montessori inspirace pro život

Transkript

MONTESSORI INSPIRACE PRO ŽIVOT
RENATA KŘIVÁNKOVÁ
1
E-book o tom, jak začít s Montessori.
www.smyslovy-pruzkumnik.cz
AUTORKA E-BOOKU
PROHLÁŠENÍ
Renata Křivánková
„Děkuji zvídavým rodičům
z Montessori pracoven
v Rodinném
a Montessori centru 4medvědi
za jejich dotazy, vedené touhou
Tento materiál je informačním produktem. Jakékoliv
šíření nebo poskytování třetím osobám bez souhlasu
autorky je zakázáno. Děkujeme za pochopení a
respektování tohoto sdělení. Informace obsažené v tomto
e-booku jsou pouze informace a je čistě na vás, jak je
použijete. Autorka nenese žádnou odpovědnost za jejich
použití.
poznat potřeby svých dětí.“
2
OBSAH
Autorka e-booku .............................................................. 2
Prohlášení ........................................................................ 2
Tento e-book .................................................................... 4
Co říká Montessori o našich dětech ................................. 5
Montessori inspirace pro život ......................................... 9
Montessori
metoda
???
Inspirace pro život
=
Připravené prostředí
Připravené prostředí ...................................................... 11
Moje cesta připraveným prostředím .............................. 14
Závěrem ......................................................................... 21
!!!
U nás doma
3
TENTO E-BOOK
Tento e-book je takové první čtení pro toho, koho zaujala
montessori pedagogika. Ale ještě toho neví dost, aby v ní
měl plnou důvěru a mohl se jí nechat inspirovat pro svůj
život s dětmi. A mohl vložit Montessori do celého života
svých dětí.
Montessori, obsahujícím několik knih a odborných
přednášek. Vybrala jsem tedy to, co u rodičů zažehne
zájem a chuť se ponořit hlouběji do této nadčasové
metody.
V e-booku také najdete podněty, kterými se můžete
inspirovat pro život i pro začátek s Montessori.
E-book obsahuje i můj osobní příběh o tom, jak jsme se
Montessori nechali inspirovat u nás doma.
Já jsem svým dvěma dětem vložila Montessori do života a
čím více (nyní jsem v mezinárodním Montessori výcviku)
toho o celé pedagogice vím, tím jsem raději. Jsem ráda, že
se necháváme Montessori inspirovat pro náš život i pro
život našich dětí.
V tomto e-booku najdete také trochu potřebné teorie z
Montessori pedagogiky. Snažila jsem se o to, aby to
nebylo moc dlouhé a obsáhlé. Je ale těžké najít to
nejpodstatnější a nejdůležitější v celém díle Marie
4
Pokud dítěti od miminka
CO ŘÍKÁ MONTESSORI O NAŠICH DĚTECH
- vytvoříme vhodné (připravené) prostředí;
Marie Montessori již před 70 lety pozorovala děti a došla
k závěru, že dítě se naučí chodit, mluvit, manipulovat s
předměty skrze svou vlastní tvořivost – nikoli proto, že ho
to dospělí učí.
nabídneme zajímavé hračky (pomůcky);
- budeme k dítěti
nerepresivně;
přistupovat
láskyplně
a
podpoříme jeho přirozený zájem o zkoumání světa,
hledání informací, učení se novým dovednostem a
vytváření si vlastního úsudku a vlastní sebehodnoty.
Potřeba učit se, porozumět okolí, vyznat se v
souvislostech je v nás lidech zakódována přímo geneticky.
Každá lidská bytost, a tedy i naše dítě, se rodí s velmi
silnou touhou přizpůsobit se prostředí a času, kde se
nachází.
MONTESSORI JE ROZŠÍŘENO PO CELÉM SVĚTĚ
Metoda Marie Montessori je dnes používána v jeslích,
školkách i školách po celém světě. Její teoretické závěry i
praktické použití korespondují s nejmodernějšími
5
výsledky výzkumů v oblastech neurologie, psychologie i
pedagogiky. Její metody jsou nadčasové a interkulturní.
DÍTĚ MUSÍ BÝT SVOBODNÁ BYTOST
Montessori říká, že dítě musí být svobodná bytost. Aby
bylo svobodné, musí být nezávislé. Nejde však o to, aby si
dítě mohlo dělat zcela, co se mu zlíbí a nikdo ho
neomezovat. To by vedlo pouze k tomu, že by se dítě
nedokázalo přizpůsobit ostatním, bylo sobecké a
nerespektovalo pravidla lidského soužití. Aby dítě bylo
svobodné, potřebuje naplnit své vývojové potřeby a
naplnilo svůj vnitřní rozvoj osobnosti.
PŘÍKLAD ZE ŽIVOTA
Zní to moc teoreticky, ale připojuji příklad ze života pro
lepší pochopení. Roční dítě např. hází na pískovišti písek
po svých kamarádech. Pokud vnímáme jeho vývojové
potřeby, chápeme, že dítě písek nehází, protože je zlé a
chce ublížit druhému dítěti. Hází písek, protože je to něco
magicky zajímavého – „pohybuji rukou, já dokážu
rozhýbat malé kamínky, kamínky padají na zem, padají
vždy stejným směrem…“. Dítě vnímá mnoho detailů,
které my dospělý ani nedokážeme zachytit. Protože již
nemáme mysl malého průzkumníka. Je to Absorbující
mysl.
Nemůžeme však nechat dítě házet písek po ostatních
dětech z mnoha důvodů. A tak necháme dítě svobodné,
ale určíme hranice jeho konání. „Můžeš házet písek, ale
např. do křoví. Dětem to vadí, když na ně házíš písek“.
Ponechali jsme dítěti jeho házení, ale nedovolili jsme mu,
aby omezoval ostatní děti.
6
Tímto způsobem tzv. „pohledem pod pokličku“ se
můžeme podívat i na další situace v každodenním životě.
Dítěti dáváme svobodu, ale s rozumnými hranicemi.
Dítě chce většinou dělat věci s námi nebo podle nás. A
jen proto, že není zcela zručné a je pomalé, mu to
neumožníme. I zde můžeme dítěti dát svobodu a možnost
vnitřní rozvoj osobnosti. Činnosti mu umožníme a sami
trénujeme trpělivost, která je pro naše děti velkým
dárkem.
DÍTĚ JE SMYSLOVÝ PRŮZKUMNÍK
Děti od narození do tří let jsou tzv. „smysloví
průzkumníci“, kteří se vydávají na své objevitelské cesty.
Zpočátku se jen překulí na bok, později už i dolezou na
druhý konec domu nebo vylezou na zahradu či do lesa a
zkoumají vše, co jim přijde do ruky. Vše, co v prostoru
naleznou, si prohlíží, vnímají dotekem, čichem, někdy i
poslouchají, jaké zvuky to vydává, když s tím o něco udeří
a nakonec to ochutnávají.
Všechny tyto střípky informací přicházející do mozku
skrze smysly - utvářejí obraz o reálném světě a jeho
souvislostech. Okolní prostředí pro dítě tedy utváří jeho
obraz o světě. Dítě vnímá jemné detaily, které ho
obklopují. Mozek bere jako realitu to, co má před očima
a na co dítko zrovna myslí.
7
Marie Montessori říkala:
„ to nejkrásnější pro ty nejmenší“.
A pokud chceme, aby obraz světa našeho dítěte byl např.
svět plný zeleně a vůní, pak mu právě tohle už od věku
miminka dopřávejme – a jeho mozek to skutečně přijme
jako realitu a v dospělosti to bude vyhledávat.
VTISKÁVÁNÍ VZORU
S mozkem souvisí ještě jeden proces -„vtiskávání“. Jak již
bylo řečeno, vše, co dítě obklopuje, nasává jako houba a
stejně je to i se vzory našeho chování. Děti vše
zaznamenávají, i nejjemnější detaily našeho chování: jak
mluvíme s ostatními a s dětmi samotnými, jak vypadáme,
jak se sami o sebe staráme, jak se stravujeme, jak nám
záleží na ostatních lidech, jaké máme životní hodnoty. Vše
kopírují a snaží se být jako máma a táta. Pokud se však
my sami do něčeho budeme nutit a nebudeme se před
dětmi chovat autenticky, děti to prohlédnou. A přijmou
pocit, že je potřeba předstírat. Jediné, co tedy můžeme
dělat, je chovat se s dětmi tak, jak nejlépe dovedeme.
A očekávat, že děti si vtiskávají náš vzor.
„JÁ TO DOKÁŽU SÁM“
Podněty vedoucí k samostatné aktivitě dítěte ve věku 0-3
roky zprostředkovávají pocit „Já to dokážu sám“. Tento
pocit je důležitý právě při budování sebedůvěry
a vnitřní motivace. Díky němu se dítě pouští do dalších a
stále složitějších úkolů. A opět - mozek dítěte bere jako
fakt, že „já jsem ten, kdo dokáže věci zvládnout“, pevně
si věří a vnější okolí nemá přílišný vliv na posuzování
jeho vlastních kvalit. Je to základ, na kterém se dá stavět
a o který se dítě v pozdějším věku může vždy opřít, ať ho
v životě potká cokoliv. Když se například setká na základní
8
škole s nepříjemnou učitelkou, brutálním trenérem na
fotbale, posmívajícími se spolužáky nebo šéfem, který si
na něm bude vybíjet zlost.
Posílení vlastní sebe-hodnoty je nestabilnější dárek,
který dětem můžeme dát!!!
MONTESSORI INSPIRACE PRO ŽIVOT
Celá teorie Marie Montessori je velmi obsáhlá. Popisuje
jednotlivé fáze vývoje dítě a jeho potřeby v daném
období. Montessori vytvořila velkou řadu speciálních
pomůcek, které dítěti umožňují poznání. Definovala tzv.
připravené prostředí pro každou fázi vývoje dítě.
Věk od narození do 3 let dítěte je tím časem, kdy se
PODLE ODBORNÍKŮ formuje a tvoří lidská osobnost. Co
do sebe v této době nasaje, to v něm už zůstane na celý
život. Proto je právě toto období ideální doba pro tvorbu
nezávislosti a sebedůvěry. To ale nedokážeme budovat
odměnami či naopak tresty. Cesta vede skrze správné
úkoly ve správnou dobu (když je dítě fyziologicky
připraveno), v přirozeném prostředí např. u nás doma a
později i ve školce. V Montessori pedagogice se hovoří o
9
senzitivních obdobích a připraveném prostředí – to jen
pro informaci, až se s těmito pojmy setkáte později,
abyste věděli, že je v podstatě už znáte.
Čím více člověk proniká do tajů Montessori pedagogiky,
tím je jí více a více pohlcován a okouzlován. Podle mého
názoru, není cesta zpět.
stát součástí naší rodiny, být jejími právoplatnými členy a
mít svá práva, ale i povinnosti. Pokud dětem dáme více
příležitostí toto naplnit, budeme sami překvapeni, co
všechno dokážou udělat a s jakou vytrvalostí a chutí se
budou zapojovat do života rodiny, do běžných dnů jejího
chodu.
ZAČNĚME U NÁS DOMA
Ale důležité je, kde začít?
Čím se nechat inspirovat nejprve?
TOUHA PŘIZPŮSOBIT SE PROSTŘEDÍ
Každá lidská bytost, a tedy i naše dítě, se rodí s velmi
silnou touhou přizpůsobit se prostředí a času, kde se
nachází. A naše děti se nachází u nás doma, s námi rodiči
a ostatními členy rodiny. Z celého svého srdce se chtějí
Začít s Montessori tedy můžeme u nás doma a od prvních
dnů našeho dítěte. Pokud čtete e-book a vaše dítě není
novorozenec, nevadí. Začít se dá kdykoliv, máte-li chuť
právě v u vás doma, kde se dítě nachází každý den.
Skutečně se nachází. Zjišťuje, co dokáže, jaké je jeho
postavení ve společnosti a zkoumá a zkoumá vše ve svém
okolí.
Můžeme pro něj najít činnosti, které ho v daném období
budou naplňovat a vnitřně uspokojovat. A doma jich je
skutečně hodně. Popisuji je v e-booku Jak probudit
v dětech nezávislost a sebevědomí u nás doma.
10
I MIMINKO CHCE POMÁHAT
Například můžeme začít tím, že nabídneme malému
čtyřměsíčnímu miminku, aby vypínačem rozsvítilo světlo.
Bude se dychtivě sápat po vypínači, aby mohlo mamince
pomoci rozsvítit v koupelně.
Nevěříte? Tak to vyzkoušejte. Zkuste se svým miminkem
pokaždé, než jdete do koupelny, zastavit u vypínače a
pomalu (nebuďme zbytečně zrychlení) a jasně sáhněte na
vypínač, vzhlédněte vzhůru ke světlu a jemně řekněte
„rozsvítíme si světlo“. Pokud dáme miminku šanci, aby
tohle vidělo několikrát, není možné, aby to pak nechtělo
zkusit samo. A to je právě ta situace, kdy miminku
umožníme být součástí a podílet se na společném životě.
Miminko si také uvědomí „aha, já jsem to dokázal, tak to
dokážu i další věci“ a má touhu se dál učit a zkoušet další
a další…
PŘIPRAVENÉ PROSTŘEDÍ
Pokud se chceme u nás doma inspirovat Montessori
metodami potřebujeme vybudovat tzv. „připravené
prostředí“. Prostředí, kde si dítě samo najde aktivitu,
která ho rozvíjí a přirozeně navádí k dalším zajímavým
úkolům.
V každodenním životě jsou to především úkoly pro dítě
spojené se sebeobsluhou. Tyto úkoly vyplývají zcela
přirozeně z běžného života. Nejsou odtržené od reality a
napomáhají pochopit koloběh celého života. Dítě také
díky nim získává potřebnou slovní zásobu. Zjišťuje a
upevňuje si rituály společného života s ostatními lidmi.
(např. jíme u stolu, ven chodíme v botech, a pod.).
11
Byla by škoda každodenní úkoly nevyužít k rozvoji
sebedůvěry a nezávislosti. Už hodně malé děti, které
teprve lezou, mohou začít s těmito úkoly.
Velmi záleží na rychlosti vývoje hrubé i jemné motoriky –
právě kvůli tomu mohou ve zvládání těchto aktivit vznikat
velké rozdíly. Některé děti v devíti měsících už chodí a
dokážou si tedy ke stolu samy přinést talířek s jídlem,
donést si plínku či vylézt na přebalovací pult, jiné teprve
začínají lézt.
Náš úkol je pak dát dítěti čas a prostor si to vše vyzkoušet.
Někdy je to pro nás těžké, čekat na dítě až se samo
oblékne. Nebo mu umožnit, aby se samo nakrmilo, když to
rozpatlává všude kolem. Ale pro dítě je to velká věc.
Pokud sebeobsluhu dítěti neumožníme z počátku, kdy o to
projeví zájem, navždy mu jeho touhu zablokujeme a
špatně se to později napravuje. Je tedy dobré využít
každého „senzitivního období“, kdy je dítě extrémně
zaměřeno na nějakou činnost a v té situaci se učí
mnohonásobně rychleji.
Úkoly spojené se sebeobsluhou jsou spojené s jídlem, s
oblékáním, s přebalováním a s hygienou. Vždy na úrovni
vývoje v daný moment. Detailně jsem jednotlivé činnosti a
jak dítěti pomoci rozepsala do e-booku Jak probudit
v dětech nezávislost a sebevědomí u nás doma.
U miminek jsou to úkoly např. jíst lžičkou či vidličkou své
první jídlo v cca 10 měsících, postupné pomáhání a
oblékání si jednotlivých částí oděvu, první pokusy o
obouvání si botiček, podávání plínky, mytí si bříška
žínkou… V pozdějším věku jsou úkoly obdobné, ale dítě je
již zručnější a tak musíme dítěti nabídnout nové zajímavé
úkoly.
12
POHYB JE NOSIČ INFORMACE, RUKA PAK NÁSTROJ
INTELIGENCE
Pohyb je pro děti do tří let nosič informací, a proto je
naprosto nutné umožnit těmto dětem pohybovat se ve
svém domově a jeho okolí volně a bez omezení. Mám na
mysli hrubou motoriku - pohyb velkých kostí a svalů. Ale i
jemnou motoriku – pohyb ruky a prstů. Marie Montessori
nazvala ruku nástrojem inteligence. Její metoda je asi
jediná, která se vývojem ruky tak cíleně zabývá. Naším
cílem je dovednosti ruky rozvíjet, dbát na rovnoměrný
vývoj a soulad s rozvojem mozku a celého těla. Dnešní
děti mají však spíše rozvinuté mentální schopnosti – chtějí
se dívat na své okolí. Schopnosti ruky i celého těla pak ale
nejsou úměrně vyvinuty tak, jak by dítě potřebovalo –
přestože již oči touží na věci kolem sebe i sahat, tělo toho
ještě není schopno. Stává se to u dětí, které nemají
dostatek volného prostoru pro trénování pohybu, např.
jsou často sevřeny v autosedačkách. To pak může vést
k frustraci z nepodařené práce - děti mnohdy vztekle
věcmi házejí. Pokud dítě něco drží, získává informace do
mozku o vlastnostech daného předmětu a mozek zpět
vysílá signál pro vědomé pohyby svalů ruky. Celá zpětná
smyčka mezi rukou, mozkem a předáváním informací je
pak hnána dopředu lidskou vůlí.
POHYB A PŘIPRAVENÉ PROSTŘEDÍ
Děti mají vnitřní touhu jít na průzkum a zjišťovat, co je
kolem. Pokud takovéto zvědavé dítě necháme v ohrádce,
postupem času se jeho touha zkoumat zlomí a vztah
k celému světu již bude pasivní. Bezbřehé zkoumání
nezkušeného dítka může být ale nebezpečné.
V domácnosti na sebe může strhnout ubrus s horkým
nápojem, zranit se o radiátor topení či rozbít sklo a
poranit se. Tomuto všemu chceme předejít a obáváme se
dítě volně „vypustit“. Přesto existuje cesta, jak dítěti
umožnit zkoumání a volný pohyb po našem domově.
Úkolem rodiče je připravit domov vždy na určité období
tak, aby se dítě podle svých schopností a potřeb mohlo
13
samo pohybovat, brát věci do ruky, později s nimi i
manipulovat a pracovat bez omezení. Tedy např. víme-li,
že dítě miluje květiny a hlínu v květináči - a nám to vadí odstraníme tyto květiny z dosahu dítěte. A namísto toho
mu nabídneme jinou aktivitu, kde může pracovat se
sypkým materiálem. Práce se sypkým materiálem je
vývojová potřeba dítěte a těžko jí zabráníme. Když mu
nabídneme naplnění této potřeby, není omezeno ve
volném zkoumání a rodič má klid - nemusí stále
vysvětlovat, že na hlínu u kytičky se nesahá. Malé děti
tohle stejně nikdy nedokážou pochopit. Když je za hrabání
v květináči budeme plácat přes prsty, neuvědomí si
souvislost plácání se „špatnou aktivitou“ a pouze se zlomí
jejich touha zkoumat. A my rodiče se budeme stále jen
rozčilovat. Proto je pro všechny strany užitečnější, pokud
takovéto věci odstraníme z dosahu na určité období, pak
je opět můžeme vrátit.
MOJE CESTA PŘIPRAVENÝM PROSTŘEDÍM
Do tohoto e-booku uvádím i mojí cestu připraveným
prostředím resp. cestu naší rodiny. Teorie je důležitá, ale
příběhy a reálné věci inspirují více
Věřím, že mnoho rodičů, kteří jsou nyní na počátku se
svými dětmi, by to mohlo inspirovat a pomoci na cestě a i
k výsledku
PŘIPRAVENÉ PROSTŘEDÍ U NÁS
Asi nejvíce si připraveného prostředí užil můj muž!
Několikrát do roka přestavěný nábytek, kuchyňské
potřeby dole v šuplíku a v koupelně měl zrcadlo u kolen.
Dnes, kdy obě děti máme za hranicí tří let a ještě nejsou
14
školáci, se vše tak nějak ustálilo a on vidí samostatné děti.
Děti, co si po sobě utřou vylité pití. Děti, které samy věší
vyprané prádlo. A také děti, co uklízí ze svého vnitřního
pocitu, že je to vlastně fajn! Vidí i jiné přínosy, protože
obě chodí do Montessori školky a tam je přínosů opravdu
hodně. Já ten největší přínos vidím v jejich vnitřní touze
hledat nové věci, učit se a jít si za svou vůlí. To, že dcera
v předškolním roce školky píše psacím písmem, čte a sčítá
čtyřmístná čísla, je hezké, moc hezké. Ale nejvíce se mi na
tom líbí, že to vše vzešlo z jejího vnitřního zájmu a chuti
se učit, kterou už nikdy neztratí!
ani se mi nechce vše doma přizpůsobit pouze půlce
osazenstva
PROLÍNÁ SE VŠEMI MÍSTNOSTMI
POCIT BYL MÁLO, POTŘEBOVALA JSEM INFORMACE
Připravené prostředí se u nás doma prolíná všemi
místnostmi. Ve všech místnostech žijeme čtyři a několik
domácích mazlíčků, počínaje velkým psem a konče
morčaty. My s mužem máme svá nedotknutelná místečka,
o kterých nemůžu říci, že jsou připravená pro útok dětí. A
Měla jsem rámcový pocit, jak k dceři chci přistupovat, ale
neměla jsem techniku a nástroje, jak toho dosáhnout.
S kamarádkou Janou Holcovou jsme založily Rodinné
centrum 4medvědi, kde jsme organizovaly řadu seminářů
pro dospělé a s velkým zájmem je absolvovaly (např.
Vše začalo, když byl dceři zhruba rok. Vnímala jsem její
touhu si hrát s vodou, ale nevěděla jsem, co jí na tom tak
přitahuje. Když jsem ji nechala a ona vše rozlila, postupně
se mě zmocňovala hysterie: „Je úplně mokrá a v koupelně
potopa“. Sama jsem si říkávala, že si přidělávám práci a že
jí to asi dělat nenechám. Stejné to bylo i s dalšími věcmi
v kuchyni, v obýváku i na zahradě. Cítila jsem totální
rozpor sama v sobě. Chtěla jsem jí umožnit to, o co měla
silný zájem, ale zároveň jsem nechtěla prožívat pocit
zmaru a rozčílení nad spouští, kterou pak vytvořila.
15
Respektovat a být respektován). Postupně jsem se
seznamovala s Montessori pedagogikou. Ruku v ruce
jsme i začali v našem centru vše aplikovat ve spolupráci se
zkušenou učitelkou Evou Houdkovou, která především
stála za založením Montessori školky 4medvědů. Vše
začalo zapadat. Školka, která začala vznikat u nás centru,
ale nebyla plnou odpovědí na to, co se dělo u nás doma.
Nejde zcela vzít školku a překopírovat si ji domů. Důvodů
je mnoho.
ZJEDNODUŠIT ČINNOSTI
Postupnou cestou jsem zkoušela, jak dceru zapojit do
úkolů každého dne, tak, abych byla s ní a ona se ode mě
mohla učit „co je život“. Začaly jsme vše dělat spolu a
fungovalo to. Postupně jsem přicházela na to, jak dceři
zjednodušit některé činnosti. Často stačilo jen dávat věci
na jedno místo, kam ona dosáhla. Pak je mohla sama vzít
a donést a to jí zcela uspokojovalo. Mě pak bavilo se dívat
na naplněné dítě, které hledá další příležitosti, jak mi
znovu pomoci. Chtěla být důležitá a dělat věci jako já.
Hledala jsem informace a zkoušela rady, jak dítěti doma
vytvořit připravené prostředí, kde dítě nemusím stále
okřikovat a hlídat. Chtěla jsem doma vše připravit tak,
aby to mohla dělat sama bez mojí pomoci – protože to jí
bavilo nejvíce.
Ve 2,5 letech dcery přišlo další miminko, syn. Zhruba první
rok jsme měli v podstatě dvě na sobě nezávislá připravená
prostředí. Každý potřeboval něco jiného. Když se syn
začal více pohybovat a věci kolem sebe zkoumat, bylo
potřeba vše nově připravit. To bylo pro mne dost krušné
období - skloubit potřeby tří a půlleté holčičky a ročního
průzkumníka. A to vše tak, aby to oba stále zajímalo.
Prostředí bylo potřeba mít podnětné pro oba a přitom
téměř na tom stejném místě.
A tak jsem její aktivity dávala o trochu výše: ona se cítila
důležitá a on si na nich nezkoušel nic, co by nemohl splnit.
Pro oba jsem hledala aktivity, kde by si zakoušeli pocit
„já jsem to dokázal sám“. To si prožívali na úkolech
16
přiměřených jejich vývoji. Díky tomu pak postupovali dále
a hledali další věci.
Vnitřní motivace je hnala dopředu rychlým krokem. A mě
také. Naštěstí jsme tou dobou byli dva měsíce na chatě
v lese a tam už přirozeně bylo mnoho příležitostí pro oba.
KAM TO DÁT
Abych byla konkrétnější: například jsem se divila, proč si
po zutí venkovních bot dcera boty neuklidí. Pak mi ale
došlo, že vlastně neví, kam je má ukládat. Koupili jsme
botníček a nízký věšák a najednou jako mávnutím proutku
si botičky ukládala do botníku a bundičku věšela na věšák.
Prostě je před tím neměla kam dát. Bylo to pro mě
objevení Ameriky! Nádherný objev, který mi umožnil vidět
mou rok a půl starou holčičku zcela v jiném světle.
Toto pro mě byl zlom. Dodnes si to pamatuji. Pochopila
jsem, že když jí nábytek a vybavení velikostně
přizpůsobím, ráda je bude používat.
MAGICKÁ VODA
První místnost, kde jsem připravené prostředí začala
aplikovat, byla koupelna. Silný zájem dcery o vodu mě
k tomu navedl. Naučila jsem jí, jak se pouští voda.
Nemusela jsem vymýšlet, jak jí postavit stupátko
k umyvadlu - máme doma bidet, a tak se jednoduše stal
jejím umyvadlem, kam dosáhne ze své výšky. Hlavní úkol
byl, jak ji naučit vodu také vypínat, abychom neměli
neustále potopu. Dokola a dokola jsem jí ukazovala, jak se
vypíná. Až mi kdosi poradil, nakreslit rysky na nádoby –
aby ukazovaly, kam až se voda nalévá. Bylo pro ni tak
zajímavé si vodu sama natáčet, že i na rysku přistoupila a
fungovalo to. Měla v koupelně několik misek, naběraček,
trychtýřů, houbiček a hadříků, které používala.
Z počátku jsem měla tendenci jí tvořit tácky s pomůckami,
ale nedostatek prostoru v koupelně mi to nedovolil. Také
se mi domů nechtělo kupovat několik stejných mističek a
konviček. Naučila jsem jí, že si potřebuje donést určité
17
věci, aby mohla přelévat. Moc jí bavilo si pro věci chodit a
až pak začala s věcmi pracovat.
Dnes už vím, že pohyb je pro děti do tří let informace o
tom, jak svět opravdu funguje a že to vlastně tehdy bylo
ku prospěchu. A nás k tomu navedl nedostatek prostoru a
nemožnost nakoupit několik stejných nádob. Dodnes za
dlouhých zimních večerů děti milují „omývání jídelní
židličky“. Donesou si nádobu s vodou, kápnou trochu
prostředku na nádobí, vezmou houbičku a čistí a myjí.
Koupelna se nestala pouze místem aktivit, ale dcera a
později i syn si tu začali sami mýt ruce. Mýdlo i ručník měli
tak, aby na ně dosáhli. Také měli v nízké poličce kartáček a
pastu. Často jsme si všichni najednou čistili zuby a
nápodoba fungovala perfektně. Byli rádi, že dělají věci
jako já. Jako já také např. plnili pračku, vyndávali mokré
prádlo a věšeli se mnou na sušák. Až na chatě v přírodě
mě napadlo, že vlastně můžou i věšet prádlo, když budou
mít nízkou šňůru s kolíčky. To byl také velký hit.
V KUCHYNI
V kuchyni to probíhalo podobně. To co jsem dělala, jsem
se snažila zpřístupnit i dětem. I zde vítězila voda - často
omývali zeleninu. Později i míchali a krájeli. Společné
vaření ale nebyla vždy zábava i pro mě. Často se stávalo,
že jsem z toho byla „vytočená“. Měla jsem jediné vajíčko
a děti mi ho rozlily do mouky. Nebo mouku rozsypaly po
celé kuchyni. Postupně jsem se naučila si společné vaření
dopředu promyslet a rozdělit si úkoly. Osvobodilo mě,
když jsem si uvědomila, že děti v tomto věku nechtějí tu
bramboru oloupat proto, aby skončila v polévce. Ale
zajímá je to samotné loupání. To si užívali neuvěřitelně
dlouho a já už na počátku věděla, že na tuhle bramboru
nemám čekat. Jinak bychom tu polévku měli až k večeři,
místo k obědu.
Teprve když jsem pochopila, že to nedělají s cílem jako
já, tedy to „udělat“ ale jen činnost „dělat“ - pak jsme si
to začali užívat všichni. V době, kdy s námi začal vařit i
syn, často chtěl dělat to, co jeho starší sestra. To někdy
18
bylo náročné a provázené brekem a scénkami. Naučila
jsem se, ale větu „toto je tvoje práce a toto je sestry
práce“. To syn akceptoval a každý mohl dělat to, co
vývojově zvládl. Měla jsem tendenci synovi nadržovat,
protože je přece malý a „nemá z toho ještě rozum“. Brzy
jsem pochopila, že i on pravidla s noblesou přijme a
respektuje.
stůl a donést jídlo. Také by se malý stolek hodil např. na
malování, či jiné aktivity. Bohužel jsem ale nenašla židli a
stůl, který by nebyl jen na krátké období. Ideální by byl
takový, který by dětem stále svou výškou vyhovoval - byl
pohodlný a zároveň jim vydržel alespoň pár let.
V OBÝVACÍM POKOJI
Aby se mnou mohly děti pracovat na kuchyňské lince,
přistavovaly si židličku, na které pak stály. Někdy jsem
s nimi i vařila na zemi. To jsem často dělala, kdy byl syn
malinký. Užíval si hlavně osahávání zeleninových slupek,
které dcera právě oškrabala. Postupem času je také
přendával z jedné mísy do druhé.
V obývacím pokoji jsme měli u země několik aktivit na
vkládání – to děti vždy bavilo a mě vlastně také.
Procházela jsem různé obchody – ať už domácí potřeby,
OBI či IKEA a hledala, co by se kam dalo zasouvat. Děti to
vždy s nadšením přijaly. V podstatě šlo jen málo o to, jak
šikovné pak měly prstíky, hlavní bylo, jak hluboko se
dostaly ve své koncentraci a v rozvoji vůle nad těmito
úkoly.
U jídelního stolu máme dodnes rostoucí židle, díky kterým
si děti mohou sami vlézt a vylézt na židli a částečně si i
donést jídlo na stůl. Asi by bylo ideální, kdyby měly nízkou
židličku a stolek, kde si samy a pohodlně mohou protřít
Když byl syn miminko, měl široké zrcadlo u země, kde
jsem mu zavěšovala jednoduché origami motýlky, které
dcera synovi vymalovávala. V obývacím pokoji jsme také
stavěli překážkové dráhy v době, kdy ještě lezl a
VAŘENÍ NA ZEMI
19
potřeboval si najít hranice svého těla. V době, kdy už začal
chodit, jsme rychlé aktivity přesunuli ven. Doma jsme
neběhali.
V LOŽNICI
Ložnice jsme měli řešené tak, aby si děti samy mohly
vylézt z postele a nebyly závislé na tom, až je z postýlky
vyndáme. Syn se poměrně brzy (cca 9 měsíců) naučit lézt
z postele ven. Zajímavé bylo, že děti brzy pochopily, že
můžou z postýlky vylézt i při večerním usínání. A právě
protože věděly, že vylézt mohou, neměly potřebu to
zkoušet znovu a znovu a usínání bylo v klidu. Milovala
jsem okamžiky, kdy se syn po poledním spánku sám sebral
a přišel za námi do obývacího pokoje. Byl tak hrdý, že si
toto mohl sám zařídit! Když jsme spali u mých rodičů, kde
byla uzavřená postýlka, často po probuzení brečel. Asi i
vznikaly určité pocity frustrace, když čekal, až ho někdo
uslyší a vytáhne ho.
PRACOVITÉ DĚTI
Na našem domácím prostředí mě nejvíce bavil pohled na
děti, které chtěly dělat věci jako já. Jsem moc ráda za to,
že jsem pronikla do středu Montessori metody. Díky tomu
jsem začala dětem důvěřovat a dávat jim odpovědnost
už jako batolatům. Střed Montessori je ale tak obsáhlý,
že nyní absolvuji i mezinárodní Montessori výcvik AMI pro
děti 0-3 roky a toužím pomáhat dalším rodičům posilovat
důvěru v jejich děti.
Nově také v e-booku Jak probudit v dítěti do tří let
sebevědomí a nezávislost u nás doma, který jsem napsala
a je na stránkách Smyslového průzkumníka. Zjistila jsem
totiž, že ne všichni, které tohle téma zajímá, bydlí
v dojezdové vzdálenosti do Prahy 4 - Podolí, kde RMC
4medvědi sídlí a kde mám pro rodiče semináře. Přišlo mi
ale, že když už někdo má chuť a elán svému dítěti od
narození doma vytvořit připravené prostředí, bylo by
jednodušší mít do začátku k ruce nějaký návod. A jsem
moc vděčná, že takovýchto rodičů je opravdu hodně. Já
20
hledala informace všemožně a na mnoho věcí jsem přišla
po dlouhé době nebo zkoušení sama, resp. to tak nějak
vyplynulo z praxe.
ZÁVĚREM
Budu ráda, když se tento mini e-book stane alespoň
malou inspirací pro Váš rodinný život. Život plný důvěry
v sebe navzájem.
Asi se to nepovede hned a výsledky určitě nepřijdou přes
noc a tak si raději užívejte každý den s vašimi dětmi. Děti
se od nás učí nejen to, jak se věci dělají, ale také to, jak my
je děláme – s jakými emocemi k věcem přistupujeme a
jaké je naše celkové naladění a postoj ke světu a ostatním
lidem. Když jsme uspěchaní, budou i naše děti uspěchané.
21
Pokud máte chuť, budu moc ráda, když mi napíšete, co
vám tento e-book přinesl, jak se vám líbil nebo co vám v
něm chybí.
Napište prosím na e-mail: [email protected].
Děkuji.
Renata Křivánková
22

montessori inspirace pro život

Transkript

Podobné dokumenty

jak rozvinout potencial

Návrat uživatelky s demencí do plnohodnotného života

Příručka - MBSW.CZ