5. den

Traveler´s diary
A další skvělé recepty od Míly Černé, které zkoušely naše skvělé kuchařky z
workshopu o vaření:
28. 8. 2015
5. den
Chilli con carne
•
1 cibule
•
5 stroužků česneku
•
500 g mletého hovězího masa
•
1 pálivá paprika nebo feferonka (pokud jsme milovníci ostřejší varianty)
•
mletý kmín, pálivá paprika, sladká paprika, pepř, chilli, sůl
•
1 konzerva krájených rajčat, případně rajčatová šťáva navíc
•
volitelně červené víno (doporučuji :))
•
kvalitní hořká čokoláda
•
1 konzerva fazolí
Na troše oleje zpěníme nakrájenou
cibuli a česnek, přidáme mleté maso,
které opékáme a mícháme, dokud se
nedělí na jednotlivé malé kousky a
nezmění barvu (tepelnou úpravou
zešedne). V této chvíli je možné přidat i pokrájenou pálivou papriku
nebo feferonku.
Přidáme koření - mletý kmín, pálivou papriku, sladkou papriku - asi
po lžičce a dle chuti a touhy po ostrém také chilli a pepř, osolíme, promícháme, zalijeme asi 1 dcl červeného vína, konzervovanými krájenými
rajčaty a necháme dusit na menším
Ale jak je napsáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh
připravil těm, kdo ho milují.
1. Korintským 2, 9
plameni. Přidáme 4 čtverečky čokolády.
Maso dusíme tak dlouho, dokud není většina šťávy vydušená, minimálně 20 min.
Na závěr vlijeme fazole (s nálevem
nebo bez něj) a dochutíme dalším
stroužkem česneku, solí, případně
vínem a dalším použitým kořením.
Podáváme s tortillami, do kterých si
směs můžeme umně zabalit - ti zkušenější dojídají s čistýma rukama, my
ostatní se musíme celí umýt.
Rozhovor s kazatelkou – Štěpánkou Krišicovou
Hádanka:
„Kolik máš roků?“
„No, předevčírem jsem
měl 25 a příští rok mi
bude 28.“
Jak je to možné? Kdy má
narozeniny?
Sp rávno u
o dpo v ěď
napiš na papírek a dej
během dne Terce. Večer
pak bude vylosován jeden šťastný výherce,
který získá sladkou odměnu.
7:50 budíček + modlitební pro zájemce
8:30-9:00 snídaně
9:15 společné setkání v
sále, rozchod na WS
9:35-12:15 workshopy,
v rámci WS čas na čtení
Bible
12:30 obídek
do 14:30 poledňák
14:30 nástup!
14:45-16:00 semináře
(zapisuje se od rána)
svačina
Salátová zálivka na tři způsoby
Protože je v chilli con carne hlavně
maso a fazole, připravili jsme si k
němu i salát ze směsi hlávkového
salátu, rajčat, okurek a paprik.
Testovali jsme 3 různé zálivky:
• tradiční českou - ve vodě jsme
rozmíchali 2 lžíce cukru, lžičku
soli a lžíci octa, zakápli lžící slunečnicového oleje
• tradiční francouzskou - v misce
jsme smíchali lžičku soli, lžíci octa
balsamico (vinný ocet) a hooodně
olivového oleje (3 - 4 lžíce)
• francouzskou s hořčicí - v misce
jsme smíchali lžičku Dijonské hořčice, soli, octa balsamico a 3 lžíce
olivového octa
4
16:15-17:30 sporty a
stolní hry (zapisuje se od
rána)
Pokud všechny zálivky chutnají bez
salátu příliš výrazně, tak jsou správně připravené.
18:00 večeře
Po smíchání se salátovou směsí je
chuť tak akorát.
19:20 večerní program
Turista přijde ke Genezaretskému jezeru, kde
stojí malá bárka, která převáží turisty na druhou
stranu. Zeptá se lodníka: "Promiňte, co stojí jízdné na druhou stranu?"
Majitel bárky se na něho podívá a řekne:
"Dvacet liber."
"Není to trochu moc?"
"Vážený pane, to je jezero Genezaretské. Po
tomto jezeru chodil Kristus pěšky!"
Turista se usměje a řekne: "Není divu, při těch
cenách!"
© mladezpraha.kaes.cz Redakce: Terka, Honza A., Dáňa, Kuba; tištěno 27. 8. 2015, 21:40
1) Odkud tě můžeme znát?
Znát mě můžete z regionu
Palmovka
a z mládeže,
kam chodím už 15 let :)
jinak vedu skupinku na
odrostě.
2) V čem jsi výjimečná?
To by měli asi posoudit jiní,
ale já sama bych si moc přála být výjimečná svou láskou k ostatním a pochopením pro ně.
3) Co bys řekla o své rodině?
Mám velkou rodinu – manžela Ondru, kterého můžete
potkat na odrostě, nejmladší
ze tří sester, Pája, slouží na
porostě a v Mlasku hraje
moje skvělá neteř Markét
Pasková. A je nás ještě
mnohem víc.
4) Co tě zrovna teď Bůh
učí?
Myslím, že celoživotně mě
Bůh učí mu důvěřovat a
nechat se jím vést krok po
kroku – je to dost dobrodružné.
5) Máš problém s prokrasti-
18:50 modlitby za večer
skupinky, každý večer
chvály + modlitby
(dobrovolné) či dle času
noční víření
večerka v 23,00
Tákže, chtěla bych s vámi
sdílet jednu věc ze svého
života. Jistě si dokážete
představit, co tenhle svět
nabízí, a přesně do toho
jsem spadla, vlastně do všeho, do čeho se spadnout dá,
ale o tomhle to mít nechci :)
Chci to mít o odpuštění.
Chodila jsem rok s nevěřícím klukem, který mi celou
dobu hodně psychicky ubližoval, ale tak, jak se říká:
zamilovanost je slepá, takže
jsem si ničeho nevšímala,
ale jednou to zašlo tak daleko, že mi ublížil i fyzicky.
nací? Jak to řešíš?
Spíš nemám, ale někdy jsou
věci, do kterých se mi nechce, a odkládám je. Snažím
se mít po ruce svůj diář a
plánovat si práci. A pak se
těším z toho, když si můžu
hotové úkoly odškrtnout.
6) Co tě nejvíc obtěžuje?
Jejda, o tom vlastně moc
nepřemýšlím. Asi by se
něco našlo, ale mě většina
věcí spíš těší, než obtěžuje.
7) Co máš ráda na puberťácích?
Skoro všechno – bezprostřednost, upřímnost, zápal
pro věci, které mají rádi,
zvídavost, zájem o druhé.
8) Už ses někdy na nějakého
Svědectví
Pak přišel rozchod a s ním
spousta bolesti a nenávisti.
Po nějakým čase mě ta nenávist pohltila. Bůh mi skrze někoho řekl: „Majdo, ale
Bůh ho miluje stejně jako
tebe, ty jsi stejně hříšná jako
on, ale on Boha nezná, a o
to víc bys mu měla odpustit, žehnat mu a zároveň se
mu omluvit, protože jsi se k
němu nechovala jako k Božímu dítěti“. Tohle, když
vám někdo řekne, udělá to
ve vás hodně velký hukot.
V ten den jsem se za to hodně modlila, poprosila jsem
mládežníka opravdu naštvala? Kdy a proč?
Pokud jo, už si to nepamatuju :)
9)Přijdeš si někdy trapná?
Kdy?
Nepřijdu, ale to neznamená,
že se mi to někdy nepodaří :)
10) Jak bys srovnal(a) svůj
vkus, který máš teď, s tím,
který jsi měl(a) před 10 lety?
Je to rozdíl – milovala jsem
batikované zvonáče, co jsem
si vlastnoručně ušila, chodila jsem v sandálech i v zimě
a spala jsem na balkóně.
Dneska už zvonáče nemám,
chodím spíš v sukni a miluju svou teplou a měkkou
postel.
11.)Máš nějakou úchylku?
Zeptejte se Ondry, je jich
prý tolik, že by se sem nevešly.
12) Na jakou otázku by ses
sám sebe chtěla zeptat? Co
by sis na ní odpověděla?
Říkám sama sobě všechno,
takže asi na nic :)
Boha, aby mi dal sílu a on to
vážně udělal, začala jsem
mu žehnat a modlit se za
něj a taky jsem se mu omluvila. Díky milosti, síle a
lásce Boha jsem od toho
mohla být osvobozená. Chci
vás tím povzbudit, že odpuštění je dobrá a hodně
osvobozující věc. Možná
nám přijde, že je to těžký, a
ono to často těžký je! Ale,
když do toho pustíme Boha,
tak on nám s tím pomůže a
tu sílu nám dá :)
Majda Nitrová
1
28. 8. 2015
5. den
Neočekávaná cesta v praxi
24. 5. 2014
Chceme i Tvůj
příspěvek
Určitě prožíváš s Bohem
věci, o které stojí za to
podělit se s ostatními. A
pokud Tě žádná taková
teď
momentálně
nenapadá, nezoufej,
třeba něco takového
prožiješ na letošním TC.
Ať tak nebo tak, neváhej
o tom napsat do
časopisu a povzbudit tím
ostatní!
Minulý týden v úterý se
u nás na škole konala
ekumenická bohoslužba
za dárce těl. Náš docent,
který nás učil celý rok
praktika z anatomie, to
měl na starosti. Asi dva
týdny před bohoslužbou
se ptal, jestli tam někdo
nechce mít poděkování
za studenty. Ze zvyku
jsem se ptala Boha, jestli
tam mám něco říct, nečekala jsem, že by mi něco
řekl. K mému velkému
překvapení (a k mé velké smůle) řekl, že mám.
(Příště se snad radši ptát
nebudu, abych se zase
něco nedozvěděla :-D)
Tak jsem docentovi slíbila, že tam něco řeknu a
prosila Boha, aby mi
pomohl něco sesmolit. A
Bůh pomohl. Takže jsem
minulé úterý měla proslov před přednostou
anatomického ústavu,
děkanem fakulty, učiteli,
studenty a příbuznými
dárců těl (cca 70 lidí).
Nervy jsem měla v háji,
žaludek jako na vodě,
ale odříkala jsem to sta-
tečně až do konce. Mluvila jsem o tom, že jsou
věci důležitější, než je
poznání (za kterým se
lidé na medicíně ženou),
mezi ně patří třeba láska
(na motivy 1. Kor 13,
kterou jsem tam citovala). Když jsem se vrátila
na své místo, děkan po
mně vyslal dlouhý zkoumavý pohled. Napadlo
mě, že jsem na téhle škole asi skončila, že mě
vyhodí za to, co jsem
říkala. Po skončení bohoslužeb za mnou přišlo
asi 5 lidí, že se jim to
moc líbilo, že to bylo
super a tak. Mezi nimi
byl i evangelický farář
(vystudoval medicínu a
teologii): "Měla jste moc
krásné kázání na třináctou kapitolu listu Korintským, kolegyně." To mě
pobavilo i zarazilo: Nechtěla jsem kázat, ale
pohladit příbuzné dárců
těl po duši, potěšit je.
Byla jsem z toho všeho
rozpačitá, ale náš docent
se na mě usmál a poděkoval mi, to mi dodalo
kapku naděje. Poslední
(zatím) část příběhu se
odehrála včera na cvičení z anatomie při zapisování zápočtu. Docent si
ode mě vzal index a povídá: "Terezo, ještě jednou děkuju za to, co jste
říkala na té ekumenické
bohoslužbě. Všem se to
moc líbilo." "Všem až na
děkana," povídám já,
"ten za mnou vyslal
dlouhý zkoumavý pohled a netvářil se moc
nadšeně." "Ten?" na to
docent, "v pátek byl na
obědě s profesorem
Smetanou (přednosta
anatomického ústavu),
prý mluvili i o vás. Pozitivně." "Ty jo, tak to jsem
ráda, po mši to tak vůbec nevypadalo," vysoukala jsem ze sebe. Oba
dva, děkan i přednosta
ústavu jsou nevěřící.
Jsem ráda, že se o mě
Bůh postaral, nenechal
mě na holičkách, nenechal mě vyhodit ze školy, jsem ráda, že je věrný. A taky jsem se Mu
naučila víc důvěřovat On ví, co dělá (na rozdíl
ode mě).
Terka
Šedá – povídka na pokračování (3/3)
Muž s barvami přišel, až
když mi nesl další jídlo
(kaši). Poděkoval jsem mu,
ale to už vzal starý talíř a
odcházel. Snědl jsem kaši.
Potom jsem se díval na
barvy. Něco, co jsem si od
mala přál, ale nikdy jsem
na to neměl peníze.
Opatrně jsem některé
otevřel, pak další a
další. Muž přinesl
hodně odstínů a já
byl spokojený. Vzal
jsem štětec a maloval.
Spoustu hodin jsem stál
nebo dřepěl, míchal barvy a
2
opravoval chyby. Když
jsem potom šel unavený
spát, ze zdi na mě koukali
bráška a sestřička. Byli
si podobní a já byl
rád. Jen mi bylo líto,
že když jsou oni se
mnou, já nebyl s nimi.
Jen jsem byl překvapený, že umím malovat. Takový otrhaný spratek…
Další dny jsem jen jedl a
maloval (a chodil na
záchod…). Po večerech jsem pak koukal na
západ slunce na další stěně,
upatlaný od barev. Moje
vlasy byly víc žluté, oranžové a červené než černé.
Musel jsem se smát. Ležel
jsem a smál se. Nemohl
jsem přestat. Další stěna a
strop byly stále šedivé.
„Ale ne na dlouho, bude tu
krásně, bude tu barevno!“
zakřičel jsem ke stěnám a
vzal do ruky štětec. Byl
jsem naštvaný, že tu jsem a
moji sourozenci jsou sami.
Byl jsem naštvaný na tu
dámu. Všechno jsem dával
do těch fleků na stěně. Bezmyšlenkovitě jsem spojoval
barvy na zdi. Možná jsem
to zavinil já. Možná jsem
chtěl vzít jablka. Možná
měli pravdu. Ty barvy byly
všechno. Chápaly mě. Vyjadřovaly. Nechtěl jsem si to
přiznat, ale začínal jsem se
podobat lidem z centra.
Všem těm přeplácaným
hňupům. Čím víc barev,
tím líp. Čím podivnější, tím
líp. Nepotřeboval jsem nad
tím přemýšlet, stačilo to
dělat. Unavený jsem na
zemi usnul. Poslední stěna
byla plná barev a v ní schované pocity. Zdály se mi
šedé sny, tak šedé, že jsem
se probudil. Jídlo u mříží
ještě neleželo. Vzal jsem
barvy. Zbýval strop. Byl
nízko, dosáhl jsem na něj.
Většinu křiklavých a světlých barev už jsem neměl,
ale ani jsem je nepotřeboval. Přišel muž s jídlem, ale
nechal jsem to být. Odháněl
jsem od sebe myšlenky.
Hlavu jsem měl prázdnou.
Poslední tah štětcem.
Ležel jsem mezi plechovkami od barev. Pod hvězdami. Nořil jsem se do té tmy
vesmíru. Stejně jako každý
večer, když jsem ještě byl
doma. Hvězdy poblikávaly.
O moje sourozence se postarají. Vzpomněl jsem si,
že mi asi před rokem sou-
sedka nabízela, že se o nás
postará, ale tři by bylo moc.
Svět bude barevný. Cela už
nebude šedá. Všechno bude
dobré. Nestaral jsem se,
proč namalované hvězdy
blikají, byl jsem za to rád.
Byly blízko, ale přitom daleko. Jen já a moje hvězdy.
Nikdo jiný je nemohl vidět.
Moje hvězdy. Moje. Zavřel
jsem oči. Hvězdy zmizely.
Najednou jsem se cítil tak-
Tonička Hrdinová
Verše k učení:
Semináře
Johana D.: Misie v Řecku
Utíkají před válkou, strachem a nenávistí; s čím
se ale setkají v Evropě?
Popovídáme si o tom, jak
uprchlíky vidí Ježíš a
zkusíme přijít na to, co
by s takovým přívalem
imigrantů dělal, kdyby
žil dnes.
Martin Šindelář: Seminář
o proroctví
Asi jste již někdy slyšeli
někoho, jak řekl, že k
němu Bůh promluvil,
nebo jste slyšeli, jak někdo říkal více lidem slovo, které přijal do Boha.
Je to skutečně tak, že Bůh
k nám mluví a chce mluvit jak k jednotlivci, tak
ke skupině více lidí. Jsou
různé způsoby jakými k
nám Bůh mluví a o některých budu mluvit na
tomto semináři (např.
dar slova poznání, prorocký dar, atd.) Na semináři dále zmíním, na co si
dát pozor, jak vyhodnotit
zdali to, co jsme slyšeli, je
Boží hlas, jak slovo vyřizovat dál a tak. Pokud tě
tato oblast zajímá - určo
přijď - budu se těšit! :)
Štěpánka: Čas a co s ním?
Pokud se Ti často stává,
že nestíháš, máš dojem,
že nemáš dost času? Zajímá Tě, co o čase říká Bůh
a jak si čas správně plánovat? A jak asi vypadá
ideální denní rozvrh
(pokud něco takového
vůbec existuje)? O tom
všem budeme mluvit,
podíváme se i na časové
fungování každého z
účastníků semináře a
vyzkoušíme si plánování
času v praxi.
Štěpán a Katka Vávrovi:
Příprava sushi
Přijďte zjistit, jak připravit to nejlepší sushi!
Petra Mizurová:
Poznej svůj duchovní
temperament (pro 15+)
Každý z nás je jiný a většina z nás vyjadřuje svůj
vztah k Bohu určitým
způsobem, který odpovídá našemu založení. Problém nastává, když si
někdo začne myslet, že
jeho způsob je ten nejlepší nebo naopak začne mít
pocit, že když nevyjadřuje svou lásku k Bohu stej-
ně jako ostatní, je s ním
něco v nepořádku. Budeme pátrat po tom, zda
existuje
něco
jako
„duchovní
temperament“ a otestujeme si,
jaký je ten náš.
Proto jako skrze jednoho
člověka vešel do světa
hřích a skrze hřích smrt,
tak se také smrt rozšířila
na všechny lidi, protože
všichni zhřešili. Do Zákona hřích byl ve světě, ale
nezapočítává se, když
není Zákon.
Římanům 5, 12-13
Pepa Hejnic: Život včel -
max 20 lidí
Není med jako med.
Chceš vědět, jak vlastně
takový med vzniká? Zajímá tě, jak žijí včely, ale
zároveň si se k nim z
blízka nedostal? Nemusíš
se bát další nudné hodiny z biologie o stavbě
těla hmyzu, ukážeme si,
jak včely žijí v praxi.
Ovšem nemusíš se bát, že
by tě něco bodlo a jestli
vše dobře dopadne, společně i něco ochutnáme.
Verča K. a Ráchel H.:
Účesy (holky, 1212-16 let)
Chceš se naučit nové účesy, které se hodí kamkoliv? Budeme zkoušet různé úpravy vlasů a naučíme se francouzský nebo
rybí copánek. Dlouhé
vlasy a vlastní hřeben
výhodou.
3