ed sedmat㶣iceti
lety.
Nechodí po světě mnoho pamětníků ov㶜árny na
svahu filipovské hory Výzkum místními nazývané
Pali㶜ky. Fotografie odvážných chlapců s mohutným beranem ze šedesátých let je po㶣ízena poblíž
míst, kde v těchto dnech vysedají z lyža㶣ského
vleku návštěvníci filipovské sjezdovky.
28
www. ostrozsko.cz
SPORT
O jednom velkém fotbalovém srdci
Vynikající fotbalista Antonín Lopata pat㶣il k oporám Hluku a Ostrožské Lhoty
Je to už víc jak 㶜ty㶣icet let. Hrálo se velké fotbalové derby mezi Dolním Něm㶜ím a Hlukem. Hlu㶜ané vedli nejtěsnějším výsledkem 1:0. Běžela
poslední minuta zápasu. Mí㶜 z kopa㶜ky domácího hrá㶜e smě㶣oval nezadržitelně do prázdné branky. Na poslední chvílí těsně p㶣ed lajnou vykopává balon stoper hostů Tonda Lopata. Tato zdánlivě oby㶜ejná fotbalová p㶣íhoda, na kterou hlavní aktér dnes vzpomíná s úsměvem, vystihuje
spolehlivost a obětavost obránce tehdejšího Hluku. On byl vždycky ten poslední, který hasil kiksy spoluhrá㶜ů.
P㶣i p㶣íchodu k manželům Lopatovým v Ostrožské Lhotě najdete v průjezdu t㶣i diplomy.
Jeden je z Jind㶣ichova Hradce, druhý z Hluku
a ten nej㶜erstvější z Ostrožské Lhoty. To jsou
místa, ve kterých Tonda Lopata rozdával fotbalovou radost.
úto㶜níka. Změna p㶣išla až na vojně v Jind㶣ichově Hradci. „Původně jsem měl nastoupit
na výběr fotbalistů do Tábora, ale nakonec
jsem skon㶜il v Jind㶣ichově Hradci. Tehdy 㶣íkali, že když mě chtěli v Tábo㶣e, který hraje
druhou ligu, tak něco prý musím umět.
ně nekon㶜ilo po zápase. Tehdy byla v Hluku
výborná parta, na ve㶜e㶣i se chodilo do hospody Na Obecní a někdy na tvrz.
Na vojně se uvedl skvěle. Nejprve nastoupil
ve dvou zápasech za bé㶜ko a vst㶣elil šest
branek, ale jak už to bývá, do obrany mu
pomohla náhoda. „V á㶜ku se zranil pravý
T㶣ináct let byl hrá㶜em Hluku, ale koncem sedmdesátých let cítil, že by mu prospěla změna.
obránce, ptali se, jestli si troufnu hrát beka.
Nebál jsem se toho a skon㶜il jsem v obraně.
Antonín Lopata na vojně, kde hrál
výborně fotbal
S fotbalem za㶜ínal v rodné Ostrožské Lhotě, na konci šedesátých let ještě žákovské
mužstvo neexistovalo. Hrával za dorost,
oby㶜ejně to byly p㶣edzápasy jedni㶜ky. Za
první mužstvo nastoupil poprvé proti bé㶜ku Uherského Hradiště. „Hrál jsem tehdy za
muže Lhoty na㶜erno, dorostenci nemohli
nastupovat za á㶜ko jako dnes. Vyhráli jsme
2:1 a dal jsem obě branky. Jenže se na to p㶣išlo, šel jsem k disciplinární komisi. Zavolali
tam i soupe㶣ova obránce a ten mě poznal.
Už ani nevím, jaký z toho byl trest, ale v té
komisi byli Hlu㶜ané, kte㶣í mě p㶣emluvili,
abych šel hrát k nim, vzpomíná na p㶣estup
Tonda Lopata.
První zápas v novém působišti mu vyšel
parádně. „Na to si vzpomínám moc dob㶣e,
hráli jsme s Kyjovem, nastoupil jsem v útoku a hned dal dvě branky, p㶣ipomněl svoje
tehdejší st㶣elecké schopnosti.
P㶣emýšlel, že zůstane v Dukle ‒ nakonec
se vrátil do Hluku
Většina fanoušků si ho nikde jinde jako
v obraně nedokázala p㶣edstavit, ale Hlu㶜ané
ho kupovali jako st㶣elce branek a výborného
Tehdejší Dukla Jind㶣ichův Hradec hrála krajský p㶣ebor a divizi. Vojáci byli ve městě oblíbení a na jejich zápasy chodilo daleko víc
diváků než na domácí civilní klub, který hrál
o dvě soutěže níž. „Jezdili jsme do Pelh㶣imova, Prachatic a vlastně po celém Jiho㶜eském
kraji. Vojna byla jednodušší, bylo to i tím, že
ná㶜elník štábu byl velkým fanouškem fotbalu. Měli jsme trenéra civilistu, vedl nás nějaký
Alfons Kesler, byl to solidní chlap. To byl trenér, který mně dal ve fotbale nejvíc. Když se
blížil konec vojny, tak mě p㶣emlouvali, abych
zůstal jako délesloužící. Musím se p㶣iznat, že
jsem o tom p㶣emýšlel, ale nakonec jsem odmítl. Jsem p㶣ece jenom spíš domácí typ.
Po skon㶜ení vojny se objevil další zájemce
o služby šikovného fotbalisty. Funkcioná㶣i
Veselí nad Moravou nelenili a jeli se na Lopatu p㶣eptat p㶣ímo do Jind㶣ichova Hradce.
„Z Hradce p㶣ijeli p㶣ímo k nám domů do Lhoty. Na kopci zastavila Tatra 613, naše babka
tehdy hleděla, co se to děje. P㶣ijel p㶣ímo
㶣editel železáren, ta fabrika tehdy fotbal
ve Veselí živila, ale Hlu㶜ané mně p㶣estup
rozmluvili.
Svoje nejlepší fotbalové roky prožil v dresu
hluckého Spartaku. Man㶜aft se většinou pohyboval v horních patrech krajského p㶣eboru a Tonda Lopata pat㶣il k oporám Hlu㶜anů.
Jezdilo se do Olomouce, P㶣erova, Blanska
nebo t㶣eba do Jeseníku. Urostený obránce
nejraději vzpomíná na derby zápasy proti
Dolnímu Něm㶜í nebo Ostrožské Nové Vsi.
„Na každý zápas chodilo p㶣es tisíc diváků, na
derby ještě víc. Nedělní odpoledne rozhod-
Ve Lhotě zažil nejlepší umístění
v historii klubu
V rodné Ostrožské Lhotě tehdy prožívali fanoušci, hrá㶜i a funkcioná㶣i, malou fotbalovou
euforii. Místní Sokol vedl František Hájek,
který s razancí jemu vlastní p㶣ivedl lhotské
odchovance zpět. Lopata, Hejna, Skopal, to
byly posily s jejíž pomocí se poprvé v historii
postupovalo do krajské soutěže. „Nebyli jsme
Antonín Lopata se svým d㶣ívějším
spoluhrá㶜em Karlem Gáškem
to jenom my, ve Lhotě bylo tehdy výborné
mužstvo. Zdena Horák, Jan Záme㶜ník, Zdena Machala, Hoblík, my jsme kluky jenom
doplnili, 㶣íká zbyte㶜ně skromně Lopata
a vyzvedává zápas, který v po㶜tu platících
diváků 1 012 nebyl dodnes na lhotském
h㶣išti p㶣ekonán. „Bylo to na ja㶣e 1979, hráli
jsme proti Slušovicím, které p㶣ijely s exligovým Juranem. Vítěz měl velice blízko k postupu do I.A t㶣ídy. Zápas skon㶜il 2:2 a obě
naše branky dal Pavel Skopal, vzpomíná na
hodně vousatý, ale po㶣ád dosavadní vrchol
lhotského fotbalu Lopata. Nutno dodat, že
postup si vykopavaly Slušovice, Lhota skon㶜ila na druhém místě. Bylo to nejlepší umístění v historii fotbalu, které se nepoda㶣ilo
p㶣ekonat zatím žádné generaci fotbalistů.
www. ostrozsko.cz
29
SPORT
Ve Lhotě hrál pět sezon, postupem 㶜asu za㶜alo p㶣ibývat zdravotních komplikací. S těžkým srdcem se rozhodl, že ve svých 35 letech
pověsí kopa㶜ky na h㶣ebík. „Měl jsem problémy s kotníky. Několikrát mně tahali z kolena
vodu, ale musím se p㶣iznat, že jsem byl fotbalu už najezený. Po skon㶜ení kariéry ještě
nějakou dobu trénoval žáky. Také dnes v 65
letech ho můžete vidět témě㶣 na každém
zápase Lhoty a 㶜asto je i v hledišti Slovácka.
„Tam chodím hlavně kvůli vnukovi.
Tonda Lopata pat㶣il k největším postavám
fotbalu v Hluku a později také v Ostrožské
Lhotě. Spoluhrá㶜i a fanoušci mu dodnes ne㶣eknou jinak, než Labus. Bývalý obránce vysvětluje, jak k p㶣ezdívce p㶣išel. „Jeden kamarád v Hluku se ženil. Jel jsem na svícu na kole,
když jsem měl odjíždět domů, tak mně 㶣ekli,
že mám jet rychle jako tehdy slavný cyklista
Rudolf Labus. Od té doby mně 㶣íkali Labus.
Na závěr pohled na Tondu Lopatu od Stanislava Sadílka. Napsal ho v knize, která je
věnovaná hluckému fotbalu. „V Hluku za㶜ali hrávat i kluci ze Lhoty. Nutno 㶣íct, že to
byly opravdu posily. Tonda Lopata v obraně
p㶣edstavoval spolehlivost a jistotu v každém
utkání. Ve své sportovní 㶜innosti jsem poznal mnoho fotbalistů. Jako hrá㶜 jsem hrál
v Motorletu Praha, Slávii Praha, v RH Znojmo,
v mládežnických reprezentacích a na závěr
Hluku. Hrál jsem a trénoval s Tondou Panenkou z Bohemians, Michalem Jelínkem z Plzně, nebo t㶣eba s Josefem Jurkaninem z pražské Sparty, ale takové fotbalové srdce jak na
h㶣išti, tak mimo něj, jaké měl Tonda Lopata,
jsem nepoznal. Šlo o jedno z největších.
Stanislav Dufka
Jak vypadalo hlucké fotbalové vzpomínání
Od tohoto setkání d㶣ívějších hluckých fotbalistů u p㶣íležitosti 80. let
od založení místního oddílu kopané už sice uběhl nějaký ten měsíc,
ale byla by velká škoda, kdybychom
toto setkání opomenuli. Podmínky
pro něj nebyly bohužel p㶣íznivé,
by㶇 byl letní den, zrovna pršelo,
a to takovým způsobem, že oslavy
fotbalu se musely p㶣esunout pod
provizorní velký stan.
O co nevlídnější a chladnější po㶜así bylo, o to
vlídnější a srde㶜nější atmosféra panovala.
Bylo opravdu p㶣íjemné pozorovat všechny
ty nadšence a obětavce do fotbalu, kte㶣í p㶣icházeli na oslavu, vzájemně si podávali ruce,
plácali se po zádech a všelijak jinak dávali najevo, jak jsou rádi v takové spole㶜nosti. Mnozí
už měli šediny a některým už ani nohy úplně
dob㶣e nekmitaly, ale to nijak nevadilo, v jejích
o㶜ích bylo vidět sportovní nadšení i stesk po
㶜asech, kdy svým fotbalovým kumštem získávali srdce nejednoho fanouška.
Prohlížel jsem si tyto fotbalisty, stejně jako
fotografie na nástěnkách a p㶣edstavoval
jsem si, kolik jen mužů tvo㶣ilo historii hluckého fotbalu, kolik z nich za symbolický párek,
a velmi 㶜asto ani ne za něj, běhalo v hluckém
dresu a do úplného vy㶜erpání bojovalo o co
nejlepší výsledek. Mnozí ani neměli to štěstí,
že by se takového setkání dožili, však také na
za㶜átku oslav všichni p㶣ítomní tyto nebožtíky
uctili minutou ticha.
„Starat se u tuto fotbalovou armádu lidí je
nad síly jednoho 㶜lověka, proto jsem rád, že
se mi poda㶣ilo sehnat tým lidí jako Martina
30
www. ostrozsko.cz
Jó, když jsme byli mladí ...
Dostála, Jaru Ratajského, Vlastika Marka, Marka Šuránka, kte㶣í mi pomáhají v této nevdě㶜né roli, uvedl šéf fotbalu František Uhlí㶣.
Jak je na tom vlastně v sou㶜asnosti hlucký
fotbal? St㶣ídavě obla㶜no, kromě už tradi㶜ního
nezájmu Hlu㶜anů o fotbal, se tentokrát p㶣idaly i některé neúspěchy na h㶣išti, a to hlavně
u prvního mužstva. To totiž spadlo z krajského p㶣eboru. „P㶣í㶜iny sestupu ví každý moc
dob㶣e, protože v Hluku každý všeckému moc
rozumí, pravil p㶣edseda, podle kterého hrálo
mužstvo dlouho ve stejném složení a ve stejné soutěži.
„P㶣išla prostě ztráta motivace, a když už šlo
do tuhého, tak nám ani štěstí nep㶣álo. A aby
mužstvo mohlo obnovovat kádr, je pot㶣eba
dostatek prost㶣edků. Ne, že bychom neměli
prost㶣edků na chod mužstva, to díky hlavnímu sponzoru, městu, máme, ale na p㶣estavbu týmu prostě nebylo. Sestup je realitou,
sám jsem osobně sestoupil několikrát, a svět
se nezbo㶣il, p㶣íští rok jsme hráli znovu. Ale
já osobně na každé věci hledám vždy něco
pozitivního, a sestupem získá Hluk více derby a tak i více fanoušků na stadion, a co by si
㶜lověk mohl více p㶣át.
Naopak se v Hluku da㶣í mládeži, žáci vyhráli p㶣edloni
krajskou soutěž bez
ztráty bodu. Dobrá práce trenérů
pokra㶜uje u dorostu, a nap㶣íklad mladší žáci
neprohráli na ja㶣e
jediný zápas. Po několika letech navíc za㶜ala
fungovat p㶣ípravka, na
tréninku bývalo t㶣icet dětí.
„Je vidět, že když dětem
Sou㶜asný p㶣edseda dáme kvalitu, tak
můžeme konkurovat i televizi a po㶜íta㶜ům, radoval se František Uhlí㶣.
RB
KULTURA
Nevím, kolik andělů v Uherském Ostrohu žije, každopádně v prosinci se poda㶣ilo Ostrožanům p㶣ipravit pěkný
a v lec㶜ems nezvyklý program, který potěšil mnoho domácích i p㶣espolních.
„Hlavní roli v tomto programu měli p㶣itom andělé, kte㶣í
„p㶣iletěli na zámek nejprve p㶣i vernisáži andělské výstavy, kterou p㶣edstavila paní Magdalena Štachová, a poté
o několik dnů později p㶣i Betlémském putování.
Putování to bylo vskutku andělské, protože p㶣i cestě
zámkem se lidé setkávali s anděly i svatými, kte㶣í na sebe
prozradili leccos ze svého života. A i když p㶣i cestě zejména děti postrašili tak㶣ka skute㶜ní 㶜erti, nakonec na všechny 㶜ekalo radostné setkání se svatou rodinou i bre㶜ícím
Ježíškem.
Ostrožanům se poda㶣ilo p㶣ipravit opravdu pěkný prosinec, na kterém se podíleli lidé z radnice, domu dětí a mládeže, ochotnického spolku BLIC i ženského sboru Tetky.
Te㶞 už si jenom p㶣ejme, aby nějací ti andělé zůstali v Ostrohu i během roku 2013.
Text a foto: RB
Nádhera! Jinými slovy nelze popsat setkání s ochotníky v Louce,
kte㶣í 90. výro㶜í divadelních za㶜átků v obci oslavili parádním p㶣edstavením pro ve㶣ejnost. Jejich dvouhodinový program, který sestavili z některých d㶣ívějších populárních „㶜ísel , p㶣inesl nám divákům
zážitek, který bychom prožili málokde jinde. Ochotníci v Louce vytvo㶣ili ojedinělý divadelní ansábl, který je schopný zahrát výborně
cokoliv, vážné hry, komedie i muzikál. Jako diváci můžeme jen na
dálku držet těmto ochotníkům palce a moc si p㶣át, aby spolu vydrželi co nejdéle. Na fotografiích Františka Gajovského můžete vidět
snímky z p㶣edstavení a také okamžik, kdy starostka Louky Anna Vašicová velmi děkovala ochotníkům za jejich nadšení a aktivitu. RB
(Na www.SlovackoDNES.cz se můžete podívat na videoukázky)
www. ostrozsko.cz
31
INZERCE
SPECIALIZOVANÁ PRODEJNA
www.postel-matrace.cz
www.televiznistolky.eu
ýhodnění
cenové zv
Mimořádné vých postelí
buko
od 7 550,-
NÁBYTEK Z MATERIÁLŮ:
BOROVICE, SMRK, BUK,
DUB, LAMINO AJ.
jsme 50 let na trhu
P F 2013
NA ZDRAVÉ SPANÍ
+
KUNOVICE
NA RYNKU 1493,
TEL.: 572 501 602
AKCECE
při nákupu jedné
AK
t edick matrace
ortopedické
SLEVA na vybrané 20-50%
matrace a polštáře záruka na matrace 15 let
K nákupu zdravotní matrace polštár ZDARMA
největší výběr ortopedických - zdravotních matrací - přikrývek - polštářů- roštů - postelí
n
32
www. ostrozsko.cz
Projekt Školy pro venkov - ZŠ Blatnice pod Sv. Antonínkem
Připravujeme vyhlášení další výzvy
Představení našich projektů
Akce, které jsme podpořili z našeho fondu
4)
Přehled akcí na Ostrožsku a Horňácku v lednu a únoru 2013
www.leader.ostroszko.cz
33
Zpravodaj Místní ak㶜ní skupiny Hor㶡ácko a Ostrožsko
Co píší o Blatnici školáci?
To je „jen školní zpravodaj blatnické školy?
podivil jsem se v první chvíli, když jsem si
pro㶜etl jeho prosincové 㶜íslo. Zpravodaj je
totiž sepsaný a sestavený tak kvalitně, že by
s klidem mohl být ur㶜ený pro celou Blatnici
- zvláště, když tato obec vlastně nikdy skute㶜ný obecní zpravodaj, zaplněný informacemi,
neměla.
Školní zpravodaj je opravdu výborný! Mimochodem, je sou㶜ástí projektu Školy pro venkov, do kterého jsou zapojeny školy našeho
Ostrožska a Hor㶡ácka a my o tomto projektu
píšeme tady v 㶜asopise pravidelně. „Podílí se
na něm několik pedagogů, spole㶜ně se mnou
je to pan 㶏ereš㶡ák s panem B㶣eněm a u㶜itelky Věra Švábová, Alena Hana㶜íková a Jitka
Hrušková, 㶣íká u㶜itelka Jitka Kubicová, která
je spole㶜ně s ex㶣editelem školy 㶏ereš㶡ákem
manažerkou projektu pro Blatnici.
Co školní zpravodaj nabízí? Je toho mnoho,
už první 㶜lánek je zajímavý a cenný, seznamuje totiž školáky s rokem ve vinici, tedy
s tím, jak je t㶣eba se o vinice starat, nechybí
p㶣itom ani pěkné fotky p㶣ímo z blatnického
vinohradu.
㶏tená㶣i můžou
rovněž vidět
výsledky procházky školáků
po blatnických
pamětihodnostech,
ve
zpravodaji jsou
fotky i podrobnosti o pomníku a k㶣íži u kostela, o pamětní
desce na hospodě 㶜i k㶣íži na
Strání. Tušíte
t㶣eba zrovna
něco o tomto
k㶣íži? Ve zpravodaji se do㶜tete, že v roce 1866 p㶣echázeli od Uherského Ostrohu p㶣es Blatnici uherští vojáci, kte㶣í
p㶣inesli choleru. „Nemoc zachvátila v Blatnici
celé rodiny. Strání se stalo poh㶣ebištěm slz
a srdcervoucích výk㶣iků. Je to památné místo a každý ob㶜an, který jde kolem, by se měl
pozastavit a zavzpomínat, 㶜tu ve zpravodaji.
34
Podobně podrobně by šlo p㶣iblížit celý zpravodaj, ale budu už stru㶜ný. Školáci ve zpravodaji píší o návštěvě výborného režiséra Roberta Belana na škole, o podílu bývalých žáků
na hodech, o mikulášské nadílce, o návštěvě
školáků v divadle ve Zlíně, vystoupení sou-
vaný historii blatnického nádraží, a odpovídá
i na otázku, kterou jsem si 㶜asto dával: „Proboha, pro㶜 mají Blatni㶜ané tak daleko vlakové nádraží od své vesnice? ptal jsem se sám
sebe mnohokrát a ur㶜itě jsem nebyl sám. Ve
školním zpravodaji 㶜tu. „Místní sedláci trati
nep㶣áli a nechtěli dát svá úrodná pole na jeho
výstavbu. Byli to veselští sedláci, kte㶣í prodali
na tuto výstavbu své vzdálenější pozemky.
Tedy tolik školní 㶜asopis. Měl bych ale hned
dodat, že ještě mnohem více informací dává
blatnická školní „u㶜ebnice , kde najdete nap㶣íklad vyjmenované osobnosti této vesnice,
velmi zajímavě zpracovanou historii 㶣ady ulic
a nechybí pochopitelně ani zmínka o Antonínku. Víte kup㶣íkladu, kdo stavil chrámovou
lo㶞 na Antonínku? „V rámci roboty se na ní
podíleli p㶣edevším obyvatelé Blatnice, Ostrožské Lhoty a Hluku, 㶜tu opět z knihy, kde
nechybí ani informace, že během komunistického režimu v druhé polovině minulého
století byl význam tohoto poutního místa
potla㶜ován.
boru Vav㶣ínek a CM Blatnická studáne㶜ka na
Slavnostech vína, nebo dokonce o návštěvě
místního kroužku debrujárů (který vede paní
Kubicová) v Pa㶣íži.
Práce pedagogů i žáků blatnické školy potvrzuje, že projekt Školy pro venkov má velký
smysl a může dát hodně nejen žákům školy,
ale také ob㶜anům toho kterého místa. Blatni㶜anům doporu㶜uji, aby školní zpravodaj
i u㶜ebnici vyhledali a ur㶜itě se do nich za㶜etli.
Rovněž te㶜ka ve zpravodaji v podobě posledního 㶜lánku stojí za pozornost. Je totiž věno-
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa Investuje do venkovských oblastí.
RB
www.leader.ostrozsko.cz
Co jsme podpo㶣ili
P㶣edstavení dalších pěti úspěšně dokon㶜ených projektů p㶣es PRV 㶏R 2007-2013, osa IV.1.2. Realizace místní rozvojové strategie MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko. Tentokrát jsou dokon㶜ené projekty z 6., 7. a 8. výzvy.
Mgr. Pavla Kope㶜ná Hrušková: A㶇 náš poklad klidně zraje
Žadatelka si po㶣ízením nerezových nádrží na víno zlepšila a zkvalitnila technologii výroby. Jelikož d㶣íve nevlastnila žádné nádoby na skladování vyrobeného vína, 㶣ešila tuto situaci pronájmem plastových nádob. Pronájem byl drahý a skladování vína v plastových nádobách nebylo
ideálním 㶣ešením. Díky projektu žadatelka ušet㶣ila za pronájem plastových nádob, a zlepšila tak
kvalitu výroby vína, díky modernější technologii na skladování.
CELKOVÉ VÝDAJE: 166. 752 K㶜, dotace 66. 700 K㶜, vlastní zdroje 100. 052 K㶜.
Ing. Luděk K㶣ápek: Modernizace vina㶣ství ‒ Ing. Luděk K㶣ápek
Cílem projektu bylo zmodernizovat a zkvalitnit technologii výroby vína, jelikož vybavení firmy
bylo již zastaralé a nevyhovovalo dnešnímu trendu. Žadatel si po㶣ídil nerezové nádrže na víno
a poloautomatickou etiketova㶜ku na láhve. Žadatel d㶣íve lepil etikety na láhve ru㶜ně a po㶣ízení
etiketova㶜ky mu zna㶜ně uleh㶜ilo práci. Nerezové nádrže nahradily staré a opot㶣ebované nádoby
na víno.
CELKOVÉ VÝDAJE: 265. 290 K㶜, dotace 132. 500 K㶜, vlastní zdroje 132. 790 K㶜.
Obec Ostrožská Nová Ves: Rekonstrukce památkového domku 㶜. p. 377
Projekt vy㶣ešil využití neobydleného domku 㶜. p. 377 v Ostrožské Nové Vsi, který je ve
vlastnictví obce. Rekonstrukcí tohoto objektu vzniklo turistické lákadlo obce, kulturní
st㶣edisko a také zázemí pro místní spolky a neziskové organizace. Lidové stavení slouží
pro prezentaci tradic a venkovských hodnot, vznikla zde stálá expozice se zamě㶣ením
na tradi㶜ní oděv, 㶣emeslnou výrobu a tradi㶜ní bydlení.
CELKOVÉ VÝDAJE: 3. 381. 980 K㶜, dotace 740. 000 K㶜, vlastní zdroje 2. 641. 980 K㶜.
Jaroslava Sta㶡ková: Po㶣ízení nových nerezových nádrží na víno
Cílem projektu bylo zmodernizovat a zkvalitnit technologii výroby vína, jelikož vybavení firmy bylo již zastaralé a nevyhovovalo dnešnímu
trendu. Nerezové nádrže nahradily staré a opot㶣ebované plastové nádoby, které navíc nesta㶜ily svým obsahem, jelikož produkce žadatelky
je vyšší.
CELKOVÉ VÝDAJE: 295. 200 K㶜, dotace 118. 080 K㶜, vlastní zdroje 177. 120 K㶜.
Luděk Kostelanský: Nákup rosi㶜e
Cílem projektu bylo modernizovat technologii p㶣i výrobě vína. Žadatel nahradil zastaralý
typ rosi㶜e, který neumož㶡oval 㶣ádné ošet㶣ení vinné révy, v důsledku toho p㶣icházel o 㶜ást
produkce. Díky moderní technologii nového rosi㶜e žadatel mimo jiné i snížil pot㶣ebnou dávku post㶣ikované látky a zefektivnil tak výrobu vína.
CELKOVÉ VÝDAJE: 356. 400 K㶜, dotace 118. 800 K㶜, vlastní zdroje 237. 600 K㶜.
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa Investuje do venkovských oblastí.
35
www.leader.ostrozsko.cz
Podpo㶣ené akce 5. výzvy Folklorního fondu MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko v roce 2012
Opět p㶣icházíme se st㶣ípky z akcí, které se poda㶣ilo realizovat nejen díky Folklornímu fondu MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko, ale také díky obětavé práci dobrovolníků, vedoucích souborů a aktivistů, kterým tradice lidového umění
a zvyků nejsou nikterak lhostejné.
Pro ty z vás, kte㶣í o Folklorním fondu MAS
Hor㶡ácko a Ostrožsko slyší a 㶜tou poprvé,
dovolte krátkou rekapitulaci. Folklorní fond
MAS založila v roce 2008 MAS Hor㶡ácko
a Ostrožsko. Cílem Folklorního fondu MAS je
pomáhat všem organizacím, spolkům i jedincům, kte㶣í mají omezené finan㶜ní možnosti
realizovat akce p㶣ispívající k všestrannému
pozitivnímu rozvoji osobnosti dětí a mládeže
se zamě㶣ením na oblast folklorních a kulturních aktivit, p㶣edevším na záchranu lidového
tance verbu㶡k. Od roku 2008 bylo v 5 výzvách podpo㶣eno již 71 kulturních akcí, mezi
které se rozdělila 㶜ástka 470.000 K㶜.
V b㶣eznu 2012 byla vyhlášena 5. výzva
Folklorního fondu MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko. V 5. výzvě bylo podpo㶣eno 19 kulturních
akcí a celková rozdaná 㶜ástka se vyšplhala na
100.000 K㶜. Seznam podpo㶣ených projektů
naleznete na webových stránkách www.leader.ostrozsko.cz.
zažil veselost a jedine㶜nost této tradice. Návštěvníci měli možnost seznámit se s menšími tradi㶜ními vina㶣i a také zavítat do velkých
a moderních vina㶣ství.
Během dne bylo možné zhlédnout ukázku
lidových 㶣emesel (malování kraslic a pletení
orobince, vy㶣ezávané d㶣evěné motivy) a podívat se do blatnického muzea, kde byl volný
vstup, nebo navštívit seminá㶣 na téma JÍDLO
& VÍNO. Ti, kterým se nechtělo chodit pěšky, využili „kyvadlovou dopravu v podobě
ko㶡ského povozu. V odpoledních hodinách
si návštěvníci vychutnali bohatý kulturní program: vystoupily zde děti z místní MŠ, dětský
folklorní soubor Vav㶣ínek, cimbálová muzika
Blatnická studáne㶜ka, ženský a mužský pěvecký sbor. V ob㶣adní síni OÚ Blatnice pod
Svatým Antonínkem byly vystaveny obrazy
malí㶣ky Barbory Lungové. Ve㶜er, po zav㶣ení
búd bylo Putování za vínem završenou vystoupením country kapely a grilováním celého býka.
A tady jsou již zmi㶡ované akce:
Hor㶡ácké múzy ‒ výstava děl
dětí z Hor㶡ácka
Putování za vínem
Z BÚDY DO BÚDY
Za podpory MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko se letos posedmé uskute㶜nilo Putování za vínem
Z BÚDY DO BÚDY, které již tradi㶜ně v Blatnici pod Svatým Antonínkem po㶣ádá Cech
blatnických vina㶣ů ve spolupráci s obecním
ú㶣adem.
Za podpory MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko se letos konal pátý ro㶜ník výstavy, který proběhl
p㶣i Hor㶡áckých slavnostech 20.‒22. 㶜ervence
2012 v prostoru Válcového mlýna Antonína
Nováka. Letošní ro㶜ník byl letos ve znamení
výtvarných děl dětí z Hor㶡ácka. Tentokrát
byly vystaveny díla z letní výtvarné dílny. Organizátorem výstavy je ob㶜anské sdružení
Futra.
Výstava navazuje na tradici setkávání výtvarných umělců na Strážné hůrce ve Velké
Putování z búdy do búdy
Letošní 7. ro㶜ník se konal 19. 5. 2012 a bylo
otev㶣eno více jak 30 sklepů. Putování za vínem vychází z dávné tradice obcházení búd
(sklepů) a „koštování vín v těchto búdách.
Každý, kdo v tento den zavítal do Blatnice,
36
Práce dětí mohli vidět návštěvníci Válcového mlýna ve Velké
MAS podo㶣ila i výtvarné dílny dětí
nad Veli㶜kou v t㶣icátých letech dvacátého
století, která p㶣edcházela založení Hor㶡áckých slavností. Po padesáti letech existence
slavností na ko㶣eny největší folklorní události
regionu v roce 2008 navázala skupina mladých lidí z Hor㶡ácka realizací první výstavy
na Válcovém mlýně. T㶣i z proběhlých výstav
p㶣edstavily výtvarnou tvorbu talentovaných
lidí z Hor㶡ácka a okolí, jak profesionálních výtvarníků, tak amatérů, v roce 2009 proběhla
výstava starých fotografií z regionu.
Pro výtvarné výstavy se ustálil název Hor㶡ácké múzy a jejich náplní se stalo výtvarné
umění inspirované Hor㶡áckem. Letos se organizáto㶣i rozhodli nabídnout výstavní prostor dětem. Zastoupeny byly obory malba,
kresba, keramika a loutka. Odborní lekto㶣i
seznámili děti s výtvarnými materiály i jejich
technikami a motivy vycházely z krajiny a tradic Hor㶡ácka. Dílna věnovaná loutkovému
divadlu se zamě㶣ila na tvorbu loutek a kulis.
Futra, o. s. pro Hor㶡ácko, usiluje o obnovení
tradice loutkoherectví, která ve Velké nad Veli㶜kou ustala v 70. letech minulého století.
P㶣es padesát let je i objektu, ve kterém se výstava koná. Válcový mlýn Antonína Nováka
byl postaven za druhé světové války na místě staršího mlýna podle 㶜asto realizovaného
projektu t㶣ípodlažní průmyslové haly s lomenou st㶣echou. Mlelo se v něm na elekt㶣inu získanou pomocí malé vodní elektrárny (později
ze sítě) až do poloviny sedmdesátých let. Kromě p㶣ehlídky sou㶜asné výtvarné tvorby mají
návštěvníci možnost pocítit atmosféru interiéru jednoho z historických objektů Velké nad
Veli㶜kou.
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa Investuje do venkovských oblastí.
www.leader.ostrozsko.cz
Místní ak㶜ní skupina vyhlásila
9. výzvu na podporu projektů z Leader 2007-2013.
Vážení zástupci ve㶣ejného a neziskového sektoru, drobní podnikatelé a zemědělci,
MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko vyhlásila 3. 12. 2012 9. výzvu na podporu projektů z Leader 2007-2013, která bude s největší pravděpodobností poslední v tomto programovacím období.
Stru㶜ný harmonogram:
•
P㶕ÍJEM ŽÁDOSTÍ MAS: od 3. 12. 2012 do 25. ledna 2013 (do 12 hodin)
•
BEZPLATNÝ SEMINÁ㶕 PRO ŽADATELE: 11. ledna 2013 od 8:00 hod. v Uherském Ostrohu (v p㶣ípadě zájmu o dotaci doporu㶜ujeme tento seminá㶣 navštívit)
MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko poskytuje BEZPLATNÉ PORADENSTVÍ A KONZULTACE. Více informací k dota㶜ním opat㶣ením a p㶣ípravě
projektových žádostí získáte na našich webových stránkách.
Kontakt: MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko, Zámecká 24, Uherský Ostroh 687 24, tel.: 572 501 425 nebo 572 503 961
E-mail: [email protected], [email protected], web: www.leader.ostrozsko.cz
Kontaktní osoby:
Jana Bujáková, Mgr. Ivana Směšná
Podporované aktivity:
FICHE 1: Podpora cestovního ruchu ‒ ubytování a sport
Stavba, rekonstrukce 㶜i modernizace malokapacitního ubytovacího a stravovacího za㶣ízení v㶜etně souvisejících aktivit a nákupu
vybavení. Stavba, rekonstrukce 㶜i modernizace objektů pro z㶣ízení půj㶜oven sportovních pot㶣eb a ploch a pro sportovní vyžití,
v㶜etně vybavení.
Výše způsobilých výdajů: maximálně 2 000 000 K㶜, minimálně 50 000 K㶜
Max. výše dotace: 60 %
FICHE 5: Podpora drobných výrobců místních produktů
Technologické investice vedoucí ke zlepšení zpracování zemědělských a potraviná㶣ských produktů, p㶣edevším v oblasti vina㶣ské.
Nákup za㶣ízení p㶣ímo související s finální úpravou, balením a zna㶜ením výrobků (vín) ve vztahu k zvyšování kvality v㶜etně technologií souvisejících s dohledaností výrobků a v㶜asného upozornění na nebezpe㶜né potraviny.
Výstavba, rekonstrukce a stavební investice do zpracovatelského provozu.
Výše způsobilých výdajů: maximálně 2 000 000 K㶜, minimálně 50 000 K㶜
Max. výše dotace: 50 %
FICHE 6: Podpora zemědělských podnikatelů
Po㶣ízení prodejní technologie produktů zemědělské prvovýroby bez zpracování (automaty na výdej mléka, masa apod.).
Po㶣ízení stabilní i mobilní zemědělské techniky, strojní za㶣ízení a vybavení.
Výše způsobilých výdajů: maximálně 300 000 K㶜, minimálně 50 000 K㶜
Max. výše dotace: 40 - 60 %
FICHE 7: Podpora drobných podnikatelů
Nová výstavba, rekonstrukce, modernizace 㶜i p㶣estavba provozovny ur㶜ené pro zakládání a rozvoj existujících mikropodniků (v㶜etně nezbytného zázemí pro zaměstnance).
Nákup strojů, technologií a dalších za㶣ízení sloužících k zakládání a rozvoji mikropodniků v㶜etně montáže a zkoušek p㶣ed uvedením
po㶣izovaného majetku do stavu způsobilého užívání.
Výdaje na propagaci a marketing.
Výše způsobilých výdajů: maximálně 1 000 000 K㶜, minimálně 50 000 K㶜
Max. výše dotace: 60 %
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa Investuje do venkovských oblastí.
37
www.leader.ostrozsko.cz
PLÁNOVANÉ AKCE
leden-únor 2013
HLUK
6. 1. 2013
Novoro㶜ní koncert (kostel sv. Vav㶣ince) 14:00 hod.
12. 1. 2013
19. 1. 2013
Myslivecký ples (tvrz) 20:00 hod.
Hasi㶜ský ples (tvrz) 20:00 hod.
26. 1. 2013
Vyhlášení nejlepšího sportovce města Hluk
za rok 2012 19:00 hod.
2. 2. 2013
9. 2. 2013
10. 2. 2013
16. 2. 2013
BLATNI㶏KA:
19. 1. 2013
16. 2. 2013
Farní ples
Myslivecký ples ‒ po㶣ádají myslivci
3. 3. 2013
5. 3. 2013
Městský krojový ples (tvrz) 20:00 hod.
Školní ples (sportovní hala) 20:00 hod.
Fašanková obchůzka 13:00 hod.
Vina㶣ský ples (sportovní hala) 20:00 hod.
Košt kysaného zelá (tvrz) 13:00 hod.
Hlucký slaví㶜ek (tvrz) 15:00 hod.
BORŠICE U BLATNICE
OSTROŽSKÁ LHOTA:
5. 1. 2013
19. 1. 2013
26. 1. 2013
2. 2. 2013
9. 2. 2013
Myslivecký ples
Fotbalový ples
Ples KDU-㶏SL
Školní ples
Fašank
5. 1. 2013
19. 1. 2013
2. 2. 2013
VESELÍ NAD MORAVOU
9. 1. 2013
10. 1. 2013
BLATNICE POD SVATÝM ANTONÍNKEM:
26. 1. 2013
2. 2. 2013
9. 2. 2013
9. 2. 2013
9. 3. 2013
Krojový ples
Ples SRPŠ
Fašank (zabija㶜ka, krvině, dechovka)
Pofašanková rock párty, Hadrama-šmátrá
Blatnický košt vína
Pyžámkový ples (KD)
Myslivecký ples (KD)
Hasi㶜ský ples
16. 1. 2013
25. 1. 2013
29. 1. 2013
2. 2. 2013
9. 2. 2013
15. 2. 2013
Jídla našich babi㶜ek
Novoro㶜ní koncert Moravského klavírního tria
s p㶣ípitkem 19:00 hod.
Slovácká stuha (Turistické centrum Veselska) 14:30
Robert Balzar trio (foyer kina Morava) 20:00 hod
Jeff Baron: Návštěvy u pana Greena 19:00 hod.
Reprezenta㶜ní ples města 19:00 hod.
Fašank (Bartolomějské náměstí)
Koncert kapely Fleret (kulturní dům) 19:00 hod.
UHERSKÝ OSTROH
12. 1. 2013
26. 1. 2013
1. 2. 2013
15. 2. 2013
Únor
Ples ZŠ (sportovní hala)
Zví㶣átka a loupežníci ‒ pohádka (zámek)
Karneval na ledě (zimní stadion)
Diskoples Dětského domova (sportovní hala)
Ostrožský sk㶣ivánek (zámek)
LIPOV
19. 1. 2013
26. 1. 2013
16. 2. 2013
Myslivecký ples
Školní ples
Rybá㶣ský ples
LOUKA
OSTROŽSKÁ NOVÁ VES
19. 1. 2013
2. 2. 2013
9. 2. 2013
3. 3. 2013
Ples SRPŠ a obce (hraje SH ‒Band a Nuw Impulz)
Ples Dragonů
Fašank (orlovna ‒ po㶣ádá Novoveská banda)
P㶣espolní běh 35. ro㶜ník (Kunovská tabule)
12. 1. 2013
26. 1. 2013
16. 2. 2013
Divadelní ples
Myslivecký ples se servírováním zvě㶣inových specialit
Školní ples
VELKÁ NAD VELI㶏KOU
25. 1. 2013
Ples obcí Hor㶡ácka
9. ‒ 12. 2. 2013 Fašanek
9. 3.2013
Zpěvá㶜ek
38
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa Investuje do venkovských oblastí.
Váno㶜ní Ostrožsko
Roráty v Hluku
Foto: RB
Novoveský živý betlém
Foto: RB
Hlucké děti z divadelního spolku u místního „betlému
Foto: RB
Dětské divadlo v Ostrožské Lhotě
Foto: RB
Foto: Štěpán Mitá㶜ek
Hraní CM Viš㶡a v Ostrožské Lhotě
Foto: RB
Hraní CM Falešnica v Boršicích u Blatnice
Samoz㶣ejmě na mnoha místech byli také 㶜erti. Jak vidíte, byli sympati㶜tí a žádná hrůza z nich nešla.
Foto: RB
Váno㶜ní Hor㶡ácko
Nevím, jak vypadá váno㶜ní období v jiných místech 㶏eské republiky, ale jsem si témě㶣 jistý, že jedině na našem Slovácku si jsou místní lidé schopni uspo㶣ádat tolik setkání, a㶇 už kolem Mikuláše, samotných Vánoc nebo kolem Nového roku. Důkazem můžou být i tyto fotografie , které jsou
z Hor㶡ácka. Ty vrchní jsou z Mikulášské besedy ve Velké nad Veli㶜kou, ty spodní ze Štěpánské besedy v Lipově. Obě „akce byly krásné a stály za
návštěvu, pokud jste je nenavštívili, videoukázky z nich najdete na www.SlovackoDNES.cz
Text a foto: RB