Vilda – krátká synopse

VILDA
Synopse celovečerního filmu
Jiří Vanýsek
[email protected]
www.jirivanysek.cz
+420 602782610
0
Hlavními postavami jsou Eva Svatošová a Vilda Doubrava, čtyřnásobný
recidivista. Příběh se odehrává v letech 1996 – 2011.
Evě Svatošové náhle zemře dcerka, talentovaná houslistka. Pro Evu to
je životní šok.
Vilda Doubrava je propuštěn z vězení, seděl už víckrát. Když se na
stavbě ztratí peníze a padne na něj podezření, hrdě odchází. Známí
po něm chtějí, aby dělal dál „tipaře“. Vilda je velký komediant, rád
se vydává za někoho jiného. V hospodě tvrdí, že byl lékařeminternistou, kterého zavřeli, protože „přizabil“ chlapa, který mu
znásilnil dceru. Teď je na dně. Získá soucit a náhodný známý ho pozve domů. Vilda ho baví, ale zároveň obhlíží dům a pootevře okénko.
Za pár dní dostane podíl z krádeže. Protože rád hostí hospodu, peníze jsou brzy pryč. V noci zve kamarády k sobě. Mají chuť na maso.
Rozjařený Vilda kvůli nim vykopne dveře uzenářství a odnáší si salámy. Kamarádi utečou, přijedou policisté a diví se, co to „známá firma“ v podmínce vyvádí.
Eva chodí s mladší dcerou Eliškou na hřbitov. Když si uvědomí, že
Eliška má někdy namodralou pleť, její manžel jí má za hysterku. Eva
na něj nedá a jede s ní do nemocnice. Eliška má stejnou vadu jako
Libuška, a je okamžitě operována. To jí zachrání život.
Vilda je zpátky ve vězení. Na příjmu má konflikt s dozorcem kvůli
oslovení „blbečku“. Osloví vedoucího dozorce „pane Panenka“. Je to
přezdívka, kterou dozorce nesnáší. Vilda mu právě proto tak začne
systematicky říkat. Panenka mu za to rozhází postel a dá mu týden
korekce. Vilda se nenechá zlomit a oslovuje ho pořád stejně. I když
dostane „nakládačku“ pendrekem. Když se kulhající vrací, shání „magorák“ – silný čaj, který slouží jako narkotikum. Ještě silnější
drogou je červená brzdová kapalina, která je v dílenském vozíku
(ještěrce). Při slově ještěrka se Vilda rozpláče. V dětství viděl,
jak kluci utrhli ještěrce ocas. Ví, že jí zas naroste, ale znovu ho
to vždycky dojímá. V dílnách s kamarády vypustí brzdovou kapalinu z
„ještěrky“, a nadroguje se. Ještěrka havaruje. Panenka mámí z Vildy
spolupachatele. Neprozradí ho ani po další „nakládačce“ přes mokré
ručníky. Když se mu Vilda o jeho kšeftech s Rohypnolem, Panenka ho
bít přestane, ale jeho pomstychtivost naroste. Když vězeň Huml při
Panenkově příchodu zůstane ležet na kavalci (má depresi, opustila ho
žena), Vilda začne Panenku najednou oslovovat „pane Bárta“. Huml není potrestán. Vilda mu nadiktuje dojemný dopis pro ženu (jak vystřižený z „červené knihovny“). Je známý tím, že umí psát nádherné dopisy ženám.
Později si Vildu do posilovny předvolá „král“ věznice Bango. Chce si
od něj také dát napsat dopis. Když ho král čte, stěží potlačuje do1
jetí (v dopise jsou přitom jen kýčovité banality). Vilda za to dostane lahvičku Okeny. Když ji použije, přiletí za ním v noci mluvící
disk, který mu opakuje: „Vildo, my ti pomůžeme!“ Druhého dne se vše
začne dařit. Bachaři jsou slušní, Panenka pozdraví jako první, dozorce Burda je lidský. Huml pošle Vildu za páterem, protože se podle
něj jedná o zázrak. Páter Michna to nevyloučí a pozve Vildu na bohoslužby. Vilda přijde, ale nic mu to neříká, v Boha nevěří.
Eva chodí na hrob Libušky a povídá si s ní. Pořád někde existuje, i
když to není na zemi. Vrací se k víře, na kterou už téměř zapomněla.
Manžel ji opustil a druhá dcera Eliška odešla. Kamarádka ji pozve do
církevního spolku. Energická Eva tam vlítne jak svěží vítr. Společenství vede páter Michna, který slouží i ve věznici. Když se Eva
dozví o dopisování s vězni, chce se přidat. Hned si jednoho vybere –
podle jména Vilém Doubrava, které jí přitahuje. Páter jí ho nedoporučuje a Růženka si s ním už dopisuje. Mezi pravidla patří, že se
s vězněm nikdy nesetkají. Eva mu přesto napíše. Vildovi se její dopis líbí a začne jí psát každý den. Zjistí, že jsou ze stejného
předměstí. Evina matka se o dopisování doslechne, a varuje Evu, že
ji Vilda vykrade. Eva nedbá. Zajímá ji, kde Vilda sedí. Jede
k věznici, a když ji obchází, je zadržena strážným. Když mu sdělí
důvod obhlídky, strážný se jí směje – přijela kvůli ubohému Vildovi?
Eva se nenechá zastrašit a „seřve ho“.
Na faře potká Eva policisty. Propuštěný vězeň, jehož páter podporoval, faru vykradl. Bylo to po několikáté. Eva žádá, aby směla Vildu
navštívit. Má-li naplnit milosrdenství, měla by ho poznat. Páter jí
to zakáže. Stačí jen malé skutky, člověk se nemůže rovnat Bohu, aby
stvořil celého člověka. Navrhne jí, aby ho pořádala o fotografii.
Fotografii jí Vilda pošle, je na ní zamlada. Najde ji vnučka, muž na
fotce se jí nelíbí. Od vnučky se Eva dozví, že její rodiče se kvůli
Vildovi pohádali.
Vilda má problém s dozorcem kvůli tomu, že na dvoře hledal kvítek
jetele. Lisuje je a vkládá do dopisů. A zase je hysterický po oslovení „blbečku“ (strašně to nesnáší), má kvůli tomu mít zakázanou návštěvu. Když se dozví, že ho má navštívit Eva, začne se chovat vzorně. Zušlechťuje se a půjčuje si oblek. Eva má výstup hned se strážnými na bráně kvůli bábovce. Když konečně spatří Vildu, je hluboce
zklamána. Je to někdo jiný než čekala. Vilda je trémou zpocený, třesou se mu ruce (nadopoval se) a nedá dohromady kloudnou větu. Eva mu
přečte pár citátů z Bible a vidí, že je mu to cizí. Dceři, čekající
před věznici, oznámí, že s ním končí. Eliška ji napomene. „Není
správné ho navnadit a pak ho hned po prvním setkání opustit.“ Ale
Eva jde za Růženkou a prosí ji, aby si dopisování s Vildou vzala nazpět.
Brzy jí přijde zoufalý dopis. Vilda píše, že si vypíchá oči, když mu
přestane psát. Eva dává za pravdu páterovi, s vězni se není dobré
setkat. Ale když jí Eliška ukáže starou kytaru, rozhodne se, že mu
2
ji zanese do vězení. Vilda ji moc chtěl. V teplákách na ni působí
lépe, než v obleku. Naladí struny a chce jí tiše zazpívat svou oblíbenou: No tak vidíš, Máňo, přece jsme tě lízli, tohle to´s nám, holka, dělat neměla…. Dozorce mu to zakáže. Vilda Evu náhle poprosí,
aby si ho vzala, bude vzorný a bude se stále modlit. Eva mu řekne,
že se má modlit kvůli sobě, a milosrdenství je něco jiného než láska. Je s ním jen proto, aby mu ukázala cestu k Bohu. Přitom si Eva
uvědomí své poslání a rozhodne se pokračovat v misi. Oroduje u ředitele věznice, aby pustil Vildu na dovolenou. Ten jí vysvětluje, že
Vilda je alkoholik, který se opije v první hospodě. Měl už mnoho
příležitostí začít řádný život, a žádnou nevyužil. Eva se nenechá
odbýt a dovolenou vymůže.
Nejprve s ním zamíří do kostelíka v Komárově, rodného místa obou.
Cestou Vildu zdraví různí „kamarádi“. On by se rád podíval do hospody. Kostelík ho dojme, vzpomene si, že tam zpíval ve sboru. Tečou mu
slzy, když uvidí sošku, které kdysi urazil hlavu. Domů ho Eva nepozve. Jedou se pomodlit na Hostýn. Na nádraží v Olomouci jí na chvilku uteče a od známých si vyškemrá pivo. Na Hostýnu mu Eva přednáší o
dějinách schodů a nutí ho, aby se na nich modlil. Vilda mumlá Otčenáš jen na oko. Během prohlídky Jurkovičovy Křížové cesty se ji Vilda pokusí se ji políbit. Ona ho za to „seřve“. Není s ním proto, že
by se jí líbil. Je s ním jen proto, aby ho polepšila. Naštvaný Vilda
dělá, že se modlí a místo toho se rouhá. Když se na nebi zableskne a
zazní hrom, přejde rychle k opravdové motlitbě. Na olomouckém nádraží Vilda odběhne na záchod a zmizí. Odjezd vlaku se blíží, Eva běhá
po nádraží a hledá ho. Najde ho na zemi mezi bezdomovci. Vilda blábolí, je opilý na padrť. Zdvihne ho a dopraví se zpožděním do věznice. Ředitel je na koni, ale Eva přes neúspěch pokládá svou misi za
prospěšnější než metody věznice.
Vilda ji v dopise pateticky slibuje, že najde sílu být jiným člověkem. Eva se baví s vnučkou o návštěvě biblických míst v Izraeli.
V Jeruzalémě jí před Božím hrobem obraz Krista připomíná Vildu. Když
v Božím hrobě osamí, prosí o odpuštění, a ptá se Boha, co má dělat.
Když nechá Vildu „ležet“, tak se už nikdy „nezvedne“…
Ve věznici se Eva dozvídá, že Vilda má návštěvy kvůli pozdnímu návratu z dovolené zakázané. Eva trpělivě čeká na ředitele před věznicí. Když přijede, překvapí ho oznámením, že se za Vildu provdá. Ředitel myslí, že se zbláznila, ale pro ni to je jediná způsob, jak
mít na Vildu vliv a spasit jeho duši.
Ve věznici se chystá svatba a dozorci častují Vildu „mastnými“ vtipy. Svatbu před přenosným oltářem jídelně slouží páter Michna. Svatebnímu apartmá vévodí železné postele a plakáty cestovních kanceláří. Vilda je před svatební nocí nervózní, jak obstojí. Bachaři mastně vtipkují. Zbytečně. Eva Vildu v noci zkouší z duchovní nauky:
sedm ctností a sedm neřestí. Milostné sblížení se nekoná.
3
Po propuštění si pro Vildu Eva přijde. Vilda by si rád někde dal pivo, ale Eva mu to nedovolí. Musí se přezouvat, kouřit nesmí ani na
dvoře, spí v komůrce. Vymaluje a provizorně opraví střechu. Pít smí
jen nealko. Práci mu Eva najde ve strojírnách, kde dělá vedoucí autoprovozu. Vilda dělá závozníka na multikáře. Vymýšlí si nové neuvěřitelné příběhy, proč seděl ve vězení, baví ho být někým jiným. Když
se z práce ztratí, Eva se bojí nejhoršího. Chce s ním definitivně
skončit, ale pak vyjde najevo, že jí byl koupit dárek k svátku. Slaví se s minerálkou. Pak ji Vilda poprosí, aby mohl zazpívat
s kytarou svoji oblíbenou píseň: „No tak vidíš, Máňo, přece jsme tě
lízli …“
Eva ho má pod kontrolou do chvíle, kdy potkají tělnatého kriminalistu. Vilda ho má rád jako férového chlapa a on zas Vildu. Policista
je donutí zajít s ním do hospody a objednává panáky. Donutí Evu, aby
svému muži začala tykat. Nakonec se tak opijí, že Evu oba jen stěží
dopraví domů. Zábrany padnou a Eva ho donutí k milování.
Ráno je to jiná Eva. Omládla a už se netváří komisně. Když navštíví
Elišku, je z nich opravdový pár. Eva má strach o dceřino operované
srdce, Eliška ji uklidňuje. Odpoledne mají sraz v hospodě
s policistou. Vilda je ve svém živlu a vymýšlí další historku, proč
byl zavřený. Objeví se i Vildovi parťáci a nabídnou mu opět „spolupráci“.
Vilda odmítne, a půjčí si od nich peníze, aby mohl dělat
„haura“. Baví a hostí hospodu. Evě řekne, že mu kamarád vrátil dluh.
Pozve lidi k Evě a flám pokračuje. Eva jak jak vyměněná, je temperamentní, mladá a rozpustilá. Když si sousedé stěžují na hluk, nedá
se. Vyčte jim hluk sekačky a nemíní se dát mentorovat.
Když kumpáni chtějí vrátit dluh, a Vilda nemá, začnou ho vydírat.
Chtějí, aby zas dělat tipaře. Když se ve strojírnách stane nehoda,
protože někdo vypustil brzdovou kapalinu, nejde Eva za šrotem zdrogovaného Vildu. Když přijde domů, zůstane stát jak zkoprnělá. Byt je
vykradený. Popadne ji vztek a večer nepustí Vildu domů, i když chodí
kolem domu a škemrá. Když chce vlézt dovnitř vikýřem, uklouzne a
zřítí se na dvůr.
Eva jde za páterem a přiznává, že milosrdenství není schopna. Páter
ji uklidňuje, že ho také mnohokrát vykradli ti, kterým pomáhal. Eva
se kaje se za svou pýchu, že se jí podaří Vildu změnit. Navštíví ho
v nemocnici, kde si Vilda léčí zlomeniny. Přišla o práci, ve strojírnách zrušili autoprovoz. „My dva jsme skončili, Bůh mi nedal takovou sílu.“ Říká mu, že po rozvodu, bude mít Vilda vyšší podporu. A
že mu zbývá jediná možnost – léčení.
Vilda je v AT léčebně jedním z nejlepších klientů. Po ukončení léčby
při kontrolu ramene potká na ortopedii Evu. Dělá tam uklizečku. Prodala domek a přestěhovala se do paneláku. Nemá na něj čas, musí se
věnovat dívence, které mají amputovat nohu, má v ní rakovinu.
4
Eva je překvapená, když u ní Vilda zazvoní. Adresu ví od lidí, kterým prodala domek. Nakonec ho pustí dovnitř. Přinesl jí porcelánového anděla. Eva kulhá, bolí ji koleno, má strach, že skončí jak ona
dívenka na ortopedii. Má strach i o Elišku, má problémy se srdcem.
V rohu stojí jeho kytara. Vilda vezme lžičku, boucháním na struny
imituje cimbál a zpívá: Ej, od Buchlova … Když jdou spolu navštívit
Elišku, Eva jí oznámí, že si ho zase vzala „pod patronát“. Když půjde do práce, zamkne vždycky Vilda doma.
Jejich život se usadí. Vilda v kostele dělá, že se modlí, ale ona to
vidí. S kriminalistou v hospodě Vilda pije jen kofolu. Když zaťuká
sousedka, že chce půjčit cibuli, Vilda rozhoupe sáček na provázku z
balkonu. Učí papouška pozdravit, vaří, uklízí a čeká na Evu. Čeká ho
překvapení, Eliška je vezme do Egypta. Pomůžou jí hlídat děti. Vilda
je v Hurgádě ve svém živlu. Z prostěradla si udělá burnus, naučí se
pár vět arabsky a vydává se za Araba. Nejlíp se cítí, když je někým
jiným.
Když si u Elišky prohlížejí fotky z dovolené, opakuje si Vilda arabské věty. Když Libuška mladší začne hrát Chopina, Eva vzpomíná na
svou Libušku. Náhle se sesune v křesle a ztratí vědomí. V sanitce
ještě Vildu vnímá, ale tep jí slábne. Na operačním sále zemře.
Praskla jí aorta, měla stejnou vadu jako obě její děti. Vilda je
omráčen, chce ji ještě naposledy vidět. Políbí ji na čelo a šeptá:
„Přijdu za tebou.“
Při zádušní mši se modlí snad poprvé v životě opravdově. Po obřadu
přijde za páterem Michnou a nabídne mu, že může psát dopisy vězňům.
Dopisy psát umí, a vězňům rozumí. Páter ho upozorní, že by se musel
stát členem společenství a chodit na bohoslužby jako každý. Vilda
souhlasí. Na hřbitově mluví k Evě podobně, jako ona mluvila
k Libušce. Když lidé podejdou, vezme kytaru a zpívá jí svou nejoblíbenější: „No tak vidíš, Máňo, přece jsme tě lízli …“
konec
5