BL 7-2013


Ako ísť s deťmi na omšu… s.6, Slovníček – biskup, biskupský vikář, Boží
muka… s.8, Mše sv. 7.díl – Bohoslužba oběti – přinášení darů…s.9,
Farní kronika (rok 1915-16)… s. 10, Zkušenosti s vírou… s.11, Papež František
– O duchovní korupci (3.část)… s. 15, SDM Rio… s.17, Jana M. píše… s.19
Bartolomějské listy
Římskokatolické farnosti Prostějov-Vrahovice
2013
7/2013
Ročník
4
P.Tomáš Klíč
v Riu 16.- 28.7.2013
Foto: Tomáš Klíč
2013
Rok
eucharistie
Putování mládeže z Prostějova
na Velehrad 2.-5.7.2013
Foto: Petr Matula
Slůvko
Drazí a milí farníci,
od posledního vydání farního časopisu se stalo mnoho věcí. Snad
i proto je toto číslo mimořádně „tlusté“. V červnu bylo první svaté
přijímání dětí (7 z naší farnosti, 2 se přidaly z kralické farnosti),
které bylo spojené s průvodem Božího Těla (po kostele).
Následující neděli 9.6. byla hodová mše svatá u sv.Otýlie
v Čechůvkách. V neděli 23.6. se uskutečnilo na faře posezení na
závěr školního roku. V červenci a srpnu Klub SHM Prostějov
uspořádal pro děti, mládež i pro animátory celkem 13 táborů
(putovní, cyklistické i na chalupách). Uskutečnila se farní
dovolená mladých rodin z farnosti v Trstěnici u Litomyšle.
Poslední neděli v srpnu byly hody u sv. Bartoloměje s odpoledním požehnáním a
posezením na faře... Děkuji všem za modlitbu za tyto prázdninové akce. Bylo to
poznat. Na ministrantském táboře se při jedné etapě jeden ministrant díky
uvolněnému kamenu sesunul pár metrů po štěrkovém poli dolů a kromě
drobnějších škrábanců a zaprášené tváře mu nic nebylo… Zkrátka se udála
spousta zázraků… Dokončily se také některé opravy... Ve spolupráci s obcí
Držovice se opravilo harmonium v držovické
Ranger’s
kapli… Střípky z těchto událostí zachycují
animátorů ve
Zlatých Horách
fotografie.
20.-24.8.2013
Chci vás také informovat o změnách v
Foto: Petr Matula
prostějovské
komunitě
salesiánů,
které
nastávají od 1.září 2013. Po 18 letech svého
působení na Hané odchází z Prostějova P.Dan
Žůrek do salesiánské komunity ve Zlíně na
Jižních svazích. Novým ředitelem salesiánské
komunity byl jmenován P.Jaroslav Němec.
P.Leo Červenka se stal místo P.Dana farářem farnosti Povýšení sv.Kříže a také
místoděkanem prostějovského děkanátu. Do Prostějova přichází z Pardubic
P.Josef Glogar, kterému je svěřena farnost Smržice. Bylo předáno také žezlo ve
vedení Klubu SHM Prostějov, který zajišťuje všechny tábory pro děti. P.Jaroslava
Němce vystřídal pastorační asistent a animátor Petr Češka.
V měsíci září se také uskuteční několik porad, při
kterých zástupci farnosti budou nově promýšlet pastorační
směřování farnosti.
Děkuji všem za modlitbu i podporu, kterou salesiánské
dílo provázíte. V modlitbě vám vyprošuji Boží požehnání
P. Petr Matula SDB, administrátor farnosti
„Jestliže si chcete zajistit věčnou spásu, naslouchejte rádi
Božímu slovu, dívejte se na hřích jako na něco nedůstojného a zpovídejte se, jak
jen dobře můžete.“
(Sv. Jan Bosko)
Bartolomějské listy 7/2013
stránka 2
Zprávy z farnosti
 Možnosti setkání s farářem – dle osobní domluvy termínu po každé mši
svaté nebo telefonicky (telefon: 731 600 061) nebo přes e-mail:
[email protected] . P.Petr Matula SDB, administrátor farnosti
 Zápisy Pastorační rady farnosti (PRF) a Ekonomické rady farnosti
(ERF) můžete nalézt na webových stránkách (http://prostejov.sdb.cz/kdepusobime/farnost-prostejov-vrahovice/pastoracni-rada-prf/ a
http://prostejov.sdb.cz/kde-pusobime/farnost-prostejovvrahovice/ekonomicka-rada-erf/ ).
 Zasedání PRF – 11. 9. 2013. Zasedání ERF – 25.9. 2013. Členové PRF a
ERF jsou poradním sborem administrátora farnosti. Můžete se na ně obracet
se svými podněty, které pak mohou přednést na zasedání PRF nebo ERF.
 Sbírka na opravy kostela – každou třetí neděli v měsíci – 15.9., 20.10.
(vybralo se: 16.6. 2013 = 5790 Kč; 21.7. = 3191 Kč; 18.8. = 4791 Kč). Sbírka na
povodně 9.6. - vybralo se 15.516 Kč – odesláno 24.6. na konto Charity ČR, která
zajišťovala pomoc postiženým. Pán Bůh vám oplať vaši štědrost!
 Sobotní herní dopoledne pro děti – první sobotu v měsíci 9:00-11:30 na
faře; od 5.10.2013. Zvou Květa a Jarek Navrátilovi.
 Nedělní katecheze pro děti – v sakristii během promluvy – od 6. 10. 2013
do 15. 6. 2014. Setkání katechetů, kteří tyto katecheze připravovali nebo se
chtějí v letošním roce do katechezí zapojit, bude ve středu 18.9. od 19:00 hod. na
faře.
 Schola při nedělní mši svaté – děti i dospělí se mohou zapojit do
pravidelného zpívání při mši. Hlásit se můžete u vedoucí scholy Evy Hasové.
Nácvik je vždy před nedělní mší na faře.
 Dětská schola – své děti můžete přihlašovat u Veroniky Sekaninové nebo
Andrei Jelínkové.
 Výuka náboženství – od 1.10.2013 do 17.6.2014 – vždy v úterý:
 1.-2. třída - úterý 13:00-13:45
 3.třída - úterý 14:00-14:45
 4.- 5. třída - úterý 15:00-15:45
Vyučuje Mgr.Denisa Klemscheová a P.Mgr.Petr Matula SDB. První a druhé úterý
v měsíci je výuka na faře (sraz před farou – ul.Majakovského 3, Prostějov Vrahovice), ostatní úterý je výuka v učebnách školy ZŠ Majakovského 1,
Prostějov (sraz před hlavním vchodem staré školy). Děti, které jsou v družině,
budou na tento kroužek vyzvednuty. Přihlášky jsou k dispozici v kostele, na faře
nebo na hodině náboženství. Výuka starších děti (od 6.třídy) probíhá na faře
u Povýšení sv. Kříže ve městě nebo dle domluvy.
 Biblické společenství – vždy ve středu 1x za 14 dní na faře po večerní mši
svaté (19:00–20:30). První setkání bude 2.10.2013.
 Setkání seniorů vždy 1. středu v měsíci na faře (15:00–17:00) - 11.9. (mimořádná
změna termínu); 2.10.
Bartolomějské listy 7/2013
stránka 3
 Společenství starších manželů – vždy první pátek v měsíci na faře (19:00 21:00) - 6.9., 11.10. (mimořádně)
 Povídání o SDM v Riu 2013 – v sobotu 21.9.2013 v 17:45 hod. v kostele
Povýšení sv. Kříže v Prostějově (po mši svaté); svědectví přímého účastníka
setkání mládeže P.Tomáše Klíče. Pořádá farnost Povýšení sv.Kříže a Nadace
Caritas Christi urget nos. Všichni jste srdečně zváni.
 Den otevřených dveří Charity Prostějov (Den charity - sv. Vincence
z Paula) – 27.9.2013 od 10:00 do 18:00 hod. ve všech službách charity na
Martiňákové 9 v Prostějově. Na společné setkání se těší zaměstnanci Charity
Prostějov.
 Žehnání opraveného harmonia a koncert –
v pondělí 30.9.2013 – v 18:00 hod. mše sv. spojená
s žehnáním harmonia, koncert začíná v 19:00 po mši
svaté; na harmonium bude hrát varhaník Ondřej Mucha,
zazpívá sopranistka Lenka Hadová. Zve obec Držovice a
Řk farnost Prostějov – Vrahovice.
Opravy a investice ve farnosti (2013)
 Napojení kanalizace na faru – kanalizace napojena; celkové náklady =
201.001 Kč (cena za průtlak pod silnicí = 190.884 Kč); farnost si půjčila od
soukromé osoby 200.000 Kč (k 2.9.2013 zbývá vrátit 39.000 Kč, ostatní je
splaceno); za průtlak bylo zatím zaplaceno 172.758 Kč, zbylá částka 18.126 Kč
bude zaplacena firmě provádějící průtlak až po vydání potřebných dokladů.
Kanalizace fary (6.6.; 21.6.;
16.8.2013) Foto: Petr Matula
 Nová lepenka na střeše garáže fary (oprava zatékání) – svépomocí
dokončeno (za materiál 7352 Kč).
 Oprava atiky farní stodoly – svépomocí
dokončeno (za materiál 1314 Kč).
 Projekt na renovaci střech fary a farních
stodol (návrh opravy a rozpočet) – provedeno firmou
OK Pyrus Brno, dokončeno a projekt převzat;
zaplaceno za projekt 45.980 Kč.
 Oprava elektrického zvonění na kostele
sv.Bartoloměje ve Vrahovicích – oprava řídící jednotky po zásahu blesku
firmou Bouchal; zaplaceno = 16.468 Kč (díky pojištění pojišťovna vrátila
15.468 Kč).
Bartolomějské listy 7/2013
stránka 4
 Výroba postavičky do držovického betléma (pokladnička
– černoušek) – vyrábí řezbář Martin Přikryl; zaplacena záloha
5.000 Kč; celková cena 10.000 Kč (bude doplacena při převzetí
díla).
 Oprava harmonia v kapli sv.Floriána v Držovicích –
vyčištění a naladění nástroje, drobné opravy; opravu provedl ve
dnech 5.-10.8.2013 varhanář Peter Nožina z Prahy; celková cena
25.000 Kč byla zaplacena farností, obec Držovice přispěla
částkou 10.000 Kč.
 Renovace křtitelnice farního kostela – před
6.8.2013
dokončením; restaurování provádí Jakub Gajda
z Ostravy – Třebovic; celková částka 88.550 Kč bude
zaplacena po předání díla (dotace z Ministerstva
kultury 50.000Kč – „Program restaurování movitých
kulturních památek v roce 2013“, spoluúčast farnosti je
38.550Kč).
 Renovace
vstupních
dveří
kostela
sv.
Bartoloměje - realizace září 2013 až listopad 2013; cena 145.418Kč (dotace
z Ministerstva kultury 120.000Kč – „Program: Podpora obnovy kulturních
památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností“, spoluúčast farnosti je
25.418Kč);
V současné době farnost šetří na finanční spoluúčast při renovaci křtitelnice
a renovaci vstupních dveří. Dluh farnosti (39.000 Kč) bude splácen postupně po
zaplacení těchto renovací. Svůj dar můžete poslat na účet farnosti (Česká
spořitelna č.ú. 1500351389/0800) nebo osobně P.Petru Matulovi. Příspěvek
můžete dát i v rámci nedělních sbírek na opravy, zpravidla třetí neděli
v měsíci. Děkuji předem za každý, i drobný dar. Mohu vám na požádání za
příslušný dar vystavit potvrzení k odpočtu daní, které můžete uplatnit v příštím
roce.
Pokud budete mít nějaké dotazy, rád je zodpovím. P.Petr Matula SDB
Svátosti a svátostiny
 Křest přijal 18.8.2013 Jiří Jan Evangelista Borovský ( ⃰ 2012).
 Pomazání nemocných – individuálně v červenci 1 člověk.
 Pohřeb – 29.5.2013 Marie Hořáková ( ⃰ 1919); 28.6.2013 Štefan Gábor (⃰ 1972);
30.8.2013 Štěfan Gajdoš ( ⃰ 1936).
 Svátost manželství přijali 29.6.2013
v kostele sv.Bartoloměje Zdeněk Kopecký a
Zuzana rozená Vránová.
 Adorace – každý pátek přede mší sv.
v kostele sv. Bartoloměje (16:00–17:55).
 Svátost smíření – Držovice (pondělí 17:30–
17:55), Vrahovice (pátek 16:00–17:45;
První svaté přijímání
neděle 8:30–8:55; jindy dle domluvy)
2.6.2013
Foto: Jiří Hasa
Bartolomějské listy 7/2013
stránka 5




v kostele Povýšení sv. Kříže v Prostějově – denně vždy půl hodiny přede mší sv.
(ráno od 7:30, v ne v 7:00).
Příprava na křest dospělých a na biřmování - je vždy v pondělí na faře
(19:00-20:00). Mohou přijít i dospělí, kteří by si chtěli prohloubit své znalosti
o víře. Termíny: 9.9., 16.9., 23.9., 7.10..
Bohoslužby – Vrahovice: středa a pátek v 18:00, neděle v 9:00;
Držovice: pondělí v 18:00.
Návštěvy nemocných – vždy v 1. pátek v měsíci dopoledne – so 7.9.
(mimořádně); pá 4.10.
Žehnání školních aktovek – v neděli 8.9.2013 při mši v 9:00 v kostele
sv.Bartoloměje v Prostějově – Vrahovicích. Děti, přijďte s aktovkami!
Inspirace – Ako ísť s deťmi na omšu
Občas sa rozprávam s rodičmi. Téma - deti na svätej omši. Lebo vyrušujú a
nie každý kňaz to strpí. A mal by? Veď my (teda napríklad ja) sme tiež boli
deťmi a nevyrušovali sme. Je chyba v deťoch? Alebo v nás kňazoch? Alebo
nebodaj v rodičoch? Rozprával som sa i s Magi (písal som o
nej<http://jurajdrobny.blog.sme.sk/clanok.asp?cl=249538>v
súvislosti
s
knižkou <http://luxshop.lux.sk/lx/knihy/moze-knaz-zaspat-na-vlastnej-kazni>,
ktorá mi vyšla). Aj ona hľadala odpovede, už kvôli vlastnému dieťatku.
"Stačí dôsledne dodržať pár jednoduchých pravidiel, len škoda, že mi to
sťažujú deti rodičov, ktoré ich nedodržiavajú. Pošlem ti link na jeden z
textov, je v angličtine." Rozhodol som sa zverejiť onen text v slovenčine s
nádejou, že môže pomôcť mnohým ďalším pýtajúcim sa rodičom. A nielen im:
První svaté přijímání
2.6.2013
Foto: Jiří Hasa
Ako ísť s deťmi na omšu
(Stacey a Josh Noem)
Stáva sa nám, že sa nás po omši
niektorí farníci chvália, aké máme
vychované deti. Zvyčajne im
odpovedáme: "Ďakujeme. Pracujeme na
tom." Alebo "Ďakujeme. Niektoré dni sa
nám darí." Tie "dobré" dni sú výsledkom
rokov čítania článkov a brožúr o tom, ako
ísť s deťmi na omšu. Tu je výťah z nich
všetkých.
Pred kostolom
- Dajte si záležať na tom, aby boli deti najedené, keď idú na omšu. Deti sa
nemusia postiť a pôst by im ani nepomohol k lepšiemu správaniu počas omše.
My osobne si myslíme, že nie je vhodné brať si so sebou do lavíc jedlo.
Výnimkou je nekvapkajúca fľaša, ktorá nám už viackrát pomohla v pokoji si
vypočuť kázeň.
- Aj najmenšie deti obliekajte do šiat určených pre špeciálne udalosti. A
nech ich nosia len do kostola alebo pri výnimočných príležitostiach. Oblečenie
nemusí byť drahé. Stačia aj pekné topánky. Takéto oblečenie pomáha deťom
Bartolomějské listy 7/2013
stránka 6
uvedomiť si, že omša nie je bežnou aktivitou.
- Skontrolujte si tašku, aby v nej boli všetky potrebné veci. Možno hračka
alebo knižka, ktorú dieťa vidí iba počas nedeľnej omše. Tieto hračky by
mali byť tiché a z jemného materiálu, aby nevyrušovali ostatných, keď sa s
nimi dieťa hrá alebo ak mu spadnú.
- Vymeňte dieťaťu plienku tesne pred odchodom na omšu.
Pre batoľatá alebo staršie deti
- Mohli by ste si prečítať čítania v aute cestou do
kostola. Túto úlohu by mohlo dostať jedno zo starších
detí. Každý si tak vypočuje čítanie, aj keby počas omše
musel vyjsť z kostola.
- Predtým než vojdete do kostola, pripomeňte deťom
ich úlohu. My im hovoríme, že ich úlohou je byť tíško,
spievať alebo sa modliť. A tiž nevyrušovať ostatných,
keď sa modlia.
V kostole
- Seďte vpredu. Áno, ak je to vo vašom kostole možné,
sadnite si do prvej lavice. Môže vás to
Dovolená rodin v Trstěnici u Litomyšle
desiť a možno zopárkrát nebudete
2.-4.8.2013 Foto: Petr Matula
vedieť dieťa udržať v tichosti, ale pre
deti je veľký rozdiel, ak aj vidia, čo sa deje. Časom im to pomôže porozumieť tomu,
čo je na omši dôležité bez toho, že by ich vyrušovalo to množstvo lavíc a ľudí medzi
nimi a oltárom.
- Rozhodli sme sa mať počas omše deti v náručí. Až do troch rokov sme
nedovolili našim deťom dotknúť sa nohami zeme v kostole. Pomáha to vo
viacerých ohľadoch. Deti majú lepší výhľad, môžeme im vysvetľovať to, o čom
sa na omši hovorí a čo sa tam robí a máme lepšiu kontrolu nad správaním
dieťaťa. Ak sa dieťa začne mrviť, zvyčajne pomôže len vymeniť osobu, ktorá
ich drží. Prípadne sa môžeme hrať tichú hru "ukáž na... sviečku, kňaza, oltár a
podobne.
- Počas druhého roku života dovolíme deťom chvíľu stáť počas omše alebo
tíško vedľa nás sedieť. Keď dosiahnu tri roky, je to míľnik, kedy sú dosť veľké na
to, aby mohli stáť, sedieť či kľačať úplne sami (ak nevidia cez lavice pred nimi,
necháme ich namiesto kľačania stáť).
- Ak dieťa nie je úplne potichu, nestrácajte
Sv.Otýlie 9.6.2013
nervy. Väčšina ľudí, okrem tých, čo stoja priamo
Foto: Jana Tobolová
pri vás, si to ani nevšimne. A ak si to aj všimnú,
dôverujte im trochu a uznajte, že sú dospelí a dokážu sa
sústrediť aj vtedy, keď ich niečo trochu vyruší.
- Ak dieťa plače alebo nedokáže byť ticho, najlepšie je, ak s ním
pokojne
vyjdeme von, kým sa neutíši. Vtedy je však dôležité vrátiť sa,
aby si dieťa
nespojilo zlé správanie s možnosťou ujsť z omše. Z našej
skúsenosti vieme,
Bartolomějské listy 7/2013
stránka 7
že aj keď vyjdeme von viackrát a potom sa opäť vrátime späť, farníci ocenia
našu snahu a tí, ktorí sú rodičmi nám úplne rozumejú.
Po omši
- Nešetrite chválou, ak sa deti dobre správali.
- Ak by bolo dobré, aby sa v niečom zlepšili, v krátkosti im vysvetlite, čo
by mohli nabudúce urobiť a prečo. Povedzte im, že im pomôžete a pripomeniete
im to pred ďalšou omšou.
- Odpovedzte na otázky, ktoré sa dieťa o omši pýta a pomôžte im porozumieť
významu liturgie v našich životoch.
- Starším deťom vysvetlite čítania a kázeň.
Keď berieme deti so sebou na omšu, vychádzame z princípu, že ich chceme
naučiť, ako sa správať v kostole a nevyrušovať ostatných. Niektoré dni sú
lepšie ako iné, ale dar modlitby stojí za každú námahu. Ako rodičia a vodcovia
cirkvi
v
našej
rodine
sme
zodpovední
za
formovanie
našich detí v našej katolíckej viere. Nie je dôležitejšieho zážitku ako
omša, takže je dôležité pomôcť deťom porozumieť liturgii a zúčastňovať sa
na nej. Samozrejme, v rámci možností a veku. Niekedy sa nám zdalo, že
jediné, čo sme na omši dosiahli, bolo nacvičovanie státia a chodenia s
nespokojným dieťaťom. Ale deti rýchlo rastú a ich očakávania sa menia.
Budeme mať veľa možností prežiť modlitbu na omši, keď budú naše deti
tínedžermi alebo keď dospejú. Teraz je však našou najdôležitejšou úlohou
postarať sa o to, aby deti pochopili, čo sa na omši deje. Zistili sme, že
Boh vždy našiel spôsob, ako k nám hovorí, aj počas ťažkých dní s batoľaťom,
ktorému rastú zúbky.
Čítajte viac:
http://jurajdrobny.blog.sme.sk/c/331967/Ako-ist-s-detmi-naomsu.html#ixzz2a2tzpmj7
Pozn. redakce: Příspěvek je převzatý ve slovenštině a takto ponechán. Kdo umí
slovensky, tak to může druhému přeložit. Redakci jej zaslal Petr Markovič.
Slovníček
 Biskup – nástupce apoštolů. Biskupy dělíme na sídelní a titulární. Jmenuje
je papež. Sídelní (diecézní) biskupové stojí v čele diecéze (biskupství), kterou
spravují. Ostatní biskupové se nazývají titulární a dělíme je na: biskupy koadjutory
Boží muka nad (při uprázdnění biskupského stolce se stává
okamžitě diecézním biskupem), pomocné
Vrahovicemi
biskupy (světící biskupové, kteří pomáhají
Foto: Petr
diecéznímu biskupovi; nemají nástupnické
Matula
právo), titulární biskupové (zastávají určité
úřady v římské kurii). Biskupové, kteří se vzdali
řízení své diecéze, se nazývají emeritní (na
odpočinku). Diecézní biskup má plnou
pravomoc nad svou diecézí. Každých pět let je
Bartolomějské listy 7/2013
stránka 8
diecézní biskup povinen vykonat návštěvu „ad limina Apostolorum“ u papeže, při
které mu podává zprávu o stavu diecéze.
 Biskupský vikář – funkce zavedená novým Kodexem církevního práva.
Stará se o určitou část diecéze nebo o určitou oblast činnosti.
 Boží muka – v přírodě volně stojící architektura obvykle ve tvaru sloupu
nebo hranolu s vyobrazením ukřižování.
Literatura: E.G.Šindlovský-Svět liturgie,
Klášter premonstrátů na Strahově, Praha 1991.
Mše svatá – jak jí porozumět? /
7. Bohoslužba oběti – přinášení darů
Třetí část mše svaté, eucharistická bohoslužba, začíná přinášením obětních darů.
V průvodu se přináší chléb a víno s vodou.
Chléb je pšeničný, nekvašený, jak se to traduje v katolické
církvi od ustanovení eucharistie Ježíšem Kristem (pozn.:
Některé církve používají kvašený chléb). V prvních staletích si
věřící na bohoslužbu přinášeli svůj chléb, který byl potom při
mši proměněn. Koncem prvního tisíciletí se začala věnovat
větší pozornost tomu, co je vidět, a z toho začaly povstávat
různé předpisy. Dnes se podle těchto vzniklých předpisů
vyrábí nekvašený bílý chléb, který nazýváme hostií. Jsou malé
hostie a velké. Velkou hostii používá kněz, aby při proměňování byla vidět i z velké
dálky. Pro lidi, kteří mají bezlepkovou dietu, se vyrábí bezlepkové hostie. Chléb je
symbol našich proseb a díků, které skrze chléb přinášíme na boží oltář.
Víno používané při bohoslužbě se nazývá mešní (tzn.
ke mši). Mešní víno je čistě přírodní, nesmí se
doslazovat
nebo
jakkoli
upravovat.
V době
komunistické totality kněží zavření ve vězení také tajně
sloužili mše svaté. Víno ke mši opatřovali tak, že od lidí
ve vězení, kteří mohli dostávat potravinové balíčky,
získali hrozinky, které namočili do vody a vymačkané
kapičky šťávy používali jako víno ke mši. Víno je symbol
našich radostí i těžkostí. Když se víno vyrábí, tak se
lisuje, mačká (symbol utrpení). Víno se také používá
k obveselení na různých hostinách, svatbách (symbol radosti).
Čistá voda je symbolem našeho lidství. Voda se různě ochucuje dle potřeby užití
(např.: šťáva, polévka… ). Stejně tak my jako lidé jsme „ochucováni“ různými dary od
Boha. Od počátku křesťanství se troška vody při mši sv. vlévá do kalicha s vínem.
Kněz přitom říká: „Jako se tato voda spojuje s vínem, tak ať jsme spojeni s božstvím
věčného Slova, spojeného s naším lidstvím.“ Víno je považováno jako symbol
božského („božský nápoj“), voda jako symbol lidského. My jako lidé jsme byli Bohem
skrze Božího Syna Ježíše Krista po hříchu prvních lidí ve křtu znovu Bohem
adoptováni. Jsme Boží děti a tím i dědici věčného života – nebe.
Při mši svaté zástupci farního společenství (všech věřících i nemocných doma)
přinášejí obětní dary a předávají knězi, který je pak pokládá na oltář. Zkusme si v tu
chvíli uvědomit své díky, prosby, svou vděčnost (radosti) a své těžkosti. V duchu toto
Bartolomějské listy 7/2013
stránka 9
vše jakoby přidejme ke chlebu a vínu i vodě. A věřme, že vše, co takto vložíme, Bůh na
oltáři promění.
V 10 pokračováních můžeme společně proniknout do hloubky
prožívání mše svaté: 1.Příprava na mši; 2.Vstup do kostela; 3.Vstupní obřady
mše; 4.Bohoslužba slova-čtení z Bible; 5.Bohoslužba slova-kázání; 6.Bohoslužba
slova-vyznání víry a přímluvy; 7.Bohoslužba oběti-přinášení darů; 8.Bohoslužba
oběti-preface a eucharistická modlitba; 9.Bohoslužba oběti-svaté přijímání;
10.Závěrečné obřady-ohlášky a požehnání.
P. Petr Matula SDB
Rok víry – 11.10.2012 – 24.11.2013
Vysvětlení loga Roku víry
Na první pohled v něm rozeznáme loďku, obraz církve, jejímž
hlavním stěžněm je kříž. Napjaté plachty pak evokují symbol
Krista, který se v křesťanské ikonografii ustálil z počátečních třech
písmen označení "Iesus Hominum Salvator" (Ježíš, Spasitel
lidstva). Za plachtovím je kruhem vyznačeno slunce, což současně
odkazuje na eucharistii.
 Oficiální web pro Rok víry v angličtině, italštině a
španělštině: http://www.annusfidei.va/content/novaevangelizatio/en.html
 Český web: http://rok-viry.webnode.cz/
 Rok víry na portálu vira.cz: http://www.vira.cz/Texty/Clanky/K-rok-viry.html
 Virtuální polička s knihami a filmy, které jsme pro vás vytipovali:
http://www.paulinky.cz/obchod/special
Farní knihovna je otevřena na faře vždy po nedělní mši – seznam knih naleznete
na: http://prostejov.sdb.cz/knihovnaFaraVrahovice/
Z farní kroniky – rok 1915 a 1916
Pamětní kniha farnosti vrahovické od roku 1901 (strana 50–51)
„V polovici srpna vypovědělo i dosud neutrální Rumunsko válku Rakousku a
spojencům jeho a vtrhlo s vojskem do Sedmihrad a Jižních Uher, bylo však za
krátko odtud odevšad vypuzeno a na to přešlo spojenecké naše vojsko rakouské,
německé a bulharské k útoku a do konce listopadu dobylo celé Valachie a
Dobrudže až po Galac a rumunský král i s celou rodinou uprchl do Ruska, kdež
nalezl místo k pobytu.
O slavnosti sv. Bartoloměje, patrona zdejšího chrámu Páně, při slavných
službách Božích a po přiměřené promluvě odevzdal místní farář Josef Bajar pánu
nadučiteli na odpočinku Janu Kyselému zlatý kříž „pro Ecclesia et Pontifice“, jejž
jemu jako bývalému varhaníku při zdejším chrámu Páně od církevní vrchnosti
vyžádal. Službu varhanickou převzal po něm 1. srpna 1915 zdejší nadučitel Adolf
Rašper.
Již v květnu tohoto roku přišlo na všechny farní úřady oznámení, že mají byti
vydány kostelní zvony vojenské správě k válečným účelům. Jenom zvony
památkově ulité před rokem 1700 mohli býti prozatím vyreklamováni. Tak
podařilo se zachrániti zdejší vzácné zvony kostelní a dne 29. září 1916, kdy vojáci
s vojenským inženýrem přišli pro zvony, vydán byl jim jen starý zvon visící v okně
Bartolomějské listy 7/2013
stránka 10
věžovém, na nějž staré hodiny odbíjely čtvrtě, vážící 19 kg, za nějž zaplatila
vojenská správa 4 koruny za 1 kg čli 79 korun. V okolních farnostech byly zvony
vojenskou správou odebrány a vojáci je s věží shazovali oknem dolů, což farníci se
slzami v očích pozorovali.
Sklizeň v roce 1916 byla celkem nad prostřední, jenom žito (rež) bylo velmi
chudé a málo „sypalo“ a ministerským nařízením ze dne 15/7 1916 číslo 219 byly
stanoveny následující ceny za 100 kg: pšenice za 38 K, žito (rež) 31 K, ječmen 36 K,
oves 30 K, proso 28 K, hrách a čočka 55 K. Obilí však muselo se odváděti družstvu
hospodářskému v Prostějově, které bylo ve spojení a pod dozorem c. k. válečného
ústavu, na trhu nebylo nic k dostání. Řepa se vydařila a pohodlně za suchého
podzimku se odvezla. Ovoce nebylo - jenom kadlátky se místy vydařily a
prodávaly se ve městě 2 za dvouhaléř.
Poněvadž válka trvá již třetí rok a nepřátelé naši zvolili si k našemu zdolání
tzv. vyhlazovací taktiku a zabránili k nám veškerý dovoz, stoupají ceny všech
poživatin i ostatních nezbytných potřeb, bez toho již příliš vysoké, stále ještě více a
více a blížící se zimou počíná se ukazovati i nedostatek poživatin, uhlí, petroleje,
obuvi. Ačkoliv již dříve byly pro celou říši stanoveny 3 bezmasé dny (pondělí,
středa, pátek) kdy neprodává se a nesmí se v domácnostech maso vařiti, jeví se
nedostatek masa a veliká většina řezníků přestala svou živnost provozovati.“
Pokračování příště.
Rok víry 2013 – zkušenosti s vírou v Boha
Věřit Bohu se vyplatí
Když jsem zjistila, že čekáme další miminko, plná radosti a vděčnosti jsem za
ně děkovala Pánu Bohu. Každé dítě jsem brala jako velký Boží dar a znak Boží
důvěry, že právě mně toto dítě svěřil. Ale současně se v mysli vynořila i otázka:
Dopadne tohle těhotenství dobře? Vždyť už nejsem nejmladší… Budeme mít
zdravé dítě? Pane, když jsi mi děťátko svěřil, musíš se o ně postarat… Jako bych
slyšela uvnitř hlas: „Neboj se, já se o miminko postarám, všechno dobře dopadne.“
Naplnila mě velká jistota a klid. Pán mi slíbil, že se o děťátko postará, můžu být
úplně klidná.
Pak ale přišlo ultrazvukové vyšetření v 9. týdnu,
kde lékař zjistil něco, co velmi často bývá známkou
postižení děťátka. Váhal, zda to má říct, ale nakonec
mi to řekl. Bylo by dobré udělat krevní testy, které by
to potvrdily nebo vyloučily… Zůstala jsem jako
opařená. Ale v jedné věci jsem měla jasno – na potrat
bych stejně nikdy nešla. I kdyby dítě bylo postižené,
nechám si ho. Proto další testy jsou pro mě zbytečné…
A to jsem řekla i lékaři. Řekl mi, že je to moje
rozhodnutí.
Od té doby bylo po klidu a radosti. Zmocnil se
mě velký nepokoj, úzkost a strach. Bude naše dítě
Jůlie Kubešová
opravdu postižené? I když jsem neváhala ani na chvíli,
s mámou
že si dítě nechám v každém případě, přece jen tato
30.12.2012
představa byla pro mě velmi těžká. Snažila jsem se přijmout i tuto Foto: Kubešovi
Bartolomějské listy 7/2013
stránka 11
možnost a prosila Boha o sílu, jestli je to Jeho vůle… Pane, vždyť jsi mi slíbil…?
Nastalo období pochybností, neklidu, někdy i pláče… Obrovskou podporou mi byl
můj manžel, který mi řekl: „Neboj se, i kdyby děťátko bylo postižené, spolu se o ně
postaráme, budeme na to dva.“ Také děti vycítily, že se něco děje, tak jsem jim
řekla, že se bojím, že miminko nebude zdravé, a že se musíme moc modlit. Od té
doby jsem často viděla Klárku, jak sedí na gauči, a na otázku, co dělá, odpovídala:
„Modlím se za miminko.“ Také jsme se modlili s dětmi novény k patronům matek
– ke sv. Josefovi, sv. Gerardovi, sv. Dominiku Saviovi, sv. Anežce… a když jsem
někdy zapomněla, Klárka nezapomněla nikdy.
Hledala jsem útěchu také v Písmu svatém. Kolikrát se mi už stalo, že mi Pán
skrze své Slovo odpověděl, přesně na mou situaci… Otvírala jsem tedy náhodně
Bibli a slova, na která mi padl zrak, byla vždycky tak nápadně „náhodně“
povzbudivá…
Snažila jsem se čerpat posilu také ze mší svatých a sv. přijímání, vždyť kdo
jiný než Pán mi může dát útěchu? Snažili jsme se až do konce chodit s dětmi na
mši svatou i ve všední dny, i když už to bylo ke konci těhotenství náročné. Vždycky
jsem odcházela ze mše svaté povzbuzená a plná naděje.
Velkou posilou mi byl také otec Petr, který mě vždycky ve zpovědnici
povzbuzoval a věděla jsem, že se za mě modlí. O mém riziku jsem řekla několika
důvěrným přátelům, o kterých jsem věděla, že se za mě budou modlit. Moc mě
také povzbuzovala setkání s maminkami ve společenství Modlitby matek, vždyť
kdo jiný dokázal lépe pochopit, co prožívám, než maminky? Právě ve zpravodaji
společenství Modlitby matek jsem četla o podobném případu, kdy mamince hrozili
fyzickým i mentálním postižením dítěte, ale narodilo se úplně zdravé… A modlitby
opravdu přinášely své ovoce. S postupem těhotenství jsem nabývala stále větší
klid, důvěru v Boha a odhodlání přijmout z ruky Boží cokoliv, až jsem se tomu
sama někdy divila. Cítila jsem však velmi jasně, že je to zásluhou modliteb
mnohých.
Blížil se termín porodu. Vzpomínám si, že jsem se po mši sv. bavila
s kamarádkou a znovu jí říkala o svých obavách, jak to dopadne. Nevím, jestli otec
Petr, který stál opodál, slyšel všechno, o čem jsme si povídaly, ale když šel okolo
nás, řekl: „Dopadne to dobře.“ Ta slova mi dodala takovou jistotu a vzpruhu, říkala
jsem si – jak to může s takovou jistotou říct? Ale pak jsem zase slyšela uvnitř hlas:
„Copak jsem ti to už na začátku neslíbil? Proč pořád pochybuješ?“ Odpusť mi,
Pane, mou slabou víru, že Ti pořád úplně nevěřím…
Nastala chvíle porodu. Když mi Julinku poprvé ukázali, jako první mě
napadlo - jak je velká! Pak jsem se opatrně ptala manžela, jestli je zdravá, jestli
někdo něco neříkal. Neříkal, jen jsem zaslechla sestřičky, jak říkají: Je to hezké
dítě, že? Naplnila mě obrovská radost a vděčnost. Když mi ji potom sestřička
přinesla, promluvila jsem na ni a ona ke mně okamžitě otočila hlavu. Poznala mě.
Takový pocit štěstí se dá těžko popsat, myslím, že jej může zažít jedině matka.
Udělali jsme jí s manželem křížek na čelo, děkovali jsme Bohu za naši dcerku,
kterou nám daroval, a svěřili celý její život do jeho ochrany a ochrany Panny
Marie.
A Pán mě nadále skrze Julinku učil závislosti na Něm. V porodnici jsem
zažívala další těžkosti, například s krmením, které se však vždycky obrátily
Bartolomějské listy 7/2013
stránka 12
v dobré, jakmile jsem přijala Pána Ježíše ve sv. přijímání, které mi otec Petr posílal
po manželovi.
Protože jsem měla v záznamech, že jsem měla v těhotenství vysoké riziko
postižení, bylo nám doporučeno jít s Julinkou na genetické vyšetření, které však
žádné postižení neprokázalo. Jediné, co Julince zjistili, byla vrozená srdeční vada
– šelest, který je však již díky Bohu zcela zacelen.
Bože, děkuji Ti za velký dar nového života, za to, že jsi ho svěřil právě nám.
Děkuji Ti, že jsi mě díky Julince přesvědčil, že jedině Tobě se vyplatí věřit, a že své
sliby vždycky plníš, i když lékaři míní jinak. Že mě přes drobné těžkosti stále učíš,
že když už my nemůžeme a vzdáváme to, s Tvou pomocí to najednou jde… Pane,
posiluj všechny maminky, které podobně jako já prožívají nejistotu a strach o své
dítě. Posiluj maminky, které z obavy, aby se jim nenarodilo postižené dítě, chtějí
jeho život ukončit… Dej sílu všem rodičům postižených dětí… jen Ty sám víš, jak
moc to mají těžké.
Děkuji Ti za to, že jsi byl ve svém Slově a ve svátosti Eucharistie v době
nejistoty mou největší posilou. Děkuji Ti za manžela, za děti, za kněze, za jejich
lásku, víru a povzbuzení. Děkuji také vám všem, bratři a sestry, kteří jste se za mě
v tomto těžkém období modlili. Ať Pán hojně odmění vaše modlitby. Děkuji i vám,
moji drazí, kteří jste už v nebi, a také vám, svatí přímluvci, za vaši přímluvu
u našeho dobrého Otce.
Pane, kéž nikdy nezapomínám na to, že jedině TOBĚ se vyplatí věřit, že jen
TY jsi Pánem všeho a všechno máš ve svých dobrých rukou. Martina Kubešová
Milost velikonočního obrácení,
aneb jak si mě po 10 letech přitáhl Pán zpět k sobě
Toto svědectví vydávám na přání mé kamarádky Moniky, skrze niž mi Pán
letos o Velikonocích projevil veliké milosrdenství. Mým přáním je, aby čtenáře
povzbudilo k veliké důvěře v Boží Prozřetelnost a k jistotě, že On se na našem
životě oslaví, odevzdáváme-li se mu bez výhrad.
Je mi 38 let. Byl jsem vychován jako katolík, ale k osobnímu živému vztahu
s Bohem mě přivedla až sv.Terezka z Lisieux poté, co se mi do rukou dostala
brožurka „Duchovní cvičení se sv. Terezií z Lisieux“od P.Liagreho. Bylo mi tenkrát
něco přes dvacet.
K dalšímu prohloubení mého vztahu k Bohu došlo následně po kontaktu se
dvěma francouzskými komunitami: s Komunitou Blahoslavenství, která má dům
v Dolanech u Olomouce a s ekumenicky orientovanou Komunitou Chemin Neuf.
Pravidelně jsem dojížděl do Dolan a s oběma komunitami jsem postupně
absolvoval několik větších duchovních akcí u nás i v zahraničí, při nichž jsem měl
silné osobní zážitky Boží blízkosti.
K prohloubení mé víry nemálo přispělo i několik návštěv Medžugorje a
týdenní pobyt v tamním domě italské komunity Oasi della Pace, kde jsem prožil
velmi osobní zkušenost s Pannou Marií.
Časem jsem se však začal Bohu vzdalovat a sklouzl k pohodlnému, čistě
materiálnímu způsobu života. Prožil jsem si rovněž jakousi „rebelii“ vůči všemu, co
v mých očích představovalo „tradiční katolicismus“. Začal jsem přehnaně dbát o
svůj zevnějšek,kupovat si drahé značkové oblečení,chodil jsem do solárka,začal se
Bartolomějské listy 7/2013
stránka 13
věnovat boxu a chodit do posilovny, a přivydělával jsem si jako vyhazovač na
diskotékách a v hernách a jako vymahač finančních pohledávek. Obklopoval jsem
se společností, která měla k Bohu velmi daleko. Mezi nevěřícími jsem se cítil
dobře, protože mi připadali „normální“. I partnerky pro vztah jsem si hledal
zásadně mezi nevěřícími, přičemž jsem jich za tu dobu pár vystřídal….. Změnil
jsem se k nepoznání.
Časem jsem se dostal do stavu deprese, ztráty motivace žít, cítil jsem se
hrozně sám a citově nenaplněný. Východisko z tohoto stavu jsem viděl v nalezení
vhodné partnerky, „která by mě z toho dostala“. Když už jsem ale takovou našel,
vztah nevydržel déle než rok. Nechápal jsem, že můj stav bez naděje, radosti a
pokoje v srdci ve skutečnosti pramení z toho, že jsem bral život do svých rukou a
vytěsnil z něj Boha a Jeho plán se mnou.
Jenže to, co do mě Bůh kdysi vložil, nemohlo umřít nadobro. Jeho hlas ve
mně se občas při různých příležitostech ozval, a já se na něj tu a tam snažil i nějak
reagovat. Někdy jsem si říkal, že by bylo dobré vrátit se, přijmout po mnoha letech
svátost smíření a zkusit znovu žít s Bohem. Jenže jsem měl „na kontě“ několik
velmi závažných pochybení s hmatatelnými následky, které jsem nedokázal
napravit. Bál jsem se, že by rozhřešení bylo vázáno na konkrétní kroky k nápravě
následků, které jsem svými činy způsobil, a toho jsem se necítil schopen.
Odhaduji, že letos před Velikonocemi to mohlo být něco kolem 10 let, co
jsem naposled přijal svátosti. V této situaci jsem se seznámil s dívkou, která
prožívala podobný odklon od Boha jako já, i když mnohem kratší dobu. Při
jednom našem rozhovoru mi navrhla, že bychom mohli letošní Velikonoce oba
strávit „duchovně“ – tedy někde, kde lidé prožívají tyto svátky naplno s Bohem.
Nakonec jsme se odhodlali vydat se do Dolan ke Komunitě Blahoslavenství.
Byl to malý krůček, který učinil člověk vstříc Bohu. A ukázalo se, že Bůh na
takovéto krůčky odpovídá překonáním všech vzdáleností a překážek, které člověka
od Boha oddělují.
V Komunitě jsem se na Bílou sobotu po mnoha letech setkal s dávnou
kamarádkou Monikou, a dnes vím, že toto setkání předem připravil Pán. Když
jsem ji tam spatřil a zavolal na ni jménem, mé srdce se zaradovalo – ne obyčejnou
lidskou radostí, ale radostí, kterou do něj v onen okamžik vložil sám Pán. Tutéž
radost pocítila i Monika, když slyšela z mých úst své jméno. Poté následovalo naše
asi tříhodinové sdílení s modlitbou, během kterého mi bylo dáno pochopit a
pocítit, že ten čas milosti je právě tady a teď, a že jej nesmím promarnit. S jakousi
radostnou naléhavostí jsem pocítil, že je třeba odhodit veškeré obavy a zábrany a
požádat některého z přítomných kněží o svátost smíření.
Tak se stalo, že jsem byl po deseti letech u zpovědi a přes veškeré obavy jsem
dostal rozhřešení. Vybavilo se mi podobenství o marnotratném synovi – jako bych
slyšel hlas Boha Otce: „Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho, dejte mu na ruku
prsten a a obuv na nohy …. Protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se,
a je nalezen.“ (Lk 15, 22-24) Domů jsem se vrátil v Boží náruči a s jistotou, že On
sám mě povede na cestě životem, krůček po krůčku, aniž bych se musel bát, že mi
(navzdory mému pokročilému věku) něco uniklo, že mi v něčem „ujel vlak“, jak
jsem si dříve často říkával. Poprvé v životě je mi úplně jedno, zda mě Bůh
připravuje pro manželství nebo jinou cestu, protože mám radostnou jistotu, že ať
Bartolomějské listy 7/2013
stránka 14
už to bude cokoli, bude to to nejlepší pro naplnění mého života a pro to, aby se na
něm Bůh oslavil.
V Prostějově 12. dubna 2013
Daniel
Svoji zkušenost víry můžete napsat i vy a poslat e-mailem. Povzbuzujme se
ve víře!
Papež František – O duchovní korupci (3.část)
Česká sekce RV
(pozn. překl.: Článek P. Jorge Mario Bergoglia SI Corrupción y peccado.
Algunas reflexiones en torno al tema corrupción nepojednává o fenoménu
podplácení, nýbrž o duchovním stavu srdce a kultury. Španělština užívá
jeden výraz, který musel být v českém překladu nahrazen několika termíny,
totiž duchovní korupce či zkorumpovanost, zkaženost, zvrácenost.)
Triumfalismus
Být mírou posuzování má ještě jeden rys. Každá zkaženost se šíří a současně
vyjadřuje v atmosféře triumfalismu. Ten je ideální polévkou, z níž se vaří
duchovně zkorumpované postoje, poněvadž zkušenost říká, že tyto postoje
přinášejí dobré výsledky, zkorumpovaný člověk se cítí vítězem, triumfuje. Utvrzuje
se a zároveň v tomto triumfálním prostředí dělá pokroky. Všechno jde dobře. A z
tohoto dobrého vzduchu, s tímto větrem v plachtách, se reorganizují a reformují
situace podle mylných kritérií.
Žádný triumf, nýbrž triumfalismus. Například žádostivost a rozpustilost jsou
formy zkaženosti, které pohodlně hnízdí v neblahém ovzduší toho, co de Lubac
nazývá „duchovní mondénnost“, což není nic jiného než triumf důvěřující
triumfalismu lidských schopností, tedy pohanský humanismus
adaptovaný na křesťanský zdravý rozum.
Duchovně zkorumpovaný člověk tím, že do své osobnosti
integroval stabilní situace existenciální degenerace, podněcuje
optimismus až k opojení svou vlastní existencí v jakési
eschatologické anticipaci, kterou je triumfalismus.
Zkažený člověk nemá naději. Hříšník očekává odpuštění…
Zkažený člověk nikoli, protože svůj hřích nevnímá, triumfoval.
Křesťanská naděje se stala imanentní ve virtuální budoucnosti
dosažených triumfů, jejich imanentních anticipací.
A právě tento triumfalismus rodící se z pocitu, že jsem mírou jakéhokoli
posuzování, mi dovoluje snižovat druhé na vlastní triumfální míru. Jinými slovy:
zkažené prostředí, zkažený člověk, neumožňuje svobodě, aby se rozvinula.
Zkorumpovaný člověk nezná bratrství nebo přátelství, nýbrž pouze komplicitu. Pro
něho neplatí příkaz lásky k nepřátelům nebo ona distinkce, jež je základem
starozákonního přikázání: přítel nebo nepřítel. Když například zkorumpovaný
člověk uplatňuje moc, vždycky do své zkaženosti vtahuje druhé, snižuje je na svoji
míru a činí z nich komplice volby svého stylu. Toto všechno nastává v prostředí,
jež se samo sebou vnucuje svým triumfálním stylem. Je to triumfalistické
prostředí typu panem et circenses (chléb a hry), kde zdánlivě funguje zdravý
Bartolomějské listy 7/2013
stránka 15
rozum při posuzování věcí a smysl pro průchodnost, nabízejí-li se různé možnosti.
Protože zkaženost implikuje tuto existenci míry, je proselytní. Hřích a pokušení
jsou nakažlivé, zkaženost je proselytní.
Proselytní dimenze zkaženosti se projevuje aktivismem a sklonem
přemlouvat. Mohla by být součásti válečného plánu Lucifera jakožto vůdce,
kterého svatý Ignác prezentuje v Duchovních cvičeních. Nejedná se o povolání za
účelem páchání hříchů, nýbrž o verbování do stavu hříchu, do stavu zkaženosti:
„...sítěmi a řetězy... nejdříve svádět touhou po bohatství, aby snadněji došli k
marnivé světské cti (rozuměj triumfalismus) a potom k vyzrálé pýše...“ Jde o plán
vytvoření dostatečně silného stavu, aby mohl odolat nynějšímu (první dvojice) a
každému (druhá dvojice) pozvání milosti.
Pohled do Ježíšovy doby
V Novém zákoně se objevují zkažení lidé, u nichž je přilnutí ke stavu hříchu
zřejmé na první pohled. Je to případ Heroda Velikého a Herodiady. U jiných je
zkaženost maskována sociálně přijatelným chováním, jako v případě Heroda
(syna), který „si rád poslechnul Jana“ a jako fasádu, chránící jeho zkaženost, volí
pochybování; nebo Pilát, který dělá, jakoby se jej problém netýkal, a proto si myje
ruce, přestože je odhodlán bránit zónu svého zkorumpovaného přilnutí k moci za
jakoukoli cenu.
V Ježíšově době existují také skupiny duchovně zkorumpovaných lidí.
Farizeové, saduceové, eséni a zelóti. Pohled na ony skupiny nám pomůže
nahlédnout stav zkaženosti ve vztahu k Ježíšovu poselství spásy a Jeho osobě.
Existují dva aspekty společné všem čtyřem skupinám. Za prvé všichni vypracovali
nauku, která ospravedlňuje nebo zakrývá jejich zkaženost. Za druhé tyto skupiny
zachovávaly maximální odstup od hříšníků a lidu, pokud nebyly přímo jejich
nepřáteli. Nejenom, že se považovaly za čisté, ale tuto svoji čistotu proklamovaly.
Farizeové dovedli nauku o naplnění zákona až do podoby jakéhosi
zahořklého nominalismu, který je vedl k pohrdání hříšníky nebo těmi, kteří
považovali Zákon za nesnesitelný. Saduceové vidí v hříšnících a v lidu zbabělce,
kteří nedovedou v různých životních situacích jednat s mocenskými kruhy a právě
do nauky o vyjednávání vkládají svoji vnitřní zkaženost, která neponechává
prostor transcendentní naději. Zelóti se snaží o politické řešení tady a teď. Taková
je jejich nauka, za níž se skrývá notná dávka sociální zášti a nedostatek
teologického smyslu pro čas. Teologie exilu jejich lidu podle nich neplatí. A
hříšníci, lid jim slouží jako užiteční hlupáci, které přemlouvají, aby je ideologicky
zpracovali pro ozbrojený boj. Na první pohled je opravdu nesnadné rozpoznat,
jaká zkaženost se vyskytuje u esénů. Jsou to lidé dobré vůle, kteří touží po
usebranosti a o spásu vyvolené skupiny v mnišské komunitě. Právě v tom vězí
jejich zkaženost. Byli pokoušeni pod zdáním dobra a dovolili tomuto pokušení, aby
se zkonsolidovalo na věroučný prvek jejich životů. Podle nich jsou hříšníci a lid
vzdáleni takovémuto plánu, nejsou vhodní pro rozšíření řad této skupiny. Ježíšova
odpověď Janu Křtiteli je určena zejména jim: „Jděte a oznamte Janovi, co jste
viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší,
mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst“ (Lk 7,22).
Bartolomějské listy 7/2013
stránka 16
Ježíš vystupuje před těmito čtyřmi skupinami, těmito zkaženými věroučnými
proudy s přísliby vykoupení danými Izraelskému lidu. Dovolává se odkazu svého
lidu stejně jako ve chvíli svého pokušení na poušti. Znovu vykládá Písma, protože
obsahují svědectví jeho stylu, narozdíl od alternativních stylů, které jsou
předkládány těmito čtyřmi elitami.
Pokračování příště.
Z italského Guarire dalla corruzione, EMI, Bologna 2013; přeložil Milan Glaser
Světové setkání mládeže v Riu (SDM) 16.-28.7.2013
Ježíš je náš král aneb svědectví ze SDM 2013
Jako bojový pokřik nepřeberného množství poutníků, mezi nimiž se míhaly
pestrobarevné vlajky států včetně České republiky, zněla slova vyznání: „Jesus é
nosso rei – Ježíš je náš král!“ Oba silniční tunely, kterými jsme v sobotu 27.
července procházeli na místo konání vigilie se Svatým otcem, zesilovaly toto
rytmické skandování tak, že se jejich stěny téměř chvěly. To mladí katolíci dávali
v Riu nezvykle nadšeně najevo, komu patří v jejich životě vůdčí postavení. V tu
chvíli jsem ještě netušil, že pravdivost
Závěrečná mše s papežem
tohoto počínání prověříme brzy na
na pláži v Riu 28.7.2013
vlastní kůži.
Foto: P.Tomáš Klíč
Kvůli dlouhému čekání na balíček
s jídlem se naše skupinka kamarádů
dostala na Copacabanu jen pár minut
před plánovaným začátkem vigilie.
Problém byl v tom, že několik kilometrů
dlouhá pláž, po které už nějakou dobu
projížděl papamobil s Františkem, byla i
s přilehlou ulicí Avenida Atlântica
obsazená třemi miliony lidí a my se
nějak potřebovali dostat mezi ně. Při
prvním pokusu o vstup na pláž jsme uvázli v davu zcela mimo dosah přenášeného
obrazu. Rozhodli jsme se proto k logickému ústupu. Teprve v místě, kde končící
pláž uzavíraly mořské vlny dorážející až k silnici, se dalo poměrně snadno vstoupit
na písek. Před námi se rozevřelo ozářené prostranství poseté lidmi. Podél břehu
jsme postupovali zpět vstříc poslední velkoplošné obrazovce. Když jsme od ní byli
asi 100 metrů, narazili jsme na nepřekročitelné hranice v písku. Šťastní obyvatelé
vytyčených „domečků“ soustředili svou pozornost k dění na pódiu, kde právě
začínal program. Tehdy mě napadla spásná myšlenka: „Vejdi k někomu dovnitř a
požádej tam rychle o azyl.“ Odvážil jsem se tedy oslovit dočasné majitele
nejbližšího z ohraničených polí. Byli to Brazilci. Jakmile pochopili naši prosbu o
přijetí motivovanou touhou po smysluplném prožití vigilie, poradili se mezi sebou
a vyslovili sice opatrný, ale přece jen ochotný souhlas. Tak se stalo, že jsme mohli
po celodenní štrapáci konečně složit na zem své batohy a hlavně se zaposlouchat
do svědectví na pódiu i do burcujícího kázání Svatého otce. Překlad jsme si v naší
skupině navzájem tlumočili z anglické verze chytané do sluchátek na mobilu.
Hřejivé vědomí lásky, kterou nám prokázali vedle sedící brazilští poutníci,
umocnilo naši radost z toho, že jsme součástí Církve. I když se všichni nemůžeme
Bartolomějské listy 7/2013
stránka 17
znát jménem, patříme pevně k sobě jako celosvětová duchovní rodina. Skrze činy
dokazující vzájemnou lásku voláme do světa nejzřetelněji, že Ježíš je skutečně náš
král.
Pak jsme poklekli do písku k tiché adoraci živého Ježíše v Nejsvětější
svátosti. V tom kde se vzal, tu se vzal, prodíral se mezi našimi „sektory“ nějaký
pouliční prodavač nápojů a začal bez váhání vyvolávat své zboží. Byla to v té
posvátné chvíli jistě velmi rušivá, ale nikoli bezvýznamná připomínka složitých
poměrů konkrétního světa, v němž jsme povoláni žít s Kristem, doufat a milovat.
Podle slov Svatého otce – pronesených v jedné z chudinských čtvrtí Ria – může
k vymýcení sociální nespravedlnosti přispět jedině vědomě pěstovaná „kultura
solidarity. Utváříme ji tehdy, spatřujeme-li v druhém nikoliv konkurenta nebo
číslo, nýbrž bratra.“ Upřímná ochota nechat se vyrušit z vlastního klidu
nepohodlnou přítomností bratra nebo sestry v nouzi bude vždy předcházet
jakékoli účinné evangelizaci. A právě k ní nás při své brazilské cestě neúnavně
povzbuzoval Kristův služebník František: „Bylo krásné účastnit se Světového dne
mládeže, žít víru společně s dalšími mladými ze čtyř světových stran, ale nyní
musíš jít a předat tuto zkušenost druhým. Ježíš tě dnes volá, aby ses stal
učedníkem na misiích!“
P. Tomáš Klíč, vděčný poutník ze Senice na Hané
Zveme vás na povídání o Riu s P.Tomášem Klíčem – v sobotu 21.9.2013
v 17:45 hod. v kostele Povýšení sv. Kříže
v Prostějově (17:45-19:00 hod.). Pořádá Řk farnost
Povýšení sv. Kříže v Prostějově a charitativní nezisková
organizace Charitas Christi urget nos.
Fakta o SDM 2013 v Rio de Janiero v Brazílii
 Datum – 16.-22.červenec 2013 předprogram v brazilských diecézích
- 23.–28.červenec 2013 Světové dny mládeže v Rio de Janieru
 Účastníci - z České republiky na toto setkání jelo 150 mladých lidí, z toho
33 z olomoucké arcidiecéze
 Logo - Na základě úryvku z evangelia svatého Matouše je patrná potřeba
přímo odkázat na obraz Ježíše a
význam učedníka. V tomto příběhu se
Ježíš setkal se svými učedníky na hoře
po svém zmrtvýchvstání. Jako symbol
města Rio de Janeiro se Kristus
Vykupitel nachází také na hoře. Tato
pamětihodnost je známa v celém světě.
Tématem je citát samotného Pána
Ježíše, a proto jeho obraz zaujímá
přední místo uprostřed symbolu. Prvky symbolu tvoří obraz srdce, které se
stalo středem víry národů. Také Brazílie bude středem mládeže při Světovém
setkání. Ukazuje také vnitřního člověka, z této kompozice je patrný odkaz na
učedníky, kteří Ježíše nesou ve svém srdci. Paže Krista Vykupitele prochází
celým obrazem srdce a symbolizují přívětivé Boží objetí všech národů a
mladých, kteří budou v Brazílii. Představuje naše přijetí ze strany lidu
Bartolomějské listy 7/2013
stránka 18
velkodušného a pohostinného srdce. Horní část (zeleně) byla inspirována
Cukrovou homolí (Pão de Açúcar – dvě hory v Riu tvořící siluetu města,
pozn. překl.), všeobecně známém symbolu města Rio de Janeiro, a kříž v ní
poukazuje na význam brazilského území známém jako Země Svatého Kříže.
Tvary, které lemují hranici obrazu srdce, jsou modré barvy a omývají zelené
a žluté pobřeží, které připomíná barvy brazilské národní vlajky.
 Více se dozvíte na: https://rio2013.signaly.cz/
Listárna – dopis od Jany Markové
Milí Vrahovičtí farníci i ostatní čtenáři,
pokud jste byli svědky mého odchodu z Vrahovic a pozorně jste poslouchali, jak
probíhá formace u sester salesiánek, nebo jste četli některý z mých dopisů, čekáte,
že tento dopis je poslán z prosluněné Itálie a právě se rozpomínám na češtinu,
kterou teď vůbec nepotřebuji ... Omyl. Boží cesty nejsou vždy takové, jak je člověk
plánuje, ale rozhodně jsou ty nejlepší.
Začátkem října ze mě bude postulantka. Poznat to lze pouze z větší medailky,
kterou budu nosit namísto aspirantské . Postulát pro naši republiku probíhá
v Turíně, ve městě, kde působil Don Bosko. Tento
Jana na bruslení
rok jsou v postulátu Italky (kolem deseti – nevím
přesně) a další čtyři cizinky – Maďarka, Češka,
Běloruska a Ukrajinka. Ostatní státy mají postulát
svůj (např. Slovenky) a holky se sjedou do Říma a
Castel Gandolfa až na dvouletý noviciát. Ale já
zůstávám v České republice, což je první výjimka za
20 let formace, jsem jediná postulantka v ČR .
Jak se to tak stalo? Čím jsem si to zasloužila?
V lednu mi byl zjištěn nádor na hypofýze
(nezhoubný). Mohu dosvědčit, že i to měl Pán ve
svých rukou, protože jsem se dostala k doktorce,
která nemoc rychle rozpoznala. To je také velký
dar, někteří roky čekají na to, až se dozví, co jim je… Na Velikonoce jsem byla na
operaci, v Praze, v opravdu dobré nemocnici. Vše proběhlo v pořádku a já dál žiji
s větší vděčností za dar života, zdraví… Neřekla bych, že jsem si toho dříve
nevážila, ale v nemocnici člověk pozná, co je to nemít žádné soukromí, co to je
opravdu věřit doktorům i Pánu Bohu. Díky operaci mi hypofýza stále nefunguje a
to, co má produkovat, musím dodávat práškama. A proto zůstávám ještě rok
v České republice, abych mohla chodit na kontroly, měla doktory blíž apod.
Takže můj postulát je odlišný od toho, který se koná v Turíně. Co se tam děje,
nevím, mám pouze nějaké zprávy od Moniky, jediné Češky, která do Itálie odjela.
Naše třetí kamarádka aspirantka (loni jsme byly tři aspirantky) odešla k sestrám
trapistkám do Poličan, cítila, že ji Pán volá ke kontemplativnímu životu. Můj
postulát se bude odehrávat v Praze-Karlíně, budu tedy zde začínat třetí rok.
Komunita se nám trochu zmenší (10 sester a já), ale stejně budeme největší (ze
šesti komunit salesiánek v ČR). Na nějakou část úvazku budu pracovat na Domově
Bartolomějské listy 7/2013
stránka 19
mládeže (intr), kde dělám vychovatelku a vedu nějaké kroužky. Na nějakou část
úvazku budu pracovat ve škole (Dvouletá katolická střední škola), kde budu učit
náboženství a asistovat při tělocviku. Práce je zde náročná, holky jsou sociálně
zanedbané, mají těžkou minulost, některé jsou fyzicky i psychicky znevýhodněné,
na okraji společnosti – víru jim nenutíme, ale chceme jim svým přístupem k nim a
vztahem ukázat, že je má někdo rád, že jejich život je důležitý, a to nejen pro nás,
ale hlavně pro Pána Boha. Dále budu chodit do Kobylis a pracovat s holčičkama na
prvním stupni (spolčo) a jezdit s nimi o
prázdninách na tábory, což mě strašně
baví. No a také budu muset víc studovat
(rozhodně italštinu a pak taky nějaké ty
teologické předměty – ale já doufám, že
budu jen oprašovat ). Vše ostatní se
uvidí…
Tak to jen abyste se nelekli, až mě tento
rok uvidíte občas zase zpívat ve schole, což
mi tady hodně chybí… S farnostmi je to
tady složité, každý si vybírá podle chuti,
času, faráře, dodnes nemám farnost, kde se
cítím „doma“. Můžu aspoň na vás
vzpomínat a šířit slávu Vrahovic a Moravy
(což je prý stále slyšet: Pán na koupališti, kde jsme s táborem, se ptá vedoucí: „A
odkud vy jste?“ „Z Prahy…“ „Ano, a tam ta paní vedoucí taky?“ – ukazuje na mě.
„No, tak ta teda ne“, směje se vedoucí). A tak se děti učí, co jsou to „kozenky“,
„pséčci“ a kolik že to
chtějí „šufánků“, a když jim čtu
Ministrantský
tábor
na
pohádku, ve které
jsou „kravky“, zjistíme, že jde
Staré Vodě 4.-10.8.2013
vlastně o kavky .
Foto: Petr Matula
Mějte se moc pěkně, přeji
Boží požehnání a vedení přes celý
školní rok. Chtěla jsem přijet na hody
a farní odpoledne, což je krásná
příležitost, jak si popovídat, ale
bohužel
se
hody
vždy
kryjí
s komunitním výletem, který se koná
jednou za rok na konci prázdnin…
Tak to musíme urobit přes papír .
Ať vám Pán žehná!
Jana Marková
Bartolomějské listy 2013 – Ročník 4
Číslo 7/2013 vyšlo 8. 9. 2013 v nákladu 150 kusů. Vydává: ŘK farnost sv. Bartoloměje;
Majakovského 130/3, 798 11 Prostějov-Vrahovice.
Farnost zahrnuje městskou část Prostějov-Vrahovice a obec Držovice.
Příští číslo vyjde 6. 10. 2013. Uzávěrka je v neděli 29. 9. 2013.
Korektura – Jana Hrušková / Tisk – Josef Záboj / Sazba – Petr Matula
Příspěvky můžete předat P. Petru Matulovi SDB (tel.: 731 600 061); dát do sakristie nebo poslat
e-mailem ([email protected] nebo [email protected]).
Měsíčník je zdarma. Náklady na jedno číslo jsou 5 Kč.
Více informací na: www.prostejov.sdb.cz
Bartolomějské listy 7/2013
stránka 20