Kasaři program

Divadlo V Roztocké
Roztocké - Jilemnice uvá
uvádí
Ka s a r i
Napsal
Anatol Potemkowski
Preklad Helena Stachová
Veselohra o dvou kasařích
kasařích ze staré školy,
školy, pochybné firmě
firmě i ženě
ženě,
eně, též
též o
lásce a to vše s neč
nečekaným koncem ve stylu samotného Antona Pavlovi
Pavlovič
avloviče
aneb
Není ani tak těžké dostat se do kasy, ale spíš něco v ní najít . . .
Děje
Děje se kdekoli jinde,
jinde, (mož
možná že) v nedávné souč
současnosti
Osoby a obsazení
Pan Olda, kasař
.
.
.
.
.
Pavel Libnar
Pan Barnaba, jeho pomocník .
.
.
.
Bohouš Otradovský
Předseda představenstva
výrobního družstva v Krajní ulici .
.
.
Miloslav Kunert
Tajný policista
.
.
.
.
.
.
Jaroslav Tehník, j.h.
Alinka, sekretářka
.
.
.
.
.
Helena Hřebová
Ines Vožnaková, Oldova snoubenka .
.
.
Jitka Pivonková
Strýček Felix, účetní
.
.
.
.
.
Miroslav Prchlík nebo
Cestmír Bláha
První teta - Uáček
.
.
.
.
.
Marcela Bláhová
Druhá teta - Kokta
.
.
.
.
.
Nada Skálová
Realizace hry
Text sledují.
.
.
.
.
.
.
Nada Skálová a
ing. Marcela Bláhová
Návrh scény a její realizace .
.
.
.
Magdalena Hůlová
a kolektiv
Světla a technika .
.
.
.
.
.
Petr Libnar a
Cestmír Bláha
Technické efekty .
.
.
.
.
.
Cestmír Bláha
Úprava scénáře, mix hudby a režie .
.
.
Tomáš Václ
Délka představení .
.
.
cca 60 + 45 minut.
.
.
.
Polský publicista a satirik Anatol Potemkowski žil
v letech 1921 – 2008. Za války byl vězněn v
koncentračních táborech Osvětim a Mauthausen.
Napsal, mimo jiné, scénář k filmu Irena do domu
(1955), spolupracoval s kabaretem Szpak a Dudek. Byl
mu udělen Rytířský kříž řádu polské renesance (1966)
a Zlatý kříž za zásluhy (1957).
Jestliže zmínky o autorovi jsou poměrně kusé,
o veselohře Kasaři (Włamywacze) jsme nezjistili prakticky nic kromě roku
vydání na obalu textu v Ceskoslovensku, a to 1966. Z vyprávění jsme se
dozvěděli, že v polovině 70. let se ji pokusili uvést amatérští divadelníci v
Dobkovicích na Děčínsku. Vzpomíná režisér a známý porotce amatérských
přehlídek Rudolf Felzmann:
„Někdy v polovině 70. let začali Dobkovičtí zkoušet Kasaře; polský autor
prošel a skutečné téma skryté pod pláštíkem zlodějské historky se odhalilo až
zřejmě kolem premiéry. Pravdou je, že se snad premiéra uskutečnila, nejspíš
pro užší okruh přátel, ale určitě inscenace nikdy nevyjela na zájezd a brzy
byla zapomenuta; o oficiálním normalizačním zákazu se neví. Navíc byl asi
překážkou tehdy dosti nezvyklý druh humoru, prozrazující dobové dramaturgické tendence (Poláci měli trochu blíž k Evropě), takže tam zachytíme i
vliv černého humoru blízkého absurditě např Stanislawa Mrožka.“
A nebylo divu. I na relativně liberálnější Polsko 60. let, kdy byl text napsán,
byl příběh mj. o předsedovi výrobního družstva, který hraje za firemní peníze Sportku, nemá čas na práci, protože musí vydělávat, trochu silným
soustem. Nemluvě o nemožném policistovi a faktu, že kasaři ze staré školy
jsou zde vlastně poctivější než jejich zamýšlené oběti a budoucí zaměstnavatelé. A tak postavy občas vystupují ze svých rolí a říkají nám vlastně
„milí diváci, tohle jenom jako, to se přece nemůže stát…“, aby se tak otupil
účinek na tu dobu tak neuvěřitelně odvážného dílka a hra nedráždila
komunistické schvalovace.
Když se nám dostal do rukou její text, tyto odbočky jsme skoro všechny
vypustili, protože se již vytratil jejich původní smysl. Upovídaný scénář
jsme zkrátili, z Předsedy družstva jsme udělali Předsedu představenstva, u
peněžních sum jsme přidali dvě, tři nuly, jednou škrtli slovo socialismus a
výraz Okresní svaz družstev… a jinak již nebylo nutné text dál upravovat. Všechny reálie ekonomické povahy už zůstaly na původním místě.
Když pan Potemkowski své Kasaře psal, jistě netušil, že Předsedova záliba
ve využívání družstevních peněz se bude jednou nazývat tunelováním
(Poprvé byl tento termín použit pravděpodobně v Ceské republice v první
polovině 90. let 20. století) a že nebohý Olda zahnaný do ředitelského křesla
podlým vydíráním přes city ke své snoubence Ines není nic jiného než to,
čemu se dnes říká bílý kůn…
Z uvedeného plyne, že hra může svádět k těžkotonážním aktualizacím,
satirickým šlehům ci snad vyvození všeobjímající nadčasovosti, jak i před
kamerami často rádi zdůraznují protagonisté starších a historických textů.
Nejde ani tak o to, zda by konkrétní tělesa jako V ýrobní družstvo v Krajní
ulici mohla ještě dneska existovat, ale spíš zda vůbec a jak hodně máme
způsob uvažování a konání ve zmíněné instituci v širším měřítku stále
zadřený pod kůží a není-li tahle firmička tak trochu s nadsázkou obrazem
nás všech, naší doby a místa, kde žijeme... A tak jsme se radši rozhodli tato
lákadla potlačit a soustředit se na komickou složku hry, na vykreslení
některých figurek a humorných situací. Nebude chybět láska, žena pochybné
pověsti, nečekané rozuzlení ve stylu samotného Antona Pavloviče a má-li
scénář ještě nějaké přesahy, necháváme na divákovi. Nicméně dobře víme, že
lidé, kteří chtějí rychle a bezpracně zbohatnout, tu budou vždycky.
§
§
§
Děkujeme za návštěvu divadla
divadlo-jilemnice.webnode.cz