zde - Rosa

BŘEZEN 2014
Ročník XV., číslo 1
ROSA—centrum pro týrané a osamělé ženy
Zpravodaj
Uvnitř tohoto vydání:
Nedostatek úcty a
tolerance: ženy a děti v
ohrožení
3
Promyšlená vražda nebo 4
zoufalý čin ?
Příběh z poradny :
Amálie hledá sílu
5
Život v ROSE a
azyovém domě ve fotografiích
6
Každá třetí Evropanka 8
zažila násilí od svého
partnera
www.rosa-os.cz
www.stopnasili.cz
Nyní ROSU najdete i na Facebooku
ROSA
Strach a úzkost i po třinácti letech
Ze sociologické sondy ROSA
za rok 2013 vyplynulo, že z
233 klientek se sedm pokusilo o sebevraždu v důsledku
opakovaného násilí. Je na
místě položit si otázku, zda
situace žen, u kterých prakticky okolí, ale i pracovnice
OSPOD, sociálních odborů,
vědělo, že se staly obětí násilí, musela dospět až do tak
závažných konců. Poznatky
z dvacetileté činnosti potvrzují i zkušenosti dalších pomáhajících
organizací.
Vidí-li společnost oběť násilí
zhroucenou, plačící, obvykle
vyhodnotí situaci jako závažnou a snaží se nějak vcítit a
pochopit, pomoci této ženě.
Začne-li oběť bojovat, klást
násilníkovi odpor, čelí nepřízni osudu, ale i někdy
nezájmu pomáhajících institucí, stává se podezřelou,
okolí si klade otázku, zda vše
nedělá účelově. Nechová se
totiž jako „typická oběť“.
Jedním z průvodních jevů, se
kterými se musí „netradiční
oběť“ vypořádat, je, že je
nucena, aby dítě, které je
svědkem násilí pravidelně
předávala násilnému partne-
rovi, zúčastňovala se společného setkávání obou rodičů
při předávání dětí, což bývá
často
další
příležitostí
k jejímu napadení. Bývá kritizována a obviňována, že
špatně připravuje dítě na
styk, když traumatizované
děti, které viděly, jak tatínek
bije maminku, se přirozeně
bojí, obávají se, co bude dál.
Vzpomínám na ženu se sedmiletou letou dívenkou, jež
kolem roku 2000 našla odvahu utéci od násilného manžela a využila služeb utajeného azylového domu ROSA.
(pokračování na str.2)
Domácí násilí: pracovnice OSPOD
musí zachovávat mlčenlivost o pobytu
Od 1. ledna 2014 platí nová
směrnice MPSV, která stanovuje povinnost zaměstnanců OSPODU zachovávat
mlčenlivost nejen o místě
pobytu rodiče ohroženého
domácím násilím, ale rovněž
o všech dalších údajích, které by mohly vést ke zjištění
místa pobytu tohoto rodiče.
Konkrétně jde o situace, ve
kterých násilný rodič
s odkazem na svou rodičovskou odpovědnost k dítěti
požaduje po pracovnicích
OSPODU poskytnutí informací o tom, jakou školu, či
předškolní zařízení dítě navštěvuje, u kterého praktického lékaře pro děti a dorost
je registrováno.
I přes odkaz na rodičovskou
odpovědnost však nesmí
pracovníci OSPODU sdělit
násilnému rodiči informaci
o místu pobytu dětí , ani
žádné jiné informace, které
by mohly násilnému rodiči
napomoci k vypátrání pobytu ohroženého rodiče
s dítětem, neboť by tím
ohrozili smysl a cíl povinné
mlčenlivosti, t.j. zajistit
bezpečí pro ohroženého
rodiče a dítě, které má tento rodič v péči.
Pracovníci OSPOD musí rovněž zajistit, aby se násilný
rodič nedozvěděl informace
umožňující zjištění místa
pobytu ohroženého rodiče
ani prostřednictvím nahlédnutí do spisové dokumentace vedené v OSPOD o dětech.
Tento problém byl vyřešen
v rámci nové Směrnice
MPSV č.j. 2013/26780-21ze dne 19. Září 2013 a který
nabyl účinnosti od
1.1.2014.
Další aktualizace Metodického doporučení MPSVproběhne v prvním pololetí
roku 2014
Zdena Prokopová
Stránka 2
Zpravodaj ROSA
Ročník XV., číslo 1
teprve tehdy pochopila, co
žena s dívenkou prožívaly....
Nedá se zapomenout na pocit
bezmoci tehdy pomáhajících
institucí...... Psali jsme zprávy
státním institucím, posílali
zpracované
statistiky
z výpovědí obětí, do Priorit
vlády jsme posílali závěry –
hlavně, že je zapotřebí , aby tu
byli odborníci, kteří umí vyhodnotit násilí v rodině, postavit se
mu, přijmout zákony, metodické pokyny, aby děti svědci
násilí měly možnost, dokud se
násilnický otec nepodrobí terapii, se s ním nestýkat...
V tu chvíli zmobilizoval muž
své síly. Nejen že začal dehonestovat organizaci, která
ženě pomohla, psal stížnosti
na úřady, ministerstva, začal jako pravý manipulátor
obíhat instituce, kde líčil, jak
on pečoval o dítě, staral se.
Obklopil se muži, kteří mu
pomáhali „hájit jeho práva“.
Po určitě době, kdy žena
zpracovala
trauma
z posledního napadení, se
začala aktivně bránit. Podala na muže trestní oznámení,
vypovídala
na
Policii,
OSPOD. Tehdy se podařilo
pracovnicím OSPOD vymoci
zákaz přiblížení násilného
otce k traumatizované dí-
vence. Muž se odvolával a
boj s institucemi se mu stál
„zábavou“. Muž, který škrtil
a bil ženu před zraky malé
dívenky, si na FOD vynucoval na dceři : „dívej se na
mě, říkej mi tatínku ...“. Policie i úředníci až po shlédnutí
filmu „Jen se dívej“, kde tato
dívenka hovoří o svých pocitech, byla konsternována,
Když jsem po 14 letech od onoho příběhu pracovala na sociologické sondě, opět se potvrdilo, že přes 94% dětí žen , které
byly vloni v Rose , bylo svědky
domácího násilí. A tak po 14
letech zažívám opakovaný
pocit bezmoci z roku 2000,
když
čtu, že
pracovnice
OSPOD sdělila matce malého
chlapce, která již nežije
s partnerem: „No tak už se
s ním nějak domluvte, pořád si
žijete v těch křivdách.“ Muž,
který se dopouštěl velmi
hrubého fyzického násilí, i po
rozchodu ženu kontaktoval,
pronásledoval. Využíval k tomu
vždy předávání syna. A opět jí
nikdo nevěří, protože nechodila k lékařům s podlitinami, monokly). Není zlomená, je navíc
velmi krásná. Přestože muž
podal na oběť řadu nepravdivých účelových trestních oznámení, policie váhá: je žena
opravdu oběť nebo kverulantka, když žena podala za opakované pronásledování, týrání,
pomluvy tři trestní oznámení.
Je ale zodpovědná ke svému
dítěti a pokusila se ze všech
zbylých sil dítě uchránit, aby
nebylo i nadále svědkem bití,
škrcení vulgaritám „tatínka“...
Společnost ho ale vidí jinak :
„ale on se k chlapečkovi chová
hezky, nosí mu autíčka, je
milý…“
Proč se ve společnosti,
v odborné veřejnosti stále ne-
Zpravodaj ROSA
řeší otázka, zda může být
„dobrý otec“ ten , kdo opakovaně vystavuje dítě traumatu, kdo týrá druhého člověka, navíc matku dítěte?
Jak vlastně vidíme oběť?
Každá oběť situaci prožívá
jinak. Některá oběť se hroutí, má úzkosti, deprese, bojí
se jakéhokoliv zveřejnění ,
aby se násilník nemstil, jiná
zmobilizuje poslední síly a
chrání dítě útěkem, odcho-
Ročník XV., číslo 1
Stránka 3
dem a podáním trestního
oznámení.
cela. „Já nikoho nezajímala,
byla jsem dítě.“
hlavně vystupovat všichni,
kteří mají oběť chránit.
A jak dnes vnímá 20 letá
dívenka, která kdysi několik
let zažívala trauma při násilném styku s otcem? Sdělila,
že ani po třinácti letech se
nedá zapomenout na strach,
bezmoc a úzkost. Ta ji občas
přepadá i dnes. Neuměli
jsme jí odpovědět, proč ji
pracovníci úřadů nutili ke
styku, když se ho bála, zvra-
Co říci závěrem, tolikrát již
vyřčené: S manipulativním,
násilnickým a mstivým mužem, který miluje „boj“, neexistuje žádná dohoda, vždy ji
bude porušovat. Nefunguje
mediace ani rodinná poradna. Funguje dodržovat striktně
daná
pravidla
a
s násilníkem přerušit komunikaci. Proti násilí by měli
Práva otců na styk s dětmi
by měla být podpořena pouze v případě, že prokážou, že
jejich problém s násilím byl
úspěšně léčen, který přijme
za násilí odpovědnost a chce
se podrobit terapii. Nikdy by
neměla být prosazována
proti vůli dětí. (Od dobrého
úmyslu k dobré spolupráci,
ROSA 2008)
MV
Nedostatek úcty a tolerance: ženy a děti v ohrožení
Úcta, respekt, zodpovědnost, láska, porozumění,
vzájemná pomoc a podpora,
svoboda, tolerance, bezpečí,
harmonie, rozvoj duševních
sil. Tato kritéria jsou třeba,
aby vztah, manželství, partnerství, vydrželo. V kolika
svazcích jsou tato kritéria
naplněna? V Praze se rozvádí každé druhé manželství.
Statistiky hovoří jasně. Kolik
vztahů se rozpadá, kde partneři žijí ve vztahu druh –
družka? Asi je to podobné.
Rozvedené ženy s dětmi či
svobodné matky jsou současně nejvíce ohroženy chudobou. Ženy často nedokáží
finančně pokrýt potřeby
dětí. A tak i nadané děti mají
velmi omezený potencionál
rozvoje.
Ženy,
které
v důsledku péče o malé děti
nemohou najít zaměstnání,
zažívaly hrubé fyzické a ekonomické násilí od partnerů,
často neumí hospodařit i
s tím málem co dostanou od
státu.
Ženy, které naleznou bezpečí v azylových domech, obvykle i v důsledku traumat,
oslabení, leckdy tajně podporují i nezaměstnané starší děti „které jsou již samostatné“. Pokud má žena
ještě k tomu nemocné či
postižené dítě a otec jejich
dětí neplatí výživné, je situa-
ce katastrofální. Než se
„vyřídí“ dávky hmotné nouze, spadne na azylový dům
zajištění základních potřeb na
„přežití“. Ať je to nákup oblečení (ženy utíkají s minimem
věcí), potravin. Děti jsou zde
vděčné za plyšáka, knížku,
film.
A reakce násilných
mužů, otců těchto dětí ? Vloni
to byl snad jen jeden otec,
který začal platit řádně na
děti a čekal, až jak rozhodne
soud ohledně styku s dětmi.
Dvacet let se ROSA věnuje
problematice násilí v rodině a
poskytuje těmto ženám pomoc, od roku 1998 pak poskytuje i azylové ubytování
obětem domácího násilí.
Zkušenosti žen s pomocí státu
v jejich složité situaci, jsou
různé. Od nepochopení: „to
je tvrzení proti tvrzení, vždyť
jste nikdy násilí nehlásila“,
otec má právo na styk
s dítětem (přesto, že otec
křičel s nožem v ruce „pojď
zabijeme tu krávu“ a následně 4 letý chlapec v azylu volal
na sociální pracovnice „píči“),
až po „heleďte, to je mezi
vámi dvěma doma, mě zajímá
jen to dítě...“, „podejte si
žádost o dávky , musíte čekat, my vám teď nic nemůžeme dát..“ A paní musela jídlo
koupit pracovnice azylového
domu, jinak by neměla co jíst
ona ani dítě.
Kdo se vlastně dopouští násilí
v rodině? Jsou to jen opilci,
nevzdělaní muži, jak si často
myslí posluchači při přednáškách o násilí v rodině? Bohužel dle statistik ROSA byli
nejvíce násilní vysokoškoláci
(37 %), středoškoláci (33 %)
a teprve poté následují vyučení (21 %). Základní vzdělání
mělo 7 % mužů.
ranci k partnerce , partnerovi
převážila ve společnosti?
Možná by ke změně pomohlo,
začít učit již ve školkách a základních školách pravidlům
čestného chování, odmítnout
šikanu, učit o nepřijatelnosti
násilí. A proč ve školách? Protože doma bohužel velice často
vidí křik, hádky, podceňování,
výčitky,
ale
i
násilí.
Co udělat proto, aby kritéria
ROSA
úcty, svobody , lásky a tole-
Stránka 4
Zpravodaj ROSA
Ročník XV., číslo 1
Promyšlená vražda nebo zoufalý čin ?
V publikaci Od dobrého
úmyslu k dobré spolupráci
(ROSA, 2008, str.45) je
zmínka o americká studii
(Herman a Berk, 1984),
která ukázala, že 85 % žen
které byly později svými
partnery zabity, minimálně jedenkrát vyhledalo
pomoc policie.
Nutno se zamyslet, jak je
to v České republice. I zde
se každoročně setkáváme
v médiích s články, jak
muž zoufale hledá svoji
ženu, která opustila rodinu, abychom po pár týdnech četli tu samou zprávu, že muž „v hádce“ zavraždil svoji partnerku.
Dočítáme se pak, že žena
pila, žena plánovala odchod atd.... Dále čteme,
jak muž tu ženu „miloval“,
těžce nesl odchod své
ženy, zhroutil se mu
svět.... Co vlastně víme o
těchto vrazích? Jednou je to
dělník, jindy grafik, lékař,
podnikatel.....
Jedno ale mají společné.
Bývají to muži s poruchou
osobnosti, která se nemusí
na první pohled odkrýt. Tito
muži bývají zdatní manipulátoři, muži dvojí tváře, chovají
se sebejistě, dokáží zprvu
okouzlit, jednou jsou příjemní, aby vzápětí byli odtažití a
vzbuzovali ve vás pocit viny,
shazují vás v legraci, mění
nálady, vydírají, žárlí, později
přibývá verbální násilí ale i
fyzické. Jakmile žena chce
odejít a sdělí to manželovi,
druhovi, protože cítí, že je
její povinností nedělat nic za
zády partnera, začne se velmi často tento muž (nejvíce
s narcistní poruchou) mstít.
Nemohu zapomenout na
dopis matky, která ztratila
svoji krásnou dceru. Její
dcera již nemohla dál snášet žárlivost manžela a
rozhodla se vztah ukončit.
Odstěhovala se do podnájmu. Přesto ale uposlechla
prosby muže sejít se ve
společném bytě a rozdělit
si majetek.... Muž zde poté
ženu svázal a rozhodl se
zemřít s ní – byt vyhodil do
povětří.
I známá spisovatelka o
násilí v rodině udělala osudovou chybu, že se „chtěla
domluvit“. Několik měsíců
bulvár spekuluje nad další
vraždou
mladé
ženy
s dcerkou.
I v Rose jsme se setkali
mnohokrát s myšlenkou
týraných žen, že pojedou
naposledy s mužem na
dovolenou kvůli dětem
(přestože muž ženu bil).
Opatrně se ženou hledá-
me, co je pro ni nejvhodnější
v dané situaci. S klientkami
vyplňujeme dotazník na násilí, všímáme si kritérií: je to
muž majetnický, sadistický,
extrémně nebezpečný, kde
se objevuje útočnost, přecitlivělost v otázkách mužství,
nízké sebevědomí muže,
žárlivost, slídění , krutost
atd. Ve chvíli, kdy vyhodnotíme historii násilí v rodině,
nebezpečnost
pachatele
násilí,
seznámíme ženu
s možným rizikem a nabídneme i sociální službu utajené azylové ubytování. Je na
ženě, jak se rozhodne. Zůstane-li v
rodině dál
s násilným mužem, který
žárlí, hovoříme s ní, jak předejít eskalaci násilí, na co si
dát pozor.
Také utajené azylové domy
plní funkci prevence eskalace násilí či vražd. Zejména v
Zpravodaj ROSA
případě, že soud, či pracovnice OSPOD neodkryjí
dvojí tvář násilného muže
a dokonce nařídí styk oběti s násilným mužem při
předávání dětí, probíráme
se ženou podrobně jak
reagovat, chránit sebe i
děti. V tuto chvíli zažíváme pocit zoufalství nad
tím, že „právo otce na
styk s dítětem“ (obětí) je
potlačeno nad právem
ženy a jejího dítěte na
bezpečí.
Ročník XV., číslo 1
- obětem domácího násilí a
jsme si vědomi, že neustále
je co zlepšovat a dávat pozor.
Kolegyně z Rakouska nám
sdělili opakovaně příběh
ženy a jejího dítěte, které
zastřelil v jejich azylovém
domě zhrzený muž. Proto
bezpečnostní pravidla, jak
pro klientky a jejich děti tak
i pro pracovnice v azylových
domech jsou prioritní.
Statistiky ROSY opakovaně
potvrzují, že muži, kteří se
dopouští násilí, tak činí proVyměňujeme si zkušenosti myšleně. Pravda je, že tam,
s centry na pomoc ženám kde je u muže nějaká závis-
lost (alkoholismus, drogy)
jsou útoky brutálnější, je
tam více vážných forem
zdravotních následků od
otřesů mozku, po zlomeniny všech částí těla.
Všichni, kdo přichází do
styku s obětí domácího
násilí (OSPOD, Policie, soudy, školy, zdravotníci,
soudní znalci, neziskové
organizace) by proto měli
být
dobře
vyškoleni
v
problematice
násilí
v rodině a nedělat závěry
od stolu, bez spolupráce
s centry, které se proble-
Stránka 5
matikou násilí dlouhodobě
zabývají. Prioritou je přece
záchrana lidského života.
Marie Vavroňová, socioterapeutka a ředitelka ROSA
Doporučená literatura:
Od dobrého úmyslu k dobré
spolupráci , Rosa 2008
Psychický nátlak v rodině ,
Yvonne Poncet-Bonissol /
Portál 2012
Příběh z poradny : Amálie hledá sílu
Paní Amálie (52 let), věřící,
obětující se žena, žije
v manželském svazku 30 let.
Má dospělé děti, které si žijí
svým životem. Kontakt na
Rosu dala paní Amálii její
psychiatrička (paní má po
posledním napadení úzkostné stavy, depresi). První konzultace se nesla v tichém
pláči klientky, poprvé se otevřela a začínala otevírat své
tajemství. Amálie hovořila o
bolesti (opakovaně byla fyzicky zbitá manželem), o
pocitech viny („asi jsem ho
nějak vyprovokovala, ale já
dělala vše jak on chtěl“) ,
strachu z muže, který své
týrání zdokonaloval. Žena je
zmatená, stále doufá, že se
změní.... Paní je věřící katolička, pravidelně navštěvuje
kostel a kněžímu sděluje
pocity strachu, hrůzy, beznaděje.
Amálie
dál
chodí
k podpůrným konzultacím,
sděluje: „víte u vás se cítím
jako žena, vy my věříte, víte
co prožívám, ale já se bojím
učinit další krok do neznáma......bojím se rozvodu.
V březnové Marianne na
téma domácího násilí odpovídal římskokatolický duchovní a převor břevnovského kláštera Prokop Siostrzonek. Sdělil, že nejdůležitější
je neztratit vnitřní svobodu
a důstojnost.
kterou málem zavraždil její
brutální manžel. Před tím
tato žena 15 let snášela žárlivecké výpady agresivního
muže, který ji bil před zraky
ustrašených dětí.
Amálie dávno ztratila svoji
svobodu, důstojnost, je unavená, marně hledá posilu od
svého duchovního.
sebe, tento muž se nikdy nezmění. Kdyby ho mrzela jeho
agresivita, již dávno by vyhledal
odbornou pomoc (násilnický
muž se za své brutální chování
chodí zpovídat též).
Ženy které ztratily svobodu,
důstojnost, potřebují podporu
od nás všech i od kněží. “Když
chce někdo žít bez ohledu na
Socioterapie je o trpělivosti, pocity a bolest druhých, jeho
edukaci, posílení, o hledání jednání odporuje všemu, co
(Hranice
jistoty, ale i krocích k nalezení platí o Bohu“
v
manželství,
Dr.Henry
Cloud,
stability ženy - je tento duDr.John
Townsed)
chovní, u kterého hledá poMarie Vavroňová
moc, ten
správný ?
(Problematiku a závažnost
násilí v rodině zřejmě nezná.)
Prozatím nám
s Amálií nezbývá, než opakovaně probírat společně
bezpečnostní plán, aby se
předešlo
opakovanému
násilí.
O to se ale právě násilní
partneři snaží – narušit sebeúctu ženy, formou metody
cukr a bič zanést do vztahu
nejistotu, strach ale i naději,
že když se bude více snažit,
lépe vařit, bude více slunce,
bude mít muž v práci uznání
a více peněz, dosaďme vlastně cokoli co chce násilný
Nikdo nemá právo druhéjedinec v danou chvíli, aby si
Naposledy ji duchovní sdělil, ospravedlnil proč partnerku ho ponižovat, týrat, bít.
Každý člověk zodpovídá za
že modlitby ji pomohou, zbil...
své chování, myšlenky,
vždyť je to jen „slabost“ muZa
každého
vzdělaného
(v
postoje. Bohužel v případě
že, on je zoufalý, proto se
problematice
násilí
v
rodině)
muže s poruchou osobnostak chová, chce to více lásky,
empatického
faráře
jsme
ti, který má sadistické skloodpuštění, pokory a nakonec
vděčni.
Před
mnoha
lety
díky
ny, modlitby nepomohou.
řekl : „žena vydrží víc jak
pražskému
duchovnímu
naŘíkám
těmto ženám :
kůň, musíte se více modlit,
lezla
v
utajeném
azylovém
„Bůh vám dal život, vy jste
zamyslete se, neděláte něco
domě ROSA pomoc žena, odpovědná se starat o
špatně?
Život v ROSE a azylovém domě : tanec, opravy, dárky
Potřebu bezpečí žen a dětí v azylovém domě ROSA podpořili realizátoři festivalu Cineast : ROSA děkuje pořadatelům festivalu CinEast a všem, kteří přispěli v rámci na jejich
charitativního projektu na pomoc ženám v azylovém domě
ROSA pro ženy oběti domácího násilí.
Šestý středo- a východoevropský filmový festival v Lucemburku se konal v říjnu 2013 a jeho tématem byly „ženské
příběhy“ . Díky charitě se sešlo neuvěřitelných 2000 EUR,
které dorazily na účet ROSY 17.1.2014.
Již jsme se pustili do realizace projektu bezpečí v azylovém
domě: pořízení bezpečnostních dveří. Další bezpečnostní
prvky do azylového domu ještě budou instalovány.
ROSA se opět připojila k akci One Billion Rising. Proti kybernásilí na ženách a profesích, které obětem pomáhají, protestovaly
14.2. ženy na náměstí Kinských v Praze . Česko se tak připojilo
k celosvětovému hnutí One Billion Rising for Justice! Hnutí vyzvalo miliardu žen i těch, kdo je respektují, aby vyšli do ulic,
tancovali a požadovali ukončení násilí na ženách. Znásilnění či
zmlácení zažije na planetě během života každá třetí žena. Akci pořádala Česká ženská lobby ve spolupráci s HollaBack! Czech
a V-Day Prague International Voice . Ženy upozornily na to, že
agresoři vystavují v anonymním kyberprostoru lživé, urážlivé a
výhružné informace o ženách i organizacích, což značným způsobem ovlivňuje pracovní i soukromý život obětí.
Namísto květin k MDŽ dárky ženám, které je potřebují: podpořit ženy v azylovém domě se rozhodli zaměstnanci společnosti Nielsen. Odvážné a milé organizátorky této akce ve firmě Nielsen udělaly ženám v azylovém domě radost. A to jak
potravinami, oblečením, tak i finanční podporou.
Bezpečí je pro oběti domácího násilí totiž prioritou. Jsou to
ženy, kterým nezbývá, než při vysokém ohrožení domácím
násilím od partnera, na čas odejít do azylového domu i se
svými dětmi. První co potřebují, je bezpečí, následuje práce
– sociálně terapeutická, sociálně právní pomoc a postupný
návrat do života bez násilí.
Časopis Marianne se rozhodl věnovat několik měsíců
tématu domácího násilí. V únorovém čísle vyšel rozhovor
s psycholožkou ROSY, PhDr. Branislavou Vargovou. V
březnové Marianne vyšly zajímavé rozhovory v cyklu Marianne proti násilí pod titulkem Síla odejít s Prokopem
Siostrzonkem, převorem Břevnovského kláštera a advokáty Zdeňkěm Vaňátkem a Soňou Sedláčkovou. Podle
Prokopa Siostrzonka „je svoboda člověka podstatným
tématem Ježíšova poselství tak, jak je podává bible, jakékoli omezení svobody člověka se samozřejmě neslučuje s
křesťanským pohledem na život.“ Řada žen nechce ztratit rodinu, ale… „Nejdůležitější ovšem je neztratit svou
vnitřní svobodu a důstojnost,“ říká převor.
Statistika ROSY
čtvrtletí:
za první
V prvním čtvrtletí roku
2014
vyhledalo pomoc
odborného sociálního poradenství ROSA celkem
113 klientek, kterým bylo
poskytnuto 1464 úkonů
(konzultace, bezpečnostní
plány, atd). v celkové délce
682 hodin. Přesné údaje
máme díky novému evidenčnímu programu.
Azylový dům má za tuto
dobu 25 aktivních klientek.
Telefonická linka odborného sociálního poradenství
eviduje
920
záznamů
v délce 163 hodin.
Přečetli jsme: Viktimologie
pro
forenzní
praxi.
Riziko stát se obětí trestného
činu se týká nás všech. V roli
oběti reagujeme různě, i banální delikt může člověka
vážně emocionálně poškodit.
Navíc zločin tak či onak poznamenává nejen přímou
oběť, ale také její blízké. Z
pohledu okolí se oběti často
chovají naivně či nerozumně.
Proč zůstává týraná žena v
partnerském svazku? Je možné, že následky zločinu se u
oběti projeví opožděně a že
oběť dovede dlouho i před
blízkým okolím skrývat, že je
zneužívána či týrána? Na tyto
a další otázky hledá odpověď
publikace Viktimologie pro
forenzní praxi (Portál, 2014).
Nabízí prakticky využitelné
poznatky ze současné viktimologie, chce rozšířit povědomí o
tom, co prožívají oběti kriminálních činů, a přispět k lepšímu pochopení, proč se osoby
poškozené zločinem chovají
právě tak, jak se chovají. Doc.
PhDr.
Ludmila
Čírtková
(policejní psycholožka, dlouhodobá poradkyně pro oběti
trestných činů a soudní znalkyně zaměřená na viktimologické expertízy) seznamuje s
paradoxy primární viktimizace (naučenou bezmocí, stockholmským syndromem), s
klíčovými momenty viktimizace, percepcí a deklarací u
znásilnění, stalkingu, zabývá
se sekundární viktimizací přenášením viny na oběť,
shrnuje posttraumatické reakce obětí, jejich projevy,
zabývá se otázkou, jak zabránit viktimizaci oběti při znaleckých posudcích, posuzováním výpovědí traumatizovaných obětí, jež jako obranné
mechanismy používají vytěsnění
a
disociaci.
Publikaci
najdete
na:
http://obchod.portal.cz/vikti
mologie-pro-forenzni-praxi/
Každá třetí Evropanka zažila násilí od svého partnera
Každá třetí žena v Evropské unii zažila fyzické
nebo sexuální násilí. Vyplývá to z průzkumu Agentury Evropské
unie pro základní práva
(FRA).
V Česku zažilo násilí 32
procent žen. Nejhůř jsou
na tom Dánky (52 procent), nejlépe naopak
Polky (19 procent). Agentura už vyzvala členské
země, aby se problémem
začaly
zabývat.
Z průzkumu FRA vyplynulo, že jedna z deseti
Evropanek má od svých
patnácti let zkušenost s
násilím sexuálního rázu,
jedna z dvaceti pak byla
znásilněna.
Nejčastěji ženy uváděly, že na
nich fyzické, sexuální i
jiné násilí páchali jejich
intimní partneři. Čtyřicet
dva procent žen hovořilo
o
psychickém
násilí: ponižování na veřejnosti,
zákazu
chodit ven, různých pohrůžek a
nucení dívat se
na pornografické
materiály.
"Anketa ukázala,
že fyzické, sexuální a psychické
násilí vůči ženám
představuje vážná
porušování
lidských práv ve
všech členských
zemích
(EU),"
prohlásil ředitel
FRA
Morten
Kjaerum.
"Rozsah tohoto
problému ukazuje na to, že násilí
vůči ženám se
netýká jen obětí,
ale má i každodenní dopad na
společnost.
Je
tudíž nezbytné,
aby především
politici a občanská společnost zlepšili opatření k
řešení všech forem násilí
na ženách," dodal.
Evropská zpráva vznikla na
základě dotazování více
než 42 tisíc obyvatelek EU
ve věku od 18 do 74 let.
Její autoři navrhli řadu
opatření na unijní i národní úrovni. Zákony ve všech
zemích by kupříkladu zaručovaly vdaným ženám
stejnou ochranu před znásilněním partnery, jakou
mají oběti cizích mužů.
Zároveň doporučili členským zemím, aby ratifikovaly příslušnou konvenci
Rady Evropy (RE) o prevenci a boji proti násilí
vůči ženám. Podle FRA ji
dosud ze zemí EU ratifikovaly jen Rakousko, Itálie a
Portugalsko.
Největší procento žen,
které zažilo násilí, je v
Dánsku (52 %), Finsku (47 %)
a
Švédsku
(46
%).
Jen těsně za severskými státy zůstalo Nizozemsko (45
%), Francie (44 %) a Británie
(44
%).
Nejlépe je na tom Polsko (19
%), Rakousko (20 %) a Chorvatsko (21 %).
Odhaduje se, že během
12 měsíců předcházejících
rozhovorům bylo fyzickému
násilí v
EU vystaveno
13 milionů žen. To odpovídá
7 % žen ve věku 18–74 let
v EU. Sexuální mu násilí v EU
bylo vystaveno 3,7 milionu
žen. To odpovídá 2 % žen ve
věku 18–74 let v EU. Od
15 let věku byla znásilněna
každá dvacátá žena (5 %).
V řadě jurisdikcí EU ale právní definice znásilnění zahrnuje i případy, kdy pachatel
nepoužije fyzické násilí.
Z tohoto hlediska by míra
znásilnění v EU mohla být
vyšší než 5 %. Dalších 18 %
žen v EU se po 15. roce věku setkalo s nebezpečným pronásledováním a 5 % žen mělo zkušenosti
s nebezpečným pronásledováním
během 12 měsíců před zahájením
průzkumu. Z toho vyplývá, že za
12 měsíců zažilo v EU nebezpečné
pronásledování 9 milionů žen.
A jak jsou na tom podle průzkumu FRA ženy v ČR? Celkem 32 %
žen zažilo fyzické a nebo sexuální
násilí od partnera od věku 15 let.
Dále pak 19 % zažilo fyzické násilí
od partnera , 7 % zažilo sexuální
násilí od partnera. C
elkem 47 % žen prošlo nějakou
formou psychického násilí buď
aktuálně a nebo od předchozího
partnera. Z dětství má zkušenost
34 % dotázaných z fyzického ,
sexuálního nebo psychického
násilí , 3 % mělo zkušenost sexuálním násilím. Podle průzkumu
9 % zažilo pronásledování od věku 15 let a 51 % žen, prošlo nějakou formu sexuálního obtěžování.
Ohlášeno je 8 % případů.
Stránka 9
Zpravodaj ROSA
Zdroj informací: http://fra.europa.eu/sites/default/files/fra-2014-vaw-survey-factsheet_cs.pdf
http://fra.europa.eu/en/publication/2014/vaw-survey-main-results
Ročník XV., číslo 1
ROSA—centrum pro týrané a osamělé ženy
ROSA - centrum pro týrané
a osamělé ženy
Podolská 242/25
147 00 Praha 4
Tel./fax.: +420 241 432 466
SOS tel.: + 420 602 246 102
(Po-Pá: 9-18 hod.)
hlavní e-mail o.s. ROSA:
[email protected]
internetové poradenství :
[email protected] Vedoucí azylového domu
ROSA: [email protected]
IČO 68405359
Bank.spojení:
0008399319/0800
Sbírkový účet:
2848609349/0800
PODPORUJÍ nás :
Dotací: MPSV
Granty: Magistrát hl.m. Prahy
(sociální služby, prevence kriminality), MČ Praha 4, MVČR
Finančními dary v rámci
Corporate social responsibility: Petr Škrla, zaměstnanci
HP, společnost LMC
ROSA – centrum pro týrané
a osamělé ženy, poskytuje
ženám – obětem domácího
násilí a jejich dětem tři akreditované sociální služby:
Informační a poradenské
centrum ROSA pro ženy oběti domácího násilí:
Posláním služby odborné
sociální poradenství v Informačním a poradenském centru ROSA je poskytovat bezplatné odborné sociální poradenství v oblasti domácího
násilí (tj. sociálně právní poradenství, sociálně terapeutické
poradenství, případně psychologickou pomoc) ženám obětem domácího násilí v nepříznivé sociální situaci, aby se
lépe orientovaly ve svých právech, nalezly odvahu a schopnost řešit svoji situaci, pochopit
cyklus násilí a posílit jejich
ochranu před dalším násilím v
rodině. Ke konzultacím v centru je vždy nutné se předem
objednat na telefonu 241
432 466.
Azylový dům ROSA
s utajenou adresou:
Na činnost Informačního a
poradenského centra ROSA
navazuje azylový dům a byty
s utajenou adresou. Zde se
ženám dostane nejen bezpečí a
ubytování, ale ženy zde mají
zajištěnou i specializovanou
komplexní psychosociální pomoc, dětem se věnují psycholožka a herní terapeutka, sociál-
ní pracovnice.
Telefonická krizová pomoc:
SOS linka: 602 246 102, pevná
linka 241432466, internetová poradna: [email protected] Smyslem linky je zajištění okamžité
pomoci obětem domácího násilí
formou krizové intervence, specializované konzultace, sestavení
bezpečnostního plánu, informace,
kam se může oběť domácího
násilí ve svém regionu obrátit o
pomoc.
( www.smysluplnedarky.cz)
Materiálními dary: zaměstnanci externí komunikace TMobile, zaměstnanci Nielsen ,
Podpora služeb: MČ Praha 2,
MČ Praha 4
Děkujeme i všem drobným pravidelným i nepravidelným dárcům,
jejich pomoci si velmi vážíme.
Zpravodaj občanského sdružení ROSA 1/2014 vydává: ROSA – centrum pro týrané a osamělé ženy, březen
2014 Redakční rada: Mgr. Martina Hronová, Marie Vavroňová, Zdena Prokopová.