Co o nás říkají naše jména

Co o nás říkají naše jména
Marek Bohuš
Katedra německého jazyka
(Pedagogická Fakulta Univerzity Palackého v Olomouci)
Jak vznikla naše osobní jména? Co znamenají? Dají se jména překládat? To vše a mnoho dalšího se
mohou dozvědět posluchači přednášky na téma jazykové disciplíny zvané onomastika, tzn. věda
o jménech. Bude zaměřena nejen na češtinu a němčinu, které se v osobních jménech obyvatel České
republiky vyskytují nejčastěji, ale i na další jazyky, protože principy pojmenovávání osob a vzniku
jmen jsou v různých kulturách analogické.
Další aspekty tématu: Od kdy a proč máme dvě jména? Jakými zásadami se řídit při výběru jména
pro dítě? Lze si změnit jméno?
Každý, kdo má jméno, se označuje jako nositel jména. Různí nositelé mají rozdílný počet jmen.
Z historie jsou známy osobnosti s jedním, dvěma, třemi i více jmény:
•
•
•
•
Ježíš, Mohamed, Kosmas, Libuše, Tutanchamon,
Karel IV., Richard III., Mistr Theodorik
Magdalena Dobromila Rettigová, T.G.M., J.A.K., J.F.K, INRI
Karel Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas kníže ze Schwarzenbergu
Všechna jména neměla stejnou váhu. V období jednojmennosti vystačil každý člověk s jedním jménem,
které se případně doplňovalo o tzv. příjmí. Z příjmí, které nebylo dědičné a které charakterizovalo osobu
podle jejího vzhledu, funkce, povolání, stavu, původu, bydliště, otce či matky, se později vyvinulo
příjmení, které již bylo stálé – dědilo se. Nárok na majetek předků byl silným motivem vzniku a zavedení
příjmení a rozumí se samo sebou, že se omezovalo na majetné společenské kruhy.
Toto období jednojmennosti trvalo v různých regionech rozdílně dlouho a také společenské postavení
mělo vliv na počet jmen. Jako první získávali dědičná příjmení aristokraté, později měšťané, občané
a nakonec nevolníci, nebo dokonce i svobodní, ale nemajetní pomocníci v zemědělství.
Neméně důležitým motivem nastolení dvojjmennosti byla potřeba prosté rozlišení a později i identifikace
osob, která postupem času nabývala na významu a byla v zájmu centralizovaného státu s jeho výběrem
daní, evidencí obyvatelstva, odvodní povinností apod.
Druhé jméno se stávalo nezbytným v rostoucích městech (u nás hlavně od 13. století), kam přicházeli lidé
z venkova. Svou roli hrálo také to, že repertoár rodných (křestních) jmen se s příchodem křesťanství
stal velmi omezeným, protože se přidělovala jména podle světců v církevním kalendáři. Obliba některých
rodných jmen byla taková, že jedno jméno nosilo i 20 až 25 % populace, tzn. každý čtvrtý až pátý se
jmenoval stejně (Margareta, Johann, Josef, Maria). Důležitost církevních svátků se projevovala tak, že
jmeniny, které nositel slavil v den svého patrona, byly mnohem významnější než narozeniny, zvláště
když lidé ani přesně nevěděli, kdy se narodili.
Úkol 1.: Některá jména v ukázce nahoře jsou uvedena zkratkou. Přesto lze poznat, o koho se jedná.
Kdo jsou nositeli iniciál T.G.M., J.A.K., J.F.K, INRI ?
Mezi mnoha kategoriemi vlastních jmen rozlišujeme jména osob, zvaná osobní. Těmi se budeme v tomto
textu zabývat. Každý nositel jména má vícero jmen, i když oficiálně to jsou jen jméno rodné a příjmení.
•
•
•
•
•
Jméno rodné (křestní) Jan, John, Jean, Johann, Ivan
Příjmení (příjmí) Kovář, Smith, Fabre, Schmied, Kuzněcov
Přezdívka Hřebík
Domácká podoba (hypokoristikům) Jenda, Honza, Jéňa, Žanek; Pepa, Véna, Saša
Pseudonym (krycí jméno, umělecké jméno)
Úkol 2.: Jak zní oficiální podoby jmen Jéňa, Žanek, Pepa, Véna, Saša? Znáš nějaké další domácké
podoby ze svého okolí?
Důvodů k udělení vícera jmen bylo mnoho. V onomastice se mluví o motivaci pojmenování. Jedno
jméno dostalo dítě podle kmotra. Pokud bylo dítětem děvče, vznikala takto jména odvozená (Jan – Jana,
Josef – Josefa, Josefina, Karel – Karolina, Karla apod.) Další jméno mohlo být v rodině dědičné,
tradiční. Jiné bylo jménem patrona rodinného řemesla a cechu (sv. Mikuláš – vinaři, sv. Barbora – havíři
apod.). Ještě jiné náleželo regionálnímu svatému, v Čechách sv. Václavovi, sv. Vítu, sv. Ludmile,
sv. Zdislavě nebo bylo patrociniem, tzn. jmenoval se po něm kostel. Jméno obdržel člověk také při
biřmování již v dospělosti. Tak docházelo k hromadění jmen, z nichž se však běžně používalo jen jedno
či dvě.
Jedno rodné jméno se v různých jazycích měnilo podle toho, jaké hlásky a přízvuk daný jazyk obsahoval.
Například Iohannes: Jan, John, Jean, Johann, Ivan, Jovan, Hans, Hanes
Úkol 3.: Poznáš, jaké české jméno se skrývá za touto řadou? (Steven – Etienne – Esteban – Istvan;
Gottlieb – Amadeus – Theophil)
Před rozšířením rodných jmen spjatých s křesťanstvím měly kmeny svá vlastní jména ze svých jazyků,
Řekové řecká, Římané latinská, Slovani slovanská, Germáni germánská, Keltové keltská. Jejich repertoár
byl velmi široký, zvláště když se kombinovaly dvě části jména (dvojčlennost). Toto spojování je typické
pro indoevropské jazyky, které v Evropě převládají (Slavoj, Budivoj, Milivoj, Bořivoj; Wilibald, Theobald
a dalších 198 jmen končících na -bald).
Inspirací pro tvorbu jmen byla zvířata: (Vuk – vlk, Wolfgang – vlk, Bernhard – medvěd, Eberhard –
kanec).
Významnou roli hráli bohové a božstva: (Herodotos – Héra , Dionysios– Zeus, Elias – Jahve, Thorsten –
Thor/Donnar, Alfred, Elfride– Elf, Kristián – Kristus).
Rodná jména užívaná v dnešní době jsou čerpána z mnoha jazykových zdrojů. Známe jména řecká,
hebrejská, latinská, keltská, germánská, slovanská aj. (Abraham, Gregorius, Sarah, Silvestr, Knut, Bivoj).
Ze jmen se dá usuzovat na prostředí, ze kterého jejich nositelé pocházejí, i když volba je velmi často
náhodná. Náboženské rysy mají např. jména starozákonní, která jsou častá u evangelíků (J. Amos K.,
Benjamin Franklin, Abraham Lincoln, Isaac Newton), novozákonní, běžnější u katolíků, ale také jména
odjinud. Módními se stávají jména exotická, vzešlá z jiných kulturních okruhů. Zajímavostí je novotvar
Elem=Engels+Lenin+Marx), jež nosí ruský filmový režisér E. Klimov. Vyjadřuje politické smýšlení
jeho rodičů – ateismus.
Příkladem kulturního rysu jmen jsou humanistická jména, která znějí latinsky nebo jsou do latiny
přeloženy. Mají připomínat návaznost na antickou tradici (Komenský – Comenius, Krämer/Kramář –
Kramerius, Rybář – Piscator, Mlynář – Molitor). Překládání jmen není dnes obvyklé a v úředním styku
ani přípustné.
Jiným příkladem kulturního aspektu jmen jsou dnes častá angloamerická jména, která se do našeho
prostředí dostávají prostřednictvím popkultury (Jessica, Kevin, Rovan).
Volba rodného jména má také svůj sociální rozměr. Kreativní, nezávislí rodiče např. dávají svým dětem
neotřelá jména, která se později dostávají do módy a zevšední. Ve chvíli, kdy průměrná populace tato
jména volí, přicházejí výše jmenovaní s další vrstvou jmen. Podobně jako je tomu v módě odívání, i zde
dochází k recyklaci, zapomenutá jména se vracejí a jsou znovu aktuální. V současnosti jsou to
např. jména jako (Terezie, Emílie, Josefína, Vojtěch, Matyáš, Tadeáš) apod.
Úkol 4.: Zjisti, která jména jsou mezi tvými vrstevníky nejčastější, která se opakují. Porovnej je
s častými jmény tvých rodičů a prarodičů.
Jak zvolit vhodné jméno.
V současné době nepodléhá volba rodných jmen tak pevným pravidlům jako dříve. Hlavním kritériem
bývá líbivost jména pociťovaná rodiči. Ti si mnohdy neuvědomují, že nepromyšlenou volbou mohou
svým dětem znepříjemnit život. Vedle zákona, který vymezuje možnosti volby a chrání tak práva dítěte,
existuje několik zásad, které je radno dodržovat.
Jméno a příjmení by neměla být:
• obě příliš dlouhá (Alexandra Tesaříková, Květoslava Přecechtělová)
• obě příliš krátká (Jan Sus, Ida Zlá, Vít Peč)
• rýmovaná (Vratislav Brkoslav, Tamara Stará)
• shodná nebo podobná (Filip Filip, Vilém Vilím, Petr Pavel)
• aliteracemi (Hugo Hůlka, Klára Klausová, Barbara Baranová)
• obtížně vyslovitelná (Jindřich Chládek, Nikolas Smrkta, Zina Nálevková)
• jmenovci slavných (A. Jirásek, E. Beneš, B. Němcová)
• ve vzájemném kontrastu (Anette Držková, Emanuel Křupan, Zoe Nováková)
• větou nebo spojením slov (Prokop Buben, Nora Lišková)
Úkol 5.: Všímej si kombinací jmen lidí kolem sebe. Nepůsobí některá jejich nositelům potíže? Proč?
Jak už bylo řečeno, rodná jména se zpočátku doplňovala o příjmí, ze kterého vzniklo dědičné příjmení.
Motivace příjmení odpovídá pěti následujícím kategoriím:
•
•
•
•
•
1 - Jméno po otci (patronyma) nebo matce (metronyma)
2 - Jméno podle původu
3 - Jméno podle bydliště
4 - Jméno podle povolání
5 - Jméno z přezdívek
Jméno po otci či matce je v češtině velmi častým zdrojem příjmení. Když si to uvědomíme, dokážeme
odhadnout mnoho dosud nenápadných příjmení, která se tvoří dlouhou řadou přípon.
• Jakub = Kub-ala,-át, -elík, -ín, -iš, -ica,
• Jan = Jan -áček, -ů, -ák,
Han -uš, -zl, -zlík, -zelka, Honzl
Johannes = Johnson, Hansen, Ivanov, Jovanovič, Ionescu…
•
•
•
Talich (Tadeáš)
Machar (Matěj?, Matouš?, Martin?)
Vančura (Václav)
•
•
•
•
•
•
•
•
Jirásek (Jiří)
Hašek (Havel)
Halas (Havel)
Seifert (Siegfried)
Zíbrt (Siegfried)
Petrarca (Pietro)
Olafsdóttir Helgadóttir, Sigurðardóttir (Na Islandu se příjmení tvoří nejen slovem sen – syn, ale
i slovem dóttir – dcera)
(Haničinec, Zuzaňák, Babinec, Švadlenka)jsou příjmení podle matek.
Slova ben, bin, ibn znamenajá stále totéž: syn.
• Jehuda ben Betzalel Rabbi Löw
• Usáma bin Ladin
• Ibn Síná = Avicenna (Abú Alí al-Husajn ibn Abdulláh ibn Síná)
• Jakobson, Erikson
Podle toho, odkud se nový soused přistěhoval, mu začali říkat.
• Rakušanová
• Čechura
• Moravčík
• Slováček
• Šlezar (Slezan)
• Krobot, Horvát, Charvát
• Lhoták
• Komenský (z vesnice Komňa)
• Palacký
• Sachs
• Unger (Uher)
• Beheim, Bím, Behm (z Čech)
• Frank
• Průša (Prus)
• Flanderka
• Baloun (Valonsko)
• Vlach (Ital)
Podle místa, kde nositel jména bydlel, vznikala také příjmení. Velký podíl našich příjmeních vzniklo
v německém jazyce.
• Fibich, Fibinger(ová), Viehweg znamená průhon pro dobytek na pastvu.
• Zápotocký, Záhorský, Zárybnická,
• Bachmann – u potoka, Teichmann – u rybníka, Moser – kde je mech, Mozart – u mokřiny, Busch –
v křovinách, Pirk – u bříz, Heider – ve vřesovišti, Dürrenmatt – na suché louce, Brückner –
u mostu,
V době, kdy se příjmení ve městech formovala, byla velmi důležitá řemesla. Od těch se odvíjí dlouhá řada
příjmení v českém i německém jazyce. Obvyklé jsou nářeční a regionální varianty, jako
např. Truhlář/Bednář.
•
•
•
•
•
•
Müller - Mlynář, Moučka
Schmidt - Kovář, Hufnagel, Messerschmidt
Schneider - Krejčí, Kabát
Fischer - Rybář, Vokoun
Weber – Kadlec,Tkadlec
Fleischmann – Masaryk, Krkovička
Poslední kategorií příjmení jsou ty z přezdívek. Vyjadřovala tělesné nebo duševní vlastnosti svých
nositelů, někdy také vystihovala událost spojenou s nositelem. V češtině jsou charakteristická větná
příjmení např. Vítámvás.
• Schwarz - Černý, Fuchs - Liška,
• Kraus – Kučera, Lang – Dlouhý
• Vrabec, Šilhavý
• Drahokoupil, Přecechtěl, Vosolsobě, Skočdopole, Nejezchleba, Snědldítětikaši, Kolmosral,
• Pondělíček, Středa, Pátek, Sobota, Neděla
Úkol 6.: Přemýšlej o příjmení svých spolužáků a pokus se je rozdělit do pěti kategorií podle
způsobu vzniku.
Řešení úkolů:
Úkol 1.: Tomáš Garrigue Masaryk, Jan Amos Komenský, John Fitzgerald Kennedy, Iesus Nasarenus,
Rex Iudeorum = Ježíš Nazaretský král židovský
Úkol 2.: Jan, Josef, Václav, Alexandr
Úkol 3.: Štěpán, Bohumil
Úkol 4.:
Úkol 5.: Jsou i další nástrahy: zaměnitelnost rodného jména a příjmení.
Úkol 6.:
Literatura:
Gerhard Koss: Namenforschung – Eine Einführung in die Onomastik. Tübingen: Max Niemeyer Vlg.,
2002.
Kunze Konrad: Dtv-Atlas Namenkunde. Mnichov: dtv, 2003.
Knappová Miloslava: Jak se bude jmenovat. Praha: Academia,
Kopečný František: Průvodce našimi jmény. Praha: Academia, 1974.
Mates Vladimír: Jména tajemství zbavená. Praha: Epocha, 2002.
Moldanová Dobrava: Naše příjmení. Praha: Agentura Pankrác 2004.
http://www.kdejsme.cz/