UHLAVA_Regionalni pruvodci a a

REGIONÁLNÍ PRŮVODCI A ANIMÁTOŘI
nová šance pro cestovní ruch v Pošumaví
REGIONÁLNÍ
PRŮVODCI A ANIMÁTOŘI
nová šance pro cestovní ruch v Pošumaví
Kolektiv autorů:
Ing. Šárka Tittelbachová
Ing. Eva Zbořilová
Mgr. Pavel Koura
Bc. Markéta Janotová
Simona Fink
Ing. Ivo Šašek, CSc.
Ivana Plecitá Svobodová
Mgr. Vilém Wolf
Mgr. Luboš Smolík
Klatovy 2011
3
1. Základní vymezení turismu
Turismus jako socio-ekonomický jev je definován z hlediska poptávky, nabídky
a pro účely statistického sledování. V roce 2008 byly dosud používané definice revidovány a jsou obsaženy v dokumentu Mezinárodní doporučení pro statistiku turismu (IRTS – International Recommendations for Tourism Statistics 2008).
1.1 Typologie turismu
V odborné české literatuře se při členění turismu setkáváme s pojmy: druh
a forma turismu. Protože různí autoři používají nejednotná kritéria pro členění turismu, bude v následujícím textu použit termín „typ“ turismu, který oba výše jmenované přístupy sjednocuje.
Níže uvedená typologie není vyčerpávající, mnohdy se různé typy překrývají
a doplňují. Uvedená typologie je základem pro statistické sledování a potřeby marketingu v oblasti turismu.
1. dle převažující motivace účasti na turismu
a) rekreační – je spojena s obnovou duševních a fyzických sil člověka, převládá
ve výjezdovém turismu ČR; určitým specifickým typem rekreačního turismu
je i chataření a chalupaření
b) kulturně – poznávací – cílem je zejména poznávání historie, kultury, tradic
a zvyků vlastního i jiných národů; má významnou výchovně-vzdělávací funkci,
přispívá k rozšíření kulturně-společenského rozhledu obyvatelstva; zahrnuje
i návštěvu tzv. kulturní krajiny (parky, zahrady); převládá v příjezdovém turismu do ČR
c) s náboženskou orientací
d) se vzdělávacími motivy – hlavním motivem je cestování s cílem dalšího vzdělávání – něco se naučit či poznat; např. pobyty s výukou jazyků, různých sportovních disciplín, jógy, jízdy na koních nebo zájezdy do významných
historických, archeologických, kulturních či vědeckých míst s odborným programem a odborným vedením
e) se společenskými motivy – základním motivem je komunikace mezi lidmi;
např. návštěvy přátel, příbuzných a známých, návštěvy různých společenských
akcí a událostí; bývá sem zařazován i klubový turismus (byznys kluby, dámské
kluby, kluby sportovců, golfové kluby …)
f) zdravotně orientovaný – je zaměřen především na zdravotní prevenci, rehabilitaci, rekonvalescenci i léčení následků nemocí převážně v rámci pobytu v lázních či jiných střediscích turismu s příznivým zdravotním prostředím; novým
silně rostoucím segmentem je medical tourism orientovaný na lékařské zákroky
a následnou péči.
g) sportovně orientovaný – řadíme sem pobyty se sportovní náplní; v praxi nabývá konkrétních forem dle druhů sportu např. horská či vysokohorská turistika, cykloturistika, vodní a pěší turistika; speciální forma – lovecký turismus
(vysoce výnosná forma); v praxi sem bývá řazena i tzv. sportovní diváctví – čili
pasivní účast na různých sportovních akcích mimo bydliště
3
h) orientovaný na poznání přírodního prostředí – je zaměřený na poznání
přírody a života v ní (fauny a flóry); zahrnuje např. návštěvu přírodních rezervací, národních parků, chráněných krajinných oblastní, výjimečných nebo velkolepých přírodních míst a atraktivit; často jsou cesty zaměřeny i na pozorování
panenské přírody (pralesy, safari, pouště, arktické oblasti); specifickým typem
je ekoturismus, jehož účastníci se vyznačují tím, že jsou vedeni k takovému
chování, které hodnoty přírodního prostředí nenarušují (respektování přírody)
i) s dobrodružnými motivy – aktivity spojené s nebezpečím nebo otestováním
fyzických i morálních vlastností v boji s přírodou; např. lovecké výpravy, pronásledování divoké zvěře, extrémní sporty, sjezdy divokých řek, výpravy do ledových oblastí
j) s profesními motivy – probíhá převážně v pracovním čase účastníků, i přestože obsahuje prvky turismu realizovaného ve volném čase
● obchodní – profesně zaměřené služební cesty
● kongresový – odborná setkání a výměna informací
● exhibition/event
● incentivní (stimulační nebo motivační turismus) – je využíván zaměstnavatelem jako stimul k pracovnímu výkonu nebo jako odměna za dosažené výkony; náklady spojené s účastí zcela či převážně hradí zaměstnavatel; cílem
je zjistit, zda jsou zaměstnanci v organizaci na „správném místě“ (často bývají vystavováni fyzicky i psychicky náročným situacím, např. život na hradě,
bojové hry, survival); často se jedná o něco jedinečného, něco, co není
možno jinde zažít
k) specificky orientovaný – nákupní, politický (diplomaté, sjezdy), vojenský
(uváděno v zahraniční literatuře)
2. dle místa realizace
a) domácí – aktivity spojené s účastí občanů dané země na turismu v rámci jejího území
b) zahraniční – vždy dochází k překračování hranic
● výjezdový (outgoing, pasivní) – výjezdy občanů dané země do zahraničí
● příjezdový (incoming, aktivní) – příjezdy zahraničních návštěvníků do dané
země
● tranzitní – průjezd zahraničních účastníků turismu přes území určitého státu
s tím, že vlastní cíl účasti na turismu je realizován na území dalšího státu
(patří do příjezdového turismu)
UNWTO (United Nations World Tourism Organization) uvádí dále:
● vnitrostátní – zahrnuje veškerý turismus na území určitého státu
● národní – zahrnuje turismus obyvatelstva určitého státu
c) mezinárodní – veškerý turismus mezi jednotlivými státy
d) světový – zahrnuje veškerý turismus na světě, při kterém dochází k překračování hranic (souhrn aktivního a pasivního )
e) turismus světa – zahrnuje veškerý turismus, který je na světě realizován
(souhrn domácího i zahraničního turismu všech států světa)
4
3. dle vztahu k platební bilanci státu
- vztahuje se pouze k zahraničnímu turismu, který je z tohoto hlediska členěn na:
a) zahraniční aktivní – pobyt zahraničních návštěvníků v určité zemi je spojen
se spotřebou zboží a služeb hrazenou z devizových prostředků návštěvníků
(tzn. příliv deviz do platební bilance státu); obdobný vliv na platební bilanci
státu jako export zboží – tzv. neviditelný export
b) zahraniční pasivní – je opakem k zahraničnímu aktivnímu turismu – tzv. neviditelný import
4. dle délky pobytu
a) krátkodobý – zpravidla do 3 přenocování
b) dlouhodobý – zahrnuje více jak 3 přenocování, nikoliv však více než 6 měsíců
v domácím turismu a než 1 rok v zahraničním turismu
5. dle způsobu zabezpečení cesty a pobytu
a) organizovaný – cestu i pobyt zajišťují zpravidla cestovní kanceláře
b) neorganizovaný – veškeré služby si zajišťuje účastník sám
6. dle počtu účastníků
a) individuální – účastník cestuje sám nebo nejvýše s rodinou
b) skupinový – hromadně pro zájmové či jinak vytvořené kolektivy
7. dle způsobu financování
a) komerční – veškeré náklady si účastník plně hraní sám
b) sociální – část nákladů spojených s účastní na turismu je hrazeno za přispění
nějaké organizace či instituce; v ČR má tento charakter např. podniková
rekreace, dětské tábory, některé lázeňské pobyty, incentivní pobyty
8. dle věku účastníků
a) dětí – organizované pobyty či cesty dětí do 15 let bez rodičů; sportovně či jinak
zaměřené dětské tábory, škola v přírodě, …
b) mládeže – pobyty a cesty mladých lidí (15 – 24 let) bez rodičů a bez vlastní
rodiny
c) seniorů – v dnešní době velice lukrativní; mohou se účastnit turismu i mimo
sezónu
d) rodin s dětmi
e) ve věkové skupině 40 – 50 let – skupina účastníků turismu, jež je stále
v produktivním věku (ekonomicky aktivní), může se tedy aktivně věnovat cestování, přičemž již není omezována svými dětmi; velice lukrativní skupina
9. dle převažujícího prostředí pobytu
a) městský – krátkodobější charakter; návštěvy turisticky zajímavých měst,
jejich památek a jejich dalších atraktivit
5
b) venkovský – v příznivém životním prostředí venkova; specifická forma – agroturistika (= pobyt na farmách, statcích nebo jiných zemědělských usedlostech,
obvykle spojený s aktivní účastní na životě v nich)
c) lázeňský – převážně dlouhodobější pobyty
d) ve střediscích turismu – horská a přímořská střediska (resorty)
10. další užívaná kritéria v typologii turismu
● dle ročního období
● dle způsobu ubytování
● dle použitého dopravního prostředku
● a další
1.2 Trh turismu
Trh je tvořen nabídkou a poptávkou. Jejich vzájemným působením je formována
cena. Při charakterizování trhu turismu vycházíme z obecných charakteristik trhu
a zároveň musíme vzít v úvahu řadu specifik pro turismus vyplývajících z množství a charakteru tržních subjektů a objektů a dalších specifických faktorů (politické
a bezpečnostní, subjektivita vnímání a hodnocení, časové a místní oddělení prodeje od spotřeby atd.)
1.2.1 Poptávka v turismu
Východiskem pro formování poptávky jsou potřeby účastníka turismu podložené
koupěschopností čili ochotou vynaložit finanční prostředky na získání konkrétního
zboží a služeb v oblasti turismu. Potřeba je součástí motivačního procesu, kdy platí
hierarchie potřeb od fyziologických až po potřebu seberealizace (viz Maslowova
hierarchie potřeb) a také to, že potřeby mohou být uspokojovány různým způsobem.
V oblasti turismu existují v zásadě čtyři okruhy potřeb/motivů:
regenerace fyzických a psychických sil
poznání v širším slova smyslu
sociální kontakty/vazby
profesní motivy
Poptávku v turismu ovlivňuje řada ekonomických a mimoekonomických faktorů:
kulturní
sociální (vzorce chování jednotlivých sociálních skupin – referenční skupiny)
individuální a osobnostní (životní styl, životní hodnoty, zkušenosti, vnímání)
1.2.2 Nabídka v turismu
Předmětem nabídky v turismu jsou objekty představující souhrn atraktivit, služeb, hmotných statků a specifických efektů, které jsou k dispozici v určitém čase
a místě k uspokojení potřeb účastníků turismu.
6
Atraktivity:
Jsou základem nabídky a uspokojují primární potřeby účastníků turismu. Zároveň jsou tím, co je hlavním důvodem pro návštěvu destinace. Atraktivity se dělí
do následujících skupin:
přírodní
kulturně-historické
organizované
společenské
Druhou součástí nabídky označovanou jako sekundární je infrastruktura (vybavenost) destinace, kde rozlišujeme suprastrukturu (nejdůležitější část je ubytování
a stravování) a infrastrukturu (dopravní, veřejná).
Nabídku ovlivňují zejména faktory:
produkt (charakter a dostupnost produktu, cena, propagace)
poptávající (disponibilní důchod, volný čas, zdravotní stav)
1.3 Produkt turismu
Produkt je to, co lze na trhu nabízet ke spotřebě a má schopnost uspokojit přání
nebo potřebu druhých lidí (zákazníků).
Produkt je hmotný a nehmotný. Zahrnuje fyzické předměty a služby, místa,
organizace, myšlenky, kulturní výtvory, atd.
Produkt turismu – souhrn veškeré nabídky soukromého a veřejného sektoru
- patří mezi kontrolovatelné faktory jako součást marketingového mixu. Produkt
turismu může dosahovat různé úrovně komplexnosti (obecně však vyšší, než je
tomu u většiny ostatních ekonomických odvětví), od poskytnutí či zprostředkování jednotlivé služby (např. dopravy) přes komplex služeb (zájezd) až po destinaci jako ucelenou nabídku atraktivit, služeb a potenciálních zážitků. Z pohledu
návštěvníka je produkt turismu kompletní zážitek od chvíle, kdy opustil
domov, do doby návratu (Výkladový slovník cestovního ruchu, MMR ČR 2002).
Z pohledu marketingu je to souhrn vlastností, včetně provedení, balení, jména,
značky, designu, výhod, jež nabízí, a dalších rysů. Nejde tedy jen o fyzické zboží.
Produkt představuje hodnotu pro zákazníka. V turismu tuto hodnotu představují
zážitky, které dostane zákazník prostřednictvím komplexu služeb. Jde o realizaci
potřeby relaxace, vzdělání, naplnění volného času, vytržení ze všednodenních stereotypů, změny životního stylu, zdravotní atd.
Produkt je jádrem marketingu a hlavní složkou marketingového mixu. Úroveň
produktu/ů ukazuje míru a schopnost konkurenceschopnosti, odlišuje destinaci od
jiných destinací.
Ačkoliv je magnetem pro návštěvníky destinace daná atraktivita, produkt uplatitelný na trhu a jeho konkurenceschopnost je dána nabídkou a kvalitou služeb
potřebných k využívání atraktivity pro turismus. Produkt obecně, tedy i produkt
destinace tvoří jádro – atraktivita a obal – služby, jejich komplexnost a kvalita.
Části produktu
a) Jádro produktu – to, proč produkt kupujeme. Představuje základní užitek
(naplnění potřeb), který produkt přináší z pohledu zákazníka (relaxace, pohyb,
7
zábava, adrenalin, poznání autentického života obyvatel, kulturně-historické
hodnoty).
Příklady:
Hotel – klid, soukromí, relaxace, příjemné prostředí, dobré jídlo, přiměřenou
vzdálenost od místa konání určité akce, možnost kulturního zážitku
Zájezd (i individuální návštěva) – kulturní, sportovní událost, poznání, dobré
ubytování, stravování, doprava, služby průvodců, delegátů
Produkt destinace – naplňuje vizi destinace, hlavní strategický cíl: např. pohoda
a klid, kulturní zážitky, gastronomie (vinařské oblasti), přijďte pobejt, hrajte si-relaxujte-poznávejte, atd.
b) Hmotný produkt – konkrétní nabídky s daným termínem, místem, cenou
c) Rozšířený produkt – přidaná hodnota k formálnímu produktu (slevy na poskytované služby, přidaná aktivita – zapůjčení kol nebo sportovního zařízení
zdarma, výuka tance, sportovních aktivit, atd., informace – dosažitelnost,
aktuálnost, vyřizování stížností, otevírací doby, počasí)
Základem jakékoliv snahy rozvíjet turistický ruch v destinaci je vytvoření klíčového produktu, který jasně odráží hlavní atraktivitu destinace a je konkurenceschopný. Nabízí něco, co v konkurenčních destinacích není. Konkurenceschopný
produkt je tvořen řetězcem služeb, které umožní klientům hladký průběh nákupu
a realizace vybraného produktu(zážitku) uspokojujícího jeho potřeby a v optimálním případě takového zážitku, který je důvodem k opakované návštěvě a pozitivním referencím. Je nutné si uvědomit, že PRODUKTEM TURISMU JE ZÁŽITEK,
který začíná doma při volbě způsobu trávení volného času přes návštěvu destinace
až po návrat domů.
1.4 Destinace turismu
Základnou turismu je území, které disponuje základními podmínkami pro jeho
rozvoj – přírodními, kulturními, infrastrukturou turismu, systémem služeb pro turismus. Území vhodné pro turismus je označované jako turistický region či destinace. Destinace znamená cílové místo, které může označovat turistickou lokalitu,
region, stát, skupinu zemí a dokonce kontinent. Na atraktivity v cílovém místě se
nabalují služby jako je ubytování, stravování, doprava, průvodcovské služby atd.,
které společně vytvářejí produkt destinace. Atraktivity mají často unikátní povahu
danou přírodním prostředím, kulturními památkami nebo se jedná o aktivity,
jakými jsou nejrůznější sportovní a kulturní akce.
Před stanovením klíčového/klíčových a vedlejších produktů je nutné zformovat
základ pro řízení destinace. Jako klíčový princip (nástroj) řízení turismu v regionech (destinacích) lze jednoznačně označit fungující partnerství soukromého, veřejnoprávního a neziskového sektoru s občany regionu.
V destinaci je velmi důležitá spolupráce všech zainteresovaných právnických i fyzických osob s místní veřejnou správou. Ta reprezentuje v obci či regionu celou komunitu a musí tudíž usilovat o trvalé hledání a řešení společných problémů,
dosažení společných cílů. Partnerství sdružuje a znásobuje energii a vkládané prostředky zúčastněných subjektů (místních obyvatel, správy, podnikatelů, neziskových organizací atd.), na něm je závislá kvalita výsledného produktu. Je to vlastně
systém práce, který přináší velké možnosti a nutí nás preventivně čelit potenciálním problémům. Z pohledu návštěvníků jsou služby turismu poskytované podnikatelskými subjekty i subjekty veřejné správy komplementární a navzájem
8
se do jisté míry podmiňující. V případě, že v této síti některá služba funguje špatně
nebo nefunguje vůbec, pak to má pochopitelně dopady na další provozovatele služeb cestovního ruchu a v konečném důsledku na rozvoj turismu v celé destinaci.
Dlouhodobě eliminovat tato negativa může jedině kvalitní systém řízení turismu
na všech rozhodovacích úrovních, který v sobě obsahuje vnitřní provázanost, jasně
vymezené kompetence a odpovědnosti na jednotlivých úrovních územně - správních celků a vycházející z legislativních norem.
Jednotlivé subjekty si pak v rámci platformy partnerství nekonkurují, ale spoluvytvářejí ucelenou nabídku svého regionu, která je dobře uplatnitelná na trhu cestovního ruchu. Při účinné kooperaci vznikají synergické efekty, dochází
k efektivnějšímu využívání prostředků, implementaci inovací, zavádění nových
metod řízení a tím lze lépe čelit narůstající konkurenci i dopadům na životní prostředí.
Základní vymezení destinace pro její řízení
Obecně lze jmenovat šest základních komponentů:
přitažlivost – primární nabídka turismu (přírodní, kulturně-historický potenciál),
která množstvím, kvalitou a atraktivitou vyvolává návštěvnost
přístupnost služeb – všeobecná infrastruktura - přístup do regionu, pohyb mezi
jednotlivými aktivitami v destinaci, služby využívané turisty i místními obyvateli
(existence komunikací, zdravotnictví, pošt, bank apod.)
komfort/kvalita – infrastruktura umožňující pobyt v regionu a využití atraktivit
regionu (zařízení sloužící pro ubytování, stravování, sport kulturu ad.) a úroveň
poskytovaných služeb
produkty – nabídky destinací umožňující efektivní využití času návštěvníků destinace, usnadňující jejich orientaci v nabídce destinace (průvodci, propagační materiály, prezentace, infocentra, incomingové agentury ad.)
aktivity – jednotlivé aktivity nabízené destinací
9
2. Statistika v turismu
Je to proces sběru, třídění, zpracování a interpretace dat za sledované období
v destinaci. Statistický monitoring lze dělit dle používaných metod (dotazování
účastníků turismu, poskytovatelů a zprostředkovatelů služeb a další), dle typu
turismu (aktivní, pasivní,…) nebo dle předmětu sledování (monitoring nabídky,
poptávky- spotřeby, socio-ekonomických efektů – satelitní účet). V ČR jsou hlavním problém statistického monitoringu nesouvislé časové řady sledovaných ukazatelů (častá změna metodiky sledování) a tím zhoršená možnost využití dat
k analýzám a jako podkladu pro hodnocení strategických cílů a opatření. Další
problémem je absence a nedostatečné sledování turismu na regionální a lokální
úrovni prohloubené ještě nedostatečnými či chybně uváděnými údaji ze strany
dotazovaných subjektů a s tím související nízká věrohodnost dat.
Jedním z nejdůležitějších předpokladů koordinace a řízení v tomto oboru je kvalitní systém statistických ukazatelů v odvětví turismu. Úlohou statistiky turismu
je poskytovat informace o objemu, vývoji a struktuře turismu v rámci určitých časových a prostorových hledisek.
10
3. Marketingový management destinace
– nový způsob prodeje
Pokud chce být destinace úspěšná a využít potenciál turismu pro rozvoj území,
jeho zhodnocení ve prospěch rezidentů a udržitelný rozvoj musí synergicky rozvíjet šest základních prvků: systém klíčových produktů (konkurenčních
výhod), distribuční cesty a sítě, politiku značky, systém řízení kvality,
systém řízení znalostí, společnost destinačního managementu. Tyto zásady
platí pro mezinárodní, národní, regionální i lokální destinace. Samozřejmě,
že se liší formy konstrukce a realizace jednotlivých prvků dle záběru destinace.
Je však nutné si uvědomit, že byť zjednodušeně, ale přesto musí i malá destinace
(město) jednotlivé prvky konstruovat tak, aby byly funkční. Jinak dochází k tomu,
že se sice hovoří o turismu a jeho efektech (ekonomických, socio-kulturních,
environmentálních), ale ve skutečnosti se jedná o nesystematické propagování
kulturních či sportovních akcí a o statické informace o kulturně-historických památkách, existujících ubytovacích a stravovacích zařízeních, informačních centrech
a dalších. Veřejnoprávní subjekty často poskytují informace bez zjišťování kvality
nabízených služeb, a tak dochází spíše k „odrazování“ návštěvníků a také k zatěžování veřejných rozpočtů, ze kterých je propagace včetně činnosti odborů kultury,
cestovního ruchu a informačních center hrazena. Další problém je, že tento přístup
nemotivuje ani zaměstnance veřejnoprávních organizací a ani podnikatele k vytváření konkurenceschopných produktů destinace.
3.1 Produkty destinace
Produkty v zásadě dělíme na:
klíčové – produkt, který je založený na přirozených kulturně-historických a přírodních předpokladech; zdůrazňuje výjimečnost/výběr těchto předpokladů a kombinuje je s dodatečnými aktivitami založenými na infrastruktuře – ubytování,
stravování, sportovní a kulturní služby; jsou to produkty, které jsou koncipovány
dlouhodobě a jsou základem pro značku destinace.
vedlejší – produkty, které rozvíjejí klíčové produkty, mohou být sezónní, příležitostné.
Produkt destinace – se obvykle skládá z několika produktů místní nabídky a je
doplněn dopravními službami. Pouze takto celostní produkt má šanci obstát v konkurenci na trhu cestovního ruchu a být nosným při rozvoji cestovního ruchu v regionu (destinaci). Z definice je zřejmé, že celostní produkt zahrnuje dílčí produkty,
které vytvářejí subjekty cestovního ruchu v destinaci: ubytování a stravování (hotely a restaurace), atraktivity (stát, obec, podnikatelské i neziskové organizace),
doprava (dopravní společnosti, cestovní kanceláře), turistické informace a značení
(podnikatelské subjekty, neziskové organizace, veřejná správa).
Úspěšný prodej destinací spočívá v propojení marketingu destinace s rozhodovacím procesem turistů (návštěvníků). Marketing musí působit hned v počáteční
fázi představ, kdy může ovlivnit poptávku ze strany potenciálních turistů (návštěvníků). Pozice jednotlivých produktů se na trhu mění. U všech se projevuje působení životního cyklu, i když přesnou délku nelze předpovědět.
11
Provedení produktu
Zvolit vždy základní (výchozí) provedení produktu, vylepšené modifikace – varianty na základě znalostí cílových skupin: dodatečné služby, kulturní a sportovní
programy atd.
Design produktu
Umožňuje jeho odlišení od konkurenčních produktů. Je nutné dodržet jednotný
vizuální styl, grafické zpracování propagačních materiálů, informačních tabulí atd.
Tvorba produktů:
a) Příprava specifických produktů
a. Rešerše – historické souvislosti, významné osobnosti
b. Idea, příběh, návrh tras – časový harmonogram pro skupiny a pro jednotlivce
c. Praktické ověření tras – přesný popis trasy, otevírací doby objektů, ověření vhodnosti stravovacích a ubytovacích zařízení, infocentra, kontakty
d. foto pro web
e. Příprava textů pro web, brožury
f. Korektury a překlady do A a N
g. Oslovení vytypovaných subjektů – partnerů produktu, příprava smluv
o spolupráci – speciální ceny pro turisty
h. Příprava kompletních podkladů pro web a brožuru
i. Příprava sylabů
j. Trénink průvodců v terénu, předání sylabů
b) Zavádění produktů - fáze
Fáze zavádění produktu
V této fázi se musí zákazník dozvědět o novém produktu destinace. Probíhá propagační kampaň, která je časově i finančně náročná. Cílem je upozornit na destinaci a nový produkt. Pokud je destinace neznámá, je výhodné spojit kampaň
k zavedení produktu s kampaní značky destinace. Proto je nezbytné, aby komunikační strategie byl jednotná pro všechny zúčastněné subjekty a aby byla koordinována jedním subjektem – destinačním managementem (může to být i IC).
Kampaň musí být promyšlená především na základě znalostí a rozhodnutí, pro
které segmenty (budoucích návštěvníků) je určena. Kampaň se musí vázat na informace, které jsou dostatečné a aktuální a snadno dosažitelné (nejlépe web).
Komunikační kampaň musí být zacílena na specifické potřeby a přání vybraných
segmentů. Základem je oslovení, vzbuzení zájmu, volba správného stylu, jazyka.
Fáze růstu
Tuto fázi charakterizuje proniknutí na trh a získání dobrého jména. Stoupá
objem prodeje a zákazník musí být přesvědčován.
Fáze vyzrávání
Poptávka je nasycena, tzn. že návštěvníci alespoň jednou navštívili destinaci.
Roste konkurence a úspěšné produkty jsou napodobovány. Dochází ke zvýrazňo12
vání a připomínání značky a image a nasazení marketingových zbraní s cílem udržet tržní podíl.
Destinace musí brát v úvahu vnější vlivy, které působí na poptávku v turismu
a musí na ně reagovat neustálou obměnou produktu destinace. Produkt může být
vylepšován a ceny upravovány. Ve fázi vyzrávání bude nutná modifikace produktu
co do šířky i hloubky. Rozšíření produktu přináší nejvíce rizik, protože využívá nové
atraktivity. Některé změny pouze prohlubují existující produkt destinace. Vždy
se musí nejprve zjistit příčiny klesající poptávky, pak na tyto příčiny adekvátně
reagovat.
Fáze ústupu a nahrazení produktu
Aby destinace obstála ve velmi tvrdé konkurenci, je nutné využívat důsledně
principy marketingu turismu. Ze známých proměnných označovaných v marketingové literatuře „čtyři P“ (produkt, cena-price, místo-place, propagace-promotion) a pro turismus rozšířené o další „čtyři P“ (lidé-people, tvoření
paketů-packaging, programování-programming, spolupráce, partnerství-partnership) největší pozornost zasluhuje posledně jmenované partnerství.
Chování zákazníků je charakterizováno na jedné straně tzv. vlečňákovým způsobem, které se projevuje masovým napodobováním se jak z hlediska výběru míst
(destinací), tak z hlediska způsobů trávení dovolené (doprava, služby, programy)
pro cestovní ruch, na druhé straně pak bumerangovým způsobem, kdy jsou upřednostňovány netradiční formy turismu (venkovský, ekologický).
Rozvoj turismu s sebou přináší i negativní sociální a ekologické dopady (nemoci,
krádeže, ničení kulturního dědictví, ničení přírody a přírodních zdrojů atd.), jejichž
eliminace na co možná nejnižší míru ovlivňuje zcela zásadně úspěch destinace
na trhu turismu.
Kvalitní uspokojování potřeb účastníků turismu v destinaci závisí stejným dílem
na rozsahu a kvalitě nabídky služeb poskytovaných podnikatelskými subjekty jak
přímo z odvětví turismu, tak i z dalších navazujících odvětví, na kvalitě a struktuře regionální infrastruktury, kterou zabezpečují veřejnoprávní instituce a přátelskosti místních obyvatel. Vzájemná vyváženost uvedených faktorů je nezbytná
pro uplatnění destinace na trhu turismu.
3.2 Místo, distribuce, dostupnost – cesty a sítě
3.2.1 Místo
– kde se nachází atraktivity pro produkt ve spojení s poskytovanými službami.
Je třeba klienta informovat (mapa, orientační body) o dopravní dostupnosti (možnost parkování), jaké je orientační značení v místě, různá omezení (dopravní,
ochrana životního prostředí, schůdnost a sjízdnost cest, atd.)
3.2.2 Distribuce
- cesta, jak se dostane náš produkt na trh, která ovlivňuje použití ostatních marketingových nástrojů.
Každá destinace musí definovat vnější a vnitřní distribuční síť.
13
Vnější distribuční síť pro Štětsko: IC v blízkých destinacích turismu (Kokořínsko, Litoměřicko, Úštěcko) a rozšiřovat dle zjištění, odkud přijíždějí návštěvníci.
Dalšími subjekty pro distribuci je: Ústecký kraj a jeho marketingové aktivity,
školy v dosahu 50 km (základní, mateřské) dětská zařízení a dětské organizace,
Klub českých turistů, sportovní kluby, atd.
Mediální partneři: CzechTourism (portál Kudy z nudy), TIM, COT, ProfiTravel
atd.
Specifické distribuční sítě jsou uvedeny u konkrétních produktů.
Distribuční sítě je nutné dlouhodobě plánovat, zajistit dlouhodobými smlouvami
a pravidelnou komunikací.
Vnitřní distribuční síť: základ je destinační management, jehož činnost v počátku může nahradit IC. DM musí postupně budovat vnitřní distribuční síť se subjekty v destinaci (poskytovatelé služeb, vzdělávací zařízení, podnikatelské subjekty
mimo cestovní ruch (papírna, sportovní oddíly).
3.2.3 Dostupnost
– základní požadavek: informace co nejblíže k zákazníkovi a kvalita (aktuálnost)
informací.
3.2.4 Propagace
Před volbou nástrojů propagace je nutné definovat účel propagace (měřitelný),
možné nástroje k využití a finanční zdroje.
Při propagaci v turismu je nejúčinnější formou reklama „ústa-ucho“ od příbuzných a známých, učitelů ve škole, skupin stejného zaměření (studenti, pracovníci
jedné firmy). To ovšem znamená, že návštěvník (turista) musí být službami destinace a nabízeným produktem nadšen. Je doloženo, že jedna negativní dílčí zkušenost (chování recepčních, špatné stravování) musí být vyvážena až osmi
pozitivními zkušenostmi.
Formy propagace (propagační mix destinace)
Reklama – vlastní tištěné brožury, letáky, audiovizuální materiály; tištěná média,
televizní reklama, rozhlasová reklama, postery a billboardy, internet
Podpora prodeje – zvýhodněné kupony, soutěže a výhry, prémie, slevy
Public relations – vytváření a rozvíjení dobrých vztahů s veřejností
Osobní prodej – telefon, internet (informačně-rezervační systém), terénní prodej
Direkt marketing – pravidelné nabídky nových produktů, akcí a aktivit mailem.
Vnitřní reklama (merchandising) – vnitřní podpora prodeje: nápisy, plakáty, suvenýry.
3.2.5 Lidé
Pro výběr zaměstnanců je nutné definovat základní požadavky na vzdělání v oblasti turismu, managementu a ekonomiky.
14
3.2.6 Pakety
Pakety (v literatuře často uváděné jako balíčky) jsou souborem jednotlivých dílčích služeb, které vytváří jedinečný produkt. Jedinečnost spočívá v tom, že nabízená kombinace služeb přináší přidanou hodnotu pro klienta jak v užitku, tak
v ceně. V zásadě platí to, že paket nabízí komplex služeb, které si všechny nemůže
klient koupit jednotlivě a paket si sestavit sám a za cenu, která je nižší, než součet cen za jednotlivé služby.
3.2.7 Programování, společné projekty
Programování a společné projekty jsou základem úspěchu marketingu destinace. Programování znamená, že destinační management jako iniciátor rozvoje
turismu realizuje společné projekty, do kterých zapojuje subjekty z oblasti veřejné
správy, podnikatelského a neziskového sektoru. Je důležité zapojit do společných
projektů všechny rozhodující subjekty a zároveň s nimi dohodnout, jaké očekávají
přínosy a jaké může destinační management zaručit. Programování znamená společnou přípravu „kalendáře akcí“ pro turistickou sezonu, jejich harmonizaci.
3.2.8. Partnerství
Jednotícím prvkem distribuce je partnerství (forma spolupráce v destinaci, která
podmiňuje míru úspěšnosti jednotlivých projektů), kdy je třeba nalézt společnou
řeč s rozhodujícími partnery z veřejné správy, podnikatelského a neziskového sektoru. Nezapomínat na to, že důležitými partnery při realizaci produktů turismu
jsou rezidenti. Jejich chování k návštěvníkům často rozhoduje o (ne)oblíbenosti
destinace. Na druhé straně, pokud jsou rezidenti pyšní na to, kde žijí, obvykle
to rádi sdělí návštěvníkům. O partnerství existují samostatné knihy či kapitoly
v odborných knihách. Přesto v českém prostředí je v praxi jen málo fungujících
partnerství. Pokud chceme jen krátce shrnout podstatné, je to: nepřetržitá komunikace s partnery, kterou iniciuje destinační management. Cílem je získat
od nich informace, co konkrétně očekávají od partnerství (společných projektů),
co od nich požaduje destinační management a co je a co není možné (financování
požadavků). Destinační management musí získat důvěru partnerů a prokázat jim
smysluplnost účasti ve společných projektech. Příklad z praxe: poděkovat veřejně
a jmenovitě na webových stránkách všem, co se zúčastnili (obzvlášť dvakrát)
focus groups k projektu Štětsko a napsat, které nápady budou postupně zapracovány a realizovány a které ne a proč. Před každým novým projektem je třeba
hned v začátku vyjasnit, jaká bude úloha jednotlivých subjektů ve společném produktu, podíl na marketingových aktivitách, financování infrastruktury, záruka kvality, ochota vytvářet cenově zajímavé pakety atd.
3. 3 Značka – strategie značky /branding
Značka destinace spojuje hmatatelné a nehmatatelné hodnoty destinace, zážitky a přísliby pro klienta. V širším pojetí lze značku označit jako „portfolio
značky“, jehož dlouhodobější součástí je logo a druhou reklama, která je flexibilnější a přizpůsobuje se měnícím se podmínkám na trhu. Proto je nutné, aby při
tvorbě loga bylo jasné, kam destinace směřuje, co je její hlavní konkurenční výhodou a na čem chce v budoucnosti svůj rozvoj stavět. Cílem je: jednotné image
destinace, kdy do sebe zapadají jednotlivé součásti. Značka není výsledkem reklamy, ale naopak: značka musí obsahovat hlavní poselství destinace, které pak
15
pomocí reklamy komunikujeme a snažíme se o to, aby naše destinace byla vnímána tak, jak my chceme (a jsme). Pro příklad změny image lze uvést Polsko,
které se rozhodlo spojit cestovní ruch a obchod do jedné značky. Bylo vybráno
logo zobrazující letícího papírového draka nad názvem destinace (Polska) vyjadřující mládí, svobodu, hravost a naději. Změna vnímání Polska jako postkomunistické země a z pohledu zahraničních hostů jako země, ze které mají hosté téměř
strach (volné asociace jako „šedý“, „chudý“, „nudný“, „mrzutý“, „krádeže aut“,
„vodka“, „zima“ a další. Poláci se ztotožnili s asociacemi „statečný“, „romantický“,
ale také „svárlivý“, „nedisciplinovaný“, „mučednictví“, „krev“, „alkohol“, atd.
Jednoduchý kvalitativní výzkum lze provést i v menších destinacích minimálně
pro představu, jak je toto území (destinace) vnímána rezidenty a jak přijíždějícími
hosty i těmi, kteří do destinace nikdy nepřijeli (a třeba ani přijet nechtějí).
Branding ve zjednodušeném vyjádření znamená: jméno, název, symbol, design
nebo jejich kombinace. Cílem je jasná identifikace destinace a jednoduchá asociace vlastností produktu vzhledem k potřebám (užitku) klientů.
V brandingu jsou dva základní kroky: zpracování hodnotové proklamace značky
a budování značky.
A) Zpracování hodnotové proklamace značky destinace:
Základem je definování klíčových produktů, které maximálně zhodnocují potenciál destinace a zároveň vytvářejí odlišnou nabídku (od jiných destinací) a tím
přináší destinaci konkurenční výhodu, na které lze stavět rozvoj destinace (nejen
v cestovním ruchu). Je třeba vždy zvážit, co můžeme „vložit“ do značky destinace
navíc - to by mělo vyjít z obecného strategického programu rozvoje, z jeho cílů
a priorit.
Pro celkovou hodnotu značky a její proklamaci musíme znát hodnotu, kterou
chceme prezentací značky vyjadřovat a to jak v obecné rovině, tak v oblasti cestovního ruchu. Základem je sestavit plán prezentace klíčových produktů – sestavit si klíčové atributy, které chceme prezentovat. V případě „Hravého Štětska“
to může být např.: u nás si vždy a všichni (dospělí i děti) zahrajete; máme pro
vás překvapení – tajemné příběhy; a to vše v přírodě s panoramatickými výhledy
na Říp , se sochami a obličeji vytesanými do skal, s jeskyněmi a jeskyňkami, které
můžete objevovat a bezpečně prozkoumávat……
B) Budování značky destinace
Zahrnuje jméno značky, rozpracování asociací a příslibů, řízení kontaktů s klienty, aby splňovaly nebo přesahovaly očekávání spojená se značkou destinace.
Jméno značky: Hravé Štětsko
Slogan: jeden ústřední: Hrajme si-relaxujme-poznávejme
A na něj navazují pak slogany pro jednotlivé produkty (musí být zřejmé, že je
to jen rozpracování ústředního sloganu, ne něco úplně nového).
Podpora vizuální identity: příběhy a postavičky loupežníka Štětky a jeho bandy,
nějaké typické hudební motivy (vytvořit jakousi znělku), známé osobnosti (Martin Doktor,….).
3.4 Kvalita – spojnice mezi produktem a cenou
Kvalita je jeden z hlavních nástrojů budování pozice na trhu – komplexní kategorie, představuje způsobilost produktu plnit své funkce. Z marketingového pohledu je kvalita určována zákazníky. Zjišťování kvality z pohledu zákazníka
16
se provádí prostřednictvím marketingových výzkumů (dotazník, anketa) nebo
krátkých šetření (i prostřednictví internetového portálu). Cílem je zjistit, co můžeme ovlivnit, a které aspekty ovlivnit nemůžeme (počasí, kvalita infrastruktury –
ubytovací, komunikace, silniční značení, přístup majitelů objektů k jejich využití,
názor rezidentů na návštěvníky) a musíme jejich negativní dopad na produkt
co nejvíce eliminovat (např. pravdivými informacemi, selekcí nabízených služeb,
nabídku pomoci při řešení nestandardních situací a stížností).
3.5 Cena
Jediná složka marketingového mixu, která vytváří příjmy. Ostatní složky představují výdaje.
Zákazník musí mít pocit, že za své peníze a vynaložené úsilí na opatření produktu získává jeho nákupem skutečnou hodnotu
Tvorbu ceny ovlivňují:
interní faktory – náklady na vytvoření produktu, na jeho distribuci, prodej i propagaci
externí faktory – nákup složek produktu
Doporučení: při plánování nových produktů a aktivit s nimi spojenými vypočítat
alespoň rámcově cenu (náklady a výnosy) a to s výhledem na 2 – 3 roky, tedy
na dobu, po kterou chceme produkt realizovat. Znamená to i náklady na udržování produktu (obnova tabulí, sekání trávy, tisk propagačních materiálů, výroba
suvenýrů, upgrate webových stránek, atd.). Poté je nutné rozhodnout, které náklady může financovat město, a které je nutné přenést na spolupracující subjekty
nebo návštěvníky.
Cenová konkurenceschopnost – dobrý poměr mezi cenou a kvalitou
3.6 Řízení znalostí
Znalosti umožňují rychlou změnu, která reaguje na požadavky klienta a je tak
silnou konkurenční výhodou. Základní oblasti, kde jsou znalosti důležitým faktorem, který ovlivňuje (ne)úspěch destinace:
Znalost požadavků (měnících se) klienta, jeho vzdělání a zkušenosti
Nároky klienta – moderní trendy (vzdělávání, sportovní aktivity, relaxační formy,
zážitkové formy)
Informační technologie – jejich rozvoj a nové formy
3.7 Destinační management
V moderním strategickém řízení cestovního ruchu vyspělých států je již řadu
let úspěšně uplatňován systém řízení nazývaný destinační management.
Tento inovativní nástroj řízení je na jedné straně zmiňován snad ve všech krajských/regionálních programech rozvoje cestovního ruchu v ČR jako základ pro
fungování regionálního cestovního ruchu, není však definována přesně jeho činnost, ani financování.
Destinační management – „soubor technik, nástrojů a opatření používaných
při koordinovaném plánování, organizaci, komunikaci, rozhodovacím procesu a regulaci turismu v dané destinaci. Výsledkem takového procesu jsou udržitelné
17
a konkurenceschopné produkty turismu, společně sdílené logo, značka kvality,
společný (sdílený) informačně - rezervační systém, tvorba cenové politiky, provádění výzkumu a sběru statistických dat z oblasti turismu, iniciace partnerství soukromého a veřejného sektoru v oblasti turismu ruchu i podpora profesních spolků,
sdružení a organizací. Součástí destinačního managementu je návštěvnický management, model LAC a tzv. spektrum rekreačních příležitostí.“ (Výkladový slovník cestovního ruchu, MMR ČR 2002).
Společnost destinačního managementu (DMC) – „organizace zaměřená
na management destinace v oblasti vytváření a prosazení destinace a jejích produktů turismu na trhu, realizuje záměry destinačního managementu. DMC je zaměřena na vývoj a aktivní prodej hlavních produktů, koordinuje a řídí tvorbu
produktů turismu, cenovou politiku a aktivní prodej destinace. DMC je zpravidla
podporována nebo vytvořena hlavními poskytovateli služeb v destinaci.“ (Výkladový slovník cestovního ruchu, MMR ČR 2002).
Tato společnost by měla zodpovídat za řízení destinace a za marketing, koordinaci celé podnikatelské sítě, fungovala by na komerčním principu jako společný
podnik. Úkolem společnosti pro management destinací by bylo propojit samostatné poskytovatele služeb v cestovním ruchu jako jsou ubytovatelé, stravovací
zařízení, organizátoři kulturních akcí, sportovní střediska a další podniky infrastruktury aby společně využívali komparativní výhody regionu. V souhrnu lze vymezit znaky, které jsou typické pro společnosti destinačního managementu,
a které je odlišují od tradičních regionálních organizací v turismu, jakými jsou:
podpora rozvoje klíčových služeb
pružné, operativní a nebyrokratické organizační struktury, přičemž některými úkoly jsou pověřeni externí partneři (za realizaci konečného produktu
jsou však odpovědné společnosti destinačního managementu)
sféra působení, která nevyžaduje zastupování společných zájmů pro rozvoj
destinace, je přenechána tradičním organizacím turismu
Managament destinací může nabývat různých forem v závislosti na typech spolupráce, způsobu zapojení jednotlivých subjektů nebo geografické úrovni destinace. Spolupráce subjektů turismu na úrovni turistických destinací může probíhat
v zásadě na třech úrovních:
spolupráce mezi podnikatelskými subjekty
spolupráce mezi veřejnoprávními subjekty (např. obcemi)
veřejno-soukromé partnerství (public-private partnership)
Pro vyspělé destinace obecně platí, že na úrovni národní, příp. nadnárodní spíše
převládají „podnikatelské“ modely destinačního managamentu založené na spolupráci silných podnikatelských subjektů, zatímco na úrovni lokální a regionální hrají
významnou roli veřejnoprávní subjekty zejména kraje, obce a jimi zřízené destinační společnosti. Destinační management přitom nemusí vycházet jenom z územního principu, ale může být založen na kooperaci mezi subjekty, které
se specializují na určité formy turismu. Typickým příkladem takové spolupráce
může být např. produkt prázdniny na venkově, vinařské stezky, Česká inspirace,
Via regia, Burgenstrasse apod..
Obecně platí, že spolupráce v rámci destinačního managamentu je účinná při
omezeném počtu subjektů a relativně jednoduchých cílech takové spolupráce. Faktorem úspěchu v takových formách spolupráce je vysoká míra vzájemné důvěry
mezi zainteresovanými subjekty. Dosažení vzájemné důvěry ovšem není jednorázovou záležitostí, ale vyžaduje opakování úspěšných interakcí na bázi vzájemné
18
výhodnosti. Z toho také vyplývá, že budování spolupráce je dlouhodobý a kontinuální proces. V turismu probíhalo budování organizačních struktur v několika generacích.
Destinační management jako třetí generace v organizaci turismu se vyznačuje
strategickým řízením a silnými vazbami mezi kooperujícími subjekty, které jsou založeny na zpravidla dlouhodobě budovaných vztazích a silném pocitu vzájemné
důvěry. Regiony s intenzivním turismem se přeměňují na strategicky řízené a konkurenceschopné jednotky. Destinační management vytváří z turistických regionů
(destinací) jednotky, které fungují na podobných manažerských principech jako
podnikatelské subjekty.
Přínosy destinace řízené destinačním managementem
v oblasti životního prostředí
Příjmy z návštěvnosti - jsou využívány zpětně na jejich ochranu, udržování,
opravování a doplňování.
Místní poplatky např. z rybářských lístků, lázeňské poplatky, poplatky z ubytování jsou využívány na spolufinancování např. údržby veřejné zeleně, vodních toků, zdrojů a dalších vodních děl
Vznik chráněných území – území se stará o své životní prostředí - vznik
nových chráněných území
Vytváření pracovních míst – lidé zaměstnaní v oblasti cestovního ruchu mají
zájem na rozvoji kulturního prostředí krajiny
Regulace návštěvnosti – destinační management má možnost ovlivňovat
ochranu chráněných území a parků a napomáhat jí zajišťováním odborných
průvodců apod.
v oblasti kulturně – sociální
Vytváření pracovních míst – rozvoj - nová pracovní místa - i doprovodné
pracovní aktivity navázané na turismus:
ostatní služby - spokojenost a vyrovnanost mezi místními lidmi žijícími
v destinaci.
Rozvoj kultury – pro návštěvníky i pro místní obyvatele rozšířená nabídka
kulturních aktivit
pozitivní působení na mezilidské vztahy
Setkávání a kontakt mezi turisty a „starousedlíky“ –má mírotvorný účinek
Záchrana historických památek a kulturních tradic – potřeba využití historických objektů a udržování tradic má za přínos uchování kulturního a historického dědictví národa
v oblasti ekonomické
Zvýšení příjmů jednotlivých zainteresovaných subjektů, podnikatelských
a veřejnoprávních, zlepšení podmínek pro život rezidentů
Příjmy z místních poplatků a daní - zvyšují příjem místních samospráv a následně i příjmy státu
Rozvoj malého a středního podnikání
Rozvoj infrastruktury – spektrum služeb pro návštěvníky i rezidenty
Rozvoj dopravní infrastruktury (komunikace, železnice, autobusová přeprava, letiště)
19
Rozvoj místní infrastruktury (elektrizace, vodovody, čistírny odpadních vod,
separace odpadů ad.)
Negativní dopady rozvoje turismu pro destinaci
v oblasti životního prostředí
Přesycení území – nesprávně fungující destinační management může způsobit přesycení destinace turisty. Tím může dojít k přelidnění chráněných
území a parků, nadměrné potřebě likvidace odpadů, přesycení propustnosti
komunikací, parkování a tím ke zvýšení škodlivin v ovzduší. Přemíra turistů
pak má za následek i nadměrné znečišťování vodních toků a děl.
v oblasti kulturně – sociální
Narušuje zvyklosti místních obyvatel
Vzbuzuje odpor místních obyvatel k turistům
Nechuť místních pracovat ve službách turismu
v oblasti ekonomické
Zvýšení výdajů veřejné správy na služby (odpady, úklid, bezpečnost, místní
doprava)
Šedá ekonomika
Z výše uvedeného rozboru vyplývá, že hlavním úkolem destinačního managementu je udržování rovnováhy cestovního ruchu v oblasti nabídky služeb tak, aby
nedocházelo k poškozování životního prostředí, kulturně sociálních potřeb a ekonomické nestabilitě uvnitř destinace.
Obr. 1 Schematické vyjádření destinačního managementu a zainteresovaných subjektů
Zdroj: vlastní znázornění
20
4. Trendy v cestovním ruchu a nové
požadavky na produkt destinace
1. z hlediska vnímavosti, vzdělávání a informačních technologií
V budoucnu bude neustále narůstat průměrná úroveň vzdělanosti. Výsledkem
tohoto trendu bude při plánování dovolené rostoucí role umění, kultury a historie,
včetně rostoucího významu výchovných a duchovních hodnot. Rozšiřování internetu a jeho využívání nejen k získávání informací, ale i k nákupu turistických produktů a služeb bude i nadále narůstat. V cestovním ruchu poroste neustále
i význam vizuálních prezentací. Zároveň součástí turistických destinací bude i možnost využití širokopásmového internetu a míst a objektů s možností připojení.
Důsledky:
rostoucí poptávka po speciálních produktech
ČR má nedostatek těchto produktů, poukazuje na to i nová strategie CzT.
stále častěji budou do paketů služeb cestovních kanceláří zahrnovány prvky
umění, kultury, historie a zdravého životního stylu s pohybově aktivním využitím volného času, totéž se týká i individuálního cestování ČR nemá dostatečnou nabídku programových turistických produktů pro tuto poptávku.
poroste potřeba lepšího a tvořivějšího způsobu poskytování informací
ČR má velké rezervy v oblasti řízeného využití informačních technologií
v cestovním ruchu, chybí centralizované řízené systémy za účelem podpory
zvolených projektů.
zvýšení virtuální nabídky turistického potenciálu
ČR musí změnit popisný způsob prezentace na reklamní a přiblížit vjemy
a zážitky z turistického potenciálu země – virtuální pobyty.
poroste poptávka po nových destinacích střední a východní Evropy
ČR si musí položit otázku, kam se chceme řadit – do Evropské unie a tam
jsme nyní noví; jinak jsme součástí Evropy a spíše bychom měli využít
České republiky jako vstupní brány na východ – právě přes nás vést tranzitní trasy.
2. z hlediska volného času
Moderní společnost klade stále větší tlak na běžný život člověka, a tak stimuluje
jeho poptávku po volném čase a relaxaci. Na druhou stranu má tento trend opačný
vliv na volné disponibilní příjmy vzhledem k rostoucímu počtu dnů placené dovolené.
Důsledky:
rostoucí poptávka po levnějších produktech
postupný trend zvyšování množství volného času, a to zejména pro mladší
a starší generaci je zřejmý. Česká republika je a bude stále destinací tzv.
druhé dovolené s tím, že u zahraniční klientely je Praha spíše destinací
na prodloužený víkend.
21
ČR je ještě v současnosti chápana jako levná destinace (s výjimkou Prahy)
- typu dumping; je nezbytné orientovat se na zajímavý poměr ceny vůči
rozsahu a kvalitě služeb + zážitku.
3. z hlediska zkušenosti s cestováním
Ze strany individuálních turistů bude stále více využíván přímý kontakt s poskytovateli služeb, a to zejména prostřednictvím elektronických médií. U business
klientely bude stále využíváno služeb zprostředkovatelů.
Důsledky:
věrnost destinacím bude nadále oslabovat
ČR by mohla mít vlastně výhodu – není tak výrazně zapsána v očích turistů.
bude více preferována mobilita a poroste tak více poptávka po půjčovnách
aut, motocyklů a kol
ČR musí rozšířit tyto služby o službu typu - kdekoliv na určeném místě vypůjčené vrátím, tzn. spolupráce subjektů v rámci regionů i spolupráce nadregionální.
poroste preference regionů, které nabízejí širokou, rozmanitou a zcela vyváženou koncepci, poroste poptávka po lepším destinačním managementu.
ČR začíná problém řešit a trend lze chápat jako obecnou podporu profesionálního přístupu regionů k rozvoji cestovního ruchu.
4. z hlediska životního stylu
Životní styly se budou v západní společnosti postupně měnit, což ovlivní pohled
turistů na jejich osobní potřeby a chování.
Důsledky:
společenské postavení bude méně důležité
ČR má v tomto ohledu výhodu.
chování ve volném čase bude více individualizované, poroste poptávka spíše
po menších ubytovacích jednotkách (menší rodinné hotely, farmy)
ČR může mít výhodu, pokud tento rozvoj bude respektovat kvalitu.
poroste poptávka po druhých domovech
ČR by měla být připravena na investiční tlak.
stále více se bude projevovat trend návratu k „jednoduchému“ – např.
budou spíše preferovány bungalovy před hotely a stany před karavany
ČR má dobré předpoklady dané jistou tradicí a potřebou rozvoje venkovského turismu. Důležitým kritériem však musí zůstat kvalita. I kempy musí
být velmi kvalitní a respektovat životní styl turistů. Tento stav není přímo
úměrný snaze minimalizovat finanční náklady.
22
5. Metodika průvodcovské
a animátorské činnosti
5.1 Služby průvodce/animátora jako součást
produktu cestovního ruchu
5.1.1 Osobnost průvodce
Osobnost a chování průvodce/animátora zásadním způsobem ovlivní výsledné
vnímání celého produktu cestovního ruchu. Pro klienta je průvodce tím, který
dá konečnou podobu jeho zážitku. Proto je důležité být dobře připraven a znát zásady psychologie, společenského protokolu, mít dobrý přehled o současném dění,
mít rád lidi a v neposlední řadě mít značné vědomosti a to nejen z historie.
V první řadě je důležité si uvědomit, jaké vlastnosti a schopnosti požaduje výkon
této činnosti od každého, kdo se jí chce věnovat.
Mezi základní vlastnosti a schopnosti patří zejména psychická odolnost, odborné
znalosti, všeobecný přehled, výborná paměť, schopnost orientace v terénu a práce
s mapou, znalost pravidel rétoriky, správná výslovnost, dobrá komunikace, bohatý slovník, rozvaha, schopnost improvizace a trvalá touha po stálém vzdělávání.
Při výběru zájemců lze pak uplatnit objektivní kritéria, mezi která řadíme zejména dobrý zdravotní stav, bezúhonnost, poctivost a spolehlivost. S tím souvisí
znalost související s administrativou, legislativou a prácí s finančními prostředky.
Všechny tyto požadavky jsou souhrnně soustředěny v normě Standard
NSK pro průvodce cestovního ruchu č. 65-921-N platný od 30.6.2009 MMR
5.1.2 Klasifikace činnosti průvodce1
Klasifikace činnosti průvodců, která vychází z evropské normy a je obsažena
v ČSN EN 13809, obsahuje definice používaných pojmů, aby nedocházelo k nedorozumění mezi poskytovateli služeb a klienty. V nabídce služeb jakéhokoli subjektu cestovního ruchu musí být požadavky této terminologie při popisu služeb
dodrženy. Jedná se o tyto možné služby:
Asistence během cesty – na telefonu 24 hodin/365 dní, platí po dobu
cesty dle smlouvy
Vedoucí zájezdu – je zodpovědný za dodržení itineráře uvedeného v katalogu, splnění programu a podává praktické informace o navštíveném
místě; jeho povinností je vést povinnou administrativu a zajistit vyúčtování
akce, orientaci klientů na dopravních terminálech; jeho úkolem je i informovat o harmonogramu (časovém sledu) jednotlivých aktivit
1. ORIEŠKA, J.: Metodika činnosti průvodce cestovního ruchu, IDEA SERVIS,
Praha 2007, ISBN 978-80-85970-57-9
23
Doprovod zájezdu – není často používané postavení, ale je to osoba – zástupce agentury, která poskytuje požadované informace (pro cesty do míst
s delegátem)
Místní zástupce (delegát) – zastupuje CK nebo CA, zajišťuje všechny
administrativní potřeby a podává informace zejména organizační
Průvodce cestovního ruchu – je osoba provázející klienty, podává výklad
o všech historických, přírodních a dalších zajímavostech, musí používat
jazyk, který si objednal klient; obvykle má specializaci pro vybranou oblast, kterou získává na základě zkoušek dle místních nařízení – zajišťuje
vždy tomu příslušný úřad; oblastí se rozumí místo, město, region, případně
stát nebo jinak vymezený geografický prostor; v každém případě musí výklad být zajímavý, pestrý, doprovázený i popisem příhod či událostí; důležité je, aby umožnil klientovi pozorně se dívat, rozumět a vnímat krásné
a specifické dané oblasti.
Animátor/koordinátor – jeho úkolem je příprava a dohled nad programy,
které mohou být společenské, sportovní, kulturní(hry, soutěže, tanec apod.)
Hosteska – úkolem této osoby je vítání a podávání informací klientům
na předem stanoveném místě (hotel, letiště, nádraží, výstavy, veletrhy,
kongresy, konference)
Horský vůdce – je průvodcem v horské oblasti, pro kterou musí splňovat
kvalifikační předpoklady, součástí je dobrá znalost terénu a schopnost odhadnout i počasí
Sportovní instruktor – kvalifikace pro instruktora se získává pro určitý
sport a je nutné prokázat složené zkoušky
Vedoucí okružní plavby – odpovídá za program na lodi a případné výlety
do okolí při zastaveních (Lipno, Slapy, Orlík a další)
5.2 Metodika práce průvodce v cestovním ruchu2
5.2.1 Příprava průvodce
Přípravu průvodce lze rozdělit na základní dvě části:
a) Průběžné vzdělávání, které se musí stát součástí denních aktivit; nejde jen
o vlastní učení, ale i sledování současných událostí politických, ekonomických,
společenských, sportovních – jednoduše se dá říci, že je to zájem o vše, co se
děje - zároveň neustále musí nacházet souvislosti, vzájemné vazby a naučit
se využít těchto vědomostí ve svém výkladu i ve vztahu k historickým faktům;
průběžně sledovat všechna výročí, velmi často jimi lze vhodně doplnit výklad,
který tím může být podstatně zpestřen.
b) Příprava na konkrétní akci, která má tři částí:
chronologická - příprava itineráře, časového harmonogramu akce, který
si podle povahy každý dělá více i méně podrobný (někdo až na minuty,
někdo na půl hodiny) podle délky cesty (vzdálenosti v km); k chronologické
přípravě je také vhodné si vést tzv. pracovní deník, který je kalendářem
2. ORIEŠKA, J.: Metodika činnosti průvodce cestovního ruchu, IDEA SERVIS,
Praha 2007, ISBN 978-80-85970-57-9
24
průvodce; musí zahrnovat časové údaje obecné (svátky církevní, státní, výročí a významné dny, jevy a úkazy přírodní, výstavy, veletrhy, kulturní
a sportovní akce, mimořádné události) a dále konkrétní k dané akci (jmeniny, narozeniny návštěvníků); dále musí rozlišovat závazný program, doporučený a volný; součástí jsou rovněž poznámky k pamětihodnostem,
zajímavostem, ale i stravování, ubytování, odpočinku a WC;
topografická - časový harmonogram vychází z topografických materiálů –
mapy a plány, které jsou důležité pro odhad času; při používání dopravního
prostředku je nutné znát třídu a kvalitu silnic (značně limituje rychlost cesty)
– podle toho stanovit odjezdy (jsou-li pevně stanoveny časy příjezdů – návštěva objektu, koncertu, představení); pro topografickou přípravu si velmi
často vytváří podklady formou základních informací o daném místě, které
zahrnují kromě místního názvu, polohy a podnebí informace o ekonomice,
kultuře, pamětihodnostech, zajímavostech a zvláštnostech
psychologická – souvisí s poznáním klientů, což bývá obtížné; pokud jsou
klienti organizovaná skupina, lze základní informace zjistit z přihlášek; zejména je vhodné vědět odkud jsou, protože to souvisí se zvyklostmi, mentalitou, tradicemi účastníků; pro průvodce je důležitá i struktura návštěvníků
– podle věku, jednotlivci a manželské páry či rodiny, přátelské skupiny nebo
dvojice; náročnost přípravy závisí i na tom, zda–li bude pracovat s domácími turisty nebo s cizinci příjezdového cestovního ruchu; mezi hlavní zdroje
informací psychologické přípravy patří:
– internet, encyklopedie, bedekry pro všeobecné informace
– komunikace s klienty a sledování jejich chování, případně osobní doklady
– to jsou informace pro konkrétní skupinu
Všechny tyto informace použije k tomu, aby si vytvořil představu z hlediska
příslušnosti jednotlivých klientů (státní, regionální, etnické, generační, sociální,
profesní); při realizaci programu dává přednost kolektivnímu zájmu před individuálním, ale ani ten nemůže podceňovat – zájmy mohou účastníky jak spojovat
(záliby, zájmy), tak rozdělovat (věk, pohlaví).
Součástí přípravy průvodce je i využití tzv. informačního minima, historické paralely a komparační metody při výkladu.
• Informační minimum – jedná se o souhrn důležitých informací státu, regionu, místa; zahrnuje informace o politice, hospodářství, přírodě, klimatu,
historické a kulturní pamětihodnosti v souvislostech, události, sport. Je to
forma, která může a má být trvalou, dá se využívat opakovaně, je důležité
však nezapomínat na doplnění o aktuality. Vždy využívá dostupné informace,
které se rozdělují na konstantní, variabilní, proměnlivé a fiktivní.
• Historické paralely – rozlišujeme ekvivalentní a neekvivalentní s tím, že
mohou být synchronní a asynchronní.(stejná událost ve stejném roce nebo
v rozdílném čase, ve stejném čase rozdílná událost, rozdílný čas i událost)
• Komparativní informační minimum – zpracování současných i historických informací o dvou státech či regionech (velikost, počet obyvatel, charakter podnebí, pamětihodnosti apod.)
5.2.2 Komunikace s klienty
Komunikace s klienty probíhá ve dvou rovinách:
• verbální – slovní projev původce, který může být výkladem, přednáškou, prezentací; jakoukoliv formu zvolí. Podle objektivních podmínek a použitých technic25
kých prostředků lze rozlišovat výklad, přednášku, komentář a prezentaci. Zároveň
musí věnovat pozornost zásadám rétoriky – správné dýchání, výslovnost, výběr
slov, utváření vět, vždy musí mít na paměti strukturu projevu; která je dána základním požadavkem logiky – úvod, vlastní obsah a závěr.
výklad – pro jeho přípravu je nezbytně nutné vědět, kolik času je k dispozici při jednotlivých zastaveních; je velmi obtížné si uvědomit, že nikdy
nelze sdělit všechno, je nutné umět vybrat to nejzajímavější a nejzávažnější; je nesprávné sestavit informace pouze z čísel a jmen - to je způsob, jak odradit klienty; daleko vhodnější jsou pravdivé příběhy, které
se mohou doplnit i o legendy
komentář – tato forma je používána při cestě (bus, loď), průvodce upozorňuje na míjející okolí, kde dominanty uvede do souvislostí s historií a zajímavostmi
přednáška - vhodná jako náhrada při špatném počasí; má výhodu možnosti použít předem připravený text s doprovodem materiálu (foto, dokumenty, hudba apod.), je použitelná i pro větší počet posluchačů.
prezentace – lze využít za stejných podmínek jako přednášku s tím, že se
využije počítačová technika formou powerpointové prezentace; to je pro
posluchače velmi vhodné, mají jak zrakový, tak i sluchový vjem, jejichž
kombinace vždy napomáhá k dobrému zapamatování sdělených informací.
• neverbální (řeč tělem) – jde zejména o postoj, gestikulaci, pohyby očí - dokresluje verbální komunikaci; některé neverbální projevy mají vyšší schopnost vyjádřit náladu či emoce. Patří sem :
mimika – výraz obličeje, který vyjadřuje náladu, souvisí s tím i požadavek
úsměvu, oční kontakt
haptika – komunikace dotykem je využívána málo – jde zejména o metodu, která je používána pro slepé a slabozraké (Brailovo písmo, exponáty
na pro dotyk v muzeu apod.)
posturika – komunikace postojem – ze vzájemného postoje je možné posoudit náladu skupiny (zájem, nezájem, kritiku, nevraživost)
gestikulace – to jsou pohyby a posunky, zejména gestikulace rukou; nutné
dát si pozor na přehánění, ale musí doprovázet mluvené slovo (malé, velké,
tady a tam); zároveň je třeba se vyvarovat podupávání, sahání na obličej
– nos, souhlasné přikyvování apod.
paralingvistika – tón řeči, hlasitost, mimoslovné prvky, frázování odmlky,
výslovnost, časté opakování jednoho slova (pouze, jenom, jestliže, jakoby
atd.)
úprava zevnějšku – oblečení, účes, líčení, spojené s vůněmi či zápachem
– hygienou člověka; oblečení může být i důležitým projevem našich pocitů
(od nejistoty až po slavnostní náladu); s úpravou zevnějšku se setkáváme
i v části společenský protokol
5.2.3 Povinnosti průvodce/animátora při převzetí
akce
Informace o akci předává CK vždy v předstihu, protože se pracovník musí řádně
připravit. Součástí předání akce je řada dokumentů, které slouží pro prů26
vodce/animátora jako podklad pro jeho práci a zároveň i pro závěrečné vyúčtování
akce po jejím zakončení.
• Program se stručným popisem trasy – je daný katalogovou nabídkou
(pak je závazný) nebo individuální objednávkou a pak lze i v průběhu akce
měnit (pokud se neruší vouchery). Na programu záleží příprava itineráře
a jednotlivých aktivit tak, aby byl program splněn – po ukončení je přiložena
stručná zpráva o průběhu, příp. reklamacích a mimořádných událostech (jakákoliv událost nesouvisející s programem, může být i pojistná – zpravidla
doložená protokolem)
• Seznamy klientů se základními daty, které jsou důležitým zdrojem informací pro psychologickou přípravu
• Vouchery – neboli poukázky na služby, které jsou předem objednány
v daném místě a čase (důležité dodržet, v případě opoždění včas informovat
poskytovatele) – ubytování, stravování, návštěvy objektů atd.- po ukončení
se odevzdají potvrzené
• Dopravní ceniny, je-li součástí nakoupená služba u dopravce mimo charter
• Finanční prostředky – formou karty, hotovosti, málokdy cestovním šekem
či akreditivem; finance jsou evidovány formou pokladního deníku, každý
řádek je jeden úkon doložený příslušným dokladem, po ukončení akce slouží
k závěrečnému vyúčtování akce
• Cestovní příkaz nebo smlouva, která opravňuje pracovníka k čerpání odměny za odvedenou práci
5.2.4 Společenský protokol
Společenským protokolem - souborem pravidel chování člověka naší společnosti se zabývá mnoho literatury. V souvislosti s tímto textem je třeba zmínit základní – slušné, zdvořilé a taktní chování je základem dobře odvedené práce
a spokojenosti klienta. Jakékoliv špatné návyky musí průvodce/animátor odstranit, pokud je u sebe objeví (nutnost sebepoznání – pravidelné úvahy, prostřednictvím druhých lidí, možnost asociací, psaní deníku)3
Etiketa je soubor zvyků a zásad, který určuje formy uspořádání vzájemných
vztahů, umožňuje vyjádřit společenské postavení jednotlivých osob a dodržování
zaručuje udržení rovnováhy vztahů v řešení konkrétních situací (společenské postavení žen, seniorů, nadřízených, vedoucích apod.)
Hlavní zásady:
Důležitost prvního dojmu (haló efekt)
Přirozené chování (slušnost, zdvořilost, takt, vtip)
Držení těla (chůze, postoj, sed)
Vzhled (včetně zásady dodržování osobní a duševní hygieny)
Pozdrav, oslovování, titulování, podání ruky (pozor na „leklou rybu“)
Zachovat pravidla oslovení při zahájení a ukončení akce – pozdrav a rozloučení
3.
SMEJKAL, V.: Abeceda dobrého chování, Horizont, Praha 1989, ISBN 80-7012-030-4
27
Telefonování (představení, sdělení důvodu telefonátu, stručnost – i úsměv
je „vidět“)
Stolování (pravidla servírování, jednoduché a složité obsluhy, znalost správného inventáře, forma nabídky)
5.3 Orientace v právním a politickém sytému
5.3.1 Průvodcovská činnost v národním
a mezinárodním kontextu
Rozvíjení turismu a dobrá práce průvodců vyžaduje spolupráci všech subjektů
jak v národním tak i mezinárodním měřítku.
V prostoru České republiky výchovu průvodců zajišťoval do roku 1989 vzdělávací systém na vybraných odborných školách a významných CK – ČEDOK,
REKREA, SPORTTURISMUS. Průvodci podléhali po 5 letech rekvalifikaci.
V r.1991 ministerstvo hospodářství (pod které turismus patřil) pověřilo výchovou průvodců velké množství institucí. Požadovaná byla:
– Bezúhonnost
– Minimálně úplné střední vzdělání s maturitou
– Odpovídající zdravotní stav
– Organizační schopnosti a kultivované chování
– Znalosti o službách cestovního ruchu
– Znalost reálií ČR (politický systém, hospodářství, historie atd.)
– Jazyková zkouška (znalost reálií státu podle zvoleného jazyka
– Legislativa (občanský zákoník, devizové hospodářství, mezinárodní
vztahy
V r. 1996 nabyla účinnosti novela zákona 455/1991 Sb., O živnostenském
podnikání č. 286/1995, která zařadila průvodcovskou činnost mezi živnosti
ohlašovací volné, což umožňovalo vykonávat tuto činnost v podstatě každému bezúhonnému plnoletému občanu ČR, resp. cizinci s trvalým pobytem
v republice. Průvodci nadále mohli získávat kvalifikaci v kurzech, zkoušky
byly komisionální ústní (odborná a jazyková), na základě zkoušky obdrželi
osvědčení s platností na dobu neurčitou.
V současnosti zajišťuje přípravu průvodců legislativní rámec4:
– zákon č. 179/2006 Sb. o ověřování a uznávání výsledků dalšího
vzdělávání
– vyhl. č. 208/2006 Sb.
– vyhl. č. 176/2009 Sb. o rekvalifikacích
Požadavky na zkoušky průvodců vychází z požadavků evropské normy a jsou
uvedeny v normě Standard NSK pro průvodce cestovního ruchu
č. 65-921-N platný od 30. 6. 2009 – MMR.
V rámci EU je problematika cestovního ruchu v kompetenci jednotlivých
zemí. Nicméně v mezinárodním kontextu je nutné znát evropskou normu
4.
www.asociacepruvodcu.cz
28
o službách: EN 13809:2003 Služby cestovního ruchu – Cestovní
agentury a cestovní kanceláře (touroperátoři) – Terminologie.
V současnosti zůstává problematické uznávání kvalifikace – protože průvodcovská činnost je součástí svobodného pohybu služeb.
5.3.2 Profesní asociace průvodců
Podpora pro dobrou spolupráci průvodcovských služeb je zajišťována nevládními organizacemi Asociacemi průvodců.
WFTGA – Světová federace asociací průvodců sdružuje národní profesní
sdružení průvodců, je registrována od r. 1987 ve Vídni. Zastupuje více než
55 tisíc průvodců celého světa. Cílem tohoto sdružení je naučit vnímat povolání průvodců jako plnohodnotné a náročné a v souvislosti s tím omezit
činnost nelegálních , nekvalifikovaných průvodců.5
FEG – Evropská asociace průvodců cestovního ruchu je nezisková organizace z r. 1986, se sídlem v Paříži.6
Asociace průvodců ČR je občanské sdružení, založené v r. 2001. Je členem obou výše jmenovaných asociací, což má pro české průvodce některé
výhody – využívání „cultur card“, která zaručuje průvodcům zlevněné
(někdy i zdarma) vstupné do řady světových památek i v případě, kdy nedoprovází klienty. Je to sdružení, které se snaží o jednání s ministerstvy
tak, aby průvodci cestovního ruchu měli zajištěnou legální a dobře hodnocenou činnost7
5.3.3 Právní postavení průvodců
Průvodce/animátor může pracovat jako živnostník nebo v pracovněprávním
vztahu. Jelikož se jedná zpravidla o práci sezonní, dávají subjekty cestovního
ruchu přednost živnostníkům, kteří riziko nedostatku práce nesou sami.
Průvodce – živnostník uzavírá smlouvy, které mu umožňují fakturaci
za odvedenou práci. Vede vlastní evidenci a podává daňové přiznání podle
zákonů ČR. Musí se rovněž registrovat u zdravotní pojišťovny a PSSZ (jak
pro platby, tak i pro vyúčtování). S tím souvisí znalost všech zákonů, vztahujících se k podnikání (živnostenský, obchodní, občanský, o zdravotním
a sociálním pojištění, zákony daňové, o účetnictví a s tím související předpisy).
Průvodce zaměstnanec - pracovně právní vztah, řídí se pracovním zákoníkem a může mít tři formy, průvodce dostává v souvislosti s akcí cestovní
příkaz:
– Pracovní poměr (na dobu určitou či neurčitou) – nárok na dovolenou
– Dohodu o provedení práce
– Dohodu o činnosti
5. www.wftga.org
6. www.feg-touristguides.com
7. www.asociacepruvodcu.cz
29
5.3.4 Právní a politický systém EU a ČR
Systém EU8 je prezentován těmito základními institucemi:
Rada Evropy – nebo také rada ministrů je hlavním rozhodovacím orgánem,
vedení Rady je každých 6 měsíců svěřeno jinému členskému státu , zpravidla se schází 4x ročně
Evropský parlament je voleným orgánem, provádí politický dohled, podílí se
na legislativě. Členské státy mají určený počet členů parlamentu, kteří jsou
voleni v přímých všeobecných volbách; účastní se na legislativě EU ve třech
rovinách: spolupráce, souhlas, spolurozhodování; zasedá ve Štrasburku,
někdy v Bruselu, generální sekretariátt sídlí v Bruselu a Lucemburku
Evropská komise je třetím vrcholem instituciálního trojúhelníku – je prakticky nezávislá, je výkonným orgánem a nesmí přijímat pokyny žádného
státu.
Dalšími institucemi jsou:
– Soudní dvůr (sídlo v Lucemburku)
– Účetní dvůr (sídlo v Lucemburku)
– Evropský hospodářský a sociální výbor (konzultace pro rozhodování)
– Výbor regionů (konzultace při rozhodování o regionech)
– Evropská investiční banka (sídlo v Lucemburku)
– Evropská centrální banka (sídlo ve Frankfurtu nad Mohanem
Politický systém ČR
Politický systém ČR je definován ústavním zákonem ČNR ze dne 16. prosince 1992
s názvem Ústava České republiky. Má tyto části:
• Preambule
• Hlava první – základní ustanovení
• Hlava druhá – moc zákonodárná (dvoukomorový parlament – sněmovna
a senát)
• Hlava třetí – moc výkonná (prezident, vláda)
• Hlava čtvrtá – moc soudní (soudy městské, krajské a ústavní soud)
• Hlava pátá – Nejvyšší kontrolní úřad (hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu)
• Hlava šestá – Česká národní banka (péče o stabilitu měny)
• Hlava sedmá – územní samospráva (obce – základní celky, vyšší celky kraje)
• Hlava osmá – přechodná a závěrečná ustanovení
• Doplněna Listinou základních lidských práv
Zákon o státních symbolech ČR
•
•
•
•
•
•
8.
Malý a velký státní znak
Státní barvy
Státní vlajka
Vlajka prezidenta republiky
Státní pečeť
Státní hymna
http://europa.eu/abc/12lessons/lesson_4/index_cs.htm
30
6. Jak se stát průvodcem
Průvodce v cestovním ruchu je poměrně specifická práce, která nepatří mezi
častá povolání. Je to dáno částečně tím, že se jedná (pokud se tomu chce někdo
věnovat profesionálně) o poměrně náročnou činnost, vyžadující souhru řady lidských vlastností a schopností. Mezi ně patří především psychická odolnost, ochota
pracovat s lidmi, rozvaha, schopnost improvizace, schopnost orientace v terénu,
dobrá komunikace a v neposlední řadě spolehlivost. Tyto předpoklady musí být
často doplněny velmi dobrými jazykovými znalostmi.
6.1 Průvodce jako povolání
Zvolit si průvodce jako budoucí povolání po dokončení základní školy v 15 letech
není příliš časté – už jen proto, že děti se s takovým povoláním setkávají (na rozdíl od učitele, lékaře atd.) poměrně málo. Průvodcovství nebývá v našich poměrech vnímáno jako samostatné povolání, ale spíše jako možnost přivýdělku nebo
prázdninová brigáda pro studenty. Pokud se někdo rozhodne stát se průvodcem
z povolání, je jasné, že jej musí vykonávat především v turisticky atraktivních místech (historická města, památky UNESCO).
O středoškolské vzdělání v oblasti průvodcovské činnosti není tedy příliš velký
zájem, proto je zahrnuta do širšího oboru cestovní ruch, který nabízí větší spektrum možností, jak se uplatnit na trhu práce. Aby byl pro budoucí studenty ještě
atraktivnější, spojují některé školy výuku cestovního ruchu s jinými obory, jako
např. hotelnictví nebo ekonomie a informatika.
6.1.1 Možnosti získání odborného vzdělání
v oblasti cestovního ruchu
Současná vzdělávací soustava nabízí vzdělání v oblasti cestovního ruchu na celé
řadě škol:
a) Střední odborná škola, studijní obor cestovní ruch – čtyřleté maturitní studium (v našem regionu např. SOŠ v Sušici, soukromá SOŠ v Plzni – školné
na obor Cestovní ruch 24.000,- Kč/rok).
Absolvent tohoto oboru získá všeobecné a odborné vzdělání nutné pro výkon
podnikatelských aktivit v CR a dalších službách, které se v komplexu podílejí
na uspokojování potřeb účastníků CR. Jedná se především o služby ubytovací,
zprostředkovací, průvodcovské, v informačních turistických centrech, služby lázeňské, služby spojené s tvorbou náplně volného času turistů a další. Je připravován především na provádění těchto činností v tuzemském, zvláště regionálním
CR. Součástí přípravy žáků je praxe v cestovních kancelářích, informačních turistických centrech v regionu, ubytovacích a lázeňských zařízeních a rekreačních střediscích.
Uplatnění na trhu práce: Absolventi školy mohou najít uplatnění v komplexu služeb cestovního ruchu (na nižších a středních pozicích) a všude tam, kde je požadováno středoškolské ekonomické vzdělání, např. jako pracovníci cestovních
kanceláří, cestovních agentur, turistických informačních center a hotelových komplexů, ve firmách poskytujících přepravu cestujících a dále jako průvodci cestovního ruchu, animátoři, pracovníci středního managementu, delegáti cestovních
31
kanceláří apod. Uplatnění lze nalézt i ve veřejné správě na úseku rozvoje cestovního ruchu nebo jako samostatní podnikatelé.
b) Roční pomaturitní studium v oboru cestovní ruch – animátor (nabízí
soukromá SOŠ a SOU obchodu, služeb a provozu hotelů a služeb Plzeň). Tento
studijní obor je určen absolventům čtyřletých studijních oborů s maturitou. Nabízí
specializované vzdělání v oboru Cestovní ruch. Studentům jsou uznány všeobecněvzdělávací předměty z absolvované střední školy. Pokračovat budou ve studiu odborných předmětů (psychologie, technika cestovního ruchu, průvodcovské služby,
zeměpis cestovního ruchu, dějiny kultury, management sportů a her, biologie
atd.).
Během studia může student složit průvodcovské zkoušky, kurz zdravotníka,
nebo další certifikáty a instruktorské zkoušky. Studium je zakončeno maturitní
zkouškou s ústní a praktickou částí.
Uplatnění na trhu práce je shodné jako u střední odborné školy.
c) Vyšší odborná škola cestovního ruchu (VOŠ) – pomaturitní tříleté (nebo
dálkové čtyřleté) studium zaměřené jako nástavba na klasické středoškolské vzdělání. Vzdělávání na VOŠ je ukončeno absolutoriem - odbornou zkouškou, která
se skládá z teoretické zkoušky z odborných předmětů, zkoušky z cizího jazyka, absolventské práce a její obhajoby. Při studiu jazyků jsou studenti připravováni
na složení státní jazykové zkoušky. Absolventi získávají titul diplomovaný specialista v oboru cestovní ruch. VOŠ mají možnost zavést placení školného.
Uplatnění na trhu práce: Profesní uplatnění je možné především v samostatných odborných, středních nebo vyšších řídících funkcích, např. v cestovních kancelářích, hotelovém provozu, informačních střediscích, dále na odborech
cestovního ruchu ve veřejné správě, v kulturních, lázeňských a sportovně rekreačních zařízeních a v oblasti propagace cestovního ruchu. Jazykové a odborné ekonomické znalosti umožní úspěšně se uplatnit u tuzemských a zahraničních firem.
d) Vysoká škola – vysokoškolské vzdělání v oblasti cestovního ruchu poskytuje celá řada vysokých škol v ČR. Tradičním místem je Vysoká škola ekonomická
v Praze, která připravuje vrcholové manažery pro oblast cestovního ruchu. Předměty s problematikou cestovního ruchu se zde vyučují již od roku 1959. V současné době se cestovní ruch vyučuje v bakalářském (tříletém) studijním oboru
(obor Cestovní ruch a regionální rozvoj – ročně cca 100 studentů). Studium poskytuje znalosti potřebné k řízení cestovního ruchu na podnikové i regionální
úrovni.
Uplatnění na trhu práce: Po ukončení bakalářského studia naleznou absolventi
uplatnění jak v podnicích cestovního ruchu, tak na krajských úřadech nebo odděleních regionálního rozvoje. Zájemci mohou dále pokračovat na magisterské studium (podmínkou je vykonání přijímací zkoušky z odborného předmětu, ekonomie
a dvou cizích jazyků). Studenti s vynikajícími studijními výsledky mohou pokračovat ve studiu problematiky cestovního ruchu v doktorském stupni studia.
6.1.2 Kvalifikační zkouška Průvodce cestovního
ruchu
Řada lidí, kteří pracují jako průvodci cestovního ruchu, se k tomuto povolání dostala jinou cestou, často až poté, co dosáhli vzdělání v jiném oboru. S průvodcovstvím se dostali často do kontaktu na nějakém památkovém objektu v rámci
studentské brigády a tato práce je zaujala, protože mají zájem o historii (často re32
gionální), o konkrétní lokalitu, přírodu, zájem o práci s lidmi, případně o cizí jazyky.
Postupně se tato práce stala vhodným přivýdělkem, v některých případech se začali věnovat průvodcovství profesionálně na úkor svého původního povolání.
Pokud jejich vzdělání souvisí s historií a dalšími obory potřebnými pro provádění
turistů, mají dveře do oblasti cestovního ruchu otevřené a mohou být zaměstnáni
jako průvodci na základě absolvování některého z příbuzných oborů. V případě,
že jejich původní obor s průvodcovstvím nesouvisí, nabízí se možnost absolvovat
kurz, který jim chybějící vzdělání doplní. Na jeho konci složí kvalifikační zkoušku
(viz kapitola 1.1.2.2) a získají osvědčení o odborné způsobilosti. Na základě toho
mohou pracovat v cestovní kanceláři, agentuře, hotelu nebo jako samostatní průvodci cestovního ruchu.
6.1.2.1 Standard Národní soustavy kvalifikací pro
průvodce cestovního ruchu (65-021-N)
Pro jednotný postup při vzdělávání průvodců cestovního ruchu (domácího i zahraničního), byl 30.6.2009 Ministerstvem pro místní rozvoj stanoven kvalifikační
standard 65-021-N pro tuto činnost. Ten udává, jaké odborné, praktické a jazykové znalosti má mít průvodce. Jedná se především o následující vědomosti
a schopnosti:
znalost historie a dějin kultury v České republice a ve světě ve vztahu
k cestovnímu ruchu
znalost zeměpisu ČR, Evropy a ostatních světadílů ve vztahu k cestovnímu
ruchu
znalosti o životním prostředí
orientace v právním a politickém systému ČR a EU
příprava a provádění výkladu, vedení skupiny
znalost techniky služeb cestovního ruchu
znalost právních a ekonomických aspektů při výkonu práce průvodce
ústní a písemná komunikace v cizím jazyce při výkonu práce průvodce
(němčina nebo angličtina)
Tento kvalifikační standard je závazný pro subjekty, které udělují osvědčení
o odborné způsobilosti k výkonu průvodcovské činnosti v oblasti cestovního ruchu.
6.1.2.2 Získání odborné kvalifikace podle
standardu 65-021-N
Pokud nemá zájemce o práci průvodce dostatečné vzdělání nebo zaměstnavatel (cestovní kancelář, agentura atd.) požaduje získání odborné způsobilosti pro
práci průvodce cestovního ruchu (tzv. průvodcovské zkoušky), je potřeba vyhledat jeden z akreditovaných subjektů a přihlásit se do kurzu, který je zakončen
zkouškou podle standardu pro průvodce cestovního ruchu 65-021-N.
Kvalifikační zkouška má část odbornou (konanou v učebně i v terénu) a část jazykovou (angličtina nebo němčina na úrovni B2). Celková délka odborné zkoušky
(bez času na přestávky a přípravu) je 5 až 6 hodin, jazyková zkouška trvá další
3 hodiny. Zároveň je třeba předložit předem vypracovanou písemnou práci (itinerář, prezentaci apod.).
33
Pokud uchazeč nesplní jednu část zkoušky, zkouška je ukončena, přičemž
je uchazeč hodnocen kvalifikačním stupněm neprospěl. Toto pravidlo platí i pro jazykovou část bez ohledu na to, zda chce uchazeč provádět jen na území ČR nebo
i v zahraničí.
Seznam akreditovaných škol lze najít na www.narodni-kvalifikace.cz pod odkazem Gastronomie, hotelnictví a turismus.
V případě úspěšného absolvování zkoušky a získání kvalifikace pro průvodce
cestovního ruchu je dosaženo potřebného vzdělání, které zvyšuje šance uchazeče
na trhu práce. Některé cestovní kanceláře a agentury přímo vyžadují toto vzdělání, které je pro ně zárukou kvality daného průvodce.
Vykonání průvodcovské zkoušky je zároveň vstupenkou do Asociace průvodců
ČR.
6.1.3 Asociace průvodců ČR
Asociace průvodců ČR vznikla na podzim roku 2001 jako občanské sdružení průvodců v oblasti cestovního ruchu. Členy asociace jsou kvalifikovaní průvodci doprovázející zájezdy cizích i domácích turistů u nás, zahraniční zájezdy, místní
odborní průvodci, ale i průvodci v památkových objektech.
Předmětem činnosti asociace je zejména hájit profesní zájmy členů, společensky sdružovat průvodce, podílet se na kvalifikačních zkouškách a dalším vzdělávání průvodců, všestranně propagovat a prezentovat služby svých členů.
Asociace průvodců ČR je členem Svazu obchodu a cestovního ruchu České republiky, Světové federace asociací turistických průvodců WFTGA a Evropské federace asociací turistických průvodců FEG.
Na internetových stránkách Asociace (www.asociacepruvodcu.cz) je výslovně
uvedeno, že členy asociace mohou být pouze průvodci, kteří prokáží svou odbornou kvalifikaci.
Po uhrazení příspěvků získají členskou legitimaci a tzv. Cultour Card, která
umožňuje průvodcům ze členských asociací WFTGA čerpat slevy na vstupném při
individuálních návštěvách, to je v rámci vlastního sebevzdělání. Karta platí společně s členským průkazem AP ČR. Aktuální seznam lze najít na stránkách WFTGA
- www.wftga.org.
6.2. Průvodce jako OSVČ
Vzhledem k tomu, že průvodcovství je činnost převážně sezónní a vzhledem
k výkyvům v počtu turistů, přijíždějící do České republiky, vlivem finančních krizí
a dalších jevů není pro celou řadu cestovních kanceláří a agentur ekonomicky výhodné zaměstnávat průvodce celoročně na hlavní pracovní poměr. Takovýto zaměstnanec musí pobírat celoročně stálý plat, při cestě do zahraničí má ze zákona
právo na cestovní náhrady (výdaje na stravné atd.).
Nezbytným předpokladem pro přijetí průvodce-zaměstnance, pracujícího
na území České republiky, je práce v turisticky atraktivním místě, kde je dostatečná poptávka po průvodcovských službách. Jedná se většinou o velká a atraktivní města (např. Praha, Český Krumlov, Plzeň, západočeský lázeňský trojúhelník)
nebo výjimečné přírodní lokality. Tato práce je převážně spojena s nutností jazykových znalostí pro provádění zahraniční klientely.
34
V místech s menší turistickou atraktivitou je možnost zisku zaměstnání jako průvodce zcela nereálná. Pro malé i středně velké cestovní kanceláře je daleko výhodnější obklopit se spolupracovníky, kteří pro ně pracují nahodile podle potřeby.
Proto se často přistupuje k uzavírání jiných forem smluv v rámci pracovně právního vztahu (dohoda o provedení práce, dohoda o pracovní činnosti). Nejvýhodnější formou je spolupráce s osobami samostatně výdělečně činnými (OSVČ),
pracujícími na vlastní živnostenský list. Takovýto průvodce-podnikatel nese sám
odpovědnost za svou práci, není potřeba mu hradit cestovní náhrady, a pokud
svou práci neodvedl podle představ, není nutné s ním dále spolupracovat. Vzhledem k těmto rizikům však většinou požaduje větší odměnu za vykonanou práci než
by dostal vlastní zaměstnanec. V našem regionu je tento způsob pracovně-právního vztahu pro průvodce často nejlepší, mnohdy i jedinou možností, jak se v cestovním ruchu uplatnit.
6.2.1 Potřebné dokumenty a podmínky
Pokud se zájemce rozhodne stát se samostatným průvodcem v cestovním ruchu,
je získání živnosti velmi jednoduchou záležitostí. Současná podoba živnostenského
zákona nepředepisuje žádné požadavky pro odbornou způsobilost. Stačí tedy splnit pouze všeobecné podmínky pro získání živnosti:
stáří minimálně 18 let
způsobilost k právním úkonům
trestní bezúhonnost
Po splnění těchto podmínek je možné zajít na kterýkoli živnostenský úřad (nezávislý na trvalém bydlišti) a zde předložit občanský průkaz a zaplatit poplatek
1000 Kč. Vyřízení žádosti trvá do 5 dnů, většinou je však vyřízena do následujícího úředního dne. Výpis z rejstříku trestů není třeba dokládat – úřad si bezúhonnost žadatele ověří sám.
Další povinností je se do 30 dnů přihlásit na příslušném Finančním úřadě
a do 8. dne následujícího kalendářního měsíce provést registraci na zdravotní pojišťovně a na příslušné Správě sociálního zabezpečení.
Pokud je žadatel již majitelem jiného živnostenského oprávnění, činí poplatek
za zřízení průvodcovské živnosti 500 Kč, novou živnost není třeba hlásit na Finanční úřad.
6.2.2 Vývoj podmínek pro zisk průvodcovské
živnosti v ČR
Fenomén průvodce jako samostatného živnostníka vznikl po roce 1990, kdy
u nás bylo povoleno soukromé podnikání. Do této doby bylo vzdělávání průvodců
a jejich zaměstnávání zcela v rukou velkých státních subjektů, jakými byly cestovní kanceláře ČEDOK, REKREA nebo SPORTTURISMUS.
Tento systém se změnil po 1.1.1992, kdy začal platit nový zákon č. 455/1991
Sb. o živnostenském podnikání, který rozdělil živnosti na:
řemeslné (nutnost prokázat odbornou způsobilost nebo splnit podmínku
dlouholeté praxe v oboru)
vázané (nutnost prokázat odbornou způsobilost)
35
volné (bez nutnosti prokazovat odbornou způsobilost)
koncesované (nutnost odborné způsobilosti pro zisk koncese)
Živnost průvodce cestovního ruchu byla zařazena mezi živnosti vázané s povinností středoškolského vzdělání s maturitou. V případě, kdy podnikatel sám nesplňoval všechny požadavky pro provozování živnosti (odbornou způsobilost),
umožňoval mu živnostenský zákon provozovat živnost prostřednictvím odpovědného zástupce. Po uplynutí zákonem stanovené doby mohl být dozor tohoto odpovědného zástupce zrušen a podnikatel tak automaticky získal odbornou
způsobilost.
Od 1.7.2008 došlo k zásadní změně živnostenského zákona – průvodce v cestovním ruchu se stal pouze živností volnou, nepožadující žádné odborné znalosti.
Stát se tak vzdal kontroly nad podnikáním v této branži a spoléhá na působení
konkurenčního prostředí, ve kterém se prosadí jen schopný jedinec. V důsledku
to tedy znamená, že pokud se někdo chce stát průvodcem v cestovním ruchu, nemusí mít v tomto oboru (z hlediska živnostenského zákona) žádné vzdělání.
Toto ovšem neplatí pro poskytování průvodcovských služeb v horském prostředí.
Živnost Průvodcovská činnost horská je nadále živnost vázaná.
6.2.3 Možný rozsah poskytování služeb
Udělení živnosti průvodcovské činnost v cestovním ruchu není omezeno jen
na určité oblasti, proto platí získané živnostenské oprávnění na celém území ČR.
Pokud je tedy průvodce držitelem platného oprávnění, může provádět na všech
místech našeho státu bez omezení.
Kromě toho má v rámci volného pohybu služeb v Evropské unii právo provádět
i na území ostatních členských států EU. Volný pohyb služeb spočívá v právu podnikatele z jednoho členského státu poskytovat na území jiného členského státu dočasně a příležitostně služby a to na základě oprávnění získaného v zemi původu
(místa podnikání), aniž by se tento podnikatel musel v hostitelské zemi usadit (založit podnik, živnost). Jedná se o články 49–55 Smlouvy o založení Evropského
společenství a články 56–62 Smlouvy o fungování EU.
Důležitou podmínkou je vykonávání služby dočasně a příležitostně – průvodce
z České republiky tedy může jet se svou skupinou do zahraničí a zde ji provést po
konkrétních městech a místech, obdobně to platí pro cizí průvodce u nás. V některých zemích (např. Rakousko) je průvodcovská činnost ještě dále regulována.
Pokud zde chce průvodce provádět, musí výkon své služby předem ohlásit na Ministerstvo pro hospodářství, rodinu a mládež, po roce je nutné ohlášení prodloužit.
6.2.4 Plátcovství DPH
Průvodce, jakožto živnostník-fyzická osoba, nemusí být plátcem DPH. Účetní vedení této živnosti tedy není složité a postačí k němu daňová evidence (dříve nazývaná jednoduché účetnictví).
V roce 2010 došlo ale k zásadní změně, přinášející povinnost stát se plátcem
DPH, a to v souvislosti s poskytováním služeb subjektům z jiných členských států
EU. Místo plnění průvodcovských služeb (byť byly tyto služby vykonány na území
ČR) je podle novely zákona o DPH na místě, odkud je odběratel těchto služeb.
36
Pokud je tento cizinec ve své zemi plátcem DPH, je potřeba mít na zřeteli, že
pokud průvodce-neplátce v ČR poskytne službu odběrateli-plátci DPH z jiného
členského státu EU, musí se poskytnutím první takové služby registrovat k DPH
a stává se tedy plátcem daně. Výjimkou je pouze situace, kdy se jedná o poskytnutí cestovní služby (doprava, ubytování).
Pokud je odběratel služeb z jiného členského státu neplátcem DPH, neznamená
to pro průvodce-neplátce v ČR žádnou změnu.
Je tedy potřeba vždy dopředu zjistit, jestli je subjekt z EU, kterému budeme
fakturovat za naše služby registrován ve svém státě k placení daně (tedy je podnikatel,tj. musí nám sdělit své DIČ). Pokud ano, fakturujeme bez DPH (a na doklad uvedeme informaci, že místo plnění je podle §9 (1) mimo tuzemsko), pokud
ne, fakturujeme s DPH.
Povinnost zaregistrovat se k placení DPH vzniká také (podobně jako u ostatních
podnikatelů) při překročení obratu 1 milión Kč během dvanácti po sobě jdoucích
měsíců.
37
7. První kroky samostatného průvodce
V případě, že se někdo rozhodne stát se průvodcem-podnikatelem, má na jedné
straně velmi snadnou cestu k založení živnosti, na druhé straně ale musí (podobně
jako každý podnikatel) založit svou firmu tak, aby byla konkurenceschopná a dokázala přinést požadovaný finanční zisk. K souboru vlastností, které vyžaduje průvodcovská činnost tak musí ještě přibýt schopnosti podnikatelské.
Výhodou podnikání v oboru průvodce v cestovním ruchu je poměrně malá potřeba počátečního finančního kapitálu – není potřeba zřizovat kancelář, bezprostřední nutností není ani vlastní automobil. Základem je vlastnit mobilní telefon,
zřídit si internetové připojení a emailovou adresu, případně fax, digitální fotoaparát, dále zakoupení map, knih, průvodců, a odborných časopisů s regionální tématikou.
7.1 Stanovení rozsahu průvodcovské činnosti
Samostatný průvodce si musí zvolit, zda se chce této činnosti věnovat jako hlavnímu povolání nebo pro něj bude jen jako doplněk k jeho dosavadnímu zaměstnání či jako přivýdělek k důchodu příp. při studiu.
Tomu musí také přizpůsobit rozsah své průvodcovské činnosti. Obecně ji lze rozdělit na průvodcovství ve vnitrostátním (incomingovém) turismu, kdy průvodce
působí na území ČR a činnost zahraniční, kdy jezdí jako doprovod českých skupin
do zahraničních destinací.
V případě výkonu služby na našem území se může průvodce zaměřit jen
na jeden nebo několik objektů (např. kostel, hrad atd.), příp. na jednu obec
či město nebo celou oblast (např. Chodsko, Pošumaví atd.) – čím více objektů,
míst a oblastí bude průvodce znát, tím více se může uplatnit na trhu práce. Jeho
hodnotu pak ještě zvyšuje schopnost komunikovat v cizích jazycích.
Nikdo ale nemůže být odborníkem na všechno – s přibývajícím rozsahem nutně
klesá kvalita znalostí a poskytovaných služeb, proto je potřeba stanovit rozsah
své průvodcovské činnosti rozumně, začít spíše s menším okruhem objektů a míst
a teprve pak ho postupně rozšiřovat.
7.2 Potřebné množství znalostí a vedení
prohlídkové trasy
Pokud si průvodce stanoví rozsah své činnosti, je nutné načerpat potřebné
množství informací o dané lokalitě či stavbě. V případě zájmu o konkrétní objekt
musí být informace dosti podrobné, aby stačily na ucelený výklad, pokud půjde
o výklad k celému městu, stačí méně informací o jednotlivých stavbách, které
však doplňuje historie města jako celku.
Zjištění dostatečného množství informací o konkrétní lokalitě či objektu a jejich
výběr pro výklad je pak jednou z důležitých dovedností průvodce. Obecně platí, že
pokud bude chtít průvodce podat kvalitní výklad, musí o dané lokalitě či objektu
vědět mnohem více, než říká při výkladu. Širší znalost informací umožňuje výběr
toho nejzajímavějšího a usnadňuje uvedení souvislostí. Kromě toho lze pak výklad
operativně upravit podle potřeb konkrétní skupiny a jejího zájmu. Není tedy dobré
si vytvořit jeden univerzální výklad pro všechny skupiny.
38
Pokud podává průvodce výklad pouze o jednom historickém objektu (kostel,
hrad, tvrz …), který nemá dosud stanovenou prohlídkovou trasu, je potřeba dobře
promyslet její vedení. Hlavním cílem by měla být atraktivita a zajímavost prohlídky, nikoli systematické prohlédnutí všech prostor nebo částí objektu, vyjmenování všech majitelů, příp. oltářů apod.
V případě provádění celého města je zapotřebí promyslet správnou trasu, která
bude mít z hlediska výkladu vnitřní logiku (od nejstarších po nejmladší památky,
od méně atraktivních k těm nejatraktivnějším atd.) a zároveň bude akceptovat
praktické hledisko (toalety, vhodné místo pro provedení výkladu v souvislosti
s počasím apod.). Počátek takové trasy by měl být na místě, kde může dobře zastavit autobus a skupina může bezpečně vystoupit.
7.3 Konkurence v oboru
Průvodce jako soukromý podnikatel vstupuje získáním živnostenského oprávnění do tržního prostředí, které zásadním způsobem ovlivňuje konkurence. Zjištění existence konkurence a jejích kvalit by mělo být (podobně jako u všech
podnikatelů) základním kamenem pro rozhodnutí, zda vůbec o živnost žádat. Zároveň umožňuje zaměřit se na ty objekty, které konkurence nepokrývá nebo nabídnout oproti konkurenci jiný způsob průvodcovských služeb (turistický průvodce,
animátor), případně vytvořit netradiční trasu propojením několika objektů. Atraktivní možností je také cykloprůvodce.
Pokud v dané lokalitě konkurenční průvodce existuje, nemusí být ve vztahu
k nově založené živnosti vždy jen negativním prvkem. Určitě stojí za to zjistit, zda
by nebyla možná spolupráce s takovým subjektem (možnost vzájemného propojení nabídek, možnost zastoupení v případě nemoci atd.). Vždy je z principu lepší
považovat takového průvodce za kolegu než za lítého nepřítele a překážku vlastního podnikání.
7.4 Propagace vlastní průvodcovské činnosti
Vedle načerpání příslušných znalostí a zajištění živnostenského oprávnění
se musí samostatně pracující průvodce postarat o zajištění zakázek. V tomto
smyslu je tedy pro něj zásadní reklama, která informuje veřejnost o rozsahu jeho
činnosti a umožní jeho nalezení ze strany turistů. Díky vývoji cestovního ruchu
v poslední době je dnes turista zvyklý, že je obklopen velkým množstvím nabídek,
z nichž si vybere tu, která ho zaujme, protože je pro něj vhodná z hlediska jeho
zájmu a možností.
Zásadní možností reklamy pro průvodce v cestovním ruchu jsou:
­ vlastní letáky nebo vizitky rozšířené v okolních infocentrech, na obecních
úřadech, ubytovacích zařízeních, turisticky atraktivních objektech apod.
­ vlastní internetová stránka, která nabízí zveřejnit podrobné informace o průvodci a na rozdíl od papírových letáků umožňuje pružně měnit informace
a přidávat aktuální údaje
­ uvedení v propagačních materiálech konkrétní obce nebo MAS Pošumaví
­ reklama na veletrhu cestovního trhu (ve spolupráci s místním obecním nebo
krajským úřadem)
39
Základním principem reklamy místního průvodce by měla být jeho dokonalá
znalost místních poměrů a místní historie, doplněná např. možností otevření běžně
nepřístupných památkových objektů (v takovémto případě je nutná spolupráce
s majitelem těchto objektů). Atraktivitu lze zvýšit také animátorskými schopnostmi
(příprava programu pro skupiny lidí, hry, soutěže).
Při tvorbě propagace je vždy potřeba mít na mysli, kdo má být touto reklamou
osloven. Tomu je potřeba přizpůsobit také umístění reklamy a nabízený program.
Nedílnou součástí propagace je stanovení finančních požadavků. Vhodně zvolená
cena (s ohledem na okolní poměry, možnosti cílové skupiny) je jedním z důležitých faktorů při rozhodování budoucích zájemců o služby průvodce.
40
8. Tvorba průvodcovských manuálů
a příprava produktů cestovního ruchu
8.1 Tvorba průvodcovských manuálů
Na každý zájezd, prohlídku města, nebo památkového objektu se musí průvodce
pečlivě připravit. Způsob a délka přípravy je závislá na zkušenostech průvodce,
na charakteru akce a na mnoha dalších okolnostech (např. složení účastníků akce,
ročním období konání akce…). Příprava a její kvalita jsou základním předpokladem pro úspěšnou práci se zákazníkem. Při zajišťování průvodcovských služeb při
prohlídce města nebo památkového objektu by si měl průvodce přípravu rozdělit
do několika částí:
- topografická příprava
- chronologická příprava
- psychologická příprava
- příprava slovního projevu
8.1.1 Topografická příprava průvodce na akci
Topografická příprava je příprava místopisná. Jedná se o přípravu na výklad spojený s popisem jednotlivých navštívených a procházených míst. Nejdůležitější při
této přípravě je přesné určení trasy prohlídky, její prostudování na podrobném
plánku nebo přímo v terénu. V rámci topografické přípravy si průvodce tvoří
excerpční lístky.
Excerpční lístky jsou podpůrné materiály, výpiskové lístky, na které si průvodce
vypisuje všechna toponyma. Toponymem může být např. město, obec, pohoří,
vodní tok, hora, konkrétní památka, objekt. V rámci přípravy průvodce může být
toponymem taktéž událost, osobnost atd. Formát excerpčního lístku není předepsaný a volí si ho každý průvodce sám, podle potřeby. Většinou se preferuje formát A6 „tak akorát do ruky“. Nejlépe je si připravit lístek jako kartičku, která
se dá používat opakovaně. Při používání excerpčních lístků před skupinou je třeba
dbát na to, aby nebyly vidět. Podle toho by měl průvodce volit barvu lístku a zpracování, které mu nejvíce vyhovuje. Z excerpčních lístků si poté může průvodce vytvářet kartotéku, kterou postupně doplňuje.
Do excerpčního lístku se píší zásadní údaje, které průvodci pomohou k vlastnímu slovnímu výkladu. Jsou to údaje:
- dané (faktografické, historické)
- aktuální (současné)
- praktické (např. otevírací doba, cena vstupného, možnosti parkování apod.)
- cizojazyčné (jedná se o cizojazyčnou terminologii (slovo), pokud provází cizince)
Počet excerpčních lístků musí být dostatečný a musí být seřazený v pořadí, jak
budou na trase za sebou následovat. Průvodce nesmí zapomenout, že excerpční
lístky jsou pouhou pomůckou pro orientaci v informacích a případnou nápovědou.
Základem je znalost textu zpaměti. Velmi neprofesionální je předčítání textu přímo
z tištěných materiálů.
41
Ukázka excerpčního lístku – vodní hrad Švihov
Vodní hrad Švihov, Žižkova 1, 340 12 Švihov
Historie
- postaven 1480 Půtou Švihovským z Rýzmberka, na
stavbě se podílel Benedikt Rejt z Pístova – důmyslné
opevnění, nedobytný
- 1530 dostavba (synové Půty)
- 1548 – kupují Kavkové z Říčan, renesanční doplňky
- 1598 – 1948 – kupují Černínové z Chudenic
- v 17. stol. byl používán jako hospodářské sýpky
- za 30leté války (1618 – 1648) měl být rozbořen – strach
Habsburků z usídlení odbojné šlechty
- v 50. letech 20. stol. zpřístupněn veřejnosti
Současnost
Divadelní představení, koncerty, Švihovské hudební léto,
Dobývání hradu, festival České hrady, noční prohlídky
hradu, hradozámecká noc, historické jarmarky
Legendy
O ohnivém Půtovi Švihovském, O Půtově opici, Jak Půtu
odnesl čert, O černé paní
Interiéry hradu
Červená bašta, hradní chodba, hodovní síň, síň hradní
paní, parkán, kaple, taneční sál, zbrojnice, 1. patro věže,
galerie, fraucimor, předkaplí, zbrojnice, černá kuchyně,
bílá věž, špýchar
Zajímavosti
Unikátní opevňovací systém
Výstava draků v Bílé baště
Koncerty a divadelní představení v hradním špýcharu
Hrad měl kdysi pravděpodobně malý přístav
Informace
Parkoviště, WC, hradní krčma
Otevírací doba
Květen 10 – 16, kromě pondělí
Červen 10 – 16, v So a Ne 10 – 17, kromě pondělí
Červenec – srpen 10 – 18, kromě pondělí
Září 10 – 16, kromě pondělí
Duben, říjen 10 – 16, pouze víkendy a svátky
Vstupné
I. okruh 90,- 60,- 250,II. okruh 70,- 50,- 190,-
42
Oba
130,-
80,-
390,-
8.1.2 Chronologická příprava průvodce na akci
Chronologická příprava je příprava časového rozvrhu prohlídky. V této části přípravy si průvodce vytváří svůj itinerář, který je základem chronologické přípravy.
Obsah itineráře závisí na rozsahu a druhu akce. Itinerář je v podstatě časový harmonogram.
Povinné údaje v itineráři na prohlídku města:
- název místa (popř. památky, objektu)
- vzdálenost (průběžná a celková, průběžná ukazuje na vzdálenost mezi jednotlivými objekty)
- plánovaný čas
- program (např. návštěva, vstup, exkurze, hygienické přestávky, přestávky na
občerstvení, oběd apod.)
- poznámky (např. cena vstupného, WC…)
Průvodce vždy zodpovídá za splnění plánovaného programu.
Itinerář je z hlediska úpravy vypracováván formou tabulky, čímž se zvyšuje přehlednost.
43
Ukázka itineráře – prohlídka města Švihov
místo
čas
vzdálenost
mezi místy
program
poznámky
Městská
radnice
13:00
– 13:20
Památník
padlých
13:20
– 13:25
50 m
Památník padlých
Vodní hrad
Švihov
- nádvoří
13:28
– 13:45
100 m
Hrad,
Historie hradu
Upozornit na
WC,
Hospodářské budovy, výstavu draků
Špýchar,
Vodní příkop
Okolí hradu
13:45
– 14:05
10 m
Opevnění hradu,
Stavidlo
Historie opevnění
Přivítání účastníků,
část historie města,
informační centrum
Upozornit na
protipovodňová
opatření
Upozornit na
cyklotrasu č.38
Kostel
sv. Václava
14:15
– 14:30
Kostelík
sv. Jana
Evangelisty
14:40
– 14:50
Starý
židovský
hřbitov
15:00
– 15:15
300 m
350 m
300 m
Kostel sv. Václava
Upozornit na
architekturu
Historie kostelíka
Upozornit na
historické studny
Upozornit kam
až
dosahovala
voda při
povodních
náhrobky
Upozornit na
protipovodňová
opatření,
Upozornit na
sochu sv. Jana
Nepomuckého
Kostelík
sv. Jiljí
15:20
– 15:35
50 m
Nový
židovský
hřbitov
15:45
150 m
– 16:00
44
Románský kostelík
sv. Jiljí
Upozornit na
náhrobek faráře
Zemana
náhrobky
Upozornit na
procházející
naučnou stezku
8.1.3 Psychologická příprava průvodce na akci
Psychologická příprava probíhá před akcí a dokončuje se v jejím průběhu. Průvodce se musí připravit na to, koho bude provázet. Skupiny mohou být tzv. univerzální, ale průvodce může provázet také skupiny dětí, nebo cizinců. Může
pracovat s velkou nebo malou skupinou, ale také jednotlivce. Pro dobrou práci
se skupinou je nejlepší mít o ní co nejvíce informací. Účastníky akce je možné klasifikovat podle nejrůznějších hledisek (např. podle temperamentu, pohlaví, stáří,
země původu). Průvodcovská činnost se tak může lišit (např. obsah výkladu,
tempo prohlídky, časnost zastávek…)
8.1.4 Příprava slovního projevu průvodce
Základem úspěchu celé akce je výklad a slovní projev průvodce. Výklad musí být
vyvážený po formální (jak průvodce mluví) i obsahové (co průvodce říká) stránce.
Požadavky na formu výkladu
- jazykový správnost – spisovný jazyk, výslovnost. Průvodce nemluví dialektem!
- kultivovanost výkladu – výklad nesmí účastníky urážet, nesmí obsahovat žádné
vulgarismy
- zřetelnost výkladu – hlasitost, intonace, melodičnost, důraz, zřetelné vyslovování
koncovek
- přehlednost výkladu – výklad musí mít určitou strukturu
- přiměřenost výkladu – jedná se o přizpůsobení výkladu různým podmínkám
(únavě a náladě posluchačů, klimatickým a akustickým podmínkám).
- názornost výkladu – můžeme použít obrazový, fotografický materiál, zcela jistě
nonverbální komunikaci (gestika)
- vhodné používání nonverbální komunikace
- občasné položení otázky posluchačům
Požadavky na obsah výkladu:
- vědecká pravdivost – vyžaduje, aby informace nebyly v rozporu s nejnovějšími
poznatky
- ohleduplnost – nesmí obsahovat nic, co by mohlo urazit, znevážit
- zajímavost – nelze používat pouhý výčet dat, často využíváme metodu vyprávění
- zábavnost – v přiměřené míře používáme vtipný text.
- poučný výklad – má obohatit účastníky o nové poznatky, nové informace.
Výklad musí být dobře připraven, aby účastníky nezahlcoval přemírou
informací.
8.2 Metodika práce průvodce cestovního ruchu
v terénu
Průvodce musí při akci dodržovat určitá pravidla:
- dostavit se na místo srazu s účastníky akce minimálně 15 minut před stanoveným časem srazu
45
- dopředu překontrolovat aktuální stav otevírací doby památek, průchodnost ulic
apod.
- přivítat účastníky akce
- představit sebe, firmu, kterou reprezentuje (cestovní kancelář, turistické informační centrum)
- stát tak, aby byl viděn a slyšen (využije např. vyvýšených míst v terénu, nestojí
u fontány s tekoucí vodou, amplionů)
- při náhlém hluku (např. projíždějící dopravní prostředek), se nesnaží tento hluk
překřičet. Počká, až hluk skončí, popřípadě se přesune na klidnější místo
- stát čelem k účastníkům akce. Popisovaná atraktivita je za zády průvodce, neotáčet se k ní čelem (průvodce by byl k účastníkům otočený zády)
- vyšší budovy popisovat se vzdálenostním odstupem (nestát přímo u budovy)
- používat gestiku, ruce („po mé levé ruce…“)
- při přesunech na další místo vždy říci, kam jdeme a jít jako první
- při přesunech neutíkat, zvolit takové tempo, aby nám všichni stačili. Hlídat
si tempo, hlídat si konec skupiny
- při přesunech dodržovat pravidla silničního provozu platná pro chodce, neriskovat
- počkat, až dojdou poslední účastníci a potom začít s výkladem
- na závěr poděkovat za účast a rozloučit se s účastníky akce
V menších skupinách jsou pro práci průvodce lepší komunikační možnosti.
Za ideální počet je v případě odborného průvodce pracujícího v terénu považováno cca 20 účastníků.
8.3 Tvorba produktu cestovního ruchu
Produkt cestovního ruchu je souhrn veškeré nabídky soukromého a veřejného
sektoru - patří mezi kontrolovatelné faktory jako součást marketingového mixu.
Produkt cestovního ruchu může dosahovat různé úrovně komplexnosti (obecně
však vyšší než je tomu u většiny ostatních ekonomických odvětví, od poskytnutí
či zprostředkování jednotlivé služby (např. dopravy) přes komplex služeb (zájezd)
až po destinaci jako ucelenou nabídku atraktivit, služeb a potenciálních zážitků.
Z pohledu návštěvníka je produkt cestovního ruchu kompletní zážitek od chvíle,
kdy opustil domov, do doby návratu. (Výkladový slovník cestovního ruchu, MMR
ČR 2002).
Příprava produktu cestovního ruchu
Samotné tvorbě produktu cestovního ruchu předchází mnoho kroků, bez nichž
by nebylo možno produkt kvalitně vytvořit a uvést na trh. Je třeba vycházet z konceptu marketingové strategie destinace, města, objektu. V první musíme řadě provést analýzu vnitřního prostředí, tedy naší primární a sekundární nabídky. Produkt
lze obecně chápat jako souhrn veškeré nabídky subjektů činných v cestovním
ruchu. Podle úrovně komplexnosti lze zjednodušeně rozlišit tři základní skupiny
produktů:
46
- jednotlivá služba (ubytováni, doprava, atrakce CR)
- komplex služeb (package)
- turistická destinace
Produkt je v zásadě tvořen atraktivitami a infrastrukturou CR. Návštěvnici jsou
primárně přitahováni atrakcemi CR, zatímco infrastruktura vytváří potřebné materiálně-technické podmínky pro uspokojování potřeb návštěvníků. Obsahově
se oba terminy částečně překrývají (např. dobové ubytování může byt chápáno
jako atraktivita i infrastruktura CR). Při realizaci produktů cestovního ruchu je
třeba, postupem času, produkty aktualizovat, modifikovat a přizpůsobovat trendům.
47
9. Tvorba balíčků služeb
cestovního ruchu
• Důležitým aspektem při tvorbě balíčků je:
1. profil destinace
Od roku 1989 neustále stoupá návštěvnost turistického regionu Šumava/Pošumaví
Velkým lákadlem je především Národní park a Chráněná krajinná oblast Šumava
- turistika a aktivní sportovní vyžití (značené turistické trasy)
- příroda a krajina (NPŠ, CHKO Šumava)
- relaxace
- zdravé a klidné prostředí
- propojení Šumavy s Bavorským lesem
- kulturní a historický potenciál (regionální lidová architektura, historické a církevní památky)
2. profil návštěvníků/cílové skupiny
Tento region navštěvují:
¾ občané České republiky
ze zahraničí:Němci, Holanďané, Rakušáci a Slováci
Jako hlavní důvod návštěvy uvádějí turisté: relaxaci, poznání, turistiku a sport.
Na Šumavu a okolí se převážně dopravují autem.
1/3 návštěvníků zde stráví pouze jeden den.
• Hlavní cílové skupiny návštěvníků:
1) Rodiny s dětmi:
Cestují individuálně nejčastěji v průběhu prázdnin.
Vyhledávají především aktivity, které oslovují celou rodinu.
- pěší turistika a cykloturistika (naučné stezky, osvěžení, zábava a atrakce pro děti
atd.)
- vodní atrakce a koupání
- agroturistika (pobyt na venkovských farmách, ukázky starých řemesel, atd.)
- prohlídka hradů a zámků (např. Noční prohlídky s historickými osobnostmi v dobových kostýmech, šermířské turnaje, ukázky způsobu života ve středověku,
atd.)
- návštěva kulturního, sportovního či volnočasového zařízení (lanová centra, kina,
bazény, divadla)
- poznávání folklóru a tradic regionu (regionální kulinářské speciality)
2) Děti a mládež do 18 let
Cestují bez rodičů v rámci organizovaných výletů a exkurzí (školní akce, zájmové kroužky, školy v přírodě, sportovní soustředění, tábory, atd.)
48
V poslední době je trendem jezdit na podobné pobyty i začátkem školního roku,
což je zcela v souladu s cílem zvýšit návštěvnost v mimosezóně – na tuto skutečnot je třeba zaměřit pozornost a vytvořit atrativní nabídku. Tato skupina preferuje
spíše levnější ubytování – penziony, kempy, chatky.
- poznávací turistika (měst, kulturních památek, hradů, zámků a přírody)
- návštěva kulturních, sportovních či volnočasových zařízení
- sportovní aktivity (pěší turistika, cykloturistika, hippoturistika, vodní sporty,
inline bruslení, lyžování, atd.)
- návštěva sportovních či kulturních akcí (hudební, filmové a divadelní festivaly,
závody, soutěže atd.)
3) Aktivní milovníci přírody
Jedná se o velký a rozmanitý segment lidí. Většinou cestují neorganizovaně
v průběhu celého roku (často využívají mimosezónu). Novou, důležitou skupinou
s vysokým potenciálem rozvoje jsou lidé středního věku bez dětí, kteří mají vyšší
příjmy. Tito lidé přijíždějí obvykle z větších měst a vyhledávají klidné venkovské
prostředí.
- pěší turistika a cykloturistika (naučné stezky, zážitkové trasy atd.)
- ozdravné relaxační a wellness programy (fitness, hubnutí atd.)
- agroturistika (pobyt na venkovských farmách, ukázky starých řemesel)
- návštěva kulturního, sportovního či volnočasového zařízení (divadla, kina, lanová centra, bazény, sauny atd.)
- seznámení s folklórem a místními tradicemi
4) Sportovci, aktivně orientovaní turisté
Jedná se o skupinu lidí, kteří příjíždějí za sportovním zážitkem, za dobrodružstvím, zábavou i poznáním. Často vyhledávají nové a neznámé a cestují též mimo
hlavní sozónu. Jsou aktivní a samostatní, především cestují neorganizovaně
a ve skupině).
- sportovní aktivity (cykloturistika, zimní sporty, vodní sporty, hippoturistika atd.)
- adrenalinové sporty (seskoky padákem, paragliding, bungee-jumping)
- zábava a noční život (diskotéky, kluby, pivní zahrady, bowling atd.)
6) Lidé vyššího věku - skupiny, jednotlivci
Vzhledem k procesu stárnutí populace a postupně se měnícímu životnímu stylu
seniorů je smysluplné vytvářet turisticky atraktivní produkty právě pro tuto skupinu. Dávají přednost tuzemským destinacím (nedostačující jazyková vybavenost,
strach z cizího prostředí). Oceňují nenáročný terén a čisté životní prostředí).
- tato skupina má zájem o pěší, poznávací a městskou turistiku, prohlídku měst
s výkladem průvodce
- okružní vyhlídkové autobusové okruhy po nejvýznamnějších atraktivitách dané
oblasti
- návštěva historických památek, zámků, hradů, kostelů, klášterů ...
- venkovská turistika a agroturistika (ekofarmy a ukázka výroby reg. potravin) –
regionální kulinářské speciality
49
- návštěva kulturních akcí (hudební, filmová a divadelní představení)
- relaxační výlety/pobyty v přírodě (ozdravující pobyty)
Způsob jak oslovit dané skupiny:
On-line média, printová média (PR články), reklamní kampaně (regionální, celostátní tisk, rádia) atd.
Pozitiva tohoto regionu:
......Šumava – Bavorský les je snadno dopravně, časově i finančně dostupná
a bezpečná destinace.........
• Důležité je při tvorbě turistických produktů/balíčků služeb brát v potaz:
- šířit nabídku kulturního dědictví Šumavy účinnější propagací a informovaností,
propojováním typických regionálních kulturních témat a regionálních prvků
- více se zaměřovat na mimosezónu
- zohledňování certifikovaných regionálních produktů a služeb, zvyklostí (uplatnění lidových řemesel, typických produktů a šumavské kuchyně s využitím místních regionálních surovin, ....
- zaměřovat se na cílové segnemty návštěvníků
- oslovování nových trhů
- aktivní zapojení podnikatelů činných v oblasti cestovního ruchu
- využívání lákavých míst nacházejících se i v Bavorském lese (nejdelší stezka
v korunách stromů na světě – Baumwipfelpfad v Neuschönau, král Bavorského
lesa – Velký Javor 1456 m, atd.)
- vydávání propagačních a informačních materiálů pod sjednocenou vizuální identitou
50
10. Lidé a sídla v regionu jihozápadních
Čech
Kapitola postihne základní regionální události v regionu Klatovska, resp. jihozápadních Čech především v období 13. – 19. století. Nutný je výklad některých regionálních událostí (doložená první písemná zpráva) již v 11. – 12. století.
Základní témata přednášky:
- vývoj osídlení v jihozápadních Čechách v 11. – 15. století
- vývoj státní správy v 11 . – 15. století
- doložený vznik prvních sídelních lokalit v regionu
- zakládání měst v regionu: Horažďovice, Kašperské Hory, Klatovy, Nýrsko, Plánice, Sušice, Švihov, Železná Ruda, Nepomuk, Přeštice, Kdyně (obecná charakteristika a znaky měst, typologie zakládání měst; u jednotlivých městských
lokalit doba vzniku a stručný vývoj do 15. století)
- zrod šlechty a její působení v regionu (vznik a vývoj šlechty, významné rody
v regionu)
- královské a šlechtické hrady (charakteristika doby výstavby hradů a tvrzí, typologie hradů, charakteristika hradů v regionu – např. Švihov, Velhartice, Rabí,
Kašperk)
- církev a její působení v regionu (oddělení církve od společnosti, působení církve, kláštery, církevní řády)
- zakládání nových vesnic (nové osidlování a zakládání vesnic, způsob zakládání
vsí, způsob života na české vesnici)
- významné románské a gotické památky v regionu (městské památky, hrady
a tvrze, kláštery, kostely, vesnické roubené stavby)
10.1 Vývoj osídlení v jihozápadních Čechách
v 11. – 15. století
Podstatné stopy ve tváři přírody a krajin jihozápadních Čech zanechává tak jako
jinde činnost člověka. Jeho přítomnost a snaha o zabezpečení vlastní existence se
staly důležitými krajinotvornými prvky.
Nepočetné archeologické nálezy z doby kamenné a bronzové dokládají, že území
dnešního okresu Klatovy bylo oproti českému vnitrozemí osídleno později. Logickým vysvětlením tohoto jevu je jistě také nezájem možných obyvatel o neúrodnou podhorskou a horskou krajinu s nepropustnými lesy.
Lid halštatské mohylové kultury doby železné (8. – 5. století př.n.l.) poprvé výraznějším způsobem ovlivnil podobu šumavského podhůří. Usedlý zemědělský
způsob života byl zaměřený na pastevectví, ale již i na pěstování plodin. Používání
dokonalých nástrojů má za následek mýcení původních listnatých lesů.
V následných staletích předhistorického období bylo osídlení Pošumaví řidší.
Společenství lidí se většinou zdržovala na dolních a středních částech toků řeky
Úhlavy a Otavy s Ostružnou.
51
Teprve kolonizační úsilí poloviny 11. století a 12. století vedlo k zahuštění a rozšíření sídelní sítě našeho regionu. Na tomto záměrném procesu se podíleli mocní
feudálové (Drslavicové na Klatovsku a Chudenicku) i kláštery, např. nepomucký
na Plánicku, klášter sv. Jiří na Pražském hradě na Klatovsku a břevnovský klášter
na Sušicku.
Ve 13. a 14. století dochází k výrazným ekonomickým změnám feudálního řádu.
Panovník ve snaze posílit svoji moc, zlepšit bezpečnost zemských stezek, obchodních cest a ochranu hranice zakládá královská města (Klatovy kolem r. 1260,
Sušici po roce 1273) a buduje královské hrady (Prácheň, Kašperk). Do jisté míry
ho napodobuje i šlechta (města: Horažďovice, hrady: Velhartice, Švihov, Rabí, Klenová, Rýzmberk; tvrze: Opálka, Čachrov, Dešenice, Dolany, Janovice).
Vyšší partie Šumavy byly kolonizovány od 1. poloviny 16. století obyvatelstvem
z přilehlých německých oblastí. Němečtí kolonisté mění les v ornou půdu a dřevní
hmotu používají také pro řemeslnou výrobu (hamernictví, dřevěné uhlí, sklářství).
Síť vesnic a měst se ustálila v 18. století, zvyšuje se počet měst, a to obvykle
povýšením obcí na městečka a městyse.
10.2. Vývoj státní správy v 11 . – 19. století
Během 11. století a poloviny 12. století se na dnešním území naší republiky vytvořil raně středověký stát na základě sjednocení starších kmenových knížectví.
Přemyslovci jako knížecí rod kmene, který stát vytvořil, opírali svůj nárok o kombinaci prvků kmenového i státního (kmenový prvek: soudce a vojenský náčelník
ve svém kmenu; státní: nejvyšší soudce, zákonodárce a ochránce celého státu
vůči vnějším ohrožení). Vláda Přemyslovců byla všeobecně uznávána, nepopiratelná. Knížetem byl nejstarší Přemyslovec.
Raně středověký stát vytváří ihned také systém úřadů a funkcí pro upevnění
moci. Mj. v tomto období vzniká tzv. hradská soustava, jejímž základem byla důležitá přemyslovská hradiště; na území Čech jich postupně vzniká až 20 (Plzeň,
Prácheň), na Moravě 8.
Ve 13. století došlo k zásadním změnám ve struktuře a konkrétní podobě veřejné správy. Z komplexu jednotné knížecí správy se vydělily jako samostatné
větve tři partikulární správy vztahující se na určitá seskupení obyvatelstva:
- městská
- církevní
- vrchnostenská
Kolem 13. století se hradská soustava rozpadá a je postupně nahrazován krajským systémem. Tento záměr je dovršen za Karla IV. a Václava IV., kdy je těmto
krajům svěřena funkce popravců a následně i vybírání daní. Během 14. a 15. století se tyto správní jednotky mění ve skutečné kraje, kterých bylo v Čechách 12.
Až rok 1751 mění tuto situaci. Reforma Marie Terezie zřizuje 16 krajů (vzniká
i klatovský kraj), v čele kraje stojí jeden hejtman (nyní to byli dva šlechtického původu), určuje pevné sídlo kraje (zpravidla město), zřizuje krajský úřad, jehož byrokratický aparát se dynamicky vyvíjí, od 80. let 18. století se hejtmany stávají
i osoby měšťanského původu. Krajské úřady se staly pravidelnou instancí veřejné
správy a byly důsledně postátněny.
Od roku 1848, resp. následujícího roku je ustanoven státní systém vlastně
v dnešní podobě. Základem samosprávy se stávají obce v čele se starostou, radou
52
a zastupitelstvem, popř.s různými povinnými komisemi v různých dobách (finanční, stavební, letopisecká apod.). Základem státní správy jsou pak okresy
v různých organizačních formách, popř. země nebo kraje jako nadstavbové články
okresů.
10.3 Doložený vznik některých sídelních lokalit
993
1144
1197
1227
1232
1233
1243
1245
1251
1253
1264
1279
1287
1291
1325
1352
1380
1384
Němčice
Plánice
Koloveč
Beňovy
Obytce
Týnec
Vlčkovice
Dolany
Sušice
Nezdice
Biřkov
Měcholupy
Petrovice
Švihov
Třebýcina
Třebýcinka
Ježovy
Klatovy
Kasejovice
Horažďovice
Měčín
Chudenice
Mrákov
Chanovice
Rabí
Kdyně
10.4 Zakládání měst v regionu
Asi nás překvapí, že většina našich dnešních měst byla založena již v době, kdy
u nás vládli poslední Přemyslovci. Do budování měst se tehdy pouštěli podnikaví
lidé, které přitahovala řemesla a obchod. Z nich se utvořila zcela nová skupina
obyvatel tehdejší společnosti – měšťané.
Města vznikala zpravidla tam, kde se řemeslům a obchodu dařilo již dříve. Často
byla zakládána na místech služebných řemeslnických osad v podhradí bývalých
knížecích hradišť nebo na křižovatkách obchodních cest. Jen několik málo měst
bylo vybudováno v dříve neobydlených místech, na takzvaném zeleném drnu.
Z počátku zakládal města sám král. Od něho získali lidé usazující se ve městech
osobní svobody dovolující jim volně se pohybovat a svobodně nakládat se svým
majetkem. Nově založeným městům udělil panovník také hospodářské výsady
53
prospěšné řemeslům a obchodu. K nim patřilo například právo mílové. Podle něho
nesměl mít nikdo, aby nemohl soupeřit s městskými řemeslníky a obchodníky,
v okruhu jedné tehdejší míle (asi 11 kilometrů) od města řemeslnickou dílnu nebo
obchod. Pro městské obyvatele bylo důležité i právo pořádat trhy, kde prodávali
zboží nejen místní řemeslníci, ale i cizí kupci a vesničané.
Velký počet měst založila na svých panstvích také šlechta, církevní hodnostáři
a kláštery. Obyvatelům těchto nevelkých poddanských městeček náleželo méně
městských práv a výsad. Kromě řemeslnických živností v nich bylo ještě hodně zemědělských hospodářství, takže se v mnohém podobala vesnicím.
Hlavním zaměstnáním měšťanů se stala řemesla. Patrně nejpočetnější mezi řemeslníky byli ti, co vyráběli věci každodenní potřeby, hlavně potraviny. K nim patřili pekaři, řezníci, mlynáři a pivovarníci.
Jiná velká skupina řemeslníků zhotovovala oblečení a obuv. Z nich byli nejvýznamnější tkalci, soukeníci, krejčí a ševci.
Ve městech, kde bylo stále co stavět, bylo hodně tesařů, zedníků, kameníků
a pokrývačů.
Mnohé velké a nákladné městské stavby, jakými byly například kostely, kláštery, městská opevnění a kamenné mosty, stavěly původně klášterní stavební podniky zvané hutě. Podle jejich vzoru vznikaly později městské stavební huti.
Železo pro zpracování v kovárnách a dalších řemeslných dílnách dodávaly železářské huti zvané hamry. Železářské huti se nacházely uprostřed lesů při potocích
či řekách. Vybaveny byly na tehdejší dobu pokročilou technickou novinkou – měchem na dmýchání vzduchu do pece, který byl poháněn vodním kolem.
Řada výrobních odvětví spojených s ohněm, hlukem a zápachem byla provozována na předměstí nebo za městskými hradbami. Obavy z požáru či velký hluk
a zápach obtěžující ostatní zatlačily cihelny, hamry a vápenky z dosahu městských
stavení.
V městských domech
Tak náročné dílo, jakým bylo vybudování města, svěřil panovník schopnému
a zkušenému podnikateli zvanému lokátor. Jeho úkolem bylo shromáždit kolem
sebe budoucí obyvatele města přicházející z přelidněných německých měst nebo
z vesnic v okolním kraji.
Pod vedením lokátora byl také navržen plán nového města a půda přidělená
na jeho stavbu byla pravidelně rozdělena na úzké obdélníkové pozemky. Ty připadly jednotlivým osadníkům, kteří na nich začali se stavbou svých obydlí. Nejbohatší měšťané si honosnější domy vybudovali ve středu města na náměstí
s tržištěm a městským kostelem. Dále od náměstí byly domky chudší a prostší.
Podle důmyslného a přitom jednoduchého plánu města směřovaly hlavní ulice
vycházející z náměstí k městským branám. Z nich vybíhaly vedlejší krátké a většinou úzké ulice, ve kterých stály domy prostých řemeslníků. Tak vzniklo pravidelné uspořádání ulic a uliček v celém městě. Tam, kde stála v místě nově
založeného města již dříve řemeslnická osada, bylo třeba se přizpůsobit její staré
nepravidelné zástavbě. Nové město pak nemělo pravidelné uspořádání domů
a ulic jako města založená na volném prostranství neboli na zeleném drnu.
První obyvatelé měst si stavěli jen dočasné dřevěné příbytky s nízkým přístřeškem u vchodu. Zdi domku omazané hliněnou mazanicí byly z dřevěných trámů
postavených na kamenné podezdívce. Uprostřed jeho jediné místnosti bylo ote54
vřené ohniště. Aby obyvatelé domku s jednou místností udrželi v zimě lépe teplo,
vyhloubili si podlahu až jeden a půl metru pod zem.
Městská rodina obývala hlavně místnosti v prvním patře. V přízemí městského
domu býval průjezd vedoucí dozadu na dvůr. Hned vedle něj měl řemeslník dílnu,
kde zhotovoval své výrobky. V dílně je také nabízel zákazníkům a prodával.
Za domkem byl dvorek s kůlnou a chlívkem, ve kterém chovali obyvatelé domu
vepře.
Nábytku bylo v městských domácnostech v době zakládání měst velmi málo
a nebyl příliš pohodlný. Stoly, postele, lavice a jiný jednoduchý nábytek si ze silných štípaných či strouhaných prken vyráběli měšťané sami.
Nákladnější kusy nábytku byly truhlice, do kterých se ukládaly šaty, nádobí, peníze a šperky. Proto se v městských domácnostech objevovaly jen výjimečně.
Na ulicích měst
Kromě běžných nákupů v dřevěných boudách kramářů anebo přímo u řemeslníků nakupovali měšťané na městských trzích konaných každý týden. Navíc byly
pořádány jednou nebo dvakrát do roka velké výroční trhy někdy též zvané jarmarky, trvající až sedm dní.
Jarmarky se zahajovaly v den, kdy měl svátek světec, který byl ochráncem
městského kostela, či v jiný významný církevní svátek.
Na tržiště, kde prodávali své výrobky hlavně domácí řemeslníci, přiváželi zboží
i kupci ze vzdálenějších měst.
Místní řemeslníci měli možnost porovnat své zboží se zbožím vyráběným jinde
a mnohému se přiučit.
Velký zájem na tržišti vzbuzovali kupci z ciziny, kteří k nám přiváželi vzácné cizí
sukno, hedvábí, víno, koření, slané mořské ryby a sůl.
Na tržiště přicházeli také vesničané, aby zde prodali skrovné přebytky úrody
a domácí zvířata. Za získané peníze nakupovali pro sebe od městských řemeslníků
potřebné zboží. Na ulicích měst bylo často vidět hromady hnoje vyvezené
z chlívků, které měli měšťané na dvorech domů. K hromadám hnoje rozhrabávaných volně pobíhajícím dobytkem a drůbeží přibývaly i odpadky vyhazované
z domů na ulici. Stejně tak tomu bylo i s vyléváním nečistot, neboť kanalizace nebyla ještě známá.
Nečistota a špatná hygiena ve městech byly příčinou hromadných onemocnění,
které tehdy lidé ještě neuměli léčit. Nejhroznější byly mor, považovaný za boží
trest, postihující lidi za jejich hříchy a špatnosti.
Po založení města si jeho obyvatelé budovali jen dočasné opevnění v podobě
hliněného valu nebo dřevěného ohrazení nazývaného palisáda. Teprve po několika
desítkách let byly vystavěny pevné kamenné hradby.
Stavba městského opevnění, které změnilo město v rozlehlou pevnost, byla
velmi nákladná.
Nejstarší města u nás obklopovaly hradby několik tisíc metrů dlouhé. Hradební
zdi bývaly silné až dva metry a na několika místech je zesilovaly vysoké věže.
Před městskými hradbami se nacházely někdy navíc ještě nižší parkánová zeď,
příkop a plot z kůlů proplétaných proutím.
55
Měšťané
Správu veřejných záležitostí královského města svěřil panovník do rukou rychtáře. Za své zásluhy o založení města se rychtářem často stával lokátor. V nově
založeném městě byl rychtář jako zástupce krále zodpovědný za klid a pořádek.
Úkolem rychtáře bylo navíc řídit městský soud, kde zasedal sbor přísežných,
a shromažďovat poplatky, které museli měšťané odevzdávat králi. Sbor přísežných
projednával také některé veřejné a obchodní záležitosti. Z něj se později ustavila
městská rada v čele s purkmistrem. V ní zasedalo obvykle dvanáct konšelů, které
si volili samotní měšťané.
Rada konšelů získávala ve městě stále větší vliv. Není proto divu, že se často dostávala do sporu s rychtářem o to, kdo má právo spravovat záležitosti městské
obce. Svou při s rychtářem konšelé postupně vyhráli a tak získali právo řídit správu
města.
Nejbohatší obyvatelé města zvaní patriciové bohatli z obchodu, výnosných řemesel a těžby stříbra. Nevelkou skupinu patriciů tvořili hlavně němečtí řemeslníci
a obchodníci, kteří přišli do Čech zakládat nová města. Ze své země přinesli cenné
zkušenosti dovedných řemeslníků a obchodníků, které u nás dobře uplatnili. Mezi
vůbec nejbohatší patřili pražští a kutnohorští měšťané, kteří se podíleli na těžbě
stříbra. Patriciové měli díky svému bohatství velký vliv na správu města, často
proto zasedali v městských radách.
Prostí řemeslníci a obchodníci bývali v tehdejších městech, kde žilo jen několik
set obyvatel, ve velké většině. Měšťany, a tím i plnoprávnými obyvateli, se stali
díky tomu, že ve městě vlastnili dům. Ve svém domě měli právo provozovat řemeslo a obchod.
Městští řemeslníci se sdružovali v bratrstva, to je spolky vzájemné pomoci, které
měly pomáhat upevňovat mezi řemeslníky soudržnost. Bratrstva poskytovala
pomoc rodinám řemeslníků v případě nouze či rodinného neštěstí.
Ve městě žili také ti, kteří neměli žádný majetek, nevlastnili ani dům, ani řemeslnickou dílnu. Tito nemajetní lidé, takzvaná městská chudina, se nechávali najímat na stavbách, pracovali jako pomocníci v řemeslnických dílnách nebo sloužili
u bohatých měšťanů.
Nejhůře na tom byli tuláci, žebráci a mrzáci, o které se město nedokázalo postarat a kteří byli odkázáni na žebrotu a soucit ostatních. Jejich bídu zmírňovaly
klášterní útulky pro chudé, často je bylo možné vidět žebrat před vchodem
do kostela.
K městské společnosti patřili také kněží a mniši. Díky nim vznikaly nejstarší
městské školy. O povznesení náboženského života v nově založených městech
se zasloužili členové nových mnišských řádů – františkáni a dominikáni, kteří působili jako kazatelé. Příslušníci těchto takzvaných žebravých řádů neměli žádný
majetek a žili z darů obyvatel města.
Židé
Zvláštní skupinou městských obyvatel byli Židé. Žili v nevelkých uzavřených
čtvrtích zvaných ghetta nebo v menších městech v jedné či jen v několika málo ulicích.
Hlavní důvod, proč se Židé odlišovali od ostatního křesťanského obyvatelstva,
byl náboženský. Židovské a křesťanské náboženství mají společnou první část
56
bible – Starý zákon, který pojednává o osudu starověkého židovského národa vyznávajícího víru v jednoho Boha.
Ve středověku byl však společný původ židovského a křesťanského náboženství
zcela opomenut. Židé byli nespravedlivě obviňováni, že zavinili smrt Ježíše Krista,
k němuž se křesťané hlásili jako k Synu božímu.
To způsobilo, že Židé vyhnaní již ve starověku ze své domoviny v Palestině žili
nuceně odděleni od ostatního obyvatelstva. Často byli pronásledováni a docházelo k násilným útokům na židovské obyvatelstvo, k takzvaným pogromům.
Někteří čeští panovníci vydali nařízení zajišťující Židům ochranu. Nejvýznamnější z nich byla výsada vydaná roku 1254 králem Přemyslem Otakarem II. Podle
ní byli Židé pod ochranou samotného panovníka jako jeho přímí poddaní.
Ve středověku nebylo Židům dovoleno vlastnit půdu, ani provozovat ve městě
řemesla. Zbývaly jim jedině obchod a lichva, která byla křesťanům zakázána jako
nepoctivá.
Těžba stříbra, stříbrné mince
České království za posledních Přemyslovců proslulo po celé Evropě velkým bohatstvím stříbra. Nejvýznamnější naleziště stříbrné rudy byla tehdy objevena v Jihlavě a o něco později hlavně v místech dnešní Kutné Hory. Zvěsti o pohádkovém
bohatství stříbra přilákaly do Kutné Hory množství lidí toužících zbohatnout.
V blízkosti dolů si havíři narychlo vystavěli dřevěné příbytky, kaple, kostely, řemeslnické dílny a pece na tavení stříbrné rudy. V krátkém čase tam vzniklo velmi
neuspořádané město, které se stalo po Praze druhým nejvýznamnějším městem
království.
V době největší slávy kutnohorských dolů se v nich těžilo až 30 000 kilogramů
stříbra ročně. Byla to téměř polovina všeho stříbra vytěženého tehdy v celé
Evropě.
V královských mincovních dílnách zahřívali řemeslníci stříbro odlité do silných
prutů, aby změklo. Změklé stříbro hned vyklepali na plech stejné tloušťky a nůžkami rozstřihovali na čtverečky, které mincovníci dále zakulacovali.
Při ražbě mince ležel kulatý kousek stříbrného plechu na spodním razidle. Silným
a dobře mířeným úderem vrchního razidla otiskl razič na stříbrný plíšek mincovní
obraz.
Brakteát
Od roku 1210 se u nás platilo kromě starších denárů takzvanými brakteáty raženými jen po jedné straně z tenkého stříbrného plíšku.
Hodnota mincí během času postupně klesala. Nové mince, které nahrazovaly
staré a opotřebované, obsahovaly totiž méně stříbra. Tím se nepoctivě obohacovala královská pokladna a raziči mincí, neboť místo stříbra přidávali obyčejnou
měď.
Vlašský dvůr
Znehodnocování mincí se snažil odstranit král Václav II. Roku 1300 zrušil
všechny mincovny v Čechách a ražbu peněz přenesl do Vlašského dvora v Kutné
Hoře (pražský groš).
57
K Vlašskému dvoru náležely dílny, kde se stříbro z bohatých kutnohorských dolů
upravovalo a tavilo. Čisté stříbro se dále zpracovávalo na tenké plíšky, z nichž
se v ražební síni razily mince.
Parvus
Jeden pražský groš obsahující tři a půl gramu stříbra se dělil na 12 menších
mincí zvaných parvy.
Klatovy
Město vzniklo při Drnovém potoku vedle staré trhové vsi, v písemných pramenech poprvé připomínané až v roce 1253, na důležité pasovské obchodní cestě
vedoucí do Straubingu a Pasova. Založil je kolem roku 1260 Přemysl Otakar II.,
a to především ze strategických důvodů jako pevnost na západní hranici českého
státu proti Bavorsku. Zachovalý původní půdorys města v podobě lichoběžníku zaobleného v rozích svědčí o skutečně velkorysém založení. Ze čtyř rohů velkého
čtvercového náměstí o stometrové straně vybíhaly ulice, které se křižovaly s příčnými ulicemi v pravých úhlech. Městské opevnění o dvou hradebních zdech, které
byly zesíleny obrannými válcovými i hranolovými věžemi a přerušeny třemi vstupními branami, bylo dokončováno ještě za vlády Václava II. a Jana Lucemburského.
Královskému městu, které se živilo zemědělstvím a řemesly, začala doba rozkvětu
ve 14. století. V roce 1336 mu panovník povolil užívat staroměstské právo
a z řady dalších udělených privilegií měla největší hospodářský význam práva odúmrti a výročního trhu získaná od Karla IV. v letech 1372 a 1378.
Za Václava IV. získaly Klatovy značnou soudní pravomoc, když jim byl roku 1381
svěřen úřad popravy v širokém okolí a v roce 1402 jim bylo uděleno právo vybírat clo, takže město zůstalo panovníkovi věrné i v době vnitřních nepokojů v zemi.
Klatovy se staly střediskem širokého okolí a velký majetek v nich patřil církvi. Proti
ní se obrátila husitská revoluce již v roce 1419, když zde byl vypleněn dominikánský klášter na předměstí. Za husitských válek bylo město pevným článkem táborsko-sirotčího svazu. Husitství dokončilo proces počešťování Klatov, když
z města odešel německý patriciát. Později město plně podporovalo krále Jiřího Poděbradského a za něho roce 1467 se podílelo na porážce bavorského vojska
u Nýrska.
Na počátku 16. století mělo město velký majetek a patřilo mezi prvních deset
měst v Čechách. Roku 1540 byly Klatovy svým bohatstvím na sedmém místě
v zemi. V roce 1568 bylo ve městě a na jeho předměstích 532 domů.
Horažďovice
Horažďovice leží na levém břehu Otavy. Bývaly malou trhovou osadou poprvé
připomínanou v roce 1251, kdy jejich majitel Bavor I. ze Strakonic daroval zdejší
kostel s farou svatojánskému řádu ve Strakonicích. V letech 1250 – 1260 převzaly
funkci nedalekého hradského centra Práchně. Mocný rod Bavorů, jemuž Horažďovice patřily až do roku 1409, z nich vybudoval před rokem 1279 významné poddanské město, které bylo v roce 1293 vyjmuto i z pravomoci krajských úředníků.
Od roku 1409 patřilo město pánům z Hradce, kteří měli velké statky v jižních Čechách a drželi i Velhartice. Za nich byly Horažďovice podřízeny velhartickým úředníkům. V husitské revoluci se však od nich odklonily a staly se již koncem roku
1420 důležitým článkem táborského bratrstva.
58
V roce 1483 se dostalo město do rukou pánů Švihovských z Rýzmberka. Ti je drželi až do Bílé hory jako poslední část z rozsáhlého majetku, jenž se rozpadal zejména v 1. polovině 16. století. Za nich došlo k rozkvětu města. Roku 1497 udělil
Půta Švihovský Horažďovicím právo svobodného odkazu majetku a vystěhování
a o pět let později právo pečetění červeným voskem. Město vůbec žilo vyspělým
právním životem, již dříve se řídilo staroměstským právem a samo bylo odvolacím místem pro Blatnou, Strakonice, Přeštice, Rabí a Švihov.
Kašperské Hory
Počátky Kašperských hor spadají pravděpodobně již do 13. století, přestože písemné zprávy o nich začínají až rokem 1330. Za svůj vznik děkují úspěšnému rýžování i přímému dolování zlata. Z půdorysu můžeme usuzovat, že zde nejdříve
byla na vymýceném místě vesnice. Z ní se rychle vyvinulo horní město, které tvořilo díky roztroušeným hornickým usedlostem jeden celek s nynějším Rejštejnem
až do druhé poloviny 16. století. Některá literatura uvádí rok 1330 za vytvoření
této významné hornické městské lokality; tehdy byla dokončena stavba hřbitovního kostela sv. Mikuláše, postaveného na náklady některého z bohatých horníků
a zřejmě souběžně s ním byl vybudován stejně rozsáhlý a nákladný farní kostel
na náměstí. Brzy potom byly postaveny i městské brány, které město zbouralo
až kolem roku 1840.
Také Karel IV. podporoval horní podnikání Kašperskohorských. Nejdříve dal vybudovat k jejich ochraně i „pro obranu země České“ necelé tři kilometry od města
ve výši 886 metrů n.m. hrad Kašperk. Hrad měl chránit celé okolí i jeho rudné bohatství proti útokům Bavorů a byl vystavěn v letech 1356 – 1366. Stal se též sídlem popravy, takže jeho držitelé měli právo stíhat všechny provinilce rušící veřejný
pořádek a bezpečnost. V roce 1366 přikázal Karel IV. také kašperskohorským měšťanům, aby se spojili se sousedními městy a zajišťovali zemský mír. V témže roce
otevřel císař novou zemskou „zlatou“ cestu, která spojovala město přes Kvildu
a šumavské hřebeny s Pasovem a rakouskou Solnou komorou. Všichni kupci, kteří
po této cestě jeli, museli přenocovat v Kašperských Horách, jinak by museli zaplatit pokutu 100 hřiven lotů zlata; jedna polovina z těchto pokut měla připadnout královské komoře, druhá městu. Kupci museli též zaplatit městu z každého
koně, kterého měli, po jednom haléři.
Kdyně
V roce 1384 je ve Kdyni zmiňován farní kostel, který byl postaven na vrchu
v severní části dnešního města. Na jižním svahu tohoto kostelního vrchu při Kojetickém potoku se rozkládala původní ves (poprvé připomínaná až s kostelem),
která měla společné osudy s blízkým hradem Rýzmberkem. Již roku 1508 ji písemné prameny nazývaly městečkem. V 16. století však byla Kdyně postižena
krutým požárem, po kterém zůstaly stát pouze kostel, fara a panské stavení
ve dvoře. Této skupině budov se začalo říkat Stará Kdyně, protože hned potom
byla zahájena výstavba Nové Kdyně na jihozápad odtud. Název Nová Kdyně, doložený od roku 1586, byl potom užíván až do roku 1926, kdy se již průmyslová
obec vrátila k názvu Kdyně.
Poddanské městečko bylo součástí rýzmberského panství, které mělo později
sídlo v Koutě na Šumavě a od roku 1697 patřilo Stadionům.
Ve městě a okolí bylo rozšířeno tkalcovství, a to dalo vzniknout již koncem
17. století textilní manufaktuře. Založili ji Lamingenové někdy před rokem 1697,
59
takže kdyňská manufaktura je prokazatelně starší než osecká, která vznikla roku
1697 a byla až dosud historicky pokládána za nejstarší v Čechách.
Nepomuk
První písemnou zprávu o trhové vsi Pomuku, ležící na vitorazské obchodní cestě,
najdeme v opisu listiny z doby Václava II. (kolem roku 1284). Pomuk založili nepomučtí cisterciáci z kláštera pod Zelenou horou, který vznikl v letech 1144 – 1153
za vlády knížete Vladislava II. Ves se od počátku 13. století většinou již nazývala
Nepomuk a cisterciáci z ní vybudovali na začátku 14. století městečko, které
spojili s blízkými Přesanicemi před rokem 1369 v jednu obec. Stavebně však
ke spojení došlo až na počátku 17. století. Nepomuk se brzy stal správním i hospodářským centrem klášterního panství, které bohatlo rýžováním zlata i těžbou
stříbra v okolí. K němu patřilo v předhusitské době na sto vesnic a další dvě městečka – Blovice a Plánice.
Městečko se stalo v sedmdesátých letech 15. století pro svoji výhodnou polohu
místem sjezdů zástupců tří sousedních krajů Plzeňského, Prácheňského a Podbrdského.
Nýrsko
V údolí po obou březích Úhlavy pod zalesněnými výběžky Šumavy vzniklo
Nýrsko jako pohraniční osada na zemské stezce vedoucí do Bavorska snad již
ve 12. století. Nejstarší písemnou zprávu o něm však máme až z roku 1327; již
tehdy bylo Nýrsko jmenováno jako městečko patřící královské komoře a král
v něm daroval výnos z vybíraného cla Petrovi z Rožmberka. Historie držitelů tohoto pohraničního městečka byla velmi spletitá, a tak si z jeho starších dějin připomeňme jen památnou bitvu u Nýrska dne 22. září 1467, ve které porazil držitel
Pajreka Racek z Janovic spolu s královskými pomocníky a měšťany z Domažlic
a Klatov bavorské křižáky táhnoucí proti králi Jiřímu (výročí bitvy se v Nýrsku oslavovalo dlouhou dobu).
Roku 1558 bylo k bystřickému panství přikoupeno i Horní Nýrsko, takže celé
Nýrsko patřilo od této doby až do konce feudalismu k tomuto panství. Právo týdenního a výročního trhu udělil městečku v roce 1593 císař Rudolf II.
Plánice
Cisterciáci v Nepomuku povznesli mezi městečka na samém počátku 14. století
trhovou ves Nepomuk a brzy potom založili i Plánici.
Po zničení kláštera patřila Plánice od roku 1420 až do roku 1638 k zelenohorskému panství, jehož pány byli nejdříve Švamberkové a od roku 1464 Šternberkové. V roce 1638 došlo ke konečnému osamostatnění Plánice, která tehdy byla
v rukou známého Jaroslava Bořity z Martinic. Jeho potomci zde vládli až do roku
1790 a učinili z městečka středisko panství k němuž patřilo přes 20 vsí.
Poleň
Malebně položená ves nad říčkou Poleňkou je poprvé připomínána roku 1254,
kdy patřila příslušníkům starého rodu Drslaviců Budivojovi a jeho synu Blažejovi.
Byla rozdělena na několik dílů, z nichž jeden náležel od roku 1390 blízkému hradu
Pušperku. Toto rozdělení Poleně mezi více držitelů zřejmě způsobilo, že zde byly
60
ve 14. století dva kostely a nejpozději od husitské doby dokonce i dvě fary.
Již roku 1439 se v pramenech mluví o městečku. Od roku 1711 zcela plně patří
Poleň k chudenickému panství, s nímž měla potom celá Poleň společné osudy
až do konce feudalismu.
V některých regionálních studiích je upozorňováno na význam Poleně ve středověku; na strážní povinnosti zdejšího obyvatelstva při objíždění zemských hranic i na důležitou polohu městečka při obchodní cestě, vzniklé v době Přemysla
Otakara II. a vedoucí od Horažďovic přes Klatovy k Horšovskému Týnu a odtud
k zemské hranici.
Přeštice
Trhovou ves na levém břehu Úhlavy připomínající prameny již z let 1226 – 1233.
Roku 1239 koupil ves klášter kladrubský, který zde po roce 1245 zřídil u kostela
proboštství, při kterém vzniklo v průběhu druhé poloviny 13. století městečko;
to patřilo klášteru celou předhusitskou dobu. V roce 1420 se dostalo zástavou
do rukou členů významného rodu pánů Švihovských z Rýzmberka, kteří je však
nechtěli vrátit kladrubským benediktinům ani po královských rozhodnutích a udrželi si je přes dvě století. Po smrti bohatého Půty Švihovského, majitele nově budovaných hradů Práchně, Rabí a Švihova (k němu patřily Přeštice) v roce 1504,
byly Přeštice rozděleny na dvě ideální poloviny mezi Půtovy syny. V letech 1519
a 1524 majitelé obou polovin udělili Přešticím právo volného disponování majetkem, svobodného odchodu z města a jiná městská práva. Roku 1586 bylo
Přeštickým povoleno vaření piva a v roce 1589 jim Rudolf II. povolil vybírat clo
na novém mostě přes Úhlavu a udělil výroční trh.
Strážov
V dějinách Strážova máme ještě hodně nejasností. Jako příslušenství blízkého
hradu Opálky je ves Strážov poprvé jmenována v písemných pramenech roku
1352. Šlo však zřejmě jen o část vsi, protože po celou druhou polovinu 14. století
byl Strážov rozdělen mezi několik šlechtických rodin. Postupně totiž získali
do svých rukou celý Strážov držitelé hradu Opálky. Tomuto pomeznímu hradu, ležícímu na vedlejší zemské cestě do Bavorska, tvořil Strážov vlastně jakési podhradí, vzdálené jeden kilometr, a spolu s dalšími šesti vesnicemi byl součástí
malého hradního panství.
Počátkem 16. století jej získal bohatý a mocný Zdeněk Lev z Rožmitálu, jenž
panství pravděpodobně svěřil svému synovi Adamu Lvovi.
Dolování od 20. let 16. století bylo jistě také jednou z příčin, které vedly k opětnému povýšení Strážova na městečko. Zástavní držitel celého opáleckého panství
králův hofmistr Vilém Švihovský z Rýzmberka dosáhl zřejmě snadno na králi
Ludvíkovi vydání privilegia 24. 6. 1524, jímž byla Strážovu udělena důležitá práva:
právo týdenního trhu každou sobotu, právo dvou výročních čtrnáctidenních trhů
a právo vyšší i nižší popravy nad všemi „mordéry, loupežníky, zloději a jinými všelijakými zločinci“. O rok později získal Vilém Švihovský pro Strážov další privilegium. Král udělil Strážovským 22. září 1525 znak a povolil jim opevnit městečko
„poněvadž při pomezí německém blízko sedí“. Pánovi městečka král dovolil vybírat clo na bavorské silnici vedoucí přes Strážov a zároveň vymezil povinnost o tuto
cestu se starat a stavět na ní mosty.
61
Stříbrné Hory
Stříbrné Hory děkují za svůj původ dolování stříbra, cínu a olova, které začalo
v blízkosti vsi Nalžovy v roce 1521. Nově příchozí horníci, většinou Němci z Jáchymova, založili novou osadu, která se rozrůstala.
Brzy však král zastavil kupování vytěžené rudy Rožmberkům, ale řízení dolů měl
mít v rukou Svojšův dědic Oldřich Pouzar z Michnic. Vznikly však z toho četné
spory, při nichž docházelo k postupnému úpadku těžby; již v roce 1541 byly
všechny doly zatopeny.
Ještě ve druhé polovině 16. století se snažili majitelé nalžovského statku,
ke kterému patřilo městečko až do konce feudalismu, o vzkříšení hornictví. Jejich
úsilí však bylo marné, až se nakonec horníci odstěhovali do Příbrami nebo Rudolfova na Budějovicku.
Sušice
Původně to byla pravěká slovanská rýžovnická osada při obchodní cestě
do Bavor u zlatonosné Otavy. Její jméno, značící suché místo uprostřed říčních
ramen, je poprvé písemně doloženo až v roce 1233. Na protějším břehu řeky se
táhla podle cesty jiná ves Nuželice, která je dnes předměstím Sušice. Již ve 12.
století patřilo celé Sušicko bavorským hrabatům z Bogenu, kteří zde byli bezprostředními pány až do roku 1242, kdy se jejich dědici stali bavorští vévodové. Český
panovník Přemysl Otakar II. pravděpodobně již kolem roku 1257 vojensky obsadil celé Sušicko (právně je smlouvou získala až v roce 1273) a někdy po roce 1260
začal nově budovat královské město, které se mělo stát oporou jeho moci v Prácheňském kraji, ve kterém měla šlechta značnou moc. K původním dvěma sídlištím bylo přistavěno rozlehlé obdélníkové náměstí a pravidelně vybíhající ulice.
Nové město bylo v mnohém dědicem staré Práchně. První období vývoje města
bylo dovršeno vybudováním důkladného opevnění s dvojitým pásem hradeb
a třemi branami až za Jana Lucemburského v letech 1322 – 1325.
Nejstarší zachované sušické privilegium je z roku 1324 či 1325 a král Jan v něm
potvrdil Sušickým držbu nejmenovaných vesnic a další statky, mezi které patřila i
zlatá rýžoviště. Sušičtí patricijové byli vedle horních podnikatelů i významnými
obchodníky, kteří těžili z výhodné polohy na obchodní Zlaté stezce, jež vedla z bavorského Pasova a po níž se dovážela zejména sůl.
Velký hospodářský rozkvět města nastal v 16. století, kdy Sušičtí obchodovali
se sousedním Bavorskem se solí, obilím a sladem. Tehdy se zde pěstoval hodně
také chmel. Došlo k nákladným přestavbám domů a na sklonku století byla postavena uprostřed náměstí i nová výstavná radnice s vysokou věží.
Švihov
Ve Švihově bylo zemanské sídlo již na samém konci 12. století kolem roku 1194.
Původní tvrz stála však v jiných místech než je dosud zachovaný hrad, a to při
dnešním hřbitovním kostelíku sv. Jiljí. O století později ji získal významný
a mocný rod pánů z Rýzmberka, kterému patřily hrady Skála a Rýzmberk. Rýzmberkové postavili v první polovině 14. století na místech dnešního hradu novou
tvrz, kterou dobře opevnili vodními příkopy, napájenými vodou řeky Úhlavy. Vedle
ní a nedaleko původní vsi založili na pravidelném půdorysu městečko, což dodnes
připomíná rozlehlé pravoúhlé náměstí s farním kostelem. Městečko se však nemohlo dobře rozvíjet pro silnou konkurenci blízkého královského města Klatov,
takže jeho rozvoj nastal až v 16. století.
62
Švihovský hrad dostavěli až kolem roku 1530 Půtovi nástupci, kteří nechali
v hradní kapli vytvořit nejstarší známou krajinomalbu v českých zemích a v ní zachytili podobu nového hradu.
Nový majitel Heralt Kavka z Říčan a na Štěkní získal pro Švihovské v roce 1549
důležitá privilegia na králi Ferdinandovi I. Švihov byl údajně znovu povýšen
na město.
Velhartice
Na přelomu 13. a 14. století si založili předkové pánů z Velhartic své rodové
sídlo na táhlém ostrohu mezi starší vsí a hlubokým údolím Ostružné. Pánové
z Velhartic vybudovali ze vsi pod stejnojmenným hradem městečko, které se poprvé jmenuje roku 1373. Pravděpodobně až v první polovině 15. století došlo
k rozšíření hradu. Do nově postavené věže byly v roce 1448 tajně ukryty i české
korunovační klenoty v době sporů poděbradské strany se stranou katolických odbojných pánů a zůstaly zde několik let.
V letech 1458 – 1506 patřily Velhartice Švihovským z Rýzmberka, od nichž
je získal mocný Zdeněk Lev z Rožmitálu, za něhož došlo k rozšíření velhartického
panství. Zdeněk již v roce 1506 vyprosil na králi privilegium, kterým se velhartickým měšťanům povolovaly dva výroční trhy.
V roce 1743 koupil velhartický statek Jan Ferdinand Desfours, který jej později
připojil k blízkému hrádeckému statku.
Železná Ruda
V okolí dnešní Železné Rudy byly až do 16. století jen rozsáhlé lesy, které patřily k hraničnímu Královskému hvozdu. Podél říčky Řezné vedla již ve 14. století
důležitá zemská cesta do Bavor, ale osada při ústí Železného potoka zde vznikla
až v polovině 16. století, když zde byla objevena ložiska železné rudy.
Významnou vrchností zde byli Nothaftové z Wernbergu, kteří zde místo pomalu
upadajícího železářství zaváděli od roku 1692 sklářství. V roce 1771 odkoupil Železnou Rudu sklářský průmyslník Jan Jiří Hafenbrädel, jehož rod podporoval rozvoj zdejších dvou skláren a držel statek až do poloviny 19. století. Nejpozději na
počátku jejich vlády byla povýšena Železná Ruda na městečko, kterému bylo
v roce 1844 uděleno právo dvou výročních trhů.
Rozvoj městečka urychlila i železnice, která byla dokončena v roce 1877 po vybudování dvoukilometrového tunelu pod horou Špičák.
Obyvatelstvo Železné Rudy a okolí se živilo nejdříve železářstvím, později sklářstvím a těžbou dřeva. Bohaté lesy v okolí byly stále skutečně hlavním zdrojem
obživy.
10.5. Zrod šlechty a její působení v regionu
Zrod české šlechty
Předchůdci české šlechty byli knížecí správní úředníci, kterým panovník kdysi
svěřil vládu v různých částech země. Ve svých výnosných úřadech se původně
podle příkazů knížete často střídali. Později se snažili udržet si moc v kraji svěřeném pod jejich správu na stálo a získat ji i pro své potomky. Šlechta vznikající
63
z knížecích úředníků se tak již ke konci 12. století stala pánem části země, která
původně náležela celá jen panovníkovi.
Mezi šlechtu se dostali také hodnostáři knížecího dvora a bojovníci panovníkova
vojska. Za věrné služby je kníže odměňoval rozsáhlým pozemkovým majetkem.
Čeští panovníci se museli se vznikem šlechty smířit. Právo na trvalé vlastnictví
půdy získané v panovnických službách potvrdil šlechtě roku 1189 kníže Konrád.
Později během 13. století získala šlechta navíc právo podílet se s panovníkem
na správě země.
Šlechta si stavěla podobně jako panovník kamenné hrady. Ve srovnání s královskými však byly menší a skromnější. Opevněny byly kamennou hradbou, měly
obytný palác a útočištní věž zvanou bergfríd.
Šlechtické hrady se staly sídlem rodu. Obývala je i vojenská posádka, v čele
které se šlechtic vydával na válečná tažení. Úředníci podřízení purkrabímu spravovali z hradu celé jeho panství. Od poddaných rolníků vybírali pravidelně část jejich úrody nebo peněžní poplatky.
Šlechta se brzy rozdělila na bohatou vyšší šlechtu, ke které u nás náleželo asi
dvacet rodů, a na daleko početnější nižší šlechtu.
Nižší šlechtic byl pánem jen nevelkého majetku. Dávky a poplatky vybírané od
poddaných jedné nebo několika málo vesnic mu mnohdy nestačily k obživě. Proto
sám hospodařil na svém venkovském statku. Jeho sídlo, malá opevněná tvrz
s hospodářským dvorem, bylo přímo na vsi nebo v její blízkosti.
Tvrz v podobě nevelkého věžovitého hrádku byla většinou dřevěná nebo měla
jen kamennou podezdívku. V přízemí se nacházelo skladiště, v prvním patře byla
jedna nebo dvě obytné místnosti. Opevněna byla hliněným valem, někdy navíc
i vodním příkopem. Jiné tvrze byly kruhové s věží a dvorem uprostřed a bývaly
chráněny také vodním příkopem.
Významné šlechtické rody
Král Přemysl Otakar II. nežil s českou šlechtou vždy v míru a naopak velkou
část jeho vladařské energie vyčerpávaly spory se sebevědomým panstvem.
K rodům, které mu vždy věrně sloužily, patřili Bavorové ze Strakonic a král jim
za to odplácel projevy přízně. Vzestup rodu byl proto rychlý a už jeho první známý
předek Bavor I. zastával významné úřady a položil solidní základy rodového majetku, především v jižních Čechách. Když na důkaz zbožnosti a oddanosti církvi daroval rodový hrad Strakonice řádu maltézských rytířů, příliš své potomky
neochudil, ale zato získal pověst štědrého a zbožného velmože. Velké bohatství
však nakonec nezachránilo Bavory ze Strakonic už ve 14. století před vymřením
celého rodu.
Prapředek Černínů z Chudenic zastával kolem roku 1200 úřad zemského komorníka. Ale teprve na začátku 17. století, v době ostrých střetnutí mezi českými
stavy a habsburskými panovníky, začalo se o Černínech mluvit hlasitěji, a to zásluhou bratří Diviše a Heřmana. Zatímco Diviš Černín stál na straně stavů, zúčastnil se povstání a roku 1621 byl na Staroměstském náměstí popraven, protože, jak
se pravilo v rozsudku, jako hejtman Pražského hradu dopustil, aby do hradu vtrhli
stavové a vyhodili místodržící z oken, Heřman Černín, muž zcestovalý a vzdělaný,
zůstal věrný císařskému domu a dovedl z této věrnosti hodně vytěžit. Na Bílé hoře
bojoval v císařském vojsku a také později byl vždy ochoten konat pro císaře di64
plomatické i vojenské služby. Za své zásluhy byl Heřman Černín povýšen do hraběcího stavu, a hlavně získal císařskými odměnami veliký majetek.
Zprávy o historických počátcích vladyckého rodu Harantů z Polžic a Bezdružic se shodují pouze v tom, že jeho nejstarší předky lze hledat ve 14. století. Shodou okolností se nejvýznamnější postava celého rodu vynořila téměř až na konci
rodové historie. Byl to Kryštof Harant (1564 – 1621). Už v mládí si získal značné
vzdělání, které rozhojnil cestami po Itálii ve službách tyrolského knížecího dvora.
Jeho další život nepřestával být pestrý, i když se Harant na čas usadil v Touškově
a snažil se žít poklidným životem venkovského šlechtice. Zkušenosti sbíral na tureckém bojišti v Uhrách a roku 1598 se spolu s Heřmanem Černínem z Chudenic
vydal na poutnickou cestu do Egypta a Palestiny. Po mnoha dobrodružstvích se
oba šťastně vrátili domů a Harant nakonec své zkušenosti sepsal v pozoruhodném
cestopise, který vydal tiskem roku 1608. To už si za služby u dvora získal povýšení do panského stavu a všeobecnou úctu jako jeden z nejvzdělanějších šlechticů
v Čechách. Proslul také jako hudební skladatel a aktivní hudebník. Roku 1618 se
stal horlivým účastníkem povstání. Když vojsko českých stavů přitáhlo roku 1619
k Vídni, řídil Harant osobně dělostřelbu, a to s takovou zručností, že se císař ve vídeňském hradě třásl strachem o život. Za tuto opovážlivost se ocitl Kryštof Harant
na seznamu nejnebezpečnějších rebelů. Byl popraven s ostatními vůdci stavovského povstání 21. června 1621 na Staroměstském náměstí.
Pevný hrad Klenová na Klatovsku byl postaven někdy na konci 13. století jako
sídlo šlechtické rodiny, která po něm převzala jméno. Rod vladyků z Klenové proslavil v husitské revoluci Přibík, spíše ve zlém než v dobrém. Zpočátku se přidal
na stranu husitů a patřil k významným hejtmanům husitských vojsk, nahánějících
mnoho strachu nepřátelům. Když roku 1427 dobyl město Stříbro, aniž ztratil jediného vojáka, vyprávělo se o něm, že se oháněl mečem sahajícím od brány
k bráně. U Lipan roku 1434 už bojoval na straně panstva a císař Zikmund ho vydatně za jeho zradu odměnil. O povýšení jeho potomků do panského stavu a později do hraběcího stavu se zasloužil Vilém z Klenové, který stál za českého
stavovského povstání v letech 1618 – 1620 věrně na císařské straně.
Švihovští z Riesenberka patřili stejně jako Černínové z Chudenic k velkému
rodu Drslaviců a měli stejné erbovní znamení. Jejich přímým předkem byl Břetislav z Plzně, žijící v letech 1193 – 1288. Jeho syn Děpold zbudoval někdy v polovině 13. století hrad Riesenberk (dnešní Rýzmberk na Kdyňsku), podle něhož
se začal rod nazývat. Ve 14. století získali pánové z Riesenberka hrad Švihov u Klatov, podle nějž si pozměnili jméno, a zbudovali hrad Rabí, při jehož obléhání později přišel o oko Jan Žižka z Trocnova. Významnou postavou rodu se stal Půta
Švihovský z Riesenberka (+ 1504), patřící k nejvýznamnějším šlechticům své
doby. Lidová pověst o něm vyprávěla, že krutě utlačoval své poddané a za trest
že si ho odnesl čert. Dal přestavět Švihov v dokonalou vodní pevnost a rozšířit
opevnění hradu Rabí takovým způsobem, že se stal největším hradem v Čechách.
Tyto velkolepé přestavby měly posílit prestiž Švihovských z Riesenberka, ale vynaložené oběti zůstaly nakonec marné.
Předkové pánů z Velhartic sídlili původně na Malém Boru u Horažďovic a později ve Vzdounách, podle nichž se také nazývali ze Vzdoun. Jeden z nich začal na
konci 13. nebo na začátku 14. století jednoduchou stavbu gotického hradu Velhartic, podle něhož si pánové ze Vzdoun vzápětí změnili rodové jméno. O něco
později, zřejmě však ještě před polovinou 14. století, Bušek z Velhartic, komorník
císaře Karla IV., stavbu rodového hradu zdokonalil.
65
10.6 Královské a šlechtické hrady
Královské hrady
Početné královské hrady budovali poslední Přemyslovci na mnoha místech království, aby posílili svoji moc v zemi. Královské hrady proto obývaly vojenské posádky, jejichž úkolem bylo zajistit bezpečnost v kraji, ochranu panovnického
majetku, důležitých cest a hranic země.
Krále, který obýval své hrady jen příležitostně, zastupoval purkrabí. Jemu podléhala ozbrojená posádka a správní úředníci hradu, kteří se starali o královské
statky v okolním kraji.
Vojenskou a strážní službu na svých hradech svěřil panovník chudším šlechticům, takzvaným manům. Služební manové, kteří byli vázaní ke králi slibem věrnosti, dostali za své služby hospodářství s menším pozemkem a poddanými
rolníky.
Některé královské hrady založené Václavem I. se ještě v mnohém podobaly
stavbám dřívějších hradišť. Stejně tak jako stará hradiště mívaly opevnění z hliněného valu. Ve srovnání s nimi však byly daleko menší. Nad obytnými budovami
většinou jen dřevěnými s podlahou zapuštěnou pod povrch země se netyčily žádné
hradní věže.
Skutečné hrady se silnou kamennou hradební zdí zesílenou vysokými věžemi
byly budovány většinou na vyvýšených a těžko přístupných místech.
Jedním z nejvýznamnějších královských hradů byl Křivoklát. Stavba tohoto mezi
Přemyslovci zvlášť oblíbeného hradu trvala několik desítek let. Podíleli se na ní tři
králové – Václav I., Přemysl Otakar II. a Václav II.
Ve své horní části měl hrad mohutnou obytnou věž, palác s velkým sálem
a hradní kapli. Ve spodní části hradu stály palác určený patrně královským hostům,
studna a různá hospodářská stavení.
Kašperk
založený roku 1356 Karlem IV. jako pomezní hrad na obranu hranic, stavěl Vít
Hedvábný; od roku 1617 pustý, roku 1655 pobořen z císařova příkazu; dnes zříceniny.
Rabí
založené po roce 1300 (současně vzniklo též podhradí s kostelem N. Trojice
na vých. svahu pod hradem), hrad rozšířen kolem poloviny 14. století, připom.
roku 1380 v souvislosti s rodem Švihovských z Rýzmberka, rozšířen a opevněn
na konci 14. nebo začátku 15. století, v letech 1420 – 1421 dobyt Žižkou a vypálen, opraven roku 1427, přestavěn a opevněn koncem 15. století za Půty Švihovského z Rýzmberka a později za jeho synů (účast královského stavitele B. Rieda?);
ještě v 1. polovině 17. století považován za významnou pevnost, jejíž opravování
zakázáno; v 18. století už pustý.
Prácheň
Zříceniny hradu na vysokém ostrohu nad řekou Otavou – zal. na místě staršího
opuštěného knížecího hradu po roce 1315 Bavorem III. ze Strakonic.
66
Švihov
Hrad – postaven po roce 1480 na místě tvrze z počátku 14. století Půtou Švihovským z Rýzmberka; dostaven roku 1510; v letech 1548 – 1596 hrad částečně
přestavěn, na konci 18. století přestavěn na sýpku; kaple odsvěcena roku 1860.
Velhartice
Hrad – vystavěn v letech 1290 – 1318, jméno stavebníka není přesně známo;
rozšířen za syna Buška z Velhartic po polovině 14. století (přistav. předhradí)
a v 15. století (horní patra starého paláce); po bitvě na Bílé hoře přešly Velhartice
do majetku dona Martina de Hoff Huerty, který vystavěl v letech 1628 – 1633
nový palác a přestav. starý, jehož část se pak roku 1838 zřítila; roku 1843 hrad
restaurován, práce zůstaly nedokončeny.
Rýzmberk
Dnes zřícenina gotického hradu, byl založen na počátku Všerubského průsmyku,
pochází z poloviny 15. století a přestavby po roce 1508. Sídlem Rýzmberků bylo
od roku 1279 do roku 1403, v 15. století jej vlastnili páni z Janovic v první polovině 16. století byl hrad opět v majetku Rýzmberků. V roce 1640 dobyt Švédy,
roku 1655 na příkaz císaře zbořen.
10.7 Církev a její působení v regionu
Panovníci a šlechta, kteří nechali na svých panstvích vystavět kostely, považovali kněze po dlouhou dobu za své služebníky. Oni také rozhodovali většinou o obsazování
Z područí panovníka a šlechty se kněží postupně vymanili teprve až za vlády
posledních Přemyslovců. Významnou osobností důrazně obhajující nezávislost
církve byl pražský biskup Ondřej (zemřel roku 1223). Jemu a jeho nástupcům
se podařilo postupně přimět krále a šlechtu, aby přiznali církvi samostatné postavení. Správa církve tehdy přešla do rukou biskupů, jim podřízení kněží se měli
řídit pouze církevními zákony a ustanoveními.
K osamostatnění církve a k jejímu oddělení od ostatní společnosti přispělo také
dodržování církevního nařízení z roku 1075 o celibátu. Aby se kněží mohli plně věnovat svému náboženskému poslání, nesměli vstoupit do manželství a založit rodinu. Současně se zlepšovalo vzdělání a mravní úroveň kněží, kteří se do té doby
svým způsobem života příliš neodlišovali od ostatních.
V přemyslovských Čechách, kde ani králové, ani šlechta neuměli číst a psát, byli
kněží jedinými vzdělanci. Aby mohli vykonávat své náboženské poslání, potřebovali vzdělání. Církev proto zřizovala při významných kostelech a klášterech školy
určené k výchově a vzdělávání nových kněží. Ti museli umět číst a psát, zvládnout
církevní zpěv a dokázat přednést kázání. Od kněží se dále požadovalo, aby uměli
udělovat svátosti a dokázali sestavit kalendář církevních svátků. Důležitá byla
i znalost latiny, kterou museli kněží znát natolik, aby porozuměli Písmu svatému.
Latinský jazyk, který církev převzala od starověkých Římanů v době svých počátků, užívali kněží a mniši během bohoslužby a při sepisování knih a úředních
listin. V přemyslovských Čechách bylo proto téměř veškeré písemnictví latinské.
Život našich předků byl v tehdejší době od narození až do hrobu spojen s církví
a náboženskou vírou. V důležitých chvílích jejich života udělovala církev věřícím
67
některou ze sedmi svátostí. Církevní učení z roku 1215 hovořilo o tom, že sedm
svátostí jsou dary milosti boží obřadně přenesené na věřícího knězem či biskupem.
10.8 Zakládání nových vesnic
Kdybychom měli možnost vydat se na cestu po přemyslovských Čechách, byli
bychom překvapení tím, jak rozsáhlé byly tehdejší lesy. Když v 10. století vznikal
český stát, husté lesy pokrývaly téměř celou naši zem. Jen málokde, většinou
v úrodných nížinách kolem řek, bychom našli malé vesnické osady.
Ve 12. a hlavně ve 13. století se podoba naší krajiny změnila, neboť lesů pomalu
ubývalo. V malých vesnických osadách rostl počet obyvatel, kteří museli obdělat
nová pole, aby se uživili. Proto odcházela část vesničanů z hustě obydlených vesnic do neosídlených krajů. Když si našli vhodné místo pro založení vesnice, vykáceli v jeho okolí les, aby získali půdu k obdělávání.
Nové vesnice začali zakládat ve 12. století osadníci z Čech. Ve 13. století
se k nim připojili i vesničané přicházející z přelidněných německých krajů. Němečtí
osadníci, kteří k nám přinesli řadu novinek prospěšných rolníkovi při práci, se usazovali poblíž hranic země.
Osadníci káceli lesní porosty a stloukali nová obydlí. Odstraňování lesa si někdy
usnadňovali jeho vypalováním. Předem při zemi oloupali kůru, aby stromy za nějakou dobu uschly. Po vypálení či pokácení lesa na ně čekala ještě namáhavá práce
při odstraňování zbylých pařezů. K tomu potřebovali železné sochory k páčení, sekery na přetínání kořenů a motyky.
Šlechtic, kterému patřil neobydlený kraj, předal zakladateli vesnice lokátorovi písemnou smlouvu. V ní pověřil lokátora řízením všech prací spojených se založením vesnice.
Lokátor se musel nejdříve postarat o příchod osadníků a o vyhledání vhodného
místa pro vesnici. Po vykácení lesa vyměřil a rozdělil půdu pro jednotlivá pole
a řídil budování nových obydlí.
Když se založení vesnice vydařilo, stal se z lokátora rychtář, který na vesnici
zastupoval šlechtice. Za své zásluhy dostal největší kus pole, z kterého neplatil
žádné poplatky.
Rolník, který věnoval mnoho námahy na vybudování nové vesnice a obdělání
půdy, dostal pole do trvalého užívání. Stálé držení půdy zajišťovalo vesničanům
nové právní ustanovení přinesené k nám z Německa. Podle tohoto takzvaného zákupního práva mohl rolník půdu dokonce odkázat svým potomkům nebo i prodat.
Musel však za své pole smlouvy uzavřené před založením vesnice zaplatit takzvané podací a odevzdávat pravidelné každoroční poplatky, někdy i v podobě části
úrody.
Z pole o velikosti jednoho lánu, což je přibližně asi dnešních 18 hektarů, zaplatil rolník ročně 1 hřivnu stříbra (253 gramů). Na svatého Jiří (24. dubna) zaplatil
jednu polovinu a na svatého Havla (16. října) druhou polovinu. Tyto dva dny
v roce byly určeny k splácení pravidelných každoročních poplatků.
Jak vypadaly vesnice
Zatímco se vesnice ve starší době podobaly roztroušeným samotám, nově založené vesnice měly pravidelné uspořádání. Stavení byla rozložena v řadách podél
potoka či cesty. Někdy bývalo uprostřed vesnice volné prostranství – náves.
68
Ve vesnici stávalo asi 15 až 30 obytných stavení s dvorem a oplocenou zahradou. Hned za zadní částí zahrady často začínal úzký pás pole dlouhý několik set
metrů. Okolo dvorů, zahrad a navíc i celé vesnice stavěli vesničané ploty splétané
z proutí.
Jedinou kamennou stavbou na vesnici býval kostel, který v době zakládání nových vesnic nebyl ještě vybudován v každé z nich. Na vesnické poměry nákladná
stavba kostela byla většinou společným dílem městských zednických mistrů a vesnických pomocníků.
S kostelem se nespojoval jen náboženský život vesnice. Po mši se před kostelem shromažďovali vesničané k projednání nejrůznějších záležitostí, žebráci se zde
doprošovali almužny, při kázání kněz oznamoval vesničanům důležité události
v království.
Pokud vesnice patřila nižšímu šlechtici, stála na jejím okraji nebo na dobře hájitelném místě v její blízkosti opevněná tvrz.
Vesnické stavení s kamennou podezdívkou mělo stěny z kmenů otesávaných sekerou na kulaté nebo půlkulaté trámy. Trámy kladené na sebe byly v rozích pevně
spojeny. Mezery mezi nimi si obyvatelé domu ucpávali mechem a jílem. Při pokrývání střechy užívali nejčastěji slámu.
Stavení, ve kterém mohla žít až osmičlenná rodina, mělo jen jednu obytnou
místnost. Vedle ní byly vchod do domu s malou předsíní a komora, která sloužila
k ukládání nářadí a zásob potravin. V komoře navíc přespávali mladší členové rodiny.
Obytná místnost venkovského stavení měla jen malá okna. Vytápěna byla pecí,
ze které stoupal kouř volně vzhůru zužujícím se otvorem ve stropě.
V peci se pekl chléb a na jejím ohništi se připravovalo jídlo.
Uprostřed tmavé a asi často začouzené místnosti stál jen stůl a kolem lavice.
Na jednoduchém dřevěném lůžku vesničané spali. K spánku se často ukládali také
na dřevěné lavice či na hromádku sena volně rozhozeného na udusané hliněné
podlaze.
Své obytné stavení, podobně jako téměř vše z jeho vnitřního vybavení, si museli vesničané zhotovit sami. Jen železné nářadí a keramické nádoby si nakupovali na městském trhu.
Dřevěná hospodářská stavení, jako chlévy, stodoly a kůlny, stály na dvoře
u obytného stavení. Vesničané je stavěli z kůlů, stěny vyplétali z větví, které pomazávali hlínou.
Obdělávání půdy
Lidé žijící ve středověku měli s opatřováním obživy daleko více starostí, než
máme my dnes. I když naprostá většina lidí žila na vesnici a pracovala na poli,
těžká práce vesničanů přinášela jen malou úrodu. Jejich nedokonalé nástroje jim
neumožňovaly důkladně obdělat půdu. Po dlouhou dobu byla úroda dokonce tak
malá, že nedostatek potravin často způsoboval hlad.
Zlepšení nastalo až ve 12., a hlavně ve 13. století. Tehdy začal rolník užívat při
práci na poli dokonalejší nářadí, kterým mohl obdělat půdu lépe než předtím.
Na lépe obdělaných polích se pak urodilo více obilí, takže lidé již netrpěli tak často
hladem jako v dřívějších dobách.
Nejdůležitější novinkou na poli se stal pluh s železnou, mírně zahnutou radlicí.
S takovým pluhem zoral rolník půdu svého pole hlouběji než se starším dřevěným
69
rádlem, které ji jen rozhrnovalo. Při orání pluh půdu navíc ještě obracel, tím
se škodlivý plevel dostával pod hroudy hlíny, kde shnil. Velký nůž připojený k pluhu
před radlicí krájel půdu do hloubky a umožňoval lepší rozhrnování a obracení
země.
Na zoraném poli zůstaly hluboké brázdy a velké hroudy hlíny. Aby si půdu lépe
připravil k setí, vláčel rolník se svým spřežením po poli dřevěné brány s železnými
zuby. Pomocí nich byly roztlučeny větší kusy hlíny a částečně vytahán zbylý plevel.
Původně osívali vesničané na jaře jen jednu polovinu svých polí. Aby si půda
odpočinula a stala se úrodnější, nechávali druhou polovinu polí jeden rok neobdělanou. Oseté a neoseté části půdy pak každoročně střídali.
Ve 12. – 13. století došlo k prospěšné změně. Všechnu obdělávanou půdu
si vesničané rozdělili na tři části. Na jedné třetině zaseli již na podzim, na druhé
na jaře příštího roku a jen třetí část nechali ležet neobdělanou. Tři části polí zvané
ozim, jař a úhor pravidelně mezi sebou střídali. Takovéto hospodaření, umožňující vesničanům osévat větší kus půdy, nazýváme trojpolní.
Vesnické hospodářství
Svou namáhavou prací na poli museli vesničané uživit nejen sami sebe, ale
i ostatní obyvatele země. Z jejich úrody tehdy žili také šlechta a kněží. Šlechtě rolníci odevzdávali peněžní poplatky a různé dávky úrody, kněžím takzvaný desátek
– ve Starém zákoně stanoveném na desátou část úrody a domácího zvířectva.
Díky bohatší úrodě sklizené z lépe obdělávaných polí mohli vesničané uživit více
lidí. V době zakládání měst k šlechtě a kněžím přibyli měšťané.
10.9 Významné románské a gotické památky
v regionu
Klatovsko
Klatovy
Klatovy
Klatovy
Klatovy
– rotunda sv. Jiří (1783)
– pravidelný téměř čtvercový půdorys
– děkanský chrám Narození Panny Marie (1260), přestavba koncem 14. století
– městské opevnění (13. – 16. století)
– Luby – kostelík sv. Mikuláše (2. polovina 14. století)
kostely ze 13. století:
rotunda sv. Jana Křtitele ve Zborovech
kostel sv. Jana Křtitele v Janovicích nad Úhlavou s dochovanými raně gotickými
freskami
kostel sv. Jiří ve Strážově
kostel sv. Jiljí ve Švihově
kostel Všech Svatých v Poleni ze 14. století
nástropní malby z 15. století v chrámu sv. Jana Křtitele v Chudenicích ze 14. století
70
tvrze:
hrady:
Čachrov, Černé krávy, Dešenice/Pajrek, Dolany, Němčice, Opálka, Svrčovec, Zavlekov
Klenová, Pušperk, Švihov
Sušicko
Sušice
Sušice
Sušice
Annín
Albrechtice
Bukovník
Kašperské Hory
Kašperské Hory
Kolinec
Nezamyslice
Petrovice
Rabí
Velhartice
Zbynice
Zdouň
tvrz:
hrady:
–
–
–
–
–
gotická bazilika sv. Václava
městské fortifikace
základy městských domů
kostel sv. Mořice
kostel sv. Petra a Pavla (románský x gotický) původní kostel vysvětil salcburský arcibiskup 1179
– kostel sv. Václava
– kostel sv. Mikuláše
– kostel sv. Markéty
– kostel sv. Jakuba
– kostel Nanebevzetí Panny Marie
– kostel sv. Petra a Pavla
– kostel Nejsvětější Trojice
– kostel sv. Maří Magdaleny
– kostel Zvěstování Panny Marie
– kostel sv. Vavřince
Svojšice
Kašperk, Velhartice
Horažďovicko
zámek Horažďovice
opevnění města
zámky + hrady
– od 13. století
– Červená brána
– Chanovice
– Velký Bor
hrad Prácheň + kostel sv. Klimenta
románské založení kostelů:
Chanovice
Kvášňovice
Malý Bor
Velký Bor
Myslív
Kasejovice
–
–
–
–
–
–
kostel Pov. sv. Kříže
kostel sv. Bartoloměje
kostel sv. Máří Magdaleny
kostel sv. Jana Křtitele
kostel Nanebevzetí Panny Marie
sv. Jakuba
gotické založení kostelů:
Hradešice
Těchonice
Horažďovice
hrady:
– kostel Proměnění Páně
– kostel sv. Jakuba a Filipa
– kostel sv. Petra a Pavla
Rabí
71
Kdyňsko
hrady
tvrz + zámek
–
–
–
–
–
Netřeb – Nový Rýzmberk
Nový Herštýn
Rýzmberk
Kanice
Chocomyšl
–
–
–
–
Zvěstování P. Marie
Narození Panny Marie
sv. Mikuláše
kostel sv. Mikuláše
gotické založení kostelů
Koloveč
Loučim
Kdyně
Úboč
72
11. Dotační možnosti pro rozvoj cestovního
ruchu v Plzeňském kraji
11.1 Dotační programy Plzeňského kraje
Odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu pro rok 2011 zpracoval
7 dotačních programů, z nichž 4 administruje oddělení cestovního ruchu:
11.1.1 Program Podpora činnosti informačních
center na území Plzeňského kraje pro rok
2011
Formulář žádosti:
http://www.plzensky-kraj.cz/article.asp?sec=962
Příjemce: informační centrum bez ohledu na právní formu. Je-li zřízeno obcí,
je žadatelem obec.
Určen na: propagační materiály, pořízení inventáře
Program Podpora činnosti informačních center na území Plzeňského kraje pro
rok 2011 byl vyhlášen usnesením RPK č. 3092/10 ze dne 9. 12. 2010. Na Krajský
úřad Plzeňského kraj bylo do dne uzávěrky, tj. do pátku 8. 4. 2011 do 12,00 hodin
přijato celkem 42 žádostí s celkovou požadovanou částkou na dotace ve výši
1 261 000,- Kč.
Ve schváleném rozpočtu Plzeňského kraje na rok 2011 byly na podporu žadatelů v programu Podpora činnosti informačních center na území Plzeňského kraje
pro rok 2011 alokovány prostředky ve výši 400 000,- Kč.
11.1.2 Program podpory spolkové činnosti
spojené s prezentací Plzeňského kraje
v roce 2011
Formulář žádosti:
http://www.plzensky-kraj.cz/article.asp?sec=962
Příjemci: neziskové organizace kromě nadací a nadačních fondů, tj. spolky, kluby,
společnosti, zájmová sdružení právnických osob, svazy, unie, hnutí a jiná občanská sdružení. Pouze pro žadatele z PK
Určen na: podporu spolkové prezentační činnosti v tematických okruzích sport
a tělovýchova, kultura, rybářství, myslivost, činnost hasičů
11.1.3 Program podpory cykloturistiky a cyklodopravy v Plzeňském kraji v roce 2011
Příjemci: města, obce, dobrovolné svazky obcí nebo sdružení obcí, zájmová sdružení právnických osob a občanská sdružení se sídlem na území PK
73
Určen na: výstavbu, rekonstrukci a údržbu cyklostezek
projektovou dokumentaci
značení cyklotras a cyklostezek
max. krytí celkových nákladů 80%
Na jaře roku 2011 přešla problematika podpory cykloturistiky a cyklodopravy
v Plzeňském kraji z Odboru regionálního rozvoje Krajského úřadu Plzeňského kraje
na Oddělení cestovního ruchu Odboru kultury, památkové péče a cestovního
ruchu. Do této doby zde podpora cykloturistiky probíhala hlavně formou propagace. Prvním úkolem Oddělení cestovního ruchu v této nově svěřené oblasti bylo
vytvořit a vyhlásit nový dotační program na podporu rozvoje cykloturistiky a cyklistické dopravy. Nyní tedy začala přímá finanční podpora konkrétních projektů.
Cíl programu:
podpora zkvalitnění infrastruktury cyklistické dopravy a rozvoj cykloturistiky
na území Plzeňského kraje s dosahem za jeho hranice a podpora systému bezpečných nadregionálních a regionálních cyklotras.
Max. a min. výše dotace:
­ výstavba, rekonstrukce a údržba cyklostezek: 200 – 600 tis. Kč
­ projektová dokumentace: 50 – 300 tis. Kč
­ značení cyklotras: 50 – 200 tis. Kč
Plzeňský kraj spolupracuje s Klubem českých turistů a každoročně mu přispívá
na značení, jeho kontrolu a odstranění závad. Letos to například bylo Kč 350.000,plus dotace z dotačního programu.
Podpořené projekty – příklad:
Město Spálené Poříčí – Kč 450.000,- - Vybudování nové cyklostezky na základě existující polní cesty mezi Lipnicí u Spáleného Poříčí a Kornaticemi, resp. cyklostezky vedoucí z Lipnice v délce 1832 m o šířce 3 m na k. ú. Lipnice
u Spáleného Poříčí. Cyklostezka se napojuje na plánovanou cyklostezku ze směru
Kornatice na Lipnici, jejíž realizace je plánována v rámci partnerského projektu
Z Plzně do Brd - snadněji, rychleji a bezpečněji II.
Mikroregion Konstantinolázeňsko – Kč 70.000,- - Oprava a doplnění stávajícího značení a mobiliáře cyklotras na území mikroregionu, fyzické projetí všech
cyklotras a provedení revize stávajícího značení a k cyklotrasám příslušejícího mobiliáře.
11.1.4 Program podpory rozvoje venkovského
cestovního ruchu v Plzeňském kraji pro
rok 2011
Příjemci: Žádat o dotaci mohou fyzické nebo právnické osoby s výjimkou příspěvkových organizací zřízených Plzeňským krajem.
Cíl: podpora obnovy a další budování venkovské a turistické infrastruktury a vznik
regionálních produktů zejména se zaměřením na regionální gastronomické speciality, tradice a tradiční řemeslnou výrobu, turistické informační systémy, ubytovací
zařízení, zařízení pro volný čas a sport, agroturistiku, hipoturistiku, vodáctví, adre74
nalinové sporty, turistiku pro rodiny s dětmi, podpora spolupráce v oblasti tvorby
propagačních materiálů.
Do uzávěrky 08. 04. 2011 bylo doručeno 135 žádostí s celkovým požadavkem
ve výši 16 564 520 Kč. Ve schváleném rozpočtu PK na rok 2011 byly na podporu
žadatelů alokovány prostředky ve výši 1 800 000 Kč. Celkem bylo doporučeno poskytnout dotaci 35 žadatelům ve výši 1 800 000 Kč, z toho 13 žadatelům z řad
měst, obcí, městysů, mikroregionů a svazků obcí ve výši 680 000 Kč a 22 žadatelům z okruhu fyzických a právnických osob ve výši 1 120 000 Kč.
Program je vyhlašován každý rok na přelomu roku - prosinec/leden. Dotace
je přísně účelová, příjemce je povinen vrátit dotaci, nebude-li použita v souladu
s účelem, k němuž byla poskytnuta, nebo nebude-li dotace řádně vyúčtována. Dotace může být poskytnuta jako investiční nebo jako neinvestiční.
Dotace je příjemci poskytnuta na částečné krytí celkových nákladů spojených
s realizací konkrétních projektů ve výši maximálně 80% celkových nákladů. Zbytek nákladů hradí příjemce z vlastních zdrojů. Minimální výše dotace činí
50 tis. Kč, maximální výše dotace je stanovena do 200 tis. Kč včetně DPH.
Podpořeny byly např. tyto projekty:
­ Rozvoj řemesel na venkově
­ Regionální gastronomické speciality
­ Podpora tvorby místních nebo regionálních tradičních výrobků
­ Podpora orientačních systémů značení
­ Rozvoj infrastruktury a zlepšení dostupnosti služeb cestovního ruchu
­ Zlepšení infrastruktury pro sport a volný čas
­ Zvýšení atraktivity stávajících turistických cílů
­ Podpora tvorby propagačních materiálů
Úspěšné projekty naleznete na adrese:
http://www.plzensky-kraj.cz/article.asp?sec=962
Příklady podpořených projektů v roce 2011
50.000,- Kč Český svaz ochránců přírody Manětínsko: „Po stopách manětínských
mlynářů" - Vybudování turistických zastavení po bývalých mlýnech na Manětínsku
(Vuršův, Frantův, Čoubův, Pardouskův) - stojany, výroba turistických razítek, stojany na kola, úprava povrchů + vybudování trasy pro pěší a cyklo - podklady mapové, popis, fotodokumantace + vytvoření informačních letáků a map.
50.000,- Kč Roman Raška - „Malá expozice motorismu" (Oselce) - Přestavba stodoly na expozici motorismu - střešní krytina, vyzdění štítů, podlahy, odvodnění,
rozvod el. energie.
60.000,- Kč - Jindřich Sitta - Kovárna v Podhradí, Krasíkov - „Kováři na Krasíkově
aneb jak se i obyčejná chátra ke kovadlině dostala" - Nákup: šlapací kovářská
výheň, 1 ks výheň s ochrannými klíny, probíjecí deska, rohatina, kleště, kladiva.
75
11.2 Regionální operační program NUTS II
Jihozápad 2007 – 2013
Program, který umožňuje získat finanční prostředky z fondů Evropské unie. Zahrnuje Jihočeský a Plzeňský kraj. Dotace mají sloužit k urychlení celkového rozvoje regionu.
Finanční prostředky jsou určeny jak pro veřejné tak pro soukromé subjekty.
obecně platí, že jsou podporovány investice do zařízení podporujících cestovní ruch
v dané lokalitě. Dotace se pohybuje v rozmezí 40% - 60% z ceny pořizovaného
majetku, kdy konečná výše dotace záleží na místu realizace projektu a velikosti
podniku žadatele. Celková finanční částka pro rozdělení v letech 2007 – 2013 je
17 miliard korun.
Rozdělení podle cíle a zaměření na 4 prioritní osy
1. zlepšení dostupnosti center (např. silniční obchvaty, rekonstrukce silnic atd.)
2. stabilizace a rozvoj měst a obcí (např. inženýrské sítě, veřejné osvětlení atd.)
3. rozvoj cestovního ruchu (rekonstrukce rozhleden, společenské akce
na podporu CR
3.1 oblast podpory – rozvoj infrastruktury cestovního ruchu
3.2 oblast podpory - revitalizace památek a využití kulturního dědictví v rozvoji cestovního ruchu
3.3 oblast podpory – rozvoj služeb cestovního ruchu, marketingu a produktů
cestovního ruchu
4. zajištění chodu regionální operační rady
Rozdělení čerpání finančních prostředků v %
44 % - na zlepšení dostupnosti center
33 % - rozvoj měst a obcí
20 % - rozvoj cestovního ruchu
Realizované projekty z ROPU
- 61 km rekonstruovaných silnic
- 34 škol má modernější zázemí pro studenty
- 99 nově vzniklých pracovních míst v oblasti cestovního ruchu
Oddělení cestovního ruchu PK podalo v V. výzvě tento projekt:
„DO PLZEŇSKÉHO KRAJE ZA PŘÍRODOU, TRADICEMI A GASTRONOMIÍ“,
který byl podpořen z ROP NUTS II Jihozápad v V. výzvě - prioritní osa 3 Rozvoj cestovního ruchu, oblast podpory 3.3 Rozvoj služeb cestovního ruchu, marketingu
a produktů cestovního ruchu.
Projekt je zaměřen na specifické produkty cestovního ruchu – Šumavu a Chodsko a gastronomii. Projekt je tvořen propagačními produkty cíleně určenými:
1) pro oblast Šumavy, Českého lesa jako unikátní oblasti s přírodním bohatstvím a nabídkou relaxace v přírodě, aktivní turistikou (pěší, cykloturistika,
zimní sporty) a také jedinečným kulturním a historickým dědictvím,
2) pro oblast Chodsko jako v tuzemsku jedinečného regionu s živým folklórem, lidovými zvyky, tradicemi, řemesly,
76
3) pro gastronomickou (gurmánskou) turistiku reprezentovanou pivem a typickými gastronomickými specialitami (hnětýnky, chodské koláče atp.).
Projekty Plzeňského kraje se ovšem vzájemně doplňují a posilují účinnost propagace a prezentace v zahraničí i tuzemsku.
11.3 Program rozvoje venkova - III.
1.3 Podpora cestovního ruchu
Program určený na podporu podnikatelů, kteří začínají s podnikáním v oblasti
cestovního ruchu a to v obcích do 2 000 obyvatel.
V rámci programu jsou podporovány projekty zaměřené na budování pěších
tras, vinařských stezek, hipostezek, případně projekty zaměřené na budování infrastruktury v oblasti sportu a ubytovacích kapacit.
11.4 Program přeshraniční spolupráci Cíl 3
Česká republika – Svobodný stát Bavorsko
2007 – 2013
Program se zaměřuje na podporu přeshraniční hospodářské, kulturní a komunální spolupráce, rozvoj cestovního ruchu, podporu vzdělání a sociální integrace,
zlepšení dopravní dostupnosti přeshraničního regionu a ochranu životního prostředí.
Operační program Přeshraniční spolupráce ČR - Bavorsko pro období 2007 – 2013
je určen pro:
ČR: kraje: Plzeňský, Karlovarský a Jihočeský
Bavorsko: zemské okresy: Cham, Freyung - Grafenau, Hof, Neustadt an der
Waldnaab, Regen, Schwandorf, Tirschenreuth a Wunsiedel im Fichtelgebirge, Amberg - Sulzbach, Bayreuth, Deggendorf, Kronach, Kulmbach, Passau, Regensburg
a Straubing – Bogen
statutární města: Amberg, Bayreuth, Passau, Regensburg a Straubing, Hof
a Weiden.
Celková alokace programu 2007 – 2013 je 115 510 449 EUR.
Rozdělení na dvě prioritní osy v poměru :
1) Hospodářský rozvoj, lidské zdroje a sítě
2) Rozvoj území a životního prostřed
62,5 %
37,5 %
11.4.1 Dispoziční fond v regionu Šumava
Je součástí programu přeshraniční spolupráce Cíl 3 Česká republika - Svobodný
stát Bavorsko.
Oddělení cestovního ruchu Plzeňského kraje realizuje 5 projektů z Dispozičního fondu:
1) „Cyklotoulky Šumavou a Bavorským lesem“
Bylo natočeno 8 krátkometrážních filmů, které mapují cykloturistiku na Šumavě
a v Bavorském lese. Každý pořad má cca. 13 minut a jeho obsahem je vždy před77
stavení města či turistického místa, ze kterého se vyráží a samozřejmě detailně
seznámí s atraktivními cíli na trase. Průvodcem je osvědčený amatérský cyklista
Michal Jančařík se psem Rudlou a výsledkem je poměrně celistvý filmový materiál
mapující možnosti cyklistiky na Šumavě.
Výsledný materiál na cca 100 ks DVD byl rozdán na informační centra v PK
i v Bavorsku, turistická místa a obce, které jsou zúčastněné ve filmech. Dále jsou
používány na akcích PK (veletrhy, prezentace v zahraničí atp.).
2) „Mapa hudební historie Plzeňského kraje a východního
Bavorska“
Vytvoření 3000ks propagačního materiálu v čj, nj a aj mutaci. Jedná se o materiál, jehož základní orientační pomůckou jsou mapky se zobrazením piktogramů,
přehledně informujících o zajímavých destinacích z hlediska hudební historie i živé
hudby současnosti. V jednotlivých kapitolách jsou představeny a popsány menší
regiony. Textová a obrazová část poskytne uživateli popis historicky zajímavých lokalit a objektů (rodiště a působiště významných hudebních skladatelů, hudebníků,
výroba hudebních nástrojů) a dále mu umožní získat přehled o festivalech, koncertních sálech, atp. Významný prostor je věnován bohaté folklórní tradici.
Propagační materiál je distribuován na veletrzích CR, prezentacích Plzeňského
kraje v ČR i v zahraničí, hudebních festivalech, informačních centrech v ČR a Bavorsku a dalších místech.
3) „Svatební den v Plzeňském kraji a bavorském příhraničí: romantika i dobrodružství“
Předmětem předloženého projektu je vytvoření a vytištění publikace, která zmapuje atraktivní místa Plzeňského kraje a bavorského příhraničí vhodná pro organizaci svatby a trávení líbánek. Publikace bude obsahovat tipy na místa vhodná pro
honosnou, romantickou ale i trochu „bláznivou“ svatbu.
Publikace zmapuje a popíše atraktivní místa pro svatební den v Plzeňském kraji
a bavorském příhraničí, a to:
1) významné památkové objekty - zámky, hrady a zříceniny hradů, kostely
a chrámy a další památkové a historické objekty a přiblíží jejich přednosti
pro strávení svatebního dne;
2) romantická místa v přírodě – na loukách, vrcholcích hor, vyhlídkách, rozhlednách, u kapliček či božích muk apod.;
Publikace bude obsahovat také tipy na dobrodružnou, trochu „bláznivou“
svatbu v balóně, ve vzduchu (parašutismus), na skalách, na divoké vodě,
v lomech a jezírcích i pod vodou, na lodi, na přívozu apod.
Projekt bude ukončen v březnu 2012.
4) „Pěšky Plzeňským krajem a bavorským příhraničím“
V rámci předloženého projektu bude vytištěn turistický průvodce pro pěší Plzeňským krajem a bavorským příhraničím.
Průvodce (itinerář) nabídne pěším turistům 50 vybraných zajímavých turistických tras (výletů), které povedou k atraktivním cílům Plzeňského kraje a bavorského příhraničí. Trasy budou převážně okružní, nebo budou směřovat k jednomu
78
či více pozoruhodným místům regionu a do místa svého startu se turisté budou
vracet stejnou cestou nebo po trase s drobnými změnami. Do atraktivních míst bavorského příhraničí bude situována čtvrtina tras, ostatní trasy budou rozloženy
tak, aby zahrnuly většinu nejzajímavějších cílů Plzeňského kraje.
Projekt bude ukončen v lednu 2012.
5) „Soutěž Propagačních materiálů služeb cestovního
ruchu v rámci ITEP 2011“
Obsahem projektu je formou soutěže propagačních materiálů provést sběr
dostupných propag. materiálů, zhodnotit jejich úroveň, vypovídající schopnost
a v rámci hodnocení odborné poroty vybrat ty nejlepší v jednotlivých kategoriích.
Vše se uskuteční v rámci 7. ročníku Veletrhu cestovního ruchu Plzeňského kraje
ITEP 2011 v říjnu t. r..
11.5 Národní program podpory cestovního ruchu
(2010 – 2013)
V roce 2010 byl schválen Národní program podpory cestovního ruchu na roky
2010 - 2013. Ve stejném roce byl realizován podprogram Cestovní ruch pro
všechny se zaměřením na tvorbu nových produktů v cestovním ruchu včetně vytvoření podmínek pro jejich realizaci a marketingu těchto produktů. V roce 2011
je realizován podprogram Cestování dostupné všem.
Program je zaměřen na dvě oblasti podpory:
1) Rekonstrukci/vybudování odpočívadel, center služeb pro turisty
a hygienického zázemí pro pěší, cyklisty a handicapované turisty
podél pěších tras, naučných stezek, cyklotras a zdrojových tras pro zvýšení
návštěvnosti včetně marketingu vytvořených produktů cestovního ruchu.
2) Zpřístupnění atraktivit cestovního ruchu (musí se jednat o atraktivity
nadregionálního a regionálního významu, případně atraktivity ležící v blízkosti pěších tras, naučných stezek, cyklotras a dálkových mezinárodních cyklotras). Projekty vztahující se k dopravě musí být zaměřené na ochranu
životního prostředí a podporu ekologicky šetrných forem cestovního ruchu
(rozvoj ekologicky šetrné dopravy v místě atraktivity, doprava do místa
atraktivity a doprava v rámci atraktivity) včetně marketingu vytvořených
produktů cestovního ruchu. Podporovány budou i aktivity zajišťující lepší
orientaci po atraktivitách cestovního ruchu pro handicapované (sluchově, zrakově postižené apod).
Podpora je poskytována formou dotace, která může dosáhnout maximální výše
50 % celkových uznatelných výdajů akce a je určena podnikatelským subjektům.
79
Příloha 1
Územní prostor MAS Pošumaví - kulturní
místopis
Běhařov (KT)
485 m, 120 obyvatel (včetně č. o. Úborsko), 11 km jihozápadně od Klatov. První
zmínka z roku 1352. Na místě tvrze ze 14. století byl v 18. století vybudován patrový obdélný barokní zámek. Poslední úpravy v letech 1923 – 1927 za majitele
malíře A. Kalvody († zde 1934). V letech 1922 – 1934 zde pořádal malířské kurzy.
Mezi jejich účastníky patřili mj. J. Hlavsa, B. Andrle, S. Janke. V zámecké zahradě
řada plastik z období baroka (busta W. M. Lamingena), dále dívčí akt
(J. Štursa), Píseň našich hor (J. Drahoňovský), Pasáček (F. Uprka). Původně raně
gotický kostel sv. Prokopa, novodobě upraven. Jednolodní se severní věží, presbytář sklenut křížovou klenbou.
Běšiny (KT)
482 m, 843 obyvatel (včetně č. o. Hořákov, Hubenov, Kozí, Rajské, Úloh), samostatně 627 obyvatel, 10 km jižně od Klatov, st. ČD 185 (Klatovy – Horažďovice).
První zpráva z roku 1379. V 17. a 18. století uváděna renesační tvrz, přestavěna
na sýpku. Dvoupatrová s renesančními štíty. Spolu s renesančním zámkem
z 2. poloviny 16. století zahrnuta do areálu lihovaru vybudovaného ve 2. polovině
19. století. Původně pozdně gotický kostel Navštívení P. Marie, jednolodní, západní
věž s cibulovou bání. Barokní fara. Roubené lidové stavby č. 33, U Sládečků, č. 51,
dům „v kožichu“. Hřbitov s barokní branou, zde památník 42 obětí pochodu smrti.
Nad obcí zřícenina gotického kostela sv. Bartoloměje. Učil zde skladatel a houslista J. Gregora (1918 – 1930).
Bolešiny (KT)
422 m, 614 obyvatel (včetně č. o. Domažličky, Kroměždice, Pečetín, Slavošice,
Újezdec), samostatně 280 obyvatel, 5 km severovýchodně od Klatov. První zmínka
1524. Barokní kaplička, s lidovými plastikami madon z 19. století.
Brnířov (DO)
461 m, 353 obyvatel, 1 km jihovýchodně od Kdyně v údolí Starého potoka. První
zmínka 1543. Kaple z poloviny 19. století. Ve 30. letech 20. století zde vzniklo
pastvinářské družstvo. Chráněné stromořadí (lípy, jasany) na Šibenici.
Břežany (KT)
488 m, 162 obyvatel, 7 km jihozápadně od Horažďovic. První zmínka 1319. Kaple
z poloviny 19. století. V lesíku nad obcí barokní kaple z roku 1760. Při silnici z Malého Boru boží muka. Vesnická památková zóna (od 1995). Areály selských statků
čp. 1, 2, 3, 4, 50 – zděná lidová architektura jihočeského blatského typu, zlidovělé baroko.
80
Budětice (KT)
495 m, 289 obyvatel (včetně č. o. Lipová, Lhota, Vlkovice), samostatně 256 obyvatel, 2 km severozápadně od Rabí. Obec založena v 1. polovině 13. století, i když
první zmínka až z roku 1290. Pozdně románský jednolodní kostel sv. Petra a Pavla
z let 1240 – 1250, zbarokizovaný, západní věž s jehlancovou střechou. V jižní části
lodi zachována románská okna a raně gotický portál, hrotitý, ústupkový,
s bohatě profilovým ostěním. Na štítu lodi unikátní zbytky románské výzdoby
(kančí hlavy). V presbytáři pozdně gotický sanktuář. Barokní zařízení. Dvě křtitelnice, kamenná ze 13. století, barokní s dřevořezbami ze 17. století. Hřbitovní
kaple z 19. století, při silnici na Rabí kaple z 19. století. Technickou památkou
je kovárna u domu čp. 60 s výhní a zařízením, 2 km severně na hřebenu hory
(Čbán) (Džbán) stál ve 2. polovině 13. století hrad. Po r. 1945 odhaleny základy
válcové věže, valů a příkopy.
Bukovník (KT)
615 m, 71 obyvatel, 10 km východně od Sušice. První zpráva z roku 1251. Románský kostel sv. Václava z poloviny 13. století. Jednolodní s půlkruhovou východní apsidou sklenutou valenou klenbou a s jihozápadní věží se sdruženými
okénky, jižní portál zdobený bobulemi. Zbarokizovaný koncem 17. století (severní
kaple) a v 18. století. Literárně byli činní správce školy D. Hortensius (1619),
faráři V. Holarius (okolo 1550), A. Sarcander (do 1614), F. V. Kyba (1749 – l177).
Černíkov (DO)
500 m, 340 obyvatel (včetně č. o. Nevděk, Rudoltice, Slavíkovice, Vílov), samostatně 182 obyvatel, 7 km severovýchodně od Kdyně. Ves poprvé připomínaná
v r. 1379. V době založení zřejmě vznikla tvrz. Stála na mírně vyvýšeném místě
u rybníka v blízkosti dnešní prodejny Jednoty.
Červené Poříčí (KT)
372 m, 226 obyvatel, na levém břehu Úhlavy, 8 km jižně od Přeštic, st. ČD 183
(Plzeň – Klatovy). První zpráva z roku 1318. Na místě tvrze byl postaven v r. 1611
renesanční zámek, v 17. a 18. století barokně upraven. Dvoukřídlá patrová budova
s pětibokou věží, vstupní barokní průjezd opět ve dvoukřídlé patrové budově. Renesanční prvky zachovány v ostění oken, bosovaném portálu a štítu. Vzácný původní krov. V interiéru barokní nástropní fresky s antickými náměty (Perseus
a Andromeda). Na parkové zdi bysty českých panovníků vytvořené v roce 1765.
Před zámkem barokní kaple s rokokovým zařízením. Při silnici do Klatov barokní
kaple z 1. poloviny 18. století. V r. 1865 hospodářským praktikantem básník
a prozaik V. Čech.
Čimice (KT)
490 m, 171 obyvatel, 2 km jihozápadně od Žichovic. První zmínka 1543. Kaple
z 19. století s barokním lidovým oltáříkem. Dům č. 4 s barokní branou, kovárna
č. 48, zděný barokní statek blatského typu č. 17.
Dlažov (KT)
500 m, 411 obyvatel (včetně č. o. Buková, Miletice, Nová Víska, Soustov, Vráž),
samostatně 153 obyvatel, 9 km jihozápadně od Klatov. První zmínka 1379. Kostel sv. Antonína Paduánského z 18. století, jednolodní, severní věž. Barokní oltář,
81
rokoková kazatelna přivezená z Pivoně. V místech mezi dnešní sokolovnou a požární zbrojnicí stál do r. 1946 barokní zámek. Lidová architektura (čp. 41). Učil
básník J. Abraham (1910).
Dobršín (KT)
468 m, 94 obyvatel, 3,5 km severovýchodně od Sušice nad levým břehem Otavy
při silnici Sušice – Horažďovice. První zmínka 1372. Pseudogotická kaple z poloviny 19. století. Vesnická památková rezervace (od 1995). Pozoruhodná souvislá
zástavba usedlostí s domem špýcharovitého typu, architektura převážně zděná,
částečně omítnutá, roubená. Narodil se humanistický básník J. Hrabaeus (okolo
1575).
Dolany (KT)
387 m, 739 obyvatel (včetně č. o. Andělice, Balkovy, Komošín, Malechov, Řakom,
Sekrýt, Svrčovec, Výrov), samostatně 306 obyvatel, 7 km severozápadně od Klatov v údolí Úhlavy. První zmínka z roku 1245. Barokní kostel sv. Petra a Pavla z let
1797 – 1799. Zbytky renesanční tvrze ze 16. století – věžovitá stavba paláce,
starší gotické prvky. Na poli pod hřbitovem archeologické nálezy ze starší doby
železné při ústí potoka Poleňka. Sroubek statku č. 14, roubený, částečně omítnut
hlinkou. Statek č. 16, roubený „v kožichu“. Narodil se Břeněk Švihovský z Dolan,
důležitá osobnost formující počátky husitského hnutí. Mládí zde trávil básník a překladatel J. Pilař (20. léta 20. století).
Domoraz (KT)
520 m, 83 obyvatel, 3 km jihovýchodně od Žichovic. Obec připomínaná již v roce
1045. Kaple z 2. poloviny 19. století, v ní barokní dřevěné sošky světců sv. Petra
a Pavla.
Frymburk (KT)
493 km, 115 obyvatel (včetně č. o. Damětice), 8 km jižně od Horažďovic. První
zmínka 1318. Do roku 1989 uváděn úředně název Želenov. U hospodářského
dvora ve vsi přízemní renesanční tvrz, postavena v 2. polovině 16. století
za rytířů z Branišova (sklepy, valené klenby). Nad rybníkem zbytky zaniklého
hradu Frymburk (+).
Hartmanice (KT)
712 m, 1197 obyvatel (včetně č. o. Dobrá Voda, Dolejší Krušec, Dolejší Těšov, Hořejší Krušec, Hořejší Těšov, Chlum, Javoří, Keply, Kochánov, Kříženec, Kundratice,
Loučová, Malý Radkov, Mochov, Palvínov, Prostřední Krušec, Světlá, Štěpanice,
Trpěšice, Vatětice, Vlastějov, Zálužice), samostatně 751 obyvatel, 8 km jihozápadně od Sušice. První zmínka z roku 1315. Vznik souvisel s těžbou zlata a obchodní cestou do Bavorska. Osada vznikla při celnici (připomínána již 1331) na
Březnické stezce – vedla tudy i odbočka Zlaté stezky. Kolem 1340 otevřeny zlatonosné doly na Hamižné hoře (vrchu Hamižná). Od 16. století městečkem. Význam
poklesl v 17. století. Zbytky zlatých dolů 500 m jižně od obce na svahu Hamižné
(854 m). Původně gotický kostel sv. Kateřiny z 15. století, barokizován v 18. století. Jednolodní, západní věž. Barokní socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1731.
Na náměstí dům šumavského typu – kamenný, pavláčka ve štítu, uvnitř stará pec
v černé kuchyni (čp. 37). Nevyužitá synagoga z r. 1883. Na Hamižné 2 lyžařské
vleky, u koupaliště památná lípa. Naučná stezka Hamižná hora.
82
Hejná (KT)
475 m, 161 obyvatel, 4 km jihozápadně od Horažďovic. První zmínka z roku 1045.
Na hřbitově raně gotický kostel sv. Filipa a Jakuba z 2. poloviny 13. století.
Ve 2. polovině 16. století barokizován. Jednolodní. V závěru čtvercového presbytáře kruhové okno, presbytář sklenut hřebínkovou klenbou.
Hlavňovice (KT)
687 m, 511 obyvatel (včetně č. o. Cihelna, Častonice, Čeletice, Horní Staňkov, Javoříčko, Libětice, Milínov, Pích, Přestanice, Puchverk, Radostice, Suchá, Zámyšl,
Zvíkov), samostatně 119 obyvatel, 8 km západně od Sušice. První zmínka 1428.
Jednopatrový barokní zámek ze 17. století, přestavbami setřen původní ráz.
Pozdně barokní kostel sv. Jana Nepomuckého z let 1799 – 1808, jednolodní, západní věž. Nedaleko školy šestiboká barokní kaple sv. Vojtěcha z r. 1707.
Horažďovice (KT)
427 m, 5779 obyvatel (včetně č. o. Babín, Boubín, Horažďovická Lhotka, Komušín, Svaté Pole, Třebomyslice, Veřechov), samostatně 4972 obyvatel, 16 km severovýchodně od Sušice na levém břehu Otavy. Stanice ČD 185 (Horažďovice –
Klatovy) a 190 (Plzeň – České Budějovice). Město založeno před rokem 1279 jako
trhová osada v podhradí Práchně. Jako majitelé se střídaly významné šlechtické
rody (Bavorové ze Strakonic, Rýzmberkové, Šternberkové, Mansfeldové, Vchynští). V r. 1307 zemřel při jejich obléhání král Rudolf I. Od r. 1775 do 2. světové
války byly v rameni Otavy, v Mlýnském potoce, chovány perlorodky.
Městská památková zóna (od 1992). Raně gotické městské opevnění z poloviny
13. a ze 14. století. Zachovány raně gotická Červená (Pražská) brána, spodní část
Prachatické brány, část hradebních zdí s baštami, na východní straně výpadní
branka k Otavě. Původní hrad byl přestavěn v 16. a 17. století na barokní zámek
s renesančními a barokními rysy. Jde o soubor patrových budov s věží v severozápadní části, vnitřní arkádový dvůr s nedávno restaurovanými renesančními sgrafity (m.j. s vyobrazením čápa). V kapli zachována původní raně gotická věž
ze 13. století. Hodnotný sál se zrcadlovým stropem a freskou bitvy u Vyšehradu
(kolem roku 1690). Zahrada ze 17. století s glorietem. Gotický trojlodní bazilikální
kostel sv. Petra a Pavla z let 1260 – 1273. Průčelní věž (z roku 1454). Trojlodí
sklenuto křížovou klenbou. Pozoruhodné jsou zdobené svorníky a konzoly. V presbytáři dva hrotité portály a sedilie. Na hlavním oltáři pozdně gotická socha Madony (kolem 1500). Hrotitá okna s původními kružbami. Figurální mramorový
náhrobek A. Šice z Drahonic (1593). Pozdně gotický kostel archanděla Michaela
(upraven 1689 a 1937), spojený s nepřístupným bývalým klášterem minoritů.
V křížové chodbě kláštera a kapitulní síni sklípková klenba. V kostele gotická křížová klenba, novogotické zařízení. Pozdně gotický mramorový figurální náhrobek
P. Švihovského z Rýzmberka (1504). Trojlodní renesanční hřbitovní kostel sv. Jana
Křtitele z r. 1598. Menší barokní úpravy z r. 1685, další v 19. a 20. století. Stavebně cenné budovy č. 5, branka v ústí Podbranské ul., renesanční štít; Havlíčkova
ul. č. 47, 48, pozdně gotické portály; Podskalská ul. č. 57, renesanční sgrafita,
č. 168, 174 klasicistní štíty, č. 175 pozdně barokní, č. 269 renesanční stupňovitý
štít. Pod kostelem masné krámy ze 17. století. Pod zámkem mlýn s pozdně renesančním štítem. Za kostelem barokní špitál z roku 1631. Barokní děkanství
z 18. století. Barokní kaple pod zámkem (1729) a při silnici na Svaté Pole (1698).
Na náměstí secesní radnice a sokolovna. Židovský hřbitov z 2. poloviny 17. století. Na náměstí mariánský sloup z roku 1723, na hřbitově sloup sv. Josefa z roku
83
1708. Na náměstí pozdně gotická kašna z roku 1503 doplněná v 17. století a opravená v roce 1834. V budově zámku vlastivědné muzeum. Po r. 1945 menší výrobní
podniky – Sport (výroba hokejek, saní, sportovních potřeb), Tvar (nábytek), Jitex
(prádlo, pletárna), Prefa (prefabrikované díly).
Narodili se humanističtí básníci J. Malcovii, T. Maldorius, J. Marxius, M. Metanaeus,
V. Rozvoda, básník a dramatik B. F. Guldener (1836), skladatel a houslový pedagog O. Ševčík (1852, pamětní deska v Ševčíkově ul.), spisovatelka pro mládež
Viola z Prácheňska (1877). Na městské škole působila v humanistické době řada
básníků (např. V. Horatius, J. Galli Čáslavský, A. Chelonius, D. Leo). V duchovní
správě působil vůdčí činitel Jednoty bratrské J. Jaffet († zde 1614, v roce 1620 byly
jeho ostatky vykopány a postupně spáleny). Učili zde spisovatelé J. Rebec
(do 1868), J. Pavel (1890 – 1891 obecná škola, 1901 – 1905 a 1927 – 1933 měšťanská škola). J. Kozák z Práchně (1607), významný exulant, lékař a přítel Komenského. Prázdniny trávil básník R. Mayer (50. léta 19. století). Frekventantkou
klášterní školy byla M. Majerová (1896 – 1897).
Hrádek (KT)
485 m, 1320 obyvatel (včetně č. o. Čejkovy, Čermná, Kašovice, Odolenov, Tedražice, Zbynice), samostatně 621 obyvatel, 3 km severozápadně od Sušice na říčce
Pstružné. St. ČD 185 (Horažďovice – Klatovy). První zpráva z roku 1928. Rozsáhlý
komplex renesančního zámku z konce 16. století (postaven na místě středověkého hrádku) s bohatými antikami a sgrafity (dvě souběžná patrová křídla) a trojkřídlého patrového barokního zámku z roku 1731, k němuž přistavěna barokní
kaple. Barokní mlýn upravený v polovině 19. století č. 87. Renesanční a barokní
domy č. 68, 22, 25, špýcharový typ. Severozápadně od zámku chráněný dub.
1,5 km jihovýchodně při silnici na Sušici chráněná lípa.
Narodili se dramatikové A. Liška (1791), J. Šebesta (1874), redaktor strakonického
tisku (Pravda, Rovnost) a autor agitačních básní J. Zíbar (1893). Od roku 1847
tu byl vychovatelem v rodině Sturmfederů prozaik F. Pravda († zde 1904, pamětní
deska).
Hradešice (KT)
458 m, 450 obyvatel (včetně č. o. Černíč a Smrkovec), samostatně 266 obyvatel,
7 km západně od Horažďovic. První zmínka 1360. Původní gotický kostel Proměnění Páně z roku 1360. Jednolodní se západní věží. Barokizován v polovině
18. století, v 19. století pseudorománská úprava věže. V presbytáři zbytky gotických oken. Na půdě v původních vrcholech klenby zbytky nástěnných středověkých maleb. Figurální náhrobník rodiny Švihovských (1625). Barokní fara.
Vesnická památková zóna (od 1995) – dochovaný soubor lidové roubené architektury, zejména dům čp. 14. U silnice na Nalžovské Hory novogotická hrobka rodiny Taaffeů. 2 km západně u novohistorické kaple sv. Antonína 400 let starý dub.
Narodil se básník V. Stuchl (1922).
Chanovice (KT)
560 m, 754 obyvatel (včetně č. o. Černice, Defurovy Lažany, Dobrotice, Holkovice,
Újezd u Chanovic), samostatně 407 obyvatel, 14 km jihovýchodně od Nepomuku.
První zpráva z roku 1467. Na místě tvrze postaven počátkem 18. století pozdně
barokní zámek, patrový, trojkřídlý, nepravidelného půdorysu. Upraven v letech
1811 – 1838. V zahradě gloriet z doby úprav. Barokní kostel Povýšení sv. Kříže
z let 1751 – 1764, postaven na místě gotického. Jednolodní, západní věž. Barokní
84
památky: fara z konce 18. století, pod kostelem kaple z 1. poloviny 19. století,
na okraji obce sýpka. Od r. 1994 budován skanzen lidové architektury. Narodil
se básník E. K. Zikán Chanovský (1839, † zde 1862).
Chlístov (KT)
527 m, 99 obyvatel, 9 km jihovýchodně od Klatov. První zpráva z roku 1352. Na
místě tvrze postaven v 18. století barokní zámek, dnes bez výrazných slohových
prvků. Gotický kostel Povýšení sv. Kříže z konce 14. století. Jednolodní, jižní věž.
Presbytář sklenut křížovou klenbou, v něm sanktuář, gotický portál do sakristie.
Šumavská architektura z konce 19. století, roubené domy na podezdívce s vyřezávanou pavláčkou č. 32, 34, 37, 38. Narodil se teoretik literatury pro mládež
V. F. Suk (1883).
Chocomyšl (DO)
450 m, 164 obyvatel, 3 km západně od Chudenic. První zpráva z roku 1365. Výstavba pozdně barokního zámku z konce 18. století nebyla dokončena, pro stavbu
zvoleno tvrziště a místo vyhořelého barokního zámku. V roce 1830 byla budova
přestavěna na cukrovar, jeden z nejstarších v Čechách. Koncem 19. století úprava
pro další hospodářské účely. Barokní socha Jana Nepomuckého z roku 1708. Lidová architektura – zděný dům č. 10.
Chodská Lhota (DO)
500 m, 372 obyvatel, 5 km jihovýchodně od Kdyně. Původně privilegovaná chodská obec připomínaná prvně 1325. Účast ve sporu s W. M. Lamingenem. Pseudogotická kaple z 19. století.
Chudenice (KT)
488 m, 671 obyvatel (včetně č. o. Bezpravovice, Býšov, Lučice, Slatina), samostatně 614 obyvatel, 11 km severozápadně od Klatov. Připomínány prvně 1291,
kolébka rodu Černínů z Chudenic, který vlastnil chudenický velkostatek až do roku
1945. Zvláště v 1. polovině 19. století za J. R. Černína a E. Černína středisko kulturního a společenského života. Ve vsi patrový Starý zámek, přestavěn v 16. století z tvrze (zachovaná okrouhlá bašta), upraven barokně 1776, v současnosti
vlastivědné muzeum. Pod zámkem na návsi jednolodní kostel sv. Jana Křtitele
se západní věží, původně gotický z 2. poloviny 14. století (presbytář s křížovou
žebrovou klenbou a maskovanými konzolami, okenní kružby, západní profilovaný
portál), barokizovaný v 17. – 18. století, úpravy i v 19. století. Na triumfálním
oblouku malby z 15. století, novogotický oltář s goticko-renesanční archou
z r. 1505 od Mistra chudenického oltáře (zleva deskové obrazy Václava, Jakuba
s klečícím rytířem a černínským erbem, Jana Křtitele, Madony, Jana Evangelisty,
Kryštofa a sv. Ondřeje), na jižní straně presbytáře obraz od téhož mistra Zvěstování P. Marie s erbem Černínů (pův. predela starého oltáře), na severní straně namalován český nápis datovaný 1650 s černínským a hroznatovským erbem.
V plochostropé lodi barokní fresky z roku 1759. Náhrobníky z 16. – 18. století.
Barokní patrová fara s mansardovou střechou z 18. století. Pozdně barokní hřbitovní kaple sv. Anny z roku 1766. Lidová barokní architektura z počátku 19. století, statky č. 28, 18 a 58, dům č. 15. 1 km jihovýchodně chráněná Chudenická
lípa. 1 km jihozápadně od vsi empírový zámek Lázeň, patrový s bočními rizality,
postaven 1849 – 1859 na místě st. lázní, po roce 1945 rekreační středisko plzeňských pivovarů, v současnosti soukromý penzion. K zámku přiléhá rozsáhlý
85
anglický park se vzácnými jehličnany a listnatými stromy. Dendrologicky ještě cennější blízká Americká zahrada (+), založena 1841 K. E. Černínem. Nad zámkem
45 m vysoká věž Bolfánek (rozhledna s dalekým výhledem), zbytek kostela
sv. Wolfganga z let 1722 – 1729 od F. M. Kaňky, zbořeného 1810. Několik majitelů panství zasahovalo do literární tvorby, např. cestopisec H. Černín (1. polovina 17. století). K. E. Černín, který hostil J. Dobrovského a K. M. Šternberka.
Do roku 1378 zde byl farářem kronikář P. Pulkava, funkci nevykonával. Od roku
1817 zde v létě pobýval jako host Černínů Dobrovský (pomníček v lipové aleji, od
hřbitova k zámku Lázeň). Na Bolfánku snad sloužil staroslověnskou mši. Při práci
na novele Za ranních červánků, zachycující pobyty Dobrovského, navštěvoval její
autor A. V. Šmilovský řadu zdejších pamětníků. Chráněná zámecká lípa. Chudenice i s okolní krajinou prohlášeny 1996 za Krajinnou památkovou zónu Chudenicko.
Narodili se skladatel J. Rejcha (1752, pamětní deska), básník, dramatik, režisér
a dramaturg Národního divadla J. Kvapil (1868, zde pohřben, pamětní deska
na zámku), gynekolog V. Rubeška (1854, pamětní deska, entomolog J. Roubal
(1880, zde pohřben). Jako kněz zde působil spisovatel J. Souhrada († zde 1892,
pohřben). V letech 1812 – 1820 pobýval u svého děda pedagog a přírodovědec
K. S. Amerling. Hosty u Černínů byli F. Palacký, botanik L. Čelakovský, archeolog
a básník J. E. Vocel. Koncem 19. století pobývali o prázdninách básníci J. Skarlandt
a A. Klášterský. Dovolené trávili básník a překladatel V. A. Jung (po 1910), ve 20.
a 30. letech 20. století skladatelé J. Bartovský a J. Klička, spisovatel J. Janovský
(1939), literární historik K. Krejčí (1962). Důchod trávil dramatik a esejista
K. Regal († zde 1931). Žili zde regionalista A. Roubal († zde, 1949 pohřben), legionářský spisovatel V. J. Roubal († zde 1936, pohřben). Výrazně se zapsal
do místní historie a regionalistiky J. Burda, ředitel základní školy (1926 – 1963, žil
zde do r. 2001).
Ježovy (KT)
458 m, 274 obyvatel (včetně č. o. Chlumská a Trnčí), samostatně 162 obyvatel,
12 km jihozápadně od Přeštic. První zpráva z roku 1251. Barokní zámek z 3. čtvrtiny 17. století postaven na místě tvrze. Obdélný, patrový. Na východní straně
šestiboká věžová kaple. Uvnitř raně barokní krb s erbem Černínů. Barokní kaple
na ohybu silnice v obci. Další kaple z 2. poloviny 19. století. Asi 2 km severně
od obce mohylové pohřebiště.
Kasejovice (PJ)
548 m, 1294 obyvatel (včetně č. o. Chloumek, Kladrubce, Podhůří, Polánka, Přebudov, Řesanice, Újezd u Kasejovic), samostatně 886 obyvatel, 11 km východně
od Nepomuku, st. ČD 191 (Nepomuk – Blatná). První zpráva z roku 1264. Raně
gotický kostel sv. Jakuba z konce 13. století. Jednolodní, jihozápadní věž. Barokizován v 18. století. Na jižní straně raně gotický portál, presbytář sklenut křížovou
klenbou. Rokokové zařízení. Na náměstí renesanční radnice, po několika požárech
přestavěna do dnešní podoby v roce 1868. Domy: barokní č. 29, empírové č. 30,
36, empírový hostinec, barokní kašna. Pozdně barokní synagoga z 2. poloviny
18. století. V ní umístěny předměty a sbírky připomínající silnou židovskou menšinu, která byla téměř celá vyhlazena za 2. světové války. Sbírky pořídil zdejší
vlastivědný pracovník V. Mentberger. Dvě kaple z 19. století – při cestě na Chloumek, severozápadně od města nad léčivým pramenem. Dům č. 199 stojí na místě
tvrze ze 14. století. Chráněný akát. V roce 1945 zde působil silný partyzánský
oddíl. Po roce 1945 Západočeské truhlářské družstvo a Šumavan (pánské prádlo).
86
Narodili se obrozenský dramatik A. Jedlička (1795), vlastivědný pracovník
V. Mentberger (1886). Učil zde spisovatel A. K. Hevera (20. léta 20. století).
Kdyně (DO)
455 m, 4806 obyvatel (včetně č. o. Branišov, Dobříkov, Hluboká, Modlín, Nové
Chalupy, Podzámčí, Prapořiště, Smržovice, Stárec), samostatně 3203 obyvatel,
10 km jihovýchodně od Domažlic pod Branišovským hvozdem, st. ČD 185
(Domažlice – Klatovy). První zpráva z roku 1384. Gotický kostel sv. Mikuláše
ze 14. století. Jednolodní s přistavěnými kaplemi, jižní věž. Výrazně přestavěn
v letech 1763 – 1768. V presbytáři křížová klenba, gotická okna se zbytky kružeb.
Bohatě zdobený hlavní rokokový oltář s obrazem patrona od Ignáce Raaba, plastiky a řezbářské práce od F. Ringelhahna. Při cestě pod kostelem kaple P. Marie,
v ní gotická Pieta z konce 14. století. Další, novobarokní kaple v ulici od kostela
k náměstí. Na náměstí radnice ze 17. století, budova spořitelny z roku 1939
(B. Holý). Zámek – bývalé panské stavení ve dvoře ve Staré Kdyni, empírová
úprava na počátku 19. století. Dnes je v budově (č. 91) hostinec Zámeček. Na náměstí pomník padlým v 1. světové válce (V. Bretschneider). Od roku 1769 se zde
rozvíjel textilní průmysl, po roce 1945 Přádelny česané příze. Empírové tovární
budovy. Osamostatněním údržby přádelen vznikly Kdyňské strojírny (1952) s výrobou textilních strojů.
Narodili se humanističtí básníci M. Korbonius, M. Sebastianus (2. polovina 16. století), spisovatel K. Regal (1875), umělecký historik a autor knih pro mládež V. Bozděch (1882), malíř J. Hlavsa (1908), etnografka V. Procházková (1907). Kaplanem,
farářem a děkanem spisovatel B. Petirka (od 1764, † zde 1798). Učit se zde začal
spisovatel F. Wenig (počátek 20. století). V letech 1885 – 1890 jako sirotek
navštěvoval obecnou školu spisovatel F. Blažek. V meziválečném období bylo významné kulturní působení skladatele F. X. Procházky a manželů H. a J. Štěpánkových (pohřbeni zde). Zajímavá byla v 60. a 70. letech 20. století výtvarná činnost
F. Šlégla, který vyvinul nový druh výroby průmyslového textilního výtvarnictví –
arachne (s použitím přádelního stroje). Město je známým letoviskem. Prázdniny
zde trávili v meziválečném období literární historik A. Pražák, hudební kritik a estetik J. Bartoš, skladatelé O. Jeremiáš s manželkou, pěvkyní M. Budíkovou-Jeremiášovou, O. Zich. Pohřben básník a archivář M. J. Šlajs.
Kejnice (KT)
550 m, 129 obyvatel (včetně č. o. Karlovce), 6 km jižně od Horažďovic. První
zmínka 1045. Na návsi kaple – lidové rokoko. Na vrchu Stráž (584 m – 0,5 km
jižně) hradiště s kamennými valy, blíže neprozkoumáno.
Klatovy (KT)
405 m, 23103 obyvatel (včetně č. o. Beňovy, Čínov, Dehtín, Dobrá Voda, Drslavice, Habartice, Chaloupky, Kal, Kosmáčov, Křištín, Kvaslice, Kydliny, Lažánky,
Luby, Otín, Pihovice, Sobětice, Střeziměř, Štěpánovice, Tajanov, Točník, Tupadly,
Věckovice, Vícenice, Vítkovice, samostatně 19878 obyvatel, okresní město ležící
na Drnovém potoku 3 km od jeho soutoku s Úhlavou v podhůří Šumavy, st. ČD 183
(Plzeň – Klatovy) a 185 (Horažďovice – Klatovy – Domažlice). Založeny jako královské město v letech 1262 – 1273 Přemyslem Otakarem II. V 15. století oporou
husitského hnutí. Během 16. století se staly významným ekonomickým a kulturním centrem, jejich význam snížily konfiskace po bitvě na Bílé hoře. Od 1636
se staly centrem rekatolizace a sídlem jezuitské koleje. Další rozvoj nastal
87
v 19. století – průmysl a zemědělství, bohatě rozvíjena kultura (gymnázium, hudební život, kulturní spolky, žurnalistika). Nyní strojírenský průmysl (pobočka a.s.
Škoda, výroba el. pecí), kožedělné závody Kozak (kožená galanterie), Šumavan
(pánské košile), rozsáhlý potravinářský průmysl (výroba sýrů, drůbežářské závody, masné výrobky). Od roku 1813 je tu známé pěstování karafiátů, šlechtitelské výsledky ceněny i v zahraničí.
Městská památková zóna (od 1992) zahrnuje historické jádro na šachovnicovém
půdorysu kolem k severu svažitého čtvercového náměstí (celkem ve městě 78
chráněných památek). Zachovaná část městského opevnění z 13. – 15. století –
hradby, zejména na severní a východní straně, dvě šindelem zastřešené válcové
věže a další bašty. Na východ od náměstí kostel Narození Panny Marie, původně
raně gotický z 2. poloviny 13. století (obvodové zdivo), přestavěn počátkem
15. století (presbytář a příčná loď s hvězdicovou a křížovou klenbou), v letech
1550 – 1560 pozdně gotické síňové trojlodí sklenuté hvězdicovou a síťovou klenbou mistrem Antonínem, barokní úpravy 17. století odstranila regotizace počátkem
20. století (J. Fanta, sochy v průčelí Č. Vosmík). V interiéru malby z 15. století, náhrobníky ze 16. a 17. století, cínová křtitelnice z roku 1526, na poprsnici kruchty
reliéf mistra Antonína, v severní kapli barokní oltář Jana Nepomuckého s 8 dřevěnými sochami českých patronů. U kostela průchozí zvonice Bílá věž, původně renesanční z roku 1581, roku 1758 nově nahrazena novou třípatrovou štíhlou
stavbou s cibulí a lucernou. Raně barokní portál s letopočtem 1687 sem osazen až
1898 z tehdy gotizovaného průčelí přilehlého farního kostela. Na západní straně
náměstí jezuitský barokní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce
z let 1654 – 1679 (podle plánů C. Luraga stavěl D. Orsi), upraven 1717. Na půdorysu latinského kříže s mohutným dvouvěžovým průčelím, valené klenby, nad
křížením kopule. Malovaný iluzivní oltář od J. Hiebla z let 1716 – 1717, průčelní sochařská výzdoba od J. Platzera z roku 1734, portál z doby kolem 1720 (K. I. Dientzenhofer?). Pod kostelem v katakombách mumifikovaná těla zde pohřbených
mnichů a okolní šlechty ze 17. a 18. století (přístupné). Jezuitská dvoupatrová
kolej a seminář z let 1675 – 1717, koncem 18. století upraveny na kasárna a pivovar. Na západní straně náměstí ještě čp. 149 U Bílého jednorožce (I) s klášterní
barokní lékárnou s původním zařízením z 18. století (muzeální expozice, památka
UNESCO). Na jižní straně náměstí renesanční radnice z let 1557 – 1559, novorenesančně přestavěna 1925. Vpravo 81 m vysoká pozdně gotická Černá věž
z tesaných neomítnutých kvádrů, postavena 1547 – 1557 mistrem Antonínem,
upravena na rozhlednu. Na radnici pamětní deska připomínající osvobození Klatov
americkou armádou v květnu 1945 (2x odstraněna – počátkem 50. let a znovu počátkem 70. let). Na náměstí a v přilehlých ulicích řada chráněných měšťanských
domů, původně často goticky, renesančně, barokně a empírově upravených. Na
severní straně náměstí vlevo do radnice čp. 63 Křížkovský a 65 a rohový čp. 66
s portálem a patrovými nádvorními arkádami. Na východní straně náměstí čp. 169
a 170 s vysokými barokními štíty, na severní straně rohový čp. 151 s barokním
průčelím, 154 (stará radnice) s gotickým portálem a renesančními klenbami a 155
s gotickým jádrem. V Plánické ulici u bývalého dominikánského kláštera čp. 174
barokní jednolodní kostel sv. Vavřince z let 1694 – 1707 s dvouvěžovým průčelím
(A. Gilmetti), dále barokní domy čp. 3, 4, 69 a renesační nárožní dům čp. 70
se sgrafitovou psaníčkovou a figurální výzdobou (Ctnosti, starozákonní postavy).
Další cenné domy v přilehlé Krameriově ulici čp. 9, 139 – 142, 163 a 164 s upraveným pozdně gotickým arkýřem, v Krátké ul. barokní čp. 83, v Křížové 165 s renesančním portálem, v Balbínově 89 a 90 s gotickým portálem, v Denisově 148,
v ul. kpt. Jaroše 110 a 145, Čsl. legií 36, 41, 116, 144 a 172, 1. máje 158,
ul. dr. Pavlíka 8, ul. 25. února 1 a 2, Vančurova 53 a Sokolovská 111. Další tři ba88
rokní církevní památky – hřbitovní kaple sv. Michala z let 1736 – 1740 s původně
gotickým presbytářem, kaple Zjevení P. Marie z let 1758 – 1766 v Jiráskově ul.
a kostel sv. Martina na Hůrce z let 1735 – 1755. Muzeum a záložna z r. 1905, sokolovna 1906 (projekty R. Štecha), budova soudu z roku 1928 od B. Bendelmayera. Moderní architekturu 70. a 80. let 20. století reprezentují správní budova
v Plánické ul. (býv. OV KSČ) a dům kultury. Klatovy sídlem Okresního a pobočky
Státního oblastního archivu, okresního vlastivědného muzea (Muzeum Karla Hostaše).
Narodili se humanističtí básníci a vědci Š. Ennius (kol. 1520), právník P. Kristián
(1530), P. Vlaverini, J. Šnejdar, D. Alauda, N. Albinus, S. Assula-Tříska, D. Bartovecius, M. Beňovský, (1609 – 1612 rektorem školy, měšťanem), M. Crispinus,
J. Dobriscus, S. Fontinus, J. Horar, V. Horatius, M. Huncelius, J. Klabza, J. Klička,
O. Libertinus, Jan a Jiří Locikovi, J. Lounský, J. Lycaon, J. Matthiades, Š. Molitoris,
M. Moravecius, Š. Oporinus, S. Podhurský, O. Šimek Klatovský (1504), J. Scheffelinus, Š. Skála, D. Slánský, J. Strabo, J. Švejdar, M. Textorius, J. Toboterius,
V. Travnický, P. Voškloud (1580). Protireformační spisovatelé D. F. Voříšek (1641),
B. Petirka (1719), B. Locatelli (1748), nakladatel a novinář V. Kramerius (1753),
lékař a pedagog K. S. Amerling (1807, pamětní deska), publicista a novinář
K. B. Štorch (1812, studoval gymnázium, pamětní deska), Jan Krejčí, zakladatel
moderní české geologie (1825, zde i gymnázium studoval), zakladatel muzea
K. Hostaš (1854, † zde 1934, zde i pohřben), těsnopisec a spisovatel J. Krondl –
B. Čerovák (1854), regionalista A. Šlégl (1855), historik J. Vančura (1855), klasický filolog A. Krejčí (1857, 1876 maturant gymnázia), básník M. Vančura (1861,
student gymnázia), žurnalista a spisovatel A. Janda (1869), spisovatelé J. John
(1882), kabaretiér J. Čejka (1886, maturoval na gymnáziu 1904), divadelní kritik,
publicista K. Škála (1888, 1907 maturoval na gymnáziu), J. Hais Týnecký (1885),
básníci H. Kepka (1889, nedostudoval gymnázium), R. Kepka (1891, maturoval
na gymnáziu 1911), F. Gottlieb (1903, maturoval na gymnáziu 1932), regionální
badatel A. Šlégl (1855), anglista O. Vočadlo (1895, pohřben zde), literární historik a kritik J. Petrmichl (1921, studoval gymnázium 1932 – 1940), básník J. Šnobr
(1901, 1912 – 1920 studoval gymnázium), skladatel a klavírista L. Procházka
(1837 – pamětní deska), skladatel a varhaník J. Klička (1855, † zde 1937, pohřben zde), dirigent A. Klíma (1905). Po r. 1420 zde byl farářem autor husitských
písní J. Čapek, okolo roku 1450 utrakvistický polemik M. Lupáč. Město proslulo
kvalitou svého školství. Desítky profesorů a absolventů středních škol zasáhly
do různých oblastí vědy, umění i politického života. V období humanismu zde např.
učili básníci J. Šentygar (1543 rektorem, měšťanem), Š. Volinus (50. léta 16. století), J. Pachaeus (1579 – 1580), J. Hynconius (1580), M. Stolinský (1588, měšťanem), A. Priferius (1597 – 1599 rektorem, měšťanem, † zde 1612), V. Žabonius
(1601 rektorem, stal se měšťanem a konšelem, † zde 1621), A. Russinus (1601
– 1603 rektorem), O. Kracovský (po 1605), J. Galli (1600 – 1601), V. Clemens Žebrácký (1604 – 16111 rektorem), K. Pictoris (1607), J. Polentarii (1607), J. Sanacius(1607), M. Prušák (1607 – 1608), J. Ophtalmius (1607 – 1601),
J. Mendicillus (do 1608 purkmistrem, † zde 1621), J. Matthiades (1608 – 1611m,
rektorem), J. Adalbertides (1609 – 1611), (1604 – 1614), Š, Partlicius (1612 –
1613). Studovali V. Rhacotomus (80. léta 16. století), J. Campanus Vodňanský
(okolo 1584 – 1585), M. Bacháček (60. léta 15. století), M. Borbonius (1577 –
1581), V. Vrbenský (90. léta 16. století), P. Horatius (1611), M. Iohanides (1607),
J. Švorcaur (1607), J. Taul (1607), V. Portitoris (1607), G. Mathiades (1670),
A. Studalius (1607), J. Miczerlini (1607), J. Teccius (1611), J. Oborský (1611),
V. Kaňkovský (1611), T. Štilfríd (1611), A. Rabonius (1611). Působil zde kronikář
J. Klatovský (asi do r. 1570). Písařem a měšťanem zde byl dramatik J. Záhrobský
89
(† zde 1590). Jezuitskou kolej spoluzakládal A. Chanovský († zde 1645, pohřben
v katakombách). Na jezuitské koleji působili matematikové B. Schlaier (1667 –
1670), S. Schmidt (1745 – 1747), J. Tesánek (1752), filolog J. Konstanc (1668 –
1669), dramatik a teoretik dramatu K. Kolčava (1680), astronom J. Slezina (1718
– 1721), astronom a matematik J. Bergmann (1757 – 1758), hebrejista F. Zelený
(1748, 1765 – 1766, † zde 1766), básník F. Kadlinský ( 1639 – 1642), filolog, kazatel M. V. Šteyer (1663), historik F. Pubička (1752 – 1765), překladatel I. Cornova (1773). Pobyt zde měl přikázán B. L. A. Balbín (1663 – 1666, 1672 – 1673).
Studovali zde matematik S. Vydra (1760 – 1761), básník V. Stach (1765 – 1767),
filolog a historik J. Dobrovský (1766 – 1768). Děkanem zde byl historik J. F. Hammerschmiedt (1695 – 1699), působil zde protireformační teolog P. J. Axlar (1688
– 1691). Ředitelem hlavní německé školy byl pedagogický spisovatel A. V. Pařízek
(koncem 18. století). Z gymnaziálních profesorů literárně nebo vědecky tvořili
M. Ťoupalík (1826 – 1832), A. V. Šmilovský (1860 – 1873), H. J. Mejsnar (1861
– 1862), J. Niederle (1865 – 1868), pamětní deska), V. Petrů (1868 – 1871),
H. V. Tůma (1870 – 1874), F. J. Šubert (studoval, profesorem 1872 – 1875),
J. S. Guth-Jarkovský (1893 – 1896), J. F. Hruška (1897 – 1899), J. Hrůša (1906
– 1907), R. Kuthan (1911 – 1913), V. Vočadlo († zde 1913, pohřben), K. Regal
(také studoval), F. Blažek (1919 – 1939). Z absolventů gymnázia básník a texikograf J. Franta Šumavský (maturoval 1819), právník, organizátor kulturního života J. A. Gabriel (1832 – 1837), žurnalista a etnograf J. Rank (1830 – 1836),
básník R. Mayer (maturoval 1855), germanista V. E. Mourek (maturoval 1867),
lékař a spisovatel J. Thomayer (1863 – 1871), básníci K. Leger (1869 – 1873),
V. H. Jirota (maturoval 1869), J. Vrchlický (1869 – 1872), J. Kvapil (1878 – 1879),
J. Chod, A. Hartl (maturoval 1906), satirik Alarich (1913), J. Pilař (1928 – 1936),
B. Brouk (doplň. maturita 1932), K. Klostermann (1859 – 1861), historik literatury pro mládež V. F. Suk, dirigent V. Talich (1893 – 1896), akustik, hudební historik a kritik A. Špelda (1922), lékař a spisovatel J. Pejša (1931, 1943 – 1947
zaměstnán v nemocnici), literární historici F. Buriánek (1936, zde pohřben),
Z. Tichá (1939 – 1941), prozaik P. Francouz (1946 – 1949). Značný autorský
okruh se soustředil okolo časopisu Šumavan – P. Blažek, F. Špaček (učil zde
do roku 1872), E. Valečka, F. Šimeček, J. Mudra. V Klatovských listech působili
F. Švec, J. Fuhrich, J. Biskup. Magistrátním úředníkem zde byl básník J. Hukal
(1827 – 1841), v letech 1845 a 1852 zde vystupoval J. K. Tyl. Kaplanem byl básník V. Č. Bendl Stránický (1860 – 1862). Železničním úředníkem zde byl prozaik
J. Hůlka (1922 – 1923), nemocničním lékařem prozaik V. Raffael (1927),
ve 30. letech působil jako úředník městské správy spisovatel a organizátor ochotnického divadla J. Kalivoda (zde pohřben), městským tajemníkem byl prozaik
A. Smolák. Základní školní docházku absolvoval a strojním zámečníkem se vyučil
dělnický publicista J. Pojar (počátek 20. století). Vojenskou službu konali básník
F. Šrámek (1905 se známou degradací a vězněním), herec V. Burian a F. Branislav
(1926 – 1928). Na rozvoji hudebního života se podílel skladatel L. E. Měchura
(1840 – 1852), J. Klička, J. Klička ml. (zde pohřbeni). Mládí tu trávil skladatel
J. Kaan (60. léta 19. století). Dětství trávil elektrotechnik F. Křižík (50. léta 19. století). Žil zde regionalista K. Polák († zde 1984, pohřben). Dále pohřbeni básník
A. Pojar, dietolog J. Voráč.
Kolinec (KT)
560 m, 1370 obyvatel (včetně č. o. Bernartice, Boříkovy, Brod, Buršice, Hradiště,
Javoří, Jindřichovice, Lukoviště, Malonice, Mlázovy, Podolí, Sluhov, Střítež, Tajanov,
Tržek, Ujčín, Vlčkovice), samostatně 793 obyvatel, 9 km severozápadně od Sušice
v údolí Ostružné, st. ČD 185 (Horažďovice – Klatovy). První zpráva z roku 1290,
90
od 14. století městečkem. V okolí rýžování zlata. Jednolodní kostel sv. Jakuba Většího se západní věží, původně románský z 1. čtvrtiny 13. století (obvodové zdivo,
jižní ústupkový portál), goticky upraven (presbytář, sakristie s křížovou klenbou),
barokizován v 18. století. Na oltáři pozdně gotická socha Madony z konce 15. století. Na barokním mostě (technická památka) socha sv. Jana Nepomuckého
z 18. století, židovský hřbitov z 18. – 20. století. V 16. století postaven na místě
tvrze zámek, trojkřídlý, patrový, zcela přestavěn v 60. letech 20. století (škola).
Barokní městské domy č. 7, 8, 30, 35, 46, 47 a 70.
Narodil se lékař a spisovatel humanistického období M. Borbonius (1566). Učili
zde básníci R. Končel (1838), B. Květ (okolo 1910). Prázdniny v mládí trávil básník R. Mayer. Chatu zde měl v meziválečném období malíř F. Michl, na návštěvy
k němu zajížděl spisovatel J. Vrba. Na počátku 20. století zde trávil prázdniny spisovatel K. M. Čapek-Chod.
Koloveč (DO)
452 m, 975 obyvatel (včetně č.o. Zíchov), samostatně 901 obyvatel, 7 km jihovýchodně od Staňkova. První zpráva 1197, od 15. století městečkem. Na místě
tvrze na náměstí jednolodní kostel Zvěstování Panny Marie se západní věží, původně pozdně gotický z poloviny 16. století, barokizován v 18. století a upraven
v 19. století. Oratoř spojena s farou arkádovým rokokovým mostem. Domy s barokní dispozicí č. 1, 9, 14, 16, 17. Tradice výroby keramiky (ornamenty na hnědém podkladě). Chodské pletárny. Narodil se sbormistr a skladatel J. F. Pokorný
(1797), literární historik E. Felix (1889), národopisec R. Svačina (1900). V roce
1916 zde pobývala spisovatelka R. Svobodová.
Kout na Šumavě (DO)
425 m, 1135 obyvatel (včetně č. o. Nový Dvůr a Starý Dvůr), samostatně 1076
obyvatel, 7 km jihovýchodně od Domažlic, st. ČD 185 (Domažlice – Klatovy). První
zpráva z roku 1544. Od roku 1676 byl majitelem panství W. M. Lamingen, od roku
1696 Stadionové. Původní tvrz několikrát přestavěna, dnes sídlem OÚ a hostince
Na zámecké. Obdélný patrový zámek z konce 18. století. Stavební úpravy setřely
původní ráz. Klasicistní domy z doby kolem roku 1800 – č. 4, fara č. 119. Kostel
sv. Jiljí rozšířen v 19. století z barokní kaple. Jednolodní. Před ním socha Jana Nepomuckého z poloviny 18. století. Kaple z roku 1827. Roubené domy – č. 82. Vlevo
od silnice na Domažlice na návrší směrem ke Spáňovu postaven koncem 19. století vyhlídkový gloriet s kloboukovitou střechou. Pověst místo spojuje s bitvou
u Domažlic, zde měl kardinál G. Cesarini ztratit na útěku svůj kardinálský klobouk
(gloriet zván také Kardinálský klobouk). Soubor chráněných stromů (lípy, duby
a javor).
Narodil se dermatolog F. Schamberger (1871, pamětní deska). Na počátku
19. století zde byl stadionským tajemníkem rakouský dramatik F. Grillparzer.
Ve 40. letech 19. století ve stadionském archivu studoval materiály o chodském
sporu jeho první historik L. G. Weisel. Knihovníkem u Stadionů literární historik
B. Lifka (1924 – 1925). Prázdniny v dětství trávil básník J. Šnobr.
Křenice (KT)
425 m, 193 obyvatel (včetně č.o. Kámen a Přetín), samostatně 125 obyvatel, 6 km
severozápadně od Švihova. První zmínka z roku 1339. Středověká tvrz, po přestavbách přeměněna v polovině 18. století na dvoupatrovou sýpku. Roubené špýchárky u domů č. 4, 26.
91
Kvášňovice (KT)
536 m, 131 obyvatel, 10 km jihovýchodně od Nepomuka. První zmínka o vsi 1364.
Na návsi na hřbitově jednolodní kostel sv. Bartoloměje se západní věží, původně
pozdně románskou z doby kolem 1240 (severní portál s obloučkovým vlysem
a tympanonem zdobeným reliéfem), goticky přestavěn kolem 1400 (presbytář
s křížovou klenbou), barokizován 1751 – 1768. Pozdně barokní boží muka z roku
1840. Chráněná lípa.
Loučim (DO)
518 m, 119 obyvatel, 6 km jihovýchodně od Kdyně, st. ČD 185 (Klatovy – Domažlice). Připomínaná prvně 1357. V jihozápadní části na vyvýšenině na hřbitově
gotický kostel Narození Panny Marie z 2. čtvrtiny 14. století. Křížové žebrové
klenby v presbytáři a severní kapli sv. Kateřiny, v dvoulodí sklenutém na stř. osmiboký pilíř vzácná klenba obkročná. Rokokový oltář. Pochází odtud vzácná
pozdně gotická Pieta ze 16. století a Loučimská madona (originál v bavorském
Neukirchenu, zde kopie). Západní věž přistavěna asi v 16. století, úpravy 1709
a 1807. Pod kostelem barokní socha sv. Jana Nepomuckého s nápisem z roku
1818. Usedlost č. 3, roubená „v kožichu“, při silnici na Klatovy židovský hřbitov
s náhrobky od 18. století. Chráněná lípa. Kaplanem zde byl básník A. Jedlička
(1819 – 1827). Poslední dny života zde trávil básník R. Mayer († zde, rovněž pohřben). Farářem byl básník J. Chod.
Malý Bor (KT)
442 m, 570 obyvatel (včetně č. o. Hliněný Újezd, Malé Hydčice, Týnec), samostatně 354 obyvatel, 4 km západně od Horažďovic. První zmínka 1243. Na návrší
na hřbitově jednolodní kostel sv. Maří Magdalény s jihozápadní věží. Původně
pozdně románský kolem 1220 (podvojná okénka ve věži, tribuna), goticky přestavěn (severní kaple z konce 14. století), upraven renesančně v 16. století (klenby)
a barokně v 18. století. V patře věže středověké figurální nástěnné malby. V interiéru pozdně gotický krucifix z doby kolem 1500. Fara přestavěna ve 20. století,
v ohradní zdi pozdně gotický sedlový portál. Statky s lidovými barokními štíty
(např. č. 76). Ve středověku dnes zaniklá tvrz. 12. 10. 1420 tu J. Žižka porazil
panskou jednotu. Církevním správcem humanista J. Iodocus (1615 – 1617), učil
zde prozaik J. Pavel (1909 – 1910).
Měčín (KT)
471 m, 1087 obyvatel (včetně č. o. Bíluky, Hráz, Nedanice, Nedaničky, Osobovy,
Petrovice, Radkovice, Třebýcina), samostatně 568 obyvatel, 8 km východně od
Švihova. Připomínán prvně 1287, v 15. století tvrz, na jejím místě severovýchodně
od vsi nad rybníkem postaven za Heralda Kavky z Říčan před 1596 renesanční
zámek, barokní úpravy v 18. století a další po 1874. Obdélný patrový s rizalitem
na jižní straně, na vstupním průčelí sgrafita a fresky. Jednolodní kostel
sv. Mikuláše se západní věží, původně gotický ze 14. století (presbytář s křížovou
klenbou a sediliemi), zbarokizován 1776. Barokní patrová fara s mansardovou
střechou, na návsi barokní socha sv. Jana Nepomuckého z 18. století. Ve středověku dolování stříbra. 2 km západně v osadě Malinec chráněná Myslivecká lípa.
Učil zde spisovatel pro mládež J. Kožíšek (1881 – 1883).
Mochtín (KT)
450 m, 931 obyvatel (včetně č. o. Bystřice, Hoštice, Hoštičky, Kocourov, Lhůta,
Nový Čestín, Srbice, Těšetiny, Újezdec), samostatně 328 obyvatel, 6 km jihový92
chodně od Klatov při silnici na Horažďovice. Středisková obec na západním úpatí
Plánické vrchoviny, připomínaná prvně 1398. 1 km východně při silnici na Horažďovice malá ves Nový Čestín se zámkem. Postaven koncem 18. století za Antonína
z Perglasu, v 2. polovině 19. století pseudogoticky přestavěn (hrabě M. Crivelli).
Trojkřídlá patrová budova s nárožími hranolovými dvoupatrovými věžemi v průčelí.
Dnes byty. Za studií navštěvoval spolužáka z Günterova statku K. Klostermann.
Ve 30. letech 20. století učil prozaik J. Biskup.
Mokrosuky (KT)
532 m, 142 obyvatel (včetně č. o. Lešišov), 7 km severozápadně od Sušice nad
pravým břehem Ostružné, st. ČD 185 (Horažďovice – Klatovy). Připomínány prvně
1418. Za Perglárů z Perglasu postaven po 1579 renesanční zámek. Dvoukřídlá
patrová budova s ozdobnými štíty, v patře východního a jižního průčelí pilířové
arkády, v nároží bývala kaple, v interiéru původní klenby. U zámku osmiboká kaple
sv. Václava z 1. poloviny 19. století. Chráněná 700 let stará lípa.
Mrákov (DO)
462 m, 1141 obyvatel (včetně č. o. Mlýneček, Nový Klíčov, Smolov, Starý Klíčov),
samostatně 474 obyvatel, 4 km jihovýchodně od Domažlic. Připomínán prvně
1325, původně chodská privilegovaná vesnice. Na návsi kostel sv. Vavřince z let
1811 – 1813, jednolodní se západní věží, rokokové zařízení. U kostela kamenný
křížek z přelomu 18. a 19. století. Tradice národopisných souborů, dechová hudba
Chodovanka. Narodil se malíř J. Wenig (1910). V letech 1845 – 1847 návštěvy
B. Němcové, pamětní deska. Pobýval sochař, malíř, básník B. Zvěřina (50. – 70. léta
20. století).
Myslív (KT)
583 m, 502 obyvatel (včetně č. o. Loužná, Milčice, Nový Dvůr), samostatně
328 obyvatel, 8 km jižně od Nepomuku na východním úpatí Stírky (706 m). První
zmínka 1352. Na mírném návrší jednolodní kostel Nanebevzetí Panny Marie se západní věží, původně románský z konce 12. století (na jižní straně románský zazděný portál a okno), přestavěn goticky asi 1335 – 1340 (presbytář sklenut
křížovou žebrovou klenbou, válcové a polygonální přípory s kalichovitými a maskovitými hlavicemi, freska s Pannou Marií), barokně upraven kolem 1730 (loď). Lidová barokní architektura: zděný statek č. 23. Kaplanem a administrátorem
básník F. Kašpar (1902 – 1911). V letech 1930 – 1945 zde učil L. Stehlík. Častěji
ho navštěvovali spisovatelé F. Wenig, M. Nohejl, Alarich, dělnický autor J. Pojar,
kritik B. Polan. Ve 20. letech 19. století zde učil spisovatel J. Biskup. Obecnou
školu navštěvoval žurnalista L. Khás (1911 – 1914).
Nalžovské Hory (KT)
494 m, 1281 obyvatel (včetně č. o. Krutěnice, Letovy, Miřenice, Nalžovy, Neprochovy, Otěšín, Sedlečko, Stříbrné Hory, Těchonice, Ústaleč, Velenovy, Zahrádka,
Žďár), samostatně 326 obyvatel, 10 km západně od Horažďovic. Obec i název
vznikly 1951 sloučením severnějších Nalžov a jižnějších Stříbrných Hor. Starší Nalžovy připomínány již 1379, ve středověku tvrz (její zbytky v sýpce u zámku),
za Švihovských z Rýzmberka (1591 – 1718) postaven pozdně renesanční zámek
doložený prvně 1630, od 1718 Poettingové a 1769 – 1937 původně irský rod Taaffe. Stříbrné Hory vznikly v souvislosti s těžbou stříbra (a také cínu a olova) v roce
1521, již 1530 povýšeny na hornické městečko. Patřily vždy k nalžovskému pan93
ství, od 2. poloviny 16. století úpadek dolování (zatopení dolů vodou), těžba obnovena ještě 1940 – 1946. V Nalžovech na svažité návsi zámek, čtyřkřídlá dvoupatrová budova kolem stř. dvora (slepé arkády), v nárožích čtyři polygonální
věžičky, v jižním průčelí hranolová věž, pozdně renesanční stavba přestavěna
po roce 1840 v novohistorickém romantismu, upravena po požáru 1929. Veřejnosti
nepřístupná. Přilehlý anglický park. 1,5 km severovýchodně od zámku kopec Prašivice (575 m) s rozsáhlým lesoparkem z 19. století a s umělou romantickou hradní
zříceninou, připomínající původní irské sídlo rodu Taaffeů Ballymotte (Taaffe
of Ballymotte). Na návsi Stříbrných Hor barokní kostel sv. Kateřiny z let 1721 –
1723, jednolodní se západní věží a bočními kaplemi (věž upravena 1846 a 1919).
V interiéru pozdně gotické sošky P. Marie a sv. Jana z doby po roce 1500. U kostela smírčí kříž ze 17. století a barokní plastiky z 1. poloviny 18. století (evangelisti, sv. Petr a Pavel, v parčíku Madona, sv. Václav a Vít , na náměstí ještě sv. Jan
Nepomucký.
Narodili se bulharista V. Šak (1860), prozaik Alarich (1892), žurnalista L. Khás
(1905). Na zámku často pobýval jeho majitel hrabě E. F. J. Taaffe, rakouský předseda vlády 1868 – 1870 a 1879 – 1893. V letech 1855 – 1857 absolvoval základní
školní docházku ve Stříbrných Horách K. Klostermann. V 70. letech 19. století trávil mládí dirigent F. Stupka, ve 30. letech 20. století učil spisovatel J. Biskup.
Nezamyslice (KT)
488 m, 210 obyvatel, 7 km jihozápadně od Horažďovic. V letech 1045 – 1420 majetkem břevnovského kláštera, poté patřily k Rabí. Na návrší na hřbitově kostel
Nanebevzetí P. Marie, původně pozdně románský z poloviny 13. století (severovýchodní věž se sdruženými okénky), kolem 1390 postaven presbytář na půdorysu
rovnoramenného kříže s křížovou žebrovou klenbou, počátkem 16. století
za Rýzmberků síňové trojlodí sklenuté sklípkovou klenbou na šest osmibokých pilířů. V presbytáři pozdně gotický věžovitý sanktuář s erbem Půty Švihovského
z Rýzmberka a jeho manželky a socha Madony z doby kolem 1450. Novogotický
oltář podle návrhu J. Mockera z 19. století. Hřbitovní obdélná kaple sv. Erazima,
původně barokní ze 17. století, novogoticky upraven 1860, řezbářská výzdoba
od J. Rinta kolem 1850, 13 kamenných náhrobníků ze 16. a 17. století. Barokní
fara s ohradní zdí s kapličkami a branou. V letech 1854 – 1855 navštěvoval obecnou školu K. Klostermann (pamětní deska).
Nezdice na Šumavě (KT)
610 m, 473 obyvatel (včetně č. o. Ostružno, Pohorsko, Ždánov), samostatně 325
obyvatel, 9 km jihovýchodně od Sušice na severním úpatí stř. Šumavy (+ Kašperská vrchovina). Středisková obec. Připomínaná již 1396, zbytky lidové šumavské
architektury – roubená chalupa č. 112.
Obytce (KT)
490 m, 126 obyvatel, 6 km východně od Klatov na západním okraji Plánické vrchoviny. První zmínka 1227, od 14. století do 1584 sídlo vladyků Obyteckých z Obytce.
Na místě jejich tvrze postaven patrně počátkem 18. století za Koců z Dobrše barokní zámek, upraven v 19. století, trojkřídlý patrový, na nádvoří přízemní, částečně zazděné arkády. Na návrší raně barokní osmiboká kaple sv. Barbory
z poloviny 17. století, sklenutá kupolí, s přestavěnou zvonicí s cibulkovou vížkou.
Na severozápadním okraji chráněná lípa.
94
Olšany (KT)
516 m, 203 obyvatel, 3 km severně od Pačejova v rybničnaté krajině. První zmínka
1227. Lidová barokní architektura blatského typu – zděné statky s půlkruhovými
branami č. 5 a 9, barokní boží muka u č. 1.
Oselce (PJ)
585 m, 394 obyvatel (včetně č. o. Kotouň a Nová Ves), samostatně 230 obyvatel,
8 km jihovýchodně od Nepomuku. Od 1388 do 16. století tu sídlili rytíři z Oselců,
1679 – 1805 Janovští z Janovic, 1832 – 1945 rod Boos-Waldeck. Na jižním okraji
obce v anglickém parku raně barokní zámek, dvoupatrový, čtyřkřídlý, v obdélném
nádvoří v přízemí (zazděné) i v patře pilířové arkády, v hlavním jižním průčelí bosovaný portál s balkónem, v bočním křídle hranolová věž se zámeckou kaplí s nástropními freskami českých patronů. Jižně od zámku barokní patrová sýpka.
Dnešní podoba zámku výsledkem zásadní přestavby staršího renesančního sídla
provedená po roce 1705 za účasti italského stavitele G. A. Maggiho (v současnosti
zemědělské učiliště). 1 km západně nad obcí barokní kaple sv. Markéty, osmiboká
s lucernou, kamenný portál datovaný 1691. Na západním okraji chráněná lípa srdčitá, 1 km severně chráněný buk lesní. U sestry pobýval básník R. Mayer (1865).
Od konce 19. století do počátku 20. století byl majitelem panství skladatel a překladatel do němčiny V. L. F. J. N. Boos-Waldeck. V 90. letech 19. století k němu
zajížděli básníci J. Vrchlický, J. S. Machar, J. V. Sládek.
Ostřetice (KT)
425 m, 47 obyvatel (včetně č. o. Makalovy), 5 km severovýchodně od středu Klatov. První zmínka 1379. Vesnická památková zóna (od 1995) – soubor lidové architektury, u čp. 14 špýchar se střílnovými okénky, povodně snad tvrz.
Pačejov (KT)
548 m, 752 obyvatel (včetně č. o. Strážovice, Týřovice, Velešice), samostatně 557
obyvatel, 7 km severozápadně od Horažďovic, st. ČD 190 (Plzeň – České Budějovice). První zmínka 1227, ve středověku tvrz, dnes zaniklá. Ve vsi na návrší novogotický kostel z roku 1871.
Petrovice u Sušice (KT)
560 m, 650 obyvatel (včetně č. o. Břetětice, Částkov, Dolní Kochánov, Františkova
Ves, Chamutice, Jiřičná, Kojšice, Maršovice, Nová Víska, Pařezí, Posobice, Rovná,
Strunkov, Svojšice, Trsice, Vojetice, Žikov), samostatně 275 obyvatel, 5 km západně od Sušice na Kepelském potoce. První písemná zmínka až 1319, ale jednolodní kostel sv. Petra a Pavla založen již počátkem 13. století (románská západní
věž), goticky přestavěn ve 13. a 14. století (čtvercový presbytář s křížovou klenbou), barokní úpravy v 1. polovině 18. století, v 19. století st. novogotická úprava
věže. Kolem kostela zachovalá středověká obranná zeď. Zděný mlýn č. 19, s barokním štítem. V roce 1609 byl zde duchovním správcem humanistický básník
V. Gelenius. Kaplanem literární kritik a historik katolické moderny F. Holeček (1897
– 1898). Učil básník J. Jáša (do 1928).
Plánice (KT)
580 m, 1679 obyvatel (včetně č. o. Blížanovy, Křížovice, Kvasetice, Lovčice, Mlynářovice, Nová Plánice, Pohoří, Štipoklasy, Vracov, Zbyslav, Zdebořice), samostatně 961 obyvatel, 13 km východně od Klatov nad levým břehem horní Úslavy
(Bradlavy). Připomínaná roku 1329 již jako městečko, založena nepomuckým kláš95
terem. V 15. a 16. století v držení Šternberků, 1638 – 1790 Martiniců. V 18. století jedna z nejstarších českých manufaktur (výroba bavlněné tkaniny). Dnes centrum bramborářství na Klatovsku (Zemědělské družstvo Úslava). Na náměstí
patrový obdélný zámek s mansardovou střechou (původně renesanční, barokizován v 17. a 18. století) a patrová radnice s empírovým průčelí. Na západním okraji
jednolodní kostel sv. Blažeje se západní věží, postaven po roce 1755 (K. I. Dientzenhofer?). Poblíž č. 86 roubený rodný dům vynálezce F. Křižíka. Chráněné plastiky – socha sv. Jana Nepomuckého z 1. poloviny 19. století, na náměstí barokní
sloup Nejsvětější Trojice, při cestě do Kratic boží muka z roku 1643 a 2 km západně od města v lese tzv. švédský smírčí kříž, údajně z třicetileté války.
Narodili se humanističtí básníci M. Carolides, V. Carolides (16. století), T. Mislicius,
I. Gigenius, J. Gigenius (1574), básník a teologický spisovatel J. Hřebský (1786),
malíř K. Svoboda (1824), elektrotechnik F. Křižík (1847), hudební vědec V. Helfert
(pamětní deska, 1886), básník J. P. Piťha (1891). V letech 1795 – 1805 byl členem městské rady básník Š. J. K. Hněvkovský, 1844 – 1847 navštěvoval obecnou
školu básník R. Mayer. Učili zde spisovatelé V. Hynek (okolo 1910), J. Biskup (okolo
1930). Dětství trávil básník I. Skála (20. léta 20. století)
Pocinovice (DO)
448 m, 550 obyvatel (včetně č. o. Orlovice), 8 km jihovýchodně od Kdyně (+),
st. ČD 184 (Klatovy – Domažlice). První zmínka 1325, původně chodská privilegovaná ves. Na návsi jednolodní pozdně barokní kostel sv. Anny z let 1805 – 1806
se západní věží. Vesnická památková zóna (od 1995) – lidová architektura s roubenými chalupami č. 47 a 123 a 79. Administrátorem básník J. Chod (80. léta
19. století).
Poleň (KT)
460 m, 288 obyvatel (včetně č. o. Mlýnec, Poleňka, Pušperk, Zdeslav), samostatně
155 obyvatel, 4,5 km jižně od Chudenic (+) na západním úpatí Doubravy (+).
Vesnická památková zóna (od 1995) se zděnou lidovou architekturou. První
zmínka 1254, 1439 připomínána jako městečko, od 1711 součástí chudenického
panství. V 16. století tvrz, přestavěna 1820 (č. 13 se starými sklepy). Na návrší
jednolodní kostel Všech Svatých se západní věží, původně gotický z počátku
14. století (sakristie i presbytář s křížovou klenbou, severní profilovaný portál
s kružbou), barokizován 1739. Na oltáři kopie obrazu Madony od L. Cranacha
z doby po roce 1518 (v 60. letech originál zcizen, po znovunalezení umístěn v Národní galerii v Praze), náhrobníky ze 16. – 18. století, 10 m východně od zříceniny kostela sv. Markéty, z původně goticky malého dvoulodí z 1. poloviny
14. století sklenutého kdysi na stř. sloup (obdoba kostela v Loučimi +) zachované
jen obvodové zdivo. Hřbitovní barokní jednolodní kaple sv. Salvátora z roku 1789.
Zděné usedlosti č. 12, 13 (bývalá tvrz) a č. 35. Chráněná Dobrovského lípa.
Narodil se humorista, těsnopisec J. Krondl – B. Čertovák (1903). V letech 1803 –
1810 navštěvoval triviální školu lexikograf a obrozenecký básník J. Franta Šumavský, je zde pochován. Ve 20. letech 19. století navštěvoval zdejšího duchovního J. Dobrovský. Na přelomu 19. a 20. století zde trávil dovolené básník
J. Skarlandt.
Předslav (KT)
420 m, 700 obyvatel (včetně č. o. Hůrka, Makov, Měcholupy, Němčice, Petrovičky,
Třebíšov), samostatně 249 obyvatel, 7,5 km severovýchodně od Klatov. První
96
zmínka 1352. Na návrší kostel sv. Jakuba Většího, původně raně gotický z poloviny 13. století (jižní portál s talíř. prstenci), v lodi křížová žebrová klenba, barokizován v 18. století, 1806 přistavěna věž. Na jižní straně kostela hřbitov
s výhledem na Plánickou vrchovinu a severní Šumavu. Zděný barokní špýchar,
empírová usedlost č. 5 a u kostela barokní socha sv. Jana Nepomuckého z konce
18. století. V kostele uzavřel 16. 9. 1827 F. Palacký sňatek s T. Měchurovou. Západním směrem k Otínu chráněná lipová alej.
Narodil se básník J. Bouzek (1901). V letech 1923 – 1924 zde učila autorka děl
pro mládež K. Sojková (1901). V rodinné hrobce pohřben švagr F. Palackého, skladatel L. E. Měchura.
Rabí (KT)
478 m, 492 obyvatel (včetně č. o. Bojanovice a Čepice), samostatně 370 obyvatel, 7 km jihozápadně od Horažďovic nad levým břehem Otavy. Nad jižním okrajem obce na vápencovém skalnatém návrší zříceniny největšího českého gotického
hradu (NKP od 1978). Jádrem mohutná hranolová obytná i obranná věž z počátku
14. století, kolem další budovy. Vnější pozdně gotické opevnění s 5 m silnými hradbami a dělovými baštami postaveno za Půty Švihovského kolem 1500 Benediktem
Rejtem. Před první bránou pozdně gotický kostel Nejsvětější Trojice (původně
hradní kaple) z roku 1498, loď i presbytář sklenuté síťovou žebrovou klenbou
se svorníky s heraldickou výzdobou, západní profilovaný sedlový portál. Založen
patrně počátkem 14. století pány z Velhartic, první písemná zmínka až 1380,
od té doby až do 1549 majetkem Švihovských z Rýzmberka, dobyt husity 1420
a 1421 (při druhém obléhání ztratil Žižka druhé oko). V roce 1708 koupili zpustlý
hrad s panstvím Lamberkové (majiteli do 1920). Dnes majetek státu ve správě Památkového ústavu Plzeň – přístupný. Podhradí povýšeno na město 1499, od 1992
městská památková zóna. Na náměstí novogotická patrová radnice a dům č. 13,
jižní frontu tvoří usedlosti č. 59, 60 a 67 s lidovými barokními štíty, chráněny
i domy č. 50 se zbytky hradní brány, č. 73 a barokní 85. Východně před městečkem pozdně barokní hřbitovní kostel sv. Jana Nepomuckého z roku 1785. Na svahu
pod hradem židovský hřbitov z 18. století.
Narodili se humanističtí básníci M. Latomus a O. Latomus (16. století). Koncem
16. století zdežil básník J. Iacobides.
Soběšice (KT)
652 m, 394 obyvatel (včetně č. o. Damíč a Mačice), samostatně 348 obyvatel,
13 km jižně od Horažďovic. Středisková obec, připomínaná prvně 1381 pod šumavským Javorníkem (1066 m).
Spáňov (DO)
433 m, 171 obyvatel, 5 km jihozápadně od Domažlic, st. ČD 185 (Klatovy – Domažlice). První zmínka 1372, zbytky chodské lidové architektury – zděný špýchar
statku č. 1.
Strašín (KT)
605 m, 371 obyvatel (včetně č. o. Maleč, Nahořánky, Věštín, Zuklín, stav roku
2000), samostatně 343 obyvatel (stav roku 1992), 10 km jihozápadně do Sušice
na jižním úpatí šumavského Javorníku (1066 m n. m.). První zmínka 1380. Jihozápadně od obce na návrší na hřbitově barokní trojlodní poutní kostel Narození
97
P. Marie z let 1736 – 1739 s dvojicí nízkých východních věží a vysokou západní věží
s románským jádrem (uvnitř zazděna sdružená okénka z 1. poloviny 13. století).
V interiéru gotická socha Madony z 2. poloviny 15. století. V hřbitovní zdi barokní
šestiboká kaple sv. Barbory. Barokní fara s pavlačemi v patře. Barokní boží muka
z roku 1768 a roubená šumavská chalupa č. 29. Farářem zde byl básník F. D. Merth
(† zde 1995, pohřben).
Svéradice (KT)
448 m, 356 obyvatel, 3 km východně od Velkého Boru. První zmínka 1264. Známé
zemědělské družstvo. Lidový barokní zděný statek č. 42 s bohatě zdobeným štítem, na návsi pozdně barokní obdélná kaple z poloviny 19. století a boží muka
s mramorovým náhrobníkem z roku 1744. Narodil se jezuitský kazatel a teolog
A. Chanovský (1571).
Švihov (KT)
374 m, 1471 obyvatel (včetně č. o. Bezděkov, Kamýk, Kokšín, Lhovice, Těšnice,
Třebýcinka, Vosí), samostatně 1098 obyvatel, 9 km severně od Klatov na Úhlavě,
na jejím pravém břehu st. ČD 183 (Plzeň – Železná Ruda). Původní sídlo, připomínané 1245, bylo nad pravým břehem Úhlavy u románského kostela sv. Jiljí.
Ve 14. století vybudována v místech dnešního hradu na levém říčním břehu vodní
tvrz Švihovských z Rýzmberka (Vilém tu připomínán 1342) s přilehlým městečkem, dobyta 1425 husity. Za Půty Švihovského († 1504), nejvyššího zemského sudího, a jeho synů postaven v letech 1480 – 1530 nový vodní hrad za účasti
Benedikta Rejta. R. 1548 prodán i s městečkem Kavkům z Říčan, za nich 1549
povýšení na město. Od 1598 součástí chudenického panství Černínů, za třicetileté
války dvakrát vypleněné Švédy (1641 a 1644), ale hrad nedobyt. V 17. – 18. století st. úpadek, zchátralý hrad opraven 1949 – 1954, městský statut obnoven
až 1973.
Jádrem pozdně gotického hradu (NKP od 2001, ve správě Památkového ústavu
Plzeň) západní vstupní hranolová věž, dva paláce (severní a jižní) a kaple (síťová
klenba s otlučenými žebry, západní portál s kružbou, freska se sv. Jiří a vyobrazením švihovského hradu z doby kolem 1515, pozdně gotické dřevěné plastiky).
Z prvního pásu opevnění dochovaná část hradeb a bašty Červená (v interiéru renesanční malby), Bílá a Zelená a základy Zlaté bašty. Druhé, vnější opevnění tvoří
další hradba s baštami s přilehlými hospodářskými budovami, z brány zachovaný
vstupní hrotitý portál. V zpřístupněném interiéru m. j. hradní zbrojnice, gotické
plastiky a v jižním křídle renesanční kazetový strop z let 1578 – 1591, převezený
sem 1954 z dobrovického zámku.
Na opačném, severním okraji obce jednolodní kostel sv. Václava se západní věží,
původně gotický z poloviny 14. století (sev. zazděný portál se sedlovým tympanonem podepřeným figurálními konzolami, presbytář s křížovou žebrovou klenbou),barokizován 1744 – 1747 F. M. Kaňkou. Barokní přízemní fara s mansardovou
střechou. Na obdélném náměstí býval jednolodní špitální kostel sv. Jana Evangelického, pozdně gotický z roku 1504 s hvězdicovou a síťovou klenbou, po zrušení
1788 přestavěn na obytný dům č. 18. Novogotická patrová radnice se stř. rizalitem zakončeným věží s cimbuřím. Poblíž barokní socha sv. Jana Nepomuckého
z 18. století. Na pravém břehu řeky na návrší dvoulodní hřbitovní kostel sv. Jiljí,
původně románský z doby kolem 1220 (spodní část západní tribunové věže, půlkruhové ústupkové okénko ve východním průčelí jižní lodi, obvodové zdivo),
gotický pravoúhlý presbytář s křížovou klenbou kolem 1360, úpravy v 16. – 18. století. Pocházejí odtud pozdně gotické sochy Madony a sv. Jiljí z konce 15. století.
Pod kostelem u železniční stanice židovský hřbitov z 1. poloviny 17. století.
98
Narodili se spisovatelé J. N. Desolda (1811), A. Svoboda (1879), regionalista
J. Burda (1903, pohřben), akustik, hudební historik a kritik A. Špelda (70. léta
19. století), básník B. Květ (do 1915). Mládí zde trávil regionalista J. F. Urban
(90. léta 19. století). Ve 20. letech 19. století sem zajížděli na návštěvy J. Dobrovský, 1910 – 1911 dramatik a režisér J. Kvapil, v letech 1912 – 1914 pěvkyně
A. Nordenová, skladatel J. B. Foerster.
Týnec (KT)
507 m, 326 obyvatel (včetně č. o. Horní Lhota, Loreta, Rozpáralka), samostatně
260 obyvatel, 6 km jižně od Klatov. První zmínka 1233. Ve 14. – 15. století tvrz,
v letech 1624 – 1948 týnecký statek majetkem Krakovských z Kolovrat (po r. 1989
jim vrácen i se zámkem). Za nich postaven kolem 1720 barokní zámek podle plánů
J. Augustona (v poslední době autorství zpochybněno), s mansardovou střechou,
v zahradním průčelí oválný rizalit se vstupním portikem a balkónem. V současnosti nepřístupný. Jednolodní kostel Nanebevzetí P. Marie s vysokou severní věží,
původně gotický ze 14. století (presbytář s křížovou žebrovou klenbou), jižní
intarzov. renesační dveře z roku 1617, barokizován v 18. století, v interiéru freska rytíře ze 16. století. Pochází odtud pozdně gotická socha Madony. Renesanční
boží muka z roku 1575. Na hřbitově hrobka F. Kotrby s mramorovou sochou
od K. Lidického. 1,5 km severně na zalesněné skalní vyvýšenině zřícenina barokní
čtyřboké kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1730, východní výhled. Na jejím východním úpatí osada Loreta s barokní loretánskou poutní kaplí z roku 1711
(obdélná s cibulovou věžičkou a malovanými erby Kolovratů).
Narodil se teolog P. Štěpán (1697). Okolo roku 1839 byl v Týnci farářem básník
F. J. Vacek Kamenický, mládí tu prožil spisovatel J. Hais Týnecký (1888 – 1896, pamětní deska, pravidelně sem zajížděl). Do zámku přestavěného na hotel (majitelem architekt J. Polívka) zajížděli na přelomu 20. a 30. let 20. století malíř
a spisovatel J. Váchal s výtvarnicí A. Mackovou (1927 – 1931), houslista J. Kubelík se synem, dirigentem Rafaelem, kabaretiér K. Hašler. Pohřbeni malíř a restaurátor F. Kotrba, jeho manželka malířka V. Vrbová-Kotrbová, teolog J. Kubalík.
Úboč (DO)
498 m, 114 obyvatel, 12 km východně od Domažlic. První zmínka 1251. Ze středověké tvrze z 13. – 14. století zachované tvrziště s valem a příkopem v zahradě
fary. Na návsi jednolodní kostel sv. Mikuláše se západní věží, původně gotickou
z 2. poloviny 13. století, v polovině 14. století přistavěn nový presbytář s křížovou žebrovou klenbou (v okenních kružbách zbytky skleněných ornamentálních
vitráží), barokizován 1763 a upraven v 19. století. Roubená usedlost č. 4 a 33
z konce 18. století. Chráněná Jehlíkova lípa.
Narodili se humanističtí básníci M. Polentarii, J. Carolides, M. Parisius. V 80. letech
17. století působil v duchovní správě básník J. J. Božan. Pohřben dramatik a publicista K. Regal.
Úsilov (DO)
467 m, 142 obyvatel, 6 km východně od Kdyně. První zmínka 1379, v 15. – 16. století sídlo Výrků z Rýzmberka. Původně vodní tvrz s obdélným palácem a hranolovou
věží rozšířena v 16. století o renesanční křídlo a novodobě upravena ve 20. století (kolem 1937 a po 1945).
99
Velhartice (KT)
622 m, 953 obyvatel (včetně č. o. Braníčkov, Drouhaveč, Hory Matky Boží, Chotěšov, Jarkovice, Konín, Nemilkov, Radvanice, Stojanovice, Tvrdoslav), samostatně
442 obyvatel, 16 km jihozápadně od Klatov na levém břehu Ostružné na severním úpatí Velhartického Borku (+). Hrad na skalnatém ostrohu založen počátkem
14. století u starší osady pány z Velhartic (roku 1318 připomínán Bušek, on
a zvláště jeho stejnojmenný syn dvořany Karla IV.). Za nich vybudováno i městečko (první zmínka 1373). Za katolických pánů z Hradce (1395 – 1453) zde
ukryty za odboje proti Jiřímu z Poděbrad roku 1448 na několik let české korunovační klenoty. Poté se zde vystřídali Rýzmberkové (do 1506), páni z Rožmitálu (do
1542), Šternberkové a Perglarové (od 1597). Roku 1622 získán císařským generálem Marradasem, ale 1628 prodán císařskému plukovníkovi Huertovi (za něj násilná rekatolizace). V 16. století doložena těžba zlata a stříbra.
Jádrem gotického hradu (NKP od 2001) obdélný věžovitý palác tzv. Rajský dům
z počátku 14. století, spojený patrně za Menharta z Hradce ve 30. – 40. letech
15. století kamenným čtyřobloukovým mostem s novou západní hranolovou věží
tzv. Putnou. Na druhé straně přiléhá k Rajskému domu raně barokní přestavěné
křídlo s přízemními arkádami ukončené gotickou štíhlou válcovou vížkou. Částečně
zachované hradby s branou, zřícenina renesančního pivovaru s trojúhelníkovými
štíty, objeven i druhý kamenný most přes zasypaný příkop. Pod severními hradbami menší skanzen pošumavské lidové architektury (chalupy č. 60 a 21 z Běšin,
roubený špýchar z Petrovic).
Severozápadně pod hradem městečko, chráněné od 1992 jako městská památková zóna. Na svažitém náměstí kostel Nanebevzetí P. Marie, původně románský
kolem 1240 (západní věž), goticky přestavěn ve 14. století, pozdně goticky rozšířen kolem 1500 (tehdy severní věž se sakristií sklenutou sklípkovou klenbou, žebrová křížová klenba dvoulodí). V interiéru pozdně gotický sanktuář z roku 1517.
Pochází odtud socha sv. Anny kolem 1500. Barokní fara, empírová čtvercová kašna
z roku 1857. Městské domy z 18. – 19. století – čp. 11, 10, 101, 102, 117 a roubené chalupy čp. 52 a 82. Židovský hřbitov z 18. století. Chráněné lípy. 1 km jihozápadně od náměstí hřbitovní jednolodní kostel sv. Maří Magdalény, původně
ze 14. století, pozdně goticky přestavěn počátkem 16. století (v lodi síťová žebrová klenba, v severní předsíňce sklípková). Pozdně gotický oltář tzv. Velhartická
archa nyní v Národní galerii v Praze.
Narodili se humanističtí básníci J. Adalbertides, D. Gregoriades (16. století).
Od roku 1938 a od 1946 až do své smrti 1980 zde trávil dovolené J. Werich (víkendový domek podle návrhu J. Trnky na levém břehu říčky pod hradem). Několikrát ho zde navštívil herec V. Burian. Mlýn jako rekreační objekt vlastnil literární
historik V. Kovářík. Prázdniny zde trávili dramatička G. Preissová (počátek 20. století), folklorista a dialektolog J. F. Hruška (1928), básník L. Stehlík (1944), historik Z. Kalista (1961).
Velké Hydčice (KT)
463 m, 229 obyvatel, 4 km jihozápadně od Horažďovic na pravém břehu Otavy,
st. ČD 184 (Horažďovice – Klatovy). První zmínka 1045. Na návsi pozdně barokní
obdélná kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1850 s litinovým křížem. Vesnická památková zóna (od 1995) – zděné statky ve stylu lidového baroka z 1. poloviny
19. století: č. 5, 1 a 4. Jihovýchodně nad obcí na vrchu Radvanka velkolom na vápenec, dopravovaný lanovkou do nedalekého kombinátu s moderní vápenkou
a cementárnou.
Narodil se prozaik J. Pavel (1889).
100
Velký Bor (KT)
452 m, 525 obyvatel včetně č. o. Jetenovice a Slivonice), samostatně 313 obyvatel, 5 km severně od Horažďovic, st. ČD 190 (Plzeň – České Budějovice). První
zmínka 1283. V 1. třetině 14. století patrně za pánů z Potštejna na návrší nad
rybníkem vybudován hrad, dobytý a pobořený husity 1420. V 2. polovině 18. století z jeho zřícenin postaven špitál s kaplí, 1810 přestavěn na školu. Na návsi jednolodní kostel sv. Jana Křtitele se severozápadní věží, původně románský
z poloviny 13. století (3 odkrytá půlkruhová okénka na jižní straně lodi), raně goticky přestavěn kolem 1300, presbytář sklenut křížovou žebrovou klenbou kolem
1500, barokní úpravy v 18. století, věž zvýšena 1836, opraven v 70. letech
20. století (trámový strop lodi, mramorová podlaha, moderní vitráže). Roubená
chalupa č. 70. Narodil se malíř B. Ullrych (1893). Duchovním správcem humanista
J. Iodocus (1615 – 1617).
Všeruby (DO)
437 m, 853 obyvatel (včetně č. o. Brůdek, Hájek, Hyršov, Chalupy, Kosteliště,
Maxov, Pláně, Pomezí, Studánky), samostatně 466 obyvatel, 11 km jihovýchodně
od Domažlic u hranic s Německem (Bavorskem) na Hájeckém potoce (přítok řeky
Kouby, již povodí Dunaje). Leží ve Všerubském průsmyku (rozmezí mezi Šumavou
a Českým lesem, dříve zemská stezka do Bavor, 1040 vítězství Břetislava I. nad
císařem Jindřichem III. + Brůdek). Městečko ale založeno až v 2. polovině 16. století za Rýzmberků (1570 právo erbu), za Stadionů (od 1697) poněmčení, 1832
připomínána manufaktura na kameninové zboží. Na jihozápadním okraji jednolodní kostel archanděla Michaela se severní věží, původně z 2. čtvrtiny 17. století,
přestavěn po požáru 1850. V letech 1847 – 1848 tu žila se svým mužem B. Němcová (kamenný památník s reliéfem k 100. výročí pobytu z roku 1947. Od 30. let
19. století zde působil jako lékař L. G. Weisel, který poprvé upozornil na chodskou
při J. Sladkého – Koziny († zde 1873, pohřben). 3 km severovýchodně od městečka na návrší Tannaberku barokní poutní kostel sv. Anny z let 1712 – 1717
(M. A. Gilmetti), oválný s východní hranolovou věží.
Zahořany (DO)
408 m, 924 obyvatel (včetně č. o. Bořice, Hříchovice, Oprechtice, Sedlice, Stanětice), samostatně 387 obyvatel, 5 km východně od Domažlic. První zmínka 1239.
Lidová architektura z 18. – 19. století – roubený dvojdomek č. 30/82, zděný statek č. 17 a špýchary u č. 16 a 19.
Zavlekov (KT)
552 m, 419 obyvatel (včetně č. o. Mladice, Plichtice, Skránčice, Vlčnov), samostatně 277 obyvatel, 15 km západně od Horažďovic. První zmínka 1334, ve 14. –
15. století majetkem pánů z Velhartic, 1544 – 1623 Dlouhoveských, od 1739 součást nalžovského panství. Na skalnatém návrší nad vsí zřícenina gotické tvrze
z poloviny 14. století. 1544 již pustá, 1856 za Taaffeů romant. upravena. Zachované zdivo lichoběžníkového věžovitého paláce s okrouhlou baštou v severním
nároží. Druhá, mladší tvrz postavena ve vsi u hospodářského dvora v 16. století,
obdélná patrová, později přestavěna na špýchar. Barokní kostel Nejsvětější Trojice,
jednolodní se západní věží. Pochází odtud pozdně gotické sochy sv. Mikuláše a biskupa z doby kolem 1500. Před kostelem pozdně gotická křtitelnice s reliéfními
erby, náhrobníky ze 16. století. Empírová boží muka z roku 1827. Chráněná lípa.
Narodil se humanistický básník P. Saucupiades (počátek 70. let 16. století). Učil
101
spisovatel M. Paclová – F. Šatek (20. léta 20. století). Obecnou školu navštěvoval
básník R. Mayer (1843 – 1844).
Zborovy (KT)
577 m, 131 obyvatel, 3 km východně od Plánice. První zmínky až 1384 a 1418,
ale hřbitovní kostelík sv. Jana Křtitele již z doby kolem 1200, románská rotunda
s východní protáhlou apsidou s původním okénkem, barokně upraven v 17. – 18. století (klenby, východní hranolová věž). Barokní boží muka z roku 1748. 1 km severovýchodně od vsi na zalesněném kopci Hrádek (622 m) slovanské hradiště
z 10. století s kamennými valy.
Žihobce (KT)
540 m, 669 obyvatel (včetně č. o. Bešetín, Bílenice, Kadešice, Rozsedly, Šimanov), samostatně 330 obyvatel, 7 km jižně od Rabí. První zmínka k roku 1046
(majetek břevnovského kláštera). Ve středověku dnes zaniklá tvrz. V 2. polovině
16. století postaven za Koců z Dobrše renesanční zámek přestavěn barokně
za Ferdinanda Iselina v roce 1688. Obdélný patrový s 2 věžovitými rizality na koncích severního průčelí, v levém barokním portál s erbem Iselinů. Dnes škola. Přilehlý park s empírovou jízdárnou z doby kolem 1800, ve vsi pseudoslohový kostel
Proměnění Páně z let 1872 – 1876.
Žichovice (KT)
450 m, 661 obyvatel, 8 km jihozápadně od Horažďovic na pravém břehu Otavy,
st. ČD 185 (Horažďovice – Klatovy). V letech 1045 – 1420 majetkem břevnovského kláštera, poté součástí Rabí, v 2. polovině 16. století opět samostatným
statkem, po roce 1603 za Jindřicha Libštejnského z Kolovrat postaven renesanční
zámek, komplex patrových a dvoupatrových budov na půdorysu L s původně renesančními štíty a hranolovou hodinovou věží. V interiéru renesanční kresby
a 2 portály, ve východním křídle barokní kaple z roku 1680. Špýchar čp. 37 a empírová sýpka z 1. poloviny 19. století. Barokní dům čp. 58, u něho socha sv. Jana
Nepomuckého z 1. poloviny 18. století. V letech 1854 – 1857 zde žil mladý
K. Klostermann, pak sem zajížděl na prázdniny (jeho otec tu byl zámeckým lékařem).
102
Příloha 2
Ukázka připraveného produktu – zájezd
Za krásami pošumavských hradů a zámků
Název zájezdu:
Druh zájezdu:
Termín:
Popis trasy:
Název a sídlo CK:
Dopravce:
Dopr. prostředek:
Počet účastníků:
Ubytování:
Stravování:
Za krásami pošumavských hradů a zámků
Třídenní standardní poznávací zájezd
2. 6. – 4. 6. 2006
Plzeň – Horšovský Týn – Domažlice – Rýzmberk – Klenová –
Nýrsko
Velhartice – Kašperské Hory – Kašperk – Sušice
Rabí – Klatovy – Švihov – Plzeň
CK Sunhols, Americká 33, 301 00 Plzeň
Intertrans Plzeň, spol. s. r. o., Slovanská 467/5, Plzeň – Východní Předměstí, 326 00, Jaroslav Kovařík,
tel: 602 601 208, e-mail: [email protected]
lux bus
40
Nýrsko – Penzion Slunce, Benešova 365, 268 24 Nýrsko
Sušice – Hotel u Daliborky, Pravdova 216, 342 01 Sušice
Domažlice – Hotel Kalous, Masarykova 377, 518 21 Domažlice, tel: 379 722305
Kašperské Hory – Restaurace Šumava, Náměstí 8, 341 92
Kašperské Hory
Klatovy – Hotel Centrál, Masarykova 300, 339 01 Klatovy
Organizačně technické podmínky
Název zájezdu:
Druh zájezdu:
Termín:
Trasa:
Za krásami pošumavských hradů a zámků
Třídenní standardní poznávací zájezd
2. 6. – 4. 6. 2006
Plzeň – Horšovský Týn (zámek Horšovský Týn) – Domažlice
(prohlídka města) – Rýzmberk (hrad Rýzmberk) – Klenová
(hrad Klenová) – Nýrsko – Velhartice (hrad a zámek Velhartice) – Kašperské Hory (prohlídka města) – Kašperk
(hrad Kašperk) – Sušice – Rabí (hrad Rabí) – Klatovy (prohlídka města) – Švihov (hrad Švihov) – Plzeň
Cestovní kancelář: CK Sunhols, Americká 33, 301 00 Plzeň
Dopravce:
INTERTRANS PLZEŇ spol. s. r. o., Slovanská 467/5,
326 00 Plzeň – Východní Předměstí
IČO: 85335429, DIČ: 558 – 85335429
Dopr. prostředek: lux bus (52 míst, klimatizace, WC, bufet, video)
Počet účastníků:
48
Ubytování:
Nýrsko – Hotel Slunce, Benešova 365, 268 24 Nýrsko
Sušice – Hotel u Daliborky, Pravdova 216, 342 01 Sušice
Stravování:
Domažlice – Hotel Kalous, Masarykova 377, 518 21 Domažlice
Kašperské Hory – Restaurace Šumava, Náměstí 8, 341 92
Kašperské Hory
Klatovy – Hotel Centrál, Masarykova 300, 339 01 Klatovy
103
Informace pro účastníky zájezdu
Vážení přátelé,
pojeďte s námi za krásami pošumavských hradů a zámků. Za 3 dny společně navštívíme nejkrásnější hrady a zámky, které jako nesmrtelní poslové naší minulosti,
střeží naši krajinu na mnoha místech. Pohodlnou a příjemnou cestu Vám zajistí
moderní klimatizovaný autobus, ubytování a stravování je zajištěno v hotelech
a restauracích. Nenechte si ujít příjemnou podívanou.
Cestovní kancelář: CK Sunhols, Americká 33, 301 00 Plzeň
Termín:
2. 6. – 4. 6. 2006
Odjezd:
2. 6. v 08:30 hod., autobusové nádraží Plzeň
(sraz v 08:00 hod.)
Průvodce:
Markéta Janotová
Doprava:
Klimatizovaný autobus Lux (WC, video, bufet…)
Řidič:
Jaroslav Kovařík
Trasa:
1. den: Plzeň – Horšovský Týn – Domažlice – Rýzmberk –
Klenová – Nýrsko
2. den: Nýrsko – Velhartice – Kašperské Hory – Kašperk –
Sušice
3. den: Sušice – Rabí – Klatovy – Švihov – Plzeň
Ubyt. a stravování: Nýrsko - Hotel Slunce, Benešova 365, 268 24 Nýrsko
Sušice – Hotel u Daliborky, Pravdova 216, 342 01 Sušice
Domažlice – Hotel Kalous, Masarykova 377, 518 21 Domažlice
Kašperské Hory – Restaurace Šumava, Náměstí 8, 341 92
Kašperské Hory
Klatovy – Hotel Centrál, Masarykova 300, 399 01 Klatovy
Trasa zájezdu
1. den:
Plzeň – Horšovský Týn
43 km (45 min.)
Horšovský Týn – Domažlice
10 km (10 min.)
Domažlice – Rýzmberk
15 km (15 min.)
Rýzmberk
– Klenová
40 km (40 min.)
Klenová – Nýrsko
27 km (25 min.)
104
2 den:
Nýrsko – Velhartice
28 km (28 min.)
Velhartice
– Kašperské Hory
30 km (28 min.)
Kašperské Hory
– Kašperk
2,3 km (45 min.
pěšky)
Kašperk – Sušice
12 km (13 min.)
3 den:
Sušice – Rabí
10 km (10 min.)
Rabí – Klatovy
34 km (30 min.)
Klatovy – Švihov
11 km (12 min.)
Švihov – Plzeň
33 km (40 min.)
105
Itinerář
Den
Km
Průběžné km
Místo
Čas
příjezd - odjezd
1
-
-
Plzeň
1
43
43
Horšovský Týn
1
10
53
Domažlice
11:10 – 14:00
1
15
68
Rýzmberk
14:15 – 15:30
1
40
108
Klenová
16:10 – 18:00
1
27
135
Nýrsko
18:25
2
-
-
Nýrsko
2
28
163
Velhartice
2
30
183
Kašperské Hory
13:15 – 15:15
2
-
183
Kašperk (pěšky)
16:00 – 17:15
2
12
195
Sušice
18:15
3
-
-
Sušice
3
10
205
Rabí
3
34
239
Klatovy
11:10 – 15:00
3
11
250
Švihov
15:15 – 16:45
3
33
283
Plzeň
17:15
106
8:30
9:10 – 11:00
9:00
9:45 – 12:45
9:00
9:10 – 10:30
Obsazovací plánek v autobusu
107
Harmonogram zájezdu
1. den:
2. den:
3. den:
08:30
odjezd z Plzně do Horšovského Týna
09:10
příjezd do Horšovského Týna a prohlídka zámku
11:00
odjezd do Domažlic
11:10
příjezd do Domažlic a prohlídka města
12:00
oběd v restauraci hotelu Kalous
14:00
odjezd na hrad Rýzmberk
14:15
příjezd a prohlídka hradu Rýzmberk
15:30
odjezd do Klenové
16:10
příjezd do Klenové a prohlídka hradu
18:00
odjezd do Nýrska
18:25
příjezd, ubytování a večeře v hotelu Slunce
08:00
snídaně v hotelu Slunce
09:00
odjezd do Velhartic
09:45
příjezd do Velhartic a prohlídka hradu a zámku
12:45
odjezd do Kašperských Hor
13:15
příjezd do Kašperských Hor a oběd v restauraci Šumava
15:15
odchod na hrad Kašperk
16:00
příchod a prohlídka hradu Kašperk
17:15
odchod do Kašperských Hor
18:00
odjezd do Sušice
18:15
příjezd, ubytování a večeře v Hotelu u Daliborky
20:00
večerní prohlídka města
08:00
snídaně v Hotelu u Daliborky
09:00
odjezd na Rabí
09:10
příjezd a prohlídka hradu Rabí
10:30
odjezd do Klatov
11:10
příjezd do Klatov a prohlídka města (lékárna, katakomby,
černá věž)
13:00
oběd v restauraci hotelu Centrál
15:00
odjezd do Švihova
15:15
příjezd a prohlídka hradu Švihov
16:45
odjezd do Plzně
17:15
příjezd do Plzně na autobusové nádraží
108
Ubytovací plánek
Hotel Slunce, Benešova 365, 268 24 Nýrsko
2 jednolůžkové pokoje, 20 dvoulůžkových pokojů, 2 apartmá
1. patro:
jednolůžkový pokoj: průvodce
jednolůžkový pokoj: řidič
4 dvoulůžkové pokoje: starší lidé (8 osob)
5 dvoulůžkových pokojů: páry (10 osob)
apartmá: rodina (4 osoby)
2. patro:
3 dvoulůžkové pokoje: páry (6 osob)
8 dvoulůžkových pokojů: mladí lidé, individuální cestující (16 osob)
apartmá: rodina (4 osoby)
Hotel u Daliborky, Pravdova 216, 342 01 Sušice
2 jednolůžkové pokoje, 20 dvoulůžkových pokojů, 2 apartmá
1. patro:
jednolůžkový pokoj: průvodce
jednolůžkový pokoj: řidič
4 dvoulůžkové pokoje: starší lidé (8 osob)
2. patro:
2 apartmá: rodiny (8 osob)
6 dvoulůžkových pokojů: páry (12 osob)
3. patro:
2 dvoulůžkové pokoje: páry (4 osoby)
8 dvoulůžkových pokojů: mladí lidé, individuální cestující (16 osob)
109
Příloha 3
Internet – jako důležitá součást přípravy
průvodce a animátora
Příklad z praxe
Místní akční skupina Pošumaví, z.s.p.o., mapuje regionální dědictví.
Místní akční skupina Pošumaví z.s.p.o. (MAS Pošumaví) byla založena v roce
2004 jako sdružení právnických osob s cílem podporovat regionální rozvoj v Pošumaví. Zakladateli se staly nejen venkovské mikroregiony, ale i někteří podnikatelé a neziskové subjekty, které v západočeském Pošumaví působí. V roce 2007
zpracovala Místní akční skupina Pošumaví studii rozvoje území (Strategický plán
LEADER) a na základě této skutečnosti byla vybrána ministerstvem zemědělství
jako jedna z více než 100 místních akčních skupin k realizaci osy 4 LEADER Programu rozvoje venkova. Díky tomuto rozhodnutí je možno každoročně v regionu
působnosti vyhlašovat výzvy na podávání projektů, které přispívají k naplňování
schválené studie a dalším aktivitám vedoucím k propagaci a rozvoji oblasti. Zároveň má místní akční skupina možnost spolupracovat s dalšími řešiteli projektů,
které se týkají této problematiky a působí v Pošumaví. Jedním příkladem za
všechny je mapování místních vlastivědných, přírodních, historických a kulturních
zajímavostí. Tato koncepce vychází z toho, že v každém území je vedle známých
a celostátně propagovaných památek či zajímavostí, jako v případě Pošumaví například hrady Švihov, Rabí nebo Velhartice, i celá řada drobných a mnohdy neprávem opomíjených staveb, či přírodních úkazů. O těchto leckdy zajímavých
pozoruhodnostech mnohdy nemají příliš informací ani místní obyvatelé. Zakládající člen Místní akční skupiny Pošumaví z.s.p.o., obecně prospěšná společnost
Úhlava o.p.s. již v roce 2007 spustila lokální internetový mapový portál nazvaný
Poznej svého souseda. Tyto stránky, které uživatel najde na adrese
www.mapin.uhlava.cz, byly vytvořeny za finanční spoluúčasti iniciativy Interreg
III. Dnes jsou data do portálu doplňována dobrovolnou prací členů a pracovníků
Úhlavy o.p.s. a Místní akční skupiny Pošumaví z.s.p.o. V současné době obsahují
údaje o téměř 1500 objektech na území působnosti MAS. Jedná se nejen o drobné
křížky a boží muka v krajině, ale i o historii obcí a jejich částí, přírodních rezervací
a celou řadu dalších informací. Kromě vlastního popisu se projekt Poznej svého
souseda snaží zdokumentovat příběhy, které se k jednotlivým místům váží.
V rámci tohoto projektu nejde primárně o zaznamenání skutečných historických
fakt, ale spíše o zachycení toho, co se dříve šířilo na venkově ústním podáním
a co postupně mizí a zaniká. Úhlava o.p.s. obdržela v roce 2008 za projekt Poznej
svého souseda cenu od organizace EFITA za výběr nejlepšího řešení Living Labs
na venkově podporující spolupráci založenou na ICT s ohledem na udržitelný regionální rozvoj a budování znalostní společnosti na venkově. EFITA je Evropská federace pro informační technologie v zemědělství, potravinářství a venkov. Ocenění
projektu se uskutečnilo při příležitosti konání mezinárodní konference Informační
systémy v zemědělství a lesnictví, která se konala pod záštitou ministerstva zemědělství na České zemědělské univerzitě v Praze.
110
Na stránkách jsou k dispozici i kontakty na místní kronikáře a zájemce o regionální historii, kteří se zveřejněním souhlasili. Tyto kontakty byly sebrány opět
obecně prospěšnou společností Úhlava o.p.s. v rámci projektu Historie bez hranic,
který si klade za cíl právě vytvořit skupinu z těchto osob a vytvořit metodiku pro další
sběr dat. Databáze je volně přístupná na adrese http://www.mapin.uhlava.cz/kronikari/ a je možno se v ní registrovat i jako aktivní zájemce o historii Pošumaví.
V obou uvedených projektech byla partnerem VHS Regen, která se uvedenou
problematikou především ve vztahu k cestovnímu ruchu dlouhodobě zajímá.
Dalším krokem v koncepci mapování místního dědictví byl projekt Spolupráce
nazvaný Místní dědictví – bohatství, na které zapomínáme. V rámci tohoto projektu spolupracovala Místní akční skupina Pošumaví z.s.p.o. s Místní akční skupinou Brána do Českého ráje. Projekt byl financován z Programu rozvoje venkova.
Cílem kooperace bylo popsat alespoň 50 objektů lidové architektury na území
každé místní akční skupiny. Na rozdíl od předchozího projektu Poznej svého souseda bylo zde cílem zachovat maximální odbornou přesnost a věcnost. V rámci
výběrového řízení na řešitele projektu proto uspělo Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech, které podle závazné metodiky provedlo výběr a popis objektů.
V celé řadě případů při této práci spolupracovalo s neprofesionálními historiky z řad
kronikářů, kteří jsou uvedeni ve výše uvedené databázi. Výsledkem této činnosti
je obsáhlá publikace Lidová architektura na území MAS Pošumaví, ve které je popsáno 50 staveb a internetová mapová aplikace www.mistnidedictviposumavi.cz,
kde jsou stejné údaje pro daleko širší okruh zájemců. V současné době Místní
akční skupina Pošumaví má zájem mapovat další objekty, protože v rámci projektu se ukázalo, že je v regionu působnosti celá řada dalších staveb, které si publicitu rozhodně zaslouží.
Všechny uvedené projekty jsou živé, což znamená, že data jsou do nich průběžně většinou na základě dobrovolné práce doplňována a případně opravována.
Aby sebrané údaje nesloužily pouze pro potřeby úzkého okruhu osob, má Místní
akční skupina zájem je využít i pro potřeby cestovního ruchu v Pošumaví. Kromě
propagace uvedených informačních zdrojů uvítala projekt občanského sdružení
Šumava bez hranic, které připravilo projekt Regionální průvodci a animátoři – nová
šance pro cestovní ruch v Pošumaví. Cílem projektu, který proběhne na podzim
a v zimě 2011/12, je naučit část místních obyvatel průvodcovským dovednostem,
aby ve spolupráci s regionálními informačními turistickými centry uměli různým
kategoriím turistům, kteří region navštíví připravit zajímavý program. K tomu bude
ještě spuštěn jeden internetový portál provozovaný místní akční skupinou. Na něm
budou uvedeny letáky ve formátu PDF, se základními údaji nejen o uvedených zajímavostech, ale i o možnostech ubytování, stravování a volnočasových aktivitách.
Tyto letáky si může potencionální zájemce vytisknout na jakékoliv tiskárně a použít jako primárního průvodce k danému objektu či lokalitě. Plný provoz stránek,
které vznikly ve spolupráci s katedrou informačních technologií Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity, nazvaných Poznej Pošumaví bude
v říjnu 2011 na adrese www.masposumavi.cz.
Další aktivitou, kterou společně provozuje Krajská agrární komora Plzeň, Místní
akční skupina Pošumaví z.s.p.o. a Úhlava o.p.s., je administrace soutěže Regionální potravina Plzeňského kraje. Tato soutěž, která probíhá pod jednotnou metodikou vydanou Ministerstvem zemědělství České republiky, je určena malým
a středním výrobcům potravin. Cílem soutěže je nejen podpořit regionální výrobce
a chuťově rozmanité potraviny, ale i využít je v rámci cestovního ruchu pro zážit111
kovou turistiku. Vítězové jednotlivých kategorií v jednotlivých ročnících jsou uváděni ve zvláštních katalozích, které jsou k dispozici u pořadatelů soutěže, případně
na informačních střediscích, která o ně projevila zájem. Kromě toho ve spolupráci
s Plzeňským krajem budou všichni účastníci, jejichž výrobky prošly hodnotitelskou
komisí jmenovanou ministerstvem zemědělství, uvedeni na portálu Turistů ráj.
Tento portál, provozovaný krajským úřadem, je zaměřen na problematiku cestovního ruchu v Plzeňském kraji. O účastnících soutěže jsou zde postupně zveřejňována data, která se týkají nejen jejich výrobků, ale i informací, kde je možno
regionální potraviny koupit a případně se podívat na jejich výrobu.
Většina uvedených projektů byla primárně zaměřena pro potřeby zájemců o historii, případně pro potřeby školství. S narůstajícím objemem dat se ukázalo,
že vzájemná propojenost jednotlivých dílčích projektů vytváří poměrně velký
objem dat, která je možno využít pro potřeby cestovního ruchu. Aby se do povědomí veřejnosti co nejvíce dostaly informace o všech těchto internetových stránkách, připravila Místní akční skupina Pošumaví další projekt, který bude realizovat
na přelomu let 2011/12. Tento projekt, nazvaný parafrází známé věty prezidenta
Spojených států amerických Ronalda Reagana, Dámy a pánové strhněme tu zeď,
si klade za cíl seznámit jak české, tak i bavorské podnikatele s možnostmi nabídky turistických cílů u nás i za hranicemi. Ukazuje se, že i v době vyspělých informačních technologií je mnohdy problém všimnout si ve svém okolí zajímavostí,
kolem kterých téměř každý den chodíme. Cílem projektu je formou workshopů
a exkurzí představit tyto regionální zajímavosti podnikatelům na obou stranách
hranice, aby je mohli využít k tvorbě zážitkových balíčků a jejich nabídce i prostřednictvím internetu.
Logicky dalším krokem, který Místní akční skupina Pošumaví připravuje, je vytvoření jednotného rozcestníku, pomocí kterého se i laický uživatel dostane
na všechny uvedené datové zdroje. Toto by mělo být připraveno do zahájení letní
turistické sezóny v roce 2012.
112
Použitá literatura a zdroje
Publikace
Bígl, Zdeněk: České země za posledních Přemyslovců
Hoffmann, František: České město ve středověku
Janák, Jan; Hledíková, Zdeňka: Dějiny správy v českých zemích do roku 1945
Kohout, J.: Rétorika – umění mluvit a jednat s lidmi, Managemnt Press, Praha
2002, ISBN 80-7261-072-4
Malá,V.: Základy cestovního ruchu(vybrané kapitoly). VŠE, Praha 1999, ISBN
80860009-29-7
Orieška, J.: Metodika činnosti průvodce cestovního ruchu, IDEA SERVIS, Praha
2007, ISBN 979-80-85970-57-9
Palatková, M., Zichová, J.: Ekonomika turismu. Grada, Praha, 2011. ISBN
978-80-247-3748-5
Palatková, M.,.:Marketingová strategie destinace cestovního ruchu. Grada, Praha
2006, ISBN 80-247-1014-5
Pelant, Jan: Města a městečka Západočeského kraje
RUX, J. Průvodce v cestovním ruchu – profesní znalosti a dovednosti: Metodika
průvodcovské činnosti. Jihlava: Vysoká škola Polytechnická Jihlava, 2007.
Smejkal, V.: Abeceda společenského chování, Horizont, Praha 1990, ISBN
80-7012-030-4
Smolík, Luboš; Smolíková, Eva: Perly minulosti (Klatovsko, Sušicko, Horažďovicko,
Šumava)
Vaněk, Ferdinand; Hostaš, Karel: Soupis památek historických a uměleckých
v politickém okresu Klatovském
Výkladový slovník cestovního ruchu, MMR ČR 2002
Dokumenty a odborné materiály
Enterprise plc – CzechTourism: Cestovní ruch v regionech České republiky.
Ostrava, 2003
Koncepce státní politiky cestovního ruchu pro období 2007 - 2013
Prováděcí dokument Politiky cestovního ruchu pro období 2007- 2013
ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY ze 16. prosince 1992
Internetové zdroje
Databáze výzkumů a analýz agentury CzechTourism [online]. 2011-09-01 [cit.
2011-09-01] Dostupné na www:<http:// www. http://vyzkumy.czechtourism.cz/>
Asociace průvodců ČR – dostupné na www.asociacepruvodcu.cz
FEG - dostupné na www.feg-touristguides.com
WFTGA - dostupné na www.wftga.org
Politický systém EU - dostupné na http://europa.eu/abc/12lessons/lesson_4/index_cs.htm
http://www.czechtourism.cz/didakticke-podklady/7-pruvodcovska-cinnostkomentovana-prochazka-mistnimi-atraktivitami/
http://www.tesinske-beskydy.cz/download/378/Manu%C3%A1l_text_CZ_def.pdf
113
Obsah
1.
2.
3.
Základní vymezení turismu
3
1.1
Typologie turismu
3
1.2
Trh turismu
6
1.3
Produkt turismu
7
1.4
Destinace turismu
8
Statistika turismu
10
Marketingový management destinace – nový způsob prodeje
11
3.1
Produkty destinace
11
3.2
Místo, distribuce, dostupnost – cesty a sítě
13
3.3
Značka – strategie značky / branding
15
3.4
Kvalita – spojnice mezi produktem a cenou
16
3.5
Cena
17
3.6
Řízení znalostí
17
3.7
Destinační management
17
4.
Trendy v cestovním ruchu a nové požadavky na produkt destinace
21
5.
Metodika průvodcovské a animátorské činnosti
23
6.
7.
8.
9.
10.
5.1
Služby průvodce/animátora jako součást produktu cest. ruchu
23
5.2
Metodika práce průvodce v cestovním ruchu
24
5.3
Orientace v právním a politickém systému
28
Jak se stát průvodcem
31
6.1
Průvodce jako povolání
31
6.2
Průvodce jako OSVČ
34
První kroky samostatného průvodce
38
7.1
Stanovení rozsahu průvodcovské činnosti
38
7.2
Potřebné množství znalostí a vedení prohlídkové trasy
38
7.3
Konkurence v oboru
39
7.4
Propagace vlastní průvodcovské činnosti
39
Tvorba průvodcovských manuálů a příprava produktů cestovního ruchu 41
8.1
Tvorba průvodcovských manuálů
8.2
Metodika práce průvodce cestovního ruchu v terénu
45
8.3
Tvorba cestovního ruchu
46
Tvorba balíčků služeb cestovního ruchu
48
Lidé a sídla v regionu jihozápadních Čech
51
10.1
Vývoj osídlení v jihozápadních Čechách v 11. – 15. století
51
10.2
Vývoj státní správy v 11. – 19. století
52
10.3
Doložený vznik některých sídelních lokalit
53
10.4
Zakládání měst v regionu
53
10.5
Zrod šlechty a její působení v regionu
63
10.6
Královské a šlechtické hrady
66
114
41
11.
10.7
Církev a její působení v regionu
67
10.8
Zakládání nových vesnic
68
10.9
Významné románské a gotické památky v regionu
70
Dotační možnosti pro rozvoj cestovního ruchu v Plzeňském kraji
73
11.1
Dotační programy Plzeňského kraje
73
11.2
Regionální operační program NUTS II Jihozápad 2007 – 2013
76
11.3
Program rozvoje venkova – III.1.3 Podpora cestovního ruchu
77
11.4
Program přeshraniční spolupráci Cíl 3 Česká republika
– Svobodný stát Bavorsko 2007 – 2013
77
11.5
Národní program podpory cestovního ruchu 2010 – 2013
Příloha č. 1 Územní prostor MAS Pošumaví – kulturní místopis
79
80
Příloha č. 2 Ukázka připraveného produktu – zájezd za krásami
pošumavských hradů a zámků
103
Příloha č. 3 Internet – jako důležitá součást přípravy průvodce
a animátora
110
Použitá literatura a zdroje
113
Obsah
114
115
REGIONÁLNÍ PRŮVODCI A ANIMÁTOŘI
nová šance pro cestovní ruch v Pošumaví
Vydala:
Úhlava, o. p. s., Klatovy 2011, Kpt. Jaroše 94,
339 01 Klatovy
Tel: (+420) 376 311 745
www.uhlava.cz
Autoři:
Simona Fink (kap. 9), Markéta Janotová (kap. 8 + příloha 2),
Pavel Koura (kap. 6 – 7), Ivana Plecitá Svobodová,
Mgr. Vilém Wolf (kap. 11), Luboš Smolík (kap. 10 + příloha 1), Ivo Šašek (příloha 3), Ing. Šárka Tittelbachová
(kap. 1 – 4), Ing. Eva Zbořilová (kap. 5)
Technická spolupráce: AgAkcent, s. r. o.
Tisk:
Typos, tiskařské závody, s.r.o., závod Klatovy
Náklad:
300 výtisků
Vydání:
první
Tato publikace neprošla jazykovou úpravou.
Tato publikace byla vydána v rámci projektu „Regionální průvodci a animátoři –
nová šance pro cestovní ruch v Pošumaví“, realizovaného občanským sdružením
Šumava bez hranic.
Program rozvoje venkova ČR 2007 – 2013, opatření IV.1.2 Realizace místní rozvojové strategie, registrační číslo projektu 10/010/41200/069/000568.
ISBN
978-80-903851-8-4
116
i
c
d
o
v
ů
r
p
í
n
l
Regioná
a animátoři
,