farní - Michle

ÚVODNÍ SLOVO
Milí farníci,
s novým papežem Františkem cítíme, jak volá znamení času. Každý z nás
toto znamení vidí. Ne sice dokonale, ale vidíme ho. Dokonce ho třeba i naléhavě
tušíme, a jsme Kristu vděční, že pod tímto znamením vnuká členům konkláve,
kdo bude Petrův nástupce. Co všechno ale znamení času pro nás přináší?
V současné globální společnosti je znamení mnoho; oprávněných i falešných,
nadějných i varovných a dožadují se naší pozornosti. Lidských povah je však také
mnoho a není možné, abychom všichni posuzovali znamení stejně. Existuje však
jedno skutečně naléhavé znamení, které z nás katolíků tvoří jednu jedinou
kongregaci. Abychom tomuto znamení rozuměli, tak k sobě přiřaďme věty, které
Ježíš říkal jmenovitě jenom Petrovi:
„Na tobě Petře zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.“ (Mt 16,18)
„Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já
jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou
svým bratřím.“ (Lk 22,31-32)
Je smutné, že první větou je často argumentováno v polemikách nad
dogmatem papežské neomylnosti. Tím víc se tedy soustřeďme na Krista,
abychom viděli, že těmito slovy udělil Petrovi dar pravdy. Tento dar je, jak určitě
tušíme, také velký kříž. Dar i kříž pravdy, bez níž by pekelné brány přemohly
církev velmi snadno, a vlastně by ji už dávno přemohly. Ať je pro nás papežství
znamením pravdy. Znamením, které trvá a zápasí o život církve (o život Kristova
mystického těla) od jejího zrození. Buďme tomuto znamení věrní a svět mějme
v lásce, jak ho měl v lásce sám Kristus. Přeji vám požehnané velikonoce.
P. Antonín Lukeš, M.Id.
PAPEŽ FRANTIŠEK
Je 13. 03. 2013, 19.07 hodin a z komína Sixtinské kaple vychází bílý kouř.
Zaplněné náměstí sv. Petra s napětím očekává jméno nového papeže.
Jako 266. nastupuje na stolec sv. Petra Jorge Mario kardinál Bergoglio a
vybírá si jméno František I., podle sv. Fratiška z Assisi. Pojďme se blíže podívat
na život tohoto muže.
Narodil se 17. prosince 1936 v piemontské rodině otci Mariovi, zaměstnanci
železnic, a matce Regině Sivori, v domácnosti, kteří měli celkem pět dětí.
Vystudoval střední chemicko-technologickou školu, ale potom zvolil kněžství a
vstoupil do semináře ve Villa Devoto. 11. března 1958 vstoupil do noviciátu
Tovaryšstva Ježíšova, vykonal humanistická studia v Chile a roku 1963 byl opět
nazpět v Buenos Aires, kde dosáhl magisterského stupně ve filosofii na
1
Filosofické fakultě koleje „San Jose“ v San Miguel.
Mezi lety 1964 a 1965 působil jako učitel literatury a psychologie v koleji
Neposkvrněné ze Santa Fe a roku 1966 učil tytéž matérie v koleji Salvátor v
Buenos Aires. Od roku 1967 do roku 1970 studoval teologii na Teologické
fakultě v koleji „San Jose“ v San Miguel, kterou úspěšně absolvoval. 13. 12. 1969
byl vysvěcen na kněze. V letech 1970-71 vykonal tzv. třetí probaci (závěrečnou
etapu jezuitské formace) v Alcalá de Henares (Španělsko) a 22. 4. 1973 složil
definitivní řeholní sliby. Byl novicmistrem ve Villa Barilari v San Miguel (19721973), vyučoval na teologické fakultě, byl konzulárem jezuitské provincie a
rektorem koleje. 31. 7. 1973 byl na šest let jmenován provinciálem Argentinské
jezuitské provincie. Mezi lety 1980 a 1986 byl rektorem koleje a Filosofickoteologické fakulty tamtéž, a zároveň farářem ve farnosti sv. Josefa v diecézi San
Miguel. V březnu 1986 odešel do Německa, kde dokončil doktorská studia, a
představení jej určili do koleje Salvátor, odkud přešel do jezuitského kostela v
městě Cordoba jako zpovědník a spirituál.
20. 5. 1992 jej Jan Pavel II. jmenoval titulárním biskupem v Auca a
pomocným biskupem v Buenos Aires. 27. června téhož roku přijal v katedrále v
Buenos Aires biskupské svěcení z rukou Antonia kardinála Quarracino,
apoštolského nuncia Mons. Baldo Calabreseho a biskupa z Mercedes-Luján,
Mons. Emilia Ogñénovich.
Dne 3. 6. 1997 byl jmenován arcibiskupem koadjutorem v Buenos Aires a
28. února 1998 po smrti kardinála Quarracino se stává arcibiskupem hlavního
města, a tak také primasem Argentiny, a 6. 6. 1997 se dále stává také ordinářem
pro věřící východního ritu, kteří nemají vlastního ordináře.
Jan Pavel II. jej jmenoval kardinálem na konzistoři 21. 2. 2001. Má titulární
kostel sv. Roberta Bellarmina.
Jako kardinál působil ve vatikánských Kongregacích pro bohoslužbu, klérus
a instituty zasvěceného života; dále v Papežské radě pro rodinu a v Papežské
komisi pro Latinskou Ameriku.
Zdroj: Radio Vaticano
Tolik tedy k jeho životopisu.
Už svými prvními kroky papež František předznamenává netradiční pojetí
papežského úřadu. Po velmi civilním pozdravu „Dobrý večer“ naznačil s
nádechem humoru, že kardinálové při svém hledání nového římského biskupa „si
pro něj došli téměř na kraj světa“. Celé shromáždění poutníku vyzval k modlitbě
za emeritního papeže Benedikta XVI. Před požehnáním římskému lidu zase byla
velmi silným zážitkem skromně vyjádřená prosba o modlitbu za dary Ducha sv.
pro jeho osobu. Následně všem požehnal.
2
Už první zprávy světových medií si všímaly ve svých komentářích způsobu
života ne příliš známého argentinského kardinála, který obýval malý byt na
předměstí Buenos Aires místo arcibiskupské rezidence, do práce se místo vozem
s řidičem dopravoval veřejnou dopravou, a svým působením se zcela ztotožňuje
s patronem svého papežského jména sv. Františkem z Assisi, bratem nejchudších
a nejubožejších.
Bohužel smutnější stránkou této volby byla snaha některých medií o
diskreditaci osoby nového papeže, která jej obviňovala, že ještě v době totalitního
režimu v Argentině stál za uvězněním dvou jezuitských spolubratrů. Tyto zprávy
se ukázaly jako nepravdivé - popřel je svým svědectvím jednak bojovník za lidská
práva, nositele Nobelovy ceny míru z roku 1980 Argentinec Adolfo Pérez
Esquivel, tak ve svém prohlášení jeden z dvojice unesených a vězněných jezuitů
O. Franz Jalics, SJ (druhý z unesených kněží je již na Věčnosti).
Tedy „Habemus Papa – máme papeže“. Připojme se modlitbou za úřad
Petrova nástupce, jak nás prosí papež František, a zahrňme do těchto modliteb i
všechny duchovní při jejich nelehké pastýřské cestě, zvláště pak nám blízké kněze
otce Antonína a otce Antonia.
P. Antonín Lukeš, M.Id.
ZÁPIS SCHŮZE FARNÍ RADY
Dne: 24. 1. 2013
Přítomni: P. Antonín Lukeš, M.Id., P. Antonio Vicente Perés Caramés, M.Id.,
Petr Hobza, Miroslava Horáková, Dorotka Kramaříková, Miloš Kysela, Lukáš
Svoboda, Josef Tlustý, Martin Vítek
Omluveni: Petr Kolář, Lucie Rudňanská, zástupkyně školských sester
Schůze byla zahájena a zakončena společnou modlitbou.
1) Poděkování za tříkrálový průvod. Podíl farnosti na přípravě a průběhu byl
zásadní. Lukáš Svoboda navrhl pro příště nasazení webových stránek pro
tuto akci.
2) Oprava zámku v kostele na Habrovce (poděkování St. Varhautovi).
3) Osvětlení kostela na Habrovce:
- Josef Tlustý předložil nabídku na montáž svítidel. Odhad celkové investice
(svítidla + elektroinstalace) do 250 tis. Kč. Zatím není známa žádná
možnost využití grantů. Otázku, zda a kdy tato akce proběhne, je třeba řešit
s celkovým plánem investičních akcí pro farnost. Antonín Lukeš
poznamenal, že podle pokynu arcibiskupství musí být všechny projekty nad
50 tis. Kč zdokumentovány.
3
4) Stromy na Habrovce
- Pavel Wágner (Arbonet Praha) doporučuje probírku (pokácení asi poloviny
stromů), které ohrožují statiku kostela. Náklad na kácení: ca 10-15 tis. Kč.
Schváleno.
5) Sál:
Diskuse o problematice zateplení a sanace zádveří do kavárničky. Bude
zřejmě potřeba nezávislého posouzení odborníkem. Problematika sálu též
spadá pod nutnost celkového posouzení investičních priorit farnosti.
6) Návrh na vytvoření databáze farníků, ochotných nabídnout své odborné
schopnosti pro farnost. Návrh na minianketu pro farníky při příležitosti
Družné neděle (4. neděle postní, 10. 3. 2013)
7) Diskuse nad dopisem Josefa Basíka, který zdvořile odmítl odměnu za
dosud vykonávané práce a dále vznesl některé připomínky k formě dětské
mše svaté (délka kázání, zpívaná mše) a k formě přímluv při mši svaté.
Navrhl též zveřejnění jmen členů farní rady a zřízení e-mailové adresy farní
rady.
8) Organizace aktivit kolem sálu na Habrovce:
- Úklid: farní rada preferuje externí firmu
- Účetnictví: nabízí se Lada Pallová
- Správcovství sálu – hledá se člověk na zabezpečení pronájmů a pro drobnou
údržbu.
9) Pozitivní ohlasy z obnovy manželských slibů (rozdávání květin) na svátek
Svaté rodiny.
10)
Příští schůze by se měla věnovat též konceptu farního dne.
Příští jednání farní rady se uskuteční ve čtvrtek 21. 3. 2013 (18:45 na faře).
OTEC ALBERTO K ÚMRTÍ ZVONÍKA PANA HLAVINY
Vzpomínka na našeho zvoníka u Matky Boží v
Františka Hlavinu.
Michli
Když se narodí dítě,
dítě pláče,
ale všichni se radují.
Když od nás odešel
náš zvoník František,
jsme všichni smutní,
on se raduje.
4
To nám napsal náš milý P. Alberto, Bologna, 3. 3. 2013 ve 22.33hod.
Diky moc, Pane Loulo, za tuto - ackoli smutnou - zpravu. Mel jsem moc rad
Pana Hlavinu. Byl to clovek hluboke viry a zboznosti. Mam od neho krasne
vzpominky, ktere si rad uchovavam v srdci. Byl to clovek velmi stedry a
pratelsky. Neni pochyb, ze jeho setkani s Otcem nebeskym byl pro neho velmi
radostny.
Jsem jemu velmi vdecny.
Prece je mi to moc lito, za nas opustil, dne 26. února 2013.
Zitra budu v duchu pritomny zvlastnim zpusobem s vami se vsemi.
Dobrou noc.
Alberto Giralda.
Pan Hlavina (vpravo za varhaníkem)
Foto: Lucie Košinová
FARNÍ POUŤ
Milí farníci,
dovolte, abych vás opět pozval na poutní zájezd. V sobotu 18. května se
vydáme na Broumovsko. Sraz bude tradičně na parkovišti u polikliniky na
Budějovické v 6:45. V 7:00 odjezd.
Pojedeme přibližně tři hodiny a cestou bude hygienická zastávka. Prvním
místem, které navštívíme, bude kostel sv. Michaela ve Vernéřovicích. Ve zdejším
barokním chrámu postaveném dle plánů Kryštofa Dientzenhofera budeme
společně slavit mši svatou. Potom pojedeme do Broumova, kde bude čas na oběd
z vlastních zásob nebo v restauraci. Posilněni půjdeme na prohlídku
benediktinského kláštera a pak navštívíme vzácný dřevěný hřbitovní kostel Panny
Marie – rovněž v Broumově. Vstup do obou objektů je zpoplatněn. V současné
době je cena v jednání. Návrat do Prahy je naplánován na 20 hod. Cena za
dopravu je 300 Kč. Současně s vaším přihlášením budu hotovost vybírat po
5
nedělních bohoslužbách. V případě Vaší neúčasti a nedostatku náhradníků částka
propadá. V případě dotazů – 736 432 013.
Těším se na společně prožitý den!
Lukáš Porcal
DĚTSKÝ BAZÁREK
V neděli 28. 4. 2013 se po mši (10:30 – 14:00) na Habrovce uskuteční v pořadí
již třináctý "Dětský bazárek" všeho možného pro děti od 0 do 15 let (oblečení,
boty, hračky, hry, sportovní potřeby, kočárky, sedačky, apod.).
Příjem věcí do bazárku bude v sobotu 27. 4. 2013 v sále na Habrovce od
16:00 do 19:00 (pokud se vám tento termín nehodí, můžete věci na bazárek
nechávat během celého týdne na označeném místě v sále na Habrovce).
Prosím, aby se mi předem přihlásily dobrovolnice na příjem věcí i nedělní třídění
(hlavně poprosím o tu neděli, kdy se každá ruka opravdu počítá - balení bude od
14:00 do cca 15-16:00 (podle toho, kolik nás bude)). Za pomoc velmi děkuji.
Součástí bazárku bude prodej sazeniček a kytiček paní Zelinkové (pokud
máte přebytky sazeniček, můžete je také přinést).
Všichni jsou srdečně zváni!!!
Jindřiška Kyselová - 604 296 938
NOEMI
„Pleteme obvazy pro nemocné leprou – malomocné (stručný přehled naší
činnosti)“
Takové a podobné titulky se objevovaly v našich Farních listech již od roku
2009. Ve Farním listu č. 4 z roku 2010 jsme se mohli o problematice této hrozné
nemoci a o možnostech naší pomoci dovědět od jednatelky společnosti sv.
Vincence z Pauly. Toto společenství realizuje v Čechách, v rámci spolupráce
s misiemi, pletení a odesílání obvazů do leprosárií v Indii a Africe.
Jenom krátce se zmíníme o této zákeřné chorobě. Malomocenství – lepra byla
před tisíci lety rozšířena po celém světě. Bohužel, dodnes se ještě vyskytuje
v řadě oblastí naší jižní polokoule – především v jihovýchodní části Asie,
v mnoha zemích Afriky, Jižní a Střední Ameriky, i na některých ostrovech kolem
Austrálie. V civilizovaných státech severní polokoule již byla, díky pokroku
6
v medicíně, tato choroba zlikvidována.
Původcem malomocenství jsou tyčinky bakterie lepry. Bakterie jsou
nepřenosné na zvířata, a ta tedy nemohou být používána k výzkumným pracím.
Příslušné obory medicíny a farmacie mají proto velmi ztíženou práci k určení
spolehlivých léků. Od nákazy do doby objevení se prvních příznaků může
uplynout dlouhá doba – až 10 let. Pak již postupuje nemoc velmi rychle. Objeví
se uzlíky a červené skvrny v obličeji, rozšiřují se na celé tělo, promění se
v puchýře, vředy, sněť. Nemocní přicházejí o prsty a celé ruce. Nemoc je
nesmírně vleklá a nakažlivá. I přes významné pozitivní vědecké výsledky se
nepodařilo chorobu zlikvidovat v oblastech, kde obyvatelům chybí základní
hygiena. Vysoké riziko přenosu bakterií vyžaduje, aby vše, co přijde do styku
s nemocnými, bylo pečlivě oddělováno a desinfikováno. Obvazy z otevřených ran
musí být páleny nebo vyvářeny za vysokých teplot. A právě pletené bavlněné
obvazy lze prát při vysokých teplotách a znovu použít. Přikládají se nejen na
otevřené rány jako svrchní obvazy, ale i na zahojenou pokožku, protože ta je tak
citlivá, že stačí nepatrný náraz a rána se znovu otevře.
Statistická čísla o stavu nemoci na světě jsou alarmující, i když přírůstky
nakažených mají klesající tendenci. Jistě je dobrá zpráva, že v některých zemích
se podařilo snížit přírůstky nově nakažených za dobu šesti let (2004-2010) na
polovinu. Stále se však počet nově nakažených pohybuje ve statisících.
Naše farnost se již před čtyřmi roky (v roce 2009) zapojila do tolik
potřebného charitativního díla. Nejenom díky ochotě „pletařek“ počtem
zhotovených obvazů, ale i nemalými peněžními příspěvky na nákup vhodného
materiálu – příze Sněhurky (cena 1 klubíčka na zhotovení 1 obvazu činí 23,-Kč) –
a v neposlední řadě i peněžními dary na úhradu dopravních výdajů (poštovného)
do vzdálených leprosárií v Indii, kam naše obvazy směřují. Tyto náklady
představují vysoké částky, v řádech tisíců korun. Mezi velkorysými peněžními
dárci jsou i anonymní sponzoři. V roce 2011 věnovala např. jedna dárkyně na
tento účel 2000,- Kč. A štědře přispívá i naše milá farnice, paní Ivana Zelinková,
která na dětských bazárcích prodává svoje s péčí vypěstované květiny a výborné
domácí džemy z vlastních surovin. Utržené peníze dává paní Zelinková
společnosti sv. Vincence na úhradu poštovného.
A to ještě není vše, čím naše farnost přispívá. Vynalézavé dobrovolnice se
zhostily ještě dalšího úkolu. Pomáhají společnosti sv. Vincence při prodeji
velikonočních vajíček a pomlázek, které ve prospěch malomocných posílají ženy
z Moravy. Při tomto prodeji významně pomohla i farnost sv. Mikuláše ze
Suchdola nad Lužnicí.
7
A nyní onen slíbený stručný přehled naší činnosti v číslech:
-počet zhotovených obvazů do ledna 2013
1 190 ks
-částka na zakoupení příze na pletení
23 800,-Kč
-částka vybraná na přepravu obvazů
7 500,-Kč
-prodej velikonočních vajec, pomlázek
20 000,-Kč
Kontakt mezi naší farností a společností sv. Vincence z Pauly i všechny
organizační činnosti spojené s pletením obvazů, nákupem pletacího materiálu,
získáváním a předáváním peněžních příspěvků na dopravu obvazů, zajišťují
obětavě naše členky společenství Noemi: Marie Brzorádová, Dagmar Kheková,
Marta Steinbauerová.
Ti, kdo by se chtěli připojit a přispět na tento dobrý skutek, se mohou na ně
obrátit také s požadavkem o podrobnější informace. Všem, kdo se již zapojili,
děkujeme za účinnou pomoc. Nezapomínáme ani na modlitby za nemocné i
dárce.
To nejdůležitější je PLÉST DÁL co nejpilněji, protože malomocní naši
pomoc potřebují a čekají na ni.
Noemi
BAZÁREK – JAK DOPADL
Milí přátelé,
10. března o 4. neděli postní jsme měli možnost potkat se a družit se v sále
na Habrovce. Je to již 7 let, co Družná neděle vystřídala jinou farní událost - jarní
bazar.
Od počátku se na organizaci Družné neděle podílely maminky i babičky ze
Sedmikrásku. Ráda bych ale napsala, že nám také pomáhali a pomáhají naši ze
všech nejmilejší ....ano, naši manželé - s přípravou lavic a stolů, s úklidem a
hlavně se věnují dětem během celé akce. Díky !
Tak, a u děkování zůstaneme:
- děkuji těm, kdo vyráběli dárky a dekorace k prodeji
- děkuji za všelijaké laskominy, o které byl již tradičně velký zájem
- děkuji našemu otci Antoniovi za to, že nám přišel vyprávět o své cestě do
Svaté země
- děkuji sv. Petrovi za příznivé počasí
- děkuji za to, že máme takové místo, kde se můžeme sejít.
Výtěžek této bazárkové neděle 7.600,- Kč byl odeslán na farní účet. Díky
všem kdo na tom máte podíl.
Za všechny zdraví Dáša Svobodová
8
JOHANKA
Milá rodino z Habrovky,
rádi bychom i touto cestou poděkovali za vše dobré, co mnoho z vás pro naši
rodinu za poslední rok obětovalo, a podělili se o zkušenost, jak zásadní význam
má modlitba v nelehké životní situaci.
Tedy postupně. Mé čtvrté těhotenství se neslo v úplně jiném duchu než ta
předchozí, měla jsem intenzívní pocit, že musím odpočívat, abych nepotratila a
moje únava (jistě i vzhledem k věku) byla mnohonásobně větší – na aktivity
předchozích těhotenství jsem mohla pouze vzpomínat… Chystali jsme se proto na
narození postiženého dítěte – čeho se event. postižení bude týkat, jsme nevěděli.
Od 33. týdne se lékařům nezdál růst, v 35. týdnu se zastavil. Hrozilo vyvolání
porodu. Obrátili jsme se myslí k Bohu a na kamarádku dominikánku Františku –
představenou kláštera ve Střelicích, zda by se sestřičky za naše děťátko také
nemodlily. Další týden se ukázalo, že dítě opět normálně roste… A tak to šlo až
do 40. týdne, kdy jsem Johanku porodila. Porod proběhl bez komplikací, Johanka
se zdála být v pořádku. Po dvou dnech se ukázalo, že v pořádku není a že má
velice složitou vadu srdce, resp. soubor vad, který se vyskytne opravdu zřídka.
Vadu neslučitelnou se životem. Na počátku června nám lékaři v Motole řekli, že
operace hrozí prakticky kdykoli (paliativní). Nechtěli jsme proto nijak oddalovat
křest a hledali nejbližší možný termín – jediný možný blízký pro mého muže byl,
vzhledem ke koncertům, patnáctý červen. Otec Antonín, který ten den odjížděl,
nám přesto vyhověl a Johanku Františku nám tady na Habrovce – v kostele sv.
Františka z Assisi - pokřtil. Kmotřičkou se stala sestřička dominikánka Františka
– „čirou náhodou“ měla na druhý den již dlouho naplánovanou a schválenou cestu
do Prahy… Kmotrem se stal i náš přítel Jirka Gazda. Když jsme se posléze
dozvěděli, že zrovna tento pátek se slaví svátek Nejsv. Srdce Páně, nemohli jsme
se ubránit úsměvu. No vidíte – a ještě k tomu máme teď i papeže Františka!
Do křtu klesala Johančina saturace kyslíkem (okysličení krve) cca o 4
procenta týdně. Pomalu, nebo spíše velice rychle, jsme se dostávali ke kritické
hranici. Přesto jsme chtěli ještě alespoň na pár dní vyjet do Orlických hor –
ukázat je Johance a Johanku jim. Ne však bez kontroly, že již není v kritickém
stavu. Téměř tři týdny po křtu, těsně před odjezdem, byla saturace o 10% vyšší
než na počátku června! V tu dobu se již modlilo mnoho kamarádů i známých. Po
návratu jsme od kamarádky dostali kanystr vody z Lurdského pramene... Při
Zdrávas jsme touto vodou kropili Johanku při večerních koupáních. Byly jí dva
měsíce, polovina toho, co lékaři stanovili jako minimální „opravovací“ věk spolu
s váhou alespoň 6-7 kg.
Johanka se snažila, přesto, jak jí sil ubývalo, ubývalo i mateřského mléka,
9
objevila se nesnášenlivost na laktózu. Smyčka, směřující ke konci laktace, se
utahovala. Modlili jsme se za zázrak – aby Johanka vydržela alespoň do splnění
minimálních operačních požadavků. Modlilo se hodně lidí a – zázrak se stal.
Saturace však i tak stále pomalu klesala, na konci září jsme zbývající čas začali
počítat na týdny. Naše statečná holčička si z našich starostí pranic nedělala, rvala
se tvrdošíjně dál, hezky se vyvíjela a měla radost ze života. Až při čtvrtém dítěti
jsem pochopila, jak se má žít – radovat se z přítomného okamžiku a děkovat za
každý den našemu Pánu.
Otec Antonio nás překvapil nabídkou udělení svátosti nemocných, kterou
jsme měli spojenu spíše se staršími či vážně nemocnými lidmi. Bez váhání jsme ji
přijali. Nebyla to lehká chvilka – předstoupit s takovým mrňouskem před
zaplněný kostel, cítit soucit přítomných, i čelit poté určité přirozené zvědavosti od
těch, kteří zatím o postižení našeho „daru z nebes (Johana = dar z nebes)“
nevěděli. V duši jsme však pocítili klid a důvěru, že je vše, jak má být a rozhodně
bych u svých dětí s touto svátostí do budoucna neváhala. Musím se však přiznat,
že manžel na tom byl i tak o mnoho lépe, sama jsem situaci zvládala jenom
s největším úsilím a i přes modlitby Novény odevzdanosti, jsem se zcela
nedokázala do naprosté důvěry „položit“. Pro mámu není vůbec lehké čelit
strádání vlastního dítěte se zdánlivě „prázdnýma“ rukama.
Otec Antonio nám navíc věnoval trochu vody od pramenů Jordánu, kterou
přivezl z cest. Tou jsme Johanku, protože nás od operace domněle dělily pouze
týdny, ten samý večer, co jí byla udělena svátost, polili. Na příští kontrole se
ukázalo, že saturace je lepší…a že se tedy bude čekat, dokud to půjde. Na přímý
dotaz směřující k ošetřující lékařce, nám bylo řečeno, že do Johančina půl roku (v
listopadu), se s největší pravděpodobností bude „řezat“.
Mezitím jsem definitivně přestala kojit, neustálé napětí a Johančino slábnutí
udělalo své. K slzám mne proto dojala nabídka jiné kojící maminky z Habrovky,
že mi bude pro Johanku mateřské mléko dávat a klidně bude držet i přísnou
nemléčnou dietu (divili byste se, kde všude mléko, máslo, syrovátka apod. je…)!
Takovou oběť jsem nemohla přijmout, ale začala jsem mnohem lépe chápat
význam slova „církev“. Modlilo se v tu chvíli tolik lidí (postižení jsme netajili –
kdo se nás zeptal na Johanku, dozvěděl se), asi dva kláštery (sestřičky si mezi
sebou všechno poví  ), naši duchovní otcové, farář z Orlických hor – manžel to
přirovnal k beranidlu na nebesa. A ona opět vyslyšela moji niternou prosbu:
prožít Vánoce doma. I nyní, když toto píšu, se mi derou slzy vděčnosti do očí.
Tou dobou jsme již nechodili ani na mše sv. „ke kostelu“. V podstatě jsme
drželi karanténu naruby – nic domů nepřinést. Johanka i bez kašlání a smrkání
dýchala stále tíže a tíže - chrastilo to v ní jako v kafemlejnku a na operaci
10
potřebovala být fit. V lednu nám řekli, že do měsíce přijde pozvánka – čas dozrál.
Naše holčička, nesená modlitbami, statečně snášela stále větší obtíže, naučila se i
lézt, hodně spala, hodně jedla (ale nepřibírala – za poslední čtyři měsíce jen asi
kilogram). Den po obdržení pozvánky k operaci se rozstonal starší Vládík. Díky
Bohu a hlídací babičce Johanka urputný kašel a vleklou rýmu nedostala. Dokonce
i dětskou lékařkou prorokované špatné výsledky výtěrů dopadly nejlépe, jak
mohly. Poslední předoperační večer jsme ohřáli zbytek zázračné vody a Johanku
v ní celou vykoupali. Zbytek po koupeli, na radu otce Antonia, jsme použili
k zalití kytek (zvláště jedné chuděrce se zvedla nálada a narovnaly napadené
listy).
V neděli 24. února, pár hodin před nástupem do nemocnice, nás znovu
navštívil otec Antonio a při malé domácí pobožnosti opět udělil Johance
pomazání nemocných a nám podal sv. přijímání. Věnoval nám také malou
„relikvii“ – list z olivovníku z Getsemanské zahrady, který zažil Pána Ježíše.
Nemohli jsme být více posilněni. Johanka dosáhla věku 9,5 měsíce…její šance na
přežití náročné operace se mnohonásobně zvýšily.
Operace trvala dlouho, ale proběhla bez komplikací, vše se maximálně
podařilo – i věci, jejichž operabilita byla velmi nejistá. Pooperační průběh byl
klidný a také bez potíží. Ještě na JIP, když Johanka poplakávala a nemohla
„zabrat“, jsem se u její postýlky se všemi těmi hadičkami a přístroji modlila
k Panně Marii, aby mi ji pomohla uspat. Zabíralo to obdivuhodně dobře  Od té
doby tuto „metodu“ využívám a dojímá mne laskavost, se kterou se Matka matek
úkolu ujímá.
Ačkoli jsme byli připraveni na minimálně desetidenní pobyt, již po týdnu nás
poslali z nemocnice domů. Johanka se psychicky i fyzicky lepšila každým dnem.
Byla to pouze první z řady operací, ale naděje tu stále je a naše modlitby také.
Možná se dnes bere mluvení o problémech skoro jako neslušnost a obtěžování,
ale my věříme, že když si budeme vzájemně poskytovat duchovní podporu a
obětovat modlitby za druhé, může se mnohým MNOHO vyprosit. Jinak řečeno –
nabízíme i vám ostatním náš „modlitební potenciál“ – stačí říci.
Sílu modlitby a obětí jsme pocítili „na vlastní kůži“ díky naší církevní rodině
na Habrovce i mimo ní, a je nám jasné, že nejen Johanka má srdce na pravém
místě.
Velebíme Boha, věříme v milost přicházející skrze Pána Ježíše a v posilu
Duchem svatým! Pokorně se skláníme před Pannou Marií, mocnou přímluvkyní
matek. Děkujeme všem svatým za přímluvy. Děkujeme našim duchovním otcům.
Děkujeme i vám.
Rodina Černých
11
DOPISY FARNOSTI
Milá Ivano Zelinková!
„Radost z rozzařování životů ostatních, sdílení jejich břemen, zlehčení jejich
nákladů a plnění prázdných srdcí a životů štědrými dary se pro nás stává kouzlem
Vánoc“
W. C. Jones
Vánoce jsou tady a během tohoto posvátného období zamýšlíme se nad
uplynulými roky a zejména nad lidmi, kteří nám pomohli dát směr životům
bezpočtu chudých dětí. Velice si vážíme daru, kterými je pro nás Vaše osoba. Váš
život je požehnáním pro Ramya Suhakara a její rodinu. Děkujeme za Vaši
podporu a přejeme Vám radostné Vánoce a Šťastný nový rok. Ať je Váš vánoční
čas štědrý na rodinnou lásku, přátelství a na Boží požehnání v tomto radostném
období. Ramya vám v rámci této milé příležitosti přikládá dopis.
Ačkoliv jste tisíce kilometrů daleko, srdečně na Vás vzpomínáme. Naše děti
zde budou mít společné setkání, aby pohromadě sdíleli ducha Vánoc, školní
kampus tedy ožije dětmi zpívajícími koledy, obdrží vánoční dárky, zazní vánoční
proslov, a stejně tak si užijí lahodného jídla. A to především díky Vám… Vašemu
daru přátelství, Vaší upřímné náklonnosti a bratrské pomoci zachování ducha
Vánoc naživu.
Co se týče našich dětských aktivit, uspořádali jsme semináře a workshopy
určené našim dětem k posílení oblasti sociologicko-emocionálního vývoje, a
stejně tak i k rozvoji dovedností – psaní, zpěvu, kreslení, vyprávění příběhů, a
podobných role-play (hraných) aktivit. Dále jsme uspořádali výlet do nedalekého
vodního parku a zoo, za studiem přírodních krás. Pro rodiče sponzorovaných dětí
jsme uspořádali jednodenní kemp, který byl zaměřen na roli rodičů při výchově
dětí a na péči o rodinná pouta.
Naše centrum také ve spolupráci s Arcidiecézní charitou Praha provedlo
celospolečenské programy. Lidé z našeho společenství (komunity) byli poučeni o
svých právech na vzdělání, spotřebitelských právech, užívání bylinné medicíny, o
problémech spojených s dospíváním, také o problematice vyváženého jídelníčku a
nepříznivých účincích plastů na lidské zdraví.
Velký význam byl kladen především na zdravotní aspekt, mobilní lékařské
stanice byly umístěny do okolních vesnic a do vězení na obecné, zubní, kožní a
oční vyšetření. 76 občanů našich komunit a 23 vězňů dostalo brýle. Tyto
12
zdravotní stanice poskytují komplexní zdravotní služby bezplatně a poskytují
poradenství ohledně běžných onemocnění, výživy, hygieny a kanalizace. Ještě
jednou Vám děkujeme za Vaši pomoc, jsme velmi vděční a přejeme Vám
požehnaný Vánoční čas dnes a vždycky.
Sr Daphne D´Sousa, koordinátor
Dopis od holčičky Ramye:
Můj milý sponzore Ivano Zelinkova,
jsem velmi ráda, že Vám mohu v tomto krásném období Vánoc napsat. Je mi
potěšením popřát Vám i celé Vaší rodině šťastné Vánoce a velmi krásný Nový
rok.
Ráda Vám sděluji, že jsem uspěla u svých pololetních zkoušek, které se
konaly během posledního týdne v září. Absolvovala jsem moji úroveň/ročník s
úspěchem. Protože se jedná o můj poslední rok z mých středoškolských studií,
studuji extra pilně.
Po mé zkoušce jsme měli prázdniny Dasara po dobu 15 dnů. Během těchto
prázdnin jsem byla doma a poctivě studovala školní materiály a procvičovala si
otázky testů.
Dne 5. září jsme slavili v naší škole učitelský den, což je den, kdy naši
studenti uspořádají kulturní programy a různé druhy soutěží pro lektory, a
vítězové obdrží ceny.
Ráda bych Vám napsala o našich historických palácích. Mnoho králů vládlo
naší zemi před příchodem Britů a dokonce i poté. Tyto paláce ještě v mnoha
státech existují a jsou krásné, například Baroda, Udaipur, Jaipur atd. některé z
nich jsou tedy velmi známé, jiné zase ne, například řada menších paláců.
Naše centrum slaví Vánoce každoročně ve velkém stylu. Na Štědrý den se
všechny sponzorované děti sejdeme společně, následuje krátký kulturní program s
tancem, štědrovečerní koledy a tablo. Sr Daphne mi předala krásnou látku na šaty,
jakožto rodinný dar od Vás.
Mnohokrát děkuji!
Myslím, že to už bude vše.
Zakončím svůj dopis zde přáním veselých Vánoc a radostného nového roku
2013.
Vaše sponzorované dítě
Ramya
13
KÁZÁNÍ PŘI SLAVNOSTI SV. CYRILA A METODĚJE
(KARDINÁLOVÉ VOLÍ PAPEŽE)
Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha, 9. 3. 2013
Lidé!
Rozhodl jsem se pro toto oslovení, protože chci zahrnout všechny přítomné,
všechny posluchače rozhlasu i diváky u televize. Všechny chci oslovit takové,
jací jsou v jednoduché skutečnosti svého lidství. Chci mluvit k lidem, ne k
maškarám, za které se vydávají v pýše svého postavení, moci, nadřazenosti titulů,
nebo naopak v ustrašenosti a pocitu nedostatečnosti anebo dokonce jen ve
lstivosti dravce, který chce získat přízeň své kořisti. Dnešek a tato slavnost
vyžadují totiž mluvit o skutečnosti, k níž lze přistoupit jen v pravdě. Oslava
světců je vždycky šancí pochopit sebe samého, protože každý světec je svědek
Pravdy a výzvou k následování. Z mnoha darů a zakladatelských činů svatých
Cyrila a Metoděje vybral jsem pět, o kterých teď musíme uvažovat.
1. Často se mluví o glagolici, prvém našem a slovanském písmu. Pro naši
zem je na tom podstatné, že nám umožnili záznam dějinné paměti, i když už tisíc
let píšeme latinkou. Slavného Konstantinova výroku, že jako nahé jsou národy
bez knih a jako schystané za kořist, který pojednává o významu Bible v zápase se
zlem, můžeme použít i na jiné případy a rozumět mu tak, že národ, který si
nezaznamenal své dějiny, nic si z nich pořádně nepamatuje a nemůže se poučit ze
zkušenosti předků, je vážně ohrožen. To je přesně náš případ. Historie se
neopakuje, ale chyby se opakují. Nevrátí se ani Gottwald s Husákem ani K. H.
Frank s Moravcem, ani Otta Braniborský, ale jsou mezi námi opět lidé jednající
tak, že mohou přivést k moci nového diktátora. Zatím není třeba ukazovat prstem
a útočit na někoho, ale je třeba pevně se postavit proti lžím, pomluvám, závisti,
hrabivosti a podobným skutkům. Mohly by nás zotročit.
2. Ne dost se připomíná první slovanský Zákoník, Metodějovo dílo a nosný
sloup naší státnosti. Byl to stručný, pevný zákonný řád s jasným záměrem
zákonodárce, podle kterého jako právního principu vycházejícího ze všeobecně
přijaté slušnosti mohl soudce řešit jednotlivé případy a dopomoci sporným
stranám ke smíru a všem k dosažení spravedlnosti. Pevný právní řád jsme ztratili,
legislativa je chaotická, spravedlnost je v rukách kejklířů se slovíčky. Naše právní
nejistota je úměrná svévolné nemravnosti společnosti – pozor, jsme jejími členy.
Spravedlnosti se dosahuje těžko a pomalu. Kde není spravedlnosti, není mír ani
svoboda.
14
3. Nedoceněno zůstává i to, že prvé, o co měli Konstantin a Metoděj starost,
bylo založení školy. Věděli, že zemi, kam přišli, musí vzdělávat, ne obracet na
víru. Přišli do země již křesťanské. Věděli, že víra je Boží dar, ale také věděli, že
k němu má blíž člověk rozumný než nerozumný. Rozumný člověk se chce poučit,
chce poznávat a poznat. Nerozumný se myšlením netrápí a nezdržuje, všemu už
suverénně rozumí, a je-li dost silný, všechno i určuje. Je-li více dosti silných
nerozumných lidí, začnou se problémy řešit přetahováním a nevěcnými hádkami
prospěchářů. To je náš případ. Ve škole na Velké Moravě se žáci učili myslet,
nebyla to ideologická nalejvárna. Konstantin byl filosof, filolog a gramatik,
Metoděj právník, oba byli uznanými vědci své doby. Pokud nám nedojde, že se ve
školách má učit a vychovávat, obviní nás přespříští generace za to, kolik
neschopných lidí, ale zato efektivních ničitelů jsme postavili do života. Pokud si
neuvědomíme, že řešení jsou buď správná nebo nesprávná, věcná nebo nevěcná, a
budeme dál používat řešení politická, půjdeme od chyby k chybě. Shrnuto:
neochráníme-li myšlení, přestaneme být platnými lidmi. Nebude koho oslovit
lidé, budou jen zvířata – šelmy a kořist.
4. V Praze musím připomenout, že sv. Metoděj pokřtil knížete Bořivoje. I
když křesťanství do Čech pronikalo již před tím a země ještě dlouho poté nebyla
do hloubky plně křesťanskou, šlo o zásadní mezník. Knížecí dvůr přijal nový
životní přístup jasně charakterizovaný důrazem na duchovní dimenzi člověka,
která přesahuje biologický život požitků ukončený smrtí. I to by nás mělo zajímat
v době konzumního životního stylu, který je zahleděn do materiální dimenze
života. Přestože se dovolává životního blaha, je výrazem kultury smrti, protože si
osobuje právo zabít jednou z pohodlnosti, podruhé pod rouškou milosrdenství.
Antikoncepční praktiky a euthanatické sebevraždy ve starověkém Římě byly
předzvěstí zániku.
5. Konečně se musíme ptát, proč byli svatí Cyril a Metoděj ve své misii tak
úspěšní. Odpověď je snadná. Přinášeli kulturu vyšší a hlavně lidštější, životní
přístupy, které byly lepší včetně výsledků hospodářských. Všichni bychom měli
přemýšlet, proč to, co bylo lidštější, bylo po všech stránkách lepší, a zde přítomní
křesťané navíc o tom, jak to druhým předvést.
Tím máme mých pět bodů pohromadě. Když nyní laskavě vezmete rozum do
hrsti a budete tak mít svých pět dobře pohromadě, mohli bychom i začít, chci říci
pokročit v cyrilometodějské tradici. Ale bude to dlouhá a namáhavá cesta, a proto
se na ni posilněme z přebohatého stolu Kristovy milosti a vstupme do slavení
tajemství Jeho oběti, smrti a vítězného zmrtvýchvstání. Poděkujme přitom sv.
Cyrilu a Metoději, že těmto tajemstvím můžeme snadněji porozumět, protože je
konáme v mateřské řeči. Amen. Petr Piťha
15
JAKOU CENU MÁ PREZIDENT?
Jakou cenu má jakýkoliv člověk?
Jakou prezident?
Kdy člověk nemá cenu ani za mák?
Kdy je člověk ke škodě?
Foto: IMa
Hodnota člověka se dá změřit
Člověk má jen tolik ceny, kolik je v něm lásky. I prezident, i politik, kněz,
učitel, dělník. Platí to bez výjimky o každém člověku. Není-li v člověku lásky, co
v něm vlastně je? Láska je základní lidskou realitou, jež vytváří existenci lidského
řádu. Z tohoto hlediska jsme tu opravdu především proto, aby skrze nás přibylo
na tomto světě pravé lásky, aby skrze ni byl svět neustále lepší. Zde je základ
každého lidského porozumění.
Dějiny lidstva: dějiny Boha, který miluje člověka
Mysleme i na dějiny lidstva. Nejsou nic jiného než dějinami Boha, který
miluje člověka, jsou dějinami spásy. Měli bychom důkladně promyslet slova
svatého Jana: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby
žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“. Co jiného ovšem může
Bůh udělat, než milovat? Vždyť on je Láska sama. A čím vlastně je člověk
vpravdě člověkem?
16
Bohu stálo za to přijít mezi nás
A veliká zvěst: „Slovo se stalo Tělem a přebývalo mezi námi“ je doslova
závratným poselstvím, při němž se člověk zachvěje až ve svém nejhlubším nitru.
Vidí, že je Bohem milován, že Bohu stálo za to přijít mezi nás. Nejsme prostě ve
vesmíru opuštěni, jsme milováni. Kdo toto prožil, pak pochopí velké přikázání:
Milujte se navzájem. A porozumíme tak i slovům svatého Pavla, že bez lásky
nejsem nic. I kdybych vydal své tělo k spálení, i kdyby moje víra hory přenášela,
kdybych se sebevíc oháněl pravdou. Pravda bez lásky může i škodit, není úplná,
neboť pravda je v lásce.
Bez lásky jsme k ničemu
Bez lásky nemáme ani za mák cenu. Jsme prostě k ničemu a nejen to, jsme i
ke škodě... Nemůžeme se přec odcizit prazákladu svého bytí. Jen tam, kde je
opravdová láska, tam přebývá Bůh. Láska je síla.
Válka, nenávist a zloba jsou slabostí a nesmírným hazardem.
Jen láska přemůže svět.
Dle knihy František Lukeš: „Mám tolik práce, že si jdu raději lehnout“.
Vydalo Karmelitánské nakladatelství.
František Lukeš (1921 – 1998) byl oblíbený český kněz, pedagog a spisovatel. Po
vystudování Obchodní školy vstoupil do kněžského semináře a byl vysvěcen na
kněze v roce 1947 - rok před komunistickým pučem. V době socialismu byl
komunistickou mocí šikanován a překládán na "nevýznamná" působiště. Po
listopadu 1989 mu vyšlo několik úspěšných titulů. Texty Františka Lukeše
naleznete na www.vira.cz
K Ježíšovi přistoupil
"Které
přikázání
Ježíš odpověděl:
jeden
je
ze
zákoníků
první
a
"První je toto: `Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš,
miluj
Hospodina,
Boha
svého,
z
celého
z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!'
zeptal
ze
je jediný pán;
svého
srdce,
Druhé je toto: `Miluj svého bližního jako sám sebe!'
Většího přikázání nad tato dvě není" (Mk 12,28-31).
17
se ho:
všech?"
-jt-
SLEPÁ ŽENA MNE NAUČILA SPRÁVNĚ VIDĚT
Foto: IMa
Radovala se ze života
Za svého působení v Náchodě jsem se setkával se slečnou Drahuší Haškovou.
Byla to už starší slepá paní. Její přítelkyně ji vodily do kostela, kde patřila k
nejpozornějším posluchačkám.
Když jsem k ní o večerech přicházel, bývala samozřejmě potmě, elektrické
světlo nepotřebovala. Jakmile jsem vstoupil, šla ihned k vypínači; okamžitě
myslela na to, abych do něčeho nevrazil nebo neklopýtl.
Viděl jsem, jak si sama dokázala uvařit jednoduchá jídla.
Krásně psala na psacím stroji. Dělala minimálně chyb, opravovat se nemohla.
Tak napsala i svůj životopis. Psala také slepeckým písmem do časopisů pro
nevidomé. A jak rychle tímto písmem psala, tak rychle je i četla.
V létě sedávala na své verandě a těšila se z vůně květin a ze slunečních
paprsků. Dovedla si všechnu tu letní krásu představit, neboť ve svém mládí
viděla.
S jakou vřelostí byla účastna našich rozhovorů. Jak se dovedla smát, jak se
radovala z velkého daru života, jak byla duševně bohatá a naplněná jasem!
Učila mne svou radostí, abych se ze všeho dokázal také radovat
Cítil jsem v její blízkosti, že ona vidí a slepí jsme vlastně my. Oč byla
18
ochuzena na zraku, o to bohatěji žila. V radosti, že může chodit, že se sama
obslouží, že dokáže psát. My jsme často otrávení, i když vidíme, slyšíme a bez
obtíží můžeme kamkoliv. Jaký dar je však vidět krásu světa!
A tato slečna spisovatelka mne učila svou radostí, abych se ze všeho dokázal
také radovat a byl šťastný z toho, co i v té nelehké době mohu dělat. Učila mne
žít.
Mít v sobě a kolem sebe řád: všechny věci pak mají své pravé místo…
A učila mne pořádku. Tím, jak měla všechno krásně srovnané, jak u ní vše
mělo své přesné místo. Jinak by nic nenašla a brzy by žila v hrozném nepořádku.
Poznal jsem, jak měla všechno srovnané i ve svém nitru.
Proto jsem si říkal, že mne nesmí nikdo rozházet, neboť pak bych nevěděl,
kde ve mně co je. Člověk s čistým svědomím má v sobě řád. Důsledkem toho je
vyrovnanost, pokoj a niterné světlo. Kde toto není, tam je tma a nepořádek. Kdo
je vnitřně neuspořádaný, je schopen všeho. Směřuje k rozvratu své osobnosti. A
pak často už vlastně neví, co dělá.
Nejde jen o to, abychom dávali věci, kam patří. Jde více o to, abychom v
sobě měli řád hodnot, jejich správné pořadí. Jinak budeme klopýtat a narážet.
Někdy cítím, že i mnozí politici to mají v sobě důkladně rozházené. Už i
malým dětem říkám, že nejprve musí udělat to nutné, pak to potřebné a nakonec,
zbude-li čas, to zábavné. Je to také určitý řád, který vede nakonec k vyrovnané
osobnosti. Kdo jde cestou opačnou, ani se pro samou zábavu k naplnění
povinností nedostane. Pak ve škole opisuje, neumí, vymlouvá se, lže a podvádí. A
všechno zaviňuje onen nepořádek v jádru bytosti.
Některá lidská duše může takto vypadat jako smetiště. A jiný člověk zas v
sobě nosí něco jako rajskou zahradu. Dá to hodně práce, než se člověk k té
kvetoucí zahradě v sobě samém dostane – musí dávat věci na pravé místo.
Třebaže s tím nebudeme nikdy docela hotovi, stojí to za tu námahu.
František Lukeš (viz. výše)
19
V PADAJÍCÍM LETADLE JSEM PŘEMÝŠLEL, KDO ZE MNE BUDE
KRMIT MOJE PSY
Připravovali jsme se na nouzové přistání
Pasažéři šíleli, spustily se kyslíkové masky, světla blikala, děti plakaly. V
kabině přestala fungovat elektřina a letadlo ztratilo výšku. Stevardka svůj zjevný
strach zakrývala nepřesvědčivým tvrzením, že „všechno je v pořádku“. Také pilot
se zaťatými zuby do mikrofonu lhal – než se mu v půli věty vypnul.
Hranice mezi vyznáními zmizely jako mávnutím kouzelného proutku. Skoro
každý se pokřižoval nebo udělal něco na ten způsob. Možná, že všichni nedělali
kříž správně, ale Bůh nesoudí podle toho, jestli se křižuje zprava doleva nebo
zleva doprava. Rychle jsme ztráceli výšku a připravovali se na nouzové přistání.
Emoce se střídaly jako na horské dráze. Světla v hlavní kabině se zapínala a
vypínala.
Přemýšlel jsem, kdo bude krmit moje psy
Tehdy jsem zabořil svou tvář do dlaní a připravoval se na setkání s Ježíšem.
Většina lidí, kteří zažili blízkost smrti, říká, že se jim před očima zrychleně
promítl celý jejich život. Mně tedy ne, alespoň ne hned. Život mi před očima
neproběhl – jen různé náhodné myšlenky. Přemýšlel jsem, kdo bude krmit moje
psy, vzpomněl jsem si, že jsem nezavolal mámě; hodil jsem prádlo do sušičky?
Možná to byl jen obranný mechanismus. Každopádně to nebyl žádný okamžik
hlubokého zamyšlení.
20
Pak se mě zmocnil smutek, nikoli strach
Tedy dokud jsem nepomyslel na to, že se budu dívat do očí Ježíšovi. Pak se
mě zmocnil smutek, nikoliv strach, a měl jsem pocit, jako by se moje duše
roztrhla vedví. Nemyslel jsem ani tak na neuskutečněné plány, ale na uskutečněné
špatné věci - hříchy. Všechno, čím jsem kdy ublížil ostatním i sobě. Všechen ten
hřích se ke mně přivalil silou, kterou jsem předtím nikdy nezažil. V tu chvíli jsem
vyslovil nejhlubší a nejupřímnější modlitbu, s jakou jsem se kdy obrátil ke svému
Stvořiteli:
„Bože, je mi to líto. Strašně se omlouvám za toho člověka, kterým jsem byl,
než jsem Tě opravdu poznal.“
Bylo to tak jasné, tak skutečné. Bylo to opravdové. Bylo v tom všechno, co
jsem kdy cítil, když jsem ve své křesťanské víře hledal Boha. Obsahovalo to
všechno, co jsem nedokázal, a všechno, co jsem udělal špatně. Teď to vyplavalo
na povrch. Byl jsem si jistý, že z mých úst nikdy nevyšla dokonalejší modlitba.
Dle Marka Harta: Crash test, vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Zdroj: vira.cz
-jt-
LETNÍ ŠKOLA DUCHOVNÍ HUDBY CONVIVIUM
Ve dnech 10. - 18. srpna 2013 se v klášteře ve Vyšším Brodě bude konat 10.
ročník školy duchovní hudby Convivium.
Je určeno zájemcům o aktivní provozování duchovní hudby, zejména
pokročilým amatérským a také začínajícím profesionálním zpěvákům,
sbormistrům a varhaníkům.
Účastníci Convivia budou pracovat ve společné části a v dělených
specializovaných třídách.
Doprovodný program je přichystán také pro děti, takže se mohou účastnit
i rodiny s dětmi.
Cena kursu pro aktivního účastníka včetně ubytování a stravy je 4000 – 5000
Kč podle typu ubytování.
Pořadatelem je Společnost pro duchovní hudbu ve spolupráci s komunitou
Cisterciáckého kláštera Vyšší Brod. Smyslem Convivia je rozšířit povědomí o
podstatě a uplatnění duchovní hudby, nabýt zkušenost s jejím prováděním v
autentickém prostředí a zkušenost s méně známým repertoárem duchovní hudby.
V neposlední řadě jde o setkání lidí se zájmem o aktivní provozování duchovní
hudby.
21
Letos se nabízí opět výběr z několika seminářů pod vedením zkušených
lektorů: Marek Valášek – Sbormistrovská třída; Společné „velké“ ordinárium
Ch. M. Widora
Stanislav Předota – Gregoriánský chorál; Palestrinovská polyfonie
František Macek jun. – Hudba v průběhu liturgického roku; Klenoty
duchovní hudby
David di Fiore (USA) – Varhanní improvizace
Miroslav Pšenička – Varhany pro „začátečníky“
Tomáš Najbrt – Liturgická kytara
Veronika Höslová - Hlasové poradenství
Informace a přihlášku najdete na stránkách www.convivium.cz
FARNÍ KALENDÁŘ ● DUBEN 2013
Po 1 PONDĚLÍ V OKTÁVU VELIKONOČNÍM
8:00 ● Michle ● Mše sv.
9:00 ● Krč ● Mše sv.
Út 2 ÚTERÝ V OKTÁVU VELIKONOČNÍM
09:00 ● Krč – sál ● Noemi
09:00 ● Krč ● Úklid kostela – Sedmikrásky
St 3 STŘEDA V OKTÁVU VELIKONOČNÍM
20:00 ● Krč – sál ● Modlitba Taizé – Nácvik zpěvu od 19:30
Čt 4 ČTVRTEK V OKTÁVU VELIKONOČNÍM
Pá 5 PÁTEK V OKTÁVU VELIKONOČNÍM
So 6 SOBOTA V OKTÁVU VELIKONOČNÍM
Ne 7 2. NEDĚLE VELIKONOČNÍ (BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ)
Po 8 Slavnost ● ZVĚSTOVÁNÍ PÁNĚ (přenesená z 25. 3.)
Út 9 09:00 ● Krč ● Sedmikrásek ● Ztracená kapela a výroba šperků
St 10 18:30 ● Krč – sál ● Biblická hodina farní ● 1Pt 3
20:00 ● Krč – sál ● Setkání chlapů
Čt 11 Památka ● Sv. Stanislav, biskup a mučedník
Pá 12
So 13 Památka ● Sv. Martin I., papež a mučedník
Od 9:00 do 13:00 ● Dejvice – Pastorační středisko ● Kurz pro lektory
Ne 14 3. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
Po 15
Út 16 09:00 ● Krč ● Čtyřlístek
St 17 18:45 ● Podolí – Na Topolce 677/14 ● Biblická ekumenická hodina ●
Lk 24:13nn
22
20:00 ● Krč – sál ● Osmák
Čt 18
Pá 19
So 20 14:00 ● Krč – kostel ● Mše sv. ● 20. výročí 138. skautského oddílu
„Keya“
Ne 21 4. NEDĚLE VELIKONOČNÍ („DOBRÉHO PASTÝŘE“)
Den modliteb za povolání k duchovnímu stavu
10:00 ● Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha a arcibiskupský palác ●
Setkání neofytů s biskupem
Po 22
Út 23 Svátek ● Sv. Vojtěch, biskup a mučedník – hlavní patron pražské
arcidiecéze
09:00 ● Krč ● Sedmikrásek
18:00 ● Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha ● Oslava svátku hlavního
patrona pražské arcidiecéze sv. Vojtěcha a 70. narozenin Dominika
kardinála Duky, pražského arcibiskupa
St 24 Památka ● Sv. Jiří, mučedník
Památka ● Sv. Fidel ze Sigmaringa, kněz a mučedník
Čt 25 Svátek ● Sv. Marek, evangelista
Pá 26
So 27 16:00 – 19:00 ● Krč ● Příjem věcí do Dětského bazárku
Ne 28 5. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
10:30 – 14:00 ● Krč ● Dětský lazárek
Po 29 Svátek ● Sv. Kateřina Sienská, panna a učitelka církve, patronka Evropy
Út 30 Památka ● Sv. Zikmund, mučedník
Památka ● Sv. Pius V., papež
09:00 ● Krč ● Úklid kostela – Sedmikrásky
DUBEN
úmysl všeobecný
Aby veřejná modlitba a oslava víry byla pro věřící
pramenem života
Za místní církve v misijních zemích, aby byly znamením a
úmysl misijní
nástrojem naděje a vzkříšení
úmysl
našich Aby věřící křesťané nacházeli v Božím slově útěchu, naději a
radost
biskupů
Aby naše farnost prožívala Velikonoční dobu v přítomnosti
úmysl farní
Nebeského Otce.
23