zde si můžete stáhnout oceněnou práci

KŘIVDY NA DUŠI I NA MAJETKU
Jana Dvořáková, Petra Vinklářová, Magdaléna Kameníková (18 let)
3. ročník, Gymnázium dr. Aleše Hrdličky Komenského 147, Humpolec
Jana Dvořáková
Magdaléna Kameníková
Polní 1722, 396 01 Humpolec
Hněvkovice 124, 396 01 Humpolec
[email protected]
[email protected]
Petra Vinklářová
Na Rybníčku 1314, 396 01 Humpolec
[email protected]
Dovolujeme si vyslovit upřímné poděkování Mgr. Aleně Semrádové, naší učitelce dějepisu,
za metodické vedení a obětavou pomoc, kterou nám poskytovala při vzniku této práce. Rády
bychom také poděkovaly pánům Bedřichu Hanauerovi, Františku Brožovi a jeho synu Petru
Brožovi za poskytnutí pro nás tak zásadních rozhovorů a soukromých materiálů. Dále bychom
rády zmínily pomoc pracovníků Okresního archivu v Pelhřimově a Muzea dr. Aleše Hrdličky
v Humpolci za poskytnutí dalších dokumentů. V neposlední řadě chceme poděkovat pracovnicím Městské knihovny v Humpolci za jejich ochotu.
Prohlašujeme, že jsme pracovaly samostatně a že všechny převzaté informace z pramenů a
literatury jsme řádně označily v poznámkách.
V Humpolci dne 20. května 2012
_____________________________________________
2 Obsah
Úvod ........................................................................................................................................... 4
1. Historický kontext .........................................................................................................5 - 10
1.1. Přehled situace v letech 1948 – 1953 ........................................................................5 - 6
1.2. Politické procesy.............................................................................................................. 7
1.3. JZD, kolektivizace ........................................................................................................... 8
1.4. Závěrečná etapa kolektivizace........................................................................................ 9
1.5. Důsledky kolektivizace, restituce ................................................................................. 10
2. Okres Humpolec..........................................................................................................11 - 12
3. Radňov ........................................................................................................................13 - 23
3.1. Hojerovi ..................................................................................................................15 - 15
3.2. Hanauerovi..............................................................................................................17 - 19
3.3. Brožovi: ..................................................................................................................21 - 22
3.4. Památník v Radňově ...................................................................................................... 24
Závěr......................................................................................................................................... 25
Resumé ..................................................................................................................................... 26
Použité prameny a literatura..............................................................................................27 - 27
Seznam příloh....................................................................................................................29 - 30
3 Úvod
Kolektivizace venkova, která v Československé republice probíhala především
v průběhu 50. let 20. století, znamenala jednu z největších změn ve společnosti. Byl to proces,
který měl velký dopad na život vesnických obyvatel, protože tím narušil všechny dosavadní
vztahy a zvyklosti. Mnoho sedláků padlo za oběť akci „Kulak“. Byly tak spáchány „křivdy na
duši i majetku“ – lidé ztratili svá občanská práva a byli nuceni opustit své domovy, které jejich rody obývaly po staletí.
Cílem naší práce bude popsat proces kolektivizace především na osudu obce Radňov,
malé vesnici na Humpolecku. Akci „Kulak“ v této oblasti připomíná památník, vystavěn z
podnětu pana Františka Brože. Naší snahou bude zjistit, co podnítilo vybudování pomníku,
spojit ho s osudy sedláků z vesnice, představit jejich situaci z různých úhlů pohledu a ukázat
na těchto případech změnu společnosti venkova, kterou kolektivizace způsobila.
Při pohledu na památník věnovaný utrpení zemědělců v době komunismu nám bylo
ihned jasné, že půjde o velmi zajímavé téma. S nadšením jsme se pustily do sepisování a i
přes mnohé komplikace nás práce zcela pohltila.
Začátek bude věnován obecnému přehledu historických událostí týkajících se zemědělství od roku 1948 až 1960 a krátkému pohledu na 90. léta a současný stav. Budeme vycházet především z knihy Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy od Karla Jecha 1 , protože nejlépe zachycuje studované období v celé jeho šíři. Z dalších literárních zdrojů jmenujme například Československo v letech 1948-1953 od Karla Kaplana 2 . Důležité poznatky jsme získaly
v archivu Muzea dr. Aleše Hrdličky v Humpolci.
V následující kapitole bychom se rády zaměřily na okres Humpolec, uvedly některé příklady postižených zemědělců. Zde budeme čerpat informace v Okresním archivu
v Pelhřimově.
Hlavní část naší práce bude založena na výpovědích pamětníků a na jejich soukromých materiálech. Zachycujeme v ní případy tří rodin z Radňova i jejich dopad na obec jako
takovou - zhoršení vztahů ovlivněných ideologií i složitost situace zmíněných rodin. K dokreslení tehdejšího vnímání těchto událostí chceme využít také dobový tisk.
1
2
Jech, K.: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha 2008. ISBN 978-80-7021-902-7. Kaplan, K.: Československo v letech 1948-1953, 2. část. Praha 1991. ISBN 80-04-25700-3.
4 1. Historický kontext
1.1. Přehled situace v letech 1948 – 1953
V únoru 1948 došlo v Československu k převratu, při kterém převzala komunistická
strana veškerou moc do svých rukou. Plně přitom využila poválečné levicové orientace obyvatelstva i sympatií k Sovětskému svazu, k němuž se po mnichovské zradě západních spojenců upínaly naděje mnoha československých občanů. Pečlivě promyšlenou politikou založenou
na příslibech lepšího života a rovnosti všech lidí si komunisté získali přízeň milionů občanů,
kteří během masových demonstrací či generálních stávek neváhali dát najevo vyvolené straně
svou podporu. To umožnilo vznik lidově demokratického státu, jenž ovšem nedostál svému
názvu a místo uplatňování demokratických principů se začal přetvářet v diktaturu.
Hlavním totalitním rysem nového Československa byl zánik politické plurality - nekomunistické strany v Národní frontě se staly pouze poslušnými loutkami KSČ a nedokázaly
se již postavit do opozice proti vládnoucí straně. Důsledkem bylo ovládnutí všech oblastí
včetně zemědělství komunistickou stranou. 3
Komunisté se ihned po svém nástupu k moci snažili získat rolníky na svou stranu. Za
tímto účelem bylo v ústavě z 9. května 1948 stanoveno, „že nejvyšší přípustná výměra půdy,
která smí být v soukromém vlastnictví jednotlivce nebo spoluvlastníků nebo společně hospodařící rodiny, je 50 hektarů, a že soukromé vlastnictví půdy je u zemědělců, kteří na ní sami
pracují, do výměry 50 hektarů zaručeno.“ 4 Toto ustanovení bylo výhodné prakticky pro
všechny vrstvy rolníků a zabezpečilo komunistické straně jejich počáteční silnou podporu. 5
Jedním z prvořadých cílů, které si v rámci reforem v zemědělství komunisté vytyčili,
bylo „postupně přebudovat individuální zemědělskou malovýrobu v socialistické velkovýrobní
hospodářství.“ 6 Bylo tedy třeba přikročit ke kolektivizaci a k zakládání družstev, což ovšem
naráželo na nedůvěru ze strany rolníků. Komunistická strana proto zpočátku slibovala, že v
Československu ke vzniku kolchozů podle sovětského vzoru rozhodně nedojde. Dokonce i
prezident republiky Klement Gottwald ve svém projevu k rolníkům na Václavském náměstí
v Praze dne 29. února 1948 potvrdil toto stanovisko vlastním prohlášením: 7 „Jednoduše
chceme, aby vám už nikdy nikdo nemohl lhát o tom, že se u nás budou dělat kolchozy. Napříště pamatujte, že každý, kdo k vám přijde s takovým šuškáním na vesnici, patří k záškodníkům a
3
Jech, K.: Kolektivizace, s. 51. Tamtéž, s. 53. 5
Tamtéž, s. 53. 6
Tamtéž, s. 58. 7
Blažek, P. – Kubálek, M.: Kolektivizace venkova v Československu 1948-1960 a středoevropské souvislosti. Praha 2008, s. 120-121. ISBN 978-80-7363-226-7.
4
5 rozvratníkům, které jsme právě z našeho veřejného života vyhnali a žeňte ho také svinským
krokem!“ 8
Neupřímnost tohoto prohlášení se však ukázala již 23. února 1949, kdy vstoupil
v platnost zákon č. 69/1949 Sb. o jednotném zemědělském družstvu. V tomto zákoně bylo
sice ještě uvedeno, že vstoupení do družstva je zcela dobrovolné, nicméně právě na jeho základě začala vznikat první JZD, která se později stala základním pilířem kolektivizace československého zemědělství. 9
Důležitým krokem zemědělských reforem byla také likvidace všech větších sedláků,
označovaných jako vesničtí kapitalisté. 10 Bylo pro ně nalezeno i vhodné pojmenování – kulaci. Slovo kulak, které znamená v ruštině pěst, znělo dostatečně hanlivě i cizorodě a samo o
sobě dokázalo popudit veřejnost proti bohatším sedlákům. 11 K tomu byly využity negativní
lidské vlastnosti, například závist a touha po majetku, a také velmi silná propaganda, která se
snažila větší rolníky co nejvíce očernit. V archivu Muzea dr. A Hrdličky v Humpolci jsme
například narazily na propagační plakáty s konkrétními jmény sedláků neplnících předepsané
dodávky. Nepohodlní hospodáři byli jejich prostřednictvím zesměšněni. 12
Proti kulakům bylo třeba zasáhnout, ale tomu však bránila výše zmíněná ústava z 9.
května 1948, zaručující vlastnictví půdy do 50 hektarů. Komunisté ovšem rychle nalezli způsob, jak překážku obejít - ustanovili rolníkům dodávky, které nebyli schopni splnit. Poté mohli být pokutováni na základě zákona na ochranu zemědělského plánu. Musely však být učiněny i další razantní kroky vedoucí k likvidaci této třídy. Mezi ně patřil například zákaz kupování nových zemědělských strojů nebo nařízení kdykoliv poskytnout své vlastní, dříve zakoupené stroje místním družstvům, a to například uprostřed žní, kdy sedláci stroje sami potřebovali, aby mohli splnit předepsané dodávky. Dále museli větší rolníci nakupovat zboží za mnohem vyšší ceny, než jaké platily pro ostatní občany, a rovněž jim byla zvýšena zemědělská
daň. Aby mohli být všichni “vesničtí boháči“ zlikvidováni, museli se nejprve izolovat od
ostatních obyvatel vesnice. Byli proto zbavováni veškerých funkcí, aby nemohli nijak působit
na menší a střední rolníky. 13
Počátkem září 1951 pak vznikl návrh přísně tajného dokumentu, směrnice tří ministrů,
který měl definitivně ochromit selský stav, a urychlit tak kolektivizaci. Ačkoli nebyla směrnice nikdy uzákoněna, od 1. 11. 1951 se začala běžně uplatňovat. V praxi umožňovala vysídlení
“kulaka“ i s celou jeho rodinou z dosavadního bydliště, přičemž mu Státní bezpečnost určila
místo nového pobytu, pokud možno dostatečně vzdálené od bydliště původního. Vysídleným
8
Burešová, J.: Prosazování sovětského modelu do československého zemědělství. In: Sborník
vojenské akademie, Brno 1994, s. 396. Cit. dle: Blažek, P. – Kubálek, M.: Kolektivizace venkova 1948-1960, s. 121. 9
Drašner, F.: Ohně na Vysočině. Olešná 2002, s. 24-25. 10
Jech, K.: Kolektivizace, s. 57. 11
Tamtéž, s. 59-60. 12
Archiv Muzea dr. A. Hrdličky, inv. č. 13.968, přílohy č. 3,4,5,6,7,8,9. 13
Jech, K.: Kolektivizace, s. 62-63. 6 lidem bylo také přiděleno pracovní místo, a to obvykle na státním statku. Zákaz pobytu navíc
ani nemusel vydat soud, stačilo jen rozhodnutí národního výboru. 14
Krycím názvem pro tento protiselský zásah se stala Akce K (kulak). Vyvrcholila začátkem léta 1953 a v jejím rámci byly vysídleny téměř dva tisíce rodin. 15
1.2. Politické procesy
Brzy po únorovém převratu se politické procesy staly nedílnou součástí oficiální politiky. Nastal rychlý přerod demokracie v diktaturu doprovázený výraznou přestavbou celé společnosti. Bylo třeba stabilizovat režim, k čemuž měla sloužit právě likvidace ať už skutečných, či jen smyšlených odpůrců vládnoucí strany, která zasela mezi občany Československa
semínka strachu o vlastní osud, takže přizpůsobení se nové době se zdálo být nezbytným
předpokladem k poklidnému životu. Pokud k atmosféře zastrašování a podezřívání přičteme
ještě silnou ideologickou propagandu, která za viníky neúspěchů režimu označila právě “nepřátele socialismu“, odsouzené v politických procesech, je pochopitelné, že většina obyvatel
se vzdala myšlenek na odpor a raději se smířila se stávající situací. 16
Politické procesy trvaly více než pět let a dosáhly masového rozmachu. Celkový počet
jejich obětí činil 220-230 tisíc osob. 17
Pro naši práci jsou ovšem nejdůležitější procesy se zemědělci, které je měly přinutit ke
vstupu do JZD, a procesy s vesnickými boháči, takzvanými kulaky, kteří byli režimem označováni za hlavní odpůrce kolektivizace. 18 Impulzem pro zahájení represí proti nepohodlným
sedlákům v celém Československu se stala především vražda tří funkcionářů národního výboru v obci Babice v dnešním okrese Třebíč ze dne 2. července 1951. Násilníci vedení psychicky labilním Ladislavem Malým chtěli touto cestou vyjádřit svůj nesouhlas s kolektivizační
politikou. Babický případ byl maximálně využit – bez jakýchkoli důkazů byla vina svedena
na vesnické boháče, kteří měli tyto zločiny spáchat pod vedením agenta anglo-americké výzvědné služby. Toto smyšlené prohlášení se stalo záminkou k rozsáhlému zatýkání vesnických boháčů a dalších nepohodlných osob v celém okolí. 19
14
Tamtéž, s. 119-121. Tamtéž, s. 126-127. 16
Kaplan, K: Československo, s. 83-84. 17
Tamtéž, s. 85-86.
18
Tamtéž, s. 91. 19
Jech, K.: Kolektivizace, s. 103-105. 15
7 1.3. JZD, kolektivizace
Jedním z mnoha zákonů, který ztěžoval životy československých zemědělců, byl scelovací zákon č. 46 z 21. března 1948. V praxi určoval, že těm zemědělcům, kteří nevstoupili
do JZD, bude přidělena půda na okraji katastrů, tedy na těch nejvzdálenějších a nejhůře přístupných místech, zatímco jejich vlastní půda bude přidělena JZD. 20 Pod takovýmto tlakem se
téměř všichni dosud soukromě hospodařící zemědělci rozhodli raději vstoupit do JZD. „Naše
rodina si přála udržet soukromé hospodářství, ale když nám byla vyměřována stále méně a
méně úrodná půda na velice vzdálených místech, raději jsme podepsali přihlášku do družstva.“ 21
Na druhou stranu se však našlo mnoho zemědělců, většinou z řad drobnějších rolníků,
kteří do družstva vstupovali s nadšením. Není divu, vždyť mnohé rodiny si po vstupu do JZD
žily spokojeným životem, jak jsme se dozvěděly z vyprávění babičky jedné z nás: „V JZD
jsme se měli líp než v soukromém. Měli jsme stroje, mohli jsme si zabíjet prasata, jak jsme
chtěli, vydělávali jsme slušné peníze a ani jsme se tolik nenadřeli jako dřív. Dařilo se nám
lépe než lidem ve městech. Nic nám nechybělo.“ 22
Kolektivizace měla za úkol přeměnit soukromé vlastnictví na kolektivní, jinými slovy
zlikvidovat soukromě hospodařící zemědělce a jejich statky převést do společného vlastnictví
Jednotných zemědělských družstev. Její první etapa proběhla v letech 1949-1953, přičemž
největšího rozsahu dosáhla mezi roky 1952-1953. Skutečné potřeby zemědělství ani zájmy
rolníků při ní nebyly vůbec respektovány, tudíž na mnoha místech narazila na tuhý odpor.
Zemědělci museli být ke vstupu do družstev donucováni všemi možnými prostředky, a tak se
hovoří o kolektivizaci násilné. Kolektivizace let 1950-53 byla nejkrutějším obdobím poválečné historie československé vesnice. 23
„Kdo nezažil roky 1950-53, ten si to vůbec neumí představit. Splnili jste všechny dodávky, tak vám je zvýšili natolik, že vám nezbylo ani na vlastní živobytí. Z Radňova vystěhovali už dvě rodiny, a ještě jim to nestačilo. Další na řadě měli být Kubátovi, ale naštěstí v březnu
1953 zemřel Gottwald, tak se od toho upustilo.“ 24
Po smrti Klementa Gottwalda došlo na dva roky k uvolnění poměrů v celém Československu, venkov nevyjímaje. 4. května 1953 pak byla mnoha vězňům udělena amnestie, a to
včetně Bedřicha Hanauera staršího, o němž se budeme zmiňovat podrobněji níže. V příloze č.
13 si můžete prohlédnout fotografii z Okresního archivu v Pelhřimově, na níž je zachycen
výňatek z trestního rejstříku s razítkem AMNESTIE.
20
Jech, K.: Kolektivizace, s. 65. Výpověď Bohuslava Kohouta ze dne 20. 3. 2012. Zaznamenáno písemně. 22
Výpověď Jaroslavy Kohoutové ze dne 10. 2. 2012. Zaznamenáno písemně. 23
Kaplan, K.: Československo, s. 115-122. 24
Výpověď Františka Brože ze dne 10. 4. 2012. Audiozáznam výpovědi je v osobním archivu
autorů. 21
8 1.4. Závěrečná etapa kolektivizace
Se závěrečnou fází kolektivizace probíhající mezi léty 1955 - 1960 je spojeno opětovné přiostření situace. V přelomových rocích 1956 - 1957 začaly vzrůstat počty JZD hlavně
díky vstupu středních rolníků. Představitelé komunistické strany si to tento fakt vysvětlovali
tím, že prosperita a úroveň zemědělských družstev se zlepšuje. Skutečné příčiny však můžeme najít ve zhodnocení vlastní situace, možností a v samotném dění ve státě. Byla viditelná
podpora kolektivního hospodaření. Soukromí hospodáři jednoduše ztratili poslední naděje
na liberalizaci, a tak vstupovali do družstev, ne z vlastního přesvědčení o výhodách, ale pod
nátlakem ekonomickým, politickým i psychologickým. Soukromé podniky nebyly schopné
konkurovat družstvům i díky podpoře státu, kterou JZD dostávala v podobě zemědělských
strojů, hnojiv, vzdělaných vysokoškolských odborníků a dalších zvýhodnění. 25
Po tomto období dále pokračovaly intenzivní přesvědčovací akce, hlavně v oblastech
s menší mírou dosažené kolektivizace, a snaha o další rozšiřování družstev, kterému pomáhalo tvoření velkých půdních celků. Tím se také zabránilo případným odchodům, které se tímto
staly téměř neproveditelnými.
Co se týče kulaků, byli většinou považováni za vykořisťovatelskou třídu, která vstupuje do JZD jen se zájmem škodit, a proto jim to bylo zakázáno. Bylo nutno proti nim zasáhnout
v lepším případě předáním celého hospodářství státním statkům, JZD nebo strojním traktorovým stanicím, čímž jim zůstal nárok alespoň na osobní majetek. V tom horším byl kulak odsouzen pod záminkou trestné činnosti nebo neplnění dodávkových povinností a mohl se dostat
i do vězení, jeho rodina mohla být vystěhována a soukromý majetek zabrán. Hlavní snahou
tohoto aktu bylo opět zastrašování ostatních a nalezení viníků špatných hospodářských výsledků družstev. 26
Závěrečným rokem oficiálního dovršení kolektivizace se stal rok 1960. Skončilo jím
také organizované omezování a následná likvidace selského stavu a většina půdy spadala pod
zemědělská družstva, 27 jejichž hospodářské výsledky byly často velmi špatné. Soukromé hospodaření se vyskytovalo díky závěrečné etapě pouze v minimální míře. 28
25
Blažek, P. – Kubálek, M.: Kolektivizace venkova 1948-1960, s. 132- 134. Tamtéž, s. 132- 134. 27
Jech, K.: Kolektivizace, s. 225-228. 28
Blažek, P. – Kubálek, M.: Kolektivizace venkova 1948-1960, s. 135. 26
9 1.5. Důsledky kolektivizace, restituce
Kolektivizace klíčovým způsobem zasáhla do podoby českého venkova a s jejími důsledky se budeme potýkat ještě mnoho let. Patří mezi ně jak obrovský zásah do mezilidských
vztahů, tak i zjevný ekonomický dopad. Český venkov se stále ještě nedokázal zbavit částečně
socialistického modelu zemědělství. Družstva si v obcích stále udržují silnou pozici na úkor
rodinných podniků, které přitom ve vyspělých západních státech tvoří nejvýznamnější složku
ekonomiky venkova. 29
Po roce 1989 došlo k restitucím a sedlákům či jejich potomkům byl navrácen majetek,
i když většinou v hrozném stavu. Nejeden statek byl během dlouhých čtyřiceti let totality
srovnán se zemí, a tak již mnohdy nebylo co vracet. Velkým problémem se pak stalo navrácení půdy bývalým majitelům. Dodnes mnozí z nich čekají na náhradu a podle odborníků mají
oběti kolektivizace dosud nárok na desítky miliard korun. 30 Je opravdu smutné, že ani po více
než dvaceti letech od revoluce nedošlo ke spravedlivému vyrovnání.
Ovšem zdaleka ne všichni ti, kterým byl jejich majetek navrácen, začali se soukromým hospodařením. Pole a statky byly mnohdy navráceny až vnukům sedláků z padesátých
let, kteří již byli zaměstnáni mimo zemědělství a k půdě svých předků ztratili vztah trvající
předtím po celá staletí. Není divu, že většina z nich navrácený majetek prodala nebo jej pronajímá. 31
29
Blažek, P. – Kubálek, M.: Kolektivizace venkova 1948-1960, s. 299-301. Kolektivizace českého venkova. Dostupné z URL:
http://www.bbc.co.uk/czech/specials/918_omnibus_farms/page9.shtml
31
Jech, K.: Kolektivizace, s. 230-231. 30
10 2. Okres Humpolec
Tabulka znázorňující příklady pokutovaných přestupků v 1. polovině 50. let v okrese
Humpolec: 32
Jméno
Obec
Přestupek
Pokuta (Kčs) / náhradní
trest odnětí svobody
Jan Matoušek
Emilie Filípková
Výměra
orné půdy
(ha)
23
39
Jiřice
Kaliště
25 000/1 měsíc
5 000/14 dnů
Bořivoj Daněk 33
20
Jiřice
František Váňa
Josef Chmel
Josef Hrůza
Vojtěch Hartman
Aleš Tvrdý
14
20
22
14
30
Kaliště
Jiřice
Bystrá
Zbilidy
Řečice
Nízká dodávka mléka
Neoprávněný prodej zemědělských produktů
Přesetí plánovaných osevných ploch
Nesplnění dodávek
Porážka vepře bez povolení
Odepření zapůjčení lisu
Těžba dřeva nad plán
Nesplnění dodávek
Bedřich Hanauer
21,5
Radňov
Bedřich Hojer
35
Radňov
Přesetí plánovaných osevných ploch
Neoprávněné držení zbraně
Nadměrné zásoby
5 500/3 týdny
10 000/14 dnů
30 000/6 týdnů
10 000/1 měsíc
4 000/10 dnů
Propadnutí celého jmění, zákaz pobytu v obci
10 000/1 měsíc
50 000/3 měsíce
Z následující tabulky, kterou jsme sestavily výběrem informací z Okresního archivu
v Pelhřimově, si každý může utvořit představu o obrovském nátlaku, který prostřednictvím
pokut, dodávek a různých nařízení ztěžoval život zemědělcům v našem regionu a často vedl i
k jejich úplné likvidaci. Pokud nedokázali pokutu zaplatit, mohli jako náhradní trest nastoupit
do vězení. Zde strávili tito konkrétní lidé podle výše pokuty mezi deseti dny až třemi měsíci.
Peníze na pokuty určitě nebylo jednoduché sehnat, zvláště pokud vezmeme v úvahu, že jich
bylo nutno platit stále více a více a že i 4000 Kčs, nejnižší částka v naší tabulce, byla v 50.
letech opravdu velkým obnosem peněz. Jen pro představu: na volném trhu, na kterém byli
nuceni “vesničtí boháči“ nakupovat zboží, stál 1 kg másla 450 Kčs, 1 kg cukru 140 Kčs a 1 kg
salámu 500 Kčs, zatímco na trhu vázaném po řadě 80 Kčs, 15 Kčs a pouhých 70 Kčs. 34
32
SOkA Pelhřimov, inv. č. 40.457. Muzeum dr. Aleše Hrdličky Humpolec, inv. č. 13.968, příloha č. 3. 34
Měnová reforma 1953. Dostupné z URL:
http://www.totalita.cz/vysvetlivky/ref_menova_1953.php
33
11 Zvláště v našem regionu, který patřil ke komunisticky nejaktivnějším, byl počet postižených zemědělců opravdu velký. „Komunisti v okrese Humpolec vystěhovali 62 rodin. A
představte si, že předseda zemědělské komise se s tím ještě chlubil!“ 35
Téměř v každé vesnici se tedy našla rodina, která musela opustit v lepším případě
“jen“ danou obec, v horším i okres Humpolec. Nejhorší byla situace například v Jiřicích nebo
v Kalištích, jak je patrno i z naší tabulky.
„Vždycky záleželo na lidech. Tak třeba v naší vesnici chtěli vystěhovat největšího
sedláka, ale všichni sousedé se za něj postavili, a tak mohl zůstat. Naopak ve vedlejší vsi bylo
hodně aktivních komunistů a vystěhovali tam hned několik rodin.“ 36
Ostatní soukromí zemědělci, kteří zatím vydrželi nátlak, byli nakonec nuceni vstoupit do JZD, protože cílem bylo zajistit, aby veškerá půda byla státní.
Za vše hovoří článek z nástěnky obce Světlice u Humpolce: „Naším úkolem je získat
do žní zemědělce hospodařící na výměře 23 ha a v okrese 1300 ha. Naši soukromě hospodařící zemědělci jistě pochopili, že združstevněná výroba je jedinou cestou ke zvýšení životní
úrovně jejich rodin, pochopili, že nemohou stát stranou, protože svým postojem škodí společnosti i sobě samým. Pracující naší obce věří, že vstoupí do řad družstevníků i naši poslední
soukromě hospodařící zemědělci!“ 37 Příloha č. 11 obsahuje mapu okresu, která znázorňuje,
kolik půdy v roce 1956 patřilo do JZD.
35
Výpověď Františka Brože ze dne 10. 4. 2012. Audiozáznam výpovědi je v osobním archivu
autorů. 36
Výpověď Bohumila Dvořáka ze dne 15. 2. 2012. Zaznamenáno písemně. 37
Přepis z „nástěnky“ obce Světlice, Muzeum dr. A. Hrdličky Humpolec, inv. č. 11.983. 12 3. Radňov
Radňov je malebná vesnička v kraji Vysočina s přibližně padesáti obyvateli, která
nyní leží v okrese Havlíčkův Brod. Vždy to byla zemědělská obec plná větších či menších
sedláků. Po druhé světové válce však patřila do komunisticky aktivního okresu Humpolec.
Roku 1945 byl dosavadní starosta Bedřich Hojer, největší statkář ve vsi, ve své funkci nahrazen členem KSČ, tesařem Kadlecem. I přesto, že ve volbách roku 1946 zvítězila Československá strana lidová, komunisté si starostenství v Radňově uhájili.
Ve vesnici byli vysoce aktivní komunističtí představitelé moci, rodiny s malými statky, drobní rolníci, velcí sedláci, ale i po celou dobu totality jediný soukromě hospodařící rolník v okrese František Brož. Možná právě proto se nesmíme divit, že zde chyběla soudržnost
a v některých chvílích tu bylo cítit velké sousedské napětí. 38
„Když byl roku 1948 v republice převrat, v naší vsi bydlely tři hlavní komunisticky
aktivní rodiny, Bolechova, Kadlecova a Brožova (pouze shoda jmen s naší rodinou). A největší potíž byla v tom, že pan Kadlec byl starostou už od roku 1945. Měl tu upevněné pozice a
mohl ihned začít s likvidací veškeré opozice.“ 39
Přišel rok 1949 a nastaly perzekuce sedláků. Násilně byly vykoupeny mlátičky a další zemědělské stroje od rodiny Hojerů, Kubátů i ostatních. Jakmile jim byla sebrána technická
síla, už na dveře klepal zmocněnec ministerstva výkupu, který všem oznámil, že dodávky
musí být splněny do dvou až tří dnů. Rodiny „kulaků“ si proto vypůjčily mlátičky od menších
zemědělců. „Půjčovali jsme si je. Mlátilo se ve dne, v noci, hlavně abychom dostáli požadavkům.“ 40
Roku 1953 během akce KULAK byli i s rodinami vystěhováni dva největší sedláci
ve vesnici, Hojer a Hanauer. Zároveň měli zakázaný pobyt v okrese navždy. Životy jejich
rodin byly natolik dojímavé, že se o nich níže zmiňujeme podrobněji.
„Kdo to nezažil, tak tomu neuvěří. Všichni byli hlídáni. Téměř všude mohl být někdo,
kdo vás mohl prásknout. Vždyť jednou soused, pan Šimek, řekl na návsi: “Tam se činí jak
v Lidicích!“, a už šel na půl roku do vězení.“ 41
Represe, dodávky, zkrátka veškeré porušování lidských práv přetrvaly v Radňově až
do 80. let, kdy konečně došlo ke zmírnění poměrů. Dlouhá doba totality vesnický život velmi
poznamenala, i dnes jsou sousedské vztahy zpřetrhané a utrpěly nenahraditelnou ztrátu. Nyní
38
Růžička, M.: Vyhnanci Akce „KULAK“. Zločin proti lidskosti!. Havlíčkův Brod 2008, s.
413. 39
Výpověď Františka Brože ze dne 10. 4. 2012. Audiozáznam výpovědi je v osobním archivu
autorů. 40
Tamtéž. 41
Tamtéž. 13 si pojďme přiblížit příběhy tří rodin, jejichž členové prožili tuto dobu, aby nám o ní mohli
vyprávět.
14 3.1. Hojerovi
První rodinou, která byla z Radňova vystěhována, se stali Hojerovi. Pan Bedřich Hojer měl úctu všech obyvatel ve vesnici, neboť to byl nesmírně šikovný hospodář, pomáhal
sousedům, jak se dalo, například léčil jejich dobytek. I přes to se mu nevyhnuly možná ty nejhorší perzekuce. 42 S jeho potomky se nám nepodařilo setkat, protože žijí mimo kraj Vysočina.
O dojemný příběh této rodiny jsme však nechtěly svou práci ochudit, proto jsme jej sepsaly za
pomoci vyprávění pana Brože a knihy Milana Růžičky Vyhnanci, ve které promlouvá dcera
Bedřicha Hojera, Marie Kameníková.
Pan Bedřich Hojer se narodil 25. 7. 1887 v Radňově a žil zde spokojeně až do té doby, než začal být perzekuován komunistickým režimem. V letech 1925 - 1945 zastával post
starosty v Radňově a byl největším sedlákem ve vesnici. Zřejmě právě to vedlo radňovské
komunisty k přesvědčení, že nejlepší pozemek k zakládání nového zemědělského družstva je
právě statek rodiny Hojerů. Vlastnili okolo 35 ha půdy a KSČ dělala vše proto, aby ji co
nejdříve celou dostala. 43 Situaci jim ztěžoval i fakt, že pan Bolech, velmi aktivní člen KSČ,
bydlel hned vedle nich. „Celkem třikrát poznal náš tatínek prostředí soudní síně. Nejdříve to
bylo 15. 12. 1950, kdy byl souzen za sabotáž, proto, že prý nedodržel plánované osevní plochy
obilí na svých polích. Při soudu se však zjistilo, jak z písemností, tak i z výpovědi svědků, že i
když oseté plochy nebyly v souladu s předpisem, dodávkové povinnosti a úkoly u všech plodin
i jiných výrobků otec splnil více než na 100%. Byl tedy při odvolacím řízení zcela osvobozen…“ 44
Radňovští aktivisté se však nemínili tak snadno vzdát. Zvyšovali jim už tak šibeniční
dodávky a prováděli spoustu násilných prohlídek. „U Hojerů to bylo snad i nejhorší. Bratr
pana Bedřicha Hojera, Václav Hojer, byl uznávaným ředitelem měšťanské školy v Humpolci a
byl velmi vzdělaný. Také psal kroniku Radňova, schraňoval historické informace o každé rodině, které sahaly až stovky let do minulosti a zasloužil se o rozvoj celé vesnice. Znamenal pro
Radňov velmi mnoho. Má zásluhy na vybudování zdejší železniční zastávky a chtěl tu také
založit muzeum. 45 Měl doma sbírku historických a uměleckých předmětů: staré kachle, přeslice a dokonce i homoli cukru! Ale při jedné z těch nešťastných domovních prohlídek mu příslušníci StB vyházeli jeho drahocennou sbírku z okna. Zničili historii a památku na naše
předky.“ 46
42
Informace z výpovědi Františka Brože ze dne 10. 4. 2012. Audiozáznam výpovědi je
v osobním archivu autorů. 43
SOkA Pelhřimov, inv. č. 124/52, příloha č. 14. 44
Výpověď Marie Kameníkové, cit. dle: Růžička, M.: Vyhnanci. s. 403. 45
Osobní archiv Františka Brože, příloha č. 31. 46
Výpověď Františka Brože ze dne 10. 4. 2012. Audiozáznam výpovědi je v osobním archivu
autorů. 15 Nakonec při jedné z domovních prohlídek policie narazila na pytle s obilím, které
byly prohlášeny za nadbytečné, a tak pana Hojera čekal další soud. Tam mu bylo jako přitěžující okolnost vyčítáno to, že i když byl samozásobitel, čas od času, když jeho manželka kvůli
práci na pozemcích a zvyšujícím se dodávkám nestíhala upéci chleba, došel ho koupit. Byl
nařknut, že ochuzuje pracující lid o základní potravinu denní potřeby, poslán na 4 měsíce do
vazby a navíc mu byla uložena pokuta deset tisíc.47
Od této doby Hojerovi neměli peníze ani na chleba. Veškerým poctivě vydělaným
ziskem museli zaplatit pokuty. Hrůzám však nebyl konec. Paní Hojerová se modlila, aby je
nechali doma aspoň přes zimu. Bohužel ani toto přání nebylo vyslyšeno. 12. 12. 1953 byl pan
Hojer souzen potřetí:
„Obviněný Bedřich Hojer nar. dne 25. 7. 1887 v Radňově, okres Humpolec, zemědělec o výměře 34,79 ha bytem v Radňově č. p. 12, okres Humpolec, je vinen, že v Radňově
v prvních třech čtvrtletích roku 1952 bezdůvodně nesplnil předepsanou dodávku mléka, lněných stonků, máku, směsky, při čemž si také nezastavil předepsaný počet dojnic, tedy že
z nedbalosti ztěžoval provoz lidového družstva pověřeného výkupem zemědělských výrobků
zejména tím, že porušil povinnost svého povolání, při čemž tím bylo ztěžováno plnění jednotného hospodářského plánu v úseku zemědělské výroby. Tím spáchal trestný čin ohrožení jednotného hospodářského plánu podle §135, odst. 1,2 tr. z. a odsuzuje se podle §135, odst.2 tr.
z. k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců a k peněžitému trestu v částce 30 000 Kčs, který
v případě nedobytnosti se mění podle §49 tr. z. v náhradní trest odnětí svobody v trvání dalších 3 měsíců. Podle §47 tr. z. se vyslovuje propadnutí zemědělského nemovitého majetku
obviněného ve prospěch státu. Podle §43,44 tr. z. se vyslovuje ztráta čestných práv občanských u obviněného na dobu čtyř let. Podle §53 tr. z. soud vyslovuje zákaz pobytu obviněného
v obci Radňově, okr. Humpolec na dobu pěti let…“ 48
Z rozsudku obecního soudu se rodina Hojerů musela v únoru roku 1953 odstěhovat k
Týnci nad Sázavou blízko Čerčan. Tam manželé Hojerovi, kterým bylo již kolem šedesáti let
a kteří zažili zřejmě nejkrutější perzekuci ze strany radňovských komunistů, započali nový
život i se svými třemi dětmi. Jejich stavení, dříve největší ve vesnici, zchátralo a nyní se nachází ve velmi špatném stavu. 49
47
Růžička, M.: Vyhnanci. s. 403-404. SOkA Pelhřimov, inv. č. 124/52, příloha č. 14. 49
Osobní archiv autorů, vyfotografováno dne 19. 5. 2012, příloha č. 15. 48
16 3.2. Hanauerovi
Druhou rodinou, o jejíchž pohnutých osudech jsme se dozvěděly, jsou Hanauerovi,
kteří v Radňově vlastnili druhé největší hospodářství. Nelze se tedy divit, že je zasáhla již
první vlna kolektivizace na počátku 50. let. Jelikož nedokázali splnit předepsané dodávky,
byli vystěhováni až do dalekého severočeského pohraničí. Pohnutý příběh této rodiny nám
přiblížil pan Bedřich Hanauer.
Bedřich Hanauer se narodil 5. 11. 1943 jako druhý ze tří dětí v rodině Bedřicha Hanauera staršího, jednoho z největších sedláků ve vesnici Radňov. Jeho rodina měla celkem 30
ha půdy, z toho 8,5 ha lesa a 21,5 ha orné půdy. Když chtěli Radňovští založit JZD, potřebovali co nejvíce budov pro společné hospodaření, tudíž chtěli získat majetek dvou největších
statkářů ve vesnici – Hojerových a právě Hanauerových.
Hanauerovi vlastnili statek od roku 1890, kdy ho zakoupil dědeček pana Hanauera
mladšího. Aby si mohl dovolit přikoupit ještě další pozemek, musel si vzít hypotéku, kterou
splácel ještě i pan Hanauer starší, jeho syn. A když se rodině konečně podařilo hypotéku splatit, nastala 50. léta, kdy o svůj těžce získaný statek stejně přišli. 50
Od roku 1951 se situace v Radňově začala vyostřovat. Policisté se zástupci Lidových
milic chodili po vesnici a prováděli noční prohlídky. Pátrali pod okny, aby zjistili, kdo poslouchá Svobodnou Evropu. „Poslouchali jsme samozřejmě Svobodnou Evropu, celá rodina.
Doufali jsme, že bude brzy komunistickému režimu konec.“ 51
Jejich naději však ukončil jeden menší hospodář, který k nim často chodil na návštěvu a tvářil se jako rodinný přítel. Jednoho dne totiž nahlásil, že u nich zaslechl zahraniční rozhlas. Tato informace se velmi hodila radňovským komunistickým aktivistům. Začaly u nich
být prováděny domovní prohlídky – např. k nim přišla skupina policistů, zapečetila půdu, aby
už tam nikdo nesměl, a všechno sepsala, protože hledala důkazy o jakékoliv protistátní činnosti. Jindy je zase celý den pozoroval příslušník StB skrytý na jejich pozemku.
„Nejhorší ovšem byla generální prohlídka – celá naše rodina byla shromážděna
v kuchyni, včetně babičky a prastrýce, který s námi žil. Nikdo nesměl ven, všechno se zapisovalo a otec je prováděl po našem statku. Věděli jsme, že máme ve stodole schované tři hrnce
sádla. Bylo nám jasné, že až je najdou, seberou nám je. Prastrýc František se ale nebál, vylezl
50
Informace z výpovědi Bedřicha Hanauera mladšího ze dne 27. 3. 2012. Audiozáznam výpovědi je v osobním archivu autorů. 51
Výpověď Bedřicha Hanauera mladšího ze dne 27. 3. 2012. Audiozáznam výpovědi je
v osobním archivu autorů. 17 oknem ven a odtáhl hrnce do lesa, čímž pro nás sádlo zachránil. A dokonce ani dalekohled
schovaný v holubníku nenašli.“ 52
Jejich štěstí při domovních prohlídkách však vystřídaly represe. Vždy jim bylo přesně zadáno množství plodin, které mají zasít, jenže jejich pole nebyla dle těchto požadavků
přesně vyměřená, takže jim nezbylo než nedosít, nebo přesít, což bylo vždy pokutováno. Tento promyšlený systém měl vést ještě s dalšími kroky k jejich postupné likvidaci.
Mezi ně patřilo i předepisování větších dodávek, než jaké byli schopni splnit. Navíc
museli půjčovat své koně, krávy a především moderní mlátičku s lisem skupině místních malozemědělců, přičemž svou vlastní sklizeň si měli vymlátit až po jejím navrácení. 53
Za této situace bylo téměř nemožné splnit dodávkové požadavky. „Naštěstí nám
hodně pomáhali sousedé. Bez jejich pomoci bychom se asi neobešli. Například jsme k nim
v noci nosili věci, které nebyly v soupise, nebo nám prostě půjčovali různé suroviny. Cítili
jsme se jim však zavázáni a povinni jim vše splatit. Otec si proto vedl sešítek, kam zapisoval,
co komu dlužíme, a pak jsme jim to vraceli.“ 54
Ani pomoc sousedů však neoddálila blížící se vystěhování. Dne 18. 3. 1953 bylo
rozhodnuto Lidovým soudem v Humpolci: „Obviněný Bedřich Hanauer, nar. 14. 6. 1910
v Radňově, o. s. Humpolec, zemědělec s výměrou 29,99 ha, bytem v Radňově čp. 7, s. o. Humpolec jest vinen trestným činem ohrožení jednotného hospodářského plánu podle §u 135, odst.
1,2 tr. z., jejž spáchal tím, že v roce 1952 v Radňově jako samostatný zemědělec bez závažných důvodů nesplnil svých dodávkových povinností v mléčné produkci a svých dodávek v této
produkci nesplnil plynule, ztíživ kromě toho evidenci stavu vepřového dobytka nedovolenou
výměnou prasnice za vepře, tedy z nedbalosti ztěžoval provoz lidového družstva pověřeného
výkupem zemědělských výrobků tím, že porušil povinnost svého povolání, při čemž bylo tímto
činem ztěžováno plnění jednotného hosp. plánu v úseku zemědělské výroby a odsuzuje se
podle §u 135, odst. 2 tr. z. k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců…“ 55 Mimo odnětí
svobody bylo součástí tohoto rozhodnutí také propadnutí celého majetku, ztráta čestných občanských práv na pět let a zákaz pobytu v okrese Humpolec navždy. K vystěhování některého
ze sedláků Lidový soud pokaždé potřeboval souhlas a podpis tří hospodářů z vesnice. Bohužel
i zde sehnali podpisy malých a chudých rolníků, a proto rodina Hanauerova byla donucena
v pondělí 11. května opustit vesnici Radňov i celý okres Humpolec.
52
Tamtéž. Osobní archiv Bedřicha Hanauera mladšího, příloha č. 18. 54
Výpověď Bedřicha Hanauera mladšího ze dne 27. 3. 2012. Audiozáznam výpovědi je
v osobním archivu autorů. 55
Osobní archiv Bedřicha Hanauera mladšího, příloha č. 23. 53
18 „K přesídlení byli určeni moji rodiče, přičemž můj otec se k nám měl připojit, až si
odpyká trest ve vězení. Dále já, sestra Marie a bratr Miloslav, prastrýc František a babička
z otcovy strany Terezie Hanauerová se svým bratrem Rudolfem Šimkem. Babička z toho byla
nakonec vyňata kvůli špatnému zdravotnímu stavu a mohla bydlet v blízkém Květinově u svého mladšího syna. Její bratr byl poslán do psychiatrické léčebny. Stěhování nám však mimo
toho, že nám otec nemohl pomáhat, ztížilo i počasí, protože v noci z 9. na 10. května napadlo
15cm sněhu.“ 56 S sebou si mohli vzít pouze osobní majetek, nábytek, peřiny, otýpky dřeva,
2 q brambor, 50 kg sena, 100 kg ovsa, 200 kg žita, deset slepic, holuby a jednu kozu 57 .
K dispozici měli dvě nákladní auta.
Nový domov se nacházel v severních Čechách, ve Frýdlantském výběžku, ve vesnici
Andělka. „Náš dům byl v malé vesnici, kde byly chalupy rozestavěny podél cest. Jakmile jsme
přijeli, uviděli jsme u malého domku štítek s nápisem “RESERVÉ HANAUER“. Vevnitř byla
jedna místnost, která sloužila ke všem činnostem, také jsme v ní spali na holé zemi. Měla sice
šest oken, avšak ta byla vymlácená, bez skel a bez rámů. Dali jsme tedy do nich pytle a nábytek, abychom tam měli aspoň trochu teplo.“ 58
Život v pohraničí zajisté nebyl lehký. Pan Bedřich Hanauer starší, navrátiv se
z vězení, zde pracoval jako kočí a vydělával 300 Kčs měsíčně. Jeho žena se starala o prasata
na místním statku. Pan Bedřich Hanauer mladší, kterému v době přestěhování bylo teprve 9
let, však na tuto dobu vzpomíná s úsměvem: „Byli jsme mladí, takže nás nic netížilo. Poznal
jsem zde nové kamarády, měl jsem tu novou školu, autobusy tam sice jezdily jen dvakrát denně, na vlak a na zábavy to bylo více než šest kilometrů daleko, ale nám nevadilo chodit pěšky.
Lidé se na nás nedívali zle, byli tolerantnější také proto, že v této oblasti bylo více vystěhovaných rodin kulaků.“ 59 Jeho sestra Marie Hanauerová navštěvovala školu ve Frýdlantu, kam
vedlo velmi špatné vlakové spojení. Chtěla ale pokračovat ve studiu, proto jí rodiče zařídili,
že od 10. třídy mohla chodit do školy v Humpolci a bydlet u babičky u Humpolce na Němečku.
56
Výpověď Bedřicha Hanauera mladšího ze dne 27. 3. 2012. Audiozáznam výpovědi je
v osobním archivu autorů. 57
Osobní archiv Bedřicha Hanauera mladšího, příloha č. 23. 58
Výpověď Bedřicha Hanauera mladšího ze dne 27. 3. 2012. Audiozáznam výpovědi je
v osobním archivu autorů. 59
Tamtéž. 19 Poté, co zemřel československý prezident Klement Gottwald a byl nahrazen Antonínem Zápotockým, Bedřich Hanauer starší dostal 4. 5. 1953 amnestii. Celkem strávil ve vězení
2 měsíce. S životem v severních Čechách však nebyl tolik spokojen jako jeho mladý syn.
Chyběl mu domov, a tak začal shánět dům na Vysočině. Nakonec dostal nabídku práce i bydlení blízko Pelhřimova. Místo se nacházelo mimo zakázaný humpolecký okres, tudíž se mohl
jednoho dne vypravit obhlédnout tuto novou příležitost. Během cesty se však krátce zastavil i
v humpoleckém okrese u svých příbuzných a naneštěstí ho zde zahlédl jeden ze synů aktivního komunisty z Radňova, který tuto skutečnost okamžitě nahlásil. Pan Hanauer byl znovu
zatčen a poslán do vyšetřovací vazby v Jihlavě. 60 „Táta hodně vzpomínal, že v Jihlavě bylo to
nejhorší vězení, co zažil. Vězni zde dostávali pouze brambory a vodu a celou dobu hladověli.“ 61 Tady pan Hanauer strávil další měsíc a jeho dceru Marii kvůli této události vyloučili ze
školy a musela pracovat v továrně.
Pan Hanauer mohl získat povolení o vstupu do okresu pouze v případě mimořádných
událostí, např. pohřbů nebo svateb. Jeho děti jezdily do Radňova na prázdniny, tak je zde taktéž mohl vyzvednout. Kdyby však žádal o souhlas kvůli hledání bydlení, nikdy by ho nezískal.
Přece však byl roku 1962 zrušen zákon o zákazu pobytu, a tak se rodina Hanauerových šťastně navrátila roku 1968 do nově zakoupeného domu ve vesnici Lípa nedaleko Radňova. „Byl to moc dobrý kup, domek byl pěkný, a všichni jsme si rychle zvykli na nový život.
Já se zde oženil, vyučil se zámečníkem, matka se znovu starala o prasata, zvedla jejich výnosnost a poté měla i dobrý důchod. Dokonce jí k důchodu přidali jako odškodnění 10 Kč, za ty
tři měsíce, co byl otec ve vazbě. Náš starý dům v Radňově nám byl po roce 1989 vrácen, tak
jsme ho prodali příbuznému z Prahy, který se mu věnuje a přestavuje ho.“ 62
Restituce pro pana B. Hanauera mladšího vůbec nebyly jednoduché, vše vyřizoval
v Humpolci a nejednou se kvůli navrácení svého majetku musel dohadovat. Nyní žije
v Havlíčkově Brodě a na příkoří, která byla způsobena jejich rodině, pouze vzpomíná.
60
Informace z výpovědi Bedřicha Hanauera mladšího ze dne 27. 3. 2012. Audiozáznam výpovědi je v osobním archivu autorů. 61
Výpověď Bedřicha Hanauera mladšího ze dne 27. 3. 2012. Audiozáznam výpovědi je
v osobním archivu autorů. 62
Výpověď Bedřicha Hanauera mladšího ze dne 27. 3. 2012. Audiozáznam výpovědi je
v osobním archivu autorů. 20 3.3. Brožovi
Dalšími pamětníky z Radňova, kteří nám vyprávěli o svém nelehkém životě během
éry komunismu, jsou František a Petr Brožovi. Jejich rodina nepatřila k největším zemědělcům ve vesnici, a tak se jim na rozdíl od Hojerových nebo Hanauerových vyhnuly nejhorší
represe z počátku 50. let. Když přišel rok 1957, odmítli své hospodářství učinit součástí JZD a
do družstva nevstoupili. Museli tak čelit obrovskému nátlaku, který zahrnoval především neustálé směny úrodných pozemků za méně kvalitní a čím dál tím vzdálenější. I přes všechny
obtíže se však nepoddali režimu a udrželi své soukromé hospodářství až do roku 1989, za což
si zajisté zasluhují nesmírnou úctu.
„Řeknu vám, komunismus a fašismus, to je jedno a to samé. Jen teror, diktatura a zase teror. Rozdíl je jediný: když tu byl fašismus, Češi drželi při sobě. Když tu byl komunismus,
lidi šli proti sobě.“ 63
František Brož se narodil roku 1939 jako jediný syn z druhého manželství Rudolfa
Brože. Své dětství prožil v malebné vesnici Radňov. Na zlomový rok 1948 si tehdy devítiletý
František Brož dobře vzpomíná: „Doma byly rozpaky, nikdo nevěděl, co bude. Jeden náš soused byl v Rusku a vyprávěl o tom, jak jeli tři dny na nákup a tři dny zpět a další podobné historky. Lidé v Radňově se báli, co se stane u nás.“ 64
Rodiče Františka Brože se společně starali o hospodářství. Vlastnili 14,5 ha půdy a 6
ha lesa. Komunistický režim jejich hospodářství zavedl do evidence již jako patnáctihektarové, tudíž jim dodávky byly dávány daleko větší. Ovšem i když museli po roce 1948 vydržet
různá příkoří, např. odebrání mlátičky, vysoké dodávky, domovní prohlídky, směňování pozemků, nutnost kupování surovin pouze na volném trhu 65 , atd., stále byli schopni si vydělávat
na živobytí a vést slušný hospodářský život.
„Poslouchali jsme Svobodnou Evropu, takže domovní prohlídky byly u nás časté a
museli jsme leccos schovávat. Tatínek například nosil obilí na půdu do slámy, aby ho nenašli.
Jednou měl jít otec kvůli dodávkám do vězení, ale vykoupil se penězi. Také se nám stalo, že
jsme nesplnili dodávku prasat na jatka, přivezli jsme je moc malá, a tak nám uložili zaplacení
další pokuty. Abychom ji neplatili, objížděli jsme se sousedství a zjišťovali, kdo by nám mohl
půjčit chybějící suroviny k nesplněné dodávce prasat. Všichni lidé naštěstí nebyli zlí. Spousta
z nich nám pomáhala. Horší to ale začalo být při druhé vlně kolektivizace. Do té doby jsme to
přežívali i se všemi represemi. Roku 1957 se ale založilo zemědělské družstvo a můj otec
byl donucen podepsat přihlášku, jako poslední z vesnice. Když se však zeptali na můj podpis,
řekl jsem, že jim ho nedám a odůvodnil jsem to svým blízkým odchodem na vojnu.
63
Výpověď Františka Brože ze dne 10. 4. 2012. Audiozáznam výpovědi je v osobním archivu
autorů. 64
Tamtéž. 65
Ten byl nejblíže v Jihlavě. Například kilogram cukru zde stál 140 Kčs, kdežto na lístkový
systém se cukr prodával za 14 Kčs. 21 To ovšem mělo dopad i na členství mého otce, byl tam týden a hned ho vyloučili. Zjara pak
vyměnili naše již osetá pole za špatné pozemky, které nebylo možno včas obhospodařit tak,
abychom splnili všechny dodávky, jež nám nijak nesnížili. Poté, co jsem se roku 1960 vrátil
z vojny, začalo pro mne těžké období. Chtěl jsem chodit na brigády, ale nepřijali mne. Chtěl
jsem nějaké zaměstnání, ale i s tím byl problém. Ani stěhovat jsme se nesměli. Byli jsme jako
nevolníci.“ 66
I přese všechny snahy zničit soukromé zemědělce František Brož nakonec sehnal
práci ve státním statku v Květinově. Tři roky zde pracoval a přitom se staral o své hospodářství. A nehodlal se podřídit. „Když se roku 1957 konaly volby do místního národního výboru,
respektoval jsem názor předsedy volební komise o nevhodnosti vcházení za plentu s volebním
lístkem, a proto jsem přímo před očima komise list s kandidáty celý přeškrtal.“ 67 Jindy, když
byl donucen podepsat státní rozpis, aniž by ho městský výbor informoval o tom, co pro něj
vlastně znamená, vypravil se do Prahy na generální ředitelství výkupu, aby mu to vysvětlili.
Když se dozvěděl, že svým podpisem prohlašuje, že už nezvládá své dodávky a že končí se
soukromým zemědělstvím, dostavil se zpět do ZZN Havlíčkův Brod a zmíněný podepsaný
papír jim roztrhal před očima a nechal si předepsat nové dodávky podle připravených plánů.
Tímto skutkem se z něj stal jediný soukromě hospodařící zemědělec v okrese.
Roku 1962 se František Brož oženil s Anežkou Kubátovou a jelikož mu přestavba
rodinného domu v Radňově nebyla povolena, započal stavět dům v blízkém Květinově.
V roce 1965 si koupil traktor Škoda 30 z JZD Martinice. S ním už šlo hospodaření lépe, ale
jejich radost z nové technické pomoci netrvala dlouho. Opět jim směnili pole, tentokráte sedm
kilometrů daleko od stavení. Do této půdy zasahoval i močál, ale obhospodařit jí museli, jinak
by měli vězení jisté.
66
Výpověď Františka Brože ze dne 10. 4. 2012. Audiozáznam výpovědi je v osobním archivu
autorů. 67
Tamtéž. 22 Roku 1964 se manželům Brožovým narodil první syn Petr a roku 1966 druhý syn
Miroslav. Jakmile trochu povyrostli, už museli pomáhat na poli. „Mé dětství bylo poznamenáno tím, že rodiče hospodařili a měli ztížené podmínky. Místo toho, abychom jeli na pole pět
minut, jsme tam jeli hodinu, uvědomte si, že to bylo hrozného času. Rodiče ani neinvestovali
do nové techniky, nemělo to význam, nevěděli, jak dlouho ještě budou hospodařit. Vše se dělalo primitivnějším způsobem, než doba umožňovala. Teprve s uvolňováním po roce 1985 jsme
koupili kombajn.“ 68 , vzpomíná syn Petr. Lehké to nebylo ani pro paní Brožovou. Každý den
musela ve čtyři hodiny ráno vstávat, jít do Radňova nakrmit dobytek, vypravit děti do školy a
poté celý den pracovat v prasečáku nebo na vlastním pozemku. Jejich hospodářství jim však
vynášelo, byli žádaní, mimo jiné i proto, že prodávali výrobky o 30% levnější než JZD. Není
tedy divu, že pan Brož jako jediný soukromý zemědělec v okrese byl funkcionářům KSČ trnem v oku: „Já si pamatuji jako dítě, říká syn Petr, jak k nám jezdili z Okresního národního
výboru a zemědělské správy z Havlíčkova Brodu a přemlouvali tatínka, aby přestal hospodařit.“ 69
Poté přišel čas, kdy se syn Petr hlásil na střední zemědělskou školu v Havlíčkově
Brodě. Kvůli třídnímu původu však nebyl přijat. Jeho otec, František Brož, se ale nikdy předčasně nevzdával. „Nechtěl jsem, aby se mým synům stalo to samé jako mně. Ta nejhorší
křivda, kterou mi kdy komunisté udělali, bylo to, že mne po základní škole nepřijali na střední
v Humpolci kvůli mému původu. Od té doby je ve mně nenávist ke komunismu zakořeněná.
Řekl jsem si, že udělám vše proto, aby se můj syn na školu dostal.“ 70 A svá slova splnil. Napsal dopis do kanceláře prezidenta republiky s žádostí o povolení studia pro jeho syna. „Rozhodl jsem se pro zemědělskou školu v Havlíčkově Brodě, vzpomíná Petr Brož, zkoušky jsem
udělal bez obtíží, ale přesto jsem nebyl přijat, ačkoli mě někteří lidé z vedení školy obhajovali.
Nakonec jsem šel na zemědělské učiliště do Světlé nad Sázavou a další rok jsem se opět snažil
dostat do Havlíčkova Brodu. Bylo mi sice řečeno, že už to snad půjde, ale opět to nevyšlo
v řádném termínu. Pak ani nevím, jak jsem byl přijat, bylo zainteresováno velké množství lidí
a dokonce i prezidentská kancelář. Teprve poté mě vzali stoprocentně.“ 71 A tak mohl Petr
Brož nastoupit na střední školu a přes všechny snahy svých nepřátel vystudovat i školu vysokou.
Rodině Brožově byla celkově sedmnáctkrát směněna pole, někdy dokonce i třikrát za
rok. Přes všechny překážky si však udrželi po celou dobu komunistické nadvlády své soukromé hospodářství. Roku 1968 pan Brož žádal o navrácení mlátičky, ale dali mu místo ní
obraz. Po roce 1989 za ní dostal půlku kombajnu. Nyní žije František Brož se svou manželkou
v Květinově, vlastní mimo polí rybník a prasata. A i když na chovu prasat v dnešní době pro 68
Výpověď Petra Brože ze dne 22. 4. 2012. Audiozáznam výpovědi je v osobním archivu
autorů. 69
Tamtéž. 70
Výpověď Františka Brože ze dne 10. 4. 2012. Audiozáznam výpovědi je v osobním archivu
autorů. 71
Výpověď Petra Brože ze dne 22. 4. 2012. Audiozáznam výpovědi je v osobním archivu
autorů. 23 dělává a má pouhých 5970 Kč důchodu, život ho stále baví. Syn Petr žije se svou ženou a
dvěma dětmi v Radňově a pracuje jako úředník na Ministerstvu zemědělství.
3.4. Památník v Radňově 72
V roce 2006 se pan František Brož rozhodl, že v Radňově nechá postavit památník
na upomínku doby komunismu. Také chtěl, jak z našich rozhovorů vyplynulo, vzpomenout na
časy, kdy se všichni lidé z okolí Radňova scházeli mnohem častěji, protože on sám považuje
zpřetrhání sousedských vztahů za jeden z nejhorších důsledků komunistického počínání.
Vždyť samotné datum na památníku, tedy 26. 7., náleží k oslavám svátku Svaté Anny, kdy se
každoročně sešla celá vesnice.
Památník má podobu kamenného podstavce, uprostřed se nachází pamětní deska, po
její levé straně železný kříž s pozlacenou sochou Krista a po té pravé pluh, který má poukazovat na obtížnou práci našich předků. Na desce můžete naleznout tato slova: „Památník
k výročí ukončení vlády komunistické moci. Věnováno připomínce nesvobody a utrpení zemědělců v letech 1948 – 1989“. A právě proto byl pro nás tak zajímavý. On sám naznačuje, že
není věnován jen zemědělcům v Radňově, ale i celé době komunismu. „Je věnován době, ve
které jsem žil, a kterou považuji za plnou bezpráví a křivdy.“ 73
Pan Brož nejvíce vzpomíná na Hojerovi, kteří hospodařili na tomto místě několik
století a my se o nich zmiňujeme určitým podílem v naší práci. Podle něj nejnešťastnější je to,
že se nikdo z jejich rodiny do Radňova nevrátil. Možná právě to bylo pro něj popudem pro
vystavění tak krásného památníku.
„Někdy v roce 2005 tatínek inicioval stavbu pomníku zemřelým a padlým v první
světové válce,“ vzpomíná syn Petr. „To byl první náznak toho, že toužil zanechat důležité
události vesnice nezapomenuty. A potom přišel na nápad s tímto památníkem, o rok později
ho zrealizoval, a protože se mu vždy nesmírně líbilo zpracování historie a současnosti Radňova po druhé světové válce od pana učitele Václava Hojera, tak mu pak postavil ještě samostatný památník 74 v podobě knihy.“ 75 Jeho otec k tomu dodává: „Vzácné lidi totiž hodnotíme
vždy až po smrti.“ 76
72
Nachází se v okrese Havlíčkův Brod a jeho souřadnice jsou 49°33'18" severní šířky a
15°29'42" východní délky. Osobní archiv autorů, vyfotografováno dne 19. 5. 2012, příloha č.
30. 73
Výpověď Františka Brože ze dne 10. 4. 2012. Audiozáznam výpovědi je v osobním archivu
autorů. 74
Osobní archiv autorů, vyfotografováno dne 19. 5. 2012, příloha č. 31. 75
Výpověď Petra Brože ze dne 22. 4. 2012. Audiozáznam výpovědi je v osobním archivu
autorů. 76
Výpověď Františka Brože ze dne 10. 4. 2012. Audiozáznam výpovědi je v osobním archivu
autorů. 24 Závěr
Cílem naší práce bylo zjistit, z jakých důvodů byl vlastně vystavěn památník zemědělcům v Radňově a pochopit tak, co se odehrávalo na českém venkově v 50. letech 20. století. Ačkoli bez přímého prožití této drsné doby se nemůžeme zcela vcítit do nelehkých situací
zemědělců, snad se nám to alespoň z části podařilo díky tomu, že jsme se dozvěděly o konkrétních lidských osudech, které byly procesem kolektivizace citelně zasaženy.
Rozhovory s pamětníky se pro nás staly nejdůležitějším zdrojem informací. Zaznamenaly jsme tak tři příběhy – příběh vystěhované rodiny, která se však do rodného kraje vrátila, další rodiny, které již nebylo souzeno znovu Radňov spatřit, a nakonec i život soukromého
zemědělce, který nechal vystavět památník všem ukřivděným hospodářům. Myslíme si, že
vybudování této upomínky si zaslouží pozornost a úctu, neboť díky němu toto utrpení nebude
zapomenuto. Protože co je důležitější, než si připomínat chyby minulosti a poučit se z nich.
Dopad kolektivizace na český venkov je stále viditelný. Nekonečná pole, zaniklé
meze a především smutně vyhlížející ruiny kdysi prosperujících statků, které jejich majitelé
s láskou po staletí udržovali, aby jim byly v 50. letech doslova vyrvány z rukou. A
v neposlední řadě zpřetrhané vazby mezi lidmi i ztracený vztah mladších generací k venkovu.
V tuto chvíli můžeme již s jistotou tvrdit, že jsme rády, že jsme se danou práci pokusily zpracovat a nakonec i úspěšně dokončily. Vždyť právě takovéto možnosti ovlivňují naše
budoucí smýšlení a názory, které se i v průběhu těchto měsíců jistě pozměnily. Bylo by nesprávné říct, že nás tato práce nedovedla k pochopení situace v širším kontextu, k názorům na
rozdílné režimy historie. A možná také k tomu, že někdy je potřeba i síla vzdorovat, i přes to,
že kvůli tomu můžete přijít prakticky o všechno a k tomu, že hrdinové ne vždy bojují ve válkách a ne vždy jsou pak dostatečně oceněni. Tímto způsobem by se dala jmenovat spousta
myšlenek, které nás v průběhu zpracovávání napadaly. Ovšem jedna z nich je možná tou nejdůležitější. Lidstvo až moc rychle zapomíná na křivdy, které se staly, a proto je nutné je jakýmkoliv způsobem připomínat.
25 Resumé
The main aim of our historical seminar work “Injustice on soul and property” was to
inform how one of the most difficult politic and economic eras in Czech history – the era of
communism influenced our region. We think that violence, which was done on civil people in
this term mustn´t be forgotten. To describe it, we have chosen a small village called Radňov,
which was a typical example of the Czech village in the 50s and 60s of the last century. There
lived many different people: firstly, very active representatives of communism power, secondly, two big farmers with their families, who were forced to move out from their homes and
as well a private peasant, who didn´t submit to the regime even through all the complications.
In this village there is also the monument, which was built in 2006 and which commemorates
all hard situations of our ancestors in this period. When we saw it, we started to be interested
in the lives of the families about which the monument informs and we tried to describe three
most touching stories.
We used mainly the method of oral history; we talked with six old people who lived
in this era and who could tell us how terribly they must have suffered. Thanks to these people
we were able to write the truth about the collectivization.
26 Použité prameny a literatura
1) Rozhovory s pamětníky
František Brož * 1939
Bedřich Hanauer * 1943
Petr Brož * 1964
Jaroslava Kohoutová *1948
Bohuslav Kohout * 1941
Bohumil Dvořák * 1936
2) Soukromý materiál
Fotografie a dokumenty z archivu Bedřicha Hanauera mladšího
Fotografie a dokumenty z archivu Františka Brože
Soukromý archiv autorů
3) Zdroje literatury
Jech, Karel: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha 2008. ISBN 97880-7021-902-7.
Kaplan, Karel: Československo v letech 1948-1953, 2. část. Praha 1991. ISBN
80-04-25700-3.
Růžička, Miloslav: Vyhnanci Akce „KULAK“. Zločin proti lidskosti!. Havlíčkův Brod 2008.
Blažek, Petr – Kubálek, Michal: Kolektivizace venkova v Československu
1948-1960 a středoevropské souvislosti. Praha 2008. ISBN 978-80-7363-2267.
Drašner, František: Ohně na Vysočině. Olešná 2002.
Burešová, Jana: Prosazování sovětského modelu do československého zemědělství. In: Sborník vojenské akademie, Brno 1994.
4) Archivní materiál
Archiv muzea dr. Aleše Hrdličky Humpolec, inv. č. 13.968, inv. č. 11.983.
Státní okresní archiv Pelhřimov, inv. č. 124/52, inv. č. 40.457.
27 5) Dobový tisk
JISKRA – orgán krajského výboru KSČ v Jihlavě; PSN 21, 16. 8. 1957,
číslo 65.
6) Internetové zdroje
Měnová reforma 1953
http://www.totalita.cz/vysvetlivky/ref_menova_1953.php
Kolektivizace českého venkova
http://www.bbc.co.uk/czech/specials/918_omnibus_farms/page9.shtml
28 Seznam příloh
Příloha 1
Členská přihláška do JZD. Muzeum dr. Aleše Hrdličky Humpolec, inv. č.
13.968.
Příloha 2
Zápis o přehlídce porostů. Osobní archiv Bedřicha Hanauera mladšího.
Příloha 3
Propagační leták proti kulakovi z Jiřic. Muzeum dr. Aleše Hrdličky Humpolec,
inv. č. 13.968.
Příloha 4
Propagační leták proti kulakovi z Vitic. Muzeum dr. Aleše Hrdličky Humpolec,
inv. č. 13.968.
Příloha 5
Propagační leták proti kulakovi z Miletína. Muzeum dr. Aleše Hrdličky Humpolec, inv. č. 13.968.
Příloha 6
Propagace dobré práce v JZD (zmínka o Radňově). Muzeum dr. Aleše Hrdličky Humpolec, inv. č. 13.968.
Příloha 7
Porovnání dodávek JZD a soukromých zemědělců, Muzeum dr. Aleše Hrdličky
Humpolec, inv. č. 13.968.
Příloha 8
Rozšíření JZD ve Viticích. Muzeum dr. Aleše Hrdličky Humpolec, inv. č.
13.968.
Příloha 9
Propagace kvality JZD. Muzeum dr. Aleše Hrdličky Humpolec, inv. č. 13.968.
Příloha 10
Článek z novin Jiskra „Do konce 1957 na Vysočině žádná obec bez JZD“.
JISKRA – orgán krajského výboru KSČ v Jihlavě; PSN 21, 16. 8. 1957,
číslo 65 z archivu Muzea dr. Aleše Hrdličky, Humpolec, inv. č. 13.968.
Příloha 11
Mapa okresu Humpolec – četnost JZD. Muzeum dr. Aleše Hrdličky Humpolec,
inv. č. 13.968.
Příloha 12
Ukázka z trestního rejstříku (zmiňováni B. Hanauer a B. Hojer). Archiv
v Pelhřimově, inv. č. 40.457.
Příloha 13
Amnestie 4. 5. 1953. Archiv v Pelhřimově, inv. č. 40.457.
Příloha 14
Rozsudek B. Hojera. Archiv v Pelhřimově, inv. č. 124/52.
Příloha 15
Nynější stav statku rodiny Hojerových v Radňově. Osobní archiv autorů, vyfotografováno dne 19. 5. 2012.
Stav statku rodiny Hojerových v první polovině minulého století. Fotografie
z osobního archivu Hojerových, převzato z Růžička, Miloslav: Vyhnanci Akce
„KULAK“, Zločin proti lidskosti!. Havlíčkův Brod 2008, s. 404.
29 Příloha 16
Nález (nedodržení stavu dobytka) – B. Hanauer. Osobní archiv Bedřicha Hanauera mladšího.
Příloha 17
Nález (přesetí) – B. Hanauer. Osobní archiv Bedřicha Hanauera mladšího.
Výrobní a dodávková povinnost – B. Hanauer. Osobní archiv Bedřicha Hanauera mladšího.
Příloha 18
Výměr (použití mlátičky) – B. Hanauer. Osobní archiv Bedřicha Hanauera
mladšího.
Příloha 19
Zvýšení všeobecné daně – B. Hanauer. Osobní archiv Bedřicha Hanauera
mladšího.
Příloha 20
Nedodržení plánovaného výsevu – B. Hanauer. Osobní archiv Bedřicha Hanauera mladšího.
Nález (Přesetí a nedosetí) – B. Hanauer. Osobní archiv Bedřicha Hanauera
mladšího.
Příloha 21
Usnesení (Trestní řízení) – B. Hanauer. Osobní archiv Bedřicha Hanauera
mladšího.
Příloha 22
Výzva k nastoupení trestu – B. Hanauer. Osobní archiv Bedřicha Hanauera
mladšího.
Příloha 23
Opis obvinění – B. Hanauer. Osobní archiv Bedřicha Hanauera mladšího.
Seznam věcí, které propadají státu – B. Hanauer. Osobní archiv Bedřicha Hanauera mladšího.
Výměr (seznam přesídlených do Frýdlantu) – B. Hanauer. Osobní archiv
Bedřicha Hanauera mladšího.
Zamítnutí žádosti o návštěvu příbuzných - B. Hanauer. Osobní archiv Bedřicha
Hanauera mladšího.
Sdělení o konci zákazu pobytu - B. Hanauer. Osobní archiv Bedřicha Hanauera
mladšího.
Příloha 24
Sdělení o amnestii - B. Hanauer. Osobní archiv Bedřicha Hanauera mladšího.
Příloha 25
Povolení návštěvy - B. Hanauer. Osobní archiv Bedřicha Hanauera mladšího.
Příloha 26
Usnesení o žalobě (1958) - B. Hanauer. Osobní archiv Bedřicha Hanauera
mladšího.
Rozsudek (1958) - B. Hanauer. Osobní archiv Bedřicha Hanauera mladšího.
30 Usnesení o neoprávněném pobytu - B. Hanauer. Osobní archiv Bedřicha Hanauera mladšího.
Usnesení o zaplacení nákladů trestního řízení - B. Hanauer. Osobní archiv
Bedřicha Hanauera mladšího.
Usnesení o zaplacení nákladů za vazbu a výkonem trestu - B. Hanauer. Osobní
archiv Bedřicha Hanauera mladšího.
Příloha 27
Výzva k nastoupení trestu - B. Hanauer. Osobní archiv Bedřicha Hanauera
mladšího.
Příloha 28
Státní statek ve Frýdlantu. Osobní archiv Bedřicha Hanauera mladšího.
Státní statek ve Frýdlantu (v popředí matka B. Hanauera mladšího). Osobní archiv Bedřicha Hanauera mladšího.
Kněz žehná rodině Hanauerových po mši. Osobní archiv Bedřicha Hanauera
mladšího.
Příloha 29
Rudolf Brož (otec Františka Brože). Osobní archiv Františka Brože.
Dům Rudolfa Brože. Osobní archiv Františka Brože.
Úprava kuchyně a chlévů. Osobní archiv Františka Brože.
Rudolf Brož s první manželkou. Osobní archiv Františka Brože.
Foto rodiny Brožových (uprostřed druhá manželka Rudolfa Brože Marie, nalevo děti z předešlého manželství, napravo František Brož). Osobní archiv Františka Brože.
Stav domu (foto z roku 2006), rodina Brožových (zleva: František Brož, vnučka Markéta Brožová, snacha Eva Brožová, vnuk Marek Brož). Osobní archiv
Františka Brože.
Stav domu (foto z roku 2006), rodina Brožových (zleva: František Brož, syn
Petr Brož, vnoučata Markéta a Marek Brožovi). Osobní archiv Františka Brože.
Rodina Brožových na poli 1951. Osobní archiv Františka Brože.
Stav při přestavbě domu Brožových v roce 1971. Osobní archiv Františka Brože.
Příloha 30
Památník soukromým zemědělcům. Osobní archiv autorů, vyfotografováno dne
19. 5. 2012.
Příloha 31
Ukázka ze zápisů Václava Hojera. Osobní archiv Františka Brože.
31 Památník ve tvaru knihy (Václav Hojer). Osobní archiv autorů, vyfotografováno dne 19. 5. 2012.
32